Internet a projektová výuka

Přednášky z didaktiky informatiky a výpočetní techniky

Jiří Vaníček, 2004

Internet a projektová výuka Úvod Téma dnešní přednášky je zdánlivě nesourodé. Obě části přednášky, práce s Internetem (vyhledávání a publikace zpracovaných informací a komunikace) a projektová výuka (obecné pojednání o práci na projektech) mají společné vyústění v práci na rozsáhlých mezipředmětových projektech za využití Internetu, o kterých bue řeč v závěru přednášky. Internet Internet není snadné učit. Řada učitelů a většina žáků má zkreslenou představu o tom, co by se žáci v tomto tématu měli naučit. Často výuka sklouzává k vysvětlování tlačítek, k seznamování s horkými novinkami a možnostmi Internetu, k technickému popisu. Žáci berou Internet jako oddych, jako dobu her či chatování. Výsledky jsou pak velmi žalostné: ač každý středoškolák bude tvrdit, že umí pracovat s Internetem, málokdo umí opravdu vyhledat nějakou potřebnou informaci a uložit ji pro další zpracování, málokdo použil Internet jako mezinárodní prostředí (sledují jen české stránky a učitelé je za to ještě omlouvají pro jejich domnělou jazykovou nedostatečnost), málokdo použil Internet k pracovní komunikaci či k posílání datových souborů. Důvody pro technickou znalost způsobů připojení k Internetu žáky jsou přebity nevýhodami způsobenými jejich rychlým zastaráváním. Např. ještě nedávno základním způsobem připojení k Internetu bylo pomocí modemu přes telefonní linku. Absolventům škol, kteří půjdou za několik let do praxe, znalost způsobu práce modemu bude vzhledem k rychlému úbytku podílu „na trhu“ zcela k ničemu, podobně jako znalost např. frekvencí jednotlivých procesorů nebo příkazů MS-DOS. Je velice obtížné předpovědět, zda za tři roky budou současné technické hity (2004: ISDN, ADSL, WiFi, Bluetooth) dávno překonané. Potom jejich zařazování do hodin je plýtváním času na formální výuku. Cíle výuky Cíle výuky jsou naznačeny v předchozích odstavcích. Shrňme je: • žák umí vyhledat informaci na Internetu (a to i takovou, která se hned nenabízí) • umí Internet použít jako prostředek ke komunikaci mezi lidmi • umí použít Internet k přenosu dat • student střední školy umí publikovat svoji práci na Internetu • umí využít mezinárodního prostředí Internetu • umí využít služeb Internetu pro své další vzdělávání, pro svoji práci do jiných předmětů • rozumí základním bezpečnostním rizikům práce s Internetem Vyhledávače a rozcestníky Daleko podstatnější pro získání dovedností ve vyhledávání než znalost tlačítek prohlížeče a různých vyhledávacích center (jako je google, seznam, msn, alta vista, yahoo, redbox, kompas, atlas a dalších 99 jiných) je pochopení rozdílu mezi vyhledávači a rozcestníky a především získání dovednosti vyjádřit hledanou informaci pomocí klíčového vyhledávacího slova. 1. příklad: Žák hledá hudbu (tedy chce najít hudební CD), napíše klíčové slovo „CD“ a vyhledávač mu vrátí seznam 680 000 odkazů, z nichž prvních 30 se týká prodeje prázdných CD nosičů. Nelze tvrdit, že tento žák umí vyhledávat. 2.příklad: Jestliže žák dokázal z Internetu zjistit, zda se někdy v historii mohli setkat Michelangelo Buonarotti a Jan Ámos Komenský, musel přeložit svůj problém do klíčových slov srozumitelných počítači, a potřebnou informaci v nalezených www stránkách dále vyhledat. V obou těchto praktických příkladech mu znalost mnoha různých vyhledávačů nebyla k žádnému prospěchu. Vyhledávání není technická dovednost Je potřeba si uvědomit, že • vyhledávání obrázků je činnost naprosto jiného druhu než vyhledání textu, než vyhledání vlakového spojení (formuláře), než vyhledávání na mapě atd. • nejobtížnější při vyhledávání i jednoduchých slov je orientace ve výpisu výsledků vyhledávání • použití anglického klíčového slova poskytuje bohatší zdroj výsledků než českého (pes - dog)



• pokud se na Internetu něco vyhledává, vyhledává se to za nějakým účelem (napsání výsledku vyhledávání do textového souboru, vložení obrázku do jiné práce, následné zpracování informace, publikace takovéto informace). • samotné vyhledávání je pouze dílčí činnost (podobně jako dovednost psaní i/y získává na významu teprve při psaní slohových prací, slovních odpovědí u matematických úloh, dopisů či zápisů přednášené látky do sešitu). Vyhledávání pro vyhledávání nemá smysl.

