Interní medicína pro praxi

Interní medicína pro praxi www.solen.cz | www.internimedicina.cz | ISBN 978-80-7471-140-4 | Ročník 18 | 2016

XI. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI, VII. OLOMOUC KAZUISTICKÁ konference ambulantních internistů 17.–18. března 2016 Clarion Congress Hotel Olomouc

Společnost SOLEN, s. r. o., a časopis Interní medicína pro praxi, OS ČLK v Olomouci, pod záštitou České internistické společnosti ČLS JEP a Sdružení ambulantních internistů

PROGRAM XI. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI, VII. OLOMOUC KAZUISTICKÁ / PROGRAM – ČTVRTEK 17. BŘEZNA

Program – čtvrtek 17. března 9.00–9.05

ZAHÁJENÍ – prof. MUDr. Josef Zadražil, CSc.

9.05–10.25

PNEUMOLOGIE Garant prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc. Sarkoidóza – nejen plicní nemoc – Žurková M. CHOPN – principy nové léčby – Zatloukal J. Pneumonie: tradice a novinky – Kolek V. AV blok III. st. u mladšího pacienta jako příčina dušnosti? – kazuistika – Tropp M.

10.25–10.45

Idiopatická plicní fibróza. Je správné čekat s léčbou na progresi? – Vašáková M.

(Přednáška podpořená firmou Roche s. r. o.) 10.45–11.10

PŘESTÁVKA

11.10–12.30

NOVÉ POHLEDY NA LÉČBU PERORÁLNÍMI ANTIKOAGULANCII Garant prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc. Optimální léčba žilního tromboembolizmu – Ludka O. Novinky v antikoagulační léčbě při fibrilaci síní – Špinar J. Bezpečnost a účinnost perorálních antikoagulancií v prevenci cévních mozkových příhod – Špác J. Plicní embolie – minikazuistiky: je vždy CT angiografie plicnice optimální zobrazovací metoda? – Novák A.

12.30–13.20

POLEDNÍ PŘESTÁVKA

13.20–13.50

MEZIOBOROVÁ PŘEDNÁŠKA Člověk a v něm žijící souputníci – prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc.

13.50–15.15 IP IP IP IP

15.15–15.35

KARDIOLOGIE Garantka prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc. Léčba hypertenze jednoduše a účinně – Řiháček I. Diuretika v léčbě arteriální hypertenze – Rosolová H. Komplexní léčba pacienta s ICHS – kazuistické případy – Seménka J. Srdeční selhání v ambulanci internisty – Lazárová M. DOBRÁ RADA DO VAŠÍ ORDINACE Hypertrofická kardiomyopatie – na co pomyslet v diferenciální diagnostice – Petřková J.

15.35–16.00

PŘESTÁVKA

16.00–17.15

KOŽNÍ PROJEVY U INTERNÍCH ONEMOCNĚNÍ Garant MUDr. Martin Tichý, Ph.D. Kožní projevy diabetu – Růžičková Jarešová L. Kožní projevy autoimunitních onemocnění – Ciferská H. Porfyrie s kožní symptomatologií– Mičaníková H. Porfyrie – kazuistika – Mičaníková H.

17.15–18.00

SDĚLOVÁNÍ NEPŘÍZNIVÝCH INFORMACÍ PACIENTŮM A JEJICH BLÍZKÝM Garant prof. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc. Praktické ukázky klinického vedení pacientů v kritické situaci – Praško J., Grambal A.

IP

interaktivní přednáška

www.internimedicina.cz

Změna programu vyhrazena XI. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI, VII. OLOMOUC KAZUISTICKÁ / 17.–18. března 2016 3

PROGRAM XI. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI, VII. OLOMOUC KAZUISTICKÁ / PROGRAM – PÁTEK 18. BŘEZNA

Program – pátek 18. března 8.45–10.45

DIABETOLOGIE Garant doc. MUDr. David Karásek, Ph.D. Zahájení léčby inzulinem a její intenzifikace u nemocných s diabetes mellitus 2. typu – Račická E. Léčba a prevence diabetické nohy v ambulantní praxi – Záhumenský E. Glifloziny v klinické praxi – Karásek D. KV studie antidiabetik – proč, jak a co s tím? – Prázný M. Inzulinom – popis dvou případů – Cibičková L. Gliptiny opravdu nejsou všechny stejné – Jirkovská J.

10.45–11.15

PŘESTÁVKA

11.15–11.45

Satelitní sympozium firmy Shire Czech, s. r. o. Gaucherova choroba: Včasné rozpoznání, možnosti diagnostiky a terapie – Mazurová S.

11.45–13.00

REVMATOLOGIE Garant prof. MUDr. Pavel Horák, CSc. Diferenciální diagnostika monoartritidy kolenního kloubu – Horák P. Význam ultrazvukového vyšetření v revmatologii – Skácelová M. Hyperurikemie a dna – Žurek M. Akutní projevy ANCA asociovaných vaskulitid – kazuistika – Smržová A.

13.00–13.45

POLEDNÍ PŘESTÁVKA

13.45–15.00

DEMENCE Garant prof. MUDr. Jakub Hort, Ph.D. Časná diagnostika a prevence demence – Hort J. Pozdní záchyt demence – optimální diagnostický postup – Sheardová K. Pacient s demencí v ordinaci internisty a praktického lékaře, nejčastější úskalí v praxi – Hudeček D. Subjektivní obtíže s pamětí – kazuistika – Cerman J.

15.00–15.30

PRÁVNÍ NOVINKY V AMBULANCI INTERNISTY Garant JUDr. Ing. Lukáš Prudil, Ph.D.

15.30

SLOSOVÁNÍ ANKETY, ZÁVĚR KONFERENCE

TIRÁŽ

XI. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI, VII. OLOMOUC KAZUISTICKÁ 17.–18. března 2016

|

Clarion Congress Hotel Ostrava

Pořadatel Společnost SOLEN, s. r. o., a časopis Interní medicína pro praxi, OS ČLK v Olomouci, pod záštitou České internistické společnosti ČLS JEP a Sdružení ambulantních internistů Prezident akce prof. MUDr. Josef Zadražil, CSc. Organizátor SOLEN, s.r.o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc Kontaktní osoba: Mgr. Jitka Nováková, 777 557 413, [email protected] Programové zajištění: Mgr. Kateřina Dostálová, 725 003 510, [email protected] Grafické zpracování a sazba: SOLEN, s.r.o., Aneta Mikulíková Ohodnocení Účast je v rámci celoživotního postgraduálního vzdělávání dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK ohodnocena 12 kredity pro lékaře.

4 17.–18. března 2016 / XI. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI, VII. OLOMOUC KAZUISTICKÁ

Interní medicína pro praxi www.solen.cz | www.internimedicina.cz | ISBN978-80-7471-140-4 | Ročník18 | 2016

XI. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI VII. OLOMOUC KAZUISTICKÁ konference ambulantních internistů 17.–18. března 2016 Clarion Congress Hotel Olomouc

Společnost SOLEN, s. r. o., a časopis Interní medicína pro praxi, OS ČLK v Olomouci, pod záštitou České internistické společnosti ČLS JEP a Sdružení ambulantních internistů

Supplementum A Interní medicína pro praxi Citační zkratka: Interní Med. 2016; 18(Suppl A). ISSN 1212-7299, ISBN 978-80-7471-140-4


ÚSPĚŠN É OK

1

R

R

*pro úplnou informaci si prosím přečtěte celý Souhrn údajů o přípravku ** všimněte si prosím změn v informaci o léčivém přípravku Triplixam

ČBY HYP LÉ

Z TEN E V Č ER

Zkrácená informace o přípravku TRIPLIXAM®: SLOŽENÍ*: Triplixam 2,5 mg/0,625 mg/5 mg obsahuje 2,5 mg perindoprilu argininu/ 0,625 mg indapamidu/ 5 mg amlodipinu; Triplixam 5 mg/1,25 mg/5 mg obsahuje 5 mg perindoprilu argininu/1,25 mg indapamidu/5 mg amlodipinu; Triplixam 5 mg/1,25 mg/10 mg obsahuje 5 mg perindoprilu argininu/1,25 mg indapamidu/10 mg amlodipinu; Triplixam 10 mg/2,5 mg/5 mg obsahuje 10 mg perindoprilu argininu/2,5 mg indapamidu/5 mg amlodipinu; Triplixam 10 mg/2,5 mg/10 mg obsahuje 10 mg perindoprilu argininu/2,5 mg indapamidu/10 mg amlodipinu. INDIKACE*: Substituční terapie pro léčbu esenciální hypertenze u pacientů, kteří již dobře odpovídají na léčbu kombinací perindopril/indapamid a amlodipinu, podávanými současně v téže dávce. DÁVKOVÁNÍ A PODÁVÁNÍ*: Jedna tableta denně, nejlépe ráno a před jídlem. Fixní kombinace není vhodná pro iniciální léčba. Je-li nutná změna dávkování, dávka jednotlivých složek by měla být titrována samostatně. Pediatrická populace: přípravek by se neměl podávat. KONTRAINDIKACE*: Dialyzovaní pacienti. Pacienti s neléčeným dekompenzovaným srdečním selháním. Závažná porucha funkce ledvin (Clcr < 30 ml/min). Středně závažná porucha funkce ledvin (Clcr 30–60 ml/min) pro Triplixam 10 mg/2,5 mg/5 mg a 10 mg/2,5 mg/10 mg. Hypersenzitivita na léčivé látky, jiné sulfonamidy, deriváty dihydropyridinu, jakýkoli jiný inhibitor ACE nebo na kteroukoli pomocnou látku. Anamnéza angioneurotického edému (Quinckeho edému) souvisejícího s předchozí terapií inhibitory ACE (viz bod Upozornění). Dědičný/idiopatický angioedém. Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body Upozornění a Těhotenství a kojení). Kojení (viz bod Těhotenství a kojení). Hepatální encefalopatie. Závažná porucha funkce jater. Hypokalémie. Závažná hypotenze. Šok, včetně kardiogenního šoku. Obstrukce výtokového traktu levé komory (např. vysoký stupeň stenózy aorty). Hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu. Současné užívání přípravku Triplixam s přípravky obsahujícími aliskiren u pacientů s diabetes mellitus nebo poruchou funkce ledvin (GRF < 60 ml/min/1,73 m2) (viz bod Interakce). UPOZORNĚNÍ*: Zvláštní upozornění: Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS): zvýšení rizika hypotenze, hyperkalémie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se nedoporučuje. Pokud je léčba duální blokádou považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s diabetickou nefropatií.** Neutropenie/agranulocytóza/trombocytopenie/anémie: postupujte opatrně v případě kolagenového vaskulárního onemocnění, imunosupresivní léčby, léčby allopurinolem nebo prokainamidem, nebo kombinace těchto komplikujících faktorů, zvláště při existující poruše funkce ledvin. Monitorování počtu leukocytů. Hypersenzitivita/angioedém, intestinální angioedém: přerušte léčbu a sledujte pacienta až do úplného vymizení příznaků. Angioedém spojený s otokem hrtanu může být smrtelný. Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace: postupujte opatrně u alergických pacientů léčených desenzibilizací a nepoužívejte v případě imunoterapie jedem blanokřídlých. Alespoň 24 hodin před desenzibilizací dočasně vysaďte inhibitor ACE. Anafylaktoidní reakce během LDL-aferézy: před každou aferézou dočasně vysaďte inhibitor ACE. Hemodialyzovaní pacienti: zvažte použití jiného typu dialyzační membrány nebo jiné skupiny antihypertenziv. Těhotenství: nezahajovat užívání během těhotenství, v případě potřeby zastavit léčbu a zahájit vhodnou alternativní léčbu. Hepatální encefalopatie: ukončit léčbu. Fotosenzitivita: ukončit léčbu. Opatření pro použití: Renální funkce: U některých hypertoniků s existujícími zjevnými renálními lézemi, u nichž renální krevní testy ukazují funkční renální insuficienci, by měla být léčba ukončena a je možno ji znovu zahájit v nízké dávce nebo pouze s jednou složkou. Monitorujte draslík a kreatinin, a to po dvou týdnech léčby a dále každé dva měsíce během období stabilní léčby. V případě bilaterální stenózy renální artérie nebo jedné fungující ledviny: nedoporučuje se. Riziko arteriální hypotenze a/nebo renální insuficience (v případech srdeční insuficience, deplece vody a elektrolytů, u pacientů s nízkým krevním tlakem, stenózou renální artérie, městnavým srdečním selháním nebo cirhózou s edémy a ascitem): zahajte léčbu dávkami nižší dávce a postupně je zvyšujte. Hypotenze a deplece vody a sodíku: riziko náhlé hypotenze v přítomnosti preexistující deplece sodíku (zejména, je-li přítomna stenóza renální artérie): sledujte hladinu elektrolytů v plazmě, obnovte objem krve a krevní tlak, znovu zahajte léčbu nižším snížené dávce nebo pouze jednou složkou přípravku. Hladina sodíku: kontrolovat častěji u starších a cirhotických pacientů. Hladina draslíku: hyperkalémie: kontrolovat plazmatickou hladinu draslíku v případě renální insuficience, zhoršení funkce ledvin, vyššího věku (> 70 let), diabetes mellius, přidružené komplikace, zejména dehydratace, akutní srdeční dekompenzace, metabolické acidózy a současné užívání kalium–šetřících diuretik, doplňků draslíku nebo doplňků solí obsahující draslík nebo jiných léků spojených se zvyšováním hladiny draslíku v séru. Hypokalémie: riziko u starších a/nebo podvyživených osob, cirhotických pacientů s edémem a ascitem, koronárních pacientů, u pacientů se selháním ledvin nebo srdečním selháním, dlouhým intervalem QT: sledovat plazmatickou hladinu draslíku. Může napomoci rozvoji torsades de pointes, které mohou být fatální. Hladina vápníku: hyperkalcémie: před vyšetřením funkce příštitných tělísek ukončete léčbu. Renovaskulární hypertenze: v případě stenózy renální artérie: zahajte léčbu v nemocnici v nízké dávce; sledujte funkci ledvin a hladinu draslíku. Suchý kašel. Ateroskleróza: u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulární ischémií zahajte léčbu nízkou dávkou. Hypertenzní krize. Srdeční selhání/těžká srdeční insuficience: v případě srdečního selhání postupujte opatrně. Těžká srdeční nedostatečnost (stupeň IV): zahajte léčbu nižšími iniciálními dávkami pod lékařským dohledem. Stenóza aortální nebo mitrální chlopně/hypertrofická kardiomyopatie: v případě obstrukce průtoku krve levou komorou postupujte opatrně. Diabetici: V případě inzulin-dependentního diabetes mellitus zahajte léčbu iniciální nižší dávkou pod lékařským dohledem; během prvního měsíce a/nebo v případě hypokalémie sledujte hladinu glukózy v krvi. Černoši: vyšší incidence angioedému a zjevně menší účinnost při snižování krevního tlaku ve srovnání s jiným rasami. Operace/anestezie: přerušte léčbu jeden den před operací. Porucha funkce jater: mírná až středně závažná: postupujte opatrně. Podání inhibitorů ACE mělo vzácně souvislost se syndromem počínajícím cholestatickou žloutenkou a progredujícím až v náhlou hepatickou nekrózu a (někdy) úmrtí. V případě žloutenky nebo výrazného zvýšení jaterních enzymů ukončete léčbu. Kyselina močová: hyperurikémie: zvýšená tendence k záchvatům dny. Starší pacienti: před zahájením léčby vyšetřit renální funkci a hladiny draslíku. Dávku zvyšovat opatrně. INTERAKCE*: Kontraindikován: Aliskiren u diabetických pacientů nebo pacientů s poruchou funkce ledvin. Nedoporučuje se: lithium, aliskiren u jiných pacientů než diabetických nebo pacientů s poruchou funkce ledvin, souběžná léčba inhibitorem ACE a blokátorem receptoru pro angiotenzin, estramustin, kalium–šetřící léky (např. triamteren, amilorid,...), soli draslíku, dantrolen (infúze), grapefruit nebo grapefruitová šťáva. Vyžadující zvláštní opatrnost: baklofen, nesteroidní antiflogistika (včetně kyseliny acetylsalicylové ve vysokých dávkách), antidiabetika (inzulín, perorální antidiabetika), Kalium–nešetřící diuretika a kalium–šetřící diuretika (eplerenon, spironolakton), léky vyvolávající „Torsades de pointes“, amfotericin B (i.v. podání), glukokortikoidy a mineralkortikoidy (systémové podání), tetrakosaktid, stimulační laxativa, srdeční glykosidy, alopurinol (současná léčba s indapamidem může zvýšit výskyt reakcí hypersenzitivity na alopurinol)**, induktory CYP3A4, inhibitory CYP3A4. Vyžadující určitou opatrnost: antidepresiva imipraminového typu (tricyklická), neuroleptika, jiná antihypertenziva a vazodilatancia, tetrakosaktid, alopurinol (současné podávání s inhibitory ACE), cytostatika nebo imunosupresiva, systémové kortikosteroidy nebo prokainamid, anestetika, diuretika (thiazid nebo kličková diuretika), gliptiny (linagliptin, saxagliptin, sitagliptin, vildagliptin), sympatomimetika, zlato, metformin, jodované kontrastní látky, vápník (soli), cyklosporin, atorvastatin, digoxin, warfarin nebo cyklosporin, simvastatin. TĚHOTENSTVÍ A KOJENÍ*: Kontraindikován během druhého a třetího trimestru těhotenství a při kojení. Nedoporučuje se během prvního trimestru těhotenství. FERTILITA*: Reverzibilní biochemické změny na hlavové částí spermatozoií u některých pacientů léčených blokátory kalciového kanálu. SCHOPNOST ŘÍDIT A OBSLUHOVAT STROJE*: Může být narušena v důsledku nízkého krevního tlaku, který se může vyskytnout u některých pacientů, zejména na začátku léčby. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY*: Časté: závratě, bolest hlavy, parestézie, vertigo, somnolence, dysgeusie, zhoršení zraku, tinitus, palpitace, zčervenání, hypotenze (a účinky spojené s hypotenzí), kašel, dušnost, bolest břicha, zácpa, průjem, dyspepsie, nausea, zvracení, pruritus, vyrážka, makulopapulární vyrážka, svalové křeče, otok kotníku, asténie, únava, edém. Méně časté: rinitida, eozinofilie, hypersenzitivita, hypoglykémie, hyperkalémie vratná po přerušení léčby, hyponatrémie, insomnie, změny nálad (včetně úzkosti), deprese, poruchy spánku, hypoestézie, třes, synkopa, diplopie, tachykardie, vaskulitida, bronchospasmus, sucho v ústech, změny ve vyprazdňování střeva, kopřivka, angioedém, alopecie, purpura, změna zabarvení kůže, hyperhidróza, exantém, fotosenzitivní reakce, pemfigoid, artralgie, myalgie, bolest v zádech, poruchy močení, močení během noci, časté nucení na močení, renální selhání, erektilní dysfunkce, gynekomastie, bolest, bolest na hrudi, nevolnost, periferní edém, horečka, zvýšení hmotnosti, snížení hmotnosti, zvýšení sérové hladiny urey, zvýšení sérové hladiny kreatininu, pád. Vzácné: zmatenost, zvýšení sérové hladiny bilirubinu, zvýšení hladiny jaterních enzymů. Velmi vzácné: agranulocytóza, aplastická anémie, pancytopenie, leukopenie, neutropenie, hemolytická anémie, trombocytopenie, hyperglykémie, hyperkalcémie, hypertonie, periferní neuropatie, cévní mozková příhoda, možná sekundárně k nadměrné hypotenzi u vysoce rizikových pacientů, angina pectoris, arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a fibrilace síní), infarkt myokardu, možná sekundárně k nadměrné hypotenzi u vysoce rizikových pacientů; eozinofilní pneumonie, gingivální hyperplázie, pankreatitida, gastritida, hepatitida, žloutenka, abnormální hepatální funkce, erythema multiforme, Stevens–Johnsonův syndrom, exfoliativní dermatitida, toxická epidermální nekrolýza, Quinckeho edém, akutní renální selhání, snížení hemoglobinu a hematokritu. Frekvence neznámá: Deplece draslíku s hypokalémií, u určitých rizikových populací zvláště závažná, extrapyramidové poruchy (extrapyramidový syndrom)**, myopie**, rozmazané vidění**, torsades de pointes (potenciálně fatální), možný rozvoj hepatální encefalopatie v případě jaterní insuficience, možnost zhoršení stávajícího generalizovaného lupus erythematodes, EKG: prodloužený interval QT, zvýšená hladina glukózy v krvi, zvýšená hladina kyseliny močové v krvi. PŘEDÁVKOVÁNÍ*. VLASTNOSTI*: Perindopril je inhibitor angiotenzin-konvertujícího enzymu (inhibitor ACE), který konvertuje angiotenzin I na vazokonstriktor angiotenzin II. Indapamid je derivát sulfonamidů s indolovým kruhem, farmakologicky příbuzný thiazidovým diuretikům. Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů (blokátor pomalých kanálů nebo antagonista kalciových iontů), který inhibuje transmembránový transport kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cévních stěn. BALENÍ*: 30 a 90 tablet. Uchovávání: nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Doba použitelnosti: 2 roky. Doba použitelnosti po prvním otevření je 30 dní. Držitel rozhodnutí o registraci: Les Laboratoires Servier, 50, rue Carnot, 92284 Suresnes cedex, Francie. Registrační čísla: 58/099/14–C, 58/100/14–C, 58/101/14–C, 58/102/14–C, 58/103/14–C. Datum poslední revize textu: 23. 9. 2015. Před předepsáním přípravku si přečtěte Souhrn údajů o přípravku. Přípravek je k dispozici v lékárnách. Přípravek je na lékařský předpis. Přípravek je částečně hrazen z veřejného zdravotního pojištění, viz Seznam cen a úhrad léčivých přípravků: http://www.sukl.cz/sukl/seznam-leciv-a-pzlu-hrazenych-ze-zdrav-pojisteni. Další informace na adrese: Servier s.r.o., Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, tel: 222 118 111, www.servier.cz

