Neděle Cantate v Říčanech 6. 5. 2012
Introitus: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci... Žalm 98:1 Čtení z evangelia: 4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“ 5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. 7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8 Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Janovo evangelium 3:4-8
Jak dát prostor Duchu svatému Dnes budu hledat řešení zmatku, který si podle kritiků způsobil sám Pán Bůh tím, jak svět zařídil. Nejprve jej mocně stvořil. A my jsme jen opatrně informováni, že se tam nad vodami chaosu vznášel Duch Boží. Pak vodil Izrael po poušti a oni leccos viděli. Došli do Země zaslíbené. Pak dal Izraeli po mnoha prorocích svého Syna. A ač jej Židé nakonec odmítli, přeci jen to byl někdo, koho alespoň viděli. Pak dál to znáte - vstal z mrtvých o velikonoční neděli. A jeho učedníci s ním měli čtyřicetidenní workshop.1 Čtyřicet dní se jim různě zjevoval, učil je a vykládal co a jak má být. A pak je vyděsil, protože oznámil, že musí odejít. Zase! Když už se zdálo, že by mohl tu pokaženou šanci napravit jako vzkříšený, chce odejít! Tolerovali mu čtyřicet dní, než se vzpamatuje, a začne hrát svou roli politického mesiáše,2 ale teď vůbec nic nechápali! Přemýšleli jste někdy nad tím, proč Pán Bůh zařídil svět právě tak? Proč nevrcholí to jeho dílo právě Ježíšem? Tím, který je vidět? Proč nakonec zase posílá nějakého Ducha svatého, kterého nevidíme? 3 Jednou z mých odpovědí je: Protože nechtěl, abychom mu mluvili do práce. To, co si chce udělat sám, to chce udělat sám. Nepotřebuje názory druhých, protože tvoří. Protože v lidech chce dělat to, co chce, protože je stvořitel. Jako ten starý a zkušený Nikodém, Starostlivě za Ježíšem zašel na kus řeči v noci a jen co mu složí poklonu, tak jej Ježíš přeruší a vyděsí jej, protože začne mluvit o novém narození. A žádné filozofování. Pěkně natvrdo: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.“ (Janovo evangelium 3:3) Po pravdě, bylo to trochu neuctivé ke stáří. Jenže to nebyla řeč o návratu do dělohy, do dětství, ale o novém narození z vody a z Ducha. A tohle narození zůstává mimo schopnosti a moc lidí: “Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Jinými slovy, vidíš výsledek, vidíš jak sebou melou větve, ale nic víc. Proč? Proto, aby se stvořiteli nepletli lidé do práce. Jsou věci, které si chce Bůh udělat sám. A to zvlášť ty nejcitlivější, jako je nové, či shora narození. A pak se trochu podivil nad tím, že právě tohle není Nikodémovi jasné! A to je učitel Izraele!
1
Skutky apoštolů 1:3
2
Skutky apoštolů 1:8
3
Janovo evangelium 14:17 Svět je nevidí a nezná, my jej známe - a taky nevidíme... 1
Neděle Cantate v Říčanech 6. 5. 2012
Vždy jsem přemýšlel nad tím, co mělo být Nikodémovi a učitelům Izraele jasné. Myslel jsem si, že měli někde v Tóře napsané, jak se to s tím člověkem má, jak se znovu rodí, jak vypadá to duchovní, co se při tom cítí a jak se člověk vyjadřuje. Něco jako porodní dědkové. Ale co mělo být jasné Nikodémovi? Inu to, že je to Boží dílo a že nikdy nebude vědět “Jak?” a že do toho tedy nesmí zasahovat. Učitel Izraele měl vědět, že Duchu Božímu se musí nechat prostor a nesmí se mu mluvit do práce! Týká se nás to? Nebo je to jen Nikodémův příběh? Týká, a velice. Když se začne mluvit o Duchu Božím, někteří křesťané řeknou, že neví, že se neorientují a vlastně nechápou. Jsou tak trochu podobní těm vyděšeným učedníkům, kteří civěli do nebes a nechápali, že je zase nechal. Říkají zklamaně, že v životě si člověk nemůže být ničím jist, kdo ví jak to všechno je, a kdo a co vlastně může