1. neděle po Zjevení Páně v Říčanech 13. 1. 2013
Introitus: Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Dopis Římanům 8:14 Čtení ze Staré smlouvy: 7 Když to oznámili Jótamovi, šel a postavil se na vrchol hory Gerizím, pozvedl svůj hlas a zavolal. Řekl jim: Poslouchejte mě, občané Šekemu, a vás nechť vyslechne Bůh. 8 Tak se jednou sešly stromy, aby nad sebou pomazaly krále, a řekly olivě: Kraluj nad námi. 9 Oliva jim však pravila: Cožpak bych se vzdala své tučnosti, pro kterou mě oslavují bohové i lidé, a šla se kymácet nad stromy? 10 Stromy tedy řekly fíkovníku: Pojď ty, kraluj nad námi. 11 I fíkovník jim odpověděl: Cožpak bych se vzdal své sladkosti a svého dobrého ovoce a šel se kymácet nad stromy? 12 Nato řekly stromy révě: Pojď ty, kraluj nad námi. 13 Rovněž réva jim pravila: Cožpak bych se vzdala svého mladého vína, které dává radost bohům i lidem, a šla se kymácet nad stromy? 14 Ještě řekly všechny stromy bodláku: Pojď ty, kraluj nad námi. 15 A bodlák stromům odpověděl: Jestliže mě opravdu chcete pomazat za krále nad sebou, přijďte a schovejte se v mém stínu. Pokud ne, ať vyjde z bodláku oheň a stráví libanonské cedry. Kniha Soudců 9:7-15
Jak stromy volily krále aneb “Co jsme si..., to jsme si...” Každá bajka, ať je o stromech či o zvířatech, je nakonec stejně vyprávěním o lidech. Je za ní příběh. Ten dnešní je z knihy Soudců. Knihy, u které nevíte, zda se máte smát či zrovna plakat, protože zcela otevřeně mluví o Božích lidech, kteří si dělají, co chtějí, zapomínají na Hospodina a slouží různým místním modlám, bijí se mezi sebou, jsou ustrašení nebo doslova hloupí. Ale Hospodin je stále ještě vysvobozuje. To se mezi lidmi nevidí, to zasluhuje údiv. Autoři bajek nemluví přímo o lidech, protože nechtějí nikoho jmenovat. Mají pro to mnoho důvodů. Například ten, že si lidé mezi sebou navykli už na všechno a pohled odjinud, třeba přes stromy či zvířata, ukáže to, co jinak na nás, lidech, není vidět. A také pro strach ze skutečných lidí. Jsou jména, jež se nevyslovují, protože je to velmi nebezpečné. A to byly asi důvody autora naší bajky. Je jím Jótam, sedmdesátý druhý syn soudce Gedeona. Toho známého mocného Gedeona, kterému se říkalo Jerubaal,1 protože ničil pohanské modly? Ano toho, který si nechal několikrát potvrdit Boží vůli. On, ten Gedeon, Pánu Bohu moc nedůvěřoval, zato sobě věřil dost. Měl děti s kdekterou. O Bohu moc nemluvil a pro Izrael vyrobil ze zlata modlu. To bylo dědictví, které odkázal, mimo těch sedmdesát dva synů. Mezi syny byl také potomek z milostné noci se služebnou, který nesl honosné jméno Abímelek (mým otcem je král). Ten se smluvil s finančníky z příbuzenstva své pohanské matky v Šekemu a získal je pro podivný volební boj, ve kterém se zbaví svých bratří. Lepší prezident, než parlament. Lepší mocný diktátor, než zdlouhavá demokracie. Šekel na jednu hlavu a zruční teroristé pak už jen dokonali svoje dílo. Výsledek celé akce: Sedmdesát zavražděných mužů (Utekl jen jeden, Jótam. Snad proto, že o něm nevěděli, možná proto, že od něj vládu nečekali.) Abímelek je pod posvátným dubem v Šekemu prohlášen za krále. První zvolený král Izraele. Jótama si zachoval Pán Bůh, aby Šekemským vyprávěl naši bajku. Mimo to proroctví jiný úkol v dějinách neměl. Alespoň o něm nevíme.
