MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV MATEMATIKY A STATISTIKY
Integrační procesy dohledu finančních institucí v Evropské unii Diplomová práce
Soňa Bartáková
Vedoucí práce: Ing. Dalibor Pánek, Ph.D.
Brno 2014
Bibliografický záznam Autor:
Bc. Soňa Bartáková Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav matematiky a statistiky
Název práce:
Integrační procesy dohledu finančních institucí v Evropské unii
Studijní program:
Matematika
Studijní obor:
Finanční matematika
Vedoucí práce:
Ing. Dalibor Pánek, Ph.D.
Akademický rok:
2013/2014
Počet stran:
94
Klíčová slova:
Dohled, finanční trh, finanční instituce, integrace dohledu, instituce dohledu, centrální banka, modely dohledu, procesy dohledu, Evropská unie
2
Bibliographic Entry Author:
Bc. Soňa Bartáková Faculty of Science, Masaryk University Department of Mathematics and Statistics
Title of Thesis:
Integration process of supervision of the financial institutions in the European Union
Degree programme:
Mathematics
Field of Study:
Finance Mathematics
Supervisor:
Ing. Dalibor Pánek, PhD.
Academic Year:
2013/2014
Number of Pages:
94
Keywords:
Supervision,
financial
market,
financial
institutions,
integration of the supervision, institution of supervision, central bank, model of supervision, process of supervision, European Union
3
Abstrakt Předmětem diplomové práce „Integrační procesy dohledu finančních institucí v Evropské unii“ je vypracování přehledu a analýzy vývoje integračních procesů dohledu finančních institucí v rámci Evropské unie a jejich současných trendů.
Nejprve jsou
definovány teoretické poznatky regulace a dohledu, na které navazuje shrnutí důvodů pro integraci dohledu finančních institucí v Evropské unii. Následně jsou v práci uvedeny konkrétní procesy, které v této oblasti doposud proběhly. V další části práce je potom nastíněn současný stav integračních procesů dohledu z pohledu Evropské unie a také z pohledu České republiky. Závěrečná část práce je poté věnována vyhodnocení integračních procesů a zformulování doporučení v oblasti budoucího uspořádání evropského dohledu.
Abstract Theme of the thesis: "The integration processes of supervision of financial institutions in the European Union" is the evolvement of an overview and analysis of the development of integration processes of supervision of financial institutions within the European Union and its current trends. The theoretical facts of regulation and supervision are defined firstly.
They are followed by a summary of reasons for integration of supervison
of financial institutions in the EU. Subsequently, the thesis present specific processes of the integration which have already been applied. The current state of integration processes of supervision is outlined in the next section. The comparison of the European Union and Czech Republic point of view is presented. Final part is devoted to the evaluation of the integration procedure. Author’s reccomendations on the future organization of European supervison are offered.
4
5
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce panu Ing. Daliboru Pánkovi, Ph.D. za cenné připomínky, odborné rady a konzultace, které mi během zpracování této diplomové práce poskytl. Ráda bych poděkovala také svým rodičům za jejich trpělivost, kterou prokázali v době příprav na ukončení mého studia.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.
Brno 7. května 2014
……………………………… Soňa Bartáková
6
Obsah Úvod ............................................................................................................................................................ 9 1
Regulace a dohled nad finančními institucemi ............................................................... 11 1.1
Pojem a důvody regulace a dohledu....................................................................................... 11
1.2
Dohlížené finanční instituce ...................................................................................................... 12
1.3
1.2.1
Obchodní banky ............................................................................................................. 12
1.2.2
Spořitelní a úvěrová družstva .................................................................................. 13
1.2.3
Pojišťovny ........................................................................................................................ 13
1.2.4
Penzijní fondy ................................................................................................................. 14
1.2.5
Obchodník s cennými papíry .................................................................................... 14
1.2.6
Finanční konglomeráty ............................................................................................... 14
Institucionální uspořádání regulace a dohledu ................................................................. 15 1.3.1
1.4
Způsoby dohledu finančních institucí ................................................................................... 18
1.5
Důvody regulace a dohledu finančních institucí ............................................................... 18
1.6 2
3
4
Modely institucionálního uspořádání regulace a dohledu ........................... 16
1.5.1
Asymetrie informací..................................................................................................... 19
1.5.2
Zneužití trhů .................................................................................................................... 20
1.5.3
Systémové riziko ........................................................................................................... 21
1.5.4
Zneužití dominantního postavení na trhu .......................................................... 21
Regulace a dohled nad bankovním sektorem..................................................................... 21
Vývojové tendence dohledu nad finančním trhem ........................................................ 26 2.1
Internacionalizace ......................................................................................................................... 26
2.2
Globalizace ........................................................................................................................................ 26
2.3
Liberalizace....................................................................................................................................... 27
2.4
Deregulace a desintermediace finančních trhů ................................................................. 27
2.5
Harmonizace pravidel v oblasti finančních trhů ............................................................... 27
2.6
Institucionalizace finančních institucí................................................................................... 27
2.7
Vývojové trendy v oblasti bankovní regulace a dohledu ............................................... 27
Proces integrace dohledu na finančních trzích ............................................................... 35 3.1
Výhody integrovaného modelu ................................................................................................ 35
3.2
Nevýhody integrovaného dohledu.......................................................................................... 36
Procesy integrace dohledu v Evropské unii...................................................................... 38 4.1
Procesy ve vývoji dohledu bank a ostatních finančních institucí v EU .................... 39
4.2
Regulace a dohled v Evropské unii na nadnárodní úrovni ........................................... 41 4.2.1
Evropská centrální banka .......................................................................................... 41
7
4.2.2 4.3
Lamfalussyho proces .................................................................................................................... 43
4.4
Další kroky ve snaze o integraci finančního trhu.............................................................. 45 4.4.1
5
Hodnocení Lamfalussyho procesu ......................................................................... 45
4.5
De Larosièrova zpráva ................................................................................................................. 47
4.6
Evropský systém finančního dohledu ................................................................................... 48 4.6.1
Evropská rada pro systémová rizika ..................................................................... 50
4.6.2
Evropské orgány dohledu .......................................................................................... 51
Integrační procesy vývoje regulace a dohledu v České republice ............................ 54 5.1
Proces integrace dohledu finančních institucí v České republice .............................. 54 5.1.1
První fáze integrace dohledu nad finančním trhem ČR ................................. 55
5.1.2
Druhá fáze integrace dohledu nad finančním trhem ČR ............................... 56
5.2
ČNB jako integrovaný dohledový orgán ............................................................................... 57
5.3
Aktuální stav integrace dohledu finančního trhu v České republice ........................ 59 5.3.1
6
Akční plán finančních služeb .................................................................................... 42
Evropský rámec dohledu a postoj ČNB ................................................................ 60
Jednotný evropský orgán dohledu a návrh na vytvoření bankovní unie ............... 62 6.1
6.2
Bankovní unie .................................................................................................................................. 62 6.1.1
Jednotný Evropský bankovní dohled .................................................................... 63
6.1.2
Společný Evropský systém pro restrukturalizaci bankovního sektoru.. 64
6.1.3
Jednotný systém pojištění vkladů .......................................................................... 64
6.1.4
Možnost přímé rekapitalizace bank z prostředků ESM................................. 64
Bankovní unie a členské státy EU ............................................................................................ 64 6.2.1
Hodnocení bankovní unie .......................................................................................... 65
6.2.2
Německý postoj k bankovní unii ............................................................................. 66
6.2.3
Stanovisko České národní banky ............................................................................ 66
7 Hodnocení integračních procesů a doporučení pro budoucí vývoj integrace dohledu v rámci Evropské unie ..................................................................................................... 68 Závěr ........................................................................................................................................................ 80 Seznam použitých zdrojů ................................................................................................................................. 82 Seznam tabulek ..................................................................................................................................................... 89 Seznam grafů ......................................................................................................................................................... 90 Seznam schémat ................................................................................................................................................... 91 Seznam použitých zkratek ............................................................................................................................... 92 Příloha ...................................................................................................................................................................... 93
8
Úvod Regulace a dohled nad finančními institucemi je za poslední dvě desetiletí velmi diskutovanou oblastí, a to zejména z důvodu neustále se měnící struktury finančního trhu. Dochází ke změnám jak v produktovém portfoliu, tak k postupnému mizení rozdílů mezi různými typy finančních institucí. Stává se stále těžší rozlišovat mezi standardním dělením produktů na bankovní, pojistné nebo kapitálové. Postupně také dochází ke sjednocování finančních institucí, zvyšuje se nárůst finančních konglomerátů a mezinárodních finančních skupin. Tento průběžný vývoj dal předpoklad ke vzniku spolupráce při výměně informací přeshraničně působících subjektů finančního trhu. Nutnost vytváření integrovaných dohledů a harmonizace odlišných pravidel regulace a dohledu se tak stala podnětem k vytvoření efektivního systému dohledu finančních institucí s cílem udržení stability celého finančního systému jako celku. Nutnost integrace tak spočívá z makroekonomického pohledu zejména v zamezení nestability finančního systému, vytváření lepších podmínek pro provádění měnové politiky, minimalizaci tržních selhání a deformací finančních systémů či snížení míry podstupovaných rizik finančními institucemi, vyplývající z jejich specifické činnosti podnikání. Dalším významným cílem integrace dohledu je pak taktéž podpora bezpečnosti, důvěryhodnosti, transparentnosti a efektivnosti finančního systému, a to jak v rámci jednotlivých zemí, tak z pohledu globální provázanosti nadnárodních finančních skupin. Integrace regulace a dohledu nad finančními institucemi je velmi obsáhlou oblastí, která má řadu zastánců považujících integrační procesy dohledu za nutné a žádoucí. Stejně tak je ale možné najít i řadu odpůrců této teorie, kteří kritizují zejména nevhodnost či negativní dopady, které s sebou regulatorní pravidla a opatření i následný dohled přináší a které ovlivňují přirozený hospodářský vývoj každé země. Různorodost těchto názorů na vhodnost či nevhodnost integrace dohledu v České republice i celé Evropské unii představuje velmi zajímavou oblast, která svým rozsahem ovlivňuje nejen ekonomické dění, ale stává se velmi diskutabilní také na poli politickém. Zvýšený zájem o tuto problematiku vyvolala v poslední době také finanční krize, při níž bylo možné sledovat dopady, které s sebou úpadek finanční instituce, zasahující do nadnárodního dění, přinesl. Hrozba možného úpadku velkých finančních institucí nebo krach nadnárodních finančních konglomerátů pak otevřel prostor pro další snahy o integraci regulace a dohledu tak, aby byla zachována a zabezpečena finanční stabilita jednotlivých zemí. Právě aktuálnost dané problematiky byla pro mě motivem pro výběr tématu této diplomové práce. Cílem této diplomové práce je nastínění průběhu vývoje integrace dohledu, důvody a cíle integračních procesů dohledu finančních institucí v Evropské unii.
9
Ve své práci se budu věnovat nejprve teoretickému rámci regulace a dohledu a jejich integraci. Postupně bude nastíněn vývoj integrace regulace a dohledu finančních institucí, analyzovány modely a způsoby dohledu, seznámíme se s finančními institucemi, které podléhají dohledu. S ohledem na významný podíl aktiv na finančním trhu, který zaujímá bankovní sektor, bude práce konkretizovat zejména integrační procesy probíhající právě v sektoru bankovnictví. Veškeré uvedené integrační procesy, od jejich návrhů až po konečnou implementaci do právních řádů jednotlivých zemí, budou popsány na bázi národní i evropské. Práce bude popisovat taktéž reálné dopady, které s sebou některá integrační opatření přináší. Další kapitola práce pak bude zaměřena na vývoj integračních procesů v Evropské unii, následovat bude část o integraci dohledu v rámci České republiky. Předposlední část práce bude zaměřena na aktuální téma v oblasti integrace regulace a dohledu finančních institucí v rámci Evropské unie, kterým je bankovní unie. Závěrečná kapitola pak bude věnována hodnocení uskutečněných integračních procesů a navržení doporučení pro budoucí vývoj integrace dohledu nad finančními institucemi z pohledu Evropské unie jako celku. V práci budou postupně uváděny reálné dopady jednotlivých integračních opatření a vývojových tendencí v oblasti integrace dohledu finančních institucí, v závislosti na kterých budou sepsána pozitiva a negativa pro hodnocení těchto integračních procesů. Na základě těchto stanovisek pak bude vytvořen soubor integračních aktivit, které lze doporučit pro budoucí vývoj integrace dohledu jak v rámci Evropské unie, tak konkrétně v rámci dohledu finančních institucí v České republice. V závěru práce pak dojde ke shrnutí poznatků získaných studiem problematiky integrace dohledu nad finančními institucemi a budou stanovena doporučení pro budoucí vývoj v této oblasti. Diplomová práce bude zpracována za použití metod analýzy, komparace a predikce.
10
1 Regulace a dohled nad finančními institucemi Počátky regulace trhů byly vyvolány zájmem samotných účastníků trhu, kteří chtěli být při svém obchodování chráněni před nelegálními praktikami některých obchodníků. Stejně tak i prodejci požadovali, aby při realizaci obchodu i kupující dodrželi dohodnuté podmínky. Vzrůstající poptávka po ochraně zájmů kupujících před kriminálními živly vedla ke vzniku státních kontrolních orgánů. S postupným vývojem pak docházelo ke vzniku regulačních pravidel týkajících se nejen subjektů obchodu, ale také cen, poplatků či výběru daní. S nástupem kapitalismu pak sílil tlak na efektivní fungování tržních mechanismů, jakožto nastavení vhodných podmínek pro další ekonomický rozvoj moderní společnosti.1 Neustále se vyvíjející ekonomické prostředí s sebou neslo požadavek na rostoucí míru ochrany investorů na finančních a kapitálových trzích. Postupně tak dochází ke vzniku různých národních orgánů regulace a dohledu. Dynamicky se rozvíjející společnost, vznikající nadnárodní finanční skupiny či rozrůstající význam přeshraničně působících konglomerátů následně daly vzniknout řadě nadnárodních regulačních orgánů, jejichž cílem je zvýšení ochrany investorů před hrozícími riziky. Pro správné pochopení jednotlivých etap vývoje v oblasti regulace a dohledu finančních institucí považuji za vhodné popsat a přiblížit jednotlivé pojmy, možnosti klasifikace dohledu či nastínění důvodů a v neposlední řadě také cílů těchto procesů. V první kapitole se tak budu věnovat teoretické rovině základních pojmů této problematiky.
1.1 Pojem a důvody regulace a dohledu Pojmem regulace označujeme stanovování a následné prosazování určitých podmínek a pravidel činnosti finančních institucí v dané ekonomice. V bankovní sféře dochází ke koncipování regulačních pravidel formou právních předpisů, jako jsou zákony, směrnice, různé vyhlášky či jiná nařízení, které jsou vydávány příslušnými orgány, jakožto centrálními bankami či institucemi k tomu pověřenými. V oblasti regulace nad finančními institucemi můžeme rozlišovat pravidla a opatření, která podporují určitý způsob chování či jednání, jejichž cílem je stimulace ekonomické aktivity, tzv. pozitivní regulaci. Naopak negativní regulace pak představuje pravidla omezující či zakazující určité způsoby chování finančních institucí. Nastavená regulatorní opatření a jejich dodržování jsou poté kontrolována formou tzv. dohledu u všech subjektů, které dané regulaci podléhají. V případě, dochází-li k neplnění stanovených podmínek, jsou orgány dohledu oprávněny ke sjednání nápravy formou stanovení postihů a sankcí.2
1 2
Regulace a dozor nad kapitálovými trhy, Pavlát V., Kubíček A., str. 7 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 16
11
K výkonu dohledu nad finančním trhem je pak pověřena instituce regulace a dohledu, kterou může být centrální banka, provádějící dohled samostatně nebo ve spolupráci s dalšími pověřenými institucemi, jako jsou např. externí auditorské firmy, nebo jiná instituce, pověřená k výkonu této činnosti.
1.2 Dohlížené finanční instituce Na finančním trhu existuje řada finančních institucí, které se liší svým zaměřením, velikostí, ale především charakterem své činnosti. Stejně tak i základní regulatorní pravidla a činnosti dohledu jsou pro jednotlivé instituce finančního trhu pak shodné nebo velmi podobné, existují ovšem i různé odlišnosti a specifika, které vyplývají právě z charakteru činnosti jednotlivých finančních institucí. Obecně můžeme rozlišovat mezi finančními společnostmi, působící na bankovním trhu, mezi které řadíme obchodní banky, spořitelní a družstevní záložny apod. Ostatní finanční instituce pak představují společnosti nebankovního charakteru, jako jsou pojišťovny, penzijní fondy a instituce kapitálového trhu, tj. podílové fondy a různé investiční společnosti. Z povahy činnosti bankovních institucí pak vyplývá také nutnost vyšší míry regulace a dohledu, jelikož hospodaří se svěřenými penězi drobných vkladatelů. Problémy v hospodaření či krach banky by totiž v konečném důsledku negativně ovlivnily zejména klienty bank, což následně ovlivňuje nejen měnový systém ale i ekonomiku celé země. Obchodní banky mají pravomoc volného užívání propůjčených peněžních prostředků, zatímco v případě nebankovních institucí, např. u pojišťoven, funguje základní vztah s klienty na jisté smluvní bázi. Konečný vliv na klienta je tedy potom v zásadě mnohem mírnější než v případě úpadku obchodní banky či jiné bankovní instituce.3
1.2.1 Obchodní banky Obchodní banky jsou právnické osoby, založené formou akciových společností, které přijímají depozita od veřejnosti a poskytují úvěry na základě bankovní licence.4 Hlavní činností obchodních bank je tedy alokace peněžních prostředků od přebytkových subjektů k subjektům deficitním. Mezi další činnosti, ke kterým pak může být obchodní banka prostřednictvím bankovní licence dále oprávněna, patří např. provádění platebního styku a zúčtování, poskytování investičních služeb nebo umožnění investování do cenných papírů, finanční leasing, finanční makléřství, směnárenská činnost atd., viz. §1 odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách. Obchodní banky při své činnosti podstupují řadu rizik, jakožto riziko tržní5, úvěrové6, riziko koncentrace7, riziko likvidity8 nebo riziko operační9. Pro omezení a řízení rizik
Drdla, M., Rais, K., Evropská integrace a bankovnictví, str.7 Činnost bank upravuje v České republice Zákon č. 21/1992 Sb. o bankách 5 Tržní rizika jsou způsobena kolísáním finančních trhů, zahrnují riziko úrokové, měnové, akciové a komoditní. 6 Úvěrové riziko - neplnění platebních povinností či platební neschopnost dlužníka dostát svým závazkům vůči bance. 3 4
12
v obchodních bankách existuje celá řada postupů a pravidel o obezřetném podnikání, mezi nejvýznamnější patří předpisy označované jako pravidla BASEL II10, postupně dochází k zavádění upravených a rozšířených pravidel v podobě BASEL III. Předpoklad ukončení implementace těchto pravidel do bankovního systému České republiky je v roce 2019.
1.2.2 Spořitelní a úvěrová družstva Družstevní formu bankovního podnikání představují družstevní záložny, které disponují povolením od České národní banky k činnosti přijímání depozit nebo poskytování úvěrů svým členům.11 Činnost družstevních záložen je v České republice upravena legislativní normou v podobě zákona č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech. Stejně jako obchodní banky, i tyto bankovní subjekty podstupují při své každodenní činnosti obdobná rizika12.
1.2.3 Pojišťovny Pojišťovací společnosti představují finanční instituce, jejichž činnost spočívá v přebírání pojistných rizik na základě uzavřených pojistných smluv. Pojišťovny jsou dále povinny poskytovat klientům pojistné plnění v případě, dojde-li k pojistné události, tj. události, na kterou byla sjednána pojistná smlouva. Součástí pojišťovací činnosti je pak tedy i správa pojištění, případná likvidace pojistných událostí a poskytování asistenčních služeb, dále také nakládání s aktivy ze zdrojů technických rezerv, uzavírání smluv se zajišťovnami a předcházení vzniku škod.13 Činnost pojišťoven je v České republice upravena zákonem č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví. I pojišťovny podstupují při své činnosti řadu rizik, mezi které patří riziko pojistné14, tržní, riziko likvidity či riziko operační. Stejně jako v oblasti bankovnictví, i pro oblast pojišťovnictví existuje regulatorní rámec pravidel a doporučení pro možnost řízení a eliminaci rizik jejich podnikání, známý jako Solvency II15.
Riziko koncentrace je dáno angažovaností banky s ohledem na její úvěrové či podnikatelské portfolio vůči klientům banky či ekonomicky spjatým skupinám. K jeho eliminaci je nutné vhodné nastavení určitých limitů, např. výše úvěrů a pohledávek vůči těmto subjektům nesmí přesáhnout 20% kapitálu dané banky apod. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2010/cl_10_100820.html 8 Riziko likvidity představuje schopnost banky dostát svým závazkům vůči svým klientům, tj. vyplacení vkladů. 9 Operační riziko představuje riziko ztráty či selhání ze strany banky a procesů uvnitř banky, selháním systémů či lidského faktoru, protiprávního jednání apod. 10 BASEL II představuje tzv. druhou z Basilejských dohod, zabývající se zaváděním pravidel minimálních kapitálových požadavků (tedy kapitálové přiměřenosti bank), povinností aktivního bankovního dohledu a tržní disciplíny bankovních institucí. V České republice byla tato dohoda zapracována do vyhlášky České národní banky pod č. 123/2007 Sb. o obezřetném podnikání obchodních bank, družstevních záložen a obchodníků s cennými papíry 11 Zákon č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech 12 Pravidla obezřetného podnikání spořitelních a úvěrových družstvech v České republice upraveny Vyhláškou ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry 13 Zákon č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví 14 Pojistné riziko vyplývá z míry nejistoty, časovou a peněžní hodnotou výplaty budoucích pojistných událostí, vyplývajících z uzavřených pojistných smluv. 15 Stejně jako regulatorní rámec BASEL II. v bankovnictví se Solvency II. zaměřuje v pojišťovnictví na tři pilíře v podobě stanovení minimálních kapitálových požadavků, zavádí podmínky pro kontrolní mechanismy a nabádá k povinnosti tržní disciplíny pojišťoven. 7
13
1.2.4 Penzijní fondy Penzijní fond je právnickou osobou, akciovou společností, která provozuje penzijní připojištění podle zákona č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Činnost penzijního fondu spočívá ve shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění, dále příspěvků ze strany státu přiznaných ve prospěch účastníků penzijního připojištění. Penzijní fond je pak oprávněn s těmito prostředky nakládat a následně povinen k vyplácení dávek penzijního připojištění. I penzijní fondy při své činnosti pak podstupují riziko tržní, úvěrové, riziko likvidity a riziko operační.
1.2.5 Obchodník s cennými papíry Obchodník s cennými papíry představuje druh finančního zprostředkovatele, který je právnickou osobou, poskytující investiční služby na základě povolení k této činnosti od ČNB16. Jedná se o akciovou společnost, která není bankou. Obchodník s cennými papíry podstupuje při své podnikatelské činnosti opět některá rizika, mezi které patří riziko tržní, úvěrové, riziko operační a riziko likvidity17.
1.2.6 Finanční konglomeráty Finanční konglomerát je skupina, v jejímž čele je regulovaná osoba jako ovládající osoba ve finančním sektoru nebo alespoň jedna dceřiná společnost v dané skupině splňuje podmínky regulované osoby. Pokud není v čele skupiny regulovaná osoba, je považována za konglomerát v případě, že hlavní činnost skupiny probíhá ve finančním sektoru nebo alespoň jedna osoba ze skupiny podniká v oblasti finančního sektoru. Pokud některá činnost skupiny převyšuje 40% činnosti celé skupiny ve finančním sektoru, považuje se za hlavní činnost celého finančního konglomerátu.18 Finanční konglomeráty působící ve finančním sektoru jsou obvykle složeny z obchodní banky, stavební spořitelny, investiční společností a pojišťovny, leasingové společnosti atd. Podnikatelská činnost těchto finančních skupin podléhá tzv. doplňkovému dohledu, který je nezávislý od dohledu jednotlivých členů dané finanční skupiny. Doplňkovým dohledem pak rozumíme specifický dohled nad činností dané finanční skupiny, kdy jsou sledována a hodnocena rizika vyplývající z existence finančního konglomerátu. K provádění doplňkového dohledu je oprávněn koordinátor, který je stanoven z příslušných orgánů sektorového dohledu působících v dané finanční skupině podle postavení regulované osoby nebo v závislosti na podílech sektorových činností jednotlivých členů finančního konglomerátu. V České republice upraveno zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu Pravidla obezřetného podnikání obchodníků s cennými papíry legislativně zakotveno ve Vyhlášce ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vyhlasky/vyhlaska_123_2007_uz_k_2012_07_01.pdf 18 Finanční konglomeráty jsou v České republice upraveny zákonem č. 377/2005 Sb. o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech 16 17
14
Za posledních několik let vzrostl význam finančních konglomerátů i na území České republiky. V současné době zaujímají velmi významnou část finančního trhu celé země. V rámci bankovního sektoru pak v současnosti zabírají tři nejvýznamnější finanční skupiny celou polovinu finančních aktiv celého trhu. Mezi tyto tři stěžejní finanční skupiny patří finanční skupina Československé obchodní banky, dále České spořitelny a Komerční banky. Tyto tři nejvýznamnější finanční skupiny zaujímají v průměru cca 17% aktiv bankovního sektoru, výrazným čtvrtým „hráčem“ v této oblasti je pak ještě skupina kolem UniCredit bank, která dosahuje cca 7%-ního podílu na aktivech bankovního sektoru země19. V této souvislosti je nutné zmínit také význam zahraničního kapitálu, potažmo akcionářské struktury finančních institucí, působících na českém finančním trhu. Více než 90% je totiž zaujímáno právě zahraničním kapitálem, mezi nejvýznamnější pak můžeme uvést Belgii, Francii či Rakousko. Postupně se význam finančních konglomerátů rozšiřuje a dochází k jejich zvyšujícímu se podílu na aktivech v rámci finančního trhu a bankovního sektoru ČR.
1.3 Institucionální uspořádání regulace a dohledu Postupně rostoucí provázanost mezi jednotlivými odvětvími finančních služeb s sebou přináší čím dál tím větší tlak na koordinaci regulace a dohledu nad finančními institucemi celého finančního trhu. Řešením může být buďto posílení kooperace mezi existujícími orgány regulace a dohledu, nebo jejich slučování, tzv. integrace jednotlivých subjektů regulace a dohledu. Trend integrace finanční regulace a dohledu je prosazován zejména ve vyspělých zemích.20 I v České republice byla a je problematika regulace a dohledu dlouhodobě projednávanou oblastí. Vznikl nespočet diskusí ohledně možnosti budoucího vývoje integrace bankovního dohledu nad finančním trhem ČR. Výsledkem celého procesu se pak stal model jednotného dohledu finančních institucí, prováděný centrální bankou země. Průběh integrace dohledu v ČR probíhal od roku 2003, a to ve dvou etapách21, načež výsledkem bylo sloučení dohledu nad celým finančním trhem do České národní banky. Institucionální uspořádání regulace a dohledu je specifické pro každou zemi. Existují různá institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu, které závisí na velikosti a struktuře finančního trhu, liší se v nastavených pravidlech regulace a dohledu, dále se odvíjí také
K 31. 12. 2012 byl podíl na aktivech bankovního sektoru tvořen 18% skupinou ČSOB, dále 18% ČS a 15% zaujímala KB. Následně 7%ní podíl zaujímala skupina UniCredit Bank, po 4% shodně Raiffeisenbank a Hypoteční banka. Další bankovní instituce pak zaujímaly zbývajících 34% podílů na aktivech tohoto segmentu. Tyto data byla získána ze zprávy o finanční stabilitě země za rok 2012, kterou vydává každoročně ČNB. 20 ČNB. Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v Evropské unii a úloha bank Evropského systému centrálních bank ve finanční regulaci a dohledu, dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/ostatni_anal yticke_publikace/download/fin_regulace_eu.pdf 21 Proces integrace v ČR začal v roce 2003. V první etapě byl sloučen dohled nad bankami a družstevními záložnami do ČNB a dohled nad kapitálovým trhem a pojišťovnami pod správu Komise pro cenné papíry. Ve druhé etapě pak byly tyto dvě oblasti sloučeny pod dohled ČNB. ČNB se stala jediným orgánem dohledu nad celým finančním trhem ČR k 1. 4. 2006. 19
15
od aktuální ekonomické a politické situace země, stejně tak zohledňuje historický vývoj země a její tradice.22 Regulace a dohled probíhající formou institucionálního uspořádání jsou vymezeny23:
jednotlivými institucemi, které vydávají regulatorní pravidla a opatření a jsou oprávněny k provádění dohledu nad finančními institucemi,
zaměřením a kompetencemi těchto institucí,
legislativní úpravou vztahů mezi jednotlivými institucemi, jak v národním, tak v nadnárodním měřítku.
