Inovace : jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice

Soukromá vysoká škola ekonomických studií, spol. s r. o. Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8 – Libeň ***********************************************************

Sborník z mezinárodní konference

Inovace : jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice

Praha 28. ledna 2005

Inovace : Jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice sborník z mezinárodní konference Uspořádal: Vydavatel:

doc. Ing. Michal Kavan, CSc. Soukromá vysoká škole ekonomických studií, s. r. o. Lindnerova 575/1, Praha 8 Tiskárna: Vytiskl UNIPRESS, spol. s r. o. Svobodova 1431, 511 01 Turnov Schváleno: rozhodnutím rektora čj. OS 69/2005 jako učební pomůcka dne 1. března 2005 Vydání: první Počet stran: 161 Náklad: 80 kusů Tato publikace neprošla jazykovou úpravou

ISBN 80-86744-26-4 2

INOVACE: JEDINÁ ÚČINNÁ CESTA K ÚSPĚCHU V GLOBÁLNÍ EKONOMICE

Obsah Obsah ............................................................................................................................... 3 Miloslav Marek Zahájení konference – z projevu rektora ........................................................................ 5 Jitka Almatarová Výzkum a vývoj v České republice ................................................................................ 6 Jiří Dvořák Inovace a jejich efektivnost (problémy teorie, praxe a výuky).................................... 11 Jan Eisler Inovace v dopravním podnikání................................................................................ 17 Lenka Fulínová Teorie zdanění práce a kapitálu - možnosti inovací v daňové realitě ČR ................... 17 Jaroslav Hadraba K problematice členění a hodnocení inovací................................................................ 31 Čestmír Halbich Inovační strategie a úspěšná malá firma, případová studie Extrémní programování................................................................................................. 41 Miloslav Hezina Rozvoj vědeckotechnických parků v ČR...................................................................... 48 Radomila Horňáková Transformace inovačných nápadov pomocou koncepcie systému otvorených inovácií v podmienkach jednotného európskeho trhu.................................................. 56 Jaroslav A. Jirásek Konkurenčnost a inovace .............................................................................................. 63 Homage to Joseph A. Schumpeter ................................................................................ 69 Tomáš Kajan Inovačný nápad zhodnotenia drevného odpadu vo firme DSP a jeho do podoby komerčne úspešného inovačného projektu................................................. 79 Michal Kavan Rozvoj inovací a podnikavosti ...................................................................................... 86

3


Jiří Klečka Měření celkové produktivity při soudobých inovacích podnikových systémů........... 94 Erika Loučanová Inovácie ako podmienka konkurencieschopnosti drevospracujúceho priemyslu na globálnom trhu ......................................................................................102 Tomáš Macák Inovace v predikci tržeb podle Porterových vlivů odvětví ........................................106 José Arnaldo Cardoso Monteiro de Melo The ERP Systems in Czech Republic A strategical innovation.................................116 Zbyněk Pitra Hodnotové pojetí inovačních aktivit firmy.................................................................124 Mária Rostášová, Alena Kusá, Anna Zaušková Cesta inovatívnych myšlienok z akademickej pôdy do podnikateľskej praxe v Slovenskej republike........................................................131 Monika Šestáková Priame zahraničné investície a inovačná aktivita: skúsenosti Slovenskej republiky 141 Štěpánka Uličná, Tomáš Rampas Inovace v personálním řízení ......................................................................................148 Anna Zaušková Aplikácia modelu inovatívnosti na podmienky slovenských firiem DSP v rámci globálneho trhu...............................................................................................153 Účastníci konference .................................................................................................160

4


Zahájení konference – z projevu rektora Ing. Mgr. Miloslav Marek – rektor SVŠES

Dámy a pánové, Přeji vám dobrý den a srdečně vás vítám na naší mezinárodní konferenci „Inovace - jediná cesta k úspěchu v globální ekonomice“ .... ... Dovolte mi, prosím, několik vět k této konferenci: Evropská komise definuje inovaci jako obnovu a rozšíření škály výrobků, služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly. Evropská komise rovněž konstatuje, že hlavním zdrojem inovací je výzkum a vývoj, že inovace je více, než pouhá idea nebo nápad, je to implementace, uvedení nápadu do praktického života. Věřím, že nás konference vzájemně obohatí o pohledy z různých úhlů, že podpoří vědeckou a výzkumnou činnost odborných kateder. Že povede k rozšíření spolupráce mezi zúčastněnými školami a že postupně dokážeme, že i na malých školách neuniverzitního typu mohou vznikat velké myšlenky a že si s velkými školami máme co říci . ... ... Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám všem příjemný průběh konference. Nechť se Vám na naší škole alespoň trochu líbí.

5


Výzkum a vývoj v České republice Jitka Almatarová Úvod

Výzkum a vývoj je rozhodujícím stimulem společensko-ekonomického rozvoje a tím i hlavní cestou ke zvýšení konkurenceschopnosti České republiky ve všech stěžejních oblastech společenského života , ekonomické, sociální a kulturní.Pro udržení konkurenceschopnosti České republiky ne světových trzích jsou důležité inovace výrobků a služeb a s nimi související úroveň výzkumu a vývoje.Dobře strukturované lidské zdroje z hlediska věku, vzdělanosti, oborového zastoupení i z hlediska rozmístění do jednotlivých úrovní výzkumu mohou přispět k takové kvalitativní a kvantitativní úrovni vědy v České republice, která by v budoucnu měla v dostatečně širokém spektru oblastí a směrů snést srovnání se špičkovými parametry světové vědy. Situace v českém výzkumu je ovšem taková, že jen málo pracovišť vědy a výzkumu se podílí na výchově talentů.Na vysokých školách téměř chybí podpůrné programy pro výchovu nadaných studentů a žáků nižších škol, a přitom tyto jsou hlavním zdrojem, z něhož by mělo být čerpáno. Problémem v této souvislosti je úroveň pedagogů na různých stupních vzdělávacího systému.Vzhledem k faktu, že s péčí o talenty je zapotřebí začít na nejnižší školské úrovni, je nutné přizpůsobit tomuto požadavku náplň studia samotných pedagogů.Je nutné věnovat pozornost znalostem, které v tomto smyslu učitelé mají.Je třeba seznamovat je nejen s vlastní vědeckou produkcí, ale také s prostředím výzkumných a vývojových pracovišť.Pedagogové mohou, kromě jiného, také významně přispět ke změnám v informovanosti o genderové problematice.Jde především o otázky genderových rolí a stereotypů a o problémy zvýšení prestiže hodnoty rodičovství. V obsahu o metodách výuky na jednotlivých stupních škol by výchova k tvořivosti měla být jedním ze základních prvků výuky. Jde především o to, iniciovat zájem o poznání, rozvíjet pozitivní charakterové vlastnosti, vést k odpovědnosti i soutěživosti. Zejména na středních školách je důležité seznamovat studenty s metodami vědecké práce, s důležitými výsledky výzkumu v současné době, i s pracovním prostředím výzkumných institucí.Za tím účelem je také užitečné podporovat a rozvíjet středoškolské studentské soutěže v různých oborech. S ohledem na stoupající zájem o studium je zdánlivě bohatý, je však třeba mít na paměti, že skutečný talent se vyskytuje v omezeném množství. Z vysokých škol odcházejí do praxe poslední silné ročníky ze sedmdesátých let a součastně se dále zvyšuje počet vysokoškolských studentů.Z toho hlediska je tedy dnešní stav bezesporu lepší než v minulosti.Generace sedmdesátých let měla ztíženou situaci vzhledem k velkému počtu uchazečů při vstupu na vysoké školy a posléze se musela vyrovnat s velkou konkurencí při hledání zaměstnání.Mnozí se rozhodovali

6


mezi vědeckou prací a uplatněním v komerční sféře.Ale motivace pro vědeckou dráhu byla a doposud je velmi malá. Jedním z nejzávažnějších problémů v rozvoji lidských zdrojů ve vědě a výzkumu stále zůstává mobilita vědeckých a výzkumných pracovníků, jíž je ve většině států věnována mimořádná pozornost.Tato otázka nabývá na důležitosti vzhledem k tomu, že věda se stále více stává globální záležitostí. V České republice je možno ještě stále zaznamenat jisté bariéry v horizontální mobilitě pracovníků výzkumu a vývoje.Nedostatečně řešeným problémem zůstává propojení jednotlivých pracovišť a institucí. Mimo to existují legislativní bariéry v přijímání zahraničních pracovníků. Mobilita pracovníků během jejich kariéry je velmi malá a proto je třeba hledat způsoby, jak ji podpořit. Toto všechno je právě důvodem pro vytvoření strategie podpory a uplatnění vědy a výzkumu. Organizace vědy v období vstupu České republiky do Evropské unie V období vstupu České republiky do Evropské unie je organizace vědy , výzkumu a vývoje těsně spjata s výhledy ekonomického rozvoje státu.Postavení České republiky ve světové ekonomice se může měnit dvěma vývojovými trajektoriemi.První trajektorie je zastávána vyspělými zeměmi orientujícími se na výrobu sofistikovaných výrobků a poskytování stejně sofistikovaných služeb.Jejich konkurenceschopnost je založena na technickém rozvoji, kvalifikaci a vzdělání obyvatelstva.Druhá trajektorie náleží zemím, jejichž konkurenční výhodou jsou nízké ceny, které se opírají o nízké mzdy, nízké náklady na sociální síť, absence norem bezpečnosti práce a nízký stupeň ochrany životního prostředí. Co se týče oblasti vědy a výzkumu, v tomto směru má Česká republika ztíženou situaci oproti ostatním státům Evropské unie, neboť tyto státy mají již teď vytvořenou národní inovační politiku, kterou se v České republice doposud nepodařilo vytvořit. Cíle národní politiky vědy a výzkumu se v České republice podařilo naplnit pouze deklarativně, kdy jednotlivé rezortní politiky uvádějí nutnost vzájemné kooperace.Nepodařilo se však vytvořit účinné nástroje a dosáhnout jejich uplatnění v praxi.Následkem toho je stále velká fragmentace aktivit v oblasti vědy a výzkumu a neefektivní využívání finančních a lidských zdrojů.Zejména se nepodařilo dosáhnout provázanosti pracovišť vědy a výzkumu s podnikatelským prostředím a průmyslovými podniky, včetně vybudování systému nástrojů transferu výsledků vědecko-technického rozvoje.Ukázalo se totiž, že rozhodnutí podniků, zda chtějí investovat do výzkumu či nikoli závisí především na tom, zda jsou k dispozici vědci a výzkumní pracovníci dostatečné úrovně, zda existuje dynamický veřejný výzkum světové úrovně, zda jsou k dispozici státní finanční impulsy a zda jsou rámcové právní podmínky příznivé.Ukázalo se ovšem, že v České republice jsou nevyhovující podmínky pro podnikatele, kteří by do vědy a výzkumu chtěli investovat a proto se tak děje pouze v malé míře. Uvedený stav ohrožuje budoucí konkurenceschopnost ekonomiky České republiky, neboť spolupráce výzkumu a aplikační sféry je v ekonomicky vyspělých 7


zemích, mezi které Česká republika bezpochyby patří, považována za klíčový aspekt ekonomického a následně sociálního rozvoje.Absence inovační politiky České republiky ve svém důsledku omezuje rozvoj konkurenceschopnosti české ekonomiky, a pokud nebudou přijata patřičná opatření, bude to mít do budoucna negativní vliv na sociální oblast, zejména pak na růst nezaměstnanosti. Organizační struktura Systém výzkumu a vývoje v České republice se svou strukturou postupně blíží struktuře převládající v zemích OECD, dosud však jsou v něm patrny vlivy předchozího společenského uspořádání, pro které bylo typické, stejně jako ve všech zemích bývalého východního bloku, dominantní postavení Akademie věd především v oblasti základního výzkumu, oslabení základního výzkumu na vysokých školách a existence četných resortních výzkumných ústavů a samostatných nebo nesamostatných pracovišť zabývajících se především vývojem.Takovéto uspořádání bylo přejato z bývalého SSSR a víceméně odpovídalo potřebám uzavřené, centrálně plánované ekonomiky.Je třeba ovšem připomenout, že i ono mělo svůj podíl na dlouhodobém rozšiřování technologické mezery ve vztahu k vyspělým zemím.Z hlediska potřeby mezinárodní spolupráce v globalizované ekonomice, vstupu České republiky do Evropské unie a možnosti začlenění českého výzkumu a vývoje do Evropského výzkumného prostoru je třeba si uvědomit, že poznamenání předchozím společenským uspořádáním představuje stále ještě bariéru, kterou je třeba odstranit. Výzkum a vývoj se v současné době v České republice uskutečňuje na vysokých školách, v ústavech Akademie věd, v resortních výzkumných organizacích a v samostatných či nesamostatných pracovištích v podnikové sféře.Na pracovištích Akademie věd České republiky a vysokých školách univerzitního typu se uskutečňuje především základní výzkum, a to jak badatelský, tak i orientovaný, na vysokých školách technického směru a v resortních výzkumných organizacích zejména výzkum aplikovaný.Některé resortní výzkumné organizace se zabývají rovněž vývojem.Doménou pracovišť v podnikové sféře je aplikovaný výzkum a vývoj. Existuje i nepříliš vysoký počet organizací neziskového charakteru.Podíl těchto neziskových organizací na celkových kapacitách vědy a výzkumu je obdobně jako ve většině zemí OECD nepříliš významný. Grantová agentura České republiky podporuje především základní výzkum a průřezové aktivity se základním výzkumem související.Odborná veřejnost považuje za vážný nedostatek to, že v České republice není zřízena agentura na podporu aplikovaného výzkumu. Strukturu doplňují vědeckotechnické a technologické parky a bussines centra, ve kterých vznikají a rozvíjejí se malé firmy, které se zabývají i výrobou a poskytováním služeb kategorie High-Tech. Poptávka po domácím podnikovém výzkumu ze strany zahraničí, který poptávají především nadnárodní společnosti zřizující u nás své pobočky či nové závody, nebyla příliš významná.Přímí zahraniční investoři přicházeli za jinými komparativními výhodami české ekonomiky, především za levnou a relativně velmi kvalifikovanou pracovní silou, výhodnou z hlediska práce ve mzdě pro jednoduché výroby, za měkčími normami ochrany zaměstnanců, ochrany spotřebitele, bezpečnosti 8


práce, životního prostředí, nižší minimální sociální standardy.Tento přístup se ovšem v poslední době začíná měnit v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie.Nově vznikající zájem přímých zahraničních investorů o podniky s vlastním výzkumem a vývojem, ale i celou českou výzkumnou a vývojovou základnu je proto žádoucí podpořit. Klíčovým problémem zvýšení efektivnosti výzkumu a vývoje v České republice zůstává nedostatečný rozvoj vědy na vysokých školách.Zatímco ve vyspělých evropských i mimoevropských zemích je výzkum a vývoj přirozeným pokračováním výuky a umožňuje zapojení nadaných studentů do badatelského procesu, v České republice zůstává věda do značné míry odtržena od pedagogiky. Vhodnou cestou pro řešení tohoto problému by mohla být zvýšená podpora univerzit s hlubší specializací na výzkum a vývoj.Všem školám by zůstal otevřený přístup k podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, tyto by ovšem byly koncentrovány na vysoké školy dosahující nejlepších výsledků.Je přitom samozřejmé, že národní politika výzkumu a vývoje musí být těsně provázána s politikou vzdělávací. Zaměření výzkumu a vývoje financovaného z veřejných prostředků musí být pravidelně konfrontováno s ekonomickými a sociálními potřebami společnosti, přitom významnou část veřejných prostředků je třeba soustředit do výzkumných směrů s nejvyšším potenciálem, přispět k ekonomickému rozvoji České republiky a kvalitě života jejích obyvatel při zachování nutné dynamiky základního výzkumu.V rámci základního výzkumu je nutné řešit otázku transferů získaných poznatků směrem k jejich praktickému využití.Kritériem úspěšnosti zpracovaných projektů tak musí být prokazatelný efekt, což znamená předání a využití výsledků subjektům aplikovaného výzkumu či finálním uživatelům. Financování Výzkum a vývoj je v České republice financován ze zdrojů veřejných, zdrojů subjektů podnikové sféry, zdrojů zahraničních a ze zdrojů soukromé neziskové sféry.Význam posledních dvou zdrojů je přitom značně omezený. Je však možné konstatovat, že výše finančních příspěvků ze zahraničí, jak veřejných, tak soukromých, se v poslední době relativně dynamicky zvyšuje.Tento trend by bylo účelné podpořit.Podíl veřejné podpory na celkové podpoře výzkumu a vývoje, který činí okolo 40%, je obdobný jako v řadě zemí OECD, zůstává však hluboko pod úrovní nejvyspělejších zemí Evropské unie. Nepodařilo se realizovat již několikrát vyhlášené záměry zvýšit úroveň podpory z veřejných prostředků na 0,7 %HDP.Dosažení této výše se stále odkládá.V posledních letech mírně vzrostl podíl institucionálního financování na úkor financování účelového.Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků umožnil, aby věda a výzkum byly financovány i z místních rozpočtů.Nedořešen ovšem zůstává problém zajištění zdrojů pro místní rozpočty, zejména krajské, eventuelně obecní. Nepodařilo se dále realizovat záměr, aby na Národní program orientovaného výzkumu a vývoje ( nyní Národní program výzkumu ) byla soustředěna podstatná část účelové podpory.

9


Regionální aspekty Regionální struktura organizace výzkumného a vývojového procesu v České republice zůstává nadále podceněnou složkou.S ohledem na vstup do Evropské unie je nutno zohlednit skutečnost, že právě regionální aspekty výzkumného a vývojového procesu stojí ve středu pozornosti nového konceptu utváření Evropského výzkumného prostoru.Z hlediska věcného jde: 1. o organizaci vazeb mezi evropskou, regionální, národní a lokální úrovní výzkumného a vývojového procesu, 2. o vazbu mezi jednotlivými úrovněmi veřejné správy ve vztahu k organizaci procesu výzkumu a vývoje v regionech a lokalitách, 3. o nalezení vhodné míry subsidiarity mezi různými úrovněmi a strukturami organizace výzkumu a vývoje, 4. o stimulaci spolupráce mezi podnikovým sektorem a subjekty výzkumu a vývoje 5. o stále sílící roli regionálních universit v oblasti socioekonomického rozvoje sídel a regionů. Současný centralizační systém organizace výzkumu a vývoje v České republice nedokáže efektivně zapojit místní a regionální intelektuální a finanční potenciál do celonárodního souhrnu.Výkon je tak v převážné míře vázán na státní dotační politiku směrovanou do tradičních center.To má své negativní důsledky zejména pro možnosti rozvoje strukturálně postižených oblastí. Závěr Ve stávajícím systému státní podpory výzkumu a vývoje v České republice se odráží komplikovaný vývoj posledních desetiletí.Jednou z jeho charakteristik je značná míra fragmentace.Je rozptýlen na více než 20 ústředních orgánů a efektivní koordinace jejich činnosti je obtížná, někdy nemožná.Stále neuspokojivé je propojení vědy a výzkumu s dalšími oblastmi života společnosti, především s uplatňováním výsledků vědy a výzkumu v praxi a ve vzdělávacích systémech.Obrovským úkolem nejbližších let bude zajištění vstupu našeho výzkumu a vývoje do Evropského výzkumného prostoru, včetně odpovědného zastupování zájmů země v příslušných orgánech Evropské unie.Jedním z cílů nové politiky výzkumu a vývoje tudíž bude trvalé úsilí o funkční proměny současného organizačního uspořádání, korespondující s proměnami a vývojovými potřebami společnosti, ekonomiky i poznání samotného. Seznam použité literatury: 1. http://www.mpo.cz - webové stránky Ministerstva průmyslu a obchodu 2. http://www.msmt.cz - webové stránky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Jitka Almatarová studentka PB6 SVŠES, s. r. o. v Praze, Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8 [email protected]

10


Inovace a jejich efektivnost (problémy teorie, praxe a výuky) Jiří Dvořák Definice inovací I když jsou inovace všeobecně pokládány za klíč k hospodářskému rozvoji, informace o inovacích, inovačních systémech a inovační výkonnosti se prozatím rozvíjejí jen velmi pozvolna. Panují rozdílné, často i protichůdné názory na to, co vůbec za inovace považovat a jakým způsobem vyjadřovat jejich přínosy pro konkrétní podnik, popř. pro národní hospodářství. Jako první použil termín inovace pro ekonomickou oblast J.A. Schumpeter (7 ), který za inovace považoval absolutní novinky v oblasti výrobní techniky, výrobků, surovin, organizace výroby a otevírání nových trhů. Postupně začali jednotliví autoři od tohoto Schumpeterova pojetí inovací ustupovat ve prospěch chápání inovace jako relativní novinky ve vztahu k určitému trhu, podniku apod. Nejdále dospěl v tomto smyslu F. Valenta ( 9 ), který za inovace považuje jakoukoliv změnu ve vnitřní struktuře výrobního organismu. Tuto tendenci je možné zevšeobecnit v tom smyslu, že v současné době se termín inovace používá téměř výlučně v tomto relativním smyslu V tzv. manuálu Frascati ( 4 ), který slouží za základ statistického sledování technického rozvoje a inovací je za vědecké a technické inovace považován přenos myšlenky na nový nebo zlepšený výrobek , uváděný na trh, na nový nebo zlepšený provozní postup používaný v průmyslu nebo obchodu nebo na nový přístup v sociální službě. Přitom musí platit, že technické inovace vytvářejí nové výrobky, postupy a významné technické změny ve výrobcích a postupech. Z této definice vyplývá, že za inovace jsou považovány pouze ty případy, kdy dochází k významné změně. V Programu podpory inovací výrobků, technologií a služeb INOVACE, který byl schválen Usnesením vlády č. 414/2004 dne 28.4.2004 a jehož pravidla byla upravena v září 2004 se naproti tomu za inovace považuje obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly. Z porovnání s předcházejícími definicemi vyplývá. že se stírá požadavek na hloubku změny, neboť za inovace se považuje i pouhá obnova výrobku. Rovněž u nových metod výroby, změn řízení a kvalifikace se nezdůrazňuje nutnost, aby se jednalo o podstatnou změnu. Praxe ale ukazuje, že inovace nízkých a vysokých řádů mají rozdílný dopad pro podniky, jiné požadavky na jejich realizaci a jiný dopad na efektivnost . Toto rozlišení intenzity inovací má zásadní význam pro řízení inovačních procesů a pro budování marketingové strategie podniku. Skutečnost, že se požadavcích Programu nezdůrazňuje nutnost dosáhnout určitou míru novosti změny se může nepříznivě projevit v tom, že se podniky ve snaze získat podporu v rámci daného programu budou orientovat převážně na inovace nižších řádů, které budou schopny snadněji realizovat . I když jim realizace může krátkodobě i přinést určité vylepšení ekonomických parametrů, dlouhodobá orientace tímto směrem může vést k faktickému narůstání opoždění za předními světovými výrobci.

11


Efektivnost inovací U Schumpetera (7 ) je v jeho první knize východiskem diskuse o inovačním zisku (tj. o "podnikatelském zisku") snižování nákladů na výrobky vlivem "nových kombinací" výrobních faktorů jako projevu vůle a činu "podnikatele". Na rozdíl od jiných autorů, které cituje , Schumpeter považuje "normální", průměrný zisk za součást nákladů jako "prémii za riziko" nebo "manažerskou odměnu". Opravdovým ziskem u Schumpetera je pouze přebytek příjmů nad takto jím definovanými náklady, který se dostavuje jako následek inovace. Tento podnikatelský zisk je pomíjivý, postupně jej ubývá s tím, jak se obdobných nových kombinací zmocní imitacemi podnikatelovi následovníci. Bez ohledu na tyto teoretické představy o možnosti vyjádření efektů z inovací konstatuje Kuznets (3), že existuje nedostatek indikátorů, které by byly schopny vyjádřit inovační input a output, což představuje největší překážku při výzkumu úlohy inovací v ekonomických procesech. K tomuto názoru se připojují Acs a Audretsch ( 1 ), kteří konstatují, že se sice v poslední době objevila řada publikací, které se zabývají možnostmi kvalitativního měření v oblasti výzkumu a vývoje, ale s tím, že pouze v malé míře tyto metody umožňují přímé měření inovačních vstupů, resp. výstupů.Oba autoři hovoří v této souvislosti o tzv. proxyvariabilních veličinách , za které na straně vstupu považují např. náklady na výzkum a vývoj a na straně výstupu počet patentů. Nespolehlivost těchto údajů podle obou autorů spočívá v tom, že nikoliv všechny patenty se stanou inovacemi a naopak nikoliv všem inovacím patenty předchází. Pakes a Grilliuches k tomu dodávají , že „ patenty jsou nedostatečným indikátorem ( pro inovační output), zvláště pokud nejsou všechny nové inovace patentovány a patenty mohou vykazovat velmi rozdílné ekonomické dopady“ (Pakes,Grilliuches 1980, s. 378). Možnostem vyjádření efektivnosti inovačního procesu na základě ekonomických ukazatelů se věnoval Valenta . Ve své poslední publikaci (8 ) dochází k závěru , že lepší hospodářské výsledky podniku, obecně tedy změna ekonomického chování podniku vůči okolí, je produktem nejen inovačních akcí ve výrobě, nýbrž je také produktem inovací nevýrobních, uskutečňovaných v řídících a obslužných činnostech podniku a také je silně ovlivněna okolím, například změnami v cenách nakupovaných komponentů a investičních statků a také tím, zda se podniku podaří dosáhnout při prodeji vlastních výrobků příslušných objemů a tržních cen, s jakými ve smyslu ideálního efektu počítal při rozhodování o jisté inovační akci ve výrobě. Podle tohoto autora různé účetní operace s jinými provozními a finančními výnosy a náklady mohou pozitivní efekty z úspěšných inovačních akcí ve výrobě vylepšit nebo zhoršit, nemohou však natrvalo převracet záporný efekt z pasivity a neúspěšných výrobních inovací v ziskový hospodářský výsledek podniku. Například prodeje majetku nebo operace s rezervami a opravnými položkami mohou pouze na rok nebo na dva roky zastřít negativní efekty neúspěšných výrobních inovačních akcí, velmi brzy se však tyto jejich negativní efekty projeví také ve ztrátovém hospodářském výsledku podniku podle Z těchto důvodů výkaz zisků a ztrát poskytuje možnost získat pouze velmi hrubou představu o vlivu souhrnného inovačního procesu ve výrobě na hospodářské výsledky, který by mohl sloužit jako negativní zpětná vazba ve smyslu nositele informace o akceptování inovačního procesu tržním okolím (hodnocení "ex post").Vzhledem k tomu, že výkaz zisku a ztrát je členěn do druhových položek, kdy například v položce osobních nákladů jsou zahrnuty veškeré osobní náklady a 12


v položce výrobní spotřeby veškeré materiálové náklady a nakupované služby, nelze ekonomický efekt výrobních inovačních akcí zjistit s využitím tohoto finančního výkazu. Z dosavadního rozboru můžeme učinit tento předběžný závěr: možnost, jak vyjádřit efektivnost a dopady inovací na podnik v podobě propočtu úspory nákladů, popř. zisku , vyvolaného uvedením inovovaných výrobků na trh je zatížena řadou rizik a nedokonalostí. Problém je v tom , že pokles nákladů na nezměněné výrobky a vliv nového výrobku na cenu se nepromítá do přírůstku zisku ( popř. na jeho základě konstruovaných dalších ukazatelů, jako např. hodnota přidaná zpracováním, produktivita práce apod.) bezprostředně, protože mezi snížením nákladů a hospodářským výsledkem stojí řada dalších nákladových a výsledkových položek, které ovlivňují výsledný čistý zisk. Sem patří další položky výkonové spotřeby, osobních nákladů, odpisů, nákladů administrativy, saldo finančních výnosů a nákladů popř. mimořádných hospodářských výsledků. V této souvislosti lze formulovat výzkumnou hypotézu, že toto přímé vyjádření inovačních efektů bude buď nemožné nebo značně nespolehlivé. Ze studií, organizovaných mezinárodním ústavem aplikované systémové analýzy (IIASA, 1982-1985) v Laxenburgu vyplynulo, že podnikatelsky orientované firmy inovační aktivitu nehodnotí izolovaně. Většinou celkově posuzují, jak realizace inovací přispěla k plnění základních cílů podniku, vyjádřených např. časovými řadami růstu zisku, kapitálu a pod. Rovněž zkušenosti z USA ukazují, že ze souboru 57 podnikatelů jich pouze méně než polovina byla schopna vyčíslit podíl jednotlivých výrobků na zisku. R.Kaplan, profesor účetnictví na Harvard Business School tvrdí: "Nikdy jsem nebyl v závodě, ve kterém by se vědělo, kolik vlastně stojí produkované výrobky". Největší zdroj nepřesností je podle Quinna (5 ) zpravidla v chybném rozvrhování režijních nákladů . Možnost a věrohodnost vyčíslení přínosů, spojených s realizací konkrétních inovací je v přímé závislosti na hloubce realizované inovace. Zatímco u inovací evolučního charakteru může být takovýto propočet poměrně spolehlivý, u revolučních inovací jsou tyto propočty velmi nereálné, často i neuskutečnitelné. Praktické zkušenosti ukazují, že podniky nejsou schopny dostatečně přesně odhadnout ani náklady na vyřešení a zavedení inovace, ani výši efektů, které v souvislosti s touto inovací vznikají. Odhad přínosů inovací bývá nepřesný a neúplný proto, že v momentu zahájení programu se nedaří odhadnout všechny možnosti aplikací, vedoucí často ke vzniku synergického efektu. Tyto a další okolnosti vedly J. B. Quinna k tvrzení: "Každý, kdo si myslí, že může kvantitativně zdůvodnit své rozhodnutí (v oblasti zásadních výrobkových inovací - pozn. aut.), je buď lhářem nebo hlupákem... Je zde příliš mnoho neznámých a proměnných. Nakonec každý musí využít intuici, komplexní přístup, který se získává pouze zkušenostmi" - srov. (5 ). Stejně kritičtí jsou k finančním ukazatelům i Kaplan a Norton, když říkají: „Finanční měřítka jsou pro vedení a vyhodnocování podnikových aktivit v konkurenčním prostředí neadekvátní. Dostatečně přesně nezachycují většinu hodnot, které manažeři v daném účetním období vytvořili, nebo naopak „prohospodařili“. Finanční měřítka „vyprávějí“ jen část příběhu o minulých aktivitách, nikoliv celý příběh, a nemohou se proto stát vodítkem pro současné ani zítřejší aktivity vytvářející budoucí finanční hodnoty“. ( 2 ) 13


Tyto názory spolu s předcházejícím rozbore můžeme shrnout v tom smyslu, že v podnikové praxi je k dispozicí mnoho cenných údajů a informaci, které nelze měřit shora popsanými ekonomickými nástroji, ale bez kterých by obraz o finanční situaci firmy nebyl úplný a pravdivý. Dokonce lze říci, že některé jevy, které nelze vyjádřit finančními ukazateli, předcházejí, ovlivňuji a doprovázejí výsledky hospodaření. Nefinanční ukazatelé posuzování efektivnosti inovací Komplexní analýza proto musí brát v úvahu i tyto informace, vhodně je zpracovat a posléze aplikovat do celkového hodnocení a závěrů podle účelu kterému má sloužit. Tyto ukazatele lze označit jako nefinanční ukazatele – non-financial indicators. Na rozdíl od ukazatelů finančních nejsou založeny na účetních standardech ,protože jak jsme ukázali tyto standardy nejsou schopny některé stránky firemní činnosti vůbec, nebo jen neúplně postihnout. Jen stěží lze finančními ukazateli charakterizovat všechny aspekty aktivity firmy, která nachází vyjádření v cílech a strategické linií firmy ve všech svých aspektech (výroba a produkce, marketing a prodej, personální zabezpečení, výzkum a vývoj, vnější ekonomické prostředí atd.. Rovněž z hlediska predikce vývoje jsou nefinanční ukazatele daleko vhodnější než ukazatelé finanční. Nefinanční ukazatele tak umožňují vyšší analýzu a stávají se tak dokonalejším nástrojem firemního managamentu. Pro nepřímé vyjádření inovačních efektů lze použít řadu přístupů, jako např. : • inputů inovačního procesu • na základě vyjádření vlivu faktoru času • na základě posouzení předpokladů absorpce inovace vnitřní strukturou daného výrobního organizmu • na základě odhadu přijetí výrobku trhem V dalším se omezíme na možnosti posouzení přijetí výrobku trhem. Především v případech, kdy nebyl výrobek dosud uveden na trh , je možné o předpokládané efektivnosti výroby soudit na základě posouzení situace na trhu. Pokud bude možnost výrobek ve velkých objemech prodávat, pro prodej budou vytvořeny potřebné předpoklady a výrobek bude nabízen za cenu , odpovídající jeho kvalitě, je možné vyslovit předpoklad, že i dosahovaná efektivnost bude na požadované úrovni. Čím méně budou tyto parametry splněny, tím bude i nižší očekávaná efektivnost výrobku. U produktů, které jsou na trhu kratší dobu se efekt v podobě výrazného zvýšen tržního podílu a efektivnosti oproti stávajícímu řešení nemusí vzhledem k faktoru času plně projevit. V těchto případech je možné se pokusit o odhad potenciálního vývoje odbytu. Výrazné přírůstky odbytu a efektivnosti je možné očekávat především tehdy, jestliže inovace : • výrazně technicky překonává své předchůdce, popř. konkurenty v parametrech, relevantních pro uživatele • má vysoký stupeň progresivity, projevující se v časovém předstihu před konkurencí při uvedení na trh • zajišťuje příznivější poměr mezi parametry a cenou, než stávající vlastní, popř. konkurenční řešení .

14


• představuje zcela nové řešení, umožňující získat význačné nové zákazníky • nepovede bezprostředně k výraznému nárůstu odbytu, ale přesvědčí potenciální zákazníky o schopnosti řešit složitá zadání, tj. umožní zvýšit image inovátora • povede v ekonomicky významném rozsahu k uspokojování nových potřeb • představuje zcela nové řešení, umožňující získat význačné nové zákazníky • nepovede bezprostředně k výraznému nárůstu odbytu, ale přesvědčí potenciální zákazníky o schopnosti řešit složitá zadání, tj. umožní zvýšit image inovátora

• povede v ekonomicky významném rozsahu k uspokojování nových potřeb Závěr Ze studie vyplývá nutnost jednoznačně definovat inovace, jejich hloubku a progresivitu. Nelze dopustit, aby se stírala hranice mezi inovacemi a invencemi , mezi progresivními a „udržovacími“inovacemi a mezi nepodstatnými a výraznými kvalitativními změnami. Bohužel i nejnovější program podpory inovací tyto požadavky nerespektuje a tím vyvolává nebezpečí, že i nadále bude vznik progresivních kvalitativních inovací rozmělňován nepodstatnými změnami, popř. zaměňován takovými výsledky výzkumu a vývoje, které nelze za inovace považovat. Při hodnocení inovací je nezbytné respektovat skutečnost, že vypovídací schopnost tradičních finančních ukazatelů je v souvislosti s hodnocením inovací velmi omezená. Je proto nezbytné finanční pohled na inovační proces a na inovace doplnit i nefinančními ukazateli, kteří umožňují posuzovat hloubku změny a progresivitu inovace, schopnost určitého výrobního organizmu konkrétní inovaci realizovat a existenci tržního potenciálu pro připravovanou inovaci . Pokud budou tyto podmínky splněny, lze očekávat, že připravovaná inovace bude v dostatečné míře efektivní. Problematika, spojená se zjišťováním efektivnosti v jednotlivých fázích inovačního procesu by měla najít adekvátní vyjádření i ve výuce na vysokých školách. Na jednotlivých fakultách a katedrách jsou vypisovány kurzy, zaměřené na inovace a na inovační proces, ve kterých se ale velmi často otázky efektivnosti neřeší vůbec nebo pouze okrajově. Rovněž na ekonomických vysokých školách se pozornost výkladu soustřeďuje především na otázky managementu a marketingu, zatímco problematice efektivnosti se pozornost věnuje pouze marginálně. Literatura: 1. Acs, Z. J.- Audretsch, D.B.:Innovation durch kleine Unternehmen..-Sigma Verlag, Berlin, 1992. 2. Kaplan, R.S., Norton, D.P.: Balanced Scorecard..-Manag. Press,Praha, 3. KuznetS.: nventive Activity: Problems of Definition and Measurement. In :R.R. Nelson, Princeton, 1962 15


4. Příručka Frascati.- AIP ČR,Praha, 1997 5. Quinn, J.B.: Large Scale Innovation: Managing Chaoc.-Tuck Today,June 1985 6. Scherer, F.M.:The Propensity to Patent. In :International Journal of Industrial Organization, 1/1983 7. Schumpeter, J.: Theorie der wirtschaftlichen Entwicklung.-Duncker und Humboldt, Berlin, 1987 8. Valenta, F.: Inovace v manažerské praxi.-Velryba, Praha 2 9. Valenta, F.: tvůrčí aktivita-inovace- efekty.-Svoboda, Praha, 1969 prof. Ing. Jiří Dvořák, DrSc. rektor Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a. s. Vltavská 14/585 150 00 Praha 5 [email protected]

16


Inovace v dopravním podnikání Jan Eisler Fungování přepravního trhu je ovlivňováno mnohem více než v jiných oblastech státní hospodářskou a sociální politikou. V tomto smyslu se chápe doprava (dopravní podniky) nejen jako součást ekonomiky, ale též jako součást infrastruktury. Proporce tržních principů a státních zásahů jsou jednou ze zvláštností, které charakterizují přepravní trh. To se projevuje dotacemi k cenám ve veřejné dopravě, dotacemi na provozování nerentabilních tratí, financováním výstavby dopravních cest (výstavba dálnic, železniční tratí či jejich rekonstrukce) ze státního rozpočtu. Další zvláštností přepravního trhu je skutečnost, že na tomto trhu soutěží a vzájemně si konkurují nejen dopravní podniky, které provozují dopravu jako svou hlavní činnost za úplatu, ale i závodová nákladní a autobusová doprava výrobních podniků a jiných organizací a individuální automobilismus. Podmínky provozu jednotlivých doprav nejsou ekonomicky stejné (nejsou harmonizovány). Především jde o to, že náklady na dopravní cestu nejsou v silniční dopravy zcela zahrnuty do nákladů této dopravy (silniční daň platí jen podnikatelé). Tak dochází k deformacím žádoucích proporcí na přepravním trhu ve prospěch silniční dopravy. To způsobuje následně nežádoucí zatěžování životního prostředí touto dopravou. Inovace v dopravním podnikání jsou velmi náročné. Na rozdíl od výroby hmotných statků (např. ve strojírenském aj. průmyslu), kde lze pokles odbytu některého výrobku nahradit inovací, popř. nabídkou jiného výrobku a tak dosáhnout opět využití kapacity podniku. V dopravním podnikání není obvykle inovační cyklus takto pružný a krátký. Určitou pružnost dovoluje zvláštní přeprava spěšných zásilek, v oblasti telekomunikací jsou to např. mobilní telefony, ale obecně nelze v delším časovém cyklu nabídnout mnoho nového (jedná se spíše o doplňkové služby k hlavnímu výkonu). Podniky vyrábějící hmotné statky (zejména spotřební statky) mají možnost prakticky průběžně inovovat svůj výrobní program a podněcovat poptávku, a tak mohou zajišťovat růst prodeje, tržeb a zisku. Subjekty, které na trhu nabízejí služby, mají poněkud jinou situaci, neboť podněcování poptávky po službách má odlišný charakter. Mnohem více záleží na životní úrovni a životním stylu obyvatelstva. Jako příklad lze uvést chemické čistění oděvů. Jen obtížně lze nabídnout výrazně nové formy, lze jen zvyšovat kvalitu (expresní čistění) této služby, popř. snižovat či zvyšovat cenu, ale také (v závislosti na životním stylu) chodit více či méně špinavý, resp. čistý. V dopravě to platí obdobně. Na straně poptávky v dopravě stojí zákazník (cestující, přepravce, ale i stát). Podstatnou složkou okolí dopravního podniku, které má vliv na chování zákazníka a významně ovlivňuje jeho poptávku na přepravním trhu je individuální automobilismus. Ten je vlastně rozhodujícím substitutem na přepravním trhu osobní dopravy, ale i nákladní dopravy. Individuální potřeby a zájmy jednotlivých dopravců se uvnitř dopravního trhu prosazují ve dvojím významu. Jednak jde o střetávání nabídky mezi jednotlivými 17


dopravci uvnitř daného druhu dopravy, jednak střetávání nabídky dopravců různých druhů dopravy a poptávkou. Konkurence mezi dopravci téhož druhu dopravy znamená, že je dána nabídka přemístění několika dopravci stejného druhu dopravy (např. autobusová doprava Praha - Brno), zatímco konkurence nabídkou mezi dopravci různých druhů dopravy je něco jiného (železnice versus autobus mezi Prahou a Brnem). Na dané relaci existuje více (mnoho) možností přemístění, což je konkurence mezi dopravci různých druhů dopravy i navzájem. Marketing samozřejmě lze v dopravě uplatnit v jeho obecné podobě, ale s právě uvedenou výhradou, že totiž přemístění nelze zákazníkovi vnutit navíc, což u spotřebního zboží možné je. Příklad: Lze si koupit místo jednoho auta dvě (např. pro manželku, třetí synovi či dceři za maturitu), ale sotva bude někdo jaksi cestovat veřejnou dopravou dvakrát, zbytečně, pro cestování samo. Nebo ještě lépe: lze mít dvě košile, tři a třeba také několik desítek, ale u přemístění takovou možnost chování zákazníka nelze předpokládat. Inovační aktivita musí být obvykle spojena s jinou službou či lidskou potřebou, která je k potřebě přemístění komplementární. Poptávka po službách roste zpravidla tehdy, když jsou komplementární k nějakému jinému statku, u něhož dochází k růstu poptávky. To platí samozřejmě i o výrobě materiálních statků, např. se značně může zvýšit spotřeba elektrického proudu při masovém rozšíření osobních počítačů. S takovou charakteristikou je tedy vhodné počítat i u přepravního trhu, např. při rozvoji turistiky. Výsledkem konkurence mezi nabízejícími dopravci a dalšími dopravními možnostmi je poptávka pro přepravě (přemístění) za určitou cenu a při určité kvalitě, tzn. rozhodnutí zákazníka (cestujícího nebo přepravce) o volbě způsobu dopravy. Základními možnostmi volby jsou veřejná nebo neveřejná (vlastní) doprava. Jednostranný pohled na tuto problematiku, že např. na základě přirozeného (jinak způsobeného) úbytku obyvatelstva na venkově (jeho migrace do měst), vede k závěru, že nabídka dopravních služeb se v takových oblastech nevyplácí. To je z ryze podnikatelského hlediska naprosto pochopitelné. Ovšem osud takových oblastí je pak odkázán na neveřejnou dopravu, zejména individuální motorismus spojený často s tzv. "druhým bydlením" (chalupářstvím). Konkurence na přepravním trhu a v dopravě (jak bylo výše naznačeno) se liší podle toho, zda jde o konkurenci mezi veřejnými dopravci, nebo konkurenci ve smyslu soupeření dopravců s individuální či neveřejnou dopravou. Výhody a nevýhody vyplývají z kvality přemístění a jsou jednak dány dopravní politikou státu, jednak tkví v marketingovém chápání potencionálního zákazníka, jehož typy jsou zhruba výše popsány. Zákazník může preferovat pohodlí, rychlost, ale také výši ceny, spolehlivost, bezpečnost apod., popř. kombinovat tato hlediska s dalšími (např. zvyklosti, dostupnost dopravních možností). Z toho nakonec vyplyne volba způsobu přemístění, tj. poptávka po přepravě. Nabízejí se různé marketingové koncepce dopravních podniků. Měly by vycházet z toho, že přepravce či cestující dobře zná nabízené služby na přepravním trhu a je si vědom vazby mezi cenou služeb a jejich kvalitou (rychlostí, dostupností, spolehlivostí, pravidelností, bezpečností apod.). Způsoby, jak maximalizovat tržby dopravního podniku se mohou lišit. 18


Jednou z možností je nabídnout stejně kvalitní službu jako konkurence za nižší cenu. Druhou možností je nabídnout více (kvalitnější službu) než konkurence, a to za stejnou cenu. Třetí možností je nabídnout na trhu novou službu, zpravidla za cenu vyšší. Znamená to nabídnou zákazníkovi nové služby, odhalit jeho nové potřeby. V každém případě musí být taková nabídka podpořena plánovou kalkulací nákladů a ceny. Často jsou přepravní služby určeny jen pro určité skupiny zákazníků, kteří se vyznačují stejnými charakteristikami (věk, vzdělání apod.). Jde o tzv. segment trhu. Segmentem trhu mohou tedy být např. mladí lidé do 20 let, děti, vysokoškolsky vzdělaní lidé, důchodci, automobilisté, milovníci fotbalu apod., a to v různých kombinacích. Potom lze obvykle nabízet novou službu za cenu vyšší, než jaká by platila pro dosud běžné uspokojování přepravních potřeb. V současnosti, kdy dosáhl marketing a jeho nástroje značného rozvoje, je nutno mít na paměti pojem marketingový mix. Tento pojem bývá charakterizován různě, ale největšího rozšíření dosáhlo pod značkou "4P". Čtyři P jsou zkratky anglických slov product, price, place a promotion. Význam prvních tří slov není třeba překládat, poslední slovo znamená podporu prodeje ve smyslu komunikace a stimulace prodeje (vůči zákazníkovi, ale i výrobci). Při dopravním podnikání jde jednak o odpovídající chápání, jednak o praktické uplatnění uvedených "4P". doc. Ing. Jan Eisler, CSc. katedra marketingu a managementu Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o. Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8 [email protected]

19


Teorie zdanění práce a kapitálu - možnosti inovací v daňové realitě ČR Lenka Fulínová Úvod Daně tvoří nezbytný základ jakékoliv formy organizování lidské společnosti. Např. již v Bibli i v Koránu najdeme odkazy na to, že část (zpravidla jedna desetina) toho co člověk vlastní (ať už to sklidil, získal obchodem, vyrobil apod.) musí vyčlenit pro potřeby přerozdělování (pro církev, pro chudé, …) Každý stát, aby mohl plnit své funkce, potřebuje k tomu soustředit peněžní prostředky, a proto všichni musí přispívat, všichni se musí podílet na veřejných příjmech. Děje se tak formou daní, které představují kvantitativně nejvýznamnější příjem státního rozpočtu. Jednotlivec, který je povinen odevzdat státu např. čtvrtinu svých příjmů, stráví vlastně jednu čtvrtinu svého pracovního času prací pro stát. Platí to, jak v případě jedince, který je zaměstnán ve firmě a jejím prostřednictvím tyto daně státu odvádí, tak i pro jedince, kteří "pracují sami na sebe", případně zaměstnávají další jedince. Většina států však nezdaňuje pouze práci, ale také kapitál. Daně jsou vybírány (s výjimkou povinné vojenské služby) v peněžní formě - to znamená, že lze hovořit o monetizaci daní. Od ostatních peněžních transakcí se zdanění liší tím, že účastníci jsou nuceni se transferu zúčastnit. Nejedná se o dobrovolnou směnu a je státem vynucována zákonnou formou. Tato pravomoc vlád -nutit občany přispívat do státního rozpočtu-, může být snadno zneužita. Občan zpravidla nemá kontrolu nad tím, jak bylo s vybranými daněmi naloženo a k financování jakých veřejných statků byly použity. Tento problém pomáhá částečně řešit daňová soustava, která umožňuje jedinci volbu v tom, že se mohou rozhodnout platit méně, pokud jsou ochotni pracovat méně, méně si tak pro sebe vydělat a podílet se méně na spotřebě. Daně, jejich výše, struktura celého daňového systému, způsob výběru daní či jejich změny ovlivňují každodenní rozhodování lidí - ať jsou v roli spotřebitele, zaměstnance, investora nebo podnikatele. V zcela převažující většině případů je vliv daní na ekonomickou efektivitu negativní.(výjimku tvoří zdanění negativních externalit). Snahou ekonomické teorie proto je, najít takový daňový systém, který maximalizuje společenský užitek. Většina ekonomů se přiklání k těmto pěti principům, kterými by se měl vyznačovat optimální daňový systém. Jedná se o 1) ekonomickou efektivnost, 2) nízkou administrativní náročnost, 3) flexibilitu, 4) transparentnost a 5) spravedlnost. Ekonomickou efektivitu lze posuzovat např, podle toho, zda daňový systém odrazuje od vyšších pracovních výkonů, zda "nenutí" občany k tomu, aby si úspory nechávali doma (příliš vysoké zdanění úroků z vkladů), zda neznevýhodňuje daňově určitý statek nebo službu apod. Administrativní náročnost spojená s výběrem a kontrolou daňových odvodů by se měla zvyšovat (snižovat) úměrně s vybranými daněmi. Často je přenášena na zaměstnavatele (zdanění příjmů), prodejce (nepřímé daně) apod. Flexibilní je takový daňový systém který dokáže pružně (až automaticky) reagovat na změny v ekonomických podmínkách. Transparentnost spočívá v tom, že všem účastníkům transferu, by mělo být předem jasné kolik, kdy a kam bude muset zaplatit a umožnit jim tak preferenci. Spravedlivý je takový daňový systém, který platí 20


jednotně pro všechny skupiny obyvatelstva a má co nejméně výjimek. Je zřejmé, že jednotlivé principy se vzájemně ovlivňují. To co je ekonomicky efektivní nemusí být "spravedlivé". Bylo by jistě chybou kdyby zvolený daňový systém (např. díky vysokým daňovým sazbám) nutil plátce k tomu, aby své úsilí a finance investovali do snahy vyhnout se placení daní, místo toho, aby investovali do zvyšování vlastního příjmu či výnosů. Stát se tak stává prvním „uživatelem“, který si vybírá část vytvořených zdrojů určených k rozdělení. K tomu využívá daňový systém. Je tedy jasné, že ta část vytvořených zdrojů, která je odvedena v podobě daní státu, snižuje výkonnost podniku (zvyšuje náklady) a tím i efektivnost při využívání ekonomických zdrojů. Logicky pak tento „jev“ ovlivňuje negativně ekonomiku celého státu. Otázkou pak zůstává jaký daňový systém je pro stát optimální tak, aby zajistil potřebný daňový příjem určený na veřejné výdaje a zároveň nevedl ke snižování efektivnosti při využívání ekonomických zdrojů. Dále je třeba zvolit takový způsob prokazování údajů potřebných pro posouzení správnosti výběru daní, aby byly minimalizovány administrativní náklady spojené s předpisem a výběrem daní. Jak je to řešeno v ČR a zda zvolený daňový systém působí na efektivnost firem negativně, se pokusím nastínit v této práci. Každá firma „pociťuje“ silně zdanění dvou výrobních faktorů a to práce a kapitálu. Otázkou, ale zůstává, koho ve skutečnosti daná daň zatěžuje (čí důchod je redukován) a není proto rozhodující na koho, či na co je uvalována a kdo jí odvádí státu. Daně ovlivňují chování ekonomických subjektů a následně rovnovážné ceny. Růst cen zase ovlivňuje chování spotřebitelů, kteří následně poptávají více či méně, a tím zase ovlivňují poptávku firem po vstupech apod. Jaké jsou tedy ekonomické dopady zdanění osobních důchodů (práce) a kapitálu, kdo tedy nakonec nese břemeno dané daně a jaké jsou její celkové účinky na pracovní úsilí, úspory, ceny komodit, ceny faktorů, alokace zdrojů apod. se pokusím zkoumat v této práci. Zdanění práce a kapitálu v ČR Daňový systém v ČR se podobá daňovým systémům většiny zemí Evropské unie. Je pro něj typický relativně vysoký podíl sociálního a zdravotního pojištění. Např. v roce 2001 byl jejich podíl na celkových fiskálních příjmech 44,6% a podíl daní byl 55,4%. Pojem daně proto v této práci chápán jako veškeré odvody firmy do veřejného rozpočtu. 1. Zdanění práce (osobních příjmů) V ekonomické teorii je popsána celá řada modelů zabývajících se zdaněním osobních příjmů. V současné době patří mezi nejdiskutovanější a nejpoužívanější klasifikace daňových systémů podle jejich distribučních dopadů. Tyto systémy je možné charakterizovat jako daňové systémy: • využívající paušální daň • lineární • progresivní • regresivní

21


1.1 Paušální daň (lump-sum tax) Princip spočívá v shodné participaci všech jedinců na odvodu daní. Všichni daňoví poplatníci odvádějí pevně stanovenou částku. Je to jediný typ daně, který nezpůsobuje umrtvenou ztrátu, nemění relativně cenu žádné komodity, ani výrobních faktorů. Nemění ani výnosnost investice ve vztahu k jiné investici apod. Pokud by byla nastavena takto jednoduše je, ale společensky neprůchodně neboť u příjmově slabších jedinců by mohla nastat situace, že jejich daňová povinnost bude vyšší než jejich důchod. Jedinci s minimálním důchodem a jedinci s nejvyšším důchodem by odváděli stejně. V minulém století je možné vysledovat pokusy o tuto daň, ale problematickou otázkou vždy zůstalo, podle jakého klíče nastavit stanovit paušální daň pro různé skupiny obyvatel? Mají-li to být např. schopnosti jedince, pak získat tyto relevantní informace vyžaduje vysoké náklady, budou-li klíčem pouze příjmy jedince, bude narušen princip vertikální a horizontální spravedlnosti. Ponechá-li se stejně vysoká pro všechny, bude docházet k tomu, že relativní daňová zátěž s růstem důchodů bude klesat a půjde tak o výrazně regresivní zdanění. V České republice se tato daň nevyužívá.1 1.2 Lineární daň Je to daň, která je zajímavá tím, že je jednoduchá a jednotná. Díky tomu nevytváří prostor pro přechod poplatníků mezi daňovými pásmy ať už legálními či nelegálními úpravami příjmů. Dále je možné konstatovat je díky své jednoduchosti vyvolává poměrně nízké administrativní náklady. Otázkou, ale zůstává, zda je daňový systém využívajíc lineární daň optimální. Jedním z ekonomů, který se snažil tuto otázku řešit byl J. A. Mirrlees. V roce 1971 ve své studii2 dospěl k názoru, že lineární daňová sazba vytváří optimální daňový systém v případě, že užitková funkce spotřeby a volného času je stejná pro všechny jedince, že rozdělení schopností je logaritmickonormální a společenská funkce blahobytu je utilitaristická. V některých státech tento lineární daňový systém nachází své příznivce a je přijat i příslušnou vládou (Slovensko). Pokud je, ale tento daňový systém doplněn o tzv., zápornou daň (plošná dotace státu), může přítomnost této „záporné daně“ být zdrojem neefektivnosti, protože někteří jedinci tak nejsou motivování k nabízení své práce a v celkovém důsledku tak klesá nabídka práce. Je tedy možné konstatovat, že plošné dotace jsou zdrojem neefektivnosti. 1.2.1 Lineární zdanění v České republice V České republice tuto daň představují povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění. Administrativní náročnost tohoto zdanění nese firma, která odpovídá za výpočet i odvody těchto daní do státního rozpočtu. Lineární sazba daně je uplatňována u odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení. Zaměstnanec se podílí 12,5% hrubého

1

V zákoně o daních z přijmů se sice můžeme v § 7a setkat s pojmem “ daň stanovená paušální částkou”, ale týká se pouze omezené skupiny osob za dodržení poměrně přísných podmínek, stanovených tímto zákonem a správcem daně. 2 Mirrlees, J.A. : An Exploration in the Thery of optiomum Income Taxation.

