Integrace bývalých vězňů na pracovní trh

Integrace bývalých vězňů na pracovní trh

Lifelong Learning Programme Program Grundtvig Název projektu :

Development of Ex-Prisoners’ Integration into the Labour Market

DEPILM Zpráva 2010 – 2012

Tato brožura je zkrácenou verzí podrobné projektové zprávy, obsahující vězeňské, zaměstnanecké a sociální nápravné systémy ve věznicích a metody resocializace vězňů a bývalých vězňů v zúčastněných zemích. Brožura je doplněna fotografiemi z mezinárodních projektových setkání.

OBSAH: 1. Předmluva 2. Úvod 3. Vězeňské systémy 4. Zaměstnávání bývalých vězňů 5. Příklady dobré praxe

http://www.sidmc.org/depilm/en/ 3

1. Předmluva Myšlenka zúčastnit se projektu DEPILM vznikla z úvah maďarských, českých a litevských partnerů reprezentujících nevládní organizace se zkušenostmi s reintegrací sociálně vyloučených lidí. Rozhodující roli hrálo setkání Danguole Boguseviciene – ředitelky SDMC s Andersem Carlbergem, spoluzakladatelem Fryshuset ve Švédsku, kde bylo potvrzeno, že by se filozofie Fryshusetu mohla shodovat s aspirací konceptu DEPILM. Výše uvedené je rozpracováno v knize „The Generations Gap – a treat to democracy“ od Anderse Calberga“ odkud jsou následující citace: „Když jsme pracovali s kriminálními gangy z předměstí: skinheady, neonacisty a jinou marginalizovanou mládeží, jeden z našich hlavních cílů byl vždy najít společnou „hrací plochu“, místo kde by člověk mohl vést diskuzi, jako rovný s rovným. Chceme být přátele v tom smyslu, že zacházíme s mladými lidmi se stejným respektem, se kterým zacházíme s ostatními. Snažíme se být dospělí v tom, že se snažíme přemýšlet nad tím, kdo jsme my sami, jaké jsou naše zkušenosti, které poté využijeme k tomu, abychom jim mohli říct kudy cesta ven.“ „Dánský filozof Soren Kierkegaar v jeho práci „Till Eftertanke“ (Pro Rozhodnutí) formuloval lépe, než ostatní lidé, naše požadavky, nás, kteří se nazýváme ‘‘dospělými“.“

5

Pokud chci uspět ve vedení druhého k danému cíli musím jej nejdříve najít, kde je a začít právě tam. Ten, kdo toto neučiní klame sám sebe když věří, že může pomoci ostatním.

2. Úvod

Chci-li někomu pomoci, musím tedy vědět více, než on, ale především musím, vědět to, co ví i on.

Problém adaptace bývalých vězňů byl po dlouhou dobu přehlížen, jak státem, tak společností. Nahlížení na bývalé vězně jako na specificky zranitelnou sociální skupinu zasluhující si zvláštní pozornosti - nikoliv pouze dohled a kontrolu, nýbrž resocializaci a integraci do společnosti - je relativně nový koncept.

Pokud toto nemohu učinit nepomáhá, pokud mohu a vím víc. Když nyní potřebuji ukázat, co vše mohu učinit je to proto, že jsem domýšlivý a pyšný a přeji si být opravdu obdivován ostatními více než jim pomáhat Všechna opravdová prospěšnost začíná s pokorou k  tomu, komu mohu pomoci. A proto musím vidět, že pomáhání není přání ovládnout, ale sloužit. Jen tak pomohu ostatním „ Musíte vždy najít řešení v oblastech, kde problémy samotné jsou. Ne náhodou uspěli „Exit“ a „Easy street“ tam, kde úřady neuspěly. Tajemství úspěchu je v hledání vedení těch, kteří představují problém.“ Citace z knihy: „The Generations Gap a treat to democracy“ Od Anderse Carlbergra 6

Integrace bývalých vězňů záleží na společnosti, rodině, sociální péči a ostatních faktorech, z nichž zaměstnanost je obyčejně podstatným elementem.

