Ing. Oldřich Klemš: „V tomto volebním období oslavím s Mohelnicí zlatou svatbu “ ČISTIČKA, TEPLÁRNA…a SPŠE… Žádné malé úkoly – nejinak je tomu dnes Jméno Ing. Oldřicha Klemše je už navždy spojeno se Střední průmyslovou školou elektrotechnickou – od roku 1988 zde působil jako učitel odborných předmětů, od roku 1990 se stal zástupcem ředitele a od roku 1995 do roku 2013 (tedy téměř dvacet let) byl jejím ředitelem. Získal si vysokou autoritu svou důsledností, pracovitostí, a dodnes je na škole vítán jako vážený host. Život Ing. Oldřicha Klemše je ovšem i o řadě jiných věcí, o kterých se dočtete v následujícím rozhovoru – o některých se ví, o některých ne. Jedno je však jisté – svůj život spojil v roce 1966 s Mohelnicí. Takže v tomto volebním období oslaví s Mohelnicí zlatou svatbu , tedy společné soužití padesáti let. Právem se tak považuje za mohelnického patriota, kterému jde o to, aby město dobře šlapalo. To ho také po revoluci v roce 1989 přivedlo do zastupitelstva města, kde byl a je i díky hlasům voličů velmi respektovanou osobností. To bychom ale příliš předbíhali… V Mohelnici jste se nenarodil, ale s regionem jste od narození spjatý, je to tak? Ano, narodil jsem se v nedalekém Dubicku, pak jsme bydleli v Zábřehu, a přímo v Mohelnici jsem se poprvé ocitl v roce 1966 – a to jako student. A kde jinde, než na SPŠE. Absolvoval jsem ji maturitou s vyznamenáním, takže jsem se pak nemusel obávat jít na ni učit nebo ředitelovat, a nadít se překvapení, že by na mne studenti vytáhli nějaké hříchy mládí a špatné známky . Obor mne velmi bavil, což bylo na výsledcích vidět. Logicky jsem pak v roce 1970 pokračoval na vysoké škole, konkrétně na elektrotechnické fakultě VUT Brno, kterou jsem zaměřením na elektroenergetiku ukončil v roce 1975 s červeným diplomem. Kam jste s tím červeným diplomem namířil? Do podniku MEZ Mohelnice, tedy zůstal jsem tzv. doma. Od července 1975 jsem tam nastoupil do odboru energetiky rozvoje výrobních kapacit, a s výjimkou roční vojenské služby jsem zde pracoval až do roku 1988. Moje působení bylo spojeno s investicemi, a proto investičním akcím rozumím. Takže nejprve jsem pracoval jako referent investiční výstavby, později jako vedoucí referent investiční výstavby, a později, jak bylo tehdy zvykem, se funkce přejmenovala, a to na vedoucí technický pracovník v investiční výstavbě, ale obsah práce byl obdobný – investice.
Málo se ví, že jste v Mohelnici dozoroval i velké stavební akce. Které to byly? Nejprve jsem samozřejmě dozoroval menší stavby, ale v letech 1979 až 1981 jsem byl jako stavební dozor pověřen výstavbou vodního zdroje a úpravny vody v Moravičanech pro skupinový vodovod Mohelnice, Moravičany a Loštice. To byla první velká práce. Od roku 1981 do 1985 jsem zajišťoval projektovou dokumentaci a později vykonával vedoucí stavební dozor na biologické čistírně odpadních vod města Mohelnice a v letech 1985 až 1988 jsem vykonával funkci vedoucího dozoru technologické části teplárny Mohelnice. Jak jste se v těchto souvislostech cítil, když jeden z našich kolegů okomentoval, že rada, v níž jste byl místostarostou, je k ničemu, protože jsou tam samí učitelé, a odůvodnil tím tu neuváženou výměnu v