Interakce mezi zemědělstvím a změnou klimatu a mezi zemědělstvím a biologickou rozmanitostí

Technologické možnosti, jak nasytit 10 miliard lidí

Science and Technology Options Assessment

Interakce mezi zemědělstvím a změnou klimatu a mezi zemědělstvím a biologickou rozmanitostí Shrnutí

CS

Hodnocení vědecko-technických možností Generální ředitelství pro služby parlamentního výzkumu Evropský parlament Září 2013 PE 513.514

Technologické možnosti, jak nasytit 10 miliard lidí

Interakce mezi zemědělstvím a změnou klimatu a mezi zemědělstvím a biologickou rozmanitostí

Shrnutí IP/A/STOA/FWC/2008-096/Lot3/C1/SC 5 - SC 9 Září 2013

PE 513.514

STOA – Hodnocení vědecko-technických možností

Projekt STOA s názvem „Technologické možnosti, jak nasytit 10 miliard lidí – interakce mezi zemědělstvím a změnou klimatu a mezi zemědělstvím a biologickou rozmanitostí“ vypracoval Ústav pro evropskou environmentální politiku (Institute for European Environmental Policy, IEEP) ve spolupráci se společností BIO Intelligence Service, Ústavem ekologie a Ústavem environmentálních studií Vrieje Universiteit.

AUTOŘI Underwood, E.; Poláková, J.; Kretschmer, B.; McConville, A.J.; Tucker, G.M. – IEEP Dooley, E.; Naumann S.; Frelih-Larsen, A. – Ústav ekologie Berman, S.; Sarteel, M.; Tostivint, C. – BIO Intelligence Service van der Grijp, N.M. – Ústav environmentálních studií Vrieje Universiteit Maxted, N. – Centrum biologických věd, Univerzita v Birminghamu VÝZKUMNÁ ADMINISTRÁTORKA STOA Lieve Van Woensel Posuzování vědeckých a technologických a možností (STOA) Ředitelství pro posuzování dopadů a evropskou přidanou hodnotu GŘ pro vnitřní politiky, Evropský parlament Rue Wiertz 60 – RMD 00J012 B-1047 Brusel E-mail: [email protected]

JAZYKOVÁ ZNĚNÍ Originál: EN

O VYDAVATELI Případné dotazy zasílejte na adresu [email protected] Tento dokument je k dispozici na internetu na této adrese:http://www.europarl.europa.eu/stoa/ Rukopis byl dokončen v červenci 2013. Brusel, © Evropská unie, 2013.

PROHLÁŠENÍ O VYLOUČENÍ ODPOVĚDNOSTI Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory autorů a nemusí nutně představovat oficiální postoj Evropského parlamentu. Rozmnožování a překlady pro nekomerční účely jsou povoleny, pokud je uveden zdroj a vydavatel je předem upozorněn a obdrží kopii.

PE 513.514 CAT BA-03-13-494-CS-N ISBN 978-92-823-5090-4 DOI 10.2861/38117


Abstrakt V průběhu příštích desetiletí dojde v důsledku nárůstu počtu obyvatelstva a hospodářského rozvoje ke zvětšení celosvětové poptávky po zemědělské produkci potravin a energií. Souběžně ovšem vyvstane potřeba přizpůsobit zemědělství rostoucím hrozbám souvisejícím se změnou klimatu (které v Evropě pravděpodobně převáží nad příležitostmi) a zároveň snížit dopad zemědělských emisí na změnu klimatu. Očekává se také, že zároveň bude i nadále ubývat biologické rozmanitosti vlivem intenzivních zemědělských postupů a ústupu od zemědělství bohatého na biologickou rozmanitost. Dlouhodobá udržitelnost zemědělství je ohrožována tendencemi, jako je znehodnocování půdy, úbytek opylovačů, ztráta přirozené biologické kontroly škůdců a chorob a genetické rozmanitosti rostlin a živočichů. Aby se zajistilo rychlé snížení emisí skleníkových plynů v zemědělství, je v Evropě zapotřebí podstatných změn v zemědělských systémech i účinné přizpůsobení se změně klimatu a větší úsilí o zachování biologické rozmanitosti. Tato zpráva popisuje škálu zemědělských postupů a nových metod, které by mohly vést k udržitelnému zvýšení produktivity a zároveň přispívat ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně a které by byly prospěšné i z hlediska biologické rozmanitosti. Při podpoře inovací a rozvoje v celém rozsahu zemědělských systémů v Evropě a při využívání určitých druhů odpadu a zbytků pro energetické účely mohou hrát významnější úlohu politická opatření. Zpráva nabízí soubor doporučených možností, které slouží jako pobídka pro opatření s pozitivním dopadem, omezují neudržitelné postupy a podporují inovativní možnosti, zároveň však poskytují environmentální záruky pro nové technologie, které by mohly mít nežádoucí negativní dopady na biologickou rozmanitost.


Obsah 1

ÚVOD ............................................................................................................................................................ 1

2

ZMĚNA KLIMATU A ZEMĚDĚLSTVÍ .................................................................................................. 2 2.1 2.2 2.3

DOPADY ZMĚNY KLIMATU NA EVROPSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ ....................................................................... 2 DOPADY EVROPSKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ NA ZMĚNU KLIMATU ................................................................. 3 JAK MŮŽE EVROPSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ PŘISPĚT KE ZMÍRNĚNÍ ZMĚNY KLIMATU A ZÁROVEŇ SE JÍ PŘIZPŮSOBIT? ...................................................................................................................................................... 3 3

BIOLOGICKÁ ROZMANITOST A ZEMĚDĚLSTVÍ .......................................................................... 6 3.1 3.2 3.3 3.4

BIOLOGICKÁ ROZMANITOST V ZEMĚDĚLSKÝCH EKOSYSTÉMECH EU ................................................... 6 DOPADY ZEMĚDĚLSKÝCH POSTUPŮ NA BIOLOGICKOU ROZMANITOST ................................................. 6 PROČ NA ZTRÁTĚ BIOLOGICKÉ ROZMANITOSTI V ZEMĚDĚLSKÝCH SYSTÉMECH ZÁLEŽÍ? ..................... 8 CO MŮŽEME UDĚLAT PRO ZACHOVÁNÍ A ZVÝŠENÍ BIOLOGICKÉ ROZMANITOSTI NA OBDĚLÁVANÉ PŮDĚ V EU? ........................................................................................................................................................ 9 4 SE ZAMĚŘENÍM NA PLODINOVÉ SYSTÉMY:GENETICKY MODIFIKOVANÉ PLODINY A PLODINY PRO VÝROBU BIOPALIV .......................................................................................................... 11 4.1 MOŽNÉ DOPADY GENETICKY MODIFIKOVANÝCH PLODIN NA BIOLOGICKOU ROZMANITOST V EU................................................................................................................................... 11 4.1.1 Geneticky modifikované plodiny v EU .......................................................................................... 11 4.1.2 Jaký mohou mít geneticky modifikované plodiny dopad na biologickou rozmanitost v Evropě? .. 11 4.2 DOPADY PLODIN POUŽÍVANÝCH NA VÝROBU BIOPALIV NA BIOLOGICKOU ROZMANITOST ............................................................................................................................................ 12 4.2.1 Trh s biopalivy v EU ..................................................................................................................... 12 4.2.2 Dopad biologické rozmanitosti na spotřebu biopaliv ..................................................................... 13 4.2.3 Politika pro udržitelnější biopaliva ............................................................................................... 14 5

ZAMĚŘIT SE NA GENETICKÉ ZDROJE ROSTLIN A OPYLOVAČŮ ......................................... 15 5.1 GENETICKÉ ZDROJE ROSTLIN PRO VÝŽIVU A ZEMĚDĚLSTVÍ V EVROPĚ ....................... 15 5.1.1 Význam genetických zdrojů rostlin .............................................................................................. 15 5.1.2 Ochrana a využívání genetických zdrojů rostlin .......................................................................... 15 5.2 VČELA MEDONOSNÁ, OPYLOVAČI A OPYLOVÁNÍ V EVROPĚ .......................................... 16 5.2.1 Význam opylovačů ........................................................................................................................ 16 5.2.2 Činitele ovlivňující populace včel/opylovačů v EU ....................................................................... 16 5.2.3 Co je zapotřebí k tomu, aby se zvrátil úbytek opylovačů v Evropě................................................ 17

6

DOPORUČENÍ .......................................................................................................................................... 18

7

POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................................................ 23



1 ÚVOD Vzhledem k tomu, že do konce tohoto století se očekává nárůst světové populace na 10 miliard lidí, vzrůstá potřeba „udržitelné intenzifikace“1 zemědělství, aby byly zajištěny potraviny. Tato studie se zaměřuje na prozkoumání vzájemných vztahů mezi zemědělstvím, změnou klimatu a biologickou rozmanitostí a zabývá se potenciálem spektra inovativních možností pro udržitelnější, odolnější a účinnější zemědělství v EU, které bude mít méně negativních dopadů na změnu klimatu, na biologickou rozmanitost a na ekosystémové služby 2. Dvěma klíčovými činiteli ovlivňujícími celkovou poptávku po potravinách a zemědělství je počet obyvatelstva a hospodářský růst. Velká část Evropy až donedávna zažívala značný hospodářský růst, což mělo značný dopad na spotřebu a následně významné dopady na životní prostředí. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že celosvětová poptávka po potravinách v příštích 40 letech vzroste přibližně o 70 procent. Musí uspokojit zvětšující se světovou populaci, jejíž stravovací návyky se mění. S rostoucím bohatstvím spotřebovávají společnosti stále více zpracovaných potravin a živočišných výrobků (maso a mléčné výrobky) a produkují více odpadu, což vytváří zvýšenou poptávku po zemědělské půdě.Vyšší celosvětová poptávka po potravinách bude uspokojována kombinací přeměny nezemědělské půdy na půdu zemědělskou a zvýšením výnosů.Ačkoliv se očekává, že k nárůstu poptávky a nutnosti jejího uspokojení dojde z větší části mimo EU, zejména v Africe, je pravděpodobné, že k některým změnám ve výrobě dojde i v EU, především pokud jde o obiloviny ve východní Evropě. Výnosy v hlavních výrobních oblastech v západní Evropě jsou již nyní vysoké a dopad této výroby na životní prostředí je značný a v mnoha situacích neudržitelný, což zavdává příčinu k vážným obavám o stav biologické rozmanitosti i vodních a půdních zdrojů. Ačkoliv určitý potenciál ke zvýšení výnosu plodin v EU existuje, rozsah takového zvýšení, které by pravděpodobně bylo udržitelné, je pouze omezený a nejspíš bude záviset na nových technologických objevech a jejich širším využití. Je proto zapotřebí zavést do evropských zemědělských systémů podstatné změny s cílem omezit stávající dopady na životní prostředí a zvýšit pěstování plodin a zároveň se vypořádat s novým tlakem v podobě problémů spojených se změnou klimatu. Vzhledem k těmto závažným výzvám, jimž čelí celosvětové potravinářské systémy, je třeba zároveň s řešením otázky zajištění potravin urychleně přijmout opatření týkající se problémů spojených se změnou klimatu, zhoršováním stavu životního prostředí a vyčerpáním surovin. Jelikož je zemědělství součástí celosvětového trhu, ústředním problémem bude zvýšení zemědělské produktivity způsobem, který zabrání negativním dopadům současných zemědělských systémů na životní prostředí a tyto tendence zvrátí.Ústředním prvkem strategií na snížení tlaku na půdní zdroje v Evropě a v zemích, z nichž EU dováží výrobky, budou změny v používaných technologiích a postupech obdělávání půdy, které povedou k udržitelnější výrobě potravin. K zadání této studie tedy vedla snaha lépe porozumět potenciálním možnostem pro udržitelnější, odolnější a účinnější zemědělství v EU, které bude mít méně negativních dopadů na změnu klimatu, biologickou rozmanitost a ekosystémové služby.