1
To jméno znamená: Soud nad Baalem, či Baalův soud. Gedeon byl Baalovým vyzývatelem, soupeřem. 1
1. neděle po Zjevení Páně v Říčanech 13. 1. 2013
1. Odstavec první - vědomí vlastního úkolu Oliva, fíkovník či réva, všechny dřeviny mají dostatečně důstojný úděl. Tučnost,2 sladkost a radost... Je snad něco víc, co potřebuje tento svět? Proč by se měly tyto stromy plahočit za cílem, který je nedostupný. Proč by se měly kymácet nad stromy (pěkný popis vlády lidských králů)3 Vládce, dobrý Bůh, který dopřává stromům tučnost, sladkost a radost, ten tu přeci je, tak k čemu by byla třeba jeho pozemská kopie?! Jen trní nemá svůj potřebný úkol. V knize Genesis (3:18) Pán Bůh trní spolu s bodláčím zmínil jako tvrdý úděl lidského pokolení při práci na obživě. A následující text Bible a neúprosná realita Předního východu ukazuje, že se trní a bodláčí neptá a zaplaví každou opuštěnou a neobdělanou část země.4 Trní sice nemá ujasněn svůj úkol (či mu připadne nedůstojný), ale má nepřítele. A není jím bodlák, ale hned libanónský cedr, který se nedá s trním měřit. A také “král Trní” hned ví, co je třeba. Chce aby se všechny stromy schovaly za něj a spokojily se se stínem, který poskytuje trní. Byť každý ví, jaký stín může poskytnout trní... A ví, co bude, když se mu libánský cedr napokloní, budou praskat větve v ohni. Oheň umí trní dobře.5 Teď je ale třeba dopovědět ten příběh. Jótam dopověděl svoji bajku a zmizel někam do studně, jak se překládá název místa Beér. (9:21) To může být kdekoliv, hlavně daleko od Abímeleka. K bajce přidal Jótam dovětek, ve kterém mluvil přímo k šekemským obyvatelům a prorokoval jim výsledek: Pokud je všechno v pořádku a tak, jak má být, radujte se. Pokud ne, nemůže to dopadnout jinak, než že Abímelek ohněm spálí Šekemské i jejich sousedy (jak jinak) a zase právě od nich vyjde oheň a spálí Abímeleka (jak jinak). Takový plamenometový souboj nemůže skončit jinak, než vzájemnou zkázou. A aby byl příběh celý, můžeme pak číst, jak tragikomicky se tento prorokovaný scénář naplnil. Šekemští Abímeleka podváděli, rozhádali se mezi sebou, Abímelek je zákeřně pobíjel a nakonec skončil rukou ženy a v poslední chvíli měl jen jedinou starost, aby jej zabil muž a ne ta žena. Proto si objednal ránu mečem od svého služebníka. A když to viděli Izraelité viděli, nechali války a každý šel domů. Strašný konec!
2
Tučnost ve smyslu hojnosti a výtěžnosti. Jsme manipulováni všelijakými dietními teoriemi, “tuk” má své místo! 3
Viz 1. kniha Samuelova 8:7-21!
