Doteky renesance Mezinárodní studentský workshop jako součást důležitých a zároveň zajímavých vědeckých výzkumů. The Touches of the Renaissance International workshop of students - as part of an important and also interesting scientific researches. Ing. Nadezda Rastsvetaeva ABSTRACT International workshop of students from several countries has took place in November 2010 in Italy, which is called the Touches of Renaissance. The name is Touches of the Renaissance, it means both literally and metaphorically: the students must draw and measure architectural details related to the respective period of time, and thus, through “touching”, will be able to perfectly understand the material, the scale, the space and also the genius loci. Within the Project, students of architecture from different European countries had collaborated in the study of several most important works of Renaissance architecture (all the objects which were investigated, occurred during the Renaissance period in 1400-1450), in Florence, the cradle of the Renaissance. Purpose of study was comprehension and absorption the architectural and urban significance of Renaissance architecture in its authentic location - in relation to the historical building structure and composition of public spaces of the Renaissance city. ABSTRAKT V průběhu listopadu 2010 roku proběhl v Itálii workshop studentů z několika zemí s názvem „Doteky renesance“. Tento název je myšlen doslova i obrazně: na tomto workshopu studenti měřili, studovali a zakreslovali architektonické principy a detaily vztahující se k příslušnému časovému období tak, aby prostřednictvím "doteku" byli schopni dokonale pochopit materiál, měřítko, prostor a také genius loci. V rámci projektu studenti architektury z různých evropských zemí spolupracovali na studiu několika nejvýznačnějších děl renesanční architektury (všechny objekty, které byly zkoumány, vznikly v období renesance v letech 1400-1450) a to ve Florencii, kolébce renesance. Cíl studia spočíval v pochopení a vstřebání architektonického a urbanistického významu renesanční architektury v jejím původním místě – ve vazbě na historickou stavební strukturu a na skladbu veřejných prostorů renesančního města. 1.Informace o workshopu. Pojem workshop - je ustálený termín pro různé akce, sdružující skupiny lidí, podporující myšlenku, hobby a volný čas. Workshop - způsob skupinového rozhodování, určitého postupu, který vyústí ve společné řešení problému. Kvalita rozhodnutí skupiny závisí na tom, jak dobře je organizovaný tento postup. Je třeba podotknout, že je nemožné navrhnout univerzální model pro takový workshop, protože každá nová skupina je jedinečná, má své vlastní charakteristiky a vyžaduje individuální přístup. Proto účinnost seminářů programu závisí na konkrétní dovednosti a intuici jeho organizátorů. 379
Organizátorem semináře, jež popsán níže, je Nadace Romualdo Del Bianco. Posláním Nadace Romualdo Del Bianco je přispívat k rozvoji mezinárodní integrace. Za tímto účelem nadace pořádá ve Florencii mezinárodní setkání a další iniciativy, při nichž se mohou seznámit mladí lidé z různých zemí a kultur, napomoci jejich vzájemnému poznání a přátelství, a tak svým způsobem přispět k upevnění míru ve světě. Vedoucím projektu je vynikající Český architekt a pedagog Prof. Ing. Arch. Bohumil Fanta, Csc. V rámci projektu studenti architektury z různých evropských zemí spolupracovali ve Florencii,v kolébce renesance. Výzkum spočíval ve studiu renesanční architektury v jeho původní místě. Projekt pokračuje po dobu čtyř let a zahrnuje období 1400 - 1600. Každý rok je věnován půl století z období italské renesance, Projekt je proto rozdělen do čtyř částí: (1400-1450), B (1450-1500), C (1500-1550), D (1550-1600). V roce 2010 probíhalo v období (1400-1450). Projekt začínal národní prezentací jednotlivých zemí., která sestávala z popisu národní architektury v období 1400-1450 a vlivy renesanční architektury v 19. století. 