člověk vědět. Všechno je relativní, nikdy nevíte, kdy vás život nechá na holičkách, tak co nějaké řeči o Duchu svatém... Ježíš má přehnané nároky, mlel cosi o cestě na konec světa. Sám nevystrčil z Palestiny nos a blábolí o světě... A tato rezervovanost je špatná. Protože Duchu svatému musíme nechat příležitost, aby si dělal co chce. Propadáme se do tohoto strachu, do této úzkosti. Je to přirozené a těžko to komu vytýkat. Ale je to špatné... Ale na druhé straně se nás to týká právě proto, že když Duch svatý není vidět a není jisto co a jak dělá, pak jsou křesťané, kteří mu chtějí pomoci. Nějak jej ukázat, zviditelnit jeho působení. Takže propadneme horlivé činnosti a zápasu. Dostaneme možnost s někým mluvit a hned jsme s ním ve sporu, protože něčemu špatně věří a naším zájmem není diskutovat, ale vymluvit mu to. Vaříme jej, tlačíme jej. Hledíme nad něj, skrz něj a držíme se svého. Chudáci pohani, někde je vklíníme mezi dveře a tlačíme a tlačíme. Všechno hned a nejlépe hrubou silou. Vyděšený pohánek zoufale prchá a neví kde se skrýt... Duch svatý, podle Pána Ježíše, nemluví o sobě,4 ale to je problém, Ducha svatého je třeba zviditelnit. Musí se něco dít, musí se neustále něco říkat, musí být vzrůšo! Jinak - to není Bůh! Ale to je také špatně. Protože Duchu svatému je třeba nechat prostor, netlačit. Ale jistě, ve chvíli, kdy se nám zdá, že je svět úžasný, také každý z nás dovede tlačit. Někdo laskavěji, jiný nemožně. Ale je to špatně. Příběh Matějův Prvním příběhem, na kterém ukážu, jak dát prostor Duchu svatému, je příběh Matějův. Patřil mezi ty, kteří s Ježíšem od počátku byli. Chodili s ním tak, jako Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Taky Jidáš Iškariotský, jenže ten spáchal sebevraždu, protože nenašel místo k pokání. Druhé čtení: 12 Potom se vrátili do Jeruzaléma z hory nazývané Olivová, která je blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti sobotní cesty. 13 Když vešli do města, vystoupili do horní místnosti, kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. 14 Ti všichni zůstávali jednomyslně oddáni modlitbě spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a [s] jeho bratry. 15 V těch dnech se postavil Petr uprostřed bratří — byl tam pohromadě zástup asi sto dvaceti osob — a řekl: 16 „ Muži bratři, muselo se naplnit slovo Písma, které předpověděl Duch Svatý ústy Davidovými o Judovi, jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše; 17 byl počítán mezi nás a 4
Janovo evangelium 16:12-15 2
Neděle Cantate v Říčanech 6. 5. 2012
obdržel podíl na této službě. 18 Z odměny za nepravost získal pole, a když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. 19 A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole. 20 Neboť je napsáno v knize Žalmů: ,Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil‘ a ,Jeho pověření ať obdrží jiný‘. 21 Proto se musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý ten čas, kdy Pán Ježíš pobýval mezi námi, 22 od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, stát spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ 23 I postavili dva: Josefa zvaného Barsabáš, jenž měl příjmení Justus, a Matěje. 24 Pak se pomodlili a řekli: „Ty, Pane, který znáš srdce všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil, 25 aby dostal místo v této službě a v apoštolství, od něhož se Juda odvrátil a odešel na své místo.