VÍTĚZNÁ TROJKOMBINACE V LÉČBĚ HYPERTENZE

POZNÁMKY

ABSTRAKTA PNEUMOLOGIE

Pneumologie garant prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc. čtvrtek / 17. března 2016 / 9.05–10.25 hod. Sarkoidóza – nejen plicní nemoc MUDr. Monika Žurková1, MUDr. Vladimíra Loštáková, Ph.D.1, prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.1, Ing. Eva Kriegová2 1

Klinika plicních nemocí a TBC, LF UP a FN Olomouc

2

Ústav imunologie, LF UP a FN Olomouc

Úvod Sarkoidóza je multiorgánové granulomatózní onemocnění neznámé etiologie, které obvykle postihuje jedince mladšího a středního věku, častěji ženy. Z mimoplicních postižení jsou nejčastější oční a kožní léze, mohou být postiženy také játra, slezina, lymfatické uzliny, slinné žlázy, srdce, nervový systém, svaly a kosti, vzácněji i jiné orgány. Mimoplicní formy sarkoidózy bývají většinou zjišťovány v průběhu plicního onemocnění, kdy je po nich cíleně pátráno. Tyto manifestace nečiní problém diagnostický, jen doplňují klinický obraz onemocnění. Jen zřídka jsou mimoplicní projevy prvním projevem choroby, vzácně mohou plicní manifestaci dokonce předcházet. Metodika Uvádíme přehled mimoplicního postižení sarkoidózou a kazuistiku nemocného se vzácnou kombinací mimoplicního postižení – sarkoidózou srdce a periferního nervového systému. Výsledky Popisujeme případ muže středního věku, který měl diagnostikovanou sarkoidózu nitrohrudních uzlin a plicního parenchymu. S časovou latencí 10 došlo u pacienta k rozvoji srdečního a neurologického postižení, které bylo hodnoceno jako postižení periferního nervového systému v rámci základního onemocnění. Léčba kortikoidy vedla ke zmírnění obtíží. Pacient na udržovací dávce kortikoidů vykazuje nízkou aktivitu plicního onemocnění a neurologický nález neprogreduje. Rovněž po kardiologické stránce je stabilní. Závěr Včas nepoznaná nebo nevhodně léčená sarkoidóza může až u 1/3 nemocných přejít do chronického stadia a v nejzazším případě vést k závažným poruchám zdraví či předčasné smrti. Při klasické plicní manifestaci nečiní toto onemocnění velké diagnostické potíže. Nezbytná je spolupráce řady odborníků při pátrání po mimoplicních manifestacích tohoto granulomatózního onemocnění a podle výsledků vyšetření zvažovat indikaci k léčbě. Grantová podpora IGA_LF_2016_011

Pneumonie: Tradice a novinky prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc. Klinika plicních nemocí a TBC, FN a LF UP Olomouc Pneumonie je akutní zánět v oblasti respiračních bronchiolů, alveolárních struktur a plicního intersticia. Zdrojem nákazy jsou nejčastěji mikroaspirace mikrobů nazofaryngu samotného pacienta nebo se infekce šíří vzdušnou cestou. Klinicky je stav definován jako nález čerstvého infiltrátu na skiagramu hrudníku spolu s nejméně dvěma příznaky infekce respiračního traktu (nejčastěji kašel, dále dušnost, bolest na hrudníku, teplota a poslechový nález). Komunitní pneumonie, tj. získané v běžném životním styku mimo nemocniční prostředí, jsou vyvolány různými infekčními původci většinou dobře citlivými na běžná antibiotika. Tradičně se uvádí jako nejčastější infekční agens Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Mycoplasma pneumoniae, Chlamydophila pneumoniae, méně často Moraxella catarrhalis a Staphylococcus aureus, vzácně Legionella pneumophila. Podle současných studií dochází k posunu



ABSTRAKTA

POZNÁMKY

PNEUMOLOGIE

v zastoupení patogenů a především klesá výskyt Streptococcus pneumoniae, na úkor Staphylococcus aureus, včetně MRSA kmenů a také Pseudomonas aeruginosa. Není zřejmé, jestli se zvyšuje počet onemocnění způsobených atypickými patogeny, řada infekcí je smíšených. Problém však je v tom, že konkrétní spektrum neznáme, protože klesá detekce jednotlivých patogenů a velmi zásadně převažuje empirická léčba. Je opodstatněna faktem, že prognóza se zásadně zlepšuje a výskyt komplikací klesá, pokud se antibiotikum podá co nejdříve, nejlépe do 8 hodin od stanovení diagnózy. Volba antibiotika je vedena celkovým hodnocením pacienta, jeho rizikových faktorů, předchozí antibiotické léčby a přidružených onemocnění. Ambulantní kontrola se provádí kontaktem po 2–3 dnech léčby a dále za týden až 14 dní po ukončení léčby vyšetřením včetně skiagramu hrudníku. Ambulantní léčba se většinou zahajuje amoxicilinem, který se podává po dobu 7–10 dní. Aminopeniciliny s inhibitory betalaktamáz (amoxicilin-klavulanová kyselina) jsou vhodné u starších polymorbidních nemocných nebo při průkazu kmenů Haemophilus influenzae nebo Moraxella catarrhalis produkujících betalaktamázu. Alternativně, při alergii na penicilin nebo u atypických patogenů, lze podat doxycyklin nebo klaritromycin. Délka léčby je v těchto případech 10 až 14 dní. Lze použít i azitromycin po dobu 5 dní. Další možností jsou cefalosporiny 2. generace po dobu 7–10 dnů. Při podání respiračního fluorochinolonu (moxifloxacin) stačí délka léčby 5 dnů. Dle klinického stavu a nálezu lze perorální antibiotika i kombinovat. Důležité je posouzení, zda je ambulantní léčba adekvátní nebo zda je potřeba nemocného hospitalizovat. Pro toto rozhodnutí lze použít jednoduché rozdělení na lehké, středně těžké a těžké pneumonie dle kritérií CRB-65. Hodnotí se narušený stav vědomí, zvýšená dechová frekvence a pokles krevního tlaku, jako rizikový se posuzuje věk nad 65 let. Hospitalizace je vhodná při přítomnosti jednoho kritéria (kromě věku), nutná při přítomnosti dvou kritérií. Umístění na JIP (těžká pneumonie) je nutné při přítomnosti tří kritérií z uvedené škály CRB-65. Výskyt pneumonií lze také ovlivnit nepovinným, ale plátci hrazeným očkováním dětí deseti nebo třinácti-valentní konjugovanou pneumokokovou vakcínou. Očkování dospělých protichřipkovou a pneumokokovou polyvalentní konjugovanou a polysacharidovou vakcínou je vhodné u osob nad 65 let věku, zvláště jestliže mají chronické respiračních onemocnění. U vážně nemocných je výhodná vakcinace opakovaná. Očkování všech osob nad 65 je plně hrazeno.

AV blok III. st. u mladšího pacienta jako příčina dušnosti? – kazuistika MUDr. Martin Tropp Interní oddělení, Nemocnice Frýdek-Místek Cíl: Poukázat na možné příčiny atrioventrikulárních blokád, jejichž včasná diagnóza může významně zlepšit prognózu a kvalitu života našich pacientů a myslet taky na intersticiální plicní nemoc jako možnou příčinu. Kazuistika: 51letá doposud zdravá žena byla přijata na oddělení pro slabost a dušnost s projevy srdečního selhání při AV blokádě III st. Zaléčeno srdeční selhání, vyloučeny běžné reverzibilní příčiny AV bloku včetně lymeské borreliózy a zvažována implantace KS. Vzhledem k popsané poruše kinetiky volné stěny pravé komory upuštěno od implantace v našem kardiostimulačním centru a pacientka byla přeložena k došetření do kardiocentra. Zde provedeno CMR, ECHO a koronarografie, kde nebyla primárně popsána významná patologie, a proto implantován DDDR KS. Následně však ve druhém čtení CMR bylo popsáno diskrétní pozdní sycení v oblasti septa a suspekce na srdeční sarkoidózu. Provedené plicní vyšetření – negativní, následně pravostranná biopsie srdce – negativní s doporučením sledování. Po dvou letech dochází k exit bloku na komorové elektrodě s nutností výměny komorové elektrody. V následujícím roce se objevuje progredující dušnost s projevy srdečního selhání – kašel, otoky DKK. Dle ECHOkardiografie těžká systolická dysfunkce LK s EF 25 % a atypickými jizvami myokardu LKS s maximem v bazální části septa. Doplněno PET CT, kde vysloveno podezření na aktivní formu sarkoidózy, a dle transbronchiální www.internimedicina.cz

XI. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI, VII. OLOMOUC KAZUISTICKÁ / 17.–18. března 2016 7

POZNÁMKY

ABSTRAKTA NOVÉ POHLEDY NA LÉČBU PERORÁLNÍMI ANTIKOAGULANCII

punkce LU potvrzen granulomatózní zánět. Zahájena imunosupresivní léčba se zlepšením EF LK na 35 %, indikován upgrade na BiV ICD. Pacientka je nyní relativně stabilní a zvažuje možnost návratu do práce. Závěr: Sarkoidóza srdce je nepříliš častou, poddiagnostikovávanou jednotkou. Prvním projevem mohou být arytmie jako AV blokády či KT. Diagnóza je možná s využitím metod nukleární medicíny (SPECT a PET CT), magnetické rezonance či biopsie srdeční, nutná je spolupráce s plicním oddělením. I takto však může dojít k opoždění diagnózy, což má pro pacienty vážné důsledky.

Idiopatická plicní fibróza. Je správné čekat s léčbou na progresi? prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D. Pneumologická klinika 1. LF UK a Thomayerovy nemocnice, Praha Idiopatická plicní fibróza (IPF) je závažné onemocnění plic s mortalitou stejnou jako u bronchogenního karcinomu. Pouze časná diagnóza a cílená antifibrotická léčba dokáží zlepšit prognózu pacientů s touto nemocí. Diagnostický postup při podezření na IPF zahrnuje klinické a funkční vyšetření, radiologické vyšetření, a to CT hrudníku s vysokou rozlišovací schopností (HRCT), bronchoalveolární laváž a případně biopsii, chirurgickou či kryobiopsii. Musíme také vždy vyloučit externí příčiny intersticiálního plicního procesu (IPP), systémové nemoci pojiva a vaskulitidy s pomocí klinického vyšetření a laboratorních testů. Stanovení diagnózy IPF obvykle není těžké v případě typických obrazů, to znamená progredující námahové dušnosti u jedince středního a staršího věku s poslechovým nálezem krepitu a paličkovitých prstů a s typickým radiologickým nálezem obvyklé intersticiální pneumonie (UIP). Nicméně řada pacientů nemá typický klinický a radiologický nález, a proto podstupují plicní biopsii, pokud jsou jí schopni. Kryobiopsie se i u pacientů s IPF jeví výhodnou alternativou chirurgické biopsie, zvláště pokud jde o pacienta s vyšším rizikem spojeným s chirurgickým výkonem. V případě, že pacient není vůbec schopen mikromorfologické verifikace IPP, musíme vycházet pouze z dat klinických a radiologických. Všechny případy suspektní IPF by měly projít multidisciplinárním teamem (MDT) skládajícím se z pneumologa – experta na IPP, z radiologa školeného v oblasti hrudní radiologie a IPP a z patologa specializovaného na problematiku plic a IPP. O IPF víme z klinických studií a registrů stále více. Na základě důkazů již tedy lze tvrdit, že pacienti s netypickým CT (chybí voština) mají bohužel stejnou prognózu jako ti s typickým CT, a proto by jim neměla být léčba upírána. Enormně důležitý je fakt, že i pacienti s normální vitální kapacitou v době diagnózy mají stejnou tendenci k poklesu plicních funkcí jako pacienti s již patologickou hodnotou VC. Není důvod čekat tedy na progresi onemocnění, ale je třeba léčit pacienty co nejdříve, neboť současná antifibrotická léčba dokáže prodloužit délku života nemocných s IPF.

