INOVACE ŠKOLY PŘI ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky

LENKA VIDLÁKOVÁ IV. ročník – prezenční studium Obor: Speciální pedagogika a učitelství přírodopisu pro 2. stupeň základních škol

INOVACE ŠKOLY PŘI ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: PaedDr. Vlasta Jonášková, CSc.

Olomouc 2008

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Trnavě, dne

........................... podpis

2

Děkuji vedoucí diplomové práce PaedDr. Vlastě Jonáškové, CSc. za odborné vedení. Dále děkuji ředitelkám a pedagogům škol při lázních za jejich vstřícný přístup.

3

OBSAH Úvod………………………………………………………………………............ 6 1. LÁZEŇSTVÍ V SOMATOPEDICKÉM POJETÍ………………………. 7-18 1.1 K historii lázeňství v jednotlivých etapách vývoje společnosti................ 7-9 1.2 Školy při zdravotnických zařízeních v českých lázeňských městech.... 10-18 2. ASPEKTY REHABILITACE A INOVACE VE ŠKOLÁCH PŘI ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH…………………………… 19-31 2.1 Pojem a definice..........................................................................................19 2.2 Komprehensivní rehabilitace v medicínském a speciálně pedagogickém pojetí………………………………………………………………..…. 20-26 2.2.1 Medicínské pojetí...........................................................................20-21 2.2.2 Speciálně pedagogické pojetí........................................................ 21-24 2.2.3 Lázeňská léčba v České republice jako sloţka ucelené rehabilitace...25 2.2.4 Sloţky rehabilitační péče v odborných dětských léčebnách…… 25-26 2.3 Proměny škol při zdravotnických zařízeních.............................................. 26 2.3.1 Historie vývoje škol při zdravotnických zařízeních…………….. 26-28 2.3.2 Současné trendy vzdělávání ve školách při ZZ…………………..28-31 2.4 Inovace v somatopedickém pojetí................................................................32 2.4.1 Pojem a definice inovace…………………………………………… 32 2.4.2 Zavedení RVP ZV do škol při ZZ jako důsledek inovačních změn ………………………………………………………………….. 33-35 2.4.3 Zavedení ICT do výchovně vzdělávacího procesu………………35-36 3. ŠETŘENÍ V OBLASTI NÁZOROVÉ HLADINY UČITELŮ A ŢÁKŮ VE ŠKOLÁCH PŘI LÁZNÍCH......................................................................37 3.1 Cíl................................................................................................................ 37 3.2 Doba, postup a metody šetření.....................................................................37 3.3 Charakteristika místa a vzorku ………………………………………… 37-38

4

3.4 Výsledky...................................................................................................... 38 3.4.1 Inovace ve škole při lázních z pohledu učitele………………… 38-47 3.4.2 Inovace ve škole při lázních z pohledu ţáka................................. 47-51 3.5 Závěry šetření………………………………………………………… 52-53 Závěr..................................................................................................................... 54 Literatura.........................................................................................................56-61 Příloha................................................................................................................... 62 Anotace................................................................................................................. 76

5

ÚVOD Za zdravotně oslabené děti jsou povaţovány děti se sníţenou odolností proti nemocem a nákazám. Tyto nemoci mají tendenci se opakovat. Mezi nejčastější onemocnění patří respirační potíţe, hybné poruchy centrálního původu, degenerativní stavy páteře apod. Děti trpící těmito problémy pravidelně navštěvují ozdravovny a lázeňské léčebny. Pobyt, který je zpravidla v rozmezí několika týdnů se pro dítě stává v určité míře zátěţovou situací. Zvláště pro jedince, kteří absolvují pobyt v léčebně poprvé. Dítě se ocitá v neznámém prostředí, odloučené od domova, rodiny a kamarádů. Musí si zvykat na nový reţim dne, léčebné procedury, kolektiv a školu. Zvláště v prvních dnech je za potřebí citlivý a laskavý přístup zdravotnického personálu, vychovatelek a pedagogů. Tento moment je zásadní pro přirozenou pozitivní adaptaci dítěte na nové prostředí a základem pro úspěšnou léčbu a psychickou pohodu dítěte. Velký kus práce v tomto nelehkém úkolu odvádějí pedagogové ve školách při léčebných lázních. Problematika vzdělávání ve školách při zdravotnických zařízeních, konkrétně škol při lázních je na poli veřejného povědomí nepříliš známá a zpracovaná. Mým záměrem je proto seznámit širší okolí s tematikou vzdělávání na škole při lázních a shrnout základní proměny a změny v přístupu k výuce na těchto školách. Cílem diplomové práce je zmapovat situaci ve školách při lázních, popsat systém vzdělávání, odlišit základní rozdíly vyučování na škole při lázních a na běţné základní škole, zmínit se o historii činnosti lázeňských škol a shrnout nové, inovativní metody, formy, přístupy a prostředky vyuţívané ve výchovně vzdělávacím procesu.

6

1. LÁZEŇSTVÍ V SOMATOPEDICKÉM POJETÍ 1.1 K historii lázeňství v jednotlivých etapách vývoje společnosti Od svého zrodu urazilo lázeňství dlouhou cestu, lemovanou četnými proměnami názorového pojetí na jejich význam. Z původních veřejných domů plných neřestí se lázně stávají prostředkem léčebné rehabilitace. Postupem doby, vlivem narůstající klientely z řad dospělých, ale i dětských klientů se začíná objevovat poţadavek komplexnějšího pojetí léčby. Vznikají lázeňské léčebny, kde jsou děti umístěny i několik týdnů a stoupá tak potřeba zajištění výchovně vzdělávací péče v lázních. Péče o nemocné, tělesně postiţené a zdravotně oslabené jedince se tak stává předmětem nového vědního oboru – somatopedie. „Somatopedie je speciální pedagogika osob s poruchou mobility.“ (Jonášková, 2002). Starověk Počátky lázeňství spadají do období starého Řecka a Říma. Rozvoj nastává s vybudováním vodovodních systémů a kanalizace. Zakládají se tzv. balnea, veřejné koupele společné pro muţe a ţeny. Dle soudobých filozofů (Seneca, Cicero) se stávají střediskem vysoké společnosti, zahálky a neřesti (Kříţek, 2002). Postupně se lázeňské koupele předepisují lékařskými školami. Pacienti jsou posíláni do lázní „ad aquas“ díky příznivým vlivům přírodních zdrojů (voda) a klimatu. Léčebných účinků minerálních pramenů a bahenních obkladů vyuţíval ve své škole jiţ řecký lékař Hippokrates. Ve druhém století vzniká v Pergamu lékařská škola nejslavnějšího řeckého lékaře Galéna. Pitnou kúru doplňuje celkovou dietoterapií, medikamentózní léčbou, koupelí, polevami, masáţemi, sázením baněk a pouštěním ţilou či klystýrem (Burachovič, 2001).

7

V lázních, které byly nazývány Aquae, Balneum, Victus (okrsek vod) byly léčeny chronické choroby kloubní, nemoci močové a trávicí soustavy. Díky vojenským legiím, které si zakládaly koupele na svých válečných taţeních, se lázeňství dostává na území dnešní Itálie, Francie, Německa, Rakouska, Velké Británie, Malé Asie, Severní Afriky. Středověk Původně se církev ve střední Evropě stavěla ke koupání kladně, později však v protikladu k islámu začíná brojit proti hříšnému kultu nahého těla. Společné koupele byly ve většině zemí tvrdě zapovězeny. Postupem času však zájem o koupele stoupá ze strany feudálů a jsou opět zakládány lázně. Nejstarší evropské lázně vznikají v Itálii a Francii, později také ve Španělsku, německých a našich zemí. Odtud se tradice vodoléčby dostává dále na východ. Středověké koupele byly poměrně drastické. Trvaly totiţ aţ několik desítek aţ stovek hodin, takţe docházelo ke vzniku infekcí a koţních vyráţek (Burachovič, 2001). Novověk Kromě zevního pouţití ve formě koupelí se začínají minerální prameny vyuţívat i k pitným kůrám. Stoupá zájem vědců a odborníků o podstatu vývěrů termálních pramenů a chemickou analýzu sloţení vod. Známý je spis jezuity Athanasia Kirchera „Podzemní svět“ (Mundus subterraneus, 1678), který se stává základem pro pozdější učence a přírodovědce (Kříţek, 2002). Za vlády Marie Terezie a Josefa II. dochází k velkému rozvoji zdravotnictví. Lázeňství se dostává pod odbornou kontrolu. Roku 1777 byl vydán soupis všech minerálních a léčivých vod rakouské monarchie, který činil 656 pramenů. Roku 1836 je vydán dvorní dekret o ochraně pramenů a roku 1859 jsou „báňským zákonem“ stanovena ochranná pásma zřídel. Roku 1829 zakládá slezský venkovan Vincenc Priessnitz v osadě Gräfenberg (dnešní Lázně Jeseník) první vodoléčebný ústav na světě. Proslul díky své metodě studených zábalů na sníţení vysoké horečky. Lázně brzy získávají světový věhlas

8

a kromě významných osobností se do oblasti Jeseníků sjíţdějí i uznávaní lékaři (Homolová, 2006). Mezi další významné léčitele patří bavorský farář Sebastian Kneipp, který roku 1886 vydává metodiku vlastních léčebných metod v díle „Moje léčba vodou.“ Za nejstarší českou stáčenou vodu je povaţována chebská kyselka, která se prodávala jiţ od počátku 15. století. Mezi české významné obchodníky s minerálními vodami patřil chebský rodák J. A. Hecht, jenţ si roku 1882 najal stáčírnu ve Františkových lázních a stál také u zahájení provozu Karlovarské stáčírny. Na základě komunikace se zahraničními vědci zkonstruoval vlastní stáčecí stroj, který byl později vyuţíván i v řadě světoznámých lázních. O mimořádný rozkvět stáčírny v Karlových Varech se zaslouţil Jindřich Mattoni. Jiţ kolem roku 1880 patřila Mattoniho Kyselka k nejznámějším minerálním vodám světa. Počátkem 19. století přestávají být lázně doménou bohatých lidí, jsou zakládány charitativní lázeňské špitály pro nemajetné. Ve 20. století se o lázeňskou péči zajímají i pojišťovny, které zřizují lázeňská sanatoria zajišťující komplexní lázeňskou léčbu (Kříţek, 2002). Při většině léčeben a ozdravoven také vznikají školy, jejichţ úkolem je zajištění výchovně vzdělávací péče v léčebnách a ozdravovnách. V současné době se lázně stávají místem léčby a relaxace. Kromě léčebných budov jsou stavěny ubytovací prostory, restaurace, víceúčelová hřiště, bazény a při dětských léčebnách základní a mateřské školy. Česká republika patří v Evropě, ale i ve světě mezi nejvyhledávanější lázeňská střediska. Balneologie „Balneologie je vědní obor zabývající se léčbou lázeňskými metodami“ (Vokurka, Hugo a kol., 2002, s. 32). Jako studijní obor je poprvé v Evropě přednášena na praţské univerzitě, prvním docentem balneologie se stal roku 1841 Josef von Löschner. Prvním představitelem medicínsky koncipované vodoléčby v naších zemích se stal lékař Jan Špott, který působil také v Priessnitzových

9

lázních. Špott byl habilitován pro zdravovědu, vodoléčitelství a ortopedii. Jeho pokračovatelem byl A. Šlechta (Kříţek, 2002).

1.2 Školy při zdravotnických zařízeních v českých lázeňských městech Nejstarší českou a zároveň evropskou školou při zdravotnickém zařízení je základní škola při Hamzově léčebně v Luţi-Košumberku (Hronová, 1989). Školy při dětských lázeňských léčebnách se začínají zakládat ve druhé polovině minulého století. V této době je zaloţena například škola ve Velkých Losinách, Janských Lázních atd.

Karlovy Vary Lázeňská léčebna Mánes při lázních Karlovy Vary zahajuje svoji činnost ve čtyřicátých letech 20. století, nyní poskytuje komplexní a příspěvkovou lázeňskou léčbu pro děti a dospělé s onemocněním trávicího ústrojí, poruchami metabolismu (nemoci jater, ţlučníku a ţlučových cest, ţaludku, nemoci střev, cukrovka, obezita), paradontózy, stavy po onkologických nemocech, neurologická onemocněnía choroby pohybového ústrojí. Při léčebně funguje také Základní škola a Mateřská škola při Lázeňské léčebně Mánes. Karlovy Vary jsou největším lázeňským městem České republiky. K léčebným účinkům je vyuţíváno síly 13 pramenů na pěti rozlehlých kolonádách. Nejteplejším a nejvydatnějším minerálním pramenem je Vřídlo. Tento gejzír o maximální teplotě 72°C vydá za minutu průměrně 2000 litrů minerální vody a je můţe vytrysknout do výše aţ 15 metrů. Počátky léčebné péče sahají do 14. století, kdy si prý Karel IV. koupal své nemocné nohy v minerální vodě jednoho z pramenů, od té doby jsou prameny vyuţívány ke koupelím a později i k vnitřnímu uţití. [online, 2008].

