INTERNETOVÝ INFORMAČNÍ
OBČASNÍK
Královéhradecké diecéze CČSH za období od 28. 5. 2016 do 23. 12. 2016 Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: »Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. « Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám. Numeri 6, 22-27 Moji milí, sestry a bratři v Kristu, text tohoto Áronského požehnání nám bude znít ve všech našich sborech v neděli 1. ledna 2017. Obsah tohoto požehnání ovšem potřebujeme vnímat každý den. Povzbuzení a přínos požehnání roste vždy, když se jako Boží lid scházíme. V českém ekumenickém překladu vyznívá toto požehnání jako přání, užíváme v něm slůvka „ať“. Biblisté ovšem poukazují na to, že nejde jen o vyjádření lidské touhy, jako spíše o ujištění pro dané společenství a zcela konkrétního člověka, který zde plně vnímá, že Hospodin toto vše pro něj činí: Žehná ti Hospodin a střeží tě, rozsvěcuje Hospodin tvář svou k tobě a omilostňuje tě, nese Hospodin tvář svou k tobě a klade na tebe pokoj. Čas Vánoc a příchodu nového roku, klade na nás potřebu zastavení s těmi, které známe a vyjádření přání všeho dobrého. Většinou si vzájemně přejeme hodně zdraví, štěstí, radosti pokoje. To vše souhrnně vyjadřuje přání Božího požehnání, přání dobré životní síly. Je přirozené přát takový život těm, které máme rádi. Naše přání ovšem naráží na nejistotu života, růst i úbytek sil, vše je v pohybu. Jen víra vyjadřuje pevný bod, vztah, který nacházíme v Bohu a kterým můžeme vše přeměřovat. Rok 2017 jsme v Královéhradecké diecézi Církve československé husitské nazvali „Rokem víry“, abychom vyjádřili naše společné soustředění i vzájemnou podporu. V roce 2016 jsme prožili mnohé a jako svědectví o službě máte před sebou tento Občasník, který se ohlíží za některými našimi setkáními. Věřím, že jsme při nich zakusili Boží požehnání a že jsme i ujištění na cestě života předávali kolem sebe: v našich rodinách a v náboženských obcích. Věřím také, že budeme plně zakoušet Boží ujištění ve všech zápasech dnů nového roku. Zápas víry nikdy nebyl snadný. Díky Pánu, ale my všichni víme, že ten zápas za to stojí, neboť uprostřed nejistot nám zní ujištění Božího požehnání. Pán je s námi. Váš biskup Pavel
Stalo se… Diecézní den v Čáslavi Tak jako rok 2015 byl spojen s odkazem Mistra Jana Husa, rok 2016 se dotýkal jeho přítele Jeronýma Pražského. 600. výročí jeho úmrtí jsme si připomínali téměř na den přesně 28. května 2016 při Diecézním dni v Čáslavi. Téměř 250 zúčastněných rádo přijalo pohostinnost zdejší náboženské obce, která v těchto dnech mimo jiné také slavila 90 let od otevření Husova sboru. Slavnostní bohoslužby v tomto krásném prostoru vedl bratr biskup se zdejší sestrou farářkou Františkou Tichou, té patří velký dík za pomoc a organizaci Diecézního dne. Čáslavští své sestře farářce byli při přípravách v mnohém nápomocni, a to nejen bratří a sestry z NO, ale v rámci téměř ukázkových ekumenických vztahů nám Diakonie ČCE a místní Farní sbor Českobratrské církve evangelické umožnili využít své prostory, kde probíhal další program. V tomto krásném slunečném dni jsme v zahradách Diakonie ČCE hodovali při zahradní slavnosti, téměř 40 dětí pak zde pod vedením sestry farářky Františky Kláskové zažilo „nedělní školu“ s hrami a vším, co k ní patří. Také mohly tvořit v kreativních dílnách, ty měla na starosti