1.3.1 Modely institucionálního uspořádání regulace a dohledu V rámci institucionálního uspořádání regulace a dohledu rozlišujeme dva základní modely v závislosti na tom, zda dochází k uspořádání podle jednotlivých sektorů finančního trhu anebo podle typologie tržních selhání.24 Sektorový model – finanční regulace a dohled jsou uspořádány podle základních odvětví finančního zprostředkování, dělí se tak na sektory bankovnictví, kapitálového trhu a investičních služeb a na pojišťovnictví a penzijní připojištění. Sektorový model představuje historicky starší model, opírající se o historický vývoj v jednotlivých odvětvích finančního zprostředkování. V celosvětovém měřítku je tento model pak více využívaný než model funkcionální. Sektorový model má tři základní varianty, a sice:
oddělené instituce dohledu pro sektor bankovnictví, kapitálový trh a investiční služby a pro pojišťovnictví a penzijní připojištění,
částečná integrace dohledu prostřednictvím spojení např. bankovního dohledu a dohledu nad pojišťovnictvím, nebo dohled vykonávaný s účastí centrální banky
úplná integrace, kdy je dohled nad celým finančním trhem prováděn pouze jednou institucí
Funkcionální model dohledu je založen na typologii tržních selhání, jako jsou asymetrie informací, zneužití trhů či zneužití dominantního postavení na trhu nebo systémové riziko.25 Základní varianty funkcionálního modelu:
oddělené instituce dohledu se zaměřením v závislosti na typu tržních selhání26,
Tamtéž. Kašparovská, V., Řízení obchodních bank, str. 68 24 ČNB. Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v Evropské unii a úloha bank Evropského systému centrálních bank ve finanční regulaci a dohledu 25 Tamtéž. 26 Patří sem instituce, dohlížející na obezřetnostní pravidla dohledu, dále instituce pro ochranu spotřebitelů a investorů, instituce zaměřená na spravedlivé využívání trhů, dále také centrální banka a instituce dohlížející na hospodářskou soutěž. 22 23
16
částečná integrace, tedy spojení několika institucí pro dohled nad několika oblastmi, dohled obvykle s účastí centrální banky, např. dohled nad obezřetným podnikáním finančních institucí spojený s dohledem nad finanční stabilitou a funkcí věřitele poslední instance,
úplná integrace, kdy je k výkonu dohledu zmocněna jediná instituce, v podstatě shodný model s variantou úplné integrace u sektorového modelu.
Převažující podíl sektorového modelu dokazuje i studie27 ČNB z roku 2005, zahrnující 168 zemí z celého světa, kdy ve více než polovině zemí byla k bankovnímu dohledu využívána centrální banka země. Funkcionální model byl využíván minimálně, pouze ve 4 zemích28. Postupný vývoj integrace regulace a dohledu dokazuje i následující tabulka, ve které jsou znázorněny země Evropské unie za rok 2011 a jejich podíly na institucionálním uspořádání dohledu nad finančním systémem. Z tabulky je i nadále jasně patrný převažující trend využívání sektorového modelu dohledu i v rámci Evropské unie. Tabulka 1: Institucionální uspořádání dohledu nad finančním systémem v zemích Evropské unie Rozsah zodpovědnosti
Země Evropské unie
Sektorový model Úplná integrace
12
44,00%
Částečná integrace
1
4,00%
Oddělené instituce dohledu
8
30,00%
Úplná integrace
3
11,00%
Částečná integrace
3
11,00%
Celkem
27
100,00%
Funkcionální model
Zdroj: Pánek, D., Proces integrace regulace a dohledu nad finančními institucemi29
Jednotlivé modely nabízí celou řadu možných kombinací k vytvoření systému dohledu v dané zemi tak, aby plně pokryly potřeby dané země s respektováním formy jejího finančního systému a zohledněním historického, ekonomického a politického vývoje s přihlédnutím ke zvyklostem a tradicím těchto zemí a také současného stavu ekonomiky jako celku. Můžeme se tak setkat s řadou různých klasifikací systémů regulace a dohledu v závislosti např. na předmětu či rozsahu regulace, počtu institucí, postavení regulatorní instituce v rámci systému státních institucí, další rozlišení je možné na základě pravomocí a odpovědnosti orgánů dohledu, míry demokratičnosti fungování regulatorní instituce, způsobu provádění regulace a dohledu nebo na formě jejich financování.30 ČNB. Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu ve světě. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/ostatni_anal yticke_publikace/download/fin_regulace_svet.pdf 28 Země s funkcionálním modelem v roce 2005 – Nizozemí, Austrálie, Kostarika, Venezuela. 29 Pánek, D., Disertační práce. Proces integrace regulace a dohledu nad finančními institucemi. Zpracováno na základě informací dostupných z ČNB. 30 Pavlát, V., Kubíček, P., Regulace a dozor nad kapitálovými trhy, str. 13-18 27
17
1.4 Způsoby dohledu finančních institucí Rozlišujeme dva způsoby provádění dohledu, a sice:
dohled na dálku – tedy monitorování a prověřování bank v závislosti na pravidelně poskytovaných finančních a statistických výkazech. Výhodou dohledu na dálku je zejména nízká nákladovost tohoto systému, nevýhodou pak nejistota o úplnosti a správnosti údajů nebo neaktuálnosti poskytovaných informací.
dohled na místě – je využíván pro získání aktuálních a přesných informací o aktivitách finančních institucí. Umožňuje získat informace nejen o správnosti a úplnosti účetních a statistických výkazů, ale umožňuje taktéž posouzení organizační struktury banky, dodržování pracovních postupů, úrovně řízení jednotlivých rizik, zhodnocení kvality zajišťování úvěrů nebo adekvátnost prováděných operací apod.31 Tento způsob dohledu s sebou však přináší výrazně vyšší náklady a klade požadavky na odbornost kvalifikovaných pracovníků dohledu. Dohled na místě je vykonáván především při zjištění problémů u některých finančních institucí. U bezproblémových finančních institucí je pak s ohledem na svoji nákladovost prováděn zhruba jednou do tří let.
Výsledky dohledu jsou pak využity pro srovnání a zhodnocení jednotlivých finančních institucí v odvětví. Mezi nejznámější, mezinárodně využívanou metodu hodnocení bank, patří metoda CAMEL32, která provádí srovnání bank v oblastech kapitálu a jeho poměru vůči aktivům společnosti, dále hodnotí rozmístění a zajištění aktiv, dosaženou úroveň řízení, výši výnosů či míru její likvidity.
1.5 Důvody regulace a dohledu finančních institucí Podstatou regulace a dohledu nad finančními institucemi je vytváření regulatorních pravidel, jejich prosazování a kontrola jejich dodržování finančními institucemi, a to při akceptaci základních cílů, jakožto udržování stability finančního systému a omezení tržních selhání, mezi nimiž rozlišujeme33:
asymetrii informací,
zneužití trhů,
systémové riziko,
zneužití dominantního postavení na trhu.
Centrální bankovnictví, Revenda Z., str. 123 Metoda CAMEL představuje hodnocení stavu banky v oblastech podle jednotlivých písmen názvu, tj. Capital (kapitál), Assets (aktiva), Management (řízení), Earnings (výnosy), Liquidity (likvidita). 33 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 29 31 32
18
Tabulka 2: Typy tržního selhání a základní obory finanční regulace typ tržního selhání asymetrie informací zneužití trhů systémové riziko zneužití dominantního postavení na trhu
obor finanční regulace regulace obezřetného podnikání a dohled nad finančními institucemi dohled nad organizovaným kapitálovým trhem a nad trhy přepážkovými monitorování a analýza stability finančního systému jako celku regulace a dohled nad konkurenčním prostředím
Zdroj: Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 29
1.5.1 Asymetrie informací Jedná se o různou úroveň přístupu k informacím subjektů finančního trhu. Největší povědomí o hospodaření a činnosti finanční instituce mají především členové nejvyššího vedení včetně dozorčí rady a samozřejmě také vlastníci dané finanční instituce. Dalšími v pořadí jsou poté CB a dohledové orgány, případně externí auditorské společnosti. Mezi méně informované pak můžeme zařadit další obchodní banky a jiné finanční instituce. Jako poslední, nejméně informovaní, a přitom nejvíce zasažení touto informační asymetrií, bývají především vkladatelé, tedy klienti, kteří bankám a jiným finančním institucím svěřují své finanční prostředky na základě často omezených či neúplných informací. V důsledku nedostatečných informací pak dochází ke zvyšování rizikovosti uložení finančních prostředků vkladatelů do bank a finančních institucí, u kterých není možné správně a kvalifikovaně rozhodnout o jejich finančním zdraví.34 Regulace a dohled tak napomáhá ke zvyšování povědomí o reálném stavu hospodaření a spolehlivosti finančních institucí prostřednictvím pravidel obezřetného podnikání a dohledu nad finančními institucemi, jejímž cílem je prověřování zdraví, likvidity a solventnosti jednotlivých finančních institucí. V rámci asymetrie informací pak dále rozlišujeme morální hazard a nepříznivý výběr.
Morální hazard Morální hazard představuje možnost rozhodování subjektů finančního trhu na základě možnosti přenosu rizika na jiné subjekty. K morálnímu hazardu může docházet jak ze strany finančních institucí, tak ze strany jejich klientů. Příkladem morálního hazardu ze strany klienta finanční instituce může být skutečnost, kdy rozhodování o vkladu do konkrétní banky může být provedeno v závislosti 34 Revenda,
Z., Centrální bankovnictví, str. 460 - 461
19
na poskytované úrokové míře z vkladů bez ohledu na skutečnou rizikovost vkladu.35 Obecně lze totiž předpokládat, že u bank s vyšším průměrným úročením vkladů dochází k vyšší rizikovosti obchodů.36 Naopak morální hazard ze strany finanční instituce může být spojen s možností rizikovějších operací např. ze strany vedení finanční instituce, resp. jejich akcionářů a managementu. Případné dopady takových operací jsou pak totiž uhrazeny ze strany pojišťovací instituce vkladů, tudíž v jisté míře může tato skutečnost zvyšovat morální hazard s finančními prostředky společnosti.
Nepříznivý výběr Další typ asymetrie informací je nepříznivý výběr, který souvisí s omezenou možností rozpoznání různé úrovně kvality nabízených finančních produktů, může se projevovat také zvýšenou rizikovostí či nedostatečnou kvalitou obchodů na finančním trhu. Příkladem nepříznivého výběru může být oblast pojištění. Nepříznivý výběr totiž souvisí také v podstatě s jakýmkoliv pojištěním, jelikož obecně představuje: „přímou úměrnost mezi snahou pojistit se a mírou pravděpodobnosti, že nastane příslušná pojistná událost.37“ Eliminace nepříznivého výběru je možná především formou stanovení adekvátních podmínek a pravidel pro vstup nových institucí na finanční trh anebo trestními postihy členů managementu nebo akcionářů finančních institucí v případě, došlo-li ke zneužití tohoto tržního selhání k jejich prospěchu.
1.5.2 Zneužití trhů Zneužití trhů38 představuje využívání privátních informací při obchodování s cílem získání výhodnějšího postavení nebo dosažení výnosů na finančním trhu. Jedná se o zneužití trhů a to jak na trzích organizovaného kapitálové trhu, tak na trzích přepážkových. Může se jednat o klamání neúplnými či zavádějícími informacemi zákazníků nebo obchodníků s cennými
papíry,
dále
může
docházet
také
k uzavírání
neúplných
kontraktů
či nestandardních úvěrových obchodů, legalizaci výnosů z trestné činnosti apod. Cílem dohledu je pak zamezení takových činností a snaha o vytvoření efektivního finančního trhu. V rámci organizovaného kapitálového trhu jsou vydávána opatření pro vstup na kapitálový trh, analýza uskutečněných transakcí a případně je dohled prováděn
i formou
vydávání
opatření
k nápravě
nepříznivého
stavu.
Dohled
nad přepážkovými trhy pak zahrnuje vymezení smluvních podmínek platebního styku, hodnocení rizik a dosahovaných výnosů z jednotlivých transakcí.
Pánek, D.., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 38 Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 508 37 Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 510 38 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 29 - 30 35 36
20
1.5.3 Systémové riziko Další tržní selhání představuje systémové riziko, které může způsobit narušení stability celého finančního systému země, a to vlivem vnitřních nebo vnějších procesů. Jedná se o riziko hromadné platební neschopnosti klientů, vyplývající z jejich možné náhlé nedůvěry vůči finančnímu sektoru (např. v rámci finančních krizí, snaha klientů o záchranu vlastních finančních prostředků) nebo selháním platebních systémů, a to z důvodu buďto technického charakteru nebo prostřednictvím selhání lidského faktoru.39 Pro udržení stability finančních institucí i stability cen je tedy zapotřebí monitorování a analýza finančního systému jako celku tak, aby bylo případné systémové riziko včas odhaleno a odvráceny jeho potenciální dopady na finanční trh.
1.5.4 Zneužití dominantního postavení na trhu Zneužití dominantního postavení na finančním trhu se projevuje omezením hospodářské soutěže, ke kterému může docházet vlivem dominantního postavení na straně nabídky i poptávky, čímž fakticky dojde ke zvýhodnění tohoto subjektu oproti ostatním subjektům finančního trhu. Projevuje se formou vysokých podílů správních nákladů na pojistném, vysokým rozdílem mezi nákupním a prodejním kurzem při obchodování s CP apod.40 Podstatou regulace a dohledu je pak ochrana konkurenčního prostředí s cílem zamezit vzniku případných finančních arbitráží.
1.6 Regulace a dohled nad bankovním sektorem V rámci finančních trhů je vysoký podíl aktiv tvořen zejména bankovními institucemi, které zaujímají zhruba 80% aktiv celého finančního trhu. V oblasti finančních trhů je tak vhodné podívat se také na důvody a specifika dohledu právě nad bankovním sektorem. Vliv tohoto sektoru je navíc v posledních letech posilován postupným rozšiřováním finančních konglomerátů s nadnárodní účastí, které mají silné základy právě v bankovním sektoru. Postupné změny, transformace na tržní typ ekonomiky nebo alespoň zvýšená míra soukromého vlastnictví jednotlivých obchodních bank s sebou přináší rostoucí potřebu regulovat a dohlížet na tyto subjekty41.
Důvody pro regulaci a dohled bank Názory na bankovní regulaci a dohled jsou mnohdy značně rozdílné. Odpůrci regulace a dohledu nad finančními institucemi vytýkají, že při stanovování jakýchkoliv regulačních pravidel a jejich vyžadování dochází k narušení přirozených podmínek tržního prostředí. Pokud by byl trh ponechán svému samovolnému působení, svojí tendencí by směřoval ke vzniku otevřeného trhu a v dlouhodobém časovém horizontu ke vzniku dokonale konkurenčního prostředí. Zastánci teorie bankovní regulace a dohledu naopak vyzdvihují
Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 29 - 30 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 29 - 30 41 Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 459 39 40
21
specifickou roli bank v tržní ekonomice, která s sebou přináší vysokou míru nutnosti ochrany investorů či eliminaci morálního hazardu. V závislosti na těchto odlišných pohledech na oprávněnost a vhodnost regulace a dohledu nad finančními institucemi budou dále uvedeny některé základní oblasti rozporů.
Specifičnost bankovních institucí Obchodní banky jsou v naprosté většině zakládány ve formě akciových společností, neliší se tak formou vlastnictví od jiných podnikatelských subjektů této formy. Stejně tak jako ostatní podnikatelské subjekty mají za cíl svého podnikání dosažení maximální ziskovosti vyplývající z jejich činnosti. Činnost obchodních bank se od činnosti jiných, nebankovních subjektů liší předmětem jejich činnosti.42 Obchodní banky jsou emitenty bezhotovostních peněz, čímž přímo ovlivňují celkové množství emitovaných peněz v ekonomice. Dochází tak k zabezpečování platebního styku, z čehož vyplývá zvýšená nutnost regulačních pravidel a dohledu nad obchodními bankami a jejich aktivitami a eliminací veškerých nelegálních činností či transakcí, které by mohly fungování tohoto peněžního systému ohrozit. Dalším pohledem na specifickou činnost bank může být taktéž převažující míra jejich cizích zdrojů, která je tvořena svěřenými penězi vkladatelů. Zabezpečení těchto vkladů je jedním ze stěžejních pilířů ochrany klienta a jeho vkladů, a to ať už formou vhodně nastavených pravidel likvidity či případně povinným pojištěním vkladů. Hrozba možného úpadku banky je závislá od velikosti dané obchodní banky. V současné ekonomice je zastáván názor tzv. „too big to fail“, tedy „příliš velká na úpadek“, což jasně vypovídá o nutnosti zabezpečení zejména velkých obchodních bank. V důsledku úpadku banky by mohlo dojít k ovlivnění celého bankovního systému, v nejhorším případě pak i k ohrožení ekonomického systému i hospodářského rozvoje celé země. Regulatorní opatření a provádění dohledu zde tak mají svůj opodstatněný význam.
Pokles zprostředkování finančních transakcí Dalším důvodem pro existenci bankovní regulace a dohledu je pokles provádění finančních transakcí prostřednictvím obchodních bank ve prospěch jiných, nebankovních institucí. Dochází tak k odlivu vkladů z bank a také snížení podílu bankovních úvěrů na celkovém stavu úvěrů v ekonomice. Důsledkem tohoto poklesu je stále se zvyšující počet nebankovních subjektů, které poskytují celou řadu bankovních produktů a služeb, včetně přijímání a zhodnocování vkladů a také poskytování nebankovních úvěrů. Bankovní instituce reagují na tuto skutečnost v posledních několika letech rozšiřováním a zkvalitňováním produktů a služeb, různými inovacemi v oblasti jednotlivých bankovních
42
Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 460 - 461
22
produktů, ale také zvyšováním množství nebankovních operací jako např. finanční poradenství, pojištění, spotřebitelské financování, leasing atd.43
Měnová politika Posledním důvodem pro existenci regulace a dohledu nad finančním trhem je možnost provádění měnové politiky ze strany orgánu dohledu, tj. centrální banky. Pokud by CB neměla možnost regulovat a dohlížet na činnost jednotlivých bankovních institucí, nemohla by ovlivňovat množství peněz v oběhu, jejich cenu či tržní úrokovou míru.44 Pokles zprostředkování finančních transakcí prováděných bankovními institucemi však možnost regulace peněz v oběhu znemožňuje. Část peněz se dostává do oběhu zcela mimo kontrolu centrální banky. Východiskem pro zachování možnosti dohledu nad množstvím peněz v oběhu můžeme spatřovat např. v postupném přibližování pravidel regulace a dohledu jak bankovních, tak nebankovních institucí. Tímto krokem by došlo k vyrovnání konkurenčních podmínek jednotlivých subjektů finančního trhu a omezení míry informační asymetrie. Možnost sbližování regulatorních podmínek a způsobu dohledu nad bankovními i nebankovními institucemi představuje i tzv. měnová unie.
Součásti regulace a dohledu bank Systém regulace a dohledu je ve vyspělých tržních ekonomikách prováděn ve čtyřech základních oblastech, kterými jsou45:
podmínky vstupu do bankovní sféry, tj. získání licence od České národní banky po splnění legislativních podmínek. V rámci Evropské unie došlo k harmonizaci těchto vstupních podmínek. Funguje princip tzv. společného pasu, kdy licence vydaná v jednom členském státě je platná pro působení dané finanční instituce i v ostatních zemí Evropské unie.
základní povinnosti bank. Banky jsou při své činnosti povinny dodržovat řadu zákonem stanovených podmínek a povinností, mezi které patří zejména dodržování podmínek kapitálové přiměřenosti46, přiměřenost likvidity47, dodržování pravidel úvěrové angažovanosti48, nutnost poskytování informací49, zajištění bezpečnosti a ochranu banky před nelegálními praktikami50 a v neposlední řadě také udržování
Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 409-411 Revenda, Z., Peněžní ekonomie a bankovnictví, str. 388 - 390 45 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled; str. 33-40 46 Vlastní kapitál banky představuje významný zdroj financování nejen pro aktivní obchody, ale také pro případné krytí ztrát banky. Upraven dohodami jakožto Basel I. (1988), Basel II (2004) a nově formou rámce pravidel Basel III. 47 Likviditou banky rozumíme schopnost banky dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. Vztah mezi strukturou aktiv a pasiv z pohledu splatnosti pak rozlišuje mezi likviditou krátko- (do 1 roku), středně- (1 – 5 let) a dlouhodobou (více než 5 let) 48 Stanovení maximální výše bankovních pohledávek v poměru ke kapitálu banky, které jsou definovány na základě stanovené kapitálové přiměřenosti banky. 49 Spojený s problematikou asymetrie informací. 50 Legalizace příjmů z nelegálních činností, obchody s využíváním důvěrných informací, tzv. obchody zasvěcených (insider obchody) anebo defraudace a podvody managementu či akcionářů banky. 43 44
23
pravidel povinných minimálních rezerv banky vůči centrální bance. Kontrola dodržování těchto pravidel je pak předměte činnosti příslušného orgánu dohledu.51 V závislosti na hospodaření banky může docházet k rozporům mezi požadavky na míru rentability (tj. ziskovosti) a míru likvidity banky. Je proto zapotřebí tuto oblast
regulovat
pravidly,
kterými
bude
zabezpečena
úroveň
ochrany,
důvěryhodnosti a efektivnosti bankovního systému jako celku.
povinné pojištění vkladů, které slouží k ochraně peněžních úspor vkladatelů. Cílem je pak eliminace rizika vkladatelů, kteří v závislosti na dosahované úrovni asymetrii informací nemají dostatečné informace ke správnému, případně kvalifikovanému rozhodnutí o kvalitě poskytovaných služeb jednotlivých bank. V případě úpadku banky jsou pak vkladatelům jejich ztráty částečně či plně kompenzovány52. Z makroekonomického hlediska pak můžeme povinné pojištění vkladů vnímat jako možnost, jak zvýšit důvěryhodnost a bezpečnost bankovního systému jako celku. Umožňuje také zvýšení konkurenční schopnosti bank vůči nebankovním institucím, které taktéž poskytují služby bankovního charakteru.53 Nevýhodou jsou pak vyšší náklady bank na placené pojistné, snižující ziskovost banky, snížením úroků z vkladů či zvyšováním úroků z úvěrů.
věřitel poslední instance, představující úvěrovou pomoci ze strany centrální banky nebo instituce k tomu pověřené, obchodním bankám v případě, dostaly-li se do problémů a již nemohou získat chybějící finanční prostředky např. na finančním trhu nebo úvěrem od jiné banky. Cílem této úvěrové výpomoci je především zajištění a udržení stability a důvěryhodnosti bankovního systému, případně zamezení úpadku velké banky, který by mohl znamenat riziko ohrožení dalších bank. Pomoc věřitele poslední instance (nejčastěji CB, stát či jiná specializovaná instituce) může mít formu jak poskytnutého úvěru, tak nenávratně poskytnutých prostředků, které je ve většině případů spojeno s odkupem příslušné banky a jejím následným prodejem jinému podnikatelskému subjektu. Při stanovení pomoci musí však instituce ve funkci věřitele poslední instance dobře zhodnotit související náklady na záchranu dané banky a případné možné dopady této úvěrové pomoci z pohledu ostatních bankovních institucí. Je zapotřebí zvážit účelnost a návratnost poskytnutého úvěru a také důvody finančních problémů postižené banky. Výpomoc může být poskytnuta bankám, které jsou dočasně nelikvidní, avšak není možné zachraňovat banky nesolventní54.
Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 478 Úroveň kompenzace závisí na výši vkladů jednotlivých subjektů, ale taktéž na legislativně upravené výši vkladů jednotlivých zemí, které jsou hranicí pro maximální kompenzaci v případě úpadku dané banky. 53 Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 506 - 525 54 Solventnost obecně vyjadřuje schopnost dlužníka dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. 51 52
24
Mezi základní formy pomoci patří úvěrová pomoc, garance na vklady, nenávratné odkoupení aktiv nebo nenávratné převzetí aktiv a závazků, v těch horších případech pak formou možnosti odkoupení akcií ze strany státu, odpisu potenciálních ztrát, poskytnutých garance na vklady či sanací apod.55
Cíle bankovního dohledu Bankovnictví představuje jednu z nejvíce regulovaných oblastí ve vyspělých zemích s tržní ekonomikou. Bankovní dohled tvoří významnou část makroekonomické politiky země v oblastech měnové politiky, jež ovlivňují ekonomický vývoj každé země. Cílem veškerých regulatorních opatření je proto vytvoření stabilního, efektivního a transparentního bankovního sektoru.56 Mezi obecné cíle bankovního dohledu patří zajištění měnové stability, bezpečnosti a spolehlivosti bankovního systému jakožto předpokladu pro zdravé fungování celé ekonomiky, omezení tržních selhání, zajištění transparentnosti, omezení informačních asymetrií, zajištění ochrany investorů před nelegálními praktikami, potlačení morálního hazardu57 a posílení důvěryhodnosti bankovního systému.
Argumenty proti regulaci a dohledu bank Kritici regulace a dohledu bank argumentují především negativním vlivem těchto regulatorních opatření a následného dohledu na tržní prostředí, kde dochází k vytváření deformací a trh tak nemůže fungovat přirozeně. Obchodní banky se podle kritiků chovají nepřirozeně, hospodaří s nevhodným poměrem aktiv a pasiv, dochází k růstu rizikovosti jednotlivých bankovních aktivit, poklesu finanční disciplíny a v konečném důsledku vzniku morálního hazardu. Kritika je pak založena na víře, že přirozené konkurenční prostředí by bylo samo o sobě schopné zabezpečit dostatečnou kvalitu měnové politiky, větší zainteresovanost jednotlivých bankovních institucí na ochraně jim svěřených finančních prostředků drobných vkladatelů a v neposlední řadě také na poklesu morálního hazardu v důsledku výrazného snížení ziskovosti odvětví. 58 Další argument vidí kritici také v neúčinnosti měnové politiky z důvodu poklesu zprostředkování finančních transakcí bankovními institucemi. Stejně tak i nárůst finančních inovací a dynamický vývoj elektronických technologií negativně ovlivňuje účinnost měnové politiky a kontroly peněžní báze ze strany CB. Také rostoucí míra nejistoty ohledně změn stávajících regulatorních opatření, vedoucích k nestabilitě či snaze bank o jejich obcházení představuje další argument proti. Bankovní dohled představuje vysoké náklady na jeho zajištění. 59
Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 530 Polouček, Bankovnictví, str. 447, dále Revenda, Centrální bankovnictví, str. 126-127 57 Morální hazard můžeme obecně vyjádřit jako snahu ekonomického subjektu o maximalizaci svého zisku v případě, kdy plně zodpovídá za svá rozhodnutí. Citováno z: Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 507 58 Revenda, Z., Peněžení ekonomie a bankovnictví, str. 388 59 Revenda, Z., Peněžení ekonomie a bankovnictví, str. 390-391, Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str. 467 - 469 55 56
25
2 Vývojové tendence dohledu nad finančním trhem Postupný ekonomický i politický vývoj jednotlivých zemí s sebou za posledních několik let přinesl řadu změn ve struktuře finančních trhů. Dochází k postupnému prohlubování spolupráce mezi jednotlivými finančními trhy, vytváří se nové možnosti jejich sbližování a postupné integrace. Řadu změn s sebou přináší také vývoj informačních a distribučních technologií, dochází ke změnám v postavení jednotlivých finančních institucí, vlivem fůzí a akvizic dochází ke vzniku různých nadnárodních společností a finančních konglomerátů, které výrazně mění strukturu finančního trhu v dané zemi. Stejně tak, jak dochází ke změnám ze strany samotných finančních institucí, mění se i postoj, kvalifikovanost a sofistikovanost klientů těchto institucí. Tento dynamický vývoj na finančním trhu s sebou nese totiž i řadu rizik, které představují pro všechny účastníky finančního trhu zejména vyšší míru nejistoty. Dochází tak k růstu tlaku po přesnějších a kvalifikovaných informací a větší otevřenosti při jejich poskytování. Dalším důležitým faktorem pro sbližování dohledu a slaďování regulatorních pravidel a opatření je dáno také vstupem zemí do Evropské unie a snahou o efektivní fungování evropského měnového systému. Veškeré změny na finančních trzích tak mají vliv i na vývoj organizace dohledu nad finančními trhy i z pohledu nadnárodního působení a stále rostoucí provázanosti finančních struktur jednotlivých zemí. Dochází k vyšší kooperaci mezi jednotlivými institucemi dohledu, což fakticky znamená postupnou integraci trhů a dohledu nad nimi. Je zapotřebí nastavit vhodné podmínky pro vstup na trh, upravit podmínky poskytování licencí finančními institucím a legislativně upravit činnosti finančního zprostředkování tak, aby prostřednictvím vhodné harmonizace byla umožněna a posílena rovnost pro všechny konkurující si subjekty finančního trhu. Některé trendy vývoje v oblasti regulace a dohledu se začaly projevovat již v 70. letech 20. století. Mezi ty stěžejní vývojové trendy řadíme proces internacionalizace, dochází k liberalizaci
finančních
toků
či
ovlivnění
finančních
systémů
prostřednictvím
globalizace.60
2.1 Internacionalizace Internacionalizace představuje vzájemné propojování národních trhů jednotlivých zemí. Výhodou tohoto procesu je zvyšující se konkurenceschopnost, rostoucí počet přeshraničních operací, nižší transakční náklady nebo efektivní alokaci investic.