Cíl této brožury je nastínit potřeby lidí propuštěných z výkonu trestu pro podporu jejich vstupu na pracovní trh, snížení jejich sociálního vyloučení a umožnění sociální integrace. Bývalí vězni mají obvykle výrazně více zdravotních problémů, duševních i  tělesných v porovnání s obecnou populací, protože žijí ve ztížených podmínkách, ekonomicky nevýhodných, často zneužívající návykové látky, jako je alkohol a drogy. Statistiky kriminální a vězeňské populace účastnících se evropských států, jsou velmi různorodé, stejně tak jako zákony a  způsoby řešení. Jednotlivci obvykle opouštějí věznici s nedostatkem zkušeností a zdrojů k získání zaměstnání i bydlení. Tím čelí riziku následného navrácení k trestné činnosti, což má negativní dopad na společnost. Nápravná zařízení jsou odpovědná za proces integrace během doby uvěznění. Nicméně po opuštění věznice se úloha přenáší na společnost – politiky, zaměstnavatele, odbory, nevládní, dobrovolnické organizace a soukromé osoby, které hrají aktivní roli v reintegraci bývalých vězňů. Při opuštění nápravného zařízení – obvykle bez práce, bez ubytování, bez řádného vzdělání, s přetrhanými vztahy s příbuznými a zejména s obrovskými dosud nesplacenými finančními závazky – se osoba stane zátěží pro společnost, kvůli objektivním i subjektivním důvodům. Úspěšná adaptace je dosažena kombinací úsilí řady subjektů, včetně médií, společnosti, vládních i nevládních organizací. Takováto osoba, která již vykonala svůj trest, by se měla vrátit do společnosti a požívat stejný status, jaký měla předtím, než byla odsouzena. Odsouzená osoba, která byla vystavena vězeňskému prostředí, je stigmatizována, přitahuje negativní pocity a je často společností opovrhována. Často lze bývalé vězně rozpoznat podle jejich vzhledu - tetování, oblečení a chování - vyjadřování se nebo zálib. Sociální vyloučení bývalých vězňů je výrazem nerovné distribuce občanských práv (včetně ekonomických, sociálních a kulturních) mezi členy společnosti. Hlavním cílem politiky by mělo být řádné provádění, spravování a dohlížení na lidská práva ve společnosti. 7

3. Vězeňské systémy Trestní soudnictví v Evropě je rozmanité, proto, co se týče přímého srovnávání jednotlivých zemí, je třeba postupovat s opatrností. Podle Eurostatu odrážejí kriminální statistiky trestných činů, policejních záznamů a dalších sledovaných ukazatelů trestního soudnictví rozdílnost právních systémů států EU. Státy EU vyvíjejí snahu harmonizovat trestně-právní systémy a snaží se sjednocovat definice trestných činů a ukládání trestů pro určité typy trestných činů. Mimoto, vzájemné uznávání soudních rozhodnutí by mělo být základním kamenem přeshraniční spolupráce v trestních věcech včetně dalších nástrojů. Věznice obecně jsou organizovány tak, aby řídily a kontrolovaly pachatele. Tento přístup způsobuje jejich marginalizaci a působí kontraproduktivně ve vztahu k dodržování pravidel společnosti a vytváří řadu dalších důležitých potřeb řešení. Je proto patrné, že je potřeba komplexního, synergického zásahu, který by měl být ideálně rozdělen mezi několik profesí a expertů, aby se dosáhlo řešení, které by mohlo být založeno na harmonické spolupráci mezi vzdělavateli a psychology nápravného zařízení, stejně tak jako učiteli, trenéry a pracovníky řady organizací, včetně sociálních pracovníků, mentorů a zaměstnaneckých konzultantů.

Litva V Litvě nesou odpovědnost za financování a podporování institucionálních aktivit bývalých vězňů orgány státního vězeňského systému. Mandát těchto institucí je pomáhat jednotlivcům v  integraci do společenského života a poskytovat společenskou podporu vězňům podle jejich kompetencí. Po propuštění z vězení je odpovědnost přenesena na obce, které nemohou naplnit tyto činnosti, a to kvůli chybějícímu strukturovanému, specializovanému systému podpory. Obecně se sociální asistence omezuje na poskytování jednotlivých plateb, které pokryjí základní potřeby. Dlouhodobé problémy nejsou řešeny (zejména ubytování ). Zaměstnání (speciální pracoviště, veřejné práce, atd.) jsou dostupná pouze omezeně. Sociální integraci se věnují nevládní organizace. Sociální podnik je forma podnikání, která umožňuje podnikatelům zaměstnávat bývalé vězně (kteří byli vězněni déle než 6 měsíců) v systému podporovaného zaměstnání, což je zvláště určené pro ty, kteří mají problém se adaptovat na změny na pracovním trhu.

Česká republika Legislativou je určuna následující struktura nápravných a  rehabilitačních systémů, které jsou v České republice vyvinuty 1. Vězeňská služba ministerstva spravedlnosti ČR odpovídá za provoz vězeňských zařízení, zabezpečuje eskort vězňů a  stanoví podmínky pro zaměstnávání, vzdělávání a rekvalifikaci odsouzených. 8