sestra kazatelka Martina Tomčíková a všechny děti si mohly vyrobit a domů odvézt tašku v ní papírového husitu a jiné výrobky. Dalším programem pro děti bylo divadlo Dvou vousáčů O kouzelné tužce. A zatím co se děti nechávaly unášet fantazií, pro dospělé v evangelickém sboru probíhala přednáška bratra faráře Martina Chadimy o Jeronýmu Pražském s uvedením jeho nové knihy Jeroným Pražský, tragický příběh středověkého intelektuála, kterou naše diecéze vydala v edici H. Jako dobří holubi se rádi vracejí domů, i my jsme tento společný den zakončili opět v prostorách domovského sboru, kde jsme zároveň našli útočiště před pořádnou průtrží mračen. Nikdo však na počasí nemyslel, nechali jsme se unést příběhem, který všichni dobře známe. Jesus Christ Superstar ve stylizované koncertní verzi v podání pěvecké skupiny First Smile – glee Brno se všem moc líbil. Den byl u konce a zbývalo jediné, rozloučit se a přijmout požehnání do dalších dnů z rukou svého biskupa. Další diecézní den se uskuteční 17. června ve Škodějově, kde si připomeneme 90. výročí od úmrtí našeho prvního patriarchy a již nyní se těšíme s Vámi se všemi na viděnou. Jana Pechancová
Synoda duchovních Královéhradecké diecéze Synoda se uskutečnila 5. – 7. června 2016 v Turnově. Naše společné setkání jsme začali pobožností u památníku Mistra Jana Husa v nedalekém Klokočí. Při konferenci jsme se společně ohlédli za uplynulým rokem a přemýšleli nad směřováním naší diecéze v dalším roce.
Zajímavou přednášku na téma Bible a psychoterapie přednesl MUDr. Prokop Remeš, vzácným hostem byl také prof. Zdeněk Kučera, který přednášel na téma Husitská teologie v otázkách dnešní praxe. Bohoslužby jsme prožili v Husově sboru a zdejší bratr farář Oldřich Bezděčík nám po oba večery připravil příjemné zázemí pro ty, kdo měli chuť společně trávit čas.
Připomínka Dr. Karla Farského Tradičně druhou červnovou sobotu 11. června 2016 proběhla v Semilech ve Sboru Dr. Karla Farského Slavnostní bohoslužba s připomenutím našeho prvního patriarchy. Bohoslužbě předsedal biskup královéhradecký Pavel Pechanec, kázal biskup olomoucký Rudolf Göbel. Po bohoslužbě jsme rádi přijali občerstvení, které ochotně pro všechny příchozí připravila zdejší náboženská obec. Následoval pietní akt u památníku Dr. Karla Farského ve Škodějově a zastavení na hřbitově v Roprachticích u hrobu rodičů Farských.
6. července si připomínáme Mistra Jana Husa Král Izraele, Hospodin, je ve tvém středu, neboj se již zlého. Sofonjáš 3,15 (CSP) Buďte připraveni na všechno, stůjte věrně při svém Pánu, jednejte jako muži, buďte silní. 1.list Korintským 16,13 (SNC) Být připraven „na všechno“ je přinejmenším stejně obtížné, jako nebát se zla. Jsou okamžiky, kdy je člověk zaskočen a zlo uprostřed veškerého dění jakoby vše v nás zastaví. Člověk v ten okamžik ztuhne, roztřese a nemůže se hnout. Být silný a vyjít na cestu, která nám byla předestřena, k tomu nás směřuje víra. Víra nám proto i předkládá zástup svědků, které známe z dějin a které si připomínáme, ne proto, abychom „zdobili jejich hroby“, ale aby nám mohli cosi osobního sdělit. Památka Mistra Jana Husa připomíná muže, který hořel za pravdu a v ohni, který mu připravili jeho současníci. Muže, který přes děsivost prožívané přítomnosti našel odraz pokoje, co není z tohoto světa. Když byl přivázán k hranici, pronesl: „Dnes vesele chci zemříti.“ Být připraven na všechno a vše vesele přijímat bez zachvění, tolik přirozených sil asi nemá nikdo, ale svědectví o pokoji uprostřed ohně života nás posiluje. Pokoj, který dává náš Pán, ukazuje na cíl života a připravuje na všechno u Boha. Ten pokoj povzbuzuje srdce a naše ztuhlost a chvění se posouvá mimo žár tohoto světa. Přeji nám všem, kéž jsme připraveni a neseni pokojem tímto dnem až do cíle… Váš biskup Pavel