2.2 Globalizace Hlubší a výraznější propojování jednotlivých finančních systémů a ekonomik zemí můžeme uvést jako proces globalizace, který fakticky znamená zvyšující se míru vzájemného vlivu jednotlivých zemí na vývoj finančních trhů. 60
Pánek, D., Válová, I:, Bankovní regulace a dohled, str. 67
26
2.3 Liberalizace Liberalizace finančních trhů se pak projevuje v uvolnění pravidel pro podnikání v mezinárodním měřítku, dochází k deregulaci státních zásahů v této oblasti, umožnění volného pohybu kapitálu mezi jednotlivými zeměmi. Negativem procesu liberalizace je však také rostoucí hrozba finanční nestability mezinárodních finančních systémů v důsledku omezených možností kontroly činnosti jednotlivých, mezinárodně působících, finančních institucí.
2.4
Deregulace a desintermediace finančních trhů
Snahy o deregulaci finančních trhů a posílení svobody podnikatelské činnosti na mezinárodní úrovni daly vzniknout dalším procesům, jako jsou desintermediace (tj. snaha
o
fungování
finančních
systémů
bez
nutnosti
využívání
finančních
zprostředkovatelů) anebo sekuritizace (tj. transformace úvěrových pohledávek bank na cenné papíry, které jsou následně prodány investorům; dochází tak k přechodu případného kreditního rizika na investory).
2.5 Harmonizace pravidel v oblasti finančních trhů Dalším vývojovým trendem v oblasti regulace a dohledu je harmonizace, při které dochází k postupnému slaďování pravidel pro efektivní a bezpečné fungování finančních institucí, harmonizaci podmínek obezřetného podnikání a k souladu mezi činnostmi orgánů regulace a dohledu.
2.6 Institucionalizace finančních institucí Některé další procesy pak představují zejména neustále se zvyšující počet nadnárodních skupin nebo vzniku finančních konglomerátů, dochází k institucionalizaci a konsolidaci jednotlivých finančních institucí. Výsledkem těchto procesů je pak nárůst velkých finančních institucí s dominantním postavením na trhu. Provázanost jednotlivých finančních trhů pak dává prostor pro inovace v produktovém portfoliu finančních institucí, jako jsou např. finanční deriváty, banko-pojištění apod.
2.7 Vývojové trendy v oblasti bankovní regulace a dohledu Snaha o harmonizaci pravidel v oblasti bankovní regulace a dohledu v rámci Evropské unie s sebou historicky přinesla vznik řady evropských právních norem, postupně dochází k přijímání řady opatření, jejichž cílem je podpora zabezpečení finanční stability bankovního odvětví v rámci celé Evropské unie. K harmonizaci právních řádů jednotlivých členských zemí Evropské unie pak slouží zejména směrnice, jež jsou členské země povinny implementovat do svých právních řádů dané země. Dále slouží k harmonizaci pravidel nařízení, která jsou nadřazena zákonům jednotlivých zemí. V rámci harmonizačních procesů mohou být využita i rozhodnutí, která jsou právně závazná pouze adresovaným subjektům (není povinnost implementace 27
do právních řádů všech členských zemí), popř. různá stanoviska a doporučení, která však již nepředstavují právní akty. 61 Potřeba koordinace a harmonizace pravidel a právních předpisů jednotlivých zemí v oblasti bankovní regulace a dohledu probíhá již zhruba od sedmdesátých let minulého století. Postupně byly přijaty tři základní bankovní směrnice, jejichž hlavními cíli jsou:62
uvolnění či úplné odstranění překážek poskytování bankovních služeb přes hranice jednotlivých členských států,
zajištění možnosti zřizovat pobočky úvěrových institucí EU v rámci jednotného vnitřního trhu,
standardizace a harmonizace pravidel pro získání bankovní licence a následnému provádění činnosti úvěrových institucí v rámci EU,
harmonizace standardů bankovního dohledu nad činností úvěrových institucí jednotlivých členských zemí,
harmonizace předpisů pro vstup úvěrových institucí z třetích zemí v jednotlivých členských zemích EU.
První bankovní směrnice V roce 1977 byla Radou Evropských společenství (dále jen ES) přijata První bankovní směrnice63, která fakticky odstartovala počátek integrace bankovního trhu v rámci EU.64 Její podstata spočívá v definování úvěrové instituce, úpravě podmínek pro udělování bankovních licencí, dále stanovení podmínek pro zahájení a provozování obchodní činnosti úvěrových institucí se sídlem v jiném členském státě a stanovení postupů vzájemné spolupráce mezi orgány dohledu v členských zemích.65
Druhá bankovní směrnice Dalším krokem v liberalizaci bankovního sektoru bylo přijetí tzv. Druhé bankovní směrnice66, jejímž cílem je odstranění překážek volnému podnikání bankovních poboček úvěrových institucí a volnému poskytování bankovních služeb. Upravuje vzájemné uznávání bankovních licencí jednotlivých členských států ES/EU a definuje přístup kontroly domovským členským státem.
Dušek, J., Historie a organizace Evropské unie, str. 188 - 190 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 42 63 Směrnici č. 77/780/EHS63 Rady ES o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů vztahujících se ke zřizování a provozování obchodní činnosti úvěrových institucí 64 Tomášek, M., Bankovnictví jednotného vnitřního trhu Evropské unie, str. 47 65 Drdla, M., Rais, K., Evropská integrace a bankovnictví, stt. 69 66 Směrnice č. 89/646/EHS Rady ES z 15. prosince 1989 o koordinaci zákonů nařízení a správních předpisů vztahujících se ke zřizování a provozování obchodní činnosti úvěrových institucí, kterou se mění a doplňuje směrnice 77/780/EHS 61 62
28
Třetí bankovní směrnice V roce 1995 byla EP a Radou přijata novela předchozích dvou bankovních směrnic v podobě směrnice 95/26/ES, označována jakožto Třetí bankovní směrnice, která se vztahuje nejen na bankovní instituce, ale také na pojišťovny, investiční firmy a společnosti. Představuje tak první normu nejen pro bankovní dohled, ale i dohled nad kapitálovým trhem a dohlede nad trhem pojišťovacích produktů.67 Současně zavádí do právní úpravy ES zásady obezřetného dohledu, tedy stanovení podmínek, které je zapotřebí splnit dříve než příslušné orgány vydají povolení finančním institucím k zahájení jejich činnosti.68
Harmonizace v oblasti bankovních rizik Dalšími oblastmi v bankovním odvětví, které prochází řadou harmonizačních pravidel, jsou například kapitálová přiměřenost, úvěrová angažovanost, ochrana klientů a vkladatelů, legalizace výnosů z trestné činnosti atd. Zajištění stabilního a efektivně fungujícího finančního sektoru či požadovaná kvalita poskytovaných služeb finančními institucemi s sebou přináší také řadu rizik, která jsou s ohledem na specifičnost činnosti bank odlišná od rizik jiných podnikatelských subjektů. S ohledem na vysokou míru zranitelnosti finančních institucí je pak tedy prioritou každé finanční instituce efektivní řízení finančních rizik.69
Basilejský výbor pro bankovní dohled Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, tj. BCBS) vznikl v roce 1975 jako fakticky první instituce pro mezinárodní koordinaci pravidel regulace a dohledu. Působí při Bance pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements, BIS) se sídlem v Basileji. Posláním BCBS je posílení finanční stability pomocí různých doporučení a standardů k výkonu dohledu, jako je např. stanovení minimálních požadavků na dohled, zlepšením účinnosti technik dohledu a výměna informací o vnitrostátních opatřeních v oblasti dohledu, kvalita bankovního dohledu po celém světě apod. Tyto pravidla jsou pro přistupující země dobrovolná a nezávazná.70 Výbor je složen z 27 členů z celého světa, současným předsedou BCBS je od července 2011 Stefan Ingves, guvernér Švédské národní banky. Veškerá rozhodnutí výboru nemají právní účinnost, jedná se čistě o normy a pokyny, které jsou pouhým doporučením pro provádění v rámci dohledu. Výbor tak vyzývá všechny přistupující země ke konvergenci směrem ke společným standardům s cílem vyšší míry koordinace a harmonizace pravidel dohledu navzájem.
Drdla, M., Rais, K., Evropská integrace a bankovnictví, str. 75 Tomášek, M., Bankovnictví jednotného vnitřního trhu Evropské unie, str. 66 - 69 69 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 43 70 Bank for International Settlements: History of the Basel Committee and its Membership. Dostupné online z: http://www.bis.org/bcbs/history.htm 67 68
29
Basel I. Basel I představuje první Mezinárodní dohodu o měření kapitálu a kapitálových standardech71 (International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards), vydanou v roce 1988. Zabývá se stanovením kapitálové přiměřenosti, zavádí tak standard minimálního kapitálového požadavku vůči úvěrovému riziku. Kapitálový standard (Capitalassets ratio) je definován jako poměr kapitálu a součtu rizikově vážených aktiv a úvěrových ekvivalentů mimobilančních položek a jeho min. výše stanovena ve výši 8 %. Dále zavádí rozdělení kapitálu na vlastní (Core capital, Tier 1), dodatkový (Supplementary capital, Tier 2) a krátkodobý podřízený dluh (Short term subordinated debt, Tier 3). BCBS vydala v roce 1997 dokument Základní principy efektivního bankovního dohledu (Core Principles for Effective Banking Supervision), představující strategický požadavek na komplexní řízení rizik, jejich regulaci a dohled, a to s ohledem na rostoucí celosvětový význam integrace a agregace rizik.72 V roce 1999 byla pak vydána Metodika základních principů, v roce 2006 revidovaná verze.73 Jedná se o rámec minimálních standardů pro bankovní regulaci a výkon dohledu. Přichází se snahou o eliminaci chyb a zavedení efektivních pravidel pro zabezpečení finančních trhů zemí v případě možného ohrožení v důsledku tržních selhání. Cílem celkem 25 principů je pak zejména zajištění finanční stability, transparentnosti a vytvoření prostředí pro koordinaci na mezinárodní úrovni.
Basel II. V červnu 2006 byl vydán návrh druhé bankovní dohody Basel II., zavádějící citlivější přístup k měření jednotlivých rizik a vymezující přesnější stanovení míry kapitálové přiměřenosti.74 Koncept regulatorních pravidel Basel II. je postaven na tří-pilířovém modelu, který zahrnuje75:
pilíř – minimální kapitálové požadavky (Minimum Capital Requirements), stanovené pro úvěrové, tržní a nově i operační riziko. Rozšíření Basel II. oproti Basel I. je pak patrné také v možnostech výběru mezi více metodami měření rizik.
pilíř – proces dozoru (Supervisory Review), hodnocení dostatečnosti kapitálu banky pomocí orgánu dohledu. Zabývá se hodnocením spolehlivosti a kvality řídících a kontrolních mechanismů uvnitř banky s ohledem na podstupovaná rizika.
Tato pravidla vstoupila v platnost k 1. lednu 1993, přičemž jsou platné v bankovních systémech všech zemí, které k této dohodě přistoupily, včetně České republiky. 72Babouček, I., a kol., Regulace činnosti bank, str. 100 - 1001 73Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu (podle metodiky). Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/ostatni_ana lyticke_publikace/download/bcp_-_revidovane_-_cj_ts.pdf 74 BIS, Basel II: International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards: a Revised Framework, June 2004. Dostupné z: http://www.bis.org/publ/bcbs107.htm 75 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 43 – 45 71
30
pilíř – tržní disciplína (Market Discipline), požadavky na transparentnost a zveřejňování informací, včetně uveřejňování metod použitých při výpočtu kapitálové přiměřenosti.
Rámec stanovil obezřetnostní princip pro poskytování úvěru bankami nejprve na méně rizikové projekty, ke kterým není zapotřebí vytvářet tak velký kapitálový polštář76. Dále došlo k oddělení stanovení kapitálového požadavku vůči operačnímu riziku. Rozšířil pravomoc orgánů regulace ohledně metod, stanovování pravidel, povinností bank. Nově zavádí také povinnost tržní disciplíny ohledně zveřejňování informací a požadavek transparentnosti.77
Finanční krize Po propuknutí finanční krize na podzim roku 2008 se zvýšila kritika tohoto systému v souvislosti s jeho neschopnosti zabránit negativním dopadům této krize. Začátek krize byl odstartován pádem americké banky Lehman Brothers v důsledku hypoteční krize na americkém finančním trhu. Podstatou problému a následně vzniku finanční krize a fatálních dopadů na finanční systém bylo nadbytečné hypoteční úvěrování řady klientů s mnohdy velmi nízkou úrovní bonity. Postupně se někteří dlužníci dostali do platební neschopnosti hypotéčních úvěrů, na což reagovaly banky vydáváním cenných papírů vztažených k daným úvěrům a zástavám nemovitostí. Tyto CP pak banky prodávaly dále investorům, očekávajících návratnost těchto investic. Tento postup vyvolal problémy řadě amerických bank, včetně již zmíněné Lehman Brothers. Banka i přes pomoc ze strany americké vlády nezískala potřebnou podporu a k 15. září 2008 došlo k jejímu úpadku. Úpadek této světové banky pak odstartoval dominový efekt s fatálními dopady na stabilitu celého globálního finančního trhu. Banky, které se dostaly do potíží, měli stále menší možnost získat potřebné peníze k úhradě svých závazků a ztrát v rámci mezibankovního trhu. Jednotlivé banky již nebyly ochotny vzájemně spolupracovat, došlo k omezení úvěrových aktivit a zvyšoval se tlak na splacení již poskytnutých úvěrů. K tomuto nepříznivému vývoji přispěla i skutečnost, že zvyšující se nejistota a důvěryhodnost bankovního systému přiměla klienty jednotlivých bank vybírat své úspory. K uklidnění této situace a zvýšení likvidity jednotlivých bank přispěly až vlády jednotlivých evropských zemí, které postiženým bankám poskytly překlenovací kapitál. Finanční krize tak odhalila řadu slabin v řízení bank, zejména78:
banky disponovali pouze velmi malým množstvím drženého kapitálu, který byl navíc z velké části nekvalitní a nemohl tak být reálně využit pro pokrytí bankovních ztrát.
Kapitálový polštář představuje povinnost bank vytvářet kapitálové rezervy pro případ čerpání v krizových situacích. Čím vyšší rizikovost daného úvěrového projektu, tím dochází k nutnosti vytváření větších kapitálových polštářů bank. 77 Válová, I., Řízení rizik podle Basel II, str. 187 78 Návrh EU stanoví vyšší kapitálové požadavky a změn ve správě a řízení bank a investičních společností; shrnutí pro veřejnost, dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/bank/docs/regcapital/CRD4_reform/citizen_summary_cs.pdf 76 76
31
banky nedržely potřebné množství likvidních prostředků.
s ohledem na držený kapitál disponovali banky příliš vysokým počtem nakoupených aktiv, které po propuknutí finanční krize ztratili svoji hodnotu. Následným prodejem těchto aktiv docházelo k dalšímu prohlubování krize.
Bylo tedy zapotřebí zavést kvalitnější řízení a kontrolu bank, aby bylo vyloučeno systémové riziko. Dalším požadavkem bylo zavedení účinnějších sankcí, které by do budoucna odradilo banky od porušování pravidel na kapitálové požadavky bank. V závislosti s finanční krizí bylo také poukázáno na tendenci bank chovat se procyklicky. Docházelo ke stavům, kdy v období hospodářského růstu byly mnohdy často nadměrně poskytovány úvěry a současně stanoveny malé kapitálové požadavky, čímž fakticky docházelo k podpoře úvěrové expanze. Zatímco v případě období stagnace či poklesu hospodářského vývoje, kdy obecně dochází k poklesu úvěrování podniků i domácností, docházelo k růstu kapitálových požadavků. To však vedlo k následným úvěrovým restrikcím a dalšímu zpomalování hospodářského vývoje země. Docházelo tak ke zvyšování systémového rizika a tudíž růstu nebezpečí z pohledu makroekonomické stability.79
Basel III. Reakcí na tuto skutečnost se staly snahy o vytvoření nového regulatorního rámce, který by procykličnost chování bank omezil. BCBS tak přišla s novou úpravou bankovní regulace v podobě rámce Basel III., vydaným v prosinci 2010, revidovaným v polovině roku 2011. Basel III. přichází s pravidly pro eliminaci tržních selhání, odhalených finanční krizí (procykličnost chování bank, likvidita, kapitálové polštáře a pákové efekty). Cílem nového konceptu Basel III. je vytvoření silného a odolného bankovního systému jakožto základního předpokladu pro trvale udržitelný ekonomický růst. Dílčími cíly je pak zlepšení schopnosti bankovního sektoru absorbovat veškeré šoky plynoucí z případných finančních a hospodářských krizí, a to nezávisle na jejich původu. Přichází se snahou o zlepšení struktury řízení rizik a jejich správy a v neposlední řadě usiluje o posílení transparentnosti a zveřejňování informací o bankách.80 Basel III. upravuje:
rozdělení kapitálu a ukazatele kapitálové přiměřenosti. Nově vymezen vlastní kapitál s ohledem na stanovení kapitálové přiměřenosti. Rozlišujeme základní kapitál, tj. Tier 181, doplňkový Tier 2 a kapitál Tier 3. Stanoveny nové limity pro základní kapitál vůči rizikově váženým aktivům na úrovni min. 4,5% kapitálu
Válová, I., Řízení rizik podle Basel II., str. 187 for International Settlements, International regulatory framework for banks (Basel III.), Dostupný z: http://www.bis.org/bcbs/basel3.htm 81 Dále rozdělován na CET1 kapitál (Common Equity Tier 1 Capital) a vedlejší kapitál (Additional Tier 1 Capital). 79
80Bank
32
CET1, základní kapitál (Tier 1 Capital) min. 6% a celkový kapitál pak zůstává na zavedené úrovni 8%82.
posílení likvidity. Zavádí povinnost bank udržovat dostatečně kvalitní (tedy likvidní) aktiva. Pro hodnocení úrovně likvidity bank pak Basel III. zavádí nové dva ukazatele83 pro hodnocení krátkodobé likvidity (Liquidity Coverage Ratio) v rozsahu 30 dní a ukazatel čistého stabilního financování (Net Stable Funding Ratio) pro hodnocení středně a dlouhodobé likvidity min. 1 roku.
procykličnost a tzv. kapitálové polštáře (Capital Buffer), vytváření rezerv v dobrých časech pro možnost čerpání v případě krizových období. Rozlišujeme mezi kapitálovým polštářem (Capital Conservation Buffeer) s min. výší 2,5% RVA84 a proticyklickým85
kapitálovým
polštářem
(Countercyclical
Capital
Buffer)
s povolenými hodnotami v rozmezí 0 – 2,5% vůči RVA.86
pákový poměr (Leverage Ratio), který slouží k zamezení nadměrného růstu bilance a podrozvahových transakcí, nezávisle na jejich rizikovosti. Stanoven poměrem kapitálu (Tier 1) vůči expozici (tj. aktiva plus podrozvaha), přičemž minimum pákového poměru je stanoveno ve výši 3%.87
zvýšení míry krytí rizik. Dochází ke změně v oblasti interních modelů, snaha o snížení systémového rizika celého sektoru s ohledem na vysokou míru vzájemného propojení finančních institucí využíváním derivátů. Upravuje oblast sekuritizace a možných negativních dopadů na stabilitu finančního sektoru.88
Dalšími zaváděnými opatřeními Basel III. patří požadavek na zlepšení bankovního dohledu, struktura a řízení rizik, potlačování významu externích ratingů a posilování významu modelů interních, výkaznictví, rozšíření požadavků na oblasti zveřejňovaných informací. V rámci EU jsou pravidla Basel III. implementována do jednotlivých právních řádů členských zemí pomocí směrnic a nařízení.89 Pro jejich implementaci jsou stanovena tzv. přechodná období, a to v letech 2013 – 2019.
Basler Ausschuss für Bankenaufsicht, Basel III: Ein globaler Regulierungsrahmen für widerstandsfähigere Banken und Bankensysteme. Dostupný z: http://www.bis.org/publ/bcbs189_de.pdf 83 Basler Ausschluss für Bankenaufsicht, Basel III: Internationale Rahmenvereinbarung über Messung, Standards und Überwachung in Bezug auf das Liquiditätsrisiko. Dostupný z: http://www.bis.org/publ/bcbs188_de.pdf 84 RVA – rizikově vážená aktiva 85 Doplňkový instrument, jehož cílem je eliminace procyklických tendencí bankovního sektoru a to tak, že v období hospodářského růstu by měly banky vytvářet vyšší kapitálové rezervy a naopak v případě hospodářského poklesu bude povinností bank tyto kapitálové rezervy rozpouštět. 86 Basler Ausschluss für Bankenaufsicht, Basel III: Internationale Rahmenvereinbarung über Messung, Standards und Überwachung in Bezug auf das Liquiditätsrisiko. Dostupný z: http://www.bis.org/publ/bcbs188_de.pdf 87 Tamtéž. 88 ČNB. Metody stanovení hodnoty expozice derivátů, transakcí s delší dobou vypořádání, repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů neo komodit a maržových obchodů. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/obezretne_podnikani/download/vyhlaska_priloha_0 8.pdf 89 Nařízení EP a Rady 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky; Směrnice EP a Rady 2013/36/EU o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky 82
33
V České republice dochází k implementaci těchto pravidel postupně od roku 2013. Významný krok představuje zavedení požadavku na vyšší kapitálové rezervy. Základní bezpečnostní kapitálový polštář zavedla ČNB plošně pro všechny tuzemské banky, dodatečný kapitálový polštář ČNB prozatím povinně stanovila pouze pro čtyři nejvýznamnější banky České republiky, mezi které patří Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB a tuto trojici doplnila UniCredit Bank. Viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík uvedl, že výběr těchto bank nezávisel pouze na jejich velikosti, ale je výsledkem komplexního hodnocení řady kritérií a případných negativních následků, které by selhání některé z těchto bank mohlo způsobit.90 Přínos nově implementovaných pravidel Basel III je možné spatřovat pro všechny subjekty finančního sektoru. Vkladatelům přináší zavedení přísnějších opatření na kapitálové požadavky vyšší míru ochrany, přínosná jsou také pro případné zájemce o úvěry, jelikož banky nebudou muset s ohledem na požadavek proticykličnosti svého chování v době ekonomické stagnace či poklesu snižovat objem poskytovaných úvěrů solventním podnikům či bonitním klientům. Významně přispívá ovšem také bankám, protože dojde k omezení konkurenčních rozdílů mezi produktovými portfolii a dohledovými procesy jednotlivých bank na mezinárodní úrovni, resp. v rámci celé Evropské unie bude bankám umožněno poskytovat konkurenceschopné produkty.91
90 ČNB.
ČNB zvolila čtyři systémové banky, u kterých bude požadovat vyšší kapitál. Dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2465739/cnb-zvolila-ctyri-systemove-banky-u-kterych-bude-pozadovat-vyssikapital.html 91 EC. Shrnutí pro veřejnost. Návrh EU stanoví vyšší kapitálové požadavky a změny ve správě a řízení bank a investičních společností. Dostupný z: http://ec.europa.eu/internal_market/bank/docs/regcapital/CRD4_reform/citizen_summary_cs.pdf
34
3 Proces integrace dohledu na finančních trzích Reakci na aktuální vývoj na finančních trzích pak představuje proces integrace dohledu, jehož cílem je zachování stability finančního systému jako celku bez rozlišování jednotlivých sektorů finančního trhu. Pokud budeme hovořit o integraci dohledu v rámci Evropské unie, rozumíme pak integrací dohledu sjednocování pravidel dohledu jednotlivých členských zemí navzájem.
3.1 Výhody integrovaného modelu92
Možnost vytvoření jednotných pravidel pro všechny účastníky finančního trhu, tzv. single rule book.
Zvýšení jednoduchosti systému integrace dohledu soustředěním výkonu dohledu do jedné instituce. Umožňuje tak lepší spolupráci mezi jednotlivými odvětvími a funkcemi finančních sektorů a eliminuje riziko duplicit při výkonu dohledu pomocí více institucí dohledu současně. V nadnárodním měřítku pak usnadňuje mezinárodní kooperaci institucí dohledu.
Znamená větší transparentnost celého finančního sektoru, odpovědnost za výkon dohledu se tak stává pro účastníky finančního trhu přehlednějším.
Umožňuje lepší monitorování rizik finančního trhu jako celku a případně rychlejší reakce institucí dohledu.
Přizpůsobuje se vývoji na finančním trhu s ohledem na nové složitější finanční produkty a vznik finančních konglomerátů. Umožňuje tak dynamickou reakci na inovace a změny struktury finančních trhů.
Může snížit regulační arbitráž a dosáhnout neutralitu regulace. Prostřednictvím integrace dohledu je možné zajistit stejné nebo alespoň podobné podmínky všem účastníkům finančního trhu. Eliminuje tak riziko narušování hospodářských soutěží ve finančním sektoru prostřednictvím arbitráží, které představují konkurenční výhodu pro jednu finanční skupinu či instituci před jinými z důvodu různých regulatorních pravidel a opatření. Jedná se tedy fakticky o využití podmínek mírnějších pravidel regulace jedné finanční skupiny oproti regulatorním pravidlům upravující činnost jiných finančních institucí.
Přináší úspory z rozsahu, v závislosti na lepším využívání a sdílení různých zkušeností mezi jednotlivými institucemi dohledu. Může dojít také ke sloučení některých částí dohledu, jako např. autorizace, podpůrné služby.
Nižší poplatky dohledu z důvodu dosažení vyšší míry nákladové efektivnosti93.
Lannoo, K., 2002. Supervising the European Financial Systém. Dostupné z: http://www.ceps.be. Odkaz: http://aei.pitt.edu/1987/1/PB21.pdf 92
35
Integrovaný dohled s sebou přináší výhodu také v podobě synergických efektů, kdy v závislosti na vývoji stále složitějších finančních produktů je zapotřebí stále kvalifikovanějších pracovníků, kteří těmto produktům rozumí. Sloučené regulatorní instituce pak mohou tyto kvalifikované pracovníky využít v různých oblastech finančního sektoru, čímž dochází ke vzniku synergických efektů a současně snížení poplatků dohledu.94
3.2 Nevýhody integrovaného dohledu Proces integrace dohledu do jedné instituce s sebou však přináší i řadu potenciálních rizik, mezi které patří zejména95:
Pokud není proces integrace dohledu správně řízen, může dojít k oslabení kvalifikace pracovníků. Tím pak může dojít k ovlivnění účinnosti celkové integrace dohledu během přechodného období. Je tedy nutné zajistit kvalitní řízení a kvalifikovaný management.