4
Dopis Židům (6:7-8) popisuje stav ve vzpouře proti Pánu Bohu takto: “Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání. Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení...” Nebo Hospodinovo slovo z proroctví Izajášova (5:4-7): “Co ještě se mělo udělat pro mou vinici, co jsem v ní neudělal? Proč, když jsem očekával, že vydá hrozny, vydala páchnoucí bobule? A teď vám chci oznámit, co učiním se svou vinicí: Odstraním její plot a přijde vniveč, zbořím její zeď a bude k pošlapání. Určil jsem ji ke zkáze: Nebude prořezávána ani pleta a vyroste na ní trní a bodláčí; oblakům přikáži, aby na ni nesesílaly déšť. Vždyť vinicí Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští jsou sadbou jeho potěšení. Čekal na právo, a hle — bezpráví, na spravedlnost, a hle — křik.” 5
Trní a bodláčí roste v Palestine téměř ve dvaceti druzích. Jemnějším se krmí (podivuhodné seno) a všemu druhy se topí, rychle hoří... (ani hrnec jej pod sebou nepocítí, jak rychle shoří Žalmy 58:10 a 118:12, kniha Kazatel 7:6) 2
1. neděle po Zjevení Páně v Říčanech 13. 1. 2013
2. Odstavec druhý - nevědomí hříchu Že nemá Abímelek odpovídající přehled po svých možnostech a hodnotách, to není divu. Je to klasický psychopat či sociopat, který okamžitě přijímá výzvu, jmenuje nepřítele a popíše své první kroky likvidace nepřátel se závěrečnou vyhrůžkou. Dalo se čekat, že “jeho výsost” přízemní Trní dožere výška cedrů libánských. A pokud se cedr nenarovná do mého stínu, bude zle! To je celkem normální! To se od krále Trní dalo čekat. Ale, že se nechytí Šekemští a jejich sousedi za hlavu a nehledají úniku, to je divné. Jótam svou bajku uvádí zajímavými slovy: “Poslouchejte mě, občané Šekemu, a vás nechť vyslechne Bůh....” (9:7) Tedy dal jim možnost pokání. Šlo o muže, ženy, děti. Vymlouvat se, že to Hospodin “Bůh pak poslal mezi Abímeleka a občany Šekemu zlého ducha...” (9:23) je zbabělé. Jistě, Hospodin posílá svého Ducha! A může to být stejně tak dobře ten duch dobrý, který nás dovede k pokání. Vrcholem je konec, kde je jasné, že Jótam měl pravdu. V Šekemu a Tebesu nikdo nepadne na kolena a nikdo nehledá Hospodina, protože “až do konce jsme byli neposlušní!” Ne. Seberou se a odejdou “každý do svého domova” jakoby nic... (9:55) Prostě vstříc dalším hříchům. 3. Odstavec třetí Co si z příběhu a bajky vzít pro sebe? Je přece dávno zvoleno, každý má svůj úkol a ideálním králem je nad námi sám Bůh, který nám naše úkoly rozdal. On je Pán Pánů. Neklátí se nad stromy! Nepotřebuje pozemskou korunu. Je vládcem! On bude soudit a nebude to žádné kymácení větvemi ani povyk štěpkovače, který dělá z nepřátel biomasu. Neboudou to žádná prázdná slova. Je a bude to vláda. A každý z nás má svůj úkol! Známe ho, plníme ho a přijímáme ho s radostí? Lidé potřebují mou tučnost, sousedovu sladkost a nebo radost. Jsou to úkoly chvílemi i postradatelné. Ne vždy musí být tučnost, sladkost i radost najednou. Máme tedy svou cenu, jsme vzácní! I trní, kdyby alespoň trochu chtělo, může znát svůj úkol. Minimálně ten jediný. Být korunou Pánu všech Pánů. My známe i další úkoly pro bodláčí a trní, zatopit pod hrncem s dobrou polévkou pro děti. Nasytit osly. Zkrátka: Každý má svůj úkol! A všechny jsou důstojné. Volby tohoto typu, kdy si lidé vybírali své pozemské náčelníky, byly velice nešťastnými okamžiky v dějinách.6 I volba Abímeleka byla velice nešťastná, protože byla zbytečná. Je třeba se spíše rozhodnout a přijmout Boží plány a vděčně naplnit to, co máme připraveno. Tučnost, sladkost a radost, to není není málo! A když