10

Lázně Františkovy Lázně Při dětské gynekologické léčebně ve Františkových Lázních je zřízena Základní škola při Dětské gynekologické léčebně. Zřizovatelem je Karlovarský kraj. Škola byla zaloţena v roce 1950. Dnes má škola k dispozici šest tříd, sborovnu, ředitelnu, hygienické zařízení a kabinet. Vyučování probíhá dopoledne, kromě výchov na druhém stupni jsou vyučovány všechny běţné předměty. Po skončení léčebného pobytu získávají ţákyně pro své kmenové školy zprávu o probraném učivu. Léčebné účinky pramene, dříve nazývaného Chebská voda, vyuţívali podle nejstarších písemných památek lidé jiţ od počátku 15. století. Lázně jako takové byly zaloţeny aţ v 18. století, kdy je dal císař František I. vystavět. V dnešní době jsou povaţovány za jedny z nejmalebnějších lázní v České republice. Mezi indikace patří onemocnění pohybového ústrojí, srdeční a cévní choroby, gynekologické problémy. [online, 2008].

Léčebné lázně Mariánské Lázně Při dětské léčebně celoročně funguje Základní škola při Dětské lázeňské léčebně Miramonte, ve které jsou děti vyučovány na základě učebních plánů poslaných kmenovými školami. Počátky lázeňství se datují do 17. století, kdy Bohuslav Balbín vypracovává studii o léčivých účincích šesti pramenů. Status lázeňského místa získávají Mariánské Lázně (Marienbad) aţ v roce 1818 zásluhou lékaře Josefa Jana Nehra. V Mariánských lázních se léčí nemoci ledvin a močových cest, nemoci poruch látkové výměny a ţláz s vnitřní sekrecí, onemocnění nervové a trávicí soustavy, nespecifické nemoci dýchacích cest, nemoci koţní a poruchy pohybového ústrojí. [online, 2008].

11

Lázně Poděbrady Základní škola a mateřská škola je zřízena při dětské Léčebně Dr. L. Filipa, ve které se léčí děti od 3 do 18 let s indikacemi: nemoci srdeční, revmatické, obezita a stavy po úrazech a ortopedických operacích. Tzv. "ţelezité lázničky" v Poděbradech byly známy jiţ v 17. století. První lázeňská sezona byla však slavnostně zahájen aţ roku 1908. Později byl zaloţen "První vyšetřovací a léčebný ústav" specializovaný na nemoci srdce, ve kterém působil prof. MUDr. Václav Libenský, zakladatel a první prezident České kardiologické společnosti. V současnosti se lázně věnují léčbě onemocnění srdce a cév, nemocných diabetem a klientů s postiţením pohybového aparátu. [online, 2008].

Priessnitzovy léčebné lázně, Jeseník Zřizovatelem Základní a Mateřské školy při Priessnitzových léčebných lázních Jeseník je Olomoucký kraj. Součástí školy je také odloučené pracoviště Základní a Mateřská škola při dětském oddělení Jesenické nemocnice, s.r.o. Základní škola při dětské léčebně byla zaloţena roku 1992.Zajišťuje výuku běţných předmětů základní školy v rozsahu 15 hodin týdně na 1. stupni a 16 hodin týdně na 2. stupni. Maximální kapacita školy je 105 ţáků, v průběhu roku se jejich počet pohybuje od 70 do 100. Kromě výuky ţáků základní školy můţe škola poskytovat konzultace také středoškolákům, kteří se v lázních léčí. Od roku 1999 k ní byla přiřazena ještě škola při jesenické nemocnici, kde je po jedné třídě mateřské a základní školy. Děti mají k dispozici zahradu, hřiště, herny, po dohodě s lázeňskými vychovatelkami také o sobotách, nedělích i o prázdninách počítačovou učebnu připojenou na internet. Výchovně vzdělávací činnost zajišťuje osm stálých pedagogů, včetně ředitelky. „Otcem“lázní byl Vincenz Priessnitz, který roku 1882 zakládá ve svém domě v malé osadě Gräfenberg první vodoléčebný ústav na světě. K léčení vykloubených

12

končetin, krevních výronů, zlomenin, revmatismu, dny, chronické zácpy, nemocí jater a ţaludku vyuţíval studených obkladů, mokrých zábalů a omývání postiţených míst studenou vodou. Dále praktikoval i potnou kúru a pracovní terapii. Dnes se v Priessnitzových lázních léčí především nemoci oběhové a dýchací soustavy, koţní problémy, poruchy látkové výměny a ţláz s vnitřní sekrecí a duševní onemocnění. [online, 2008].

Lázně Kynţvart Od roku 1950 se z léčebny pro dospělé stává výhradně dětská léčebna pro pacienty ve věku od 2 do 15 let. V současnosti se věnuje léčbě dětí s nespecifickým onemocněním dýchacího ústrojí, s koţními chorobami a nemocemi ledvin a cest močových. V Základní škole a Mateřská škole při Dětské lázeňské léčebně Lázně Kynţvart se vyučují hlavní předměty podle vzdělávacího plánu kmenových škol. Děti se učí 2-3 hodiny denně. Je jim věnována dostatečná péče a individuální přístup, i v oblasti specifických poruch učení. První zmínky o léčivých účincích zdejších léčivých pramenů pocházejí jiţ z patnáctého století. Lázně v nynějším pojetí zaloţil aţ roku 1822 kníţe Metternich. Kromě minerálních vod se na konci 20. století začíná k léčbě vyuţívat i slatina a klimatoterapie. Těmito přírodními zdroji byly léčeny nemoci dýchacích cest, ekzémy, dna, revmatismus, gynekologická, střevní a neurologická onemocnění. [online, 2008].

13

Janské lázně Základní škola při dětské lázeňské léčebně Vesna sdruţuje základní školu a základní školu praktickou. Děti se učí tři hodiny denně dle výukových programů kmenových škol. V případě zájmu poskytují učitelé i konzultace studentům středních škol. V dětské léčebně Vesna léčí koţní nemoci a popáleninové stavy, nemoci dýchacího ústrojí, nemoci neurologické, nemoci pohybového ústrojí, onkologická onemocnění, pooperační a poúrazové stavy. Základem léčby je především vodoléčba, individuální léčebná gymnastika a elektroléčba. Termální pramen pod Černou horou byl objeven počátkem 11. století. První lázeňská budova byla postavena A. Schwarzenbergem o šest století později. Počátkem dvacátého století je zaloţena akciová společnost a lázně se podle amerického vzoru specializují na léčbu dětské obrny, ve které vynikají dodnes. [online, 2008].

Lázně Klimkovice Součástí léčebny je Základní škola při zdravotnickém zařízení a Mateřská škola při zdravotnickém zařízení Klímkovice, jejíţ činnost byla zahájena roku 1994. Ve školním roce 2006/2007 měla jednu třídu mateřské školy, devět tříd základní školy, jednu třídu základní školy praktické, jednu třídu základní školy speciální, školní druţinu a školní klub. Děti jsou do tříd zařazovány podle věku a stupně mentálního poškození. Délka pobytu závisí na diagnóze, trvá zpravidla v rozmezí čtyř aţ osmi týdnů. Základní kámen lázní s vyuţitím léčebných účinků jodu a bromu byl poloţen roku 1991. O tři roky později zahajují první sezonu moderní „Jodová Sanatoria Klímkovice“. Od roku 2001 poskytují rehabilitačně-lázeňské sluţby jako nestátní zdravotnické zařízení. Léčivé účinky přírodní jodobromové vody, tzv. solanky jsou vyuţívány k léčbě nemocí pohybového ústrojí, neurologických, cévních

14

a gynekologických onemocněních. [online, 2008]. Lázně Luhačovice Lázně Luhačovice poskytují komplexní péči v dětských léčebnách, ve kterých se léčí děti předškolního věku, školního věku a dorost. Mezi léčebny patří I. dětská léčebna Vlasta, II. dětská léčebna Miramonti, Dětská lázeňská léčebna Vítkov a Lázeňský dům Jalta. Z počátku byla lázeňská péče věnována dětem pouze individuální formou. První pokusy o soustavnou vzdělávací péči zahájil roku 1948 charitativní spolek Vojtěchov. Aţ prvního června roku 1951 však Československé státní lázně Luhačovice zakoupily první dětskou léčebnu, která byla umístěna v „Učitelském domě Komenský“. V říjnu téhoţ roku byl zahájen provoz školy při dětském sanatoriu pro děti bronchitické. Tehdejší výuku zajišťovali nejprve učitelé místní základní školy. Pracoviště školy byla postupně rozšířena do lázeňských domů Radun, Vlasta, Miramonti a Vítkov. Základní škola při dětské léčebně, Luhačovice se stává právním subjektem v roce 1992. V současné době je jejím zřizovatelem Zlínský kraj. Od roku 1999 je odloučeným pracovištěm školy také Základní škola při Baťově krajské nemocnici ve Zlíně. Léčivé prameny byly zachyceny v druhé polovině 17. století. Roku 1902 vzniká akciová společnost Lázně Luhačovice, v čele s lékařem Františkem Veselým. Luhačovice jsou největší moravské lázně, ve kterých se léčí nemoci dýchacího, trávicího a pohybového ústrojí, poruchy látkové výměny, nemoci oběhového systému a onkologické nemoci. Mezi nejznámější luhačovické minerální vody patří Vincentka, Ottovka a Aloiska. [online, 2008].

Lázně Velké Losiny Základní škola a Mateřská škola při lázních, Velké Losiny vznikla roku 1948. Zřizovatelem je Olomoucký kraj. Současnou ředitelkou je paní Mgr. Milena

15

Hrabalová. Výchovně vzdělávací činnost zajišťuje včetně paní ředitelky a její zástupkyně paní Mgr. Petry Koukolové celkem osm speciálních pedagogů. Při škole je také ustanovena školská rada, kterou tvoří tři členové: jeden zástupce rodičovské veřejnosti, zástupce pedagogického sboru a zástupce zřizovatele. Škola má k dispozici tři třídy pro tělesně postiţené děti v pavilonu Šárka. Tento pavilon má bezbariérové přístupy a je vybaven novým prostorným výtahem. Pro děti s respiračním onemocněním jsou určeny čtyři třídy v pavilonu Kníţecí. Škola je v podnájmu soukromých lázní Velké Losiny. V důsledku přeorientovávání se na wellness má důvody k obavám o svoji existenci, zatím je ale spolupráce s lázněmi poměrně dobrá. Materiální vybavení tříd je na dobré úrovni, škola má dostatek moderních vyučovacích pomůcek, včetně samostatné počítačové učebny. Škola má vypracovaný vlastní Školní vzdělávací plán, ale ve výuce se řídí poţadavky kmenových škol. Vyučuje se všem předmětům kromě hudební, výtvarné a tělesné výchovy, ty jsou nahrazeny zájmovými krouţky. Počet vyučovacích hodin se pohybuje v rozmezí od 12 do 20 hodin v závislosti na věku ţáků. K dispozici je i jedna třída mateřské školy, která je určena pro děti předškolního věku, které při pobytu doprovázejí jejich maminky. Ty mají moţnost navštěvovat mateřskou školu a být tak přímo výchovně vzdělávací péče o jejich děti. V současné době tuto péči zajišťuje jedna paní učitelka . Lázně Velké Losiny, nacházející se v podhůří Hrubého Jeseníku, patří mezi nejstarší a nejznámější moravské lázně s dlouholetou tradicí. První dřevěná lázeňská budova byla postavena roku 1592. Největšího významu nabyly lázně od roku 1950, kdy se zde začala léčit poliomyelitis acuta – dětská obrna. K léčbě je vyuţívána termální sirná voda a vhodné klimatické prostředí podporující léčení nespecifických onemocnění plic. Dětem ve věku od šesti do patnácti let slouţí léčebné pavilony Šárka a Boţena. Pavilon Šárka je určen pro děti s neurologickým onemocněním (DMO, LMD, stavy

16

po úrazech apod.) a v pavilonu Boţena se léčí děti s nespecifickým onemocněním plic.