9

2. Probační a mediační služba se specializuje na vězně právě propuštěné (především ty s podmínečným propuštěním) a  pokračuje v  péči o  ně, ve spojení s  poskytovateli sociálních služeb, úřady práce a dalšími zejména neziskovými or­ ga­nizacemi. 3. Sociální pracovníci pomáhají lidem, kteří jsou společensky vyloučeni, či těm (mladí pachatelé, bývalí vězni), kteří čelí určitým krizovým situacím, přičemž si ve vztahu k nim zachovávají profesionální přístup, i když fakticky fungují jako jejich průvodci, advokáti, mentoři, kouči či přátelé. 4. Úřad práce je státní agentura, která monitoruje a hodnotí situaci na pracovním trhu a  přijímá nástroje k  ovlivnění poptávky a  nabídky prací. Úřad práce spolupracuje s  ve­řejnými autoritami (lokálními, regionálními), orgány sociálního pojištění, orgány ochrany veřejného zdraví, zaměstnavateli a dalšími zúčastněnými subjekty v  oblasti zaměstnanosti. Zajišťuje zaměstnání uchazečům o zaměstnání, vede evidenci volných pracovních míst a evidenci uchazečů o zaměstnání, registruje cizince a jejich povolení k zaměstnání a poskytuje poradenství. Kontroluje zaměstnavatele, včetně ukládání pokut.

Kypr Věznice na Kypru v Nicosii se řídí Evropskými vězeňskými pravidly (Rada Evropy, Výbor ministrů, Doporučení Rec(2006)2 z  11.1.2006) doporučujícími standardy pro členské země EU. Věznice má tři sekce: 1. Uzavřená část vězení – je prostor uvnitř věznice ohraničený zdmi, kde vězni žijí, pracují, pohybují se, a kde jsou přísnější bezpečnostní opatření. 2. Otevřená část vězení – zahrnuje prostor i  mimo zdi věznice, ale stále je to součást vězení, kde vězni žijí, pracují, pohybují se, a kde jsou bezpečnostní opatření mnohem uvolněnější. 3. Centrum poradenství a zaměstnávání mimo vězení - tato část je určena vězňům, kteří během dne pracují mimo věznici na svobodě a po práci se navracejí do vězení, kde přespávají. V této části věznice platí režim poloviční, kontrolované svobody. Cílem otevřené věznice a Centra poradenství a zaměstnávání mimo vězení je napomoci sociální rehabilitaci a začlenění vězňů do společnosti. Každý vězeň má stejné právo účastnit se různých pracovních programů, tělesného cvičení, všeobecného i odborného vzdělávání, kreativní činnosti i aktivního odpočinku, apod. Podle Vězeňského řádu, s výjimkou odsouzených na doživotí, platí, že : 1. Vězni jsou zasíláni do Otevřené části vězení, pokud prokázali vynikající chování a dokázali, že jsou spolehliví a pracovití. Klasifikaci provádí Výbor vězení, který též vězňům přiděluje odpovídající práci a poskytuje povolení k odchodu. 2. Posledním krokem k opětovnému začlenění do normálního prostředí je přechod vězňů z Otevřené části věznice do Centra poradenství a Zaměstnávání mimo vězení, kde vězni stráví zbytek trestu v podmínkách kontrolované svobody.

5. Uvedený systém doplňují služby poskytované pracovníky a dobrovolníky nevládních neziskových organizací ve snaze překonávat stávající hrozby : - věznice v České republice jsou přeplněné; - obrovská zadluženost většiny vězňů, kteří opouštějí věznice po výkonu trestu, je natolik demotivující skutečností, že tyto osoby nemají snahu si hledat řádné oficiální zaměstnání a pokud pracují, tak „na černo“ , aniž by odváděly daně a zákonné platby zdravotního a sociálního pojištění či dokonce splácely své předchozí dluhy; - podle současně platné legislativy – je osoba se záznamem v  trestním rejstříku vyloučena z  výkonu některých pracovních funkcí či podnikání. Zaměstnavatelé pravidelně požadují při přijímání potenciálního zaměstnance jeho výpis z trestního rejstříku, což samozřejmě diskvalifikuje bývalé vězně; 10

11

Všem vězňům je dána možnost pracovat, pokud je to možné, vybrat si i práci podle svého vlastního uvážení. Ve vězení jsou plně vybavené dílny, kde jsou vězni pod dohledem odborných školitelů motivováni a vedeni k tomu, aby si zlepšili úroveň svých dovedností tím, že zde pracují jako kuchaři, krejčí, tesaři, elektrikáři, knihaři, holiči, zahradníci, mechanici a také mají možnost pracovat na vězeňské farmě. Vedení věznice v  zájmu zlepšování odborného vzdělávání spolupracuje s  kyperským pracovním centrem a ministerstvem školství.

Posláním služby je provádět všechny zákonem požadované povinnosti a přispět k veřejné bezpečnosti v Maďarsku.

Vězni jsou dále vedeni ke zlepšení úrovně svého vzdělání a odborné přípravy tím, že navštěvují výuku jak ve vězení, tak i  mimo něj, nebo se účastní korespondenční kurzů.