1Udržitelná

intenzifikace:vyšší produkce z téže plochy zemědělské půdy při současném snížení dopadů na životní prostředí a vyšším přispění k přírodnímu bohatství a toku environmentálních služeb. 2Ekosystémové

služby:přímý i nepřímý podíl ekosystémů na dobrých životních podmínkách člověka; dělí se na čtyři základní typy:zásobovací služby (např. potraviny, voda, paliva); regulační služby (např. kontrola záplav a chorob), podpůrné/stanovištní služby (např. koloběh živin, opylování, tvorba půdy) a kulturní služby (např. rekreace, kulturní, duchovní a estetické hodnoty).

1


2 ZMĚNA KLIMATU A ZEMĚDĚLSTVÍ 2.1

Dopady změny klimatu na evropské zemědělství

Změny klimatu přinášejí rostoucímu objemu evropské zemědělské výroby mnoho výzev, jelikož budoucí dopady změny klimatu budou pravděpodobně složité a obtížně předvídatelné. Častější projevy extrémního počasí, nápory škůdců a nemocí, jakož i klimatická rozmanitost a celkově vyšší teploty mají potenciál k tomu, aby převážily nad pozitivními dopady, které má vyšší koncentrace CO2 a oteplování na výnosy některých plodin (EEA, 2012).

Tabulka č. 1: Důsledky změny klimatu pro klima a zemědělství  přímo ovlivňuje podmínky pro pěstování plodin  mění dostupnost vody  mění četnost a intenzitu extrémních projevů počasí  postihuje půdu a půdní procesy  mění podmínky pro rozšíření škůdců a chorob  mění riziko požárů  mění vzorce využívání energie Kombinace vyšší teploty a změn ve struktuře srážek povede pravděpodobně vlivem nižších srážek a jejich měnící se struktury k vyšší poptávce po vodě pro zavlažování, jíž je třeba k pěstování plodin. Zajištění dostatečné zásoby vody pro zavlažování, která bude uspokojovat vyšší poptávku, může být obtížné zejména v jižní a jihovýchodní Evropě. Kromě toho může být pěstování plodin v jižní Evropě postiženo vyššími teplotami, zatímco v severní Evropě může zemědělství těžit ze skutečnosti, že se prodlouží období růstu a zvýší se potenciální míra růstu. Některé z těchto přínosů ovšem mohou být vyváženy předpokládanou vyšší četností extrémních projevů počasí, jako jsou záplavy. Výnosy z pěstování plodin se tedy mohou stát méně předvídatelnými. Předpokládá se, že změna teploty povede k posunu oblastí, které jsou vhodné k pěstování určitých plodin, severněji, z čehož ovšem nemusí vyplývat celková vyšší produktivita. Ostatní podstatné dopady, které je možné v současnosti předvídat, jsou změna složitých půdních vztahů, škůdci a choroby. Je pravděpodobné, že změna klimatu jim umožní rozšířit se více než předtím a riziko škod se vyskytne častěji a v nových oblastech. Změna klimatu zřejmě přinese evropskému zemědělství hrozby i příležitosti. Pravděpodobně bude zapotřebí značných změn s cílem přizpůsobit evropské zemědělství výzvám, jež změna klimatu přináší. To ještě více zkomplikuje řešení již tak obtížného úkolu, jakým je dosažení udržitelné intenzifikace.

2


2.2

Dopady evropského zemědělství na změnu klimatu

Zemědělství je významným čistým zdroje skleníkových plynů v atmosféře. Mezi hlavní zdroje emisí skleníkových plynů patří oxid uhličitý pocházející z uvolňování uhlíku z orných půd, metan uvolňovaný hospodářskými zvířaty a ze statkových hnojiv a oxid dusný z využívání statkových a jiných hnojiv a dalších vnějších látek vpravovaných do půdy. Významné jsou zejména emise metanu a oxidu dusného, neboť jednotka těchto látek se mnohem více podílí na globálním oteplování než oxid uhličitý. Především orná půda je čistým zdrojem emisí, např. kvůli oxidaci půdního uhlíku po půdní erozi nebo orbě. Emise N2O se připisují obdělávání organické půdy a mineralizaci půdní organické hmoty, což je zapříčiněno změnou ve využívání půdy a drenáží (Evropská komise, 2009).

Tabulka č. 2: Emise skleníkových plynů Emise skleníkových plynů ze zemědělství tvoří 9,8 % všech emisí EU (emise z využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví nejsou zahrnuty) (EEA, 2012).Orná půda v EU-27 produkuje ročně přibližně 70 milionů tun ekvivalentu CO2.Značný je i podíl zemědělství na celkových emisích oxidu dusného a metanu.

Naproti tomu přeměna orné půdy v travní porost může snížit čisté emise vázáním většího množství oxidu uhličitého v půdě coby organického uhlíku. Stávající travní porosty a rašelinové půdy také obsahují velké zásoby uloženého uhlíku, které je třeba náležitě spravovat, aby nedošlo k jejich úniku. Zalesňování zemědělské půdy může rovněž vést k vázání uhlíku, jak v půdě, tak v samotných stromech. Emise CO2 ze zemědělství mohou být navíc zapříčiněny spalováním fosilních paliv v zemědělských strojích a dopravních prostředcích, při vytápění a sušení, při předcházejících činnostech včetně výroby hnojiv a pesticidů a výroby a údržby strojů.

Tabulka č. 3: Dopady obdělávání a drenáže na rašelinové půdy Asi 16 procent evropských rašelinišť a až 70 procent rašelinišť v některých členských státech se v současnosti využívá k zemědělským účelům a suší, a to včetně naprosté většiny rašeliny v severní a západní Evropě. Po drenáži se z obdělávané rašelinové půdy oxid dusný uvolňuje po celá desetiletí. V roce 2007 činily emise států EU-27 z orné půdy, která byla původně rašelinou, 37,5 milionu tun CO2, což odpovídá 88 procentům celkových emisí orné půdy. (Evropská komise, 2009; Gobin et al, 2011; Schils et al, 2008).

Zranitelnost zemědělství vůči změně klimatu dokládá, že je zapotřebí, aby zemědělství mělo větší úlohu, pokud jde o celosvětové úsilí o snížení emisí skleníkových plynů. Zemědělství má značný potenciál pro snížení svých čistých emisí, avšak některé změny, které by byly podmínkou pro naplnění tohoto potenciálu, mohou být v rozporu s cílem vyšší zemědělské produkce.

2.3

Jak může evropské zemědělství přispět ke zmírnění změny klimatu a zároveň se jí přizpůsobit?

Opatření, která zmírňují změnu klimatu a umožňují zemědělskému odvětví přizpůsobit se této změně, je k dispozici mnoho. Velkou část z nich lze provést na úrovni zemědělských podniků. Mnohá

3


však vyžadují společné kroky několika zúčastněných stran. Opatření na zmírnění dopadů mají za cíl snížit emise CO2, CH4 a N2O – uvolňované v důsledku využívání půdy, a to prostřednictvím zachycování uhlíku a zabraňování jeho uvolňování; z použití strojové techniky a energií v zemědělských podnicích; z nepřímých zdrojů, např. výroby hnojiv; ze skladování, zpracování a používání statkových hnojiv; z půd a drenáží a z živočišné výroby. Různé druhy hospodaření, které mohou také znamenat přínos pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí, jsou k dispozici v těchto odvětvích:       

odvětví zabývající se hospodářskými zvířaty, včetně změn v živočišné výrobě, obhospodařování pastvin; hospodaření s ornou půdou; změna ve využívání půdy a další opatření týkající s půdy; zvýšení energetické účinnosti a využívání obnovitelných energií v zemědělských podnicích a ve venkovských oblastech; udržitelné hospodaření s vodou a vyšší účinnost používání vody například při zavlažování; další klíčové kroky pro přizpůsobování se; průřezová opatření.

Mezi nejvýznamnější formy opatření na podporu rostlinné výroby, která lze uplatnit ve velkém měřítku, patří diverzifikace střídání plodin; osívání pozemku dočasnými meziplodinami, větší využívání zimních krycích plodin, více zelených statkových hnojiv a méně ponechání země ladem; podsev a přidávání plodin, které vážou vzdušný dusík, do systému střídání; větší souběžné pěstování různých plodin na témže pozemku; omezení orby; lepší hospodaření se zbytky zemědělských plodin; účinné omezení zemědělských činností na svazích; snížení či optimalizace používání hnojiv a pesticidů a přesné zemědělství. Zároveň je možné navrhnout kroky, jak se lépe přizpůsobit změně klimatu, pokud jde o využití půdy, vody a jiných látek vpravovaných do půdy a o živočišnou výrobu. Bude rovněž nezbytné omezit na minimum budoucí dopad změny klimatu na biologickou rozmanitost a reagovat na změny zapříčiněné přístupy, které se zaměřují na zmírnění dopadů. Vhodné kroky vedoucí k přizpůsobení mají potenciál posílit odolnost zemědělských podniků a agrárních ekosystémů a současně omezit zranitelnost zemědělství. Na úrovni zemědělského podniku lze rozlišit tři hlavní druhy opatření vedoucích k přizpůsobení se změně klimatu (OECD, 2010):   

opatření snižující zranitelnost zasažených zemědělských ekosystémů a zemědělské půdy; opatření snižující míru, v níž jsou zemědělské podniky vystaveny dopadům změny klimatu, např. suchu, intenzivním srážkám a bouřím, prostřednictvím řízení rizik; opatření zvyšující odolnost ekosystémů ochranou zdrojů i odolnost obyvatelstva výdělečně činného v zemědělství, která jim umožní překonat ztráty, ke kterým dojde.