Riziko snížení účinnosti dohledu v případě, kdy integrovaná instituce dohledu nedokáže vyvinout soudržný rámec dohledu tak, aby byly zachovány a uchráněny veškerá specifika jednotlivých odvětví, jako jsou bankovnictví, pojišťovnictví, penzijní fondy či instituce kapitálového trhu. Jednotný rámec integrace dohledu může v takovém případě selhat a negativně ovlivnit celou kvalitu dohledu. Navíc byrokracie jedné integrované instituce dohledu může způsobit zpomalení a nepružnost reakcí na problémy vznikající na finančních trzích.
Může docházet k situaci, že bude činnost integrované dohledové instituce ovlivňována dominantním sektorem finančního trhu (např. bankovní sférou).
Proces integrace dohledu není vhodný pro všechny ekonomické systémy jednotlivých zemí. Funguje-li dohled nad jednotlivými finančními sektory s jistými nedostatky či neefektivně, ani jeho případné sloučení nemůže tyto problémy vyřešit. Integrace takového dohledu by pak nemusela přinést žádné zlepšení. Je zapotřebí tedy nejdříve upravit a zefektivnit fungování stávajících institucí dohledu a jejich vzájemné kooperace, než se snažit o integraci nefungujících dohledových institucí pod kompetence jedné dohledové instituce. Integrace dohledu je tak vhodná a využitelná zejména v zemích s již rozvinutým finančním systémem.
Efektivní spolupráce mezi jednotlivými institucemi dohledu může být dosaženo i bez jejich integrace, a to v případě, bude-li docházet k účinné výměně informací a koordinací politik mezi těmito subjekty.
Nedojde-li navíc k právní úpravě
Čím vyšší nákladová efektivnost, tím vyšší bezpečnost fungování finanční instituce. Klesající nákladová efektivnost značí problémy v hospodaření finanční instituce a poukazuje na její možný budoucí úpadek. 94 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str. 68 95 De Luna Martínez, J., Rose, T. A., International Survey of Integrated Financial Sector Supervision, The Word Bank. Dostupné z: http://elibrary.worldbank.org/doi/pdf/10.1596/1813-9450-3096 93
36
dohledu jednotlivých finančních sektorů, není reálné dosáhnout synergických efektů integrovaného dohledu.
Nedostatečná
informovanost
a
chybná
komunikace
ze
stran
instituce
integrovaného dohledu může způsobit rozšíření morálního hazardu. Klienti mohou potenciálně předpokládat, že jim instituce dohledu přináší stejnou míru ochrany u všech finančních institucí vystupujících na finančním trhu.
Úspory z rozsahu nemusí být v souvislosti se zřízením jednotného orgánu dohledu až tak významné, aby byly důvodem pro sloučení jednotlivých finančních institucí do jedné.
Jednotlivé země vytváří různé ekonomické systémy, mají svoji historii a vývoj, a to jak politický, tak tržní. Stejně tak se liší strukturou uspořádání finančního trhu. Z tohoto pohledu tedy není relevantní hodnocení dohledových procesů v závislosti na implementaci do jednotlivých právních řádů zemí, jelikož nejsou vytvořeny stejné podmínky pro tyto země. Dochází tak k různorodosti dohledového vzorku a není tedy objektivní na základě takto získaných odlišných informací hodnotit a případně zavádět nová opatření v oblasti regulace a dohledu.
Proces integrace dohledu by měl umožnit vytvoření efektivního a transparentního systému dohledu nad finančním trhem. Měl by s sebou přinést omezení možnosti tržních selhání, eliminovat podstupovaná rizika, snížit asymetrii informací a také umožnit efektivnější kooperaci mezi jednotlivými sektory finančního trhu. Dynamický vývoj finančního trhu, inovace v produktovém portfoliu a postupný vývoj v oblasti informačních a distribučních technologiích vytváří stále větší tlak na vznik integrovaného dohledu. Snahou integrace a dohledu je tak umožnit fungování finančních trhů bez výraznějších poruch, vznikajících přeléváním rizik mezi jednotlivými sektory či snižováním systémového rizika. I přes řadu odpůrců integrace dohledu nad finančními institucemi je tento proces aktuálním tématem, a to především s ohledem na rostoucí zájem Evropské unie o společný finanční trh s cílem zajištění stability a bezpečnosti evropského finančního systému jako celku.
37
4 Procesy integrace dohledu v Evropské unii Mezi hlavní příčiny integrace regulace a dohledu finančních institucí na evropské úrovni pak tedy můžeme uvést zejména snahu o vytvoření společného finančního trhu, rostoucí propojenost mezi jednotlivými evropskými finančními skupinami a také postupné sbližování jednotlivých sektorů finančního trhu. Nutnost slučování více orgánů dohledu v jeden na národní úrovni nebo případně vznik dohledového orgánu na nadnárodní úrovni představuje možnost, jak docílit zajištění bezpečnosti a stability finančního trhu jako celku. V neposlední řadě pak představuje také možnost, jak předcházet finančním krizím, které mají negativní dopady na ekonomické systémy jednotlivých členských zemí. Systém obezřetného dohledu v rámci Evropské unie je založen na principu tzv. domovské země96. Problematika home/host country představuje další oblast diskusí při integraci regulace a dohledu na nadnárodní úrovni. Jedná se o skutečnost, kdy je nutné stanovit orgány dohledu pro finanční instituce, které působí na území jiného členského státu, než je země jejich původu. V rámci Evropské unie funguje princip tzv. jednotného pasu, resp. jednotné bankovní licence, který umožňuje finančním institucím působit i v rámci ostatních členských států Evropské unie. Získá-li tedy úvěrová instituce bankovní licenci na provozování služeb na území jednoho členského státu, získává tak oprávnění k výkonu bankovní činnosti i na území jiného členského státu EU, aniž by musela získat povolení v jiném členském, tzv. hostitelském státě EU. V případě finančních konglomerátů je pak v domovské zemi stanoven jediný koordinátor, který dohlíží nad činností celé finanční skupiny. Princip domovské země znamená, že je dohled nad danou finanční institucí prováděn prostřednictvím orgánu dohledu z dané, tzv. domovské země. Jedná se tak o dohled nad pobočkami finančních institucí z jiných členských států nebo nad poskytováním přeshraničních služeb. Hostitelská země pak již nevykonává dohled nad těmito finančními institucemi a uznává dohled země domovské.97 Kromě poboček finančních institucí může v hostitelské zemi působit také celá řada dalších samostatných právních jednotek, jakými jsou např. dceřiné společnosti těchto institucí. Nad těmito subjekty pak přebírá dohled hostitelská země, stejně tak tyto dceřiné společnosti mohou vykonávat svoji činnost pouze tehdy, získají-li od orgánu dohledu hostitelské země licenci. Cílem principu domovské země je zvýšení efektivity dohledu na mezinárodní úrovni a snížení nákladů, které by vyvolal duplicitní dohled, pokud by byl vykonáván jak zemí domovskou, tak zemí hostitelskou. Princip domovské země tak představuje efektivní řešení
Lannoo, K., CEPS. Supervising the European Financial System. Dostupný z: http://www.ceps.eu/book/supervisingeuropean-financial-system 97 Schoenmaker, D., Oosterloo, S., Financial Supervision in an Integrating Europe: Measuring Cross-Border Externalities. Odborný článek: Internationa Finance. Dostupný z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.13670271.2005.00149.x/abstract 96
38
dohledu nad pobočkami finančních institucí z jiných zemí.
98
Hostitelské země mají
prakticky pouze velmi omezenou možnost dohledu. Většina dohledu a klíčových organizačních rozhodnutí bývá v kompetenci mateřských společností z důvodu zajištění prosperity celé finanční skupiny. Nicméně na druhou stranu představitelé dohledu v domovské zemi nezodpovídají za finanční stabilitu v zemi hostitelské.
4.1 Procesy ve vývoji dohledu bank a ostatních finančních institucí v Evropské unii Za regulaci a dohled v rámci Evropské unie odpovídají jednotlivé členské státy prostřednictvím svých orgánů dohledu. Regulatorní pravidla a prováděný dohled se v jednotlivých státech liší, a to v závislosti na historickém vývoji jednotlivých zemí, stejně tak na jejich uspořádání nebo ekonomické a politické situaci. Každá země má svůj koncept dohledu a jeho provádění a odlišuje se taktéž formou institucionálního uspořádání. Dochází k postupnému prosazování nutnosti institucionálního uspořádání dohledu do jediného orgánu, čímž má být docíleno zvýšení efektivity regulace a dohledu. Vývoj v oblasti dohledu v rámci Evropské unie můžeme spatřovat i v průběžném přechodu na integrovaný model dohledu, kdy čím dál více členských zemí upouští od tradičního uspořádání a přechází do modelu integrovaného, byť v různých podobách. V současné době pak zhruba 60%99 zemí zavedlo systém integrovaného dohledu. Tabulka 3: Přehled zemí EU s integrovaným dohledem a institucionálním uspořádáním dohledu Země
Typ integrace
Instituce
Rok integrace
Belgie
Instituce mimo CB
Financial Services and Markets Authority
2004
Bulharsko
Banky CB, ostatní mimo CB
Financial Supervision Commission
2003
Česká republika
Instituce začleněna v CB
Česká národní banka
2006
Dánsko
Instituce mimo CB
Finanstilsynet
1988
Estonsko
Intistuce mimo CB
Estonian Financial Supervision Authority
2002
Finsko
Instituce mimo CB
Finanssivalvonta
2009
Francie
Sektorový model mimo CB
Autorité des Marchés Financiers
Irsko
Instituce začleněna v CB
Central Bank of Ireland Commission
Itálie
Sektorový model
Kypr
Sektorový model
Cyprus Securities and Exchange Commission
Litva
Sektorový model
Finansu un Kapitala Tirgus Komisija
Lotyšsko
Instituce mimo CB
Finance and Capital Market Commission
Lucembursko
Instituce mimo CB
2003
Commissione Nazionale per le Societa e la Borsa
Commission de Surveillance du Secteur Financier
2001 1998
Gooris, J., Peeters, C., Ecore Discussion Paper, Home-Host Country Distance and Governance Choices in Service Offshoring. Dostupný z: http://www.ecore.be/DPs/dp_1328618572.pdf 99 World Bank Group. Melecky, M. The Institutional Structures of Financial Sector Supervision. Dostupné z: https://blogs.worldbank.org/allaboutfinance/the-institutional-structures-of-financial-sector-supervision 98
39
Země
Typ integrace
Instituce
Rok integrace
Maďarsko
Instituce mimo CB
Hungarian Financial Supervisory Authority
2000
Malta
Instituce mimo CB
Malta Financial Services Authority
2002
Německo
Instituce mimo CB
Nizozemsko
Instituce dohledu a CB
Autoriteit Financiele Markten
Polsko
Instituce mimo CB
Komisja Nadzoru Finansowego
Portugalsko
Sektorový model
Comissao do Mercado de Valores Mobiliários
Rakousko
Instituce mimo CB
Financial Market Authority
Rumunsko
Sektorový model
Financial Supervisory Authority
Řecko
Sektorový model
Capital Market Commission
Slovensko
Instituce dohledu je CB
Národná banka Slovenska
Slovinsko
Sektorový model
Securities Market Agency
Španělsko
Sektorový model
Comisión Nacional del Mercado de Valores
Švédsko
Instituce mimo CB
Finansinspektionen
1991
Velká Británie
Instituce mimo CB
Financial Services Authority
2001
Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht
2002
2006 2002
2006
Zdroj: ČNB: Institucionální uspořádání regulace a dohledu v EU.100 Vlastní zpracování.
Mezi hlavní důvody pro přechod z tradičního uspořádání k modelu integrovaného nebo částečně integrovaného dohledu řadíme zejména potřebu lepšího dohledu nad finančním sektorem, který čím dál tím více směřuje k univerzálnímu bankovnictví a také v možnosti maximalizace úspor z rozsahu.101 Velký trend integrace dohledu je patrný na rostoucím počtu členských zemí, které zavedly integrovaný dohled. Od roku 2000, kdy země s integrovaným dohledem byly pouze čtyři, vzrostl na současných šestnáct zemí s integrací dohledu, z toho třináct zemí s dohledem mimo centrální banku, tři s dohledem buďto přímo centrální banky nebo institucí začleněnou v rámci centrální banky dané země. Částečně integrovaný model dohledu, stojící na dvou pilířích, je možné vidět v Bulharsku a ve Francii. Druhou početnou skupinou jsou pak země s klasickým sektorovým modelem, který je zaveden v osmi členských zemích Evropské unie. Mezi tyto země patří Itálie, Kypr, Litva, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovinsko a Španělsko. Poslední členskou zemí je pak Nizozemí, které zavedlo funkcionální model, ve kterém vystupuje centrální banka země jakožto instituce dohledu nad finanční stabilitou a ochranou klientů a Úřad pro finanční trhy, který dohlíží na obchody na finančních trzích.102
Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/externi_odkazy/seznam_regulatoru.html; ESMA: EU and National Contacts. Dostupné z: http://www.esma.europa.eu/EU-and-National-Contacts. 101 De Luna Martínez, J., Rose, T. A., International Survey of Integrated Financial Sector Supervision, The Word Bank. Dostupné z: http://elibrary.worldbank.org/doi/pdf/10.1596/1813-9450-3096 102 ČNB: Institucionální uspořádání regulace a dohledu v EU. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/externi_odkazy/seznam_regulatoru.html 100
40
Podrobný přehled jednotlivých institucí, které vykonávají dohled nad jednotlivými finančními sektory (tedy oblast bankovnictví, pojišťovnictví a dohled nad kapitálovými trhy) v jednotlivých členských státech Evropské unie je pak uveden v příloze této práce.
4.2 Regulace a dohled v Evropské unii na nadnárodní úrovni Za regulaci a dohled v Evropské unii na nadnárodní úrovni je pak zodpovědná Evropská centrální banka a na druhé straně orgány, které vznikly v rámci Lamfallussyho procesu a následně modelu dohledu skupiny De Larosiera. Integrace a harmonizace finančních trhů jednotlivých členských zemí Evropské unie byla jedním z předpokladů pro úspěšné naplnění vize jednotného vnitrního trhu, která byla formálně utvořena v roce 1993. I přes řadu legislativních zásahů do právních řádů jednotlivých zemí, týkajících se bankovních služeb, kapitálových toků či přeshraničních transakcí, nebyla dosažená míra integrace efektivní a dostačující.103 Snahy o vytvoření integrovaného trhu kapitálu s vysokou alokační a operační efektivností napříč Evropou byly uvedeny již v roce 1985 v Bílé knize o dokončení vnitřního trhu. V návaznosti na tento rámec byla velmi významná také druhá bankovní směrnice o koordinaci bankovních činností, jež vycházela z principu jednotné bankovní licence a jeho vzájemného uznávání mezi jednotlivými zeměmi. I přes veškeré tyto snahy byla na jednání EU v Cardiffu v roce1998 opět řešena otázka neustále se prohlubující integrace. Výsledkem těchto jednání pak byl nově přijatý návrh, tzv. Akčního plánu finančních služeb.
4.2.1 Evropská centrální banka V rámci Evropské unie došlo k 1. lednu 1999 ke vzniku Evropské centrální banky, jejímž úkolem se stalo provádění měnové politiky, udržování hodnoty Eura a zajišťovat tak cenovou stabilitu. Eurozóna vznikla v lednu 1999, kdy došlo k převedení odpovědnosti za měnovou politiku z národních centrálních bank na ECB. Eurozóna je tvořena všemi členskými zeměmi, které zavedly jednotnou měnu Euro. Podmínkou pro vstup do eurozóny jsou tzv. kritéria konvergence104, která musely jednotlivé země splnit. Evropská centrální banka s centrálními bankami členských států pak vytvořily tzv. Eurosystém, jehož úkolem je vykonávat jednotnou měnovou politiku v eurozóně. Evropská centrální banka pak v tomto systému vystupuje jakožto koordinátor opatření, které vydávají jednotlivé národní centrální banky.
Kaššovič, J., Lamfalussy proces, Dostupný z: http://www.derivat.sk/index.php?PageID=1436 Kritéria konvergence se týkají čtyř oblastí, na které byly stanoveny různé podmínky a limity ukazatelů, které musely země splnit, aby jim byl umožněn vstup do eurozóny. Mezi oblasti, které byly sledovány a hodnoceny patří cenový vývoj, fiskální vývoj, vývoj směnných kurzů a vývoj dlouhodobých úrokových sazeb. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/ecb/orga/escb/html/convergence-criteria.cs.html 103 104
41
Všechny národní centrální banky členských zemí (tedy i těch, které doposud nezavedly jednotnou měnu Euro) s ECB pak vytváří tzv. evropský systém centrálních bank.105 Eurosystém a ESCB budou souběžně fungovat až do doby, dokud nepřistoupí všechny zbývající členské země do euroźony.106 Úkoly ESCB a Eurosystému jsou stanoveny Smlouvou o fungování Evropské unie, podle které jsou hlavními úkoly Eurosystému107:
provádění měnové politiky v zemích eurozóny,
provádění devizových operací,
držení a správa devizových rezerv zemí eurozóny,
podpora plynulého fungování platebních systémů.
Mezi další úkoly pak patří výlučné právo ECB k udělování povolení vydávání bankovek v zemích eurozóny, dále ECB ve spolupráci s národními CB sleduje a hodnotí statistické informace ohledně činnosti a plnění úkolů ESCB. ECB představuje poradenský orgán, zabývá se pracovními vztahy s příslušnými orgány a institucemi, působícími v rámci Evropské unie i na úrovni celosvětové. Svojí činností pak Eurosystém přispívá k efektivnímu provádění měnových politik jednotlivých členských zemí v souvislosti s pravidly obezřetnostního dohledu nad finančními institucemi. V neposlední řadě pak přispívá k zachování stability finančního systému v rámci EU jako celku.108
4.2.2 Akční plán finančních služeb Novou snahou o zefektivnění procesu integrace pak představoval v roce 1999 vznik tzv. Akčního plánu finančních služeb109 (Financial Services Action Plan, FSAP), jehož cílem bylo vytvoření plně integrovaného jednotného finančního trhu a současně měl přispět k hospodářskému růstu a snížení veškerých transakčních nákladů. Podstatou plánu bylo omezení institucionálních, regulačních a daňových bariér a podpora financování dynamicky se rozvíjejících malých a středních podniků.110 Došlo k ustanovení expertní Skupiny pro politiku finančních služeb (Financial Services Policy Group), které se účastnili zástupci Evropské centrální banky, členové Rady ministrů financí ECOFIN, včele s předsedajícími zástupci Evropské komise. Evropská komise také v říjnu 1998 publikovala rámec budoucího akčního plánu, zahrnující jednotlivá opatření s časovým harmonogramem pro jejich postupnou implementaci do jednotlivých právních řádů členských států EU. Konečná podoba FSAP obsahovala celkem 42 opatření111, která se týkala investorů, emitentů, makléřů a národních autorit, vystupujících na finančním trhu.
Evropská centrální banka. ESCB a Eurosystém. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/ecb/orga/escb/html/index.cs.html ESCB a Eurosystém. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/ecb/orga/escb/html/index.cs.html 107 Evropská centrální banka. ESCB. Tamtéž. 108 Evropská centrální banka. ESCB. Tamtéž. 109 Prvotní návrh na vytvoření ER na jednání v Cardiffu v červnu1998, v konečné podobě zveřejněn v květnu 1999. 110 Kaššovič, J., Lamfalussy proces, Dostupný z: http://www.derivat.sk/index.php?PageID=1436 111 Babouček, I. a kol., Regulace činnosti bank, str. 270 105 106
42
V roce 1999 pak došlo k prohlášení FSAP jako součást Lisabonské strategie s cílem provedení integračních změn na finančních trzích nejpozději do roku 2005.
4.3 Lamfalussyho proces Problematika FSAP byla velmi rozsáhlá, bylo tedy zapotřebí její posouzení, predikce jejích možných dopadů do právních řádů a společné politiky členských zemí EU. S ohledem na předkládaný časový harmonogram a snahu o navržení co nejjednoduššího postupu celého regulatorního a legislativního procesu byl v roce 2000 Radou ECOFIN ustanoven tzv. Výbor moudrých mužů (Committee of Wise Men), s asistencí ze strany Komise. Cílem tohoto Výboru bylo vytvoření návrhu pro stanovení a zjednodušení legislativního rámce pro regulaci nad kapitálovými trhy tak, aby byl flexibilnější, efektivnější a transparentnější. V čele tohoto Výboru zasedal baron Alexandr Lamfalussy, bývalý bankéř a ekonom, podle kterého je celý tento proces označován jako Lamfalussyho proces. V únoru 2001 představila odborná komise návrh kroků k harmonizaci nového legislativního rámce pro oblast regulace a dohledu, který spočíval ve čtyř-úrovňovém systému institucionální integrace evropských institucí a jednotlivých členských států EU při přijímání a zavádění legislativních procesů. Fakticky prvním krokem Lamfalussyho procesu bylo přijetí nového legislativního rámce pro oblast obchodování s cennými papíry v březnu 2001. Primárně se tak jednalo pouze o sektor kapitálový. V roce 2004 byl však tento systém harmonizace legislativního procesu rozšířen i na oblast bankovní a pojistnou. Vznikl tak Evropský bankovní výbor (EBC) a Evropský výbor pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní fondy (EIOPC). Lamfalussyho proces byl tedy sestaven ze čtyř procedurálních úrovní pro implementaci legislativy v rámci EU a v této podobě byl v únoru 2002 schválen Evropským parlamentem.
43
Schéma 1: Lamfalussyho proces
Lamfalussyho proces 1. úroveň Legislativní rámec a spolurozhodování na evropské úrovni Vznikají právní normy navrhované Evropskou komisí, které jsou následně přijímány Evropským parlamentem a Radou EU. Dochází ke schvalování základních principů, vyjádřených formou směrnic či nařízení.
2. úroveň Prováděcí předpisy k primární legislativě. Dochází k implementaci práva a případně jejich novelizacím tak, aby flexibilně reagovaly na dynamický vývoj finančních trhů. Na základě návrhu EK dochází k projednávání a schvalování sekundární legislativy ve spolupráci se 4 výbory: - Evropský bankovní výbor (EBC) - Evropský výbor pro cenné papíry (ESC) - Evropský výbor pro pojišťovny a zaměstnanecké penzijní fondy (EIOPC) - Evropský výbor pro finanční konglomeráty (EFCC)
3. úroveň Kooperace národních orgánů dohledu s cílem konzistentní implementace evropských právních norem Zajišťuje tak řádné a včasné zavádění primární a sekundární legislativy do právních řádů jednotlivých členských zemí. Posílení spolupráce pomocí tří výborů, které byly součástí EK a tvořeny zástupci dohledových orgánů z jednotlivých členských zemí. - Evropský výbor orgánů bankovního dohledu (CEBS) - Evropský výbor orgánů dohledu nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním (CEIOPS) - Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR)
4. úroveň Dohled a kontrola; vynucování právních norem. Úsilí a odpovědnost EK za soulad legislativních opatření s platnými právními předpisy v rámci jednotlivých členských států EU. Odpovědnost za garanci uzavřených smluv v oblasti dohledu finančních služeb a vymáhání práva EU je výhradně v kompetenci EK.
Zdroj: FSA: Pre-lisbon procedure.112 Vlastní zpracování.
112
Dostupné z: http://www.fsa.gov.uk/pubs/other/pre-lisbon-procedure.pdf.
44
4.4 Další kroky ve snaze o integraci finančního trhu V roce 2005 pak byla EK vydána Zelená kniha o politice v oblasti poskytování finančních služeb na léta 2005 – 2010, představující snahu o další integraci a vytvoření vnitřního trhu, kterým může dojít k výrazné podpoře ekonomického růstu jednotlivých zemí. Předpokladem této myšlenky je chápání finančního zprostředkování jakožto jednoho z hlavních faktorů hospodářského růstu, společně s růstem populace a rozvojem technického pokroku.113 Zelená kniha přichází s řadou opatření, spočívajících ve využití institucionálního rámce Lamfalussyho procesu, který má posílit proces harmonizace a integrace národních finančních trhů v oblasti regulace a dohledu. Zelená kniha měla za cíl zlepšit regulatorní proces včetně následného vyhodnocení jednotlivých regulatorních opatření implementovaných do právních řádů jednotlivých zemí. Zabývala se taktéž účinností jednotlivých regulatorních opatření a snah o jejich harmonizaci v jednotlivých zemích, a to před jejich zavedením z pohledu efektivnosti, a to prostřednictvím diskuse se všemi přistupujícími členy.114
4.4.1 Hodnocení Lamfalussyho procesu První výsledky průběhu Lamfalussyho procesu a jeho implementace byly zveřejněny Radou EU v roce 2004. Lamfalussyho proces byl hodnocen jako úspěšný a přínosný v oblastech zlepšení pružnosti harmonizace legislativních opatření ve fázích přípravy a následně jejich implementace v jednotlivých zemích. Hodnocení kvality dohledu bylo uvedeno v Bílé knize o politice finančních služeb pro roky 2005 – 2010, publikované v roce 2005. Představovala priority EK v oblasti politiky finančních služeb, a sice zpřísnění povinnosti orgánů dohledu a zabezpečení spolupráce mezi orgány dohledu při krizových situacích.115 V letech 2006 – 2007 byly zveřejněny ještě další hodnotící zprávy o průběhu Lamfalussyho procesu, které vytvořila Monitorovací skupina pro finanční služby (Inter-institutional Monitoring Group, IIMG). Byla vyslovena podpora tohoto procesu, postupně docházelo k publikování návrhů a různých opatření a změn v jednotlivých úrovních procesu.116 Hodnocení samotného procesu je pak velmi rozporuplné. Celý koncept a jeho postupná implementace je hodnocena jako velmi komplikovaná a zdlouhavá. Základními cíli Lamfalussyho procesu jsou, i v závislosti na směrnici EP a Rady 2005/1/ESS117, rychlost přijímání právních předpisů a jejich kvalita. Nicméně je zdůrazněno, že celý úspěch
Kaššovič, J., Lamfalussy proces, Dostupný z: http://www.derivat.sk/index.php?PageID=1436 tamtéž 115 Pánek, D., Disertační práce. Proces integrace regulace a dohledu nad finančními institucemi. str. 51 116 IIMG, Akerholm, J., Schackmann-Fallis, K-P., et al. Final Report Monitoring the Lamfalussy Process. Dostupný z: http://ec.europa.eu/internal_market/finances/docs/committees/071015_final_report_en.pdf 117 Směrnice EP a Rady 2005/1/ES kterou se mění směrnice rady 73/239/EHS, 85/611/EHS, 91/675/EHS, 92/49/EHS a 93/6EHS a …. Za účelem zavedení nové organizační struktury výborů pro finanční služby. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:079:0009:0017:CS:PDF 113 114
45
implementace jednotlivých opatření je spíše závislý na politické vůli institucionálních partnerů než na co možná nejrychlejším přijetí navrhovaných opatření, což by se mohlo negativně projevit právě na požadavku určité míry kvality celého procesu integrace a posílení procesu konvergence118 jednotlivých činností finančního dohledu. Lamfalussyho proces sice nevytvořil pravomocný dohled nad jednotlivými finančními institucemi na evropské úrovni, ale dal fakticky první podnět ke vzniku harmonizovaného jednotného dohledu a prohloubení kooperace dohledových orgánů jednotlivých zemí prostřednictvím činnosti výborů na třetí úrovni procesu, tj. CEBS, CEIOPS a CESR. Na nedostatky v dohledu a regulaci finančních trhů na nadnárodní úrovni poukázala také finanční krize, která byla vyvolána krizí hypotečního trhu v roce 2007 ve Spojených státech amerických. Tato skutečnost odhalila slabiny regulatorního a dohledového rámce v nedostatku institucionálních kapacit, které měly být schopny efektivně a flexibilně reagovat na vzniklou finanční krizi v Evropské unii a eliminovat její negativní důsledky. Na konferenci EU ve Washingtonu v listopadu 2008 byl nastíněn další rámec opatření, jejichž cílem je reformovat evropskou dohledovou architekturu. Podstatou tohoto konceptu byla především snaha k posílení mezinárodních regulatorních opatření a právních norem, dále vyšší míra kooperace mezi jednotlivými orgány finančního dohledu na mezinárodní úrovni. Tou nejdůležitější pak byla zejména snaha rozvíjení opatření a jejich dohled v rámci makroekonomické úrovně včetně zohlednění systémového rizika s cílem rozvíjení schopností k řešení případných dalších krizí na globální úrovni.119 K rozsahu krize přispěl špatně fungující finanční dohled, ale také některé makroekonomické faktory, jako zkrat regulace a jiných částí vedení finančního systému, nedostatečné řešení systémového rizika, transparentnost či ratingové agentury.120 Reakcí na odhalené nedostatky Lamfalussyho procesu byla zpráva EK z října 2008, která vymezila tři nejdůležitější oblasti k zotavení evropského finančního systému. Pozornost je dle této zprávy nutné věnovat zejména utvoření nové struktury a organizace finančního dohledu, která bude brát v úvahu možnost systémového rizika a bude tedy reálně schopna zabránit případným budoucím krizím a jejich dominovému efektu napříč jednotlivými státy. Dále je nutné zaměřit se také na aktuální vypořádání dopadů proběhnuté finanční krize a s jejími dopady na reálnou ekonomiku, upravit tak monetární a fiskální politiky jednotlivých členských států. V neposlední řadě je zapotřebí reagovat na finanční krizi z globálního hlediska, a to zejména rozšířením mezinárodních regulatorních opatření, dále se
musí
zvýšit
úroveň
koordinace
jednotlivých
dohledových
orgánů
a
také
makroekonomických politik jednotlivých zemí.121
Konvergencí v tomto pojetí chápeme přibližování a slaďování využívání právních předpisů v oblasti regulace a dohledu EU Jackson, J., Financial Market Supervision: European Perspective. Congressional Research Service. Dostupný z: http://assets.opencrs.com/rpts/R40788_20100204.pdf 120 Masciandaro, D., Pansini, R. V., Quintyn, M., The Economic Crisis: Did Financial Supervison Matter? Dostupný z:http://www.researchgate.net/publication/228202619_The_Economic_Crisis_Did_Financial_Supervision_Matter 121 Jakson, J., Financial Market Supervision: European Perspective. Congressional Research Service. Dostupné z: http://assets.opencrs.com/rpts/R40788_20100204.pdf 118 119
46
4.5 De Larosièrova zpráva V závislosti na finanční krizi vzrostla potřeba utvořit novou, dlouhodobou strategii v oblasti dohledu. Z tohoto důvodu vznikla z pověření prezidenta EK José Manuela Barrosa v roce 2008 expertní skupina, vedená bývalým šéfem Mezinárodního měnového fondu Jacquesem De Larosièrem. Skupina byla pověřena vytvořením návrhu konkrétních doporučení a opatření, která umožní posílit systém dohledu v EU, obnovení důvěry ve finanční systém a přispěje k ochraně evropských občanů před případnými otřesy finančních trhů. Cílem expertní skupiny bylo prověřit a nalézt reakci na otázky, které vyplynuly v souvislosti s finanční krizí. Bylo nutné najít řešení, jak nejlépe zorganizovat dohled nad finančním trhem v rámci EU, možnosti posílení evropské kooperace jednotlivých dohledových orgánů členských zemí, dosažení finanční stability a stanovit vhodné prostředky pro včasné varování před vznikem nových finančních krizí.122 První návrh, který skupina 25. února 2009 vydala, je známý jako De Larosièrova zpráva, která zahrnuje celkem 31 doporučení v oblasti regulace a dohledu nad finančním trhem, vedoucích k utvoření jednotného vnitřního trhu a globálního systému dohledu. V rámci této zprávy byly nastíněny změny pro uspořádání dohledu, jež by neměl být soustředěn pouze na jednotlivé dohledové orgány, ale měl by se soustředit i na systémové riziko z makroekonomického pohledu. Doporučením tedy bylo odlišení makroobezřetnostního a mikroobezřetnostního dohledu123:
makroobezřetnostní úrovní dohledu je pak nutnost udržovat fungování finančního systému a chránit jej před možností ohrožení tak, aby nedošlo k reálnému poklesu výkonu ekonomiky jako celku. Tento pohled na dohledové uspořádání doposud v konceptu regulatorních opatření chyběl.
mikroobezřetnostní dohled pak spočívá v samotném dohledu jednotlivých dohledových orgánů nad finančními institucemi působícími v daných členských státech.