“ 26 Dali jim losy a los padl na Matěje; i byl volbou připojen k jedenácti apoštolům. Skutky apoštolské 1:12-26 Vidíme tu, že s Ježíšem bylo více lidí už od počátku. Více, než se vešlo na políčka filmu evangelia. Byl s ním dokonce někdo, kdo měl latinské příjmení Justus, což znamená čestný, přímý. Tedy docela moderní člověk, kterému měl někdo důvod říkat státním jazykem. Teda, byla to zvláštní parta kolem toho Krista Pána! Petr se s učedníky vrátil z Hory oliv a vešel do místnosti, kde jich bylo sto dvacet. A teď co! Co se má dělat. Takové společenství potřebuje nějakou dynamiku, nemůže se jen tak sedět. Sice Ježíš výslovně odmítl akční plán na změnu politických poměrů, dobře, tak ale přece se musí něco dělat. Sice Ježíš řekl výslovně, že se nemá nikam chodit, ale čekat v Jeruzalémě, ale co se má zatím dělat!?5 Čekat, čekat... To je pěkný pokyn. Venku je moc nemilujou. Tak co spolu dělat, jak udržet napětí? A hlavně strach. Petr se bál o sebe, o svou budoucnost. Byl to strach, který se pak mohl překlopit i do hrdinství, ale strach to byl. A pak na to přišel: Vyhlásí předčasné volby! Dramaticky podal Jidášův konec. Až tak, že to někteří odmítají číst, protože jim to připadá jako masakr. Přiohnul si skutečnost, protože prohlásil, že Jidáš získal pole Hakeldama - to je krvavé pole. (Skutky apoštolů 1:19) Jidáš nic nekupoval, to velekněží, kteří se štítili peněz za krev, které jim Jidáš zoufale hodil na hlavu, než se šel oběsit. Taková je pravda (Matoušovo evangelium 27:1-10). A pak Petr zacitoval z jednoho žalmu utrpení (Žalm 69:25) a doložil dalším textem ze žalmu (109:8), který přímo nesouvisí, že Jidášovo pověření úřadem musí převzít někdo jiný. Přátelé, ale těch Dvanáct nikdo nepověřil být biskupy! Žádný úřad jim nedal! A nakonec žádná církev ještě nebyla, protože ta se narodila až o Letnicích. Citovaný text ze Žalmu 109:8 nabízí možnost číst také úděl. Ale to tím spíš neměl Petr řešit, protože když zkoumal úděl apoštola Jana po vzkříšení, sekl jej vzkříšený Pán dost zřetelně přes prsty: “Co je ti po tom! Ty pojď za mnou!” (Janovo evangelium 21:21). Prostě Petrův scénář je navýsost podivný. Zkoumá úděly, doplňuje úřady a služby, chová se jako Kristův náměstek.
5
“A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení — „které jste slyšeli ode mne, neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.“ (Skutky apoštolů 1:4-5) 3
Neděle Cantate v Říčanech 6. 5. 2012
A dal vybrat v primárkách dva uchazeče, pomodlil se s představou, že Pán vyvoloval svoje učedníky podle srdce 6 (Skutky apoštolské 1:2 a 24!) a dal tak šanci Pánu Bohu na výběr. Pak dal Justovi, kterého jsme zmínili, a Matějovi losy. Matěje, kterému los padl, formálně zvolili za apoštola. Sice to bylo napínavé, celé to shromáždění to asi bavilo a napnulo, ale byl to naprostý nesmysl. Čekat měli na zaslíbení a ne se bavit volbami. Pán si totiž zjevně zvolil a k apoštolům přidal Saule/Pavla.7 O Matějovi, ač to mohl být docela milý bratr, nevíme zhola nic. A co to má říct nám? Nebyl to jen příběh Petrův, Justův a Matějův? Nebyl, nebyl. Je to také o nás! Potřebujeme dát prostor Duchu svatému! 1. Nepodléhat strachu. Strach má každý z nás. Že nám něco uteče, že náš život nebude dostatečně kvalitní, že se nebudeme Pánu Bohu líbit, že si jej neužijeme. Strach z toho, že bychom příliš vyčnívali a vypadali jako pitomci, když svůj odlišný pohled neprosadíme. Mlčíme ze strachu. Moc mluvíme ze strachu. Strach z toho, že nedosáhneme na průměr svojí party. Tedy strach, zda budeme přijatelní pro okolí. Strach z toho, že ztratíme formát, když se zapleteme s podivnou církví. Strach z toho, že nejsme moderní. Strach z toho, že budeme mít málo na život. Strach z manželství, strach z toho, že už nebudeme mít volnost, strach z toho, že nezvládneme úkoly. Nejvíc je vždy těch osobních strachů. No nepodléhat strachu, ale jak? Bát se