Ing. Milan Richter Radní hlavního města Prahy pro kulturu. Milan Richter City of Prague Councillor for Culture

Ing. Milan Richter



PRAGUE

PRAHA

For hundreds of years, Prague has been able to pride itself on its gems of art and architecture. The capital of the Czech Republic is also making its mark as a location that organizes diverse events focusing on the most current cultural phenomena and trends. Recently, several major contemporary art events have made our city their home. Among them, Tina B. — The Prague Contemporary Art Festival has established a unique position in the capital. Besides art and artists from all around the globe to Prague — for the second year running — it is also commendable because it endeavours to place Czech art in an international context. Even more so than last year, this year’s edition focuses on innovative artistic forms. Amongst other things, it has engaged mobile phones and Prague’s billboards in contemporary art. Personally, I also find the festival noteworthy because it does not seek to make art an exclusive item, but instead endeavours to communicate with the broadest public. That is why it takes art to places not usually frequented by the art scene — this year the main venues are the National Museum’s Lapidárium and the Old Water Treatment Works in Prague 6 (the Eco‑technical Museum). The festival not only brings contemporary art enthusiasts from around the globe to Prague, it also attracts art collectors and potential buyers to the city. It thus helps to develop the local art market, but above all it increases the prospect that Czech art will become a sought-after commodity abroad. And that’s good news not only for Czech artists.

Praha se již mnoho staletí pyšní svými uměleckými a architek‑ tonickými skvosty. Hlavní město České republiky se ovšem prosazuje také jako místo konání nejrůznějších akcí zaměře‑ ných na nejaktuálnější kulturní projevy a  trendy. V  poslední době se u nás objevilo několik velkých projektů věnovaných prezentaci současného umění. Své unikátní místo mezi nimi si Festival současného umění Praha — Tina B. jasně vymezil. Nejenže k nám druhým rokem přivádí umělce a umění z celé‑ ho světa, jeho zásluhou je zejména to, že usiluje o  vsazení českého umění do mezinárodního kontextu. Letos se festival ještě více než loni zaměřuje na inovační umě‑ lecké formy. Do umění tak například zapojil mobilní telefo‑ ny i velké reklamní plochy v Praze. Festival je mi sympatický také tím, že neusiluje o  výlučné postavení umělce a  umění, ale naopak o  komunikaci s  nejširší veřejností. Právě proto zavádí umění mimo místa běžně frekventovaná uměleckou scénou — hlavními výstavními prostory jsou letos Lapidárium Národního muzea v areálu pražského Výstaviště a Stará kana‑ lizační čistírna (Eko-technické museum) v Praze 6. Festival do Prahy přivádí nejen příznivce současného umění z  celého světa, ale také jeho sběratele a  potenciální kupce. Tím na jedné straně napomáhá rozvoji trhu s uměním u nás, především ale zvyšuje naději, že se české umění stane žádaněj‑ ší komoditou v zahraničí. To je dobrá zpráva nejen pro české umělce. Ing. Milan Richter Radní hlavního města Prahy pro kulturu

Milan Richter City of Prague Councillor for Culture



introduction

PŘEDMLUVA

The idea behind Tina B. — The Prague Contemporary Art Festival came to life one Sunday afternoon in Prague’s Galerie Vernon during a visit by the Belgian art collector Jean Pierre Vanlander. He noted that there was nothing going on in the city to act as a magnet for contemporary art collectors. At the same time he tentatively proposed organizing an event in Prague that would strive to integrate Czech contemporary art into an international context. Although the Czech Republic and its capital boast a very exciting art scene, it remains largely unknown to the majority of international curators, collectors and directors of cultural institutions. For long, Prague has been unable to offer a noteworthy and appealing event to attract this particular target group. Tina B. has decided to take up this challenge. The name Tina B. conceals two essential meanings: an acronym for “This Is Not Another Biennale”, it is also the personification of a fictitious character, the enigmatic female patron of the festival who changes her image year after year to extend an enticing invitation to contemporary art enthusiasts, calling on them to visit the Czech capital. This year, festival images incorporate period photographs of women from the late 1960s taken in Prague. Thematically related to the different sections of the festival, they also convey a great deal about Prague’s genius loci and its role during those troubled, yet exhilarating, and politically and culturally liberating, times. Tina B. is thus giving advanced notice of the importance of next year’s fortieth anniversary of 1968, the year of the Prague Spring, and the tragic events that followed. Next year, Tina B. will examine 1968 more thoroughly, providing insights on this worldwide cultural and political phenomenon. Despite all the teething troubles and technical hitches that we naturally had to tackle in putting on the first edition of the festival, we managed to bring the work of important international artists to Prague and the festival has already made a significant mark on the international scene. It now has a name in France, for example, thanks to last year’s involvement of Pascal Beausse, who curated the section “Same same but

Myšlenka Festivalu současného umění Praha — Tina B. se zrodila jednoho nedělního odpoledne v  galerii Vernon při návštěvě belgického sběratele umění Jean Pierra Vanlandera. Poznamenal, že se v Praze neděje nic, co by zaujalo sběratele současného umění. Česká republika a  její havní město sice mají velice zajímavou uměleckou scénu, pro většinu zahra‑ ničných kurátorů, sběratelů a  ředitelů kulturních institucí je však úplnou neznámou. Jean Pierre nadhodil, že by se v české metropoli mohla uspořádat akce, která by oslovila tuto cílo‑ vou skupinu a  zároveň by vsadila současné české umění do mezinárodního kontextu. A právě tuto úlohu si přijal za své festival Tina B. Název Tina B. skrývá hned dva významy: na jedné straně je to zkratka anglického „This Is Not Another Biennale“ („Toto není další bienále“), na druhé straně je to jméno fiktivní ženy, která je patronkou festivalu a  rok co rok mění svoji image, aby do Prahy přilákala zájemce o současné umění. Letos jsme pro festivalový vizuál použili dobové fotografie žen z šedesá‑ tých let minulého století v prostředí Prahy. Tematicky navazují na jednotlivé festivalové sekce a  zároveň vypovídají mnoho o  geniu loci našeho hlavního města i  o  roli, kterou sehrá‑ lo v  této pohnuté a  kulturně svobodné době. Chceme tím s ročním předstihem upozornit na význam čtyřicátého výročí Pražského jara a neblahých událostí, které následovaly. Příští rok se ještě obsáhleji zaměříme na širší významy událostí spo‑ jených s rokem 1968 v celosvětovém měřítku. Přes všechny organizační potíže a technické zádrhele, se kte‑ rými jsme se loni při pořádání prvního ročníku festivalu Tina B. přirozeně potýkali, se nám podařilo přivést do Prahy díla celé řady významných zahraničních umělců a festival již získal jisté renomé na mezinárodní scéně. Například ve Francii upoutal pozornost díky loňské účasti Pascala Beausse, který byl kurátorem sekce s  názvem “Same same but different”. Tato sekce byla jádrem hlavní festivalové výstavy ve Vel‑ ké dvoraně Veletržního paláce a  zkoumala klíčová témata současného umění, například prolínání globálních a lokálních kulturních znaků. Do Prahy přivedla práce mezinárodně uzná‑



different”, focusing on key contemporary art issues such as globalism, simulacrum and appropriation. The section brought the work of a number of important artists from France, as well as the US and China, to Prague. Another of last year’s successes — “In a Silent Way” curated by Daniele Balit from Italy, which placed innovative sound installations in Prague’s extraordinary National Memorial on Žižkov hill — made an impression on the Italian contemporary art scene. Even more so than last year, Tina B.’s 2007 edition aims to highlight new and innovative contemporary art strategies that not only make use of new technologies, but also employ media not usually utilized in contemporary art. One such groundbreaking project is Mobile Video Art, the world’s first festival devoted exclusively to video art created with the multimedia mobile telephone. The project combines elements of an art laboratory and a festival for the general public. Works submitted are presented on a web-based platform (www.mobilevideoart.com) and shown during the main festival. This year’s theme is INTIMATE LIFE OF THE GLOBAL VILLAGE. The project is curated by Francesca di Nardo and Grey Zone, a new curator collective striving to extend the boundaries of contemporary art onto the frontlines of the commercial, political and cultural sectors. Another exciting section of Tina B. 2007 that pushes the boundaries of traditional ways of presenting contemporary art is Billboard Text Art. Entitled EMERGING WOR(L)DS, it features site-specific textual and word-based artworks displayed on billboards normally reserved for advertising, political campaigns and public service announcements. Launched in June 2007 and lasting one year, the project has already featured some exceptional artworks by international artists, including such stars as Kay Rosen, Jonathan Monk and Kendell Geers. On the domestic front, Czech politically and socially engaged art groups Guma Guar and Pode Bal have provided the project with sufficient visibility with their critical reflections on Central European politics past and present. This project is also curated by Grey Zone.

vaných tvůrců především z  Francie, ale také z  USA a  Číny. Dalším loňským úspěchem byla sekce „In a Silent Way“, kte‑ rá vznikla pod taktovkou mladého italského kurátora Daniela Balita. Do Národního památníku na Žižkově zavedla inovační zvukové instalace a vyvolala pozitivní ohlas na italské umělec‑ ké scéně. Ještě více než loni hodláme letos dát prostor novým a neotře‑ lým uměleckým strategiím využívajícím nejen novinky v oblasti technolgie, ale také komunikační a umělecké prostředky, kte‑ ré nejsou v umění běžné. Jeden z  našich projektů, který významně posouvá hrani‑ ce umělecké tvorby, nese název Mobile Video Art. Festival Tina B. se stal platformou pro první projekt na světě, který se věnuje výhradně uměleckým videosnímkům natočeným mobilním telefonem a spojuje v sobě prvky umělecké labora‑ toře a festivalu pro širokou veřejnost. Práce jsou interaktivně prezentovány a instalovány na webové platformě www.mobi‑ levideoart.com a budou rovněž promítány v průběhu hlavního festivalu. Téma letošního prvního ročníku je INTIMNÍ ŽIVOT GLOBÁLNÍ VESNICE. Kurátory projektu jsou Francesca di Nardo a  Grey Zone, nová kurátorská skupina, která usiluje o posouvání hranic současného umění na rozhraní kulturního, politického a komerčního sektoru. Dalším mimořádným počinem festivalu Tina B. 2007 je Bill‑ board Text Art. Projekt s názvem VZNIKAJÍCÍ (S)VĚTY  — Vznikající (s)věty využívá velké reklamní plochy k prezentaci uměleckých děl založených na textu. Na billboardech v Praze se tak již objevila díla takových hvězd mezinárodní scény jako jsou Kay Rosen, Jonathan Monk či Kendell Geers. Domácí scénu reprezentují například politicky a společensky angažo‑ vané umělecké skupiny Guma Guar a Pode Bal, které vzbudily pozornost svými kritickými reflexemi středoevropské politiky současné i minulé. Kurátorem tohoto projektu je rovněž sku‑ pina Grey Zone. Vedle toho, že se zaměřujeme na nejrůznější oblasti umě‑ lecké činnosti, bychom návštěvníkům našeho festivalu rádi přiblížili každý rok umění ze dvou až tří vybraných zemí.



Each year, the festival aims to showcase artists from two to three different countries. In 2006, we highlighted the work of artists from Finland and Canada. This year we are focusing on Italy, the Republic of Korea and Germany. Italian contemporary art will be examined from two different perspectives. Micaela Giovannotti, an Italian curator living in New York, has invited her compatriots to take part in her section entitled WITNESSING THE MOMENT focusing on performance art. The other Italian show entitled ISLANDS UNDER THREAT will present contemporary art mainly from Sicily. The somewhat isolated position of Sicilian artists within Italy is one of the factors behind their highly specific artistic vision. In selecting her artists and their works, curator Rosa Anna Musumeci also had to come to grips with the unusual exhibition environment — the National Museum’s Lapidarium. This year we are especially pleased to be able to embrace contemporary art and artists from the Republic of Korea. Curated by Minseong Kim and Heechung Chung, the CITY FABLES section will be installed in the exceptional industrial space of the Old Water Treatment Works in Prague 6. Dating from the start of the twentieth century and designed by the British architect William Heerlein Lindley, this gem of industrial architecture provides an exciting setting for new media art, imbuing the show with spatial, temporal and cultural contrasts and synergies. South Korea is also represented in a section of video art with the title NEWS DISPATCH. HAPPENS IN KOREA. It is curated by Micaela Giovannotti who also included the renowned Korean artist Kimsooja in her performance art section. This year the festival also features a notable presence of German artists. Their works included in the SOUNDS LIKE ART section, curated by Grey Zone on the suggestion of German curator Ingken Wagner, will be performed in Prague’s Goethe Institut, broadcast on Czech national radio Cesky rozhlas 3  — Vltava and the internet radio station Lemurie taz, as well as being installed in surprising locations in Prague. The festival is also continuing to develop its relations with France. Yvon Lambert Gallery in Paris provided us with videos by three of the renowned artists it represents. The The TIME STRICTLY PERSONAL section is curated by Adam Vačkář. The last curatorial section of this year’s festival is entitled SCULPTURE IN DIALOGUE. This exhibition in the



V roce 2006 jsme do Prahy přivezli umění z Finska a Kana‑ dy. Letos se soustředíme na Itálii, Korejskou republiku a  Německo. Festival nabídne dva odlišné pohledy na současné italské umě‑ ní. Micaela Giovannotti, italská kurátorka žijjící v New Yorku, přizvala do své sekce SVĚDECTVÍ OKAMŽIKU zaměřené na performance art několik svých krajanů. Druhá italská přehlíd‑ ka s  názvem OSTROVY V  OHROŽENÍ představí současné umění zejména ze Sicílie. Menšinové postavení těchto umělců v rámci Itálie je jedním z faktorů, který je vede k vyhraněné‑ mu uměleckému nahlížení. Při výběru umělců a jejich děl se kurátorka Rosa Anna Musumeci musela vypořádat i s neob‑ vyklým prostředím, ve kterém jsou vystavena — Lapidáriem Národního muzea. Jsem obzvláště ráda, že do letošní přehlídky můžeme zahr‑ nout tvorbu současných umělců z Jižní Koreje. Kurátorkami sekce s názvem PŘÍBĚHY Z MĚSTA jsou Minseong Kim and Heechung Chung. Díla korejských umělců kombinující video, instalace a  performance budou instalována ve výjimečných prostorách Staré kanalizační čistírny v Praze 6 (Ekotechnické muzeum). Tento skvost průmyslové architektury, postavený na počátku dvacátého století podle návrhu britského architek‑ ta Williama Heerleina Lindleyho, poskytuje uměleckým dílům založeným na nových médií zázemí s  mnoha prostorovými, časovými i  kulturními kontrasty a  synergiemi. Jižní Korea je také zastoupena v přehlídce video artu s názvem ZPRAVO‑ DAJSKÉ RELACE. DĚJE SE V KOREJI. Vznikla pod taktovkou Micaely Giovannotti, která do svého programu performance artu zařadila také mezinárodně významnou korejskou uměl‑ kyni Kimsooja. Na letošním festivalu se dále prezentují umělci z  Německa. Jejich práce v  sekci ZNÍ TO JAKO UMĚNÍ, kterou navrhla německá kurátorka Ingken Wagner, budou vysílány na vlnách Českého rozhlasu 3 — Vltava a  na internetové rozhlasové stanici Lemurie taz, živý koncert se bude konat v  pražském Goethe Institutu. Další díla budou instalována v Ekotechnic‑ kém muzeu a na několika zajímavých místech v Praze. V rámci letošního ročníku nadále rozvíjíme naše vztahy s Francií. Pařížská Galerie Yvon Lambert nám poskytla videa tří ze svých spřízněných umělců. Sekce, jejímž kurátorem je Adam Vačkář, nese název ČAS ČISTĚ OSOBNÍ. Poslední ucelená sekce letošního festivalu se jmenuje SOCHY V DIALOGU. Přehlídka umístěná v kontextuálně náročném

contextually challenging milieu of the National Museum’s Lapidarium engenders a dialogue between classical and contemporary sculpture and raises a number of questions about the current nature of art and its future. Last but not least, a number of special standalone projects are being featured as part of Tina B. 2007. They include a spectacular multimedia performance by three artists — Magdalena Jetelová, Kurt Gebauer and Jan Vlček. It will take place at the location where the Stalin monument once stood on Letna hill and is guaranteed to attract the attention of the general public, as well as the media. As last year, Tina B.’s VIP Week will provide a stimulating atmosphere for the meeting of contemporary art, business and the wider cultural sphere. And this brings me to another key aspect of putting on a festival like Tina B. Besides all else, the event is also an opportunity for companies that support our activities. One of our main partners this year is the leading Korean technology corporation Samsung. Our alliance is entirely natural as Samsung not only backed the festival and supplied the technology base for the Mobile Video Art section, it is also providing presentation and display equipment for the main festival. Samsung mobile telephone technology also forms the backbone of an exciting side project by Darina Alster. As the festival’s president I am happy that we are about to launch the festival’s second edition. The infant is becoming a toddler capable of moving around with more independence, asserting its presence, identity and personality. Organising a festival such as Tina B. is a highly demanding task, impossible without reliable team work. For this reason, I would like to take this opportunity to thank the entire production team, as well as our curators and sponsors and the institutions that gave us their support. I firmly hope that the importance and significance of Tina B. — The Prague Contemporary Art festival will continue to grow locally and internationally, and that its name will become strongly associated with Prague’s autumnal season.