22


příjmu a firma 35% hrubého příjmu. Osoby samostatně výdělečně činné (drobní podnikatelé) nesou celé toto zatížení sami. Záporná daň zde existuje např. v podobě nemocenských dávek, kdy dochází k tomu, že poplatník tuto daň neplatí, ale ještě naopak jí pobírá od příslušné státní instituce ve formě nemocenských dávek. Je prokázáno, že někteří jedinci tak často řeší svoji situaci např. při propuštění ze zaměstnání, při ztrátě odběratelů apod. Někteří se tak vyhýbají placení této daně, protože za dobu po kterou byli uznáni za nemocné se tato daň neplatí a logicky se dá předpokládat, že nemohli ani dosahovat potřebných příjmů. Skupina obyvatel, na kterou se zase vztahuje plošná dotace této daně od státu (studenti, důchodci…) se zase snaží dosahovat pouze takových příjmů, na které se tato plošná dotace vztahuje a nejsou tak motivováni k tomu pracovat více a dosahovat vyšších příjmů. Tyto problémy musí řešit i vláda v ČR. V současné době jsme svědky neustálých změn a reforem v této oblasti. Např. v průběhu roku 2004 byla zrušena plošná dotace pro studenty při odvodech na zdravotní pojištění. 1.2.1.1 – Firma se zaměstnanci Jak bylo uvedeno výše, tato lineární daň představuje v ČR odvody na sociální a zdravotní zabezpečení a zvyšuje mzdové náklady firmy o 35%. V praxi to vypadá tak, že z každých přiznaných 100 Kč mezd je třeba odvést na tyto platby 47, 5 Kč. Z toho se zaměstnanec podílí 12, 50 Kč a firma 35 Kč. Pro firmu představují tedy mzdové náklady 100+35= 135 Kč. Zaměstnanci „zůstává“ 87,50 Kč. Ty jsou mu dále zdaněny progresivní daňovou sazbou (viz. 1.3)

V ekonomicky správně fungující firmě, kde je zachováván princip akruality3 „tato daň“ vstoupí do kalkulace prodejní ceny. Bude-li trh tuto cenu akceptovat, a nedojde-li ke snížení poptávky, a tím i ke snížení předpokládaných výnosů, nebude konečný výsledek hospodaření touto daní ovlivněn. Může, ale také nastat situace, že tato daň navýší prodejní cenu a v důsledku toho klesne poptávka po daném statku nebo službě. To může vést v konečném důsledku ke snižování objemu výroby a k celkovému snížení tržeb. Firmy zpravidla tuto situaci řeší tak, že potřebnou „práci“ si zajišťují dodavatelským způsobem. Využívají tak, nabídky ostatních podnikatelských subjektů. Daňové zatížení vyplývající z existence této lineární daně se tak „přenese“ na tyto (většinou) drobné podnikatele. Ze strany firmy dochází ke snižování poptávky po práci (dnes tolik diskutovaný „švarc systém“). U velkých firem nejsou zanedbatelné, ani administrativní náklady, které tato daň vyvolává, neboť jdou na jejich úkor. 1.2.1.2 – Zdaňování osobních příjmů drobných podnikatelů lineární daní v ČR Pro tyto osoby činí odvody na sociální a zdravotní zabezpečení 47,5% z rozdílu mezi vykázanými příjmy a výdaji. Většina z nich považuje takové daňové zatížení za příliš vysoké, ale v konečném důsledku je o jeho výši snížen daňový základ daně

23


z příjmu těchto podnikatelů. Není tedy dopad této lineární daně na ekonomiku drobných podnikatelů tak vysoký jak by se na první pohled mohlo zdát. 1.3 Progresivní zdanění Většina států (i ČR) s oblibou uplatňuje systém progresivního zdanění. Princip spočívá v tom, že má méně zatěžovat jedince s nižšími osobními příjmy a více jedince s vyššími příjmy. V praxi to znamená existenci daňových pásem podle příjmů a v každém pásmu použití jiné daňové sazby. Zpravidla, čím větší příjem – tím je pro dané pásmo stanovena vyšší daň. Jak už bylo uvedeno výše, toto daňové zatížení nese zcela jedinec – příjemce důchodu. Zaměstnavatel je odpovědný za výpočet této daně a její odvod do státního rozpočtu. Firma nese tedy administrativní náklady spojené s výběrem této daně. Osoby samostatně výdělečně činné si výpočet a odvody této daně zajišťují sami. 1.3.1 Negativní dopady progresivní daňové sazby S nerovností mezní daňové míry hrozí přechod poplatníků s vysokým příjmem do pásma s nižší mezní daňovou sazbou buď snížením výkonnosti nebo přesunutím aktivit do oblasti s menším zdaněním nebo neproduktivním vynakládáním zdrojů na maskování příjmů, nebo přechodem do nelegální ekonomiky. Nelineární daň v důsledku své nejednotné mezní daňové míry deformuje rozhodování jednotlivců o poskytování práce výrazněji než daň lineární. Platí to především ve vyšších daňových vrstvách. Celkový daňový příjem může být tak dokonce nižší než u lineární daně. Jedinci s vysokými příjmy mají větší prostor pro „optimalizaci“ své daňové zátěže a to především u osob samostatně výdělečně činných. Při zvýšení daňové míry uvalené na jejich příjem tedy může dojít k podstatnému snížení jejich pracovního nasazení. Snižuje se celková efektivnost ekonomiky. Jedinci se snaží o legální i nelegální způsoby vyhýbání se placení daní. Mezi legální daňové úniky patří např. poskytování vzájemných „naturálních“ protislužeb. Mezi nelegální daňové úniky např. „skrývání příjmů“. Podnikatel nabízí stejnou službu za dvě ceny. Pokud odběratel trvá na vystavení daňového dokladu je cena zpravidla vyšší než při poskytnutí dané služby bez dokladu. Zpravidla platí, že tím větší je výnos z daňového úniku, tím větší riziko se vyplácí podstoupit. Tak vzniká šedá ekonomika. V evropských zemí se odhaduje na 10% HDP. Je možné vystopovat funkční závislost na výši daňových sazeb a velikosti šedé ekonomiky. Pro firmy může existence progresivní daňové míry znamenat dosahování nižší produktivity práce. Zaměstnanci se jen těžko motivují k vyšším pracovním výkonům, neboť vyšší důchod pro mě může znamenat přesun do vyššího daňového pásma. Přínos z vyššího výdělku je pro ně tak „nevýznamný“, že je nemotivuje k vyšším výkonům a preferují např. více volného času před rozhodnutím pracovat více. Pokud je na každý příjem uvalena lineární daň (v ČR má podobu odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení) a zároveň progresivní daňová sazba, která se zvyšuje s každým dodatečným příjmem, může situace vyhrotit i tak, že jedinci pobírají raději sociální dávky, které zpravidla nepodléhají zdanění a zároveň jim umožňují využívat plošnou daňovou dotaci nebo dokonce zápornou daň. Jistě není třeba dodávat, že pro

24


stát je taková situace velice nepříjemná a rozhodně nepřispívá ke zvyšování efektivnosti. 1.3.2 Progresivní zdanění osobních příjmů v České republice Touto daní je zdaňován osobní důchod po odečtení odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení (viz 1.2.1). Jsou nastavena daňová pásma v rozmezí 15 – 32% v závislosti na výši dosaženého důchodu. I u této daně existuje záporná daň v podobě odčitatelných položek (na poplatníka, platby penzijního a životního pojištění, tělesné postižení, příspěvky odborové organizaci, dary na dobročinné účely apod.). V některých případech je možné snižovat i vlastní daňovou povinnost např. podle počtu vyživovaných dětí. Tuto daňovou zátěž nese jedinec. Jeho důchod se snižuje o zaplacené daně a tím klesá jeho spotřeba a spotřeba osob na něm závislých a zároveň to vede k nižší poptávce po statcích a službách. V ČR se snaží zabránit snižování této poptávky firmy nabízející statky tím, že prodávají zboží a poskytují služby na úvěr. Roste tak zadluženost obyvatelstva, část důchodu jednotlivců odčerpávají také finanční instituce ve formě úroků z úvěrů a to opět způsobuje nižší poptávku. Jedinci nejsou příliš motivováni k dosahování vyšších příjmů, a tím i k vyšším pracovním výkonům, protože jim hrozí přechod do vyššího daňového pásma a to má opět za následek snižování efektivnosti. V rámci předvolebních soubojů jsou slibovány nižší daně, ale princip zdanění osobních příjmů se v ČR nezměnil už po několik volebních období. Změny se zpravidla týkají pouze odčitatelných položek (mění se podmínky za jakých mohou být uplatněny, jsou neustále přidávány další položky a jiné jsou rušeny apod.).To přispívá ke stále větší nepřehlednosti tohoto daňového systému a pro většinu daňových poplatníků je těžko pochopitelný. 1.3.3. Optimální daňové sazby a ekonomická teorie Jaká by tedy měla být optimální míra zdanění na vysokých příjmových úrovních? Na tuto otázku se snaží najít odpověď teorie optimální mezní daňové sazby. Jedním z prvních ekonomů, kteří přišli s myšlenkou, že mezní daňová míra jedince s nejvyšším příjmem by měla být nulová byl James A. Mirrlees v roce 1971. Nulovou mezní mírou si nikdo včetně státu nepohorší. Nejbohatší jedinci se mohou rozhodnout pracovat více, neboť jejich dodatečný příjem nad danou mez nebude zdaněný. Z toho vyplývá, že má-li stát zajistit určitý daňový příjem, neměla by mít optimální daň z příjmu mezní míru nepřetržitě rostoucí. Na tuto myšlenku navázali například i Auerbach a Hines (2001) svým tvrzením, že: „vysoké mezní míry zdanění u jedinců s vysokými příjmy jsou velice neefektivní, protože zajišťují příliš málo daňových příjmů, zatímco vysoké mezní míry zdanění jedinců s nízkými příjmy jsou nespravedlivé, neboť uvalují břemeno na jedince s velice vysokými mezními společenskými užitky z příjmu“. V důsledku předpokládané asymetričnosti oceňovací funkce užitku s růstem příjmu klesá dodatečný společenský užitek. Cíl maximalizovat tento užitek vede k nízkému daňovému zatížení jedinců s nízkými příjmy. Potřebné daňové příjmy je tedy nutné zajistit vyšší mezní daňovou mírou jedinců se středními příjmy.Výsledná křivka mezní daňové míry by pak měla průběh ve tvaru obráceného „U“ vzhledem k příjmu jedince. Podle Auerbacha by se za jistých okolností optimální mezní daňová míra měla rovnat 25


nule na vrcholu i u dna distribuce příjmů. Navázal tak na Saeze, který dokonce tvrdí, že pokud se jednotlivci na příjmovém dně rozhodují zda pracovat, či nikoliv, měla by být optimální míra daně u nejnižšího příjmu dokonce negativní, čímž by se zvýšil podíl pracovní síly a příjmů. 1.4 Regresivní zdanění Tento systém zdanění, kdy daně dopadají relativně více na chudé, není v současné době ve vyspělých zemích nikde využíván. 2. Zdanění kapitálu 2.1 Je vhodné podrobovat kapitálové příjmy zdanění? V krátkém časovém období vzniká rozdíl mezi příjmy a spotřebou. Vznikají úspory, které představují tzv. odloženou spotřebu, kterou je možno využít jako výrobní faktor v podobě kapitálu. V takové podobě kapitál hraje roli investic a naskýtá se otázka zda kapitálové příjmy podrobovat zdanění. Pokud firmě část kapitálu sebere stát v podobě daní – nemůže je podnik investovat, což v konečném důsledku může mít za následek snižování efektivnosti. Pokud stát sebere část úroků z výnosů (např. z bankovních úspor) u jedinců, nemůže být tato u daného jedince přeměněna ve spotřebu. Pokud je, ale část odvedená na daních vhodně přerozdělena, může být spotřeba jedince nahrazena spotřebou státu, zdaněný kapitál firem může být použit na vládní investice apod. Vhodný způsob využití kapitálových daní pak může snížit celkovou umrtvenou ztrátu daňového systému. Zdanění kapitálu “trestá” jedince i firmy s vyšším sklonem k úsporám. Různá míra penalizace úspor a uvalování překážek na dlouhodobé úspory by mohly vést k trvalému snížení množství kapitálu pro produktivní investování v ekonomice. Touto myšlenkou se zabýval např. Feldstein ( 1978) a došel k závěru, že kapitál by bylo vhodné nepodrobovat zdanění pouze v tom případě, dojde-li při jednotném zdanění práce k proporcionální změně spotřeby v období kdy je uskutečňována práce a v v období kdy dochází ke spotřebě. Bude-li spotřeba v různých obdobích reagovat na jednotné zdanění příjmů (případně komodit) reagovat různě, bude vhodné podrobit dani také kapitál. Jeho myšlenku dále rozvinul např. Slemrod, 1989, který také došel k závěru, že existuje-li vysoká substituovatelnost mezi spotřebou v období kdy se nevyrábí (ve druhém období) a volným časem je vhodné kapitál nepodrobovat zdanění. V praxi však tuto myšlenku předpokládat nemůžeme a není tudíž možné kapitál nedanit. I přes “negativní” dopady zdanění kapitálu, není možné při zachování principu spravedlnosti kapitál nepodrobovat zdanění. Snaha úplně odstranit daň z kapitálu, tak může vést u kapitálových společností (např. akciové společnosti) k oproštění od daňové povinnosti. Zatímco činnost malých a středních podnikatelských subjektů v ČR podléhá daním z příjmů, (jak bylo popsáno v části 1) docházelo by v takovém případě k daňové “nespravedlnosti”, která by mohla mít za následek monopolizaci trhu. Činnost malých a středních firem by tak byla ztížena na úkor velkých kapitálových firem., což by s největší pravděpodobností mělo za následek snižování

26


počtu těchto firem. Dokonalá konkurence však vyžaduje na trhu velké množství malých producentů. 2.2 Ekonomické dopady daňového břemena u daně z kapitálu Budeme-li předpokládat,že firma transformuje vstup y ve výstup x.Výstup x prodává na trhu za cenu Px. Vstupy firma nakupuje za cenu Py. Při konstatntních výnosech z rozsahu platí:

x =c. y kde c je konstanta větší než nula. Příjmy (výnosy) z prodeje produkce jsou rovny x . Px a výdaje (náklady) jsou rovny y. Py. Firma dosahuje zisk jestliže:

Π=

x . Px >1 y . Py

Na tento zisk mohou být uvaleny tyto daně: • daň jako pevné procento z hodnoty dané komodity (daň ad valorem – tv) zisk se v důsledku takové daně bude:

Π=

x . Px (1 − t y ) y . Py (1 + t x )

• jednotná daň uvalená jako pevná přirážka k ceně (unit tax nebo specific tax – ts) zisk v tomto případě bude:

Π=

x . ( Px − t s ) y . ( Py + t s )

• daň vyjádřená jako procento ze zisku (corporate tax – tc) zisk firmy se v případě tohoto zdanění změní na:

Π=

x . Px (1 − tc ) y . Py 27


Po logaritmické linearizaci výše uvedených výrazů a cenové elasticitě vstupů a výstupů dostáváme:

εx εy Π = Px . (1 − y ) − Θ = Py ( x −1) − Θ ε ε kde Θ je rovno 2tv pro daň ad valorem, 2ts pro přirážkovou daň a tc pro podnikovou daň. εx elasticita poptávky po výstupu εy elasticita nabídky vstupů Z této rovnice je zřejmé, že firma může uvalenou daň hradit ze tří zdrojů: • může zvýšit cenu produkce • může snížit cenu vstupů • obětovat část svého zisku. Výše uvedený model je jistě velmi zjednodušený, ale dá se předpokládat, že by platil i v případě alternativních předpokladů, např. že firmy vyrábějí více produktů, náklady jsou tvořeny nejen cenou vstupů apod. Přesto je tedy možné učinit tento závěr: Analýzou výrazu je možné dovodit, že: • v důsledku zdanění se vždy zvyšuje cena produkce firmy Px a snižuje cena pro dodavatele dané firmy Py. V důsledku toho je redukován výstup dané firmy. Celý efekt se projevuje ihned v krátkém období v případě monopolu a v případě dokonalé konkurence postupně • zdanění ještě více zhoršuje negativní dopady monopolního prostředí • zda je daň posunuta více dopředu, nebo dozadu, je závislé na poměru elasticit, nikoliv na jejich absolutní výši. Větší část daně nese ta strana , která se chová méně elasticky. 2.3 Zdanění kapitálu v ČR Základem zdanění kapitálu v ČR je daň ze zisku právnických osob a zdanění odložené spotřeby ve formě úspor. Odložená spotřeba je kompenzována úrokem, případně výnosem z realizované investice. Tyto výnosy jsou opět podrobeny dani.4 Jestliže firma dosahuje zisku je zdaněn jako corporate tax (viz výše) v praxi se jedná o daň z příjmu právnických osob. Její sazba je v současné době 28% a předpokládá se její postupné snižování až na 24%. Tato lineární sazba nevytváří 4

§ 8-Příjmy z kapitálového majetku, zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

28


prostor pro přechod poplatníků mezi daňovými pásmy. Je doplněna o plošnou dotaci, která se ale týká pouze vybraných právnických osob. 5 Ostatní mohou využít plošné daně při splnění určitých podmínek. 6 Jaké jsou tedy ekonomické dopady této daně? Jsou firmy v ČR motivovány k investování a rozšiřování výroby? Odpověď je možné najít v Harbergerově modelu (1962), který zkoumá daňové dopady na kapitálové zisky firmy v dlouhém období za předpokladu rozdělení ekonomiky do dvou sektorů, z nichž jeden je podnikový (corporate) a druhý nepodnikový ( non.corporate). Podniková daň dopadá pouze na kapitálové zisky v podnikovém sektoru. Oba sektory vyrábějí, je mezi nimi dokonalá konkurence a jsou konstantní výnosy z rozsahu. Výsledkem jsou závěry, kdy bude daň uvalená na kapitál přesunuta na práci a kdy kapitál ponese celou daňovou zátěž sám. Předpokládal uzavřenou ekonomiku. Pokud by tomu tak bylo v případě ČR byla by daň z příjmu právnických osob nesena hlavně kapitálem. Protože, ale v současné době je možné považovat Českou republiky za „malou otevřenou ekonomiku“ je část této daně přesouvána směrem k práci. Nicméně, je ale stále ještě možné konstatovat, že daň z příjmu právnických osob je nesena převážně kapitálem a tento fakt způsobuje trvale nižší míru úspor a investic, což se projevuje trvale sníženým výstupem ekonomiky. Závěr Závěrem je možné konstatovat, že současné situace v České republice týkající problematiky zdaňování práce a kapitálu je poměrně vzdálená ekonomickým teoriím zabývajících se touto problematikou. Hlavním reálným cílem vlády je zajistit co nejvyšší daňové výnosy, které by byly zdrojem krytí nákladů na provoz byrokratického aparátu. Většina politiků slibuje voličům optimální daňový systém, ale co se týče zdanění práce nepředpokládají se v ČR žádné výrazné změny, přesto, že většina autorů optimální mezní daňové míry, dokazuje, že tato mezní daňová míra by se měla rovnat nule na vrcholu i u dna distribuce příjmů (podle Saeze dokonce by mohla být u nízkým příjmů i negativní, čímž by se motivovali jedinci k práci) je to českým daňovým systémem ignorováno a je založen na progresivním zdanění příjmů. Z hlediska daně z příjmu právnických osob je možno konstatovat, že dochází k postupnému snižování daňové zátěže, ale nižší daň než 24% tato vláda nepředpokládá. Přitom je zřejmé, že snížením této daňové zátěže by bylo možné zvýšit efektivnost firem (je možné stanovit zákonem, že „ušetřená daň“ bude investována) a tím i efektivnost celé společnosti. Seznam použité literatury: 1. Stiglitz, Joseph E.: Ekonomie veřejného sektoru, Grada Publishing 1997 2. Mankiw N. Gregory,: Zásady ekonomie, Grada Publishing, 1999 3. Vančurová A. a kol.,: Daňový systém ČR, Vox, 2004

5

Např. právnické osoby založené za účelem poskytování sportovních služeb (registrované sportovní kluby) si mohou svůj daňový základ snížit až o 300 000 Kč ročně. 6 Jedná se např. o “daňové prázdniny”, snížení základu daně o část hodnoty darů poskytnutých na vymezené účely, o snížení základu daně z tituly ztráty dosažené v předchozích letech apod.

29


4. Salí M., Schneider O., Zápal J.,: Zdanění práce a kapitálu – teorie a aplikace na českou ekonomiku, Finance a úvěr, č. 11-12 2003 5. Samuelson Paul. A., W. D. Nordhaus,: Ekonomie, Svoboda 1995 6. Frank R. H., Ben S. Bernanke,: Ekonomie, Grada Publishing, 2003 7. Zákon č. 586/1992 Sb.,o daních z příjmů ve znění navazujících zákonů 8. Hamerníková B., Kubátová K.,: Veřejné finance – učebnice, Eurolex Bohemia, 2000 9. Mirrlees J. A.,: An Exploration in the Theory of Optimum Income Taxation, he Review of Economic Studies, 1971 10. Milčič L,: Daně na rozcestí, Finance a úvěr, roč. 50, 2000 Ing. Lenka Fulínová vedoucí katedry účetnictví a financí Soukromá vysoká škole ekonomických studií, s. r. o. Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8 [email protected]

30


K problematice členění a hodnocení inovací Jaroslav Hadraba Úvod

Příspěvek se zabývá některými zornými úhly, postupy či metodami, na základě nichž lze - z hlediska potřeb manažerského rozhodování o inovačních aktivitách podniku - provádět efektivní klasifikaci a hodnocení inovací produktů (nových produktů). Informace jako výstupy procesu vyhodnocování inovací produktů mají sloužit managementu podniku jako prvořadý, nezbytný poznatkový zdroj pro tvorbu kvalitních strategických a taktických plánů podniku, pro podnikatelská rozhodnutí, jimiž se zajišťuje optimalizace celkového produktového mixu podniku a vůbec celkového marketingového mixu, výběr a tvorba konkrétních, podnikatelsky úspěšných inovací produktu. Problematika členění a hodnocení inovací produktů má řadu obsahových rovin, lze jí rozebírat z řady zorných úhlů. • Základní struktura příspěvku vychází z toho, že nejobecnější obsahovou rovinu uvedené problematiky tvoří oblast základních, obecných principů (zásad, pravidel) provádění hodnocení a výběru inovací produktů. Těmto otázkám věnujeme první problémový blok ( první část příspěvku). • Dále se při koncipování příspěvku opíráme o to, že stěžejní význam pro propracovávání efektivních manažerských přístupů k hodnocení inovací produktů má již samotný způsob vymezení obecného pojetí inovací a inovačního procesu, marketingového pojetí produktů a inovací produktů. Této problematice se postupně věnuje druhý, třetí a čtvrtý problémový blok. •

Na základě předchozí specifikace základní marketingové strukturovanosti komplexního produktu a marketingového pojetí inovací produktů se v dalších problémových blocích stručně nastiňují některé v podnikové praxi využitelné a efektivní možnosti a postupy (metody) klasifikace a hodnocení inovací produktů.

• Při propracovávání a konkrétních aplikacích uváděných ( a samozřejmě i dalších) postupů či metod hodnocení je nezbytné zajistit, aby hodnocení budoucích (potenciálních) inovací produktů - má-li být jejich management úspěšný- prolínalo všemi etapami jejich tvorby. Je třeba respektovat etapovitou strukturu tvorby inovací produktů, která představuje tvůrčí proces přeměny invencí (produktových idejí či námětů na nové produkty ) v inovace produktů jako reálné nové tržní nabídky. Na tyto otázky se stručně zaměřuje především závěrečná část našeho příspěvku. Katedra marketingu a managementu SVŠES se snaží propracovávat uváděné (a samozřejmě i další) postupy (metody), možnosti jejich efektivní praktické aplikace při klasifikaci a hodnocení inovací produktů, rovněž do takové podoby, která umožňuje jejich účelné využívání při utváření vědomostního a dovednostního profilu studentů v rámci celkového pedagogického působení katedry. 31


1. K principům efektivního provádění členění a hodnocení inovací produktů Z teorie a praxe managementu, zkušeností, které poskytuje podniková praxe, lze vyvodit řadu principů či pravidel, které je nutno při členění a hodnocení inovací produktů respektovat, má- li přinést pro manažerská rozhodovaní přínosné informace. Proces hodnocení inovací produktů by měl být prováděn efektivně, tj. účelně a hospodárně. • Účelnost znamená, že toto hodnocení přináší pro manažerská rozhodování potřebné relevantní informace (údaje). • Hospodárnost znamená, že hodnocení jako jeden ze zdrojů informací pro manažerská rozhodování je prováděno s přiměřenými náklady. Výše zmíněné a stručně charakterizované principy účelnosti a hospodárnosti lze považovat za nejobecnějšími principy efektivního provádění hodnocení inovací produktů v podnicích. Naplňují se respektováním a dodržováním celé řady konkrétnějších pravidel či zásad. Jsou jimi například komplexnost, systematičnost a dynamické pojetí. Poznámka: Dynamickým pojetím zde například rozumíme požadavek, aby se při analýzách inovačního procesu a jejich vyhodnocování komplexně a systematicky pro potřeby manažerského rozhodování zkoumal: minulý vývoj, současná situace a možný vývoj v budoucnu (predikce možného budoucího vývoje ). Lze samozřejmě dodat i další zásady, které by měly být realizovány v rámci výše uvedených obecnějších principů či zásad. Jsou to například: interdisciplinární přístup jako nezbytná podmínka zajištění potřebné komplexnosti a s tím spjaté uplatňování týmové spolupráce a tvůrčího přístupu (například pří koncipování postupů či metod hodnocení, zajišťování jejich vhodného výběru, jejich kombinovaného použití a tvořivé aplikace vzhledem ke konkrétním podmínkám podnikání, povaze řešení konkrétních rozhodovacích situací managementem podniku). Je aktuální zdůraznit, že v podnikové praxi bývá častým jevem nedodržování uvedených principů (zásad), což se velmi negativně odráží v celkové úrovni managementu podniku. 2. K obecnému pojetí inovací a inovačního procesu • Termín inovace má mnohá významová pojetí. V obecném pojetí zde inovaci definujeme jako realizovanou (uskutečněnou) pozitivní změnu stavu systému. Inovace existují v různých formách v závislosti na povaze systému či objektu, jehož se změny týkají. Inovace znamená nový stav, který je výsledkem určitého pohybu, realizačního procesu. Proces uskutečňování (realizace) inovací lze proto na nejobecnější úrovni vymezit jako zajišťování a prosazování přechodu systému od jednoho (vývojově nižšího ) stavu ke stavu jinému, vývojově vyššímu. • Ve vztahu k podnikové problematice lze z výše uvedeného obecného pojetí inovací vyvozovat:

32


o Inovace se mohou týkat všech činností podniku, kterékoliv z jeho oblastí či podnikových funkcí. o Celkový inovační proces podniku je bohatě strukturovaným procesem, jehož dominantní součástí jsou samozřejmě inovace produktů. o Funkcí (posláním) inovačního procesu je zajišťovat růst efektivnosti podniku v souladu s jeho podnikatelskými cíli, docilování pro podnik pozitivních efektů. o Managementem podniku by mělo být permanentně zajišťováno, aby se problematika iniciování, vyhledávání, výběru a tvorby inovací produktů řešila komplexně, interdisciplinárně, jako organická součást celkového inovačního procesu podniku. Poznámka: Celková efektivnost dané inovace produktu značně klesá (a v mnoha případech přinese nikoliv zisk, nýbrž bude pro podnik ztrátovou) tehdy, je – li nedostatečně komplexně připravena a realizována, řešena ve vztahu k řadě dílčích oblastí celkové činnosti podniku izolovaně. 3. Marketingové pojetí produktů jako východisko pro vymezení, klasifikaci a hodnocení inovací produktů Produkt - jak známo – představuje jeden ze základních nástrojů (prvků) celkového marketingového mixu. Z tohoto pohledu je pro potřeby klasifikace a hodnocení inovací produktů velice přínosné široké vymezení produktu jako tzv. komplexního (resp. totálního) produktu, jeho marketingové struktury. Z hlediska marketingové struktury komplexního produktu lze rozlišit: • podstatu produktu (neboli „jádro“ produktu ve významu jeho základního užitku, pro který je produkt nakupován), • další vlastnosti, které jsou součástmi celkové struktury komplexního produktu a spolu s jeho podstatou utváří jeho celkovou spotřebitelskou užitnou hodnotu pro zákazníka. Kolem „jádra produktu“ rozprostřené jeho další vlastnosti mohou být pro koupi produktu v konkrétních kupních situacích (při nákupním rozhodování) velmi významné, pro zákazníka často i rozhodující. Nechceme podcenit nebo nedocenit význam zmíněné podstaty produktu, když uvedeme, že ve sféře těchto - obrazně řečeno - „přídavků“ k základním vlastnostem produktu, se dnes uskutečňuje značná část konkurenčních střetů. V manažerské praxi nelze zapomínat na to, že volba a tvorba inovací produktů na bázi uvedených „přídavků“ bývá často využívána jako významný způsob diferenciace (odlišení) produktů od konkurenčních produktů a realizace konkurenčních výhod na tomto základě. 4. Marketingové pojetí inovací produktů Za inovaci produktu (nový produkt) z pohledu marketingu považujeme každou jeho pozitivní změnu oproti dosavadnímu produktu, která je nabízena spotřebiteli.Tato

33


pozitivní změna produktu jako nová tržní nabídka musí být - vycházíme-li z marketingového pohledu na produkt - spotřebiteli (trhem) vnímatelná či rozeznatelná a akceptována (přijímána) tak, aby byla pro podnik efektivní, podnikatelsky přínosná. Široké vymezení spektra inovací produktů jako předmětu našeho členění a hodnocení je dáno například těmito skutečnostmi: • Inovace produktů se mohou týkat jakýchkoliv z vlastností (atributů ), které utváří daný komplexní ( totální ) produkt. Tzn. spolu s „jádrem“ (podstatou ) produktu také všech jeho dalších úrovní či vrstev. • Inovace produktů jako jejich pozitivní změny se mohou v různé míře vzdalovat od původního stavu – tzn. jedná se o široké spektrum inovací produktů drobnými vylepšeními počínaje a zásadními, principiálními změnami konče. Z výše uvedeného pojetí produktů a inovací produktů je zřejmá aktuálnost propracovávat a využívat klasifikaci a hodnocení inovací produktů například: • Z hlediska marketingové struktury komplexního produktu – tzn. podle toho, jaké z vlastností či vrstev komplexního produktu se týkají. • Podle stupně novosti inovace produktu. • Podle efektů, které inovace podniku přinášejí. • Podle toho, zda se jedná o dílčí inovace nebo o komplexní inovační akce. Dále postupně uvádíme stručný nástin některých možností členění a hodnocení inovací produktů podle výše uvedených hledisek (kritérií). 5. Členění inovací produktů z hlediska marketingové struktury komplexního produktu Tak například podle úrovní či vrstev tvořících marketingovou strukturu komplexního produktu, které jsme již výše charakterizovali, můžeme rozlišit dvě velké skupiny inovací a v rámci nich početné další podskupiny. Viz obr. Inovační struktura komplexního produktu. Obr. Inovační struktura komplexního produktu Inovace v oblasti vlastností, které tvoří jádro (podstatu) produktu

Inovace dalších vlastnosti produktu – například: Jádro (Podstata)

34

•

Obalu

•

Značení a značky produktu,

•

Doprovodných služeb k produktu: - před vlastní koupí - v průběhu koupě - po koupi produktu

• atd.


6. Klasifikace inovací produktů podle stupně jejich novosti ( míry pozitivní změny, kterou se nový produkt liší od produktu dosavadního) Z tohoto pohledu lze například vymezit následující kategorie inovací produktů: 1 Produkty zásadně (principiálně) nové - tj. nové v celosvětovém měřítku. Takové inovace produktů vytvářejí zcela nové trhy. Podnik zavádějící principiálně nové produkty současně zakládá v celosvětovém měřítku nové produktové řady. Poznámka: Uvedené principiální inovace jako inovace nejvyššího řádu, tedy nejvyššího stupně novosti, jsou nazývány také termíny „diskontinuální inovace“ , „absolutní inovace " nebo „ radikální inovace“. Následují další kategorie inovací produktů, jimiž podnik vstupuje na již existující trhy, nevytváří trhy zcela nové. V uváděném rozčlenění se jedná o inovace 2. až 6. kategorie. Takovéto inovace jsou proto někdy označovány jako inovace „sekundární“, ale i dalšími termíny, jako např. inovace „kontinuální“ (postupné, průběžné) nebo inovace „relativní“, neboť se nejedná o „ absolutní novinku“. Opět z pohledu stupně novosti to mohou být následující kategorie inovací produktů: 2 Zavedení nové produktové ( výrobkové ) řady v podniku. Rozumí se takových produktových řad, které jsou již jinými podniky na trhu uplatňovány. Tyto inovace jsou novými pouze pro daný podnik, který s nimi poprvé vstupuje na již existující trh. 3 Rozšíření (doplnění) v podniku již existující produktové řady o další varianty či typy produktů. 4 Vylepšení daného produktu přidáním dalších vlastností či prvků v rámci v podniku již existujících typů či variant produktů. Jde zejména - oproti předchozím kategoriím inovací produktů - o relativně menší ( „drobná " ) zdokonalení v podniku již vyráběných produktů. 5 Změna pozice ( přemístění ) stávajících produktů podniku na trhu. Z pohledu marketingu se zde novým produktem rozumí například také stávající nezměněný produkt, a to za předpokladu, že je určen novým segmentům trhu (novým skupinám zákazníku). 6 Produkty, u nichž jedinou změnou je, že vykazují stejné vlastnosti při menších nákladech. Jak vyplývá z našich předchozích úvah, při rozhodování o produktových inovacích, o jejich tvorbě v každé z jejich výše uvedených kategorií, je třeba komplexně vyhodnocovat příspěvek dané konkrétní zvažované inovace produktu k celkové současné i budoucí prosperitě podniku, k získávání konkurenčních výhod. To předpokládá, aby management podniku zodpovědně a všestranně posuzoval, jak zákazníci hodnotí a skutečně vnímají spotřebitelskou hodnotu inovace produktu jako nové tržní nabídky.

35


7. Členění a hodnocení inovací produktů podle efektů, které podniku přináší Kvalitní manažerské rozhodování o konkrétních potenciálních inovačních akcích a jejich inovačních projektech (tj. zda tyto akce či projekty realizovat nebo ne), vyžaduje předem všestranně a odpovědně zvažovat a vyhodnocovat jejich předpokládané či možné efekty (účinky). Nicméně tato oblast manažerské činnosti často bývá jednou z významných slabých stránek celkového managementu podniku. Pro potřeby manažerského rozhodování (pro vymezení výhod či nevýhod zvažovaných inovací) je účelné efekty plynoucí z inovací produktů a inovací výrobně (provozně) technické základny rozčlenit na tyto jejich skupiny: ekonomické efekty inovací a mimoekonomické efekty inovací. Velikost ekonomických efektů inovací lze měřit rozmanitými ukazateli ekonomické efektivnosti, ať již syntetické, nebo analytické povahy. (Může jít například o ukazatele rentability, nákladovosti, likvidity, produktivity práce, materiálové, energetické a mzdové náročnosti a další). Realizace inovací produktů zpravidla předpokládá vynaložení investičních prostředků. Při zvažování komerční úspěšnosti inovací produktů, výběru vhodných inovací produktů, lze proto rozsáhle aplikovat různé metody ( ukazatele ) hodnocení efektivnosti podnikových investic. Mohou jimi být například: ukazatel výnosnosti investice, metoda doby splacení (doby návratnosti ), metoda čisté současné hodnoty, metoda vnitřního výnosového procenta, ukazatel EVA ( Economic Value Added ekonomická přidaná hodnota ). Je aktuální připomenout, že při hodnocení efektivnosti investic, které mají být vynaloženy na tvorbu inovací produktů, je nezbytné pečlivě zvažovat jako kriteria hodnocení nejenom možnou budoucí výnosnost (rentabilitu) dané investice (investičního projektu) a stupeň likvidity investice (dobu splacení investice ), ale i rizikovost investice. Pokud jde o mimoekonomické efekty inovací připomeňme alespoň efekty vyplývající z odstraňování fyzicky namáhavých a monotónních prací, růstu podílu tvůrčí práce, zlepšování zdravotnicko-hygienických podmínek na pracovištích, zvyšování bezpečnosti práce, apod. Velmi významnou a speciální oblast mimoekonomických efektů inovačního procesu v podniku představují efekty ekologické. 8. Členění inovací na dílčí inovace a komplexní inovační akce Užitečnost tohoto členění z hlediska potřeb manažerského rozhodování je dána zejména tím, že inovace produktů se uskutečňují jako organická součást celkového inovačního procesu podniku, jeho celkové inovační struktury. Tato struktura je představována rozmanitými typy či druhy novací a jejich vzájemnými vztahy. V závislosti na zvolených třídících hlediscích lze inovační strukturu podniku vyjádřit v různých "průřezech". Uveďme některé z nich. • Podle toho, zda se jedná o oblast nabízených produktů nebo o oblast „vnitřních procesů“ , lze rozlišit tyto kategorie inovací: o inovace produktů. Jejich povahou a některými možnostmi jejich členění jsme se již zabývali. 36


o procesní inovace - jsou zaměřeny na zdokonalování a rozvoj v podniku probíhajících procesů (výrobních a nevýrobních, v řízení a správě ), s nimi spjatých operací, postupů a metod. Tvorba inovací produktů (zavádění nových produktů) se uskutečňuje na základě inovací procesních. Rozlišení obou výše uvedených kategorií inovací je východiskem pro vymezení tzv. kombinovaných inovací. Představují inovační akce, které jsou souběhem a vzájemným propojením inovací produktů a procesních inovací. Uveďme ještě některé další, z hlediska potřeb manažerské praxe dobře využitelné možnosti klasifikace inovací, čímž dále „dokreslujeme“ celkovou inovační strukturu podniku. Jsou to například: • Členění inovací podle stupně jejich novosti. Některé možnosti členění inovací produktů z hlediska stupně novosti ( míry pozitivní změny ) jsme uvedli v předchozích částech textu. Přitom obdobně jako u inovací produktů lze rovněž u dalších typů inovací (například u procesních technologických inovací a s nimi spjatými inovacemi strojů a zařízení) rozlišit podle stupně ( míry ) jejich novosti širokou škálu inovací. Počínaje drobnými inovačními vylepšeními a konče principálními, převratnými změnami. • Z pohledu základních sekvenčních manažerských funkcí (manažerských činností) lze např. rozlišit inovace (pozitivní změny) v oblasti plánování, organizování, personálního řízení, vedení lidí a kontrolování. • Podle oblastí či fází podnikového reprodukčního procesu jsou to inovace v předvýrobních procesech (uveďme např. oblast technické přípravy výroby, zásobovací činnosti apod., ), ve výrobních procesech a povýrobních procesech. • Podle členění podnikových funkcí můžeme např. vymezit inovace v oblasti výrobní, prodejní, zásobovací, finanční, vědeckotechnické, investiční, personální, správní. • Ve vztahu k aplikaci jednotlivých základních nástrojů marketinkového mixu můžeme rozlišit spolu s inovacemi produktů také inovace v oblasti cenové tvorby, distribuce a propagace. Má – li být konkrétní inovace produktu komerčně úspěšně zavedena, je zpravidla třeba uskutečnit celý soubor vzájemně propojených (věcně, časově, ekonomicky a organizačně „zřetězených") dílčích inovací. Managementem podniku musí být zajišťováno, aby uvedený soubor byl účelově uspořádán, plánován, integrován a realizován tak, aby tvořil komplexní inovační akci. Tímto účelovým „zřetězením“ by se mělo dosáhnout také patřičných synergických efektů. Poznámka: Akční rádius (rozsah či dosah) takovýchto účelově utvářených komplexních inovačních akcí bývá zpravidla tím větší, čím větší je stupeň novosti produktu (řád inovace produktu) pro podnik a zákazníky. Zvlášť viditelné je to například při zabezpečování komplexního řešení výzkumně a vývojově složitých a

37


zdrojově náročných inovací produktů ze strojírenských oborů, které jsou invenčně založeny na nejnovějším vědeckotechnickém poznání. Je aktuální připomenout, že právě při komplexním zajišťování tvorby inovací produktů, k tomu potřebných výzkumných, vývojových, provozně technických, marketingových a dalších činností v jejich vzájemném zřetězení, vystupuje zvlášť naléhavě do popředí, aby management podniku respektoval vzájemné vazby a podmíněnost jednotlivých typů či druhů inovací. 9. Komplexní situační analýza v procesu vyhodnocování (zvažování) inovací produktů Při manažerském rozhodování má komplexní situační analýza obsáhlé aplikační pole, přičemž jednotlivé oblasti aplikace spolu zpravidla těsně souvisí, vzájemně se prolínají. Jak známo - proces situační analýzy je založen – obecně vzato- na poznání vnějšího a vnitřního prostředí podniku. Připomeňme, že jednou z metod, která umožňuje racionálně vyhodnocovat a integrovat výsledky analýz vnějšího a vnitřního prostředí podniku (externích a interních faktorů), prováděných v rámci komplexní situační analýzy, je metoda SWOT. Tuto metodu lze obsáhle využít také při klasifikaci a vyhodnocování inovací produktů ( jejich možných variant ), při zvažování toho, zda budou podnikem realizovány. Posláním SWOT analýzy v této oblasti její aplikace je například: • komplexní posouzení (zhodnocení) relevantních vnitřních silných a slabých stránek podniku, jeho vnitřních možností či předpokladů, které má pro zajištění tvorby zvažovaných (potenciálních) inovací produktů jako určitých podnikatelských záměrů či projektů (nových tržních nabídek), • zároveň s tím u těchto zvažovaných inovací produktů komplexně posoudit (ve vztahu ke zjišťovaným interním možnostem či předpokladům podniku) také vnější příležitosti a hrozby, které jsou významné pro jejich podnikatelský úspěch. Již v úvodu jsme uvedli základní principy efektivního provádění hodnocení inovací produktů. Bylo rovněž řečeno, že při rozhodování o inovacích produktů, jejich vyhodnocování, je třeba používat kombinaci řady metod. Také z těchto zorných úhlů lze komplexní situační analýzu pokládat za analýzu primární. A to vzhledem k povaze a šíři jejího záběru, jejímu poslání ( významu ) pro kvalitu manažerských rozhodnutí. Východiska a principy komplexní situační analýzy jsou základnou a poskytují rozsáhlý prostor pro nasazení mnohých konkrétnějších, resp. dílčích analýz. Tato východiska či principy představují bohatý inspirující zdroj pro vhodný výběr dílčích analýz, jejich tvořivou aplikaci a vzájemné provázání, a to vzhledem k rozmanitým oblastem manažerského rozhodování. V průběhu provádění celkové komplexní situační analýzy mohou být tyto dílčí analýzy „nasazeny“ na jejích různých místech, tzn. uskutečňovány jako její bezprostřední součásti ( dílčí složky ). Jedná se například o analýzy prováděné na základě využívání koncepce (modelu) životního cyklu produktu, analýzy produktového (podnikatelského) portfolia, 38


zaměřené na marketingová či obchodně ekonomická kriteria s využitím metod (modelů) typu BCG a GE, atd. Vzhledem k povaze uvedených metod (modelů) analýzy produktového portfolia (konstruovaných jako specifické druhy vícekriteriální analýzy), lze například považovat za účelné: • Dále propracovávat možnosti jejich využití nejenom pro hodnocení stávajících podnikatelských aktivit podniku, ale speciálně také pro potřeby iniciování, vyhledávání, výběru a plánování budoucích podnikatelsky úspěšných konkrétních inovací produktů. • Dále promýšlet vzhledem k potřebám manažerského rozhodování předpoklady a způsoby jejich možné efektivní aplikace v již zmíněném dynamickém pojetí. 10. Hodnocení inovací produktů podle jednotlivých etap jejich tvorby Hned v úvodu jsme uvedli, že při hodnocení inovací produktů je nezbytné respektovat etapovitou strukturovanost procesu tvorby inovací produktů. Z tohoto pohledu hodnocení inovací produktů na základě uváděných (ale i dalších) postupů či metod by mělo být patřičně obsaženo - má-li být management inovací produktů úspěšný - ve všech etapách jejich tvorby. Mohou to být - v modelovém členění z pohledu marketingové koncepce fází či etap celkového procesu tvorby ( vývoje ) inovací produktů – například tyto etapy (problémové bloky): získávání a vyhodnocování idejí (námětů) na nové produkty, tvorba a hodnocení koncepce nového produktu, tvorba a ověřování prototypu nového produktu, testování nových produktů na trhu a komercializace nového produktu. Připomeňme, že posláním každého uvedeného bloku (etapy ) je zvážit, zda se v procesu vývoje (tvorby) konkrétního nového produktu bude dále pokračovat nebo zda bude přerušen či zastaven. Přitom - v závislosti na výsledcích hodnocení - rozhodnutí o zastavení nebo přerušení vývoje může být učiněno v kterémkoli z rozhodovacích bloků. Volba vhodných hledisek posuzování budoucích inovací produktů má samozřejmě vycházet z konkrétní povahy daných inovací produktů, specifiky jednotlivých etap jejich tvorby a stupně konkretizace či vyjasněnosti, v němž se v době jeho posuzování příslušný inovační záměr nachází.. Hodnocením prováděným v jednotlivých etapách tvorby inovací produktů - máli být manažersky přínosné - se mají pro potřeby manažerského rozhodování dále zpřesňovat a prohlubovat představy o konečné podobě nového produktu v jeho komplexním pojetí, o jeho předpokládaném potenciálním trhu a cílových trzích (cílových skupinách zákazníků), o možných ekonomických a mimoekonomických efektech nového produktu a jeho rizikovosti.