Nové pohledy na léčbu perorálními antikoagulancii garant prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc. čtvrtek / 17. března 2016 / 11.10–12.30 hod. Optimální léčba žilního tromboembolizmu doc. MUDr. Ondřej Ludka, Ph.D. Interní kardiologická klinika FN Brno, Lékařská fakulta MU Mezinárodní centrum klinického výzkumu, FN u sv. Anny v Brně Trombolytická léčba akutní plicní embolie (PE) je indikována u pacientů s život ohrožující, vysoce rizikovou PE se šokem nebo s hypotenzí. U těchto nemocných je většina kontraindikací



3R]Q¾WHSDFLHQWD VLGLRSDWLFNRXSOLFQÊILEUÐ]RX" 9ĦDVQ¾GLDJQÐ]DP¾VP\VOH[LVWXMH×ĦLQQ¾OÆĦED5 (CHNO@SHBJēOKHBMıEHAQŃY@(/%IDUYēBMĢ@KDRLQSDKMĢOKHBMıNMDLNBMĤMı 2SŋDCMİCNA@OŋDţHSİTMDKġěDMşBGO@BHDMSśR(/%IDlKDSNCRS@MNUDMİCH@FMłYX 3NIDLġMģMDţTO@BHDMSśRMģJSDQşLHYGNTAMşLHMđCNQX (/%IDTŋ@CXO@BHDMSśCH@FMNRSHJNUđM@@ţUONJQNěHKġLRSđCHT 3,4,đONCNAMġJKHMHBJġOŋİYM@JXI@JNMģJSDQđ OKHBMİHŰLHLNOKHBMİNMDLNBMģMİ"'./-‡LģRSM@UġRQCDěMİRDKGđMİ3,4

'K@UMıOŌıYM@JX(/%3,5–8 YĵNQDGOHWPX{VNÆSRKODYÊ DQDPQÆ]DNRXŦHQÊFLJDUHW ]KRUxXMÊFÊVH Q¾PDKRY¾GXxQRVW

LQVSLUDĦQÊNUHSLWXVQDGSOLFQÊPL ED]HPLNWHUÚ]QÊMDNRRGHSÊQ¾QÊ VXFKÆKR]LSX

SDOLĦNRYLWÆSUVW\

VXFKÚGU¾{GLYÚ NDxHO

Online kurz Idiopatická plicní fibróza je na www.EUNI.cz Garantkou a spoluautorkou kurzu je: Prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D. – 1. LF UK a TN Praha Obsah kurzu: 1RYLQN\Y}GLDJQRVWLFHD}OÆĦEĵ 6SU¾YQÚSRVWXSSURYĦDVQRXOÆĦEX

5DGLRGLDJQRVWLNDY,33,3) 'UXK\OÆĦE\

'RSRUXĦHQÊD}SUDNWLFNÆ]NXxHQRVWL 5HKDELOLWDFHSDFLHQWƀV},3)

$NUHGLWRY¾QRRVPLNUHGLW\á/.YU¾PFLFHOR{LYRWQÊKRY]GĵO¾Y¾QÊOÆNDŦƀ

'DOxÊLQIRUPDFHR,3)QDOH]QHWHQD www.plicnifibroza.cz a www.mojemedicina.cz Reference: 1.&ROODUG+5HWDO$P-5HVSLU&ULW&DUH0HG2.9HUGHFFKLD$HWDO/DQFHW2QFRO3.0HOW]HU(%1REOH3:2USKDQHW- 5DUH'LV4.&ROODUG+5HWDO5HVSLU0HG5.$76(56-56$/$7$P-5HVSLU&ULW&DUH0HG6.&RWWLQ9&RUGLHU -)(XU5HVSLU-7..LP'6HWDO3URF$P7KRUDF6RF8.$76(56$P-5HVSLU&ULW&DUH0HG ‡&+231tFKURQLFN¾REVWUXNĦQÊSOLFQÊQHPRF ESB 09.15/077/2034

POZNÁMKY

ABSTRAKTA NOVÉ POHLEDY NA LÉČBU PERORÁLNÍMIANTIKOAGULANCII

trombolýzy považována za relativní. Přínos trombolytické terapie u hemodynamicky stabilní PE je již dlouhou dobu předmětem sporu. Nové informace stran léčby těchto pacientů přináší studie PEITHO (Pulmonary Embolism Thrombolysis). V akutní fázi léčby PE je indikována parenterální antikoagulace prvních pět až deset dnů. Parenterální léčba se musí překrývat se zahájením léčby antagonisty vitaminu K (VKA) či po ní může následovat terapie dabigatranem nebo edoxabanem. Podávání VKA je nutné zahájit co nejdříve. Léčbu rivaroxabanem nebo apixabanem můžeme zahájit okamžitě nebo jeden až dva dny po léčbě parenterální. Nová perorální antikoagulancia (NOAC) nejsou dle dostupných klinických studií horší z hlediska účinnosti, jsou ale zvláště z hlediska vzniku závažného krvácení bezpečnější než režim parenterální antikoagulace/VKA. Základem léčby hluboké žilní trombózy zůstává nadále antikoagulace. Trombolytická léčba či jiná intervenční léčba jsou indikovány jen ve vybraných případech. Až polovina nemocných s hlubokou žilní trombózou může být léčena ambulantně. Ke klasické konzervativní léčbě patří nefrakcionovaný heparin, nízkomolekulární hepariny a pentasacharid fondaparinux. Současně s parenterálními antikoagulancii podáváme, podobně jako u PE, od prvního dne VKA v překryvném režimu. Od užívání nefrakcionovaného heparinu se v indikaci léčby hluboké žilní trombózy ustupuje zejména pro riziko subterapeutického dávkování a kolísání koncentrace. V léčbě žilní trombózy se nově objevují dvě skupiny perorálních antikoagulancií, a sice přímé inhibitory faktoru Xa (rivaroxabanem, apixaban, edoxaban) a přímý inhibitor trombinu (dabigatran). Klinické studie prokázaly jejich non inferioritu proti standardní medikaci (enoxaparin + VKA), při dobrém bezpečnostním profilu. V léčbě akutní žilní trombózy jsou podávány od prvního dne (rivaroxaban a apixaban), nebo se na ně přechází minimálně po úvodní pětidenní parenterální léčbě (dabigatran, edoxaban) podobně jako u PE.

Bezpečnost a účinnost perorálních antikoagulancií v prevenci cévních mozkových příhod doc. MUDr. Jiří Špác, CSc. 2. interní klinika, LF MU Brno Fibrilace síní je spojena s vyšší mortalitou i morbiditou podmíněnou vznikem cévních mozkových příhod (CMP) a tromboembolických stavů. Pokroky ve vývoji nových antikoagulačních látek (NOAC = New Oral AntiCoagulants) poskytují od r. 2008 možnosti větší účinnosti, větší relativní bezpečnosti ve srovnání s warfarinem. NOAC v klinických studiích potvrdila noninferioritu ve srovnání s warfarinem ve výskytu CMP a systémových embolizací, apixaban a dabigatran 150 mg, 2× denně prokázaly superioritu. Dabigatran v dávce 150 mg 2× denně byl jako jediný účinnější v prevenci ischemických mozkových cévních příhod. Všechna NOAC byla noninferiorní ve výskytu závažného krvácení, apixaban a dabigatran 110 mg 2× denně byl superiorní. Výsledky klinických studií jsou nyní potvrzovány i analýzou registrů z běžné klinické praxe. Kazuistika nemocného s fibrilací síní a tromboembolickou mozkovou příhodou ukazuje praktický přístup v zahájení antikoagulační léčby pomocí NOAC. Bezpečnost antikoagulační terapie je limitována krvácivými komplikacemi a přidruženými chorobami vyžadujícími chirurgickou léčbu. Nová perorální antitrombotika mají jednoduché a bezpečné dávkovací schéma bez nutnosti monitorace jejich účinků. NOAC prodlužují časy běžně užívaných koagulačních testů, nicméně tyto testy neodrážejí skutečnou biologickou účinnost léčby. Významná je jejich negativní výpovědní hodnota, zejména při pochybnostech o užívání přípravku. Monitorace má ale význam při klinickém rozhodování u akutních stavů, např. při urgentních chirurgických zákrocích. Při závažných krváceních je možnost využívat nespecificky působících látek (mraženou plazmu, KPK – koncentrát protrombinového komplexu) a nově také specifické přípravky s okamžitým účinkem (idarucizumab, testovány jsou andexanet alfa, ciraparantag), které významně zlepšují bezpečnostní profil této léčby.



ABSTRAKTA

POZNÁMKY

NOVÉ POHLEDY NA LÉČBU PERORÁLNÍMI ANTIKOAGULANCII / MEZIOBOROVÁ PŘEDNÁŠKA

Plicní embolie – minikazuistiky: je vždy CT angiografie plicnice optimální zobrazovací metoda? MUDr. Antonín Novák, MUDr. Jiří Hlaváček, MUDr. Daniela Kallmünzerová, MUDr. Hao Nguyen, MUDr. Ayman Sanaalah, MUDr. Blanka Turčanová, MUDr. Hana Martincová, MUDr. Martin Beer Interní oddělení Děčín, o. z., Krajská Zdravotní a.s., Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem a Interní oddělení Lužická nemocnice Rumburk Na třech ilustrativních kazuistikách prezentována role CT angiografie plicnice v diagnostice plicní embolie. První pacient, 56letý muž, měsíc po úspěšné operaci meningeomu, náhlá dušnost. Při vyšetření RLP na ekg elevace přední stěny, suspektní STEMI, na základě konzultace s katetrizační laboratoří doporučeno vyšetření na spádovém interním oddělení. Zde okamžitě bedside echokardiografie „překvapivě“ neprokazuje poruchu kinetiky levé komory, ale obraz akutního plicního srdce a následně při vyšetření lineární sondou masivní mobilní trombus ve femorální žíle. Antikoagulační léčba bez nutnosti statimové CT plicní angiografie. Druhá kazuistika, pacient 38 let, na základě RTG plic diagnostika pleuropneumonie. Pokles CRP po týdenní léčbě antibiotikem, trvá námahová dušnost. Za týden na spádové interně CT angiografie plicnice „ vylučuje plicní embolizaci“. Vyšetření ale není optimální, pro nízký průtok kontrastní látky flexilou. Následně plicní konziliář na stejném snímku popisuje masivní plicní embolii. Následuje úspěšná antikoagulační léčba. Třetí kazuistika, 60letá pacientka s nádorovým onemocněním dělohy. Středně pokročilá anémie, bez významnější dušnosti. Při vylučování metastáz na CT hrudníku náhodně zjištěn masivní embolus sedící ve větvi plicnice. I redukovaná antikoagulační léčba nízkomolekulárním heparinem s projevy krvácení z dělohy. Závěr: Kompletní „double“ bedside echokardiografie a sonografie žil nutně CT angiografii plicnice nepotřebuje, v případě jasného průkazu trombu v žíle dolních končetin. Pokud je ale CT angiografie plicnice provedena při pátrání po plicní embolii, vždy by měla být odečtena jak rentgenologem, tak i klinikem a provedena zásadně technicky správně pro kvalitní zobrazení plicnice kontrastem. Léčba na základě popisu rentgenologa nestačí.

Mezioborová přednáška čtvrtek / 17. března 2016 / 13.20–13.50 hod. Už nikdy sami: člověk a v něm žijící souputníci prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc. Institute of Parasitology, Biology Centre, Czech Academy of Sciences & Faculty of Science, University of South Bohemia, České Budějovice, Czech Republic; Canadian Institute for Advanced Research, Toronto, Canada Z celkového počtu buněk ve zdravém lidském těle je jich pouze menšina lidských, většina je představována mikroorganizmy. Dosud jsme měli pouze velmi malé povědomí, jak tito mikrobi ovlivňují naše zdraví. Díky metodickým pokrokům v molekulární biologii v posledním desetiletí jsme schopni velmi efektivně a levně zjistit přesné druhové složení mikrobiomu v lidském střevě a dalších orgánech. V posledních letech navíc zjišťujeme, že každý z nás má překvapivě odlišný mikrobiom a že jak bakterie, které jej vytvářejí, tak i eukaryotické jednobuněčné i mnohobuněčné organizmy, mají překvapivě velký vliv na naše zdraví.



POZNÁMKY

ABSTRAKTA KARDIOLOGIE

Kardiologie garant prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc. čtvrtek / 17. března 2016 / 13.50–15.15 hod. Léčba hypertenze jednoduše a účinně MUDr. Ivan Řiháček, Ph.D. II. interní klinika, FN u sv. Anny a MU, Brno Kardiovaskulární (KV) onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí v ČR, 45 % pacientů na ně umírá. V současné době používáme ke stratifikaci KV rizika Evropské nomogramy „SCORE“. Každý člověk ve věku 40-65 roků může být podle parametrů SCORE (věk, pohlaví, kouření, hodnota systolického tlaku a hodnota celkového cholesterolu) zařazen do určitého procentuálního rizika. Toto vypočtené riziko udává pravděpodobnost, že v příštích 10 letech zemře na KV onemocnění (1–4 % nízké, 5–10 % vysoké, nad 10 % velmi vysoké riziko). Individuálně tak může být následně stanoven plán zahájení léčby hypertenze, hyperlipoproteinemie a od zjištěného rizika jsou také odvozeny požadované cílové hodnoty krevního tlaku (TK), cukru a LDL cholesterolu. Cílové hodnoty TK jsou pod 140/90 mm Hg v celé populaci, pod 150/90 mm Hg u pacientů nad 80 roků, pod 140/80–85 mm Hg u cukrovky a pod 130 mm Hg systolického TK při proteinurii nad 1 g/24 h. V současnosti dosahujeme u léčených hypertoniků cílových hodnot TK ve 45 %. Nejčastějšími příčinami nedostatečného poklesu TK jsou neadekvátní léčba na straně lékaře (složité schéma, multimedikace, nevyužívání kombinační léčby a nepoužívání fixních kombinací), na straně pacienta špatná compliance (multimedikace, nežádoucí účinky). Cílové hodnoty glykemie u cukrovky jsou u mladších pacientů v primární prevenci nalačno pod 6,0 mmol/l, po jídle pod 7,5 mmol/l, a HBA1c pod 45 mmol/mol. U starších pacientů, u vysokého KV rizika a dlouhodobé cukrovky nalačno pod 8,0 mmol/l, po jídle pod 9,0 mmol/l a HBA1c pod 60 mmol/mol. Cílové hodnoty LDL cholesterolu jsou u pacientů s nízkým rizikem (SCORE 1–4 %) pod 3,0 mmol/l, s vysokým rizikem (5–10 %) pod 2,5 mmol/l, a s velmi vysokým rizikem (nad 10 %) pod 1,8 mmol/l. Na konci prezentace budou 2 kazuistiky pacientů z běžné klinické praxe, příklad stratifikace jejich KV rizika a individuálně cílená nefarmakologická a farmakologická léčba. Vždy budou doplněny o 2 interaktivní otázky z výše uvedené problematiky.