1.1. Cíle workshopu: Analyzovat účast veřejnosti z občanských iniciativ a identifikovat překážky, větší zapojení veřejnosti; Vyvinout metody pro větší zapojení místních komunit při řešení sociálních problémů; Zlepšit dovednosti projektových aktivit; Seznámit účastníky s metodikou interaktivního semináře Každý workshop tvoří 3 různé fáze: Před workshopem: každá skupina vysokoškolských studentů z různých zemí, musí připravit práce, které mají být předloženy ve Florencii. Během workshopu: týmy musí být tvořeny různými mezinárodními smíšenými skupinami studentů, z nichž každá skupina předloží závěrečnou práci na konci týdne Po skončení workshopu: po návratu domů, musí každá národní skupina vysokoškolských studentů připravit konečnou verzi projektu. Během workshopu existoval program navštívení různých historických a urbanistických zajímavých míst, muzeí, významnějších parků a zahrad, galerií a výstavišť. Vzhledem e skutečnosti že tento workshop byl věnován renesančnímu architektonickému období, je důležité popsat a vhodným způsobem charakterizovat toto časové období ve Florencii. 1.2. Znovuobjevení antiky – renesanční architektura Představitelé renesanční architektury: Leon Battista Alberti a Andrea Palladio. Pod pojmem rinascita, ze kterého je odvozeno i naše slovo renesance, rozuměli už jejích současníci ve 14. a 15. Století, typ výtvarného umění a architektury oživující římskou antiku, tedy umění a architekturu převládající ve světské sféře a stojící v jasném protikladu vůči církevní nadvládě románského středověku. Oproti zcela anonymnímu románskému slohu produkovala renesance velký počet prominentních umělců a architektů, což má svou příčinu v zásadní změně společenských, duchovních a ekonomických podmínek (humanismus). Poprvé v historii se v této epoše objevuje idea uměleckého nebo architektonického génia, který vyvíjí vlastní představy a následuje „vnitřní pnutí“.
380
Renesance je zpočátku výhradně italský fenomén, spojený politickým a hospodářským rozkvětem městských republik (Benátky, Florencie, Řím atd.). Teprve později se začíná renesance vyskytovat také na sever od Alp, a to převážně ve formě recepce díla jednotlivých předních renesančních architektů jako třeba Andrea Palladia. Nicméně skutečné srovnání s italskou renesancí není možné kvůli zcela odlišnému historicko-politickému pozadí. Renesance v Itálii probíhá nejdříve paralelně s gotikou v Německu a ve Francii, kterou zde jaksi nahrazuje. Gotika zanechala v Itálii jen málo stop (jako např. okna, která bývají v renesanční architektuře sdružená). 1.3. Palác, kostel a vila – ústřední typy renesanční architektury. Renesanční architektura je ve svých rysech vyloženě racionální a transparentně strukturovaná. Skládá se z principu přidávání několika málo geometrických základních forem – na půdorysu kruhu, čtverce a obdélníku a s objemem koule, polokoule, kostky, kvádru a válce. Celek je promyšleně vyvážený, občas pravidelně postoupený teorií. To nejlépe objasňují různě dochované pokusy o vytvoření „ideálního města“, optimální kombinace všech uvedených prvků. Tyto základní formy jsou spojeny s motivy znázorňujícími antiku. Sloupy, pilastry a hlavice v různých architektonických řádech, motiv triumfálního oblouku a kupolemi překlenuté sály odkazují na architekturu římské antiky. Rovněž vnější partie staveb se měly odvolávat na antiku. Převládalo mohutné kvádrování, často spojené s výraznou rustikou na soklu, kde nebyly kvádry zahlazeny, ale působily jako hrbolky, a tak stavbě propůjčovaly pevnostní charakter. 1.4. Vznik renesanční architektury, její rozvoj a vliv na kulturu společenství. V počátku patnáctého století Florencie byl nový architektonický styl renesance, na základě jeho charakteristických ideologii racionalismu a krajního individualismu. Během renesance architekt vyvíjí prvního člověka v moderním smyslu, jak protichůdný k závislosti na středověké architekty. Existuje období rané renesance, vrcholné a pozdní, první se vyvíjelo ve Florencii, druhé v Římě a třetí později v Benátkach. Italští architekti kreativně přehodnotili starý objednávkový systém, který má tvar budovy proporcionality, srozumitelnost kompozice a pohodlí. Raná renesance v architektuře je charakterizována především formou budov, které vytvořil proslulý architekt inženýr Filippo Brunelleschi (1. pol. XV. století). Zejména, v