Ministerstvo spravedlnosti odpovídá za vězeňskou politiku, ale nemá oprávnění zasahovat do každodenní práce věznic a probační služby, centrálně nebo regionálně. To je odpovědnost švédské Vězeňské a probační služby, v jejímž čele stojí vládou jmenovaný Generální ředitel a je rozdělena do šesti oblastí s věznicemi, vazebními věznicemi a probačními jednotkami.

V  případě potřeby mají vězni k  dispozici služby psychologa a psychiatra, jsou jim nabízena osobní setkání, skupinové diskuse nebo setkání za přítomnosti členů jejich rodiny.

Styl řízení ve věznicích je spíše „organický“, než militaristický. Ozbrojené stráže zde neexistují. Ve velmi závažných případech neklidu, je kontaktována místní policie, která má pravomoc řešit situaci. Nicméně, stávky a další formy nepokojů se ve věznicích vyskytují velmi vzácně.

Všem vězňům jsou umožněny pravidelné kontakty s  jejich rodinami, možnosti přijímat návštěvy ve vězení i možnost navštěvovat členy rodiny mimo vězení s cílem usnadnit jejich sociální integraci do svobodné společnosti.

Maďarsko Zákonem je Maďarská Vězeňská služba definovaná jako ozbrojená, donucovací agentura, vykonávající opatření v trestním řízení a tresty odnětí svobody a penalizaci neplatičů pokut. Vězeňská služba je podřízena Ministerstvu vnitra. Ministr vnitra je zodpovědný za Vězeňskou službu a řídí zaměstnávání vězňů ve společnostech s ručením omezeným, které jsou provozované Vězeňskou službou. Dohled nad zákonností vykonává úřad Státního zástupce. V souladu s platnými právními předpisy je celková kapacita zařízení nižší než počet ubytovaných vězňů, a proto jsou trestní instituce charakterizované jako přeplněné. V současné je době průměrná přeplněnost 139% procent. Z celkového personálu zaměstnaného v Maďarské Vězeňské službě je většina uniformována (důstojníci a poddůstojníci), zatímco někteří z nich pracují jako neuniformovaní úředníci nebo jako zaměstnanci na částečný úvazek. Dle zákona, jsou zadržovaní seskupeni do čtyř kategorií: • obžalovaní ve vazbě • odsouzení vězni • omezení a tresty pro činy jiné než kriminální • nucená psychiatrická léčba. 12

Zaměstnanci vězeňské služby zabezpečují : • bezpečnost a pořádek ve věznicích • humánní přístup a péči o odsouzené • dostatek příležitostí k osobnímu rozvoji vězňů pro snížení recidivy • dodržování zákonnosti během uvěznění.

Švédsko

Věznice mají přidělenou bezpečnostní klasifikaci od A do F. Hlavním důvodem pro různé úrovně zabezpečení je snaha umístit zločince do odpovídajícího typu vězení. Klasifikace je podle hodnocení rizika, které se provádí u všech vězňů. Věznice třídy A jsou uzpůsobeny pro vězně, kteří představují největší riziko, zatímco pro ostatní vězně je dostačující přiměřené zabezpečení. Ve věznicích třídy F, které jsou známé jako otevřená vězení, je úroveň zabezpečení velmi nízká. Sem bývají umisťovány osoby odsouzené za řízení v opilosti a za méně závažné trestné činy, ale též vězni odpykávající si poslední část trestu odnětí svobody. Podle švédského zákona o  zacházení s  vězni (Zákon č. SFS 1974:203, platné znění z 1.1.2007), je hlavním cílem trestu podpora a pomoc přizpůsobení se vězně komunitě (společnosti) a neutralizování škodlivých účinků trestu odnětí svobody. Vězeňská a probační služba má dva hlavní cíle. Přispět ke snížení kriminality a pracovat na zvýšení bezpečnosti ve společnosti. Za tím účelem pracují s odsouzenými osobami tak, aby mohli v budoucnu žít život bez páchání nových trestných činů. Kontakty s vnějším světem, pokud jde o návštěvy a dovolené, jsou poměrně liberální. Pravidelný kontakt s vnějším světem je vnímán jako důležitý prvek při působení na pachatele. Návštěvy mohou probíhat bez dozoru vězeňského dozorce. Vězňům jsou pravidelně poskytovány dovolené, nebo krátkodobá opuštění věznice. Průměrná délka běžné dovolené jsou tři dny. Prakticky všechny instituce mají studijní zázemí. Odsouzený může studovat předměty na úrovni povinné základní školní docházky i střední školy. Může též studovat vysokou školu prostřednictvím distančního studia. 13