Podstatou tohoto návrhu jsou tedy změny uspořádání dohledu v rozdělení dohledu z pohledu makro a mikro úrovně finančního systému, přičemž oba tyto systémy jsou reprezentované institucemi evropských orgánů regulace a dohledu. Zpráva se zaměřuje na čtyři oblasti124:
příčiny finanční krize v souvislosti s oblastí regulace a dohledu – zejména špatná analýza a hodnocení makroobezřetného dohledu, kritika nedostatečné spolupráce jednotlivých orgánů dohledu členských zemí,
De Larosière, J., The High-Level Group on Financial Supervision in the EU. Report. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/finances/docs/de_larosiere_report_en.pdf 123 De Larosière, J., The High-Level Group on Financial Supervision in the EU. Report. Tamtéž. 124 Jackson, J. K., Financial Market Supervision: European Perspectives. Dostupné z: http://assets.opencrs.com/rpts/R40788_20100204.pdf 122
47
organizace dohledu nad finančními institucemi a trhy v EU – hodnocení aktuálního stavu regulatorního rámce, politické rámce dohledu v jednotlivých zemích a jejich organizace pro efektivní fungování společného regulatorního rámce,
posilování evropské spolupráce v oblasti finanční stability, dohledu, včasného varování a krizových mechanismů – snaha o rozšíření kooperace v rámci EU,
organizování dohledu EU na globální úrovni – snaha o vytvoření spolupráce mezi jednotlivými dohledovými orgány na globální úrovni.
Na základě De Larosièrovy zprávy se EK a Rada EU dohodli na reformě stávající organizace dohledové struktury, načež EK vytvořila návrh nové evropské dohledové struktury, který byl v červnu 2009 schválen. V září 2009 byl tento návrh přijat EK, postoupen ke schválení EP a Radě. Nový koncept dohledové struktury pak vstoupil v platnost k 1. 1. 2011. Návrh dal vzniknout Evropské radě pro systémové riziko (European Systemic Risk Board, ESRB) a byla vytvořena nová struktura dohledu Evropský systém finančního dohledu (European System of Financial Supervisors, ESFS).
4.6 Evropský systém finančního dohledu Evropský systém finančního dohledu je založen na dvou oblastech. První představuje dohled na makroobezřetnostní úrovni, který je vykonáván Evropskou radou pro systémové riziko, tvořenou členy s hlasovacími právy, mezi které patří generální rada ECB, dále předsedové EBA, ESMA a EIOPA, zástupce EK, předseda a dva místopředsedové ASC a ATC a členy bez hlasovacích práv, mezi které řadíme zástupce národních dohledových orgánů a předsedu EFC. Druhá oblast dohledu na mikroobezřetnostní úrovni pak tvoří Evropský systém orgánů dohledu, společný výbor dohledu, který zahrnuje dohledové orgány pro oblast bankovnictví Evropský orgán pro bankovnictví (European Banking Authority, EBA), pro oblast dohledu v pojišťovnictví Evropský orgán pro pojišťovnictví a důchodové pojištění (European Insurance and Occupational Pensions Authority, EIOPA) a dohledový orgán pro kapitálový trh Evropský orgán pro cenné papíry (European Securities Markets Authority, ESMA), které spolupracují s jednotlivými národními orgány dohledu jednotlivých zemí. Tyto nové orgány dohledu vznikly na základě výborů třetí úrovně Lamfalussyho procesu (CEBS, CESR, CEIOPS) a tvoří skupinu Evropského orgánu dohledu (European Supervisory Authority, ESA). Změna v oblasti regulace a dohledu na mikroobezřetnostní úrovni byla provedena ve dvou časových fázích, kdy v první fázi v letech 2009 – 2010 došlo k posílení úrovně a postavení třech evropských orgánů dohledu s cílem zvýšit úroveň kvality těchto výborů. V druhé fázi pak v letech 2011 – 2012 následovala transformace výborů z třetí úrovně Lamfalussyho procesu (CEBS, CESR, CEIOPS) na nové evropské orgány dohledu v podobě EBA, EIOPA a ESMA.
48
Schéma 2: Struktura uspořádání Evropského systému finančního dohledu
Evropská rada pro systémové riziko (ESRB) členové s hlasovacími právy
Generální rada ECB
Předsedové EBA, EIOPA, ESMA
pozorovatelé
Zástupce EK
Předseda EFC
Zástupci národních orgánů dohledu
Evropský systém orgánů dohledu (ESFS) Společný výbor
Evropský orgán pro bankovnictví EBA
Evropský orgán pro pojišťovnictví a důchodové pojištění EIOPA
Národní orgány dohledu bankovnictví
Národní orgány dohledu pojišťovnictví
Evropský orgán pro cenné papíry ESMA
Národní orgány dohledu trhu s cennými papíry
Zdroj: Jackson, J. K., Financial Market Supervision: European Perspectives. 125 Vlastní zpracování
Takto nově vzniklá struktura evropského systému finančního dohledu pak představovala integrační proces jednotlivých finančních institucí do decentralizovaného modelu institucionální sektorové integrace s kombinací funkcionálního systému dohledu. Jedná se tak fakticky o první koncept jednotného komplexního rámce pro obezřetný dohled na mikro i makro úrovni. Významným přínosem tohoto konceptu je vzájemná kooperace mezi jednotlivými oblastmi dohledu v obou směrech a zajištění dostatečné informovanosti obou zúčastněných stran
125
Dostupné z: http://assets.opencrs.com/rpts/R40788_20100204.pdf
49
s možností utvářet tak komplexní rámec pro zachování finanční stability, vysoké úrovně standardů dohledu a zabezpečení zájmů hostitelských orgánů dohledu.126
4.6.1 Evropská rada pro systémová rizika Finanční krize v roce 2008 odhalila řadu nedostatků v dohledu nad finančním trhem. Za účelem zajištění těchto poruch a potenciálních rizik zavedla EK legislativní opatření, která nahradila stávající systém. Nově vytvořený systém by měl přispět k posílení finanční stability, zajistit jednotné uplatňování a prosazování legislativních pravidel v oblasti regulace a dohledu, včasné odhalování rizik v systému a adekvátní ochranný mechanismus před možnými dopady mimořádných situací, ve kterých by současně měla být posílena i spolupráce jednotlivých dohledových orgánů při jejich řešení. Evropská rada pro systémové riziko (ESRB) byla pověřena úkolem sledovat a posuzovat rizika, zajišťovat včasnou identifikaci zvýšených systémových rizik, vydávat varování a případná doporučení a opatření, vedoucí ke zmírnění rizik a provádění následného monitoringu dodržování vydaných varování a doporučení k řešení těchto rizik. ESRB byla zřízena
nařízením
EP
a
Rady
č. 1092/2010
ze dne
24.
listopadu
2010
o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni EU a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika. ESRB sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem.
Institucionální uspořádání ESRB Na prvních pět let existence ESRB byl zvolen předsedou prezident ECB, aktuálně tedy guvernér italské národní banky Mario Draghi. ESRB je sestaven z generální rady, která představuje rozhodovací orgán, skládající se ze třiceti sedmi členů s hlasovacím právem127 a dvaceti osmi členů bez hlasujících práv128. Činností přípravy zasedání a vedení agendy generální rady je pověřen řídící výbor, skládající se ze čtrnácti členů129. Dalším orgánem ESRB je poté Poradní technický výbor (Advisory Technical Committee, ATC), poskytující poradenství a vytvářející pravidelné analýzy a hodnocení podmínek finanční stability v rámci EU. Dalším poradním orgánem je Poradní vědecký výbor (Advisory Scientific Committee, ASC), vytvářející analýzy akademických pracovníků. Každodenní chod ESRB je pak v kompetenci sekretariátu, který poskytuje ESRB analytickou, statistickou, administrativní a logistickou podporu.130
Jackson, J. K., Financial Market Supervision: European Perspectives. Dostupný z: http://assets.opencrs.com/rpts/R40788_20100204.pdf 127 Prezident a viceprezident ECB, guvernéři národních CB členských států, jeden člen EK, předseda EBA, předseda EIOPA, předseda ESMA, předseda a oba místopředsedové ASC, předseda ATC 128 Zástupci příslušných vnitrostátních dohledových orgánů, vždy jeden zástupce z jedné země; předseda EFC. 129 Předseda a místopředseda ESRB, viceprezident ECB, čtyři členové GR ESRB, člen EK, předsedové EBA, EIOPA, ESMA, EFS, ASC a ATC 130 ČNB. ESRB a ESFS. Dostupný z: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/esrb_esfs/ 126
50
Pravomoci ESRB ESRB je nezávislý orgán odpovědný za dohled nad finančním systémem v rámci EU na makroekonomické
úrovni.
Není
kompetentní
přijímat
závazná
rozhodnutí,
má pravomoc vydávat pouze varování a vytvářet doporučení ohledně nápravných opatření a předkládat návrhy novel legislativních norem pro zajištění shodného uplatňování příslušné legislativy ve všech zemích EU. Při výkonu své činnosti je nestranný, nesmí přijímat pokyny od jednotlivých členských států nebo orgánů dohledu těchto zemí ani jiných veřejných či soukromých subjektů131. ESRB nemá žádné přímé intervenční pravomoci ve vztahu k národním orgánům nebo jednotlivým finančním institucím.132 Může vydávat pouze doporučení, která mohou být určena všem členským státům EU nebo pouze jednomu nebo několika členským státům či jednomu nebo více evropským, př. vnitrostátním orgánům dohledu. ESRB je pověřena požadovat, aby příslušné orgány daného státu opatření přijala. Pokud by se tak nestalo, jsou povinny vysvětlit, proč k přijetí daných opatření nepřistoupily.133
4.6.2 Evropské orgány dohledu Mikroobezřetnostní dohled nad finančním trhem je zajišťován prostřednictvím skupiny ESA, která je tvořena Společným výborem, který zaštituje tři evropské orgány dohledu EBA, ESMA a EIOPA, jež vznikly z výborů 3. úrovně Lamfalussyho procesu. Součástí dohledové struktury jsou také národní dohledové orgány jednotlivých zemí. Společný výbor ESA analyzuje a sleduje rizika, ovlivňující všechny finanční sektory napříč odvětvími. Nejedná se tak o izolované dohlížení, ale dochází k dohledu nad finančním systémem celé EU komplexně. Společný výbor je také odpovědný za dohled nad finančními konglomeráty. Na rozdíl od původních orgánů 3. úrovně Lamfalussyho procesu mají orgány ESA právní subjektivitu. Mají mandát k prosazování nadnárodních zájmů a dosažení pan-evropského pohledu, přičemž při výkonu své funkce se zodpovídají přímo Radě a Evropskému parlamentu.134 ESA však nedisponuje mandátem k přímému dohledu nad jednotlivými finančními institucemi, ten i nadále zůstává výlučně v pravomoci jednotlivých národních orgánů dohledu. Původní orgány 3. úrovně Lamfalussyho procesu měly fakticky pouze poradní charakter. Oproti tomu ESA nastavuje společný rámec pro harmonizaci standardů a zajišťuje konzistentnost těchto opatření v rámci národních dohledových orgánů. Nařízení EP a Rady č. 1092/2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančím systémem na úrovni EU a o zřízení ESRB, čl. 3 – 8. Dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2010:331:0001:0011:CS:PDF 132 Speyer, B., Deutsche Bank. Macro-prudential financial supervision and the ESRB. Understimated potential. Dostupné z: http://www.dbresearch.com/PROD/DBR_INTERNET_EN-PROD/PROD0000000000288200/Macroprudential+financial+supervision+and+the+ESRB%3A+Underestimated+potential.PDF 133 Pravidlo „comply or ex“, tedy dodržuj nebo vysvětli. 134 Speyer, B., Deutsche Bank. Finanzaufsicht in der EU. Inkrementeller Fortschritt, Erolf ungewiss. Dostupné z: www.dbresearch.de/PROD/DBR_INTERNET_DEPROD/PROD0000000000278252/Finanzaufsicht+in+der+EU%3A+Inkrementeller+Fortschritt%2C+Erfolg+ungewiss.pdf 131
51
Schéma 3: Transformace výborů 3. úrovně Lamfalussyho procesu na nové evropské orgány pro dohled nad finančním trhem ESA
Evropský orgán dohledu (ESA)
Evrospký výbor orgánů bankovního dohledu CEBS
Evropský orgán pro bankovnictví EBA
Evropský výbor orgánů dohledu nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním CEIOPS
Evropský orgán pro pojišťovnictví a důchodové pojištění EIOPA
Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry CESR
Evropský orgán pro cenné papíry ESMA
Zdroj: ČNB. Mezinárodní aktivity. Transformace dohledu. 135 Vlastní zpracování.
Mezi hlavní úkoly orgánů ESA patří136:
návrhy a vývoj technických standardů, směrnic a doporučení v příslušných oblastech. Rozsah těchto standardů a směrnic vyplývá z právních předpisů EU137 a jsou právně závazné pro všechny členské státy,
snaha o konvergenci dohledových orgánů,
podporu hlasování kolegií orgánů dohledu, ESA zabezpečuje přípravu agend pro finanční dohled a účast jednotlivých orgánů dohledu na kolegiích,
předcházení regulatorním arbitrážím,
řešení sporů mezi národními orgány dohledu,
realizace vzájemného hodnocení,
Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/mezinarodni_aktivity/. Speyer, B., Deutsche Bank. Finanzaufsicht in der EU. Inkrementeller Fortschritt, Erolf ungewiss. Dostupné z: www.dbresearch.de/PROD/DBR_INTERNET_DEPROD/PROD0000000000278252/Finanzaufsicht+in+der+EU%3A+Inkrementeller+Fortschritt%2C+Erfolg+ungewiss.pdf 137 Některé právní normy, např. ESMA – směrnice MiFID, dále Směrnice o transparentnosti a zneužívání trhů atd. 135 136
52
provádění zátěžových testů, např. v závislosti na provedeném zátěžovém testu analyzuje a hodnotí vývoj produktů či činnost orgánů, tržní praktiky,
sledování a hodnocení tržního vývoje, podílí se na vývoji režimů pro řešení mimořádných krizových situací138,
detekce a měření systémového rizika ve spolupráci s ESRB,
posílení ochrany spotřebitele; ESA je oprávněn analyzovat a hodnotit zejména potenciální rizika z inovací finančních produktů; může provádět šetření konkrétních finančních institucí a produktů pro posouzení případných rizik a možnosti ohrožení stability finančního systému,
zákaz nebo omezení některých činností v krizových situacích.
Takto nastavená struktura systému mikroobezřetnostního dohledu představuje významný krok směrem k harmonizaci finančního dohledu, vytváří se prostor pro konzistentní podmínky v oblasti finančních služeb a rovné zacházení všech investorů v celé EU. I když tato reforma ve skutečnosti posunula oblast dohledu ve prospěch pravomocí některých orgánů na úrovni EU, reálný pan-evropský finanční dohled zůstává prozatím pouhou představou.
Mimořádnou krizovou situací rozumíme situaci, kdy nepříznivý vývoj trhu může způsobit nestabilitu finančního systému v EU jako celku nebo některých jeho částí. 138
53
5 Integrační procesy vývoje regulace a dohledu v České republice Vývoj regulace a dohledu a následně integračních procesů dohledu můžeme rozdělit v České republice na několik období. Před rokem 1990 neexistovaly žádné standardní mechanismy dohledu finančních institucí, ČR neměla žádný koncept uceleného dohledu. K vývoji v oblasti dohledu finančních trhů docházelo souběžně s transformačními procesy, jako byla liberalizace, privatizace nebo v reakci na krize jednotlivých segmentů finančního trhu. V té době byla struktura finančního trhu v ČR tvořena přes 80% bankovním sektorem (včetně družstevních záložen a stavebních spořitelen), segment pojišťoven představoval zhruba 8% tehdejších aktiv finančního sektoru, další 4% zaujímaly penzijní fondy a fondy kolektivního investování pak cca 3%. Nebankovní subjekty139, které nepodléhaly dohledu ze strany ČNB, pak podíl aktiv na finančním trhu ČR v té době činil přibližně 10%.
5.1 Proces integrace dohledu finančních institucí v České republice V 90. letech byla organizace dohledu vykonávána formou sektorového modelu, který byl institucionálně odděleným systémem, zaměřeným na jednotlivé segmenty finančního trhu ČR. Zahrnoval čtyři dohledové orgány:
Česká národní banka – dohlížející na bankovní sektor, zahrnující činnost komerčních bank a stavebních spořitelen,
Komise pro cenné papíry (KCP) – dohled nad kapitálovým trhem, dohlížené činnosti obchodníků s cennými papíry, investičních společností a fondů,
Ministerstvo financí (MF) – dohlížející na činnost pojišťoven a penzijních fondů prostřednictvím Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištěním (ÚDPP). Společně s KCP pak zajišťovala dohled nad činností penzijních fondů,
Úřad pro dohled nad družstevními záložnami (ÚDDZ) – dohlížející na činnost družstevních záložen.
Souběžná činnost těchto čtyř dohledových orgánů však vyvolávala nárůst kompetenčních sporů, související s trendem rostoucí propojenosti jednotlivých sektorů finančního trhu. Mizející hranice mezi jednotlivými finančními sektory postupně vytvářely předpoklad pro změnu nastavení tohoto dohledového systému, ať už posílením kooperace mezi těmito dohledovými orgány navzájem nebo formou vzniku jednotného regulatorního orgánu. Integrační procesy dohledové struktury se v České republice tak fakticky dostávaly
Např. leasingové společnosti, faktoringové společnosti, nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, splátkový prodej atd. 139
54
do popředí zájmů. Stejně tak i vstup ČR do EU vyvolal zvyšující se tlak na sblížení a harmonizaci některých pravidel a opatření v oblasti dohledu s ohledem na mezinárodní úroveň a vznikající nadnárodní ekonomickou skupinu. Reakcí na snahy o vytvoření institucionálního modelu integrace dohledu finančního trhu se v roce 2004 stalo usnesení vlády České republiky, jehož realizace byla rozdělena do dvou fází, při kterých došlo nejprve k integraci dohledu bank a družstevních záložen pod hlavičku ČNB a poté k integraci státního dozoru nad kapitálovým trhem a dohledu nad pojišťovnictvím a penzijním připojištěním. Na základě zákona č. 57/2006 Sb. o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem převzala ČNB dne 1. 4. 2006 pravomoc k výkonu činnosti dohledu nad finančním trhem v ČR. Výkon dohledu v rámci ČR je upraven zejména zákonem č. 6/1993 Sb. o České národní bance, zákonem č. 21/1992 Sb. o bankách a Vyhláškou č. 123/2007 Sb. o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.
5.1.1 První fáze integrace dohledu nad finančním trhem ČR V rámci první integrační fáze došlo ke vzniku poradního orgánu bankovní rady ČNB pro oblast dohledu nad finančním trhem, Výboru pro finanční trh, jehož činnost je upravena zákonem č. 6/1993 Sb. o České národní bance. Poslání, organizace a činnost Výboru pro finanční trh byla upravena § 45 a-d tohoto zákona. Výbor byl sestaven ze 7 členů, předsedy a místopředsedy výboru, dále zahrnoval také člena výboru zvoleného rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny ČR, člena bankovní rady (jmenovaný a odvolávaný bankovní radou), dva vedoucí pracovníky Ministerstva financí (jmenovaní a odvolávaní ministrem financí) a finančního arbitra. Kompetence tohoto výboru spočívaly ve sledování a projednávání obecných konceptů, strategií a přístupů k dohledu nad finančním trhem, sledování trendů v oblasti regulace a dohledu, řešením systémových otázek finančního trhu a výkonu dohledu, a to nejen z pohledu vnitrostátního, ale také na mezinárodní úrovni.140 Následně došlo k integraci státního dozoru nad kapitálovým trhem a dohledu nad pojišťovnictvím a penzijním připojištěním do Komise pro cenné papíry, jejíž činnost je legislativně vymezena zákonem č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu. Komise pro cenné papíry vykonávala dozor v oblasti kapitálového trhu, dohlížela nad plněním informační povinnosti osob podléhajících dohledu, vedla seznamy obchodníků s cennými papíry, organizátorů mimoburzovního trhu, makléřů apod.
§45c zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/ecb/legal/pdf/cs_con_2012_44_draft_law.pdf 140
55
5.1.2 Druhá fáze integrace dohledu nad finančním trhem ČR Druhá fáze integrace dohledu pak představovala transformaci sektorového modelu sjednocením vytvořených dohledových orgánů pod správu jedné instituce, kterou se stala ČNB. V rámci této druhé fáze integrace dohledu rozhodla ČNB o změně uspořádání z původně sektorového modelu dohledu na funkcionální model, který vešel v platnost k 1. 1. 2008. Samotný funkcionální model byl sestaven ze tří sekcí, a sice ze sekce dohledu nad finančním trhem, sekce regulace a analýz finančního trhu a sekce licenčních a sankčních řízení. Mezi hlavní výhody transformovaného funkcionálního modelu dohledu finančního trhu ČR patří především141:
praktické a organizační sloužení dohledů se současným zachováním kontinuity finančního trhu,
zefektivnění vzájemné komunikace a spolupráce v rámci jednotlivých úrovní dohledu,
harmonizace a slaďování metodických postupů a standardů v oblasti dohledu, vydávání licencí, výkaznictví atd.
povinnost pravidelně informovat o činnosti jednotlivých dohledových sekcí bankovní regulace a dohledu. Pravidelně vydává Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem.
Výsledkem těchto integračních fází procesu dohledu bylo tedy vytvoření jednotného regulatorního orgánu dohledu v rámci ČNB s cílem zajištění kvality bankovního dohledu, zefektivnění komunikace mezi jednotlivými finančními institucemi a dosažení úspor nákladů v důsledku zvýšené efektivnosti dozoru, vykonávané prostřednictvím jediného orgánu dohledu. Výkon dohledu v rámci ČR je upraven zejména zákonem č. 6/1993 Sb. o České národní bance, zákonem č. 21/1992 Sb. o bankách a Vyhláškou č. 123/2007 Sb. o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.
Singer, M. ČNB. Dohled nad finančním trhem. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/singer_20100612_dod.pdf 141
56
Schéma 4: Změna uspořádání ze sektorového modelu na model s funkcionální strukturou
Sektorový model
Sekce bankovní regulace a dohledu
Sekce regulace a dohledu nad kapitálovým trhem
Sekce regulace a dohledu nad pojišťovnami
Funkcionální model
Sekce dohledu nad finančním trhem
Sekce regulace a analýz finančního trhu
Sekce licenčních a sankčních řízení
odbor dohledu úvěrových institucí
odbor regulace finančního trhu
odbor licenční
odbor dohledu pojišťovnictví odbor dohledu kapitálového trhu
odbor analýz finančního trhu
odbor cenných papírů a regulovaných trhů
odbor podpory dohledu
odbor sankčních řízení
odbor kontroly řízení rizik odbor kontroly pravidel jednání a odborné péče
Zdroj: Singer, M., ČNB. Dohled nad finančním trhem. 142 Vlastní zpracování.