39


Literatura 1. Boučková, J. a kol. Marketing. Praha: C. H. Beck, 2003 2. Drucker, P. F. Inovace a podnikavost - Praxe a principy. Praha: Management Press, 1993 3. Fotr, J., Dědina, J., Hrůzová, H. Manažerské rozhodování. Praha: Ekopress, 2003 4. Hadraba, J. Marketing. Produktový mix – tvorba inovací produktů. Plzeň:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004 5. Jirásek, J.A. Strategie. Umění podnikatelských vítězství. Praha: Profesional Publishing 6. Kavan, M. Výrobní a provozní management. Praha: Grada Publishing, 2002 7. Kotler, P. Marketing Management. Praha: Grada Publishing, 2001 8. Pitra, Z. Inovační strategie. Praha: Grada Publishing, 1997 9. Synek M. kol. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, 2003 10. Veber, J. a kol. Management. Praha: Management Press, 2000 11. Vlček, R. Hodnota pro zákazníka. Praha: Management Press, 2002 Ing. Jaroslav Hadraba, CSc. katedra marketingu a managementu Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o. Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8 [email protected]

40


Inovační strategie a úspěšná malá firma, případová studie – Extrémní programování Čestmír Halbich Anotace: Příspěvek se v úvodu zabývá Schumpeterovou teorií inovací. V další kapitole jsou uvedeny Schumpeterovy podněty pro inovační strategii firmy. Ve třetí části je diskutována perspektiva českých firem v současné etapě inovačního cyklu. Čtvrtá část zmiňuje možná praktická opatření podporující inovační strategii firmy. Na závěr je popsána případová studie transformace inovačního nápadu do komerčního úspěchu firmy. Klíčová slova : inovace, extrémní programování, inovační cyklus 1. Úvod Klasikem v oblasti teorie inovací je bezpochyby náš rodák, rakouský ekonom J.A.Schumpeter (1883 - 1950). Schumpeter byl jedním z prvých nemarxistických ekonomů, který postavil do centra své pozornosti ekonomickou dynamiku. S pojmy ekonomická statika a dynamika přišel již o něco dříve J. B. Clark. Clark povazoval statiku za normální stav ekonomiky v němž se všechny zákonitosti projevují v nejčistší podobě. Dynamika pro něj znamenala poruchy, výkyvy a odchylky od statického stavu. Schumpetera nezajímají na dynamice ani tak procesy, které vedou k pouhému kvantitativnímu narůstání, jako především kvalitativní změny v hospodářství, která nazývá inovacemi. Teprve inovace charakterizují hospodářský rozvoj na rozdíl od pouhého kvantitativního růstu. Inovace přinášejí do ekonomiky náhlé, nespojité změny, které jsou obvykle nepředvídatelné. Ani statiku Schumpeter nechápe jako klid a neměnnost. I bez existence inovací musí hospodářský život neustále proudit, statky se stále znovu vyrábějí, směňují a spotřebovávají, peníze obíhají atd. Schumpeterovská statika není strnulý stav, ale neustále probíhající tok hospodářského života, který však zůstává ve starých tradičních kolejích. Výrobky se vyrábějí a zase mizí a opět se znovu vyrábějí, avšak stále se vyrábějí tytéž výrobky a stejnými technologickými postupy za stejných ekonomických podmínek. Jde jen o cyklické opakování toho, co tu již bylo. Schumpeter proto tuto situaci nazývá kruhovým tokem. Rozlišení mezi opakováním stále stejných hospodářských procesů a mezi jejich vývojovými proměnami je výchozím tématem první Schumpeterovy knihy “Teorie hospodářského vývoje” (Theorie der Wirtschaftlichen Entwicklung, 1911, 1926). Národní hospodářství je uváděno do vývojového pohybu “novými kombinacemi” výrobních faktorů, jako je použití nových strojů, zavedení masové výroby, využití levnějších zdrojů surovin a výhodnějších obchodních cest, záměna dosavadního zboží levnějším, vstup na nové trhy a zavedení výroby zcela nových výrobků. V dalších Schumpeterových knihách psaných v USA (např. “Business Cycles”, 1939) nebo vydávaných v anglických překladech je uplatněn výraz “inovace” místo původní “nové kombinace”. Podobně, jako když rozlišuje mezi opakováním neměněných hospodářských procesů a mezi jejich vývojovým pohybem, rozlišuje Schumpeter také na jedné straně mezi obyčejnými výrobci a obchodníky a na druhé straně mezi “podnikateli” jako realizátory nových kombinací čili inovací. Funkcí podnikatelů je u Schumpetera

41


uvádění hospodářství do vývojového pohybu. Stimulem k inovacím je pro podnikatele mimořádný inovační zisk, u Schumpetera původně “podnikatelský zisk”, přesahující obvyklou hladinu nákladů včetně normálního zisku. Zde je nutno poznamenat, že Schumpeter ve své první knize považuje “normální” či průměrný zisk za součást nákladů v podobě odměny či prémie za riziko pro výrobce nebo obchodníka. Ziskem je u něj pouze “podnikatelský zisk” jako efekt z inovací 2. Schumpeterovy podněty pro chápání inovačních procesů uvnitř firmy Schumpeter studoval rozvoj ekonomiky z agregátních, statistických dat, která dokumentovala, že k vývoji dochází ve vlnách. Uvědomil si, ze jej nelze beze zbytku vysvětlit působením tržních sil a spekulativní činnosti investorů. Jednou z jeho nových myšlenek je pojem “technologické trajektorie”. K technologické změně může dojít jen tehdy, je-li (kromě tržních předpokladů) subjekt změny dostatečně připraven, tedy máli vyhovující kvalifikační základnu schopnou osvojit si nové poznatky. To neznamená jen formální vzdělání, ale i dostatečné praktické zkušenosti s aplikací novinek, a především pak pružnou organizační strukturu připravenou provést změny vedoucí k její vyšší efektivnosti, ukáže-li se, že ta stará klade novinkám překážky. Teprve potom se mohou projevit skryté možnosti nové technologie. To v souhrnu bývá označováno jako technologický potenciál inovační firmy. Historie přinesla řadu případů, které tuto tezi potvrdily. Pojem “technologická trajektorie” vystihuje dva podstatné rysy inovačního vývoje, a těmi jsou aplikační specifičnost (dráha vede “odněkud někam”) a kumulační charakter vývoje inovačních firem, tedy hromadění zkušenosti (dráha je spojitá). Těmito aspekty se zabývali Nelson a Winter, když zkoumali společné prvky rozvoje inovačních firem. Vycházeli přitom z behavioristické teorie firem a popřeli imperativ maximalizace zisku, jak jej, jako své zlaté tele, uctívá neoklasická ekonomika. V jejich pojetí inovační firma nehledá inovace ve všeobecném zásobníku vědomostí a znalostí, z nichž všechny jsou každému stejně dostupné. Naopak, sama se stává velmi specifickou entitou, shromažďující vlastní zkušenosti a rozšiřující je vlastní činností, často ovlivněnou náhodou a heuristikou. Schumpeterův žák Pavitt rozvíjí strategický úhel pohledu na inovaci a na organizační učení. Ukazuje, jak silně se promítá tento aspekt do rozhodování managementu. Uvádí, že lze snížit ty nejdůležitější nejistoty tím, že se zkoumá, jak může dosud akumulovaná zkušenost v užívání technologií usnadnit osvojení inovace, jakým směrem se z ní dále může rozvíjet nová strategie firmy. Dokonalá znalost minulého vývoje osvojování technologií je podmínkou úspěšného vyjednávání a hledání optimální varianty inovace. Svým způsobem polemizuje Pavitt s názorem, že technologická strategie bývá stanovena především v procesu politického jednání mezi profesními a organizačními seskupeními. Zkoumá dále faktory úspěšné inovace a definuje mezi nimi i silné vazby mezi horizontálně uspořádanými útvary firmy a podobně kvalitní propojení na externí partnery, a to jak k odběratelům výrobků či technologií, tak i ke zdrojům technické expertizy. A v první řadě pak potřebu manažera vybaveného příslušnými pravomocemi, odpovědného za inovační projekt, nejlépe s osobní zkušeností se všemi propojenými činnostmi. Z pohledu firmy se dále jeví jako rozhodující schopnost učit se - mimo jiné z vlastních chyb. Na nezmapovaném poli inovačních činností se totiž i nejlépe promyšlený záměr stává součástí metody pokusu a omylu. A samozřejmě jako mimořádně důležité se jeví i ovzduší příznivé pro učení. Další z Schumpeterových následovníků, Child, ukazuje na 42


to, že proces inovace se dnes stává multidisciplinární záležitostí s mnoha aktéry (technikové, finanční útvary, vlastníci, různé složky managementu), jejichž cíle se mohou výrazně lišit, a že tedy je třeba umět se vyrovnat s konflikty od přípravných fází projektu, přes zavádění inovace, zkušební provoz, až po rutinní provoz a jeho sledování a vyhodnocení. Nemá tedy smysl oddělovat od sebe technologický obsah projektu a politické (ve smyslu: strategické) rozhodování. V přípravě technickoorganizačních změn je třeba neustále sledovat více prvků: firemní zájmy, dosud osvojené technologie, očekávání managementu firmy i priority jejích zaměstnanců. Zdálo by se, že pokud už je jednou zvolen způsob řešení, výchozí bod, pak má trajektorie “přirozený” průběh, v podstatě je předurčena samotnými technickými zákonitostmi. Toto vnímání se však dostalo do rozporu se zkušenostmi při zavádění robotů, při dramatickém růstu výkonnosti výpočetní techniky a při její miniaturizaci, při aplikaci počítačů v projekčních, konstruktérských a řídících činnostech, zkrátka všude tam, kde se objevuje technologie, prostupující celým trhem. Zde do hry ale často vstupují institucionální bariéry a chybná manažerská rozhodnutí, plynoucí z nepochopení. Ukázalo se, že každá takováto vlna, vyvolaná průnikem nové technologie do více odlišných odvětví, vytváří nový rámec pro chápání možností vývoje v makroekonomickém měřítku. Nepochopení, o co jde, je fatální. U nás takové chybné rozhodnutí představoval odmítavý postoj komunistické strany a vlády k mikroelektronice z poloviny let osmdesátých, zdůvodněný “nedostatkem tradice”. Toto rozhodnutí, jehož důsledky se násobily uzavřeností ekonomiky RVHP, vedlo ke ztrátě pozic našeho strojírenství na světových trzích, tedy právě toho odvětví, na něž tehdejší decisní sféra spoléhala především. Dnes jsme v podobném klíčovém bodě, kdy dostupnost informací, technicky zprostředkovaná např. Internetem či mobilními telefony, zcela mění systém podnikání. Dosud si tuto výzvu u nás uvědomují jen informatikové, schopní domyslet nové možnosti technického vývoje. 3. Možnosti firmy v současné etapě inovačního cyklu Schumpeter není objevitelem hospodářských cyklů. Ve své výše citované knize však z různě dlouhých cyklů sestavil systém. Různě dlouhé vlny vytvářejí hierarchickou soustavu. Každá vlna jistého řádu je složena z uceleného počtu vln nižšího řádu jako jejich součet a spolu s jistým počtem vln svého řádu vytváří vlnu vyššího řádu. Kitchinova tříletá vlna není nejkratší. Ještě kratší vlny jsou vyvolány např. sezónními výkyvy. Schumpeterovo schéma soustavy hospodářských cyklů různého řádu (Business Cycles, str. 213) využívalo tři vlny (Kondratěvovu, Juglarovu a Kitchinovu). Jedna Kondratěvova vlna (v délce 54 let) se skládá ze dvou Wardwellových vln (doplnil Valenta 2001) a každá z nich ze tří Juglarových vln. Každá Juglarova vlna je složena ze tří Kitchinových vln. Kratší hospodářské cykly nejsou ve schématu uvedeny. Podíváme-li se do historie, český průmysl s výzkumnými aktivitami s ním spojenými měl významné postavení v prvních třech Kondratěvových vlnách. Uprostřed první vlny sem patří pokusy Josefa Božka s použitím stacionárního parního stroje k pohonu silničních dopravních prostředků a lodí. Na přechodu od první ke druhé K-vlně u nás působili průkopníci výstavby veřejných železnic, otec a syn Gerstnerovi. Nástup ke třetí vlně je spojen se jménem Františka Křižíka a s jeho výzkumnými a podnikatelskými aktivitami v elektrotechnice. Inovační a podnikatelské úsilí v ocelárenství, strojírenství, v automobilovém a leteckém průmyslu i v tradiční textilní výrobě v průběhu 43


devatenáctého a na počátku dvacátého století přeměnilo české země v průmyslovou základnu Rakousko-uherské monarchie a v období mezi dvěma světovými válkami vyneslo Československou republiku mezi dvacet nejvyspělejších zemí světa. Český průmysl v každé ze tří prvních Kondratěvových vln dodával na světové trhy výrobky spadající do "hlavních inovačních tahů", do "carriers" podle Schumpetera. Před začátkem čtvrté vlny profesor Svoboda sestrojil náš první samočinný počítač (SAPO) ještě v předtranzistorovém období a odešel do Kalifornie, kde se účastnil na zakládání Silikonového údolí. Inovační proces u nás sice pokračoval v oborech mimo hlavní elektronický tah (makromolekulární chemie, textilní stroje), avšak náš průmysl degradoval na dodavatele běžného zboží. Můžeme uvést některé příklady toho, že nové malé firmy byly úspěšné v posledních deseti letech při vstupu české ekonomiky do páté Kondratěvovy vlny. Tyto malé firmy působící v informačních technologiích a internetových aktivitách byly v několika případech velice úspěšně prodány s jejich inovačním přínosem zahraničním společnostem. Některé ze softwarových firem dosáhly světového prvenství, jako například Voicetronics Bohumín, která před časem získala zlatou medaili za software pro ovládání počítače hlasem na výstavě ve Švýcarsku. Jinou větví směřující k "tahounům" páté vlny je uplatnění mikrotechnologických komponent plnících pracovní (nikoli pouze regulační) funkce v klasických mechanismech. Prvním známým případem tohoto typu v našem průmyslu je uplatnění produktu Presstek od stejnojmenné firmy z USA jako součásti polygrafického stroje Dominant v a.s. Adamovské strojírny, poprvé na světě pro formát A2. Lze předpokládat, že podobná uplatnění tzv. MEMS v mechanismech pro výrobu, služby i domácnosti se budou s pokrokem mikrotechnologií šířit. Příklad a.s. Adamovské strojírny ukazuje, že nákup licencí na aplikaci mikrotechnologických komponent je jednou z účinných cest k inovačnímu pokroku na hlavním tahu páté vlny. Vlastní jádro páté Kondratěvovy vlny v podobě různých větví mikro- a nanotechnologií a jejich přeměny v nová odvětví výroby je bezprostředně praktickým vyústěním teoretické fyziky, chemie a biologie. Česká věda a průmysl nemohou z objektivních důvodů aspirovat na vstup do této oblasti na široké frontě. Mohou však, podobně jako se děje například v tvorbě softwaru, nalézat zatím nedotčené stopy a niky, do nichž by bylo možno rychle proniknout. Překážky, které tomu brání, spočívají především v izolovanosti mladých vědců od mladých podnikatelů, kteří by mohli být schopni rozpoznat praktickou užitečnost nových vědeckých poznatků a přitáhnout pozornost fondů rizikového kapitálu k investicím do nových na vědě založených podniků. Překonání bariéry mezi "mladou vědou" a "mladou podnikatelskou vrstvou" může více, než udělování grantů a státních podpor, napomoci rozvíjení neformálních vztahů mezi nimi. Obrazně řečeno, mladí podnikatelé by měli chodit na pivo do stejných hospod, jako mladí fyzici, chemici a biologové. Něco podobného se dělo v české společnosti před zhruba sto lety, když Křižík a další naši vědci a podnikatelé pomáhali rozjíždět třetí Kondratěvovu vlnu. A úspěch firmy jejímž produktem byly NetBeans prodané nakonec americkému softwarovému gigantu SUN ukazuje, že neformální prostředí akademických restaurací může inspirovat i v současnosti.

44


4. Praktická opatření podporující inovační strategii firmy Teorie rozvoje opřeného o inovace vzala na vědomí i vnitřní paradox tohoto pojetí: S aplikací vědy roste výrazně produktivita práce, takže je třeba stále méně lidí na to, aby uspokojilo stávající potřeby společnosti. Nová místa jsou vytvářena jen s těžkostmi, především ve sféře služeb, kde potřeby nejsou saturovány, a v průmyslu v nových, špičkových technologiích, vedoucích k novým produktům či postupům. Rostou problémy s menšinami, které jsou charakteristické nižší mírou vzdělanosti. Ekonom Samuelson objevil korelaci mezi prostředky investovanými do vědy a růstem HDP. Věda se tedy stává jedním z nejdůležitějších nástrojů rozvoje hospodářství (samozřejmě se ale pojem věda nezužuje jen na vědu základní, patří ale do ní v plné míře i věda aplikovaná). Současně ale je známo, že rizika investic do vědy jsou mimořádně vysoká - stejně tak jako výše potenciálních zisků - a že bez podpory státu by řada projektů nebyla pro soukromý kapitál vůbec dostupná. Stát se proto, pokud chce svého vědeckovýzkumného potenciálu využít k rozvoji hospodářství, angažuje několika způsoby: • spolufinancuje inovační projekty, vyhovující stanoveným kriteriím, a tím snižuje míru rizika pro soukromý kapitál, který je nositelem projektu (například 5. rámcový projekt EU, v němž EC přispívala obvykle 50% nákladů na vybrané vědeckovýzkumné projekty; zvláštní pozornost je pak věnována podpoře inovačních aktivit ve prospěch malých a středních podniků v programu CRAFT); • obvykle se vzdává svého podílu práv na vlastnictví výsledků vzniklých v těchto projektech (např. Bayh-Doleův zákon v USA, podle něhož plné právo na využívání duševního vlastnictví přechází na instituci, která je vytvořila, podobně byly formulovány i vzorové smlouvy pro účastníky projektů 5. rámcového programu EC); • stanoví daňový režim tak, aby zvýhodnil inovační činnosti a případně aktivity, které je podmiňují (například Austrálie dovoluje od základu daně odečíst 150% doložených nákladů na výzkum a vývoj); • vytváří a často i financuje z peněz daňových poplatníků některé služby na podporu rozvoje podnikání, zejména služby informační či poradenské, služby v oblasti transferu technologií ap. (např. britská poradenská agentura BusyLink pro začínající podnikatele, švédská webovská stránka www.SMElink.se, soustřeďující veškeré informace potřebné pro podnikatelské začátky, podpora rozvoje podnikatelské infrastruktury zemí EU v programu SPRINT, atp.); • hledá a ověřuje nové formy podpory konkrétních inovačních projektů (např. britský systém Teaching Company Scheme, v němž vláda doplácí polovinu platu čerstvým absolventům universit, realizujících konkrétní inovační projekt ve prospěch některé firmy; nebo finský systém financování začínajících podniků prostřednictvím fondů, jako je TEKES či SITRA). Zvláštní pozornost je věnována malým a středním podnikům, které se ukázaly být mnohem pružnější v přebírání výsledků vědy a výzkumu a jejich uplatnění v praxi. (každý průmyslový gigant byl kdysi malým podnikem) Tyto podniky mají často 45


mimořádně vysokou vzdělanostní úroveň, a jejich velikost umožňuje pružné rozhodování, zároveň ale jsou často příliš slabé na to, aby vstupovaly na nechráněné pole konkurenčního boje s projekty, které jsou schopny generovat zisk až po několika letech, jak to bývá obvyklé u většiny inovačních projektů. Jsou proto pro ně ustanoveny některé specifické programy podpory v oblasti inovací, jako např. program EC CRAFT (tj. třetí horizontální aktivita 5. rámcového programu EU). Jiným způsobem podpory je vybudování podnikatelských inkubátorů, které začínajícím podnikům umožňují začínat se sníženým nájemným a s poradenskou podporou, a organizují pro ně i sdílené (a tedy levnější) služby a soubor vzdělávacích programů. Často jsou v těsné spolupráci s finančními institucemi, které jsou si vědomé své nedostatečné schopnosti vyhodnotit míru rizika inovačních projektů z technické stránky, a využívají k tomu odborníků z vysokých škol nebo z praxe.Teorie akcentující úlohu inovačních procesů je obtížná, především tím, že je nemožné od sebe izolovat a kvantifikovat všechny vlivy, které se podílejí na jejich úspěchu či neúspěchu. Proto také neexistuje jediný a universálně platný model optimálního chování. Výzkumné práce se zaměřují obvykle jen na některé aspekty, na analýzu úspěšných příkladů, zejména z pohledu řízení politiky podpory vědy a výzkumu, na technologické trajektorie, čili způsoby budování konkurenční výhody podniku či společnosti v konkrétní oblasti. Některá zjištění mají universální platnost a nejsou dnes již zpochybňována. Například japonské ministerstvo průmyslu a obchodu definovalo dvě obecné základní příčiny krachu zavedeného podniku. Tou první je neochota podniku investovat dostatečně do vědy a výzkumu, protože se jeho vedení náklady zdají být spojeny s příliš velkým rizikem. Tou druhou je neschopnost podniku investovat do vědy a výzkumu dostatečné prostředky. Jinou zkušeností je poznání, že komerční úspěch vždy vyvěrá ze součinnosti skupiny firem (v angličtině tzv. "cluster"), které spolupracují i vzájemně si konkurují. Důležité je přitom dosažení jisté mezní koncentrace, od které se rozvíjí synergický jev. V této souvislosti se mluví o dosažení kritické masy. Na tomto principu je ostatně postavena idea technologických parků. Jedno je však mimo veškerou pochybnost: Schumpeterovy myšlenky jsou velmi inspirativní, a měli bychom jim věnovat větší pozornost. Jejich znalost, a zejména využití v praxi, se doslova vyplatí. Pokud by se hypotéza o schopnosti inovací v populaci (Valenta 2001) blížila skutečnosti, znamenalo by to, že v ČR je více než 100 tisíc lidí schopných k organizačním změnám, dalších téměř 30 tisíc schopných řešit úkoly, typické pro činnost technologů v odděleních přípravy výroby, dalších téměř 7 a půl tisíce směřujících k novým variantám, další téměř 2 tisíce schopných k řešení nových generací, přes 500 lidí se schopností uvažovat či řešit nové druhy a kolem 150 lidí vybavených tvořivostí směřující k novým rodům. 6. Závěr Na závěr je uveden příklad malé softwarové firmy, která nahradila své stávající technologie za jednu z moderních tzv. agilních technologií programování – Extrémní programování (XP), aby mohla úspěšně existovat na trhu. Jedná se o technologii, která vznikla v USA, a sama je inovací tvorby softwaru. Tato technologie byla tvůrčím způsobem aplikována ve firmě, bylo využito firemní kultury a tvůrčích schopností zaměstnanců firmy k dotvoření technologie XP na míru této firmě, což zajišťuje rychlejší a kvalitnější splnění požadavků zákazníků firmy. Proinovační prostředí malé 46


firmy s mladými vysoce kvalifikovanými zaměstnanci využívajícími progresivní technologie je zárukou dalšího rozvoje firmy. Řeší i netradiční požadavky zákazníků a takové požadavky, které by staršími technologiemi nešlo řešit vůbec, či jen podstatně pomaleji. Literatura: 1. Halbich, Čestmír: Nové technologie tvorby software: Případová studie – Extrémní programování, přednáška na Universitě Tampere, duben 2004, v rámci IMG SocratesErasmus 2004 v angličtině 2. Valenta, František: INOVACE, Od Schumpetera k nové ekonomice, První díl. Zkrácené znění pro zveřejnění na internetu pro bezplatné použití posluchači vysokých škol Ing. Čestmír Halbich, CSc. Katedra informačních technologií Provozně ekonomická fakulta Česká zemědělská univerzita v Praze Kamýcká 129 165 21 Praha 6 Suchdol [email protected]

47


Rozvoj vědeckotechnických parků v ČR Miloslav Hezina Abstrakt Charakteristika a členění vědeckotechnických parků (VTP), Společnost vědeckotechnických parků ČR, situace ve financování vzniku VTP a další jejich existence, současný stav a příklady nejúspěšnějších VTP v ČR Úvod Vědeckotechnický park (VTP) je územní spojení podnikatelů, institucí a organizací s cílem provádět aktivity orientované na zavedení nových perspektivních technologií a na produkci výrobků vysokých jakostních parametrů.Vědeckotechnický park je instituce orientovaná do oblasti vědy, technologie a inovačního podnikání. Své know-how využívá k vytváření podmínek pro dynamický rozvoj činnosti inovačních firem, pro zabezpečení transferu technologií a výchovu k inovačnímu podnikání. Inovační podnikání je souborem podnikatelských aktivit specializujících se na soustavnou realizaci inovací. Ve vztahu k výzkumu a vývoji je předmětem podnikání uvádění výsledků jeho řešení do komerční zralosti, tj. realizaci projektů nových výrobků, technologií a služeb a jejich uvádění na trh. Významným nástrojem k tomu je transfer technologií. Proces inovačního podnikání začíná záměrem (myšlenkou) a končí nejen uplatněním nových produktů na trhu, ale i vyhodnocením jejich parametrů a užitných vlastností. 1. Integrace vědeckotechnického rozvoje Soudobý vědeckotechnický rozvoj dosahuje nebývalé šíře, dynamiky a účinnosti na základě probíhajících převratů ve vědě a technice. Důležitým prvkem dnešních inovačních procesů je právě integrace tohoto rozvoje. Souběžně s ním, jak se v procesu rozvoje vědy a techniky měnily jednotlivé fáze vědecké a výzkumné práce, měnily a rozvíjely se také formy vědeckotechnické spolupráce, od výměny informací, setkávání vědců a vzájemných návštěv k postupné dělbě práce, ke vzniku mezinárodních nadstátních výzkumných sdružení, spjatých i s formami ekonomické integrace.Působí zde již samotné změny v charakteru vědecké práce.Věda opouští laboratoře, komplexní výzkumné projekty vyžadují zapojení stále širších okruhů vědních disciplin. Rychle vzrůstají náklady na řešení problémů, které přesahují hranice malých a v současné době i ekonomicky středně silných států. Platí zásada, že skutečně důsledná mezinárodní dělba práce a kooperace při řešení vědeckých a technických problémů musí vést v každé ze zúčastněných zemí k určitému uvolnění kapacit a zdrojů a tím k jejich maximálnímu soustředění na stanovené úkoly tak, aby byly vykonány co nejrychleji a na špičkové světové úrovni. Stále zůstává otevřena celá rozsáhlá oblast problematiky řešená v rámci podnikových plánů a tedy i široké pole pro iniciativu podniků, aby přistoupily ke zhodnocení svých možností, které se nabízejí ve vědeckotechnické spolupráci s vědci a techniky ostatních států, popř.firem.

48


Celková tendence však směřuje k rozdělení světa na dvě části. Na první část, která spojuje svůj další vývoj s ekonomicky nejefektivnějšími inovacemi, a na druhou část, která zůstává identifikovaná s tradičními technologiemi – bez šance na ekonomickou prosperitu. Toto inovační rozdělení se zdá být spojeno s velkým nebezpečím pro lidstvo. Nejde jen o ekonomickou, ale i o ekologickou hrozbu. Všichni autoři hovoří o mimořádném zisku podloženém inovacemi (innovational profit – Samuelson a Nordhaus). Tento zisk je projevem novosti, mimořádnosti a vzácnosti nových technologií a výrobků, vyráběných a používaných díky inovacím.Je na jedné straně výsledkem radikálního snížení nákladů, kterého dosahují výrobci, kteří nové technologie užívají jako první. Na druhé straně je projevem vysokých a dosud nezvyklých užitečných parametrů výrobků a služeb u těch výrobců, kteří s nimi přicházejí jako první. Celková velikost tohoto mimořádného zisku se stala trvalým a možná nejvýznamnějším faktorem růstu hrubého domácího produktu ve vyspělých ekonomikách. 2. Změna pozice vědy v inovačním procesu Nástup nových technologických principů je pouze počátek revolučních změn v technologiích. Jistě nás čeká ještě vyšší frekvence inovací než jak ji zažíváme dnes, kdy je zdrojem inovací, stejně jako dříve, lidská fantazie, vynalézavost a odvaha k praktickým činům. Avšak tento zdroj se v naší době proměňuje ve své kvalitě i kvantitě. V průběhu 20.století se především podstatně změnila role vědy v inovačním procesu. Dřívější expanze vědy v průběhu 19.století odrážela nutnost zdokonalovat stroje, které od konce 18.století začaly nahrazovat ruční nástroje . Stále více lidí je vtahováno do moderního inovačního procesu. Rostoucí podíl populace je angažován v hledání rozmanitých sfér aplikace vědy – v kombinování nových znalostí s minulou zkušeností, ve vývoji nových materiálů, technologických systémů a spotřebních statků. Čím více lidí je zúčastněno v inovaci, tím méně jich musí být a je v běžné výrobě. Rozdíly mezi fyzickou a duševní prací ztrácejí svůj význam v procesu technologických převratů a struktura společnosti prochází podstatnými změnami. Lze se domnívat, že tento nárůst masovosti a dynamiky inovačních procesů představuje jeden z rozhodujících aspektů současného vědeckotechnického rozvoje. Zdůrazňování masového charakteru soudobého inovačního toku však neznamená abstrahování od velkých vědeckých objevů a technických převratů. Kdybychom však měli intenzivní rozvoj zakládat výlučně na velkých objevech, pak by vytvoření počátečních materiálních předpokladů pro jejich komplexní realizaci v hospodářské praxi kladlo vysoké požadavky na akumulaci a investiční výstavbu. To však není možné např. v rozvojových zemích. Ne všechny velké vědecké objevy však potřebují ke své realizaci rozsáhlé investiční programy. Mnohé lze uskutečnit i v rámci inovace existujících výrobních programů a zařízení. Právě soudobý masový inovační proces představuje tisíce technických zlepšení, jež se ve výrobních podnicích nejen realizují, ale také přímo vznikají.K přeměně běžné výroby na „výrobu inovací“ však znamená vytvořit celé série i vzájemně propojených předpokladů. Jde především o vzájemné přiblížení výzkumu a výroby, vybavení výrobních podniků dostatečnými konstrukčními, projekčními a vývojovými kapacitami a dalšími inženýrskými službami, zabezpečování rychlého servisu, 49


konzultací, apod. Samozřejmě je třeba využívat i hmotné zainteresovanosti odpovědných pracovníků. Nelze podceňovat ani vytváření předpokladů v oblasti zásadních makroekonomických proporcí. Jde např. o změnu struktury investic a zejména o formování struktury investic a zejména o formování struktury ekonomiky a výroby z hlediska snižování energetické, materiálové, pracovní a dovozní náročnosti v konkrétním spojení s vědeckotechnickým rozvojem. 3. Předpoklady pro širší využití inovací Příprava a realizace komplexních inovací, pomocí nichž se uskutečňuje rozvoj podniku, jsou svou vnitřní podstatou především procesem sociálním. Jejich konečná efektivnost závisí nejvíce na tom, do jaké míry se podaří získat co nejvíce pracovníků pro tak rozsáhlé inovace, nakolik se podaří vytvořit tvůrčí klima v rozhodujících částech podniku, ale i u spolupracujících výzkumných a projektových organizací. Přitom je třeba vycházet z toho , že podnikové klima je výslednicí nejen vnitřního systému řízení, ale i vnějších podmínek. Proto při přípravě a realizaci komplexních modernizací vznikají vysoké nároky na vedení lidí ze strany nadřízených orgánů. Ty musí přednostně dbát, aby vznikla žádoucí tvůrčí atmosféra při řešení všech aktuálních problémů. Musí přispívat k odstraňování tendencí ke konzervatismu, zejména v ekonomickém řízení, v práci rozhodujících dodavatelů, a hlavně jde o zajištění vhodné pracovní síly pro nové podmínky. Základní a nezastupitelné pro vytváření žádoucího proinovačního tvůrčího klimatu v podniku je vždy jeho vrcholové vedení jako rozhodující koncepční řídící tým.Toto vedení je pověřeno řadou klíčových rozhodovacích pravomocí a nese rozsáhlou dlouhodobou odpovědnost za celou modernizaci podniku.Primárním úkolem současného managementu je zabezpečit potřebnou úroveň konkurenceschopnosti vlastní firmy. To vyžaduje také přesun pozornosti od vlastních nákladů a produktivity výroby k otázkám kvality nových produktů a snahu o získání nových zdrojů příjmů prostřednictvím poskytování komplexního servisu k dodávaných produktům. Důležitá je také otázka internacionalizace trhů a jejich zpřístupnění prakticky všem díky postupnému odbourávání celních a dalších legislativních bariér.Zkušenosti ukazují, že období začátku komplexní inovace je spojeno s přechodnými vyššími nároky na čerpání zdrojů finančních, lidských, materiálních, aj. To řeší např. zajištění účelového úvěru na přechodné období, vytvoření prostoru pro změny v organizační struktuře (přerozdělení funkčních míst),apod. 4. Vědeckotechnické parky ve světě a v ČR V různých místech světa je v provozu několik tisíc vědeckotechnických parků. Přestože všechny plní obdobné úkoly, není možné nalézt dva stejné VTP.Je to dáno podmínkami a předpoklady, ve kterých jsou připravovány a provozovány.Důsledkem tohoto stavu je skutečnost, že je používání k jejich označování mnoho názvů, jako např. zakladatelské centrum, inkubátor, vědecký park, inovační centrum, technologické centrum, technopolis a nejrůznější mutace těchto, popř. dalších názvů. Kolébkou VTP jsou USA se svými inkubátory. Zkušenosti USA s inkubačními centry se rozšířily po celém světě, avšak v jednotlivých zemích na sebe braly některé specifické podoby. 50


Tak např. ve střední Evropě, zejména v Německu a Rakousku převládá typ technologického centra, ve Velké Británii, Skandinávii, ale i v Belgii a Nizozemsku převládla forma vědeckých parků, popř. center, ve Francii a některých dalších zemích byly zakládány velkoryse koncipované areály, značně rozsáhlé a nákladné soubory staveb, zahrnující nejen vysokoškolská a výzkumná pracoviště a zařízení, malé a střední inovační firmy, ale i instituce kulturní a sportovní. Pro ně se vžil název technopolis. Pro Českou republiku může být inspirující příklad takových zemí, jako je např. Nizozemsko, Irsko, ale zejména Finsko. Termín vědeckotechnické parky je v podmínkách České republiky používán od roku 1990 pro všechny druhy inovačních parků (center). Vědeckotechnické parky se profilují především do třech hlavních skupin: • vědecký park (centrum) • technologický park (centrum) • podnikatelské a inovační centrum. 4.1 Vědecké parky Vědecké parky působí v praxi pod různými názvy v závislosti na rozsahu svého předmětu činnosti. Jsou to např. vědeckovýzkumné parky, vědeckotechnologické parky a vědeckovýrobní parky. Vědecké parky představují komplex vědeckovýzkumných, projekčních, konstrukčních, výrobních a ostatních organizací, které se podílejí na inovačním podnikání, umístěných zpravidla v blízkosti vysokých škol a pracovišť Akademie věd ČR. 4.2 Technologické parky Působí v praxi zejména ve formě technologických center, technologických parků, technocenter, technoparků, technopolisů, apod. Nejběžnějšími typy jsou technologická centra a technologické parky, které působí v praxi propojeně, resp. v jednom areálu. Jejich hlavním posláním je zejména podpora technologického transferu a rozvoje High-tech špičkových technologií z oblasti mikroelektroniky, komunikační techniky, biotechnologie, ekotechnologie, nových materiálů, apod. 4.3 Podnikatelská a inovační centra Podporují především začínající podnikatele při tvorbě inovačních projektů, dále podporují start inovační firmy a její samotné podnikání, pomáhají při tvorbě inovačních příležitostí, podporují kooperaci mezi inovačními firmami, zprostředkovávají firmám přístup na mezinárodní trhy, kontakty s firmami v tuzemsku i zahraničí, zabezpečení propagace, účast na výstavách, apod. Organizují odborné semináře, kurzy, setkání firem, nabídky a poptávky technologií.V případě, že plní rovněž podmínky charty European Business and Innovative Centre Network, hovoříme pak o BIC. Zakladateli VTP jsou státní a regionální orgány, univerzity, výzkumné a vývojové organizace, průmyslové podniky, hospodářské komory, finanční instituce, soukromé firmy, sdružení a svazy. Vědeckotechnické parky vznikly a další jsou připravovány v prostředí vědeckovýzkumných pracovišť a v prostředí vysokých škol, 51


vznikají z iniciativy výrobních, obchodních a dalších podnikatelských subjektů, v pohraničních oblastech a z iniciativy soukromých osob. Stávají se součástí regionálních rozvojových plánů a připravovaných strukturálních fondů. 5. Společnost vědeckotechnických parků ČR Přijetí konkrétní inovační firmy do vědeckotechnického parku se uskutečňuje nejčastěji na základě výběrového řízení podle kritérií pro přijímání inovačních firem. Tato kritéria předkládá každý VTP. V případě zájmu o přijetí firmy je možné se obrátit přímo na vybraný VTP, anebo na Společnost VTP ČR. Vědeckotechnické parky poskytují začínajícím podnikatelům v oblasti perspektivních výrob a služeb významnou pomoc.Jsou zaměřeny na rozvoj inovačního podnikání, transferu technologií a podporu malých a středních firem inovačního charakteru. Činnost Společnosti vědeckotechnických parků ČR potvrdila, že cyklus výzkum, vývoj, výroba a užití nebo zavádění progresivních technologií, vyžaduje nejen kapitálovou podporu, ale i v případě malých a začínajících firem i vhodné prostředí, které umožňuje ověření a realizaci inovačních záměrů. Mezi hlavní úkoly Společnosti VTP ČR náleží: • získávat pro záměry přípravy a provozu VTP instituce a osobnosti, vč. členů vlády a poslanců, představitele vysokých škol, pracovišť AV ČR, výzkumných ústavů, průmyslu, podnikatelů, svazů, míst a obcí, obchodních komor, bank, apod., • podporovat vznik národní sítě VTP v ČR, • iniciovat legislativní a organizační předpoklady pro budování VTP, • organizovat vzdělávací, poradenskou, ediční a vydavatelskou činnost VTP, • rozvíjet spolupráci se zahraničními partnery VTP v ČR. 6. Rozvoj vědeckotechnických parků v ČR V ČR existuje kromě již provozovaných řada zárodků technologických parků, většinou v v blízkosti některých výzkumných ústavů nebo BIC, ale za nezájmu státních a komunálních orgánů živoří.Vedení Akademie věd ČR se zajímá především o základní výzkum, vysoké školy mají legislativou svázané ruce a to, co zbylo z výzkumných ústavů bojuje o přežití. Novela vysokoškolského zákona by mohla situaci zlepšit. Chybí však propracovaný systém financování jejich vzniku a další existence. Vědečtí manažéři, kteří by měli stát v čele takových projektů a tvořit mezivrstvu mezi vědou a průmyslem, jsou u nás neznámým pojmem.Pouze Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytovalo v minulých letech podporu formou programu „PARK“. Tento objem finančních prostředků byl určen především na podporu rozvoje inkubátorů. Od roku 2001 už nebyl tento program z úsporných důvodů vyhlašován. Výdaje státního rozpočtu na výzkum a vývoj jsou rozptýleny do 20 kapitol státního rozpočtu, přičemž žádná kapitola není výrazně dominantní.Vyplývá to 52


z neexistence silného státního orgánu odpovědného za výzkum a vývoj. To má zcela negativní dopady na výzkum, vývoj a rozvoj pokrokových technologií. Tak např. výdaje na výzkum byly v roce 2002 u Akademie věd ČR 3.048 mil.Kč, Ministerstva průmyslu a obchodu 1.200 mil.Kč, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 4.734 mil.Kč, Grantové agentury 1.013 mil.Kč a u všech ostatních 16 kapitol státního rozpočtu celkem 2.583 mil.Kč. To odpovídalo 0,62% HDP, tedy 12,6 miliardy Kč v r.2002. Stát však nepodporuje jednotlivé inovační firmy, ale snaží se o plošnější podporu nejrůznějších inovací. Existují tedy nejrůznější typy inovačních center, kde v některých dochází k doslovnému experimentování od základu a v jiných zase naopak ke zlepšení těch nejlepších technologií, které naše společnost zná. Vývoj počtu připravovaných a provozovaných VTP byl od samého začátku v rove 1990 značně dynamický. Podobně jako v ostatních vyspělých zemích vznikaly VTP, které plnily své hlavní funkce, ale vznikaly však i ty, které je z nejrůznějších důvodů neplnily.Společnost VTP ČR proto od roku 1994 akredituje jednotlivé VTP. Sleduje plnění jejich hlavních funkcí a příčiny případného neplnění. Tak došlo v průběhu šesti etap akreditace k vyřazení 12 VTP z již provozovaných, které neplnily kritéria akreditace. Přesto počet provozovaných VTP v ČR přesáhl do současnosti počet 30 a dalších 12 VTP je v přípravné etapě. 7. Příklady nejúspěšnějších VTP v ČR 7.1 Vědeckotechnologický park Ostrava Jako jedním z nejúspěšnějším VTP v ČR se jeví Vědeckotechnologický park v Ostravě.Byl založen v r.1997 s cílem podpořit rozvoj moderních proexportně orientovaných technologií a současně jako prostředek komercializace výsledků vědeckého výzkumu na tamních regionálních univerzitách. Zakladateli Společnosti Vědeckotechnologický park Ostrava, a.s. jsou Statutární město Ostrava, Agentura pro regionální rozvoj, a.s., Vysoká škola báňská-Technická univerzita, Ostravská univerzita a Slezská univerzita Opava. Hlavním cílem celého projektu je vybudovat v rámci regionu vrcholové pracoviště sloužící ke koordinaci vědeckého a technologického výzkumu a transferu pokročilých technologií.Současně též využít vědeckotechnologický park jako prostředek obchodního využití výsledků vědeckého výzkumu na zmíněných univerzitách. 7.2 Český technologický park Brno Je budován akciovou společností Technologický park Brno jako společná investice města Brna a britské nadnárodní společnosti P&O (The Peninsular and Oriental Steam Navigation Comp.) ve spolupráci s VUT Brno (Vysoké učení technické). Celý rozvojový projekt má nízkou míru zastavěnosti ploch a nabízí smíšené prostory pro kanceláře, výzkum a lehký průmysl spolu s dalšími prostorami pro odpočinkové aktivity a služby.Celý areál je připojen k budovám Vysokého učení technického.Umístění tohoto projektu do města Brna není čistě náhodné.Byla vzata v úvahu silná tradice v oblasti strojírenství a elektrotechniky, v současnosti směřující k High-tech technologiím, atraktivnost pro investory z hlediska kvalifikované pracovní

53


síly a poměrně příznivých nákladů.Bezprostřední blízkost VUT umožňuje přilákat absolventy této vysoké školy pro práci na projektech s vedoucími světovými firmami.Park nabízí reprezentativní prostory pro výrobu, montáž, výzkum, technický rozvoj a také kanceláře k pronájmu nebo k prodeji. VUT spolu s Jihomoravským krajem, Statutárním městem Brnem a Masarykovou univerzitou založilo také Technologický inkubátor, který je určen pro začínající společnosti na našem trhu. 7.3 Technologické centrum AV ČR Praha Bylo založeno pod původním názvem Technologický park Akademie věd ČR v roce 1994. Cílem sdružení bylo přispívat k využití tvůrčího potenciálu AV ČR v praxi, zejména v malých inovačních firmách. Při vzniku TC asistovali experti OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO), kteří pomohli s vypracováním koncepce a strategického plánu rozvoje. Sídlem TC se stal areál pracovišť AV ČR V Praze 6-Suchdole. Vznik TC provázela v úvodní fázi některá očekávání. Ta ovšem plynula spíše z neznalosti a nezkušenosti s provozem podobných institucí, než ze zhodnocení reálných možností. Předpokládalo se např., že TC bude produkovat značné mimorozpočtové zdroje pro své členy od samého počátku své existence. Realita však ukázala, že komerčně úspěšný transfer technologií vyžaduje delší čas a že zdaleka ne všechny badatelsky zajímavé výsledky jsou připraven pro bezprostřední tržní využití.chybějí rovněž solventní zájemci o inovace z průmyslu, který v té době procházel a ještě prochází restrukturalizací a ne vždy racionální privatizací. Hospodářské prostředí se u nás teprve ustaluje a skutečné inovační podnikání v ČR je stále ještě ve stádiu zrodu. Existence TC se začala jevit jako přinejmenším předčasná a jeho budoucnost jako nejistá. Další rozvoj činnosti TC bez silného finančního zázemí je prakticky nemožný. To ukazují i příklady v dlouhodobě ustáleném prostředí tržní ekonomiky. Jako příklad je možné uvést British Technology Group, která byla státem financována řadu let než byla zprivatizována. 7.4 Vědeckotechnický park Plzeň Vědeckotechnický park Plzeň je společný projekt BIC Plzeň, Západočeské univerzity a města Plzně. Projekt obdržel finanční podporu z programu PERK Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Cílem VTP Plzeň je podporovat zakládání a rozvoj inovačních firem v Západočeském regionu, vytvářet podmínky pro lokalizaci high-tech firem a v neposlední řadě podporovat vytváření nových (kvalifikovaných) míst. Pro rozvoj VTP Plzeň byla Zastupitelstvem města Plzně poskytnuta územní rezerva v lokalitě Městského industriálního parku Borská pole o celkové ploše 5,5 ha. Pro toto území je zpracována urbanistická studie rozvoje. Úvodní etapou VTP Plzeň je Podnikatelský inkubátor pro začínající inovační firmy, jehož cílem je pomoci novým, technologicky orientovaným malým a středním podnikům v počáteční fázi jejich rozvoje. Další etapou je Technologické centrum pro

54


existující firmy pracující v oblasti high-tech a komercionalizace výzkumu a vývoje. Objekt Technologického centra byl zprovozněn v listopadu 2001. Podnikatelský inkubátor nabízí malým a středním podnikům technologicky orientovaným prostory pro podnikání vhodné pro lehkou výrobu a poskytování služeb, sekretářské služby, možnost používání technického vybavení – kopírka, fax, počítače, telefonní ústředna, konferenční a společenskou místnost, elektronické zabezpečení objektů, možnost parkování, konzultační a poradenské služby, přístup k informacím a databázím, kontakt na vědecké kapacity Západočeské univerzity, aj. Technologické centrum se nachází v lokalitě Městského industriálního parku Borská pole. Pronajímá kancelářské a laboratorní prostory vhodné pro stabilní firmy zabývající se moderními technologiemi, inovacemi a výzkumem a vývojem. Klienty Technologického centra jsou: Panasonic Europe Software Development Laboratory (vývoj softwaru pro digitální televize), Advanced Technology Group (nedestruktivní testování) a QC Plzeň (nedestruktivní testování, zkušebnictví, kvalifikace). Závěr Vědeckotechnické parky jsou instituce orientované do oblasti vědy, technologie a inovačního podnikání.Své know-how využívají k vytváření podmínek pro dynamický rozvoj činnosti inovačních firem, pro zabezpečování transferu technologií a výchovu k inovačnímu podnikání.Jsou dále prostředkem k rychlejšímu překonávání technického zaostávání, vč. dosažení konkurenční schopnosti v tržním hospodářství, k výraznému rozvoji malých a středních firem, k vytváření nových perspektivních pracovních příležitostí a k uskutečňování strukturálních změn v regionech.

Ing.Miloslav Hezina katedra podnikové ekonomiky Fakulta podnikohospodářská Vysoká škola ekonomická nám.W.Churchilla 4 130 67 Praha 3 [email protected]

55


Transformácia inovačných nápadov pomocou koncepcie systému otvorených inovácií v podmienkach jednotného európskeho trhu Radomila Horňáková Úvod Prístupom Slovenska do EÚ a rozšírením jednotného európskeho trhu vznikla pre slovenské podniky potreba prispôsobenia sa novým trhovým podmienkam, ktoré sa vyznačujú najmä rýchlejšími inovačnými trendmi. V intenzívnom konkurenčnom boji je preto pre slovenské podniky dôležitá rýchla adaptácia na tieto nové podmienky, sprístupnením toku inovatívnych myšlienok, nových technológií a procesov smerom do podniku a získavanie výhod z ich poskytovania podnikom okoliu. Tento systém sa nazýva systém otvorených inovácií. Inovácie a súkromné podnikanie sú srdcom tzv. „tvorivej deštrukcie“. Tento pojem je možné vysvetliť ako invenciu podniku, ktorá nie je realizovaná do inovácie, iba preto, že nie je využiteľná pre samotné jadro podnikania firmy. Henry Chesbrough vo svojej knihe Open Innovation (2003), opisuje nový príklad koncepcie systému otvorených inovácií, ktorý je v rozpore s tradičným uzavretým modelom. K pochopeniu koncepcie systému otvorených inovácií, je užitočné si v prvom rade povedať niečo o staršom systéme uzatvorených inovácií. 1 Koncepcia systému uzatvorených inovácií Počas 20-teho storočia, veľké spoločnosti dosahovali konkurenčnú výhodu financovaním rozsiahlych výskumných laboratórií, ktoré rozvíjali technológie na základe nových produktov, ktoré boli kryté vysokou maržou (prirážkou), zabezpečujúci tok finančných prostriedkov naspäť do výskumu. Táto vertikálna integrácia funkcie výskumu znamenala, že firmy si jednoducho nemohli dovoliť výskum, ktorý by bol v nevýhode, prípadne by nespĺňal kritériá firmy. Vertikálne integrovaný koncept výskumu a vývojového prúdu je znázornený na nasledujúcom diagrame: Zdroj: www.Quick MBA.com

Diagram 1 Uzavretý inovačný proces (systém) VÝSKUM

VÝVOJ

AS

56


V diagrame 1, sú znázornené ukončené výskumné projekty, z ktorých niektoré síce mohli vyústiť do získania patentov, ale nikdy nedosiahli stupeň vývoja. Toto je častá situácia, kedy inovácia nie je užitočná pre výrobné jadro tohto podniku. Takéto ukončené výskumné projekty sú často odložené dovtedy, kým sa neobjaví trhová príležitosť na ich využitie a rozvoj, ak sa vôbec niekedy objaví. Chesbrough spozoroval, že tento uzavretý systém sa začal meniť v 90-tych rokoch minulého storočia, kedy firmy ako napríklad Cisco Systems začali veľmi efektívne konkurovať firmám s vysoko rozvinutým výskumom ako napríklad Lucent Technologies (ktoré zdedili väčšinu Bell laboratórií). 1.1 Narušenie vzoru systému uzatvorených inovácií Henry Chesbrough (2003) využil Xerox Palo Alto a jeho výskumné centrum (PARC) ako príklad narušenia koncepcie systému uzatvorených inovácií v konkrétnom podniku. Výskum z PARC splodil veľa úspešných produktov, ale spoluúčastníci Xeroxu na tom neprofitovali tak, ako iní. Zamestnanci, ktorí pracovali na sľubných technológiách sa oddelili, aby začali s novými spoločnosťami, z ktorých mnohé, ako napríklad 3Com a Adobe, dosiahli veľký úspech. V skutočnosti trhová kapitalizácia týchto spin-off firiem Xeroxu presiahla výsledky samotného Xeroxu. Xerox PARC otvoril otázku o ďalšom fungovaní koncepcie systému uzavretých inovácií v 21. storočí. Podľa Chesbrougha bola koncepcia systému uzavretých inovácií narušená týmito faktormi, ktoré zamedzujú jej ďalšej aplikácii: 1. 2. 3. 4.

zvyšovanie mobility kvalifikovaných pracovníkov, rozšírenie podnikového kapitálu, vonkajšie príležitosti pre nevyužité technológie, stále väčší výber medzi vysoko-schopnými subdodávateľmi.