březnu? (Úsměv). Bezmocně. Cítil jsem to jako urážku učitelů, protože oni vykonávají tu nejdůležitější práci – výchovu mladé generace, a ve vztahu k sobě? Bylo vidět, že ti kolegové, co toto říkají, o nás nic neví, vůbec neznají, co kdo máme za sebou, co kdo umíme profesně, o to více si ale dovolili hodnotit, a sebe prohlašovat za jediné odborníky. Troufám si říct, že o investicích jako takových vím v zastupitelstvu nejvíc, jen jsem to hlasitě nevystavoval. Zatímco ti, kdo si takto troufli hodnotit složení rady, dělali velmi vážné chyby, na které já jsem ve funkci postupně přicházel. Skutečně bylo vidět, že investicím až tak nerozuměli, dokumentace měla vážné nedostatky… Protože nikdy takové investiční akce, jako byla například rekonstrukce náměstí, neřídili. Začali jsme to proto se starostkou napravovat, chyby hledat… A proto to dopadlo, jak to dopadlo. Naši předchůdci dosáhli o jeden hlas obsazení většiny v radě a těmto kontrolám nebyli nakloněni. Stačilo jedno zasedání rady, abychom s bývalou starostkou pochopili, že to prostě nepůjde, že bychom se zpronevěřili sami sobě, kdybychom ta s těmito lidmi zůstali sedět a nechali si diktovat. Pod koberec zametat neumím, umím řešit problémy. Proto se chceme na radnici vrátit, a dokončit to, co jsme začali – dát vše do pořádku. Jen musíme mít větší sílu, to, co se dělo toto období, se nesmí opakovat. Takže se dá říct, že čistírnu, která je nyní součástí projektu Pomoraví II., a teplárnu, která je taky spjata s využitím areálu bývalého Esma, znáte ze současných zastupitelů, a patrně i kandidátů, nejlépe? Jistě. Vždyť jsem je jako investičák stavěl. Znám je do detailu. Ale k tomu, že jsem byl i učitel, a ředitel SPŠE, se hrdě hlásím. Nikdy bych neznevažoval práci nikoho. A že jsem jako místostostarosta pro investice a starý investičák chtěl mít věci v pořádku? Jinak pracovat neumím, nesnáším chaos, improvizace, stavba je složitý organismus, a vyžaduje disciplínu, respekt k odborníkům, musí se respektovat zákon. Nejde stavět bez prováděcích dokumentací… Nejde odhadovat vícepráce. Zkrátka není to nic, co lze dělat amatérsky.
To se na radnici dělo? (Odmlčení) Víte, my jsme se zařekli, že nebudeme na nikoho ukazovat prstem, kdo chce vědět, už po tomto volebním období ví. Já se omezím na to, že my to chceme dělat dobře, kvalitně, podle zákona, pečlivě a systematicky. To by mělo voličům stačit. Nechceme nikoho hodnotit, přesto, že na naši adresu padala slova, která by komentář zasloužila. Chceme ale už v Mohelnici klid zbraní. Takže zkusme něco pozitivnějšího… Patříte mezi hodně aktivní lidi, a práce by vám asi nestačila. Čemu jste se tehdy věnoval mimo působení v podniku MEZ? Mimo pracovní poměr jsem ještě od roku 1981 vykonával funkci stavebního dozoru pro obec Moravičany, dnešního člena našeho mikroregionu, nejprve od roku 1981 na obecním vodovodu Moravičany – Doubravice – Mitrovice, následně při výstavbě nákupního střediska, což je dnešní Jednota, a na přístavbě mateřské školy. Od roku 1978 jsem už jako externí učitel vyučoval na SPŠE Mohelnice odborné elektrotechnické předměty. Mimo tyto aktivity jsem navštěvoval jazykou školu v Olomouci a mám státní zkoušku z němčiny. A pak už se můj život spojil se SPŠE.
