Insolvence českých subjektů a vybrané aspekty insolvenčního zákonodárství některých států SNS
Doc. Ing. Marianna Dražanová, CSc. Akademie STING
7.11.2012
1
Současná doba může být považována za náročnou, spojenou s pokračováním působení jak známých negativních tendencí, tak i vznikem nových rizik. Jak ukazují průzkumy v mnoha státech EU zaznamenán nárůst insolvenčních řízení až o 20 procent a odhadované ztráty dosahují okolo 1,7 miliard euro, přičemž se denně v průměru 600 firem v EU dostane do insolvence, nejčastěji se jedná o malé a střední podniky. Jak vyplývá z aktuální analýzy, v ČR v srpnu roku 2012 bylo vyhlášeno 330 firemních bankrotů, z toho 117 se týkalo obchodních společností a 213 fyzických osob podnikatelů, k tomu ještě bylo podáno 757 návrhů na firemní bankrot, tj. průměrně 24 firem a živnostníků se denně ocitá na prahu insolvenčního řízení nebo v konkurzu. Evropská komise je znepokojená vzniklou situací, proto se zaměřila na revizi účinnosti současného insolvenčního práva, problémy související s jeho implementací a na rozdílné uplatňování v jednotlivých členských státech. 7.11.2012
2
Aktuální Nařízení Evropské komise o insolvenčním řízení předepisuje způsob, jakým by se mělo postupovat v případě bankrotu firmy nebo jednotlivců, jak při vnitrostátním, tak i přeshraničním insolvenčním řízení. Předpokládaná revize by měla zajistit především rovnováhu mezi zájmy věřitelů a možnostmi firmy či jednotlivce v insolvenci a zamezit likvidaci insolventních firem. Z našeho hlediska, při praktické realizaci výše uvedeného přístupu mohou vzniknout dodatečné problémy právnického a ekonomického charakteru, zvlášť v případech přeshraničního insolvenčního řízení, a to: neexistence mezinárodních smluv, upravujících mezistátní vztahy; získání objektivní informace, uskutečnění analýzy činnosti podniku a zjištění příčin insolvence; právní doprovod zájmů věřitelů, včetně insolvenčního řízení; 7.11.2012
3
obhajoba zákonných zájmů dlužníka a jeho účastníků, včetně insolvenčního řízení; uskutečnění analýzy a hodnocení rizika odporovatelnosti transakcí, zpochybnění platnosti a účinnosti právních úkonů, postupů, které mohly ovlivnit insolventnost dlužníka; spolupráce v hledání cest rovnováhy práv věřitele a dlužníka za účelem zamezení likvidace insolventní firmy; iniciativa procedury úpadku a hledaní způsobů jeho řešení; úprava vztahů insolvenčního a jiných správců; vyřizování procedury úpadku, včetně nutné dokumentace, atd.
Insolvenční řízení s mezinárodní prvky Podle informace odborníků, základem současné úpravy insolvenčního řízení s mezinárodními prvky slouží nařízení Rady ES č.1346/2000 o úpadkovém řízení, novelizované nařízením Rady č. 681/2007. V ČR Insolvenční zákon č.182/2006Sb. vymezuje tuto problematiku pouze ke státům EU, ve vztahu k zemím nečlenům EU je přeshraniční úpadek řešen na základě mezinárodních smluv. Jak ukázala praxe, realizace zákonu č.182/2006Sb., v aktuálním znění, velké problémy vznikají v insolvenčním řízení s mezinárodními prvky v případě, že se podnikatelský subjekt nachází na území států, které mají odlišné základní pojmy, procedury, normy a předpisy (např. RF, Bělarusko, Kazachstán, Ukrajina, atd.), přičemž řešení komplikují jak neexistence nebo omezené působení mezinárodních smluv, tak i zásahy politického charakteru.
V současné době základním dokumentem RF ke vztahům RFEU zůstává Strategie RF k EU (Helsinky,1999). Vztahy ČR s RF, Republikou Bělarus nebo Republikou Kazachstán upravuje Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 1982) a protokoly k ní. Základem insolvenčního zákonodárství RF slouží Federální zákon ze dne 26. října 2002 č. 127-F3 "O úpadku (bankrotu)" v aktuálním znění (dále FZ), který stanoví zásady pro uznání dlužníka insolventním (bankrotem); postupy a podmínky pro realizaci opatření, sloužících k zabránění insolventnosti, postupy a podmínky pro uplatňování příslušných procedur v případě bankrotu.
Podle tohoto zákona, stanoví-li mezinárodní smlouva RF jiná pravidla než uvádí Federální zákon (FZ) o úpadku, se použijí pravidla mezinárodní smlouvy. Při účasti zahraničních osobvěřitelů se použijí ustanovení FZ, když mezinárodní smlouva RF nestanoví jinak. Rozhodnutí soudů zahraničních států o úpadku budou na území RF uznaná podle mezinárodních smluv RF. Neexistují-li mezinárodní smlouvy RF, rozhodnutí soudů zahraničních států o úpadku budou na území RF uznaná na principu vzájemného uznávaní, nestanoví –li FZ jinak. Vzhledem k tomu, že od 01.01.2012 vstoupil v platnost „balíček“ mezinárodních dohod k Jednotnému ekonomickému prostoru mezi RF, Kazachstánem a Bělaruskem, což prohloubí integraci a otevře cestu pro volný pohyb kapitálu, služeb a pracovních sil, v tomto případě, je nutno v rámci insolvenčního řízení brát v úvahu i tuto skutečnost.