2 Koncepcia systému otvorených inovácií Koncepcia systému otvorených inovácií je znázornená na nasledujúcom diagrame:

57


VÝSKUM

VÝVOJ

ČAS

Zdroj: www.QuickMBA.com Diagram 2 Znázornenie otvoreného inovačného systému Pomyselné hranice firmy, ktorá sa riadi koncepciou systému otvorených inovácií, sú priepustné. Dlhé okrajové šípky znázorňujú technológie, ktoré sú poskytované na základe licencie iným firmám, a ktoré by inak boli nevyužité (ako v diagrame uzatvorenej koncepcie). Kratšie veľké šípky znázorňujú technológie, ktoré prichádzajú zvonka a sú využívané vo firme a vnútorné malé šípky sú pôvodné technológie firmy, ktoré sú v nej aj využívané. 2.1 Obchodný model pre inováciu Technológia má hodnotu iba vtedy ak je komercionalizovaná prostredníctvom obchodného modelu. Firma preto môže využiť hodnotu z inovácii nasledujúcimi tromi spôsobmi: • využitie technológie v už existujúcom obchode, • poskytnutie technológie iným firmám na základe udelenia licencie, • odštartovanie nového podniku , ktorý by túto technológiu využil. Tým, že vzťah produktu, trhov a okolia podniku, v ktorom firma pôsobí, je veľmi spletitý a zložitý, iba málo, ak vôbec niekto z pracovníkov firmy, plne rozumie úlohám organizácie ako celku. Obchodný model slúži na premenu podnikateľských inputov na ekonomické outputy.

58


2.2 Duševné vlastníctvo a koncepcia systému otvorených inovácií V lineárnom modeli vertikálne integrovaného výskumu (obr. 1) nové technológie, ktoré mali pôvod v podniku boli využívané iba pre jeho účel. Nepresadzovali sa žiadne iné potenciálne využitia tejto technológie. V novom holistickom modeli technologickej inovácie vystupuje do popredia rozdelenie aplikovaného výskumu na stupne priemyselný výskum a vývoj a dizajn a vývoj, a zameranie sa na vzťahy podniku s okolím na tomto stupni, čo umožňuje firmám aplikovať dynamický inovačný proces od výskumu k trhu a naopak. V lineárnom modeli firmy, ktoré boli pôvodcom novej technológie, uplatňovali obchodný model, ktorý využíval uzavretie zmluvy s podnikom na využitie tejto technológie. Tieto firmy sú známe ako externé výskumné organizácie, ktoré vykonávajú výskum a svoje výsledky predávajú iným firmám. Dve nevýhody tohto modelu sú: 1. potenciálna hodnota celého duševného vlastníctva nemôže byť dosiahnutá, pokiaľ sa bude vzťahovať a využívať iba na jednom trhu nakupujúcej firmy, 2. rast firmy, ktorá svoje výsledky predá druhej firme je limitovaný pretože sa uplatňujú iba malé úspory z rozsahu.

KOMERCIONALIZÁCIA

Vývoj

APLIKOVANÝ VÝSKUM

úloha priemyslu

v kompetencii univerzít, štátnych výskumných inštitúcií a ústredných laboratórií niektorých veľkých firiem.

ZÁKLADNÝ VÝSKUM

Obrázok 1 Lineárny model vertikálne integrovaného výskumu Millennium Pharmaceuticals (americká farmaceutická firma) vyvinula obchodný model, pomocou ktorého si ponechala právo na svoje duševného vlastníctvo, ktoré vyvinula a poskytuje naň licenciu viacerým farmaceutickým firmám. Pre každý špecifický trh zabezpečuje exkluzivitu na poskytnuté výsledky.

59


Tento model, vytvoril situáciu, pomocou ktorej potenciálna hodnota duševného vlastníctva bola rozdelená medzi pôvodcu aj využívateľa inovácie: • Firma Millennium si ponechala vlastníctvo a preto mohla vytvárať ďalší dodatočný príjem z poskytovania licencií iným firmám. • Veľké farmaceutické firmy ťažili z tohto duševného vlastníctva, ktoré potrebovali, pretože náklady, ktoré by si spôsobili jeho úplným nadobudnutím by boli značne vyššie ako platenie za licenciu. Príklad firmy Millennium Pharmaceuticals znázorňuje obidva úžitky z koncepcie otvoreného inovačného systému a dôležitosť obchodného modelu pre dosiahnutie úplnej potenciálnej hodnoty.

OKOLIE

Konkurencia Nové myšlienky, technológie, procesy

BENCHMARK

Firmy iných odvetví, resp. zamerania

Samotný podnik – vedenie používateľ

Výsledky

Príležitosti

Nové myšlienky, technológie, procesy

Nové myšlienky, technológie, procesy nevyužiteľné vo firme pôvodu

PODNIK

Rozhodnutia vedenia podniku

Poskytovatelia, predajcovia, napr. marketingové oddelenie, podnik vo vzťahu k okoliu

Riešenia

Dáta, informácie a súčasné technológie

Výsledky

Príležitosti Riešenia

Podnety Zákazníci

Výskumné inštitúcie, štátne, súkromné, univerzity

Nové myšlienky, technológie, procesy

Opodstatneni e Výsledky

Výskumníci oddelenie výskum a vývoj

Výskum

Obrázok 2 Vzťahy podniku k okoliu v koncepcii systému otvorených inovácií

60


2.3 Vonkajšie vzťahy v koncepcii systému otvorených inovácií Vzťah podnik - zákazník Zákazník poskytuje podniku prostredníctvom marketingového prieskumu podnety na produktové inovácie. Procesné inovácie, uplatnenie nových technológií, materiálov a spôsobu výroby býva iba sprievodným javom reakcie na potreby zákazníkov vo vzťahu k úžitkovým vlastnostiam podniku. Keďže produktové inovácie sú v podnikoch oveľa častejšie zavádzané ako procesné inovácie, prínos z adaptácie na požiadavky zákazníkov je značný. Navyše holistický model technologických inovácií vyzdvihuje dizajn a súbor úžitkových vlastností produktu, ktoré chce firma dosiahnuť za najdôležitejší podnet technologického pokroku v súčasnosti. Vzťah podnik a zákazník je z pohľadu podnetu pre inováciu jednosmerný. Vzťah podnik - štátne výskumné inštitúcie a univerzity Výskumné inštitúcie a univerzity (na Slovensku nedostatočne využívané) a ich výsledky sú pre podnik prínosom, pričom podnik týmto inštitúciám poskytuje základňu, dôležitú pre preskúmanie určitých javov, procesov a technológií v praxi. Je na týchto dvoch partnerských inštitúciách, vzťahy akého charakteru si medzi sebou určia. Vzťah podnik – podniky iného odvetvia, resp. zamerania Takéto dva podniky nie sú v konkurenčné vzťahu, preto sa medzi nimi môže vytvoriť vzťah obchodný v rámci výmeny nových myšlienok, technológií alebo procesov. Podmienkou takéhoto vzťahu je poskytnutie alebo využívanie inovácie, ktorá nenašla využitie v podniku pôvodu. Medzi tieto podniky patria aj dodávatelia podniku, kde obchodný vzťah je už určený, ale s novým materiálom alebo zariadením do podniku sekundárne vstupujú aj inovácie. Vzťah podnik – konkurencia Osobitou kategóriou v tomto vzťahu je vzťah podnik – benchmark. Benchmark tu vystupuje ako „nechcený“ poskytovateľ nových myšlienok v prevažne procesných inováciách. Rozdiel medzi vzťahom ku konkurencii, ako takej a k benchmarku je hlavne vo vedomej snahe podniku prispôsobiť sa benchmarku a v nutnosti prispôsobiť sa okoliu a podmienkam, ktoré vo vonkajšom prostredí utvára konkurencia, prípadne sa od tejto konkurencie líšiť. V tomto vzťahu prevláda opäť vplyv zákazníka, ktorého požiadavky sú hlavným podnetom inovácie produktu a následne technológií a procesov vo firme rovnako pre podnik ako pre jeho konkurenciu. Záver Využívanie koncepcie systému otvorených inovácií je pre dnešné podniky nevyhnutné. Predstavuje prínos pre ne samé, najmä v oblasti prísunu nových myšlienok a technológií pre vlastný výrobný proces alebo proces poskytovania služieb, ale zabezpečuje pre ne aj dodatočné príjmy z výsledkov vlastného výskumu, ktoré nie sú využiteľné pre ich podnikateľskú činnosť. Okrem tohto, koncepcia systému otvorených inovácií, zabezpečuje rýchlejší pokrok v rámci celej spoločnosti a podnikateľského prostredia jednotného trhu. Je známe, že inovácie hrajú významnú úlohu v ekonomickom raste. Úlohou koncepcie systému otvorených inovácií je tento proces urýchliť a umožniť efektívnejšiu alokáciu dostupných zdrojov. 61


Literatúra 1. Zaušková, A.: Manažment inovačných aktivít na podporu podnikateľských služieb pre malé a stredné podniky. Monografia. Zvolen: TU, 2004, 128 s. ISBN 80228-1311-7. 2. Maťová, H., Nosáľová, L.: Corporate Reputation and its Protection. In: The Growth and Developement in Forestry and Wood Industry. Scientific book. Zagreb: University of Zagreb, 2004, p. 13-17. ISBN 953-6307-73-1. 3. Kusá, A., Kajan, T.: Implementation of Customer Relationship Management in Wood-processing Industry. In: The Growth and Developement in Forestry and Wood Industry. Scientific book. Zagreb: University of Zagreb, 2004, p. 17-21. ISBN 9536307-73-1. 4. Loučanová, E.: Smerovanie invencií a inovácií v drevospracujúcom priemysle. In: Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „Marketing a obchod 2004 – Rok európskej integrácie“. Zvolen: Ústav pre výchovu a vzdelávanie pracovníkov lesného a vodného hospodárstva SR, 2004, s. 156 – 159. ISBN 80-89100-20-1. 5. www.QuickMBA.com (2003) Ing. Radomila Horňáková katedra marketingu, obchodu a svetového lesníctva Technická univerzita vo Zvolene T. G. Masaryka 2117/24 960 53 Zvolen Slovenská republika [email protected]

62


Konkurenčnost a inovace Jaroslav A. Jirásek: Konkurence je věčným průvodcem kapitálu. Až v konkurenci se projeví zákonitosti kapitalistické výroby. Sama konkurence je netvoří, ale poskytuje jim jevovou podobu. S postupem kapitalismu sílí a zvětšuje se i konkurence. Výrazný vzestup nastal v sedmdesátých letech minulého století (po dvojím ropném „šoku“). Konkurence ovšem nemá jen destruktivní úlohu. Neustále „čistí“ trh od méně schopných podniků a uvolňuje prostor pro schopnější. Jedni na ni doplácejí, druhým otevírá budoucnost. Růst konkurence je tedy také spjat s pokrokem řídícího umění v podnicích a správy veřejných věcí. Co je konkurenčnost a proč postoupila na 1. místo Schopnost udržet se na trhu, tedy konkurovat, se posouvá do středu strategického zájmu podnikatelů a manažerů. Ztratit schopnost konkurovat je jako „rozsudek (ekonomické) smrti“. Pokud bude tato schopnost ztracena, pak už nepomohou žádné dílčí výsledky v podnikání a řízení. Pak je zbytečné připomínat, co jinak podnik umí. Konkurenčnost je definována porůznu. Obvykle se zdůrazňuje, že jde o schopnost utkat se s předními výrobci na svobodném (fair) trhu a udržet si místo na trhu, a že nemá jít o jenom jednotlivý a nahodilý výsledek, nýbrž o jistou aspoň na čas platnou výkonnostní úroveň. „Konkurenčnost je schopnost obstát na trhu a zajistit si aspoň střednědobou prosperitu“, taková definice byla koncem devadesátých let (1997) přijata v mezinárodním měřítku. Už je tomu 33 let, co byl utvořeno světové centrum, jež studuje právě konkurenci, shledává jakými silami je unášena, jak se zvětšuje, jaký je její účinek, co je třeba dělat, aby podnikání obstálo i za rostoucí konkurence. Na počátku každého roku se schází Světové ekonomické fórum v Davosu (odtud „Davoské fórum“), aby shrnulo, co se odehrává v konkurenci, posoudilo jak se k ní stavět a vydalo – netrpělivě očekávanou tabulku pořadí zemí podle konkurenčnosti. Zájem o konkurenčnost7 natolik vzrostl, že dnes už nejen Světové ekonomické fórum, ale pak i další mezinárodní organizace sestavují žebříčky zemí a vyslovují se k úrovni konkurenčnosti. Největšímu zájmu se nadále těší Světové ekonomické fórum (The World Economic Forum, WEF), srovnává více než 100 zemí, jež představují 98 % světového hrubého domácího produktu. Další srovnávací rozbor vydává Mezinárodní institut (škola) manažerské průpravy (International Institute of Management Development, IMD) v Lausanne s přibližně polovičním záběrem. Své podklady vydává také Organizace pro ekonomickou spolupráci s rozvoj (Organization 7

Konkurenčnost (competitiveness) je obecným vyjádřením schopnosti účastnit se konkurence. V zemích, kde studium konkurence pokročilo, se užívá různých výrazů, které odstiňují schopnost konkurovat, jako „competitive capacity“, konkurenční schopnost, „competitive ability“, konkurenční způsobilost, „competitive fitness“, konkurenční zdatnost, „competitive fit“, konkurenční soubor, „competitive edge“, konkurenční rozhraní atd.

63


for Economic Co-operation and Development, OECD), v Paříži, a Světová banka, (World Bank,WB), ve Washingtonu. Česká konkurenční pozice v mezinárodním souměření Problém konkurečnosti je na pořadu ekonomických teorií a podnikatelských úvah zhruba od počátku minulého století. Avšak teprve zostření konkurence po druhé světové válce připoutalo ke konkurenci a konkurenčnosti soustředěnou pozornost. Na volném mezinárodním trhu se utkávají bezprostředně podniky, ne země. Zvyšovat konkurenčnost podniku, to znamená především zvolit strategii tržního vítězství, odlišit se od druhých, být jiný, lepší, levnější, rychlejší, propojenější, pozornější, předčit je svými výrobky a službami, jakostí a cenou, kompletností a pohotovostí dodávek, platebními podmínkami a tak dále. Ale mnoho záleží na tom, jak se v zemích utváří konkurenční prostředí. Světové zprávy o konkurenčnosti poukazují hlavně na rozdíly v úrovni politického, právního a etického ekonomického, sociálního, ekologického a kulturního prostředí a v úrovni jeho využívání. Česká ekonomika se účastní mezinárodních srovnání od roku 1993. Její konkurnční pozice se od té doby postupně mírně zhoršuje. Bývali jsme tak 30.-35., dnes se pohybujeme kolem 40. místa. Ačkoliv se na veřejnosti kdekdo zaklíná konkurenčností, vyzývá ke konkurenčnosti, ve skutečnosti se konkurenční pozice země nezlepšuje. Hodnotitelé mezinárodních zpráv o konkurenčnosti uznávají lepší výsledky v naších postojích k výrobě a technice, prostřední vůči marketingu, lidem, horší vůči nákladům a financím, nejhorší vůči kapitálovým transakcím. V počátcích devadesátých let se nahromadily strategické deficity: majetek (aktiva) průmyslu klesl na dvě třetiny, výzkum a vývoj na jednu šestinu, bývalé tradiční trhy na jednu desetinu (kromě dovozu paliv z Ruska). Je třeba zaznamenat i značný průnik nepoctivosti a zločinu do české ekonomiky. Velikost „šedé“ ekonomiky se odhaduje na nějakých 20-25 % (ke každé viditelné koruně ekonomického růstu by bylo třeba přidat 20-25 hal. skryté ekonomiky. Velikost „černé“, tj. kriminální ekonomiky, vyplývající z obcházení daňových povinností, z podvodů, z drog, také prostituce, obchodování s lidmi, organizovaného zločinu je nesporná (a rostoucí), ale výše není dobře určitelná. Ztráta velkých ekonomických hodnot se nezbytně projeví v dalším vývoji. O to více je třeba usilovat, aby na jiných úsecích naše země vynikala, uhrazovala a překonávala vzniklé ztráty. Od 2004 se České země připojily k integrující se Evropě. Toto spojení otevírá nemalé možnosti. Především dvě stojí za uvážení: spojování mezinárodních sil a podíl na centralizovaných zdrojích financování. Velké výkony málokdy vyrůstají z omezené národní základny, ale stávají se reálnými, jestliže s mohou opřít o výběr z velkého mezinárodního souboru. Superkonkurence a dále V sedmdesátých letech na předním okraji konkurenčních zápasů se začaly objevovat události, které lámaly hlavu i odborníkům. Konkurence zesílila, ale její 64


účinky jakoby stavěly navyklé zkušenosti na hlavu. Z toho, co každý znal jako normy, tendence, zákonitosti zůstávaly jen trosky. Hledajíce vhodný výraz pro novou, vyšší konkurenci, odborníci se pak povětšině ustálili na „superkonkurenci“ (hypercompetititon).8 Jestliže se potom představí proměny navyklých „pravd“ za superkonkurence, nestačíme se divit, že nic nezůstává nedotčeno. Všechno je jinak. Například už nejde o zaměstnanost, ale vůbec o zaměstnatelnost, hlavní snaha o kvalifikované pracovníky se stává vyhledáváním a rozvíjením osobností, ze široce doporučovaného pravidla kompromisních dohod (win-win) se stává nekompromisní „vítěz bere vše“, a to nikoli jako etické pochybení, ale proto, že vypjaté inovace, vyžadující krajní rychlost a užití všech sil a prostředků nedovolují oddělovat něco pro jiné (kdo si tak bude počínat, musí počítat napříště s horším výchozím postavením), informační technologie lámou čas i vzdálenost, řadu prací si nechávají britské firmy vyřizovat v Indii, cestující manažeři říkají „kde je můj modem (a mohu se tak spojit s centrálou), tam je moje pracoviště atd. Učebnice, kurzy, konzultace jsou plné tvrzení, jež v nových poměrech ztrácejí platnost. Největší praktický význam má dohánění předního okraje tvořivého podnikání a manažmentu v oborech strategie, kde hlavní je odpoutání se od tzv. „SWOT analýzy“9, jinými slovy od strategie jako vyplňování podkladů a pošetilých tvrzení, že „máme schválenou strategii“ k volné, ale vědecky a odborně tvůrčí strategii; od „lidských zdrojů“, které se nestaly než jiným výrazem pro personalistiku, ke skutečným lidským zdrojům, tj. dalším zdrojům přesahujícím navyklý rámec kvalifikace10, jako je spolehlivost, odvaha dávat se do problémů a rozuzlovat je, družnost potřebná pro skupinovou a týmovou práci, s tím spjatý přechod od manažmentu k „vůdcovství“ (leadership); podobně zdůrazňování „znalostního řízení“, „znalostního podniku“ neznamená jen větší zájem a podporu znalostí, ale uvědomělé pěstování znalostí, rozvíjení a tvorbu znalostí, které se potom stávají konkurenční výhodou podniku11; podobně v marketingu, který od anonymního studia trhu přešel silně ke studiu živého zákazníka, a začal používat prostředků, které se dříve zařazovaly do obou psychologie, sociologie, „public relations“, marketing se potom stává východiskem širokého přechodu k „zakázkové výrobě“, s hlubokými proměnami zakázkového řízení, přípravy výroby a vlastní výroby, technologie a logistiky, zásobování a dodávek; podobně by se nechalo ukázat, že se opouští „byrokratická, hierarchická“ organizace, volí se uvolněné formy, které lépe zachytí příležitosti trhu a zkrátí cesty odshora dolů a naopak. 8

Řidčeji také „ultra- mega- nebo metakonkurence“. Francouzská „surpetition“ je konkurence spolupracujících aliancí. 9 Z iniciál amerických slov „strengths-weaknesses-opportunities-threats“ tj. silných a slabých stránek (podniku), příležitostí a hrozeb, rizik trhu. Používaná od třicátých let 20. století, vyhlášená jako náhrada plánování počátkem sedm-desátých let 20. století. 10 Obvyklý rámec kvalifikace bývá u dělníka “musí znát, musí umět“, u inteligenta „musí mít školu, musí mít praxi“. Přední světové podniky byly nuceny prolomit tento rámec a rozšířit pojem kvalifikace k soudobé práci. Ovšem také volit volnější organizaci, dávat možnost uplatnit celý pracovní talent, podporovat růst atd. Vstoupily na dráhu „osobnostní ekonomiky“. 11 Roku 1970 vydal Peter Senge svou “Pátou disciplinu“ a v ní formulovat potřebu „učící se organizace“. Kdo chce kupředu, musí se učit. „Znalostní podnik“ je vyšší formou, je to podnik, který sám tvoří nové znalosti a posiluje tak své tržní postavení.

65


Přibližně se nechá říci, že v novotách „1. ligy“ podniků jsme tak o 15 let opožděni. Téměř nikdo je nevykládá, nikdo jim neučí, literatura je na ně skoupá. Ale ani superkonkurence není koncem soudobého vývoje konkurenčních zápasů. Velké nadnárodní firmy, jež vedou v čele globalizace, volí „záborové strategie“. Přicházejí na trh, ne aby se utkaly v zápase o jednotlivý výrobek, jednotlivou službu, nýbrž aby na něm dominovaly, určovaly tržní pravidla, těžily nejpodstatnější zisky. Je to další, vyšší stupeň konkurence. Studium soudobé konkurence otevírá mnohé nanejvýš užitečné poznatky pro volbu strategie podnikového rozvoje v nadcházejícím období. Podnikové konkurenční zpravodajství Jak zvyšovat konkurenci? Obecné fráze tomu nepomohou. Je třeba si uvědomovat stav, možnosti i ohrožení podniků. A potom volit zacílené radikální inovace, které pozvednou akceschopnost podniků do úrovně soudobé konkurence. Nástrojem, který podniky běžně volí, je „benchmarking.12“ Srovnávací analýza konkurentů (i těch, kdo by se jimi mohli stát) pomáhá vykreslit tržní postavení vlastního podniku. Předpokladem je, aby srovnání mělo dostatečnou výpovědní hodnotu. Je tedy třeba porovnávat se nejen v obecných, ale i v co možná konkrétních a praxi blízkých parametrech. Aby pak bylo možné analýzu předložit i pracovnímu kolektivu a vyzvat k hledání cest, jak rivaly předčít. Konečnou podobou je, když můžeme až každý sám sebe porovnat, ocenit své možnosti v utkání s lidmi na opačné straně zápasu. Původní podání benchmarkingu13 se zaměřovalo na nejlepší vzory v oboru (nebo v dosahu, protože začasté nejlepší řešení dílů se mohlo najít i v jiných oborech). A tedy také na radikální změny. V poslední době se užívání výrazu „inovace“ vulgarizovalo a někdy kleslo až na úroveň „zlepšováků“. Benchmarking ukázal i osobitou vadu. Kdo „se řídí“ podle konkurence, může se vnějším pohledem nechat uchvátit natolik, že přestane rozvíjet vlastní možnosti, po svém a osobitým způsobem, a tak se zbavuje možnosti stupňovat inherentní schopnosti a síly a s nimi také vítězit. V předních velkých podnicích světa dospěli dále. V podnicích se zřizují (stálé nebo ad hoc) skupiny „konkurenčního zpravodajství“ (competitive intelligence). Sledují tržní rivaly trvale. zjišťují změny v jejich strategii a vůbec v jejich vyspělosti, odhadují, jaké další změny budou muset (vzhledem k založeným trendům) anebo vůbec mohou volit. Jako generál na bitevním poli nezačne své operace, aniž by si utvořil úsudek o svém protivníkovi, tak rovněž strategie vlastního podniku potřebuje stále prověřovat sledováním tržních rivalů. 12

Americký výraz se nepřekládá. Vyšel z praktik truhlářů, kteří si na pracovní lavici (bench) dělali znamení, rysky (mark) a podle nich přiřezávali prkna, latě. 13 Začal se v Xeroxu. Japonské podniky začaly Xerox dohánět a předhánět, Americká firma zvolila nejlepší konkurenty a k nim se přirovnávala, aby zjistila rozdíly v konstrukci, výrobě, tržních službách. Po zvážení zvolila strategii, jež se ukázala stejně chybná: předčít japonskou konkurenci pohotovostí svých údržbářských služeb. Ale Japonci zavedli vysokou jakost, která údržbu a opravy prakticky vyloučila.

66


Strategická práce ve větším podniku by zkrátka měla mít dvě složky: vlastní i svých tržních konkurentů. Podnikat = inovovat Pojem inovace byl vtažen do ekonomické teorie a také do praxe počátkem 20. století. Po první světové válce bylo třeba nahrazovat válečnou zkázu, zahynulo na 50 milionů lidí (z nich polovina po válce na španělskou chřipku), zanikla středoevropská velmoc Rakouska-Uherska, vzniklo Sovětské Rusko/Sovětský svaz a kapitalistický trh se zúžil. Kapitál strádal nízkou mírou zisku, a to je vždy těžká porucha jeho hodnototvorné funkce. O zavedení inovace14 se zasloužil Joseph A. Schumpeter, rodák z Třešti u Jihlavy, ale potom především americký ekonom světového jména15. Pokles hodnototvorné schopnosti vykazuje jenom starý, unavený, opotřebovaný kapitál. Aby se udržela a stále stupňovala jeho plodnost, je třeba podnikat „tvořivou (konstruktivní) destrukci“, vyřazovat opotřebovaný kapitál, stavět na jeho místo nový, mladý, svěží kapitál, tj. zavádět inovace. J. Schumpeter se stavěl proti tomu, aby se inovace ztotožňovala jen s tou či onou odborností, s prací inženýra a technika, ekonoma, zásobovače, soustružníka atd. Jen ti, kdo mají vliv na kapitál jako celek, mohou rozhodnout, jak se má pozměnit struktura a funkce kapitálu a která forma inovace poslouží nejlépe. Inovace zavádějí „mutace“ kapitálu, tři jsou základní. Buď se mění výrobek a služby k němu připojované, nebo se mění způsob výroby a výrobní závod, anebo se mění lidé a způsoby práce i jejího řízení. (To jsou vnitropodnikové změny, může se měnit i celé podnikatelské prostředí, například postoj státu, daně a kurzy měny, ochrana vlastnictví, vzdělanost lidí a mnohé, velmi mnohé jiné.) J. Schumpeter kladl vysoko úlohu podnikatele, jednotlivce nebo skupiny, a velké inovační poslání nazýval „apoteózou podnikatele“. Následníkům odkázal formuli „podnikat je inovovat“. Každý toho nebude schopný. Anebo na čas toho ani nebude potřebí. Těm, kdo pokračují nebo jen mírně vylepšují ovšem ani nemá patřit jméno „podnikatel“).16 Nový jazyk inovace V naší době se náhled na inovace dál posunul. Obvykle se na začátek klade invence a po ní následuje inovace. Nemusí to tak být. Invence může zaniknout nebo se ukázat předčasná a nepřechází do inovace.17 Inovace může nastoupit i bez předchozí 14

Z latinského „novus, -a, -um“, nový, -á, -é, a „innovatio, -onis“, obnova, zave-ní něčeho nového. Shrnující kritický názor na život a dílo J. Schumpetera viz Jaroslav A. Jirásek: Homage to Joseph A. Schumpeter, Praha, 2004. 16 J. Schumpeter k tomu připojoval, že mu pak přísluší jen obvyklá mzda, odpovídající jeho odbornosti, nikoli přitažlivý podnikatelský zisk. 17 Před lety brněnský Výzkumný ústav elektrických strojů (točivých) provedl hlubokou rešerši patentů sto let dozadu. Na počátku 20. století objevil vynikající formu tělesa odvádějícího teplo. Tehdy však nebylo možné to vyrobit, přinejmenším za přijatelných pracovních a nákladových poměrů. Podobnou zkušenost mají mnohde jinde. 15

67


invence, ne jako výsledkem srovnávání, kritického rozboru, zkoumání, ale jako následek nápadu či šťastné náhody. Pro zjednodušení však přijměme obvyklou formuli „invence inovace”. Přední podniky začaly obracet pořadí. Zkoumají stav inovací, a kde docházejí k potřebám nebo možnostech pozitivní změny, povzbuzují invenci. Obracejí celý proces ve smyslu, že inovace předchází, vyvolává, „zapřahá“ invenci. Neboli inovace invence. (Příznačné je to pro „znalostní podniky“.) O inovaci si zvykli hovořit jako o jednotlivosti. Avšak novodobé myšlení už není tak lineární, sekvenční, jak bývalo. Uvažuje se v síťových souvislostech. Neboli – použijeme-li starší, ale úplnější výraz – uvažujeme-li o věcech nebo událostech jako o systémech18. Jedna inovace přitahuje druhou, navzájem se doplňují a posilují. Tvoří „roje“ inovací. Teprve v souvislostech se utváří pokrok podnikání. prof. Ing. Jaroslav A. Jirásek, DrSc. Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o. Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8

18

Teorie systémů (Ludwig von Bertalánffi) byla živá a proprcovaná v šedesátých letech 20. století. Byla složitá a myšlenkově náročná. Pěstovaly ji tvůrčí kolektivy v USA a v bývalém SSSR. (Amerických prací se účastnil i Jiří Klír, Gerge Kleer.) Mezitím se zvulgarizovala, zůstala z ní toliko její povrchní část, totiž meziobjektová komplementarita věcí a událostí. Podat teorii systémů jako usilování o postižení hlubinných procesů, se už nepodařilo. Máme teorii systémů v torzu.

68


Homage to Joseph A. Schumpeter Born in Moravia, matured in the US, climbed to the highest tiers of learned supremacy in economics Jaroslav A. Jirásek. K anglickému pojednání o Josephu Schumpeterovi. V poslední době se hovoří hodně o inovacích. Toto pojmenování zavedl Joseph Schumpeter. Narodil se v Třešti u Jihlavy, ale sám se považoval za rodilého Rakušana, získal vzdělání ve Vídni, a nakonec se stal americkým ekonomem na Harvardu. Spolupracoval s potomkem české rodiny Taussigem, který „vynalezl“ případovou výuku. Dost důvodů, zdálo se mi, napsat o něm něco na jeho počest. Nikdo mne nenutil, sám se spíše snažím udržovat ve formě. Snad najdete pro to použití. Jaroslav A. Jirásek. Joseph A. Schumpeter is one of the most illustrious world economists. He was born on the Czechoslovak territory but considered himself an Austrian by birth. For the time being, he is one of the most quoted thinkers; his theoretical views have been pressed back by the winning Liberal gist, but opponents consider Schumpeter`s ideas relevant and agile. Feeling an affinity to Marxism, he did not envisage it as putative follower for the beginning of the 20th century, but counted on its prevalence later. His was a strikingly different prediction of the end of capitalism: unlike Karl Marx who guessed that capitalism will come to an end due to its depravities and growing weaknesses, Schumpeter`s vision was opposite: capitalism will manage such a high increase of value that the private ownership basis will turn too narrow and inadequate. In his input to Encyclopaedia Britannica he argued, that the real capitalism started when leadership was handed over to teams of managers, with abundant capital resources and a deep division (co-operation) of labor. He insisted on a “pure theory” and reinforced the fundaments of economics. Forever will be appreciated Schumpeter’s dedication to the entrepreneur and his untired duty to develop leadership abilities along “innovations”. His legacy for the posterity remains still “enterprising = innovating”. Already before his death in the middle of the 20th century, he was given the honorary title “Father of the Theory of Innovations”. Wittingly he once condensed his contribution: “Early in my life I formed and idea of a rich life to include economics, politics, science and art, and love. All my failures are due to observance of this program, and my successes to neglect of it”. Most of his remarkable contributions to economic theory were invented in the US; he was a foreigner in English, but after all he was able to write, ”I muddle along alright”. Schumpeter was promoted to the highest positions in science, finally to the presidency of American and World associations of economists. The current trend in innovations (which became a Czech governmental policy) has given a novel signal to pay attention to our countryman’s theoretical work. Joseph Alois Schumpeter (1883-1950) was born in Trest (Triesch, Třešť), near Jihlava in South-West Moravia), where stands his native house with a memorial table, 69


and on his birthday, Trest is a venue of the regular topical meetings of the Czech and foreign economists. Schumpeter Jr. only seldom wrote about his life. Data about his Moravian childhood are rare. At the time of his birth, the Schumpeters were the 11th generation residing in Moravia. His father had moved to Moravia from Italy, and was taken in evidence as leader of a prominent Catholic family, “Tuchfabrikant”, i.e. cloth manufacturer (as his father Alois and grand-father Joseph). Mother Johanna came from a doctor’s family in nearby Jihlava. Joseph Alois was their only child (another boy was born dead).19 His primary and secondary education Schumpeter acquired in Vienna, at the Theresianum Gymnasium, where he achieved the B.A. degree (1901).20 He continued to a Doctorate in Law at University of Vienna (1907). His next way of life was divided between scholarship, teaching and politics. For a short time he accepted the post of an Austrian finance minister21 in the controversial government of Karl Renner, participated in a number of discourses with political aspects. He was teacher at several universities, among them a long time at Harvard University in Cambridge (Boston). The most successful and personally rewarding was his contribution to science. Schumpeter safeguarded the purity of economics (“reine Oekonomie”, pure economics), overbridged the former distance of sociology from economics (“soziale Oekonomie”, social economics)22 and applied economic knowledge to political issues.23 A digested chronology of Joseph A. Schumpeter’s life: 1883 1901 1906/7 1907

Born in Trest (Moravia) B.A., Theresianum in Vienna Doctor in Law, University of Vienna Private practice in Cairo (Egypt)

19

There is a rumor that the family name “Schumpeter” derives from the Italian “Gian-Petro”. Another hearsay tells that the family descends from barons of the Roman Empire of the German Nation, of whom one was decapitated as a robber knight at Nuremberg in the 13th century, the family was deprived of nobility and banished from the country. (Not confirmed historically, but obviously believed.) Trest (in German Triesch, in Czech Třešť, read Trzeshtye) in the 1880s was a town with around 4,000 inhabitants (now about 6,000), mostly Moravian but with German islands, either Jewish or Catholic. The young Schumpeter`s language was German but he probably understood something in Czech (he nicknamed his grand father “Dyedushka” which is a kind-hearted address in Czech). The family was offered Austrian nobility, however always refused. The Schumpeters in town were credited to be freemanspirited and democratic by disposition. 20 Theresianum was perceived like an “Eton of Austria”, a prominent springboard to a future career. 21 His short ministerial performance was not astonishing; and could not be, when after WWI, the defeated Austria was poor and all follower states (they were 15), including Czechoslovakia, raised claims for financial retribution. 22 Josef Macek, my teacher at the Czech Institute of Technology in Prague, was first to publish his book “Sociální ekonomie“ (Social Economics). He became known for his publication “Cesta z krise” (Way out of Depression). 23 Erich Maerz wrote a Schumpeterian biography with a similar subtitle: “Joseph Schumpeter, Scholar, Teacher and Politician”, Yale Press, New Haven 1991.

70


1909-11 1911-14

1924 1925-32 1932-50 1950

Lecturer and Professor of Economics, University of Vienna and (visiting professor, 1911/12) University of Cernauti (Romania) Professor of Economics, University of Graz and (visiting professor, 1913) Columbia University in New York, Minister of Finance of Austria Bankruptcy of the Biedermannbank (Vienna) under his presidency (sacrifice of his personal fortune) Professor of Economics, University of Bonn and (visiting professor, 1927) Harvard University Professor of Economics, Harvard University Died in Taconic (Connecticut, US)

The time span 1914-1910 Schumpeter spent in travels. Joseph A. Shumpeter was married three times. At first in 1906 to Gladys R. Ceaver, a Church of England dignitary (dissolved in 1920), then in 1925 to Annie Resinger, apartment-house caretaker (died at childbirth in 1926), and in 1937 to Elizabeth Firuski, economic historian, she edited his last, posthumous book. Schumpeter the investigating economist Joseph A. Schumpeter lived at a time of giants in economics. Eugen von Boehm-Bawerk and John Maynard Keynes. But also contemporaries Max Weber, Werner Sombart, Thorstein Veblen, Otto Bauer, Enrich Barone, Rudolf Hilferding, James Burnham, Ivan Bucharin, Nikolaj Kondratieff, Simon Kuznets, Talcott Parsons, Oskar Lange, the strong group of Russian econometric planning experts with Vassilij Leontieff, Emile Durkheim, John Kenneth Galbraith, John Hicks, Friedrich von Hayek, Ludwig von Mises, Karl Menger, Vilfredo Pareto, the Polányis family, Ragnar Frisch and many, many others. Economists, sociologists, ecologists, management experts. Scholars in all countries contributed to the „century long change of the history”.24 At that time it was impossible to be visible vithout being “big”. Marxian track in economics In his young years, Joseph A. Schumpeter was provoked by the Marxian concept of development. He was not fully 30 years of age, when he worked out an integrated doctrine of economic development. Some observers remarked that a premature age was common to both great spirits of economics. Karl Marx was also in his late twenties when he came to his historical development scale. There are coincidences as well as diversities: 24

Karl Polanyi`s famous dictum. Karl Marx did not investigated the stages of economic development, however, there are many comments to it in his works. Marx certainly did not count on any accelerated implementation and made the change primarily dependent on created presumptions. Non-Marxian authors acknowledged their indebtedness to the Marxian school of historical development. An attempt to foster the knowledge was undertaken by Joseph A. Schumpeter, but his input was viewed rather critically.

71


Joseph A. Schumpeter

Karl Marx

Permanently, mankind is confronted with forces of nature and culture Development is to be studied historically The gist is economic Developmental change is an inalienable stuff of the economic matter The change is possible after capitalism The change is possible soon but not has exploited all his advantages directly to communism The economic development is cyclical, but can be adopted from Kondratieff and cycles are objective and derived from Juglar waves productive contradictions Innovations are the core of progress and instability

Investment cycles and depressions are the core of degradation

The leader is to be a “knowledge” core” of the society

The winning leader is here: it is the working class (with its intelligentsia)

A logical beginning of explanation is the stationary model of production and consumption Gradually, the differences were rather increasing. Schumpeter’s predictions for capitalism were extended till 1978.25 At a time so far away, capitalism still was supposed to have somewhat to offer. A new catharsis was brought about by extending economics to “social economics” and introducing social “institutions”. That happened mainly in his late “crown jewel” work “Capitalism, socialism and democracy”. Social discrepancies, disfigured ownership, emptiness of democracy, nationalism, etc. reinforced the ever-imminent expected fallacies, predicaments and fatal failures of capitalism.

25

Schumpeter used a yearly increase of 2 % national income without depressions.

72


Genesis of the theory of economic development In 1912, the young Schumpeter published “Die Theorie der oekonomischen Entwicklung” (The theory of economic development). Alfred Marshall was the first to deal with problems of economic development. However, he did so only cursorily and intermittently. An exception was J.B. Clark, who attracted Schumpeter’s interest in development as the basic cognitive approach. In the “post-Hegelian” German philosophy, there was the tradition of “Entwicklungsdenken” (developmental thinking). Schumpeter paid his tribute in a few early essays. “What I do not understand in development (process, evolution, progress), I – most probably - do not understand at all”, a hegelian affidavit would articulate. The general environment for a developmental critical approach to the economic reality of the “fin de siècle” was (a) the lagging Austrian economy, (b) the spasmodic quest of the “haute bourgeoisie” and aristocracy to defend the status quo, (c) an outbreak of criticism among left-wing politicians, such as Rudolf Hilferding, Otto Bauer, Rosa Luxembourg, Vladimir Ilyich Lenin.26 Constituencies of Schumpeter’s economic development were: • economic development is in substance an endogenous process, inherent to the economy, • core role of the enterprising activity (primum agens), • permanent disturbance of the equilibrium set off by entrepreneurial innovations, • particular role of the banking pool, supervising capital efficiency, creating credit, and withdrawing capital from the old arenas to the new ones. The entrepreneur is motivated and rewarded for his undertakings with entrepreneurial profit which is a “dynamic phenomenon” and is resulting from the temporary market positioning of the innovator.27 The successful innovator can maintain his profit only as long, as the “law of quality and cost” permits.28 Thus the creative entrepreneur, i.e. who is ready to cut and enter new trails in enterprising, is the “élan vital“ of economic change and progress. Schumpeter believes that be a historical vision: at least in rudimentary forms such a role exists as long, as the chronicle of mankind. We are entering now a new stage, when the position of a single or joint entrepreneur can be substituted and overpowered by organizational measures, collective specialists, leadership teams, superstructures.29

26

A very similar background has been offered by Oskar Lange (Warsaw, 1964). In Schumpeters use, innovation is the only legitimate claim for profit. The non-creative entrepreneur should receive only a commensurate pay. 28 Franklin Delano Roosevelt, President of the United States, later fabulated that a smart American of his time should be stimulated by various means to increase productivity, efficiency, personal benefits as high as possible, but needs not to retain more than $ 200,000/year for his personal purposes. 29 In his preface to the Japanese edition of his book, Schumpeter admits that the reader will “immediately recognize…that this is also the basis of the Marxian system”. John Kenneth Galbraith in his “American Capitalism” (1952) writes in the same way, that the leadership of corporations pertains to “technostructures”. 27

73


Capitalism, socialism and democracy The treatise on capitalism, socialism and democracy was to become Schumpeter’s greatest work. It is written with wisdom, sway and elegance, which is rarely, present in science. In 1939, American citizenship was bestowed on him, but this work reveals a lot of the transatlantic knowledge, both American and European. However, Europe he knew and had been educated in, was broken into pieces. Spain after a fascist victory, fascist Italy and nazi Germany, including Austria, standing against the rest of Europe, that was the political prelude of his supreme book on economic development. Also his private life was not very satisfying. Without family (till 1937, when he married Elizabeth), snubbed repeatedly by the Harvard administration, he was almost decided to leave his university and go elsewhere (he enjoyed invitation to Yale). Unexpected were two petitions by all senior members of the teaching staff and by many junior school staff against his departure from Harvard. With the beginning of WWII, Schumpeter was losing his temper, he was speaking “against Churchill and Roosevelt who committed more destruction than Jengis Khan”, also against Jews and churches. He pleaded for the obsolete “Monroe doctrine” and wanted the US be separated from European fighting. The biographers state that he was obviously out of balance.30 In his new marriage, he badly needed the personal support of his wife. She did a lot. Elizabeth was working on the industrialization of Japan 1930-1940. She was persecuted for “wrong opinions about Japan”. FBI followed both Schumpeters. Many personal feelings were inserted in his poems, like the following one: “…everything is gray and low/ and my plans are lying rotten/ steam of energy wont flow…/ but our task goes with another/ why should after all I bother…/ and it is not so bad”31. When this monumental work appeared, a volume of almost 400 pages, in 1942, it did not receive notice but from a little, limited circle. Of course, after the second edition in 1947 and third in 1950, it was acknowledged that his work has to be included into a permanent scientific heritage. A work not for popular audience, but for the elect. Joseph A. Schumpeter had finalized before his masterpiece an analysis of business cycles.32 Many theoretical findings have been repeated in the new book. The crucial issue of the book is the questioning title of a chapter “can capitalism survive?” Not likely, asserts Schumpeter, however not too soon. “From a purely economic point of view”, there is not any mortal disease. Capitalism is still strong, not running out of steam. But the habitual advantages of capitalism, such as a competitive market, or a trend of growth, trend toward equilibrium, or a personal supervision, have 30

Richard Swedeberg: Joseph A. Schumpeter, His Life and Work, Worcester (UK), Polity Press 1991,

p. 141. As an Austrian, Schumpeter had mixed feelings toward Germany. He admired German science, arts and public culture. But he was afraid of German militarism. Known are several remarks on Jews. However, he wrote to Ragnar Frisch: I have never been an anti-Semite. When the first and few Jewish immigrants were arriving (the US government prohibited an enlarged entry), Schumpeter helped as much as he could. 31 From a rich book of Schumpeter` personal poetry. Another his predilection were numerous epigrams. 32 Business Cycles: A Theoretical, Historical and Statistical Analysis of the Capitalist process, 2 vols., MacGraw-Hill, New York 1939.

74


not the causal differentiating power.“ The economic reality, as opposed to economic theory, always changes. “Capitalist reality is first and foremost a process of change.” At this point, Schumpeter introduces his famous concept of “creative destruction”. Capitalism contains forces “that incessantly revolutionize the economic structure from within, incessantly destroying the old one, incessantly creating a new one”. According to Schumpeter, monopolistic practices are often rather contributing to the economy. Only big corporations can afford enormous investments, handle growing risks, attract better brains, etc. A monopoly position is, however, “no cushion to sleep on.” Large formats have to be used for innovative breakthroughs. Big corporations are also subject to “industrial mutations” and “incessant change”.33 Socialism will enter, after capitalism has exhausted its potentials. “Socialization will be a stage of maturity”. Socialism preemptive, in stage of immaturity would be one day subject to regress.34 He judged that socialism had a real chance; “things and souls” were ready for socialism. In countries delayed and immature, there might still be a chance for taking power by force. The Soviet Union was for Schumpeter an example of immature and therefore unstable socialist order. Schumpeter’s ideas and views were attacked many times. After the collapse of the Soviet Union and socialist countries in Europe, the critical stance prevails. “Naivity” is an often repeated but late reproach to Schumpeter. Notwithstanding, there are new forces that repeat the old vision of a society well educated, scientifically oriented, with adequate capital, sufficient markets, effective jurisdiction, high moral values, life really worth living.35 At Harvard, advances and clashes Among the first personalities at Harvard to meet Schumpeter was F.W. Taussig.36 Schumpeter was to stay with Taussig (in his home) for five years, until 1937, when he remarried. Taussig was interested in the role of a strong individual in economic organizations and was creative in that respect.

33

The same idea, that large firms are more innovative than small firms, has been treated in John Kenneth Galbraith`s “American Capitalism”. 34 He appreciated that Lenin was waiting for a revolution of more advanced countries, with accomplished industrial revolution, education and democracy. 35 The foreword to E. Maerz: Joseph Schumpeter by James Tobin, Yale University, one of Schumpeter`s first students, tells at the end: “Of course, communism was not Schumpeter`s idea of socialism, and despite recent conservative trends in capitalist democracies, it is possible that the march into humane form of socialism will eventually be resumed” (New Haven, 1990). 36 Taussig was immigrant from a Czech family. He became well known among university top people for his striving to introduce a teaching style very close to business practice. Originally called the “Socratic method” (dialectical). Now mostly called the “case method”. Harvard is credited to be the cradle of that approach, which conquered American business education. Two Taussig`s papers are often remembered: “Inventors and MoneyMakers” (1915) and “Origin of American Business Leaders” (1937). When Taussig passed away, Schumpeter prepared an obituary. He highly estimated Taussig`s scientific and pedagogical contribution. See Jirásek Jaroslav A.: “The Old Grand Man” (2004).

75


In 1935, when Taussig resigned at 75 years, Schumpeter was supposed to take over Taussig`s famous “class Ec-11”. This happened after a vote between 3 candidates.37 Schumpeter was able to enrich the “Socratic method” of teaching – in a rather lose way - and soon became accepted.38 However, his years at Harvard were not always plausible. From Europe he came with debts, which he continued to pay until 1935. Therefore, he had permanent disputes with administration, as he repeated his claims to get a higher salary. But there were discrepancies in the scientific concept, as well. Since his youth, Schumpeter was convinced that theoretical economics has to make use of mathematics. At that time, some universities had already introduced “econometrics”, such as Yale, Columbia or Chicago.39 In 1933, Schumpeter put together a committee for mathematical economics, which opened the first Harvard course called “Introduction to Mathematical Treatment of Economics”.40 In 1935, Schumpeter was replaced by V.V. Leontieff (who immigrated from Russia).41 Schumpeter worked with dedication on his “Business Cycles”. But the printing was delayed all the time. A front of opponents was coming together. Critics, like Simon Kuznets or graduate students organized a public discussion on Schumpeter’s publications. Finally, “the book was not taken seriously”. The new fashion in economics became Keynesianism. It swept the Harvard department of economics like a thunder. Shumpeter countered Keynes’s tenet wherever he could. He published a negative view of Keynes’s “General Theory”, refused to call his opponent’s ideas “scientific”, denied that a specific case of Britain could be taken as a general standard for economics, etc. That countermarch did not subside ever. When John Maynard Keynes, already knighted and addressed as Sir, died in 1946, Schumpeter wrote an article with several acid comments. Challenged and disappointed, he was. He tried to begin new work, and within no time found it futile. At that time, Schumpeter made acquaintance with Elisabeth 37

Schumpeter was non-American, however “most distinguished of the younger generation of economists on the continent of Europe, former Finance Minister of Austria, and head of a large bank…he is well-known in America”, stood in the recommending paper to the Dean of Harvard. 38 Paul A. Samuelson, whose “Economic” has broken all records of re-edition, described his experience in a Schumpeter`s class: There were about 50 students in the class. Taussig used to mention British economists. Schumpeter spoke about A.C. Pigou, J.B. Clark and Ragnar Frisch. There was a thick Viennese accent to Schumpeter`s voice. Otherwise his language was accurate, witty, and somewhat flowery. Schumpeter tried to continue Taussig`s tradition using the Socratic method, but apparently without much success. He was constantly interrupted by his audience. The end was rather uneven. All agreed that Schumpeter was a great showman. From Paul A. Samuelson: “Schumpeter as a Teacher and Economic Theorist, in Seymour Edwin Harris (ed.): Schumpeter, Social Scientist, Harvard Press, Cambridge 1951. 39 In the US, the vanguard of the so-called “Ivy League” prime colleges and universities) was authoritative. Schumpeter was aware of mathematics in resolving economic problems from Europe. He priorized the curricula in Berlin. But better instances were to be found in the Soviet Union: the first group of mathematical planning, later L.V. Kantorovich, V.M. Glushkow, V.V. Leontieff. 40 Schumpeter was, at the beginning, the only teacher. According to the old catalogue, the mission was: To understand with facility and handle Cournot, Walras, Marshall, Edgeworth, Pigou, Pareto and I. Fisher…The course is intended primarily to undergraduates and is collateral to Taussig`s course… 41 The reasons were explained as follows: Schumpeter was not really at home in mathematical economics, Leontieff was completely mastering mathematical formulations.