prostředí Lapidária Národního muzea navazuje dialog mezi sochou klasickou a současnou a přináší řadu otázek o současné podobě umění i jeho budoucnosti. V neposlední řadě stojí za pozornost i řada samostatných projektů, které probíhají v rámci festivalu Tina B. 2007. Patří mezi ně i velkolepá multimediální performance tří umělců – Magdaleny Jetelové, Kurta Gebauera a Jana Vlčka. Odehraje se na místě bývalého Stalinova pomníku na Letné a jistě přitáhne pozornost veřejnosti i sdělovacích prostředků. Doufám, že letos zdokonalíme pořádání speciálních akcí, kte‑ ré jsou šité na míru i těm nejnáročnějším VIP hostům, a vytvo‑ říme podnětnou atmoféru pro setkání současného umění a podnikatelské sféry. Jedním z aspektů pořádání festivalu je také příležitost k pre‑ zentaci společností, které nás podporují. K  našim hlavním partnerům patří kojerská společnost Samsung. Toto spoje‑ nectví je zcela přirozené. Firma podpořila festival poskytnu‑ tím technologie pro sekci Mobile Video Art i pro prezentaci uměleckých děl během hlavního festivalu. Mobilní technologie Samsung také tvoří páteř zajímavého vedlejšího projektu festi‑ valu, který vytvořila česká umělkyně Darina Alster. Druhý ročník festivalu je pro mě jako jeho prezidentku velkou událostí. Z batolete se pomalu stává stvoření, které nachází jistotu ve svých prvních krůčcích a začíná si prosazovat svoji identitu a osobnost. Organizace festivalu, jako je Tina B., je velice náročná a bez absolutně spolehlivé týmové práce nemožná. Proto bych na tomto místě chtěla poděkovat celému organizačnímu týmu, všem zůčastněným kurátorům, sponzorům a institucím, kte‑ ré festival podpořily. Vřele doufám, že význam festivalu do budoucna poroste v  místním i  mezinárodním měřítku, a  že podzim v  Praze bude vždy pevně spojován s  festivalem Tina B. Monika Burian

Monika Burian



Re-start Laboratory Laboratoř v době probíhajícího restartu The second edition of Tina B. — The Prague Contemporary Art Festival focuses on experimentation. On the one hand it places emphasis on diversity (or flow) of art media and events; on the other it stresses an openness and closeness of art consumers. A characteristic of the art presented is that it is inquisitive, not out of mere curiosity, however, but for much more serious reasons. The art reflects certain existing pressures, necessities and circumstances that are the preconditions and prerequisites for new artistic starting points. Tina B.’s curatorial configuration — Mobile Video Art, Billboard Text Art, Sound and Radio Art, Performance Art, Korean Section, Special Projects — seems to point to a kind of interim state in which contemporary art finds itself. From the outset it is defined as an open structure formed by openended and globally comprehensible forms of language (the Korean section was strategically selected as an example of a specific communication conduit between distant locations; it is also the symbol of countries divided). In addition, a key characteristic of this year’s festival is another significant step towards a radical blurring of the division between maker/ artist and the audience (the recipients) within the expanding boundaries of democratically conditioned creativity focused on investigating collective human consciousness (Mobile Video Art). The aim is clear — global society, having undergone major changes, is looking for a way out of its own fatigue and the ensuing passiveness, endeavouring to redefine itself under new circumstances and find a common means of universal understanding leading to a renewed acceptance of responsibility for the “the way things are run”. During the period of the forthcoming decade — characterized by global political transformations, economic and environmental outlooks and new social threats (such as terrorism, which seems to have replaced the apprehensions of a worldwide military conflict during the Cold War) — society urgently needs a new functional vision that looks to the future. Its precursor could be a “pre-image” of the present, such as that being formed as



Druhý ročník Tiny B. se zaměřuje na experiment. Důraz je kladen z  jedné strany na proměnlivost (průtočnost) médií a  akcí, na straně druhé na otevřenost a  bezprostřednost konzumentů. Umění zde prezentované je svou povahou hledající, nikoliv ovšem z  pouhé zvědavosti, nýbrž z  důvodů daleko závažnějších. Je odrazem určitých existujících tlaků, nutností a  podmínek podmiňujících a  formujících nová východiska. Samotná kurátorská konfigurace programu Tiny B. upozorňuje na jakýsi mezi-stav, v kterém se nachází současné umění  — Mobile Video Art / Billboard Text Art/ Sound and Radio Art / Performance Art / Korean Section / Special Projects. Celek je již předem definován jako ote‑ vřená struktura, kterou vytvářejí neuzavřené a  celosvětově srozumitelné jazykové formy (zde strategicky zvolena Korej‑ ská sekce jako příklad konkrétního komunikačního mostu od sebe vzdálených lokalit stejně jako symbolu rozdělené země). Nehledě k tomu, že podstatným rysem letošního roč‑ níku je další výrazný krok k  radikálnímu stírání hranic mezi tvůrcem/umělcem a  příjemcem v  rozšířených mantinelech demokraticky podmíněné kreativity směřující k  obecnému průzkumu lidského kolektivního vědomí za dané situace (Mobile Video Art). Cíl je zřejmý — celosvětová společnost, která prošla velikými změnami, hledá cestu z vlastní únavy a z ní plynoucí pasivity — snaží se znovu, v nových podmínkách, redefinovat sebe samu a nalézt společný způsob všeobecného dorozumění vedoucího k opětovnému přijetí zodpovědnosti za „chod věcí“. V období nadcházející dekády profilované politickými změnami na mapě světa, ekonomickými a  ekologickými výhledy nebo novými společenskými hrozbami (terorismus, který jakoby nahrazo‑ val obavy z celosvětového válečného konfliktu v dobách stu‑ dené války) potřebuje společnost naléhavě novou funkční vizi směřující do budoucnosti. Této vizi může jako předstupeň posloužit právě „před-obraz“ současnosti, formující se (jako výstup) z podobných mezinárodních festivalů umění jakým je pražská Tina B. Střední Evropa pak může v  tomto procesu sehrát důležitou roli, neboť je (ještě stále) dějištěm mnoha

the output of international festivals such as Prague’s Tina B. Central Europe could play an important role in this process, for it is (still) the scene of many transformations and changes (political, societal, economic, social, cultural and, last but not least, ethical), which are taking place simultaneously. Consolidating this vision, or the “hope” that it seeks (in the sense defined as early as the 1950s by Ortega Y Gasset, for example), necessarily requires the transcendence of the limits of art (not only visual art), involving the entire cross-section of the social spectrum, as well as an array of media. On this journey, art — through the action of its agents (not only artists) — is once again flowing out from its metaphorical riverbed, transcending the territories of the “liberal professions” in all directions (politics, economics, urbanism, environmental studies, sociology, exact fields of science, humanitarian activities, and others). It is as if something in the development of art was repeating, in a new way... It is a homecoming to the future, a laboratory working at exposing something which, though still hidden, is already being anticipated and felt in what we experience and share

transformací a  změn najednou (politických, společenských, ekonomických, sociálních, kulturních, a  v  neposlední řadě etických). Fixace této etické vize, či hledané „naděje“ (ve smyslu, jak ji definoval již v  50. letech 20. století např. Ortega Y Gasset) zákonitě přesahuje hranice umění (nejen vizuálního) a přelé‑ vá se napříč společenským spektrem stejně jako napříč různě využívanými médii. Umění na této cestě prostřednictvím svých aktérů (nikoliv pouze umělců) opět opouští vymezená řečiš‑ tě a překračuje teritoria „svobodného povolání“ všemi směry (politika, ekonomie, urbanismus, ekologie, sociologie, exaktní vědní obory, humanitární činnost ad.). Jakoby se v uměleckém vývoji cosi novým způsobem opakovalo…Je to návrat namí‑ řený do budoucnosti, laboratoř pracující na odhalování dosud skrytého, ale tušeného v již žitém a sdíleném. Petr Vaňous

Petr Vaňous



ISLANDS UNDER THREAT ostrovy v ohrožení

ISLANDS UNDER THREAT — ostrovy v ohrožení curated by Rosa Anna Musumeci In an environment powerfully, and heavily, marked by art history, the Contemporary, the present and the future, sometimes erupt. The artists in this section have been explicitly asked to react to this awkward positioning, either dialogically, dialectically, or polemically. The real question, however, is the degree to which their works will have been able to emerge, to gain visibility, to impose their communicative codes in such an unusual context as the Lapidárium. This requires close cooperation, a true synergy, between artists and the curator, a hard task; indeed, what is implied here are two distinct, though strictly complementary, roles, much as is the case with the composer-executor nexus: from the very start both share the same object — the same musical text — and both are needed to ensure its fruition; but the result depends less on this basic, universal, premise, than on the task division finally chosen from the many possibilities that exist. I have followed the method espoused by Buren in a recent interview*, i.e., I have asked the artists to give me full freedom of choice as to the installation of their artworks, while giving them the same total discretion with regard to their submitted proposals and their outcomes. This complicity without overlapping, or confusion, is a form of autonomy (of judgmental freedom and operative interdependence at once) that has allowed, I believe, an optimal spatial and conceptual <positioning> of the six artists. First and foremost, this positioning mirrors what they have in common: contemporaneity, obviously, but a very specific one, an eccentric, not a barycentric, contemporaneity, their research being advanced and experimental, less recognized and popular than routine, or conformist, production. These creative islands withstand a physical environment whose academism is as threatening as stimulating: will they survive the Lapidárium challenge, will they save themselves? Moreover, academism corresponds with monumentality, whereas the six artists’ tools are ‘light’, sometimes almost immaterial, both in the media used and the meanings they convey.

Není divu, že v prostředí, které je těžce poznamenáno ději‑ nami umění, dochází ke střetávání současného umění, přítom‑ nosti a budoucnosti. Umělci zařazení do této sekce byli výslov‑ ně požádáni, aby na toto ošidné postavení reagovali, ať už formou dialogu, dialektiky či polemiky. Skutečnou otázkou je, do jaké míry se jejich dílům podařilo vyniknout, zviditelnit se, vynutit si komunikační kódy v tak nezvyklém kontextu, jakým je pražské Lapidárium. Uspořádání takové výstavy vyžaduje důvěrnou spolupráci, skutečnou synergii mezi umělci a kurá‑ torkou, což není jednoduchý úkol. Vlastně se jedná o dvě zce‑ la odlišné, ale zároveň vzájemně se doplňující role, podobně jako je tomu v  případě dvojice skladatel — interpret: od samého počátku sdílejí stejný námět, stejnou partituru — je zapotřebí jejich souhry, aby bylo dílo dovršeno. Výsledek je však méně závislý na této základní, univerzální premise než na tom, jakým z mnoha možných způsobů si nakonec rozdělí úkoly. Rozhodla jsem se použít způsob, který v nedávném rozhovoru zastával Buren*. Požádala jsem umělce o naprosto svobodnou volbu při instalaci jejich děl, a naproti tomu jsem jim já pone‑ chala naprosto volnou ruku při výběru toho, co na výstavu navrhnou a jaké výsledky předloží. Tato součinnost, která vylu‑ čuje přesahy v kompetencích či zbytečné zmatky, je formou autonomie (svobody úsudku a současně i operativní nezávis‑ losti), o které se domnívám, že umožnila optimální prostorové a koncepční „umístění“ šestice umělců. Toto umístění za prvé odráží to, co mají společné: samozřejmě je to současnost, ale je to současnost velmi specifická, excentrická, nikoli soustře‑ děná na střed, protože se jedná o umělecké průzkumy pokro‑ čilé a experimentální, o produkci méně známou a populární, než je ta obvyklá čili konformní. Dokáží se tyto tvůrčí ostro‑ vy ubránit fyzickému prostředí, jehož akademismus je stejně výhružný jako povzbuzující? Přežijí výzvu Lapidária, zachrání se? Akademismus jde navíc ruku v  ruce s  monumentálností, kdežto těchto šest umělců používá „lehké“ nástroje, někdy takřka nehmotné, ať už se jedná o prostředky, které používají, či významy, které vyjadřují.

*Liberation, July 22nd 2007.

*Liberation, 22. července 2007

12

First and foremost, the media: photos and videos, including Rita Casdia’s video-cinema, objects and meta-objects (Lo Porto’s blossoming clothes), all invariably frail, delicate, or unstable. With lightness, these media bring to the fore the revolutionary, irreducible, pluralism of the contemporaneous, once again a feature at odds with the monotony of the surrounding classicism. As a consequence, a visual perturbation, an altered, more difficult, reading, takes place: the public is unavoidably called to be more vigilant, to take on a more engaging, task; a familiar, somnolent, cultural walk among the phantoms of the past turns into an intellectual adventure ridden with questions. These questions are evoked by the works’ contents and meanings, in turn very diverse, but with at least one common topic: Time. Within the Lapidarium’s static context, time, i.e., a sequence of events, clearly surfaces in all works: Loredana Longo’s act of destroying and re-creating is sequential gesturing in and by itself; Giuliana Lo Porto’s ‘creatures’ (as against ‘creations’) develop through the natural cycle of birth, growth and death; Alice Grassi’s photos and book notes bring us through a trip, a true metaphor of interior time; Rita Casdia proposes a video-movie, by definition a work in motion, with a real narrative structure; and time is embedded even in the most atemporal contribution of Claudia Gambadoro and Franco Angeloni: though space, rather than time, is Box’s main topic, its inside-outside dialectics alludes to what we have and what we lack, to a refuge to be built, or under construction, to something that is becoming anyway; and Angeloni tells the story of a Fall from the time of myth (of the Gods), to the time of Humans, a displacement that certainly doesn’t lead to significant change (since evil is ubiquitous), but nevertheless a displacement unavoidable with respect to ubiquity as such. On the other hand, it is quite evident that a common theme does not exclude, but in fact imposes, discontinuities, or a certain distance. Each artist is an island, and to be sure each artist regards, and communicates with, other islands; but it is in the island that the artist’s works are shaped through unique intentions and results. Conceptually, Lo Porto’s and Angeloni’s anthropologies are as remote from each other as are the psychologies of Grassi and Gambadoro, Casdia, or Longo. And every single sign, gesture, form, composition, competes for total, and undivided, attention. Sure, every island must be saved. Rosa Anna Musumeci

Nejprve k uměleckým prostředkům: jedná se o fotografie a video, včetně „filmového videa“ Rity Casdia, předměty a metaobjekty (kvetoucí šaty Giuliany Lo Porto). Jsou to prostředky, které jsou bez rozdílu chatrné, křehké nebo nestabilní. Tato média s lehkostí přinášejí revoluční, neredukovatelný pluralismus současné reality, což je dalším rysem, který je v rozporu s monotónností klasicismu, který tato díla obklopuje. Důsledkem je vizuální rozruch, změněná a tím i obtížněji chápaná prezentace významů: od veřejnosti je nevyhnutelně vyžadována větší pozornost a zapojení; ze známé až ospalé kulturní procházky mezi fantomy minulosti se stává intelektuální dobrodružství plné otázek. Tyto otázky jsou vyvolávány obsahy i významy vystavených děl, která jsou velmi rozdílná, ale mají přinejmenším jedno společné téma: čas. Čas, tj. sled událostí, se v kontextu Lapidária, kde se jakoby ustálil, zřetelně noří ze všech vystavených prací; ničení a znovuvytváření, která jsou podstatou díla Loredany Longo, jsou sama o sobě jakousi sekvenční gestikulací; „tvorové“ Giuliany Lo Porto (nejedná se o „stvoření“) se vyvíjejí přirozeným koloběhem narození, růstu a smrti; fotografie a zápisky Alice Grassi nás provázejí cestou, která představuje skutečnou metaforu vnitřního času; Rita Casdia předkládá filmové video, které je ve své podstatě pohyblivým dílem se skutečnou narativní strukturou. Čas je vnořen i do nejvíce mimočasových příspěvků Claudie Gambadoro a Franca Angeloniho: ačkoli hlavním tématem díla Claudie Gambadoro „Krabice“ (Box) je prostor spíše než čas, dialektika mezi vnitřkem a vnějškem, kterou rozvíjí, naráží na to, co máme, či co nám chybí, na útočiště, které si musíme postavit, nebo je již ve výstavbě, na něco, co zřejmě již stejně vzniká. Franco Angeloni vypráví příběh o Pádu z Doby mýtů (bohů) do Doby lidí, o posunu, který jistě neznamená změnu (zlo je všudypřítomné), ale nicméně o posunu, který je z hlediska všudypřítomnosti nevyhnutelný. Každý umělec je sám o sobě ostrovem. Ačkoli pohlíží na jiné a komunikuje s nimi, jeho izolované postavení dává hlavní tvar jeho dílům, která jsou tvořena s jedinečnými záměry a výsledky. Z koncepčního hlediska jsou si antropologická díla Giuliany Lo Porto a Franca Angeloniho stejně vzdálená jako psychologické polohy Grassi či Gambadoro, Casdia či Longo. A každé znamení, gesto, forma a kompozice soupeří o úplnou, zcela výlučnou pozornost. Zkrátka a dobře, ostrovy musí zachraňovat samy sebe. Rosa Anna Musumeci

13

ALICE GRASSI — italy * 1981, Catania

This journal intime captured by words and images charts a silent

Tento intimní deník zachycuje tichou pouť za osobní integritou.

journey towards personal integrity. Its peripatetic itinerary

Trasa tohoto potulného putování má za cíl zrekonstruovat

aims to reconstruct a memory-embedded relational network.

v  paměti vnořenou relační síť. Zchátralé budovy a  interiéry

Ruined buildings and interiors with red-curtained windows

s okny lemovanými červenými záclonami se stávají body, kde

become meeting points, bringing together the personal stories

se protínají a  propojují osobní příběhy kolemjdoucích. Čím

of passers-by. The longer the journey, the greater the unity it

delší je cesta, tím výraznější je jednota, kterou odkrývá. Vše

unveils. Everything is connected: while the snails have already

je propojeno: hlemýždi již opustili černé díry ve stromech,

left the dark holes in the trees surrounding an abandoned

které obklopují opuštěný kolotoč, voda stéká po skleněných

carrousel, water runs down glass walls, and a body launches

stěnách a něčí tělo se již odrazilo směrem k bílému nebi.

itself toward the white sky.

irma 2007 | installation | 300 x 300 cm 7 photos 1 / 3 | 1 visual notebook 1 / 10 courtesy galleria artecontemporanea catania 14