Komunikace Cílem výuky nemá být pouze seznámení s možnostmi komunikace mezi lidmi prostřednictvím výpočetní techniky, tedy pouhé ovládání mailovacího programu apod. Žáci by měli umět rutinně používat komunikační prostředky k své práci, tedy např. psát si se svým učitelem (odevzdávat práci jako přílohu el. pošty), dopisovat si s někým z cizích zemí, komunikovat s úřady apod. Žák základní školy by měl zvládnout posílání e-mailu s přílohou, středoškolák pak spravovat svůj e-mailový účet. Oba by měli vědět, že je slušné se podepsat, že písemná komunikace nemůže probíhat stejnou formou jako ústní, měli by znát výhody a nevýhody obou forem komunikace: ústní (telefonování, videokonference) - přítomna emotivní složka, nutnost bezprostřední reakce, přitomnost mimoslovní komunikace písemná (e-mail, sms) - možnost oddálení odpovědi, absence mimoslovní komunikace, nutnost srozumitelně se vyjádřit (emotikony) kombinovaná (chat) – pozor, přejímá nevýhody obou forem.

Projektová výuka Protože projekty představují význačnou část výuky, chceme se jimi zabývat podrobněji a poradit budoucímu učiteli a vysvětlit - čím se projekt liší od jiné práce na počítači - jak projekt připravit, vést a hodnotit Co je projekt a co není projekt Projektová výuka spočívá v tom, že žáci pracují na vlastním projektu. Práce na projektu připomíná nejvíce práci samostatného zaměstnance ve firmě. Ten dostává úkoly od svého nadřízeného a k danému termínu má předložit zpracované řešení, které vyhovuje vstupním požadavkům zadání a které má další kvality vyplývající ze schopností ovládat výpočetní techniku, ze zkušeností a znalostí z dalších oborů, ze schopnosti pracovat tvořivě, v týmu. Na projektu je zásadní možnost žáka podílet se na zadání projektu (možnost „upravit si jej podle svého). Toto je nesmírně důležitý prvek projektu, protože při tomto „přizpůsobení“ dochází ke ztotožnění žáka s projektem (žák jej „vezme za svůj“) Projektem není sled krátkých navazujících úloh, které má žák provést. Projektem není ani dlouhodobá činnost, pokud má žák přesně předepsáno, co má dělat, a nemůže se sám svojí aktivitou zapojit do přípravy projektu. Projekt mívá často ne zcela konkrétní zadání, nicméně má stanoveny některé podmínky, které musí řešitel projektu splnit. Zdánlivé nevýhody projektové výuky Zde jsou vypsány některé velmi časté výtky učitelů proti používání. Pokusíme se na ně reagovat. 1. Projekt trvá dlouho. 2. Pokud bude učitel učit projekt, nestihne probrat látku. 3. Nelze učit všechnu látku projektově. 4. Děti neumí projektově pracovat, jsou neochotné, nevědí co mají dělat. 5. Při projektu nelze zaručit, aby se všechny děti naučily totéž. Když bude např. u psaní novinové stránky každé dítě psát jinou rubriku, bude každé dítě ovládat trochu jiné nástroje. ad 1. - Projekt trvá dlouho. - Ano, projekt svou povahou trvá dlouho, od jedné vyučovací hodiny až po několik týdnů či dokonce měsíců. V důsledku ale čas výuce neubírá. Někteří učitelé dokáží dokonce celé tématické celky pojmout projektově (např. děti se učí ovládat textový editor při „novinářské“ práci procházením jednotlivými profesemi od jazykového redaktora, sazeče, grafika až po šéfredaktora). Není správné chápat projektovou výuku jako „něco navíc“, ale jako jinou formu výuky (navíc velmi žádanou).