76


Boody Firuski in Taconic (Conn.). It did not seem, as it should be. Schumpeters state of physical fitness and psychical42 turns were changing, abruptly. Nobody believed the couple could marry. But they did. This valiant daughter of an American father and a Swedish-born mother was to assist and nurse Schumpeter to the end of his life; and, after he passed away, edited and published his posthumous works. Last years, last efforts Attacks and counterattacks. Schumpeter has never stopped to follow the trail of theoretical purity, adopting mathematics for analytical and optimization tasks43, marriage of economics with sociology, development of business leaders as innovators, looking for new subjectmatters to improve the human deal. He never succeeded to bring to an end his insightful ideas. In his work, we may follow the idea of development. Everything is only a step forward; everything will be changed in future. “Change” is the proper name for economic existence.44 But under the surface, a giant theoretical work continued to be erected. Joan Robinson, maybe, found the right balance: “The reader is swept along by the freshness, the dash, the impetuosity of his stream of arguments.” There a point visibly missing, some other superfluous words, from time to time wits and offences. “But no matter whether it convinces or not, this book (Capitalism, Socialism and Democracy) is worth the whole parrot-house of contemporary orthodoxes, right, left, or center”. Gradually, he was losing contact with his Harvard colleagues. Only V.V. Leontieff remained fully on his side. Also teaching did not provide satisfaction. Disenchanted by Harvard, he began to look for sanction, recognition, and honor in the country and abroad. Schumpeter’s ideas spread around the world. His ardor was acknowledged. In 1948, Schumpeter was pronounced President of the American Economic Association. The highest promotion was bestowed by the newly founded International Economic Association. In 1950, he was elected to be the first President. After WWII, his mind became quieter and well balanced. He used to repeat, that exactly after the war it is time to be more circumspect. “We entered the war blindfolded, now we have to reflect what we are about.” The trial with the Nazi leaders seemed “not well weighted” or the “march to socialism” pre-mature. What remained was the painful striving for theoretical verity.

42

In The Economic Journal, 1943. He blamed the “Austrian economic school” for neglecting mathematics, but he himself, an ardent defender of mathematics in economic analysis, has not been able to develop it in a creative way. 44 In 1944 Schumpeter was interviewed for The Harvard Crimson. “My program grows longer and my life shorter. Time presses upon one and I am not getting any younger. The program drags.” When asked, what is the most pressing item, he responded “my history of economic analysis”, and in other words, his innermost belief that economy means change. 43

77


Elizabeth Schumpeter For the next few years, Elizabeth Schumpeter spent most of her time honoring Joseph A. Schumpeter`s memory. It was a paramount task depleting strengths and energy of the widow. Her husband left a number of incomplete papers, memorabilia, manuscripts and remarks. The imminent job was completion of the book “History of Economic Thought”. Schumpeter recurred to economic history all the time, but never before tried to compile a comprehensive tenet. He died when the book had grown into an ambitious undertaking.45 The content starts in Graeco-Roman times and stretches over centuries to 1914 and then to 1945. But not as a simple continuum. Schumpeter points out a growing maturity of economic mind, and inputs of “consilience” (co-operation of sciences). For instance Aristotle, the French Physiocrats and Adam Smith, Max Weber, the group of S. Jevons, L. Walras, C. Menger down to Keynes and a couple of younger economists. And, of course, he compared his approach with Karl Marx. What is critically needed is theory. The first thing people are ready to do is to lie. Three reasons bring us back to economic history: 1. any economic event takes place in a historical time, 2. history crosses disciplinary boundaries in a natural way, 3. most errors in economics/economy happened due to a lack of knowledge in history. Schumpeter points to a notion: In the historical context, a useful idea might be that of “vision”. Every great economist had an original vision of the world. Keynes, he asserts, had the vision that the English capitalism was in decline. The big bourgeoisie had the terrific vision that socialism is around the corner. Vision, he says, “is ideological almost by definition”. Elizabeth Schumpeter completed that impressive and noteworthy work of her husband. She arranged Schumpeter`s Memorial Hall at Harvard and passed all valuable materials to the School. Parts of archives have not been browsed through, as of yet. By doing so, she proved also her lifelong commitment to education, science and truth. prof. Ing. Jaroslav A. Jirásek, DrSc. Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o. Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8 [email protected]

45

Elizabeth Schumpeter remarked that her husband was fully concentrated on writing, because he wants to escape the oppression of WWII.

78


Inovačný nápad zhodnotenia drevného odpadu vo firme DSP a jeho transformácia do podoby komerčne úspešného inovačného projektu Tomáš Kajan

Úvod Vstupom Slovenskej republiky do Európskej únie sa začína klásť väčší dôraz na ochranu životného prostredia. Z tohto vyplývajú aj povinnosti pre jednotlivé spoločnosti, ktoré produkujú odpad. Firmy musia hľadať spôsob ako ekologicky zlikvidovať vyprodukovaný odpad, resp. nájsť spôsob na jeho ďalšie využitie. Mnohé slovenské firmy sa však otázkou zhodnocovania odpadov vôbec nezaoberajú. Jedna z možností ako pomôcť firmám riešiť ich problémy je vypracovanie diplomových resp. dizertačných prác, ktoré majú za cieľ vyriešiť konkrétne požiadavky firmy. Problémy sú zadané na základe konzultácií s pracovníkmi firmy a zodpovednými vedúcimi diplomových alebo dizertačných prác. Výstupom týchto prác je návrh konkrétneho riešenia, ktorý je spracovaný až do takej miery, že je ho možné takmer okamžite transformovať do konkrétneho komerčného projektu. V tomto príspevku chcem poukázať na jednu z možností ako riešiť problematiku zhodnocovania odpadu vo firme drevospracujúceho priemyslu (DSP). Výsledkom je inovačný projekt, ktorý pomocou inovačných metód zabezpečí prípravu, plánovanie a realizáciu efektívneho spôsobu zhodnotenia drevného odpadu a návrh jeho implementácie. 1. Charakteristika odpadu vo firme Počas výrobného procesu (výroba čalúnených sedacích súprav) vzniká množstvo technologického odpadu. Medzi technologický odpad pri výrobe vo tejto firme patrí: • drevný odpad, • molitan, • syntetické rúno, • koža, • látka. Väčšinu z technologických odpadov spoločnosť ďalej spracúva, predáva, alebo inak využíva. Najväčšie produkované množstvo výrobkov, ako aj odpadu, je v období na prelome kalendárnych rokov. Spoločnosť produkuje 500 ton odpadu ročne, z čoho vychádza priemerne približne 40 ton mesačne. 2. Inovačný projekt Náplňou inovačného projektu je nájsť čo najvýhodnejšie riešenie zhodnotenia odpadov z výroby v drevospracujúcej firmy, za pomoci inovačných metód.

79


2.1 Príprava na inovačný projekt Zo zamestnancov a manažmentu firmy bol vybraný šesťčlenný tím, ktorý metódou „635“ – BRAINWRITING vytvorili 108 nápadov, pomocou ktorých by je možné zhodnotiť drevný odpad produkovaný spoločnosťou. Tento tím tvorili: riaditeľ firmy, riaditeľ výroby, zástupca oddelenia marketingu a obchodu, majster stolárskej dielne, robotník (obsluha CNC – obrábanie aglomerovaných materiálov), robotník (sústružník – obrábanie reziva). Zloženie tímu bolo koncipované podľa funkcií a pohľadu na problém zo všetkých zúčastnených strán. 2.2 Tvorba myšlienky projektu Tím počas 33 minút trvania brainwritingu vytvoril 108 rôznych návrhov ako nakladať s vyprodukovaným drevným odpadom. Po usporiadaní jednotlivých návrhov bolo potrebné vybrať tie návrhy, ktoré sú skutočne realizovateľné v rámci podmienok firmy. Každý účastník tímu mohol skutočnú realizovateľnosť posúdiť a vyjadriť svoj názor k nápadu. Boli vybrané tieto nápady: • brikety, • drevené hračky – kocky, • drevené počítadlo, • drevený korálový záves, • hobliny pre domáce zvieratá, • hračky sústružené, • kliny na podkladanie nábytku, • palety, • rybárske potreby, • podložky pod lovecké trofeje, • výroba elektrickej a tepelnej energie.

2.3 Matica zodpovednosti Ďalším krokom pri tvorbe myšlienky projektu je na základe matice zodpovednosti vybrať najvhodnejší návrh, ktorý je možné realizovať v podmienkach firmy. Na zostavenie matice zodpovednosti boli stanovené nasledovné kritéria – otázky, na ktoré je možné odpovedať jednoznačne áno alebo nie. Podľa najväčšieho počtu odpovedí „áno“ sme vybrali návrh s najväčšou mierou skutočnej realizovateľnosti.

1. 2. 3. 4.

Kritéria – otázky skutočnej realizovateľnosti: Je produkovaný odpad vhodný na realizáciu návrhu? Je produkovaný odpad v dostačujúcom množstve a kvalite? Vyrieši návrh upotrebenie celého drevného odpadu? Je produkt vyrobený z odpadu ďalej využiteľný v prospech firmy? 80


5. Znižuje produkt vyrobený z odpadu náklady firmy? 6. Je produkt vyrobený z odpadu realizovateľný na trhu? 7. Je realizácia návrhu dostupná z technického hľadiska? 8. Je realizácia návrhu dostupná z finančného hľadiska? 9. Prispieva návrh k ekologizácií výroby? 10. Využíva návrh vedecko-technický pokrok pri svojej realizácii? 11. Zvyšuje realizácia návrhu goodwill firmy? Na základe vyššie uvedených kritérií bola zostavená matica zodpovednosti, prostredníctvom ktorej sa určí najvýhodnejší návrh k realizácii. Tabuľka 2 Matica zodpovednosti Návrh číslo 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Popis návrhu

brikety drevené hračky – kocky drevené počítadlo drevený korálový záves hobliny pre domáce zvieratá hračky sústružené kliny na podkladanie nábytku palety rybárske potreby podložky pod lovecké trofeje výroba elektrickej a tepelnej energie Vysvetlivky: A – áno, N – nie.

Kritérium - otázka číslo 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. A N A A A N A N N A A A N N N N N A A N N N N N A A N N

11. N N N N

Súčet A/N 8/3 5/6 3/8 3/8

A A N N N A A N N N

N

4/7

A A N N N A A A N N

N

5/6

A A N N N N A A N N

N

4/7

A A A N N N N N N A A A N N N N A A N N

N N

4/7 4/7

A N N N N N A A N N

N

3/8

A N A A A A N N A A

A

8/3

1. A A A A

2. A A N N

3. A N N N

Z matice zodpovednosti vyšli ako najlepšie realizovateľné nápady podľa počtu odpovedí nasledovné: • výroba drevených brikiet, • výroba detských hračiek, • výroba elektrickej a tepelnej energie,

81


Po prerokovaní projektu vo vedení spoločnosti bolo zistené, že variant výroby tepelnej energie na vykurovanie nových priestorov a výroby elektrickej energie bol zamietnutý a to z dôvodu vysokej finančnej náročnosti a dlhej návratnosti investície. Ďalším návrhom vedenia spoločnosti je spojenie zvyšných dvoch nápadov do jedného návrhu. Spojenie týchto dvoch nápadov do jedného má za cieľ zúžitkovať všetok odpad. Pri ďalšom opracovávaní vzniká znovu odpad, či už kusový alebo vo forme pilín, ktorý sa práve briketovaním opäť využije. Používanie drevných brikiet je veľmi výhodné a to z dôvodu relatívne nízkych investičných nákladov spaľovacieho zariadenia, nízkou cenou paliva a nie častým prikladaním, čo zvyšuje pohodlie a kvalitu života. Odpadom zo spaľovania brikiet je popol, ktorý možno využiť ako prírodné hnojivo. 3. Podciele inovačného projektu K zabezpečeniu globálneho cieľa projektu je nevyhnutné postupne plniť na seba nadväzujúce podciele projektu. Podciele projektu boli stanovené nasledovne: 1. zvoliť vyhovujúcu technológiu, 2. vypracovať dokumentáciu k stavebnému konaniu, 3. získať finančné zdroje, 4. realizovať výstavbu prístrešku a inštalácia zariadení, 5. vytvoriť systém spracovania objednávok JIT, 6. ukončiť stavebné konanie a spustiť riadnu prevádzku. Pomocou dekompozície prác projektu boli získané čiastkové úlohy, ktoré je potrebné vykonať za účelom splnenia podcieľov. Sú uvedené v tabuľka 3. Tabuľka 3 Nadväznosti medzi aktivitami a odhad časov realizácie aktivít projektu Čas (v dňoch) Bezpr. Aktivita Názov aktivity predchodca O N P TA A B C D E F G H I J

Stanovenie výrobnej kapacity (1.1) Prieskum trhu (1.2) Oslovenie pot. dodávateľov (1.3) Výberové konanie (1.4) Uzatvorenie zmluvy ... (1.5) Územné rozhodnutie ... (2.1) Dokumentácia k stav. povol. (2.2) Získanie stav. povolenia (2.3) Výpočet fin. prostriedkov (3.1) Posúdenie možností fin. (3.2) 82

A,B C D E F G E I

1 7 1 7 1 7 7 7 1 1

1 10 1 10 1 15 21 18 1 1

3 14 2 14 2 21 42 28 2 2

1 10 1 10 1 15 22 18 1 1


K L M N O P R S T U V W X

Výber najvhodnejšej možnosti (3.3) Vypracovanie invest. proj. (3.4) Získanie fin. zdrojov (3.5) Výstavba priestorov (4.1) Inštalácia zariadenia (4.2) Skúšobná prevádzka (4.3) Stanovenie harmonogramu výr. (5.1) Oslovenie pot. zákazníkov (5.2) Kompletizácia objednávok (5.3) Úprava harmonogramu výr. (5.4) Dokumentácia ku kolaudácii (6.1) Kolaudačné konanie (6.2) Spustenie riadnej prevádzky (6.3)

J K L H,M N O N P,R S T P,R V W

1 7 7 14 7 7 1 5 5 1 14 7 1

1 10 14 20 10 10 1 6 8 1 18 14 1

2 14 21 42 14 14 2 7 10 2 21 21 2

1 10 14 23 10 10 1 6 8 1 18 14 1

K vypočítaniu kritickej cesty, ako najdlhšieho času potrebného na implementáciu projektu je najvýhodnejšie zostaviť sieťový PERT diagram. Z grafického znázornenia chronologickej väzby jednotlivých aktivít a časových údajov v jednotlivých uzloch možno jednoducho zistiť časové potreby a rezervy jednotlivých aktivít. Sieťový diagram je uvedený na obrázku 1. Podľa sieťového PERT diagramu dostaneme kritickú cestu o dĺžke 153 pracovných dní, čo je približne 31 týždňov. 0

1

1

22

15

A 0

9

10

10

začiatok

1

11

11

10

C 0

10

10

10

21

21

D

0

0

11

11

0

1

22

22

21

21

0

22

22

10

50

10

110

110

O 23

22

100

100

0

10

120

120

P 110

110

0

59

59

G

0

37

1

23

37

23

I

100

77

37

0

59

1

25

59

6

28

126

51

126

S 120

137

17

1

24

51

8

134

143

17

25

0

10

K

28

52

134

T 143

24

J 52

1

28

35

53

53

28

100

1

101

120

120

120

R 119

19

77

0

77

14

49

18

63

28

77

135

U 151

151

138

138

138

138

V 0

M 63

17

152

152

1

153

X 100

35

L

N 77

18

H

E

B 0

37

F

14

152

152

0

koniec 153

W 0

152

- znázornenie kritickej cesty

Obrázok 1

PERT diagram

K priebežnej kontrole stavu a vývoju aktivít poslúži zostavenie časového diagramu. Na základe časového diagramu možno jasne stanoviť a kontrolovať priebeh jednotlivých aktivít ako aj dosahovanie míľnikov. Za týmto účelom je potrebné zostaviť Ganttov diagram.

83


A k ti vi ta A B C D E F G H I J K L M N O P R S T U V W X

1

3

5

7

9

11

Č a s v týžd ňo c h 13 15

19

21

25

27

29

31

- o zna č e ni e k ri ti c k e j c e s ty

Obrázok 2

Ganttov diagram

Záver Na základe výsledku inovačného projektu bolo odporučené firme investovať do realizácie projektu výroby hračiek a drevných brikiet. Aj keď výroba hračiek nie je z ekonomického hľadiska tak efektívna ako výroba drevných brikiet, efekt z využitia propagačných predmetov sa môže odzrkadliť na tržbách z hlavnej činnosti firmy, výroby sedacieho čalúneného nábytku. Za zváženie stojí aj kapacita zariadenia na výrobu brikiet. Vytvorenie väčšej rezervy kapacity strojného zariadenia umožňuje ponúknutie týchto voľných kapacít pre spracovanie drevných odpadov aj iných firiem. Jednalo by sa o lokálnych producentov ako sú malé stolárske firmy, spracovatelia guľatiny, atď. Spoločnosť má niekoľko možností financovania inovačného projektu: vlastné zdroje, úver, finančný leasing alebo podporný program Národnej agentúry pre rozvoj malého a stredného podnikania. Z uvedených možností bolo firme odporučené financovať strojné zariadenia z úveru alebo finančným leasingom a stavbu prístrešku z vlastných zdrojov. Na základe ekonomickej analýzy projektu je zrejmé, že projekt je schopný svojimi výnosmi pokryť náklady na splácanie úveru alebo finančného leasingu. Finančný leasing bol zvolený z dôvodu jednoduchšej administratívnej činnosti pri získavaní zdrojov. Vlastné zdroje spoločnosti by sa mali využiť na investíciu priamo do hlavnej výroby spoločnosti pre prípad, že spoločnosť sa dostane do finančných problémov. Ak by sa spoločnosť musela vzdať zariadení na výrobu drevných brikiet, nemalo by to vplyv na hlavnú výrobu. Tento inovačný projekt, ktorý bol vypracovaný pre konkrétnu firmu a rieši konkrétny problém bol úspešne prijatý a okamžite po jeho vypracovaní firma začala s jeho implementáciou. Realizácia projektu prebieha už niekoľko mesiacov a na 84


základe dosahovaných výsledkov môžeme konštatovať, že ide o komerčne úspešný projekt. Použitá literatúra 1. LOUČANOVÁ, E.: Smerovanie invencií a inovácií v drevospracujúcom priemysle. In: Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „Marketing a obchod 2004 – Rok európskej integrácie“. Zvolen: Ústav pre výchovu a vzdelávanie pracovníkov lesného a vodného hospodárstva SR, 2004, s. 156 – 159. ISBN 80-8910020-1. 2. PRAVDA: Drevo je lacnejšie a môže byť pohodlné ako plyn. In: Denník Pravda, 10.2.2004, s. 7 3. ROSTÁŠOVÁ, M.: Utilization of benchmarking in the sector of wood – processing industry. In: Zborník vedeckých prác „Acta Facultatis Xylologiae“. Zvolen: TU, 2004. ISSN 1336-3824. 4. ZAUŠKOVÁ, A., HORŇÁKOVÁ, R.: The Chosen Results from Research of Innovation Potential of Small and Middle Enterprisors in Wood-processing Industry. In.: Scientific Book „The Growth and Developement in Forestry and Wood Industry“. Zagreb: University of Zagreb, Croatia 2004, p. 21–25. ISBN 953-6307-73-1. 5. ZAUŠKOVÁ, A., KAJAN, T., HORŇÁKOVÁ, R.: Tvorba inovačného projektu. Zvolen: RDV DF TU, s. 118. 6. ZAUŠKOVÁ, A., KUSÁ, A.: Inovácie drevospracujúceho priemyslu v procese integrácie Slovenskej republiky do Európskej únie. In: Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „Trendy v systémoch ridenia podnikov“. Herľany, Košice: TU, 2002, s. 322-326. ISBN 80-7099-911-X. Ing. Tomáš Kajan katedra marketingu, obchodu a svetového lesníctva Drevárska fakulta Technickej univerzity vo Zvolene Masarykova 24 960 53 Zvolen Slovenská republika [email protected]

85


Rozvoj inovací a podnikavosti Michal Kavan Námět k tomuto svému konferenčnímu příspěvku jsem získal před lety při svém studijním pobytu v kanadském Halifaxu, kde jsem se účastnil výukového programu Management of Change, na kterém jsem měl možnost poznat chod místní regionální hospodářské komory (Metropolitan Halifax Chamber of Commerce). Dnes, kdy hovoříme o rozvoji inovací a o podnikání se mně mé kanadské poznatky vybavují a rád bych se o ně s Vámi podělil. Smyslem mého příspěvku je poukázat na mimořádný význam našich hospodářských komor pro rozvoj inovací a podnikatelských subjektů, ústícímu zpětně ke zvýšení prestiže regionálních hospodářských komor. Poukazuji na akutní potřebu rychlého posílení významu regionálních hospodářských komor u nás, právě v souvislosti s existencí podniků ve změněných podmínkách členství v Evropské unii. Ač nerad, nemohu se vyhnout určité míře nepříjemných srovnání, což ale neznamená, že znevažuji velmi užitečnou práci mnoha odborníků při budování regionálních hospodářských komor, aby se jejich chod vůbec dostal na svou současnou základní úroveň. Všichni musíme usilovat o co nejrychlejší vybudování skutečně konkurenceschopného podnikatelského prostředí u nás. Ve svém článku v britském Daily Telegraphu (z pátku 22.4.2004), zveřejněném v českém vysílání rozhlasové stanice BBC i na Internetu - Kate Conollyová hodnotila naši republiku podle nedávné studie provedenou Universitou v Michiganu takto: Česká republika má nízký hospodářský růst, což snižuje její životní úroveň. Vinu za to nesou nedostatečné inovace a nízká úroveň manažerského vzdělání v zemi, kde produktivita dosahuje jen 55-ti procent evropského průměru. Tento volně přeložený názor je v zahraničí běžný. Trpíme nedostatečnou úrovní inovativnosti a tedy nízkou produktivitou. Je fakt, že z právního hlediska je podnikatelem každý kdo získal potřebné oprávnění (dle obchodního zákoníku). Manažeři definují podnikatele jako inovátora, který racionálním způsobem přesouvá činnosti z hladin nižší výnosnosti do hladin vyšších. Jako člověka, který se změn nebojí, ale naopak je vítá jako své příležitosti k posílení své konkurenční pozice na trhu. Urychlením rozvoje regionálních hospodářských komor-RHK můžeme značně posílit konkurenční pozici mnoha našich podnikatelů zároveň. V dobře fungující RHK by měl každý získat velmi levné, rychlé, kvalitní a ověřené informace, právě když je k podnikání, nebo jeho rozvoji, potřebuje. RHK by měla sloužit i jako kontaktní místo, prostor pro výměnu zkušeností i tržiště uzavírání obchodů. Nedávno provedla společnost STEM/MARK pro Hospodářskou komoru ČR důležitý průzkum názorů malých a středních českých podnikatelů. Šetření se účastnilo 1004 respondentů se záměrem na připravenost fungovat v EU. Ukázalo se, že při porovnání „organizovaných“ a „neorganizovaných“ podnikatelů (členů a nečlenů) hospodářských komor se stejně jako jinde ve světě i zde prokázalo, že propojení podnikatelé jsou mnohem lépe připraveni k této velké inovaci, kterou je jejich vstup do EU.

86


Dle provedeného průzkumu členové hospodářských komor vykazují mnohem vyšší připravenost k realizaci nových strategií, (např. expanze firmy do zahraničí), ale rovněž pro hledání zahraničního partnera, či investora. Naopak velmi nízkou připravenost prokázali nepropojení podnikatelé. Ti se často pohybu po EU děsí. Očekávají nárůst nákladů na mzdy, mají strach z přizpůsobení se novým technologickým postupům a normám, zříkají se nákupu nových zařízení a požadavků Evropské unie. Téměř čtvrtina dotazovaných respondentů se bojí, že nadcházející změny přinesou problémy a ty mohou jejich firmu vážně ohrozit. Dle mého názoru je velmi znepokojivé, že zdrojem informací našim podnikatelům o podnikání v EU stále nejčastěji slouží masová media jako je tisk, televize a rozhlas. Většinou popularizované informace, neuchopitelné úrovně, ve srovnání se zahraničním působením dlouho zavedených hospodářských komor. Dle mého názoru je třeba rychle a významně posílit funkce našich regionálních hospodářských komor, jež se zatím rozvíjejí příliš pomalu a neplní svou ve světě běžnou funkci. Je nezbytné jednat rychle a vynaložit pro rozvoj regionálních hospodářských komor mnohem víc finančních prostředků. Jak ze strany státu, tak i všech dalších zúčastněných. Včetně soukromých vysokých škol. Žijeme sice ve světě omezených zdrojů, ale vynaložení těchto prostředků právě nyní se zcela určitě rychle vyplatí. Na druhé straně říkám, že regionální hospodářské komory musí rovněž co nejrychleji změnit způsob své, zatím rutinní práce. Skutečným smyslem jejich práce není existovat, ale ze všech sil podporovat produktivitu a konkurenceschopnost regionů. Kanadská hospodářská komora v Halifaxu se řídí heslem: „Problémy neexistují, existují jen příležitosti je řešit“. Kanada přitom neprochází obdobím tak závažných změn jako Česká republika. V práci regionálních hospodářských komor se musíme mnohem víc zaměřit na uplatňování postupů řešení zdola nahoru i na realizaci inovací, která tomuto směru postupu řešení odpovídá. Regionální hospodářské komory vyžadují mnohem flexibilnější obsazení a méně administrátorů. To je nakonec ne jen můj názor, ale i názor Arnalda Abruzziniho, generálního tajemníka EUROCHAMBRES. Pro naše podnikatele je existence v společném prostoru EU určitě zásadní inovací. Regionální hospodářské komory jim musí s touto významnou inovací mnohem lépe pomáhat. Zcela obecně inovací rozumíme změnu užitných hodnot a uspokojení, kterou z daných zdrojů reálně získáme. Také rychlost je zásadní inovační veličinou. Veličinou jež sice umí plynout sama o sobě - po dobu života každému, avšak zatímco lidský život se pomalu prodlužuje – ten inovační se tryskem zkracuje a komplikuje. Má český podnikatel vytvořeny podobně dobré podmínky ke svému podnikání ze strany našich vládních strategií? Ano samotným vstupem do EU jsme našemu podnikateli věnovali dobrou šanci změnit k lepšímu výnosnost svých zdrojů. A stalo to velmi mnoho úsilí. Třeba dotacemi do bankovnictví. Co ale dál? Přimlouvám se za rozvoj regionálních hospodářských komor. Nasměrujme svou podporou dolů, do regionálních organizačních struktur rozvoje podnikání. Co jsou pro každého podnikatele veličiny na stejné úrovni deficitu jako

87


peníze? Jsou to užitečné a tříděné informace a skutečné úspory jeho drahocenného času. Když našim podnikatelům dokážeme účinně v regionálních hospodářských komorách pomoci, nebudou se cítit na tržním bojišti opuštěni (jak dokládají statistické průzkumy) a vydáni ostatním západoevropanům na pospas. Nemusí to stát ani příliš peněz. Nakonec stačí jen správným směrem vyregulovat málo praktické finanční toky, dnes k nám směřující z Bruselu. Cílem našeho racionalizačního úsilí musí zatím být především naše produktivita. Tedy míra účinnosti využívání zdrojů. A zdrojem není jen fyzická práce. Dalšími zdroji jsou informace, kapitál, organizační struktura, strategie, iniciativa, kooperace, analýza hledáním příčin nedostatků a mnoho dalšího. V učebnicích neurologie píšeme o své tvořivosti jako o správném a rychlém zpracování informací. Aby podnikatelé mohli být v našich regionech tvořiví – a podnikání o ničem jiném není, potřebují naši podnikatelé dostávat praktické, aktuální, tedy tříděné informace. Potřebují fungující prostředí regionálních hospodářských komor. Prostřednictvím účelně formovaného podnikatelského prostředí jako má Japonsko či Kanada můžeme mnohem lépe čelit změnám kterým se nevyhneme (strategie EU v oblasti dovozu asijského textilu atd.). Budeme se muset naučit užitečněji podporovat vznik systematických inovací, spočívajících na cíleném, strategicky orientovaném a podporovaném vyhledávání změn, ve skutečném zvýšení užitných hodnot tam kde je naděje na úspěch. Má malý a střední podnikatel dost peněz na rozsáhlé předpovědi vývoje bonity světových trhů? Přehledné informace a informační podpora podnikatelům v reálném čase pro ně má a čím dál víc bude mít cenu zlata. Dnes už nestačí jen stále opakovat, že se podnikatelé už konečně musejí naučit za dobré ceny úspěšně prodávat výrobky jinde, než byli doposud zvyklí. Proč by se to ale musel každý z nich učit zvlášť a opakovat stejné chyby? Jak si počínat v nepřízni propojených regionech? V tom všem mohou dobře fungující regionální hospodářské komory podnikání pomoci. Utvářet regionální hospodářské komory systematickým způsobem vyžaduje dobrou motivační strategii, kterou nalézt nebude snadné. Je to avšak nezbytné. Učit se podnikání je složitý, celosvětově rozšířený, ale diferencovaný výukový proces. Každý trh nese své vlastní rysy a musí se skládat z mnoha nezávislých rozhodovatelů. Ale zároveň je stále co se učit a v rozumné míře zobecňovat. Převezměme to co vyvolá zvýšení naší nízké míry produktivity. Od produktivity se odvíjí naše životní úroveň, naše úroveň platů. Inovace které nutně potřebujeme se netýkají jen věcí materiálních a jejich základem nemusí být pouze věda a technika. Pro organizaci podpory podnikání potřebujeme dnes udělat to, co jsme včera udělali pro rozvoj managementu. Například ve vysokoškolské výuce. Vyrovnejme své zpoždění. Právě se měnící sociální prostředí je výzvou, na kterou je třeba reagovat. Potřebujeme integrovat podnikatelské úsilí a potřebujeme vhodnou hospodářskou politiku. Tu potom hodnotit podle výsledků v konkurenční schopnosti, v porovnání

88


s nejvyspělejšími. Ve všech sférách potřebujeme skutečné podnikatele. Tvořivé lidi, kteří problémy neobchází, ani na ně jen nepoukazují, ale sami je řeší, nebo se o řešení aspoň pokusí. A na druhé straně jejich vedoucí, kteří takové inovátory podpoří. Vytvořme v našich organizačních strukturách skutečně pro-inovační prostředí. Nejvíc je ho dnes zapotřebí v regionálních hospodářských komorách a doprovodných regionálních strukturách. Tam by se měly rodit inovační náměty k prosazení v duchu dnešních užitných hodnot. V regionálních hospodářských komorách je v současné době klíč k přesunu našich aktivit z hladin nízké výnosnosti do hladin s výnosností mnohem vyšší. Zkraťme své dlouhé a zamotané informační toky i dlouhé průběžné doby doručení informací zákazníkům. Snížíme tak podnikatelům vysoké náklady a přitom dosáhnou na vyšší kvalitu. Prostřednictvím regionálních hospodářských komor a jejich podnikatelsky orientovaných zástupců lze pro rozvoj podnikavosti skutečně udělat velmi mnoho. Podnikání v regionech potřebuje autorizované informace a celoživotní vzdělávání, které jsou nezbytnou dostředivou silou regionálních komor. Principům podnikání by se měly učit i žáci na základních školách. Kdo je a kdo není skutečný podnikatel. Čím se zabývá? Co je smyslem jeho práce? Jakými se řídí principy? Potřeba systematických inovací u nás nepramení jen z nově vzniklých znalostí ve světě, ale především z výsledků porovnání produktivit. Potřeby inovací se dají rozpoznat ve všech pro nás nečekaných událostech. V rozpornostech našich prognóz, v každodenních „osvědčených“ rutinách, ale i v u nás obávaných změnách struktury oborů, nebo vývoji vzdálených regionů. Náš léty zaběhnutý pohled na svět je třeba změnit dobrými nápady. Na ně musíme sami přijít, nebo je získat z výměny zkušeností. Kde se zkušenosti lépe předají než v dobře fungujících regionálních hospodářských a agrárních komorách. Plán činnosti regionálních hospodářských komor by měl vycházet z hlubších a ne jen tradičních průzkumů potřeb podnikatelů v regionu. Výsledky průzkumů také nestačí jen prezentovat na svolaném Podnikatelském setkání a dát na vývěsku, abychom je zanedlouho nechali projít schválením představenstvem komory. Úspěšní podnikatelé své aktivity a vývoj situace neustále analyzují a korigují. To samé musí provádět i regionální hospodářská komora. Měla by se také učit od jiných, předávat požadavky nahoru. Podporuje konkurenceschopné výrobní procesy a používané technologie. I do výrobních procesů se snaží prosazovat evropské standardy, procesní směrnice ochrany životního prostředí, výkaznictví, nebo účetnictví. Dodržování závazných pravidel EU bychom měli zároveň spojit s dohledem (prostřednictvím hospodářské komory ČR) nad dodržováním opravdu rovných podmínek volné soutěže pro všechny. Ani tomuto trendu se aktivity regionálních hospodářských a agrárních komor zatím nepodřizují. Významnou, avšak zpožděnou iniciativou, podpořenou neodpovídajícími státními prostředky jsou rodící se Informační Místa pro Podnikatele (IMP), která jsou projektem ve stádiích různé rozpracovanosti a bohužel si kladou pouze minimální cíle.

89


Cíle IMP se mně nejeví jako dostatečné vzhledem k porovnáním s podobnými projekty ve světě (úkoly amerických The Small Business Development Center (SBDC, SBA, SBIC, …). Náš projekt IMP by si zasloužil mnohem lepší finanční podporu vlády. Potřebujeme, aby co nejdřív umět podnikatelům poskytovat mnohem širší nabídku služeb s prakticky uchopitelným zaměřením. Podnikatelé se dožadují skutečně tvůrčího poradenství, podpořeného mnohem reálnější podporou. Individuální konzultace poskytované podnikatelům regionu k problematice fungování trhů všude v EU jsou dnes nezbytností. V reálném čase kvalitní komerční informace o konkrétních nabídkách a poptávkách. Je třeba významně urychlit rozvoj integrovaného servisu podnikatelům v kontaktních místech (informačních, či oborových místech pro podnikatele), která potřebujeme v každé pověřené obci třetího stupně (v tzv. malém okresu). Kromě regionálního, musíme urychlit výstavbu oborového pokrytí. Mám na mysli specializovaná "oborová informační místa". Ta by měla odpovídat za tvorbu příruček, které by obsahovaly návody k tvorbě projektů „krok za krokem“. Ke kontrole jednotlivých kontaktních míst potřebujeme rychle vytvořit skutečně pravdivou zpětnou vazbu. Nejlepší zpětnou vazbou bude hodnocení spotřebitelů samých, získané na podkladě objektivní statistiky, především malých a středních podnikatelů. Inovace dnešních RHK se neobejdou bez systematického přístupu v utváření exportního a kooperačního potenciálu regionů. Potřebujeme odvážné strategie pro projekty zaměřené na zvýšení konkurenční schopnosti podnikatelů a na budování jejich exportních příležitostí. Až toto bude realitou, můžeme se soustředit na samotnou prezentaci konkurence-schopných firem. Je třeba dotvořit systém pro komunikaci podnikatelů s institucemi na městské, krajské, celostátní i evropské úrovni. Zkrátit vzdálenosti mezi těmi, kteří mají ve své kompetenci podporu malého a středního podnikání s uživateli jejich snažení. Velmi významnou a bohužel i stále opomíjenou a nedoceněnou je spolupráce regionálních hospodářských komor s odbornými a vědeckými kruhy našich vysokých škol. Překonejme bariéry zbytečných obchodních tajemství. Vysoké školy mohou významně pomoci v rozvoji regionu, podpořit sílu regionální hospodářské komory. Zapojme vysoké školy do spolupráce v síti Eurochambres (asociaci 37 národních a 1500 regionálních komor). Nemyslím tím účast děkanů na výročním kongresu, ale někoho méně zaměstnaného, kdo bude mít čas na odborně analyzované a mnohokrát opakované i srozumitelně prezentované informace o chodu Evropské komise v Bruselu. Integrace EU je neslučitelná s pomalým a nekvalifikovaným tokem informací. Prostřednictvím české podnikatelské reprezentace v Bruselu, přímých kontrahovaných vazeb je nutné nikoli jen podporovat, ale realizovat skutečné zastoupení našich regionů - krajů i měst v rozhodovacím sídle EU. Potřebujeme více individuálních, na míru šitých služeb pro skutečně informované exportéry. Současné akce spolupráce s agenturou Czech Trade - „Regionální manager Czech Trade“ nestačí.

90


Potřebujeme dosáhnout stavu, kdy by se měl každý náš malý podnikatel dobře vyznat v existujících projektech možností ko-financování jeho případných aktivit z různých zdrojů: EU, MPO, MZV, grantů KÚ JMK, OPPP, SFMP, SPP, IVF, Phare CBC a dalších. Proč by změny podnikatelům nevyučovali přímo odborníci z vysokých škol? Školy jsou schopny informace a zkušenosti s fungováním firem v EU rychle a profesionálně předat podnikatelům ve svých učebnách a při tom se přiblížit praxi. Potřebujeme mnohem efektivněji fungující místa (RHK) pro vyhledávání takových projektů integrace teorie s praxí. Propojení prospěje jak podnikatelům, tak vysokým školám. Je třeba propracovat systém konzultací a společných projektů regionálních hospodářských komor a vysokých škol během celého roku. Posílit efektivitu práce Regionálních poradenských a informačních center lze tedy mnoha způsoby. Například programy typu „Poradenství“, financované ze státního rozpočtu, nebo ze strukturálních fondů, které umožňují dotovat poradenské a vzdělávací služby pro malé a střední podnikatele. Vysoké školy mohou poskytnout malým, středním i velkým podnikům skutečně nezávislé a důležité srovnávací analýzy s případnou možností i certifikací kvality. Hospodářské komory by měly víc spolupracovat s vysokými školami v oblastech: • Odborných seminářů a oborových dnů, • konzultací pro účastníky rekvalifikačních kursů i pro začínající podnikatele, • konzultací k vhodným podnikatelským záměrům, • konzultací k programům typu KREDIT, včetně hodnocení Žádostí, • odborných konzultací a možná i sdíleného dohledu nad efektivností sítě regionálních informačních míst (vyhodnocování zpětných vazeb, připomínek a požadavků podnikatelů) atd. Pro současnou vzdělávací politiku v zemích Evropské unie je příznačné uplatňovat koncepci celoživotního vzdělávání. Koncepce je založena na zásadě, že pro dosažení a udržení hospodářské prosperity i dobré sociální úrovně každé země již nestačí vzdělání získané ve škole v mladším věku, ale je třeba se vzdělávat v průběhu celého života. Především tedy života pracovního. Vychází se ze zkušenosti, že kdo si znalosti průběžně nedoplňuje, zaostává a ztrácí konkurenční schopnost. Je dnes u nás nejvyšší čas integrovat vzdělávání dospělých (poskytovaného vysokými školami), se vzděláním amatérsky realizovaným podniky, úřady, regionálními, odvětvovými, nebo dalšími organizacemi. V EU (na rozdíl od České republiky) se nejrychleji rozvíjí vzdělávání dospělých. Tím vzdělanost v Česká republice zaostává, protože naše vzdělávací politika se zaměřuje většinou jen na vzdělávání dětí a mládeže. Účast dospělých na dalším vzdělávání je v ČR nižší než v tradičních zemích EU a dokonce v některých bývalých kandidátských zemích. Rovněž výdaje podniků na vzdělávání zaměstnanců jsou v ČR oproti zemím EU jen asi poloviční a dokonce rostou pomaleji. To se musí rychle změnit! Projekt zavádění Informačního systému pro malé a střední podnikání (IS MSP) je třeba tvůrčím způsobem ověřovat a rychle zlepšovat. Rovněž doporučuji výrazně posílit informační a komunikační procesy v rámci sítě hospodářských komor, které zatím rovněž váznou. Úroveň činnosti regionálních hospodářských komor je třeba 91


sjednotit na principech Benchmarkingu. Kromě nezbytné rutiny, kterou je možné automatizovat, potřebují komory mnohem víc tvořivosti. Regionální hospodářská komora musí být místem, kde se shromažďují podnikatelsky užitečné znalosti a zkušenosti opravdu z celého světa. Je tomu tak proto, protože celý svět prodává v našich supermarketech. Absence takových informačních míst znevýhodňuje naše podnikatele oproti konkurenci. To vše nebude možné realizovat, jestliže podnikatelská regionální samospráva nedostane více kompetencí. Dejme podnikatelským regionálním samosprávám důležité kompetence, které mají za našimi hranicemi. Zkušenosti v tomto směru prokazují dobré výsledky (uznávání odborné kvalifikace pro výkon živnosti, odborné vzdělávání…). Kontrolovaný rozvoj podnikatelské samosprávy by měl vést k větší podpoře domácích nápadů, měl by se pozitivně projevit i v zastupování ve vyšších, evropských orgánech a profesních skupinách. Jsem toho názoru, že je třeba podpořit myšlenku obnovení činnosti Hospodářské rady vlády, protože současná cesta k vládě je z podnikatelských regionů příliš dlouhá. Když byla v roce 1998 její činnost zastavena, projevil se deficit důležitého diskusního nástroje s podnikatelskou sférou. Poradní skupiny jednotlivých ministerstev jsou sice vhodné, ale Hospodářskou radu vlády nahradit nemohou. Zjednodušme ty zákony, které zbytečně zatěžují především malé podnikatele. Brání jim v zakládání firem a značně zhoršují jejich výsledky. Ať mohou malí podnikatelé fungovat podle jednoduchých pravidel a nemusí se bát a platit nepotřebné služby drahých expertů. Podnikatelská samospráva by měla být neopominutelným připomínkovým místem chodu regionálních hospodářských komor. Potřebujeme vybudovat spravedlivější podnikatelské prostředí, s jednoduššími předpisy (např.daňovými) a s rovnými i rychlými postihy pro všechny nepoctivce. O úspěchu firmy má rozhodovat jen zákazník na trhu. Jsem toho názoru, že potřebujeme uznat větší vliv regionálních podnikatelských samospráv. V souvislosti s fungováním ČR v EU navrhuji provést v činnosti hospodářských regionů jakýsi inovační audit. Audit, který by přezkoumal tvůrčí výkonnost, s cílem určit problémové oblasti a inovační příležitosti. Pak sestavme strategii a projekt ke zlepšení produktivity fungování regionálních hospodářských komor. Také potřebujeme stanovit systematickou sekvenci diagnostických a kontrolních kroků, vedoucích k opravdovému zvýšení konkurenční schopnosti našich regionů v širokém měřítku. Literatura: 1. Vysušil J., Macík K., Freiberg F.: Ekonomické výpočty v řídící praxi, Institut řízení Praha, 1989. 2. Zralý, M.: Zajistěte si komplexně orientované řízení podniku, sborník mezinárodní konference, Praha 1997, Institute for International Research, Wien. 3. Bauer, J.: Tschechischer Maschinenbau-Bereit für Kooperation. In: Teilname der Tschechischen Republik an der Messe Swisstech 98. Švýcarsko: Handelskammer Schweiz-Tschechischen Republik. 1998. p. 11-38. 92


4. Vaniš L.: Risky Alternatives Decision Making Under Incomplete Information, sborník mezinárodní konference Workshop 2002. 5. Hadraba, J. Marketing. Produktový mix – tvorba inovací produktů, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň, 2004 doc. Ing. Michal Kavan, CSc. vedoucí oddělení vědy a výzkumu Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o. Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8 [email protected]

93


Měření celkové produktivity při soudobých inovacích podnikových systémů Jiří Klečka Úvod Na základě analogie s aktuálním vývojem ve vyspělých ekonomikách lze konstatovat, že vstup ČR do EU spolu s globalizačními procesy a sílící nepředvídatelností poptávky a nerovnoměrností vývoje v podnikatelské oblasti povede k naléhavé potřebě dosahovat a udržovat konkurenceschopnost českých podniků zvyšováním jejich efektivnosti, a to i – a možná především – inovacemi podnikových systémů založenými na přednostech přechodu od tradičního operačního řízení k procesnímu řízení výroby a celého podniku. To vyžaduje přizpůsobení systémů měření a ukazatelů podnikové a zejména vnitropodnikové efektivnosti novým nárokům. 1 Vývojové stupně systémů měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení Obvyklý stav v oblasti měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení českých podniků, kde fungují tradičně koncipované podnikové systémy a tradičně organizované výroby, založené na operačním konceptu řízení a operační optimalizaci, lze charakterizovat takto: • ve vnitropodnikovém řízení převažuje tradiční účetní systém založený na objemech a cenách výrobků a na kalkulovaných nákladech, • alokace režijních nákladů se často odvozuje ze základny přímých mezd, a to obvykle bez podrobných a aktualizovaných analýz vhodnosti této rozvrhové základny, • informace jsou zpožděné („off-line“), čímž bývá zásadně omezena jejich využitelnost k pružnému ovlivňování (optimalizaci) reálných (výrobních) procesů. V „přechodových fázích“ v oblasti měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení od tradičních systémů, založených na operačním konceptu řízení a optimalizace, k progresivním novým podnikovým systémům, založeným na procesním konceptu řízení a na procesní optimalizaci, bývají zavedeny: • způsob rozvrhování režijních nákladů realizovaný na základě permanentně aktualizovaných analýz a výpočtů respektujících příčinné faktory vzniku režijních nákladů, • normování nákladů a dalších veličin k používání metod řízení podle odchylek, přičemž pro potřeby využívání hodnotových kritérií ve vnitropodnikovém řízení se vytvářejí nejen nákladová (respektive výnosová či výdajová) střediska, ale rovněž střediska zisková, rentabilní a investiční, • technickoekonomické ukazatele hodnotové povahy a rovněž – v jednotě s nimi – i tzv. procesní ukazatele nefinanční povahy (jako jsou např. ukazatele plnění dodacích termínů, pružnosti reakce na požadavky zákazníků, ukazatele průběžné procesní doby a doby jednotlivých fází, 94


ukazatele participace pracovníků na zlepšování a další), umožňující mj. včasnou reakci na abnormality. Stav a fungování v oblasti měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení nových podnikových systémů v podobě (úrovni, stupni, fázi), v jaké existuje v předních světových podnicích (world class company – podnik světové třídy) a která zároveň představuje aktuální „etalon“, k němuž směřují ty podniky, které jsou již na cestě přechodu k procesnímu řízení a usilují o světovou konkurenceschopnost, lze (stručně) popsat takto: • systém ukazatelů technických i technickoekonomických parametrů fungování výrobních procesů je propojen se systémem finančních výsledkových ukazatelů, včetně propojení s vrcholovými ukazateli efektivnosti celého podniku, konstruovanými podle nejnovějších poznatků podnikové ekonomiky, tj. založenými na kapitálové výnosnosti a na ekonomickém zisku, resp. na ekonomické přidané hodnotě – např. ukazatele ROCE, EVA, CFROI, TFP, • modelování ekonomických důsledků různých výrobkových a výrobních procesních alternativ. 2 Nové nároky na reflexi ekonomických efektů Úspěšné inovace podnikových systémů spočívající v přechodu od operačního k procesnímu konceptu organizace v mnohých podnicích ve světě i v ČR ukazují, že zejména ve snižování a řízení úrovně zásob podnikového majetku (aktiv) – jak krátkodobého, tak dlouhodobého – je velký potenciál zvyšování efektivnosti podniků (výrob) a udržování a růstu jejich konkurenceschopnosti. Důraz na řízení úrovně zásob ovšem vyžaduje od systému měření a ukazatelů nákladů řádnou hodnotovou reflexi nejen z hlediska spotřeby vstupů, ale i z hlediska jejich vázanosti. Účetní náklady (uvažujeme-li obvyklé pojetí) odrážejí zcela (až na zkreslení z alokačních a cenových nepřesností a externalit) hodnotu spotřeby vstupů (tj. spotřeby různých forem oběžného a dlouhodobého majetku a práce), avšak hodnotu oběti způsobené existencí zásob oběžného a dlouhodobého majetku (a v určitém smyslu i zásob výrobního faktoru práce) odrážejí pouze z (obvykle menší) části. Neodrážejí totiž mj. hodnotu oportunitních nákladů vlastního kapitálu, jímž jsou sledované (řízené) zásoby majetku (z určité části) financovány. Naproti tomu ekonomické náklady tuto důležitou složku reflexe poskytují. I proto roste v praxi význam těch ekonomických kritérií, které se neomezují jen na reflexi účetních nákladů a zisku, ale vycházejí z kategorií ekonomických nákladů a ekonomického zisku – např. ukazatele EVA, CFROI, TFP. 3 Měření a nové hodnotové ukazatele produktivity Pro nové požadavky hodnocení a řízení inovací z hlediska jejich dopadu na produktivitu podniku, jeho procesů a útvarů má vedle měření úrovně a vývoje produktivity práce, např. ukazatelem

95


pridana hodnota , pracovnici, odpracovane hodiny apod.

velký význam také měření úrovně a vývoje celkové a parciálních produktivit, ovšem pracující s náklady nikoli pouze účetními, ale ekonomickými (tj. účetními + oportunitními), ukazatelem celkové produktivity (TFP – Total Factor produktivity) hodnota výstupu (tržby) . ekonomické náklady spotreby a držení vstupu (vsech druhu nebo urciteho druhu)

Takto konstruovaný ukazatel produktivity relativně nejlépe vyhovuje nejen tradičním nárokům operačního řízení, ale i novým nárokům procesního řízení, řízení štíhlé výroby, včetně řízení aktiv. Odráží totiž jak účinnost spotřeby, tak i držení (vázání) výrobních faktorů (a tím i ekonomické oběti z držení zásob aktiv) a lze jej účinně používat při analýze úrovně i vývoje tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA). (Takovéto) soudobé ukazatele (a příslušné postupy analýzy) produktivity a jejího vlivu na ekonomický zisk se člení podle • vyjadřované charakteristiky (úroveň a pohyb útvarových (lokálních) i podnikové hodnoty ukazatele EVA, vlivy změn celkové produktivity a dalších faktorů (cen a objemů produkce) na změnu ukazatele EVA, • komplexnosti zjišťované produktivity (celková, parciální), • typu výstupu (stejnorodý, různorodý), • typu podrobnosti disponibilních dat o vstupech (bez, či se specifikací vzhledem ke druhům výstupu), •

typu statistické metody pro rozklad u „dynamických“ charakteristik (Montgomeryho indexy, tj. „logaritmická metoda“ (souběžné změny), metoda postupných změn).