5.2 ČNB jako integrovaný dohledový orgán Centrální banka ČR, jakožto orgán dohledu nad finančním trhem, získala pravomoc pro regulatorní, licenční a povolovací činnost, hlavní činností je pak posilování stability a transparentnosti finančního trhu v závislosti na zavádění a harmonizaci evropské legislativy. Dále mezi její činnosti spadá přímý dohled nad finančním trhem s využitím dohledu na dálku a kontroly na místě, je pověřena kontrolou v sídlech jednotlivých finančních institucí, monitoringem a následně vyhodnocováním získaných informací o činnostech jednotlivých finančních institucí a v případě zjištění nedostatků je oprávněna k ukládání opatření k nápravě nepřijatelného stavu. Mezi dalšími činnostmi, které ČNB vykonává, je dohled nad dodržováním pravidel ochrany spotřebitele. Provozuje informační systém o úvěrovém zatížení a platební morálce klientů
Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/ download/singer_20100612_dod.pdf 142
57
finančních institucí působících na území ČR, tzv. Centrální registr úvěrů s cílem lepší identifikace problémových dlužníků z pohledu bank, při řízení jejich obchodních rizik. Legislativní rámec regulace a dohledu je v kompetenci MF, ČNB je však odpovědná za vydávání prováděcích předpisů k zákonům vydaným MF, a to formou vyhlášek a opatření. Páteří finančního trhu České republiky je i nadále bankovní sektor, který dosahuje ¾ podílů aktiv celého finančního trhu. Průběžný vývoj v oblasti segmentů finančního trhu za posledních několik můžeme vidět v následující tabulce: Tabulka 4: Vývoj struktury finančního trhu v České republice v letech 2007 - 2012 podíl na aktivech finančního sektoru v % za rok finanční instituce
2007
2008
2009
2010
2011
2012
banky
76,5
77,3
77,2
77,4
78,1
77,2
družstevní záložny
0,2
0,2
0,3
0,4
0,5
0,7
pojišťovny
7,0
7,1
7,5
7,9
7,6
7,8
penzijní fondy
3,4
3,7
4,1
4,3
4,3
4,6
fondy kolektivního investování
3,9
2,8
2,8
3,1
2,9
3,6
nebank. zprostředkovatelé financování aktiv
8,4
8,6
7,6
6,5
6,2
5,8
obchodníci s cennými papíry
0,5
0,4
0,5
0,5
0,4
0,4
Zdroj: ČNB. Zpráva o finanční stabilitě. 2012/2013. 143 Vlastní zpracování. Graf 1: Podíly jednotlivých segmentů na aktivech finančního sektoru v ČR v letech 2007 - 2012 (v %)
Zdroj: ČNB. Zpráva o finanční stabilitě. 2012/2013. 144 Vlastní zpracování.
Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_20122013/fs_2012-2013_financni_sektor.pdf. 143
58
Z tabulky je patrná zejména stabilita v oblasti bankovního sektoru, nepatrný nárůst pak za posledních několik let nastal v oblasti pojišťovnictví a penzijních fondů. Naopak oproti roku 2007 došlo k mírnému poklesu míry aktiv nebankovních zprostředkovatelů financování aktiv, což dokazuje i graf.
5.3 Aktuální stav integrace dohledu finančního trhu v České republice ČNB se snaží o neustálé posilování stability a transparentnosti finančního trhu ČR, v průběhu několika let se podílela a stále se podílí na přípravě strategií regulace a dohledu finančních trhů v rámci EU, jakož jsou směrnice o kapitálových požadavcích, přijímání a implikace pravidel z konceptu Basel II., Basel III., podílí se na účasti vytváření pravidel Solvency II., svoji pozornost dále věnuje i do oblasti regulace ratingových agentur, oblasti kolektivního investování a v neposlední řadě velmi aktuálnímu tématu nového evropského rámce dohledu nad finančním trhem a potenciálně možností vstupu do bankovní unie. Finanční sektor v České republice vystupuje s dostatečnou kapitálovou přiměřeností, mírou likvidity a je odolný vůči případným finančním šokům. Samotný bankovní sektor ČR není zdrojem případných rizik pro ekonomiku. Česká republika vytváří zdravé a ziskové prostředí pro finanční instituce, zejména z oblasti bankovní sféry, které zabírají rozhodující část finančního trhu ČR. Z pohledu ČNB je potom pro finanční trh země nejdůležitější zachování rovnováhy mezi pravomocí a odpovědností při případných změnách regulatorního rámce na úrovni EU. Nicméně, pro případný budoucí vývoj v oblasti dohledu jsou z pohledu ČNB největší rizika právě v možných chybách v nově nastavených pravidlech dohledu či jejich rychlého zavádění a nedostatečně prověřených možných důsledků, vyplývající z těchto kroků. Možnost vzniku systémových rizik a nejasné dopady mezinárodních úmluv a nových standardů v oblasti regulatorního rámce a dohledu jsou hlavními důvody, proč vystupuje ČNB vůči některým nově navrhovaným dohledovým rámcům spíše skepticky. Aktuální formu uspořádání finančního trhu můžeme vidět na grafu podílů jednotlivých finančních segmentů, který byl vytvořen na základě dat, vydaných ČNB ve Zprávě o finanční stabilitě za rok 2012. V době psaní této diplomové práce se jedná o poslední aktuální verzi Zprávy o finanční stabilitě finančního trhu v ČR.
Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_20122013/fs_2012-2013_financni_sektor.pdf. 144
59
Graf 2: Podíly segmentů na aktivech finančního sektoru v České republice za rok 2012 (v %)
Zdroj: ČNB. Zpráva o finanční stabilitě. 2012/2013. 145 Vlastní zpracování.
5.3.1 Evropský rámec dohledu a postoj ČNB ČNB se na jednotlivých mezinárodních procesech k posilování stability a transparentnosti trhu podílí již od raných fází jednotlivých strategií budoucího vývoje dohledové oblasti. Co se týče jednotného evropského rámce dohledu, ČNB zveřejnila svá stanoviska a vznesla zásadní připomínky ke struktuře nového systému evropského dohledu nad finančním trhem. V rámci aktivní spolupráce na mezinárodní úrovni ČNB podporuje koordinaci funkcí prostřednictvím orgánů ESA, přijímá a schvaluje doporučení ESA a souhlasí s nastavením sdílení informací, nikoliv však s rozsáhlým sběrem dat. ČNB podporuje snahy o zvýšení transparentnosti ve finančním sektoru, harmonizace pravidel a snížení diskrecí v rámci EU a požaduje detailnější dopadové studie, které budou dostatečně odůvodňovat případné navrhované změny, opatření či nové regulatorní rámce.146 Hlavní připomínky a kritika, kterou se ČNB ohrazuje proti přijetí nového systému evropského dohledu, jsou především další radikální nebo i postupné kroky, vedoucí k přenesení pravomocí národních autorit na EU, které v konečném důsledku neponesou odpovědnost za přijímaná rozhodnutí. V důsledku takového nastavení by mohla být omezena schopnost České republiky regulovat svůj vlastní finanční trh. V rámci konceptu Basel III. souhlasí ČNB s kroky směřujícími k posílení kvality regulatorního kapitálu a zavedení kapitálových požadavků s cílem zjednodušení struktury kapitálu a zvýšení významnosti kapitálu Tier 1. Dále podporuje snahy o posílení řízení rizika likvidity a snahy o zavedení nových standardů likvidity. Co se týče pákového efektu,
Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_20122013/fs_2012-2013_financni_sektor.pdf. 146 Tomšík, V., ČNB. Regulace a dohled nad finančním trhem v EU – aktuální otázky. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/ download/tomsik_20101122_komora_auditoru.pdf 145
60
neodmítá tento návrh jakožto možnost pro doplnění rizikově založeného minimálního kapitálového požadavku. Nicméně se domnívá, že by bylo vhodnější stanovit pákový efekt jakožto nástroj pro dohled supervizorů v rámci druhého pilíře tohoto konceptu.147 Česká národní banka při plnění svých úkolů spolupracuje s ústředními bankami jiných států, zahraničními orgány a mezinárodními finančními organizacemi zabývajícími se dohledem nad finančním trhem. ČNB je součástí Evropského systému dohledu nad finančními trhy a úzce spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy.148
Tomšík, V., ČNB. Regulace a dohled nad finančním trhem v EU – aktuální otázky. Tamtéž. §2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/ecb/legal/pdf/cs_con_2012_44_draft_law.pdf 147 148
61
6 Jednotný evropský orgán dohledu a návrh na vytvoření bankovní unie Nově vzniklé uspořádání dohledu, postihující úroveň jak mikroekonomickou, tak i makroekonomickou, je významným posunem v integračních procesech regulace a dohledu finančních systémů v rámci EU. Je však nutné si uvědomit, že i přes zvyšující se konzistentnost jednotlivých legislativních standardů, směrnic a jednotlivých procesů v rámci dohledových orgánů jednotlivých zemí, je i nadále zodpovědnost za dohled nad finančními trhy v rukou orgánů dohledu jednotlivých členských států. V závislosti na rozhodnutí národních vlád dochází k implementaci evropských direktiv v těchto zemích, ovšem pouze za předpokladu, že jsou navrhované legislativní kroky konzistentní se zájmy a cíly daných zemí. Ani orgány ESA nemají mandát k dohledu finančních institucí ani případně k vynucování implementace stanovených doporučení či opatření ze strany ESA149. Omezení v tomto dohledu však představuje oblast, která není vhodná pro EU jako celek a její snahu o vytvoření jednotného vnitřního trhu s jednotným dohledovým uskupením. Na základě těchto poznatků vznikla v roce 2012 nová expertní skupina, jejímž úkolem bylo vytvoření nového návrhu pro strukturální reformu dohledu tak, aby došlo ke vzniku jednotného evropského dohledu, tzv. Single European Supervision Model, který by zahrnoval všechny sektory finančního trhu a všechny členské země EU. Představa jednotného mechanismu dohledu pak reálně vstoupila v platnost v červnu 2012, kdy byla odsouhlasena jakožto budoucí uspořádání dohledu prostřednictvím tzv. bankovní unie.
6.1 Bankovní unie Principem bankovní unie je vytvoření jednotného evropského bankovního dohledu v rámci EU, který převezme některé kompetence národních regulátorů a supervizorů. V konečném důsledku by tak všechny úvěrové instituce měly být kontrolovány jednotným způsobem a jedním orgánem napříč hranicemi jednotlivých členských států. Dohledu Evropské centrální banky, případně jiného ustaveného orgánu, by tak mělo podlehnout asi 6 000 bank se sídlem v Euro zóně. Bankovní unie tak představuje rozsáhlý projekt EU pro vytvoření stabilního a důvěryhodného rámce v rámci pan-evropského řešení systému dohledu. Bankovní unie stojí na čtyřech základních pilířích, kterými jsou:
Jednotný Evropský bankovní dohled (Single Supervision Mechanism, SSM), tedy jednotný mechanismu dohledu nad bankami v ECB.
ESA může učinit rozhodnutí za národní vlády pouze ve třech specificky určených případech, a to dojde-li k porušení unijního práva ze strany dané země; vznikne-li spor mezi národními orgány dohledu a nebude možné docílit výsledku prostřednictvím mediace a nebo v případě, nastane-li nouzová situace, kdy bude zapotřebí přinutit dohledové autority dané země nebo příslušné finanční instituce k určitým opatřením či krokům v jejich činnosti. 149
62
Společný Evropský systém pro restrukturalizaci bankovního sektoru (Single Resolution Mechanism, SRM), tj. jednotný mechanismus pro řešení problémů bank v krizových situacích.
Společný Evropský systém pojištění vkladů (Single Deposit Guarantee Mechanism, SDM), tvořící jednotný rámec pro pojištění bankovních vkladů.
Možnost přímé rekapitalizace bank z prostředků ESM (European Stability Mechanism); dále vytvoření jednotných kapitálových požadavků na banky, společná pravidla (Single Rule Book).
Schéma 5: Základní pilíře bankovní unie
Pilíř I.
Pilíř II.
Pilíř III.
Pilíř IV.
Jednotný Evropský bankovní dohled (SSM)
Společný Evropský systém pojištění vkladů (SDM)
Společný Evropský systém pro restrukturalizaci bankovního sektoru (SRM)
Společná pravidla stanovena EBA (Single Rule Book)
Zdroj: Cocris, V., Turcanu, I., Towards a European Banking Union: Risks and Challenges.150 Vlastní zpracování.
6.1.1 Jednotný Evropský bankovní dohled Jak už ze samého názvu tohoto pilíře, který bývá označován za základní stavební kámen Evropské bankovní unie, vyplývá, Evropská centrální banka či jiná centrální instituce by převzala dohled nad celým bankovním sektorem. Dohled nad bankovním sektorem by byl předán z kompetencí národních států Evropské centrální bance. Pro ECB by to však znamenalo nutnost získat i další pravomoci, než pouze samotnou funkci dohledu. ECB by se musela stát vydavatelem bankovní licence, poskytovatelem
likvidity
posledního
stupně,
subjektem
zajišťujícím
kapitálovou
přiměřenost a podobně.151
Dostupné z: http://www.mbf-eu.info/Files/7ffcd1ce-e923-4767-a98f-74f56a09e8df/Paper_COCRIS.pdf. Lannoo, K., The Roadmap to Banking Union: A call for consistency. Dostupné z: http://www.ceps.eu/book/roadmapbanking-union-call-consistency 150 151
63
6.1.2 Společný Evropský systém pro restrukturalizaci bankovního sektoru Jedná se o zavedení jednotného a společného postupu při řešení krizových situací. Tento mechanizmus zároveň počítá se zavedením jednotných pravidel pro úvěrující subjekty a na tyto navazuje. Nebylo však zatím jednoznačně specifikováno, jak by měl mechanizmus fungovat, ani jaké kroky či zásahy bude moci ze svého postavení činit. Neexistuje ani plošná shoda na podobě pravidel pro úvěrující subjekty.152
6.1.3 Jednotný systém pojištění vkladů Jednotný systém pojištění vkladů je jedním z možných instrumentů bankovní unie. Svou podstatou však není jeho zavedení časově svázáno s realizací ostatních pilířů. S trochou nadsázky lze tedy říci, že jednotný systém pojištění vkladů může fungovat, aniž by byl zaveden jednotný bankovní dohled a obráceně.
6.1.4 Možnost přímé rekapitalizace bank z prostředků ESM Poměrně zásadní a potenciálně problematický bod Evropské bankovní unie. Jednalo by se o „tvrdý“ nástroj, na základě kterého by byly rekapitalizovány špatně fungující banky. Otázkou číslo jedna je, kdo a jak by nesl náklady s tímto spojené.
6.2
Bankovní unie a členské státy EU
Bankovní unie je stěžejním tématem pro země euro zóny. Ostatní členské státy EU, kde nadále fungují národní měny (Česká republika, Bulharsko, Švédsko) bankovní unii nepotřebují – bankovní systémy na úrovni národních států jim poskytují veškeré instituty, které potřebují k fungování. Bankovní unie je tedy zejména tématem ke stabilizaci Euro zóny. Země Euro zóny si uvědomují potřebu mechanismu, který umožní fiskální transfery. Cílem těchto opatření je především razantní snížení závislosti solventnosti banky na dluhu státu, ve kterém banka operuje. Toto je možné právě realizací Evropského stabilizačního mechanismu, respektive umožněním přímé rekapitalizace bank. Pravidla rekapitalizace bank by však musely být nastaveny v přijatelných mezích zejména s ohledem na bohatší země Euro zóny, jakou je například Německo. Ke všem předpokládaným očekávaným pozitivům, které bankovní unie přinese, nebo může přinést, však okamžitě vyvstává řada otázek a obav. Hlavní otázkou zůstává, kdo uhradí případné náklady na rekapitalizaci bankovního sektoru. Společně s touto otázkou potom zaznívají hlasy, které naznačují, že velký a silný systém povede ke ztrátě obezřetnosti, jelikož náklady na selhání jednotlivých bank se zaplatí z velkého budgetu, zaplatí je tedy
Lannoo, K., The Roadmap to Banking Union: A call for consistency. Dostupné z: http://www.ceps.eu/book/roadmapbanking-union-call-consistency 152
64
vlastně Evropská unie. S oslabením pravomocí národních dohledových orgánů se váží obavy ze slábnutí tlaku na strukturální reformy ekonomik. Při studiu této problematiky nám také neunikne fakt, že Evropská bankovní unie není nikde v literatuře podrobně popsána a už vůbec není jednoznačně definována. Jednotlivé poznatky a tvrzení jsou často dílem jednotlivců a jejich individuálních názorů. V různých, byť sobě velmi příbuzných zdrojů, můžeme najít zásadní rozdíly či dokonce kontradikce. Mezi hlavní diskutované oblasti na téma bankovní unie by tak měla zaznít především nutnost zajištění finanční stability na základě efektivního dohledu a krizového managementu, dále nutnost zachování jednotného trhu pro finanční služby a omezení konkurenčního prostředí a v neposlední řadě je nutné zapracovat do návrhu také požadavek na ochranu hospodářské soutěže jednotného trhu.153
6.2.1 Hodnocení bankovní unie V rámci Evropské unie se stále velmi obtížně hledá jednotný názor ohledně hloubky a rozsáhlosti celého systému bankovní unie. Jedni v něm vidí důmyslný a propracovaný způsob řízení bankovního sektoru a považují jej za logické vyústění pokračující evropské integrace. Druzí se však netají názorem, že se jedná o jakési nutné zlo pramenící ze všeobecného zájmu, aby fungoval evropský stabilizační systém. Pokud však má tento systém fungovat efektivně a nemá být zneužíván, je zřejmé, že většina dohledových kompetencí prostě nemůže zůstat v rukou jednotlivých národních států.154 K zamyšlení některých expertů vede i fakt, že celý projekt je intenzivně připravován právě v době, kdy zejména španělský bankovní systém zažívá strastiplné období. Není tajemstvím, že zaznívají i otázky, zda se do jisté míry nejedná právě o snahu například Španělska o rychlé vytvoření fondu, ze kterého by španělské banky ve zlé kondici mohly legitimně načerpat finanční prostředky. V neposlední řadě zájmu zůstává otázka nad tím, jak a za jakých podmínek by se na „projektu“ bankovní unie měly podílet státy stojící mimo euro zónu, potažmo za jakých podmínek by se do něj mohly přímo zapojit (tzv. opt-in). V literatuře jsou běžně popisovány stanoviska množství členských států EU či Euro zóny. Z mého pohledu je fundamentální stanovisko právě Německa a z toho důvodu mu věnuji více prostoru. Německo je na jedné straně známo jako silný podporovatel další integrace Evropské unie, na straně druhé však jako ekonomika s velmi specifickým profilem bankovního sektoru.
Speyer, B. DB. EU Banking Union: less and later. Dostupný z: http://www.dbresearch.com/PROD/DBR_INTERNET_ENPROD/PROD0000000000294867/EU+Banking+Union%3A+less+and+later.PDF 154 Speyer, B. DB. EU Banking Union: less and later. Tamtéž. 153
65
6.2.2 Německý postoj k bankovní unii Německo, jak už tomu bývá zvykem, má na celou problematiku vlastní, jedinečný pohled. Nutno podotknout, že v zásadních záležitostech s ním souhlasí i další země jako je Finsko nebo Nizozemí. Tyto státy trvají především na tom, aby vznik a účinnost Evropské bankovní unie nebyly uspěchány, ale byly dobře připraveny a následně hladce implementovány. Další série podmínek směřuje k držení fondů (ať už se jedná o prostředky v rámci Evropského stabilizačního mechanizmu nebo dalších) v rámci bankovní unie. Trvá na tom, aby byly drženy v rámci národních států a nebyly přelévány do všeobecných unijních fondů. V neposlední řadě si tyto země v čele s Německem přejí vznik kontrolního orgánu, který bude dohlížet nad činností Evropské centrální banky nebo i jiné instituce vykonávající dohled v rámci bankovní unie. Specifikem takového subjektu by mělo být rozložení volebních sil. Nemělo by jít o model, kdy každý členský stát má automaticky po jednom hlasu. Uplatnit by se měla takzvaná vážená volební pravidla, která dávají větším státům, jako je právě Německo, větší rozhodovací sílu. Stanovisko Německa má více než jasné základy. Prvním je specifický bankovní systém v této zemi charakteristický velkým množstvím malých subjektů. Druhým je potom obava o použití německých zdrojů a rezerv ke kompenzaci slabých bankovních sektorů v ostatních regionech bankovní unie.155
6.2.3 Stanovisko České národní banky Česká národní banka ústy svého guvernéra vyjádřila podporu vzniku bankovní unie pro státy uvnitř Euro zóny. Zároveň však jasně deklarovala, že povinnost státu do bankovní unie vstoupit by měla být jasně vymezena právě pro země, které používají Euro jako platidlo. ČNB si rozhodně nepřeje, aby byl český bankovní systém, který je dlouhodobě profitabilní, jakkoli negativně zasažen vznikem Evropské bankovní unie.156 ČNB podporu vzniku bankovní unie zdůvodňuje faktem, že jednotně řízená a kontrolovaná monetární unie bude pravděpodobně stabilnějším obchodním partnerem. Důležitost tohoto faktu je dána tím, že země používající Euro coby platidlo, tvoří drtivou většinou cíl našich exportérů. Z pozice ČNB dále vyplývá také skutečnost, že uspěchaná a nadměrná regulace není tím nejlepším řešením problematiky společného dohledu, natož tak, nemůže prostřednictvím akutně vydaných opatření ovlivnit dopady finanční krize. Nejprve musí být provedeny kvalitní analýzy a vyhodnocení dopadů případných reforem než budou nová opatření a nový koncept jednotného systému dohledu implementovány jednotlivými přistupujícími
Speyer, B. DB. EU Banking Union: less and later. Dostupné z: http://www.dbresearch.com/PROD/DBR_INTERNET_ENPROD/PROD0000000000294867/EU+Banking+Union%3A+less+and+later.PDF 156 Singer, M., ČNB. Navrhovaná architektura evropského dohledu nad finančním trhem: pohled ČNB. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy /download/singer_20130507_zofin.pdf 155
66
zeměmi EU. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že v drtivé většině jsou banky v ČR ve vlastnictví zahraničních bank. Banky pak podnikají prostřednictvím svých dceřiných společností, přičemž pobočky vytváří pouze asi desetinu podílu na celkových aktivech finančního trhu ČR. Navíc, český finanční systém je dostatečně kapitalizovaný a zdravý, není tedy nejmenší důvod pro přístup ČR do bankovní unie a plošného zavádění opatření v oblasti
regulace
a dohledu.157
Dlouhodobě
pak
český
bankovní
sektor
patří
k nejziskovějším v rámci celé EU. Z tohoto důvodu je tedy zapotřebí zajistit, aby se vklady tuzemských bank nestaly pouze pohodlným finančním polštářem pro zahraniční mateřské společnosti.158 ČNB taktéž vyjadřuje obavy o možnost narušení finanční stability a zdraví finančního trhu země, ke kterému by vstupem ČR do bankovní unie mohlo dojít. V případě uplatňování nadnárodních zájmů by totiž ve svém důsledku mohlo vést k negativnímu dopadu na likviditu a úroveň kapitálu. 159 Česká národní banka tak v tento okamžik nevidí důvod české účasti na vzniku bankovní unie. Dále vyjadřuje „projektu“ pochybnosti zejména z toho titulu, že jednotlivé členské země Euro zóny stále dostatečně jasně nevyslovily své požadavky a oficiálně nesdělily své stanovisko ke vzniku bankovní unie.160
Holman, R., ČNB. Současné výzvy v oblasti regulace a dohledu nad finančním trhem v EU. Dostupný z: http://www.efp.cz/download/prispevky/Holman_EFP_2010.pdf 158 Tomšík, V., ČNB. Bankovní unie: One Size Fits All? Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/tomsik_20121029_cep.pdf 159 Tomšík, V., ČNB. Bankovní unie: One Size Fits All? Tamtéž. 160 Singer, M., ČNB. Bankovní unie a ČR očima ČNB a aktuální vývoj bankovního sektoru. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy /download/singer_20130507_zofin.pdf 157
67
7 Hodnocení integračních procesů a doporučení pro budoucí vývoj integrace dohledu v rámci Evropské unie Výrazným trendem v oblasti finančních trhů je za posledních několik let dynamicky rostoucí
propojení
jednotlivých
národních
trhů
a
postupné
potírání
rozdílů
mezi jednotlivými finančními sektory. Postupně se projevující proces globalizace a v neposlední řadě utváření nadnárodních finančních skupin se staly podstatnými faktory pro vznik integrovaného dohledu a také změně uspořádání dohledu nad finančními institucemi. Postupně dochází k rozšiřování produktového portfolia jednotlivých finančních institucí, dochází k inovacím v oblasti finančních služeb a produktů, vývoj směřuje k čím dál větší provázanosti jednotlivých finančních segmentů. Taktéž dochází ke vzniku a rozšiřování finančních skupin, jejichž činnost spočívá v křížových finančních aktivitách v rámci celého finančního trhu.