Můžete svou dráhu na škole přiblížit? V září 1988 jsem nastoupil jako učitel odborných předmětů, od roku 1990 jsem vykonával funkci zástupce ředitele a od roku 1995 do roku 2013 funkci ředitele. Musím říct, že jsem neprožil snadné roky. Podařilo se nám uchránit školu před snahami o její zrušení a zavést taková zaměření, která byla šita na míru jak pro Siemens a Hellu, tak pro dřívější SME a dnešní skupinu ČEZ. Velmi dobrá spolupráce byla s Ing. Svobodou, který nám naznačil směr budoucího rozvoje automatizace a robotizace výroby, a po nástupu Ing. Pěničky na místo ředitele závodu Siemens Elektromotory Mohelnice jsme navázali na dřívější velmi dobrou komunikaci. Výborné výsledky průmyslu v Mohelnici jsou ve velké míře postaveny na našich absolventech. Na to jsem opravdu hrdý. A co volný čas? Je vůbec nějaký? Musí být, i odpočinek je důležitý . Mezi mé záliby patří cykloturistika, vysokohorská turistika, zejména slovenské hory, pohoří bývalé Jugoslávie, Bulharska, Rumunska a Řecka včetně Olympu, a letos nás čeká Island. Hodně času mi od doby po listopadu 1998 bralo zastupitelstvo – ale považoval jsem jako patriot za svou povinnost zapojit se do novodobých mohelnických dějin. Bohužel to nebylo nic, co by mi dělalo radost. Přihlížel jsem krachu Esma, řadě dalších kauz, které nemusely být, kdyby bylo trochu dobré vůle. Z bohatého města na počátku 90. let je dnes město, které, řečeno symbolicky, je tak trochu na kolenou a musí vstát. Chci tomu svými znalostmi a zkušenostmi přispět. Že by to šlo, jsem si na radnici vyzkoušel – jen to zastupitelstvo musí vypadat hodně, hodně jinak.
Co by na vás mohelnické překvapilo? (Úsměv). Tak možná to, že mne zajímala a zajímá astrofyzika a meteorologie. Proto jsem se setkal třeba se známým astrofyzikem Jiřím Grygarem a pokud je to možné, pravidelně navštěvuji jeho přednášky. To jsou setkání, která mne obohacují a která rád vyhledávám. Také mne zajímají obnovitelné zdroje. Několik let jsem vedl krajské vzdělávací středisko pro obnovitelné zdroje a pořádal soutěže mladých studentů středních škol na tato témata s názvem ENERSOL. Mimochodem poslední krajské kolo proběhlo na jaře opět v Mohelnici. Byl bych rád, kdyby Mohelnice jednou přivítala celostátní kolo.
Velmi často jste také vidět na kulturních akcích. Takže nejenom sport a věda? Určitě ne, rád navštěvuji folkové a rockové koncerty, výstavy… Mohelnice v tomto směru mnoho nabízí, a je jen nutné tyto možnosti využívat. Tady jsem připraven jít osobním příkladem . A co rodina? Podporují vás v kandidatuře? Zažili se mnou v tomto směru už mnoho, a nebylo to vždy příjemné, a ani na to v podstatě nechci vzpomínat. I v polistopadové době jsme se občas cítili existenčně ohroženi, byl jsem i terčem výhrůžek před více lety. Takže rodině za mnoho vděčím, protože při mne stála, a nikdy mi to nevyčítala. Tak se jim to snažím vracet, jak to jde. Máme dvě děti a celkem pět vnoučat, z toho jedny dvojčátka. To je naše velká radost. Jak se vám pracovalo rok na radnici? Pracovat pro město je radost, výzva, pocit spokojenosti, když se něco podaří. Bohužel to někteří lidé zoufale kazili, aniž si možná uvědomovali, co činí. Musím říct, že s některými jsem nemohl najít společnou řeč, protože jsem je naprosto nechápal. Útočili na nás, aniž věděli něco o minulé době, pojem spolupráce sice říkali, ale neuměli naplnit. Týmová práce znamená neurážet se, umět dělat kompromisy, naslouchat názoru druhého a vzít si z jeho zkušeností maximum. Města se ujali nezkušení lidé, kteří se pak pohádali mezi sebou, a když jsme to pomalu dávali dohromady, zase to necitlivě narušili. Nechápu, nerozumím. Musím se ptát, kde byli celých těch dvacet let… Bylo mi z toho smutno, a někdy trapně.