Státní léčebné lázně Bludov Základní škola a Mateřská škola při lázních, Bludov vzniká roku 1950, prvními ţáky byli pacienti s kardiovaskulárními onemocněními. Zpočátku výuka probíhala přímo na oddělení, v současné době je škola umístěna v prostoru Malého pavilonu a části přízemí Lesního pavilonu. Součástí školy je i detašované pracoviště na dětském oddělení Šumperské nemocnice a.s. Zřizovatelem školy je Olomoucký kraj. Mateřská škola není od roku 2002 v provozu. Ředitelkou školy je paní Mgr. Dagmar Skoumalová, pedagogický sbor tvoří dále paní zástupkyně a osm dalších pedagogů. Při škole funguje také školská rada, sloţená ze zákonného zástupce ţáků, zástupce zřizovatele a zástupce z řad pedagogů. Základní škola má k dispozici osm tříd, maximální kapacita školy je asi 135 dětí. Škola disponuje dvěmi plně vybavenými počítačovými učebnami. Ţáci prvního stupně jsou rozdělováni 4-5 tříd s 15-ti hodinovým reţimem, ţáci druhého stupně do 7- 8 tříd s 16-ti hodinovým učebním plánem. O zařazení do výuky ve škole při šumperské nemocnici rozhoduje ošetřující lékař. Ţáci jsou zde rozděleni do dvou tříd – třída I. stupně a třída II. stupně, pracují ve dvacetiminutových blocích, vţdy podle aktuálního zdravotního stavu. Do vyučování jsou zařazováni i ţáci s poruchami učení, s lehkým mentálním postiţením, případně i ţáci speciálních škol. Je s nimi pracováno podle pokynů kmenové školy po předchozí konzultaci s rodiči a pedagogy. Také ţákům nadaným, talentovaným a studentům osmiletých gymnázií je věnována individuální péče, pracují společně s ţáky příslušných ročníků základní školy dle poţadavků svých kmenových škol. Ţákům středních škol je umoţněno pracovat v počítačových učebnách k zajištění kontaktu s jejich kmenovými školami, mají moţnost konzultací ve všeobecně vzdělávacích předmětech, vţdy po domluvě s jednotlivými vyučujícími. Ve škole jsou vyučovány všechny hlavní předměty podle učebních plánů kmenové

17

školy. Díky rozmanitosti učebnic a vzdělávacích plánů probíhá vyučování formou individuální výuky. Škola organizuje ve spolupráci se zdravotníky vycházky do okolí, návštěvy okolních pamětihodností, tematické výlety, sportovní dny, podílí se na aktivitách dětské léčebny. Děti se mohou zapojit do práce v keramickém či výtvarném krouţku, mohou navštěvovat krouţek hudební anebo počítačový. Všichni ţáci jsou zapsáni do seznamu ţactva a jsou o nich vedeny pravidelné záznamy. Komunikace s kmenovými školami probíhá pravidelně písemnou formou a telefonickými kontakty dle potřeby. O tom, jak se ţáci zapojí do vzdělávacího procesu ve svých kmenových školách nás školy informovaly prostřednictvím krátkého dotazníku, který je zasílán po celý školní rok společně s osobním záznamem ţáka. Lázně Bludov se nacházejí na úpatí Jeseníků, nedaleko města Šumperk. Prameny byly známy jiţ od 16. století, ale aţ roku 1929 byly na podnět významného českého balneologa prof. MUDr. Vladimíra Mladějovského zaloţeny „Radioaktivní a sirné lázně v Bludově“. V této době se zde léčily hlavně choroby pohybového ústrojí, choroby dýchací, zaţívací a koţní. Léčivý pramen se nazývá podle dětí, kterým se údajně zjevila Panna Maria, „František a Hyacinta“. Posvěcený pramen je zdrojem silně alkalické, termální vody sírano-chlorido-sodného typu se zvýšeným obsahem fluoridů. Symbolem, znázorňujícím očistu Země, jsou modlící se ruce ve tvaru holubic, ze kterých stéká voda po bludovitu k růţenci. V současnosti se v lázních kromě wellness a relax pobytů léčí onemocnění močových cest, zánětlivá onemocnění ledvin, pohybového aparátu, onemocnění dýchací soustavy. Hlavní specializací je léčba obezity dětí i dospělých.

18

2. ASPEKTY REHABILITACE A INOVACE VE ŠKOLÁCH PŘI ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH 2.1 Pojem a definice rehabilitace Pojem rehabilitace pochází z latinského výrazu habilitas, tj. schopnost, způsobilost a předpony re-, tj. znovu, opět. Jde tedy o jakési „znovuuschopnění“, znovunavrácení způsobilosti. Dříve bylo slovo rehabilitace pouţíváno ve významu navrácení dobrého jména v oblasti právnictví nebo jako opětovné zařazení do plné výkonnosti v cisterciáckém řádu. (Jonášková, 1998). Názvu „rehabilitace“ v tradičním lékařském pojetí poprvé uţil pro léčebný tělocvik aţ v devatenáctém století španělský lékař Buquem y Toro (Renotiérová, 2002, Jakobová, 2007). Rehabilitace je novolatinský výraz, který se dostává do širokého povědomí evropské společnosti ze Spojených států amerických v době První světové války, v České republice se tento pojem uţívá aţ v druhé polovině dvacátého století. (Pfeiffer, 2005). Do té doby se u nás o rehabilitaci hovořilo jako o „léčbě mrzáků nebo zmrzačelých“. Rehabilitace je významným prostředkem prevence invalidity a integrace. V České republice je členěna do oblasti zdravotnictví, v oborech fyziatrie a balneologie, do oblasti speciální pedagogiky a oblasti sociální ve formě pracovní rehabilitace. (Jakobová, 2007).

19

2.2 Komprehensivní rehabilitace v medicínském a speciálně pedagogickém pojetí 2.2.1 Medicínské pojetí V roce 1969 vydává Světová zdravotnická organizace (WHO) definici rehabilitace: „Rehabilitace je kombinované a koordinované použití léčebných, sociálních, výchovných a pracovních prostředků pro výcvik anebo přecvičení jednotlivce (jedince) k nejvyšší možné funkční schopnosti.“ V roce 1981 ji rozšiřuje: „Rehabilitace obsahuje všechny prostředky směřující ke zmenšení tlaku, který působí disabilita a následný handicap, usiluje o společenské začlenění postiženého“ (Pfeiffer, 2005, s. 196). Společnost rehabilitační a fyzikální medicíny ČLS JEP označuje rehabilitaci „jako celospolečenský proces (ve smyslu tzv. ucelené, komprehenzívní rehabilitace) představuje koordinovanou činnost všech složek společnosti (státu, institucí, organizací a jednotlivců) s cílem znovu zařadit člověka, postiženého na zdraví následkem nemoci, úrazu či vrozené vady, do aktivního společenského života. Tento systém se řeší na úrovni zdravotnické, sociální, kulturní, pedagogické, pracovní, technické, legislativní, ekonomické, organizační a politické. Podle OSN je kvalita úrovně rehabilitace kritériem kulturní úrovně společnosti. Jde o celospolečenský proces, který se dotýká téměř všech aspektů společenského života. Z celého rozsáhlého a složitého komplexu rehabilitace se v rámci zdravotnictví realizuje rehabilitační proces jako léčebná rehabilitace.“ [online, 2008]. Velký lékařský slovník uvádí následující definici rehabilitace: „1) v nejširším smyslu obnovení původního stavu, výkonnosti, soběstačnosti, pohyblivosti, pracovní schopnosti, zahrnuje však například i složku sociální. 2) obor medicíny, zabývající se obnovou výkonnosti nemocného. V užším smyslu pak zejména jeho pohybových schopností, např. po úrazech, při onemocnění

20

kloubů, páteře aj. Využívá řady fyzikálních prostředků jako jsou masáže, speciální cvičení, ultrazvuk, elektroterapie apod.“ (Vokurka, Hugo a kol., 2002, s. 714 ) 2.2.2 Speciálně pedagogické pojetí V současné době je ucelená, komprehensivní rehabilitace chápána jako interdisciplinární obor, který v sobě zahrnuje více sloţek. „V moderním pojetí se však chápe rehabilitace jako tzv. ucelená, komprehensivní, kdy se jedná o plynulé, koordinované úsilí, o optimální začlenění zdravotně postižených občanů do života.“ (Volejník, In Vítková, 1998, srov. Jesenský, 1995, Jankovský, 2006). Jednotlivé sloţky ucelené rehabilitace jsou uvedeny v tabulce 1. Tab. 1 Složky komprehensivní rehabilitace. (Kábele, Kollárová, Kracík, Kočí, 1992) Základní sloţky ) )Léčebná (zdravotnická) rehabilitace

Odborné sloţky

Pedagogická (výchovně vzdělávací)

Technická rehabilitace

Psychologická rehabilitace

rehabilitace Pracovní rehabilitace

Právnická rehabilitace

Sociální rehabilitace

Ekonomická rehabilitace

(Kábele (1992, s. 20) rehabilitaci definuje jako: „souhrn všech opatření zaměřených k socializaci nebo k resocializaci tělesně, zdravotně, smyslově a mentálně postižené mládeže i dospělých osob.“

21

V defektologickém slovníku znamená rehabilitace „V nejširším slova smyslu (znovu) uschopnění. Je to soubor činností, které a) ve složce zdravotnické především napravují orgánové defekty a vracejí porušenou funkci, b) ve složce pedagogické na podkladě reedukace a kompenzace upravují vztahy postiženého k výchově a vzdělávání a c) ve složce sociální – v užším, vlastním slova smyslu – jej uschopňují společensky, pracovně, zájmově i kulturně“ (Edelsberger L. a kol., 2000, s. 324) . „ Rehabilitační metody ve speciální pedagogice jsou speciálně uzpůsobené, modifikované výchovné a vzdělávací metody, které se využívají s cílem odstranit nebo alespoň zmírnit následky defektu, a tím i dosáhnout socializace (resocializace) postižené osoby.“ (Renotiérová, 2004, s. 25). Jonášková (1998) spatřuje hlavní cíl moderní rehabilitace v maximální míře integrace postiţeného do společnosti zdravých osob. (srov. Jankovský, 2001, Votava, 2003).

Zásady komprehensivní rehabilitace Dodrţování těchto zásad je základním předpokladem pro dosaţení hlavního cíle ucelené rehabilitace, tj. začlenění znevýhodněného jedince do intaktní společnosti. Členěním zásad rehabilitace se odborně zabýval František Kábele (srov. Vašek, 2003), který uvádí následující zásady. Vzhledem ke spojitosti a spolupráci všech sloţek, lze tyto zásady uplatnit v celé oblasti ucelené, komprehensivní rehabilitace.

22

(Kábele, Kollárová, Kočí, Kracík, 1992): 1. zásada komplexnosti (péče ve všech sloţkách rehabilitace) 2. zásada jednotnosti (rehabilitační péče by měla být ve všech sloţkách jednotně řízena) 3. zásada dispenzarizace (evidence a sledování znevýhodněného jedince po celý ţivot) 4. zásada socializace (resocializace) 5. zásada optimálního prostředí (vytvářet vhodné prostředí pro komplexní rozvoj osobnosti dítěte) 6. zásada prevence (učinit veškerá moţná opatření, předcházející vznik nemocí a postiţení)

Pedagogická rehabilitace „Speciální pedagogika je věda o zákonitostech speciální výchovy a speciálního vzdělávání jedince, který z důvodu znevýhodnění vyžaduje při vzdělávání speciálně pedagogický přístup, podporu při pracovním a společenském uplatnění.“ (Pipeková, 1998). Rehabilitaci ve smyslu výchovy a vzdělávání jedince představuje pedagogická sloţka ucelené rehabilitace. Pedagogická rehabilitace zahrnuje „souhrn speciálně pedagogických postupů, kterými se upravují společenské vztahy, obnovují narušené praktické schopnosti a dovednosti ,i možnost seberealizace postižených jedinců“ (Průcha, Walterová, Mareš, 1998, s. 284). Tato sloţka poskytuje jedincům tělesně postiţeným, nemocným a zdravotně oslabeným výchovu a vzdělání směřující ke společenskému začlenění a k přípravě na budoucí povolání. Výchovně vzdělávací rehabilitaci zajišťují speciální pedagogové ve spolupráci s dalšími odborníky – psychology, ergoterapeuty, fyzioterapeuty, lékaři apod. (Votava, 2003).

23

Léčebná rehabilitace „Úkolem léčebné rehabilitace je obnovit původní plně hodnotný zdravotní stav za co možno nejkratší dobu, anebo alespoň dosáhnout maximálně možnou úpravu zdravotního stavu pacienta.“ (Renotiérová, 2002, s.57) Léčebná rehabilitace (dále jen LR) podle Kábeleho (Kábele, Kollárová, Kočí, Kracík, 1992) zahrnuje léčbu radikální (operativní), konzervativní (medikamentózní), dietetickou, klimatickou, psychoterapeutickou a rehabilitační léčbu v uţším smyslu. Mezi další prostředky LR Jankovský řadí animoterapii, arteterapii a muzikoterapii (Jankovský, 2001). LR je souhrnem preventivních, diagnostických a terapeutických opatření, který směřuje k obnovení maximální funkční zdatnosti postiţeného jedince, a to odstraněním či substitucí, případně sníţením nebo zpomalením progrese „disability”, vedoucí obvykle k omezení či znemoţnění určitých běţných činností, způsobených onemocněním, úrazem nebo vrozenou vadou. Léčebná rehabilitace je realizována týmovou prací rehabilitačních lékařů, fyzioterapeutů, ergoterapeutů a dalších odborníků na podkladě úzké mezioborové spolupráce psychologů, speciálních pedagogů a sociálních pracovníků . Mezi základní sloţky léčebné rehabilitace řadíme fyziatrii, ergoterapii, balneologii, myoskeletální medicínu. [Koncepce Společnosti rehabilitační a fyzikální medicíny ČLS, online, 2008].

2.2.3 Lázeňská léčba v ČR jako sloţka ucelené rehabilitace Lázeňské léčebny mají v České republice dlouhou tradici. Kaţdé lázeňské místo se postupem času specializovalo na určité indikace. Původní význam léčeben pro rekonvalescenci akutních stavů a chronických nemocí vlivem rozšiřujících se nabídek fitness a wellness pobytů dnes lehce ustupuje do pozadí.