s Bohem. Pamatuji, že mým dětem pomohlo, když jsem jim nevymlouval strachy, ale měl jsem na ně čas, položil jsem jim ruce na bříško a modlil se. Pak noční děsy odcházely. Děti potřebují - i ty velké - aby s nimi někdo jejich strachy procházel. Aby na ně nebyly samy. A nám je Pán Bůh taky nevymlouvá, ale provede nás skrz ně k sobě. 2. Čekat, když se čekat má. Neplašit koně a nepráskat do bot... Čekat na partnera či partnerku, čekat na děti, čekat na možnosti a na práci. Já neříkám: Nic při tom nedělat... Naopak se chystat, připravovat - ale čekat a nedělat ukvapená rozhodnutí. Aktivně čekat... Řeknu to příběhem Boženka Světlíková je velmi stará paní, ale mladá duchem. Doma mne uvítala v domečku: “Bratře kazateli, tohle je obraz...” a já koukal na Jožku Úprku. Jiný by jej schoval pod postel, jak by se snažil být duchovní, když přijde kazatel. Ona ne. Je svá! Zůstala sama, dochovala rodiče jako jediná dcera. Ve stáří její tatínek, osobní truhlář baronů Bartoňových z Dobenína, oslepl a ona se s ním naučila celý kancionál nazpaměť. Učitelka v mateřské školce, děti jí milovaly. Nelkala, nevzpomínala na choroby. Vyprávěla o svých dětech. Celý život čeká na Boží řešení. 3. Neohýbat Písmo. Biblí se vysvětlí naprosto všechno. Jak slyším, že někdo pěkně barevně popisuje Boží soudy, zpozorním. Jidášův příběh je v Petrově podání jako Texaský masakr motorovou pilou. Taky si mohli přebírat Petrova selhání, ale to by nebylo moc košér, Petr by se ošíval! A proč ne, tak by se to hodilo, pro ten čas čekání! Číst a vykládat Písmo znamená, že se pokoříme pod jeho velikost, nevzdáme se a budeme soustavní, budeme hledat souvislosti a diskutovat o nich. 4. Nehledat úřady a neměnit úděly. Tak rádi bychom řídili, úřadovali, měnili úděly dokonce i svůj úděl bychom rádi změnili “aby se Pánu Bohu líbil”. Pravdou, je, že chceme, aby se líbil nám. On nás bere a tvoří a přetváří jak chce a kdy chce. Přátelé, je třeba těch, kteří budou dělat šedou práci uprostřed zástupu, každý čtvrtek, každý pátek, každou neděli či jiný den. Mám obavu, že se v českém národě objevuje spousta 6
To je představa o dobrých lidech, o vhodnosti k Božímu dílu podle kvality. To byl Petr hodně vedle. On se moc učit nechtěl a tak se Boží motivy nenaučil. 7
Dopis Galatským 1:1-2:10, zvl. 2:8! 4
Neděle Cantate v Říčanech 6. 5. 2012
ředitelů, biskupů, vedoucích a vůdců, kteří neumí dělat pravidelnou a věrnou práci, ale chtějí vést. Chtějí břemeno, které jim nikdo nedal a které zatím neunesou.8 Povím to příběhem, který má jméno Mydlibrada. Znám muže, který šestnáct let, možná i více chodí na mužské oddělení oblastní nemocnice, v tašce má mýdlo na holení, břitvu, balzám, ručníky a na sobě bílý plášť. Získal pro to i kolegu a každou sobotu jdou a holí dědečky a každého, kdo se nechá a koho to potěší, že na neděli bude mít hladkou tvář. Vyslechnou tisíce zpovědí, předají Bible, modlí se s lidmi. Geniální fenomén - Mydlibrada!
Slovo na cestu: “Začali jste Duchem, a nyní dokončujete tělem?...Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte.” Dopis Galatským 3:3 a 5:16
8
Do smrti si budu pamatovat lekci, kterou nám v Praze někdy v roce 2001 dal Pedro Pick, finančník a poradce, který úspěšně restrukturalizoval v devadesátých létech venezuelskou ekonomiku. Když jsme zakládali politickou stranu, přišli jsme za ním s rozpočtem. On nám řekl, že dá, ale až mu předvedeme indiány. Zatím, že vidí samé náčelníky, a to je moc málo. Náčelníků je pořád dost, zase se zakládá nějaká politická strana. Ale těch indiánů na běžnou politickou práci je pořád málo. A Pedro Pick měl pravdu. Zemřel v roce 2004 na rakovinu. 5