Dále uvedené početní postupy, analýzy a ukazatele pracují s následujícími základními veličinami: ∗ pro výstup (tržby, resp. výnosy) ve sledovaném časovém intervalu: - ceny jednotek výstupů (výroby) p, resp. pj pro j-tý druh výstupu (j = 1, 2,…, m), - počty jednotek výstupů q, resp. qj, ∗ pro vstup (ekonomické náklady46): - ceny (náklady) jednotek vstupů pv,i pro i-tý druh vstupu (do spotřeby i do (ve) vázání) (i = 1, 2,…, n); u vázaných složek vstupu se příslušná cena odvozuje z nákladů kapitálu (WACC), - počty jednotek vstupů vi, resp. vi,j; u vázaných složek vstupu jde de facto o (peněžní) hodnoty jejich průměrných stavů ve sledovaném období. 46

Přesněji jde o modifikaci (resp. zjednodušené vyjádření) ekonomických nákladů, kde se z oportunitních nákladů uvažují pouze oportunitní náklady vlastního kapitálu, a nikoli ostatní oportunitní náklady, a to v souladu s konstrukcí ukazatele EVA.

96


Základními typy ukazatelů zde jsou: - ukazatele celkové produktivity, - ukazatele parciálních (tj. za dílčí druhy vstupů) produktivit, - ukazatele ekonomického zisku (na bázi ekonomické přidané hodnoty, EVA). Rozdíly jak z věcného, tak z početně technického hlediska, jsou mezi výpočty - statických zjištění o produktivitě a - zjištění o dynamice produktivity a jejích ekonomických dopadech. Jako statická47 zde chápeme zjišťování o produktivitě v podmínkách jednoho (téhož) časového období. Nedochází při nich k časovému srovnávání údajů. Tato vyjádření (sama o sobě nevypovídající bez doplňkového časového srovnání o změnách v čase) lze realizovat vyčísleními hodnot celkové produktivity, EVA a parciálních produktivit. Tento výrazový aparát lze de facto používat k řešení zejména následujících typů zadání: • určit u zkoumaného výrobního systému jeho produktivitu a příspěvek fungování tohoto výrobního systému k tvorbě EVA za (uplynulé) období (zjišťování ex post), • porovnat (zhodnotit) zamýšlené varianty inovací ve struktuře výrobních vstupů u určitého výrobního systému z hlediska rozdílů v celkové produktivitě i v jejích jednotlivých složkách, parciálních produktivitách, a z hlediska rozdílů v příspěvku k EVA (srovnání skutečnosti s modelovou simulací změn v časově fixovaném parametrickém prostředí a při fixaci kvality i kvantity výstupu), • u různých výrobních systémů ve stejném cenovém parametrickém prostředí (prostorové srovnávání ex post) porovnat, jakož i shrnovat, jejich (nedynamické) charakteristiky (jde-li ovšem, z hlediska tvorby přidané hodnoty, o disjunktně vymezené výrobní systémy), skutečně dosaženou celkovou produktivitu, její složky (parciální produktivity), jakož i příspěvek fungování daného výrobního systému k tvorbě EVA, • realizovat srovnání skutečnosti o produktivitě s plánem, jakož i srovnání dosažené produktivity s určitým standardem produktivity48, ovšem za předpokladu fixovaného cenového a objemového parametrického prostředí (požadavkem na tuto fixaci se již ovšem dostáváme k modifikovanému využití

47

Rozdíl mezi označením „dynamický“ a „statický“ zde chápeme v tom smyslu, zda se v daných propočtech vyskytuje, či nevyskytuje časové srovnání. Další upřesnění užitého chápání této kategorizace vyplývá nepřímo z dalšího textu. 48 Specifickou formou (nečasového) indexu produktivity je poměr produktivita standard produktivity

,

kde se porovnává zjištěná produktivita se standardem produktivity, který je optimální produktivitou vypočtenou metodami průmyslového inženýrství pro posuzované podmínky podniku. Tento index produktivity tak vyjadřuje dosahovanou míru stanoveného optima produktivity. Další možnou formou srovnání je benchmarking (mezipodnikové srovnání).

97


určitých prvků dále popisovaného aparátu pro dynamická vyjádření (vyjádření změn v čase)). Postupy zkoumání dynamiky produktivity, konstruované pro časové srovnání, zahrnují, vyžadují a zároveň umožňují – navíc • vyčíslit změny celkové produktivity (jakož i jejích analytických složek, parciálních produktivit) v čase a • přinášet oddělená vyčíslení dopadů změny produktivity (jak celkové, tak i za její analytické složky, parciální produktivity) na tvorbu EVA, jakož i vyčíslení dopadu ostatních faktorů změny tvorby EVA, a to změn v cenách výstupů i vstupů a změn v rozsahu (a případně i v sortimentu) výstupu. Tedy vedle „statických“ zjištění, např. jak velký byl (kladný či záporný) příspěvek hodnoceného výrobního subsystému k EVA podniku, lze provádět i srovnávání mezi variantami nebo „dynamická“ zjištění – lze kvantifikovat rozdíly (resp. změny) v příspěvku hodnoceného podnikového subsystému tvorbě podnikové EVA, a to vlivem rozdílů - v jednotlivých parciálních produktivitách a v produktivitě celkové, - v (i jednotlivých) cenách druhů výstupu i vstupu, - v (i jednotlivých) množstvích u druhů výstupu. Příklady (lokálních i celopodnikových) základních a syntetických ukazatelů: Parciální produktivita: qj

.

vi , j

(1) Celková produktivita (TFP): m

∑p j =1

n

*qj

j

.

m

∑∑ p i =1 j =1

v ,i

* vi , j

(2) Ekonomická přidaná hodnota (EVA): m

n

m

∑ p j * q j − ∑∑ pv,i * vi , j . j =1

i =1 j =1

(3)

98


Z rozkladu p1 p0 p * q − p0 * q 0 EVA1 − EVA0 = * 1 1 * (EVA1 − EVA0 ) + p1 * q1 EVA1 − EVA0 ln p *q 140440 444442444444443 ln

zmena EVA vlivem zmeny ceny jednotky produkce

q1 q0 p * q − p 0 * q0 + * 1 1 * (EVA1 − EVA0 ) + p1 * q1 EVA1 − EVA0 ln p *q 140440 444442444444443 ln

zmena EVA zpusobena casti vlivu zmeny objemu produkce

  p v ,i ,1 ln  n p v ,i , 0 − ( p v ,i ,1 * vi ,1 − p v ,i ,0 * vi ,0 )  + ∑ * * (EVA1 − EVA0 ) + p v ,i ,1 * vi ,1 EVA1 − EVA0 i =1  ln p v ,i , 0 * v i , 0  14 444444444 4244444444444 3  zmena EVA vlivem zmeny ceny jednotky i -teho vstupu

q1 v − ln i ,1 q0 vi , 0 − ( pv ,i ,1 * vi ,1 − pv ,i , 0 * vi , 0 ) + * * (EVA1 − EVA0 ) + pv ,i ,1 * vi ,1 EVA1 − EVA0 ln p ,i ,0 * vi , 0 14v4 44444444244444444443 zmena EVA vlivem zmeny i -te parcialni produktivity

  q ln 1  − ( pv ,i ,1 * vi ,1 − pv ,i , 0 * vi , 0 ) q0 * * (EVA1 − EVA0 ) +  p *v EVA1 − EVA0 ln v ,i ,1 i ,1  pv ,i ,0 * vi , 0 14444444444244444444443   zmena EVA zpusobena casti vlivu zmeny objemu produkce

jsou (přímo či nepřímo) odvozeny následující ukazatele. Celková změna tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA) vlivem změny celkové produktivity, cen a objemů výroby (k rozkladu): n m n m  m   p * q − p * v − p * q − pv ,i ,0 * vi , j , 0  . ∑ ∑ ∑ ∑∑ j ,1 j ,1 v ,i ,1 i , j ,1 j ,0  ∑ j ,0 j =1 i =1 j =1 i =1 j =1  j =1  m

(4) Změna tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA) vlivem změny celkové produktivity (podle principu Montgomeryho indexu): 99


q j ,1 − ln n

m

∑∑ i =1 j =1

ln

vi , j ,1 q j ,0

vi , j , 0 * ( p v ,i , 0 * vi , j , 0 − p v ,i ,1 * vi , j ,1 ) . p v ,i ,1 * vi , j ,1 p v ,i , 0 * v i , j , 0

(5) Změna tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA) vlivem změny parciální produktivity i-tého vstupu (podle principu Montgomeryho indexu): q j ,1 − ln

q j ,0 vi , j ,0

m

∑ j =1

v i , j ,1

ln

pv ,i ,1 * v i , j ,1

(

)

* pv ,i ,0 * v i , j ,0 − p v ,i ,1 * vi , j ,1 .

p v ,i , 0 * v i , j , 0

(6) (Smíšený) index celkové produktivity, cen a struktury objemů výroby (k rozkladu): m

∑p

j ,1

j =1

n

* q j ,1

m

∑∑ p i =1 j =1

v ,i ,1

* vi , j ,1

.

m

∑p

j ,0

j =1

n

* q j ,0

m

∑∑ p i =1 j =1

v ,i , 0

* vi , j , 0

(7) Index celkové produktivity (podle principu Montgomeryho indexu): q j ,1 vi , j , 1 − ln q j,0 n

(

m

∑∑ i =1 j =1

  ∑∑ p v ,i ,1 * vi , j ,1  i =1 j =1  n m  ∑∑ p v ,i , 0 * vi , j ,0  i =1 j =1 n

m

     

ln n

vi , j , 0 * pv , i , 0 *vi , j , 0 − pv , i ,1 *vi , j ,1 pv , i ,1 *vi , j ,1

)

pv , i , 0 *vi , j , 0 m

n

m

∑∑ pv ,i ,1*vi , j ,1 −∑∑ pv ,i , 0 *vi , j , 0 i =1 j =1

i =1 j =1

.

(8)

100


Index parciální produktivity i-tého vstupu (podle principu Montgomeryho indexu): q j ,1 vi , j , 1 − ln q j,0 m

∑

j =1 ln

  ∑ p v ,i ,1 * vi , j ,1  j =1  m  ∑ p v ,i , 0 * vi , j ,0  j =1 m

     

(

vi , j , 0 * pv , i , 0 *vi , j , 0 − pv , i ,1 *vi , j ,1 pv , i ,1 *vi , j ,1

)

pv , i , 0 *vi , j , 0 m

m

j =1

j =1

∑ pv ,i ,1*vi , j ,1 −∑ pv ,i , 0 *vi , j , 0

.

(9) Literatura: 1. KLEČKA, Jiří, MATĚJKA, Marcel. Nové podnikové systémy. 1. vyd. Praha : VŠE, 2004. 143 s. ISBN 80-245-0702-1. 2. KLEČKA, Jiří. Nové potřeby a možnosti měření ve vnitropodnikovém řízení – metodologie a IS PPROI a nové hodnotové ukazatele. Praha 20. 5. 2004 – 21. 5. 2004. In: KOPALOVÁ, Helena (ed.). Adaptační a rozvojové procesy firem po vstupu do EU. Praha : VŠE, 2004, s. 231–236. ISBN 80-245-0678-5.

Ing. Jiří Klečka, Ph.D. katedra podnikové ekonomiky Vysoká škola ekonomická nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3 [email protected]

101


Inovácie ako podmienka konkurencieschopnosti drevospracujúceho priemyslu na globálnom trhu Erika Loučanová Úvod

Jedným zo základných strategických cieľov hospodárskej politiky krajín Európskej únie je trvalý rast konkurencieschopnosti výrobkov a to v rámci globalizujúcich sa trhov. Novokoncipované globálne trhy, od ktorých je SR závislá, vyžadujú rozvoj tých oblastí priemyslu, ktoré majú svoje špecifické postavenie a sú schopné vykazovať aktívne saldo zahraničného obchodu. Pre Slovensko je touto surovinou drevo, ako materiál s environmentálnou kvalitou a hygienickou nezávadnosťou. Inovačný manažment drevospracujúcich podnikov s dobrou inovačnou aktivitou a inovačným potenciálom je nezaplatiteľné bohatstvo podniku na globalizujúcich sa trhoch a stále sa zvyšujúcimi požiadavkami zákazníkov. 1. Inovačný potenciál ako podmienka konkurencieschopnosti podnikov Inovačná aktivita je základným predpokladom komerčného úspechu podnikateľskej jednotky v podmienkach trhovej ekonomiky. Predstavujú dôležitý dynamizujúci faktor každého podniku a zároveň tvoria významný spojovací most medzi prítomnosťou a budúcnosťou každej firmy, ale aj ekonomiky ako celku. Ak má podnik záujem zvyšovať investičnú aktivitu, t.j. chce byť inovačným, moderným a konkurencieschopným podnikom, musí hľadať všetky dostupné zdroje a najmä využiť vo svoj prospech rozhodujúce činitele ovplyvňujúce inovačnú činnosť podniku. Inovačná schopnosť je v súčasnosti považovaná za ultimatívnu podmienku konkurencieschopnosti všetkých druhov podnikov. V meniacom sa podnikateľskom prostredí a vytváraní globálneho trhu, ktorého hnacou silou sú stále náročnejšie požiadavky zákazníkov, rast ponuky a služieb a tým aj vyššia konkurencia na trhoch, technologický rozvoj a globalizácia podnikania, sú inovácie prostriedkom zvládnutia zmien. Inovačný potenciál podniku je v podstate jeho internou charakteristikou. Pre jeho rozvoj je však potrebné identifikovať kritické miesta, respektíve využívať konkurenčnú výhodu. Konkurenčnú výhodu zabezpečuje v podniku aj inovačný potenciál, ktorý sa dotýka všetkých oblastí podnikového prostredia. Medzi najdôležitejšie patria: • výrobky a služby, • výrobné (realizačné) procesy, • dodávateľské vzťahy, • marketing a predaj, • organizačný systém riadenie ľudí, • finančné riadenie, • informačné technológie.

102


Obrázok 1 Inovačný potenciál podniku Ako najdôležitejší artikel inovačného potenciálu podniku sú výrobky a služby. Výrobky musia mať také kvalitatívne, t.j. technické, estetické a ďalšie vlastnosti, ktoré sú schopné zaujať zákazníka pred inou podobnou ponukou. Navyše rad výrobkov a služieb rýchlo zastaráva a je potrebné ich inovovať v oveľa kratších cykloch než doteraz. Výrobky musia byť navrhované nie len z hľadiska požiadaviek zákazníkov ale nemožno zabúdať aj na hľadisko efektívnej výroby . 2. Možnosti inovačnej aktivity podnikov drevospracujúceho priemyslu na globálnom trhu Jedným z charakteristických prvkov rozvinutých ekonomík je efektívne využitie a vysoký stupeň zhodnotenia domácich surovín a zdrojov . Slovensko je krajina s minimálnymi zásobami fosílnych palív a železných kovov, ale vzhľadom na jeho lesnatosť cca 40 % je dôvod orientovať sa hlavne na trvalo udržateľné využívanie drevnej hmoty. Domáce suroviny a zdroje sa v podmienkach SR využívajú iba obmedzene, relatívne málo efektívne. Zvýšením stupňa využívania drevnej hmoty ako domácej suroviny, sa musí udržať rovnováha medzi ich využívaním a ochranou tak, aby sa ich potenciál uchoval aj pre budúce generácie. V súčasnosti vo svete narastá spotreba dreva. V posledných rokoch človek začal klásť veľký dôraz nielen na ekonomický ale aj ekologický význam vecí v jeho okolí, kde výrobky z dreva sú na poprednom mieste. Ovplyvňujú estetické, humanizačné procesy bytového i pracovného interiéru a životný štýl človeka. Z čoho vyplývajú významné vlastnosti pre uspokojovanie potrieb človeka (zákazníka). Z vyššie uvedeného vyplýva, že fenoménom efektívneho rozvoja drevospracujúceho priemyslu v budúcich rokoch je zabezpečenie odbytu produkcie na globálnom trhu, zvyšovanie pridanej hodnoty, efektívnejšieho využívania drevnej suroviny a teda aj vyššej finalizácie výrobkov z dreva resp. invencie 103


a inovácie vo všetkých oblastiach dotýkajúcich sa vyššieho stupňa zhodnotenia drevnej suroviny (obrázok 2). Základným predpokladom komerčného úspechu podnikateľskej jednotky v podmienkach globálneho trhu je teda inovačný manažment, ktorý predstavuje dynamizujúci faktor podniku. Pri súčasnom raste bude dopyt po drevnej surovine značne prevyšovať ponuku. Drevo sa teda výhľadovo stane cennou surovinou s vysokou možnosťou pridanej hodnoty, čo zabezpečí podnikom trvalý rast konkurencieschopnosti výrobkov a to aj v rámci globalizujúcich sa trhov. Toto zistenie bude firmy nútiť inovovať svoje výrobky s tým, že výskum bude zameraný na možnosti recyklácie, pri zachovaní environmentálnej kvality a hygienickej nezávadnosti dreva i produktov na báze dreva, využitím nových druhov kompozitných materiálov, riešenie technických otázok a vývoj materiálov s požadovanou trvanlivosťou, bezpečnostnými parametrami, ako aj možnosti spracovania drevnej suroviny z prestárnutých porastov.

Obrázok 2 Postupnosť inovačných aktivít pri zvyšovaní stupňa zhodnotenia drevnej suroviny 104


Záver Spojovacím mostom medzi prítomnosťou a budúcnosťou každého podniku sú inovácie ako ultimátna podmienka konkurencieschopnosti na globálnom trhu. V meniacom sa podnikateľskom prostredí a vytváraní globálneho trhu, ktorého hnacou silou sú stále náročnejšie požiadavky zákazníkov, rast ponuky a služieb a tým aj vyššia konkurencia na trhoch, technologický rozvoj a globalizácia podnikania, sú inovácie prostriedkom zvládnutia zmien. Jedným z charakteristických prvkov rozvinutých ekonomík je efektívne využitie a vysoký stupeň zhodnotenia domácich surovín a zdrojov, čo pre Slovensko predstavuje využívanie a vysoký stupeň zhodnotenia drevnej suroviny. Z uvedeného vyplýva, že fenoménom efektívneho rozvoja drevospracujúceho priemyslu v budúcich rokoch je vyššia finalizácia výrobkov z dreva, resp. invencie a inovácie vo všetkých oblastiach dotýkajúcich sa tejto problematiky. Literatúra 1. Zaušková, A., Kusá A., Horňáková, R., Kajan T.: Evaluation and Improvement Suggestion of Innovation Ability Model for Slovak Furniture Firms. In: INTERCATHERDRA No 20. Annual Bulletin of Plant-Economic Department of the European Wood Technology University Studies. Poznaň : Agricultural University, 2004, p. 64-69. ISSN 1640-3622. 2. www.veda - technika.sk 3. Zaušková, A.: Riadenie inovácií. I. vydanie. Zvolen: Bratia Sabovci, Technická univerzita, 2002. 220 s. ISBN 80-89029-34-5, EAN 9788089029341.

Ing. Erika Loučanová katedra marketingu, obchodu a svetového lesníctva Drevárská fakulta Technickej univerzity vo Zvolene T. G. Masaryka 2117/24 960 53 Zvolen Slovenská republika [email protected]

105


Inovace v predikci tržeb podle Porterových vlivů odvětví Tomáš Macák Příznivé okolnosti pro zavedení inovace Nový nápad, jehož dopad přesahuje oblast, v které vzniknul, potřebuje pro svou (alespoň pokusnou) realizaci nejenom vhodné podmínky, ale také příznivé okolnosti. Vhodné podmínky jsou nejvíce potřeba ve fázi vzniku inovace. K tomu, aby se inovaci dala možnost se osvětit potřebuje nejen existovat v podobě technického zlepšení současného výrobku nebo v určité modifikace metodiky, ale také je potřeba, aby po ní existovala aktuální poptávka. Tato poptávka vzniká v důsledku existující firemní potřeby po vnitřní změně (buď změně procesů nebo zdrojů nebo projektových parametrů organizace). Pak lze předpokládat, že tato poptávky roste se zvýšením přirozené naléhavosti aktuální inovační změny. Naléhavost inovační změny se zvyšuje nepřímo úměrně s pozitivním trendem podnikatelské úspěšnosti. Proto si je možné všimnout, že nejpříznivější okolnosti pro „odzkoušení“ vzniklé inovace v podnikovém dění jsou v situaci, kdy firmy má slabiny ve svých strategických oblastech a je si těchto slabin vědoma. Paradoxně je procesu zavádění inovace nejvíce fanděno ve firmě, která zjistila svůj nepříznivý vývoj ve svém podnikatelském snažení. Bohužel tato firma má mnohem menší potenciál pro tvorbu úspěšných inovací, pro existenci nevhodných předpokladů. Tato absence vhodných podmínek pro vytvoření konceptu pozitivní změny není daná neochotou pracovníků inovovat, jako situací, v které se ocitly díky nepříznivému vývoji organizační situace. Pracovníci firmy, která se dostala do špatné hospodářské situaci musí většinu pracovní energie vynaložit na udržení organizace na trhu a na vymyšlení pozitivních změn nemají dostatek času ani finančních zdrojů. Na druhou stranu se nejlepší nápady neočekávaně často objevují v situaci špatného hospodářského výsledku, který přerostl ve firemní krizi. Pracovníci zde pracují pod stresem a často ze sebe vydají to nejlepší. Při rozboru , co je překážkou vytvoření a implementace inovace do podnikatelských aktivit vyplývá, že odpor proti přepokládané kladné změně vzniká jak u úspěšných podniků, tak i u firem v situaci neúspěchu. U podniku, který má výhodný trend výsledků svého podnikatelského snažení je brzdou inovace její implementace, kdežto ve firmě, která má výsledný podnikatelský trend složený z prohlubujících neúspěchů je nevětší překážka ve vytvoření inovace. Shrnuto - úspěšnému podniku chybí inovační iniciace a neúspěšnému inovační schopnost. Model konstruktivistického managementu - výnosový model Tento model vychází z předpokladu, že všechny vnější procesy, které mají dopad na výslednici podnikového pohybu jsou v zásadě zjistitelné v potřebný čas. V případě, že v potřebném čase nejsou zjistitelné přímým změřením nebo hodnotovým přiřazením, pořád se ještě můžou vypočítat nebo předurčit – z minulé zkušenosti. Základní rozdíl od většiny konvenčních modelů je v tom, že se předpokládá pohyb podniku za svými cíly. K tomu, aby se mohl dosáhnout strategický cíl (cíl ovlivňující, když ne přímo život, tak minimálně životní úroveň organizace), nestačí pouze „stát na svém místě“ v interakci s okolím, ale musí existovat řízený pohyb po nejkratší trajektorii k cíly. Modelově je pro zjištění všech vnější vlivů, které podporují dosažení cíle nebo naopak brzdí jeho dosažení potřeba systém „uvolnit“. Uvolnění se provede 106


zavedením všech vektorů vnější vlivů a doplní se vlivem vnitřní motivace, která podnik vede k cíly. Modelové řešení pro konstruktivistickou formu řízení ukazuje obr. 1: Obr. 1 Uvolnění podnikového systému pro konstruktivistickou formu řízení

- y = nestabilita odvětví

vo(CV)

N

Hybná síla firmy pro kumulaci CV

K S

O

+x = CV(t)

xo

l

Obrázek č. 1 zobrazuje představu, kdy se firma snaží formulovat svou konkurenční strategii ve vztahu ke svému prostředí. Ačkoliv relevantní prostředí je velmi široké a obsahuje i technologické, ekonomické a sociální vlivy, klíčovým aspektem jsou faktory, které popisují odvětví. Podle Michaela E. Portera 2, je úroveň konkurence v odvětví závislá na pěti základních konkurenčních silách, kterými jsou: 1. 2. 3. 4. 5.

K: Konkurenti v odvětví - soupeření mezi existujícími firmami, N: Potenciální nově vstupující firmy – hrozba jejich vstupu do odvětví, S: Substituty – hrozba substitučních produktů, O: Odběratelé – vyjednávací vliv odběratelů, D: Dodavatelé – vyjednávací vliv dodavatelů.

Souhrnné působení těchto pěti sil podle Michaela Portera určuje potenciál konečného zisku v odvětví, kde se potenciální zisk měří z pohledu dlouhodobé návratnosti investovaného kapitálu. Samozřejmě všechna odvětví nemají stejný potenciál konečného zisku. Tento konečný potenciál zisku (jeho dosažitelná hodnota) je závislá právě na souhrnné výslednici pěti porterových konkurenčních sil. Když celkovou ziskovost odvětví určuje konkurenčních sil pět, potenciál výnosů (za apriorním předpokladu dosažitelnosti potřebných zdrojů) určují síly čtyři. V případě řízení výnosové složky zisku se zanedbává vyjednávací vliv dodavatelů, který přímo neovlivňuje celkové tržby odvětví.

107


Relevantní konkurenční vlivy působí proti hybné síle firmy, která na obr. č. 3 představuje souhrn úsilí a prostředků, kterých se využije v plánovaném čase na vytvoření kumulativního výnosu. Z těchto konkurenčních sil působí přímo proti výslednici hybné síly kumulativního výnosu pouze dvě „síly“. První z nich vytvářejí konkurenti v odvětví, jako reakci na zavedenou strategii firmy, druhou z nich pak formulují odběratelé prostřednictvím svého vyjednávacího vlivu. Hrozba substitutů, ani potenciální nebezpečí vstupu nové firmy na hybnou sílu firmy nepůsobí ve stejném směru, ale pod určitým úhlem. V geometrickém podobě je kotangenta tohoto úhlu charakteristika míry dokonalosti substitutu. Celá absolutní hodnota vektoru substitutu nám prodeje nesníží, ale jen jeho horizontální složka, která je úměrná hodnotě vlastností, které plní náhražkovou funkci oproti všem důležitým vlastnostem. Viz obrázek č. 2: Obr. 2: Rozklad působení sil substitutu a nového rivala Nx

H

α

N

Ny

S

Sy β

Sx

Sx Sy

složka substitučního nebezpečí, která působí proti hybné síle složka substitučního nebezpečí, která způsobuje nestabilitu spotřebitelské hodnoty u našeho produktu ( vytváří nové spotřebitelské preference) a způsobuje, že se diferencovanost substitutu stane jeho předností. Vzájemně platí: n

µ = Cotg (β ) =

Sx = Sy

∑ i =1

m

∑ j =1

% dokonalých substit. vlastností i ⋅ významnost vlastnostii

% diferentních vlastností substitutu j ⋅ významnost vlastnosti j

(1)

108


Nx Ny

složka síly nebezpečí vstupu ohodnocená pravděpodobností vstupu nového soutěžitele do odvětví ve stanoveném časovém období, složka síly nebezpečí vstupu ohodnocená pravděpodobností nevstoupení nového soutěžitele do odvětví ve stanoveném časovém období. Vzájemně platí: η = Cotg (α ) =

Nx pst vstupu nové firmy na trh v období = Ny pst nevstoupení nové firmy na trh v období

(2) Složka Sy u substituční vlivu způsobovala nestabilitu (odklon) od preferencí odběratelů některých vlastností našeho výrobku, pak ale složka Ny u nových výrobků podporuje preference odběratelů. Je potřeba si uvědomit, že hodnotu celkových výnosů, které firma vybojuje není ovlivňováno jen faktory uvnitř odvětví, ale že jednotlivá odvětví spolu vzájemně soutěží o celkový výnosový potenciál. Příchod nové firmy do našeho odvětví v sobě přináší dva signály. První je pro firmy uvnitř odvětví negativní – ukazuje na nedostatečnou bariéru vstupu do odvětví. To způsobuje zvýšení vnitřního soutěžení (složka Nx). Druhý signál je pro odvětvové firmy pozitivní – způsobuje eliminaci odklonu spotřebitelské preference od odvětvového produktu. Je to proto, že nová firma si může vybrat, na jaké soutěžitelské pole vstoupí. Když vstoupí do našeho odvětví přináší s sebou vývojový potenciál pro náš současný produkt a také naše latentně nové – její loajální odběratele, kterým máme možnost vnutit hodnotu našeho produktu a od nové firmy je přetáhnout. Nutným předpokladem získání dodatečných odběratelů od nově vstupující firmy je produkční minulost této vstupující firmy a to s produkcí, kterou lze považovat za alespoň částečně nahraditelnou za naší nebo doplňkovou k naší. Uvolněný podnikový systém je situace, kdy se do podniku zanesou všechny působící vlivy, a to tak, že kromě vyjádření své absolutní velikosti, ukazují jakým směrem na podnik působí a jak je každý vliv orientován. Viz obr. 3: Obr 3. Výsledný pohyb způsobí kumulaci CV díky hybné síle -y (nestabilita odvětví) N

H

K

Výsledná síla firmy pro kumulaci CV

+x (CV(t)) S

109

O


Podle obrázku je možné sestavit pohybové rovnice, které popisují chování jednotlivých vlivů a také po úpravě umožní predikovat chování kumulativních výnosů v čase.

r H

=

r r r r K +O+S + N

(3) Po rozepsání do dvou směrů – svislého (y) a vodorovného (x) se převede vektorové vyjádření vlivů do skalární formy: Směr x: H = − K − O − Sx − Nx

(4)

směr y: 0 = Ny − Sy

(5)

Jak jsou jednotlivé silové vlivy charakterizovány prostřednictvím výnosů ukazuje následující přehled vztahů: Hybná síla: H – faktory, které ovlivňují velikost hybné síly jsou: • poptávková kapacita odvětví, tj. velikost finančních prostředků (důchodu), které připadají na firemní odvětví. To z pohledu firmy představuje souhrn stimulů, které firmě umožňuje stanovit si vlastní výnosový cíl pro budoucí období a přidělit danému cíly odpovídající zdroje. • přírůstky toků výnosů v daných časových obdobích. Mezi hybnou silou firmy a jejími výnosy v čase platí vztah: H = P⋅

d 2 (CV )  Kč 2   2 dt 2  rok 

(6) Kde: CV … celkové výnosy dosažené v daném čase (Kč) P … cenová kapacita odvětví na jeden produkt (Kč) Síla konkurentů v odvětví: K - charakterizovaná výnosovým potenciálem ostatních soutěžitelů v odvětí. Tato konkurenční síla snižuje hodnotu výnosů, které připadnou na vlastní firmu. Konkurenti se brání situaci, kdy firma zvyšuje svůj tržní podíl na úkor ostatních firem a tato obranná intervence vyvolává vznik konkurenční síly „K“. Síla konkurenčního vlivu je vyjádřena vztahem č. 7:

110


 Kč 2  K = a ⋅ CV  2  rok 

(7) Kde: CV … celkové výnosy dosažené v daném čase,  Kč 

a …  2  konstanta úměrnosti I, která vyjadřuje citlivost konkurentů na  rok  jejich snižující se tržní podíl vlivem útočné intervence vlastní firmy. Vyjednávací vliv odběratelů: O – vyjadřuje, jak moc mám odběratelé nebo koneční zákazníci mohou snížit dopad průnikové strategii v oblasti zvyšování výnosů v čase. Její hodnota se přímo-úměrně zvyšuje s rostoucí rychlostí přílivu tržeb od odběratelů k naší firmě: O = b⋅

d (CV ) dt

 Kč 2   rok 2   

(8) Kde: b …   je konstanta úměrnosti II, která vyjadřuje převodní poměr  rok  mezi tokem hotovosti v čase od odběratelů a jejich vyjednávacím vlivem např. na jednotkovou cenu produktu. Větší odběratel má větší vyjednávací vliv, stejně tak odběratelé mají větší vyjednávací váhu v odvětví, které zaručuje firmě větší tok výnosů než ve druhém, v kterém také firma působí, ale které pro ni představuje podstatně menší výnosový tok. Kč

Hrozba substitučních produktů: S - má dvě složky Prvá, Sx má negativní dopad na hybnou sílu resp. na výši výnosů v čase. Její hodnota se odvozuje od velikosti tržního potenciálu odvětví, které produkuje substituty. Celkové výnosy tohoto konkurenční odvětví vlastně pro firmu i ostatní soutěžitele představují implicitní náklady, tj. náklady vzniklé u nerealizovaných výnosů vlivem náhražkové produkce. Druhá, Sy složka substitučního nebezpečí, která způsobuje nestabilitu spotřebitelské hodnoty. Její hodnota je přímoúměrná počtu vlastností, kterými substituční produkt předčí produkt naší firmy. K souhrnnému posouzení složky Sy je potřeba zkoumat hodnotu závažnosti jednotlivých výher substitutu nad naším výrobkem. 2 2 k n  d 2 (CVs )   d 2 (CVs )   Kč  (9)    ( ) S = Sx + Sy =  Ps ⋅ ∑ (v j ⋅ q j ) ⋅ + Ps ⋅ m ⋅ p ⋅  2 ∑ i i dt 2   dt 2   rok  j =1 i =1  2

2

2

111


Kde: Ps CVs mi

poptávková kapacita odvětví se substituty celkové výnosy dosažené v daném čase v substitučním odvětví, rozdílová hodnota (odchylka) i-té vlastnosti mezi substitutem a produktem vlastního odvětví, závažnost i-tého rozdílu vlastností na formulaci odběratelské preference z pohledu odvětví (na kolik způsobí odklon odběratele od našeho odvětví) rozdílová hodnota (odchylka) j-té vlastnosti mezi substitutem a vlastním produktem, závažnost j-tého rozdílu vlastnosti našeho produktu vůči produktu výstupově příbuzného odvětví (nakolik rozdílná vlastnost vůči substitutu ohrožuje naší poptávku).

pi

qj vj

Koeficient µ se potom určí podle spojení (9) a (1) podle vzorečku:

∑ (v k

Sx µ = Cotg (α ) = = Sy

j =1 n

j

⋅qj )

∑ (m ⋅ p ) i =1

i

i

(10) Řešení modelu Výnosová rovnice Model je založen na vyjádřených vlivech podnikové situace v jejím odvětví. Všechny vlivy se dají do vzájemné konfrontace svých účinků na oblast podnikových výnosů, resp. na výnosovém toku podniku. Při malém nebezpečí vstupu nového soutěžitele, resp. při nedosažení dostatečného množství volného potenciálu odvětví v oblasti výnosů CVv alespoň, na úroveň prahové hodnoty UL je možné vliv nově vstupující firmy zanedbat. Po tomto předpokladu se výsledná rovnice (3) zjednoduší na:

r H

=

r r r K +O+S

(13) Dosazením za jednotlivé vlivy jejich vyjádření v závislosti na čase vzniknou rovnice: směr x: H = − K − O − Sx ; po vyjádření jednotlivých členů jako funkcí času: d 2 (CV ) d (CV ) P. = −a ⋅ CV − b ⋅ − µ ⋅Sy 2 dt dt

(14)

112


směr y: 0 = Ny − Sy

;

 d (CVd − CVe )     2 2  n ) dt  ⋅  (CVd − CVe ) ⋅ d (CVd 2− CVe )  − ∑ (mi ⋅ pi ) ⋅ d (CVs 0 = η −1 ⋅  2   UL dt dt     i =1    

Nyní je potřeba upravit rovnici (14) tak, aby se explicitně vyjádřila velikost tržeb (výnosů) firmy v čase a také se vyjádřila rychlost vzniku firemních výnosů v závislosti na probíhajícím čase: d 2 (CV ) b d (CV ) a + ⋅ + ⋅ CV = − µ ⋅ S y 2 dt P dt P

(15) Teto tvar rovnice odpovídá schématu pro lineární diferenciální rovnici druhého řádu s konstantními koeficienty. Jejím vyřešením určíme explicitní tvar velikosti výnosů firmy v daném odvětví v závislosti na uběhlém čase. Aplikace modelu predikce výnosů První krokem při použití modelu, je získání dat o hodnotách jednotlivých vlivů, které působí naproti hybné síle výnosů firmy. Možnosti, jak získat věrohodná data o velikostech těchto vlivů jsou ze: Ze souborů poskytovaných statistickým úřadem (souhrnná data o trzích a odvětvích); z výročních zpráv jednotlivých konkurentů, resp. firem působících v příbuzných nebo náhražkových oborech. Druhým krokem je správné určení parametrů jednotlivých vlivů. Třetím krokem je dosazení všech získaných hodnot členů: a, b, P, µ, Sy do rovnice (21) a pro danou časovou proměnnou (t = čas v rocích, resp. částí let např. první čtvrtletí), a tím získat predikovanou hodnotu tržeb, které firma na daném trhu dosáhne. Hledanými parametry pro časové období jednoho roku jsou zaznamenány v tabulce č. 1.

113


Tab.č. 1Charakteristika parametrů výnosového modelu a metoda zjištění hodnoty parametru Parametr Charakteristika a způsob zjištění aktuální hodnoty a

b

P

Parametr citlivosti konkurentů na ofenzivní strategii firmy. Pro případ, že není známá konkrétní hodnota opatření (neznáme složku investice konkurentů), použijeme cenovou citlivost v nastavení ceny konkurenčních produktů při poklesu ceny našeho produktu. Parametr relativní důležitosti odvětví pro celkový výnosový potenciál firmy. Důležitost odvětví (segmentu) roste s jeho rostoucím podílem na celkových tržbách firmy. Zjištění hodnoty parametru b je pomocí poměru mezi tržbami připadající na firmu z odvětví a celkovými tržbami, resp. součtu tržeb ze všech odvětvích, na kterých firma působí. Parametr hybné síly firmy je vyjádřen jako průměrný roční výnos. Vyšší hodnota představuje větší „stimulaci“ pokračovat v nabízené službě (viz. charakteristika nabídkové funkce v závislosti na jednotkové ceně produktu).

µ

Koeficient ukazující míru nahraditelnosti produktu substitutem.Určí se vzájemným poměrem mezi superpozicí všech uživatelsky relevantních vlastností produktu vůči produktu náhražkového odvětví (viz. vzorec (1)).

Sy

Vertikální složka substitučního nebezpečí, která způsobuje odklon od loajality našich potenciálních zákazníků tím, že náhražkový produkt (nejedná se o produkt konkurenta v odvětví, ale o produkt postavený na jiném technickém principu), poskytuje přinejmenším stejnou užitnou vlastnost v souboru dílčích spotřebitelsky relevantních vlastností. Viz. vzorec (9).

Nyní je možné dosadit vyšlé hodnoty integračních konstant do výnosové rovnice a v závislosti na uplynulém čase určit hodnotu dosažených výnosů firmou ve zvoleném odvětví: Výnosy dosažení v prvním čtvrtletí roku 2005, se zjistí při přírůstkovém dosazování času do výnosové rovnice. Očekávané výnosy budoucího prvního čtvrtletí jsou zjištěny pro hodnotu nezávisle proměnné (času) t = 0,25 roku: CV(t =0,25) = 1 525296,3 ⋅ e(1,745⋅ 0,25) + (−1 525187,1) ⋅ e(−1510,602⋅ 0,25) −

114

1,2 ⋅ 334320⋅13 942 = 2 359321Kč 36 750107


Podobně se dosazením hodnot času určí výnosy pro zbylé tře čtvrtletí roku 2005:

CV(t ) = c1 ⋅ e λ1 ⋅ t1 + c2 ⋅ e λ2 ⋅ t −

µ ⋅Sy ⋅ P a 1,2 ⋅ 334 320 ⋅ 13 942 = 3 649 707 Kč 36 750 107 1,2 ⋅ 334 320 ⋅13 942 − = 5 645 799 Kč 36 750 107

CV( t =0,5) = 1 525 296,3 ⋅ e (1, 745 ⋅ 0, 5) + (−1 525 187,1) ⋅ e ( −1 510, 602 ⋅ 0,5) − CV(t =0, 75) = 1 525 296,3 ⋅ e (1,745 ⋅ 0,75) + (−1 525 187,1) ⋅ e ( −1 510, 602 ⋅ 0,75)

CV(t =1) = 1 525 296,3 ⋅ e (1,745 ⋅ 1) + (−1 525 187,1) ⋅ e ( −1 510, 602 ⋅ 1) −

1,2 ⋅ 334 320 ⋅13 942 = 8 733 544Kč 36 750 107

Výsledné hodnoty plánovaných (předpokládaných výnosů) firmy v odvětví ADSL technologie jsou uvedeny v tabulce č. 2: Tab. 2 Předpoklady tržeb firmy v poskytování ADSL připojení v roce 2005 Čas [rok] Výnosy:[Kč] CV = f(t)

1 2005 4 2 359 321

2 2005 4 3 649 707

3 2005 4 5 645 799

4 2005 4 8 733 544

Literatura ESCHENBACH, Rolf: Controlling, Praha, Codex, 2000. 812 s. ISBN 80-85963-

1. 868. 2. PORTER, Michael E.: Konkurenční strategie, Praha, Victoria Publishing, 1994. 403s. ISBN 80-85605-11-2. 3. Pitra, Zbyněk: Příprava a provádění organizačních změn. Grada 1998, Praha, ISBN 80-7169-623-4. 4. Mintzberg, Henry: The Strategy Process, Concepts, Contexts, Case. Third Edition, New Jersey, Price Hall International, Inc., 1996.ISBN 013853813. Ing. Tomáš Macák katedra marketingu a managementu Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o. Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8 [email protected]

115


The ERP Systems in Czech Republic A strategical innovation José Arnaldo Cardoso Monteiro de Melo I. Introduction Nowadays it is possible to verify that the global tendencies of the market pointed out to an emergency of digital economy in which the cadence of the appearance of new challenges and opportunities are incoming more and more. We are in a world that each enterprise can compete in a global market, it doesn’t matter its dimension. It makes that each organization faces today new markets, new competitors, and consumers well informed and very strict. So the enterprises are forced to search new models of business and strategies to assure its survival and to obtain better profits. In front of scenery characterized by the development of competitiveness in the markets and by the constant search of information fast and precise to its management necessities, the enterprises have appealed to a fundamental element: the effort of information integration among their different activities. Growth now depends on the ability of businesses to innovate. Innovation is no longer regarded as the exclusive preserve of the research and development department. Instead, many businesses see that innovation must become part of the core competency of every part of the organization and its network of business partners. Business leaders today put a value on activities that encourage innovation. A new generation of innovation management software is emerging to support these leaders, cultures, and processes as like as the application of the ERP - Enterprise Resource Planning. ERP presents itself as being one of the most important tools in the management, based by a complex system of computers gives information and the necessary knowledge to the organized management allowing it different stages of competition. An ERP system is a packaged business software system that allows a company to automate and integrate the majority of its business processes, to share common data and practices across the entire enterprise, and to produce and access information in a real-time environment. We can see this kind of solutions essentially in determinate industry’s sectors and have more implementation in large and medium-size companies. Adoption of ERP/no ERP VS Company's Dimension Anual Turnover (Millions EURO) 50,0% 45,0% 40,0% 35,0% 30,0% 25,0% Without ERP

20,0%

With ERP

15,0% 10,0% 5,0% 0,0% Without ERP With ERP

<8

8-15

15-75

75-150

150-750

>750

13,6%

0,0%

18,2%

0,0%

2,3%

0,0%

4,5%

2,3%

31,8%

11,4%

13,6%

2,3%

116


II. Methodology The purpose of this study is to analyse the consequences of the ERP implementation system of integrated management in the enterprises organisation in Czech Republic. To know these consequences an survey was sent it enquired a representative sample of the Czech enterprises that might be interested in the use of the ERP system of integrated management. To collect information about the changes in the enterprises organization I enquired people who are responsible for each enterprise linked to the ERP implementation. The survey is divided into two parts, the first is linked to the enterprise identification and the second is linked to the management project. The main purposes of this work are: • Find out the special characteristics of the enterprises that adopt ERP systems. • Find out the reasons why enterprises adopt these systems. • Find out the critical factors of success associated to these implantation and the main difficulties. • Find out the effects and the development felt by its implementation. • Analyse the great differences between the data of the two countries and finally find out the possible causes of some factors linked to the information in the inquiry. In the study the quantitative investigation was used, it is the most used technique to analyse the market; its purpose is to obtain quantitative estimates being based on statistics for study how, who, where and when. The phases used by this type of investigation are: the creation of the sample and survey and the data processing. The population used as base of this survey come from the biggest enterprises in the Czech Republic mainly based in two criterions: turnover and number of employees. To create the sample it was used the software Kompass and with these criterions it was possible to obtain a list of 1814 enterprises located in Czech Republic in a world of 22530 enterprises divulgated in the software. With the dispatch way chosen, the electronic mail, the inquiries sent with success, we have a rate of answers in the order of 4%. The expected to a study sent by usual port (mail by letter) is about 10%. III. Analysis of the Results As the selected enterprises in the study are between the biggest ones, in Czech Republic, it was expected that they had already adopted an ERP system, which has been proved. So, 66% of these ones had already got it or they were in the phase of implementation, or project of an ERP system. In a first analysis between the relation of the enterprises dimension and the adoption of an ERP system, it demonstrated that the turnover has the greatest factor of correlation, 65.1%, with the adoption of an ERP, than the number of employees, 57.8%.

117


Adoption of ERP/no ERP VS Company's Dimension Anual Turnover (Millions EURO) 50,0% 45,0% 40,0% 35,0% 30,0% 25,0% Without ERP

20,0%

With ERP

15,0% 10,0% 5,0% 0,0% Without ERP With ERP

<8

8-15

15-75

75-150

150-750

>750

13,6%

0,0%

18,2%

0,0%

2,3%

0,0%

4,5%

2,3%

31,8%

11,4%

13,6%

2,3%

In the sample was evident that there is in the sector of Manufacturing Industries and Automotive Industries as like as Chemical Industries, that the implementation of these solutions has more acceptances. I already expected it as the ERP implementation systems is more associated to the Industrial Sector. The main motives that lead the enterprises to adopt ERP system have varied throughout the time. From motivations of technical characters like the problem of the Year 2000 to business motivations like the reengineering of business process are some of the reasons that have contributed to the selection of this type of solutions. In the sample, the main reasons of change are the standardisation of the system and a great desire to “Obtain and/or keep a competitive position” in the market. It’s important to say that the “Transition to the year 2000”, and the “Reorganization of the enterprise” were not motives to implement ERP system to the most part of the enterprises. Among those that answered “Others” and specified which was the motive, the only answer obtained was the “Reduction and/or control of costs”, an answer however with only 18%. So, we can say that are technical reasons, operational and strategic reasons that lead these enterprises to adopt an ERP system. The duration of the installation is a fundamental point but it is very common that the date is often calculated wrongly. The installation of the system is a great adventure as we can see by the answers in 64% of the cases the installation lasts less than 18 months. This is always a difficult question because to define the beginning and the end of a project it is a hard task. Implementation of an ERP is a major investment and commitment for any organization. The size and complexity of the ERP projects are the major factors that impact the cost of ERP implementations. The costs of many ERP projects budget run over 12 million Euros for example. The costs of installation, integration, customization, data migration, user craning generally run about two to three times the original cost of the packaged ERP software.

118


From the results obtained 82% of the enterprises told that they spent less than 8 millions of Euros with the ERP implementation. About 40% of these spent between 1.6 and 7 millions Euros.

Companies costs with ERP system (millions of EURO) 14%

5%

Less than 0.3 22%

From 0.3 to 0.7 From 0.75 to 1.5 From 1.6 to 7

40%

From 8 to 15 5%

14%

Not estimated

ERP is supported by multi-module application software that integrates activities across functional departments, from product planning, parts purchasing, inventory control, product distribution, to order tracking. ERP can also include application modules for the finance and human resources aspects of a business. We can see in the table below the results obtained. Speaking about the installed modules, the ones of “Financial area and accountancy”, such as the “Production planning”, followed by the “Material management” modules were the most important. These conclusions were not unexpected because the financial area is the one who has the most normalized process throughout the world, so it is easier to implement these modules. About the strong implementation of the “Production planning module”, it is because the fact that the majority of the companies belong to sectors where this module is extremely useful, as like as, Manufacturing Industry, Chemical Industry and Automobile Industry modules. The management of the project in most of the enterprises in the sample, 50%, passed by a join approach, it means, the management of the project between the enterprise and one of consultation. About 32% decided to do it in an independent way. About the way of ERP implementation, 46% of the enterprises told that adopt the implementation together with a consultant; 36% told that they did it together with the supplier. But 9% of the enterprises told that the consultant supervised the ERP implementation system. Other interesting answer is that no enterprise decided to give all work to a consultant, which demonstrated the importance of ERP implementation to an enterprise. After deciding about ERP implementation system, the enterprises face a new problem, which ERP acquirer. In this question I tried to find out the main motives to choose ERP. Among the different criterions, those who are more important are the “Functional criterions” with 68 % of the answers. The other one are the “Cost criterions”, one answer expected. In a way, we can relate this answer with that given before in the strategy of the ERP system acquisition, when the majority of the

119


enterprises answered that they would integrate different modules of different systems. So the functional criterions are the most important to the enterprise choice. Most of enterprises, 59 %, have opted for a composed configuration, only by software, and among them, the chosen was SAP R/3. Second appears the Oracle system. This data of the sample follows that I have mentioned back, when I spoke about the distribution of ERP system in the world, where SAP has the biggest quote in the market with 32 %, followed by Oracle system with 10%. The often enterprises, 41 %, have chosen the installation and use of multiple software together, such as, Cim +, SFC (Shop Floor Control System), Skylass, ORSOFT, i2FP, SAP, or even ERP systems created only for the enterprise. The top manager’s and the future users of the system engagement it is a very important factor to the success of the ERP implementation. According to the answers of the enterprises, 55 % told that the project was presented totally to the workers; the others 46% have chosen the present it partially. It is important to say that the enterprise in a way or in the other, have presented the project to their workers. The results show that the difficulties in the ERP implementation, because there is always resistance to the change, so it is essential to motivate those who participate, not only in the implementation, but also in the future use of the system. And a way to motivate those who will use the ERP system is to participate actively in the implementation of the system. In the next table we can see all the data about the participation of the workers and consulting enterprises in an ERP implementation. External Internal w ith W o rk ers's invo lvement w itho ut W o rk er's invo lvement TO TA L

w ith External C o nsulting

w itho ut External C o nsulting

To ta l

32%

36%

68%

32%

----------

32%

64%

36%

100%

An ERP is nowadays a tool of great importance for companies. Among others objectives, it is responsible for processes integration. The ERP implementation is a long project, which can present several kinds of problems. The previous knowledge of the possible problems can be of fundamental importance to take preventive actions or even to adopt more adequate procedures. Problems Found Conflicts, social problems

Percentage 18,2%

Useless functions and tasks

54,5%

Fear of using the software

45,5%

Exchanging data between the new software and the old information system

63,6%

Decisions on files and data to be converted between the software and the old system

54,5%

Decision of physical and conceptual data divided between the software and the old system

18,2%

Redundancies of information

27,3%

None

0,0%

Others

18,2%

120


There are many ways that an ERP system can help an organization. First, an organization’s operating costs can be reduced. An ERP system integrates all parts of an organization so that it has more control of its operation. Also, an ERP system increases the organization’s time efficiency. Since all the parts are now connected and integrated with each other within an ERP system, people use less time to perform tasks. Additionally, people now have more and faster access to their information, which improves the time and resources for decision making. The most important changes felt by the enterprise were “Company’s restructuring”, and “Changes of task”. “Redistribution of the staff” it was also a change felt, but with less importance. As we spoke about the improvements felt after the implementation and that can be many, that who was seen as being the best, it was the “Availability of information” with 68%. Other improvements felt in bigger number were: “Integration of industrial and management processes”, “Improvement of the quality of the information” and “Improvement in finance management”, all with 55%. IV. Conclusions After having done this study about the use of ERP systems in Czech Republic I can see that the ways that lead enterprises to decide and implement ERP system are hard and it supports huge varieties, often difficult to deal. As the enterprises selected in the study are among the biggest in the Czech Republic, it was not a surprise that 66% of them had already had contact with the reality of the ERP systems. These enterprises adopted these solutions because of the normalization of the system and a desire to obtain or to keep a competitive position in the market. The enterprises search the simplification and standardization of the business process as the normalization and integration of information, important condition to reach a competitive position in the market. There are several changes felt by the enterprises after being implemented an ERP system. Between the most important are “Company’s restructuring”, and “Changes of tasks”, which confirm the organizational change that an ERP system imposes to any organization. The major improvements felt by the enterprise are “Availability of information” as like as “Integration of industrial and management process”, “Improvement of the quality of the information” and “Improvement in finance management”. After being implemented the system we can trust on data, which are checked in real time without redundancy of information. So the enterprises can produce in a more efficient and quick way. There are so many advantages of an ERP system, beyond the productivity improvement, there will be given more attention to the clients with less time of answers are better assistance; improvement in the communication; clear information; a better management of the products; improvement of operational planning; reduction and more control in the different costs in the enterprise among others advantages.