15

CLAUDIA GAMBADORO — italy * 1972, Catania

Employing fast gestures and “light” tools, a pencil and the

Dílo „Krabice“ (Box), které vzniklo pomocí rychlých gest

language of the axonometric drawing, Box lends a residential

a  „lehkých“ nástrojů — tužkou a  jazykem axonometrické

identity to an otherwise highly claustrophobic everyday

kresby, dodává jistou residenční identitu jinak velmi klaustro‑

space. The furniture, decorative objects, door and windows

fobnímu všednímu prostoru. Nábytek, dekorativní předměty,

become conduits of escape to the outside world (more

dveře a okna se stávají únikovými cestami do vnějšího světa

mental than real), acting to widen the visual horizon, rather

(který je spíše duchovní než opravdový). Horizont přitom spí‑

than constraining it. The creative action embodies an effort to

še rozšiřují než zužují. Tvůrčí činnost zde ztělesňuje úsilí učinit

make immortal what is in itself precarious and unstable.

věčným to, co je ve své podstatě ošidné a vratké.

box 2007 | video in site specific box | 3’12’’ courtesy galleria artecontemporanea catania 16

17

FRANCO ANGELONI — italy * 1967, Roma

The title of the artwork is on a aluminium plate, lying on

Název díla se nachází na hliníkovém plátu, který leží na zemi.

the floor. In fact, it appears to have fallen onto the floor, as

Vlastně je zjevné, že na zem spadl, jelikož jsou k  němu stá‑

the remains of the cords by which it was once held are still

le přivázány zbytky šňůrek, za které kdysi visel… Ale kde

in place… But where had it hung? — in another, perhaps

visel? — V jiném, možná božském světě, který je ovšem stejně

divine, world, though as imperfect as the human one. A telling

nedokonalý jako ten lidský. Jedná se o  zřetelnou proklama‑

proclamation of the universality of evil, in the specific form of

ci univerzálnosti zla, v tomto případě ve formě korupce; po

corruption, its symbol and tool — a coin — dances over the

plátu tančí a  rozeznívá se mince, symbol a  nástroj korupce,

plate, and resounds, surrounded by smaller objects and a few

obklopen dalšími drobnými předměty a kresbami. Celek vyja‑

drawings. The whole underlines a critical judgment, though

dřuje kritický soud, který má ovšem daleko radikalismu; jde

one that is far from radical, but more understanding, mildly

spíše o jemné, chápavé, mírně cynické nahlížení: jsou-li vady

cynical: since defectiveness and guilt are human qualities, men

a provinění lidskými vlastnostmi, měli by se lidé snažit vyrov‑

should try to come to terms with their nature as peacefully

nat se svou podstatou co nejklidněji.

as possible.

corruptibilis hominis 2 2007 | site specific installation aluminium, a coin, small engines, drawings courtesy galleria artecontemporanea catania 18

19

GIULIANA LO PORTO — italy * 1970, Caltagirone

This sumptuous work, consisting of wheat and wild grass

Pšenice a  nejrůznější divoké traviny kvetou skrze lidské

seeds blossoming through human clothes, is clearly deemed

šaty — jedná se o okázalé dílo, které je ovšem zjevně odsou‑

to an early decay and unavoidable death. The topic, then, is

zeno k brzkému rozkladu a nevyhnutelné smrti. Předmětem

time; indeed, all facets of time: the time of seeding and the

je tedy čas ve všech svých podobách: čas zasévání i čas čekání,

time of waiting, the one dreamed of and the other denied,

jeden vysněný a druhý popřený, čas ticha i tajností. Význam

and the time of silence as well as that of secrecy. The meaning

života ve světle efemérnosti: čas je stejně rychlý jako semínko

of life in contrast to the reality of the ephemeral: time is as

padající na zem a stejně pomalý jako kvetoucí travina. Neko‑

fast as a seed falling to the ground and as slow as blossoming

nečné objevování a mizení poznamenává vše včetně nás.

grass. An endless appearing and disappearing marks everything, including ourselves.

the days after 2007 | installation seeds, blossoming clothes courtesy galleria artecontemporanea catania 20

21

LOREDANA LONGO — italy * 1967, Catania

First and foremost, the “Aesthetics of Destruction” —

Především, „Estetika destrukce”, tedy exploze, jsou stejně

explosions — are as unexpected as they are violent. Both

nečekané jako násilné. Výstavba scenérie i její rozpad svědčí

the construction of the scene and its disintegration provide

o fascinaci smrtí; to, co právě bylo zničeno, se ovšem náhle

testimony of a fascination with death; but what has just been

znovu poskládá, obnoví, vrátí k životu, a navíc dosáhne vizu‑

destroyed is suddenly recomposed, restored, brought back to

álního a  praktického dovršení. Tímto způsobem umělkyně

life; and to a visual and practical fruition. In this way, the artist

obhajuje všechna svoje práva: právo popsat svět (přehled‑

vindicates all her rights: the right to describe the world (by

ným uspořádáním předmětů), právo hodnotit svět (tím, že

a clean ordering of its objects); the right to judge the world

zasáhne společenské rituály, které předměty ztělesňují) a prá‑

(by striking the social rituals embodied by the objects) and

vo zachránit svět (navýšenou autenticitou předmětů, které

the right to save it (through the authenticity acquired by the

přežily, podobně jako získávají autenticitu svými jizvami).

objects, as survivors gain authenticity through their scars).

explosion #16 / the couple 2007 | installation and video various objects, mixed materials, gunpowder courtesy galleria artecontemporanea catania 22

23

RITA CASDIA — italy * 1977, Messina

Silent persons express their tensions through minimal and

Němé osoby vyjadřují napětí minimálními a  obscedantními

obsessive movements. The camera builds up four female

pohyby. Kamera vystaví čtyři ženské podoby, které se několik

features that some little women try to emulate. ‘Be patient

malých žen snaží napodobit. „Buď trpělivá a v pohodě,“ říká

and keep cool’, says Simona; ‘Learn to withstand physical pain,

Simona. „Nauč se vydržet fyzickou bolest včetně té, kterou

including that generated by man’, says Nina; ‘Be beautiful at

způsobují muži,“ říká Nina. „Buď za každou cenu krásná,“

all costs’, says Carletta; ‘Spread endless sweetness over and

říká Carletta. „Rozšiřuj nekonečnou sladkost, abys utlumila

above the nightmarish reality’, says Giuseppina. In a sombre

krutou skutečnost, která připomíná noční můru,“ říká Giu‑

atmosphere, stressed by the interaction of sound and image,

seppina. Do této situace náhle vtrhnou dva muži a agresivně

two men suddenly blow their tops and truculently try to

se pokusí zrušit mrtvý bod citového stavu tohoto zkorumpo‑

dispense with the deadlocked emotional state of this corrupt

vaného vesmíru. Jejich vpád podtrhuje ponurá nálada, zvýraz‑

universe.

něná působivou interakcí mezi zvukem a obrazem.

little women growing up 2006 | video-animation, super 16, 6’ (with moogfilm mauro belloni, marco travali, rita barbera, elena salomoni, luca fantini, valentina della torre, andrea cillo, jacopo martinoni, anna puglini, serra monica, emiliano poggi, fabio mangano, daniele filippini, irene barlassina) courtesy galleria artecontemporanea catania 24

25

WITNESSING THE MOMENT SVĚDECTVÍ OKAMŽIKU

WITNESSING THE MOMENT — svědectví okamžiku Curated by Micaela Giovannotti After having curated several shows, written numerous articles, and after having worked with many artists, I can say with assurance that there is no more enigmatic and ineffable a practice in contemporary art than Performance. Although enigmatic for the general public, as one would assume, and cryptic as well for the critic /curator (by my own and my colleagues’ admission), it might come as quite a surprise to learn that it is very indefinable to the artists themselves! While doing studio visits, research regarding projects and while discussing their work with many performance artists, I found that the more common response to my inquiries was “thanks for the interesting question, I never thought about it that way before” rather than any absolute answers to my myriad questions… a learning process for us all. Due to the fluid nature of contemporary performance and the experimental approach undertaken by the Tina B. 2007 festival to present new media in locations throughout the city that needed to be scouted out and selected for appropriateness for each unique work, it was clear from the inception that with such a cornucopia of works and spaces, this project could not be conceived as a classic group exhibition but instead as multiple mini-solo exhibition. Therefore, instead of presenting a cohesive thematic concept, my initial curatorial proposition was informed by a decision to invite artists with very different approaches to performance, for whom the medium is either one of the venues in which they express their ideas or the only elected one, and who would be adventurous enough to re-contextualize their performative works somewhere in Prague. The next step was selecting, in collaborative discussion with the individual artists, interventions that could be successfully translated in different public venues in Prague, that would meld with each specific geographical location or that would incorporate the intrinsic social structure of each selected space (a theatre, a metro station, or a historical museum, for example).

28

Na základě mých zkušeností v roli kurátorky, autorky četných článků a člověka, který spolupracoval s mnoha umělci, mohu s jistotou říci, že v současném umění neexistuje enigmatičtější a méně zachytitelná umělecká forma, než je performance art. Nejenže ji takto vnímá široká veřejnost, což je pochopitelné, jeví se jako špatně čitelná i pro kritiky/kurátory (k tomu se přiznávám já i moji kolegové). Největším překvapením je ovšem skutečnost, že i samotní umělci, kteří tuto formu umění praktikují, mají potíže ji definovat. Při návštěvách ateliérů, provádění rešerší pro moje projekty a při diskuzích s mnohými umělci o jejich performancích jsem zjistila, že nejčastější reakce na moje dotazy byla „díky za zajímavou otázku, nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel/a“. Žádné opravdu konkrétní odpovědi na moje nesčetné otázky jsem nedostala, což je jistou lekcí pro nás všechny. Proměnlivý charakter současné performance i experimentální přístup letošního festivalu Tina B., který je zaměřen na prezentaci nových médií na různých místech v Praze, pro mě znamenaly, že jsem musela prozkoumat řadu lokalit a pro každé jedinečné dílo vybrat tu nejvhodnější. Od počátku bylo jasné, že při takové hojnosti a různorodosti uměleckých děl a prostor není možné tento projekt koncipovat jako klasickou skupinovou přehlídku s jedním kurátorským záměrem. Zvolila jsem tedy spíše cestu několika samostatných akcí. Místo soudržného tematického konceptu bylo tedy moje kurátorské východisko založené na rozhodnutí pozvat umělce s velmi rozdílnými přístupy k umění performance, pro které je místo, kde své představy realizují, často hlavním, či dokonce jediným vyjadřovacím prostředkem. Hledala jsem umělce, kteří by byli dostatečně dobrodružní na to, aby svoje performance dali do nového kontextu v prostředí Prahy. Dalším krokem bylo vybrat ve spolupráci s jednotlivými umělci takové umělecké intervence, které by se daly úspěšně realizovat na různých veřejných místech v Praze. Měly být v souladu s každou lokací, nebo se dokonce měly začlenit do přirozené podstaty jejího prostředí (ať už se jedná o divadlo, stanici metra či historické muzeum).

Finally and perhaps most importantly, throughout the whole process of developing the concept for new media, the one constant was that, as a festival, the project had to engage in an artistic dialogue that would extend to and be inclusive of the public via unexpected interventions in the spaces of their daily lives, aiming to be more than an art-world extravaganza for those who actively sought it out. If Performance “is live work by visual artists,” as RoseLee Goldberg explained*, that live moment in time would be witnessed by: the artist/performer, by the artist choreographing others or directing the event, and by the audience. That ephemeral physical presence revealed through language, dance, sound, video, actions, meditation, internet, as a detailed script or an improvisation, is what would disrupt the system, creating an unbalanced reaction, a reaction that would be profoundly provocative. The participating artists, Janine Antoni, Daniel Gonzalez, Jiri Kovanda, Adam Pendleton, Sissi, Kimsooja, Marcella Vanzo, Nico Vascellari, whose performances will be described in the following pages, took the challenge to present their contemporary interventions in this lovely, evocative and historical city.

Poslední a možná nedůležitější konstantou v rámci vývoje celého konceptu přehlídky nových médií byla nutnost zapojit umělce do dialogu, který by zahrnul i veřejnost. Bylo jasné, že by se mělo jednat o nečekané zásahy do prostor, kde se odvíjejí každodenní životy obyvatel města, ne o přehlídku vyhrazenou pouze pro diváky, kteří ji aktivně vyhledali. Je-li performance „dílem vizuálních umělců v živém provedení“, jak tento umělecký směr popsala RoseLee Goldberg *, svědky tohoto živého okamžiku v čase se stávají umělci/performeři, dále umělci, kteří vytvářeji choreografii či performanci režírují, a diváci. Tato efemérní fyzická přítomnost vyjevená prostřednictvím jazyka, tance, zvuku, videa, akcí, meditací či internetu narušuje daný systém — ať už na základě podrobného scénáře či formou improvizace — čímž vytváří nerovnováhu s hluboce provokativním účinkem, který vyvolává další reakci. Umělci, kteří se účastní festivalu Tina B. 2007 v Praze — Janine Antoni, Daniel Gonzalez, Jiri Kovanda, Adam Pendleton, Sissi, Kimsooja, Marcella Vanzo a Nico Vascellari — přijali výzvu uvést svoje umělecké intervence v tomto krásném a působivém historickém městě. Micaela Giovannotti

Micaela Giovannotti

* RoseLee Goldberg, article page 12—15, Contemporay 21, Issue 89, 2006

* RoseLee Goldberg, Contemporary 21, Issue 89, 2006, strany 12—15

29

Adam Pendleton — usa * 1980, Richmond, Virginia

Adam Pendleton’s performance it goes like this addresses

Performance Adama Pendletona s názvem it goes like this (jde

the radical dimensions of language. Through a juxtaposition

to takhle) se zabývá radikálními stránkami řeči. Klade vedle

of a diverse range of text the performance creates/shapes

sebe natolik různorodé texty, že vytváří/formuje mluvu, která

a radically authorless voice. The poetic merges with the

radikálně ztrácí jakékoli autorství. Poetické vyjadřování splývá

academic. The academic merges with the explicit. Language’s

s  akademickým. Akademické s  explicitním. Autor zpochyb‑

potential is questioned and explored as a means to breakdown

ňuje i  zkoumá potenciál jazyka jako prostředku, který boří

representational confines while establishing new modes of

hranice vyjadřování a vytváří nové metody zprostředkovávání

communicating ideas and information.

myšlenek a informací.

rehearsing adam pendleton’s the revival 2007 | courtesy performa, new york photo by paula court 30

31

Janine Antoni — usa * 1964, Freeport

Touch is a video installation filmed at the seashore directly in

Touch (Dotek) je videoinstalace natočená u  mořského bře‑

front of my childhood home on the island of Grand Bahama.

hu přímo před domem na ostrově Grand Bahama, kde jsem

The ocean’s horizon has been imprinted on my memory,

vyrůstala. Horizont oceánu se vtiskl do mé paměti, je to místo,

a place where my imagination wandered for untold hours.

kde se nesčetné hodiny toulala moje představivost. Obzor je

The horizon is a place that cannot be pinpointed or in any

místo, které nelze přesně určit ani zafixovat: neustále se vzda‑

way fixed: it is constantly receding as you approach. Still,

luje, když se k němu přibližujeme. Přesto jsem chtěla kráčet

I wanted to walk in this impossible place, to walk on the line

tímto neskutečným pásmem, procházet se po čáře na mém

of my vision, or along the edge of my imagination. Around me

zorném poli či po hraně mé představivosti. Příroda kolem mě

nature plays itself out, unaware of my struggle to walk where

se dále vyvíjí, nic netušíc o mém úsilí projít se místy, kde se

the water meets the sky. Under my weight the wire dips to

voda dotýká nebe. Provaz se prohne pod mojí váhou a dotkne

touch the horizon. I balance there for just a moment.

se obzoru. Jen chvilku na něm balancuji.

Janine Antoni

Janine Antoni

touch 2002 | dvd installation (9,37 min loop) courtesy of the artist and luhring augustine, new york 32

33

KimSooja — REPUBLIC OF KOREA * 1957, Taegu

Further investigating her interest in nature and in human

Kimsooja dále rozvíjí svůj zájem o zkoumání přírody a mezilid‑

interactions,

theatrical

ských vztahů. Nově definuje barokní divadelní prostor pomocí

space through digital projections of intensely colored light

digitálních projekcí intenzivně zbarveného světla, které kombi‑

combined with a hypnotic vocal performance created by

nuje s hypnotickou hlasovou performancí vytvářenou vlastním

her own breathing. While animating the inner “body” of

dechem. Animací vnitřního „těla“ divadla a  „rozšiřováním“

the theatre and “expanding” the stage by incorporating the

pódia tím, že do něj zahrnuje i diváky, přetváří Kimsooja již

audience, Kimsooja transforms an existing space into one that

existující prostor do jiného transcendentního.