V současné době vztahy mezi ČR a Ukrajinou upravuje Smlouva o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních uzavřená dne 28. 5. 2001 v Kyjevě. Základem insolvenčního zákonodárství Ukrajiny slouží zákon Ukrajiny č.2343-XII „O obnovení solventnosti dlužníka nebo uznání jeho úpadku“, který byl novelizován na konci roku 2011, a tímto se změnil přístup k insolventnosti a projednání úpadku, ale zatím ČR nemá zkušenosti v jednání s Ukrajinou v tomto směru. Jak ukázala analýza, existují dvě růžné koncepce zákonodárství o úpadku: preferující práva věřitelů (Británie, Německo, ČR, Bělarusko) nebo preferující zájmy subjektů podnikatelské činnosti (USA, Francie). Současný systém insolvenčního zákonodárství Ukrajiny se změnil z preferujícího práva věřitelů na preferující zájmy subjektů podnikatelské činnosti a diskuze v tomto směru se pokračuje. Existující systém insolvenčního práva RF odbornici se považují za neutrální, ale s tendencí podpory zájmů dlužníka a sociální ochrany zaměstnanců podniků, přičemž tato úprava nesouvisí s majetkem vlastníka, ale s hodnocením možnosti záchrany ekonomické a sociální struktury firmy.
Podle názorů odborníků aplikace insolvenčního řízení s mezinárodními prvky „lze uplatnit u dlužníka, který podniká v různých státech, nebo má v těchto státech svůj majetek, a to na základě principů univerzality (jediné insolvenční řízení pro celý svět a všechen majetek dlužníka) a teritoriality (tolik insolvenčních řízení, kolik je majetkových podstat). Z hlediska globalizované ekonomiky princip teritoriality není efektivní jak pro věřitele, tak i pro soudy, protože umožňuje přesuny majetku dlužníka z jednoho státu do druhého, tím samým ztěžování možnosti věřitelů domoci se jejich pohledávek. Princip univerzality je těžko realizovatelný, protože je limitován suverenitou států a snahou o ochranu lokálních věřitelů, tj. málo pravděpodobné, že by státy zcela ponechaly vliv na postavení věřitelů, působících na jejich území, v rukou soudu jiného státu. Z tohoto důvodu, v EU převládl princip tzv. omezené univerzality, který znamená, že existuje jediné insolvenční řízení, které zahrnuje majetek dlužníka na celém světě, ale vedle něj existují teritoriální řízení za účelem ochrany lokálních věřitelů“. Podle našeho názoru, uvedený přistup zdůrazňuje složitost procesu insolvenčního řízení s mezinárodními prvky a rozhodování o insolvenci podnikatelských subjektů ČR na území výše uvedených států a dosažení příznivých výsledků.
Jak ukázala praxe, v rámci přeshraničního insolvenčního řízení mohou vzniknout problémy spojené s odlišností a interpretací základních pojmů, což může ovlivnit průběh řízení. Tak, například podle FZ č. 127-F3 "O úpadku (bankrotu)“ v aktuálním znění: úpadek – uznána arbitrážním soudem neschopnost dlužníka platit své splatné peněžité závazky (dluhy) věřitelům a (nebo) hradit povinné platby; peněžitý závazek – povinnost dlužníka splatit věřiteli peněžitou částku stanovenou na základě transakce občanskoprávní povahy podle Občanského zákoníku RF; povinné platby – daně a jiné poplatky do rozpočtu RF arbitrážní soud RF je orgán soudní moci, který má právo rozhodovat o sporech, spojených s podnikatelskou činností a jiných sporech, které Arbitrážní procesní zákoník RF odnesl k jeho kompetenci. Podle Federálního ústavního zákona RF „ O arbitrážních soudech RF“ arbitrážní soud je federální soud, patří k soudnímu systému RF, rozhoduje o ekonomických sporech, které vznikají jako výsledek občanských, správních a jiných právních vztahů.
Kromě jiného, problémy mohou vzniknout s interpretací i dalších pojmů: právní úkon v ČR - transakce občanskoprávní povahy v RF; zpochybnění platnosti a účinnosti postupů; odporovatelnost právních úkonů; přístup k proceduře jednání insolvenčního soudu v ČR a arbitrážního soudu v RF atd. Ještě vice otázek vzniká ohledně praktické realizace procedur přeshraničního insolvenčního řízení a zapojení do něho takových států jako Kazachstán, Arménie, Ázerbájdžán atd. Z našeho hlediska tento příspěvek okreslil jen některé problémy realizace insolvenčního zákona ČR v případech přeshraničního insolvenčního řízení, zajištění rovnováhy mezi zájmy věřitelů a možnostmi zadlužených firem a má sloužit k dalšímu výzkumu uvedených problém ekonomického a právního charakteru.
Dekuji za pozornost