121


But, as everything in life, an ERP system is not perfect. We also found some disadvantages such as: the changes resistance by the users, all costs linked to the system implementation or the dependency to the supplier if a module is not available by any motive and it compromises the others and the enterprise stop its activities. Based on ERP sales, the width of its implementation in various industries over the past few years, and estimated business trends, ERP systems will continue to play a critical role in a company’s infrastructure. ERP systems, after all, provide the foundation by which business intelligence, customer relationship management, and other strategic initiatives are realized. System implementations and upgrades do involve many risks. If ERP systems are not properly implemented with the right scope, approach and staffing, they may very well mean disaster for a company. However, if ERP systems are planned and implemented correctly, the benefits may certainly exceed all expectations and provide a company with an excellent platform for future growth and expansion. Despite the low number of answers I can say that ERP, in the Czech Republic market, seems to be indispensable to the enterprise in order to follow the market and to reach a competitive position. The purpose of the enterprise it is not to put the software in production but improve the business using technology of information. More than a change of technology, the adoption of ERP systems implies a process organizational change.

V. REFERENCES ARAMBULO, J.L., Improving Productivity with ERP Systems. Article published by Ernst & Young, 2003, available in: http://www.ey.com/GLOBAL/contents.nsf/Philippines/Improving_productivity_with_ ERP_systems . DAVENPORT, T.H., Putting the enterprise into the enterprise system, Harvard Business Review, p.121-131, July-August 1998. FERREIRA, A.C. ; SILVA, G.G., Um sistema de Gestão Empresarial baseado no conceito de ERP, Universidade Católica de Pelotas, Brasil, 2004, available in: http://pg.ucpel.tche.br/Antep - AUGUSTO C FERREIRA & GUILHERME G DA SILVA.doc GIBSON, N. ; HOLLAND, C.P. ; LIGHT, B., Enterprise Resource Planning: A Business Approach to Systems Development. Article published by IEEE Computer Society, 1999, available in: http://csdl.computer.org/comp/proceedings/hicss/1999/0001/07/00017041.PDF INMON, W.H., Sap and Data Warehousing. Article published by Kiva Productions, 1999, available in: http://www.dmreview.com/whitepaper/erpd.pdf KAVAN, M., Management Study Guide, textbook CTU, Prague, 2002. KLEIM, R.L. ; LUDIN, I.S., Project Management Practitioner’s Handbook, U.S.A., Amacon Books, 1998. KOCH, C., The ABCs of ERP, Article published by CIO.com, 2002, available in: http://www.cio.com/research/erp/edit/erpbasics.html - erp_abc .

122


NAH, F.F.; LAU, J.L.; KUANG, J., Critical factors for successful implementation of enterprise systems, Business Process Management Journal, Vol.7 No.3, 2001, pp. 285296. José Arnaldo Cardoso Monteiro de Melo Department of Management Porto Engineering University Portugalsko [email protected]

123


Hodnotové pojetí inovačních aktivit firmy Zbyněk Pitra Smyslem realizace inovačních aktivit je zvýšení podnikatelské výkonnosti subjektu, který tímto způsobem usiluje o komercializaci originálního nápadu. Cílem jeho inovačních aktivit je přitom zákazník. Ten musí ve výstupech z inovačních projektů rozeznat vhodný nástroj pro vykonání „práce“, kterou musí udělat nebo pro „řešení svých aktuálních problémů“. Úspěch inovačních aktivit firmy je proto závislý na odborných způsobilostech jejích manažerů, kteří musí dokázat zvolit vhodnou inovační (podnikatelskou!) strategii firmy, kde působí a zajistit účelnou a efektivní hodnotovou orientaci všech firmou prováděných inovačních aktivit. 1. V jakých oblastech musí manažeři dnešních firem zvýšit své odborné způsobilosti, aby dostáli požadavkům globální (nové) ekonomiky? České firmy po vstupu ČR do EU naléhavě potřebují zvýšit úroveň strategického myšlení svých představitelů managementu na všech úrovních. Jejich manažeři se musí primárně zaměřit na dlouhodobou prosperitu firmy, nikoliv na vysokou produktivitu (aniž by to ovšem znamenalo upustit od úsilí o plnění tohoto nezbytného požadavku). K tomuto účelu musí vhodně reflektovat vývoj v okolí firmy a volit adekvátní reakce na tento vývoj prováděním potřebných změn podnikatelského chování subjektu, kde plní svou vedoucí roli. V českých firmách se současně se zvýšením úrovně strategického myšlení musí také prosadit systémové myšlení v přístupu jejích manažerů k působení na účelnost a efektivnost všech firmou realizovaných podnikatelských aktivit. Jejich manažeři musí respektovat systémovou dynamiku rozvoje podnikání firmy a zároveň si uvědomit, že optimalizace fungování jednotlivých oblastí podnikání nemusí vést k optimální podnikatelské výkonnosti celé firmy. Přitom musí věnovat každodenní pozornost také zabezpečení finančního zdraví firmy, ale nikoliv jako cíli, nýbrž jako prostředku k dosažení její dlouhodobé podnikatelské prosperity. Splnění uvedených požadavků znamená usilovat o dosažení podnikatelské excelence firmy uplatněním strategického přístupu 4 + 2, který lze stručně charakterizovat takto: 1. Firma musí dokázat zajistit účelovou synergii ve čtyřech základních oblastech vlivu na svou podnikatelskou výkonnost, což znamená • zvolit účinnou podnikatelskou strategii, • zajistit každodenní efektivní provádění této strategie ve svých podnikatelských procesech, • podpořit realizaci této strategie vhodným klimatem firemní kultury, • zabezpečit účelnou organizaci svého vnitřního prostředí, která usnadňuje provádění zvolené podnikatelské strategie. 2. Firma musí podpořit svou excelenci ve výše uvedených čtyřech oblastech účelným využitím dvou ze čtyřech základních přístupů 124


• průběžné inovace produktů a procesů jejich tvorby i prodeje, • účelné práce s talenty (především manažerskými), • získání vůdčí role na některých trzích či v některých segmentech oboru svého působení, • účelového zapojení se do výhodných strategických aliancí. Je zřejmé a mnohokrát to bylo zdůrazněno v odborném tisku, že inovace představuje jeden z rozhodujících činitelů pro dosažení podnikatelské excelence firmy. V mnoha českých firmách však manažeři dosud nenalezli shodu v odpovědi na základní otázku: Co je považováno za inovaci? Inovace totiž není, za co je často mylně považována, jen výsledek vědecko-technického rozvoje. Její definice je mnohem širší a lze ji stručně shrnout následovně: a) Inovace představuje nový způsob využití existujících zdrojů firmy k získání nových podnikatelských příležitostí - k nalezení nových možností ke zvýšení výnosů z podnikatelských aktivit firmy b) Vytvoření něčeho nového, výsledek kreativity pracovníků firmy, musí být vždy zaměřeno na zákazníka, musí mu nabídnout vyšší hodnotu. c) Inovace musí proto být orientována ryze podnikatelsky: inovace není svým pojetím technologický proces. Technický objev má charakter inovace pouze tehdy, když se podnikatelsky zhodnotí, když povede ke zvýšení výnosů z podnikání firmy. 2. Zásady hodnotového pojetí inovací Inovace představuje v první fázi svého životního cyklu, jak je zřejmé ze schématu z obr.1, snahu firmy zvýšit svou konkurenceschopnost úsilím o naplnění potřeb, přání a požadavků svých potenciálních zákazníků nabídkou unikátního integrovaného řešení jejich problémů v podobě nových produktů. Konkurenční výhody přitom získává ten producent, jehož produkty se svou kvalitou a uživatelskými vlastnostmi nejvíce přibližují očekávání zákazníků. Po naplnění tohoto očekávání se však mění charakter konkurenčních výhod. Ty získávají producenti, které nabídnou dostatečně kvalitní a snadno dostupné produkty s uspokojivou užitnou hodnotou za nejvíce výhodnou cenu. Od tohoto okamžiku se producenti nových produktů musí snažit snižovat vlastní náklady, což je realizovatelné pouze díky kombinovanému řešení produktů sestavených ze standardních modulů.

125


Nenaplněná očekávání:

Provozní vlastnosti produktu

Konkurenční výhody z vysoké kvality a provozní spolehlivosti

U

í tn ká i n

M

i í, en š ře

ár ul d o

ní

e nt

ov gr

an

á

om ,k í n še ře

u od r p

v no bi

e kc

á an

e kc u od pr

Vývoj potřeb a očekávání zákazníků

Přesah očekávání: Konkurenční výhody z rychlosti dodávky, ze snadné dostupnosti, z výhodné ceny a z jednoduchosti obsluhy.

Rozdíl v kvalitě mezi unikátním a modulárním řešení

Čas

Obr.1. Účinek integrované architektury a modularity na konkurenceschopnost nabízených produktů Tento vývoj konkurenční soutěže vede progresivní firmy k uplatnění hodnotového pojetí svých inovačních aktivit, které je v podstatě jedinou schůdnou cestou k zabezpečení trvalé prosperity firmy prostřednictvím souběžného zvyšování kvality nabízených produktů/služeb a snižování nákladů na jejich produkci. Zásady hodnotového pojetí inovačních aktivit je možné představit seznamem následujících doporučení: A. Usilujte o zvýšení hodnoty pro zákazníka nezávisle na tom, o co se pokoušejí konkurenti v oboru [nepovažujte stav v oboru svého působení za daný a neměnný]. B. Sledujte aktivity svých konkurentů, ale nesnažte se je kopírovat jako vzor hodný následování. C. Poohlédněte se po námětech k řešení požadavků svých zákazníků i za hranice oboru, ve kterém podnikáte. D. Nesnažte se za každou cenu uplatnit své silné stránky, pokuste se uvažovat o tom, co byste dělali, pokud byste s podnikáním začínali znovu [nestávejte se zajatci vlastních aktiv]. E. Zaměřte se na vlastnosti nabízených produktů/služeb, které klíčoví zákazníci nejvíce oceňují. Řada firem se pokouší opětovně používat ty postupy uvedení inovace na trh, které byly v minulosti úspěšné - v naději, že úspěch se bude opakovat. Avšak 126


zkušenosti z podnikatelské praxe ukazují, že při pouhém pohledu na získané dobré výsledky inovačních aktivit nelze říci, že strategie přinášející tyto výsledky, je schopna při opakované aplikaci generovat stejně dobré nebo dokonce lepší výsledky. K tomu, aby byla inovace úspěšná, je nutné pochopit podstatu procesu samotného! Chceme-li zajistit předvídatelnost inovačních procesů, musíme se řídit teorií inovačních řešení. Bohužel, manažeři většiny podnikatelských subjektů i organizací pokládají teorii za akademickou záležitost (rozuměj: v praxi nepoužitelnou) - ke škodě věci. Usilují pak ryze pragmaticky (a často bez velkých úspěchů) o dosažení co nejrychlejšího uskutečnění slibného inovačního nápadu - o rychlou komercializaci jeho výsledků. Většinou, a to je hlavní příčina jejich malé úspěšnosti, bez podrobnějšího (podle teorie inovačních řešení) posouzení všech aspektů, které ovlivňují rizika úspěchu této komercializace. Přitom většina firem, které usilují o dosažení trvalého rozvoje prostřednictvím realizace svých inovačních záměrů, nemá nouzi o dobré podnikatelské nápady. Jejich problémem je však to, že nedokáží nastavit interní procesy tak, aby jejich prostřednictvím firma tyto nápady dokázala úspěšně transformovat do podoby výrazných podnikatelských úspěchů. To je možné jenom tehdy, když se nastavení interních procesů opírá o pochopení a důsledné uplatnění konceptu ZPH. Koncept ZPH (zdroje, procesy, hodnoty) představuje formální východisko pro hodnocení způsobilostí firmy zajistit úspěch svých inovačních záměrů. A. ZDROJE: Klíčové způsobilosti firmy, na kterých je založen trvalý rozvoj jejího podnikání a které se opírají o soubor zdrojů, kterými firma disponuje, mohou často překvapivě vytvářet překážky pro podporu jejích inovačních aktivit - pro uplatnění nové strategické orientace podnikatelských aktivit firmy. Při posuzování vhodnosti interních zdrojů je nejvíce významným momentem pro zabezpečení úspěšného vstupu inovace na cílový trh volba manažera, pověřeného zodpovědností za splnění tohoto úkolu. Praktické zkušenosti mnoha firem ukazují, že manažeři, kteří se mohou prokázat (minulými) úspěchy, spojenými s plněním rutinních podnikatelských činností, jsou jenom málokdy úspěšní při plnění úkolů, které se svými požadavky od jimi dosud zabezpečovaných úkolů podstatně liší. Na firmu je možné pohlížet také jako na svým způsobem „školu“ managementu a její manažeři zcela přirozeně tíhnou k tomu uplatnit získané zkušenosti (to, co je přivedlo k úspěchu) i v situačním rámci, kdy to není vhodné.Proto je nutné respektovat zásadu: Žádná firma nemůže a ani nesmí spoléhat na své úspěšné manažery v případech, kdy mění strategii. Musí pro vedení týmu, zodpovědného za úspěch inovace, vyhledat manažery, kteří uspěli v neurčitých situacích!

127


B. PROCESY: Kvalita, efektivnost i produktivita všech podnikatelských činností firmy je založena na jejich účelném uspořádání do souboru procesů. Ale procesy svou povahou přispívají ke stabilitě firmou již prováděných podnikatelských aktivit, nejsou koncipovány jako nástroj, umožňující jejich změny. Proces, který je projevem způsobilosti firmy realizovat určitý úkol, může proto být překážkou při realizaci jiných úkolů. Častou příčinou neúspěchu inovace je to, že pro její uvedení na trh byly zvoleny (pro tento účel) nevhodné procesy! C. HODNOTY: Hodnoty jsou běžně představovány jako faktor, působící na etiku podnikatelského chování firmy. Mají však mnohem širší působení: hodnoty jsou totiž svou podstatou normy, kterými jsou určovány priority při volbě použitelných alternativ podnikatelských rozhodnutí manažerů. Zatímco zdroje a procesy jsou faktory, které více či méně determinují to, co je firma schopná udělat, hodnoty jsou faktory, které omezují - determinují to, co dělat nesmí či nemůže. Neúspěch inovace je někdy způsoben právě vlivem omezení, kladených soustavou organizačních hodnot (… tak nízkou kvalitu nemůžeme připustit, …. tak nízká zisková marže je nepřípustná, …… apod.)!

2

Provozní výkonnost

Provozní výkonnost (jiné měřítko)

SPOJITÁ INOVACE zvyšování kvality produktů nabízených na stabilním trhu

1

1. Oslovení méně náročných skupin zákazníků Čas

2. Oslovení nových zákazníků - vytvoření nového trhu

Neexistující (dosud) zákazníci nebo dosud neexistující cílové trhy

Čas

Obr.2. Model působení spojitých a nespojitých inovačních změn.

128


Při praktickém uplatňování zásad hodnotového pojetí inovačních aktivit firmy je vhodné, aby si její manažeři uvědomovali platnost následující užitečné sportovní analogie: Vynikající hráč se od dobrého hráče odlišuje tím, že v průběhu hry se nepohybuje na místo, kde míč momentálně je. Ale pohybuje se na místo, kde se míč teprve (s největší pravděpodobností) objeví a odkud bude moci nerušeně skórovat. Schopné vedení podnikatelského subjektu tak v souladu s touto analogií také nezaměřuje své inovační úsilí prioritně na ty segmenty trhu, které jsou aktuálně nejvíce výnosné. Ale připravuje inovace, které subjektu usnadní vstup na trhy či segmenty trhu, které jsou pro další období zdrojem potenciálně vysokých - a většinou konkurentů dosud neidentifikovaných - výnosů. Využití této analogie naznačuje schéma z obr.2.

E

D

C

A

B

Síť zprostředkovatelů v alianci inovačního podnikání Pokud firma A potřebuje výrobní kapacity ke komercializaci výsledků svého vývoje a výzkumu, může se obrátit na zprostředkovatele se žádostí o vyhledání vhodného partnera. Zprostředkovatel pak většinou dokáže v síti vyhledat zájemce o vhodný výrobní program pro své nevyužité výrobní kapacity - jako je to v případu firmy B. Obdobně mohou zprostředkovatelé pomoci firmě E vyhledat vhodnou prodejní organizaci C pro komercializaci jejích inovací a výhodného investora D pro finanční zabezpečení rozběhu výroby inovovaného produktu.

3. Strategické aliance: Síť zprostředkovatelů inovačního podnikání Žádná firma není schopna zajistit získání všech pro ni výhodných podnikatelských příležitostí vhodnými inovačními aktivitami realizovanými pouze jejími vlastními silami. Úspěšnou inovaci může firma připravit jenom ve spolupráci s vybranými spojenci, kterou začne rozvíjet již od okamžiku odhalení vznikající příležitosti. Aby firmou nabízená inovace dosáhla potenciální uživatele, musí se její producent stát součástí efektivně fungujícího dodavatelského řetězce (supply chain) a 129


aktivně se spolupodílet na managementu funkcí takto vybudované strategické aliance. Pro hodnotové pojetí inovací platí i tato zásada: Strategická spolupráce v rámci účelově vytvořeného dodavatelského řetězce je při realizaci inovačních záměrů přirozenou součástí komerčních vztahů mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty. Nalezení vhodných cest ke sdílení námětů a zdrojů při spolupráci mezi dvěma a více firmami organizacemi je také obranou proti opouštění inovačních záměrů a rušení inovačních projektů, ke kterým dochází ve firmách pokoušejících se realizovat inovace samostatně. Pokud je možné realizovat vzájemnou spolupráci aniž by došlo k porušení autorských práv a k odcizení duševního vlastnictví jednotlivých subjektů, mohou takto spolupracující firmy dosahovat mnohem větších výnosů z inovací než by to dokázaly samostatně bez vzájemné spolupráce v rámci strategické aliance. Katalyzátorem takové strategické spolupráce při realizaci různých inovačních záměrů je vždy zprostředkovatel resp. síť zprostředkovatelů podmínek pro realizaci inovačních záměrů, jejichž úloha je zřejmá z výše uvedeného schématu. Páteří takové sítě zprostředkovatelů se mohou organicky stát právě vysoké školy; jsou dostatečně nezávislé a zároveň důvěryhodné. Jejich úloha v rozvoji inovačního podnikání nejen v ČR, ale také v rámci celé EU, se tak může stát rozhodující pro naplnění záměrů Unie, specifikovaných známým Lisabonským protokolem.

1. 2. 3.

Literatura: COLLINS, J.: Good to Great. Why Some Companies Make the Leap … and Others Don’t, HarperCollins Publishers, New York 2001 CRISTIANSEN, C.M. - RAYNOR, M.E.: The Innovator’s Solution. Creating and Sustaining Successful Growth, Harvard Business School Press, Boston 2003 KIM, C.W. - MAUBORGNE, R.: Blue Ocean Strategy. How to Create Uncontested Market Space and Make the Competition Irrelevant, Harvard Business School Press, Boston 2004

doc. Ing. Zbyněk Pitra, DrSc. vedoucí katedry marketingu a managementu Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o. Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8 [email protected]

130


Cesta inovatívnych myšlienok z akademickej pôdy do podnikateľskej praxe v Slovenskej republike Rostášová Mária - Kusá Alena - Zaušková Anna Úvod Povolanie vedca na Slovensku nie je v súčasnej dobe považované za lákavé. Mladí ľudia na Slovensku nevidia veľký priestor pre svoju vedeckú prácu. Dôvody ich odchodu zo slovenských vysokých škôl a z výskumu spočívajú v nízkych platoch, nízkom spoločenskom ohodnotení a zlých podmienkach na prácu. Odborníci sa vyjadrujú v tom zmysle, že spoločnosť na jednej strane potrebuje vedecký výskum pre ekonomický rozvoj a pre zlepšenie kvality života, ale na druhej strane akoby odmietali výsledky vedy. Na Slovensku sa na vedu dáva pomerne málo finančných prostriedkov. V roku 2003 bol základný výskum na vysokých školách SR podporený desaťkrát menšou čiastkou ako v Českej republike, ktorá má za sebou porovnateľný vývoj ako Slovensko. Podľa mnohých odborníkov je potrebné stabilizovať mladých slovenských vedcov, ktorí skôr či neskôr hľadajú uplatnenie za hranicami Slovenska, niekedy aj mimo Európy. Neodchádzajú do zahraničia preto, aby skúsili svet a niečo sa naučili, ale odchádzajú preto, že doma nemajú podmienky na prácu. Zvýšenie platov a zlepšenie spoločenskej akceptácie musí byť preto sprevádzané aj dostatočnou vybavenosťou pracovísk, pretože s tridsaťročnými prístrojmi a zariadením laboratórií sa „diera do sveta“ neurobí. Uspokojenie z ich práce môže byť znásobené aj uplatnením výsledkov riešenia výskumných prác a projektov v podnikateľskej praxi, nájdenie nových zdrojov príjmu napr. vytvorením vlastnej firmy, ktorej podnikateľská činnosť vychádza z poznatkov výskumnej činnosti mladého vedca. 1 Postup realizácie projektu Problematika prepojenia univerzít na podnikateľské prostredie je riešená v SR v mnohých projektoch. Jedným z nich je aj projekt, ktorý má názov: „Zlepšenie podmienok pre využívanie vedecko-technického potenciálu mladých vo výskume“ a ktorý je riešený Žilinskou univerzitou za účasti niekoľkých slovenských univerzít (TU Zvolen, UMB Banská Bystrica, STU Bratislava) a niektorých slovenských inštitúcií a podnikateľských subjektov. Táto úloha bola svojim obsahom zaradená pod program, ktorý sa zaoberá rozvojom osobnosti a talentu mladých vedcov do 35 rokov. V centre pozornosti je skupina mladých vedcov, z ktorých väčšina sa nachádza v treťom stupni vysokoškolského štúdia – doktorandskom štúdiu (po bakalárskom a magisterskom, resp. inžinierskom štúdiu) na všetkých univerzitách na Slovensku. Súčasnú situáciu v oblasti doktorandského štúdia je však možné charakterizovať v Slovenskej republike aj tým, že transfér poznatkov, ako výsledok riešenia práce mladých vedcov a doktorandov na jednotlivých univerzitách v Slovenskej republike nedosahuje potrebnú úroveň. Existujúce malé a stredné podniky, na ktoré sa v rámci riešenia tohto projektu primárne upriamuje pozornosť, nedostatočne využívajú výstupy z riešených dizertačných a vedeckovýskumných prác pre zvýšenie ich produktivity a konkurencie schopnosti. V neposlednej miere ide iba 131


o ojedinelé prípady, kedy sú mladí vedci a doktorandi, na základe úspešne vyriešenej vedeckej alebo doktorandskej práce ochotní a schopní naštartovať vlastné podnikanie v firmách typu spin-off alebo start-up. Predpokladom úspešného vyriešenia predmetného projektu je spracovanie podrobnej analýzy súčasného stavu v oblasti transferu technológií v nadväznosti na diagnostikáciu kvality vedeckovýskumnej práce na vysokých školách a v kvantifikovaní aktuálnosti tém výskumných a doktorandských prác, vyplývajúcej z potrieb podnikateľského prostredia. Takto spracovaná analýza sa stala východiskovou základňou pre návrh indikátorov kvality výsledkov riešení mladých vedcov v zmysle ich využiteľnosti v podnikateľskej praxi ako aj vhodných legislatívnych úprav pre podporu transferu technológií, pre vznik medzičlánkov medzi univerzitami a malými a strednými podnikmi (Technology Transfer Offices, resp. Industrial Liaison Offices), ako aj niekoľkých (pilotných) „spin off“ firiem, ktoré zabezpečia pracovné a vedomostné uplatnenie nadaných mladých vedcov a doktorandov v Slovenskej republike a znížia tak riziko ich možného záujmu o prácu v zahraničí. Medzi základné ciele riešenia projektu bolo počas dvoch rokov: • analyzovať súčasný stav legislatívy z hľadiska prepojenia univerzitného prostredia s podnikateľskou praxou, • spracovať podklady pre: o prieskum nízkeho záujmu podnikateľskej sféry o výsledky vedeckovýskumnej práce, o zisťovanie súčasných a navrhovanie nových identifikátorov kvality spracovania vedeckovýskumných prác, o identifikovanie možností spolupráce mladých vedcov s podnikateľským prostredím, • navrhnúť a overiť efektívne prístupy k zlepšeniu stavu v oblasti prepojenia mladých výskumných pracovníkov s podnikateľskou praxou. Medzi čiastkové ciele riešenia úlohy patrí aj: • návrh systému hodnotenia aktuálnosti dizertačných prác z hľadiska ich uplatnenia v praxi, • spracovanie modelu fungovania spin-off firiem, v ktorých by mladí vedci aplikovali výsledky riešení svojich doktorandských prác a na základe aktuálnosti a životaschopnosti týchto prác by zakladali svoje vlastné podnikanie, • organizácia odborných stretnutí, workshopov a konferencií, na ktorých by obidve hlavné zúčastnené strany – doktorandi i zástupcovia podnikateľských subjektov jasne deklarovali svoje námety k riešeniu ich vzájomného prepojenia, pričom dopad takéhoto prepojenia by bol pre obidve zúčastnené strany výrazne pozitívny,

132


• hľadanie dlhodobých partnerstiev medzi univerzitným a podnikateľským prostredím, • vytváranie podporných štruktúr pre efektívny transfér technológií, pričom ako modelový príklad môže byť považované zriadenie technologického inkubátora na pôde Vedecko-technologického parku v Žiline. Jednou z etáp riešenia, ktorá pomôže k dôkladnej analýze súčasného stavu vo väzbe na stupeň dosahovaného transferu technológií, resp. hľadanie ciest na jeho zintenzívnenie a skvalitnenie je rozsiahly prieskum, ktorý je uskutočnený prostredníctvom elektronického dopytovania na všetkých slovenských univerzitách a na dostatočne veľkej vzorke malých a stredných podnikateľov, ktorí podnikajú na území Slovenskej republiky. Ciele dopytovania sú špecificky definované pre akademickú pôdu a pre podnikateľské subjekty. Na akademickej pôde bolo zisťovanie zamerané na identifikáciu a kvantifikáciu charakteristík doktorandského štúdia vo väzbe na transfér jeho výsledkov do podnikateľskej praxe. V podnikateľských subjektoch išlo o zistenie príčin nízkeho záujmu podnikateľskej sféry o výstupy vedeckej práce mladých vedcov. Segment respondentov, tvorený z mladých vedcov, primárne vyjadroval svoj názor k: • aktuálnosti tém dizertačných prác, ktoré spracovávajú, • skúsenostiam z priameho kontaktu s firmou, ktorá by mohla mať záujem o výsledky spracovania, • záujmu o vytvorenie vlastnej firmy, ktorej predmet podnikania by vyplynul z výsledkov riešenia vedeckej práce a odhadu jeho životaschopnosti v podnikateľskom prostredí v Slovenskej republike. • Zisťovania pri segmente školiteľov sa zamerali predovšetkým na: • spôsob vytvárania návrhu tém dizertačných prác a metodológiu overovania (testovania) ich aktuálnosti pre prax, • hodnotenie spolupráce medzi univerzitnou a podnikateľskou sférou pri spracovávaní dizertačných prác a nutnosti existencie takejto spolupráce, • vyjadrenie názoru na druh (charakter) malých a stredných firiem, ktoré sú otvorené pre transfér poznatkov do vlastnej podnikateľskej praxe. Segment malých a stredných podnikov sa v rámci prieskumu vyjadroval k: • stupňu spolupráce a skúsenostiach zo spolupráce ich firmy s univerzitným prostredím, • aktuálnosti riešených dizertačných a výskumných prác, • stupňu informovanosti o kvalitných riešeniach dizertačných a výskumných prác v univerzitnom prostredí • záujmu zamestnať mladého vedca, resp. spolupracovať s ním v prípade, ak by výsledky jeho práce boli pre firmu prospešné.

133


2 Predbežné výsledky z projektu Z prieskumu boli získané veľmi zaujímavé výsledky, ktoré jednoznačne poukazujú na nutnosť zlepšenia situácie v prepojení univerzitného a podnikateľského prostredia s cieľom využívania výsledkov prác mladých vedcov v malých a stredných podnikov, ktoré majú veľký záujem na zvyšovaní stupňa inovatívnosti vo svojom podnikaní. Potvrdilo sa, že najvýznamnejšiu úlohu zo strany výberu tém dizertačných prác zohrávajú školiace pracoviská – katedry. Viac ako polovica doktorandov a mladých vedcov do 35 rokov ( ďalej pre zjednodušenie názvu: doktorandi) považuje riešenú tému dizertačnej alebo výskumnej práce ( ďalej pre zjednodušenie názvu: dizertačná práca) za aktuálnu a štvrtina respondentov – doktorandov sa domnieva, že nimi riešená téma dizertačnej práce je vysoko aktuálna z hľadiska riešenia najzávažnejších problémov spoločnosti a podnikateľskej praxe. Prevažná väčšina respondentov jednoznačne súhlasí s tým, aby témy dizertačných prác vychádzali z potrieb podnikateľskej praxe a riešili konkrétny problém v podniku. Vyše 40 % respondentov uvádza, že sa pri riešení dizertačnej práce kontaktovala s konkrétnou firmou len občas, a to z dôvodu, že potrebovali určité informácie pre predmetné riešenie. Závažné je zistenie, že práce sa v takmer 30 % riešia iba na teoretickej báze a pre ich riešenie nie je kontakt s praxou potrebný. Približne 90 % respondentov neodpovedalo na spôsob, akým firma prijala snahu doktoranda o kontakt. Tento výsledok ovplyvnil fakt, že na túto otázku mali odpovedať len tí respondenti, ktorí sa o takýto kontakt usilovali. Ak však k takémuto prepojeniu doktoranda a firmy došlo, bolo správanie firmy nanajvýš ústretové. Podobné výsledky prieskumu boli zaznamenané aj pri otázke smerujúcej k skúsenostiam doktorandov v oblasti záujmu firiem o výsledky ich práce. 90 % respondentov neodpovedalo (zrejme ku kontaktu s firmou bezprostredne nedochádzalo), avšak v prípadoch, keď spolupráca akademickej a podnikateľskej sféry bola rozvinutá, dochádzalo k pozitívnej odozve na preberanie výsledkov riešenia do praxe. Časť doktorandov sa však domnieva, že o výsledkoch ich práce firmy nevedia a ani sa nemajú odkiaľ dozvedieť. Nadpolovičná väčšina respondentov sa domnieva, že teoretické a praktické výsledky riešení dizertačných prác sú aspoň čiastočne využiteľné v praxi. Takmer štvrtina respondentov – doktorandov je presvedčená o využiteľnosti ich riešení v praxi v plnej miere. Zo všetkých respondentov – doktorandov približne tretina by mala záujem vytvoriť si novú firmu, ktorá by mala charakter high-tech agentúry s poslaním smerujúcim k rozvoju a aplikácie najnovších poznatkov vedy do praxe a rovnaké množstvo respondentov by záujem o tento druh podnikania jednoznačne malo, avšak vyslovili obavu o nedostatku svojich skúseností a vedomostí o samotnom podnikaní. Podnikateľské subjekty vo väčšine prípadov o možnosti spolupráce medzi výskumnou, univerzitnou sférou a sférou malého a stredného podnikania nevedia. Takmer 50 % firiem sa s riešenými dizertačnými prácami vôbec nestretla a ak áno, takmer štvrtina ich považuje za odtrhnuté od praxe. Napriek tomu, že väčšina firiem nemá doteraz skúsenosti zo spoluprácou s doktorandmi, nebránia sa spolupráci, ak by ku nej došlo v budúcnosti. Za závažný negatívny výsledok zisťovania sa považuje fakt, že viac ako polovica firiem, ktoré mali kontakt z doktorandmi uviedla, že výsledky riešení

134


neprispeli priamo k zlepšeniu inovačných aktivít ich firmy. Avšak takmer dve tretiny opýtaných verí, že užšia spolupráca firiem s univerzitným prostredím by bola obojstranne prospešná. Firmy vo všeobecnosti nepoznajú súčasný systém informovanosti o riešených výskumných prácach. Privítali by predovšetkým priame oslovenie firiem zo strany univerzity. Napriek pomernej vyrovnanosti medzi tými firmami, ktoré by zamestnali alebo spolupracovali s riešiteľmi dizertačných prác a tými, ktorí by z určitých, hlavne ekonomických dôvodov o takúto spoluprácu nemali záujem, prevládol v konečnom dôsledku pozitívny názor. Za príspevok k rozvoju konkurencie schopnosti výrobkov a služieb považuje takmer 60 % opýtaných podnikateľských subjektov vytváranie agentúr, ktorých podnikateľskou aktivitou bolo rozvíjať a aplikovať najnovšie poznatky vedy a výskumu do praxe. Prieskum ukázal, že takmer polovica školiteľov zadáva témy dizertačných prác na základe ich hlbšieho poznania v určitej špecializácii. Asi tridsať percent respondentov – školiteľov už deklaruje prepojenie na potreby praxe. Väčšina si aktuálnosť zadanej témy neoveruje v praxi – využíva vlastný úsudok, resp. konzultuje aktuálnosť témy s kolegami na akademickej pôde. Viac ako polovica školiteľov sa kladne vyjadruje k potrebe spolupráce s praxou len za predpokladu, že je to bezpodmienečne potrebné pre dosiahnutie potrebných výsledkov riešenia. Výhody spracovania reálnych a nie fiktívnych údajov ( práve na základe spolupráce s praxou) uznáva iba necelá štvrtina respondentov – školiteľov. Pohľad a skúsenosti školiteľov na už existujúce kontakty s podnikateľskou praxou ju hodnotia ako dobré až veľmi dobré. Takmer polovica respondentov školiteľov nevedela odpovedať na to, či vyriešené práce našli uplatnenie v praxi. Avšak takmer jednoznačne konštatujú, že len firmy s prívlastkom „inovatívne“ majú vo väčšine prípadov schopnosť otvoriť sa transferu poznatkov z oblasti vedy a výskumu. Kvantitatívna vyrovnanosť odpovedí vznikla pri vyjadrení názorov na zvažovanie možnosti založenia novej firmy so strany doktoranda, ktorý svoje podnikanie založí na úspešných výsledkoch riešenia dizertačnej práce už pri zadávaní témy tejto práce. Tretina školiteľov vyjadrila presvedčenie, že pri zadávaní témy na túto skutočnosť myslí, tretina to vidí ako problém doktoranda a tretina neodpovedala na takto stanovenú otázku a ani ju nekomentovala. S výrazne kladnou odozvou sa stretol námet, ktorý spočíval vo vzniku nových high-tech agentúr (napr. pri fakultách a univerzitách), ktorých podnikateľskou aktivitou by bol rozvoj a aplikácia najnovších poznatkov vedy a výskumu do praxe v malom a strednom podnikaní v Slovenskej republike. Predmetný prieskum predstavuje kritické zhodnotenie súčasnej úrovne spolupráce univerzitného a akademického prostredia a z toho vyplývajúci návrh opatrení na zlepšenie existujúceho stavu. Išlo o zistenie a potvrdenie ochoty k zlepšeniu vzťahov medzi akademickou pôdou a malými a strednými podnikmi a uvedomenie si z toho vyplývajúcich obojstranných výhod spolupráce a potvrdenie podpory vzniku firiem, ktoré by boli zamerané na transfér poznatkov z univerzitného prostredia do podnikateľskej praxe.

135


Výsledkom riešenia projektu je aj návrh konkrétnych modelov prepojenia podnikateľskej a akademickej pôdy v SR. Pre ilustráciu výsledkov riešenia projektu je možné uviesť niekoľko typov možného prepojenia. 1. Model prepojenia fakultného prostredia – komunity doktorandov s podnikateľským prostredím (ILO, centrum) Je to model, ktorý vo vysokej miere využíva vedecko-technický potenciál fakulty alebo aj univerzity predovšetkým však študentov diplomantov, doktorandov aj mladých výskumných pracovníkov, katedier pre riešenie rozvojových problémov regiónu. Pracovisko pracuje s vlastnými finančnými prostriedkami, ktoré získava z podnikateľského prostredia za pomoci vedecko-výskumnej základne fakulty. Združuje aktívnych doktorandov, ktorí študujú prostredie v okolí univerzity alebo fakulty, nadväzujú kontakty s priemyselným prostredím aj za pomoci katedier, jednotlivých pracovníkov fakulty. V počiatočných fázach budovania tohto modelu poskytuje fakulta priestor, laboratória pre praktickú výskumnú činnosť, orientuje diplomové práce, dizertačne a výskumné práce tak, aby boli aplikovateľné v okolitom prostredí. Ich zadávanie sa konzultuje s príslušnými odberateľmi – forma kontaktov bude riešená. Z organizačného hľadiska môže mať takéto pracovisko, ako iniciačné centrum doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov, buď charakter centra bez formalizovanej organizačnej štruktúry v rámci fakulty (améba, či virtuálne centrum, sieť), ktorého cieľom je vytvárať ad hoc kolektívy vedcov za účelom riešenia špecifických jednotlivých projektov orientovaných na MSP alebo charakter samostatného pracoviska s vlastnými finančnými prostriedkami na úrovni katedier a fakúlt.

ILO Centrum

K3 K1 Kn K1

Obr. M odel prepojenia univerzitného prostredia s prostredím M SP pom ocou centra (ILO resp. CRD)

136

PROSTREDIE

K2

VEDECKÉ SLUŽBY

ŠTUDENTI, DOKTORANDI, MLADÍ VED.PRACOVNÍCI

K1

MSP

FAKULTA


2. Model prepojenia dvoch prostredí pomocou modelu spin-off firmy Ďalšou možnosťou pre vytvorenie pevnejších väzieb medzi fakultou a podnikateľským prostredím je model spin-off firmy. Umožňuje fakulte, jej pracovníkom, doktorandom vyčleniť činnosti, ktoré priamo nesúvisia s vedeckopedagogickou činnosťou fakulty do firmy, ktorá bude stanovené činnosti zabezpečovať. V záujme zabezpečenia trvalého prepojenia dvoch prostredí, v záujme zaistenia transferu poznatkov vedecko-výskumnej činnosti do prostredia MSP sa ukazuje ako nevyhnutné vyčleňovať činnosti týkajúce sa inovačných procesov, činnosti súvisiace sa aktivitami doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov , ktoré budú základom činnosti spin-off firmy. Metódu „Spin-off“ je možné zjednodušene definovať ako vyčleňovanie malých a stredných podnikov z veľkých štátnych alebo privatizovaných podnikov, vrátane fakúlt a univerzít, pričom predmetom vyčlenenia sú nestrategické činnosti priamo alebo nepriamo súvisiace s nosnými aktivitami podniku, resp. strategické riadenie ľudských zdrojov, t.j. riešenie otázok zamestnanosti, či už akútnej, neplánovanej prezamestnanosti alebo plánovaných, očakávaných adaptácií podniku na novovznikajúcu situáciu, napr. nadstav zamestnancov v súvislosti so zavedením nových technológií, ale tiež využívanie nových zdrojov, doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov pre potreby rozvoja MSP v regiónoch. Ako vhodné aktivity tohto typu prepojenia sa javia: • informačné služby - ustavenia regionálneho koordinátora, inventarizácia aktívnych firiem a podnikateľských činností existujúcich v regióne, vytvorenie jednotného a spoločného informačného systému, poskytovanie informácií podnikateľom, podnikom v regióne, podpora spolupráce medzi podnikateľmi v regióne, nadväzovanie obchodných/podnikateľských kontaktov, • vedecko-technické služby pre MSP bez vlastnej vedecko-technickej základne , certifikácie, laboratórne práce rôzneho charakteru, manažment kvality, • rozšírenie ponuky a priestoru pre podnikanie – podnikateľské inkubátory a podnikateľské centrá, renovácie a rekonštrukcie obchodných a podnikateľských priestorov/budov, príprava pozemkov pre investície malých a stredných podnikateľov, • sprístupnenie finančných zdrojov pre podnikateľské aktivity - garančný fond, investičné ponuky, dotácie úrokov. 3. Model prepojenia dvoch prostredí pomocou modelu start-up firmy – ďalšia možnosť pre lepšie uplatnenie absolventov doktorandského štúdia Start-up je mladá začínajúca firma vyvíjajúca či využívajúca nové technológie a média a je založená za pomoci súkromných prostriedkov. Jej cieľom je budúci rast často s pomocou kapitálu, ktorý poskytnú investori. Model prepojenia univerzitného prostredia s MSP pomocou firmy start-up (agentúry) je možné schematický znázorniť nasledovne: 137


VEDECKÉ SLUŽBY

ŠTUDENTI DOKTORANDI

K1

K2

K3

Kn

MSP

AGENTÚRY

PROSTREDIE

FAKULTA

K1

Obr. Model prepojenia univerzitného prostredia s prostredím MSP prostredníctvom agentúr (start-up)

4. Systém prepojenia univerzitného prostredia s prostredím MSP pomocou podnikateľského inkubátora Podnikateľský inkubátor je v slovenských podmienkach pomerne nový, hybridný typ nástroja ekonomického rozvoja, ktorý spája funkcie podnikania, podpory obchodu a rozvoja sídel. Svetové skúsenosti ukazujú, že inkubátor môže byť účinnou pákou pre tvorbu zamestnanosti, komercializáciu nových technológií a rozvoj lokálnych ekonomík. Podnikateľský inkubátor poskytne podnikateľom priestory na realizáciu ich podnikateľských zámerov spolu s príslušenstvom, pomocnými, školiacimi a poradenskými službami, prísunom informácií a zabezpečením potrebných kontaktov. Medzi výhody podnikateľského inkubátora pre klientov patrí dlhodobá starostlivosť o klientov, finančná a technická podpora klientov, poradenstvo vykonávané internými a externými poradcami, školiaca činnosť a školiace programy, konferencie a semináre na rôznych úrovniach. V súčasnosti sú známe 2 skupiny inkubátorov: • viacúčelové inkubátory, ktoré prijímajú akúkoľvek komerčnú oblasť podnikania, • špecializované inkubátory, zameriavajúce sa výlučne len na určitú oblasť (napr. high-tech sektor). Okrem tradičných inkubátorov v poslednej dobe vznikajú aj tzv. virtuálne inkubátory. Tieto neposkytujú priestory pre firmy, ale len poradenské služby, zostavujú databázu projektov, nápadov, t.j. plnia funkciu sprostredkovateľa medzi autormi rôznych myšlienok a projektov a potenciálnymi investormi. Takýto typ inkubátora často funguje prostredníctvom internetu, kde je možné on-line sa poradiť s odborníkmi, nájsť partnerov pre realizáciu určitého podnikateľského zámeru a pod.

