Název projektu
Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ
Číslo projektu
CZ.1.07/1.5.00/34.0748
Název školy Autor
Gymnázium Jana Pivečky a Střední odborná škola Slavičín PaedDr. Karel Suchánek
Název šablony
III/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ITC
Název DUMu
VY_32_INOVACE_ G1_český jazyk a literatura pro vyšší GY _01_20
Stupeň a typ vzdělávání
Gymnaziální vzdělávání
Vzdělávací oblast
Jazyk a jazyková komunikace
Vzdělávací obor
Český jazyk a literatura
Tematický okruh
Jazyk a jazyková komunikace
Cílová skupina
Žák 15 – 19 let Prezentace sloužící k seznámení s charakteristikou publicistického stylu, žákům budou objasněny jeho funkce, typické jazykové prostředky. Seznámí se s některými útvary zpravodajskými, analytickými i beletristickými.
Anotace Vybavení, pomůcky
Projektor
Datum
12. 12. 2012 Publicistický styl, žurnalistika, zpravodajství, publicistika, titulek, komentář, recenze, reklama, fejeton, sloupek, reportáž
Klíčová slova
www.zlinskedumy.cz
Publicistický styl
Publicistika (latinsky publicius – obecní, veřejný) je oblast, v níž se jazyka užívá ve veřejném stylu, zaměřena na veřejnost a určena k publikování. • veřejný styl se uplatňuje v časopisech, novinách, řečnických projevech • úkolem publicistického stylu je čtenáře poučit, informovat, o něčem přesvědčit • požadavky kladené na publicistický styl: – věcnost, informativnost, obsahová správnost – srozumitelnost – přesvědčivost – aktuálnost • publicistický styl se dynamicky rozvíjí, získává hlavní místo v životě člověka
Jazykové prostředky • • • • • • • •
je důležité sdělení, grafické zdůraznění, titulky spisovná a občas hovorová čeština často ustálené formulace odborné výrazy hodnotící, metaforické, expresivní věty novinové titulky publicistický styl se spojuje se stylem odborným a uměleckým v publicistice je důležité oživování textu: – – – –
hovorový výraz – např. Škodovák oživování neobvyklým spojením – např. dopravní infarkt frazeologické obraty slovní hříčky
Zpravodajství a publicistika Bez ohledu na kanál či typ, žurnalistika má dvě hlavní složky: zpravodajství a publicistiku
• Zpravodajství • Jeho úkolem je zpravit veřejnost o nějaké události, která se stala (nestala) nebo stane (nestane). Stojí na informacích a faktech. Ve zpravodajství se nesmí vyskytnout hodnocení nebo názor na danou událost, zpráva má být objektivní. • Publicistika • Činnost spojená se stanoviskem, názorem, postojem, subjektivním přístupem. Může zahrnovat dojmy, soudy, hodnocení. Jejím cílem může být poučení, informování recipienta, ale také pobavení, přesvědčení nebo získání na svou stranu.
Zpravodajství • je jedna ze základních novinářských činností, zpravodajstvím se rovněž nazývá výsledek této činnosti. Jedná se o organizované informování. Jde o zpravování publika o událostech a informacích, jejich výběr, třídění a základní interpretaci. • Zpravodajství by mělo být: • rychlé • přesné • vyvážené • nepředpojaté • poctivé při výběru • objektivní
Jednou z klasických zásad zpravodajství je „5 W“ – z anglického: Who? What? When? Where? Why? – česky: Kdo? Co? Kdy? Kde? Proč? Další klasickou zásadou žurnalistiky je také přísné dělení na zprávu a komentář. Oproti publicistice zpravodajství tedy nesmí obsahovat novinářův názor.
. NĚKTERÉ INTERNETOVÉ ZPRAVODAJSKÉ PORTÁLY Aktuálně.cz iDNES.cz Novinky.cz Mediafax.cz RegionyČR.cz
Publicistika • Na rozdíl od zpravodajství obsahuje kromě informací také autorův subjektivní názor na některé aktuální téma. Publicistika užívá analýzy, hodnocení, subjektivních postojů i přesvědčovacích prostředků (prvky emotivní). • Publicista je člověk, který aktivně provádí publicistiku, tj. vyjadřuje se k různým, často aktuálním, tématům, především hospodářským, politickým, sociálním, či kulturním v novinách, ale i v televizi, rozhlase, filmu či na Internetu.