Odhaduje se, že evropské zemědělství má potenciál snížit emise jiných plynů než CO 2 (a to i těch uvolňovaných v důsledku živočišné výroby a používání hnojiv) do roku 2050 ve srovnání s rokem 1990 o 42 až 49 procent (Evropská komise, 2011). Bylo určeno 64 samostatných opatření, která by mohla pomoci zemědělství reagovat na tuto výzvu. Některá z těchto opatření by byla přínosem pro zmírnění změny klimatu i pro přizpůsobení se jí a zároveň by zvýšila z dlouhodobého hlediska produktivitu. Jiná jsou nezbytná pro zmírnění změny klimatu nebo přizpůsobení se jí, ale mohou vést k určitému většímu či menšímu snížení produktivity. To názorně představuje níže uvedený graf:

4


Tabulka č. 4:Potenciální synergický účinek a kompromisy mezi přizpůsobením se změně klimatu, jejím zmírňováním a výrobou potravin (pozměněná grafická úprava vycházející z publikace Campbell et al., 2011).

Strategie pro vyřešení ústředního problému udržitelné intenzifikace se má zaměřit nejprve na opatření, která se nacházejí na tomto diagramu v průsečíku všech tří kruhů – zmírnění negativních dopadů na životní prostředí, umožnění přizpůsobení se změně a zvýšení výroby potravin. Tato opatření pravděpodobně budou přínosná, ať už budou zavedena v kterékoliv oblasti, a jelikož jsou výhodná z hlediska výroby potravin, zemědělci je mohou přijímat z čistě ekonomických důvodů. Není bohužel pravděpodobné, že by tyto kroky samy o sobě postačovaly k překonání výzvy v celém jejím rozsahu. Bude potřeba dalších opatření, která budou řídit výsledné kompromisy, které budou zavedeny. Důkazy shromážděné v této zprávě vedou k závěru, že bude zapotřebí:  uceleného přístupu,  poradenství a podpory pro zemědělce,

  

koordinovaného a cíleného opatření na úrovni oblasti, spolupráce, specializovanějšího výzkumu a vývoje,



aktivního zapojení veřejné správy na všech úrovních.

5


3 BIOLOGICKÁ ROZMANITOST A ZEMĚDĚLSTVÍ 3.1

Biologická rozmanitost v zemědělských ekosystémech EU

Biologická rozmanitost a zemědělské systémy v Evropě jsou úzce propojeny. Zaprvé je zemědělství v konečném důsledku závislé na ekosystémových procesech, které podporují rostlinnou výrobu, jako je údržba půdy, opylování a regulace škůdců a chorob. Podmínkou těchto procesů je biologická rozmanitost. Zadruhé, většina stanovišť v Evropě je důsledkem tisíce let lidské činnosti, která vytvořila mnoho polopřírodních stanovišť, jejichž existence závisí na tradičních extenzivních zemědělských postupech. Zemědělství však od 50. let 20. století zaznamenalo přechod k převaze vysoce modifikovaných a zjednodušených zemědělských stanovišť a oblastí ve většině nížin v EU, což vedlo ke ztrátě polopřírodních polních stanovišť a k dalšímu značnému úbytku biologické rozmanitosti a druhů zemědělských potravních specialistů ve většině Evropy (Poláková et al., 2011).

Tabulka č. 5: Pokles biologické rozmanitosti Od roku 1980 vykázaly populace běžných polních ptáků značný pokles, celých 51 %. Populace lučních motýlů se pak od roku 1990 napříč Evropou snížily o takřka 50 % a došlo rovněž ke značnému úbytku divokých včel a rostlin, jež jim poskytují potravu.

V důsledku toho mají z hlediska biologické rozmanitosti největší význam zbývající tradiční, méně intenzivní systémy zemědělství, které uchovávají polopřírodní stanoviště – systémy zemědělství s vysokou přírodní hodnotou – a které dosud pokrývají třetinu zemědělských oblastí EU (Opperman et al., 2012). Nejzávažnější hrozbou pro zemědělskou biologickou rozmanitost je ve většině EU setrvalý úbytek a degradace polopřírodních stanovišť závislých na zemědělské činnosti – od roku 1990 ztratila EU 2,4 procenta polopřírodních stanovišť – kvůli částečnému či úplnému upuštění od zemědělských postupů, což bylo zapříčiněno jejich nízkou hospodářskou životaschopností a sociálními a agronomickými změnami (EEA, 2010). Řada polopřírodních stanovišť a druhy, které je obývají, jsou významné z hlediska ochrany na evropské úrovni, a podléhají proto ochranným opatřením vymezeným ve směrnicích EU o přírodních stanovištních a ptácích.

3.2

Dopady zemědělských postupů na biologickou rozmanitost

Zemědělské postupy spojené s intenzivnějším a specializovanějším hospodařením mohou mít značné dopady na stanoviště a biologickou rozmanitost, jak v rámci, tak nad rámec zemědělských systémů. Některé zemědělské postupy, jako je konvenční orba, používání pesticidů, drenáž a zavlažování a používání umělých hnojiv, mají téměř vždy za následek snížení biologické rozmanitosti, zatímco jiné postupy mají různé dopady v závislosti na druhu ekosystému a intenzitě, např. optimální úrovně spásání mohou pomoci udržovat stanoviště, zatímco nedostatečné a nadměrné spásání může stanoviště poškozovat. Vysoká míra používání hnojiv, zaorávání travních porostů a eroze půdy vlivem nadměrného spásání vedly k většímu znečištění vod.

6


Tabulka č. 6: Zemědělské změny, které mají za následek ztrátu biologické rozmanitosti obdělávané půdy          

úbytek smíšených zemědělských systémů odstranění stanovišť – krajinných prvků drenáž travních porostů orba a opětovný osev intenzivní pastva brzké žetí trávy pro silážování používání avermektinů a jiných přípravků proti parazitům hospodářských zvířat přesun od jařin k ozimům orba a jiné související činnosti zavlažování

Tabulka č. 7: Stopa biologické rozmanitosti za hranicemi EU EU má značný vliv na biologickou rozmanitost související se zemědělstvím i za hranicemi EU, především v důsledku dovozu ze zemí mimo EU, který uspokojuje přibližně 70 % potřeb EU v oblasti krmiv. Pěstování sóji v Brazílii a v Argentině vedlo k přeměně polopřírodních stanovišť s vysokou mírou biologické rozmanitosti a nepřímo k odlesňování, protože chov hospodářských zvířat byl přesunut do lesů. Čistá míra odlesňování spojená s dovozem výrobků rostlinné a živočišné výroby do EU-27 byla mezi lety 1990 a 2008 vypočtena na 7,4 milionu ha, což odpovídá 4 % zalesněných ploch v EU (EK, 2013).

Intenzivní používání hnojiv snižuje rozmanitost plevele a má silně negativní dopad na rozmanitost rostlin na okrajích polí. Na loukách snižuje počet druhů rostlin typických pro přírodní a polopřírodní stanoviště a mění travní porosty v chudé porosty s nedostatečnou hustotou druhů, v nichž se vyskytuje méně hmyzu a jiných bezobratlých, méně potravy pro polní ptáky a někdy i méně půdní organické hmoty a jejichž biologická rozmanitost je nižší. Uvolňování dusíku do vody a ovzduší je dnes považováno za jednu z hlavních příčin úbytku biologické rozmanitosti, jak na zemi, tak ve vodě. Na druhy obývající sladkovodní stanoviště mají značný vliv také pesticidy; vůči toxicitě pesticidů jsou zvlášť citliví obojživelníci, nejohroženější a nejrychleji ubývající třída obratlovců v Evropě. Důkazy přesvědčivě vypovídají o tom, že používání širokospektrálních pesticidů 3 bylo ve většině Evropy klíčovým činitelem ovlivňujícím mizení nezemědělských plodin, bezobratlých a ptáků v obdělávatelných polních stanovištích. Znepokojení vzbudil zejména dopad insekticidů na včely a jiné opylovače. Použití čtyř systémových insekticidů4 je již dva roky omezeno výlučně na nekvetoucí zemědělské plodiny, plodiny pěstované ve skleníku a ozimové obilniny, jelikož panují obavy ohledně jejich dopadu na včelu medonosnou a čmeláka. Dvěma novými zemědělskými postupy, které mohou mít v budoucnu velký vliv na zemědělství v EU, jsou suroviny pro výrobu moderních biopaliv další generace a geneticky modifikované plodiny. Jejich možné dopady jsou popsány v kapitole 5.

3Širokospektrální

pesticidy jsou pesticidy, které hubí či zasahují mnoho různých druhů, nejen škůdce, jež mají

hubit. 4

Neonikotinoidové pesticidy imidakloprid, klothianidin, thiametoxam a fenylpyrazolový pesticid fipronil.

7


3.3

Proč na ztrátě biologické rozmanitosti v zemědělských systémech záleží?

Ztráta biologické rozmanitosti může v některých oblastech představovat hrozbu pro dlouhodobou udržitelnost zemědělství v důsledku degradace ekosystémových služeb, na nichž zemědělství závisí, včetně půdních procesů, přirozené kontroly škůdců a opylování. Půda je vysoce komplexní systém s velice vysokou mírou biologické rozmanitosti, většina organizmů v ní je nám dosud neznámá. Půdní život podporuje zemědělskou výrobu tím, že rozkládá zbytky rostlin, pohání koloběh živin a pomáhá stabilizovat strukturu půdy, odbourává znečišťující látky a reguluje půdní škůdce a choroby. Nedávno provedený odborný přezkum však naznačuje, že biologická rozmanitost půdy v takřka čtvrtině EU je potenciálně vystavena velkému tlaku (Gardi et al., 2013). Dochází k tomu vlivem vážného úbytku půdní organické hmoty ve většině orné půdy v Evropě. Je také zjištěno, že v orných půdách v Evropě je narušena přirozená biologická kontrola škůdců, chorob a plevele vlivem používání insekticidů, nedostatku stanovišť umožňujících únik a rostlinných zdrojů pro udržení populací bezobratlých živočichů (Geiger et al., 2010).