ad 2. - Pokud bude učitel učit projekt, nestihne probrat látku - Projekt, který je dobře připraven, naučí děti kromě schopnosti pracovat nad projektem i dovednosti v používání daných softwarových aplikací. Jde o to, aby učitel do cílů projektu zakomponoval dovednosti, které by se děti učily bez projektu. Právě projektová výuka může zaručit splnění některých klíčových kompetencí, které přesahují jeden vyučovací předmět. ad 3. - Nelze učit všechnu látku projektově - Samozřejmě, projekt není vhodný pro jakoukoliv výuku. Úvody tematických celků, seznamování s prostředími aplikací a základními nástroji je výhodnější pomocí krátkých úloh (etud), procvičujících cvičení apod. Projekt by měl být zařazován ve druhé polovině tematického celku nebo při opakování a shrnutí učiva. ad 4. - Děti neumí projektově pracovat - to je u dětí, které ještě na projektech nepracovaly, vcelku pochopitelné. Tento fakt ovšem nesmí být alibi pro učitele, který odmítá projektově učit. Podobně by mohl argumentovat učitel fyziky, že nebude s žáky počítat úlohy, protože děti neumí matematiku. Projektově pracovat se člověk naučí jedině při práci na projektech. ad 5. - Při projektu nelze zaručit, aby se všechny děti naučily totéž - ano, to je pravda, především u týmových projektů s rozdělenými rolemi členů týmu. Nakonec – která výuková metoda zajistí, že všechny děti budou umět přesně totéž? A chceme vůbec, aby se všechny děti naučily přesně totéž? - Můžeme tvrdit, že při práci na projektech se děti naučí podstatné z dané aplikace, podstatné z chápání a ovládání počítače, a navíc podstatné z projektové (případně týmové) práce. Fáze tvorby projektu 1. před projektem - Projekt musí být dobře promyšlen z důvodů uvedených v odstavci ad 2. Učitel by měl projektu využít k tomu, aby žáci procvičovali, pochopili pojmy, objevovali poznatky, které budou při projektu potřebovat. Nemusí je ovšem naučit všechno, řadu poznatků žák získá přímo při práci na projektu. Učitel si potřebuje dobře naplánovat projekt. To vyžaduje zkušenost a raději časovou rezervu. Často se stává, že projekt děti (i učitele) tam zaujme, že litují, že nemohou z časových důvodů pokračovat. 2. Příprava projektu ve třídě spočívá především v počáteční diskusi o cílech a prostředcích projektu. Zde nesmí učitel litovat času, chvátat apod., protože v této fázi vzniká žákova představa výsledné práce. Velmi vhodnou metodou je brainstorming (v první fázi diskuse je komukoliv dovoleno říkat jakýkoliv nápad, učitel povzbuzuje, cílem je získat co nejvíce nápadů; teprve ve druhé části lze mezi nápady vybírat, třídit, některé zavrhovat - zde nastupuje kritické myšlení). Výsledkem této diskuse má být žákovo pochopení požadavků učitele na výslednou práci a nalezení cesty, jak projekt realizovat (pokud není přímo stanoveno, tak výběr aplikací, výrazových prostředků, pracovních postupů a technik apod.) Na konci přípravy projektu ve třídě učitel jednoznačně stanoví kritéria (co má projekt obsahovat, kdy má být dokončen, klade podmínky podobně jako zákazník, který zadává zakázku). Jasné a stručné vyjádření přispívá k rychlému startu projektu. 3. vlastní realizace - Předpokládáme, že stěžejní částí projektu bude vlastní práce s textovými a grafickými aplikacemi, s Internetem apod. U projektu je zásadní „hlídání času“, aby se udržel směr (často se stane, že se žáci příliš pohrouží do dílčích činností a projekt by nestihli celý vypracovat). Je nutné ovšem vědět, že právě při těchto dílčích činnostechse žáci intenzívně učí na problémech, které přináší reálná situace. Je vhodné konkretizovat cíle na danou vyučovací hodinu nebo její část (např. „v této části hodiny budeme dokončovat ... a je potřeba, abyste si začali na Internetu hledat materiály pro ...“). Hlídání času je úkol učitele, při práci v týmech může být jeden žák z týmu pověřen „hlídáním času“. - Během projektu je možno vkládat krátké pasáže nové látky, seznámení s novými nástroji nebo pojmy. - Je možné práce na projektu přerušit a znovu se na chvíli vrátit do první fáze přípravy projektu k promyšlení celé práce. - Je možno po určitých etapách hodnotit práci a stanovovat další dílčí cíle atd. - Učitel musí být připraven, že projekt může přinášet „zapeklité“ problémy „jak něco udělat“, že bude žáky dotázán na velmi pokročilý problém v ovládání aplikací. Bude muset posoudit, zda si žáci nestanovili příliš vysoký úkol, zda k cíli nepovede jednodušší cesta. Nemusí tedy pouze radit, „jak na to“, ale také poradit směr další práce. 4. Dokončení projektu - nesmírně důležitá část, ve které tvůrci dokončí všechny detaily, uloží a prezentují projekt. K úplnému dokončení je potřeba dostatek času - celý projekt by neměl smysl, kdyby nebyl zcela dokončen. Velmi důležitou součástí této fáze je hodnocení projektu (předvedení před třídou, komentář učitele, hodnocení ostatních žáků, v případě mezipředmětových vztahů využití v jiném předmětu).



