Interkulturní komunikace
Interkulturní komunikace • Procesy interakce a sdělování v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově a nebo kulturně odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství (Průcha, 2010) • Je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů
Interkulturní komunikace • Reflexe komunikačního procesu mezi individuálními a nadindividuálními subjekty náležejícím k rozdílným kulturním systémům • Odlišné: - Kognitivní struktury - Emocionální struktury - Způsoby percepce - Způsoby hodnocení skutečnosti
Vědní obory zabývající se interkulturní komunikací • • • • •
Psycholingvistika a sociolingvistika Etnografie komunikace Etnopsycholingvistika Teorie jazykového relativismu Interkulturní psychologie
Psycholingvistika a sociolingvistika • Rozvoj od 60. let 20. st. • Procesy řečové komunikace jsou výrazně ovlivněny etnickými a národními kulturami • Výzkum kulturních a etnických aspektů address rules atp.
Etnografický výzkum • Metody a pojetí etnografického výzkumu • Případové studie
Etnopsycholingvistika • Hlavní oblasti vývoje – Rusko a okolí • Především verbální asociace - např. hudební nástroje (děti 8 – 10 let) Rusko – piano, klavír, housle, tahací harmonika, harmonika USA – banjo, buben, zvonek, kytara, flétna Tzv. mentální slovník
Jazykový relativismus • Základem je hypotéza Sapira-Whorfa: - Myšlení je určeno jazykem, kterým se mluví - Rozdíly mezi jazyky se odrážejí i v interpretaci světa a vnímání druhých - Nikdy nelze dosáhnout absolutního porozumění (přísloví, slovní hříčky atp.)
Interkulturní psychologie • Aplikace psychologických poznatků • Výzkum kultur, jazyka a komunikačního chování • Především humanistické pojetí
Kultura • • • •
• • • •
Produkt minulého chování lidí Usměrňovatel budoucího chování lidí Dlouhodobý vývoj Kontinualita vývoje (změny pozvolné i skokové) Etnická kultura X národní kultura Počty etnik a kultur ve světě Vztah kultury a jazyka (jazyk X nářečí) Národ X stát
Typologie národních kultur • Geef Hofstede (NL – prům. management) • Potřeba znalosti vznikla se zrychlením globalizace a vznikem mezinár. organizací =) zintenzivnění obchodu a ek. – pol. styků • Přehled MO? • Podle Hofstedeho je kultura „mentální naprogramování“ • Kultura – různé vrstvy (rodina, sociální třída, profesní skupina, náboženská skupina atp.) • Národní či etnická kultura – společná a dominantní vrstva (národní mentalita)
Typologie národních kultur II. • Určující rys národní kultury – hodnoty • Psychologické pojetí – hodnoty = regulační mechanismy chování • Typologie národních kultur: - Dimenze (kvantitativní indexy) 1) Mocenský odstup 2) Individualismus X kolektivismus 3) Maskulinita X feminita 4) Vyhýbání se nejistotě 5) Dlouhodobá X krátkodobá orientace
Mocenský odstup • Vztah lidí určité kultury k autoritě • Míra, v jaké obyvatelé a instituce očekávají a akceptují nerovnoměrné vertikální rozložení moci • Země s velkým mocenským odstupem: Malajsie, Mexiko, Francie, Turecko • Země s malým mocenským odstupem: Dánsko, Irsko, Nový Zéland, Švédsko
Individualismus X kolektivismus • Rozsah závislosti jedince na kolektivu • Míra volnosti pro vlastní iniciativu jedince • Individualistické země USA, Velká Británie, Kanada, Austrálie, Belgie • Kolektivistické země Guatemala, Ekvádor, Pákistán, Jižní Korea, Indonésie