Diuretika v léčbě arteriální hypertenze prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc. Centrum preventivní kardiologie, 2. interní klinika, UK Praha – LF a FN v Plzni Diuretika jsou nezastupitelnou součástí kombinované léčby arteriální hypertenze. Nejčastější diuretika v léčbě AH jsou thiazidová diuretika, u nás dostupný hydrochlorothiazid (HCTZ). Chlorhalidon (u nás dostupný v kombinaci s K šetřícím amiloridem jako Amicloton) a indapamid (Indap) jsou nejčastěji užívaná diuretika ze skupiny thiazidům podobných diuretik. Obě skupiny diuretik se liší chemicky i farmakologicky; např. diuretický účinek je silnější a doba účinku je delší u chlortalidonu než u HCHT, zatímco největší vazodilatační účinek ze všech má indapamid. Liší se také metabolickými účinky: HCTZ vede ke zhoršení inzulinové rezistence a rozvoji poruchy glukózové homeostázy a také k rozvoji aterogenního lipidového profilu (v přímé závislosti na dávce HCTZ), zatímco indapamid je metabolicky zcela neutrální. Rozdílné účinky thiazidových diuretik vedou také k rozdílnému snížení KV rizika. Nedávno publikovaná metaanalýza 19 studií léčby AH potvrdila, že thiazidům podobná diuretika (chlortalidon, indapamid) vedou k dalšímu významnému poklesu KV rizika (přídatné riziko 12 %, p = 0,049) a dalšímu poklesu rizika pro srdeční selhání (přídatné riziko 21 %, p = 0,02) ve srovnání s poklesem těchto rizik při léčbě thiazidovými diuretiky (HCHT).



ABSTRAKTA

POZNÁMKY

KARDIOLOGIE / DOBRÁ RADA DO VAŠÍ ORDINACE

Kombinace indapamidu s inhibitorem ACE (IACE) perindoprilem ve srovnání s monoterapií IACE nejen více snižuje krevní tlak, ale také více redukuje hypertrofii levé komory srdeční (studie REASON, PICXEL), je účinnější v prevenci recidivy cévních mozkových příhod u pacientů s AH i bez AH a u pacientů s rekurentní mozkovou příhodou snižuje výskyt demence a kognitivních poruch (studie PROGRESS). Tato kombinace významně zlepšuje mikrocirkulaci, a tak předchází nebo redukuje projevy diabetické nefropatie u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (studie ADVANCE). V této studii došlo k významnému poklesu kardiovaskulární i celkové mortality diabetiků užívajících kombinaci perindoprilu s indapamidem. Léčba indapamidem samostatně nebo v kombinaci s perindoprilem přináší benefit také starším pacientům ve věku 80 let a více (studie HYVET). V současné době máme k dispozici první fixní trojkombinaci perindoprilu, indapamidu a blokátoru kalciového kanálu amlodipinu – Triplixam. Tato trojkombinace je velmi účinná a dobře tolerovaná. Fixní kombinace více antihypertenzív je účinnější, přináší lepší adherenci i perzistenci k léčbě a má méně nežádoucích účinků. Lze předpokládat, že tato kombinace antihypertenziv významně sníží kardiovaskulární i celkovou mortalitu.

Komplexní léčba pacienta s ICHS – kazuistické případy MUDr. Jiří Seménka I. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny, Brno Optimální léčba pacienta s ischemickou chorobou srdeční by měla být komplexní. Její součástí jsou opatření preventivní, režimová, farmakologická a tam, kde je indikovaná, tak provedení revaskularizace – buďto intervenční nebo chirurgické. I přes provádění komplexních revaskularizací zůstává řada pacientů s reziduálním postižením koronárního řečiště, které není dále revaskularizovatelné. Zde má místo léčba zahrnující jak sekundární preventivní opatření, tak farmakologickou léčbu ovlivňující prognózu pacienta a jeho symptomy. Demonstrované případy ukazují potřebu komplexní léčby u pacientů s opakovanou revaskularizací.

Dobrá rada do vaší ordinace čtvrtek / 17. března 2016 / 15.15–15.35 hod. Hypertrofická kardiomyopatie – na co pomyslet v diferenciální diagnostice MUDr. Jana Petřková, Ph.D. I. interní klinika – kardiologická, Ústav lékařské genetiky, LF a FN Olomouc Hypertrofická kardiomyopatie (HKMP) je definována přítomností hypertrofie levé komory srdeční, kterou nelze vysvětlit infiltrativním onemocněním myokardu nebo hemodynamickým zatížením (arteriální hypertenze, chlopenní vada), které by byla schopno hypertrofii způsobit. HKMP je geneticky podmíněné onemocnění, v převážné většině případů autozomálně dominantní. Nejčastěji je způsobeno mutacemi v genech kódujících sarkomerické proteiny, s odhadovanou prevalencí 0,2% populace. Jako fenokopie se označují nejčastěji systémová metabolická onemocnění, v těchto případech je HKMP součástí multiorgánového postižení. Klinický význam má identifikace fenokopií HKMP u pacientů s možností enzymové substituční léčby.



POZNÁMKY

ABSTRAKTA KOŽNÍ PROJEVY U INTERNÍCH ONEMOCNĚNÍ

Kožní projevy u interních onemocnění garant MUDr. Martin Tichý, Ph.D. čtvrtek / 17. března 2016 / 16.00–17.15 hod. Kožní projevy u autoimunitních onemocnění MUDr. Hana Ciferská, Ph.D. Revmatologický Ústav, Praha a Revmatologická klinika 1. LF UK Praha Revmatologická autoimunitní onemocnění jsou spjata s celou řadou orgánových projevů, které kolísají od mírných forem s nevýraznými laboratorními projevy po život ohrožující stavy s multiorgánovým selháváním. Kožní projevy a postižení kloubního aparátu bývají často prvními příznaky systémového onemocnění pojiva, které vedou pacienta do ordinace praktického lékaře, eventuálně specialisty (revmatologa, dermatologa). U řady chorob jsou kožní projevy součástí klasifikačních kritérií a svou lokalizací a charakterem vedou ke včasné diagnóze, nicméně řada kožních nálezů může být výrazně nespecifická a často zavádějící. Anamnéza s navazujícím laboratorním a paraklinickým vyšetřením zaměřeným na screening orgánového postižení je samozřejmostí. Součástí vyšetření nemocného s revmatologickým onemocněním s dermatologickou manifestací by mělo být i odborné kožní vyšetření s eventuálním provedením biopsie, často zahrnující nejen kůži, ale i podkoží, eventuálně i sval. Kožní léze mohou být velmi nenápadné s plíživým nástupem, nebo naopak mohou být rozsáhlé rychle progredující. Mezi typické zástupce autoimunitních onemocnění spojených s kožními projevy patří psoriatická artritida, systémový lupus erythematodes, dermatomyozitida, systémové i kožně limitované vaskulitidy, systémová sklerodermie a další. Diferenciálně diagnosticky je nutné pomýšlet i na možnost infekčních nebo paraneoplastických projevů, které mohou připomínat léze u systémových onemocnění pojiva. Toto sdělení se zaměří na prezentaci vybraných kožních manifestací u systémového lupus erythematodes, systémové sklerodermie, revmatoidní artritidy a vybraných vaskulitid v podobě krátkých kazuistik.

Porfyrie s kožní symptomatologií MUDr. Hana Mičaníková Kožní oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě Porfyrie jsou skupinou metabolických onemocnění s rozmanitým klinickým obrazem, způsobených vrozenou nebo získanou dysfunkcí enzymů biosyntézy hemu. Přestože první zmínky o porfyriích pochází již z dob starověku, poprvé byly popsány až v druhé polovině 19. století. I v dnešní době bývají v rámci diferenciální diagnostiky mnohdy opomíjeny. Jednotlivé typy porfyrií klasifikujeme podle snížení aktivity některého ze 7 z celkových 8 enzymů zapojených do biosyntézy hemu. Tyto jsou pak charakterizovány akumulací nebo exkrecí příslušných porfyrinů a porfyrinových prekurzorů stolicí a močí, zvýšenou hladinou v plazmě, erytrocytech a v tkáních, zejména jaterní a kostní dřeni. Pochopením patofyziologie odvodíme klinický obraz i diagnostiku. Cílem léčby je snížení poolu porfyrinů a jejich prekurzorů v těle. Mezi porfyrie s kožní symptomatologií patří porfyria cutanea tarda (PCT), která je v ČR s incidencí cca 1 případ na 5 000 obyvatel nejčastější porfyrií, dále pak kongenitální erytropoetická porfyrie, erytropoetická protoporfyrie. Avšak kožní příznaky můžeme nacházet i v případě hereditární koproporfyrie, porfyria veriegata a mírné formy hepatoerytropoetické porfyrie. Zvláště je třeba odlišit pseudoporfyrie, objevující se při renální insuficienci u hemodialyzovaných pacientů nebo vyvolané medikamentózně. Podstatou kožní symptomatiky je ukládání hydrosolubilních porfyrinů a jejich prekurzorů v dermis. Při expozici fialovému světlu dochází k fototoxické reakci za vzniku subepidermálních vezikul



Velmi klasický. Velmi moderní.

Zkrácená informace o pĜípravku DUOMOX® tablety: Amoxicillinum 250,375,500,750,1000 mg. Indikaþní skupina: Baktericidní antibiotikum s širokým spektrem pĤsobnosti. PatĜí do skupiny penicilinĤ. Indikace: Amoxicilin je lékem první volby pro empirickou léþbu akutní otitis media, akutní sinusitidy a akutní exacerbaci chronické bronchitidy. Další indikace: Infekce zpĤsobené mikroorganismy, které jsou citlivé k amoxicilinu, jako: nČkteré jiné infekce dýchacích cest, infekce urogenitálního traktu, infekce gastrointestinálního traktu, infekce kĤže a mČkkých tkání. Dávkování: DospČlí a dČti nad 40 kg: 500 mg každých 8 hodin, u chronických, recidivujících a závažných infekcí lze dávky zvýšit až na 750 - 1000 mg každých 8 hodin. DČti pod 40 kg: 40 - 90 mg/kg/den rozdČlených do dvou až tĜí dávek (celkem < 3 g) v závislosti na indikaci, závažnosti onemocnČní a citlivosti patogenu. PĜi poškození ledvin je þasto nutno upravit dávku. Léþba musí pokraþovat 3 – 4 dny po vymizení klinických pĜíznakĤ. ZpĤsob podání: DUOMOX® se mĤže brát pĜed jídlem, bČhem jídla nebo po jídle. DUOMOX® tabletyse mohou polykat celé a zapíjet vodou, nebo je možné je rozpustit nejménČ ve 20 ml vody a vypít. Suspenze má mírnČ vanilkovo-mandarinkovou pĜíchuĢ. Kontraindikace: Hypersenzitivita k amoxicilinu nebo k jakémukoli jinému beta-laktamovému antibiotiku. Hypersenzitivita k nČkteré z ostatních složek pĜípravku. Pacienti mající souþasnČ i virovou infekci, zejména infekþní mononukleózu, pacienti s lymfatickou leukémií. Interakce: Probenecid, fenylbutazon, oxyfenbutazon, kyselina salicylová (v menší míĜe), indometacin a sul¿npyrazon prodlužují poloþas amoxicilinu v plazmČ a zvyšují jeho hladiny. SoubČžné užívání amoxicilinu s perorálními kontraceptivy mĤže být spojeno se sníženou úþinností kontraceptiva. Nežádoucí úþinky: Poruchy kĤže a podkožní tkánČ: vyrážka, gastro-intestinální poruchy: prĤjem, anální pruritus. UpozornČní: ZĜídka mĤže dojít i k závažným pĜípadĤm hypersenzitivity, léþba amoxicilinem musí být okamžitČ zastavena. PĜi léþbČ se mohou vyskytnout superinfekce. PĜi vzniku tČžkého prĤjmu je tĜeba uvažovat o možnosti pseudomemranózní kolitidy. Zvláštní pozornost je tĜeba vČnovat podávání nezralým novorozencĤm a bČhem novorozeneckého období vĤbec. TČhotenství a laktace: Bezpeþnost amoxicilinu v tČhotenství a pĜi kojení nebyla ovČĜena. Velikost balení: DUOMOX® 250:20 tbl, DUOMOX® 375:20 tbl, DUOMOX® 500:20 tbl, DUOMOX® 750:20 tbl, DUOMOX® 1000:14 nebo 20 tbl. Datum poslední revize textu: 16.3.2011. Jméno a adresa držitele rozhodnutí o registraci: Astellas Pharma s. r. o., Sokolovská 100/94,186 00 Praha 8, ýeská republika. Registr. þíslo: 15/270/93-A/C, B/C, C/C, D/C, E/C. Podmínky uchovávání: PĜi teplotČ do 25° C, uchovávat v pĤvodním vnitĜním obalu. Výdej pĜípravku DUOMOX® je vázán na lékaĜský pĜedpis. DUOMOX® je hrazen z prostĜedkĤ veĜejného zdravotního pojištČní. ASTELLAS PHARMA s.r.o., Sokolovská 100/94,186 00 Praha 8

POZNÁMKY

ABSTRAKTA SDĚLOVÁNÍ NEPŘÍZNIVÝCH INFORMACÍ PACIENTŮM A JEJICH BLÍZKÝM/ DIABETOLOGIE

a bul, spojených se zvýšenou vulnerabilitou kůže v insolačních lokalitách. Další typické kožní projevy vznikají v řádech několika týdnů procesem hojení. Cílem přednášky bude připomenout porfyrie s kožní symptomatologií, jejich patofyziologii, klinické příznaky, diagnostický algoritmus a léčbu, se zaměřením na porfyria cutanea tarda. Závěrem budou prezentovány dvě kazuistiky. První popisuje pacienta s typickým průběhem a klinickým obrazem u PCT, druhá se věnuje pacientce s vzácnější sklerodermiformní formou PCT.

Sdělování nepříznivých informací pacientům a jejich blízkým garant prof. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc. čtvrtek / 17. března 2016 / 17.15–18.00 hod. Praktické ukázky klinického vedení pacientů v kritické situaci prof. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc., MUDr. Aleš Grambal, Ph.D. Psychiatrická klinika Fakultní nemocnice Olomouc Klinické vedení pacientů v kritické situaci, kdy jim lékař potřebuje sdělit nepříznivou zprávu. Mezi typické nepříznivé zprávy patří sdělení závažného onemocnění, sdělení o ztrátě blízkého, sdělení o narození mrtvého dítěte a podobné situace.

Diabetologie garant doc. MUDr. David Karásek, Ph.D. pátek / 18. března 2016 / 8.45–10.45 hod. Zahájení léčby inzulinem a její intenzifikace u nemocných s diabetes mellitus 2. typu MUDr. Eva Račická Diabetologická a interní ambulance, Ostrava Diabetes mellitus je progresivní onemocnění, které vyžaduje v čase úpravy antidiabetické medikace k udržení cílové metabolické kompenzace, neboť rozhodujícím cílem léčby je snížit riziko orgánových komplikací. I přes tvrdá data o tomto vztahu řada pacientů s diabetes mellitus 2. typu cílových hodnot HbA1c nedosahuje. Na otázku, kdy podat inzulin, není jednoznačná odpověď, časné podání inzulinu u diabetiků 2. typu má nesmírný význam, protože snižuje glukotoxicitu a chrání beta-buňky před dysfunkcí. Známé bariéry ze strany pacientů dnes mohou překonat nové postupy, jako je zahájení léčby 1x denně bazálním inzulinem, možnost využít bezpečnou titraci dávkování inzulinu při použití bazálních analog podávaných předplněnými pery. Léčbu je možno dle doporučení kombinovat s novými perorálními antidiabetiky, která mají hmotnostně neutrální či negativní efekt a nízké riziko hypoglykemie (metformin, DPP-4 inhibitory, SGLT2 inhibitory). Velmi nadějnou a účinnou léčebnou kombinací je podávání bazálního inzulinu a agonistů GLP-1 receptoru, které využívá komplementárního účinku obou přístupů, kdy je již realitou jejich současné podání ve fixní kombinaci v jednom peru.

Léčba a prevence diabetické nohy v ambulantní praxi MUDr. Emil Záhumenský Podiatrická ambulance, Lékařský dům Ormiga Zlín Syndrom diabetické nohy je podle Mezinárodního konsenzu definován jako ulcerace nebo postižení hlubokých tkání nohy distálně od kotníku, včetně kotníku. Hlavní patogenetické faktory



Novinka pro pacienty s diabetem 2. typu

Lék s výhodami, které ocením?