Poklad na stříbrné řece Světlá pod Hořičkami, tábořiště skautů „Na pohodlí“ v blízkosti řeky Úpy – právě na toto místo s podmanivou atmosférou se sjelo na jeden srpnový týden 30 dětí z náboženských obcí Trutnov, Úpice, Červený Kostelec a Hrádek nad Nisou. Inspirací pro náplň letošního letního tábora byl totiž svět Indiánů. Po velké pohromě se museli zbylí členové čtyř indiánských kmenů spojit, aby vytvořili kmen nový. Úkolem malých indiánů bylo vymyslet pro něj nové jméno, vyrobit nový totem a získat co nejvíce indiánských vědomostí a dovedností. K těm patřila například výroba indiánských oděvů a ozdob, poznávání okolní přírody, rozdělávání ohně křesadlem a jízda na koni i na kánoi. Děti musely také prokázat svou sílu a zdatnost při různých sportovních zápoleních a současně odvahu na noční stezce. Jako
odměnu za splněné úkoly dostávaly indiánská pera, kterými si zdobily své čelenky. Podle získaných bodů byli pak na konci tábora vybráni pro kmen nový náčelník, šaman, vypravěč a kmenový umělec. Příjemným zakončením každého dne bylo společné setkání u táborového ohně s písněmi a vyprávěním příběhů z indiánských bájí. Večerní společná modlitba a nedělní bohoslužba nám pak připomínaly naší křesťanskou duchovní tradici. Velké poděkování všech indiánů patří úžasným paním kuchařkám Lídě a Aničce – sestrám z náboženské obce Rtyně v Podkrkonoších, které nás v podmínkách polní kuchyně sytily přímo pohádkově. A tak v nádherné přírodě, mimo dosah sítí mobilních operátorů a dalších výdobytků moderní civilizace, mohly děti zakusit, že lepší než soupeření je spolupráce, a že ten opravdový poklad můžeme najít mezi svými kamarády. Martina Tomčíková
Setkání věkem nejzkušenějších „Přijdu moc rád…“ Tato častá odpověď zněla jako odezva na dopis bratra biskupa, kterým zval k setkání duchovních v plném důchodu a stálé službě v Královéhradecké diecézi. Stejně jako loni i letos se všichni sešli v zasedací síni diecézní rady, aby mohli společně procházet vzpomínkami a okusit radost dané přítomnosti ve společenství své církve. Setkání se uskutečnilo 1. září, a proto se téměř nabízelo téma: „Jak jsem chodil do školy…. na náboženství“. Postupně všichni vzpomínali na své dětství, ale také na svou roli katechety. Prohlížely se fotografie, hry, které sloužily k výuce, náměty zaznamenané ještě psacím strojem nebo úhledným písmem na zažloutlém papíře. Hodně jsme se nasmáli i zazpívali si, ochutnali dobrého vína. Pobožností posloužila s. farářka Jana Wienerová a barvité vzpomínky pečlivě zaznamenávala Anička Holínská. Každý rád přispěl do malého soudku vzpomínek, budeme doufat, že tato slova nezapadnou, ale jednou zalistujeme v publikaci, kde pamětníci církve k nám budou promlouvat. Posíleni na duchu s vědomím, že dá-li Pán, příští rok se moc rádi opět zde setkáme, se naši milí duchovní lehce unavení rozcházeli do svých domovů.