Maskulinita X feminita • Zastoupení a vliv mužského/ženského prvku v hodnotách společnosti (např. průbojnost) • Maskulinita – rodové role jsou zřetelně odlišeny • Feminita – rodové role se překrývají • Maskulinní státy: Japonsko, Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Mexiko • Femininní státy: Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemsko, Finsko
Vyhýbání se nejistotě • Rozsah, v jakém se kultury cítí ohroženy nejistými či neznámými situacemi • Jak moc lidem vadí podstupovat riziko změn (v zaměstnání atp.) • Silné vyhýbání se nejistotě: Řecko, Portugalsko, Japonsko, Srbsko • Slabé vyhýbání se nejistotě: • Singapur, Dánsko, Velká Británie, Hongkong
Dlouhodobá X krátkodobá orientace • Vyjadřuje vlastnosti lidí vztažené k budoucím odměnám, ochotě podřizovat se ve prospěch dlouhodobých cílů atp. • Rozdíly mezi „západním“ a „východním“ myšlením • Dlouhodobě orientované země: Čína, Japonsko, Jižní Korea, Nepál • Krátkodobě orientované země: Kanada, USA, Velká Británie, Španělsko
Charakteristiky komunikačního chování v národních kulturách
• Komunikační kontext – nízký X vysoký - Nízký (vyjadřují explicitně to, co má být sděleno) – Německo, Švýcarsko atp. - Vysoký (méně otevřené vyjadřování, nutná interpretace) – Vietnam, Čína, Japonsko, Španělsko, Francie • Oslovování a používání titulů - Formální (Rakousko, Polsko, Itálie, Maďarsko, ČR) - Neformální (USA, Skandinávie, Velká Británie) • Tykání X vykání - dtto • Komunikační etiketa – druhá vrstva komunikace - specifické rysy - komunikační rituály (např. podávání ruky, dotýkání, líbání, úsměv, ventilace či potlačení emocí
Interkulturní komunikace a akulturace • Akulturace – neuvědomovaný proces, přejímání prvků jedné kultury příslušníky jiné kultury • Dochází k trvalým kulturním změnám • Typické příklady probíhající akulturace v současnosti- Sámové, Inuité, Lužičtí Srbové, Maďaři (SVK) atp. • Hlavní vliv má jazyk (v minulosti např. latina a římské impérium) • Asimilace – vyšší typ, přechází v ni akulturace • České prostředí a akulturace???
Bariéry v interkulturní komunikaci • Stereotypy (atribuce, předsudky) • Etnofaulismy (neoficiální označení příslušníků jiného národa – př. Amíci, Dederoni, žabožrouti, Frantíci, rákosníci atp. – často negativní konotace) - Vztahují se k mentalitě, typickému chování, odívání, zvykům atp. - Někdy neškodné (španělská vesnice X das Böhmische Dorf) - Politické konsekvence (např. korektnost a vývoj pojmů) - Negro -) Black -) Afroamerican -) African American • Používání konkrétního jazyka (př. Vlámové a Valoni) • Odlišnost kultur • Odlišné koncepce a systémy jazyka
Jazyky v Evropě a ve světě • Počet a rozložení jazyků • Hlavní jazyky světa (mateřské X oficiální) • Vývoj prostorového rozložení jazyků • Mezinárodní jazyky (lingua franca, ido, esperanto atp.) • Evropské jazyky - Indoevropské - Ugrofinské - Turkotatarské Lingua franca – angličtina, Global English, funkční a teritoriální aspekt
Znalost cizích jazyků v české společnosti • • -
Důležitá jazyková a sociální kompetence Alespoň elementární znalost: žádný cizí jazyk 26,5 % 1 a více jazyků 13,8 % 2 jazyky 27,2 % 3 jazyky 21,3 % 4 a více jazyků 11,2 %
Příklady událostí ovlivněných interkulturní komunikací • Do současných postojů a postojů politiků se často promítají důsledky historických událostí – tzv. kolektivní paměť • Příklady: - Odmítání jazyka (němčina a ruština v ČR) - Posilování jazyka (Estonsko, Lotyšsko) - Jazykové označení státního území (Makedonie, Kypr, Taiwan atp.) - Politická rétorika (přímá x skrze média)
Děkuji za pozornost