24

Lázně jsou pro své klienty místem odpočinku, místem navazování nových přátelství a centrem kulturních záţitků. Mimo to vede lázeňská léčba také pacienty k osvojování správných stravovacích návyků, k dodrţování hygienických zásad a denního reţimu. V roce 2007 bylo v registru zdravotnických zařízeních evidováno 85 lázeňských zdravotnických zařízení, z toho dvě dětská. Počty lázeňských klientů dlouhodobě mírně stoupají, klesá však počet klientů, jejichţ pobyt je hrazen zdravotní pojišťovnou. To pravděpodobně souvisí s reformami ve zdravotnictví. [online, 2008]. Dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění , se lázeňská péče poskytuje a hradí jako komplexní lázeňská péče nebo příspěvková lázeňská péče.

2.2.4 Sloţky rehabilitační péče v odborných dětských léčebnách

Dětské léčebny a ozdravovny jsou zdravotnická zařízení, která plní léčebně pedagogickou rehabilitaci vyuţitím příznivých klimatických podmínek, přiměřenou ţivotosprávou a vhodného pohybového reţimu. (Jonášková, 2001). Výchova a vzdělávání zdravotně znevýhodněných je spolu s léčebnou, pracovní a sociální rehabilitací chápáno jako součást rehabilitační péče. (Fischer, Škoda, 2008). Léčebny a ozdravovny poskytují svoji péči dětem nemocným a zdravotně oslabeným ve stavu rekonvalescence, jejichţ tělesné znevýhodnění se projevuje sníţenou odolností vůči nemocem s tendencí k recidivě. (Jonášková, 2001, Jakobová, 2007). Dle vyhlášky č. 59/1997 Sb., [online, 2008] zdravotní péči poskytovanou jako nezbytnou součást léčebného procesu na doporučení ošetřujícího lékaře dětem a mladistvým do 18 let v dětských odborných léčebnách a ozdravovnách hradí zdravotní pojišťovna. Nemoci, u nichţ se dětem a mladistvým do 18 let poskytuje

25

zdravotní péče v odborných dětských léčebnách, a indikační zaměření těchto léčeben stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Dle zákona č. 579/2003 Sb., [online, 2008] kterým se mění a doplňuje zákon Národní rady Slovenské republiky č. 98/1995 Z. z. o Liečebnom poriadku ve znění pozdějších předpisů se lázeňská péče poskytuje v přírodních léčebných lázních jako následná zdravotnická péče navazující na předcházející ambulantní nebo ústavní péči. Lázeňskou péči hradí Všeobecná zdravotní pojišťovna nebo jiná zdravotní pojišťovna. Indikace, místo lázeňské léčebny a délka léčebného pobytu jsou uvedené v Indikačním seznamu pro lázeňskou péči.

2.3 Proměny škol při zdravotnických zařízeních 2.3.1 Historie vývoje škol při zdravotnických zařízeních Česká republika V počátcích byly zřizovány zásluhou osvícených pedagogů jednotlivé školy pouze na povolení školských úřadů. Aţ vydáním školského zákonu č. 95/1948, který uděluje právo na vzdělání všem dětem, tedy i těm, které se kvůli nemoci či jinému postiţení nemohou vzdělávat na běţné škole se zřizují školy pro děti umístěné v léčebných ústavech a ozdravovnách. (Kábele, Kracík, Kollárová, 1992). Jiţ v polovině 19. století byl zaznamenán pokus o zaloţení školy při nemocnici v Brně. O první snahy zajišťování výuky nemocných dětí se zaslouţili lékař MUDr. Ferdinand Dvořák a redaktor Jan Ohéral-Ţalkovský. První školou při nemocnici byla škola při Thomayerově nemocnici v Praze – Krči zaloţená roku 1929 (Hronová, 1989). V roce 1908 byla otevřena škola při ústavu pro skrofulózní děti MUDr. Františka Hamzy v Luţi – Košumberku. O pár let později při ní vzniká pomocná třída pro opoţděné a mentálně postiţené děti v Chroustovicích (Monatová, 1998).

26

Byla to první škola při ZZ ve střední Evropě. Cílem doktora Hamzy bylo zajistit dětem nejen výchovu a vzdělávání, ale i připravit je na budoucí ţivot a povolání. Po vzoru Hamzovy léčebny se školou postupně vznikaly další, např. ve Cvikově, v Šumperku, v Bratislavě, z nichţ si většina svoji činnost udrţela aţ do současnosti. Mezi další školy při zdravotnických zařízeních, zaloţené v polovině minulého století patří škola při dětské léčebně Vesna v Janských Lázních (1950), Velkých Losinách (1950) a Teplicích (1951). Školy při ozdravovnách vznikaly původně jako reedukační třídy, kde vyučovali zemskou radou přidělení učitelé. Po roce 1948 se zřizují školy ve všech ozdravovnách. Za nejstarší dětskou ozdravovnu je povaţována dnešní Olivova léčebna v Říčanech u Prahy. Mezi dalšími vzpomeňme léčebnu Bukovany či ozdravovnu v Krásné Lípě (Kábele, Kracík, Kollárová, 1992). Slovenská republika První dětskou léčebnou se stává roku 1919 Státní léčebný ústav pro skrofulózní v Dolním Smokovci, při kterém byla zaloţena i první škola při ZZ na Slovensku. Později vznikají v Novém a Horním Smokovci třídy přičleněné k této škole. Mezi další vzniknuvší patří školy při léčebném ústavu v Lučivné, Číţi, Trávnici, lázních Štós, Smrdákách, Bardejovských kúpelí atd.(Hronová, 1989). Mezi první školy při ozdravovnách patří škola ve Štosu, Novém Smokovci a v Lučivné. Rozvoj škol při ozdravovnách nastává od šedesátých let, kdy vzniká např. škola při ozdravovně v Trávnici, v Ţeleznu a později také v Čierné Hore, Abrahámu. Při dětských ozdravovnách se zřizovaly mateřské školy, základní školy, zvláštní školy a zvláštní mateřské školy (Kábele, Kracík, Kollárová, 1992).

27

2.3.2 Současné trendy vzdělávání ve školách při zdravotnických zařízeních Podle vyhlášky č. 73/2005 Sb. se v mateřské a základní škole při zdravotnickém zařízení se mohou vzdělávat ţáci se zdravotním oslabením nebo ţáci dlouhodobě nemocní umístění v tomto zdravotnickém zařízení, pokud to jejich zdravotní stav umoţňuje. Základní školy mohou poskytovat podle svých moţností individuální konzultace ve všeobecně vzdělávacích předmětech i ţákům středních škol umístěným v tomto zdravotnickém zařízení. V současné době jsou k dispozici mateřská škola při zdravotnickém zařízení (dále jen ZZ), základní škola při ZZ a základní škola speciální při ZZ. K zařazení do školy při ZZ se vyţaduje doporučení ošetřujícího lékaře a souhlas zákonného zástupce dítěte. Rozsah a organizaci výuky určuje ředitel školy po dohodě s ošetřujícím lékařem. Podle Vyhlášky č. 212/1991 Zb., o špeciálnych školách se pro nemocné nebo zdravotně oslabené ţáky zřizuje základní škola při nemocnici, základní škola při dětské léčebně, základní škola při dětské lázeňské léčebně, základní škola při dětské ozdravovně, případně při jiných zdravotnických zařízeních. Pro nemocné nebo zdravotně oslabené ţáky s mentálním postiţením se zřizuje speciální základní škola při nemocnici, speciální základní škola při dětské léčebně, speciální základní škola při dětské lázeňské léčebně, speciální základní škola při dětské ozdravovně, případně při jiných zdravotnických zařízeních. Výuka ve školách při dětských léčebnách Školy při dětských léčebnách plní výchovně vzdělávací úkoly pedagogické rehabilitace. Prvotním cílem léčebného pobytu dítěte je stabilizovat jeho zdravotní stav. Veškerá výchovná a vzdělávací činnost škol tak musí být plně podřízena léčebnému reţimu dítěte. (srov. Jonášková, 2001, Krpcová, 1989). Tělesné oslabení bývá provázeno funkčními poruchami vyšší nervové činnosti. Děti jsou snadno unavitelné, podráţděné, mohou trpět psychickými poruchami,

28

úzkostmi, hysterií a někdy i poruchami chování. Při nesprávném přístupu k tělesně znevýhodněnému dítěti můţe dojít v důsledku přetěţování, psychické nepohody a stresu k adaptační poruše, neurotizaci či školní fobii. Pedagog by tak měl respektovat veškeré okolnosti kaţdého poţadavku na dítě a komplexněji posuzovat jeho školní výkony. (Fischer, Škoda, 2008). Pedagog musí umět vhodně volit metody a formy vyučování tak, aby respektoval zdravotní stav ţáka a nedocházelo k jeho přetěţování. (srov. Gaţi, 1969, Krpcová, 1989, Jonášková, 2001). Mezi základní funkce působení škol při lázeňských léčebnách patří poskytování všeobecného vzdělání, celkové formování osobnosti ţáka a udrţování kontaktu ţáka se školními povinnostmi, které značně usnadňuje jeho plynulý přechod zpět do kmenové školy. (Krpcová, 1989, Kábele a kol., 1992, Jonášková, 2001). Výuka ve školách při ZZ je závislá na vzdělávacích plánech kmenových škol. V běţné základní škole zůstává sloţení ţáků ve třídách prakticky stejné. Na školách při dětských léčebnách je situace zcela jiná. Na některých z nich mohou děti nastupovat a odcházet kterýkoli den, třídy se tedy neustále proměňují. Ve většině zařízení se však nastupuje po turnusech, coţ alespoň maličko usnadňuje práci pedagogů. Přesto znamená kaţdý turnus pro učitele prakticky nový školní rok. Nově se skládají třídy, znovu je třeba napsat rozvrhy. Často se musí v jedné třídě spojovat více ročníků. Tato situace je ještě více sloţitější proto, ţe kaţdé dítě přichází s jiným vzdělávacím programem a je třeba nutně respektovat zdravotní omezení jednotlivých ţáků. Učebnice Lázeňské školy vlastní široké spektrum učebnic. Je však nemoţné, aby měly k dispozici veškeré typy učebnic dostupných na českém trhu, a proto si děti vozí do lázní učebnice a sešity z kmenové školy. Nezřídka se i stává, ţe učitel je nucen půjčit si a okopírovat učebnici od ţáka. Vybavování školy pomocí nejrůznějších

29

moderních učebnic, pomůcek a vytváření vhodného materiálního a technického prostředí je základem inovačních změn ve škole při lázních. Komunikace s kmenovou školou Před vstupem dítěte do lázeňského zařízení, vyplňuje kmenová škola dotazník s informacemi o osobních údajích ţáka, jeho probraném učivu a učební plán na dobu léčebného pobytu. Ten obsahuje vzdělávací program školy a učivo, které má být s ţákem za tuto dobu probráno. Záleţí na jednotlivých školách, popř. třídních učitelích, zda tento dotazník vyplní. Pokud kmenová škola nepošle tyto informace, postupuje škola při lázních dle vlastního ŠVP nebo podle posledních zápisků ţáka. Obecně se dá však říci, ţe se spolupráce s domovskými školami výrazně zlepšila, částečně i pomocí rozvojem techniky, jeţ umoţňuje rychlejší komunikaci a operativní řešení v případě potřeby. Hodnocení Školy při léčebnách pracují ve zcela jiných podmínkách neţ běţné typy škol. Ve třídě je mnohem menší počet ţáků, tím pádem je i méně stresu a více moţností pro individuální přístup k dítěti. Někdy se stává, ţe ţák získává ve škole při léčebně výrazně lepší hodnocení ve vlastní kmenové škole. Změna prostředí a přístupu učitelů můţe odhalit příčiny neúspěchu v domovské škole například ve špatném vztahu mezi učitelem a ţákem. Hodnocení pedagogů škol při zdravotnickém zařízení by mělo být pro kmenovou školu závazné, a ţák by neměl dle směrnice MŠMT ČR dělat ţádné rozdílové zkoušky. (Jonášková, 2001). České lázeňské školy mají k dispozici vlastní ţákovské kníţky. Učitelé ve škole na Slovensku zapisují známky do ţákovských kníţek kmenové školy. Škola při lázeňské léčebně zasílá po ukončení pobytu dítěte kmenové škole osobní záznam, ve kterém jsou uvedeny informace o probraném učivu, klasifikace z jednotlivých předmětů a někdy také záznamy o pozorování jeho chování, adaptace apod.

30

Zpětná vazba Většina škol při lázních zasílá kmenové škole spolu s osobním záznamem ţáka také krátký dotazník ohledně zpětné adaptace dítěte do domovské školy. Tyto informace jsou pro školu při léčebně důleţité zejména v rámci zpětné vazby pedagogické činnosti jejích zaměstnanců, a i proto, ţe jeden ze základních cílů školy při zdravotnickém zařízení je zajištění plynulého přechodu zpět na kmenovou školu. (Krpcová, 1989).