Kimsooja

redefines

a baroque

is transcendent.

to breathe — respirare 2006 | single channel video | sound | 7,09 loop sequence from gran teatro la fenice, venice, italy photo by luca campigotto, © kimsooja courtesy of the artist and galleria raffaella cortese, milan 34

35

DANIEL GONZALEZ / D.G. — argentina * 1963, Buenos Aires

As in my previous projects, the Let love rule kinky painting

Stejně jako u mých předchozích projektů se v performanci Let

car performance consists of energy-charged interactions

Love Rule — Kinky Car Painting (Ať vládne láska — Rozverné

between public and private space. It simultaneously brings

malování auta) jedná o  energií nabitou interakci mezi veřej‑

the street’s energy into an exhibition space and a creative

ným a  soukromým prostorem. Pohybová umělecká kreace

transgression back onto the street. Like a metropolitan girl-

vnáší energii ulice do výstavního prostoru a  vrací zesílenou

gang, a group of models wears the collection of D.G. clothes

a transformovanou tvůrčí sílu zpět do městského prostředí.

project: a trucker hat, man’s shirt and a bikini. They parade

Skupina modelek, připomínající ženský pouliční gang, je odě‑

down the catwalk with handbags filled with spray paints,

na do módní kolekce projektu D.G. Clothes Project: mají na

dragging templates with my drawings especially made to paint

sobě dělnické helmy, mužské košile a  bikiny. Procházejí se

the car. The event begins with the models putting the stencils

po molu s kabelkami, ve kterých mají plechovky s barvami ve

on the vehicle under my direction — then they spray paint

spreji. Po zemi táhnou speciálně vytvořené šablony, s jejichž

the car with a sensual rhythm reminiscent of “Car wash”.

pomocí nabarví připravený automobil. Modelky nejprve umístí

A DJ imbues the performance with the noise and music of the

šablony na automobily dle mých instrukcí a v mé režii. Násled‑

street, contextualizing the setting.

ně na automobil nastříkají barvy smyslnými pohyby, které při‑ pomínají scénky z filmu „Car Wash“. Performanci doprovází

Daniel Gonzalez

DJ, který do projektu vnáší atmosféru a kontext ulice. Daniel Gonzalez

come and offer your wish 20 minute performance for chili moon town tour (project by anna galtarossa & daniel gonzález) maco 2007 | mexico city photo: regina geisler courtesy spencer brownstone gallery, new york 36

37

Nico Vascellari — italy * 1976, Vittorio Veneto

Death Blood War

Smrt Krev Válka

Nico Vascellari has an omnivorous appetite for disparate

Nico Vascellari má všežravou chuť na různorodé umělecké

artistic practices conveying a pulsating energy that fuels the

praktiky nabité pulzující energií, která pohání diváky a odráží

audience and bounces back to him. He combines underground

se zpět k němu. Kombinuje agresivní undergroundový

aggressive punk with glamour, raw sub-culture personas with

punk s glamourem, syrové subkulturní postavy s běžnými

normal daily rituals, with an underlying musical rhythm that

každodenními rituály a vše podkládá rušivým hudebním

disrupts it all.

rytmem.

Scenario (proposal for Laterna Magika theatre in Prague):

Scenář (návrh pro pražskou Laternu Magiku): Na podlaze leží

A tree trunk is lying down on the floor supported by two

kláda, kterou podpírají dva krychlové kusy dřeva. Dva muži,

squared pieces of wood. Two guys (selected by the artist

které umělec vybral při předchozí návštěvě Prahy, sedí zády

during a previous visit to the city of Prague) are sitting back

k sobě na opačných koncích klády. Každý z nich drží sekeru,

to back on the two extremities of the trunk facing opposite

kterou použije k úpravě konce klády do podoby hlavice šípu.

directions. Each of them holds an axe and will use it to shape the extremity of the trunk as an arrow.

death, blood, war 2006 | performance at skuc, ljubljana courtesy monitor, roma 38

39

Jiří Kovanda — czech republic * 1953, Prague

With my nails I scratched hearts off a wall.

Svými nehty seškrábávám srdíčka na zdi.

In October 2007, I will have my nails manicured on the same

Na stejném místě si v říjnu 2007 nechám udělat manikúru.

spot.

Jiří Kovanda

Jiří Kovanda

untitled june 1977 | praha-kampa courtesy of the artist 40

41

Marcella Vanzo — italy * 1973, Milano

Seemingly normal situations set on real premises become

V uměleckých dílech Marcelly Vanzo se ze zdánlivě všedních

scenes of exasperation in Marcella Vanzo’s work. The interplay

situací na místech běžného života stávají zběsilé scény. Souhra

between reality and fiction portrays a complex and absurd

reality a  fikce zpodobňuje její složitou a  absurdní říši, kte‑

realm influenced by social, cultural, architectural, geographical

rá je ovlivněna společenskými, kulturními, architektonickými

context, as well as cinema, theatre, fashion and performing

i zeměpisnými kontexty stejně jako filmem, divadlem, módou

arts.

a múzickými uměními.

Scenario: A bunch of headless people takes over certain

Scénář: Skupina bezhlavých lidí obsadí některé stanice metra

metro stations in Prague.

v Praze.

utopia 2004 | c-print | 50 x 70 cm mounted on aluminium courtesy of the artist 42

43

Sissi — italy * 1977

After handcrafting intricate sculptural objects that take on a life

Sissi ručně vyrábí spletité plastické objekty, které posléze

of their own, Sissi temporarily awakens them from a lethargic

začínají žít vlastním životem. Sissi je svou tělesnou interakcí

sleep through her physical interaction with them. A pair of

dočasně probouzí z  letargického spánku. Před budovou visí

beautifully knitted cocoons hangs outside an institutional

dva dokonale spletené zámotky napodobující vlajky, zatímco

building, mimicking its flags, while the artist, like a master

umělkyně jako mistrný loutkař drží nitky na jejich koncích.

puppeteer, holds firmly onto their ending threads.

suspended 2005 | plastic knitting made by the artist 400 x 80 cm | 80 kg performance at the italian academy of columbia university, new york courtesy of the artist 44

45

TIME STRICTLY PERSONAL čas čistě osobní

48

TIME STRICTLY PERSONAL — ČAS ČISTĚ OSOBNÍ Curated by Adam Vačkář I  have selected a  triptych of videos by artists who concern themselves with identity and memory. They recount stories based on their reminiscences, which become increasingly abstract as time goes by. I  was captivated by the way they work with the concept of time, which they perceive as a vari‑ able that is within their possession, accompanying their own personal narrative. Unlike the perception of time that we are taught about — an impersonal and alien universal linear variable that determines our everyday movements. Stephen Hawking drew attention to the perception of time when he revealed that time exists in a  different form then we think. Not as a horizontal line, but rather as a vertical spiral, time being entirely our own personal time and not an abstract uni‑ versal phenomenon. Time exists within each of us; we have our own time axis and memory. Alice Anderson, Pavel Braila and Anna Gaskell recount tales rooted in their own memories, made hazy and abstract by their interpretations, as well as being manipulated, or influ‑ enced, by other people. In their stories they constantly move on the edge of fiction and reality, a similar phenomenon to memory being deformed by our recollections. Above all they tackle the question of time, which they capture through their recollections and experiences. All three artists collaborate with the Yvon Lambert Gallery, one of the most renowned galleries in the world, which has been active on the international scene since the 1970s.

Vybral jsem triptych videí od umělců, kteří se zabývají svou identitou a  pamětí. Vyprávějí příběhy ze svých vzpomínek, které se přirozeně s odstupem času stávají stále abstraktnější‑ mi. Zaujalo mě, jak pracují s pojetím času, jejž vnímají jako jim vlastní veličinu provázející jejich vlastní osobní příběh, na roz‑ díl od času, jejž jsme naučeni vnímat jako odcizenou univer‑ zální a  lineární veličinu determinující náš každodenní pohyb. Na problém vnímání času upozornil Stephen Hawking, odhalil, že čas existuje v jiné podobě, než si ve skutečnosti myslíme. Ne jako lineární horizontální přímka, ale jako vertikální spirá‑ la — čas je naším zcela osobním časem a nikoliv univerzálním abstraktním časem. Čas existuje v nás, každý z nás máme svou vlastní časovou osu a svou vlastní paměť. Alice Anderson, Pavel Braila a  Anna Gaskel vypráví příbě‑ hy zakořeněné v  jejich vlastních vzpomínkách, rozmlžených a zabstraktněných jejich interpretací anebo zmanipulovaných či ovlivněných jinými lidmi. Ve svých příbězích se neustále pohybují na hraně fikce a  skutečnosti podobně jako pamě‑ ti zdeformované vzpomínkami každého z nás. Především ale narážejí na otázku času, již zachycují skrze své vzpomínky a prožitky. Všichni tři umělci spolupracují s galerií Yvon Lambert, jež je jedna z nejrenomovanějších na světě a působí na mezinárodní scéně již od sedmdesátých let. Adam Vackář

Adam Vačkář

49

Alice Anderson — uk * 1976, London

“Recollection” is the most recent video by British artist Alice

„Recollection” je nejnovějším z  videí britské umělkyně Ali‑

Anderson. In it she constructs a mysterious romantic story

ce Anderson. Záhadný romantický příběh je zkonstruovaný

from her childhood memories. Alice Anderson works with

z  dětských vzpomínek umělkyně. Alice pracuje s  vlastními

her own recollections, transforming them into short films that

vzpomínkami a transformuje je v krátké filmy, které jsou cha‑

are typified by dreamlike narratives, but also contain cruelty

rakteristické pohádkovým vyprávěním, jsou však často kruté

and have complex psychological plots.

a mají psychologicky složité zápletky.

recollection 2007 | colour video with sound | 8 min 40 s courtesy yvon lambert gallery 50

51

Anna Gaskell — usa * 1969 Des Moines

Anna Gaskell allows herself be interrogated by the person

Anna Gaskell se nechává vyslýchat osobou, která stojí za

behind the kamera; what seems like an improvised acting

kamerou. Co se může zdát jako improvizovaný kurz herectví,

lesson is in fact a confession concerning the artist’s personal

je však ve skutečnosti zpovědí o  osobním životě umělkyně.

life. The person interviewing her, whom we never get to

Osoba, která autorku zpovídá a kterou nikdy nevidíme, neu‑

see, constantly interrupts and manipulates the artist’s story.

stále vstupuje do příběhu, jejž umělkyně vypráví, a manipuluje

Although Gaskell’s artworks often have a romantic feel, they

s ním. Anna Gaskell často vytváří romanticky působící videa,

are based on psychologically complex narratives.

která však stojí na psychologicky složitě zkonstruovaném pří‑ běhu.

acting lessons 2007 | 16 mm film transferred to digital | 9, 42 min courtesy yvon lambert gallery 52

53

Pavel Braila — moldavia * 1971 Chisinau

In his video “Recalling Events”, Pavel Braila lies on a blackboard.

Ve videu „Recalling Events” leží Pavel Braila na černé tabuli

He writes the key dates of his life on it — when he was born,

a píše na ni křídou klíčová data svého života — kdy se narodil,

when he went to school etc. — only to wipe them off. Braila’s

kdy absolvoval školu atd., která posléze smazává. Brailova

videos feel natural, invoking in the viewer a deeper reflection

videa působí přirozeně, vyvolávají v divákovi hlubší reflexe lid‑

about human identity, the perception of time and personal

ské identity, vnímání času a jeho osobní existence.

history.

recalling events 2002 | color video with sound | 4 min courtesy yvon lambert gallery 54

55

city fables příběhy z města

City Fables — příběhy z města curated by Chung, Heechung and Kim, Minseong Right at this moment, do you feel you have a firm grasp of your own life? Can you say with full confidence that your perceptions about the world around you are correct? Perception is a matter of how we digest external facts. Every day, in fact every single moment, we receive a range of news and information through the media, a process through which facts are turned into fables by those who absorb them through the membrane of their social contexts. First, nationalism on the part of those who filter information causes them to pick out what they deem to be necessary from a galaxy of facts and emphasize particular events or issues by delivering them through domestic media. A nation’s culture or biases serve as a further lens to distort the chosen facts. Sometimes, facts in a foreign language are distanced from the original in the process of translation. People pick out external facts based on their needs and ability and occasionally misperceive or misunderstand them. We may think we are ingesting facts, but can it be that what we believe to be facts have been fables all along? Under the theme CITY FABLES, the Tina B.’s Contemporary Korean Art show addresses the perceptions of contemporary urbanites. The term CITY FABLES raises the question of how genuinely, and how correctly, we perceive reality in city life. What changes has the remarkable transcendence of time and space by the media brought to our perceptions and how have we been responding to the media? Through these essential inquiries, the exhibition aims to take to the domain of public discourse the issue of just how precisely we can perceive facts as being true and how well we can digest them emotionally in the midst of the torrent of real-time news from around the world. Among the many prominent promising young visual artists of Korea, those invited to the exhibition have been active in Korea, Japan, and the U.S. They include Kang, Airan; Kim, Changkyum; Kim, Shinil; Ku, Jayoung; Lee, Beikyoung; Lim, Sunhee; Oh, Changguen; Park, Jooyeon; Rho, Jaeoon; and Yang, Minha.

58

Cítíte právě v tuto chvíli, že máte svůj život pod kontrolou? Můžete s jistotou prohlásit, že vaše vjemy tohoto světa odpovídají realitě? Vnímání je ovlivněno tím, jak jsme schopni strávit fakta, která k nám přicházejí z vnějšího světa. Každým dnem — vlastně každým jednotlivým okamžikem — přijímáme široké spektrum zpráv a informací prostřednictvím médií. V rámci tohoto procesu jsou fakta přetvářena v mýty těmi, kteří je vstřebávají membránami svých společenských kontextů. Národní cítění těch, kteří filtrují informace, způsobuje, že z celých galaxií údajů vybírají pouze ty, které jim připadají za daných okolností atraktivní a určité události či otázky zdůrazňují tím, že je šíří prostřednictvím domácích médií. Národní kultura či její předsudky jsou dalšími faktory, které pokřivují selekci zprostředkovaných skutečností. Překládání z cizích jazyků navíc někdy způsobuje, že se prezentované informace liší od originálu. Lidé si fakta přicházející zvenku vybírají podle svých potřeb a schopností, občas jim neporozumí nebo si je špatně vyloží. Můžeme se sice domnívat, že stravujeme fakta, ale co když se celou dobu jedná o mýty? Výstava současného korejského umění s názvem CITY FABLES, která je součástí festivalu Tina B. 2007, zkoumá způsoby, jakým svět vnímají dnešní obyvatelé měst. Název se vztahuje k otázce, jak hodnověrné a pravdivé je naše vnímání reality městského života. K jakým změnám našeho vnímání došlo v důsledku pozoruhodného překročení času a prostoru sdělovacími prostředky? A jakým způsobem na ně reagujeme? Výstava usiluje prostřednictvím těchto zásadních otázek o zahájení veřejného diskurzu nad tím, jak exaktně můžeme vnímat fakta jako pravdivá a jak dobře je můžeme z citového hlediska strávit uprostřed přívalu zpráv z celého světa v reálném čase. Umělci, které jsme pozvali na výstavu, patří k řadě předních nadějných tvůrců z Jižní Koreje. Jsou aktivní na domácí scéně, v Japonsku i v USA: Kang, Airan; Kim, Changkyum; Kim, Shinil; Ku, Jayoung; Lee, Beikyoung; Lim, Sunhee; Oh, Changguen; Park, Jooyeon; Rho, Jaeoon a Yang, Minha.

The artists reflect phenomena and reality in their works in a variety of ways and question self identity and awareness of society. At times they are self-reflective or transcendent, at other times they deny reality by tearing apart time and space. Their works claw the borderline between an unreliable objective world and a realistic virtual world. Penetrating those structures is the concept behind CITY FABLES. Works in CITY FABLES address issues of perception and regeneration of image. In other words, they embody the question of fact versus myth and the active generation of fable. Constantly exposed to constructed images, we become either hypnotized or brainwashed, sometimes perceiving reality to be something remote and far away while feeling soap operas or movies as real and immediate. Hard reality seems only too far while saccharine TV advertisements engender a seemingly intimate fantasy. By adding sounds to images from the past to create new fables, or by employing an interpreter to deliver the original messages, they reflect a world where genuine communication is inherently impossible. Furthermore, time and space are deconstructed or reconstructed while flirtation takes place in the virtual world. Eventually they ridicule our blind pursuit of mechanical civilization. All these gather on a bookshelf in a study, a graveyard for books containing knowledge of nomadic vagrancy. And this too is to be unravelled. The works on display are art based on high technology, but what I ultimately would like to share is art that goes beyond the technology. Media art has already widely been using technology as a brush is used in more traditional art. I hope visitors are not distracted by the superficial visual impact of the media, but focus on them as works of art. I also hope that in Prague, halfway around the globe from Seoul, the physical distance between the two cities will not deter us from sharing our suffering and splendour as contemporaries. Fading into darkness like apparitions, the works pose the questions: who are you, and are you living a life guided by true perceptions of the world? Heechung Chung

Umělci ve svých pracích různorodými způsoby reflektují skutečnost a její průvodní jevy, zabývají se otázkou osobní identity a vědomí jedince ve společnosti. Někdy se nacházejí v polohách sebereflexivních a transcendentních, jindy popírají realitu tím, že od sebe odtrhávají čas a prostor. Jejich díla se se zatnutými drápky pohybují po hraniční čáře mezi nespolehlivým objektivním a realistickým virtuálním světem. Pokus o proniknutí do těchto struktur je konceptem, který stojí za sekcí CITY FABLES. Práce v sekci CITY FABLES pojednávají o vnímání obrazů a snaží se je oživit. Jinými slovy jsou ztělesněním aktivního vytváření fiktivních příběhů a konfrontace fakt a mýtů. Nepřetržitý nápor zkonstruovaných snímků nás buďto hypnotizuje nebo nám vymývá mozky. Skutečnost pak někdy vnímáme jako cosi vzdáleného, zatímco telenovely či filmy cítíme jako skutečné a bezprostřední. Tvrdá realita se zdá být až příliš vzdálená, zatímco nasládlé televizní reklamy v nás vzbuzují zdánlivě intimní fantazie. Přidáváním zvuku k obrazům z minulosti jsou vytvářeny nové příběhy a využitím překladatelů ke zprostředkování zpráv v jiném jazyce vzniká svět, ve kterém je autentická komunikace v podstatě nemožná. Navíc dochází k dekonstrukci a přestavbě času a prostoru, zatímco lidé flirtují s virtuáním světem. Předkládaná díla však nakonec naši slepou honbu za mechanickou civilizací zesměšňují. Všechna jsou jakoby odložena na poličce v pracovně, na jakémsi hřbitově knih, které obsahují znalosti potulných nomádů. I zde se skrývá příběh, který je třeba rozuzlit. Vystavená tvorba je založena na špičkových technologiích. Jsem však osobně přesvědčena, že umění technologii přesahuje. Je to pro mě důležitá myšlenka na závěr. Současné umění vycházející z nových médií do značné míry používá technologii podobně jako tradičnější umění štětec. Doufám, že návštěvníky neodradí povrchní a efektní vizuální působení prostředků, ale budou se na ně soustředit jako na umělecká díla. Také doufám, že v Praze, kterou od Seoulu dělí celá polovina zeměkoule, nám vzdálenost mezi těmito dvěma městy nezabrání sdílet utrpení i nádher, které nás jako současníky pojí. Tato díla, mizející do tmy jako přízraky, kladou otázky: Kdo jsi? Řídí se tvůj život vjemy, které odpovídají skutečnosti? Heechung Chung