NOVÁ

ŠANCE

PRO

PANE DOKTORE ®

JARDIANCE , nový SGLT2 inhibitor pro pacienty s diabetem 2. typu poskytuje: 1 •ç÷_ddid [d>X7'YWdWlYilêZek id [d^cejdeij_2–5* •ç÷_ddeijfefû_Z|da[ij|lW`Yj[hWf__" l÷[jdù_dpkb_dk2–5 •Fhea|pWdekX[pf[÷deijWid|[db_leij' •FeêZbdf[heh|bdZ|lael|d'nZ[ddù'

PP@7H&',U&*('+

SGLT2 = sodíko-glukózový ko-transportér-2

®

Reference: 1. JARDIANCE SPC, www.sukl.cz. 2. Roden M, et al., Lancet Diabetes Endocrinol 2013;1:208-219. 3. Häring HU, et al., Diabetes Care 2014;37:1650-1659. 4. Häring HU, et al., Diabetes Care 2013;36:3396-3404. 5. Rosenstock J, et al., Diabetes Care 2014;37:1815-1823. ®

*ɋ-$5'Ζ$1&( QHQ¯LQGLNRY£QDNHVQ¯ŀHQ¯WÝOHVQ«KPRWQRVWL

%RHKULQJHUΖQJHOKHLPVSROVURȏ1D3Rě¯Ï¯Db3UDKDȂ1RY«0ÝVWRȏWHObbbZZZERHKULQJHULQJHOKHLPF]

Zkrácené informace o léčivých přípravcích: Jardiance® 10 mg potahované tablety Složení: Jardiance 10 mg: jedna tableta obsahuje empagliflozinum 10 mg. Indikace: Přípravek Jardiance je indikován k léčbě diabetes mellitus II. typu ke zlepšení kontroly glykémie u dospělých pacientů s nedostatečnou kompenzací diabetu samotnou dietou a tělesným cvičením: jako monoterapie pokud je metformin nevhodný z důvodu nesnášenlivosti; v kombinaci s jinými léčivými přípravky ke snížení hladiny glukózy, včetně kombinace s inzulinem. Dávkování a způsob podávání: Počáteční dávka empagliflozinu je 10 mg jednou denně v monoterapii nebo v kombinované terapii. U pacientů, kteří tolerují empagliflozin v dávce 10 mg jednou denně, kteří mají eGFR ≥ 60 ml/min/1,73 m2 a potřebují přísnější kontrolu glykémie, lze dávku zvýšit na 25 mg jednou denně. Maximální denní dávka je 25 mg. Pokud je empagliflozin podáván v kombinaci s derivátem sulfonylurey (SU) nebo inzulinem, lze pro snížení rizika hypoglykemie zvážit nižší dávku derivátu SU nebo inzulinu. Léčba empagliflozinem se nezahajuje u pacientů s eGFR < 60 ml/min/1,73 m2. Při eGFR dlouhodobě nižší než 60 ml/min/1,73 m2 je dávku empagliflozinu třeba upravit na 10 mg jednou denně, či s touto dávkou pokračovat. Léčbu empagliflozinem je třeba ukončit při eGFR je dlouhodobě nižší než 45 ml/min/1,73 m2. Empagliflozin se neužívá v terminálním stádiu onemocnění ledvin nebo při dialýze. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater je omezená zkušenost, proto užívání není doporučeno. Pro omezenou zkušenost u pacientů ve věku 85 let a starších se zahájení terapie empagliflozinem nedoporučuje. Bezpečnost a účinnost empagliflozinu u dětí a dospívajících nebyla dosud stanovena. Přípravek Jardiance lze užívat kdykoliv v průběhu dne spolu s jídlem nebo bez jídla. Pokud je nějaká dávka opomenuta, je třeba ji užít ihned, jakmile si na ni pacient vzpomene. Nelze užívat dvojitou dávku v týž den. Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku. Zvláštní upozornění: Přípravek Jardiance nesmí být podáván u pacientů s diabetem I. typu nebo při léčbě diabetické ketoacidózy. Je doporučeno následující sledování funkce ledvin: Před zahájením léčby empagliflozinem a pravidelně v jejím průběhu alespoň jednou ročně. Před zahájením souběžné léčby jiným léčivým přípravkem, který může negativně ovlivňovat funkci ledvin. Pacienti ve věku 75 let a starší mohou mít vyšší riziko hypovolemie. Na základě mechanismu účinku inhibitorů SGLT-2 může osmotická diuréza související s terapeutickou glukosurií vést k mírnému snížení krevního tlaku. Je třeba opatrnosti u pacientů, u nichž by pokles krevního tlaku způsobený empagliflozinem mohl představovat riziko. V případě stavů, které mohou vést ke ztrátě tekutin, se u pacientů na empagliflozinu doporučuje pečlivé sledování objemu a elektrolytů. Do doby, než dojde k úpravě ztráty tekutin, je třeba zvážit přechodné přerušení léčby empagliflozinem. Pacienti užívající přípravek Jardiance budou mít pozitivní testy na přítomnost glukózy v moči. Tablety obsahují laktózu, proto pacienti s intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy, by tento přípravek neměli užívat. Interakce: Empagliflozin může zvýšit diuretický efekt thiazidových a kličkových diuretik a může zvyšovat riziko dehydratace a hypotenze. Nežádoucí účinky: Nežádoucí účinky podle absolutní četnosti výskytu: velmi časté (≥1/10) - hypoglykemie (při kombinované léčbě s derivátem sulfonylurey nebo inzulinem); časté (≥1/100 až <1/10) - vaginální moniliáza, vulvovaginitida, balanitida a jiné infekce genitálu, infekce močových cest, pruritus, časté močení; méně časté (≥1/1000 až <1/100) – hypovolemie, dysurie. Těhotenství a kojení: K dispozici nejsou žádné údaje o podání empagliflozinu těhotným ženám. Podávání přípravku Jardiance v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje. Přípravek Jardiance se během kojení nemá podávat. Balení, výdej a uchovávání: Jednodávkové PVC/Al blistry v krabičce obsahující 30 nebo 90 x 1 potahovaných tablet. Výdej přípravku je vázán na lékařský předpis a od 1. 2. 2015 je částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Registrační číslo: EU/1/14/930/014 – 30 tbl. (10 mg), EU/1/14/930/017 – 90 tbl. (10 mg), Datum poslední revize textu: 12/2014. Držitel rozhodnutí o registraci: Boehringer Ingelheim International GmbH, Binger Str. 173, D-55216 Ingelheim am Rhein, Německo. Před předepsáním se prosím seznamte s úplným zněním souhrnu údajů o přípravku. Úplné znění souhrnu údajů o přípravku je uveřejněno na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky: http://www.ema.europa.eu/ popř. na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv www.sukl.cz. Trajenta 5 mg potahované tablety - jedna tableta obsahuje linagliptinum 5 mg. Indikace: Přípravek Trajenta je indikován při léčbě diabetu II. typu ke zlepšení kontroly glykémie u dospělých pacientů: jako monoterapie u pacientů s nedostatečnou kompenzací diabetu samotnou dietou a tělesným cvičením, u kterých je nevhodný metformin z důvodu nesnášenlivosti či kontraindikován kvůli poruše funkce ledvin. Jako kombinovaná terapie v kombinaci s metforminem, v kombinaci se sulfonylureou a metforminem a v kombinaci s inzulinem a metforminem nebo bez metforminu, jestliže dieta a tělesné cvičení spolu s kombinovanou terapií těmito léčivými přípravky nepostačují k přiměřené kontrole glykémie. Dávkování a způsob podávání: Dávka linagliptinu je 5 mg jednou denně. Pokud je linagliptin přidán k metforminu, dávkování metforminu je nutno zachovat a linagliptin podávat současně. Pokud je linagliptin podáván v kombinaci se sulfonylureou nebo inzulinem, lze zvážit nižší dávku sulfonylurey nebo inzulinu za účelem snížení rizika vzniku hypoglykémie. Přípravek Trajenta lze užívat kdykoliv v průběhu dne spolu s jídlem nebo bez jídla. Pokud je nějaká dávka opomenuta, je třeba ji užít ihned, jakmile si na ni pacient vzpomene. Nelze užívat dvojitou dávku v týž den. U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávky. Studie farmakokinetiky naznačují, že není nutná úprava dávky u pacientů s poruchou funkce jater, ale klinické zkušenosti u takových pacientů chybí. Není nutná žádná úprava dávky s ohledem na věk, klinické zkušenosti u pacientů starších 80 let jsou však omezené a proto je u této populace nutná opatrnost. Bezpečnost a účinnost linagliptinu u dětí a dospívajících nebyla dosud stanovena. Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku. Zvláštní upozornění*: Přípravek Trajenta nesmí být podáván u pacientů s diabetem I. typu nebo při léčbě diabetické ketoacidózy. Po uvedení na trh byl u linagliptinu spontánně hlášen nežádoucí účinek akutní pankreatitida. Pacienti musí být informováni o typických příznacích akutní pankreatitidy. Pokud existuje podezření na pankreatitidu, je nutno podávání přípravku Trajenta ukončit. Pokud je akutní pankreatitida potvrzena, léčbu přípravkem Trajenta není možné znovu zahájit. Interakce: Klinické údaje naznačují, že riziko klinicky významných interakcí se současně podávanými léčivými přípravky je nízké. V klinických studiích neměl linagliptin klinicky významný účinek na farmakokinetiku metforminu, glyburidu, simvastatinu, warfarinu, digoxinu nebo perorálních antikoncepčních přípravků. Nežádoucí účinky: V souhrnné analýze placebem kontrolovaných studií byl celkový výskyt nežádoucích účinků u pacientů léčených placebem podobný linagliptinu v dávce 5 mg. Přerušení terapie z důvodu nežádoucích účinků bylo vyšší u pacientů užívajících placebo v porovnání s linagliptinem 5 mg (4,4% versus 3,3%). Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem byla hypoglykémie pozorovaná při trojkombinaci linagliptin plus metformin plus sulfonylurea. Pankreatitida byla hlášena častěji u pacientů randomizovaných k linagliptinu (5 případů na 4302 pacientů užívajících linagliptin versus 1 případ na 2364 pacientů užívajících placebo). Těhotenství a kojení: Užívání linagliptinu u těhotných žen nebylo studováno. Podávání přípravku Trajenta v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje. Po zvážení přínosu kojení pro dítě a přínosu léčby pro kojící ženu je třeba učinit rozhodnutí, zda přerušit kojení nebo pozastavit či ukončit léčbu přípravkem Trajenta. Balení, výdej a uchovávání: Jednodávkové blistry v krabičce obsahující 30 x 1 nebo 90 x 1 potahovaných tablet. Výdej přípravku je vázán na lékařský předpis a je částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Registrační čísla a datum poslední revize textu: EU/1/11/707/004 – 30 tbl., EU/1/11/707/008 – 90 tbl., 9/2014. Držitel rozhodnutí o registraci: Boehringer Ingelheim International GmbH, Binger Str. 173, D-55216 Ingelheim am Rhein, Německo. Před předepsáním se prosím seznamte s úplným zněním souhrnu údajů o přípravku. Úplné znění souhrnu údajů o přípravku je k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky: http://www.ema.europa.eu/ popř. na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv www.sukl.cz. Jentadueto 2,5 mg/850 mg, Jentadueto 2,5 mg/1000 mg - jedna tableta obsahuje 2,5 mg linagliptinum a 850 mg resp. 1000 mg metformini hydrochloridum. Indikace : Léčba dospělých pacientů s diagnózou diabetes mellitus 2. typu: přípravek Jentadueto je indikován jako doplněk diety a cvičení ke zlepšení kontroly glykémie u dospělých pacientů nedostatečně kontrolovaných maximální tolerovanou dávkou samotného metforminu nebo u pacientů již léčených kombinací linagliptinu a metforminu nebo v kombinaci se sulfonylureou (tzn. v trojité kombinované terapii) u dospělých pacientů nedostatečně kontrolovaných maximální tolerovanou dávkou metforminu a sulfonylurey. Jako kombinovaná terapie s inzulinem, pokud samotný inzulin a metformin nepostačují k přiměřené kontrole glykémie. Dávkování a způsob podávání : Dávku přípravku Jentadueto je nutno stanovit individuálně podle pacientova aktuálního režimu, účinnosti a snášenlivosti, aniž by byla překročena maximální doporučená denní dávka 5 mg linagliptinu a 2000 mg metforminhydrochloridu. Dávka přípravku Jentadueto by měla obsahovat linagliptin v dávce 2,5 mg dvakrát denně (celková denní dávka 5 mg) a dávku metforminu podobnou dávce již užívané. Pokud jsou linagliptin a metforminhydrochlorid užívány v kombinaci se sulfonylureou nebo inzulinem, může nastat potřeba nižší dávky sulfonylurey nebo inzulinu, aby se snížilo riziko hypoglykémie. Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku. Diabetická ketoacidóza, diabetické prekóma. Selhání funkce ledvin nebo porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 60 ml/min). Akutní stavy s potenciálem ke změně funkce ledvin, jako je dehydratace, těžká infekce, šok. Akutní nebo chronické onemocnění, které může vést k hypoxii tkání, jako je kardiální nebo respirační selhání, nedávný infarkt myokardu, šok. Porucha funkce jater, akutní otrava alkoholem, alkoholismus. Zvláštní upozornění : Přípravek Jentadueto nesmí být podáván u pacientů s diabetem I. typu. Pokud existuje podezření na metabolickou acidózu, je nutno přerušit podávání metforminhydrochloridu a pacienta je třeba ihned hospitalizovat. Při prevenci laktátové acidózy spojené s metforminem je nezbytná monitorace funkce ledvin, a to zejména u starších pacientů. Klinické zkušenosti s pacienty > 80 let jsou omezené. Je nutno stanovit hladinu sérového kreatininu před zahájením léčby a poté pravidelně nejméně jednou ročně u pacientů s normální funkcí ledvin, nejméně dvakrát až čtyřikrát za rok u pacientů s hladinou sérového kreatininu na horní hranici normálního rozmezí a u starších jedinců. Léčba přípravkem Jentadueto musí být přerušena 48 hodin před chirurgickým výkonem v celkové, míšní nebo epidurální anestezii nebo před vyšetřením jodovou kontrastní látkou. V léčbě se obvykle nesmí pokračovat dříve než za 48 hodin a to jen poté, co byla znovu zhodnocena funkce ledvin, a bylo zjištěno, že je normální. Po uvedení na trh byl u linagliptinu spontánně hlášen nežádoucí účinek akutní pankreatitida. Pacienti musí být informování o typických příznacích akutní pankreatitidy. Pokud existuje podezření na pankreatitidu, je nutno podávání přípravku Jentadueto ukončit. Pokud je akutní pankreatitida potvrzena, léčbu přípravkem Jentadueto není možné znovu zahájit. Interakce: Klinické údaje naznačují, že riziko klinicky významných interakcí se současně podávanými léčivými přípravky je nízké. V klinických studiích neměl linagliptin klinicky významný účinek na farmakokinetiku metforminu, glyburidu, simvastatinu, warfarinu, digoxinu nebo perorálních antikoncepčních přípravků. Nežádoucí účinky : Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem linagliptinu a metforminu byl průjem (0,9%) se srovnatelnou frekvencí jako u metforminu s placebem (1,2%). Může dojít k hypoglykémii, když se přípravek Jentadueto podává společně se sulfonylureou (≥ 1 případ na 10 pacientů). Gastrointestinální příznaky, jako je nauzea, zvracení, průjem a nechutenství, a bolest břicha, se vyskytují nejčastěji při zahájení léčby přípravkem Jentadueto nebo metforminhydrochloridem, a ve většině případů ustupují spontánně. Kombinace linagliptinu a metforminu podávaná spolu s inzulinem může být spojena se zvýšeným rizikem jaterních příhod. Těhotenství a kojení: Přípravek Jentadueto se nesmí užívat během těhotenství. Pokud pacientka plánuje otěhotnění nebo pokud otěhotní, je nutno léčbu přípravkem Jentadueto přerušit a změnit léčbu. Je třeba učinit rozhodnutí, zda ukončit kojení nebo přerušit/ukončit podávání přípravku Jentadueto, a to po zvážení přínosu kojení pro dítě a přínosu léčby pro matku. Balení, výdej a uchovávání: Jednodávkové blistry v krabičce obsahující 60 x 1 nebo 180 (2 x 90 x 1) potahovaných tablet. Výdej přípravku je vázán na lékařský předpis a je částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Registrační čísla: 2,5 mg/850 mg: EU/1/12/780/006 (60 x 1 tbl.), 2,5 mg/1000 mg: EU/1/12/780/020 (60 x 1 tbl.), EU/1/12/780/033 (2 x 90 x 1 tbl.) Datum poslední revize textu: 9/2014. Držitel rozhodnutí o registraci: Boehringer Ingelheim International GmbH, Binger Str. 173, D-55216 Ingelheim am Rhein, Německo. Před předepsáním se prosím seznamte s úplným zněním souhrnu údajů o přípravku. Úplné znění souhrnu údajů o přípravku je k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky: http://www.ema.europa.eu/, popř. 'YÝPRŀQRVWLQDQ£URÏQRXFHVWX na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv www.sukl.cz.

všimněte si prosím změn v informacích o léčivém přípravku %RHKULQJHUΖQJHOKHLPVSROVURȏ1D3Rě¯Ï¯Db3UDKDȂ1RY«0ÝVWRȏWHObbbZZZERHKULQJHULQJHOKHLPF]

Pro Vaše pacienty s diabetem 2. typu

Vybavte své pacienty na Q£URÏQRXFHVWX NWHU£MHÏHN£

ZZTRA003_04215

TRAJENTA®Ȃ¼ÏLQQ£DEH]SHÏQ£YROED YbMHGQ«G£YFHSURNRQWUROXJO\NHPLH XģLURN«KRVSHNWUD9DģLFKSDFLHQWı1-5 JENTADUETO®ȂSUR]OHSģHQ¯NRQWURO\ JO\NHPLHSěLSRKRGOQ«PG£YNRY£Q¯YbPDO« NRPELQRYDQ«WDEOHWÝ6

'YÝPRŀQRVWLQDQ£URÏQRXFHVWX

Reference : 1. 'HO3UDWR6HWDO'LDEHWHV2EHV0HWDEȂɄ2. 7DVNLQHQ05 HWDO'LDEHWHV2EHV0HWDEȂɄ3. Owens DR, HWDO'LDEHW0HGȂɄ4. *DOOZLW]%HWDO/DQFHWȂɄ5. Trajenta®63&ZZZVXNOF]Ʉ6. Jentadueto ® SPC, www.sukl.cz.