2.4 Inovace v somatopedickém pojetí 2.4.1 Pojem a definice inovace Inovace ( z lat. innovare - obnovit) ve vzdělávání je v pedagogickém slovníku uvedena jako „souhrnné označení pro nové pedagogické koncepce a praktická opatření zaváděná zvláště v obsahu a organizaci vzdělávacího procesu. Různé inovace zavádějí jak standardní, tak alternativní školy“ ( Průcha, Walterová, Mareš, 1998, s. 95). Skalková (1999, In Průcha 2004) chápe pedagogikou inovaci jako rozvíjení a praktické zavádění nových prvků do výchovného a vzdělávacího systému. Cílem inovace je zkvalitňování tohoto systému. Inovační snahy, které sledují určité změny, obvykle vycházejí z jednotlivých škol, od učitelů i ze sféry vědy a odborných pracovišť školských institucí. Inovace se mohou se týkat nové struktury školy, jejího obsahu, metod a změn těţiště hodnot, na něţ se výchovně vzdělávací systém orientuje. V určitém smyslu lze označit alternativní školy jako nositele inovativních změn. Velké mnoţství námětů a postupů, které nově ve výuce vyuţívají běţné typy škol, vycházejí právě z koncepcí škol alternativních. Inovace mohou vycházet jak z řad pedagogů, tak z inspirace zahraničními nebo jinými školami, či z koncepcí Ministerstva školství České republiky. 31

Inovaci ve vzdělávání je moţno chápat v rámci celé školy nebo v rámci vyuţívání inovačních metod ve vyučování jednotlivými pedagogy.

2.4.2 Zavedení RVP-ZV do škol při zdravotnických zařízeních jak důsledek inovačních změn V současné době jsou aktuálními inovacemi ve školství uvádění Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání (dále jen RVP ZV ) do praxe a s tím i související trend na vyuţívání informačně komunikačních technologií (dále jen ICT) ve výuce, a to i ve školách při zdravotnickém zařízení. Otázkou zavedení RVP ZV do škol při zdravotnických zařízení se zabývá například v článku „ŠVP na školách při zdravotnických zařízeních“ ředitelka Základní a Mateřské školy ve Velkých Losinách, Anna Vojtěchovská. Problematiku zavádění ICT do celoţivotního vzdělávání učitelů řeší Horváthová, Zlámal (2007) nebo Šeďová, Zounek (2007). Aktuální situaci ve vybraných školách při lázních přiblíţí praktická část této práce. Náleţitosti Školního vzdělávacího programu na školách při zdravotnických zařízeních (dále jen ZZ) ustanovuje RVP ZV, část D Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami. V přípravě tvorby školního vzdělávacího programu (dále jen ŠVP) v základních školách při zdravotnických zařízeních můţe ředitel školy nebo školského zařízení upravit školní vzdělávací program, případně organizaci vzdělávání obecně stanovenou v RVP ZV, podle konkrétních podmínek, vzdělávacích potřeb a moţností ţáků.

32

Podmínky pro tvorbu ŠVP v základních školách při ZZ Vzdělávání v základních školách při ZZ se uskutečňuje podle školního vzdělávacího programu vydaného ředitelem této školy. Základní vzdělávání v těchto školách má však zcela odlišný charakter, neboť je přizpůsobeno léčbě a zdravotnímu stavu ţáků. Ţáci přicházejí do těchto škol v průběhu celého školního roku na blíţe neurčenou dobu, a to z různých ročníků a z různých vzdělávacích programů. S ohledem na výše uvedené odlišnosti jsou pro tvorbu ŠVP v základních školách při ZZ ustanovena tato pravidla [RVP ZV, online, cit. 2008]: 

obsah, organizace a průběh vzdělávání je přizpůsoben zdravotnímu stavu ţáků a má zpravidla individuální charakter,



ve školním vzdělávacím programu nemusí být naplněna celková povinná časová dotace ani minimální časová dotace pro jednotlivé vzdělávací oblasti obsaţené v rámcovém učebním plánu,



délka vyučovací hodiny a počet vyučovacích hodin v jednom dni a týdnu se stanoví po projednání s ošetřujícím lékařem jednotlivých ţáků,



v učebním plánu nemusí být zařazeny všechny vzdělávací oblasti – s výjimkou vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace a Matematika a její aplikace – nebo jejich částí, a to s ohledem na zdravotní stav ţáků,



v učebním plánu nemusí být zařazen druhý cizí jazyk,



průřezová témata jsou zvolena podle konkrétních podmínek a časových moţností školy.

Rámcový vzdělávací program z pohledu školy při lázních Škola při lázeňské léčebně při výuce vţdy vychází z učebních plánů kmenové školy. Do září roku 2007, kdy byl do českého školství zaveden nový vzdělávací program (RVP), se postupovalo podle učebních osnov: „Základní škola, č.j. 16847/96-2, Obecná škola, č.j. 12035/97-20, Národní škola, č.j. 15724/97-20,

33

Zvláštní škola, č.j. 19709/97-22 a Pomocná škola,č.j. 24035/97-22. Nyní by kaţdá základní škola měla mít vlastní Školní vzdělávací program (dále jen ŠVP), z něhoţ při výuce vychází. Tímto se ještě zvýší jiţ dosud velká různorodost učiva jednotlivých ţáků. Podle Vojtěchovské (2006) pedagogům škol při zdravotnických zařízeních stále není jasné, jakým způsobem by se měl ŠVP uplatňovat v praxi na tomto typu škol. Zásadním činitelem při úspěšném zpětném začlenění ţáka do kmenové školy je předpoklad ještě větší a uţší spolupráce škol při ZZ se školami domovskými, vzájemná informovanost o náplni výuky a postupech při dosahování a naplňování klíčových kompetencí. Na otázku „Jak uplatňovat ŠVP ZV ve speciálních školách při zdravotnických zařízeních kde je velký pohyb dětí, dětí se v zařízení zdrží max. 5-6 týdnů a přijíždějí z celé republiky?“ bylo zodpovězeno, ţe po dobu léčebného pobytu bude pro dítě vypracován individuální vzdělávací plán, vycházející z RVP ZV nebo ŠVP ZV kmenové školy. Při tvorbě těchto plánů budou školy při ZZ spolupracovat se školskými poradenskými zařízeními. [Scio, online, cit. 2008].

2.4.3 Zavádění informační a komunikační technologie do výchovně vzdělávacího procesu Trendem dnešní moderní doby je všeobecná orientace na techniku a virtuální komunikaci. Současně s tím vzniká potřeba vzdělávání v této oblasti. Kaţdý dobrý pedagog by měl klást důraz na další sebevzdělávaní a zdokonalování. V současnosti je nutnou společenskou nezbytností disponovat schopností zacházet s informacemi cestou ICT. Informační a komunikační gramotnost představuje schopnost vyuţívat digitální technologie, komunikační nástroje a internet k úspěšnému řešení problémů. To zahrnuje schopnost pouţívat technologie jako nástroj k hledání, získávání, organizaci informací a komunikaci. Pedagogové, kteří

34

chtějí udrţet kontakt s celospolečenskými změnami v oblasti vyuţití moţností ICT a jsou předvídaví, musí do svého celoţivotního vzdělávání zahrnout jak zvyšování odborných znalostí, tak také schopností a znalostí spojených s vyuţitím a aplikací informačních a komunikačních technologií do kaţdé odborné oblasti, která dokáţe studujícím usnadnit úspěšné fungování v dnešním světě. [online, Horváthová, Zlámal, 2007]. Vzdělávání učitelů v oblasti zavádění ICT do výuky zajišťují různé moduly v rámci SIPVZ (Státní informační politika ve vzdělávání) a programů DVPP (Další vzdělávání pedagogických pracovníků) pod záštitou Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Informační a komunikační technologie v RVP ZV ICT tvoří v Rámcovém vzdělávacím programu samostatnou vzdělávací oblast. Cílem výuky ICT je umoţnit všem ţákům dosáhnout základní úrovně informační gramotnosti, tj. získat elementární dovednosti v ovládání výpočetní techniky a moderních informačních technologií, orientovat se ve světě informací, tvořivě pracovat s informacemi a vyuţívat je při dalším vzdělávání i v praktickém ţivotě. Kaţdá základní škola je povinna vytvořit si vlastní ICT plán školy. Výuka informačních a komunikačních technologií je zařazena jako povinná součást základního vzdělávání na prvním i druhém stupni. Získané dovednosti jsou v nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou efektivního rozvíjení profesní i zájmové činnosti. [online, RVP ZV, cit. 2008]. Vyuţití ICT technologií jak důsledek pedagogické inovace na školách při lázních Pedagogové základních škol při lázních jsou v oblasti ICT proškolováni formou kurzů v programu „Další vzdělávání pedagogických pracovníků“ pod záštitou MŠMT ČR. Na základě těchto znalostí jsou schopni ve svém vyučování metody s vyuţitím ICT efektivně praktikovat.

35

3. ŠETŘENÍ V OBLASTI NÁZOROVÉ HLADINY UČITELŮ A ŢÁKŮ VE ŠKOLÁCH PŘI LÁZNÍCH

3.1 Cíl Cílem této diplomové práce je zmapovat současnou situaci ve vybraných školách při lázních, popsat systém vzdělávání, odlišit základní rozdíly vyučování na škole při lázních a na běţné základní škole, shrnout nové - inovativní metody, formy, přístupy a prostředky vyuţívané ve výchovně vzdělávacím procesu, zvláště se zaměřit na zavedení RVP ZV do praxe a na vyuţití ICT ve vyučování.

3.2 Doba, postup, metody Výzkum jsem prováděla od listopadu 2006 do června 2008. Všechny vybrané školy jsem navštívila, shlédla výuku, pohovořila si s ředitelkami, učiteli i ţáky. Svůj výzkum jsem prohloubila o rozdání dotazníků, určených pro pedagogy a ţáky druhého stupně. Mezi metody, které jsem vyuţila patří rozhovor, pozorování, dotazník a emailová komunikace.

3.3 Charakteristika místa a vzorku Vzorek tvoří ţáci a učitelé třech vybraných základních škol při lázních. Tyto školy patří do kategorie škol při zdravotnických zařízeních. Dvě školy jsou české, kaţdá o celkové kapacitě cca 100 ţáků a jedna slovenská s kapacitou 35 ţáků. Školy se nacházejí v klidném, přírodním prostředí parků lázeňských léčeben. Cílová skupina číslo 1 tvoří učitelé základních škol při lázních. V dotazovaných školách je celkem 21 pedagogů, včetně ředitelek škol.

36

Cílová skupina číslo 2 představují ţáci druhého stupně na školách při lázních S ohledem na aktuální počet dětí jsem v době konání šetření měla k dispozici 78 navrácených dotazníků od ţáků druhého stupně ZŠ.

3.4 Výsledky šetření 1

Základní škola a Mateřská škola při lázních, Velké Losiny, Lázeňská 240, 788 15 Velké Losiny

2

Základní škola a Mateřská škola při lázních, Bludov, Lázeňská 573, 789 61 Bludov

4

Základní škola pri Prírodných liečebných kúpeľoch, Smrdáky, Smrdáky 1, 906 03

3.4.1 Inovace školy při lázních z pohledu učitele Celkem bylo rozdáno 21 dotazníků pro pedagogy na školách při lázních. Dotazníků se mi vrátilo 18, tj. přibliţně 85%. Dotazník pro učitele škol při lázeňských léčebnách zahrnuje několik souborů: 1. Osobní údaje třídních učitelů (otázka 1, 2, 3, 4). 2. Rozdíly mezi školou při lázních a běţným typem školy z pohledu učitele (otázka 5). 3. Spolupráce školy s ostatními subjekty (otázka 6, 7, 8, 9). 4. Metody, formy a pomůcky vyuţívané ve výuce (otázka 10, 11). 5. Hodnocení ţáků (otázka 12). 6. Další sebevzdělávání učitelů (otázka 13). 7. Vliv nového prostředí na ţáka (otázka 14, 15).

37

8. Inovace ve vzdělávání (otázka 16). První soubor otázek dotazníku tvořily osobní údaje pedagogů ve vybraných školách při lázních. První otázka se týkala pohlaví respondentů. Jednoznačně převaţuje zastoupení ţen, a to i v čele vedení škol. Z celkového počtu jednadvaceti pedagogů jsou v dotázaných školách pouze dva učitelé. Druhá otázka byla ohledně věku pedagogů vyučujících na školách při lázních. Učitelé měli za úkol označit jejich věkovou skupinu v následujících rozmezích. 20 – 30

31 – 40

41 – 50

51 – 60

61 let a více

Zastoupení věkových kategorií je poměrně rovnoměrné, lehce převaţuje oblast středního věku. Z osmnácti navrácených dotazníků je pět učitelů ve věku 31 aţ 40 let, pět pedagogů v rozmezí 41 – 50 let, čtyři učitelé ve věku 20 aţ 30 let, 3 učitelé ve stáří 51 aţ 60 let a jedna pedagoţka starší jednašedesáti let. Graf 1 znázorňuje zastoupení jednotlivých věkových kategorií v procentech. Graf 1 Věkové zastoupení pedagogických pracovníků.