Týmové projekty Týmová práce má velký význam pro pozdější schopnost kooperovat v pracovním kolektivu, ovšem týmová práce má význam jedině tehdy, pokud tým zaručeně dokáže projekt provést lépe než jednotlivec. Třída může být rozdělena na homogenní skupiny různé úrovně (ekologický projekt Zelená třída: skupina „inženýrů“ měří a počítá množství vzduchu ve třídě, skupina „zoologů“ zkoumá a klasifikuje zvířenu ve třídě, skupina „architektů“ zakresluje plán třídy, rozmístění nábytku a směr světla atd.), nebo může být rozdělena na heterogenní skupiny stejné úrovně. Např. při zpracování ankety nebo kreslení tematické sady obrázků mohou všechny skupiny pracovat nad stejným úkolem (konkurují si), ovšem v jedné skupině mají žáci své úlohy rozděleny, hrají různé role. V heterogenní skupině je stanoven vůdce (hlídá čas, rozděluje práci), komunikátor (jedině on smí konzultovat problémy skupiny s učitelem), prezentátor (při předvádění výsledků projektu vystupuje před třídou), zásobovač (stará se o materiál, o pracovní listy a učební texty k projektu, zálohuje práci). Mezipředmětové projekty Každý projekt by měl směřovat svým tématem mimo výpočetní techniku. Posilujeme tím světov názor dětí, že výpočetní technika není cílem výuky, ale prostředkem k vytvoření projektu. Velmi vhodné jsou projekty, které zasahují do aktuální látky některého předmětu (který učí tentýž učitel co informatiku nebo lépe po domluvě dvou učitelů), např. zpracování statistických či geografických údajů, psaní slohových prací na počítači, kreslení obrázků či schémat do fyziky nebo přírodopisu, psaní esejí nebo referátů, „taháků“ nebo tematických cizojazyčných slovníků atd. Velmi cenné jsou projekty zasahující do života školy či komunity (např. školní noviny, výroba pozvánek a diplomů za školní soutěže, maturitního tabla, školní soutěž v malování nebo programování, ankety o oblíbenosti spolužáků nebo předmětů …) Konkrétní příklad výstavby a průběhu projektu „Vytvoření prezentace exotické země“ Na konkrétním projektu si ukažme průběh takové projektové práce. 1. Učitel si stanoví obecné téma a cíl projektu (studenti vytvoří prezentaci některé exotické země, prezentace bude mít několik stránek, bude vyřešena animace objektů, student bude v závěru muset prezentaci „odpřednášet“ před ostatními s projekcí nebo na jenom počítači - a následnou diskusí) 2. Zpřesnění cílů. Např. učitel bude chtít, aby část prezentace se týkala dat nalezených na Internetu, část dat vzniklých zpracováním článku nebo výpisu z cestopisné knihy, případně z vlastních zkušeností. Dále chce, aby studenti použili vektorovou grafiku aplikace (např. vytvořením vlajky daného státu, která vznikne složením z jednoduchých grafických objektů nakreslených studentem a následně animovaných). Aby studenti pracovali samostatně, nechá je vybrat každému jinou zemi. 3. Učitel předstoupí před studenty se zadáním projektu. sdělí, co by měl projekt obsahovat (viz 1., 2.). Následuje diskuse ve třídě, jednotliví studenti říkají své nápady, ptají se, zda by se dal použít jejich postup, postupně zpřesňují svoji představu výsledného díla i postupu prací. Např.se dohodnou na struktuře prezentace: titulní snímek s vlajkou, 2. snímek s geografickými a demografickými údaji a mapou, další díl o krásách přírody (s fotografiemi), 4. snímek s kulturními a náboženskými zvláštnostmi, 5. snímek volné téma (turistické pokyny nebo vlastní zážitky), poslední snímek s podpisem autora a reklamním sloganem zvoucím k návštěvě země. 4. Studenti se pouští do práce - vyhledávají na Internetu, vypisují z knih, učí se redukovat text a zhuša´tovat informace. postupně zaplňují stránky obsahem 5. Druhá část tvorby (po uvedení učitelem) - vylaďování prezentace pro vlastní výstup (čitelnost, efektivnost animací a technické ovládání aplikace) 6. Během tvorby projektu učitel může zjistit neznalosti, může tedy práci na projektu přerušit a látku vysvětlit či zopakovat, zadat kratší opakovací úlohy apod. 7. Dokončování projektu - studenti vylaďují poslední detaily, připravují si svoji řeč pro prezentaci. 8. Hodnocení a závěr - jednotliví studenti vystupují se svými prezentacemi, ostatní je sledujía poté komentují (chválí či upozorňují) Další příklady Projekt lze vystavět i jako etapové, postupně obtížnější, zpřesňující se nebo konkretizující, přibližující se postupně více realitě. Např. projekt „Účtenka z obchodu“ může nejprve počítat nákup, později uvažovat výpočet DPH, zahrnutí vratných obalů (a vrácených obalů), zákaznických bonusů a množstevních slev. Projekt „peníze nikoliv pod polštářem“ nejprve počítá běžné úroky peněz uložených v bance, později počítá úroky vzhledem k přesnému dni vkladu či výběru libovolné částky a jejich kombinací, stavební spoření či důchodové připojištění spojené se státní podporou, výpočty cílové částky a umořování, daní z úroků atd. Skupinové projekty lze vystavět tak, aby část projektu pracovali žáci nad stejným úkolem, část nad jiným. Příkladem je projekt „roční doby“, v němž mají čtyřčlenné týmy nakreslit sadu obrázků téže krajiny