už zvolíme špatně, jsme nevděční za svůj úkol, a také - když se dostaneme na namydlenou plochu hříchu, není žádnou ostudou rozhodnout se pro záchranu. Tady je ta potřebná volba: Nerozhodujeme se proto, kdo bude naším králem. Rozhodujeme se pro návrat a pokornou poslušnost Božích plánů! Rozhodni se hledat pokání a cestu z hříchu ven! Přijď Pánu Ježiši Kristu a vyznávej sám za sebe: “Smiluj se nade mnou, přijmi mne a pomoz mi ven!” Pokud to dělat nebudeme, budou se naše dějiny psát podobně jako kniha Soudců, tedy jako tragikomická literatura. Kniha Soudců popisuje úžasné divy a zázraky. Izrael už bydlí v zaslíbené zemi, má tučnost, sladkost i radost - a přesto je tam tolik nepochopitelné bídy hříchu a průměrnosti. Pán Bůh pro nás připravil víc, jděme za tím a získejme to! 6
My nejsme Božím národem, proto k volbám v demokracii musíme chodit. Ale nesmíme náčelníky zbožňovat. Oni nás nespasí. Přežijeme i špatné, i když je škoda trůnu pro lidi s mentalitou “Trní”. 3
1. neděle po Zjevení Páně v Říčanech 13. 1. 2013
Jak si stromy volily krále (Svatopluk Karásek) Hledaj si strom stromy, aby byl král, krále stromy chtěj mít, “Hle olivo, ty máš krásnej kmen, Olivo vem to ty, ty vládu vem, ty vládu vem, Ty vládu vem, panuj kmenům všem, Tvé chcem ruky, kraluj ty!” “To by byla moje smrt, náhlá smrt olivy! Vždyť já nechci králem být, chci dál nýst plody svý, zvadnu v ten den, zvadnu v ten den, kdy smysl můj olej ten dávat všem pro moc nad vámi opustím.” Potom králem moh bejt fík, místo olivy: “Fíku, ty žezlo krále vem! Fíku, vem to ty, a čert to vem, a čert to vem!” I když má král bejt planej fík, je bez svých plodů jen nešťastník. Tak šly stromy na vinný kmen, “Hle nevzal to fík, Za to, abych králem byl, nedám víno svý,” dí vinný kmen, dí vinný kmen. “Já stvořen jsem jak šašek spíš než král, abych vínem zemi rozesmál.” Žádnej strom nechce bejt král, “Vem to ty trní,” “Já chci vpravdě králem být dyť jsem tak bezcenný, to byl můj sen, to byl můj sen, vždyť každej strom mnou vždy pohrdal, chci bejt na věky všech stromů král!” “Ať žije náš král, ať žije král,” jásaj v lese stromy, bacha tiše, král už má svou řeč úvodní, zítřejší den, zítřejší den: “Stromu jenž by rušil vládu mou já dám korunu trnovou.” Slyšte cedry libánské, co vám král praví: “Když měl bych ztratit vládu svou, sám sebe zapálím, vzejde oheň, vzejde oheň, v něm každý kmen by ihned vzplál.” Tak mstí se král, kterým jsi kdysi pohrdal. --Vyprávění Hynka Kašpara (bez jazykových úprav) ...každý příběh, který se nám stane zaslouží přikrášlení, když ho chceme vyprávět, tak jako život, bez té fantazie by to bylo hodně černobílé, to říká jeden spisovatel a filozof, no a tak dovolte, abych i já přikrášlil a přibarvil jeden takový bezvýznamný příběh, který jsem zažil těsně před vánoci... když byla psána bible, mimochodem, kdy to asi bylo??? nebyla na zemi taková technika jako dnes, všechno vypadalo jinak, lidé jinak žili a bůh s nimi podle jejich života a jeho vidění taky tak mluvil a jednal, myslíte že v dnešní době kdy je všechno jinak, lítáme do vesmíru, máme internet, informace , vlaky , auta, myslíte, že se v tom vnímání bůh a jeho svět nějak přizpůsobil??? když kdysi za doby proroků pán bůh někoho někam posílal, někoho třeba chránil, tak poslal anděla, který toho člověka nějakým způsobem vedl, řídil jeho krok, myslíte že je tomu dneska taky tak??? myslíte, že v současnosti má bůh k dispozici třeba andělskou dopravní policii?? 4