59

I. Kang, Airan — REPUBLIC OF KOREA * 1960

The objective of this project is to give human beings, who

Záměrem projektu je dát lidským bytostem, vstupujícím do

are currently entering the digital era, a new meaning of

digitální éry, nový význam času a  prostoru, a  předefinovat

time and space, and to redefine the meaning of books as

význam knihy, coby předmětu, jenž ztělesňuje dějiny lidské

entities that represent the history of human knowledge.

ho vědění. Z universálního hlediska představuje kniha začátek

Universally, a book represents the beginning, as well as the

i konec kočovného bádání. Mé knihy nejsou jen jednoduchými

continuation, of nomadic exploration. My book is not just

objekty, ale časovým prostorem. Jsou virtuální realitou, kte‑

a simple object, but a temporal space. It is a virtual reality,

rá je formována nekonečným prohlubováním, rozšiřováním

shaped by an infinitely expanding depth, width, and volume

a  zvětšováním, které přesahuje význam obsažený ve  větách,

that defies the meaning within its sentences. Books with their

z  nichž jsou složené. V  současnosti dochází k  transformaci

incredible physical volume are now being transformed into

knih s jejich neuvěřitelnou hmotností do databází. Ty existují,

a database, existing without physicality, by being compressed

aniž by byly hmotné, prostřednictvím sevření do objemově

into an infinite volume. The process of knowledge breaking

nekonečného prostoru. Proces, ve kterém dochází k odklonu

away from the material state constitutes a virtual ocean full of

od hmotného stavu, tvoří virtuální oceán plný znalostí a infor‑

knowledge and information, and we are becoming voyagers in

mací a my se stáváme cestovateli pátrajícími po svém místě.

the quest of a place for ourselves. Accordingly, the book as

Kniha jakožto hmotný objekt proto postupně mizí a stavá se

a material object is gradually disappearing, becoming a non-

nehmotným tělesem, které překračuje hranice mezi realitou

material moving body crossing over the boundary between

skutečnou a virtuální.

reality and virtual reality. Airan Kang Airan Kang

the digital book project 2007 | digital installation courtesy of artist 60

61

II. Kim, Changkyum — REPUBLIC OF KOREA * 1961

Daily life repeats itself without passion. This may make it safe

Každodenní život se bez vášně stále opakuje. To ho možná

and comfortable. It needs new inputs, however. That is why

činí bezpečným a pohodlným. Potřebuje ovšem nové vstupy.

mass media, such as television, stimulate human desires and

To je proč masová média, jako je televize, podněcují lidské

make utopias possible. Media can also save us from desperate

touhy a umožnují vznik utopií. Média nás také mohou zachrá‑

situations. On the other hand, they can push us towards states

nit před zoufalými situacemi. Na druhé straně nás ale mohou

of serious desperation. The media have a good face, but their

zahnat do stavu vážného zoufalství. Média mají svou dobrou

other side is ugly. Even though we know that, we always fall

tvář, jejich odvrácená strana je ovšem zlá. Přesto, že jsme

into the same traps. This prayer is, after all, for those who

si toho vědomi, opakovaně se dostáváme do stejných pastí.

remain, those who have been trapped and have survived.

Tato modlitba je konec konců pro ty, kteří zůstali, byli v pasti a přežili.

the prayer for those that remain 2003 | single channel video | 10, 5 min courtesy of artist 62

63

III. Kim, Shinil — REPUBLIC OF KOREA * 1971

Our daily lives are marked by many traits of anaesthesia. For

Naše všední životy mají mnoho umrtvujících aspektů. Někdy

example, we sometimes recklessly, as if anesthetised, follow

například ledabyle, jakoby v  narkóze následujeme vůdce

the leaders and power structures in our societies, and we

a  mocenské struktury ve společnosti a  často jsme zaslepe‑

are often blinded by collective mentality — time, money,

ni kolektivním smýšlením, časem, pěnězi, mnoha druhy pro‑

many types of propaganda, a sense of rivalry, having busy lives

pagandy, soupeřením, zaneprázdněností, atd., což nás může

etc. — and this can make us lead passive lives. Recently I have

přivést k pozitivnímu způsobu života. V poslední době pracu‑

concerned myself with a series of works entitled “Active

ji na sérii „Active Aesthesia“ („Aktivní umrtvění“), ve které

Anaesthesia“, in which I endeavour to find active elements

prostřednictvím umělecké tvorby usiluji o nalezení aktivních

in these passive situations through artwork. In this particular

prvků v pasivních situacích. Předkládaná práce patří do této

work of the series I try to activate the passive nature of a still

série. Snažím se pozměnit netečnost fotografie dětí hrajících

photo of children playing a volleyball game by imbuing it with

volejbal na ulici tím, že k obrazu dodávám pohyby a zvuky.

movement and sound.

active anesthesia-in-sight english version 2007 | single channel video courtesy of artist 64

65

IV. Ku, Jayoung — REPUBLIC OF KOREA * 1969

In The Shades, I taped myself projecting a documentary film

V The shades (Rolety-stíny) jsem se natočil při projekci doku‑

onto the wall, opening the door, raising three window blinds

mentárního filmu na zeď; otevírám přitom dveře a zvedám tři

one by one. In projecting an image that I have previously taped,

rolety, jednu za sebou. Tím, že promítám obraz, který jsem

I actually move out of the picture, transferring the context of

předtím natočil, se vlastně dostávám mimo obraz, a přemísťu‑

the projected image of the outside scene into actual physical

ji tak kontext promítaného obrazu venkovního prostředí do

space, so that the viewer’s awareness continuously shifts from

skutečného, hmotného prostoru. Vnímání diváka se neustále

the pre-recorded images to what is actually happening in real

přesouvá od předem nahraných obrazů k tomu, co se v reál‑

time in the given space.

ném čase odehrává v daném prostoru.

the shades 2001 | performance and single channel video | 6, 35 min courtesy of artist 66

67

IV. Ku, Jayoung — REPUBLIC OF KOREA * 1969

Ku Ja-Young creates site-specific performances in which

Ku Ja-Young vytváří místně specifické performance, ve

looped video segments are integrated with real-time

kterých integruje video-smyčky s děním, které se odehrává

events, resulting in the conflation of real and illusory space.

v reálném čase, čímž dochází ke spojení skutečného

A videotape recorded at the beginning of a performance is re-

a iluzivního prostoru. Video nahrané na začátku performance

projected and precisely mapped onto the performance space

je znovu promítnuto a přesně nasnímáno na prostor, kde se

itself. Ja-Young further ‘intervenes’ in the space by performing

odehrává performance. Ja-Young dále do tohoto prostoru

various actions, his real-time presence and the multiple layered

„zasahuje“ tím, že provádí různé akce, jeho přítomnost

‘memories’ of his past actions co-existing — and competing

v reálném čase a mnohovstevnaté „vzpomínky“ na jeho

— with each other. Playing with the boundaries of the viewers’

projekty minulé spoluexistují a konkurují mezi sebou. Pohrává

sense of space and time, Ku Ja-Young allows perception to

si s hranicemi divákova vnímání prostoru a času nechává jeho

oscillate between the physical presence and the temporally

vnímání kolísat mezi fyzickou přítomností a projekcí dočasně

collapsed projected images of the same space. In The Books,

zborcených obrazů stejného prostoru. V díle Knihy, které

originally performed at the “DMZ_2005” exhibition in Paju

bylo původně provedeno na výstavě „DMZ_2005“ v Paju

Book City, June, 2005, Ja-Young applied his layered space

Book City v červnu 2005, Ja-Young využil vrstvení prostoru

and time performance to the action of collapsing a projected

a času v rámci akce, kdy došlo ke zhroucení obrazu obrovské

image of massive wall of books. One by one he gently eased

stěny knih. Ze středu stěny jemnými pohyby vytahoval jednu

single books out of the centre of the wall. The weakened

knihu za druhou. Oslabená struktura se na některých místech

structure began to crumble slowly and locally, then came

pomalu začala bortit, následně se celá zřítila a za ní se objevil

crashing down, revealing behind it another projected image

další promítaný obraz identické stěny. Nová projekce tak

of the very same wall. The fresh projection thus set in motion

rozběhla věčný cyklus sabotáže a znovuzrození.

a perpetual cycle of sabotage and resurrection. Romy Achituv Romy Achituv the books 2005 | performance and single channel video | 2, 28 min courtesy of artist 68

69

V. Lee, Beikyoung — REPUBLIC OF KOREA * 1969

In this work, I question the notion of time and the way it

V této práci se zabývám představou času, která se může lišit

can vary depending on the individual perceiving it. There

u  každého jednotlivce. Jsou dva druhy času. První z  nich je

are two kinds of time. One is a time that is mathematically

matematicky měřitelný a  formulovatelný například v  hodi‑

measured and formulated, such as an hour, a month, or

nách, měsících, letech. Je uspořádaný a zafixovaný podle oby‑

a year. It is arranged and fixed according to customs or rules,

čejů či pravidel, bez ohledu na zvyklosti jednotlivců. Ale co

regardless of personal habits. But how about time expressed

třeba čas vyjádřený slovy „chvíle“, „tehdy“ či „dostatek času“?

as “a moment,” as “that time,” as “enough time,”, for

Lze nalést jinou představu času, která je u  každého člověka

example? This other notion of time means different things to

odlišná a  nedá se převést do jednoduchých čísel či měření?

different people; it cannot be converted into simple numbers

Tento druh času lze definovat pouze kritérii každého jed‑

or measurements. This kind of time can be defined only by

notlivce. Východiskem díla Selftime (Samočas) byl můj záměr

individual criteria. Selftime began with my intention to make

obrazem i zvukem vyjádřit osobní představu času. Předpoklá‑

personal notions of time both visual and audible. I am assuming

dám, že vzhled jednotlivce odráží jeho osobnost. Jakou barvu

that a person’s appearance reflects his/her individuality. What

šatů zvolí? Jak se nalíčí? Jakým způsobem se pohybuje a chodí?

colour of outfit will a person put on? How will she put her

Pozorováním těchto aspektů můžeme něco zjistit o každém

make-up on? In what way does he or she move and walk? By

jednotlivci. V  Selftime (Samočas) sleduje videokamera data

observing these elements, we can get an idea of what kind of

a  informace o  vzhledu lidí. Data jsou posléze převedena do

person he/she is. In Selftime, this data and information about

vodorovných a svislých čar a také do zvuků.

people’s appearance is tracked by a video camera. The data is then transformed into horizontal or vertical lines, as well also sounds.

selftime 2003 | interactive video installation courtesy of artist 70

71

VI. Lim, Sunhee — REPUBLIC OF KOREA * 1975

The strengths of Sunhee’s work lie in the fact that she is

Silné stránky práce Sunhee spočívají v upřímnosti a bezpro‑

sincere and immediate in expressing her “self” and that she

střednosti, se kterou vyjadřuje svoje „já“ a také v tom, že své

seeks her “self” even when there is nothing particular to

„já“ hledá i v podmínkách, kde není oč usilovat. Dalším půva‑

pursue. Fantastical effects are another charm of her work.

bem její práce jsou fantaskní efekty. Hranice zkoumání sebe

Her self-exploration is not limited by either reality, or

sama u ní nejsou omezené realitou či představivostí. Její film,

imagination. This work, which materializes things that cannot

který zhmotňuje věci, které nelze realizovat, vlastně vypovídá

be done in reality, speaks of her world of imagination. For the

o  jejím imaginárním světě. Pro generace, které vyrostly při

generations brought up watching TV, the visual image creates

sledování televize, vytváří pravděpodobnější prostředí, než je

a world more probable than real life. The body stays where it

skutečný život. Tělo zůstává na svém místě, ale mysl se toulá

is but the mind wanders, experiencing visual space.

a zkoumá obrazový prostor.

Lee, Eunjoo

Lee, Eunjoo

watching tv 2003 | single channel video | 8, 31 min courtesy of artist 72

73

VII. Oh, Changgeun — REPUBLIC OF KOREA * 1971

As spectators move, a colourful split-screen consisting

Na dělené projekci umístěné na podlaze vzniká za pohybu

of eight video and audio clips is constructed on the floor.

diváků osm audio a video klipů. Interaktivní mediální instalace

Pictura III-musica, an interactive media installation, has

Pictura III-musica působí jako virtuální klavír, na který lze hrát

the feel of a virtual piano that is played using the motions

vlastním tělem. Videokamera sleduje pohyby v reálném čase,

of the body. A video-camera tracks spectators’ movements

počítač interpretuje gesta a  pohyby diváků a  různé barevné

in real-time, a small computer interprets their gestures and

vzorce se objevují pod jejich chodidly. Ke každé z osmi barev‑

movements, projecting them onto the screen with the result

ných videí naléží instrumentální hudba, takže dochází k vytvá‑

that various colour video patterns appear below their feet.

ření efektu podobnému hudbě, která vzniká při jazzových nebo

Each colour video has its own instrumental music, creating

groovových jam session. Efejky nevznikají okamžitě při vstupu

the effect of jazz or groove sessions. The mere appearance of

diváka do místa projekce. Vyžadují, aby se divák pohyboval.

somebody within the projection area is not enough, however;

Pak se může ponořit do radostného proudění médií. Instala‑

the spectators must move. But once someone moves, they

ce je odlišná od většiny uměleckých děl v galeriích; vyžaduje

feel, and become immersed in, a joyful stream of media. This

aktivní účast a interakci diváka.

installation is different from most artworks in galleries; you must be active to interact.

pictura III-musica 2005 | interactive audio and video installation courtesy of artist 74

75

VIII. Park, Jooyeon — REPUBLIC OF KOREA * 1972

Through a number of phone calls, The Third Person Dialogue

Dílo The Third Person Dialogue (Dialog třetí osoby) prostřednic‑

establishes a subtle psychological basis for a man originally

tvím několika telefonátů vytváří jemný psychologický základ

from Busan. By abstracting concrete memories of Busan and

pro muže, který původně pochází z  Busanu. Abstrahováním

Seoul, as well as anticipating an anonymous foreign place,

konkrétních vzpomínek na Busan a  Seoul a  také předjímá‑

it empowers the viewer to rearrange an existing cultural

ním anonymního cizího místa. Dílo zplnomocňuje diváka, aby

and conventional hierarchy in an aleatory manner. Park

náhodně přeskupil existující kulturní a  konvenční hiearchii.

experiments with a new kind of narrative by establishing

Park experimentuje s novým druhem vyprávění pomocí jedi‑

a unique basis for conversations amongst its characters.

nečných východisek k rozhovorům zůčastněných postav jedi‑ nečných a rozhovory mezi jeho postavami.

the third person dialogue english version 2006 | super 16 mm film on dvd | 10 min courtesy of artist 76

77

IX. Rho, Jaeoon — REPUBLIC OF KOREA * 1971

This piece works with scenes from the movie “Hands of Faith”

Dílo pracuje se scénami z filmu „Hands of Faith“ („Ruce víry“,

(1954, directed by Han Hyung-mo). The film is given new life

1954, režie Han Hyung-mo). Umělec obdařil film novou exis‑

by the artist, resulting in an elegant motion-picture opera.

tencí a výsledkem je elegantní filmovoá opera.

After the Korean War, a North Korean female spy persuaded

Po ukončení Korejské války přesvědčila jedna severokorej‑

one South Korean man to join her in espionage. In the process,

ská špionka jihokorejského muže, aby se zapojil do špionáže.

she fell in love with him. One day she received a message

Přitom se do něj zamilovala. Jednoho dne dostala ze Severní

from North Korea to take him to a mountain and kill him.

Koreje rozkaz, aby ho zavedla do hor a zabila. Od té chvíle

Subsequently, she began to suffer from insomnia every night.

začala noc co noc trpět nespavostí. Když nastal poslední den

On the last day, with her lover happy to go with her without

a její milenec ji ochotně následoval, aniž by tušil její úmysly,

knowing her intentions, she cursed her tragic fate over and

znovu a znovu proklínala svůj tragický osud. Poté co dorazili

over. Finally, when they arrived at the destination in front of

na místo před skálou, namířila na něj pistoli, přiznala pravdu

a rock, she held a gun to him, confessed the truth, and started

a začala mu cosi vyprávět...

telling him something...

casta diva 2006 | single channel video | 4,36 min courtesy of artist 78

79

X. Yang, Minha — REPUBLIC OF KOREA * 1975

From the moment that humans began to imitate nature,

věkem vyrobené stroje fungují v rámci přírody, měli bychom

the progress of nature and industrial civilization became

je přijmout jako její součást? Přestože magie strojů na setr‑

inseparable. Since man-made machines work within nature’s

vačník zranila v minulosti lidskou povahu, stroje současnosti

boundaries, should we accept them as being part of it?

jsou akceptovány jako součást lidské civilizace, což poukazuje

Although human nature has been wounded in the past by the

na jistou kontinuitu mezi stroji a lidmi. Ačkoli lidská evoluce

magic of machines driven by wind-up springs, the machines in

byla — a stále je — závislá na rozvoji nástrojů a strojů, lidé

the present are recognized as being part of human civilization

stále popírají spojitost mezi nimi a sami sebou. „Zahrada“ je

and this shows continuity between machines and humans.