Slohové útvary publicistického stylu • informační- zpravodajské – např. zprávy • analytické- úvahové – např. diskuse, kritika, úvodník, komentář • beletristické- umělecké – např. fejeton, reportáž, sloupek
Vlastnosti zprávy v žurnalistice • • • • • • • • • •
aktuálnost, časová a místní (provinčnost × globálnost) relevantnost, věcnost (zpráva většinou oproštěna o všechna „zbytečná“ slova), objektivita (novinář/reportér nikomu nestraní, a u zpráv, kde je nějaký spor, snaží získat vyjádření obou stran), přesnost (např. u čísel, peněžních částek nebo dat se přílišně nezaokrouhluje), úplnost (úmyslně se nezatajuje žádná relevantní souvislost nebo skutečnost), spolehlivost (zpráva většinou musí být ověřena z vícera nezávislých zdrojů), citová neutralita (zpráva např. postrádá slova jako „naštěstí“ nebo „bohužel“, apod.), délka (krátká × rozvinutá) přiměřená relevanci a celku, jehož je součástí, odpovídá na základní otázky „kdo/co, kdy, kde“ (se něco stalo). Odpovědi na další otázky jako je „jak“ (se něco stalo) a „proč“, se většinou lépe hodí do jiných žánrů (např. fejeton, úvaha, apod.).
Komentář • v žurnalistické praxi je krátký textový útvar, který zpravidla vyjadřuje buďto názor příslušného autora (komentátora) nebo i daného periodika (či jiného informačního média) k nějaké (obvykle společenské) problematice a uvádí ji do souvislostí s jinými událostmi.
Recenze • Recenze (z lat. re-censeó, (znovu) posoudit, zhodnotit) je písemný kritický posudek uměleckého nebo vědeckého díla. Autor recenze je recenzent. • RECENZE K PUBLIKACI • Recenze je publicistický žánr, který seznamuje širší veřejnost s literárním dílem, divadelním představením, koncertem, výstavou a podobně. Také na významné vědecké publikace nebo objevy se publikují recenze, které je věcně hodnotí a popularizují hlavní myšlenky.
Reklama • je jakákoliv placená i neplacená forma propagace výrobku, služby, společnosti, obchodní značky nebo myšlenky mající za cíl především zvýšení prodeje. Reklama může být televizní, novinová, internetová, rozhlasová, plakátová nebo jiná. • Reklama je také známá pod moderním pojmem marketingová kampaň – tento výraz se používá, když obchodník (obecněji nabízející) využije několik komunikačních kanálů zároveň nebo jejich kombinaci. Například rozhlasová reklama může vysvětlovat televizní spot apod.
Beletristické- umělecké žánry • fejeton - v češtině také tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům. Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků. • sloupek - publicistický útvar používaný v novinách, vznikl na počátku 20. let 20. století. Sloupek stojí na vtipném námětu, konkrétní podnět zevšeobecňuje, často ironizuje. Na rozdíl od fejetonu je sloupek stručnější, obvykle nepřesahuje jeden sloupek novinové sazby. Zpravidla byl psán na okraji novin kurzívou jako reakce na aktuální téma.
Reportáž • •
• • • • • •
•
Reportáž (z franc. reporter – přinášet) - popisuje a zobrazuje skutečnost na základě konkrétních faktů, většinou získaných přímou účastí nebo pozorováním. Autor reportáže – reportér či reportérka – se pohybuje na hranici zpravodajství a publicistiky: událost popisuje a zároveň ji i hodnotí, jeho postoj je často zřetelný a ovlivňuje kompozici. Podstatnými znaky reportáže je věcnost, důraz na detail (vyžaduje všímavost reportéra), být přesný a pokud možno objektivní. Reportáž je jakýmsi rozšířeným zpravodajstvím, podrobnější a „přímo u toho“. Reportáž může být psaná + obrazová (noviny), rozhlasová či televizní. Základními metodami tvorby reportáže jsou: pozorování přímá účast sběr faktů konfrontace pohledů Většinou se jedná o jejich kombinaci, v některých reportážích výrazně převažuje některá ze složek, s čímž souvisí i výběr kompozice (dramatická, lineární, k. kontrastu, kruhová). Reportér je pozorovatel (a často i účastník) popisované události, což mu přináší specifický pohled na ni a čtenáři pak i lepší zprostředkování zážitku. Základem reportáže je popisný postup. Reportáž chce vyvolat názornou představu prostředí. Usiluje o zajímavost. Užívá expresivních obrazných a aktualizovaných prostředků.
Použité zdroje • HLAVSA, Z. Český jazyk pro střední školy. 3. vydání. Praha: SPN, 2003. ISBN 80-85937-86-7 • KOSTEČKA, J. Český jazyk pro 2. ročník gymnázií. Praha: SPN , 2005. ISBN 80-7235-155-9 • MAŠKOVÁ, D.Český jazyk – přehled středoškolského učiva. 1. vydání. Třebíč: Petra Velanová, 2005. ISBN 80-902571-5-1 • MUŽÍKOVÁ, O. Odmaturuj z českého jazyka. 3. vydání. Praha: Didaktis, 2007. ISBN 807358-082-9