Rostoucí trend je jasně patrný i v oblasti obchodování s různými
hybridními finančními nástroji, potažmo v neustále se zvyšujícím množství přeshraničních finančních toků. Vznik finančních konglomerátů byl jedním z důvodů nutnosti sjednocení dohledu nad finančním trhem. Pouze tak je možné efektivně dohlížet na činnost těchto finančních skupin a jejich jednotlivých součástí. Důvodem pro sjednocení dohledu nad těmito skupinami je také skutečnost, že velké finanční skupiny jsou činné v různých zemích, je tedy zapotřebí vytvořit systém pravidel a opatření, které umožní sjednotit tyto požadavky v co možná největší míře. Reflexí na tento stav je tedy integrace dohledu a to jak na národní, tak i nadnárodní úrovni. Integrační procesy dohledu tak fakticky umožní efektivnější a kvalitnější dohledovou kontrolu nad těmito velkými nadnárodními finančními skupinami. Nutnost globalizace pohledu je tak z tohoto hlediska skutečně velmi kýženým požadavkem na integraci dohledu. Cílem integrace dohledu finančních institucí je tak možnost konzistentního dohledu na konsolidovaném základě. Dalším přínosem integračních procesů dohledu nad finančním trhem je také dosažení úspor z rozsahu, které s sebou přináší integrace dohledu do jednoho dohledového orgánu, přičemž dochází současně k eliminaci zbytečného překrývání dohledových aktivit a požadavků na dohlížené finanční instituce. Stejně tak umožní efektivnější využití jak lidských, tak technických kapacit. Uplatňování konzistentní politiky v oblasti regulace a dohledu je další z důvodů pro integraci. Je nutné, aby bylo možné v rámci jednotlivých finančních trhů sledovat stejná kritéria, jednotlivé finanční instituce by měli mít stejné podmínky pro obchodování a pro svoji činnost na finančním trhu. Mělo by dojít ke sjednocení a harmonizaci pravidel tak, aby nebylo možné dosažení konkurenčních výhod v rámci jednotlivých sektorů
68
finančního zprostředkování. Je zapotřebí eliminovat možnosti vzniku finančních arbitráží, a to jak v rámci jednotlivých finančních segmentů, tak v rámci nadnárodního působení jednotlivých finančních institucí. S ohledem na tuto skutečnost musíme také zmínit požadavek na transparentnost finančního trhu, která je v současné době propojování ekonomik a finančních trhů na nadnárodní úrovni jednou z prioritních oblastí pro efektivní fungování a dosažení finanční stability. V souvislosti s rostoucím propojení finančních trhů na mezinárodní úrovni je tlak na vytvoření společných regulatorních opatření, harmonizace jednotlivých pravidel v oblasti regulace a dohledu finančních institucí i integrace dohledových orgánů pro lepší efektivitu celé této oblasti klíčový. Za posledních několik let se tak v tomto ohledu ozývají hlasy s požadavkem na vznik jednotného trhu finančních služeb se společným orgánem dohledu. Tyto snahy směřují tedy ke vzniku nadnárodního uspořádání a vytvoření panevropského dohledu nad finančními institucemi v rámci celé Evropské unie. V případě České republiky je nutné uvědomit si strukturu finančního trhu, který je v drtivé většině tvořen zejména bankovními institucemi (téměř 80% aktiv finančního trhu zaujímají banky). Výrazně se u nás projevuje vliv řady finančních konglomerátů. V rámci bankovní sféry se pak tři největší finanční skupiny, mezi které patří skupiny ČSOB, ČS a KB podílí na aktivech sektoru podílem 50%. Akcionáři těchto bank jsou potom v drtivé většině bankovní skupiny ze zemí Evropské unie, především pak Rakouska, Belgie a Francie. Celkově pak v bankovním sektoru zaujímá více než 90% aktiv zahraniční kapitál. Česká republika má v porovnání s některými dalšími členskými zeměmi relativně malí finanční trh, na rozdíl např. od Německa či Velké Británie, jež disponují rozsáhlým rozvinutým finančním trhem, v rámci kterého vykonává dohled pouze jeden orgán dohledu. Česká republika tak fakticky svým rozsahem finančního trhu může efektivně fungovat při využití institucionálního uspořádání a integrovaného dohledu. Rozdělení regulatorních a dohledových orgánů v závislosti na segmentech finančního trhu v tomto případě může být neefektivní a s ohledem na výši nákladů a možnosti duplicit nepřínosné pro vývoj finančního trhu země. Je nutné si tedy v této souvislosti uvědomit, že finanční trhy jednotlivých zemí mají svá specifika a zvláštní charakteristiky, závislé na historickém vývoji, ekonomickém i politickém stavu země apod., které je zapotřebí při snahách o integraci dohledu vzít v úvahu. Stejně tak možnost lepší a efektivnější komunikace mezi jednotlivými institucemi i segmenty finančního trhu jsou jedním z přínosů, které integrační procesy dohledu umožňují. Odstranění nedostatků v komunikaci mezi jednotlivými dohledovými orgány pak taktéž zvýší kvalitu prováděného dohledu. Integrovaný dohled znamená také možnost lepšího monitorování jednotlivých finančních segmentů a činnosti jednotlivých finančních institucí, a to s ohledem na požadavek zabezpečení stability finančního trhu, jeho odolnosti vůči vnějším šokům a eliminaci
69
systémového rizika či odhalování případných vnějších hrozeb z okolních zemí. Pomocí integrovaného dohledu je možné lépe sledovat a hodnotit stav a vývojové tendence finančních trhů a jeho segmentů, stejně tak deklarovat případná rizika. Dalším důvodem pro integraci a rozsáhlou reformu dohledu nad finančními trhy v Evropské unii zapříčinila také krize z roku 2008, která odhalila řadu slabin propojení jednotlivých finančních trhů na mezinárodní úrovni. Existence systémového rizika a možnost dominového efektu na hospodaření finančních institucí jednotlivých zemí zadal příčinu k řadě analýz, na jejichž základě bylo vytvořeno několik modelů integrace dohledu tak, aby bylo do budoucna případným novým finančním krizím možné předejít. Prohlubující se závislosti jednotlivých finančních národních trhů, potažmo rostoucí provázanost a globalizace finančních trhů představuje jisté riziko podnikání na finančních trzích. Tuto skutečnost potvrdila i finanční krize, při které nastal typický dominový efekt, který způsobil řadu negativních dopadů a ovlivnění finančních institucí a jejich hospodaření v rámci celé EU. Rostoucí provázanost těchto nadnárodních finančních trhů tak poukázala na nutnost vytvoření integrovaného dohledu, aby bylo možné zamezit těmto rizikům a došlo k faktickému omezení systémového rizika v tomto sektoru. Z tohoto pohledu je integrace dohledu velmi žádoucí, jelikož v případě odděleného dohledu jednotlivých zemí není reálně možné ovlivnit tyto negativa a eliminovat případné dopady finančních krizí, vyplývající z rostoucí globalizace finančních trhů. Tak jako můžeme spatřovat v integračních procesech řadu výhod, je důležité si uvědomit i negativní stránky, které s sebou integrace dohledu finančních institucí může přinést. V této souvislosti je zapotřebí si taktéž uvědomit, že zatímco rizika vyplývající z některých snah o integraci dohledu, jsou přítomna prakticky od začátku přechodu na integrovaný dohled, výhody těchto integračních kroků se projeví prakticky až po určité době jeho fungování. Hodnocení integračních procesů se může stát také neobjektivní v důsledku různorodosti dohledového vzorku. Jak již bylo zmíněno výše, jednotlivé členské země mají různě rozvinuté finanční trhy a odlišné modely uspořádání, vyplývající z jejich ekonomických, politických či historických zvyklostí. I přes řadu nevýhod, které s sebou integrace dohledu může přinést, je problematika integrace dohledu finančních institucí za poslední období velmi diskutovanou otázkou na evropské půdě. Zejména v reflexi na finanční krizi vznikla řada expertních skupin, jejichž cílem bylo vytvořit návrh integrovaného dohledu tak, aby byla posílena a zajištěna stabilita finančních trhů na nadnárodní úrovni. Stejně tak bylo zapotřebí vzít v úvahu nutnost ochrany účastníků finančního trhu. Hlavním požadavkem na reformovaný integrovaný systém tak bylo zejména zajištění stability globálních finančních trhů a její prevence. Efektivně fungující systém a uspořádání evropského dohledu musí zabezpečovat stabilitu nadnárodních finančních trhů a potlačovat konkurenční prostředí. 70
Jedním ze stěžejních návrhů pro integraci dohledu se stala De Larosierova zpráva, která navrhla způsob uspořádání dohledu nad finančním trhem prostřednictví decentralizované struktury systému dohledu. Tento návrh dal vzniknout dvou-pilířové struktuře dohledových orgánů v rámci EU, a sice Evropského systému orgánu dohledu nad finančním trhem (zahrnujícím tři orgány dohledu zaměřených na segment bankovnictví, orgán dohledu pro cenné papíry a pro pojišťovnictví a důchodové pojištění) a Evropské rady pro systémová rizika. Akční plán, se kterým expertní skupina kolem J. de Larosièra přišla, představoval fakticky první návrh pro integrovaný dohled, který bere v úvahu nejen dohled zajišťovaný na mikroúrovni, ale také z pohledu makroekonomického. Návrh dohledu byl fakticky reflexí na finanční krizi a snahou o nápravu veškerých slabin v tehdejším systému dohledu, které tato krize odhalila. I přes snahu vytvoření nadnárodního orgánu dohledu pracuje tento koncept se zachováním pravomocí dohledových institucí v rámci jednotlivých národů. Došlo k propojení národních dohledových orgánů s činností nových evropských orgánů dohledu, čímž došlo ke zlepšení a rozšíření možností při řešení krizových situací. Evropská
rada
pro
systémová
rizika
je
stěžejním
orgánem
zabývajícím
se makroekonomickou úrovní dohledu. Jejím úkolem je zejména zabezpečování finanční stability na makro úrovni a také sledování a nutnost upozorňování na případná systémová rizika, jež by mohla ohrozit finanční trhy členských zemí EU. I přestože se jedná o instituci, která je kompetenční vydávat doporučení a navrhovat opatření ke stabilizaci a ochraně celého finančního systému, nemá právní subjektivitu. Naopak dohled na mikroúrovni je pak prováděn prostřednictvím Evropského orgánu dohledu nad finančním trhem. Ten pak dále zahrnuje orgány dohledu, jako jsou Evropský bankovní orgán, Evropský orgán pro cenné papíry a Evropský orgán pro pojišťovny a důchodové pojištění. Tyto tři dohledové orgány vznikly transformací orgánů z třetí úrovně Lamfalussyho procesu. V rámci tohoto uspořádání jsou pak za dohled v jednotlivých členských zemích zodpovědné samotné národní orgány dohledu. Takto rozdělené kompetence mezi nadnárodními a národními orgány dohledu se staly nejvíce diskutovaným, resp. kritizovaným bodem celého konceptu dohledu dle skupiny De Larosièra. Některé členské státy EU, mezi které se zařadila i Česká republika, se ohradili proti tomuto uspořádání, při kterém by orgány ESRB i ESA disponovali příliš velkými pravomocemi, které by mohly výrazně omezit kompetence jednotlivých národních orgánů dohledu. Nadnárodní orgány by tak fakticky disponovaly řadou pravomocí, načež zodpovědnost za provedené opatření a implementaci pravidel do systémů jednotlivých zemí by byla na bedrech národních dohledových orgánů. Případné náklady by pak v této souvislosti nesl
71
někdo, kdo nebude mít pravomoc dostatečně rozhodovat o navrhovaných či přijatých opatření v oblasti dohledu. Rozsah kompetencí a pravomocí těchto dvou nadnárodních orgánů se stal nejvíce diskutovanou problematikou pro vznik nového evropského dohledu. Mezi dalšími nevyřešenými otázkami tohoto reformního systému dohledu pak byla také spolupráce mezi jednotlivými regulatorními orgány, možnost zneužívání trhů a nebezpečí morálního hazardu. Ze strany ČNB zazněly obavy zejména v souvislosti ztráty složek z dohledu a regulace, které spadají pod ESA. Dále také zazněla řada pochybností s ohledem na řešení oblasti mediace. ČNB vyjádřila svoji obavu z možného omezení kompetencí malých států a nevyslyšení jejich preferencí s ohledem na specifičnost finančních trhů některých zemí. ČNB vystupuje dlouhodobě jakož to kritik evropského uspořádání a zdůrazňuje skutečnost, že pouze dohledový orgán dané země zná nejlépe specifika svého finančního trhu a stejně tak je nejlépe informovaná o možných rizicích. Je proto nejvíce kompetentním orgánem v případě nutnosti vytváření opatření a implementaci nových pravidel tak, aby zabezpečil svůj finanční trh, jeho stabilitu, důvěryhodnost a transparentnost. Pokud bychom měli hodnotit Evropskou radu pro systémové riziko, zásadní výhodu tohoto dohledového orgánu můžeme spatřovat zejména v jeho činnosti, tedy identifikaci systémových rizik a jejich hodnocení z pohledu celé EU, s čímž fakticky souvisí také případná podpora spolupráce a koordinace dohledu. Je však nutné si uvědomit, že aktuální forma institucionálního uspořádání je forma tohoto orgánu v podstatě předurčena k neefektivitě svého působení. Celá ESRB zahrnuje příliš mnoho členů na to, aby bylo reálné rychlé a zejména efektivní rozhodování v případě schvalování předkládaných návrhů a opatření. Dalším kritickým bodem je také míra kompetencí, kterou ESRB disponuje. I přes vysokou míru pravomocí předkládaných legislativních návrhů a opatření, nedisponuje možností případných ukládání sankcí či nápravných opatření. Je fakticky tedy orgánem, který nemá možnost vymáhat implementaci přijatých legislativních kroků v rámci jednotlivých národních orgánů dohledu. V rámci stanovování legislativních opatření a rozhodovacích procesů je tak ze strany ESRB zapotřebí vytvářet kvalitní a velmi komplexní analýzy a doporučení, kterými si získá respekt ze strany jednotlivých členských zemí. Musí vytvářet komplexní a ničím limitované analýzy tak, aby nedošlo k podcenění případných rizik z makroekonomického pohledu, ale naopak zajišťovala jednotnost v oblasti dohledu nad finančními trhy celé EU. V případě orgánů ESA dochází ke snahám o sblížení dohledu v rámci členských zemí EU navzájem a současně ke zlepšování mezinárodní evropské dohledové koordinace. Výhodou orgánů ESA oproti původním orgánům, vyplývajících z Lamfalussyho konceptu, je povinnost implementace všech vydaných technických standardů do národních finančních
72
struktur všech členských států EU. ESA fakticky disponuje pravomocí vytvořit jednotný legislativní rámec pro harmonizaci dohledu mezi jednotlivými členskými státy EU. Nevýhodou v rámci fungování ESA je pak zejména nemožnost přímé dohledové aktivity vůči členským zemím EU. Stejně tak je ESA plně závislá na informacích a datech, které získá ze strany jednotlivých národních orgánů dohledu, jelikož sama těmito zdroji nedisponuje. Je tedy pak otázkou, jak budou jednotlivé národní orgány ochotny poskytovat podrobné a pravdivé údaje a informace o svých finančních trzích, jejich uspořádání, činnostech finančních institucí apod. Skutečnost, že ESA nemá fakticky žádnou možnost přímého dohledu je podstatným problémem v nastavení tohoto konceptu integrovaného dohledu. Národní dohledové orgány mají vyšší úroveň znalostí národního finančního trhu, jeho uspořádání a specifik, což je významným argumentem pro zachování dohledu na národní úrovni. I přes skutečnost, že odpovědnost za dohled nad finančními trhy i nadále zůstává plně v pravomoci jednotlivých členských zemí a jejich orgánů dohledu, vývoj posledních pár let dal vzniknout novému konceptu se snahou o vytvoření jednotného integrovaného modelu pod vedení jednoho evropského orgánu v rámci EU. Cílem EU se za posledních pár let stalo vytvoření jednotného mechanismu dohledu s cílem vytvoření stabilního, transparentního a bezpečného rámce na evropské úrovni. Do popředí zájmů EU se tak dostala snaha o vytvoření jednotného integrovaného finančního systému, tzv. bankovní unie. Ta by měla vytvořit nadnárodní systém dohledu, který bude uskutečňován
prostřednictvím
jediného
dohledového
orgánu
napříč
hranicemi
jednotlivých členských států. Tento koncept představuje snahu EU o vytvoření dohledového rámce na úrovni pan-evropského řešení. Bankovní unie pak stojí na čtyřech základních pilířích, které zahrnují orgány, jako jsou jednotný evropský bankovní dohled, společný evropský systém pro restrukturalizaci bankovního sektoru, společný evropský systém pojištění vkladů a v neposlední řadě pilíř pro možnost rekapitalizace bank ze společného evropského fondu a vytvoření tak fakticky jednotných kapitálových požadavků formou vytvoření knihy jednotných pravidel pro oblast dohledu. Dohled nad celou EU by pak měl být v kompetenci ECB, která bude využívat jednotného dohledového mechanismu, složeného právě z ECB a národních supervizorů. Konečné slovo pak v jednotlivých otázkách a opatřeních dohledové oblasti bude mít právě ECB, přičemž národní dohledové orgány v tomto konceptu představují pouze jakousi formu asistenčních orgánů, které budou muset přijatá opatření ze strany ECB implementovat do jednotlivých legislativních řádů členských zemí EU. Koncept bankovní unie je však z tohoto pohledu relevantní pouze pro země euro zóny. Pro země, které si i nadále udržují vlastní národní měny, jakožto např. Česká republika, nepředstavuje bankovní unie výraznější přínosy v dohledové oblasti. Snahou bankovní unie je stabilita především na úrovni euro zóny. Bankovní unie by měla nápomoci k razantnímu snížení závislosti solventnosti bank na dluhu státu, a to prostřednictvím
73
mechanismu umožňujícím fiskální transfery. Podstatná je také možnost rekapitalizace bank, ovšem za předpokladu transparentně a přijatelně nastavených podmínek pro využití této možnosti, zejména s ohledem na možné zneužití ze strany chudších zemí EU oproti zemím ekonomicky vyspělejším a bohatším. Nicméně pokud budeme hovořit o možnosti rekapitalizace bank, je zapotřebí také stanovit podmínky odpovědnosti s ohledem na náklady, které s sebou tento proces přinese. Jedním z hlavních odpůrců bankovní unie je Německo. To je specifické již svým bankovním sektorem, který zahrnuje řadu převážně malých bank, nad nimiž je výhodnější dohlížet formou národního dohledového orgánu tak, aby nedošlo k negativnímu vlivu na stabilitu finančního sektoru této země. Specifický finanční trh je tak jedním z důvodů, proč je Německo proti vstupu do bankovní unie. Dalším důvodem je pak také strach Německa z možného zneužití společného fondu, jehož vznik koncept bankovní unie předpokládá. Zastává názor, že by tyto případné prostředky měly být drženy v rukou národních orgánů dohledu či států a neměly by být slučovány do jednotného fondu pod hlavičkou ECB. Důvodem pro tento postoj je obava z možného zneužití vytvořených fondů, ze kterých by členské země, které se potýkají s problémy ve finanční oblasti, mohly legitimně čerpat volné finanční prostředky. Požadavkem je tak zachování prostředků do společného fondu a garanci vkladů v kompetenci národních orgánů a ne sloučení do jednotného fondu pod správou ECB. Obavou vstupu ČR do bankovní unie je pak také možnost oslabení národního vlivu při tvorbě pravidel vnitřního trhu pro finanční sektor. Celkově ČNB nesouhlasí s rozsahem pravomocí, kterými by měla ECB v rámci bankovní unie disponovat. Výraznou kritikou bankovní unie je také její uspěchaná forma návrhu a snaha o co možná nejrychlejší realizaci tohoto projektu. Z řady členských zemí zaznívají hlasy, argumentující nutností řádného projednání celé problematiky vytvoření bankovní unie a její konkrétní podoby tak, aby byla pro jednotlivé členské státy i EU jako celek skutečně přínosem a správným krokem k efektivnímu fungování a zabezpečení finanční stability společného finančního trhu. ČNB vyjádřila svůj zájem na řešení finanční krize eurozóny a podpořila snahy o zajištění její finanční stability. Nicméně nedomnívá se, že současný návrh bankovní unie je ve stavu, který by byl skutečnou reflexí na aktuální problémy finančního sektoru euro zóny. Stejně tak není v souladu se zásadou subsidiarity při péči o finanční stabilitu jednotlivých členských států.161 Česká republika je prozatím v otázce bankovní unie tedy spíše skeptická. Stejně tak jako řada jiných zemí, i ČNB vidí hlavní nutnost v pomalé a důsledné přípravě bankovní unie. Apeluje na nutnost řádného projednání veškerých oblastí bankovní unie a uvádí, že není
Tomšík, V., ČNB. Bankovní unie: One Size Fist all? Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/tomsik_20121029_cep.pdf 161
74
v zájmu členských zemí, aby takto důležitý koncept nadnárodního charakteru byl uspěchán. Příkladem země, která naopak jednoznačně podporuje vznik bankovní unie, je například Francie, která považuje návrh bankovní unie za správný směr k vytvoření jednotného dohledu v rámci euro zóny, který poskytne posílení stability evropského finančního trhu jako celku. Nejen rozsah dohledové působnosti, ale také konsolidace monetární unie, jsou pro tuto zemi hlavními důvody pro vytvoření bankovní unie. Celkově je Francie jednou z členských zemí, která dlouhodobě podporuje snahy o vznik integrovaného dohledu nad celou EU. Návrh bankovní unie s sebou tedy přináší řadu nezodpovězených otázek a rozporuplné reakce jednotlivých členských zemí. Můžeme se setkat s názory zemí, které považují bankovní unii jako krok správným směrem k vytvoření jednotného integrovaného a institucionálního rámce dohledu, který povede k užší koordinaci a ekonomické integraci všech zemí EU. Odpůrci bankovní unie naopak ale zastávají názor, že vznik bankovní unie v rozsahu, v jakém je aktuálně navržen, nepředstavuje výraznější krok k evropské integraci, ale je pouhou reakcí na dluhové potíže některých členských zemí a bude tak fakticky jistým způsobem rekapitalizace těchto problémových finančních institucí. Tento pohled pak zaznívá zejména ze zemí, které jsou dlouhodobě profitabilní a mají zdravý finanční sektor bez finančních či dluhových potíží, mezi něž patří právě i Česká republika. Doporučením tak pro budoucí vývoj v oblasti integrace dohledu je zejména otázka nutnosti řádného a rozsáhlého analyzování připravovaného návrhu bankovní unie a její možné dopady do finančního sektoru jednotlivých členských zemí EU. Není možné tento proces uspěchat, v zájmu celé EU je vytvoření komplexního řešení integrace dohledu, nikoliv pouze útržkovité řešení, které do jisté míry může skutečně připomínat pouze co možná nejrychlejší způsob jak zachránit dluhem postižené země, jako je např. Španělsko. Vytváření konceptu dohledu formou tzv. salámové metody, kdy se postupně nabalují další a další předpisy a opatření, nepředstavují efektivní způsob pro vytvoření jednotného finančního sektoru s integrovaným dohledem v rámci EU jako celku. Domnívám se, že pro udržení finanční stability z globálního hlediska, za současné podpory přeshraniční finanční stability a udržení národních kompetencí v dohledových procesech, jsou stěžejními otázkami pro vytvoření návrhu efektivního integrovaného dohledového systému. I když je bankovní unie zajímavým konceptem, nemyslím si, že by byla ve stavu, v kterém je aktuálně navržena, výrazným přínosem pro budoucí uspořádání dohledu v rámci členských zemí EU. Bankovní unie je z mého pohledu vhodná zejména pro země, jež jsou členy euro zóny. Členské země EU, které si i nadále udržují systémy vlastních národních měn, by neměly být povinné vstoupit do této unie. Mnohé země fungují v rámci vlastních dohledových struktur v dlouhodobém období profitabilně, načež by přesun dohledových kompetencí pod hlavičku ECB mohl přinést přísnější opatření, které by nereflektovaly
75
specifické uspořádání a charakteristiky finančních trhů některých těchto zemí. Jednou z těchto zemí je i Česká republika, jejíž institucionálně integrovaný systém dohledu do centrální banky ČNB vytváří efektivní systém dohledu, zohledňující právě národní specifika finančního trhu. Možnost budoucího uspořádání evropského dohledu nad finančními trhy všech zemí EU v rámci jedné evropské autority dohledu mi přijde jako velmi nepravděpodobný a nešikovný koncept. Celá EU, tvořena 27 členskými zeměmi, představuje velmi rozsáhlý soubor, ve kterém by bylo zapotřebí souhlasu a harmonizace pravidel v oblasti regulace a dohledu tak, aby došlo ke sjednocení podmínek pro dohledové aktivity. Odlišnosti jednotlivých zemí, jejich úroveň vyspělosti a finanční možnosti dávají předpoklad k nutnosti spíše dobrovolných opatření a dohod na nadnárodní úrovni, týkajících se dohledu, než možnost efektivního fungování dohledu prostřednictvím jednotného modelu dohledu pod křídly jednoho dohledového orgánu EU. Klíčovou roli v tomto pohledu sehrává také skutečnost, kdy jednotlivé členské země dosahují mnohem vyššího povědomí o prostředí svých vlastních národních finančních trhů. Jedná se tak o velmi silný argument v případě otázky možnosti začlenění dohledu domácích institucí do jednotného nadnárodního dohledového mechanismu. Zásadní problém v integraci dohledu pak spatřuji především ve spojení jednotlivých zemí fungujících s různým stupněm vyspělosti finančních trhů. Navíc je nutné si uvědomit, že v případě vyšší míry integrace státních ekonomik do nadnárodního uskupení s sebou přináší také riziko rychlejšího šíření případné finanční nákazy. Stejně tak trend vytváření finančních konsolidovaných skupin vytváří větší prostor pro rozšiřování finanční nákazy mezi jednotlivými sektory finančního trhu. K rozšíření finanční nákazy mezi jednotlivými finančními institucemi pak dochází především v důsledku majetkového propojení finančních skupin, řadou vzájemných obchodů např. v oblasti cenných papírů, repo obchodů apod. Vznik finanční nákazy může být způsoben taktéž v důsledku asymetrie informací o finančním trhu, důvěryhodnosti finančního trhu z pohledu jednotlivých účastníků, tj. zejména vkladatelů anebo jejich negativních očekávání, založených na neúplných informacích či vývoje finanční situace v jiných evropských zemích. V tomto ohledu je nutné také vzít v úvahu případnou hloubku ekonomických šoků do fungování finančních trhů jednotlivých členských zemí, jejichž integrací dojde k možnosti prohloubení negativních dopadů těchto mimořádných krizových situací. Dle mého názoru by se snahy o integraci dohledu měli zaměřit na finanční trhy zemí komplexně, ne pouze na oblast bankovnictví, byť tato oblast představuje nejrozsáhlejší část finančních trhů zemí EU. Možností pro nastavení vhodného institucionálního uspořádání dohledu je pak možnost sloučení evropského dohledu pod jednu dohledovou autoritu, kterou může být buďto ECB nebo jiný jednotný dohledový orgán v rámci celé EU. Samozřejmě je možností také
76
kombinace obojího, tedy přenesení dohledové pravomoci na jednotný evropský orgán dohledu, zaštiťující také činnost ECB. V rámci snah o vytvoření jednotného finančního trhu je však zapotřebí zajistit harmonizaci standardů a jednotlivých pravidel ve všech 27 zemích EU. Z tohoto důvodu spatřuji výrazněji výhodnějším řešením integraci dohledu prostřednictvím společného výboru pro dohled nad finančními trhy než začlenění dohledu do ECB či přenesení dohledových pravomocí právě pod hlavičku ECB. Z tohoto pohledu se domnívám, že struktura dohledu vytvořená v rámci konceptu De Larosièra představuje efektivnější uspořádání než dohled prostřednictvím ECB, potažmo v případě bankovního sektoru vytvořením bankovní unie podle aktuálního návrhu uspořádání. V souvislosti s bankovní unií musíme podotknout také nutnost rozsahu a povinnost vstoupit do bankovní unie. Jak jsem již zmínila výše, z mého pohledu je bankovní unie vhodná pro země euro zóny. Domnívám se, že země, které si udržují vlastní suverenitu prostřednictvím svých vlastních národní měn, by neměly být nuceny pro vstup do této unie. Bankovní unie by v tomto případě měla umožnit pouze dobrovolný vstup těchto zemí, nikoliv jeho povinnost z pohledu jednotlivých zemí EU. Tento koncept by však byl v rozporu s jedním ze základních cílů integrace dohledu, kterým je zajištění transparentnosti finančních trhů z nadnárodního hlediska. Navíc omezení integrace dohledu pouze na oblast bankovnictví, se kterým koncept bankovní unie přichází, se mi nejeví jako efektivní krok k vytvoření integrovaného modelu dohledu. I přes vysoký podíl bankovních institucí na finančních trzích jednotlivých zemí se domnívám, že uspořádání evropského dohledu na nadnárodní úrovni by mělo postihovat celý finanční sektor a ne jen jeho části. Stejně tak i problematika home-host country je velmi důležitou pro nově navrhované koncepty integrace dohledu finančních institucí na nadnárodní úrovni. V případě přidělení pravomocí orgánům dohledu domácí země nad svými dceřinými pobočkami v jiných zemí, bude negativním důsledkem tohoto kroku omezení pravomocí domovského dohledového orgánu a narušení jeho odpovědnosti za udržení finanční stability země z pohledu hostitelské země. Struktura dohledu nad domácími a zahraničními finančními instituce tak dává prostor pro další pohledy na systémové uspořádání integrovaného dohledu. Jednou z možností by bylo koncipování dohledu do dvou dohledových orgánů, přičemž národní a tuzemské finanční instituce by byly dohlíženy prostřednictvím svého domovského orgánu dohledu (v případě ČR tedy pod dohledem ČNB), zatímco dceřiné společnosti a pobočky zahraničních finančních institucí, stejně tak jako nadnárodní finanční skupiny by byly dohlíženy prostřednictvím svého domovského orgánu dohledu. Nevýhodou tohoto uspořádání je však složitost v této dohledové struktuře a navíc fakticky velmi omezené možnosti dohledu tuzemské dohledové autority nad efektivním fungováním národního finančního trhu a udržení jeho stability. Stejně tak by mohlo docházet k častějšímu vzniku arbitráží
77
na jednotlivých finančních trzích, jelikož by domovská země fakticky neměla možnost zasáhnout do hospodaření finančních institucí, spadající pod dohled své domovské země. Jiné regulatorní a dohledové pravidla v evropských zemích by pak zapříčinily konkurenční nerovnosti, což je opět v přímém rozporu s efektivně fungující dohledovou strukturou jednotného finančního trhu. Reflexí na tato negativa by mohlo být řešení dohledu prostřednictvím národních orgánů dohledu nad všemi finančními institucemi působícími v dané zemi, načež tyto dohledové orgány by poté byly dohlíženy prostřednictvím nadnárodní evropské dohledové autority. Domnívám se, že toto uspořádání systému dohledu v rámci EU by bylo efektivní formou dohledového rámce. Výhodou tohoto konceptu je zejména udržení kompetencí národních dohledových autorit a možnost tak zohlednění specifik národních finančních trhů při vykonávání dohledu, zatímco by tyto jednotlivé národní orgány dohledu podléhaly nutnosti plnění podmínek a implementaci pravidel dohledových autorit na nadnárodní úrovni. Touto dohledovou nadnárodní autoritou by pak mohl být například jednotný evropský orgán dohledu společně s výborem pro systémové riziko tak, aby byl splněn požadavek dohledu z pohledu mikroekonomického i makroekonomického. Otázka přenesení kompetencí z národních dohledových orgánů na evropskou úroveň je pak stěžejní oblastí integrace dohledu, která vyvolává nejčastější kritiku a hlasy volající po zamezení možné ztráty národní suverenity jednotlivých členských zemí EU. Celkově integrace dohledu stojí v podstatě na třech nejvýznamnějších cílech, kterým je v první řadě udržení finanční stability, a to jak jednotlivých finančních trhů členských zemí a finančních institucí v nich působících, tak také finanční stability na úrovni EU jako celku. S ohledem na volnost vstupu na jednotlivé finanční trhy a snahu o eliminaci konkurenčního prostředí je pak dalším cílem taktéž podpora přeshraniční finanční integrace napříč členskými zeměmi EU. V neposlední řadě je pak pro efektivní systém integrovaného dohledu potřeba zajištění udržení již výše zmiňované národní suverenity jednotlivých zemí. V této souvislosti je ale zapotřebí si uvědomit, že není reálné dosáhnout všech těchto cílů současně, čehož jsou si vědomi i jednotlivé země. V podstatě existuje určitá shoda o nutnosti vzniku integrace finančních trhů a jejich dohledu, stejně tak harmonizace pravidel a standardů, mezi které patří různé bankovní směrnice, koncepty jako jsou např. Basel v bankovnictví či Solevency v oblasti pojišťovnictví, jsou hodnoceny jako přínosné pro budoucí vývoj finančních trhů a snahu o jejich sjednocení. Nicméně sporným bodem integrace finančních trhů je změna v omezení či přenesení pravomocí z národních orgánů do rukou nadnárodní finanční skupiny či jednotného evropského orgánu. Struktura jednotného integrovaného finančního trhu tak dává prostor pro řadu diskusí a nutnosti vzniku rozsáhlé řady analýz, hodnotící možné důsledky či dopady na hospodaření a finanční trhy jednotlivých členských zemí. Udržení jisté míry národní suverenity je podstatnou otázkou, která přináší řadu otazníků s ohledem na nutnost zohlednění specifičnosti, různé úrovně vyspělosti ekonomických systémů a charakteristiky finančních trhů jednotlivých zemí.