První církevní staletí z pohledu liturgiky Diecézní katedra Zaplněná přednášková síň na faře v Hradci Králové vyslechla 5. září vynikající přednášku bratra dr. Pavla Koláře, odborného asistenta HTF UK, na téma „Vztah k prvním církevním staletím z pohledu liturgiky.“ Akce se konala v rámci cyklu diecézních kateder pořádaných Královéhradeckou diecézí. Jak název napovídá, přednášející zavedl posluchače do doby patristiky, tedy epochy zpravidla nazývané ekumenickými staletími církve. Času, kdy v utváření základních kamenů dějin dogmatu a diskusích ekumenických koncilů, byl na biblickém základu a apoštolské tradici položen také v duchu jednoty v mnohosti základ liturgické tradice. Avšak, seznámení se s mnoha aspekty bohoslužebné praxe staré církve, doložené celou řadou zajímavých (a mnohdy ne zcela známých) příkladů, zdaleka nebylo vyčerpáním obsahu přednášky. Br. Kolář totiž podtrhl především význam tohoto dědictví rané tradice jak v dobovém kontextu historickém a teologickém, tak v tvůrčí recepci přístupu k němu v hlavních teologických a ekleziologických proudech napříč staletími. V poznávání návaznosti na starocírkevní praxi v dobách středověku i reformace doputoval k současnému přístupu, k tématu, který představil na rozboru především původních anglikánských pramenů. To vše se stálým zřetelem k praxi naší církve, která si za krátkou dobu své existence vytvořila nebývale rozmanitý vztah k liturgické tradici, který se jako pomyslná zlatá nit protkával celým vyprávěním. V závěru předestřel s vítanou zdravě kritickou otevřeností celou řadu konkrétních a velmi aktuálních postřehů a podnětů z naší současné liturgické praxe, především v oblasti teologie liturgie slavení iniciačních svátostí v koinonii církve. Velkou pozornost a hojnou účast s jakou byl bratr Pavel Kolář v Hradci přivítán, si jeho návštěva plně zasloužila. Vladimír Hraba
Vikariátní bohoslužba na Kunětické hoře V neděli 18. září 2016 pardubický vikariát otevřel další období roku tradičními bohoslužbami na Kunětické hoře. Prosíme Pána o požehnání pro naši službu v našich náboženských obcích a rodinách.
Domov důchodců, šance na důstojný život Diecézní katedra Další Diecézní katedra Královéhradecké diecéze proběhla v pondělí 19. září 2016. Tentokrát na téma senioři a práce s nimi přednášela paní ředitelka Domova důchodců ve Dvoře Králové nad Labem Ing. Ludmila Lorencová a Anička Holínská probudila svým aktivizačním programem všechny přítomné, kteří mohli své chytré hlavičky vyzkoušet.
Jaký byl Žižkův jazyk? Severočeské muzeum hostilo účastníky konference Žižkův jazyk dne 6. října 2016. O Žižkovi, jeho době, původu slov, jejich zapomenutých významech, slovních spojeních a odlišnostech ve srovnání s dnešní mluvou opět velice zasvěceně a poutavě hovořil PhDr. Mgr. Milan Svoboda, Ph.D. K tématu přispěli svým slovem bratři patriarcha CČSH Tomáš Butta, biskup Královéhradecké diecéze Pavel Pechanec, liberecký vikář Benjamin Mlýnek a další hosté. Celý pořad byl proložen příjemnou dobovou hudbou flétnového souboru Al fianco.
Vztah mezi fyzikou a filosofií Diecézní katedra Za dvě hodiny, které jsme mohli společně trávit při další diecézní katedře, se s námi Země otočila. Urazili jsme dráhu přes 3.000 km dlouhou. Země se rychle otáčí, ale více než z pohybu Země se nám někdy hlava točí ze zážitků a informací. Přednáška dr. Filipa Grygara 17. října 2016 měla závratnou rychlost, dopravila nám celé množství informací, museli jsme být pozorní a stálo to za to… Vždyť svět fyziky a filosofie spolu nejen souvisí, ale má i značnou hloubku. Děkujeme a těšíme se na další setkání.