člověkem vytvořená replika přírodního prostředí. Tak se pří‑

Even though human evolution has relied, and still does, on

roda a lidské výtvory setkávají v tomtéž prostředí. Pozorová‑

the development of tools and machines, humans still deny the

ním obou současně mohou lidé nalézat spojitost mezi příro‑

continuity between machines and themselves. “A Garden“

dou a svými vlastními výtvory.

is a man-made replica of a Natural Environment. Through it, nature and human creations are placed in the same environment, and by observing the two together, humans can find the continuity between nature and their own creations. Od doby, kdy lidé začali napodobovat přírodu, přírodní děje a  rozvoj industriální civilizace se staly neoddělitelnými. Člo‑

garden 2006 | interactive video installation courtesy of artist 80

81

NEWS DISPATCH. HAPPENS IN KOREA. ZPRAVODAJSKÉ RELACE. DĚJE SE V KOREJI.

84

NEWS DISPATCH. HAPPENS IN KOREA. ZPRAVODAJSKÉ RELACE. DĚJE SE V KOREJI. curated by Micaela Giovannotti

In the recent past, important changes have occurred in modern Korea that have been extensively reported and scrutinized. Seeping into the sediment of ordinary citizens’ lives, these changes have by now had a profound enough sociological effect for artists to have begun focusing the lens of artistic inquiry and commentary on the subject. Some artists are responding through reflection and by elaborating on what the roots and traditions of the country are and on how they might be transformed. Others are more interested in examining the consequences of those changes on daily life and are trying to foresee their long-term impact. The video works of Beom Kim, Yongbaek Lee and Minouk Lim share a common ground, delivering their messages with the urgency and direct immediacy of the news-broadcasting style: straight to the point, concise, and iconic enough to be easily imprinted in the collective memory. While Minouk Lim’s video re-enacts a hip-hop version of old-fashioned public speeches held on open trucks, Beom Kim adopts the format of a news-broadcasting channel in his Untitled (News). Yongbaek Lee’s Inbetween Buddha and Jesus Christ, with its blurred image that shifts back and forth between the two religious icons, stylistically more resembles a news report’s commercial on the spiritual state of the country.

V  nedávné minulosti se v  moderní Koreji odehrály důležité změny, o  kterých bylo obsáhle informováno a  které byly podrobeny hloubkovému zkoumání. Tyto změny se vsákly do nánosů životů obyčejných lidí a měly již natolik vážné sociologické dopady na umělce, že na toto téma začali zaměřovat objektivy své umělecké zvídavosti a zároveň jej komentovat. Někteří umělci reagují reflexí a rozpracováním toho, v  čem spočívají kořeny a tradice jejich země a jak by mohly být pře‑ měněny. Jiné více zajímá zkoumání dopadů těchto změn na každodenní život. Snaží se předpovědět jejich dlouhodobé následky. Práce Beom Kim, Yongbaek Lee a  Minouk Lim vycházejí ze společného zázemí. Své poselství předávají s  naléhavostí a  bezprostředností zpravodajských relací. Jsou přímočaré, precizní a dostatečně ikonické na to, aby se snadno vtiskly do kolektivní paměti. Zatímco video Minouk Lim rekonstruuje hip-hopovou verzi starodávných veřejných proslovů zaznívajících z  otevřených náklaďáků, Beom Kim ve svém díle Untitled — News (Bez názvu — Zprávy) přebírá formát zpravodajského vysílání. Dílo Yongbaeka Leeho Mezi Buddhou a Kristem, ve kterém se prolínáním střídají tyto dvě náboženské ikony, stylisticky více než cokoli jiného připomíná zpravodajsko-reklamní zprá‑ vu o duchovním stavu země.

Micaela Giovannotti Micaela Giovannotti

85

Kim Beom — REPUBLIC OF KOREA * 1963, Seoul

“There are a lot of surprising things happening in this world.

„Ve světě se děje mnoho překvapivých věcí. I v tuto chvíli se

Probably, even now, various kinds of things are happening

pravděpodobně nepřetržitě odehrávají všelijaké události. Pře‑

incessantly somewhere. And yet, people do not necessarily

sto lidé nereagují udiveným výrazem ve tváři či výkřikem, když

make a surprised expression or scream whenever they speak

o těchto věcech mluví, či se o nich doslechnou. Obyčejně jen

or hear about those things. Usually they just keep still, and

zůstanou klidní a čas plyne dál. Dříve či později nastane čas na

time goes by. Sooner or later it will be the time for meals

jídlo a spánek a po hlubokém spánku již přijde další den. Vědci

and for sleep, and after a sound sleep it already will be the

došli k  jasnému závěru, že pravidelné cvičení je zdraví pro‑

next day. Scientific researchers have made clear that taking

spěšné. Nedávno publikované výzkumy poukazují na to, že

exercise regularly is good for health. Recently published

kvalitní spánek, pravidelná strava a pití dostatečného množství

researches point out that taking a sound sleep, skipping no

vody jsou také dobré pro naše zdraví...“

meals, and drinking sufficient amount of water also are good

Výňatek z komentáře k videu.

for our health. …” Excerpt from the video text.

untitled (news) 2002 | single channel video | 1.42 min courtesy of the artist courtesy arario gallery, seul 86

87

Minouk Lim — REPUBLIC OF KOREA * 1968

Like

her

Na otevřeném náklaďáku, který projíždí ulicemi urbanizované

protesting poetry on a open truck driving around the streets

a contemporary

minstrel,

a rapper

screams

a  zbohatlíky obsazené čtvrti Yeongdeungpo, jež je součástí

of urbanized and gentrified Yeongdeungpo, an area in Seoul.

Seoulu, vyřvává raperka — jako soudobá potulná trubadůr‑

Through this visceral song, Minouk Lim comments on the

ka — své protestní básně. Minouk Kim touto syrovou písní

Korean modernization process and all the ghosts that are left

komentuje korejskou modernizaci a všechny přízraky, které

behind… Here is an excerpt from the song:

po ní zůstaly… Zde je výňatek z její písně:

“I’m twenty, I’m leaving home

„Je mi dvacet, odcházím z domu

Climbing your backbone sideways only

Bokem se šplhám po tvé páteři

I’ve mistaken I’ve gone forward only

Chybila jsem, jedu jen kupředu

Going straight only, I became thin-blooded

Jen rovně, zřídla mi krev

But they tell me to grovel on the floor

Říkají mi však, abych se plazila po zemi

On my belly downward, deadpan department store at last

Břichem dolů, obchoďák s  kamennou tváři je konečně

arrives…

tady…

…Knowledge-producing business Cyber space

…Kyberprostor, ten podnik co vyrábí vědění

Officetel apartel housing-commercial complex

Kancl-tel byt-el, ten bytový-komerční komplex

Cyber space knowledge-producing business

Kyberprostor, ten podnik co vyrábí vědění,

Housing-commercial, oh my complex…“

bytový-komerční, ach ten můj komplex…“

new town ghost 2005 | video installation | 10.40 min courtesy of the artist courtesy arario gallery, seul 88

89

Yongbaik Lee — REPUBLIC OF KOREA * 1966

Images of Jesus Christ shedding blood are arranged together

Obrazy krvácejícího Ježíše Krista jsou postaveny vedle obrazů

with those of Buddha gently smiling. Lee took such images

jemně se usmívajícího Buddhy. Lee pracoval s  těmito sním‑

disregarding historical facts about the time and space

ky bez ohledu na historická fakta týkající se času a prostoru,

surrounding the figures. Using computer technology, the

které postavy obklopovaly. S použitím počítače vytváří jedi‑

artist creates a unique visual sequence in which Jesus turns

nečné obrazové sekvence, ve kterých se Ježíš mění v Buddhu

into Buddha and Buddha into Jesus with different facial

a  Buddha v  Ježíše s  různými výrazy ve tvářích. Uměleckým

expressions. The artistic result attained by this process is

výsledkem takového postupu je opakování citových extrémů,

a repetition of emotional extremes, fluctuating from a state

posun ze stavu zoufalství do stavu blaženosti. Diváci pozorují

of despair to bliss. The viewers are left to watch the process

proces, ve kterém se dvě z  nejdůležitějších postav lidských

in which two of the most important figures in human history

dějin navzájem proměňují. V  konečném důsledku však divá‑

are transformed into each other. Ultimately the viewers do

ci nepozorují Krista nebo Buddhu, ale jejich digitalizovanou

not look at Christ nor Buddha but a digitalized simulation.

simulaci.

inbetween buddha and jesus christ 2002 | single channel video installation | 5 min courtesy arario gallery, seul 90

91

sounds like art zní to jako umění

SOUNDS LIKE ART curated by Greyzone on suggestion of Ingken Wagner and Chung, Heechung Sounds like art?

Zní to jako umění?

Art usually challenges our vision, our capability to construct meaning from visual symbols and images and conceptualize them. SOUNDS LIKE ART, this year’s sound and radio art section, challenges our fundamental sense of hearing. The question is no longer what we need to see, but rather what is it that we can actually hear? One of the main motivations of the section is to offer a platform for European, American and Asian artists to explore new artistic approaches, and challenge our perceptions. The project has benefited from contributions by curators Ingken Wagner, Gregor Hotz and Heechung Chung. The curator collective Greyzone has brought it all together as an ambitious selection of experimental sound art. The project introduces the public to some cutting-edge art in various forms, including installations, radio broadcasts, artworks in public space and a live concert. Should this body of work be somehow characterized, surprising and challenging would be apt common denominators. Yet the emphasis is on the word “should”, since the essence of the project lies in the individual character and resilience of each work, as well as its context — the venues, format and approach of each artist differ immensely. Tina B. is once again providing artists with a challenging forum to present their latest work. Tina B. by definition not being another biennale, this flavour of courage, the raw & (un)cooked if you please, highlights the festival’s aim to offer a platform for daring. One aim of the festival is to challenge the traditional concepts concerning the placing art. What is an art space? Besides artistic content, we are challenged to contemplate the motives behind producing art. After all, a new commission would traditionally be synonymous with a new acquisition. But the novelty value of a commission for radio will literally disappear into thin air. So what is a “body” of work? Visual

Umění je většinou výzvou pro náš zrak, pro naši schopnost pochopit význam vizuálních symbolů a obrazů i koncept, kte‑ rý za nimi stojí. Sekce SOUNDS LIKE ART (ZNÍ TO JAKO UMĚNÍ) je výzvou pro náš sluch. Otázkou již není, co bychom měli vidět, ale spíš co lze vlastně slyšet. Jednou z  hlavních motivací sekce je nabídnout evropským, americkým i  asijským umělcům platformu pro zkoumání různých uměleckých přístupů, které prověřují naše vnímání. K  návrhu a  realizaci projektu významně kurátorsky přispěli Ingken Wagner, Gregor Hotz a Heechung Chung. Kurátorský kolektiv Greyzone pak vše zastřešil a učinil ambiciózní výběr experimentálního zvukového umění. Projekt seznámí veřejnost s řadou špičkových uměleckých děl různých forem — včetně instalace, rozhlasových děl, prací umístěných ve veřejném prostoru i  živého koncertu. Pokud bychom se rozhodli veškerou tuto tvorbu nějak charakterizo‑ vat, jistě by mezi vhodné společné jmenovatele patřila přídavná jména překvapivá a náročná. Kladu však důraz na podmiňovací způsob, protože podstata projektu tkví především v individu‑ álním charakteru a  jedinečnosti každého díla a  kontextu, ve kterém se nachází — přístupy, formáty a prostory, kde jsou díla realizována, se u jednotlivých umělců podstatně liší. Tina B. letos opět poskytuje tvůrcům příležitost pro uvede‑ ní náročných děl. Skutečnost, že Tina B. ve svém základním vymezení není dalším bienále, jí dává možnost odvážně pre‑ zentovat věci syrové i (ne)dopečené. Jedním ze záměrů festivalu je hledat odpovědi na tradiční otázku, kam vlastně umění patří. Co definuje umělecký pro‑ stor? Kromě úvahy nad obsahem přehlídky nás tato otázka nutí k  zamyšlení nad motivy, které stojí za produkcí umění. Vytvoření nového díla na objednávku se většinou rovná jeho odkoupení a umístění do umělecké sbírky. Jaká je ovšem hod‑ nota nového uměleckého díla, které se odvysílá na vlnách roz‑ hlasu a poté se jeho hmotná podstata doslova vypaří do éteru? V čem tedy spočívá „váha“ umění? V poslední době se vizuální

94

art has recently portrayed perceptions of reality and identity. How this is interpreted into experiencing the space we inhabit as sound is fascinating.

umění zabývá vnímáním reality a identity. Fascinující otázkou je, jakým způsobem lze prostor, který obýváme, interpretovat zvukem.

Soundscapes and mathematics

Krajiny zvuku a matematika

A commission of new work by artist Jason Kahn is the composition “Shortwave”, a 28 minute radio piece. Kahn treats sound as both a physical and psychological factor shaping our consciousness, bringing us en-face with our respective realities. A spectacular event will be the concert by Erik Drescher, a flutist experimenting with electronics, engaging audio and visual inserts into music and creating visual soundscapes in front of our eyes… and ears. The concert will take place at the Goethe-Institute Prague and will be broadcast on Czech National Radio (Český Rozlhlas 3 — Vltava). Video inserts are by Wenke Schladitz. Peter Ablinger’s sound installations are public works, bringing the festival out into Prague’s exteriors, allowing the broadest possible public to participate. The artist challenges us to distinguish between noise, sound and silence — our perception of the sounds in the space we inhabit. Antje Vowinckel’s Call me yesterday, a text-sound composition, can be described as a study of structure; the music is encountered by text transforming repetition into a “poetry of misunderstanding”. There is a quiet, hidden humour in the way our inhibitions, unwillingness and inabilities to open our mouths (create sound) are laid bare. A number of the artists showcased experiment with sound as both medium and space. One collaboration between artists is particularly noteworthy in this respect. In their work, Nicholas Bussmann and “no-input mixing board” pioneer Toshimaru Nakamura use electronics to study the decomposition of space. Sound can also be a vehicle of memory. Binding sound with collective history studies the dynamics of collective

Umělec Jason Kahn vytvořil na objednávku festivalu Tina B. dvacet osm minut dlouhou skladbu pro rozhlas s názvem Shortwave. Zvuk je pro něj fyzickým i psychologickým fakto‑ rem, který tvaruje naše vědomí a konfrontuje nás s naší rea‑ litou. Velkolepou událostí bude koncert Erika Dreschera, flétnis‑ ty, který experimentuje s elektronikou, a zapojuje do hudby audio i video vstupy, a tím vytváří zvukové krajiny před našima očima — i  ušima. Koncert se bude konat v  Goethe-Institu‑ tu Praha a bude odvysílán stanicí Český rozhlas 3 — Vltava. Video vstupy připravila Wenke Schladitz. Zvukové instalace Petera Ablingera budou umístěny ve veřejném prostoru. A tím festival zavedou do exteriérů Prahy a umožní účast i nejširší veřejnosti. Umělec nás vyzývá k poku‑ su rozlišovat mezi hlukem, zvukem a tichem; zamyslet se nad naším vnímáním zvuků v prostoru, ve kterém žijeme. Skladba Antje Vowinckel s názvem Call me yesterday (Zavolej mi včera), která kombinuje zvuk a text, by se dala popsat jako studie struktury; hudba se setkává s textem, jehož opa‑ kování převádí do „poezie vzájemného nepochopení”. Tichým a  nenápadným způsobem odhaluje naše zábrany, neochotu a neschopnost otevřít ústa (vytvořit zvuk). Někteří prezentovaní umělci experimentují se zvukem jako s prostředkem i prostorem zároveň. V tomto ohledu si zaslouží pozornost zejména spolupráce Nicholase Bussmanna a  průkopníka “mixážního pultu bez vstupů” Toshimaru Nakamuriho, kteří pomocí elektroniky zkoumají rozklad prostoru. Zvuk je také nositelem paměti. Svázání zvuku a  společných dějin je způsobem zkoumání dynamiky kolektivního chování. Park Sungsun pracuje se zvuky, které jsou charakteristické

95

behaviour. Park Sungsun works with sounds characteristic of traditional Korean music. Intentionally or not, cultural and historical stereotyping is imbedded in “PanSoRi”. At least the Western ear is challenged to redefine what Asia “sounds” like. In George Bagdassarov’s work entitled “Suru”, the structure of collective and instinctive behaviour is under scrutiny — chaotic at first (hearing) but eventually guided by mathematical models. (The word “suru”, by the way, is Turkish and means “herd”.) Serge Baghdassarians and Boris Baltschun work in the field of live-electronic music. Part of their artistic profile is the conception and production of electronic-like soundworlds mimicking the real thing — but without the usual 110 / 220 volt devices and other high-tech gear. Balloons, syringes, propulsion engines are harnessed instead. Their Jet-Lag installation aptly wraps ups Tina B.’s SOUNDS LIKE ART section. Although the work at first seems to fit comfortably into the format of a contemporary art piece, it challenges the viewer to rethink these comfortable conceptions of art… even in this very experimental and novel genre.

pro tradiční korejskou hudbu. Ať už to bylo záměrem uměl‑ kyně či nikoli, do díla PanSoRi jsou vtištěny kulturní a dějinné stereotypy. „Západní“ sluch — a nejen ten — je vyzýván k pře‑ definování vnímání zvuku „asijského”. George Bagdassarov zkoumá ve své práci Suru strukturu kolektivního i pudového chování, které je chaotické a zároveň řízené matematickými modely. (Mimochodem, slovo „suru” znamená v  turečtině „stádo”). Serge Baghdassarians a Boris Baltschun pracují v oboru živé elektronické hudby. Součástí jejich uměleckých aktivit je koncipování a  produkce zvukových světů, které napodobují elektronickou hudbu bez použití sítě a  dalších technologic‑ kých vymožeností. Místo toho využívají balonky, stříkačky a různé pohonné stroje. Jejich instalace Jet-Lag trefně uzavírá sekci SOUNDS LIKE ART (ZNÍ TO JAKO UMĚNÍ). Ačkoli se na první pohled může zdát, že zapadá do běžného formátu tvorby současného umění, toto dílo vyžaduje, aby návštěvník přehodnotil své běžné představy o  umění — a  to i  v  rámci experimentálního a neotřelého žánru. Kirsimaria E. Törönen-Ripatti

Kirsimaria E. Törönen-Ripatti

96

97

Peter Ablinger — austria * 1958, Schwanenstadt

1: Acoustic Interruption / Framing, 2 sound absorbent passage­

1: Akustické narušení / ohraničení, 2 průchody pohlcující zvuk

ways

Jedná se o zásah do zvukového prostředí či o jeho “ohraniče‑

Acoustic interruption, or also “framing”, accentuates the

ní”; v instalaci dochází k zvýraznění prostoru mezi průchody,

space between two acoustically dampened passageways; the

které pohlcují zvuk; samotným dílem tedy nejsou průchody

“actual” piece therefore consists not of the passageways, but

jako takové, ale prostor mezi nimi.

of the space between them. 2: Sezení a naslouchání, 20 židlí 2: Sitting and Listening, 20 chairs

Dílo sestává z malého auditoria s 20 židlemi; každá židle je

The work consists of a small auditory with 20 chairs; each

místem naslouchání, kde se každý může posadit; instalace opět

chair performs the function of a listening post, where anyone

nespočívá v židlích, ale v samotném procesu naslouchání.

can sit down. Again the piece does not consist of the chairs, but of the listening process itself.