138


Keďže projekt ešte nie je ukončený (jeho predpokladané ukončenie je december 2005), implementácia výsledkov bude naďalej dopracovaná. Záver Jednou z najvýznamnejších súčastí riešenia projektu je implementácia efektívnych prístupov prepojenia mladých výskumných pracovníkov s podnikateľskou praxou a to v prvom roku riešenia projektu : • vznik výcvikového centra VYCEN pri Vedecko – technologickom parku Žilina, za účelom prípravy manažérov nových typov firiem pri univerzitách, fakultách; • vybudovanie Centra rozvoja doktorandov pri UMB Banská Bystrica, s úlohami priamo nadväzujúcimi na ciele predmetného projektu; • vytvorenie fungujúcej firmy v rámci podnikateľského inkubátora VTP Žilina, ktorá bola založená doktorandom Žilinskej univerzity priamo na základe podnikateľského nápadu, ktorý vznikol na základe výsledkov riešenia jeho dizertačnej práce (riadiaci mechanizmus pre čističky odpadových vôd – ADIOS). Úspešné vyriešenie tejto úlohy dáva dobrý predpoklad pre naplnenie základného cieľa – zlepšenie spoločenského uznania mladých výskumných pracovníkov cestou prepojenia výskumného potenciálu univerzity so sférou malých a stredných podnikov a transferu poznatkov vedy a výskumu do podnikateľskej praxe malých a stredných podnikov v Slovenskej republike pre zvýšenie ich inovatívnosti a konkurencie schopnosti. Použitá literatúra:

1. Rostášová, M. 2004. Čiastková správa z úlohy štátneho programu vedy a výskumu č. 2003 ŠP 20 02805 03, Žilinská univerzita v Žiline, november 2004. 2. Zaušková, A., Kusá, A. 2004. Správa k priebežnej oponentúre z úlohy štátneho programu vedy a výskumu č. 2003 ŠP 20 02805 03, Žilinská univerzita v Žiline, november 2004. 3. Kavecký, J., Čorej, J. 2004. Správa z riešenia úlohy štátneho programu vedy a výskumu č. 2003 ŠP 20 02805 03. Model spolupráce medzi univerzitou, fakultou a priemyselným prostredím, Žilina, november 2004.

doc. Ing. Mária Rostášová, PhD. vedoucí Oddelenia technológie, mechanizácie a automatizácie spojov Katedra spojov Žilinská univerzita v Žiline Univerzitná 8215/1 010 26 Žilina Slovenská republika [email protected]

139


doc. Ing. Anna Zaušková, PhD. proděkanka pro výchovno-vzdelávací činnost vedoucí katedry marketingu, obchodu a svetového lesníctva Technická univerzita vo Zvolene T.G. Masaryka 2117/24 960 53 Zvolen e- mail: [email protected] doc. Ing. Alena Kusá, PhD. katedra marketingu, obchodu a svetového lesníctva Technická univerzita vo Zvolene T.G. Masaryka 2117/24 960 53 Zvolen e- mail: [email protected],

140


Priame zahraničné investície a inovačná aktivita: skúsenosti Slovenskej republiky Monika Šestáková Úvod Transnacionálne spoločnosti sú dnes kľúčovým subjektom v globálnom inovačnom procese. Kontrolujú a financujú rozhodujúci podiel svetového priemyselného výskumu a vývoja, rozhodujú o praktickej realizácii a alokácii veľkej časti inovácií – či už priamo, prostredníctvom siete svojich podnikov alebo nepriamo, prostredníctvom kooperačných vzťahov, výskumných konzorcií alebo jednoducho kúpou podnikov, ktoré sú z hľadiska inovačných nápadov zaujímavé. Hlavným kanálom medzinárodného transferu nových výrobkov a technológií sa čoraz viac stávajú priame zahraničné investície, ktoré umožňujú efektívnu kontrolu inovačného procesu v globálnom meradle a presadzovanie jednotnej inovačnej stratégie. Z hľadiska hostiteľských krajín – krajín, kde sa uskutočňujú priame zahraničné investície – je významné to, že pri takejto forme transferu sa kombinuje transfer materializovaných technológií s transferom nehmotných aktív (know-how, softvér, manažérske skúsenosti ap.) a samozrejme aj finančných zdrojov. Krajiny strednej Európy vkladali a vkladajú veľké nádeje v súvislosti s modernizáciou svojich ekonomík a zintenzívnením inovačnej aktivity práve do priamych zahraničných investícií. Bez týchto investícií by zrejme neboli schopné zabezpečiť rýchlu a účinnú adaptáciu na súčasné smery technického rozvoja a dosiahnuť zvýšenie konkurenčnej schopnosti na svetovom trhu. To ešte vo zvýšenej miere platí po vstupe do Európskej únie. Na jednej strane je tento vstup faktorom, ktorý podľa všeobecných očakávaní povedie k zvýšeniu prílevu zahraničných investícií (najmä v krajinách, ktoré predtým v tejto oblasti zaostávali), na druhej strane práve zahraniční investori sú schopní lepšie zabezpečiť, aby sa podniky lokalizované v nových členských štátoch vedeli lepšie presadiť na veľkom európskom trhu. Príspevok vychádza z výsledkov medzinárodného projektu „EU Integration and the Prospects for Catch-Up Development in CEECs. The Determinants of the Productivity Gap.“ (2001-2004). Projekt bol súčasťou 5. rámcového programu EU a zameriaval sa na rozličné faktory vplývajúce na vývoj produktivity v krajinách strednej Európy. Medzi týmito faktormi pripadá významná úloha inováciám a zahraničným investíciám, ktoré sa obvykle pokladajú za hybnú silu modernizácie. Na základe dotazníkového prieskumu v podnikoch zahraničných investorov sa získali zaujímavé údaje aj o vplyve na inovačnú aktivitu v piatich krajinách (Poľsko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko a Estónsko). Hlavné smery vplyvu PZI na inovačnú aktivitu v hostiteľskej krajine Priame zahraničné investície môžu vplývať na inovačnú aktivitu v hostiteľských krajinách v zásade dvoma hlavnými formami: 1. Priamym transferom technológie z materskej spoločnosti (alebo z iných dcérskych spoločností materskej firmy) do lokálnych podnikov. Môže ísť o transfer materializovaných technológií (nové stroje a zariadenia, nové výrobky 141


ap.), ale aj o transfer technológií v nematerializovanej podobe (know-how, manažérske skúsenosti, školenia zamestnancov ap.). Práve forma priameho transferu je rozhodujúca, pričom podniky v rozličných krajinách sa začleňujú do celkovej globálnej siete TNC a ich úloha sa podriaďuje globálnej inovačnej stratégii. Inovačná stratégia sa formuje mimo územia príslušnej hostiteľskej krajiny, no jednotlivé štáty môžu do určitej miery ovplyvniť (napríklad kvalifikáciou pracovných síl, podporou rozvoja priemyselných parkov, daňovými opatreniami, celkovou absorbčnou schopnosťou ekonomiky na inovácie), akú mieru autonómie v inovačnom procese získajú dcérske spoločnosti TNC v príslušnej krajine. O vplyve priameho transferu technológie na ekonomiku hostiteľských krajín sa v literatúre veľa diskutovalo, pričom konkrétny dopad môže byť rozdielny v rozličných štátoch. 2. Nepriamymi efektmi zahraničných investícií (spillover effect), kde možno zaradiť napr. stimulovanie inovácií v dodávateľských a odberateľských firmách, stimulovanie inovácií prostredníctvom siete lokálnych podnikov, spoluprácu zahraničných investorov s miestnymi univerzitami a výskumnými inštitúciami, školenia pracovníkov, ktorí môžu získané vedomosti a zručnosti využiť aj v iných firmách, zintenzívnenie konkurencie, ktoré núti lokálnych výrobcov adaptovať sa a zavádzať inovácie atď. Nepriame efekty môžu byť veľmi dôležitým faktorom v celkovom rozvoji inovačného potenciálu príslušnej krajiny, čo je závažné najmä z dlhodobého hľadiska. Žiaľ, v krajinách strednej a východnej Európy sa tento nepriamy efekt zatiaľ výrazne neprejavil. Priame zahraničné investície v SR a ich štruktúra Slovenská republika dlhší čas zaostávala v príleve zahraničných investícií za ostatnými krajinami strednej Európy. Zásadná zmena nastala až v rokoch 2000 a 2002. ako vidno z nasledujúcej tabuľky. Tabuľka l Priame zahraničné investície do nefinančného sektora SR v rokoch 1998-2004 (údaje k 3l.12) Stav PZI v mil.SK Ročný prírastok Stav v mil. USD

Rok

v mil. SK

1998

65 637

17 248

1 778,16

1999

83 061

16 729

1 985,21

2000

161 988

97 454

3 418,27

2001

182 151

24 353

3 758,25

2002

255 434

174 180

6 380,11

2003

282 884

35 753

8 595,07

30.9.2004

305 942

18 343

9 415,92

Zdroj: NBS, Menový prehľad 11/2004, s. 46

142


Z celkového objemu PZI v nefinančnom sektore (spolu s bankovým sektorom je stav PZI k 30.9.2004 vyšší : 372 504 mil. Sk alebo 11 464,48 mil. USD) bolo 46,5% v priemysle. No v prírastku za január-september 2004 bol podiel priemyslu 68,9%. Práve tieto investície sú dôležité pre inovačnú aktivitu (Zdroj: tamtiež, s. 47-48). Z hľadiska vplyvu zahraničných investícií na celkový inovačný potenciál krajiny je dôležité, do akých odvetví investície smerujú. Či ide o odvetvia náročné na sofistikované technológie alebo o odvetvia s nízkou úrovňou technickej vybavenosti. V dotazníkovom prieskume v rámci spomínaného projektu sa aj mapovala odvetvová štruktúra podnikov v zahraničnom vlastníctve z hľadiska technologickej náročnosti príslušných odvetví. Použila sa pri tom klasifikácia odvetví podľa OECD na odvetvia s nízkou technológiou (low technology), nízkou až stredne vysokou technológiou (medium - low technology), strednou až vysokou technológiou (medium – high technology) a vysokou technológiou(high technology). Údaje za rok 2002 udáva Tabuľka č. 2. Tabuľka č. 2 Štruktúra zahraničných investícií podľa technologickej náročnosti odvetví Podiel investícií v príslušnej skupine odvetví na celkových zahraničných investíciách do výrobných podnikov (v %) Skupina odvetví podľa technologickej náročnosti

Podiel na celkových PZI do výrobných podnikov v SR (%) Nízka technológia 23,3 Nízka až stredná tech.. 55,3 Stredná až vysoká tech. 9,8 Vysoká technológia 11,6 Zdroj: Sabol – Hošková a kol. (2003), s. 18. Samozrejme, uvedené členenie je pomerne hrubé. Aj v rámci toho istého odvetvia môžu existovať aktivity s rozličným stupňom sofistikácie technológií a záleží od stratégie zahraničného investora, či sa uskutočňujú v hostiteľskej krajine alebo v materskej krajine. Žiaľ, zatiaľ v SR vyzerá situácia tak, že prevládajú aktivity nízkej a strednej technológie a ich pomer sa ešte zvýši v súvislosti s plánovaným rozvojom automobilového priemyslu. Pritom v rámci týchto odvetví operácie s najvyššou technologickou náročnosťou sa uskutočňujú v materskej krajine zahraničného investora.. Podiel odvetví s vysokou technológiou je pomerne nízky. Priamy transfer technológie z materskej spoločnosti Rozhodujúcou formou vplyvu zahraničných investorov na inovačnú aktivitu v SR je priamy transfer technológie z materskej spoločnosti do zahraničných dcérskych spoločností. O tom, aké nové výrobky sa v týchto dcérskych spoločnostiach majú vyrábať, aké výrobné technológie sa majú používať a kde sa majú výrobky

143


predávať, sa rozhoduje v centrále spoločnosti Ide teda o inovačnú stratégiu, ktorá sa formuje v zahraničnej materskej spoločnosti. Takýto prístup je celkom logický, ak zvážime prevažne exportnú orientáciu produkcie týchto podnikov a ich zameranie na využívanie komparatívnych výhod najmä nižších mzdových nákladov, pričom ale ide o kvalifikovanú pracovnú silu. Podľa dotazníkového prieskumu export tvorí 57% tržieb skúmaných podnikov, pričom priemer za všetky analyzované krajiny strednej Európy je 45% [Radoševic – Rojec (2003), Tab.5.3, s.23]. V niektorých podnikoch v SR je podiel exportu vyše 90%.Pri takejto orientácii nie je dôležitý lokálny marketing a formovanie inovačnej stratégie vychádzajúcej z potrieb miestnych zákazníkov nehrá dôležitú úlohu. Ak sa výrobky predávajú na zahraničných trhoch, tam sa rozhodne, aké výrobky sú žiadané, aká má byť kvalita ap. Autonómia miestnych podnikov v inovačnom procese – ak ho chápeme ako celý proces od zrodu novej myšlienky, cez jej praktické zavedenie do výroby a predaj nových výrobkov zákazníkom – sa sústreďuje na tie oblasti, kde je dôležitá lepšia znalosť miestnych podmienok. Ide predovšetkým o logistiku, aktívny podiel na čo najrýchlejšej implementácii nových technológií (vrátane organizácie práce a motivácie zamestnancov v tejto oblasti), aktívny prístup k zlepšovaniu kvality v súlade so štandardmi, ktoré určuje zahraničný investor a napokon iniciatívu v oblasti znižovania nákladov v rámci určitých hraníc.. To sa, samozrejme, premieta do významu vnútropodnikového účtovníctva a controllingu. Základné prístupy manažmentu inovácií však tiež určuje zahraničná materská spoločnosť – väčšinou v súlade so svojou celkovou stratégiou a podnikovou kultúrou. Rozhodujúcou formou transferu technológií je transfer v materializovanej podobe – t.j. transfer nového výrobného zariadenia, nových výrobkov. Tieto opatrenia nesporne prispeli k výraznej modernizácii podnikov zahraničných investorov, k výraznému rastu produktivity v porovnaní s miestnymi podnikmi (Pri celkovom značnom zaostávaní produktivity v priemysle SR za úrovňou pôvodných 15 krajín EU v niektorých podnikoch v zahraničnom vlastníctve produktivita dosahuje úroveň bežnú v podnikoch v materskej spoločnosti príslušnej firmy). Veľmi výrazný je predovšetkým rast kvality produkcie a napokon kvality všetkých činností, čo je dôležitou podmienkou úspechu na zahraničnom trhu. Až 60% skúmaných podnikov v SR pokladá práve zvýšenie kvality za rozhodujúcu zmenu po vstupe zahraničného investora.. Celkove sú podniky v zahraničnom vlastníctve lepšie pripravené na konkurenciu na veľkom európskom trhu než čisto slovenské podniky. Všetky tieto zmeny nesporne sú inováciami v porovnaní so situáciou v príslušných miestnych podnikoch pred vstupom zahraničného investora. Väčšinou ide o radikálne zmeny z ich pohľadu. Aká je úroveň týchto technológií v globálnejšom meradle, aké technológie (z hľadiska fázy životného cyklu technológií) sa prenášajú, nemožno všeobecne povedať, pretože väčšina respondentov na túto otázku neodpovedala. Zrejme ide o výrobky a technológie, ktoré sa už v materskej spoločnosti, či inde v zahraničí, používajú, kde existuje know-how, skúsenosti s ich praktickou implementáciou i odbytom. No v slovenských podmienkach sú tieto výrobky a technológie nové. Pri súčasnej intenzite konkurencie na svetovom trhu však nemôže byť zaostávanie veľké, pričom riziko je nižšie, než keby sa zavádzali úplne

144


nové výrobky a technológie. V niektorých prípadoch však ide aj o zavádzanie nových modelov v meradle celej TNC – ak sú pre to vhodné podmienky z hľadiska kvalifikácie zamestnancov, ich schopnosti osvojovať si nové technológie. Inovácie tohto typu väčšinou nie sú spojené s lokálnym výskumom a vývojom, opierajú sa o výsledky výskumu a vývoja a praktické skúsenosti v materskej spoločnosti. Práve zaostávanie lokálneho výskumu a vývoja je hlavným problémom tohto typu inovácií a modernizácie, ktorá síce prináša v krátkom období pozitívne výsledky, no neprispieva k dlhodobému rozvoju inovačného potenciálu krajiny. V zásade sa iba prehlbuje technologická závislosť od zahraničných investorov (a veľmi často aj závislosť v oblasti kontroly kvality). Aj keď údaje o výdavkoch na výskum a vývoj a počte patentov nestačia na celkovú charakteristiku inovačného potenciálu krajiny, môžu byť zaujímavým ukazovateľom. Podľa údajov Štatistického úradu SR (za rok 2001) výdavky na výskum a vývoj zahraničných spoločností v SR boli 734,416 mil. SK, kým domáce podniky, ktorých finančná situácia bola podstatne horšia, venovali v tom istom roku na výskum a vývoj 2 126,158 ,mil. Sk. Tlak konkurencie slovenské podniky zrejme prinútil hľadať východisko aj vo výskume a vývoji, no nie vždy s komerčným úspechom. Na druhej strane dcérske spoločnosti zahraničných firiem majú výrazne vedúce postavenie v registrácii patentov a kúpe licencií – čo je väčšinou forma transferu znalostí z materskej spoločnosti. Zahraničné spoločnosti kúpili v rokoch 1997-2001 136 licencií, kým domáce, slovenské podniky iba 89 licencií. Počet aktívnych licencií, predaných do zahraničia, je veľmi nízky. Domáce podniky za uvedené obdobie predali 35 licencií, no dcérske spoločnosti zahraničných firiem ešte menej – 11 licencií.(Štatistický úrad, 2002). Aj tieto čísla ukazujú, že zahraniční investori nepokladajú lokálny výskum a vývoj za dôležitý zdroj inovačných impulzov. Pre medzinárodnú konkurenčnú schopnosť výrobkov je veľmi dôležitá kvalita výrobkov, pričom z hľadiska domácich firiem často ide o inkrementálne inovácie. V počte získaných certifikátov kvality, a najmä certifikátov poskytnutých zahraničnými organizáciami, výrazne vedú dcérske spoločnosti zahraničných firiem. Nepriamy efekt zahraničných investícií na inovačnú aktivitu v krajine Hlavnou formou nepriameho vplyvu PZI sú dodávateľsko- odberateľské vzťahy. Pokiaľ zahraničné dcérske spoločnosti využívajú miestnych dodávateľov, majú záujem na vysokej kvalite dodávaných komponentov a materiálu, a to si často vyžaduje aj inovácie. Získať presné štatistické údaje o intenzite tohto vplyvu je prakticky nemožné. Podľa podnikov – respondentov v spomínanom dotazníkovom prieskume väčšina komponentov sa dováža zo zahraničia. V dcérskych spoločnostiach zahraničných firiem na Slovensku iba 37% dodávok (v priemere) sa získava od domácich dodávateľov. Väčšina – a najmä technicky náročných komponentov - sa dováža z materskej spoločnosti. Miestni dodávatelia musia spĺňať vysoké nároky na kvalitu. Možno iba predpokladať, že splnenie týchto požiadaviek si vyžiadalo aj inovácie. No údaje o inovačnej aktivite dodávateľských podnikov chýbajú. Medzi nepriame efekty zahraničných investícií možno zaradiť aj pozitívne externality, ktoré zahraničné spoločnosti vytvárajú napríklad školením zamestnancov (získané poznatky možno väčšinou využiť aj v iných zamestnaniach, no pre lepšie 145


platové podmienky v zahraničných firmách motivácia pre prechod do domácich firiem nie je veľká), šírením moderných manažérskych techník, ktoré sú dôležité aj pre inovačný proces v širšom zmysle, zmenami v podnikovej kultúre ap. Aj vďaka činnosti zahraničných podnikov vznikajú na Slovensku schopní manažéri, ktorí dokážu úspešne riadiť podnik v súčasných náročných podmienkach, rozširujú sa najnovšie poznatky a know-how v oblasti logistiky, riadenia výroby, kontroly kvality, personálneho manažmentu. Dôležitú úlohu v rozvoji národného inovačného potenciálu zohráva spolupráca domácich univerzít a výskumných ústavov s priemyselnými podnikmi. V SR a aj v bývalej ČSFR existovalo množstvo pokusov zintenzívniť túto spoluprácu, no bez výraznejšieho úspechu. Pokiaľ spolupráca existovala, bola sporadická, založená skôr na osobných kontaktoch. Po radikálnych zmenách v podnikovej sfére sa tieto kontakty väčšinou narušili a nové sa nevytvárajú v potrebnej miere. Zahraniční investori sporadicky využívajú spoluprácu so slovenskými univerzitami a je to aj jedna z foriem vytvárania ich imidžu. Ak využívajú učiteľov univerzít napríklad na vypracovanie softvéru pre niektoré operácie, prípadne na testovanie kvality niektorých výrobkov a komponentov alebo na riešenie niektorých problémov adaptácie podnikovej kultúry, prispieva to aj k zvýšeniu know-how v slovenských inštitúciách a k tvorbe národného inovačného potenciálu. No z celospoločenského hľadiska je tento efekt minimálny. Vcelku možno povedať, že nepriamy vplyv zahraničných investícií na inovačnú aktivitu v SR je veľmi slabý (a väčšinou to platí aj o iných krajinách strednej Európy ). Nemožno sa zrejme spoliehať iba na to, že zahraničné investície automaticky vyriešia všetky problémy zaostávania v inovačnej aktivite. Niektoré závery Niet pochýb, že zahraničné investície výrazne prispeli k rastu produktivity, kvality a celkovej modernizácii podnikov, ktoré na Slovensku vlastnia. Tieto zmeny si vyžiadali aj určité inovácie – technologické, organizačné, inovácie v dodávateľskoodberateľských vzťahoch ap. Väčšinou išlo o zavádzanie takých zmien, ktoré už boli preverené v materskej spoločnosti či v iných jej zahraničných podnikoch a opierali sa o výsledky zahraničného výskumu a vývoja. Inovačná stratégia sa formovala v zahraničí, no jej konkrétne uplatnenie v SR záviselo aj od kvalifikácie pracovných síl, doterajších skúseností a know-how v niektorých priemyselných odboroch, politiky štátu (najmä v daňovej oblasti a pri budovaní infraštruktúry) a v značnej miere od nedostatočnej veľkosti a kúpyschopnosti domáceho trhu. Komplex týchto – a možno aj iných – faktorov viedol k výraznej proexportnej orientácii, čo sa odzrkadlilo aj v ohraničenej autonómii domácich podnikov v inovačnom procese. Základným problémom z hľadiska formovania dlhodobého inovačného potenciálu krajiny je, že zahraniční investori nepokladajú za dôležitý lokálny výskum a vývoj a aj ich nepriamy vplyv na rozvoj inovácií v hostiteľskej krajine je slabý. Neprispievajú teda k rozvoju toho, čo možno nazvať „národným inovačným systémom v užšom zmysle“ (Radoševic, 2004). Tu pripadá nezastupiteľná úloha štátu. Nestačí iba vytvárať priaznivé makroekonomické prostredie. Dôležitá je tiež štátna podpora výskumného potenciálu, vzdelávacieho systému a podpora vytvárania sietí domácich podnikov, zameraných na praktické zavádzanie inovácií. 146


LITERATÚRA 1. Národná banka Slovenska, Menový prehľad, 2004/11 2. Radosevic, S. – Majcen, B. - Rojec, M.: FDI Subsidiaries and Industrial Integration of Central Europe: Conceptual and Empirical Results. Working Paper. Institute for Economic Research, Halle, 2003 3. Radosevic, S. : What Future for Science and Technology in Central and Eastern European Countries in the 21st Century? Research paper to be published in: Meske, W. (ed.)Science and Technology in Eastern Europe at the Turn of the 20th Century. Central European University Press, Budapest 4. Sabol, T. – Hošková, A. et. al. : Mechanism of Productivity Growth through Inward Foreign Direct Investment, Country paper SLOVAKIA, TU Košice, 2003. 5. Štatistický úrad SR“, Ročenka výskumu a vývoja, Bratislava 2002.

doc. PhDr. Monika Šestáková, DrSc City University/Vysoká škola manažmentu Panónska cesta 17 851 04 Bratislava

147


Inovace v personálním řízení Štěpánka Uličná a Tomáš Rampas „Nikdy nebude vynalezen systém, který by zcela odstranil nutnost pracovat.“ Henry Ford Cílem článku je povzbudit všechny, kteří chtějí inovovat IS/IT především v oblastech personálního řízení. Zároveň však chceme upozornit na klamné představy a časté chyby, kterých se mnozí z nás dopouštějí při implementaci IS/IT. Firmy, které se rozhodnu pro vývoj nového IS či implementaci již vytvořených produktů, očekávají výrazné změny především v těchto oblastech: • snížení nákladů na administrativní činnosti, které budou vykonávány např. samoobslužným systémem na síti, • zvýšení produktivity práce, • zpřehlednění a zefektivnění procesů. Všechna tato očekávání jsou logickými cíli managementu společností. Zklamání přichází ve chvíli, kdy i přesto, že vývoj a implementaci IS realizuje renomovaná softwarová společnost na trhu, dochází ke: • zvýšení nákladů, • snížení produktivity práce, • zhoršení atmosféry na pracovišti, • zhoršení komunikace, • odporu k dalším případným změnám, • posílení pozice odpůrců celého procesu. Následující část článku se bude věnovat především inovacím v oblasti řízení lidských zdrojů, zkušenostem s nimi a jak se ukáže, lze tyto zkušenosti a doporučení zobecnit a použít pro ostatní oblasti činnosti firem. Systémy řízení lidských zdrojů zaznamenaly značný pokrok oproti minulým letem. Hitem se stalo využívání tzv. síťově orientovaného personálního portálu. Tyto portály shromažďují informace z externích i interních zdrojů a mohou obsahovat nabídky vzdělávacích kursů, bonusů (nabídka výrobků firmy s výraznými slevami pro zaměstnance), spořících programů, apod. Proč by měl činit celou řadu rozhodnutí zaměstnanec? Copak personalisté nemohou zvládat veškeré činnosti jako dosud? Stejně jako dochází k zohlednění požadavků jednotlivých externích zákazníků společnosti, je třeba rozlišit požadavky jednotlivých interních zákazníků personálního oddělení. Ne všichni zaměstnanci budou motivováni stejně nastaveným programem odměňování. Ne všichni ocení příspěvek na sport. Ne každý uvítá příspěvek firmy k penzijnímu připojištění. Z toho vyplývá, že nároky na práci personalistů neustále rostou. Aby mohli naplnit očekávání managerů a všech vedoucích pracovníků, musí

148


svůj pohled zaměřit na jednotlivé zaměstnance. Vhodným příkladem pro nutnost individuálních mzdových, vzdělávacích a kariérních programů mohou být tzv. znalostní pracovníci. Tj. pracovníci, kteří pomáhají zavádět změny, pracují kreativně, přinášejí zajímavé podměty a nápady. Jejich působení ve firmě se může počít na měsíce, nikoli na desetiletí. Tito znalostní pracovníci jistě nebudou příliš motivováni věrnostní odměnou po odpracovaných pěti, deseti, či větším počtem let ve firmě. Zřejmě nebudou nijak positivně reagovat na nabídku příspěvku k dlouhodobému penzijnímu spoření. V okamžiku, kdy se firma rozhodne využívat nejmodernější technologie personálních portálů, které umožňují rychlejší a individuální poskytování služeb, by mělo dojít k transformaci řízení lidských zdrojů, jejichž základní výčet uvádí následující tabulka (Tabulka 1). Se změnou IS musí nutně dojít ke změně práce a organizaci původní styl řízení lidských zdrojů.

Transformace řízení lidských zdrojů OD

K

lokálního

globálnímu

administrativy

samoobslužným systémům

vnitropodnikových služeb

outsourcingu

transakcí

tvorbě informací

nediferencovaného podnikového plánování

individualizovanému plánování pro zaměstnance i

Tabulka 1 – Transformace řízení lidských zdrojů Zdroj: Alfred J. Walker a kol.: Moderní personální management, Grada Publishing,, ISBN 80-247-0440-8, 2003, str. 17. Odborná literatura uvádí celou řadu pozitivních dopadů zavedení síťového personálního portálu na činnost firmy, např.: • rychlejší zavádění personálních programů, • rychlejší přístup zaměstnanců k informacím, • rychlé získání informací pro podnikové řízení (okamžitě dostupné informace o nemocnosti, produktivitě, fluktuaci zaměstnanců a pod.). Co však celý proces zavedení nových IS/IT obnáší, není příliš populární téma. V druhé části článku se tomuto tématu budeme věnovat podrobněji.

149


Proč nedochází ke snížení celkových nákladů? Pokud má být moderní řízení lidských zdrojů založené na nových technologií a systémech, je třeba tyto systémy odborně zabezpečit. Bude zapotřebí jak tradiční práce analytiků, programátorů, administrátorů, tak specialistů na telekomunikace, místní sítě a internet. Raději zapomeňme v tuto chvíli na nepěkný zvyk přidat práci již stávajícím pracovníkům našeho IT, pokud nemáme jistotu, že mají volné kapacity pro tuto práci. Minimálně je třeba zajistit činnost: • specialisty na databáze, který by vytvořil a udržoval politiky, metodologie a procedury potřebné na podporu zaměstnaneckých a manažerských samoobslužných systémů a prováděl zálohování aplikační databáze, • manažera-správce personálních informací, který by ve spolupráci s odborníky definoval a aktualizoval standardní definice, možnosti využití, přístupová práva a pravidla bezpečnosti pro všechny oblasti personálních údajů, • specialisty portálových aplikací, kteří by vyvinuli a spravovali portály a webové aplikace, • odborné pracovníky z jednotlivých oddělení, kteří by udržovali aktuálnost obsahu, za který by byli zodpovědní. Nesmíme opomenout také na to, že nový systém by měl obsahovat kvalitní redakční nebo publikační systém, který by umožňoval zodpovědným pracovníkům jednoduchou a komfortní aktualizaci informací. Bez kvalitního publikačního systému se může stát, že ačkoliv jste vynaložili značnou částku za vytvoření kvalitního systému, tak není využíván, protože informace v něm jsou neaktuální. Proč nedochází k positivnímu přijetí ze strany personalistů? Odpověď je nasnadě. Práce se většině personalistů změní, některé činnosti již nebude třeba vykonávat, což ve větších firmách se specializovanými personalisty bude znamenat jejich nadbytečnost a propuštění. Aktivity, které dříve hrály ústřední roli v práci personalistů, jednoduše zmizí. Z čeho pramení nedůvěra ze strany personalistů k novým IS/IT? Nejen v oblasti personálního řízení se setkáme se snahou nezveřejňovat informace, i když mají sloužit širokému okruhu uživatelů. Sdílení informací je cíl, který bojkotujeme, protože se tím vytrácí naše jedinečnost v organizaci – dáváme k dispozici informace, které nás činily zajímavými a zakládali jsme na nich svou hodnotu pro organizaci. To vše může stát za argumentem: „Jak zajistíte bezpečnost dat?“

150


Proč nedochází ke zprůhlednění procesů? Jestliže manager přistoupí k zavedení nových IT/IS proto, že očekává zprůhlednění procesů bude zklamán, pokud sám zprůhlednění procesů předem nezajistí. Je třeba provést patřičné změny v organizaci, řízení a všech procesech tak, aby implementovaný systém mohl být využíván efektivně. Samotné zavedení nového systému nám pořádek ve firmě neudělá! Může nám však pomoci podpořit naše snahy o jeho zavedení a udržení. Co je třeba udělat, aby se splnila naše očekávání při zavádění IS/IT? 1. Vědět, co chci změnit. 2. Vysvětlovat, vysvětlovat a přesvědčovat o prospěšnosti změny. 3. Být o ní sám přesvědčen. 4. Mít podporu vrcholového vedení firmy, pokud ji samo nerealizuje. 5. Vědět co nejvíce o tom, jak tato změna zasáhne do práce všech zúčastněných, jak ji mohou vnímat. 6. Připravit se na změnu a otevřeně hovořit a jejich možných negativech (přesun některých pracovníků, změny v jejich pracovní náplni). 7. Pokud víme, že změna bude obnášet propuštění některého z pracovníků, řešit tuto situaci co nejrychleji. Neponechávat zaměstnance zbytečně dlouhou dobu v obavách „na koho ta karta padne“. 8. Vyslechnout argumenty odpůrců a připravit krizový plán pro situace, které by mohly zhatit celou realizaci. 9. Připravit se na to, že se plán stane neaktuálním v době svého vypracování, a že budete muset být velmi kreativní v řešení problémů a vystaveni neočekávaným situacím. V přípravě plánu jde o to, aby jich bylo co nejméně. 10. Získat co nejvíce lidí pro změnu. Obklopit se týmem a nebýt jediným průkopníkem. 11. Odpůrce změn získat na svou stranu (v tom lepším případě), případně je zcela od realizace izolovat. Neberte si do svého týmu někoho, kdo Vám a ostatním bude neustále kazit nadšení a pronášet věty typu: • To nedopadne dobře, to nemůže fungovat, ještě jsem neslyšel, že by to někde fungovalo, ... • Vzpomeňte si na mne, že jsem říkal/říkala, že to nemá smysl ... • Uznejte, že na takové věci při našem vytížení nemůžeme mít čas ... apod. 12. Nezapomeňte, že úspěšná implementace záleží především na lidech. Pokusili jsme se zmínit o všech důležitých faktorech úspěšného zavádění nových IS/IT v personálním řízení firmy. Dospěli jsme k názoru, že osobní angažovanost zodpovědných pracovníků za realizaci projektu a jejich neustálá komunikace se všemi zúčastněnými je základním předpokladem úspěchu.

151


Literatura: [1] Walker, J. Alfred : Moderní personální management, Grada Publishing 2003. ISBN 80-247-0449-8. [2] Ivan Vrana, Karel Richta: Zásady a postupy zavádění podnikových informačních systémů, Grada Publishing 2003. ISBN: 80-247-1103-6. [3] Kotter, J.P.: Srdce změny, Management Press 2003. ISBN: 80-7261095-3. [4] Kotter, J.P.: Vedení procesu změny, Management Press 2003. ISBN: 80-7261015-5.

Ing. Štěpánka Uličná, Ph.D. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, o.p.s. U Santošky 17 150 00 Praha 5 konzultant společnosti Gnostika [email protected] Bc. Tomáš Rampas softwarový analytik společnosti Gedas, s.r.o. [email protected]

152


Aplikácia modelu inovatívnosti na podmienky slovenských firiem DSP v rámci globálneho trhu Anna Zaušková Úvod Napriek dlhému obdobiu prístupového procesu Slovenska do EÚ, si mnohé slovenské podniky dostatočne neuvedomili potrebu zmeny, ktorá by im zabezpečila konkurencieschopnosť v nových podmienkach európskeho trhu. Táto zmena by sa mala dotýkať najmä systému riadenia a niektorých vnútropodnikových oblastí, ktoré súvisia s inovatívnosťou firmy. Na základe výsledkov prieskumu zameraného na inovačnú schopnosť vybraných firiem DSP na Slovensku, realizovaného v roku 2004 na veľtrhu Nábytok a bývanie 2004 v Nitre a s použitím Kotelnikovho systematického prístupu k inováciám (obrázok 1) sme určili inovačný model, prispôsobený podmienkam firiem slovenského drevospracujúceho priemyslu. Návrh modelu inovatívnosti drevospracujúcich firiem je súčasťou riešenia grantového projektu VEGA: „Modelovanie využitia zdrojov drevnej suroviny a uplatnenia výrobkov z dreva na trhu v podmienkach globalizácie a vstupu SR do Európskej únie. Zdroj: www.alexanderhancock.com (2004)

Inovácia

Inovácia

OBCHODU

PROCESU

Inovačná Stratégia

Inovácia TECHNOLÓGIÍ

Inovácia

Inovácia

MARKETINGU

PRODUKTU

Obrázok 1 Systematický oblastí inovácií)

prístup

Inovácia ORGANIZÁCIE

k inováciám

(Sedem

prepletených

1 Zhrnutie výsledkov prieskumu Hlavným zámerom dotazníkového výskumu uskutočňovaného na veľtrhu NÁBYTOK A BÝVANIE 2004 v Nitre, bolo zistenie inovačnej schopnosti vybraných slovenských výrobcov s následným vypracovaním návrhu modelu pre inovačnú schopnosť firiem na Slovensku.

153


Pozitívnym zistením bolo, že až 98 % respondentov sa snaží prispôsobovať neustále sa meniacim potrebám zákazníkov, teda sú otvorení neustálym inováciám. Tento fakt možno považovať za veľmi prínosný pri budúcom rozvoji inovačných aktivít. Pre nás prekvapujúci fakt bolo zistenie, že slovenskí výrobcovia „čakajú“ na podnet inovovať až od majiteľa firmy – až 47 % opýtaných. Znamená to, že medzi pracovníkmi ešte nepôsobia inovačné tímy (prípadne inovátori, lídri), ktorých záujem je neustále zlepšovanie vyrábaného sortimentu. Poslednou otázkou sme zisťovali, kto je hlavným dodávateľom konkrétnych riešení pre inovácie. Tu môžeme pozorovať, pre nás dosť zarážajúci fakt, že ani nie celé 1 % respondentov – slovenských výrobcov – využíva pre dodávky konkrétnych riešení a nápadov pre inovácie výskumnú inštitúciu na Slovensku. Vysokú školu, odbornú strednú školu na Slovensku alebo Slovenskú akadémiu vied nevyužíva pre konkrétnu dodávku riešenia pre inovácie žiaden respondent. Ale na druhej strane, opäť veľmi povzbudivý je fakt, že až 95 % respondentov zaradilo potrebu inovovať do dlhodobej stratégie a vízie firmy. Z výsledkov tohto prieskumu sme dospeli k najviac problémovým oblastiam slovenských firiem DSP, ktoré sa dotýkajú a priamo ovplyvňujú inovatívnosť firiem. Medzi ne patria vedenie a manažment, strategické prepojenie v rámci podniku aj navonok, prístup k organizácii a k ľuďom a procesy v organizácii, z hľadiska zodpovednosti za ne, spôsobu a času ich realizácie. 2 Aplikácia inovačného modelu v podmienkach DSP na Slovensku 2.1 Vedenie a manažment v DSP firme na Slovensku Celé inovovanie je založené a pozostáva zo skupiny ľudí, ktorí sa vzájomne ovplyvňujú a zdieľajú myšlienky, vytvárajú nové poznatky a obnovujú ich. Práve na túto vzájomnú výmenu informácií medzi jednotlivcami by sa mali zamerať firmy DSP, pretože takto sa vytvárajú nové alternatívy, následne sa selektujú a tak vznikajú nové myšlienky, nové modely. a, Manažér verzus vodca – pri riadení inovácií je možné očakávať, že to bude veľmi náročná úloha. Manažér inovácií by mal mať zvládnuté základné manažérske techniky (ktoré sú potrebné pri manažmente akéhokoľvek iného druhu) ako napr. úsudok, flexibilitu, schopnosť komunikovať a počúvať – avšak to pri riadení inovácií nestačí. Podľa nášho názoru mnoho spoločností na Slovensku je až „premanažérovaných“. Existuje tu mnoho teoretikov, ktorí riadia organizáciu na základe vopred určených plánov. To samozrejme nie je negatívny fakt, avšak v mnohých prípadoch to môže mať za následok spomalenie, či úplne zastavenie prirodzenej tvorivosti, ktorá je nevyhnutná pre rozvoj inovácií. Naopak, chýbajú nám vedúce osobnosti – vodcovia či lídri, ktorí by podporovali rozvoj kreativity, viedli „svojich zverencov“ a tým by vytvárali zdravú inovačnú spoločnosť. 154


Preto by firmám DSP prospelo, aby sa z úlohy klasického manažéra snažili preniesť do úlohy nového vodcu – namiesto klasického plánovania sa snažili vytvárať nové predstavy a inšpirácie, nebáli sa viesť a podporovať ostatných pracovníkov, splnomocňovali iných (lebo jeden problém má viac riešení)... b, Inovačný manažment – práve jeho dosiahnutie by malo byť cieľom každej firmy DSP na Slovensku. Celý manažment sme rozdelili na tri hlavné oblasti riadenia, na ktoré by sa bolo vhodné zamerať vo firme. - Manažér a jeho tím – od dnešného manažéra sa vyžaduje byť tvorivý, viac kreatívny, manažér, ktorý hľadá vždy viac riešení a alternatív pre daný problém, je to vodca inovácií. Manažér úspešnej firmy volí motivujúci odmeňovací systém, motivuje iniciatívu, neustále napreduje, sleduje trendy, buduje tím a celkovú tímovú prácu, pri zmene svojej firmy k lepšiemu, začína od seba. - Manažér a organizácia – manažér by si mal so svojou firmou vybudovať firemnú jedinečnosť, nesnaží sa iba o jednorázovú inováciu, ktorá zabezpečí pre jeho firmu zvýhodnené postavenie iba na krátky čas. Ďalej dbá o vyvážené obchodné systémy, koná premyslene, podporuje širokú spoluprácu, neustále vylepšuje firmu a odlišuje základné prvky inovačného systému a ku každému zvolí individuálny prístup. Moderný manažér úspešnej firmy dokáže využívať e-business. - Manažér a jeho stratégie – všetky stratégie v spoločnosti by mali byť podriadené jedinému cieľu – a to vytvoreniu silnej a stabilnej inovačnej spoločnosti. Zo strany manažéra je potrebné zabezpečiť nepretržité inovovanie systému, riadenia, technológie, rozhodovať sa medzi radikálnymi a prírastkovými inováciami, využíva roadmapping, vytvára dlhodobú konkurenčnú výhodu, realizuje ekologickú produkciu a lean produkciu. Tu sme iba v krátkosti načrtli akýsi model určujúci tri hlavné oblasti riadenia. Tie sa však môžu meniť v závislosti od konkrétnych potrieb konkrétnej firmy na Slovensku. Avšak vo všeobecnosti je možné tvrdiť, že zameriavanie sa na tieto oblasti a ich riadenie, zabezpečuje firme inovačný manažment. 2.2 Strategické prepojenie firmy DSP na Slovensku Strategické prepojenie je systematický spôsob riadenia organizácie s dodržaním hlavných podnikových cieľov, ktoré sú v súlade s pracovníkmi a celkovým systémom organizácie. Je štruktúrované a plánované tak, aby bolo zabezpečené, že každý v organizácii je zaviazaný do nej prispievať a pridávať hodnotu využívanú zákazníkmi. Strategické prepojenie je znázornené graficky na nasledujúcom obrázku 2. Každé strategické prepojenie musí smerovať k jedinému cieľu – k spokojnosti zákazníkov.

155


Jednotlivec - individuál

Tím STRATEGICKÉ PREPOJENIE

SPOKOJNOSŤ Zámer firmy

ZÁKAZNÍKOV

Divízia

Oddelenie

Obrázok 2 Strategické prepojenie Výkon akéhokoľvek systému je vlastne ukážkou toho, ako jednotlivé časti do seba zapadajú a spolupracujú – inými slovami, ako dobre sú poprepájané. Celkové strategické prepojenie nebude fungovať, ak nebude zabezpečené absolútne prepojenie medzi tímami, ktoré sú pokladané za základné jednotky organizácie. Výkony tímov musia smerovať k dosiahnutiu cieľov. Rovnako dôležitá je tiež komunikácia v spoločnosti. Na každej úrovni organizácie by mala fungovať dvojstranná komunikácia so zamestnancami, do ktorej obsahu je nutné zahrnúť smerovanie, filozofiu, hodnoty a výkony firmy. K tomu, aby každý jednotlivec vo firme prispieval k celofiremnému cieľu, je potrebné, aby boli jasne definované hodnoty, vízie ciele a základné poslanie. Zabezpečením silného strategického prepojenia a zabezpečením jeho vysvetlenia vo firme, je možné zaznamenať tieto prínosy: - rýchlejší vývoj v dosahovaní (cieľov) cez spoločné prepojenie ľudí a systému okolo týchto cieľov, - zlepšenie služieb pre zákazníkov, pretože je vylepšený celý proces, zrozumiteľnosť cieľov a priorít, lepšia komunikácia medzi zamestnancami, viac efektívne operácie, - zvýšenie produktivity a to vďaka tomu, že je menej času tráveného riešením problémov, vďaka tomu, že je zlepšená komunikácia a zvýšená individuálna zodpovednosť, - väčšia spokojnosť s prácou, redukcia sťažností a nespokojnosti zamestnancov, pretože sú jasne definované očakávania, systém odmeňovania a následky plynúce z dosiahnutia plánovaných výkonov.

156


2.3 Inovačný proces firmy DSP na Slovensku Pod inovačným procesom je možné predstaviť si prepojenie medzi jednotlivými oddeleniami, divíziami, či tímami v konkrétnom podniku, ktoré spoločne vytvárajú úplne nový, prípadne zdokonaľujú už výrobok, či službu. V prípade slovenských firiem DSP sú možné uplatňovať dva rozdielne prístupy inovácií – radikálny a prírastkový. V súčasnej dobe je pre slovenské podniky, a nielen v DSP, dôležité, aby sa zamerali na radikálne inovácie, ktoré dokážu preklenúť nesúlad medzi domácou a konkurenciou Európskeho jednotného trhu. Radikálna inovácia sa vyznačuje skokovou projektovou dráhou a nasledujúcimi znakmi: prebádaním nových technológií, vysokou neistotou, zameriava sa na nové a inovované produkty a procesy, ktorých priebeh sa nedá presne definovať a vytvára dramatické zmeny, ktoré transformujú existujúce trhy alebo odvetvia. Vysoká neistota spojená s radikálnym prístupom k inováciám a riziká s ňou spojené (technické, trhové, zdrojové a organizačné) tvoria v podniku nezvyčajnú hybnú silu a výzvy k ich prekonaniu. Táto neistota a riziká sa dajú obmedziť správnymi prístupmi, navyše zamestnanci bývajú viac motivovaní radikálnou myšlienkou, sú nútení byť viac flexibilní a pripravení na zmeny závislé od konkrétnych situácií, pričom im treba zabezpečiť možnosť vyjadriť sa k danej problematike. 2.4 Organizácia a ľudia v drevospracujúcej firme na Slovensku K tomu, aby bol vo firme zabezpečený permanentný inovačný proces, a aby sa táto stala úspešnou, je potrebné realizovať nielen inovácie procesov a produktov podniku, ale najmä „inováciu“ ľudí, ako základného kameňa organizácie. Je potrebné neustále zabezpečovať zvyšovanie ich kvalifikácie, sústavné vzdelávanie s ich následným riadením, vytvárať pre nich čo najvyhovujúcejšie prostredie, ktoré predurčuje zdravý vývoj nových myšlienok, nápadov a tým aj rast inovačnej schopnosti celého podniku. Následne je potrebné prebudenie nadšenia u ľudí, odstrániť prekážky spomaľujúce prúdenie vedomostí a nápadov a objavovať inovátorov vo vlastnej organizácii, prípadne im dať možnosť sa takto prejaviť. 2.5 Kontrola Je potrebné si uvedomiť, že riadiť a manažovať nie je možné to, čo sa nemeria. Inovačná kontrola má za úlohu motivovať k prijatiu inovácií. Pomáha nájsť a pomenovať slabiny minulých období, objekty a potrebu inovácií. Inovačná kontrola by sa mala realizovať v troch dimenziách podnikového inovačného systému – strategické plánovanie, procesy a ľudia. Do modelu pre inovačnú schopnosť firiem DSP na Slovensku, odporúčame použiť ukazovateľ R2I – Return on Innovation Investment (návratnosť inovačných investícií). Práve tento ukazovateľ umožňuje identifikovať celý inovačný proces a to, ako jeho vývoj zodpovedá firemným strategickým cieľom, umožňuje efektívnu alokáciu zdrojov, odmeňovanie pracovníkov, ktorí sú súčasťou nových produktových

157


tímov a konkurenčný benchmarking. Samozrejme je potrebné ďalej sledovať úspešnosť zavedenia nového produktu na trhu, obraty a zisky z tohto zavedenia... 2.6 Okolie firmy DSP na Slovensku Ak sa hovorí o inováciách vo firme, nejde iba o samotné technológie a produkty, ide o oveľa širší koncept, ktorý sa dotýka značných aspektov života organizácie. Medzi ne patrí napríklad propagácia dôležitosti inovácií ako základu budúceho rastu firmy vo vzťahu k verejnosti, vytváranie nových pracovných miest, vyššieho životného štandardu, zvyšovanie exportu – prispievanie k zvyšovaniu ekonomickej úrovne Slovenska, je potrebné vychovávať absolventov stredných a vysokých škôl a viesť ich pochopeniu dôležitosti inovácií. Ďalej je potrebné podporovať inovačné a kreatívne vzdelanie v školskom systéme na každej úrovni a podporovať výskum všeobecne. Aj keď sme uviedli okolie firmy až ako poslednú časť navrhovaného modelu, nedá sa pochybovať o jeho dôležitosti. Tak ako sa mení okolie, je potrebné, aby sa menila firma. Flexibilita a prispôsobovanie sa okoliu a následné inovácie v každom smere sú najväčším predpokladom zvýšenia inovatívnosti firiem DSP na Slovensku. Záver Na predchádzajúcich stranách sme podrobnejšie popísali jednotlivé časti inovačného systému, avšak neurčili sme vzťahy medzi nimi a postavenie v ich vzájomnej interakcii. Tieto súčasti fungujúceho inovačného modelu sú znázornené v nasledujúcom obrázku, ktorý predstavuje aj zhrnutie tohto článku.

Vedenie a manažment vo firme DSP

Strategické prepojenie vo firme DSP

Kontrola

Organizovanie a ľudia vo firme DSP

Inovačný proces vo firme DSP

OKOLIE FIRMY

Obrázok 3 Navrhnutý inovačný systém pre slovenské firmy DSP

158


1. 2.

3.

4.

5. 6. 7.

8. 9.

Literatúra: Zaušková, A.: Inovačné stratégie a ich implementácia vo firme. Monografia. Zvolen: TU, 2003, 110 s. ISBN 80-228-1271-4. Rostášová, M: Diagnostika a terapia špecifických aspektov podnikového prostredia. In: Zborník prác z medzinárodného seminára „Nástroje diagnostiky vonkajšieho a vnútorného prostredia podniku II., Žilina 2002 , ISBN 80 – 7100937-7, str. 57 – 64. Rostášová, M., Štofková, J.: Benchmarking in the management of human resources, In: Zborník z 5. medzinárodnej konferencie a veľtrh telekomunikačních a informačních systémov - T.I.S.1997, Žilina. 1997. CD, Softir media spol.s r.o., AB Film production. Kusá, A., Kajan, T.: Implementation of Customer Relationship Management in Wood-processing Industry. In: The Growth and Developement in Forestry and Wood Industry. Scientific book. Zagreb: University of Zagreb, 2004, p. 17-21. ISBN 953-6307-73-1. Pitra, Z.: Inovační strategie. Praha: Grada Publishing, 1997, 184 s. ISBN 80-7169461-4. Molnár, P., Dupaľ, A.: Manažment inovácií podniku. Bratislava: Ekonóm, 2002, 170 s. ISBN 80-225-1642-2. Loučanová, E.: Smerovanie invencií a inovácií v drevospracujúcom priemysle. In: Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „Marketing a obchod 2004 – Rok európskej integrácie“. Zvolen: Ústav pre výchovu a vzdelávanie pracovníkov lesného a vodného hospodárstva SR, 2004, s. 156 – 159. ISBN 80-89100-20-1. http://www.innovation.nsw.gov.au, McKinsey, „The Wealth of Ideas“ Autstralian Manufacturing Council and McKinsey Co, November 1994 (20. 12. 2004). www.alexanderhancock.com, (20. 12. 2004)

doc. Ing. Anna Zaušková, PhD. proděkanka pro výchovno-vzdelávací činnost vedoucí katedry marketingu, obchodu a svetového lesníctva, Technická univerzita vo Zvolene T.G. Masaryka 2117/24 960 53 Zvolen e- mail: [email protected]

159


Účastníci konference (v abecedním pořadí) Jitka Almatarová, studentka SVŠES, s. r. o. v Praze [email protected] prof. Ing. Ondřej Asztalos, CSc., rektor VŠVŠMV v Praze, o. p. s [email protected] doc. Ing. Štefan Barcík, PhD., děkan DF TU vo Zvolene, SR [email protected] Ing. Miroslava Boušková, konzultantka NeXA, s. r. o. [email protected] Ing. Ivan Čapek, člen představenstva Strojimport, a.s. [email protected] prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc., rektor VŠFS, o. p. s. v Praze [email protected] Ing. Pavel Djugo, doktorand FSv ČVUT v Praze [email protected] prof. Ing. Jiří Dvořák, DrSc., rektor VŠMIE, a. s. v Praze, [email protected] doc. Ing. Jan Eisler, CSc., KMM SVŠES v Praze, s. r. o. [email protected] Ing. Pavel Ficek, FSv ČVUT v Praze [email protected] Ing. Lenka Fulínová, vedoucí KÚF SVŠES, s. r. o. v Praze [email protected] Radim Gelner, student SVŠES, s. r. o. v Praze, [email protected] Ing. Jaroslav Hadraba, CSc., KMM SVŠES, s. r. o. v Praze [email protected] Ing. Čestmír Halbich, CSc., KIT PEF ČZU v Praze [email protected] Ing. Milan Hála, KMIT SVŠES, s. r .o. v Praze [email protected] Martin Havelka, student SVŠES, s. r .o. v Praze [email protected] Ing. Miloslav Hezina, KPE FPh VŠE v Praze, [email protected] Zdeněk Horák, student SVŠES, s. r .o. v Praze [email protected] Ing. Radomila Horňáková, doktorandka DF TU vo Zvolene, SR [email protected] Ing. Daniela Hrubá, KOF PEF ČZU v Praze [email protected] Ing. Eva Chmátalová, CSc., KÚF SVŠES, s. r .o. v Praze [email protected]

160


prof. Ing. Jaroslav A. Jirásek, DrSc., člen AR SVŠES, s. r. o. v Praze [email protected] Ing. Tomáš Kajan, doktorand DF TU vo Zvolene, SR [email protected] doc. Ing. Michal Kavan, CSc., vedoucí odd. vědy a výzkumu SVŠES, s. r. o. v Praze [email protected] Ing. Jiří Klečka, PhD., KPE VŠE v Praze [email protected] Ing. Milan Kratochvíl, jednatel Mikra, s. r. o. [email protected] Ing. Markéta Krigarová, doktorandka FD ČVUT v Praze [email protected] doc. Ing. Alena Kusá, PhD., DF TU vo Zvolene, SR [email protected] Ing. Tomáš Macák, KMM SVŠES, s. r. o. v Praze tomas. [email protected] Ing. Mgr. Miloslav Marek, rektor SVŠES, s. r. o. v Praze [email protected] doc. PhDr. Stanislav Nečas, CSc., prorektor SVŠES, s. r. o. v Praze [email protected] Ing. Tomáš Morávek,. generální ředitel O. B. HELLER, a. s. [email protected] Přemysl Neumajer, student SVŠES, s. r .o. v Praze [email protected] doc. JUDr. Jan Ondřej, CSc., vedoucí KPBEU SVŠES, s. r .o. v Praze [email protected] doc. Ing. Zbyněk Pitra, DrSc., vedoucí KMM SVŠES, s. r .o. v Praze [email protected] doc. Ing. Marie Pospíšilová, CSc., KÚF SVŠES, s. r. o. v Praze [email protected] Bc. Tomáš Rampas, analytik Gedas, s.r.o. [email protected] Ing. Marta Regnerová, CSc., KOF PEF ČZU v Praze [email protected] doc. Ing. Mária Rostášová, Ph.D. vedoucí OTMAS KS ŽU v Žiline, SR [email protected] doc. PhDr. Monika Šestáková, DrSc., VŠM – CU Bratislava Ing. Štěpánka Uličná, Ph.D., VŠMVV, ao. p. s. v Praze [email protected] doc. Ing. Alena Zaušková, PhD., proděkanka DF TU vo Zvolene, SR [email protected]

161

Inovace : jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice

Recommend Documents