78
Budoucí efektivní uspořádání dohledu tak spatřuji ve vytvoření integrovaného orgánu dohledu, který bude založen na dohledu národních finančních institucí domovskou zemí, přičemž tyto dohledové orgány pak budou dohlíženy prostřednictvím nadnárodních uskupení. V tomto smyslu považuji za vhodné využít aktuálně fungující evropské orgány dohledu z konceptu J. De Larosièra, tedy využití možnosti mikroobezřetnostního dohledu nad finančním trhem prostřednictvím orgánů ESA, tvořených orgány dohledu EBA, ESMA a EIOPA. V rámci mikroekonomické úrovně dohledu pak nedílnou součástí zachování národních dohledových orgánů jednotlivých zemí a zajištění jisté úrovně jejich národní suverenity. Naopak dohledem nad finančním trhem v rámci EU by pak byl zodpovědný nezávislý nadnárodní orgán, jakým by mohla být např. ESRB. Domnívám se, že takto nastavený koncept, který by zahrnoval jak možnost harmonizace nadnárodních pravidel a standardů v oblasti dohledu, tak zachování národní suverenity jednotlivých zemí včetně zachování dohledových pravomocí v rámci národních orgánů dohledu, by mohl vytvořit efektivní strukturu integrace dohledového a regulatorního rámce, který by byl efektivní, transparentní a umožňoval by podporu přeshraniční spolupráce a v neposlední řadě by také umožnil zabezpečení finanční stability na globální úrovni.
79
Závěr Integrační procesy regulace a dohledu finančních institucí jsou výsledkem několika podstatných faktorů, přičemž mezi ty nejdůležitější patří zejména sílící tlak na sjednocení dohledových institucí tak, aby byla zajištěna finanční stabilita jednotlivých zemí a nedocházelo k možným dominovým efektům v případě vzniku systémového rizika v některé z členských zemí. Druhým podstatným důvodem k řešení otázky integrace dohledu jsou také vývojové tendence finančních trhů a jejich struktury. Postupně tak dochází k rostoucímu významu stability finančního systému jako celku. Aktuální vývojové tendence na finančních trzích, probíhající globalizace, dynamické propojování finančních trhů jednotlivých zemí, institucionalizace finančních institucí, vytváření nadnárodních finančních skupin či vznik nových křížových produktů v oblasti finančního sektoru, to vše dává předpoklad pro vznik integrovaného dohledu nad finančním trhem, a to nejen na národní úrovni, ale také z pohledu Evropské unie jako celku. Reakcí na tento dynamický vývoj na finančních trzích se staly snahy o vytvoření modelu integrovaného dohledu tak, aby bylo zajištěno efektivnější odhalování případných rizik vůči stabilitě finančního systému jako celku. Integrovaný dohled s sebou totiž přináší možnost vyšší míry koordinace, operativnost komunikace a také flexibilnější reakce na změny, ke kterým na finančních trzích dochází. Za posledních několik let jsou snahy o vytvoření jednotného vnitřního trhu čím dál tím významnějším tématem ekonomického i politického prostředí. Postupný ekonomický vývoj s sebou přináší nutnost hlubší spolupráce mezi jednotlivými zeměmi. V rámci Evropské unie pak umožnění volného vstupu do odvětví a volný výkon finančních služeb vyvolává ještě silnější tlak na nutnost integrace regulatorních opatření a pravidel, které budou chránit bezpečnost a stabilitu finančního trhu a omezí případné negativní dopady systémových rizik, které tyto nadnárodní kooperace mohou způsobit. Cílem veškerých integračních procesů dohledu je především zajištění efektivního a transparentního systému dohledu nad finančním trhem, zabezpečení finanční stability, omezení možnosti vzniku tržních selhání, eliminaci šíření finanční nákazy či umožnění hlubší spolupráce mezi jednotlivými sektory finančního trhu a v neposlední řadě taktéž posílení důvěryhodnosti celého finančního sektoru. Integrace regulace a dohledu pak v tomto smyslu představuje cestu, jak zajistit omezení těchto hrozeb na finančním trhu a umožnit jeho efektivní fungování. Tato diplomová práce byla zaměřena na integrační procesy nad finančními institucemi v rámci Evropské unie. Postupně byly v práci nastíněny historické vývojové procesy v této oblasti, a to jak z pohledu národního, tak z pohledu Evropské unie. Práce byla postupně rozdělena do několika kapitol, v rámci kterých byly nejprve popsány teoretické základy regulace a dohledu nad finančním trhem, vývojové tendence v oblasti integrace dohledu 80
včetně důvodů pro integraci dohledu nad finančními institucemi napříč zeměmi. Rozsáhlou část této práce pak zaujímají nejvýznamnější procesy, které se za několik posledních let v oblasti integrace dohledu a harmonizace regulatorních pravidel udály. Oblastmi, kterým byla věnována klíčová pozornost, pak byly zejména tedy Lamfalussyho proces, dále expertní skupina kolem Jacquese De Larosièra a jejich koncept integrace dohledu, vytvoření jednotného systému finančního dohledu a v neposlední řadě také aktuální téma bankovní unie. Na základě získaných poznatků z oblasti integračních procesů a vývojových tendencí v oblasti integrace dohledu finančních institucí pak byly jednotlivé koncepty dohledového uspořádání zhodnoceny, načež byla v závěrečné kapitole práce vytvořena řada doporučení pro možné budoucí uspořádání integrovaného dohledu, a to jak z pohledu České republiky, tak Evropské unie. Integrace dohledu představuje velmi rozsáhlou problematiku a je proto bezpodmínečně nezbytné spatřovat nutnost navrhovaných opatření či jednotlivých modelů na strukturu uspořádání zejména v komplexnosti těchto řešení, ne pouze ve využívání útržkovitých řešení, reflektujících aktuální finanční problémy či dluhové stavy ekonomik některých členských států. Vytvoření integrovaného systému dohledu musí být efektivní, transparentní a podporující přeshraniční spolupráci tak, aby byla skutečně zajištěna finanční stabilita na globální úrovni, ale zároveň také nedošlo k rostoucí nedůvěře veřejnosti ve stabilitu a integritu tohoto finančního systému. V rámci doporučení pro budoucí vývoj v oblasti integrace dohledu finančních institucí a možného uspořádání dohledové struktury mohu vyjádřit podporu vzniku systému pro zabezpečení finanční stability, posílení efektivity dohledu a možnosti společného řešení případných mimořádných krizových situací. Tento systém však musí být komplexním pohledem na finanční trh a ne pouhým částečným řešením či „zalepováním“ aktuálních problémů finančních trhů některých zemí a nemyslitelně pak formou jakési záchrany dluhových potíží těchto zemí. Je zapotřebí vybudovat takový systém institucionální integrace dohledu a harmonizace pravidel a standardů v rámci finančního sektoru všech evropských zemí tak, aby bylo zabráněno finanční destabilizaci, byla zajištěna konkurenční neutralita a eliminovány možnosti vzniku finančních arbitráží. Problematika integrace dohledu s sebou přináší řadu nevyjasněných otázek, kterým je potřeba věnovat pozornost. Je proto velmi důležité si uvědomit, že není v zájmu jednotlivých zemí ani Evropské unie jako celku, vytvoření pouze polovičatého návrhu, ale musí dojít k důkladnému a komplexnímu návrhu řešení integrace dohledu na nadnárodní úrovni. Pouze tak je možné vytvořit integrovanou dohledovou strukturu tak, aby byla skutečně efektivním řešením na evropské úrovni a přispěla významně k budoucímu vývoji a finanční stabilitě, a to jak jednotlivých členských států, tak samotné Evropské unii.
81
Seznam použitých zdrojů Tištěné zdroje [1]
BABOUČEK, Ivan. Regulace činnosti bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8.
[2]
DRDLA, Miloš. Evropská integrace a bankovnictví. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 1999, x, 133 s. ISBN 80-7226-211-4.
[3]
DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, 681 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN 80-7201-515-X.
[4]
DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. 3.vyd. Praha: VŠE, 1998, 341 s. ISBN 80-7079-585-9.
[5]
LÉR, Leopold. Regulace činnosti bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1997, ii, 157 s.
[6]
NEHYBOVÁ, Marta. Regulace a dohled nad bankami. 1.vyd. Brno: Miroslav Nehyba, 1999, 110 s. ISBN 80-902645-5-7.
[7]
PÁNEK, Dalibor a Ivana VALOVÁ. Bankovní regulace a dohled. Vyd. 2., přeprac. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 112 s. Dist. studijní opora. ISBN 978-802-1047-563.
[8]
PAVLÁT, Vladislav a Antonín KUBÍČEK. Regulace a dozor nad kapitálovými trhy. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004, 229 s. ISBN 80-867-5413-8.
[9]
POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, xvii, 716 s. ISBN 80-7179-462-7.
[10] POLOUČEK, Stanislav. Peníze, banky a finanční trhy. 3. upr. vyd. Karviná: Slezská univerzita, 2000, 242 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN 80-7248-074-X. [11] REVENDA, Zbyněk. Bankovní regulace a dohled. 3. upr. vyd. Praha: Nad zlato, 1993, 126 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN 80-85626-10-1. [12] REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. rozš. vyd. Praha: Management Press, 2001, 782 s. ISBN 80-7261-051-1 [13] REVENDA, Zbyněk, Martin MANDEL, Jan KODERA, Petr MUSELÍK, Petr DVOŘÁK a Jaroslav BRADA. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005, 627 s. ISBN 80-7261-132-1. [14] ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 128 s. Distanční studijní opora. ISBN 80-210-3649-4.
82
[15] TOMÁŠEK, Michal. Bankovnictví jednotného vnitřního trhu Evropské unie. 1.vyd. Praha: Linde, 1997, 516 s. ISBN 80-7201-052-2. [16] VELEK, Jan. Základní informace o českém bankovnictví. 1.vyd. Praha: Bankovní institut-vysoká škola, 2000, 58 s. ISBN 80-7265-034-3.
Internetové zdroje [17] Bank for International Settlements: History of the Basel Committee and its Membership. [online]. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.bis.org/ bcbs/history.htm [18] Bank for International Settlements: International regulatory framework for banks (Basel III.). [online]. 2013. vyd. [cit. 2013-10-21]. Dostupné z: http://www.bis.org/ bcbs/basel3.htm [19] BIS: Ausschuss für Bankenaufsicht, Grundsätzefür eine wirksame Bankenaufsicht. [online]. 2006. vyd. [cit. 2013-10-15]. Dostupné z: http://www.bis.org/publ/ bcbs129ger.pdf [20] BIS: Basel II: International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards: a Revised Framework. [online]. June 2004. [cit. 2013-10-16]. Dostupné z: http://www.bis.org/publ/bcbs107.htm [21] BIS: Basel III: Ein globaler Regulierungsrahmen für widerstandsfähigere Banken und Bankensysteme. [online]. Juni 2011. [cit. 2013-10-24]. Dostupné z: http://www.bis.org/publ/bcbs189_de.pdf [22] BIS: Basel III: Internationale Rahmenvereinbarung über Messung, Standards und Überwachung in Bezug auf das Liquiditätsrisiko. [online]. Dezember 2010. [cit. 201310-26]. Dostupné z: http://www.bis.org/publ/bcbs188_de.pdf [23] ČNB, Zpráva o finanční stabilitě: Finanční sektor. [online]. 2012/2013, s. 73 [cit. 2014-02-15]. Dostupné z:http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/ www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2012-2013/fs_20122013_financni_sektor.pdf. [24] ČNB: Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu (podle metodiky). [online]. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/ www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/ostatni_analytick e_publikace/download/bcp_-_revidovane_-_cj_ts.pdf [25] ČNB: ČNB v EU a mezinárodní vztahy, ESRB a ESFS. [online]. [cit. 2014-02-05]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/esrb_esfs/
83
[26] ČNB: Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v Evropské unii a úloha bank Evropského systému centrálních bank ve finanční regulaci a dohledu. [online]. [cit. 2013-10-08]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/ www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/ostatni_analytick e_publikace/download/fin_regulace_eu.pdf [27] ČNB: Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu ve světě. [online]. [cit. 2013-10-11]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb. cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/ostatni_analyticke_publika ce/download/fin_regulace_svet.pdf [28] ČNB: Jak Basel III ovlivní podnikatelskou činnost a řízení bank. Basel III: dopad do českého finančního sektoru. TOMŠÍK, V. [online]. 31. květen 2011. [cit. 2013-10-21]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/ pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/Tomsik_20110531_ Basel_III.pdf [29] ČNB: Metody stanovení hodnoty expozice derivátů, transakcí s delší dobou vypořádání, repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit a maržových obchodů. [online]. [cit. 2013-11-02]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/ miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/obezretne_podnikani/download /vyhlaska_priloha_08.pdf [30] ČNB: Mezinárodní aktivity. [online]. [cit. 2014-02-11]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/mezinarodni_aktivity [31] ČNB: Odkazy na seznamy zahraničních regulátorů. [online]. 2014 [cit. 2013-11-14]. Dostupné z:http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/externi_odkazy/seznam_ regulatoru.html [32] ČNB: Rizika koncentrace úvěrových portfolií bank v ČR. GERŠL, Adam. [online]. 20.8.2010. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_ media/clanky_rozhovory/media_2010/cl_10_100820.html [33] DE LAROSIÈRE, Jacques. The High-Level Group on Financial Supervision in the EU: Report. [online]. 25 February 2009, s. 86 [cit. 2013-11-22]. Dostupné z: http://ec. europa.eu/internal_market/finances/docs/de_larosiere_report_en.pdf [34] Deutsche Bank: EU Banking Union: less and later. [online]. September 2012, s. 5 [cit. 2014-03-01]. Dostupné z:http://www.ceps.eu/book/roadmap-banking-union-callconsistency [35] EUR-Lex: Směrnice EP a Rady 2013/36/EU o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o 84
změně směrnice EP a Rady 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a2006/ 49/ES. [online]. 27.6.2013. [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2013:176:0338:0436:CS:PDF [36] Eur-lex: SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí. [online]. 14. června 2006. [cit. 2013-1017]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006: 177:0201:0255:cs:PDF [37] Eur-lex: SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu. [online]. 14. června 2006. [cit. 2013-10-17]. Dostupné z: http://eur lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CONSLEG: 2006L0048:20100330:CS:PDF [38] European Commission: Návrh EU stanoví vyšší kapitálové požadavky a změn ve správě a řízení bank a investičních společností. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/bank/docs/regcapital/CRD4_ reform/citizen_summary_cs.pdf [39] IIMG, Akerholm, J., Schackmann-Fallis, K-P., et al. Final Report Monitoring the Lamfalussy Process. [online]. 2007, s. 31 [cit. 2013-11-19]. Dostupný z: http://ec. europa.eu/internal_market/finances/docs/committees/071015_final_report_en.pdf [40] JACKSON, James K. Congressional Research Service: Financial Market Supervision: European Perspectives. [online]. 4 February 2010, s. 25 [cit. 2013-11-19]. Dostupné z: http://assets.opencrs.com/rpts/R40788_20100204.pdf [41] KAŠŠOVIČ, Ján. Finančné trhy: Lamfalussy proces, 1. Vývoj Lamfalussyho procesu. [online]. 2008, s. 11 [cit. 2013-11-17]. DOI: ISSN 1336 - 5711. Dostupné z: http://www.derivat.sk/index.php?PageID=1436 [42] LANNOO, Karel. CEPS Commentaries: The Roadmap to Banking Union: A call for consistency. [online]. 30 August 2012, s. 9 [cit. 2014-02-18]. Dostupné z: http://www.ceps .eu/book/roadmap-banking-union-call-consistency [43] LANNOO, Karel. Supervising the European Financial System. [online]. s. 20 [cit. 201311-06]. Dostupné z:http://aei.pitt.edu/1987/1/PB21.pdf [44] MARTÍNEZ, José de Luna a Thomas A. ROSE. International Survey of Integrated Financial Sector Supervision. [online]. July 2003, s. 44 [cit. 2013-11-06]. Dostupné z: http://elibrary.worldbank.org/doi/pdf/10.1596/1813-9450-3096 [45] MASCIANDARO, Donato, Rosaria Vega PANSINI a Marc QUINTYN. The Economic Crisis: Did Financial Supervision Matter?. [online]. 12 May 2011, s. 41 [cit. 2013-11-
85
21]. Dostupné z:http://www.researchgate.net/publication/228202619_The_ Economic_Crisis_Did_Financial_Supervision_Matter [46] MELECKY, Martin. World Bank Group: The Institutional Structures of Financial Sector Supervision. [online]. 2012 [cit. 2013-11-14]. Dostupné z: https://blogs.worldbank.org/allaboutfinance/the-institutional-structures-offinancial-sector-supervision [47] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU): . 1092/2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančím systémem na úrovni EU a o zřízení ESRB, čl. 3 – 8. [online]. [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUri Serv.do?uri=OJ:L:2010:331:0001:0011:CS:PDF [48] PARTIA.CZ: ČNB zvolila čtyři systémové banky, u kterých bude požadovat vyšší kapitál. [online]. 21.10.2013. [cit. 2013-11-05]. Dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2465739/cnb-zvolila-ctyri-systemove-bankyu-kterych-bude-pozadovat-vyssi-kapital.html [49] Shrnutí pro veřejnost: Návrh EU stanoví vyšší kapitálové požadavky a změny ve správě a řízení bank a investičních společností. [online]. s. 2 [cit. 2013-11-05]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/bank/docs/regcapital/CRD4 _reform/citizen_summary_cs.pdf [50] SCHOENMAKER, Dirk a Sander OOSTERLOO. International Finance: Financial Supervision in an Integrating Europe: Measuring Cross-Border Externalities. [online]. 19 JUL 2005 [cit. 2013-11-11]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/ publication/4991067_Financial_Supervision_in_an_Integrating_Europe_Measuring_ CrossBorder_Externalities/file/d912f50b689e5b6612.pdf [51] SINGER, Miroslav. ČNB: Bankovní unie a ČR očima ČNB a aktuální vývoj bankovního sektoru. [online]. 7.května 2013, s. 26 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.ceps.eu/book/roadmap-banking-union-call-consistency [52] SINGER, Miroslav. ČNB: Dohled nad finančním trhem. [online]. 12. června 2010, s. 40 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z:http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/ konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/singer_20100612_dod.pdf [53] SPEYER, Bernhard. Deutsche Bank AG: Finanzaufsicht in der EU Inkrementeller Fortschritt, Erfolg ungewiss. [online]. 9. September 2011, s. 16 [cit. 2014-02-09]. DOI: ISSN 1612-0256. Dostupné z: http://www.dbresearch.de/PROD/DBR _INTERNET_DEPROD/PROD0000000000278252/Finanzaufsicht+in+der+EU%3A+I nkrementeller+Fortschritt%2C+Erfolg+ungewiss.pdf
86
[54] SPEYER, Bernhard. Deutsche Bank AG: Macro-prudential financial supervision and the ESRB Underestimated potential. [online]. 3 May 2012, s. 5 [cit. 2014-02-07]. DOI: ISSN 2193-5963. Dostupné z: http://www.dbresearch.com/PROD/DBR _INTERNET_EN-PROD/PROD0000000000288200/Macroprudential+financial +supervision+and+the+ESRB%3A+Underestimated+potential.PDF [55] TOMŠÍK, Vladimír. ČNB: Bankovní unie: One Size Fits All?. [online]. 29. říjen 2012, s. 22 [cit. 2014-03-07]. Dostupné z: http://www.efp.cz/download/prispevky/ Holman_EFP _2010.pdf [56] TOMŠÍK, Vladimír. ČNB: Regulace a dohled nad finančním trhem v EU – aktuální otázky. [online]. 22. listopadu 2010, s. 21 [cit. 2014-02-16]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpr avy_fs/fs_2012-2013/fs_2012-2013_financni_sektor.pdf.
Webové stránky www.bis.org www.cnb.cz www.c-ebs.org www.ceps.eu www.dbresearch.com www.ec.europa.eu www.ecb.europa.eu www.eba.europa.eu www.eiopa.europa.eu www.esma.europa.eu www.esrb.europa.eu www.eur-lex.europa.eu www.mfcr.cz
Legislativa České republiky Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance Zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu Zákon č. 21/1992 Sb. o bankách Zákon č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem
87
Zákon č. 57/2006 Sb. o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem Zákon č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech Vyhláška č. 123/2007 Sb. o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu Zákon č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví Zákon č. 377/2005 Sb. o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech ČNB: VYHLÁŠKA č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry
Odborné časopisy Bankovnictví Ekonom
88
Seznam tabulek Tabulka 1: Institucionální uspořádání dohledu nad finančním systémem v zemích EU ....... 17 Tabulka 2: Typy tržního selhání a základní obory finanční regulace ............................................ 19 Tabulka 3: Přehled zemí EU s integrovaným dohledem a institucionálním uspořádáním ... 39 Tabulka 4: Vývoj struktury finančního trhu v České republice v letech 2007 - 2012 ............. 58
89
Seznam grafů Graf 1: Podíly jednotlivých segmentů na aktivech finančního sektoru v ČR ............................... 58 Graf 2: Podíly segmentů na aktivech finančního sektoru v České republice za rok 2012 .... 60
90
Seznam schémat Schéma 1: Lamfalussyho proces .................................................................................................................... 44 Schéma 2: Struktura uspořádání Evropského systému finančního dohledu .............................. 49 Schéma 3: Transformace výborů 3. úrovně Lamfalussyho procesu na nové evropské orgány pro dohled nad finančním trhem ESA ......................................................................................................... 52 Schéma 4: Změna uspořádání ze sektorového modelu na model s funkcionální strukturou ..................................................................................................................................................................................... 57 Schéma 5: Základní pilíře bankovní unie ................................................................................................... 63
91
Seznam použitých zkratek ASC
Poradní vědecký výbor
ATC
Poradní technický výbor
BAC
Bankovní poradní výbor
BCBS
Basilejský výbor pro bankovní dohled
BIS
Banka pro mezinárodní platby
BSC
Evropský výbor pro bankovní dohled Evropského systému centrálních bank
CAD
Ukazatel kapitálové přiměřenosti
CAMEL
Capital, Assets, Management, Earnings, Liquidity
CB
Centrální banka
CEBS
Evropský výbor orgánů bankovního dohledu
CEIOPS
Evropský výbor orgánů dohledu nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním
CESR
Evropský výbor regulátorů trhu s cennými papíry
ČNB
Česká národní banka
ČR
Česká republika
EBA
Evropský orgán pro bankovnictví
EBC
Evropský bankovní výbor
ECB
Evropská centrální banka
ECOFIN
Rada ministrů hospodářství a financí
EFC
Hospodářský a finanční výbor
EFCC
Evropský výbor pro finanční konglomeráty
EHS
Evropské hospodářské společenství
EIOPC
Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní fondy
EK
Evropská komise
EMU
Evropská měnová unie
ER
Evropská rada
ES
Evropské společenství
ESA
Evropské orgány dohledu
ESC
Evropský výbor pro cenné papíry
ESCB
Evropský systém centrálních bank
ESFS
Evropský systém orgánů dohledu
ESMA
Evropský orgán pro cenné papíry a trhy
ESRB
Evropská rada pro systémové riziko
EU
Evropská unie
LCR
Ukazatel krytí likvidity
MBP
Mimobilanční položky
SDM
Společný evropský systém pojištění vkladů
SRM
Společný evropský systém pro restrukturalizaci bankovního sektoru
SSM
Jednotný evropský bankovní dohled 92
Příloha Přehled institucí vykonávající dohled nad jednotlivými finančními sektory v jednotlivých členských státech Evropské unie Institut vykonávající dohled nad oblastí Členský stát
Belgie
Bankovnictví
Kapitálového trhu
Pojišťovnictví a penzijní fondy
Commission Bancaire,
Commission Bancaire,
Commission Bancaire,
Financière et des
Financière et des
Financière et des
Assurances
Assurances
Assurances
Financial Supervision
Financial Supervision
Commission
Commission
Bulharsko
Bulgarian National Bank
Česká republika
Česká národní banka
Česká národní banka
Česká národní banka
Dánsko
Finanstilsynet
Finanstilsynet
Finanstilsynet
Estonsko
Finantsinspektsioon
Finantsinspektsioon
Finantsinspektsioon
Finsko
Finanssivalvonta
Finanssivalvonta
Finanssivalvonta
Francie
Irsko
Autoritè des marchès
Banque de France
financier
Financial Regulator
Financial Regulator
Central Bank of Ireland
L’Autoritè de contrôle des assurances et des mutuelles Financial Regulator The Pensions Board Commissione di Vigilanza - sui Fondi
Itálie
Bancaď Italia
Commissione Nazionale
Pensione Instituto per la
per le Società e la Borsa
Vigilanza sul le Assicurazioni Private e di Interesse Collectivo
Kypr
Litva
Lotyšsko
Lucembursko
Cyprus Securities and
Insurance Companies
Exchange Commission
Control Service
Lithuanian Securities
Insurance Supervisory
Commission of the
Commission of the
Republik of Lithuania
Republic of Lithuania
Financial and Capital
Financial and Capital
Financial and Capital
Market Commission
Market Commission
Market Commission
Commission de
Commission de
Commission de
Surveillance du Secteur
Surveillance du Secteur
Surveillance du Secteur
Financier du
Financier du
Financier du
Luxembourg
Luxembourg
Luxembourg
Central bank of Cyprus
Lietuvos Bankas
93
Institut vykonávající dohled nad oblastí Členský stát
Maďarsko Malta
Bankovnictví
Kapitálového trhu Hungarian Financial
Hungarian Financial
Supervisory Authority
Supervisory Authority
Supervisory Authority
Malta Financial Services
Malta Financial Services
Malta Financial Services
Authority
Authority
Authority
Bundesanstalt für
Bundesanstalt für
Finanzdienst-
Finanzdienst-
leistungaufsicht
leistungaufsicht
Finanzdienstleistungaufsicht Deutsche Bundesbank
Nizozemsko Polsko Portugalsko
fondy
Hungarian Financial
Bundesanstalt für Německo
Pojišťovnictví a penzijní
De Niederlandsche Bank
Autoriteit Financiele Markten
De Niederlandsche Bank
Komisja Nadzoru
Komisja Nadzoru
Komisja Nadzoru
Financovego
Financovego
Financovego
Commissão do Mercado Instituto de Seguros de
Banco de Portugal
de Valores Mobiliários
Portugal
aufsichtsbehörde
Finanzmarkt-
Finanzmarkt-
Oesterreichische
aufsichtsbehörde
aufsichtsbehörde
FinanzmarktRakousko
Nationalbank Rumunsko
Řecko Slovensko Slovinsko
Španělsko Švédsko Velká Británie
National Bank of
Romanian National
Romania
Securities Commission
Insurance Supervisory Commission Romanian Private Persion System
Hellenic Capital Market
Private Insurance
Commission
Supervisory Committee
Národná banka
Národná banka
Národná banka
Slovenska
Slovenska
Slovenska
Agencija za
Agencija za zavarovalni
trgvrednostnih papirjev
nadzor
Bank of Greece
Banka Slovenije
Comision National del
Banco de España
Mercado de Valores
Dirección General de Seguros y Fondos de Pensiones
Finansinspektionen
Finansinspektionen
Finansinspektionen
Financial Services
Financial Services
Financial Services
Authority
Authority
Authority
94