3: Dejte si dlaně za uši / oddalte je, 4 stojany s instrukcemi Instrukce na stojanech se liší podle toho, jak jsou orientovány

3: Hold Hands Behind Ears / Remove, 4 pedestals with

vůči 4 světovým stranám. Například sever: Dejte si obě dlaně

instructions

za uši / Oddalte levou ruku / Oddalte pravou ruku / Dejte pra‑

The instructions at each of the pedestals vary according to

vou dlaň za ucho / Oddalte ji

the 4 cardinal points. North, for example: hold both hands behind ears / remove left hand / remove right hand / hold right hand behind ear / remove.

3 easy pieces 2007 | 3 part installation in public space courtesy of artist 98

99

Antje Vowinckel — germany * 1964, Hagen / Westf

They should have brought us all together, but what happened

Staré jazykové kurzy nás měly sblížit, stal se však pravý opak.

was the opposite. In old language courses on tape or vinyl

Na kazetách či deskách mluvili rodilí mluvčí s  dokonalou

perfect native speakers made long pauses for the listeners to

výslovností, vynechávajíce dlouhé pauzy, během nichž je měli

imitate them. Most of us did this a couple of times, then gave

posluchači napodobit. Většina z nás to provedla jednou nebo

up, but kept listening intensely to the vinyl crackling in the

dvakrát a pak jsme to vzdali, přičemž jsme ovšem nadále sou‑

pauses. And didn’t they seem to become longer and longer?

středěně naslouchali praskání desky v  pauzách. A  nebyly ty

Time transformed into space. Seconds turned into light years,

pauzy delší a delší? Čas se proměnil v prostor. Z vteřin se sta‑

vinyl grooves turned into orbits whilst the speakers seemed

ly světelné roky, drážky se proměnily v oběžné dráhy, zatím‑

to withdraw more and more. Deep in the universe you still

co řečníci se více a více vzdalovali. Hluboko v nitru vesmíru

hear a gentle „Hello“, but nobody answers. This image is also

lze ještě dnes zaslechnout jemné “Hello”, ale nikdo na něj

a metaphor for the general effect of the old courses. They

neodpovídá. Tato představa je zároveň metaforou pro cel‑

wanted to bring all nations together. But in real life and real

kový účinek starých jazykových kurzů. Chtěly sblížit všechny

countries we felt inhibited and didn’t even dare to open our

národy. Ale ve skutečném životě a  skutečných zemích jsme

mouth. Nevertheless there is another way of international

měli zábrany a neměli jsme ani odvahu otevřít pusu. V těchto

understanding in the courses — based on music. Music full of

kurzech je nicméně obsažena ještě jedna forma mezinárodní‑

peculiar melodies and rhythm, that nobody intended, a music

ho porozumění, vycházející z  hudby; hudby plné podivných,

that only arose as a side effect of the didactic pathos and the

nechtěných melodií a rytmů, která vznikla pouze jako vedlejší

effort of speaking clearly and perfectly.

efekt didaktického patosu a úsilí mluvit zřetelně a dokonale.

call me yesterday text-sound-composition with international language courses piece will be broadcasted on czech national radio | a 25 min. revised edition for tina b 2007 of text-sound-composition “call me yesterday” produced by artist in 2005 | courtesy of artist 100

101

George Bagdassarov — armenia * 1978

The Turkish word Suru means a herd. Each animal in the herd

Turecké slovo Suru znamená stádo. Každé zvíře ve stádu má

has its own bell with a specific form and sound to be easily

vlastní zvonek, který má charakteristický tvar a zvuk, aby ho

recognized by the shepherd. In driving the herd to pasture, the

pastevec mohl snadno poznat. Když pastevec žene stádo na

shepherd perturbs the herd. As a result of such disturbance,

pastvu, uvádí jej do pohybu a tím je narušen jeho klidový stav.

sound is created as the animals’ bells start ringing. The herd

Výsledkem tohoto narušení je zvuk, který vzniká zvoněním

is reminiscent of some sort of chaotic structure, and at the

zvonků všech zvířat. Stádo připomíná chaotickou strukturu

same time of a guided and well-organized system. Mathematic

a zároveň řízený a dobře organizovaný systém. Matematické

models of such phenomenon, as well as field recordings,

modely takovýchto jevů a také nahrávky z terénu tvoří základ

constitute the essence of the musical piece Suru. This work

hudebního kusu Suru. Toto hudební dílo znázorňuje roze‑

shows the sound being gently disturbed and at the same time

znění zvuku a současně jeho jemné usměrňování s konečným

softly guided with the ultimate intention to get the herd safely

záměrem dostat stádo bezpečně na pastvu.

to the pasture.

suru 2007 | sound art | radio broadcast on radio lemurie 19.9.2007 courtesy of artist 102

103

Park, Sungsun — Republic of Korea * 1972

In Pan_Sori_01 I sought to express the characteristics of

V  díle Pan_Sori_01 jsem se snažila vyjádřit charakteristické

PanSoRi, a traditional form of Korean music drama performed

rysy tradiční formy korejského hudebního dramatu s názvem

by one musician, which is typified by varying timbre and

PanSoRI v podání jednoho hudebníka, které se vyznačuje pro‑

a dynamic sound. To realize my idea, I recorded part of the

měnlivým témbrem a dynamickým zvukem. Abych uskutečni‑

ChunHangGa and then transformed the material with the C-

la svoji představu, nahrála jsem část díla ChunHangGa a pak

Sound program. The whole form is designed as a juxtaposition

ho transformovala pomocí programu C-Sound. Forma díla je

of transformed and original sound material. Exponential

navržena jako proložení převedeného a  původního materi‑

concerns the way we perceive time. When we are unborn

álu. Dílo Exponential se zabývá vnímáním času. Jako dosud

children, time is like eternity. When we are growing up, on

nenarozené děti vnímáme čas jako věčnost. V době vyrůstání

the other hand, we feel time getting faster and faster. The life

naopak pociťujeme, že čas běží stále rychleji. Život města je

of the city is like an exponential roller coaster. I wanted to

jako horská dráha, která se exponenciálně zrychluje. Chtěla

express the feeling that time has its own acceleration and it is

jsem vyjádřit pocit, že čas má své vlastní zrychlení a  někam

pushing me somewhere, but I would like to stop for a while

mě tlačí. Já bych se však chtěla na chvíli zastavit a zhluboka se

and draw a deep breath on the edge of the exponential

nadechnout na vrcholu této exponenciální křivky.

curve.

104

Boris Baltschun & Serge Baghdassarians — germany * 1974, Bremen, *1972, Fürth

jet-lag 2007 courtesy of artist 105

Nicholas Bussmann & Toshimaru Nakamura — germany, japan * 1970

I know how you frown is a collaboration between “no-input

I  know how you frown (Vím, jak se mračíš) je společné dílo

mixing board” pioneer Toshimaru Nakamura and Nicholas

průkopníka “mixážního pultu bez vstupů” (“no-input mixing

Bussmann. Electronics act as an etude in decomposing spaces,

board”) Toshimaru Nakamury a Nicholase Bussmanna. Z elek‑

sounds pop up on the surface of the speakers’ membranes

troniky se stává kompozice v  rozkládajících se prostorách,

while half a second later they dissolve far away in endless

zvuky nečekaně rozechvějí povrchy membrán reproduktorů

corridors.

a o půl vteřiny později se rozpouštějí daleko v nekonečných chodbách.

i know how you frown radio broadcast on radio lemurie 12.9.2007 28 min courtesy of artist 106

107

Erik Drescher — germany * 1972, Bremen

Dror Feiler

Dror Feiler

Like Tears in rain (1998)

Like Tears in rain (1998)

flute, tape and video (2007, Dror Feiler)

flétna, zvuková páska a video (2007, Dror Feiler)

Alvin Lucier

Alvin Lucier

Still and Moving Lines of Silence in Families of Hyperbolas

Still and Moving Lines of Silence in Families of Hyperbolas

(1982)

(1982)

flute, pure wave oscillator and video (2006, Wenke

flétna, oscilátor a video (2006, Wenke Schladitz)

Schladitz) Georg Nussbaumer Georg Nussbaumer

königludwig-sonate oder das blau der schwanengrotte (2001)

königludwig-sonate oder das blau der schwanengrotte (2001)

flétna, hadice, skleněná lahev, bleděmodrá voda

flute, hose, glass bottle, light blue water

Michael Mierhof splitting 17 (2003)

Michael Mierhof splitting 17 (2003)

flétna, zvuková páska a video (2006, Michael Maierhof)

flute, tape and video (2006, Michael Maierhof) Dror Feiler Dror Feiler

Salutacion angelica (2005)

Salutacion angelica (2005)

ozvučená pikola, zvuková páska a video (2007, Dror Feiler)

amplified piccolo, tape and video (2007, Dror Feiler)

108

109

Jason Kahn — US / Switzerland * 1960, New York

Tina B. has commissioned a new composition from sound and

Festival Tina B. si u  zvukového a  vizuálního umělce Jasona

visual artist Jason Kahn. The commission Shortwave addresses

Kahna objednal původní skladbu. Dílo Shortwave (Krátká vlna)

the idea of sonic disturbance through an investigation

se zabývá představou zvukového narušení prostřednictvím

of shortwave radio static. This material is chosen for its

praskání, ke kterému dochází v rozhlasových přijímačích nala‑

apparently homogenous nature - something which belies the

děných na krátké vlny. Tento zdánlivě jednolitý materiál je při

richness of its content when one takes the time to listen more

pečlivějším poslechu po obsahové stránce velice bohatý.

closely.

Kahn byl původně hráčem na perkusní nástroje, později se

Originally a percussionist, Kahn later began integrating live

zaměřil na integraci živých elektronických prvků do své tvor‑

electronics into his playing. He currently performs with

by. V současnosti jeho představení porůznu kombinují perku‑

different combinations of percussion, analogue synthesizer or

se, analogový syntetizátor a počítač.

computer.

Jeho práce využívá elektronických a  akustických zdrojů

As a composer, Kahn’s work draws on electronic and acoustic

k vytváření pomalu se rozvíjejících skladeb s nádechem nadča‑

sound sources to create slowly developing compositions

sovosti. Kahn nakládá se zvukem jako s fyzickou i psychologic‑

imbued with a sense of timelessness. His work addresses the

kou entitou a faktorem, který tvaruje naše vědomí.

entity of sound as both a physical and psychological factor shaping our consciousness.

shortwave 25 min. | radio broadcast, radio lemurie taz 26.9.2007 courtesy of artist 110

111

EMERGING WOR(L)DS vznikající (s)věty

EMERGING WOR(L)DS ­— vznikající (s)věty curated by Grey Zone Launched in June 2007, EMERGING WOR(L)DS is a  oneyear project presenting site-specific textual and word-based artworks on billboards in Prague. It is a platform for diverse artistic approaches and strategies, from socially and politically engaged and motivated communications, through media-acti‑ vist confrontations to contemplative reflections of everyday life. Rather than using billboards dedicated to the project — per‑ forming the function of an art gallery in public space — the artworks are interspersed among commercial hoardings th‑ roughout the city, replacing corporate and political messages, modifying standard information flows and exploring new artbased narratives, vocabularies and syntax, becoming parallel markers, tags and signs in Prague’s urban environment. Thematically, the project focuses on a broad spectrum of issu‑ es and subjects concerned with the complex social, political, corporate and cultural structures currently emerging within the context of the post-Cold War — and post 9/11 — world and the associated narratives emerging and developing at the same time, as well as the way they influence the lives of indi‑ viduals. On a local urban level in Prague, Emerging Wor(l)ds explores the role of art and artists in the process and their potential to influence these newly emerging systems, networks and affinities. Freed of the constraints of two opposing ideologies and superpowers — and largely abandoning the old Right-Left divisions of the political spectrum — contemporary society on a  global scale is experiencing a  proliferation of complex social, political and cultural structures, hierarchies and alli‑ ances. These newly emerging phenomena are influenced as much by mass media, global information exchange, multicul‑ turalism and the interweaving of global and local cultural and corporate artefacts, symbols and signs, as by global political and macroeconomic forces. The billboard — a corporate and political marker in the urban environment — is both an expression of these new develo‑ pments and an instrument of the newly emerging structures.

114

Projekt EMERGING WOR(L)DS — VZNIKAJÍCÍ (S)VĚTY, který byl zahájen v červnu 2007, je konfigurován jako otevře‑ ná platforma pro místně specifická textová sdělení na velkých reklamních plochách v Praze, která je otevřena různorodým uměleckým přístupům i strategiím — od společensky a poli‑ ticky angažovaných a motivovaných komunikací přes mediálně aktivistické konfrontace až po kontemplativní reflexe každo‑ denního života. Umělecká díla vytvořená v  rámci projektu nejsou po dobu jeho trvání vystavována na stejných vyhrazených billboar‑ dech — nejedná se tedy o jakousi billboardovou galerii. Umě‑ lecké intervence jsou rozmisťovány mezi komerčně využíva‑ nými plochami, přičemž nahrazují obchodní a politická sdělení, pozměňují standardní informační toky, vytvářejí nová umělec‑ ká slovní spojení, věty i narativní struktury a stávají se para‑ lelními značkami, znameními a  znaky v  městském prostředí Prahy. Projekt se tematicky zaměřuje na široké spektrum otázek souvisejících s  komplexními sociálními, politickými, komerč‑ ními a kulturními jevy a útvary, které ve světě poznamenaném pádem železné opony před téměř dvaceti lety i nedávnějšími událostmi 11. září 2001 neustále vznikají, přeskupují se a více či méně nápadně ovlivňují život každého jedince. Zároveň usiluje o  zkoumání role umění a  umělců v  současné společ‑ nosti i jejich schopnosti ovlivňovat výše zmíněné nově vznika‑ jící struktury na lokální úrovni české metropole. Dnešní svět již není rozdělen na dvě protichůdné ideologie zastoupené dvěma velmocemi a do jisté míry se vyznačuje i opouštěním zjednodušeného dělení politického spektra na pravici a  levi‑ ci. Namísto toho dochází k bujení a rozrůstání komplexních společenských, politických a kulturních sítí, hierarchií a alian‑ cí. Tyto útvary jsou ovlivňovány masovými médii, globálními informačními toky a propojováním globálních a místních kul‑ turních artefaktů, symbolů a znaků do stejné míry jako nadná‑ rodními politickými a makroekonomickými silami. Billboard je firemním a politickým poutačem-značkou v měst‑ ském prostředí, která je projevem i  nástrojem těchto nově

Under communism, advertising billboards did not exist in Czechoslovakia. In their very essence they are an expression of competing entities and symbols — and therefore of diversi‑ ty (though this diversity may be illusory, since the commercial sector is globally dominated by an increasingly small number of massive corporations). A  one-party system that did not allow competition between political parties and private com‑ panies, could not do permit it between brands or products either. The advertisements that ran on television were for milk, bread or cheese, for example, possibly with a regional slant. Metaphorically speaking, under communism one very big political billboard could do the job. After all, there was only one message to convey. In today’s Czech Republic, on the other hand, the extent of the proliferation of advertising in general, and of billboards in particular, is astounding, and somewhat disquieting. Having largely completed the process of post-Communist transformation, the countries of Central and Eastern Europe now play an active role in the evolution and development of globally, regionally and locally emerging social, political and cultural phenomena. Although the old Communist system no longer exercises a hold on power, its remnants continue to influence society. In the Czech Republic, as well as Poland, for example, the archives of the Communist secret police are only now being made fully accessible to the general public and this may yet have serious social repercussions. Emerging Wor(l)ds is not a platform for the radical alteration, or eradication, of commercial billboards. Instead, its interven‑ tions take the form of a gentle contamination, a tweaking of customary political and commercial narratives and standard communication patterns. The strategy appears to be working. Artists, established and emerging, from many different countries have already partici‑ pated in the project. By June 2008, around a hundred billbo‑ ards will have been displayed in Prague. The first billboards presented aptly demonstrate the spectrum of strategies that the project offers.