Církevní řády nejsou náš nepřítel Přednáška Mgr. Vladislava Peka v náboženské obci Semily, kde se o řádech něco „víc“ přišli dozvědět zástupci RS i okolních náboženských obcí libereckého vikariátu. Nikdo nelitoval, rádi jsme přijali pohoštění a popovídali si o radostech a strastech naší náboženské obce….
Kazatelský kurz 22. říjen byl pro některé sestry a bratry vstupem do nového období jejich života. Začal Kazatelský kurz v počtu 10 nových a 4 pokračujících studentů. Lépe se poznat je důležité, a tak po úvodní modlitbě bratra biskupa a slově metodika pro vzdělávání Jiřího Plháka bratr biskup vyzval každého ze zúčastněných o prozrazení nejen jména a své náboženské obce, ale i to, co máme rádi. Jak se při prvním dnu soustředíme, jsme si následně mohli hned ověřit při odpovědi na otázku: „Co tvůj soused má rád?“ Vzpomněli jsme si všichni a první zkouška je tedy úspěšně za námi. První semestr bude věnován Církevním dějinám, které přednáší ThDr. Jan Rokyta a vskutku skvěle. Odpoledne jsme zakončili přednáškou sestry farářky Aleny Naimanové na téma Nového zákona. Všem zúčastněným i přednášejícím patří velký dík.
Ticho „V refektáři potkal jsem dvé mnichů. Vznešeně tam tlachali o tichu.“ Šimon Vobořil Ticho. Psát cokoliv je vlastně jeho popřením, protože i psaná slova mohou znít (když nebudete číst příliš nahlas, snad to ale nebude tak vadit). Ticho je. Anebo není. Záleží jen na nás, jestli ticho dokážeme
vyrobit. Jestli dokážeme sami sobě říct „zmlkni už konečně!“, jestli dokážeme přemoct potřebu pořád někomu něco sdělovat. Ticho může být jako poušť. Nejen následovníci svatého Antonína o tom vědí své. Ticho může drásat jako pouštní bouře, může v něm přijít děsivá pouštní zima nebo naopak může pálit jak do ruda rozžhavené slunce. Může ale i vyvolat žízeň – potřebu hledat vodu života, protože ta oáza tam někde je schovaná, jen ji třeba hned nevidíme anebo jsme mockrát běhali za nějakým pouštním přeludem namísto skutečného pramene. Do ticha se rozhodlo ponořit pár lidiček, kteří přijali pozvání Královéhradecké diecéze do Domu hostů v broumovském klášteře ve dnech 24. – 27. října 2016. Konala se zde již podruhé duchovní obnova, tentokrát vedená v silentiu. Bratr Daniel Majer vede exercicie již po mnoho let a byl průvodcem i letošních účastníků. Ticho nemusí být vždy dobře snášeno. Někteří účastníci zaregistrovali, jak v tichu každý zvuk zní jako rána z děla. Ve ztichlých, vznosných a dlouhých klášterních chodbách otočíte klíčem a už jen to vás vyděsí. Vozík s jídlem z kuchyně anebo někoho z dalších hostí vnímáte daleko intenzivněji. Někdo očekává od ticha vznešenou velebnost, povznesení od všeho tady dole. Může pak být překvapený, že spíš slyší každý ten spadlý špendlík, který vydá zvuk jak padající tovární komín. Slyšel jsem kdysi mnicha přísně observantního řádu sprostě nadávat u výrobní linky hořčice. Zvládl to beze slov. Ticho má kumulativní charakter. U někoho to působí jako pérko v hračce. Když je přestanete natahovat, nějakou dobu to trvá, než hračka zastaví. Účelem exercicií ale je spíš jiný efekt kumulace: nahromaděné ticho může a má způsobit ztišení jiné úrovně, ztišení v duši. Komu se to podaří, má velkou výhodu. Může být sám s Pánem. Může taky zůstat sám se sebou, to ale záleží jenom na něm. Kdo se dokáže otevřít, může vstoupit do důvěrného rozhovoru s Kristem. Bylo by moc fajn, kdyby