budově vzdělávací ve Florencii místo gotických oblouků světlé, polokruhový. Rysem renesanční fasády jsou obrovská okna - oblouky oddělené sloupy, rustikální první patro, kameny, horní - desky a jemné detaily. První architekt renesance byl Filippo Brunelleschi (1377-1446). Ve své práci nejvíce zřetelně odráží hlavní úspěchy této éry. Nejprve vytvořil paláce (Palazzo), které se staly základem pro všechny další architektury, včetně našich vlastních. Hlavním úspěchem renesančního paláce je dokončení podlahové plochy jako horizontální vrstvy, určené k lidskému životu a aktivitě. Stěna byla nejprve vykládána v moderním slova smyslu, tj. jako geometricky správné septum konstantní tloušťky mezi vnitřním architektonickým prostorem a prostor mimo budovu. Okna jsou považována jako oči fasády budovy - jako tvář budovy, tj. vyjádřené mimo vnitřní architektonický prostor. Vysoké renesanční období se vztahuje ke konci XV. – XVI. v první polovině století. Centrem kultury se stává Řím - sídlo papežů, kteří jsou často voleni od představitelů humanistické aristokracie. Úsilí, prováděné papežským soudem ke zvýšit své vlastní prestiže, humanistická zkušenost veřejnosti může vidět oživení starého Říma, a to s majestátností celé Itálie. Přední architekti - Bramante, Raphael, 381
Michelangelo, Antonio da Sangallo a jiní se sdružili v architektuře vrcholné renesance. Bramante (1444-1514) jeho Tempietto všech renesančních staveb je blíže k antické architektuře organických forem, plné tělo a harmonické dokonalosti, založené na poměru zlatého řezu. Hlavním úspěchem renesanční architektury je ztělesnění proporcí budov. Za pozdní období renesance se obvykle považuje střed a konec XVI. století. V této době je v Itálii pokračující hospodářský útlum. Za těchto okolností, humanisté začali být pronásledováni. Značná část z nich, které sledovala inkvizice, se stěhovala do severních měst v Itálii, zejména Benátkách, kde vliv náboženské protireformace nebyl tak silný. V této souvislosti, v době pozdní renesance byly nejvýraznější dvě školy - římská a benátská. V Římě, kde ideologický tlak protireformace významně ovlivnil vývoj architektury, spolu s rozvojem zásad vrcholné renesance je odklon od klasických skladeb ve směru složitější, více dekorativní, porušuje jasnost formy, rozsahu a tektoničnosti. V Benátkách, a to i přes částečné proniknutí nových trendů do architektury, jsou více zachovalé klasické základy architektonické kompozice. Jedním z vynikajících architektů římské pozdní renesance je také Vignoles - autor pojednání "Pravidlo pěti řádů architektury." 2. Informace o zkoumaných objektech. Pro provádění výzkumů, během semináře byly připraveny čtyři architektonické renesanční objekty, které mají kulturní a historickou hodnotu. Tyto památky byly vytvořeny v první polovině 15. století - v rané renesanci. Dále probíhá krátký popis datových objektů studia. 2.1. Spedale degli Innocenti Ospedale degli Innocenti (alt."Ospedale degli Orfani", česky Špitál neviňátek) se nachází na náměstí Piazza Santissima Annunziata ve Florencii. Je prvním sirotčincem v Evropě a jednou z prvních renesančních staveb, navrženou Filippem Brunelleschim. Název byl inspirován biblickým příběhem o zabíjení neviňátek. Podle tradice v péče o děti, nabízí všechno pod jednou střechou: dvoje jesle, jednu školku, tři rodinné domky určené pro svěřené děti a matky v nouzi a pobočky Unicefu. Kromě toho, zákonem 451/97 se institut stal Národním centrem dokumentace a analýzy dětí a dorostu, národním a evropským úřadem pro zvyšování péče a ochranu dětských práv. Budova byla postavena na zahradě vedle kostela Zvěstování Panny Marie, koupené za symbolickou cenu od Rinalda Albiziho. Instituce byla vytvořena v rámci rozsáhlého projektu lázní prosazovaného vládnoucí oligarchií na zlepšení kvality života občanů, zajištěním lepší zdravotní a sociální péče. Stavba byla zahájena 19.srpna 1419 a v lednu r.1421 byl vztyčen první sloup podloubí ze strany před kostelem.
382
Obr. 1. - Spedale degli Innocenti.
2.2. Palazzo Pitty Palác Pitti se nachází ve Florencii, v oblasti Oltrarna, na piazza Pitti. Na palác navazuje zahrada Boboli.