Jste tedy spíše optimista nebo pesimista? Pokud lidé dobře rozhodnou volby, má Mohelnice velkou šanci dostat se čtyři roky hodně vysoko. Rád bych byl v tom týmu. S kolegy v radě a s bývalou starostkou Janou Zwyrtek Hamplovou se mi pracovalo skvěle, z ničeho nedělala vědu, vždy jsme se domluvili, měla jasnou vizi, rozhodnost, řadu věcí vyřešila s vtipem. Pochopil jsem až při této zkušenosti, jak jsou vidět její zkušenosti z jiných měst, výhodou je jednoznačně její právní profese, komunikační schopnosti i odvaha otevřít i ostré téma. Například revizi zakázek, kvůli které nás patrně hlavně chtěli z radnice dostat. A dostali. Naštěstí chvíli před volbami. Ale v těch se opravdu pořádek udělat bude muset. Kandidujete za Nezávislé, dříve jste kandidoval za KDU-ČSL. Proč ta změna? Tak ona to až taková změna není. Já vždy kandidoval jako nestraník, a tak to také zůstane. S kolegy Nezávislými spolupracujeme řadu let v zastupitelstvu velmi úzce, a nejde o značky za jmény, ale o tým. Více nás taky sblížila spolupráce na radnici, protože fungovala velmi dobře. Na mém vztahu ke KDU-ČSL se nic nemění, a přeji jim ve volbách úspěch. Já to ale cítil i tak, že Jana potřebuje teď hodně podpořit, protože ona bude hlavním terčem všech, budou ji chtít oslabit. Nabídky Nezávislých na číslo dva jejich kandidátky si vážím, nevím o žádné jiné volební straně, která by takto přepustila čelní místo s tím, že její letití kandidáti o místo ustoupí. Takže nikdo neprotestoval? Naopak, všichni mi dávali jasně najevo, že mne mezi sebou chtějí. Navíc musím říct, a to je teď pro Mohelnici hodně důležité, nezažil jsem v zastupitelstvu tak početnou skupinu, která by byla tak kompaktní, týmově fungující, zvládající i těžké situace, přitom si umí jasně říct mezi sebou své názory, aniž se pohádají… Je to patrně i tím, že Jana Zwyrtek Hamplová je skutečně přirozenou autoritou, její lidé ji velmi respektují, ovšem to je oboustranné. Ona se zase opírá o ně, o jejich znalosti, názory, zkušenosti, všechny nás obvolá a chce slyšet názor... Tento styl práce chceme přenést na půdu orgánů města. Jana je zkrátka přirozený vůdce, který umí lidi motivovat, i v těchto volbách je ona ten náš hlavní vizionář a tahoun. Až se všichni ptáme, kde bere tu energii. Uvažoval jste o tom, že byste byl starostou vy? Ano. V dubnu minulého roku jsme měli takovou tichou dohodu, že kdyby to Janě nešlo skloubit s její prací, protože do funkce nastupovala už nečekaně téměř ze dne den, že se v září „vystřídáme“.
Ale hodně brzy mi došlo, že bych na to nemohl přistoupit. Pro tuto dobu to chce jednoznačně člověka, jakým je ona, a my ostatní jí musíme pomoci tak, aby to zvládla, což jsme udělali. Mohelnice je rozbouřená, neklidná, po tomto volebním období unavená… a Jana je člověk, který jí dokáže probudit, nastartovat, rozhýbat. Má na to schopnosti, zkušenosti, energii, chuť a přirozenou autoritu. Nezažil jsem situaci, s níž by si nevěděla rady. A nebojí se rozhodovat, nekalkuluje, nespekuluje, dělá, co je v tu chvíli správné. Nedělala ve funkci politiku, ona skutečně řídila město. A měla by ho řídit i po volbách.
Jak vidí Ing. Oldřicha Klemše Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová: „Je to člověk, který se za každých okolností chová slušně, a proto mne trápilo, že se stal v zastupitelstvu někdy terčem lidí, kteří jeho kvalit zdaleka nedosahují. Velká opora na radnici, velký znalec oblasti investic, pečlivý, pracovitý, zkrátka neumím si bez něho budoucí zastupitelstvo, a musím říct i vedení města, představit. Jsem proto velmi ráda, že s námi kandiduje, lze se o něho opřít a spolehnout se. Nikdy mu nešlo o funkce, ale vždy o výsledek, a obětoval tomu všechen nutný čas. Musím říct, že někdy se přistihnu přitom, když nevím, zda mám vypěnit, nebo zachovat klid, že si řeknu, co by asi udělal Oldřich. A zůstanu klidná. Nicméně současně důsledná, tak jako on. Mnohé jsme spolu už v zastupitelstvu zažili, a to nás spojuje. Proto umíme spolupracovat i zvládat těžké situace. Obojí bude nezbytné.“