to dokázal každý křesťan nejen během exercicií, protože víra v Krista, to je především důvěra a modlitba je především dialog. Protože nechci být dalším, kdo o tichu vznešeně tlachá, zkrátím tuto úvahu: Díky moc Danovi za jeho zamyšlení. Díky Ignácovi z Loyoly, Anthonymu de Melo, Ludvíku Armbrusterovi, Dietrichu Bonhoefferovi, Nikolaji Vasiljevičovi Gogolovi, Richardu Rohrovi, Vladimiru Solovjovovi a mnohým dalším za jejich zaznamenané a předané myšlenky. Díky Pavlovi a Janě Pechancovým za výběr skvělého místa pro modlitbu a za organizaci exercicií. Díky tobě, Pane, za to, že jsi s námi a že nás vedeš k sobě. Broumovský klášter s celami promodlenými stovkami benediktýnských i jiných mnichů ale i prosycený zoufalstvím internovaných řádových sester je silně působící místo. Díky za těch pár dní ticha. Vojtěch Basl
Slavnostní bohoslužby s připomenutím vzniku Československa Dne 28. října jsme si tradičně v Hradci Králové připomínali vznik samostatného Československa. Bohoslužbu vedl bratr biskup Pavel Pechanec a zdejší sestra farářka Františka Klásková, kázáním posloužil bratr biskup Štojdl. Za hudební doprovod děkujeme Pavlu Diblíkovi a pěveckému souboru při sboru v Hradci Králové.
Jáhenské svěcení sestry Žanety Černochové A já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože! Žalm 43, 4 Neděle 30. října se stala pro sestru kazatelku Žanetu Černochovou významným dnem v jejím životě. S pokorou a poděkováním přicházela ke stolu Páně, aby přijala jáhenské svěcení. Velikou radost jsme prožívali spolu s ní při bohoslužbě i společném posezení.
Profesor František Kunetka v Hradci Králové Diecézní katedra Dalším z řady hostů diecézních kateder v Hradci Králové byl teolog významu zcela mimořádného. Jméno prof. Dr. Františka Kunetky, Th.D., SDB., je v našem teologickém prostředí skloňováno již řadu let s velkým respektem. Autor pozoruhodných publikací (vyberme např. Židovské kořeny křesťanské anafory, Úvod do liturgie svátostí nebo Eucharistie v křesťanské antice), jehož domovským působištěm je Teologická fakulta UP v Olomouci, přijel v pondělí 7. listopadu do Hradce s milým úsměvem, sdílnou náladou a velkou otevřeností k vzájemnému ekumenickému
obohacení se. Však se také s učiteli liturgiky i z řad naší církve pravidelně setkává a spolupracuje. Název přednášky, kterým na setkání s prof. Kunetkou zvaly připravené plakáty a pozvánky, zněl „Služby v liturgickém shromáždění.“ Sám přednášející jej nakonec na místě specifikoval (a tak vlastně rozšířil) na „Diakonický rozměr liturgie.“ Každý, kdo by čekal toliko přehled jednotlivých funkcí a možností, jak zapojit věřící v našich sborech do průběhu bohoslužby, odcházel by z přednášky pravděpodobně zklamán (byť právě sem přednesené téma nakonec vyústilo). Prof. Kunetka nás totiž zavedl do mnohem větší hloubky teologického rozvažování a velmi vítaným způsobem připomněl, jakým pokladem pro církev je sama liturgie, ba každé shromáždění slavící církve a každý, kdo do společenství shromážděné slavící církve přichází. Jak nejednou v průběhu přednášky doložil (s odkazem na klasika světové liturgiky R. Guardiniho), liturgiku je třeba chápat jako liturgickou eklesiologii a jejím předmětem je společenství, které slaví. Společenství, které jako celek koná službu. V případě liturgiky v eklesiologickém smyslu, se tak vždy děje v provázanosti s martyrií (svědectvím) a