Obr.2. - Palazzo Pitti
Palác byl postaven pro bankéře Lucu Pitti, který jeho návrh objednal u Fillippa Brunelleschiho. Podmínkou bylo, aby okna byla velká nejméně jako portál paláce Medici Riccardi. Stavba začala roku 1457. Původní budova byla třípatrová se sedmi okny v prvním a druhém patře. Po bankrotu Pittiho dědiců byl palác prodán rodině Medici, jejíž hlavním sídlem se stal v roce 1550. Eleanora Toledská – žena Cosima I. - pověřila Bartolomea Ammannatiho rozšířením paláce o další dvě křídla. Další úpravy proběhly v 17. století pod vedením Giulia a Alfonse Parigi. Do 19. století zde sídlily rodiny Medicejů a Lotrinských. Poté se stal palác sídlem členů královské 383
rodiny. V současnosti jsou zde vystaveny sbírky rodiny Medicejů a dynastie habsbursko-lotrinské. 2.3. Capelle Santo Spirito Bazilika Santa Maria del Santo Spirito ("Svaté Marie z Ducha svatého") je kostel ve Florencii, Itálie, někdy jednoduše označovaný jako Santo Spirito, nachází se ve čtvrti Oltrarno, s výhledem na náměstí se stejným názvem. Interiér je jedním z předních příkladů renesanční architektury.
Obr. 3. - Santo Spirito
Součastní kostel byl postaven na ruinách augustiniánského kláštera ze 13. století, zničeného požárem. Filippo Brunelleschi započal návrhy na novou budovy již v roce 1428. 2.4. Palazzo Medici Riccardi Palác Medici, také zvaný Palác Medici Riccardi po rodině, který později získala a rozšířila. Renesanční palác se nachází v italské Florencii.
Obr. 4. - Palazzo Medici Riccardi
Palác byl navržen Michealozzo di Bartolomeo pro Medici de´Cosimo, hlavou rodiny Medici bukerů, a byl postaven v letech 1445 až 1460. Stal se dobře známým pro jeho kamenné zdivo z kvádrů, která zahrnuje rustiku. Použité tripartitní povýšení vyjadřuje ducha renesance racionality, objednávky, a klasicismu na lidské měřítko. Toto tripartitní dělení je zdůrazněno 384
horizontálním řetězem, který rozděluje budovu do pater s klesající výškou. Přechod z rustikovaného zdiva přízemí k více jemně rafinované kamenné práci ve třetím patře budovy se zdá lehčí a vyšší jak se oko pohybuje nahoru k masivní římse, jasně definující obrys budovy. 3. Výzkum objektu. V průběhu tohoto workshopu bylo na programu zkoumání historických struktur, které jsou objekty studia a byl vypracován metodický postup pro realizace workshopu na základě zkoumaných objektů během praktického semináře, který obsahuje následující položky: Studium, analýza, kresby a zaměření detailu zadané budovy. Na základě studia objektu Spedale degli Innocenti, bude ukázáno jakým způsobem studenti připravovali práce a z toho měli nějaké výsledky. Výstup práce obsahuje: Šiří vztahy Historický popis Kompoziční rozvoj budovy Půdorys Fasáda (podle skutečností a odhadem) Zaměření detailu (např. okno, dveře.. ) Kresba celku (perspektiva) a kresby detailu 3.1. Širší vztahy Ospedale degli Innocenti se nahází v Severo-východní části Florencie. Na tomto obrázku je situační plán oblasti, která byla připravována pro prezentace workshopu. Na severozápadní stráně je Fortezza da Basso.
Obr.5. - Lokalizace výzkumného objektu na mapě.
Západně od špitálu se nahází vlakové nádraží Firenze Santa Maria Novella. V jihozápadně straně je centrum Florencie, kde se nahází Piazza Duomo. Legenda uvádí, jaké budovy obklopují zkoumaný objekt. 3.2. Stručný historický popis 385
Budova byla postavena na zahradě vedle kostela Zvěstování Panny Marie, koupené za symbolickou cenu od Rinalda Albiziho. Instituce byla vytvořena v rámci rozsáhlého projektu lázní prosazovaného vládnoucí oligarchií na zlepšení kvality života občanů, zajištěním lepší zdravotní a sociální péče.
Obr.6. - Pohled na podloubí. Spedale degli Innocenti.