4. Zaměstnávání bývalých vězňů Jedním z významných předpokladů sociální integrace bývalých vězňů je jejich zaměstnání. Většina z nich je v aktivním věku pro zaměstnanost, nicméně ztratili odborné dovednosti a pracovní návyky, stejně jako orientaci na trhu práce. Všichni vězni jsou povinni se zapojit do programu činností. Programy zahrnují „tradiční“ práce, vzdělávání, odborné výukové, výchovné a léčebné programy, denní opouštění věznice z důvodu studia nebo práce mimo věznici během běžné pracovní doby a též pomocné práce ve věznici - kuchyňské povinnosti, stavební a všeobecná údržba, a konečně, odborný výcvik. Podle zákona má vězeň právo na vhodné volnočasové aktivity. O jakou činnost se jedná, je do značné míry na instituci, ve které vězeň svůj trest vykonává. Všichni vězni mají právo vyznávat svou víru a náboženství a provádět úkony s tímto vyznáním spojené, přičemž nezáleží na tom, o kterou konkrétní víru se jedná. Všichni nově přijatí vězni jsou přijímajícím úředníkem dotazováni na svůj zdravotní stav. V případě jakýchkoliv zdravotních potíží jsou posíláni do vězeňského zdravotního zařízení. Bylo také vyvinuto několik léčebných programů pro vězně zneužívající drogy.

Pracovní programy budou užitečné pouze pro ty z bývalých vězňů, kteří se vědomě rozhodli opustit trestnou činnost a jsou motivováni k ukončení své trestné činnosti. Adaptace bývalých vězňů na pracovní trh by měla začít v průběhu výkonu trestu za pomoci pracovního poradenství, školení a speciálních pracovních programů a pokračovat po propuštění pracovním zařazením. Vedení procesu integrace bývalých vězňů v individuálních případech hraje hlavní roli napříč úspěšnými programy zaměstnanosti. Tento proces zahrnuje individuální vedení osoby před nástupem do práce, podporu při nástupu a pokračující dohled po určitou dobu poté, co klient získal práci. Kromě toho, dohled nad jednotlivými případy vzbuzuje důvěru u potenciálních zaměstnavatelů.

Před propuštěním z vězení jsou přijata zvláštní opatření ke snížení rizika recidivy a k usnadnění integrace vězně do společnosti : • Pracovní propustky: vězeň smí z důvodu práce trávit čas mimo věznici během pracovního dne, smí se účastnit vzdělávacích a odborných programů nebo organizovaných aktivit. • Pečovatelská služba: vězeň má dovoleno strávit čas v léčebných zařízeních za účelem účasti na různých procedurách. • Dům na půli cesty: Vězeň má možnost interakce v prostředí, které má ještě svobodnější režim než otevřené věznice při současné podpoře a pomoci ze strany Vězeňské a probační služby a dalších orgánů. • Rozšířené pracovní propuštění: vězni je povoleno vykonávat trest doma za podmínek kontroly (např. elektronická kontrola). Vězeň musí pracovat, navštěvovat vzdělávací nebo odborné programy, přijímat léčbu nebo se účastnit organizovaných aktivit. • Podmínečné propuštění je poslední součástí opatření, která mají usnadnit návrat do společnosti. Vězni, kteří mají trest delší než jeden měsíc, jsou zpravidla podmíněně propuštěni, když je jejich trest ze 2/3 vykonán. 14

15

také negativně ovlivnit nově přijatého zaměstnance i  ostatních zaměstnanců. Obojí je třeba pečlivě vážit z  důvodu transparentnosti, otevřeného pracovního prostředí a demokratického vedení. 7. Zaměstnavatelé by měli spoléhat na standardní zásady a postupy při zaměstnávání osob s  nedávným zápisem v  rejstříku trestů. Náborový proces by měl být spravedlivý pro všechny kandidáty při respektování zásady rovných práv. 8. Management by měl vyvinout maximální úsilí pro rychlou adaptaci bývalého vězně tím, že jmenuje jednoho spolupracovníka, který mu bude mentorem poskytujícím mu zastoupení, dobrý příklad a rady ohledně hodnot a postojů. 9. V případě odhalení, že jeden ze zaměstnanců je bývalý vězeň, by si zaměstnavatel měl být vědom toho, že pokud nejsou přímo dotázáni, většina bývalých vězňů sama podrobnosti o své negativní minulosti nezveřejňuje.

Školení na pracovišti Nábor a umisťování na pracovní trh Studie a rozbory odhalují nedostatek důvěry a negativní stereotypy v přístupu vůči potenciálním zaměstnancům, bývalým vězňům. Následující příklady argumentace mohou překonat hlavní výhrady a otevřít pracovní obzor bývalých vězňů: 1. Mnoho osob je schopno dosáhnout vysokých profesních úspěchů a jsou vysoce motivováni.