diakonií (službou) církve. Jakoby ze samotných kořenů liturgické vědy rostlo s přibývajícími minutami povídání naše poznání. S hluboce fundovaným přehledem prof. Kunetka uvažoval, jak obrovský význam má pro církev každé její shromáždění, liturgie, jako zjevení církve coby těla Kristova, ovčince Kristova, chrámu Ducha sv. Neopomněl ani, že každá z liturgických služeb, ba že sama naše příslušnost k lidu Kristovu, je participací na jednom jediném kněžství, kněžství Kristově. Během svého bloku přednášející v potřebných souvislostech osvěžil naší paměti pro liturgiku tak stěžejní pojmy, jako je např. princip subsidiarity, iniciace a mnohé další. Neochudil nás ani o rozbor zásadních pojmů pramenných jazyků. To, že součástí tématu bylo též pojednání o všeobecném a služebném kněžství, bylo samozřejmostí. Některé oddíly přednášky prof. Kunetky byly pro přítomné posluchače důležitým zopakováním zapomenutého, jiné znovuobjevením potřebného, jiné objevem dosud neznámého. Některé snad i příjemným překvapením. Liturgie, coby objekt liturgického bádání, vyžaduje reformovat. Proč? Protože liturgie je zároveň subjektem, který reformuje nás. Proto je tak důležité, aby liturgie církve byla v takovém stavu, aby nás, naši víru, vyznání, životy, svědectví a službu, dokázala formovat. Ano, i tato vzácná slova jsme od Františka Kunetky v přednáškové síni fary v Hradci Králové slyšeli. Věřím, že impuls pro naši liturgickou službu stále nezbytný. Setkání s profesorem Františkem Kunetkou přineslo mnohem víc takovýchto důležitých zastavení, která se do těchto pár řádků již vepsat nevejdou. Z paměti všech, kdo jsme se 7. listopadu v Hradci Králové sešli, však jistě dlouho nezmizí. Vladimír Hraba
Slavnost světla a uvedení nové pětice zvonů U příležitosti konce jubilejního roku Jeronýma Pražského se konalo ve Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové setkání, které mělo mimořádně působivý ráz. Těch významů, které toto lidské shromáždění obsahovalo, bylo hned několik. 17. listopad v nás pochopitelně evokuje vzpomínky na studentské a později celonárodní demonstrace, které nastartovaly novodobé změny celé naší společnosti s touhou vymanit se z područí lživého a znesvobodňujícího komunistického režimu, na což při slavnosti zavzpomínal náměstek hradeckého primátora pan Jindřich Vedlich. Dalším významem tohoto listopadového setkání bylo rozšíření budoucí zvonohry o pětici nových zvonů z dílny pana Rudolfa P. Manouška nesoucích jména významných osobností Jednoty bratrské, které velmi hezkým způsobem představil a charakterizoval bratr patriarcha. Během večerního obřadu se těmto zvonům dostalo jeho prostřednictvím nejen jejich uvedení, ale skrze přítomného jejich tvůrce zvonaře p. Manouška i významného svědectví o příběhu jejich nesnadného zrodu, kdy původní připravené formy v holandské zvonařské dílně byly zničeny mimořádně živelnou bouří a krupobitím, které kompletně zlikvidovalo celou střechu dílny a promočilo již k odlévání připravené formy. Nezbývalo než se pustit do náročných oprav budovy, teprve poté přišla řada na pětici středně velkých zvonů budoucí královéhradecké zvonohry. Do třetice významů listopadového setkání zbývá zmínit snad ten nejdůležitější, kterým jsem měl možná začít, avšak někdy není na škodu uvědomit si skutečnosti v opačném sledu. Setkání se konalo ve večerních hodinách a bylo velmi působivé