Tabulka č. 8: Škůdci, choroby a plevel a jejich přirození nepřátelé Rozmanitost škůdců, chorob a plevele představuje pro zemědělskou výrobu v Evropě výzvu, a není-li kontrolována, může vést ke zničení úrody. Například travaříci, škůdci kukuřice, oslabují rostlinu, snižují kvalitu zrn a usnadňují vznik plísňové infekce. Choroby mohou vyvolávat plísně, viry, bakterie nebo jiné patogeny a mohou být přenášeny vodou, vzduchem, půdou, rostlinným materiálem, hmyzem a jinými živočichy. Předvídá se, že změna klimatu a proměnlivost počasí zvýší v zemědělství ztráty způsobené škůdci a chorobami, zejména v jižní Evropě. Plevel představuje výzvu pro pěstování prakticky všech plodin a může vést ke značným ztrátám na úrodě. Při pěstování jakékoliv plodiny působí nejvíce problémů několik vytrvalých druhů plevele a integrované systémy hubení plevele se snaží zvýšit rozmanitost plevele, tak aby byly potlačeny jeho dominantní druhy. Některé běžné druhy plevele vyskytující se na pastvinách jsou pro hospodářská zvířata jedovaté. Většina původních škůdců, patogenů a plevele je ovšem naštěstí požírána, napadána parazity nebo infikována širokou škálou predátorů, parazitoidů a patogenů, včetně bakterií a virů, hmyzu a jiných bezobratlých živočichů, obojživelníků, ptáků a savců. Ti se souhrnně označují jako „přirození nepřátelé“ a jejich služba v podobě kontroly škůdců se nazývá přirozená biologická kontrola. V ekologicky nedotčených společenstvích jsou přírodní nepřátelé schopni udržet populaci škůdců na nízkých úrovních. V monokulturách zemědělských plodin se mohou populace škůdců zvětšovat rychleji než populace jejich přirozených nepřátel, nejsou-li si přirození nepřátelé schopni nalézt alternativní zdroj potravy nebo hostitele na poli či v jeho blízkosti a pak se přesunout na zemědělské plodiny dostatečně rychle, aby udrželi populaci škůdců pod kontrolou. Přirození nepřátelé potřebují stanoviště, kam se mohou uchýlit, a alternativní kořist na plevelných rostlinách a na okrajích polí. Významné jako alternativní nebo doplňkový zdroj potravy jsou zejména květiny bohaté na nektar a pyl. Pro pěstování mnoha plodin je nezbytné nebo důležité opylování živočichy. Domestikovaná včela medonosná je významným opylovačem všude tam, kde jsou včelaři, právě tak významní jsou ovšem i divocí opylovači, včetně divokých včel, much, motýlů a molů. Opylovačů nicméně v EU ubývá, jak je

8


popsáno v kapitole 6. Tato kapitola rovněž popisuje stav jiných klíčových součástí biologické rozmanitosti v zemědělství v EU – rostlinných a živočišných genetických zdrojů pro výživu a zemědělství. Má-li EU splnit cíle v oblasti ochrany přírody stanovené ve strategii v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 a v Úmluvě o biologické rozmanitosti, je nezbytné zastavit a zvrátit úbytek biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v zemědělských stanovištích EU a ve stanovištích ovlivněných zemědělskými činnostmi.

3.4

Co můžeme udělat pro zachování a zvýšení biologické rozmanitosti na obdělávané půdě v EU?

Existuje celá řada zemědělských postupů a opatření na úrovni zemědělských podniků a jednotlivých polí, u nichž byl pozorován účinek zvýšení biologické rozmanitosti. Řada těchto přínosných praktik je podporována v rámci agroenvironmentálních programů5 v programech rozvoje venkova členských států. Mezi zemědělské postupy, které podporují vyšší biologickou rozmanitost, patří: 

ochrana a zachování polopřírodních zemědělských stanovišť, např. travních porostů a krajinných prvků, které nabízí stanoviště, jako jsou široké živé ploty, suché kamenné zídky a terasy, příkopy a rybníky



vytvoření okrajů polí a jejich udržování, střídání plodin, výseky polí a pole ležící ladem a strniště, která vytvářejí stanoviště pro rozmnožování volně žijících živočichů a rostlin a skýtají potravu (např. květiny a semena)



omezení a cílené užívání hnojiv, pesticidů a zavlažování s cílem snížit jejich negativní dopad na volně žijící rostliny a živočichy

Příkladem může být vytvoření okraje polí a ochranných pásem. Ochranná pásma chrání vodní toky před znečištěním pesticidy a postřikovou kapalinou, mohou omezit erozi půdy a zlepšit zadržování vody, a pokud jsou spravována s ohledem na biologickou rozmanitost, mohou zvýšit rozmanitost rostlin a zdrojů potravy pro opylovače, další druhy hmyzu a ptáků a udržovat populace ptáků a opylovačů. Kromě toho mohou ochranná pásma snížit náchylnost k napadení škůdci a chorobami tím, že udržují přirozenou biologickou kontrolu, a díky lepší přirozené biologické kontrole snižují emise skleníkových plynů, protože se používá méně hnojiv a pesticidů a zároveň mohou rostliny na okrajích polí ukládat uhlík. Výzkum jasně naznačuje, že agroenvironmentální systémy v Evropě přispívají k bohatství a hojnosti druhů jak na orné půdě, tak v travních porostech (Bátary et al., 2010), ale v současnosti nepostačují k tomu, aby zvrátily úbytek biologické rozmanitosti obdělávané půdy v Evropě, protože jejich rozsah není velký a nejsou dostatečně cílené (Merckx et al., 2009). Je třeba, aby byly agroenvironmentální programy lépe cílené na přírodní podmínky oblastí v regionech, kde jsou prováděny, a na typ skupin druhů, které by z jejich provádění měly mít prospěch, tak aby jejich přínos pro biologickou rozmanitost byl značný. Prostor, v němž se účinky biologické rozmanitosti zemědělství projevují, je třeba podstatně zvětšit a zlepšit účinnost a účelnost opatření s cílem zajistit nárůst biologické rozmanitosti i v širším okolí a v chráněných oblastech (Poláková et al, 2011). Jistá studie například odhaduje, že v Německu by bylo

5Agroenvironmentální

programy jsou podpůrné platby, jejichž cílem je podpořit zemědělce při zavádění zemědělských postupů, které jsou vstřícnější k životnímu prostředí a udržitelnější, včetně ochrany biologické rozmanitosti oblasti a jiných přírodních zdrojů.

9


zapotřebí přijmout aktivní opatření pro hospodářství na více než 15 procentech využívané zemědělské plochy, má-li se zabránit úbytku druhů žijících na obdělávaných půdách a na obhospodařovávaných plochách zabezpečit cenná stanoviště. Mezi tato opatření patří obnova a údržba polopřírodní krajiny, extenzivní využívání 10 procent intenzivně využívaných travních porostů a vyčlenění 7 procent orné půdy a travních porostů na vytvoření krajinných prvků (Hampicke, 2010).

10


4 SE ZAMĚŘENÍM NA PLODINOVÉ SYSTÉMY:GENETICKY MODIFIKOVANÉ PLODINY A PLODINY PRO VÝROBU BIOPALIV Pěstování plodin pro výrobu biopaliv a geneticky upravených plodin představuje dvě technologické inovace, které mohou mít v budoucnosti velký dopad na evropskou zemědělskou výrobu, a to včetně stopy ve zbytku světa. Existují důkazy, na jejichž základě lze odhadovat současné a případné budoucí dopady těchto plodinových systémů a možnosti, jak zmírnit negativní dopady. Ohledně předvídání dopadů však také panuje značná nejistota.

4.1

4.1.1

MOŽNÉ DOPADY GENETICKY BIOLOGICKOU ROZMANITOST V EU

MODIFIKOVANÝCH

PLODIN

NA

Geneticky modifikované plodiny v EU

Geneticky modifikované organismy (GMO) jsou plemena živočichů či odrůdy rostlin, do jejichž genomu byl vložen jeden či více genů šlechtitelskou technologií, která umožňuje vkládání genů s požadovanými vlastnostmi pocházejících od zcela nepříbuzných druhů. Geneticky modifikované plodiny mohou být vytvořeny tak, aby byly přínosné z hlediska agronomického, ekonomického, nutričního či z hlediska životního prostředí. Pro životní prostředí však také mohou představovat riziko.V Evropě je v současnosti povoleno pěstovat pouze dva druhy geneticky modifikovaných plodin – kukuřici Bt (MON810), odolnou vůči hmyzu, a brambory Amflora se změněným složením škrobu.Tyto plodiny se pěstují pouze na relativně malých plochách.U nových geneticky modifikovaných vlastností, genů a plodin, které byly vyvinuty na základě testů v malém měřítku, je teprve třeba získat povolení pro komerční využití, včetně odrůd plodin, které nabízejí odlišné nutriční a průmyslové vlastnosti, jako je lepší uplatnitelnost při výrobě biopaliv nebo vyšší odolnost vůči náročným podmínkám životního prostředí, např. mrazům, suchu a salinitě. Vzhledem k nedostatku konsensu mezi členskými státy EU se však nezdá pravděpodobné, že EU stávající žádosti o nové geneticky modifikované plodiny v tomto desetiletí schválí.

4.1.2

Jaký mohou mít geneticky modifikované plodiny dopad na biologickou rozmanitost v Evropě?