%RHKULQJHUΖQJHOKHLPVSROVURȏ1D3Rě¯Ï¯Db3UDKDȂ1RY«0ÝVWRȏWHObbbZZZERHKULQJHULQJHOKHLPF]

POZNÁMKY

ABSTRAKTA DIABETOLOGIE

vedoucí k rozvoji diabetické nohy jsou diabetická neuropatie (senzorická, motorická, autonomní), ischemická choroba dolních končetin, kouření a infekce. Dalšími faktory, které vedou ke vzniku ulcerací, jsou deformity, hyperkeratózy, porucha pohyblivosti kloubů a edémy. Na tomto terénu stačí opakovaná mikrotraumata, nejčastěji ze špatně padnoucí obuvi, ke vzniku ulcerace. Už je to více než 40 let, kdy první podiatrická centra v Anglii, Německu a USA referovala o diametrálně lepších výsledcích léčby diabetických ulcerací a dramatickém snížení počtu amputací zavedením souboru opatření, která se později v modifikovaných podobách implementovala do doporučení pracovní skupiny pro léčbu diabetické nohy – The International Working Group on the diabetic foot (IWGDF). Tato skupina odborníků na diabetickou nohu vypracovala a pravidelně aktualizuje dokument International Consensus on the diabetic foot. Je zaváděn do praxe dle možností a odlišností jednotlivých národních zdravotnických systémů. Péče o pacienty se syndromem diabetické nohy je organizována podiatrickými centry a jednotlivými podiatrickými ambulancemi. Systém je pro tuto činnost dopředu připraven, materiálně, přístrojově, edukačně i personálně. Přestože se jedná o poměrně jednoduchý a neobyčejně efektivní postup, implementace neprobíhá ani zdaleka tak hladce, jak by se mohlo zdát nezbytné. V národních systémech, včetně toho našeho, vládne rigidita, odlišnost zájmů a preferencí jednotlivých odborných společností, setrvačnost a malá ochota ke změně. Výsledkem je, že stále vidíme nekomplexní péči o diabetické ulcerace, které nerespektují odlišnosti problematiky diabetické nohy od běžných ran nediabetiků. Proto mnoho zpočátku dobře zhojitelných ran končí amputací končetiny či její části. Celkové náklady (včetně nepřímých) na péči o pacienty po amputaci vzrostou téměř desetinásobně. Hospitalizační mortalita spojená s vyšší amputací je hrozivých 20–25 % a 50 % pacientů po vysoké amputaci není schopno, přes péči rehabilitačního ústavu, zvládnout stehenní protézu a zůstávají nesoběstační a imobilní. Mezi hlavní zásady péče o diabetickou ulceraci patří odlehčení, léčba ischemie, infekce, lokální terapie, včetně čištění rány pomocí debridementu, zlepšení metabolického stavu. To zahrnuje kromě korekce metabolických odchylek a léčby hypertenze i optimalizace nutričních parametrů. Speciální kapitolou jsou případy neuroischemických ulcerací, které nelze řešit revaskularizací. Zde záleží na individualizaci péče i možnosti využití dodatečných adjuvantních opatření. Ty mohou přispět k odvrácení nutnosti amputace. Patří mezi ně např. ozonoterapie, komplexní efekt sulodexidu, prostaglandiny, hyperbaroxie, přehodnocení aktuální farmakoterapie s ohledem na možné vedlejší účinky či interakce. Absence sulodexidu je zvláště tragický nedostatek léčby pacientů s pokročilou ischemií a vysokým kardiovaskulárním rizikem. Léčba i prevence syndromu diabetické nohy jsou tedy vždy komplexní soubory mezioborových opatření, opomenutí kterékoli součásti léčby má za následek zpomalení hojení, zhoršení ulcerací či zbytečné amputace.

Glifloziny v klinické praxi doc. MUDr. David Karásek, Ph.D. III. Interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická, FN Olomouc Glifloziny jsou nové antidiabetické léky, které působí unikátním mechanizmem nezávislým na účinku inzulinu. Inhibují sodíko-glukózový transportér typu 2 (SGLT2) v S1 segmentu proximálního tubulu ledvin, čímž vedou ke glykosurii a poklesu glykemie. Jejich podáváním lze dosáhnout poklesu glykovaného hemoglobinu asi o 0,5–1 %, při nízkém riziku hypoglykemie. Dalším příznivým účinkem je pokles hmotnosti a krevního tlaku. Byly zahájeny velké prospektivní studie zkoumající vliv SGLT2 inhibitorů na kardiovaskulární komplikace. EMPA-REG OUTCOME, která je zatím jedinou ukončenou studií, prokázala pozitivní vliv empagliflozinu na kardiovaskulární mortalitu. Výsledky ostatních se očekávají. Mezi relativně časté nežádoucí účinky SGLT2 inhibitorů patří urogenitální infekce, k dalším patří riziko hypotenze, dehydratace a zhoršení funkce ledvin. Vzácnou, relativně specifickou komplikací je diabetická ketoacidóza. Přestože většina nežádoucích účinků gliflozinů je předvídatelná, dobře detekovatelná a reverzibilní, dlouhodobá monitorace jejich bezpečnosti se jeví jako nezbytná. Současná doporučení pro léčbu diabetu



EfmèbXgifgXZ`\ekp j[`XY\k\d)%kpgl

=òebfdYèXZ\bk\i}gùè}m _f[p gXZ`\eküd#aXbfa\AXi[X

NOVÁ

ŠANCE

PRO

PANE DOKTORE

ÚHRADA OD 1. 2. 2016

®

SYNJARDY 'lnxßzlink]gl\^bbko\ejgàn|glv \kbtdnqkglvoqno\^gblt{s`g\]btbk-)t{ov'l\]|1:

ZZJAR005_012016

•ç÷_ddeij[cfW]b_Ôep_dkWc[j\ehc_dkl`[ZdjWXb[jù1* •
Pah|Y[d|_d\ehcWY[eb÷_lcfûfhWlak Synjardy 5 mg/850 mg, Synjardy 5 mg/1000 mg:@[ZdWjWXb[jWeXiW^k`[[cfW]b_Ôep_dkc+c]W.+&c]h[if$'&&&c]c[j\ehc_d_ôZheY^beh_Zkc$Indikace 0 BÿXWZeifābY^fWY_[djă iZ_W]dpekZ_WX[j[ic[bb_jki($jofk0fĂfhWl[aIod`WhZo`[_dZ_ael|d`WaeZefbdāaZ_[joWYl_ÿ[da[pb[f[daedjhebo]boa[c_[kZeifābY^fWY_[djăd[ZeijWj[ÿdāaedjhebelWdY^cWn_c|bd jeb[helWdekZ|laekiWcejdêc[j\ehc_dkd[XelaecX_dWY_i`_dc_bÿ_lc_fĂfhWlaoa[id [d^bWZ_do]bkapo"lÿ[jdā_dpkb_dd[XekfWY_[djă"aj[Ăìek`_ bÿ[d_aecX_dWY[cfW]b_Ôep_dk Wc[j\ehc_dkliWceijWjdY^jWXb[j|Y^$:|lael|dWpfýieXfeZ|l|d0:|lakfĂfhWlakIod`WhZo`[dkjdeijWdel_j_dZ_l_Zk|bdāfeZb[fWY_[djelWWajk|bdêh[ _ck"ÿ_ddeij_Wid|[db_leij_" Wd_ XoXobWfĂ[aheÿ[dWcWn_c|bdZefehkÿ[d|Z[ddZ|laW'&c][cfW]b_Ôep_dkWd[fĂ[aheÿ[dcWn_c|bdZefehkÿ[dZ[ddZ|laoc[j\ehc_dk$:|laWfĂfhWlakIod`WhZoXocābWeXiWêlWj [cfW]b_Ôep_dlZ|lY[+c]ZlWah|jZ[ddāY[bael|Z[ddZ|laW'&c]WZ|lakc[j\ehc_dkfeZeXdekZ|lY[`_ k lWd$FeakZ`[fĂfhWl[aIod`WhZofeZ|l|dlaecX_dWY_iZ[h_l|j[cikb\edobkh[o W%d[Xe_dpkb_d[c"că [XjpZăleZkid [dh_p_aWlpd_akôfe]boa[c_[dkjdfek jd_ Z|lakZ[h_l|jkikb\edobkh[oW%d[Xe_dpkb_dk$Kontraindikace:>of[hi[dp_j_l_jWdWbÿ_lb|jaod[Xe dWaj[hekaeb_feceYdekb|jak"Z_WX[j_Ya|a[jeWY_ZpW"Z_WX[j_Yafh[acW"i[b^|d\kdaY[b[Zl_dd[XefehkY^W\kdaY[b[Zl_dYb[WhWdY[ah[Wj_d_dk2,&cb%c_d"WakjdijWlo"aj[hceêkpcād_j \kdaY_b[Zl_d"`Wae`[0Z[ôZhWjWY["jā a|_d\[aY["ea"Wakjdd[XeY^hed_Yaed[ceYdād"aj[hcă [pfăieX_jôfen__ja|dāp[`cdWWakjded[ceYdādd[Xepêh[dY^hed_Yaêed[ceYdād`Wae `[0Z[aecf[dpelWdihZ[ÿdi[b^|d"h[if_hWÿdi[b^|d"d[Z|ld_d\WhajcoeaWhZk"ea"fehkY^W\kdaY[`Wj[h"WakjdWbaeêbel|_djen_aWY["Wbaeêb_icki$Plb|jdkfepehdùd : FĂfhWl[aIod`WhZo i[d[k l|kfWY_[djăiZ_WX[j[c?$jofk$@[ijb_ [[n_ijk`[feZ[pĂ[ddWc[jWXeb_YaekWY_Zpk"bÿXkjcjebÿ_lcfĂfhWla[c`[jĂ[XWeaWc _jākaedÿ_jWfWY_[djWeaWc _jāêif_jWb_pelWj$BWaj|jel| WY_ZpW`[l[bc_lp|Yd|"WlWap|lW d|"c[jWXeb_Ya|aecfb_aWY[loiea|cehjWb_jWfeakZd[XobWlÿWipW^|`[dWbÿXW"aj[h|i[că [eX`[l_j`WaeZăib[Z[aWakckbWY[c[j\ehc_dk$DW^b|[dfĂfWZo bWaj|jelWY_ZpokfWY_[djădWc[j\ehc_dki[eX`[l_bofĂ[l| dākfWY_[djăiZ_WX[j[cWi[b^|dcd[XeWakjdcpêh[dc\kdaY[b[Zl_d$BaWĂ_ckifWY_[djo_d\ehcelWjeh_p_YY^WfĂpdWYY^ bWaj|jelWY_Zpo$Lp^b[Z[cac[Y^Wd_ickÿ_dakfel[Z[id [d|\kdaY[b[Zl_da[id [dÿ_ddeij_[cfW]b_Ôep_dk$C[j\ehc_di[lobkÿk`[b[Zl_dWc_$>bWZ_dkihelêah[Wj_d_dk`[fhejejĂ[XW loêZdej_jfĂ[ZpW^|`[dcbÿXoWd|ib[ZdāfhWl_Z[bdād[`cdā`[ZdekheÿdākfWY_[djăidehc|bd\kdaYb[Zl_dd[Xed[`cdāZlWah|jW ÿjoĂ_ah|jpWheakfWY_[djăi^bWZ_dekihelêah[Wj_d_dk dWêhd^hWd_Y_dehc|bkWkijWhYêieX$Id [d|\kdaY[b[Zl_d`[kijWhY^fWY_[djăÿWij|WWiocfjecWj_Ya|$Plb|jdefWjhdeij_`[pWfejĂ[Xli_jkWYY^"aZo\kdaY[b[Zl_dcă [Xjid [dW" dWfĂabWZfĂ_pW^|`[dbÿXoWdj_ôf[hj[dp_lod[XeZ_kh[j_aoWfĂ_pW^|`[dbÿXod[ij[he_ZdcWdj_Ôe]_ij_a[c$KfWY_[djăi[ihZ[ÿdci[b^|dc^heploh_p_aeôfen_[Wh[d|bd_dikÓY_[dY[$ KfWY_[djăi[ijWX_b_pelWdcY^hed_YacihZ[ÿdci[b^|dcbp[fĂfhWl[aIod`WhZofek lWjfĂ_fhWl_Z[bdcced_jehel|d\kdaY[ihZY[Wb[Zl_d$KfWY_[djăiWakjdcWd[ijWX_bdcihZ[ÿdci[b^|dc `[fĂfhWl[aIod`WhZolp^b[Z[caeXiW^kc[j\ehc_dkaedjhW_dZ_ael|d$?djhWlWiakb|hdfeZ|d`ZelWdYâedjhWijdY^b|j[afĂ_hWZ_ebe]_YaY^lo[jĂ[dY^că [pfăieX_ji[b^|db[Zl_d$Jecă [ lijaWakckbWY_c[j\ehc_dk"aj[h|că [pl_jh_p_aebWaj|jelWY_Zpo$FhejeckiXjj[djebÿ_lfĂfhWl[aloiWp[dfĂ[Zlo[jĂ[dcd[XefĂ_dācWd[icXjpdelkfeZ|dZĂl[d[ pW*.êZ_d Wfekp[fej"YeXobW\kdaY[b[Zl_dpdelkpêZdeY[dWWi^b[Z|dWdehc|bd$Lp^b[Z[cajeck" [j[djebÿ_lfĂfhWl[aeXiW^k`[c[j\ehc_d"`[bÿXkdkjdkaedÿ_j*.êZ_dfĂ[Zfb|delWdc Y^_hkh]_Yaclaed[ciY[baelek"if_d|bdd[Xe[f_Zkh|bdWd[ij[p_$J[hWf_[d[că [eXloab[XjpdelkpW^|`[dWZĂl[d[ *.êZ_dfeY^_hkh]_Yaclaedk"Wjefekp[fej"YeXobW\kdaY[b[Zl_d pdelk pêZdeY[dW W i^b[Z|dW dehc|bd$ DW p|abWZā c[Y^Wd_ick ÿ_dak _d^_X_jehă I=BJ#( că [ eicej_Ya| Z_khpW iekl_i[`Y i j[hWf[kj_Yaek ]bkaeikh_ lij a chdck id [d ah[ldê jbWak$ çÿ_ddeij[cfW]b_Ôep_dkdWlobkÿel|d]bkapob[Zl_dWc_`[ife`[dWieicej_YaekZ_khpek"aj[h|Xoce^bWelb_ld_jijWlôZhWjWY[$FWY_[dj_l[lāak-+b[jWijWhceêkcjloh_p_aeôfeleb[c_[$ Interakce:Ifeb[ÿdfeZ|l|defWaelWdZ|lao[cfW]b_Ôep_dkWc[j\ehc_dkd[pfăieXk`[kpZhWlY^`[Z_dYăfeZijWjdekpcādk\WhcWaea_d[j_aoWd_[cfW]b_Ôep_dk"Wd_c[j\ehc_dk$IfĂfhWla[c Iod`WhZo d[Xobo fhel[Z[do |Zd ijkZ_[ _dj[hWaY$ IjkZ_[ _dj[hWaY fhel[Z[d k pZhWlY^ ZeXhelebdaă dWpdWÿk`" [ [cfW]b_Ôep_d d[cāb |Zd ab_d_Yao lpdWcd ÿ_d[a dW \WhcWaea_d[j_ak c[j\ehc_dk"]b_c[f_h_Zk"f_e]b_jWpedk"i_jW]b_fj_dk"b_dW]b_fj_dk"i_clWijWj_dk"mWh\Wh_dk"hWc_fh_bk"Z_]en_dk"Z_kh[j_aWf[heh|bdYâedjhWY[fj_l$D[ |ZekY÷_dao0D[`ÿWijā`_^b|[dc_d[ |ZekYc_ fĂêZWc_lab_d_YaY^êZdeY[dY^Xoboôfe]boa[c_[laecX_dWY_i_dpkb_d[cW%d[XeZ[h_l|j[cikb\edobkh[o"_d\[aY[ceÿelY^Y[ij"_d\[aY[][d_j|bkWÿWijceÿ[d$Lab_d_YaY^êZdeY[dY^ i [cfW]b_Ôep_d[c `Wae fĂZWldek bÿXek a c[j\ehc_dk d[Xobo p`_jādo |Zd ZWb d[ |ZekY ÿ_dao l feheld|d i d[ |ZekYc_ ÿ_dao `[Zdejb_lY^ ibe [a$ Jùêj[dijl W ae`[d0 L ZeXā" aZo fWY_[djaWfb|dk`[jāêj[dijl"WlfhăXā^kjāêj[dijli[Zefehkÿk`["WXoZ_WX[j[id[Xobbÿ[djcjebÿ_lcfĂfhWla[c"Wb[WXoakZh el|d^bWZ_do]bkapolahl_dWêZdej|Y^Yed[`Xb [dehc|bk Xobfek _j_dpkb_djWa"WXoi[id _beh_p_aecWb\ehcWYfbeZkiekl_i[`YiWXdehc|bdc_^bWZ_dWc_]bkapolahl_$J[djebÿ_lfĂfhWl[ai[Xā^[cae`[dd[c|feZ|lWj$8Wb[d"lZ[`WkYêl|l|d0 F[h\ehelWd`[ZdeZ|laelFL9%FL:9%7bXb_ijholahWX_ÿY[eXiW^k`Y,&'n,&n'd[Xe'.&(n/&n'fejWêlWdY^jWXb[j$LZ[`fĂfhWlak`[l|p|ddWbaWĂiafĂ[Zf_iWeZ'$($(&',`[ÿ|ij[ÿdā ^hWp[dpfheijĂ[Zaăl[Ă[`dêpZhWlejdêfe`_jād$J[djebÿ_lfĂfhWl[ad[lo WZk`[ |Zdplb|jdfeZcdaokYêl|l|d$:Wjkcfeib[Zdh[l_p[j[njk0&'%(&',$H[]_ijhW÷d÷ibW0+c]%.+&c]0 ;K%'%'+%'&&)%&&+ 'n,&n'jXb$1 +c]%.+&c]0 ;K%'%'+%'&&)%&&. (n/&n'jXb$1 +c]%'&&&c]0 ;K%'%'+%'&&)%&'* 'n,&n'jXb$1 +c]%'&&&c]0 ;K%'%'+%'&&)%&'- (n/&n'jXb$$ :h _j[b hepêZdkj e h[]_ijhWY_0 8e[^h_d][h?d][b^[_c?dj[hdWj_edWb=cX>"8_d][hIjh$'-)":#++(',?d][b^[_cWcH^[_d"Dāc[Yae$FĂ[ZfĂ[Z[fi|dci[fheici[pdWcj[ifbdcpdādciek^hdkZW`ăefĂfhWlak$çfbdpdād iek^hdkZW`ăefĂfhWlak`[aZ_ifep_Y_dWm[XelYîjh|da|Y^;lhefiaW][djkhofhebÿ_lfĂfhWlao0^jjf0%%mmm$[cW$[khefW$[k%"fefĂ$dWijh|da|YÎj|jdêijWlkfheaedjhebkbÿ_lmmm$ikab$Yp$