5,60%

23%

17%

27,50%

27,80%

20 - 30 let

31 - 40 let

51 - 60 let

61 let a více

41 - 50 let

38

Třetí otázka se zabývala dosaţeným stupněm vzdělání pedagogů na školách při lázních. Převáţná většina pedagogů, tj. dvanáct osob, má ukončené vzdělání speciální pedagogiky, která je podle zákona předpokladem pro vykonávání pedagogické praxe na škole tohoto typu. Učitelé, kteří nemají dosud absolvované studium speciální pedagogiky jsou povinni zahájit toto studium do konce roku 2012. Dva učitelé jsou studenty kombinovaného studia speciální pedagogiky na vysoké škole a čtyři z pedagogů jsou absolventi jiné, vysoké, nebo střední školy. Graf 2 představuje grafické znázornění dosaţeného vzdělání pedagogických pracovníků dotázaných škol při lázeňských léčebnách. Graf 2 Vzdělání pedagogů.

ukončené studium speciální pedagogiky 8,50% 19,04% 71%

jiné studium vysokoškolské nebo středoškolské ještě studující

Otázka číslo čtyři se týkala délky praxe a dřívějších pracovních zkušeností. Tato otázka je v dotazníku zařazena pro moji vlastní orientaci. Zajímal mě vliv délky praxe, tzn. dlouhodobé profesní či ţivotní zkušenosti na odpovědi v dalších otázkách.

39

Otázka číslo pět se zabývá rozdíly výuky na běţné ZŠ a na ZŠ při lázních z pohledu pedagoga, který má pracovní zkušenosti z obou typů škol. Počet pedagogů, kteří mají zkušenosti s vyučováním na běţném typu ZŠ i školy při lázních činil 11 osob, tj. asi 61%. Sedm z dotázaných pedagogů, tj. asi 39% nemá zkušenosti s výukou na běţném typu školy nebo nemá ţádné předchozí pracovní zkušenosti. Nejčastěji uváděné rozdíly jsou shrnuty v tabulce 2. Tab. 2 Výhody a nevýhody vyučování na běžné ZŠ a ZŠ při lázních. Typ ZŠ

Běţná ZŠ

ZŠ při lázních

Výhody

Celistvá skupina

Menší počet ţáků

Stejné učivo/téma

Moţnost individuálního přístupu

Nevýhody Větší počet ţáků

Více skupin ve třídě

Bez moţnosti

Více ročníků v jedné třídě

individuálního přístupu

Obtíţnější časové rozvrţení hodiny

Větší kázeňské problémy Různé nároky a rozsah probíraného Lepší časové moţnosti

učiva

Menší samostatnost ţáků Náročnější příprava na hodinu Důraz na samostatnou práci

Následující soubor otázek se týkal problematiky spolupráce s ostatními subjekty. Šestá otázka řeší spolupráci s kmenovými školami. Všichni učitelé, tj. osmnáct respondentů se shodují v tom, ţe spolupráce s kmenovým školami je obecně lepší neţ tomu bylo v minulých letech. Za příčinu označují zjednodušení a zrychlení komunikace formou emailové počty. Počáteční a zpětný kontakt školy je zajištěn Osobními záznamy ţáků, viz. teoretická část. V příloze jsou uvedeny dotazníky a veškeré materiály, týkající se spolupráce s kmenovou školou.

40

Sedmá otázka se týká spolupráce s rodiči. Opět se sto procent pedagogů shoduje v názoru, který hodnotí komunikaci s rodiči během hospitalizace ţáka jako minimální, navyšuje se zvláště při případných výchovných problémech dítěte. Dle pedagogů je záleţitostí individuální a nelze ji celkově zhodnotit. Spolupráce s rodinou tak spočívá hlavně ve vyplnění osobním záznamů ţáků, vybavením učebnicemi a sešity a pohovoru při příjmu a ukončení léčby dítěte. Osmá otázka rozebírá situaci spolupráce se zdravotnickým personálem. Sto procent respondentů, tj. 18 pedagogů včetně ředitelek škol hodnotí spolupráci jako dobrou či vyhovující, s občasnými problémy pouze v oblasti včasných příchodů ţáku na vyučování. Určité potíţe se mohou objevovat v oblasti domácí přípravy. Zdravotnický personál nemá dostatek času vypracovávat s kaţdým dítětem domácí úkoly. Devátá otázka řeší problémy spolupráce s ţáky. Dle všech osmnácti pedagogů záleţí na jednotlivých ţácích, jestli berou pobyt v lázních jako prázdniny či se snaţí stejně jako ve svojí kmenové škole. Obecně lze říci, ţe pokud se známky získané v lázních započítávají do běţné klasifikace v kmenové škole, ţáci se snaţí známky vylepšit a škola v lázních je pro ně zpravidla snazší. Učitelé totiţ k ţákům přistupují individuálně, mají na ně více času. Ve třídě je také menší počet ţáků, takţe pedagog brzy pozná úroveň a nedostatky ţákova vzdělání. Desátá otázka se zabývá metodami a přístupy vyuţívanými při vyučování. V podstatě se vyuţívané metody a formy výuky shodovaly na všech školách. Pouze tři z osmnácti, tj. asi 16% pedagogů vyloţeně odmítá projektové vyučování, které se v současné době povaţuje aktuální trend ve vzdělávání. Všechny metody a přístupy jsou voleny dle daného kolektivu ţáků a hlavně dle schopností a moţností jednotlivců.Nejčastější metody a přístupy jsou uvedeny v Přehledu 1.

41

Přehled 1 Metody a přístupy využívané ve školách při lázních. 1. základem je individuální přístup 2. projekty a činnosti pro usnadnění adaptace na nové prostředí, sjednocení třídního kolektivu 3. skupinová práce a hry 4. interaktivní hry zaměřené na koncentraci či relaxaci 5. projekty (práce s informacemi-vyhledávání a třídění, prezentace s důrazem na komunikační schopnosti 6. ţákovská autoevaluace s vyvozením závěrů 7. projektové dny 8. vyuţití podnětů ze strany samotných ţáků, zajímavé přístupy a inspirace z kmenových škol V jedenácté otázce se zaměřuji na vyuţití pomůcek při vyučování. Vybavenost na školách je poměrně dobrá, ţáci mají moţnost vybírat si z dostatečného mnoţství moderních a zajímavých pomůcek. Určitou výjimku tvoří slovenská škola. Po privatizaci zdejšího léčebného zařízení se bohuţel peníze pro méně výnosnou výuku dětí hledají jen s velkou obtíţí, coţ se negativním způsobem projevuje i na vybavení této školy. Přehled 2 obsahuje pomůcky, které vyuţívají při výuce učitelé škol při lázních. Přehled 2 Nejčastější pomůcky využívané v lázeňských školách. učebnice od většiny současných nakladatelů (škola by měla mít k dispozici veškerý materiál, který si ţák přiveze z kmenové školy, pokud nevlastní škola určitý typ učebnice, okopíruje si část ze ţákova vydání a co nejdříve zakoupí daný typ učebnice) obrazový a obrázkový materiál, nástěnné obrazy, modely (do škol jezdí pravidelně dealer didaktických pomůcek)

42

do popředí se momentálně díky důrazu na ICT dostávají různé výukové programy na PC, díky širokému sortimentu je lze vyuţít ve většině předmětů výukové hry „Logico Picolo“ atlasy, encyklopedie dataprojektor

Dvanáctá otázka se dotýká oblasti hodnocení ţáků.Systém klasifikace je na všech dotázaných školách stejný, jen slovenská škola pouţívá k zapisování známek ţákovskou kníţku z kmenové školy. Školy české mají svoji speciální ţákovskou kníţku. Všichni učitelé pouţívají běţný typ klasifikace – známky, slovní hodnocení a kladou důraz na dílčí slovní pochvaly během vyučování. Cílem je pochválit kaţdé dítě v kaţdé vyučovací hodině. Ve třinácté otázce shrnuji formy dalšího sebevzdělávání. Ve všech případech respondenti (učitelé i vedení školy) potvrdily, ţe v rámci vlastního sebevzdělávání absolvují různé kurzy a semináře. Škola je zároveň iniciátorem těchto aktivit. Forma sebevzdělání zahrnuje samostudium prostřednictvím časopisů, internetu apod., studium na VŠ, konzultace a spolupráce s pedagogy z podobných typů škol a vzdělávací kurzy či semináře z programu DVPP (Další vzdělávání pedagogických pracovníků), akreditovaných MŠMT ČR. Přehled často vyuţívaných seminářů a programů je uveden v tabulce 3.

43

Tab. 3 Nejčastěji využívané semináře z programu DVPP, akreditované MŠMT. Základní uţivatelské ICT znalosti a dovednosti Rozvoj sociálních dovedností prostřednictvím interakčních cvičení Interaktivní tabule – vyuţití ve výuce Alternativní metody centrální vzdělávání Emoční a sociální rozvoj osobnosti Kompetentní vedení školy aneb zvládnutí manaţerských dovedností Zavádění RVP ZV do praxe Nový zákoník práce a jeho aplikace v oblasti školství Tvořivá škola Rozumět médiím

Důraz se klade zejména na vyuţití informačních a komunikačních technologií ve výuce. Dále se rozšiřování vědomostí týká praktické realizace RVP ZV v českých školách, rozvíjení osobnosti ţáka po stránce sociální a emoční, vyuţití alternativním metod ve vyučování. Semináře o vyuţívání interaktivní tabule absolvují pedagogové ze školy v Bludově, neboť tamní vedení má plánu za příhodných finančních podmínek tabuli zakoupit. Interaktivní tabule se v této době stávají oblíbenou moderní pomůckou na běţných typech škol. Škola při lázních taktéţ musí jít s dobou a je ţádoucí, aby i ona byla plně vybavena nejmodernějšími pomůckami a technikou, protoţe ţáci jsou zvyklí na určitý „komfort“ z kmenových škol. Modernizace však závisí na finančních moţnostech jednotlivých škol. Tyto moţnosti jsou však mnohdy velmi omezené a tak škola musí pečlivě zváţit to, co potřebuje nenutněji. Otázka číslo čtrnáct se zabývá problematikou psychického stavu dítěte v novém prostředí, vlivu léčby na vyučování a speciálních metod učitelů, slouţících ke zvládání obtíţné situace ţáků.

44

Podle většiny učitelů se děti adaptují na novou situaci poměrně dobře a rychle. Záleţí však na individuálních vlastnostech jednotlivých ţáků. Vytváří se zde nový kolektiv, ţák poznává nové kamaráda, má jakousi moţnost „začít znovu“. Buduje si nové postavení ve třídě a v kolektivu. Má jiný reţim dne, méně výuky, náročné procedury, je samo bez rodičů atd. Dle 100% učitelů se léčba a nové prostředí ve vyučování projevuje zvýšenou unavitelností ţáků. Učitelé proto volí metody a techniky, které se přizpůsobují momentálnímu zdravotnímu a psychickému stavu ţáků. Na zvládaní stresové situace učitelé nejčastěji vyuţívají citlivý individuální přístup, hlavně u rizikových dětí. Prostředkem k navození pohody se stávají zvláště skupinové hry na seznámení a stmelení kolektivu, které se začleňují do výuky v prvních dnech pobytu dítěte. Ţáci si zvykají na nové prostředí , učitele a spoluţáky. Tesknivé děti píší spolu s učitelkou dopis rodičům, malují pro ně obrázky apod., nechybí také laskavé a vstřícné slovo a pohlazení pedagoga. Volba metody závisí na kaţdém učiteli, nejdůleţitějším aspektem se však stává osobnost učitele, jeho charakterové vlastnosti a kvality. Patnáctá otázka shrnuje názory pedagogů na zásadní změny a pokrok inovaci ve vývoji vzdělávání na školách při lázních. Odpovědi všech osmnácti pedagogů se velmi shodovaly, proto jsem nejdůleţitější postřehy zpracovala do následující tabulky 4.

45

Tab. 4 Pozitivní a negativní změny ve škole při lázních. Změna/pokrok

Pozitivní/negativní

Individuální přístup

Pozitivní

Snazší spolupráce s rodiči a kmenovou školou

Pozitivní

- vlivem emailové a telefonické komunikace Lepší materiální a technické vybavení školy

Pozitivní

Většinou bezproblémový návrat dítěte do výuky v KŠ Pozitivní Při nízkém počtu ţáků – více ročníků v jedné třídě

Negativní

Zavedením RVP ZV ještě větší různorodost v učivu

Negativní

Niţší časová dotace

Negativní

Optimalizace školství (slučování těchto škol

Negativní

se školami praktickými)

3.4.2 Inovace školy při lázních z pohledu ţáků Počet navrácených dotazníků závisel na aktuální stavu dětí v léčebných lázních. Dotazník byly rozdány ţákům druhého stupně. Z bludovské školy jsem získala k následnému zpracování 44 dotazníků, z Velkých Losin 17 a ze Smrdáků taktéţ 17. Z celkového počtu 78 dotazníků jsem z hodnocení vyřadila tři dotazníky, dva pro ignoraci ze strany pubertálních zástupců deváté třídy a jeden dotazník, který byl vyplněný nečitelně. Pro výzkumné šetření jsem tedy pouţila 75 dotazníků od ţáků druhého stupně ZŠ. První soubor otázek se týká osobních údajů ţáků druhého stupně škol při lázních. První otázka je zaměřena na poměr pohlaví ve školách při lázeňských léčebnách. Nelze jednoznačně říci, převaţuje-li více zastoupení dívek nebo chlapců, dle dotazníků je mírně větší počet dívek, jak dokazuje graf 4.