Paušální závěry o dopadech GMO na biologickou rozmanitosti nelze učinit, jelikož GMO tvoří velice širokou škálu a jejich vlastnosti a možné dopady se značně liší. Důkazy o příznivých dopadech geneticky modifikovaných plodin, jejichž pěstování v EU přichází v úvahu, na biologickou rozmanitost, například snížené používání určitých širokospektrálních insekticidů a větší zavádění systémů nulové orby, pocházejí především ze Severní a Jižní Ameriky a v EU mohou být výsledky odlišné. Je také doloženo, že některé současné geneticky modifikované plodiny mají na biologickou rozmanitost negativní dopad, včetně hybridizace s planě rostoucími příbuznými druhy, vytváření odolnosti u škůdců a plevelných rostlin a úbytku biologické rozmanitosti vlivem intenzivnějších postupů pěstování. Důkazy z USA a jiných částí světa mohou být v Evropě pro hodnocení rizika a analýzu zdrojem informací, ale každé plemeno či odrůda geneticky modifikovaných organismů musí být posouzena ve specifických místních podmínkách evropských plodinových systémů (EFSA, 2010). Řada vlád EU se rozhodla přijmout zásadu předběžné opatrnosti a brojí proti využívání GMO. Osm členských států pak s odvoláním na obavy, že geneticky modifikované plodiny mají dopad na biologickou rozmanitost, přijalo vnitrostátní zákaz jejich pěstování. Ve většině EU se GMO dosud komerčně pěstují jen ve velice malém měřítku. Pokud by došlo k rozšíření pěstování geneticky modifikovaných plodin v Evropě, pravděpodobně by mezi nimi byla i širší škála vlastností geneticky modifikovaných organismů nové generace než těch, jejichž pěstování v

11


současnosti probíhá ve srovnatelných regionech, a faktická základna těchto nových GMO je stále ještě velmi omezená. Je proto obtížné předpovědět, jaká bude v Evropě při využívání GMO ve větším měřítku rovnováha rizik a přínosů pro biologickou rozmanitost.

Tabulka č. 9: Možné budoucí cesty přenosu genů z geneticky upravených plodin v Evropě Jedním z klíčových rizik geneticky modifikovaných plodin pro životní prostředí je riziko, že dojde k přenosu genů na populace volně žijících či planě rostoucích jedinců či na příbuzné druhy plodin, což může vést buď k problémům s invazivními rostlinami, nebo ke ztrátě cenné genetické rozmanitosti ve volné přírodě. Je známo, že přenos genů z plodin pěstovaných v Evropě již postihl příbuzné druhy plodin. Pokud by se v EU více rozšířilo pěstování geneticky modifikované řepky olejky, pravděpodobně by to mělo za následek vznik planých geneticky modifikovaných populací této plodiny a hybridů mezi šlechtěnými a planými odrůdami. Není však jasné, zda by to mělo negativní dopad na biologickou rozmanitost, protože dopady se mohou lišit v závislosti na geneticky modifikované vlastnosti a mohou se projevit až po mnoha letech. Přenos genů je také pravděpodobný v případě pšenice, cukrové řepy, trávy a různých druhů stromů.

Pokud by bylo v dlouhodobé perspektivě shledáno, že systémy pěstování založené na GMO jsou dlouhodobě stabilní a schopné zajistit vyšší výnosy než tradiční plodiny a že nemají negativní dopad na životní prostředí, svitla by naděje, že tlak na rozšíření plochy zemědělské půdy by se mohl zmenšit a k ochraně biologické rozmanitosti by mohl být vyhrazeno více půdní plochy. V současnosti ovšem není jasné, zda systémy obdělávání v Evropě založené na GMO jsou schopny plnit tuto úlohu, a bylo ty unáhlené dospět k závěru, že tímto způsobem lze dosáhnout větší biologické rozmanitosti. Mezi klíčové faktory, pokud jde o biologickou rozmanitost, patří pravděpodobnost a důsledky hybridizace a riziko invazivních planě rostoucích populací 6, které získaly vlastnost odolávat horším podmínkám.

4.2

4.2.1

DOPADY PLODIN POUŽÍVANÝCH NA VÝROBU BIOPALIV NA BIOLOGICKOU ROZMANITOST Trh s biopalivy v EU

Biopalivo Surovina

bioetanol

bionafta

EU: pšenice, cukrová řepa a kukuřice Mimo EU: cukrová třtina, kukuřice Moderní biopaliva: traviny vysokého vzrůstu (např. Miscanthus, lesknice kanárská, proso prutnaté), rychle rostoucí dřeviny (např. vrba, topol) a zbytky zemědělských plodin (např. sláma) EU: řepka olejka, slunečnice, odpadní produkty (např. použitý olej na vaření a lůj) Mimo EU: sója, dávivec černý a palmový olej

6Planě

rostoucí populace: populace plodin, které se samy rozmnožují mimo pole s touto plodinou (např. na okrajích polí, podél silnic a na půdě ležící ladem).

12


Hlavní hybnou silou stojící za používáním biopaliv v EU je cíl směrnice o obnovitelných zdrojích energie zvýšit do roku 2020 v každém členském státě podíl energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy o 10 %. V současnosti představuje využívání biopaliv, tj. bioetanolu a bionafty vyrobených zpracováním rostlinného materiálu a odpadních potravinových výrobků, primární možnost, jak tento cíl splnit.

Tabulka č. 10: Celková spotřeba biopaliv v EU Celková spotřeba biopaliv v EU v roce 2010 činila téměř 13 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe), tj. 4,27 % celkové energie spotřebované v odvětví dopravy. Na současném trhu EU s biopalivy převažují konvenční biopaliva vyrobená z potravinářských a krmných zemědělských plodin. Na trhu s bionaftou má hlavní úlohu řepka olejka, která se podílí takřka na polovině veškeré spotřeby, etanolovému trhu pak dominuje cukrová řepa, pšenice, kukuřice a cukrová třtina. V nedávné době se objevila moderní biopaliva či biopaliva „druhé generace“. Ačkoliv se pro tento účel dosud komerčně nevyužívají, očekává se, že budou ekonomicky realizovatelná do roku 2020.

4.2.2

Dopad biologické rozmanitosti na spotřebu biopaliv

Tabulka č. 11: Mezinárodní dopady Plantáže pro získávání palmového oleje v jihovýchodní Asii se často uvádí jako zásadní faktor pro úbytek lesů a biologické rozmanitosti. Odhaduje se, že 27 % pozemků s koncesemi na pěstování palmy olejné nahradí v Malajsii rašelinový deštný prales a v Indonésii vznikne 56 % těchto pozemků na úkor nížinného stálezeleného tropického pralesa s vysokou biologickou rozmanitostí (Campbell a Doswald, 2009). V Brazílii je výroba bioetanolu jedním z klíčových ekonomických faktorů podporujících rozšiřování ploch s cukrovou třtinou, které zasahují až do brazilského Cerrada, savany vykazující největší biologickou rozmanitost na světě.

Poptávka po potravinových a krmných plodinách na výrobu konvenčních biopaliv pro spotřebu v EU povede k dalším velkým požadavkům na rozšíření zemědělské půdy. Hlavní obava, pokud jde o spotřebu biopaliv, spočívá v přeměně přírodních a polopřírodních ekosystémů, buď pro pěstování samotných surovin pro výrobu biopaliv (tj. přímá změna ve využívání půdy), nebo pro pěstování jiných plodin, které byly nahrazeny plodinami pro biopaliva (tj. nepřímá změna ve využívání půdy). Dodatečná půdní plocha může vzniknout přeměnou polopřírodních oblastí, z již využívané zemědělské půdy (náhradou současných forem výroby) nebo využíváním okrajové či znehodnocené půdy. Podle jednoho z odhadů dojde v EU do roku 2020 ve srovnání s rokem 2000 k úbytku 3–8 % polopřírodní vegetace, a to v důsledku jejího nahrazení travními porosty a ornou půdou (Hellmann a Verburg, 2010). Má se však za to, že 50 % biopaliv se bude vyrábět mimo EU. V celosvětovém měřítku představuje přeměna přírodních a polopřírodních stanovišť na zemědělskou půdu i nadále jeden z největších tlaků na biologickou rozmanitost a tento tlak narůstá – odhaduje se, že cíl EU v oblasti biopaliv by mohl vést k celosvětovému nárůstu zemědělské půdy z 1,73 na 1,87 milionu ha (Laborde, 2011). Odhady se liší v závislosti na různých přístupech modelování, zejména pak pokud jde o

13


využívání vedlejších produktů výroby biopaliv 7 a vývoj výnosů. Je však jisté, že nepřímé změny ve využívání půdy vlivem poptávky EU po biopalivech jsou skutečným a hmatatelným problémem, který má dopad na celosvětovou biologickou rozmanitost, ceny potravin, přístup k půdě a další sociální a environmentální důsledky. Moderní suroviny pro výrobu biopaliv, např. dřeviny jako vrba či traviny jako Miscanthus, by mohly být ve srovnání s pěstováním plodin na orné půdě pro biologickou rozmanitost přínosné. Na hodnocení celkového dopadu výroby moderních biopaliv v komerčním měřítku na biologickou rozmanitost je ovšem příliš brzy. Bude totiž značně záviset na tom, která přírodní stanoviště budou nahrazena, na jejich obhospodařování a rozsahu a rozmístění výsadby. Kromě toho se studie o dopadech na biologickou rozmanitost dosud nezabývaly kumulativními dopady velkého rozvoje a regionální koncentrace monokultur energetických plodin, jichž bude zapotřebí k zásobování velkých elektráren.

4.2.3

Politika pro udržitelnější biopaliva

Jako součást směrnice EU o obnovitelných zdrojích energie byla zavedena kritéria EU pro udržitelnost biopaliv s cílem zabránit přeměně stanovišť s bohatou biologickou rozmanitostí a oblastí s vysokým ukládáním uhlíku na ornou půdu, kde mají být pěstovány suroviny pro výrobu biopaliv. Ačkoliv jsou tato kritéria důležitým prvním krokem ke zmírňování dopadu odvětví výroby biopaliv, tato opatření nesnižují rizika vyplývající z nepřímé změny ve využívání půdy. Nepřímé dopady, které jsou důsledkem řetězce účinků, jež vyvolalo přesunutí pěstování plodin, nejsou v současnosti sledovány, natožpak regulovány v rámci režimu udržitelnosti výše uvedené směrnice, a odborníci se domnívají, že jejich riziko je značné. Je pravděpodobné, že kritéria udržitelnosti stanovená v této směrnici budou mít malý nebo nulový dopad na celosvětové zemědělské systémy, protože dochází k přesouvání pěstování potravinářských a krmných plodin do oblastí významných pro biologickou rozmanitost anebo pro ukládání uhlíku, a na odvětví biopaliv mimo Evropu. Má-li být tato politika účinná, měla by se zaměřit na širší škálu zemědělských komodit a ucelenější skupinu zemí. Koncepčním, pokud ne politicky přímočarým řešením by bylo postupné zrušení cílů na výrobu daných objemů konvenčních biopaliv v EU. Ačkoliv cíle v objemu výroby vedly úspěšně k většímu objemu výroby první generace biopaliv, ukázaly se jako nedostatečně flexibilní s ohledem na nutnost reagovat na výzvy podložené fakty, jako jsou nepřímé změny ve využívání půdy a všechny s nimi spojené dopady. Tyto cíle by proto měly být nahrazeny cíli v oblasti snížení emisí pro dodavatele paliv a v dlouhodobé perspektivě stále přísnějšími normami pro emise CO2 u automobilů.