1. neděle po Zjevení Páně v Říčanech 13. 1. 2013 tak já vám povím, co se mi nedávno stalo. to bylo tak den před štědrým dnem, my s mojí maruškou bydlíme u lesa a neradi jezdíme někam do města, zvlášť já, já když tam jedu, tak mám stres i v normální době, natož před vánoci, no a to mi ráno maruška povídá, že by si potřebovala ještě v praze něco koupit, a tak sice ne moc rád, ale co jsem měl dělat. a tak jedeme do prahy, no a už v říčanech to na mě padlo, u lídla plný parkoviště, u billy taky, všude lidi, proč já jen na to kejv, co bude v praze? a tak jak jsme se blížili ku praze, tak já byl čím dál tím víc naštvanej, nemluvil jsem, rádio jsem dal naplno a fakt mi zčernal celej svět, znáte to, přijdete ze školy , něco chcete dělat, jít ven, koukat na telku a už to slyšíte, tohle si vem na sebe , jdi se učit, prostě opruz, svět je najednou smutnej, máte vztek, nic není tak jak má být..a ve světě dospěláků je to ještě horší, no a už jsme v praze, na chodnících spousty lidí, v ulicích dopravní zácpa a my jedem do centra , k bílý labuti na poříčí, a jak tam přijíždíme, tak je to čim dál tím horší... auta, lidi, děs. já se už jen tak tak držel a vzmoh jsem se jen na takovou pitomou větu v tom smyslu že kde to teda postavíme a že to byla fakt blbost jet do prahy v tomhle čase a proč, no prostě jsem nebyl v tu chvíli asi příjemnej manžel a společník, no a moje maruška mě ještě dorazila, ona mi povídá, neboj, tady zaparkujem, já se vždycky když jedem do centra o to modlím, abys nebyl tak vzteklej, a tím mě dorazila ještě víc, tak si v duchu povídám, no to ještě k tomu všemu, von ti pán bůh asi přidělil anděla dopraváka, abys byla spokojená a i jinak jsem byl nepříjemnej. před bílou labutí je modrá zona, naproti je placená, přímo před tím obchoďákem jsou jen čtyři místa, kde se dá parkovat, no a když jsme tam přijížděli, tak ejhle, jedno auto přímo před náma vyjelo z řady a já jsem parkoval...tak mě to trochu zklidnilo, ale ne moc, trochu mi to ranilo mou ješitnost, i pokora byla ještě v nedohlednu, nicméně jsme koupili co jsme potřebovali, prodrali se těma lidma a já už se zase viděl v klidu mezi svejma divočákama, srnkama, prostě doma. ouha, jen co jsem vyjel t tý řady aut, tak mi maruška povídá - hele já ještě potřebuju něco kousek dál, nějaký další vlny na to její pletení, já fakt už zařval, to jsme to nemohli tady safra nechat a dojít tam pěšky??? asi 500 metrů vzdušnou čarou, ona jak taky málo jezdí do prahy tak si to chuděra neuvědomila, ale já byl neúprosnej a nesmiřitelnej, no ale co zbývalo, na našem místě už někdo stál a my se přesouvali na senovážné náměstí, a jak tam tak jedem tak koukám koutkem oka a to poznáte, vona se modlí!!!! v tu chvíli si povídám, to už snad ne , to nedám , vona si toho anděla dopraváka snad pronajala co si sakra myslí, tohle přece není biblický, tím se bůh přece nezabejvá, to je zneužití pravomoci !!! jenže lidičky, na senovážnym ještě hůř než před labutí, k tomu ještě policajti, botičky lidí milion, dopravní kolaps, a jen tam přijedem, tak jedno auto dává blinkr, že vyjíždí a my parkujeme.!!! tak to v tu chvíli ze mě všechno spadlo a začal jsem se smát a maruška povídá- čemu se směješ - a já že jen tak a hele pojď, zvu tě na dobrý kafíčko. no a poučení?? jestli pán bůh má anděly dopraváky, tak to nevím, jestli i tyhle situace pomáhá řešit, tak to taky nevím, ale že nám dal naše blízké, lidi co májí rádi nás a my je , tak to vím a vidím denně, a i když máme někdy blbý dny, tak toho a i těch našich blízkých, rodičů , brášků, sestřiček, manželek, manželů, přátel, bychom si měli vážit každej ten boží den......
5