Vzdělávání a  celoživotní učení je v  Evropě považováno za nástroj osobního rozvoje, a to zejména pro ty jednotlivce, pro které je učení, odborné vzdělávání a školení hůře dostupné. Vězeňské programy odborného vzdělávání a přípravy jsou navrženy s ohledem na poptávku a nabídku na trhu a typicky se snaží poskytovat služby k zajištění pracovního místa pro bývalé vězně v  kombinaci se službami monitoringu a  odstraňování problémů, které by vedly ke ztrátě takového pracovního místa. Školení na pracovišti pro osoby, které opustily místa výkonu trestu, je složitá komplexní záležitost, která musí být ošetřena profesionálně vhodnými pracovníky vybavenými nejen

2. Provádění rehabilitačních programů ve věznicích připravuje vězně na opětovné zařazení na trh práce, přispívá k rozvoji socializačních schopností a probouzí změny v chování a psychice odsouzených. 3. Důvěru, která podporuje změny v chování lze získat v průběhu zkušební doby v rámci státem dotovaného krátkodobého zaměstnání, v kontextu vzájemného porozumění. 4. Při výběru potenciálního zaměstnance je třeba zapojit kolegy analytiky, kteří vyhodnotí reakci ostatních zaměstnanců a zákazníků na nábor bývalého vězně a poukáží na možná rizika a jejich předcházení pomocí vnitropodnikové kontroly. 5. Zaměstnavatel je povinen zajistit přístup k  citlivým informacím o  kandidátovi s  jeho informovaným souhlasem. Musí být otevřená výměna dat při respektování vyváženosti – na jedné straně přístup k osobním údajům, na druhé straně otevřenost nezbytná pro nastolení vzájemné důvěry. 6. Zaměstnavatelé mohou zveřejnit informace o přítomnosti dříve trestaných osob ostatním pracovníkům organizace ve jménu důvěry týmu a otevřenosti. Na druhou stranu může takové rozhodnutí vézt ke zbytečnému napětí v rámci pracovního týmu a může 16

17

5. Příklady dobré praxe Neexistují žádné mechanismy sociální podpory pro vstup na trh práce, které by mohly sjednotit všechny prostředky a zdroje, které jsou k dispozici a které by měly pod kontrolou vznikající problémy. Toto omezení se však snaží překonávat neziskový sektor, zejména nevládní a církevní dobrovolnické organizace.

Litevská nevládní podpora

odborností a dovednostmi ve vedení týmu, ale také pedagogickými kompetencemi. Toto lze provádět za účasti externích poradců, mentorů specializujících se na podporu prosociálních dovedností (např. sociální pracovníci, psychologové), kteří se zaměřují nejen na překonávání nedostatků v kvalifikaci, ale také na odstraňování agresivních postojů, výsměchu, atd., a na řešení konfliktů. Skupinová výuka by mohla pomoci ušetřit čas a organizační zdroje, přesto však má některé podstatné nevýhody, může snížit motivaci účastníků a kvalitu vzdělávání. Proto se doporučuje individuální poradenství pro zaměstnance – bývalé vězně za pomoci honorovaných a předem proškolených mentorů. Správně strukturované poradenské mentorinkové programy mohou poskytnout uspokojivé výsledky při integraci bývalých vězňů na pracovní trh. V USA, Velké Británii a Maďarsku opatření založená na mentorinku zvýšila úspěšnost probíhajících rehabilitačních programů. Bylo zjištěno, že asi 60 procent účastníků poradenských programů obdrželo pracovní příležitosti. Mentor je profesionální školitel odbornosti, který uplatňuje své speciální znalosti a jeho úkolem je prostřednictvím své pedagogické činnosti zlepšovat kvalitu produkce firmy a rozvíjet kariéru zaměstnanců. Mentorem může být buď zaměstnanec společnosti nebo externí sociální pracovník, psycholog nebo jiný odborník. Skupinová výuka, individuální trénink nebo metody samo-výuky jsou účinné pouze u motivovaných zaměstnanců. Kombinovaný přístup skupinového a individuálního tréninku se doporučuje pro osoby, které znovu vstupují na trh práce po odchodu z  místa výkonu trestu. Skupinová výuka se více používá v  případě najímání větší skupiny zaměstnanců. Skupinová výuka bývá kombinována s rozvojem pro-sociálních dovedností. 18

V Litvě pomáhají bývalým vězňům se znovu začleněním do společnosti, hájením jejich práv, a zlepšením jejich dovedností prostřednictvím účasti v konkrétních projektech především diecézní charity (Caritas Diocesece), charitativní a kulturní společnost Evangelické Luterské církve „Sandora“, křesťanské charitativní fondy „Samarija“ a Laikas. Stejně jako další organizace zastupují zájmy svých členů.