7např.

moučka z olejových pokrutin jako vedlejší produkt při výrobě bionafty a sušené lihovarnické výpalky s rozpustnými složkami jako vedlejší produkt při výrobě bioetanolu.

14


5 ZAMĚŘIT SE NA GENETICKÉ ZDROJE ROSTLIN A OPYLOVAČŮ Dvěma nezbytnými složkami biologické rozmanitosti, které tvoří základy zemědělství, jsou opylovači – jak včela medonosná, tak jiní volně žijící opylovači – a rostlinné genetické zdroje pro výživu a zemědělství. Obě jsou v Evropě z mnoha důvodů, které jsou uvedeny níže, ohroženy.

5.1 5.1.1

GENETICKÉ ZDROJE ROSTLIN PRO VÝŽIVU A ZEMĚDĚLSTVÍ V EVROPĚ Význam genetických zdrojů rostlin

Genetická rozmanitost v rámci plodin a jim příbuzných druhů má důležitou úlohu, pokud jde o schopnost zemědělství přizpůsobit se změně klimatu, odolat novým škůdcům a patogenům a nabídnout odrůdy, které za různých podmínek zajistí vysoké výnosy. Avšak pokračující eroze či mizení genetické rozmanitosti rostlin snižuje možnosti jejich šlechtění a možnosti příštích generací využívat rozmanité plodiny, přizpůsobit se změnám klimatu a zajistit dostatek výživného jídla pro všechny. FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství) varuje, že je zabezpečení potravin ohroženo tím, že nejsme schopni ochránit genetickou rozmanitost zemědělských plodin a jejich planě rostoucích příbuzných druhů. Odhaduje přitom, že od roku 1900 došlo ke ztrátě tří čtvrtin genetické rozmanitosti plodin (FAO, 2010). Genetické zdroje rostlin pro výživu a zemědělství zahrnují širokou škálu různých zemědělských plodin a planě rostoucích rostlin, včetně moderních kultivarů plodin, šlechtitelských linií a genetických fondů, zastaralých kultivarů, ekotypů, místních odrůd a planě rostoucích příbuzných druhů, ale také plevelných odrůd a primitivních forem plodin.

5.1.2

Ochrana a využívání genetických zdrojů rostlin

Má zásadní význam, aby politiky na úrovni EU a členských států uznaly, že evropské genetické zdroje rostlin pro výživu a zemědělství čelí v současnosti hrozbě, a bylo by jejich klíčovým přínosem, pokud by tyto politiky překonaly výzvy spojené s udržitelnou intenzifikací výroby potravin. Rozmanitost genetických zdrojů rostlin by měla být uznána jako nezbytnost a zajištění jejich ochrany by měla být přiřazena vyšší priorita. Ačkoliv Evropa disponuje přibližně 500 genovými bankami uchovávajícími 2 miliony položek ex situ8, tyto genové banky nechrání účinně škálu rozmanitosti, již vyžadují součástí šlechtitelé rostlin. Je ohroženo přinejmenším 11,5 procenta evropských planě rostoucích příbuzných druhů plodin (Bilz et al., 2011). Nejsou k dispozici žádné odhady, jaké procento tradičních místních odrůd plodin9 vyšlechtěných zemědělci je uchováváno, a neexistuje udržitelná konzervace in situ10 ani uchovávání biologické rozmanitosti příbuzných plodin v zemědělském podniku v Evropě (Maxted et al., 2012). Je proto zapotřebí zajistit zavedení politik, které podpoří jejich lepší uchování a využití.

8Konzervace

(uchování) ex situ znamená konzervaci složek biologické rozmanitosti mimo jejich přírodní stanoviště, např. v genových bankách nebo v botanických zahradách. 9Místní

odrůdy plodin jsou ojedinělé odrůdy plodin, které se postupem výběru zemědělcem přizpůsobily místním podmínkám. 10Konzervace

(ochrana) in situ znamená konzervaci ekosystémů a přírodních stanovišť a údržbu a obnovu životaschopných populací druhů v jejich přirozeném prostředí nebo – v případě domestikovaných nebo vyšlechtěných druhů – v prostředí, v němž získaly své charakteristické vlastnosti.

15


Druhý celosvětový akční plán Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství stanoví dohodnuté prioritní plány a opatření, jak ochránit rozmanitost genetických zdrojů a zajistit udržitelné vytváření lepších odrůd prostřednictvím šlechtění rostlin. Současné výzvy v oblasti uchovávání a využívání genetických zdrojů rostlin pro výživu a zemědělství a potřeby příštích generací vyžadují integrovaný, mnohostranný přístup, který vychází z iniciativ všech zúčastněných stran a opírá se o intenzivnější spolupráci a vzájemné učení.

5.2 5.2.1

VČELA MEDONOSNÁ, OPYLOVAČI A OPYLOVÁNÍ V EVROPĚ Význam opylovačů

Opylovači zajišťují rozmnožování a tvorbu plodů mnoha zemědělských plodin a planě rostoucích rostlin tím, že přenášejí pyl z jedné květiny na druhou, zajišťují úrodu a přenos genů v rámci populace a mezi populacemi rostlinných druhů, čímž udržují genetickou rozmanitost. V Evropě přímo ovlivňuje opylování hmyzem pro tvorbu plodů a semen více než 150 druhů plodin a 80 procent evropských planě rostoucích druhů rostlin, včetně odrůd ovoce a zeleniny, průmyslových plodin, semen a ořechů, bylin a krmných plodin. Primárními opylovači většiny plodin, které potřebují živočišného opylovače, jsou včely, včetně domestikované včely medonosné a volně žijících druhů, např. mednatek, čmeláků a včel samotářek. Po několik desetiletí je na celém světě pozorován neobvyklý úbytek populací včely medonosné i volně žijících včel. Existují vědecké důkazy, že úbytek opylovačů má hospodářský dopad na výrobu potravin a ekologický dopad na planě rostoucí druhy. Kromě toho je naše závislost na včele medonosné a na volně žijících opylovačích, pokud jde o zajištění z výživového hlediska rozmanitých a vyvážených potravin, vysoká, z čehož vyplývá, že úbytek opylovačů může v budoucnu vést k nerovnováhám a nedostatkům v lidské výživě.

5.2.2

Činitele ovlivňující populace včel/opylovačů v EU

Podle současného stavu poznání je příčinou úbytku více činitelů, přičemž četnost, míra a rychlost mortality kolonie včelstev se liší v závislosti na podmínkách. Mezi zásadní tlaky a hybné síly, které vedou k úbytku kolonií a jež jsou podloženy vědeckými důkazy, patří:škůdci a patogeny, zejména kleštík včelí – Varroa destructor (který je spolu s chorobami hlavní příčinnou zimní mortality kolonií v Evropě), zemědělské postupy, včetně používání pesticidů, vyšší roztříštění a mizení stanovišť, nižší kvalita pylu a nedostatek zdrojů potravy, její rozmanitosti a kvality vlivem intenzifikace travních porostů a orné půdy a nízká úroveň včelařských postupů, včetně nedostatečné genetické rozmanitosti populací včely medonosné (AFSSA, 2008; Evropský parlament, 2011). Příčiny úbytku volně žijících včel byly zkoumány méně, předpokládá se však, že jsou podobné.

Tabulka č. 12: Hospodářský význam opylovačů Bylo vypočteno, že opylovači mají dopad na výnosy 35 procent evropské potravinové produkce (z hlediska hmotnosti) a hospodářská hodnota potravin vyrobených z plodin opylovaných živočichy se odhaduje na 15 miliard EUR ročně (Evropský parlament, 2011).

16


Řada těchto činitelů je propojených nebo působí součinně, což jen zvyšuje složitost porozumění přesným příčinám úbytku včelstev. Například důkazy o neonikotinoidových pesticidech ukazují, že tyto výrobky nemusí nutně mít pouze značné dopady samy o sobě, ale že snižují odolnost vůči škůdcům. Spojení těchto činitelů představuje pro včely vážnou hrozbu (např. Alaux et al., 2010). Účinky spolupůsobení by mohly být takřka právě tak závažné jako každý činitel sám o sobě. Sledování a podávání hlášení a hledání příčin a řešení je obtížné, protože včelařské odvětví je velmi roztříštěné a většina včelařů jsou amatéři. Přesto se systémy sledování zavádí ve většině členských států a připravují se i významné nové výzkumné programy.

5.2.3

Co je zapotřebí k tomu, aby se zvrátil úbytek opylovačů v Evropě

Úbytek včely medonosné je vyvolán spolupůsobením řady činitelů, což znamená, že je zapotřebí škály kroků, vyžadujících přijetí sladěných opatření ze strany orgánů veřejné správy, včelařů, zemědělců, farmaceutického průmyslu a výzkumných pracovníků. Spolu s uznáním, že řada činitelů vyžaduje přijetí opatření, je třeba podniknout dva konkrétní kroky: 1) provozovat místní šlechtění s cílem vybudovat odolnost proti kleštíku včelímu (Varroa), což je nezbytné, jelikož současné metody kontroly varroázy selhávají z důvodu odolnosti a značných nákladů spojených s jejich prováděním; a 2) rozšířit květinové zdroje pro opylovače v zemědělských oblastech. Zdroje pylu a nektaru v zemědělských oblastech značně ubyly, což je primární činitel omezující populace volně žijících opylovačů. Agroenvironmentální opatření by mohla povzbudit zemědělce, aby ve větší míře chránili ostrůvky polopřírodních stanovišť v zemědělských oblastech a vytvářeli okraje polí, které nabídnou včelám větší hojnost květin.