46

Z celkového počtu 75 hodnotitelných dotazníků bylo ve školách při lázních zastoupeno 41,3%, tj. 31 chlapců a 58,7%, tj. 44 děvčat. Graf 4 Poměr dívek a chlapců ve školách při lázních

41,30%

dívky 58,70%

chlapci

Druhá otázka se týkala ročníku, který děti navštěvovaly. Všechny ročníky druhého stupně, tj. 6.-9- třída byly rovnoměrně zastoupeny. Pro minimální vyuţitelnosti z hlediska hlavního cíle šetření číselné hodnoty neuvádím. Třetí otázka obsahuje přehled metod a pomůcek, vyuţívaných při vyučování ve školách při lázních. Klasické pomůcky jako jsou různé encyklopedie, obrazový materiál a práce v učebnicích jsou plně, tedy stoprocentně zastoupeny. Niţší hodnoty mají například projekty, které zásadně odmítá slovenská škola, vyuţití projektového vyučování označilo 56 ţáků, tj. asi 75%. Na videoprogramy většinou nezbývá moc času, tento způsob je vyuţíván zvláště po uzavření klasifikace na konci pobytu. Jejich vyuţití ve škole při léčebně označilo 15 ţáků ze 75, tj. asi 20%. V padesáti procentech (asi 58 dětí) mají ţáci ve výuce moţnost diskuse.

47

Jednasedmdesát dětí, tj. cca 95%, vyuţilo výukové programy na PC. Tato forma výuky je mezi ţáky velmi oblíbená a poţadovaná. Údaje mohou být mírně zkreslené, protoţe dotazníky vyplňovaly děti na počátku jejich léčby. Jednotlivé formy a metody výuky jsou také vyuţitelné v závislosti na věku dítěte. Přehled četnosti vyuţití jednotlivých metod výuky je obsaţen v grafu 5. Graf 5 Metody a pomůcky využívané ve školách při lázních 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10%

eo vi d

ob

en cy kl vý r op az uk ed ov ov ie ý é m pr a og te riá ra m l sk y n up a in PC ov á pr ác e pr pr oj ác ek ty e s te xt em di sk us e

0%

Ve čtvrté otázce řeším základní rozdíly mezi školami při lázeňských léčebnách a kmenovými základními školami z pohledu ţáka druhého stupně. Vzhledem k obtíţnosti zpracování jsem nejčastější připomínky ţáků, co jim ve škole při lázních chybí a co se jim naopak líbí jsem shrnula do následující tabulky 5.

48

Tab. 5 Klady a zápory základní školy při lázních.

KLADY málo vyučovacích hodin

ZÁPORY nepřítomnost kamarádů, rodiny

menší, lepší kolektiv neţ v kmenové ţákům chybí předměty, které se v lázních škole

nevyučují

individuální přístup a zájem učitelů

malé prostory

volnější reţim a menší nároky

méně výuky na PC

lepší okolní prostředí – příroda

spojené ročníky v jedné třídě

příjemnější učitelé

hodně domácích úkolů a samostatné práce

tvořivé a relaxační hry

horší materiální vybavení neţ v kmenové škole

vycházky do přírody

ţákům chybí krouţky z kmenové školy

moţnost diskuse

krátké přestávky

Otázku číslo pětt jsem v dotazníku uvedla jen pro zajímavost. Tato otázka řeší problematiku šikany, ţáci měli odpovědět na otázku, jestli vědí co slovo šikana znamená a jestli se s ní setkali ve svojí nebo lázeňské škole. Kromě tří jedinců z dotázaných ţáků, dokázali všichni ostatní, tj. 72 ţáků, pojem šikana vysvětlit. Ve škole při lázních se se šikanou v pravém slova smyslu ţádné dítě nesetkalo. Občas se vyskytnou malé konflikty mezi ţáky, vţdy se najde někdo méně oblíbený mezi spoluţáky. Co mě ale velmi překvapilo, byly odpovědi na otázku ohledně výskytu šikany v kmenové škole. 33 ţáků, tj. 44%, se ve svojí základní škole se šikanou setkalo, z toho tři ţáci osobně a v jednom případě se stal agresorem přímo pedagog! Pro ilustraci uvádím graf 6.

49

Graf 6 Zkušenosti žáků základních škol při lázních se šikanou.

žáci, kteří se se šikanou nikdy nesetkali

44% 56%

žáci, kteří byli svědky šikany ve vlastní škole

50

3.5 Závěry výzkumného šetření U cílové skupiny č. 1, tj. pedagogů na školách při lázních, se mi z jednadvaceti poslaných dotazníků vrátilo osmnáct, coţ představuje asi 85%. Z hlediska pohledu učitelů na inovaci ve škole při lázních, můţeme za negativní změny povaţovat zavedení Rámcového vzdělávacího plánu do praxe a s tím spojenou tvorbu Školního vzdělávacího plánu (ŠVP) ve školách při zdravotnických zařízeních, školách při lázních. Dle názorů pedagogů je nemoţné na těchto školách uplatňovat ŠVP v praxi, protoţe kaţdá škola při ZZ vychází z učebních plánů, školních vzdělávacích programů jednotlivých kmenových škol. Výzkumné šetření potvrzuje názory ředitelky Vojtěchovské, uvedené ve článku Učitelských novin. Za inovační změny pozitivního charakteru lze dle učitelů povaţovat uplatňování informačně komunikačních technologií v praktickém vyučování. Většina z nich vyuţívá ve svých hodinách počítačové výukové programy, internetové zdroje a prezentace. Největší klady spatřují pedagogové právě ve vybavování školy moderními pomůckami a zlepšování podmínek materiálního a technického zázemí. Do budoucna chtějí všechny školy v této modernizaci pokračovat. Kvalitní výuku, vyznačující se hlavně individuálním přístupem, pedagogové a vedení škol umocňují prostřednictvím svého sebevzdělávání v mnoha různých oblastech v rámci programů MŠMT ČR, seminářů, kurzů a samostudia. Cílovou skupinu č. 2 tvořili ţáci druhého stupně škol při vybraných lázeňských léčebnách. Ze 78 navrácených dotazníků od ţáků druhého stupně, jsem z jejich rozboru musela tři dotazníky vyřadit. Celkově jsem tedy při hodnocení vycházela ze 75 pouţitelných dotazníků. U ţáků jsem se zaměřila zvláště na oblast rozdílů mezi způsobem výuky, vyuţíváním různých přístupů a pomůcek v kmenové škole a škole při lázeňském zařízení. V neprospěch lázeňských škol hovoří zvláště prostorové, materiální a technické nedostatky vybavení škol. I přes intenzivní důraz na vyuţití ICT ve výuce si ţáci stěţují na nedostatečný počet počítačů i hodin s počítačovou výukou. Jako negativní aspekt školní práce ve školách

51

při lázních ţáci také povaţují nadměrné mnoţství samostatné práce, domácích úkolů a samostudia. Jako velké pozitivum však vnímají individuální přístup učitelů, vytváření lepších kolektivů a časový prostor pro zajímavé aktivity, kam zahrnují projektové dny, relaxační hry a cvičení. Velmi také oceňují příleţitost diskuse a zájmu učitelů o jejich osobu, hovoru o běţných věcech ze ţivota apod. Celkově lze říci, ţe pro ţáky se novým a příjemným stává pohodové prostředí a klima školy při lázeňské léčebně.

52

ZÁVĚR Školy při lázních hrají nezastupitelnou roli při adaptaci dítěte na nové prostředí, léčbu a také při celkovém rozvoji osobnosti dítěte. Díky zpracovávání svojí diplomové práce jsem měla moţnost dostat se přímo do prostředí těchto zařízení. Školy jsou situovány v příjemném a klidném prostředí lázeňských parků. Tato celková přírodní atmosféra se odráţí pozitivně i ve výchovně vzdělávacím procesu. Všechny zkoumané školy jsou v podnájmu lázní, kromě Státních léčebných lázní v Bludově spadají do vlastnictví soukromých osob. Osud povozu školy tak záleţí na vůli majitele lázní. V současné době, kdy převládá trend zdravého ţivotního stylu a wellness , se původní význam lázeňských léčeben poněkud vytrácí. Dvě ze tří studovaných škol připouštějí obavy o další existenci. Jejich finanční zajištění z velké míry závisí na lázeňském vedení. Finanční moţnosti jsou v dnešní době základem pro zavádění nových přístupů a metod ve výuce, jejichţ předpokladem jsou moderní pomůcky a technické vybavení školy. Přesto lze říci, ţe české školy při lázních jsou v tomto ohledu na velmi dobré úrovni. Z metod se nejvíce uplatňují zejména relaxační hry a cvičení, zaměřené na stmelení kolektivu a navozování psychické pohody. Stále více se ve výuce vyuţívá projektového vyučování. Všechny školy také pořádají projektové dny s aktuální nebo zajímavou tematikou. Ohledně zavádění RVP ZV a tvorby ŠVP se pedagogové českých škol vcelku shodují. Školy při zdravotnických zařízeních vycházejí z učebních plánů jednotlivých kmenových škol. Tvorba vlastního školního vzdělávacího plánu je tak poněkud bezpředmětná. Realizací RVP se ještě více projevuje různorodost učiva jednotlivých ţáků. Na Slovensku vyšla v květnu letošního roku novela školského zákona, která nabývá účinnosti následující školní rok, tj. 2008/2009. Domnívám se, ţe v podstatě jde o reformou velmi blízkou situaci českého školství. Ředitelka školy ve Smrdácích mi však zatím nebyla schopna poskytnout informace, jakým způsobem se zavedením reformy projeví ve škole při lázních.

53

Z provedeného výzkumu vyplývá, ţe v současné době se školy při lázních orientují zejména na vyuţití ICT (informačně komunikačních technologií) ve vyučování . Stoupá také jejich zájem o vybavování školy moderními počítačovými výukovými programy a internetové připojení. Přesto mezi nejčastější připomínky ţáků patřily poţadavky na zvýšení výuky na PC. Negativně také děti vnímaly materiální a technické vybavení škol, zvláště na mnoţství počítačů a nepřítomnost interaktivní tabule, jeţ se v současnosti stává moderním trendem ve způsobu vyučování. Jako pozitivní označovali ţáci nejčastěji laskavý a individuální přístup pedagogů, lepší kolektiv dětí a celkovou pohodovou atmosféru školy, danou zejména přírodním prostředím a obecně niţšími nároky na učení. Cílem mé práce bylo popsat současnou situaci na školách při lázních – jejich materiální vybavení a výchovně vzdělávací péči učitelů. Práce lázeňských pedagogů je velice náročná a obdivuhodná. Vzhledem k velké různorodosti učiva jednotlivých kmenových škol si musí vytvářet individuální přípravy pro kaţdého ţáka. K tomu jsou povinni zohlednit momentální zdravotní a psychický stav dítěte a přizpůsobit mu veškeré metody a formy výuky. Dítě vlivem změny prostředí a léčebných procedur, popřípadě vlivem oslabení organismu bývá totiţ zvýšeně unavitelné. Učitelé proto do svých hodin vhodně zařazují relaxační hry a cvičení. Pečují také o mimoškolní aktivity jako jsou různě tematické besídky, výlety či zajímavé přednášky známých osobností nebo projektové dny zaměřené na aktuální problematiku. Celkově lze říci, ţe školy při lázních jsou na dobré úrovni ve všech směrech, menší nedokonalosti můţeme najít v technickém a materiálním vybavení škol, jeţ je však pouze odrazem nedostatečných finančních moţností. Doporučila bych jednotlivým školám navštěvovat stejný typ škol v jiných městech, kde mohou čerpat inspiraci a povzbuzení pro svoji činnost. Osobně jsem měla ze škol dobrý pocit, protoţe v nich pracují milí a vstřícní lidé s nadšením a elánem. A dobrý kolektiv je základem pro úspěšnou práci a její výsledky.