Patronát nad sirotčincem převzal cech obchodníků, protože od roku 1294 mu byla svěřena péče o sirotky. Projektem byl pověřen člen cechu, zlatník Filippo Brunelleschi, který vypracoval půdorys, s osmiúhelníkovým nádvořím uprostřed a podloubím na průčelí podle vzoru jiných špitálů, např. špitál svatého Matouše (z konce 14.století). Stavba byla zahájena 19.srpna 1419 a v lednu r.1421 byl vztyčen první sloup podloubí ze strany před kostelem. Platby dokumentují Brunelleschiho účast na stavbě až do roku 1427, kdy přistoupil pravděpodobně Francesco della Luna. V roce 1429 bylo dokončeno příčné podloubí (bez spodní části průčelí), kostel a dvě strany budovy na nádvoří, kde pak sídlil dětský domov. 25. ledna 1445 i když práce ještě nebyly dokončeny, špitál začal plnit svoji funkci. .
Obr.7. - Keramický tondo.
Obr.8. - Sloupy fasády budovy.
386
Nadstavby a změny původního projektu Brunelleschiho jsou dnes sporné, ale určitě ne zanedbatelné, podle biografie Brunelleschiho od Antonia Manettiho mistr kritizoval proporce a dekorace na nadstavbě. Ví se například, že nesouhlasil s tím, aby pilíře nepokračovaly ve druhém patře, zdůrazňovaly by předěl mezi nádvořím a postranními prvky a vyplnily by prázdný prostor mezi okny. Nad každým sloupcem je keramické tondo. Brunelleschi původně měl být prázdnou výdutí, ale kolem roku 1490 ho Andrea della Robbia pověřil vyplnit palce konstrukce motivem dítěte v plenkách na modrém poli, svědčící o horizontálních kola ve stěně, kde děti mohou být otočený do interiéru. Několik tondi je stále původních, ale některé jsou kopie devatenáctého století. Insignie Americká pediatrická akademie je uložena na jednom z tondi. 3.3. Kompoziční rozvoj budovy. Design Fillipo Brunoschi byl založen na klasické římské, italské románské a pozdně gotické architektury. lodžie byl dobře známý typ budovy, jako je Loggia dei Lanzi. Ale použití kruhových sloupů s klasicky správnými kapitály, v tomto případě kompozitního řádu, ve spojení s negativními dopady bloků byl novinkou. Stejně tak, kruhové oblouky a segmentované sférické kopule za nimi.
Obr. 9. - Proporce průčelí budovy.
Architektonické prvky byly také všechny kloubově spojeny v šedém kameni proti bílým stěnám. Tento motiv začal být známý jako Pietra Serena (Ital: tmavý kámen). Nová byla také proporcionálnost logiky. Například výška sloupce nebyla náhodná. Pokud vodorovná čára je kreslena podél vrcholů sloupců, je čtverec vytvořený z výšky sloupce a vzdálenosti z jednoho sloupce do dalšího. Tato touha po správnosti a geometrické pořádnosti, se stala důležitým prvkem v renesanční architektuře. Na tomto obrázku je znázorněn geometrický vztah proporcionality částí budovy.
387
Obr. 10. - Grafické analýzy fasády, provedené tužkou.
3.4. Půdorys V architektuře se plánem rozumí půdorys, který ukazuje pomyslný řez budovou ve výšce jeden metr nad podlahou. Zřejmé charakteristické rysy klasické římské architektury byly přijaty architekty renesance. Nicméně, formy a účely stavby se měnily v průběhu času, podle struktury měst. Plán renesanční budovy je definovaný obdélníkový tvar, symetrie a proporce, založené na modulu. V chrámech je modulem často šířka průchodu lodi.
Obr.11. - Půdorys budovy Spedale degli Innocenti
Vnější stěny jsou obecně tvořeny opracovaným kvádříkovým zdivem, v přímém kurzu, rohy budov jsou často zdůrazněny rustikálními rohy. Vnitřní stěny jsou hladce omítnuté namalované bílou malbou. Dveře mají obvykle čtvercový překlad. Mohou být v oblouku nebo převyšoval trojúhelníkovým štítem nebo segmentem. Otvory, které nemají dveře jsou obvykle klenuté a často jsou velmi dekorativní nebo kamenné. Okna mohou být spárovány a nastaveny v polokruhovém oblouku. Střechy jsou vybaveny plochými či kazetovými stropy. Nejsou ponechány otevřené, protože ve středověké architektuře jsou často malované nebo zdobené.