17


6 DOPORUČENÍ Úzce propojené výzvy, které přináší změna klimatu a úbytek biologické rozmanitosti, vedou k závěru, že má-li být zemědělská výroba zvýšena intenzifikací, pak je toho třeba dosáhnout udržitelným způsobem a vzít v potaz potřeby související s klimatem a biologickou rozmanitostí v EU a jinde. Pojem „udržitelná intenzifikace“ byl vytvořen k tomu, aby postihl dvojí výzvu v podobě zvýšení produktivity zemědělské půdy, která tak poskytne více potravin a více služeb životního prostředí s ohledem na měnící se klima. Je třeba provést značné změny v zemědělských systémech v Evropě s cílem omezit stávající nedostatky v oblasti životního prostředí a také se vypořádat s novými tlaky, např. s těmi, které jsou spojeny se změnou klimatu. Dále jsou rovněž nezbytné změny ve vzorcích spotřebitelského chování (zejména snížení spotřeby masa) a postupné vyšší úsilí o omezení plýtvání potravinami. Politiky EU, včetně společné zemědělské politiky (SZP) a evropského inovačního partnerství, které se zaměřují na zemědělskou produktivitu a udržitelnost, mají klíčovou úlohu, pokud jde o zvětšení rozsahu a zvýšení rychlosti a účinnosti opatření. Mezi tyto kroky by měly patřit i pobídky pro obhospodařování půdy, které je odolné vůči změně klimatu a prospívá biologické rozmanitosti, účinné využívání politických nástrojů, včetně nařízení za účelem zabránit neudržitelným postupům a chránit významné ekosystémy a jejich biologickou rozmanitost, a financování na podporu výzkumu a přijetí inovativních způsobů hospodaření. Níže jsou uvedeny doporučené prioritní možnosti pro udržitelné zvýšení zemědělské produktivity a současně podporu klíčových opatření s cílem usnadnit přizpůsobení se změně klimatu v souvislosti se zemědělstvím, zmírnit její dopady a zachovat biologickou rozmanitost. Tyto možnosti vycházejí z přezkumu důsledků provázanosti mezi změnou klimatu a zemědělstvím a mezi zemědělstvím a biologickou rozmanitostí a zohledňují potenciál pro využívání škály inovativních možností, jak udržitelně zvýšit produktivitu zemědělství. 1. Možnosti, které zajišťují vhodné pobídky pro obhospodařování půdy, jež je odolné vůči klimatu a prospívá biologické rozmanitosti Podpořit opatření, která působí příznivě na přizpůsobení se změně klimatu a na zmírnění této změny. zabraňují značným škodám, pokud jde o biologickou rozmanitost, a mají i příznivé ekonomické dopady na zemědělce v EU. 

Začlenit do SZP, včetně programů rozvoje venkova, silněji klimatické hledisko jak od roku 2014, tak v pozdějších obdobích. Je třeba vybízet zemědělce, aby určili a přijali vhodná opatření k účinnějšímu využívání vody, půdy, energie a odpadních zdrojů.



Správně navržené, cílené a sledované agroenvironmentální programy a jiná pobídková opatření mohou příznivě působit na biologickou rozmanitost a na přizpůsobování se změně klimatu. Příkladem může být lepší střídání plodin, integrovaná ochrana před plevelem a škůdci, souběžné pěstování různých plodin na témže pozemku, lepší řízení živin, ochranné zpracování půdy, neobdělávaná ochranná pásma s bohatstvím květin a nižší intenzita hospodářských zvířat.

Finance z veřejných zdrojů by měly pomoci překonávat překážky, které zemědělcům brání provádět opatření na zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jí, a to prostřednictvím přiměřené podpory počátečních investičních nákladů a případných nákladů spojených se zahajováním podnikatelské činnosti, zejména v odvětví chovu hospodářských zvířat, kde se nabízí méně přímých přínosů pro produktivitu. Řada těchto potřebných opatření je přínosnější, pokud jsou plánovaná a cílená na vyšší úrovni, než je úroveň jednotlivého zemědělského podniku. Nařízení o rozvoji venkova obsahuje podpůrná opatření, která mohou pomoci vybídnout k nezbytnému plánování a cílení dlouhodobých

18


opatření na úrovni celé oblasti a náklady na toto plánování a cílení rovněž kompenzovat, a to tak, že finančně podpoří místní partnerství, zprostředkovatele a poradenské služby. Posílit ochranu polopřírodních zemědělských stanovišť a hospodaření s nimi a ekonomickou životaschopnost systémů zemědělství, které je udržují 

Toto opatření vyžaduje kombinaci vyšší podpory a lepších investic do tradičního způsobu hospodaření spolu s rozvojem nových přístupů a přizpůsobení se měnícím se socioekonomickým podmínkám.



Podporu a poradenství je třeba zacílit na systémy zemědělství, které udržují a obnovují stanoviště a druhy sítě Natura 200011, a to jak v lokalitách sítě Natura 2000, tak mimo ně, zejména tam, kde tvoří ochranná pásma nebo přiléhají k lokalitám Natura 2000.



Účinné zmírnění změny klimatu a ochrana biologické rozmanitosti bude vyžadovat, aby byly některé omezené oblasti vyňaty z vysoce produktivního využívání, např. zavodňování rašelinišť a extenzifikace travních porostů.

Členské státy mohou využít rámec společné zemědělské politiky a na jeho základě vytvořit opatření, která budou nápomocná zemědělským systémům s vysokou přírodní hodnotou tím, že podpoří vhodné hospodaření s cennými polopřírodními stanovišti na zemědělské půdě, a prostřednictvím méně přímých opatření, která vytvářejí přidanou hodnotu zemědělského podniku s vysokou přírodní hodnotou, s cílem zvýšit hospodářskou a sociální udržitelnost a omezit jejich opouštění. Kroky na obnovu a opětovné vytvoření polopřírodních zemědělských systémů musí být podpořeny politickými opatřeními, která uznávají zásadní ekosystémové služby, které tyto systémy zajišťují, prostřednictvím explicitnějšího propojení veřejné podpory se zajišťováním ekosystémových služeb, posouzením ekosystému, strategickým multifunkčním plánováním využití půdy a hospodařením s ní, programu plateb za ekosystémové služby a lepšího sledování. 2. Možnosti, které omezují neudržitelné postupy v Evropě Zajistit dodržování směrnice o dusičnanech a jiných právních předpisů EU, které snižují environmentální zátěž 

Lepší řízení cyklu dusíku na zemědělské půdě by mělo značný pozitivní dopad na biologickou rozmanitost, snížilo by emise skleníkových plynů a zlepšilo by kvalitu vody. K tomu jsou zapotřebí jednotnější a důkladnější kroky v celé EU, pokud jde o vyvážené používání hnojiv12, lepší hospodaření s plodinami a statkovými hnojivy, krmiva s nízkým obsahem bílkovin a lepší uchovávání statkových hnojiv. Je možné udržet výnosy a současně snížit míru znečištění.

Vyvíjet tlak na splnění ambiciózních cílů v oblasti snížení používání pesticidů a na úplné provedení integrované ochrany před škůdci 

Členské státy nejsou v současnosti s to stanovit ambiciózní cíle v oblasti snižování používání pesticidů v rámci směrnice o udržitelném používání pesticidů. Podle nového rámce společné zemědělské politiky jsou však poradenské služby pro zemědělství povinny poskytnout

11Natura

2000 je rámec právních předpisů EU o ochraně přírody (včetně směrnic o ptácích a přírodních stanovištích), které chrání významná přírodní stanoviště a druhy, včetně sítě chráněných oblastí po celé EU. 12tj.

používání hnojiv, které nevede k nižším výnosům plodin, ale snižuje úniky dusíku na méně než 50 mg NO 3 -l-

1.

19


zemědělcům radu ohledně integrované ochrany před škůdci, jež může mít značný pozitivní dopad na biologickou rozmanitost. Využít požadavky podmíněnosti13 v rámci společné zemědělské politiky, a zajistit tak ochranu prvků zemědělské půdy, které mají pozitivní vliv na biologickou rozmanitost a na přizpůsobení se změně klimatu, a hospodaření s těmito prvky. 

Zajistit, aby členské státy využívaly větší flexibility ke stanovení požadavků dobrého zemědělského a environmentálního stavu v rámci systému podmíněnosti v nové SZP, a zlepšit tak ochranu a obhospodařování trvalých travních porostů, ochranných pásem podél vodních toků a zemědělských krajinných prvků i účinnost používání vody a dusíků.

3. Podpora inovativních možností pro produktivní zemědělství odolné vůči klimatu, které má pozitivní dopad na biologickou rozmanitost, a zároveň zajištění environmentální záruk pro nové technologie Zajistit, aby se inovativní investice zaměřily na oblasti, které mají největší potenciál a nedostatky ve znalostech, a přitom spojit vyšší výnosy s cíli v oblasti udržitelnosti 

Stávající stále vyšší výnosy je třeba lépe propojit s inovativními postupy, které omezují negativní dopady zemědělství s vysokými výnosy na životní prostředí. Evropské inovativní partnerství v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti nabízí příležitost, jak tuto prioritu zdynamizovat a přesměrovat do ní více zdrojů. Výzkum by se měl rovněž zaměřit na extenzivnější systémy, včetně výzkumu metod, jak zvýšit výnosy ekologických systémů zemědělství.



Rozvinout systémy výroby, které zajišťují největší pozitivní dopady také na výrobu potravin, zmírnění důsledků změny klimatu a přizpůsobení se jí, účinnější využívání zdrojů a zachování biologické rozmanitosti a mezi něž patří např. přesné zemědělství, obhospodařování mokřadních stanovišť14 na zavodněných rašeliništích a určité formy agrolesnictví.



Cílené vytvoření ekologické infrastruktury s cílem obnovit v zemědělských oblastech propojení a ekosystémové služby

Environmentální záruky, výzkum a hodnocení možných negativních dopadů nových technologií 

V Evropě existuje značné pole působnosti pro výrobu moderních biopaliv z odpadních surovin a zbytků, ale má-li být tento potenciál využit, je zapotřebí nového politického rámce. Jsou nutné vhodné environmentální záruky, které zabrání škodlivým nepřímým dopadům, jako např. dopadům spojeným s odstraněním slámy a jiných zbytků plodin, které jsou nezbytné pro zachování půdního uhlíku na polích.



Je třeba obezřetně posoudit biologicky nové plodiny, které vznikly genovou modifikací či novými postupy šlechtění rostlin, s cílem zjistit jejich potenciální agronomické dopady a dopady na životní prostředí. V blízké budoucnosti bude k dispozici široká škála vlastností a plodin nové generace. Tyto plodiny mohou mít příznivý i nepříznivý dopad na biologickou rozmanitost v závislosti na svých vlastnostech a hospodaření s nimi.

13Podmíněností

se rozumí sada norem, které stanoví správné zemědělské a environmentální postupy na zemědělské půdě v EU. 14Udržitelná

zemědělská výroba na rašeliništích, která byla zavodněna.