zahájit samotnou slavnost zpěvem v nádvoří areálu Sboru kněze Ambrože. S rozžatými svícemi jsme potom vcházeli do diecézního chrámu, abychom si uvědomili, že svátek nazvaný Dnem boje za svobodu a demokracii není už žádným bojem, ale příležitostí vnést svoje osobní dobro, svoje touhy a naděje do míst, kde se jako lidé setkáváme. Bratr biskup Pechanec nabádal: „Důležité je stát se světlem pro druhé, být onou symbolickou pochodní v temných časech či na místech, kam světlo porozumění dosud nedospělo.“ Líbezný a především čerstvý zvuk nových pěti zvonů byl doprovázen zvukem žesťovým, kdy setkání slavnostně podbarvil sólovou trubkou pan Radek Rejšek za varhanního doprovodu paní Jiřiny Dvořákové Marešové. I jim patří veliký dík za zprostředkování krásného kulturního zážitku. Někdy je zkrátka příjemné svátečně se naladit a užít si slavnostní atmosféru, nasytit duši a nechat se unášet na majestátních tónech vznešené hudební kompozice…, takže zbývá už jen pochválit. Mně se to moc líbilo, krásný zážitek. Díky všem, kteří slavnost připravovali. Rudolf Špaček
Jak zaujmout křesťanskou mládež v 21. století? Diecézní katedra Skvělou přednášku Davida Nováka na téma „Jak zaujmout křesťanskou mládež v 21. století?“ jsme vyslechli v pondělí 21. listopadu 2016. Přednášku připravila Komise pro práci s dětmi a byla to výborná tečka za Diecézními katedrami v tomto roce a zároveň malý vykřičník, pro všechny ty, kdo již pracují i zatím nepracují s dětmi a mládeží.
Ubytovna Ararat v Úpici Od listopadu v Úpici pod vedením správce budov Davida Líbala vzniká ubytovna pro sociálně slabé občany. Máme zájem stávající prostory připravit k bydlení v přijatelnější podobě, než tomu bylo doposud. Zatím vzniknou čtyři dvoulůžkové pokoje s kuchyňským koutem. První obyvatelé by se do nových prostor mohli začít stěhovat během měsíce března.
Nový dokumentární film o práci se seniory „Bětka a chytré hlavičky“ Vánoční setkání 20. prosince 2016 v Domově důchodců ve Dvoře Králové bylo spojeno s představením publikace Chytré hlavičky Aničky Holínské, oceněním dobrovolníků řádem Srdce na pravém místě, s premiérovým uvedením filmu Theodory Remundové Bětka a chytré hlavičky. (Dokument o mladé dívce, které čas strávený se seniory přináší radost.) Bětka pracuje pod dohledem Aničky Holínské a inspiruje se také jejím aktivizačním programem pro seniory Chytré hlavičky. Velký dík patří nejen Aničce, ale i skvělé paní ředitelce domova důchodců Ludmile Lorencové a náboženské obci ve Dvoře Králové, která přispěla DD charitativní sbírkou.
Vydali jsme v letošním roce… Jak to začalo? Pracovní listy ke Starému zákonu, Jana Pechancová. Jeroným Pražský – tragický příběh středověkého intelektuála, Martin Chadima. Modlitba v rodině, Štěpán Klásek. Chytré hlavičky – aktivizační program nejen pro seniory, Anna Holínská. Diář s liturgickým kalendářem pro všechny diecéze. Stolní týdenní kalendář Víra. Záložky s verši k losování.
Zveme na setkání…
6. 2. Diecézní katedra 20. 2. Diecézní katedra 4. 3. Vikariátní shromáždění HK 9. - 12. 3. Duchovní obnova v Broumově 18. 3. Vikariátní shromáždění Pc 25. 3. Vikariátní shromáždění Ná 28. 3. Setkání kazatelů a pastoračních asistentů 1. 4. Vikariátní shromáždění Lc
______________________________________ Královéhradecká diecéze CČSH, Ambrožova 728/3, Hradec Králové 500 02. Připravila Jana Pechancová.
www.ccshhk.cz