Nevládní organizace a projekty v České republice V České republice za péči o odsouzené a jejich přípravu na propuštění a začlenění se do společnosti odpovídají pracovníci státních institucí v gesci ministerstva spravedlnosti, práce a  sociálních věcí. Jejich činnost významně doplňují externí subjekty – církve a nevládní dobrovolnické organizace : a) Sdružení pro probaci a mediaci v justici – nynější název „Rubikon“ je občanské sdružení, které pomáhá vězňům nalézat řešení pro odstranění zadluženosti, motivuje k nalezení vhodného zaměstnání a  začlenění se do společnosti, podporuje konstruktivní řešení konfliktů v komunitě jako nástroj pro prevenci kriminality. b) Český helsinský výbor monitoruje legislativu týkající se lidských a občanských práv se zvláštním důrazem na Vězeňskou službu a trestní soudnictví, práva vězňů a zadržených, rovné příležitosti pro ženy a muže, trh práce, spory, uprchlíky, policii. c) Mosty je název psychologického centra; dalším projektem je „Job club“, kam mají přístup bývalí vězni a kde pod dohledem odborného konzultanta mohou použít kancelářské vybavení klubu včetně PC, internetu, telefonu a mohou prostudovat noviny a inzerci za účelem hledání si zaměstnání d) Česká katolická charita poskytuje pomoc prostřednictvím zdravotních a  sociálních služeb. e) Diakonie poskytuje sociální, zdravotnické, vzdělávací a pastorační služby 19

f) Armáda spásy poskytuje pomoc bezdomovcům, starým a nemocným občanům a sociálně znevýhodněným osobám včetně vězňů po propuštění z výkonu trestu g) „Za branou“ je občanské sdružení poskytující odbornou pomoc vězňům, osobám propuštěným z výkonu trestu a jejich rodinným příslušníkům a zprostředkovává kontakty na vhodné zaměstnavatele, azylová zařízení, ubytovny apod., a poskytuje poradenství v obtížných sociálních situacích. h) Centrum pro podporu zaměstnání je nevládní organizace, která v  rámci projektu na podporu zaměstnávání bývalých vězňů administruje finanční pobídky pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají bývalé vězně. Dotovanou mzdu dostává zaměstnanec – bývalý vězeň jedenkrát týdně za předpokladu, že předloží účtenky za nákupy provedené v předešlém týdnu. Smyslem je, naučit, respektive obnovit u těchto osob finanční gramotnost a schopnost samostatného hospodaření. i) Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, provozuje Domov pro seniory, který je propojen s ženskou věznicí. Již od r. 1865 (s nucenou přestávkou v období komunismu) zde řádové sestry provozují unikátní projekt pracovní terapie, kdy pomáhají a dohlížejí na vězenkyně, které na principu otevřené věznice pracují jako pečovatelky o nemocné a starší osoby a vykonávají další související činnosti. j) Nová šance, Ostrava je nevládní organizace, která sídlí v Ostravě-Koblov v bývalých kasárnách. Armáda opustila tyto prostory v  r. 1991 ve vybydleném stavu. Občanské sdružení Nová šance Ostrava získalo tyto budovy včetně pozemku a využívá je pro svůj projekt Integrace a  resocializace bývalých vězňů, bezdomovců a  osob opouštějících psychiatrické léčení, které nemají kam jít. Ubytovna má kapacitu 20 míst. Je zde též společenská místnost a kaple. Vybavení, nábytek získalo sdružení darem od sponzorů. Přes své kontakty na místní restaurace a pekárny získává každodenní polévku a chléb, ošacení získává darem od místních občanů. Sdružení zprostředkovává časově omezenou práci pro své klienty. Z důvodu velké zadluženosti je velmi obtížné motivovat klienty, aby si hledali zaměstnání. Klienti pracují přímo v areálu na opravě budov a na pozemku, podle svých schopností. V průběhu pobytu ve vězení mnozí ztratili pracovní návyky, proto je nemožné je ihned po propuštění zaměstnat. Předseda sdružení Nová šance, Ostrava říká : „Naši klienti i přes svou kriminální historii mohou pomáhat a pomáhají mnoha lidem. Vedeme je k tomu. Začátky byly těžké, nechápali, proč by měli někomu zadarmo pomáhat, ale to se postupně změnilo. Byli jsme požádáni invalidními osobami (Rehabilitačním zařízením v Hrabyni) abychom jim pomohli při uskutečňování výletů vozíčkářů. Naši klienti při pomoci těmto handicapovaným osobám zjistili, jak je těžké žít s tělesným omezením, a že mohou být svým způsobem šťastní, neboť na rozdíl od vozíčkářů, nejsou závislí na pomoci druhých. Když jsme začínali v r. 1991, mnoho lidí bylo proti nám, měli obavu ze sousedů kriminálníků. Avšak během uplynulé doby se nám podařilo navázat vztah s místní komunitou, zejména s místní farností, takže lidé sem chodí a najímají si naše klienty na drobné práce.“