l_cdāj[i_fheicpcādl_d\ehcWYYêbÿ_lcfĂfhWlak Mbdbqbl^b5,) SYNJARDY®IF9"mmm$ikab$Yp$ -) >h_d]>K[jWb$:_WX[j[i9Wh[$(&'*1)-0',+&#',+/$ * SYNJARDY®d[d_dZ_ael|da[id [djùb[id^cejdeij_$ 8e[^h_d][h?d][b^[_c"ifeb$ih$e$DWFeû÷'&-/%)W"''&&&FhW^W'ÅDelCùijej[b$0!*(&()*,++'''"mmm$Xe[^h_d][h#_d][b^[_c$Yp

POZNÁMKY

ÍNA PRO 22 PRAXI, VII. OLOMOUC KAZUISTICKÁ

ABSTRAKTA DIABETOLOGIE / REVMATOLOGIE

2. typu zařadila SGLT2 inhibitory do druhé linie volby v kombinaci s metforminem, či následně do dalších kombinací spolu s ostatními antidiabetiky.

Inzulinom – popis dvou případů MUDr. Ľubica Cibičková, Ph.D., doc. MUDr. Zdeněk Fryšák, CSc., MUDr. Dominika Goldmannová, doc. MUDr. David Karásek, Ph.D. Fakultní nemocnice Olomouc, 3. interní klinika – nefrologická, revmatologická, endokrinologická, Inzulinom patří mezi tumory vznikající z buněk Langerhansových ostrůvků. Jeho typickým projevem jsou hypoglykemie nalačno, které lze ozřejmit testem s hladověním. Jedná se většinou o benigní nádory lokalizované v pankreatu a jejich léčba je radikální chirurgická. Problémem může být zejména určení lokalizace nádoru. Prezentujeme dvě kazuistiky pacientů s inzulinomem, z nichž u jedné se lokalizace podařila pomocí endosonografie a u druhé až pomocí scintigrafie s tektrotydem. U první kazuistiky se jednalo o mladou pacientku, u které byla opakovaná bezvědomí řadu let mylně považována za epilepsii. Pravou příčinou bezvědomí byly stavy těžké hypoglykemie, jejichž příčinou byl inzulinom pankreatu. Zjištění příčiny stavů bezvědomí umožnilo jejich cílenou terapii – chirurgickou resekci, a tím výrazné zlepšení kvality života. V druhé kazuistice popisujeme případ pacienta vyšetřovaného pro hypoglykemické kóma. I když se nakonec podařilo nádor lokalizovat pomocí scintigrafie, nebyl vizualizován peroperačně, a proto pacient podstoupil totální pankreatektomii a následně musel být léčen pro sekundární diabetes.

Revmatologie garant prof. MUDr. Pavel Horák, CSc. pátek / 18. března 2016 / 11.45–13.00 hod. Diferenciální diagnostika akutní monoartritidy kolenního kloubu prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., MUDr. Andrea Smržová, MUDr. Martina Skácelová, MUDr. Martin Žurek, Ph.D. Monoartrida kolenního kloubu je zánětlivý proces klinicky lokalizovaný do kolenního kloubu, jehož diagnostika není vždy jednoduchá vzhledem k mnoha možným příčinám. Jedná se o velmi častou příčinu návštěvy lékaře. S diferenciální diagnostikou procesů, které mohou postihovat kolenní kloub a projevovat se jeho otokem a bolestí, se setkává široká lékařská obec zasahující nejen ortopedy a revmatology, nýbrž také praktické lékaře, pediatry, traumatology, všeobecné chirurgy či rehabilitační lékaře. Diferenciální diagnostika tohoto stavu musí počítat s pestrou škálou příčin zahrnující traumata, infekční, reaktivní či metabolicky podmíněné artritidy, osteoartrózu, monoartritidu u zánětlivých revmatických chorob (juvenilní idiopatická artritida, revmatoidní či psoriatická artritida, ankylozující spondylitida, systémové choroby pojiva), benigní i maligní nádory, paraneoplastické syndromy či obtížněji zařaditelné jednotky. V prezentaci se autoři soustřeďují na praktická doporučení zejména pro iniciální přístup k tomuto klinickému symptomu. To zahrnuje pečlivou anamnézu, cílené fyzikální vyšetření, provedení punkce a zhodnocení a zpracování získaného materiálu (makroskopické vyšetření, mikroskopie, detekce krystalů, kultivace), radiografické vyšetření a analýza základních laboratorních testů (krevní obraz, koagulační vyšetření, zánětlivé markery, urikemie). Tato vyšetření mohou být dle situace doplněna dalšími zobrazovacími či laboratorními testy (ultrazvuk, magnetická rezonance, serologické či imunologické testy ap). Prezentace se rovněž věnuje iniciální léčbě, kterou lze bezodkladně použít.

www.pediatriepropraxi.cz

POZNÁMKY

ABSTRAKTA REVMATOLOGIE

Význam ultrazvukového vyšetření v revmatologii MUDr. Martina Skácelová III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická, FN a LF UP Olomouc Ultrasonografické vyšetření je již dlouhou řadu let využíváno v nejrůznějších odvětvích medicíny, v revmatologii je však poměrně nově využívanou zobrazovací technikou, která se v posledních letech začíná uplatňovat v diagnostice a sledování aktivity zánětlivých revmatických onemocnění. Jeho velkou předností je možnost dynamického vyšetření, které je výhodné k lepšímu zobrazení některých patologických lézí, například ruptur šlach či svalů. Umožňuje morfologickou vizualizaci struktur, jako jsou kost, chrupavka, kloubní pouzdro a dutina, svaly, šlachy a jejich úpony, nervy. U revmatoidní artritidy může ultrasonografické vyšetření napomoct k včasnému stanovení diagnózy a rovněž i ke sledování účinku terapie. Lze jej využít k detekci kloubního zánětu, který bývá u onemocnění revmatoidní artritidou symetrický, a dále i ke stanovení rozsahu kloubního postižení. V oblastech přístupných USG vyšetření mohou být prokazatelné eroze. USG vyšetření může detekovat větší počet erozí než klasická radiografie obzvláště u pacientů s časným onemocněním. Pro běžné sledování aktivity a progrese onemocnění je možno využít vyšetření pomocí German US7 skóre, které hodnotí celkem 7 kloubů na klinicky dominantně postižené straně těla, a to ve smyslu přítomnosti synovitidy, tenosynovitidy a erozí. U onemocnění ze skupiny seronegativních spondyloartritid je základní zánětlivou lézí na muskuloskeletálním aparátu entezitida (zánět v oblasti inzerce šlachy, ligamenta nebo kloubního pouzdra na kostní povrch). Tento typ postižení se může často vyskytovat po dlouhou dobu jako jediná manifestace choroby, a vede k fokální, destruktivní zánětlivé lézi, která následně vyvolá lokální fibrózní přestavbu a kostní novotvorbu. USG napomáhá u spondyloartritid vizualizovat i další patologické procesy, jako jsou kostní eroze, synovitidu, burzitidy a tenosynovitidy, není vhodný pouze pro diagnostiku osteitidy, protože ultrazvukový paprsek není schopen proniknout kostním povrchem. Další možností využití USG vyšetření v revmatologii je diagnostika krystaly indukovaných artritid, kdy USG vyšetření umožňuje vzhledem k rozdílné distribuci krystalů rozlišení mezi dnavou artritidou a chondrokalcinózou. U pacientů s dnou dochází ke vzniku urátových depozit na povrchu chrupavky, kde se zobrazují jako nápadně hyperechogenní proužek na nitrokloubním okraji chrupavky. Naproti tomu krystaly kalciumpyrofosfát dihydrátu jsou typicky lokalizovány uvnitř chrupavky. Rovněž tak mohou být prokázána depozita krystalů v kloubní tekutině či v měkkých tkáních, v případě dnavé artritidy lze USG využít i při průkazu dnavých tofů.

Hyperurikemie a dna MUDr. Martin Žurek, Ph.D. III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická, Fakultní nemocnice a Univerzita Palackého v Olomouci Dna je metabolické onemocnění, pro které je charakteristická tvorba depozit krystalů natrium urátu ve tkáních. Klinicky se dna nejčastěji projevuje jako akutní dnavá artritida, chronická tofózní dnavá artropatie, v oblasti ledvin jako akutní nebo chronická dnavá nefropatie Dnavá artritida je nejčastějším zánětlivým onemocněním mužů středního věku, bývá mnohdy nesprávně diagnostikována i léčena. Zlatým standardem diagnostiky je průkaz krystalů natrium urátu ve tkáních v kombinaci s typickým klinickým obrazem dny. Cílem léčby akutní dnavé artritidy je především co nejrychlejší potlačení zánětlivých projevů, cílem dlouhodobé léčby je předcházení dalším dnavým záchvatům a chronickým komplikacím dny.



ABSTRAKTA

POZNÁMKY

REVMATOLOGIE / DEMENCE

Akutní projevy ANCA asociovaných vaskulitid – kazuistika MUDr. Andrea Smržová, Ph.D., prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., MUDr. Martina Skácelová, MUDr. Martin Žurek III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická, Fakultní nemocnice a Univerzita Palackého v Olomouci Kazuistika pojednává o pacientce AD ročník 1943. Na naši kliniku byla přijata akutně v květnu 2009 s akutním renálním selháním a bilaterálním ložiskovým postižením plic s podezřením na ANCA asociovanou vaskulitidu. Vstupně v laboratoři byla patrná metabolická acidóza, hyperkalemie, hodnoty kreatininu vystoupaly až na 590 mmol/l. Biopsie ledvin verifikovala rychle progredující glomerulonefritidu s 75% přítomností srpků. Úvodní hospitalizace na JIP se následně zkomplikovala masivní enteroragií s následnou diagnostikou segmentární kolitidy a ulcerací Forrest III v oblasti pyloru. Zobrazovací metody a bronchoskopie následně potvrdily bilaterální postižení plic, paranazálních dutin, které bylo ověřeno histologicky jako nekrotizující vaskulitida. Výsledná diagnóza pacientky byla polyangiitis s granulomatózou s akutním selháním ledvin, postižením dolních i horních dýchacích cest, postižením gastrointestinálního traktu. V úvodu pacientka zaléčena plazmaferézami, vysokodávkovanými glukokortikoidy a zahájeny pulzy cyklofosfamidu. Další průběh léčby i její komplikace budou prezentovány v tomto sdělení.

Demence garant prof. MUDr. Jakub Hort, Ph.D. pátek / 18. března 2016 / 13.45–15.00 hod. Časná diagnostika a prevence demence prof. MUDr. Jakub Hort, Ph.D.1, 2, MUDr. Daniel Hudeček, Ph.D. 2, MUDr. Jiří Cerman1, 2, MUDr. Kateřina Sheardová2 1

Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha

2

Mezinárodní centrum klinického výzkumu, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Brno Nová diagnostická kritéria pro Alzheimerovu chorobu (ACH), která byla publikována v roce

2011, rozlišují tři základní stadia ACH – preklinické stadium, prodromální stadium (přibližně odpovídá syndromu mírné kognitivní poruchy – MCI) a plně rozvinuté stadium (odpovídá syndromu demence) ACH. V diagnostice se nyní více klade důraz na metabolické (likvor, PET, SPECT) a strukturální (MRI) biomarkery a důležité je rovněž neuropsychologické vyšetření s důrazem na vyšetření epizodické paměti. Metabolické změny předchází změny strukturální; v dalším průběhu se ale metabolické markery příliš nemění a pro sledování progrese onemocnění je u pacientů vhodnější volumetrie hippokampů a dalších struktur. Oblast léčby ACH se dá rozdělit na primární prevenci, kdy nejsou přítomny žádné patofyziologické změny na mozku, ale osoby mohou mít rizikové faktory. Cílem primární prevence je zabránit rozvoji patofyziologických změn na mozku nebo výskytu prvních klinických příznaků. Sekundární prevence odpovídá intervenci u pacientů s MCI (na mozku jsou již patofyziologické změny, postižení mají mírné obtíže, které je možné objektivizovat), kdy je cílem zabránit konverzi do demence. Léčba již rozvinuté ACH pak má jako hlavní ambici zabránit progresi stavu pacientů doprovázenému zhoršováním soběstačnosti. Jsou diskutovány možné rizikové a projektivní faktory, režimová opatření i farmakologická intervence včetně efektu EGb761, estrogenů, statinů, nesteroidních antirevmatik a inhibitorů acetylcholinesterázy. Ve vztahu ke klinickým studiím je podstatná výrazná prodleva mezi kumulací beta amyloidu v mozku (preklinické stádium) a prvními klinickými příznaky (prodromální stádium), která může činit 10 až 20 let. Selhání klinických testů s novými terapiemi může být způsobeno tím, že www.internimedicina.cz


POZNÁMKY

ABSTRAKTA DEMENCE

testovaná farmaka jsou podána příliš pozdě a ne tím, že nejsou účinná. Budoucnost ukáže, zda řešením může být například screening asymptomatických jedinců ve věku 65 let jako analogie mamografického vyšetření ve vztahu k rakovině prsu.