54

LITERATURA BURACHOVIČ, S., WIESER, S. Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 456 s. ISBN 80-277-048-9. EDELSBERGER, L. a kol. Defektologický slovník. 3. vyd. Jinočany: H&H Vyšehradská, s.r.o., 2000. 418 s. ISBN 80-86022-76-5. FISCHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika – edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vyd. Praha: TRITON, 2008. 205 s. ISBN 978-80-7387-014-0. GAŢI, M. Výchova a vyučovanie detí s dhotrvajúcou chorobou. 1. vyd. Bratislava: Státní pedagogické nakladatelství, 1969. 260 s. ISBN 67-304-69. GOLDMANN, R., CICHÁ, M. Základy pediatrie pro pedagogy. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci – Pedagogická fakulta, 2002. 203 s. ISBN 80-244-0531-8. HOMOLOVÁ, M., PLZÁK, R. Příběhy české a moravské krajiny. 1.vyd. Praha: Beta, 2006. 219 s. ISBN 80-7306-268-2. JAKOBOVÁ, A. Komplexní péče o děti s tělesným a kombinovaným postižením. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě – Pedagogická fakulta, 2007. 101 s. ISBN 978-80-7368-488-4. JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením somatopedická a psychologická hlediska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství TRITON, 2001. 158 s. ISBN 80-7254-192-7. JONÁŠKOVÁ, V. Mezinárodní pojetí rehabilitace tělesně postiţených. In Speciální pedagogika 8. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 1998, s.17-22. ISBN 80-7076-789-9. JONÁŠKOVÁ, V. Speciálně pedagogické poradenství pro studenty s poruchou

55

mobility UP v Olomouci. In VALENTA A KOL. Sborník II. Mezinárodní konference k problematice osob se specifickými potřebami.1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 220 s. ISBN 80-244-0389-7. JONÁŠKOVÁ, V. Dítě s poruchou mobility. In MÜLLER, O. a kol. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné škole. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. 289 s. ISBN 80-244-0231-9. KÁBELE, F., KOLLÁROVÁ, E., KOČÍ, J., KRACÍK, J. Somatopedie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 242 s. ISBN 80-7066-533-5. KRAUS, J., ŠANDERA, O. Tělesně postižené dítě. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975. 208 s. ISBN 14-324-75. KRPCOVÁ, V. Školy při zdravotnických zařízeních. In HRONOVÁ, M. a kol. Somatopedie. Vybrané kapitoly ze somatopedie II. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1989. s. 45-64. Bez ISBN. KŘÍŢEK, V. Obrazy z dějin lázeňství. 2.vyd. Praha: Libri, 2002. 263 s. ISBN 80-7277-092-6. MONATOVÁ, L. Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. 2. vyd. Brno: Paido, 1998. 86 s. ISBN 80-85931-60-5. PRŮCHA, J. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. 140 s. ISBN 80-7178-977-1. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 2. vyd. Praha: Portál, 1998. 304 s. ISBN 80-7178-252-1. RENOTIÉROVÁ, M. a kol. Speciální pedagogika. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 313 s. ISBN 80-244-0873-2. RENOTIÉROVÁ, M. Somatopedické minimum. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 87 s. ISBN 80-244-0532-6. ŠEĎOVÁ, K., ZOUNEK, J. ICT a moc před tabulí. In ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál, s.r.o., 2007. s. 260-285. ISBN 978-80-7367-313-0.

56

TROJAN, S., DRUGA, R., PFEIFER, J., VOTAVA, J. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. 3. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 237 s. ISBN 80-247-1296-2. VAŠEK, Š. Základy speciálnej pedagogiky. 2. vyd. Bratislava: Sapientia, 2003. 210 s. ISBN 80-968797-0-7. VÍTKOVÁ, M. Pregraduální a postgraduální vzdělání učitelů v reflexi na celosvětové trendy ve speciální pedagogice. In PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 1. vyd. Brno: Paido, 1998. 234 s. ISBN 80-85 931-65-6. VOKURKA, M., HUGO J. A KO. Velký lékařský slovník. 2.vyd. Praha: Maxdorf s.r.o., 2002. 1024 s. ISBN 80-85912-77-5. VOTAVA, J. a kol. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 207 s. ISBN 80-246-0708-5. Vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Ostrava: Sagit, 2006. HORVÁTHOVÁ, Z., ZLÁMAL, J. Potřeba zavádění informační a komunikační gramotnosti do celoţivotního vzdělávání. [online]. Časopis E-pedagogium. [cit. 10.6. 2008]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.upol.cz/fileadmin/ user_upload/PdF/e-pedagogium/e-ped_III-2007.pdf>. ISSN 1213-7499. ŠTEFFLOVÁ, J. Jiná základní škola – Co obnáší práce ve škole při léčebně [online]. In Učitelské noviny. [cit. 25.5. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . VOJTĚCHOVSKÁ, A. ŠVP na školách při zdravotnických zařízeních. [online]. In Učitelské noviny. [cit. 25.5. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. [online]. Společnost Scio, [cit. 1.6. 2008]. Dostupné na World Wide Web: .

57

Lázně Teplice [online]. [cit. 29. 5. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . Lázeňská léčebna Mánes [online]. [cit. 29. 5. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . Lázně Františkovy Lázně [online]. [cit. 29.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Základní škola při Dětské gynekologické léčebně [online]. [cit. 29.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Lázně Mariánské Lázně [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Lázně Jáchymov [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Lázně Poděbrady [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Léčebna Dr. L. Filipa [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Základní škola a Mateřská škola při Léčebně Dr. L. Filipa [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Lázně Jeseník. [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Základní škola a Mateřská škola při Priessnitzových lázních a.s., Jeseník. [online]. cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Dětská lázeňská léčebna, Lázně Kynžvart. [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Janské Lázně. [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Základní škola a Mateřská škola při dětské lázeňské léčebně Vesna. [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: .

58

Lázně Klimkovice [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Základní škola při zdravotnickém zařízení a Mateřská škola při zdravotnickém zařízení Klimkovice [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Lázně Luhačovice, a.s., [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Základní škola při dětské léčebně, Luhačovice [online]. [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Koncepce oboru Rehabilitační a fyzikální lékařství. [online]. Společnost rehabilitační a fyzikální medicíny ČLS JEP, [cit. 2. 6. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění [online]. Portál Veřejné správy České republiky, [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Vyhláška č. 59/1997 Sb. Indikační seznam pro zdravotní péči v odborných dětských léčebnách [online]. Portál Veřejné správy České republiky, [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon) [online]. Portál Veřejné správy České republiky, [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: .

59

Zákon č. 538/2005 Zb., o prírodných liečivých vodách, prírodných liečebných kúpeľoch, kúpeľných miestach a prírodných minerálnych vodách a o zmene a doplnení niektorých zákonov [online]. Elektronická sbírka zákonů Slovenské republiky, [cit. 30.5.2008]. Dostupné na World Wide Web: . Vyhláška č. 212/1991 Zb., o špeciálnych školách [online]. Ministerstvo školstva Slovenskej republiky, [cit. 29. 5. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . Zákon č. 579/2003 Zb., kterým se mění a doplňuje zákon Národní rady Slovenské republiky č. 98/1995 Z. z. o Liečebnom poriadku ve znění pozdějších předpisů [online]. Zdravie online magazín, [cit. 29. 5. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . Lázeňská péče v ČR v roce 2007 [online]. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, [cit. 19.5. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . Prírodné liečebné kúpele Smrdáky, a.s. [online]. [cit. 1. 6. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . Lázně Velké Losiny [online]. [cit. 1. 6. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . Státní léčebné lázně Bludov, s.p. [online]. [cit. 1. 6. 2008]. Dostupné na World Wide Web: . Základní škola a Mateřská škola při lázních, Bludov [online]. [cit. 1. 6. 2008]. Dostupné na World Wide Web: .

60

PŘÍLOHY Seznam příloh Příloha 1 Dotazník pro učitele na školách při lázních Příloha 2 Dotazník pro ţáky druhého stupně na školách při lázních Příloha 3 Ukázka: Osobní záznam (dále jen OZ) ţáka 3a pro rodiče 3b pro kmenovou školu 3c školy při lázních Příloha 4 Dotazník o zpětné adaptaci ţáka v kmenové škole Příloha 5 Dotazník o evaluaci pro ţáka 2. stupně Příloha 6 Fotografie škol

61

Příloha 1 Dotazník pro učitele škol při lázních Váţená paní učitelko, pane učiteli. Obracím se na Vás s ţádostí (prosbou) o vyplnění níţe uvedeného dotazníku. Výzkum je zaměřen na inovaci v systému vzdělávání na školách při lázních, zvláště na nové poznatky, metody, formy, prostředky a způsoby vzdělávání a výchovy na těchto školách. Po vyhodnocení dotazníku budou získané údaje slouţit pro zpracování diplomové práce na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého Olomouci, obor speciální pedagogika. Dotazník je anonymní. Mnohokrát Vám děkuji za Váš čas a za vyplnění následujícího dotazníku. S pozdravem Lenka Vidláková, studentka 4. ročníku oboru speciální pedagogika UPOL. 1. Pohlaví: Muţ

Ţena

2. Váš věk: 20 – 30

31 – 40

41 – 50

51 – 60

61 let a více

3. Vaše vzdělání / aprobace: univerzita obor dosaţený titul rok ukončení 4. Délka Vaší pedagogické praxe ( celkem ): a) nynější působiště + vyučované předměty:

62

b) dřívější pracovní zkušenosti ( obor + délka praxe ) Pokud jste dříve učil/a na běžném typu základní školy: 5. V čem vidíte zásadní rozdíly či výhody a nevýhody na jednotlivých typech škol? Spolupráce s ostatními subjekty ( stav + jakou formou ): 6. Jaká je spolupráce s kmenovými školami, popř. s třídními učiteli? 7. Jaká je spolupráce s rodiči? 8. Jaká je spolupráce s lázeňským personálem? (ve smyslu domácí přípravy, včasné docházky na vyučování ) 9. Jaká je spolupráce se samotnými ţáky? Jaký mají přístup k výuce v lázních? pobyt berou jako prázdniny snaţí se jako v běţné škole 10. Jaké nové či zajímavé metody a přístupy pouţíváte ve své výuce ( a v jakém konkrétním předmětu )? 11. Jakým způsobem hodnotíte ţáky? Další sebevzdělávání: 12. Absolvujete nějaké formy dalšího sebevzdělávání? Pokud ano, jakou formou?

63

Je škola iniciátorem Vašeho vzdělávání, popř. přispívá na vaše náklady? 13. Jakým způsobem vnímáte vliv nového prostředí a léčby na chování a výkonnost dítěte ve vyučování? Máte nějaké speciální metody či prostředky na ulehčení ţákovy situace? ( vytrţení z domácího prostředí, rodiny, přátel, školy, nový kolektiv, nový reţim dne apod. ) 14. V čem podle Vás spočívají zásadní změny a pokrok ve vývoji vzdělávání ve škole při lázních? Můţete označit tyto změny za pozitivní/negativní?

64

Příloha 2 Dotazník pro ţáka druhého stupně škol při lázních Milí ţáci, Prosím odpovězte mi upřímně na následující otázky, které se týkají Vašich kmenových škol a školy při lázních, jeţ právě navštěvujete. Dotazník je anonymní. Po vyhodnocení dotazníku budou získané údaje slouţit pro zpracování diplomové práce na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého Olomouci, obor speciální pedagogika. Mnohokrát Vám děkuji za vyplnění následujícího dotazníku! S pozdravem Lenka Vidláková, studentka 4. ročníku oboru speciální pedagogika UPOL. 1. Pohlaví (správnou moţnost zaškrtněte) dívka

chlapec

2. Ročník, který navštěvuješ: 3. Jaké zajímavé metody a pomůcky pouţívají učitelé při výuce? (např. encyklopedie, obrazy, diskuse, práce ve skupinách, projekty apod. ) 4. Jaké jsou rozdíly mezi školou v Tvém bydlišti a školou v lázních? Co Ti v této škole chybí? Co se Ti na této škole naopak líbí? 5. Víš, co znamená slovo šikana? Pokud ano, stručně popiš: Setkal/a si se ve své škole někdy se šikanou? Pokud ano, co se přesně stalo?

65

Příloha 3 Ukázka: Osobní záznam (dále jen OZ) ţáka Příloha 3 a OZ Pro rodiče

66

Příloha 3 b OZ pro kmenovou školu

67

Příloha 3 c OZ školy při lázních

68

69

Příloha 4 Dotazník o zpětné adaptaci ţáka v kmenové škole, tzv. vratka

70

Příloha 5 Dotazník o evaluaci pro ţáka 2. stupně

71

Příloha 6 Fotografie z jednotlivých škol

Foto 1 Základní škola při lázních, Bludov

Foto 2 Projektový den Den Knihy na škole v Bludově

72

Foto 3 Budova Základní školy při lázních, Velké Losiny

Foto 4 Projekt Den Země na škole ve Velkých Losinách

73

ANOTACE Jméno a příjmení:

Lenka Vidláková

Katedra:

Katedra speciální pedagogiky

Vedoucí práce:

PaedDr. Vlasta Jonášková, CSc.

Rok obhajoby:

2008

Název práce:

Inovace školy při zdravotnickém zařízení

Název v angličtině:

Innovation of School Belonging to Health Centre

Anotace práce:

V diplomové práci se zabývám rozborem současné situace ve školách při lázních. Zaměřuji se zvláště na problematiku zavádění inovativních forem, metod, prostředků a přístupů do výchovně vzdělávacího procesu.

Klíčová slova:

inovace, informačně komunikační technologie (ICT), kmenová škola, projektové vyučování, rámcový vzdělávací program, rehabilitace,

Anotace v angličtině:

The diploma work is about actual situation in schools belonging to spas. I am interested in problems of using innovation manners, methods, aids and ways in educational process.

Klíčová slova v angličtině:

innovation, information and communication technology (ICT), home school, teaching by projects, global educational programme, rehabilitation

Přílohy vázané v práci:

Dokumentace jednotlivých škol Fotografie jednotlivých škol

Rozsah práce: Jazyk práce:

Český

74