20

Švédsko Ve Švédsku jsou následující zářné příklady: a) „Exit“ je celostátní organizace, která pomáhá jednotlivcům opustit prostředí „bílé nadřazenosti“ (nacionalistická, rasistická, extrémistická hnutí) a  začlenit se do většinové společnosti. Exit poskytuje konzultace – školám, zařízením sociálních služeb, policii a vychovává odborníky, kteří přicházejí do styku s příslušníky těchto hnutí, a zabývá se rozvojem metodiky v této oblasti. Rehabilitace pokrývá celou škálu potřeb, od motivace, přes individuální podporu, aktivity pro výcvik spolupráce a  sociálních dovedností, aby se učili, jak zvládat zkoušky, důvěru, samostatné bydlení, rodičovskou podporu. b) „Fryshuset“ je nadace, jejíž vize je založena na přesvědčení, že podpora, důvěra, zodpovědnost a  porozumění jsou nezbytné k  tomu, aby mladí lidé rozvíjeli své vrozené schopnosti a našli cestu do společnosti. Fryshuset provozuje rozsáhlý školní areál s učebnami a množstvím zařízení pro mimoškolní aktivity (multifunkční tělocvičnu, skateboardové hřiště, baletní sál, zkušebny pro začínající rockové kapely, disko-klub, atd.)

Maďarsko V Maďarsku se problematikou reintegrace bývalých vězňů do společnosti a zejména vstupem na pracovní trh zabývá několik organizací prostřednictvím svých projektů : a) Projekt „ToolBook“ - Příručka pro zaměstnavatele, kteří jsou ochotni akceptovat bývalé vězně; b) Projekt „Zahradníkem v parku nápravného zařízení Állampuszta“, středisko vzdělávání dospělých a oficiální zkouškové centrum pro Střední maďarský region; c) „PROGRAM ZMĚNY“ projekt pro zvýšení šance na opětovné začlenění do společnosti a na trh práce pro propuštěné mladé bývalé vězně; d) Projekt „Recyklace domácí a průmyslově použité textilie“, s cílem podpořit vlastní knowhow recyklace domácí a průmyslově použité textilie s využitím pouze lidské energie, projekt posiluje spolupráci skupin a jednotlivců e) Projekt „Host Village Tarnabod – závod s nakládáním odpadů“ poskytuje dlouhodobé možnosti práce a bydlení pro osoby bez přístřeší a rodiny, s cílem přispět k jejich znovu začlenění do společnosti. Důležitým prvkem programu je rozvíjení místní komunity, posílení stávající sociální služby, sociální sítě a vytvoření nové pracovní možnosti. Projekt je realizován maďarskou organizací Maltézská pomoc - bez ohledu na rasu, pohlaví, národnost, náboženství, politické či jiné přesvědčení - pouze na základě a v rozsahu potřebnosti.

21

Kypr Podstatnou pomoc při reintegraci bývalých vězňů do společnosti poskytují : a) Ministerstvo spravedlnosti: jako „Průvodce pro sociální indukci a rehabilitaci propuštěných z  vězení“, kterému je svěřena pomoc při opětovném začleňování vězňů do společnosti. b) Oddělení věznice, které vydává příručky pro rodiny vězňů : „Udržet kontakt“, „Příprava na propuštění“, a „Mluvíme s dětmi“. c) Sociální odbor / Rodinní poradci, kteří poskytují poradenství a podporu rodinným příslušníkům, kteří zažili domácí násilí. d) Nevládní organizace zaměřené na osvětu v  oblasti domácího násilí, které poskytují ochranu a přístřeší obětem domácího násilí, jako např.: Sdružení pro prevenci domácího násilí, APANEMI - Centrum pro informace a podporu žen a PIK - Kyperské centrum Observatoře rovnosti.

Prohlášení o vyloučení odpovědnosti Tento dokument byl publikován v rámci projektu „Development of Ex-Prisoners´ Integration into the Labour Market“, který je realizován s  podporou Evropského společenství v  rámci programu Grundtvig. Obsah tohoto dokumentu nemusí striktně odpovídat postojům Evropského společenství. Všechny citované dokumenty a názory zaznamenali partneři projektu a neměly by být v žádném případě interpretovány jako oficiální postoje Evropské komise nebo jakýchkoliv jiných oficiálních organizací. Informace a údaje obsažené v tomto dokumentu shromáždili autoři z různých zdrojů a mohou se měnit bez následného upozorňování. Autoři neposkytují žádné záruky pokud jde o kvalitu, obsah, úplnost nebo adekvátnost takových informací a údajů. I když bylo věnováno patřičné úsilí kvalitativní a  obsahové stránce, nebudou autoři na sebe brát jakoukoliv odpovědnost za škody vzniklé užíváním této informace nebo spoléháním na ni. Copyright 2010-2012, autorské právo pro partnery projektu „Development of Ex-Prisoners´ Integration into the Labour Market“. Všechna práva vyhrazena. Tuto brožuru můžete užívat pro nekomerční, osobní nebo výukové účely.

22