20


Zajistit, aby evropské genetické zdroje rostlin pro výživu a zemědělství byly lépe využívány a chráněny 

Systematicky podporovat rozmanitost genetických zdrojů rostlin v každém článku cyklu šlechtění rostlin. Přikládat v rámci programu Horizont 2020 větší význam výzkumu genetických zdrojů rostlin pro biologicky rozmanitější plodinovou základu, která je lépe přizpůsobena změně klimatu.



Zřídit evropskou síť genetických rezerv in situ, která bude uchovávat planě rostoucí příbuzné druhy plodin, a chráněných lokalit v rámci zemědělských podniků, kde budou uchovávány místní odrůdy plodin. Tuto síť by měl podporovat evropský akční plán na ochranu planě rostoucích příbuzných druhů plodin.



Založit koordinovanější integrovaný systém evropských genobank, který šlechtitelům rostlin zajistí větší skutečnou nebo prediktivní charakterizaci a hodnocení chráněných genetických zdrojů rostlin a více dostupných informací on-line spolu s lepší vzájemnou spoluprací mezi genobankami.

Zajistit vyšší přímé financování výzkumu, který se zabývá četnými činiteli, které způsobují úhyn včely medonosné a úbytek volně žijících opylovačů 

Je naléhavě zapotřebí, aby se financování z veřejných zdrojů zaměřilo na četné činitele, které způsobují úhyn včely medonosné v Evropě a úbytek populací volně žijících opylovačů. Skutečnost, že žádný činitel zřejmě není sám o sobě příčinou úbytku včelstev, by neměl být záminkou pro nečinnost.



Je zapotřebí integrované reakce, která zajistí jednotné kroky ze strany veřejných orgánů, včelařů, zemědělců, agrochemického průmyslu a výzkumných pracovníků.



Mezi prioritní kroky patří: rozšíření znalostí o rizicích, jež představují neonikotinoidy a jiné systémové pesticidy, opatření za účelem intenzivnějšího šlechtění odolnosti proti kleštíku včelímu (Varroa) a zlepšení dostupnosti lepších léčebných metod a opatření, která zvětšují květinové zdroje pro opylovače v zemědělských oblastech.

4. Možnosti, jak snížit negativní vnější dopady evropského zemědělství a dovozu biopaliv Zintenzivnit úsilí EU o postupné snížení celosvětové environmentální stopy, pokud jde o potraviny, krmivo a bioenergii, tím, že se podpoří poptávka spotřebitelů po potravinách udržitelných z hlediska životního prostředí  EU hraje důležitou úlohu v mezivládních iniciativách, které mají za cíl rozvíjet celosvětové zásady v oblasti životního prostředí a vypracovávat dohody o výrobě potravin, textilních vláken a energie a zároveň podporovat účinné dobrovolné a soukromé systémy ekologické certifikace a příslušné výrobky.  V případě biopaliv je zapotřebí podniknout kroky na omezení nepřímého dopadu změny ve využívání půdy, kterou zapříčinila výroba biopaliv, spolu s přijetím vhodných norem udržitelnosti pro suroviny na výrobu biopaliv. Podpora moderních biopaliv vyrobených z odpadních surovin a zbytků spolu s environmentálními zárukami, které zabrání škodlivým nepřímým dopadům, by napomohla překonat negativní dopady nadměrné závislosti EU na konvenčních biopalivech.  Podpora domácí výroby krmiv, která má pozitivní dopad na biologickou rozmanitost a přizpůsobení se změně klimatu, jako jsou systémy pěstování luštěnin, které nevyžadují

21


vysokou míru používání pesticidů, a jež rovněž předchází dopadům dovozu krmiv na životní prostředí. Strategie tzv. „šetření půdy“ (land sparing) nebo tzv. „sdílení půdy“ (land sharing) a další zkoumání s cílem lépe porozumět kompromisům mezi biologickou rozmanitostí a zemědělskou výrobou na celosvětové úrovni i na úrovni EU a odpovídajícím způsobem tomu přizpůsobit politiky.

22


7 POUŽITÁ LITERATURA 



     







  



Alaux,C., Brunet,J.-L., Dussaubat,C., Mondet,F., Tchamitchan,S., Cousin,M., Brillard,J., Baldy,A., Belzunces,L.P. & Le Conte,Y. (2010) Interactions between I microspores and a neonicotinoid weaken honeybees (Apis mellifera). Environmental Microbiology, No 12, pp774782. Batáry, P, Báldi, A, Kleijn, D and Tscharntke, T (2010) Landscape-moderated biodiversity effects of agri-environmental management: a meta-analysis. Proceedings of the Royal Society B Biological Sciences, No 278, (1713) pp1894-1902. Bilz, M, Kell, S P, Maxted, N and Lansdown, R V (2011) European Red List of Vascular Plants. IUCN Regional Office for Europe. Publications Office of the European Union, Luxembourg. Campbell, A and Doswald, N (2009) The impacts of biofuel production on biodiversity: A review of the current literature. UNEP-WCMC, Cambridge, UK. EEA (2010) EU 2010 Biodiversity Baseline. EEA Technical Report No 12/2010, European Environment Agency, Copenhagen. EEA (2012) Climate change, impacts and vulnerability in Europe 2012. An indicator-based report. EEA Report No12/2012, European Environment Agency, Copenhagen. EFSA (2010) EFSA Guidance on the environmental risk assessment of genetically modified plants. EFSA Journal, No 8, (11) 1879. European Commission (2009) The role of European agriculture in climate change mitigation. Commission Staff Working Document, SEC(2009) 1093 final, 23.7.2009b, European Commission, Brussels. European Commission (2011) Roadmap to a resource efficient Europe. Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions, COM(2011) 571, 20.9.2011a, European Commission, Brussels. European Commission (2013) The impact of EU consumption on deforestation: Comprehensive analysis of the impact of EU consumption on deforestation. Study funded by the European Commission DG ENV and undertaken by VITO, IIASA, HIVA and IUCN NL. Views or opinions expressed in this report do not necessarily represent those of IIASA or its National Member Organizations, European Commission DG Environment, http://ec.europa.eu/environment/forests/impact_deforestation.htm. European Parliament (2011) Report on honeybee health and the challenges of the beekeeping sector. Committee on Agriculture and Rural Development Report. Rapporteur: Csaba Sándor Tabajdi. 2001/2108(INI), European Parliament, Brussels. FAO (2010) The State of the World's Plant Genetic Resources for Food and Agriculture. Food and Agriculture Organisation of the United Nations, Rome. Gardi, C, Jeffery, S and Saltelli, A (2013) An estimate of potential threats levels to soil biodiversity in EU. Global Change Biology, No 19, (5) pp1538-1548. Geiger, F, Bengtsson, J, Berendse, F, Weisser, W W, Emmerson, M, Morales, M B, Ceryngier, P, Liira, J, Tscharntke, T, Winqvist, C, Eggers, S, Bommarco, R, Pärt, T, Bretagnolle, V, Plantegenest, M, Clement, L W, Dennis, C, Palmer, C, Oñate, J J, Guerrero, I, Hawro, V, Aavik, T, Thies, C, Flohre, A, Hänke, S, Fischer, C, Goedhart, P W and Inchausti, P (2010b) Persistent negative effects of pesticides on biodiversity and biological control potential on European farmland. Basic and Applied Ecology, No 11, (2) pp97-105. Gobin, A, Campling, P, Janssen, L, Desmet, N, van Delden, H, Hurkens, J, Lavelle, P and Berman, S (2011) Soil organic matter management across the EU - best practices, constraints and trade-offs. Final Report for the European Commission, DG Environment. Technical Report 2011 - 051, European Communities, Luxembourg.

23


  







  



Hampicke, U (2010) Expert Report on the Level of Compensation Payments for the Near-Natural Exploitation of Agricultural Land in Germany. Hellmann, F and Verburg, P H (2010) Impact assessment of the European biofuel directive on land use and biodiversity. Journal of Environmental Management, No 91, (6) pp1389-1396. Laborde, D (2011) Assessing the Land Use Change Consequences of European Biofuel Policies. Report for the European Commission, DG Trade, International Food Policy Institute (IFPRI), Washington DC, USA. http://www.ifpri.org/sites/default/files/publications/biofuelsreportec2011.pdf. Maxted,N., Iriondo,J., Dulloo,E. & Lane,A. (2008) Introduction: The integration of PGR conservation with protected area management. In: Conserving Plant Genetic Diversity in Protected Areas: Population Management of Crop Wild Relatives (eds J. Iriondo, N. Maxted & E. Dulloo), pp. 1-22. CABI Publishing, Wallingford, UK. Maxted, N, Dulloo, M E, Ford-Lloyd, B V, Frese, L, Iriondo, J M and Pinheiro de Carvalho, M (2012) Agrobiodiversity Conservation: Securing the Diversity of Crop Wild Relatives and Landraces. CABI Publishing, Wallingford, UK. Merckx, T, Feber, R E, Riordan, P, Townsend, M C, Bourn, N A D, Parsons, M S and Macdonald, D W (2009) Optimizing the biodiversity gain from agri-environment schemes. Agriculture, Ecosystems and Environment, No 130, (3-4) pp177-182. OECD (2010) Climate Change and Agriculture: impacts, adaptation and mitigation. OECD, Paris. Oppermann, R, Beaufoy, G and Jones, G (eds) (2012) High Nature Value Farming in Europe. 35 European Countries - Experiences and Perspectives. verlag regionalkultur, Ubstadt-Weiher. Poláková, J, Tucker, G M, Hart, K, Dwyer, J and Rayment, M (2011) Addressing biodiversity and habitat preservation through Measures applied under the Common Agricultural Policy. Report prepared for DG Agriculture and Rural Development, Contract No. 30-CE-0388497/00-44, Institute for European Environmental Policy, London. Schils, R, Kuikman, P, Liski, J, Van Oijen, M, Smith, P, Webb, J, Alm, J, Somogyi, Z, Van der Akker, J, Billett, M, Emmett, B, Evans, C, Lindner, M, Palosuo, T, Bellamy, P, Jandl, R and Hiederer, R (2008) Review of Existing Information on the Interrelations between Soil and Climate Change. CLIMSOIL final report. Contract number 070307/2007/486157/SER/B1, European Commission, Brussels.

24


25

Publikace Reditelství pro posuzování dopadu a evropskou přidanou hodnotu Generální ředitelství pro služby parlamentního výzkumu, Evropský parlament PE 513.514 CAT BA-03-13-494-CS-N ISBN 978-92-823-5090-4 DOI 10.2861/38117

Interakce mezi zemědělstvím a změnou klimatu a mezi zemědělstvím a biologickou rozmanitostí

Recommend Documents