388
3.5. Fasáda Fasáda (z francouzského face tvář, líc) neboli průčelí je vnější stěna stavby, její konečná úprava. Bývá prolomena okny a vchody a členěna různými architektonickými prvky (římsou, pilastrem, lišeno). V architektuře bývá průčelí často nejvýznamnějším prvkem budovy z hlediska jejího designu, neboť celé stavbě udává tón. Mnohé fasády mají historickou hodnotu a jsou památkově chráněné jako kulturní památky.
Obr. 12. - Grafický obraz průčelí budovy z různých stran.
Fasáda je tvořena devíti půlkruhovými oblouky, vyvěrající z kolony kompozice řady, půlkruhová okna přináší budovy dolů, pozemský a je oživení klasického stylu, už lomeným obloukem. V parapetu z oblouků jsou prosklené modré terakotové kruhy s reliéfy dětí, naznačující funkci budovy. Důraz je kladen na horizontální rozměr, budova je výrazně širší. Nad každým půlkruhovým obloukem je okno svatostánku (obdélníkové okno s trojúhelníkovým štítem na vrcholu).
3.6. Zaměření detailu Čistý a jasný smysl pro proporce se odráží v budově. Výška sloupu je stejná jako šířka mezi sloupy a šířka podloubí je rovna výšce sloupu, takže tvoří krychle. Jednoduché proporce budovy odrážejí nový věk, světské vzdělání a smysl pro pořádek.
389
Obr.13 - Detaily. Z leva detail aktuálního sloupu. Vpravo detail dveře
3.7. Kresba celku v perspektivě.
Obr. 14. - Kresba celku v perspektivě, vytvořený tužkou.
Perspektiva je optický jev, jenž způsobuje to, že se vzdálené objekty jeví zdánlivě menší než objekty blízké. Jev způsobuje také to, že u stejných objektů postavených za sebou do jedné řady se objekty vzdálenější od pozorovatele jeví 390
blíže u sebe (perspektiva tedy způsobuje optické zkracování linií). Perspektiva také způsobuje jiný jev, totiž to, že dvě či více rovnoběžných linií (např. koleje) se směrem k horizontu opticky zužují. Bod, kde se obě rovnoběžné linie setkávají, se nazývá úběžník. Jedná se však pouze o myšlené čáry a myšlené body, které v reálném světě fakticky neexistují. Perspektivní zobrazení je běžně užíváno také v deskriptivní geometrii, v technickém kreslení a dalších oborech lidské činnosti. Vzhledem tomu, kresba budov v perspektivě měl značný význam v průběhu workshopu a proto je součástí výsledků prácí skupin studentů. 3. Závěr Na závěr příspěvku je možno říci, že mezinárodní workshop je nedílnou součástí studia studentů, během kterého studenti mají možnost prospět výzkumným hodnocením, a na základě získaných výsledků pokračovat v připravovaných vědeckých a výzkumných pracích. Mezinárodní workshop je také způsob jak si rozšířit rozhled ve výzkumných oblastech. Workshop tak spolu s jinými metodami výuky a stanovisko tematického zaměření působí příznivě. Kromě toho, workshop patří do skupiny rozvojové a vyučovací metody které jsou nejvhodnější pro dospělé publikum. Poznatky získané v tomto procesu – workshopu - jsou produktem aktivní činností účastníků, což výrazně zvyšuje efektivitu jejich učení
LITERATURA: [1] HOCKER Christoph. Architektura. Computer press, Brno 2004, str. 191, ISBN 80-251-0285-8 [2] KONRAD N. I. Ob epoche Vozroždenia. Moskva, Prosvešenie 2001, str. 45 [3] ČIKUROV O.B. Co to je Workshop? Posobie dĺa organizatorom praktičeskych seminarov. Pskov 2001, str.59. [4] MARTUCCI R., GIOVANETII B. Florence. Guide to the principal Buildings. Canal stamperia Editrice, Venezia 1997, Santa Croce 2180, str. 160. ISBN 88-86502-17-6 [5] GUTNOV A. E. Mir architektury. Moskva 1985, Molodaja Gvardia, str. 352 [6] www.wikipedia.org (online 10.04.2011.) http://en.wikipedia.org/wiki/Ospedale_degli_Innocenti [7] www.fondazione-delbianco.org (online 6.04.2011) http://www.fondazionedelbianco.org/pdf/Manifesto/Czech.pdf [8] www.travelblog.org (online 14.04.2011) http://www.travelblog.org/Europe/Austria/Styria/Graz/blog-361141.html [9] http://referats.inform-online.ru/ (on-line 3.04.2011)
391