v různých ročních obdobích . V první části projektu si navzájem konkurují (snaží se nakreslit takový „polotovar“ obrázku krajiny, na němž budou změny v různých ročních dobách nejlépe vidět). Poté, co vyberou nejlepší „polotovar“, každý z členů týmu dokreslí a vybarví obrázek jako jarní, letní, podzimní nebo zimní. Protože tým je hodnocen jako celek, mohou si členové navzájem radit. Projekty využívající Internet Internet lze v projektech používat jako prostředí pro hledání informací (prezentace mobilního telefonu), hledání obrázků (nabídka cestovní kanceláře) nebo komplexnějšího hledání informací, map, spojení (plán školního zájezdu včetně programu, dopravy, ubytování a výpočtu ceny). Internet je vhodné prostředí ke komunikaci (dopisování si mezi třídami, zvláště mezi státy a tedy v cizím jazyce) a ke sdílení informací (ekologický projekt „Přírodní katastrofy v našem okolí a jejich dopad do života komunity“), případně k výměně naměřených dat (projekt „Kolik hvězd vidíte na obloze aneb jak znečištěné je vaše okolí“, projekt „Měření přízemního ozónu jako signifikantu množství smogu“). Některé projekty kombinují všechny tyto formy (děti komunikují s dalšími školami, tvoří www stránky s výsledky vlastních experimentů, vyhledávají data na Internetu, používají online videokonference atd.) Jako další příklady Internetových projektů uvádíme projekty prezentované při mluvené přednášce (WeatherNet, Solstice, Eratosthenes, Gravestones, Let’s sing together) Závěr Výchovné aspekty projektů Je důležité neomezovat se na technickou stránku věci (ovládání prohlížečů, zvládnutí odesílání e-mailů či vyhledávání) Je důležité neomezovat se na české prostředí (svět poskytuje více informací než Čechy, informace z více zdrojů jsou více objektivní) Podpora výuky cizích jazyků (je důležité, aby děti viděly, že angličtinu potřebují nejen při angličtině a nejen kvůli známce z písemky) Při komunikaci je cenné získávání informací o jiných kulturách (a tím překonávání kulturního etnocentrismu a xenofobie, které jsou základem primitivního rasismu extremistických hnutí a izolacionismu různých náboženských sekt) Velmi důležité je upozornit na problém ověřitelnosti údajů (ne všechno, co je na Internetu, je správné, a to včetně napsaných a publikovaných referátů) Projekty rozvíjí mezipředmětové vztahy a přispívají ke komplexnosti výuky - vytváří celkově rozvinutého člověka připraveného na samostatnou a týmovou práci. Literatura: Pro pochopení této problematiky doporučuji důkladně prostudovat knihu Kovaliková: Integrovaná tematická výuka - model, str. cca 20 - 80 (v povinné literatuře). Řadu vytvořených projektů naleznete na V:\Didinfo.

Internet a projektová výuka

Recommend Documents