Pozdní záchyt demence – optimální diagnostický postup MUDr. Kateřina Sheardová1, 2, MUDr. Daniel Hudeček1, Ph.D, MUDr. Olga Hromková1, prof. MUDr. Jakub Hort, Ph.D. 3 1

Mezinárodní centrum klinického výzkumu, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

2

1. neurologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

3

Kognitivní centrum, Neurologická klinika, Univerzita Karlova v Praze,

2. LF a FN v Motole, Praha S nárůstem informovanosti veřejnosti o Alzheimerově nemoci (AN) se v ambulancích praktických lékařů a neurologů objevuje zvýšené množství osob se subjektivními potížemi s pamětí (SMC). Toto spektrum zahrnuje pacienty s demencí, pacienty v prodromální (mírná kognitivní porucha – MCI) a preklinické fázi nemoci i kognitivně zdravé jedince. Naše sdělení shrnuje současné znalosti o neuropatologickém kontinuu AN a možnostech diagnostiky v běžné klinické praxi. Prezentujeme zde reálná data z databáze Czech Brain Aging study (CBAS). V průběhu roku 2013 bylo v centru CBAS při FN u sv. Anny vyšetřeno celkem 348 nových pacientů – včetně posouzení biomarkerů AN. Dle výsledků vyšetření byla u pacientů konsenzuálně stanovena jedna z diagnóz – SMC (bez kognitivního deficitu), jednotlivé typy MCI dle Petersenových kritérií (zhoršení o 1,5 SD v některé z kognitivních domén), a demence dle DSM IV-R. Etiologie demence byla určena dle jednotlivých diagnostických kritérií. Všichni zachycení nedementní pacienti byli zařazeni do databáze a budou dále sledováni v ročních intervalech. Celkově u 108 subjektů byla diagnostikována demence, u 88 MCI a u 148 SMC. Ze všech vyšetřených dementních pacientů mělo 10 MMSE ≤ 11 (z toho 9 nemělo terapii), 20 mělo MMSE 12–18 (z toho 18 nemělo terapii), ze zbylých 78 s lehkou demencí bylo bez terapie 70 pacientů. Většina z těchto pacientů byla v posledním roce vyšetřena praktickým lékařem nebo jiným specialistou, aniž byla demence rozpoznána. Velká část pacientů s Alzheimerovou nemocí není v ČR stále rozpoznána praktickými lékaři a jinými specializovanými lékaři včas. Jsou prezentována doporučení pro klinickou praxi vycházející z mezinárodních harmonizovaných guidelines z roku 2014.

Pacient s demencí v ordinaci internisty a praktického lékaře, nejčastější úskalí v praxi MUDr. Daniel Hudeček, Ph.D.1, MUDr. Kateřina Sheardová1, 2, MUDr. Olga Hromková1, prof. MUDr. Jakub Hort, Ph.D. 3 1

Mezinárodní centrum klinického výzkumu, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

2

1. Neurologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

3

Kognitivní centrum, Neurologická klinika, Univerzita Karlova v Praze,

2. LF a FN v Motole, Praha Stoupající počet nemocných s demencí, stejně jako jejich vyšší průměrný věk spolu s množstvím (zejména interních) komorbidit mají za následek stále častější výskyt těchto nemocných v ordinacích internistů a praktických lékařů. V prodromálním stadiu, jakož i v lehké fázi plně rozvinutého stadia onemocnění může často zůstat demence nerozpoznána, zvláště při užším zaměření lékaře na jiné, snadněji uchopitelné choroby s dominujícími somatickými projevy. Pozdní diagnostika, stejně jako ignorování či podceňování důsledků demence u již diagnostikovaných nemocných výrazným způsobem ovlivňuje celkovou úroveň péče o tuto skupinu pacientů. Sdělení si klade za cíl upozornit na varovné příznaky vedoucí k podezření na demenci a zejména na úskalí péče o již diagnostikované nemocné s interními či jinými komorbiditami v praxích internistů a prakticích lékařů.



POZNÁMKY

ABSTRAKTA DEMENCE

Subjektivní obtíže s pamětí + kazuistika MUDr. Jiří Cerman1, 2, MUDr. Kateřina Sheardová2, prof. MUDr. Jakub Hort, Ph.D.1, 2 1

Kognitivní centrum, Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha

2

Mezinárodní centrum klinického výzkumu, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Brno Subjektivní obtíže s pamětí patří mezi nejčastější stížnosti starší populace pacientů. Z hlediska

závažnosti může jít o zcela benigní a nespecifický příznak („Nemůžu si vybavit jméno herce“, „Když jdu na nákup, musím si vše napsat“, „Často hledám své brýle“) nebo může jít o příznak, který může významně poukazovat na počínající patologický proces („Několikrát jsem se ztratil“, „Opakovaně zapomínám vypínat spotřebiče“). V naší recentní práci jsme se zaměřili na subjektivní stížnosti na prostorovou orientaci, která je narušena velmi časně u pacientů s Alzheimerovou chorobou a bývá detekovatelná již v jejím prodromálním stadiu. Pomocí jednoduchého dotazníku jsme zmapovali frekvenci subjektivních stížností na prostorovou orientaci v kohortě pacientů se SCD (subjective cognitive decline – pacienti se subjektivní progresivní poruchou paměti), MCI (mírnou kognitivní poruchou) a Alzheimerovou chorobou a u zdravých kontrol téhož věku. Kromě stručné prezentace výsledků je dále diskutován prognostický a screeningový význam stížností na prostorovou orientaci jako symptomu u pacientů s podezřením na neurodegenerativní onemocnění. Na podkladě tohoto symptomu by v budoucnosti mohl vzniknout jednoduchý screeningový nástroj použitelný i v ordinacích praktických lékařů. Plynule navazuje kazuistika, kde je představen pacient reprezentující častý diferenciálně diagnostický problém – rozlišení frontotemporální lobární degenerace (typická bývá časná porucha řeči, exekutivních funkcí nebo chování, porucha orientace v prostoru nebývá příliš vyjádřena) a Alzheimerovy choroby (typicky bývá hipokampální amnézie a také porucha prostorové orientace, avšak existují i atypické varianty, např. logopenická forma s dominující poruchou řeči). V kazuistice je především ukázána role metabolických vyšetření (likvor, amyloidový PET) jako cenného doplňku klinického, neuropsychologického a strukturálního (MRI) vyšetření.



XI. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI VII. OLOMOUC KAZUISTICKÁ konference ambulantních internistů 17.–18. března 2016, Clarion Congress Hotel Olomouc Společnost SOLEN, s. r. o., a časopis Interní medicína pro praxi, OS ČLK v Olomouci, pod záštitou České internistické společnosti ČLS JEP a Sdružení ambulantních internistů

HLAVNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

ALFA WASSERMANN CZECH s.r.o. Altreva s.r.o.

Pfizer, spol. s r.o. QUICKSEAL INTERNATIONAL, s.r.o.

Boehringer Ingelheim, spol. s r.o.

ROCHE s.r.o.

Genzyme, a Sanofi Company SANDOZ s.r.o.

Lázně Slatinice a.s.

Shire Czech s.r.o.

Mary Kay Praha Mediclinic a.s.

Schwabe Czech Republic s.r.o.

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Pořadatelé děkují uvedeným firmám za spoluúčast na finančním zajištění konference

Kalendář vzdělávacích akcí 2016 27.–28. 1.

III. konference Neurologie pro praxi v Plzni

Plzeň

PEDIATRIE PRO PRAXI – III. kongres pediatrů v Ostravě

Ostrava

4.–5. 2. MEDICÍNA PRO PRAXI – III. kongres praktických lékařů v Ostravě INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI – XI. konference ambulantních internistů VII. Olomouc kazuistická

Olomouc

7.–8. 4.

XVIII. MORAVSKÉ UROLOGICKÉ SYMPOZIUM

Karlova Studánka

8.–9. 4.

II. BESKYDSKÉ PNEUMOONKOLOGICKÉ DNY, MORAVSKÝ MEZIKRAJSKÝ SEMINÁŘ PRO PNEUMOLOGY

Karolinka

MEDICÍNA PRO PRAXI – XIV. kongres praktických lékařů v Olomouci

Olomouc

VIII. KONFERENCE DERMATOLOGIE PRO PRAXI

Olomouc

X. KONGRES PRAKTICKÉHO LÉKÁRENSTVÍ

Olomouc

13.–14 .5.

KONGRES PEDIATRŮ A DĚTSKÝCH SESTER – XXXIII. dny praktické a nemocniční pediatrie

Olomouc

19.–21. 5.

37. PRACOVNÍ DNY DĚTSKÉ NEFROLOGIE KONFERENCE DĚTSKÉ UROLOGIE

Olomouc

17.–18. 3.

28.–29. 4. 29. 4. 6.–7. 5.

2.–3. 6.

XIII. SYMPOZIUM PRAKTICKÉ NEUROLOGIE

2.–3. 6.

XII. DNY MOLEKULÁRNÍ PATOLOGIE PEDIATRIE PRO PRAXI – III. kongres pediatrů v Hradci Králové,

10.–11.6. MEDICÍNA PRO PRAXI – III. kongres praktických lékařů v Hradci Králové

Brno Olomouc Hradec Králové

PEDIATRIE PRO PRAXI – III. kongres pediatrů v Brně

Brno

7.–8. 10. MEDICÍNA PRO PRAXI – II. kongres praktických lékařů v Brně 12.–15. 10.

XXXIII. Sjezd českých a slovenských alergologů a klinických imunologů

Plzeň

PEDIATRIE PRO PRAXI – II. kongres pediatrů v Praze

Praha

20.–21. 10. MEDICÍNA PRO PRAXI – XIII. kongres praktických lékařů v Praze 4.–5. 11. 11.–12. 11.

VALAŠSKO-LAŠSKÉ NEUROLOGICKÉ SYMPOZIUM 27. konference Duševní zdraví mládeže

Soláň Brno

PEDIATRIE PRO PRAXI – IV. kongres pediatrů v Plzni

Plzeň

24.–25. 11. MEDICÍNA PRO PRAXI – III. kongres praktických lékařů v Plzni 24.–25. 11.

PSYCHIATRIE PRO PRAXI – XIII. konference ambulantních psychiatrů

Olomouc

On-line přihlášení a bližší informace na www.solen.cz

ORIGINÁLNÍ

Trimetazidin 35 mg

18 80 tb bl Be ez d dopla opla atk ku Doporu učen no guidelines ESC2

2 tablety de denně den en n

Zkrácená informace o přípravku Preductal® MR. TTento léčivý přípravek podléhá dalšímu d lší sledování. l d á í SLOŽENÍ**: SLOŽENÍ** TTrimetazidini i t idi i dih dihydrochloridum d hl id 35 mg v jjedné d é ttabletě bl tě s řířízeným uvolňováním. INDIKACE**: Trimetazidin je indikován u dospělých jako přídatná léčba k symptomatické léčbě pacientů se stabilní anginou pectoris, kteří jsou nedostatečně kontrolováni nebo netolerují antianginózní léčbu první volby. DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB PODÁNÍ**: Dávka je jedna tableta trimetazidinu 35 mg 2 krát denně v průběhu jídla. Přínosy léčby mají být zhodnoceny po 3 měsících a v případě nedostatečné reakce pacienta na terapii má být léčba ukončena. Porucha funkce ledvin/starší pacienti: U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu [30-60] ml/min) je doporučená dávka 1 tableta 35 mg ráno v průběhu snídaně. KONTRAINDIKACE**: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku. Parkinsonova choroba, příznaky parkinsonismu, tremor, syndrom neklidných nohou a další příbuzné poruchy hybnosti. Závažná porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min). ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ**: Přípravek není indikován k léčbě záchvatů anginy pectoris, ani k počáteční léčbě nestabilní anginy pectoris nebo infarktu myokardu, nemá být užíván ve fázi před hospitalizací, ani během prvních dnů hospitalizace. V případě záchvatu anginy pectoris je nutné znovu zhodnotit onemocnění anginou pectoris a posoudit adaptaci léčby. Trimetazidin může způsobit nebo zhoršit příznaky parkinsonismu (tremor, akinézu, hypertonii), které by měly být pravidelně vyšetřovány, zvláště u starších pacientů. V souvislosti s nestabilitou při chůzi nebo hypotenzí může docházet k pádům, zvláště u pacientů, kteří užívají antihypertenziva. INTERAKCE**. FERTILITA**. TĚHOTENSTVÍ**: Podání se nedoporučuje. KOJENÍ**: Během kojení se nemá přípravek podávat. ÚČINKY NA SCHOPNOST ŘÍDIT A OBSLUHOVAT STROJE**: Byly zaznamenány případy závratě a ospalosti, které mohou mít vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY**: Časté: závrať, bolest hlavy, bolest břicha, průjem, dyspepsie, nauzea, zvracení, vyrážka, svědění, kopřivka, astenie. Vzácné: arteriální a ortostatická hypotenze, která může být spojena s malátností, závratí nebo pádem, zvláště u pacientů užívajících antihypertenziva, zčervenání, palpitace, extrasystoly, tachykardie. Frekvence neznámá: příznaky parkinsonismu (tremor, akinéza, hypertonie), nestabilní chůze, syndrom neklidných nohou, ostatní příbuzné poruchy hybnosti, obyčejně reverzibilní po vysazení léčby; poruchy spánku (nespavost, ospalost), akutní generalizovaná exantematózní pustulóza, angioedém, agranulocytóza, trombocytopenie, trombocytopenická purpura, hepatitida. PŘEDÁVKOVÁNÍ**. VLASTNOSTI**: Trimetazidin má metabolické účinky, zachovává hladiny vysoce energetických fosfátů v myokardu. Antiischemické účinky jsou dosaženy bez průvodních hemodynamických účinků. Starší pacienti mohou být vystaveni vyššímu účinku trimetazidinu kvůli poklesu renálních funkcí, které souvisí s věkem*. U populace starších pacientů v porovnání s běžnou populací nebylo pozorováno žádné bezpečnostní opatření*. Vystavení účinku trimetazidinu je zvýšeno v průměru 1,7x u pacientů s mírnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu mezi 30 a 60 ml/min) a v průměru 3,1x u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu pod 30 ml/min) v porovnání se zdravými dobrovolníky s normální funkcí ledvin*. V porovnání s běžnou populací nebylo pozorováno žádné bezpečnostní opatření*. VELIKOST BALENÍ**: 60, 120 a 180 potahovaných tablet s řízeným uvolňováním. UCHOVÁNÍ: Žádné zvláštní podmínky. REGISTRAČNÍ ČÍSLO: 83/328/01-C. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI: LES LABORATOIRES SERVIER, 50, rue Carnot, 92284 Suresnes cedex, Francie. DATUM REVIZE TEXTU: 26. 8. 2015. Před předepsáním přípravku si přečtěte Souhrn údajů o přípravku. Přípravek je dostupný v lékárnách na lékařský předpis a je částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění, viz Seznam cen a úhrad léčivých přípravků: http://www.sukl.cz/sukl/seznam-leciv-a-pzlu-hrazenych-ze-zdravpojisteni. INFORMACE NA ADRESE: Servier s.r.o., Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, tel.: 222 118 111, www.servier.cz * Všimněte si prosím změn v informaci o léčivém přípravku Preductal MR. ** Pro úplnou informaci si prosím přečtěte celý Souhrn údajů o přípravku. 1. Fragasso G et al. Eur Heart J. 2006;27:942-948. 2. European Heart Journal (2013) 34, 2949–3003 doi: 10. 1093/eurheartj/eht296

Interní medicína pro praxi

Recommend Documents