vznikajících jevů. Za komunismu velké reklamní plochy nee‑ xistovaly. Billboardy jsou ve své podstatě výrazem soupeřících entit a symbolů, a proto i výrazem různorodosti (i když tato diverzita je možná iluzivní, jelikož je komerční sektor v glo‑ bálním měřítku dominován stále menším počtem obřích kor‑ porací). Systém jedné politické strany neumožňuje soupeření politických či podnikatelských subjektů a nemohl dopustit, aby mezi sebou soutěžily obchodní značky a produkty. V televizi se vysílaly reklamy na mléko, chleba či sýr. Obrazně řečeno, za minulého režimu stačil jeden velký poutač ke sdělení jed‑ né jediné myšlenky — komunismu. V dnešní České republice naopak dochází k masivnímu a poněkud znepokojivému roz‑ machu reklamy obecně — a billboardů obzvlášť. Země střední a  východní Evropy, které již do značné míry dokončily proces postkomunistické transformace, dnes sehrávají aktivní úlohu ve vývoji a rozvoji globálních, regionál‑ ních i místních společenských, politických i kulturních útvarů. Zbytky „starých struktur“ však nadále ovlivňují současnou společnost (to se netýká jen éry komunismu, která skonči‑ la před téměř dvaceti lety, ale i  starších dějinných útvarů). Například v České republice — ale i v Polsku — se archivy tajné komunistické policie teprve nyní plně zveřejňují a není vyloučeno, že tento proces ještě způsobí výrazné společenské otřesy. Projekt EMERGING WOR(L)DS — VZNIKAJÍCÍ (S)VĚTY není platformou pro radikální pozměňování či vymýcení komerčních billboardů. Umělecké intervence, které přináší, jsou spíše jakousi něžnou kontaminací, jemným narušením běžných politických a komerčních sdělení a komunikací. Zdá se, že strategie zatím funguje. Do projektu se již zapoji‑ ly hvězdy mezinárodní umělecké scény i méně známí umělci z mnoha zemí. Do konce června 2008 bude v Praze vystaveno zhruba 100 billboardů. Výběr prvních uměleckých děl zveřej‑ něných na billboardech naznačuje široké spektrum tvůrčích přístupů, které projekt nabízí. Marek Tomin

Marek Tomin

115

Kendell Geers — South Africa * 1968

This stark artwork designed for Tina B. is part of Kendell

Osobité umělecké dílo jihoafrického umělce Kendella Geer‑

Geers’ Post Pop Fuck series, part of which was most

se, které patří do jeho série Post Pop Fuck, bylo navrženo

recently exhibited in the African Pavillion at La Biennale di

speciálně pro festival Tina B. Práce z tohoto souboru se letos

Venezia 2007. Geers’ hallmark mirrored font design, hardly

objevila také v africkém pavilonu na Benátském bienále. Geer‑

decipherable even for English speakers, created an enigmatic

sovo charakteristické zrcadlové písmo, těžko rozluštitelné

landmark in Prague’s Chodov district on the outskirts of the

i pro rodilé anglické mluvčí, vytvořilo enigmatický bod v kra‑

city and provided bold and contextually challenging contrast

jině pražského Chodova. V  daném kontextu jeho billboard

to the Socialist realism buildings that surrounded it.

působivě kontrastoval se socialistickým realismem okolních paneláků.

fuck 2007 | photo: adam vačkář 116

117

Kay Rosen — usa * 1949, Freeport

Distinguishing is actually based on an earlier small painting from

Dílo Distinguishing (Osobitý) vychází z malého obrazu, který

1991, but it seemed so appropriate for our world now. I made

jsem namalovala v roce1991. Pro náš současný svět se mi však

quite a few changes to the original.

zdál vhodný. Oproti originálu jsem v novém návrhu udělala

If the letters of the word which are different, or distinguishing —

řadu změn.

D, T, U, and H — are blocked out, the two halves of the word

Začerníme-li písmena, která se ve slovu Distinguishing

look exactly alike. To me the word becomes a metaphor for

neopakují (jsou v něm jedinečná), tj. D,T,U a H, vypadají obě

a larger societal or cultural entity. If segments of a group,

poloviny slova stejně. Ze slova se pro mě stává metafora

or different ideas, are rejected or repressed, the rest of

pro jevy, které se odehrávají ve větších společenských či

society is homogeneous and everyone looks like the other.

kulturních entitách. Odmítneme-li nebo potlačíme určité

The distinguishing qualities of a culture’s members and ideas

skupiny ve společenství či některé jeho myšlenky, stává se

contribute richness and complexity just as the distinguishing

jako celek jednotvárným a všichni jeho členové vypadají

letters bring difference to the word. It is a little “lesson”

stejně. Význačné kvality členů jisté kultury či jejich myšlenek

contained in one word. The work is open-ended, so any other

přispívají k bohatství a spletitosti celku, stejně jako význačná

interpretations are more than welcome.

písmena vytvářejí osobitost slova. Je to malá „lekce“ obsažená v jednom slovu. Tato práce nemá jednoznačné vyznění, takže

Kay Rosen

ráda přijmu další možné výklady. Kay Rosen

distinguishing 2007 | photo: adam vačkář 118

119

Guma Guar — czech republic

This work is a reaction to the current attitudes of Václav Havel,

Dílo je reakcí na situaci, ve které se ocitl Václav Havel, kdy‑

once a dissident and human rights defender, today a man who

si disident a  bojovník za lidská práva, dnes člověk, který se

strives — employing his social standing — to promote the

snaží  — využívaje své společenské prestiže — prosazovat

military interests of the US neoconservative lobby in his own

ve své rodné zemi (a nejen tam) navzdory odporu obyvatel

country, the Czech Republic, (and not only there) in spite

ČR militaristické zájmy americké neokonzervativní mocenské

of the opposition of its inhabitants. Havel, who at one time

politiky. Názory protestujících občanů nazývá Havel, který se

advocated free speech, has called the opinions of protestors

kdysi zasazoval za svobodu projevu, „zasmrádlými” a vážně se

“foul-smelling” and in doing so has seriously put his reputation

tím zpronevěřuje své pověsti tolerantního a laskavého demo‑

of a tolerant and kindly democrat in question. That is why we

krata. Proto jsme se rozhodli pro rebranding světově zavede‑

have decided to re-brand the globally established trademark

né značky VÁCLAV HAVEL.

VÁCLAV HAVEL. Guma Guar Guma Guar

signature of a “bloody humanist” 2007 | photo: petra polifková 120

121

Vittorio Santoro — Switzerland * 1972

I was asked to take part in the billboard project for Tina B.

Byl jsem požádán, abych se zúčastnil billboardového projektu

I thought about for a while and I came with the idea that

v rámci festivalu Tina B. Nějaký čas jsem přemýšlel a napadlo

I wanted to do a work that would also involve the curator/

mě vytvořit dílo, do kterého bych zapojil i jednoho z kuráto‑

organizer of the project. So I asked him to write a sentence

rů/organizátorů projektu. Požádal jsem ho, aby na list papíru

on a sheet of paper with a black marker, and then this would

napsal černou fixou větu, která by se stala textem umístěným

be the text to blow up to a billboard format. I like the idea

na billboard. Líbí se mi myšlenka, že já coby dodavatel podně‑

that me as the input giver and he as the writer of the sentence

tu a Adam Vačkář jako autor věty se vlastně jakýmsi způso‑

are involved, and in a way committed to the sentence.

bem zavazujeme k jejímu obsahu.

Vittorio Santoro, Zurich, 3 June 2007

Vittorio Santoro, Curych, 3. června 2007

untitled 2007 | photo: petra polifková 122

123

pode bal — czech republic

Fictitious apologies are a continuation of our 2006 Flagelanti

Fiktivní omluvy navazují na cyklus Flagelanti z  roku 2006.

cycle. The theme remains historical collective guilt and

Tématem zůstává historická kolektivní vina a  s  ní spojená

associated self-reflection. Newly we are working with the

sebereflexe. Nově však pracujeme s institucí omluvy v souvis‑

institution of apology in relation to corporate culture and

losti s korporátní kulturou a chováním korporace. Důležitým

behaviour (the full text of the billboard is “We apologise for

elementem práce je pro omluvu “nevhodné” médium reklam‑

our behaviour under Nazism”). An important element of the

ního billboardu.

work is the advertising billboard, a medium “inappropriate” for an apology.

Pode Bal

Pode Bal

we apologise 2007 | photo: petra polifková 124

125

Isabelle Cornaro — france * 1974

The original text plays with the idea of fixed images in

Tento původní text si pohrává s představou obrazů

memory, such as the re-filmed photographs of Las Vegas.

zafixovaných

For this specific context it triggers the link, existing both in

billboardu dochází k vytvoření spojení mezi vystavenými

cinema and advertising, between images that are shown and

obrazy a představami, které vyvolávají. Toto spojení hraje

v paměti.

V rámci

specifického

kontextu

the fantasies they carries, what one can imagine from them. In

důležitou roli v kinematografii stejně jako v reklamě. V tomto

this context, the text becomes a tool to provoke fantasies.

kontextu se text stává nástrojem podněcujícím fantazii.

Isabelle Cornaro

Isabelle Cornaro

untitled 2007 | photo: petra polifková 126

127

sculpture in dialogue sochy v dialogu

sculpture in dialogue — sochy v dialogu curated by Marcela Czesana and Grey Zone Tina B.‘s decision to put on an exhibition of contemporary sculpture in the contextually challenging milieu of the National Museum’s Lapidárium is a courageous move. The curators and the invited artists have met this challenge in ways that not only say a great deal about the momentary state of contemporary art, but also about the role that sculpture and art objects have played over the course of the preceding centuries and millennia. The dialogue between classical and contemporary sculpture investigated by this festival section raises a number of questions about the contemporary nature of art and its future. The central motif of the installation consists of the work of two Czech artists belonging to different generations — Kurt Gebauer and Daniel Hanzlík — both of whom concern themselves with the diverse forms and meanings of sculpture. Gebauer reacts to the permanent collection of classical sculpture in the Lapidárium with his installation Hearts which is an attempt “to revive the feelings that led to the creation of certain sculptures” and examines the emotional relationship between a sculpture and the theme it represents. “The red colour of hearts, the colour of festive candles, will at the same time enliven the beige-grey forest of stone sculptures and inspire visitors to view the objects on show in a different way,” says Gebauer. Hanzlík’s project Reconstruction, which employs one of the showpieces of the Lapidárium — the Baroque sculpture “Vision of St. Luthgard” by Matthias Bernard Braun — examines the relationship between an artwork and its environment. While the original sculpture is currently in the National Museum, its copy is adorning Charles Bridge. “My installation compares both these situations, aiming to clarify the relationships between the sacral and the profane in relation to the environment. The work reconstructs the baroque statue in the Lapidárium, partially covering it in by the authentic representation of the statue on Charles’ Bridge,“ comments Hanzlík.

130

Rozhodnutí festivalu Tina B. uspořádat výstavu současné sochy v kontextuálně náročném prostředí Lapidária Národní‑ ho muzea je odvážným počinem. Kurátoři i pozvaní umělci se s touto výzvou vypořádali způsobem, který vypovídá mnoho nejen o momentálním stavu současného umění, ale také o roli soch, plastik a objektů v průběhu uplynulých staletí či tisíciletí. Nastartovaný dialog mezi sochou „klasickou“ a „současnou“ přináší řadu otázek o stávající podobě umění i jeho budouc‑ nosti. Ústředním motivem instalace jsou práce dvou českých tvůrců rozdílných generací, kteří se zabývají sochou a jejími mnoho‑ četnými podobami a významy — Kurta Gebauera a Daniela Hanzlíka. Gebauer reaguje na kamenná sousoší svou instala‑ cí Srdce, jež je „pokusem oživit pocity, které vedly k vytvoření některých soch“, a zabývá se citovou vazbou sochy k vyobra‑ zenému tématu. „Červená barva srdcí, barva vosku svátečních svíček zároveň oživí a  ozvláštní obvyklou béžovou šeď lesa kamenných soch a inspiruje návštěvníka k jinému pohledu na vystavované objekty,“ říká autor. Hanzlíkův projekt Rekonstrukce, který pracuje přímo s jed‑ ním z  exponátů Lapidária, sousoším Vidění sv. Luitgardy od barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, se zabývá vztahem uměleckého díla a  jeho prostředí. Zatímco origi‑ nál sousoší se v  tuto chvíli nachází v  Lapidáriu, kopie zdobí Karlův most. „Vnímání významů profánní a  sakrální u  toho‑ to sousoší ve vztahu k  prostředí objasňuji v  instalaci, která obě situace porovnává. Realizace má formu rekonstrukce barokního sousoší v  Lapidáriu, které je částečně zahaleno autentickým vyobrazením místa na Karlově mostě,“ říká Hanzlík. Objekt hlavního zahraničního účastníka Enrica Tommaso De Paris, který byl mimo jiné již vystaven v rámci 51. Benátské‑ ho bienále, je plastickým vyobrazením jednoho ze základních biologických prvků života, který v moderní společnosti spo‑ lu s molekulou DNA dostává jistý archetypální rozměr. Dílo Chromozom (Chromozome) v Lapidáriu se svými barevnými neony a digitální obrazovkou sice působí poněkud jako objekt

Chromosoma is a project by one of the section’s key international participants, Enrico Tommaso De Paris, that has previously been exhibited at the 51st Venice Biennial. It is a three-dimensional representation of one of the most basic biological elements of life that — together with the DNA molecule - has taken on the significance of an archetype in modern society. Exhibited in the Lapidárium, this work with its coloured neon lights and digital screen gives the impression of something from an alien civilisation or the distant future. However, it does not represent an object from outer space, but rather a biological entity from the inner core of a living cell. Martin Koucourek’s work points to a very different role of the art object, even though in his own way he also reveals concealed aspects of life. His barbed-wire Flag points out that nationalism is part of a phenomenon that not only unites, but also divides. Installations by Federico Maddalozzo examine the concealed characteristics of colours and light. Within the context of the Lapidárium, his art seems to echo with alchemistic and philosophical enquiries, as well as Goethe’s theory of colours. An interesting piece in the Sculpture in Dialogue section is the object by Italian poet and artists ivan. His work Juke Box is a highly individual commentary on contemporary forms of communication. In the National Museum’s Lapidarium, his poems will not only be listened to by exhibition visitors, but also by its classical stone sculptures. It’s bound to be the start of an interesting conversation.

mimozemské civilizace či daleké budoucnosti, nejedná se však o  předmět z  vesmíru, ale o  biologickou entitu z  nitra živé buňky. Dílo Martina Kocourka poukazuje na zcela odlišnou funkci sochy, i  když také on svým způsobem odhaluje věci skryté. Vlajka z ostnatého drátu naznačuje, že národní cítění je nejen jevem, který lidi spojuje, ale i rozděluje. Federico Maddalozzo se ve svých instalacích zabývá skrytými vlastnostmi barev. V kontextu Lapidária jsou z jeho díla cítit ozvěny alchymistických a filozofických zkoumání i Goethovy teorie barev. Zajímavým počinem v sekci Sochy v dialogu je rovněž objekt italského básníka a umělce ivana. Jeho dílo Juke Box je vysoce individuálním komentářem k současným formám komunikace. V Lapidáriu Národního muzea nebudou jeho básním naslou‑ chat jen návštěvníci výstavy, ale také kamenné sochy klasické éry. Snad to bude začátek nevšední rozpravy. Marek Tomin

Marek Tomin

131

kurt gebauer — czech republic * 1941, Hradec nad Moravicí

A continuation of a series on the theme of the Heart, this

Toto dílo je pokračováním série projektů s tématem Srdce.

project attempts to revive the feelings that led to the creation

Jedná se o pokus oživit pocity, které vedly k vytvoření něk‑

of certain sculptures. A sculpture is not merely an artistic

terých soch. Socha není jen uměleckým artefaktem, je také

artefact, it is also a demonstration of the emotional bond with

demonstrací citové vazby k vyobrazenému tématu — ať jde

the theme portrayed — regardless of whether it concerns

o  sochy milostné, nebo zpodobení spolutvořitelů čehosi,

romantic sculptures, representations of the co-creators of

jako například portréty z  triforia, či ideje světců a  panovní‑

something, such as triforium portraits, or the ideas of saints

ků. Červená barva srdcí i barva vosku svátečních svíček záro‑

and sovereigns. The red colour of hearts, the colour of festive

veň oživí a ozvláštní obvyklou béžovou šeď lesa kamenných

candles, will at the same time enliven the beige-grey forest of

soch a inspiruje návštěvníka k jinému pohledu na vystavované

stone sculptures and inspire visitors to view the objects on

objekty.

show in a different way. Kurt Gebauer Kurt Gebauer

heart in lapidarium projects series 1997, 2000, 2007 paraffin wax and fibreglass | 20 – 90 cm courtesy of artist 132

133

Daniel Hanzlík — czech republic * 1970, Teplice

The Reconstruction project examines the relationship

V projektu Rekonstrukce se zabývám vztahem uměleckého díla

between an artwork and its environment. The central motif

a  jeho prostředí. Ústředním motivem je sousoší Vidění sv.

is the Baroque sculpture “Vision of St. Luthgard” by Matthias

Luitgardy od barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna.

Bernard Braun. Both the original and the copy of this artwork

Originál a kopii tohoto díla lze spatřit na dvou místech v Pra‑

may currently be seen at different locations in Prague. Because

ze. Barokní sousoší bylo z důvodu zhoršujícího se stavu pře‑

of major deterioration, the sculpture was moved from Charles

místěno z  Karlova mostu do prostoru Lapidária Národního

Bridge to the National Museum’s Lapidárium. Here, the closed

muzea. Uzavřený prostor zde mění způsob vnímání díla, kte‑

space alters the perception of the work, originally created to

ré bylo původně vytvořeno pro exteriér. Pozornost se sou‑

be located outside. The viewer’s perception focuses on the

střeďí na dílo samotné a na jeho náboženský obsah. Naopak

artwork itself and its religious implications. The new sculpture

kopie sochy v prostředí Karlova mostu s koloritem turistické

now located on Charles Bridge, surrounded by an aura of

senzace ztrácí svoji intimitu. Novost kamene odhaluje záměnu

media sensation, loses its intimate aspect. The freshness of

originálu za kopii, která svým vzhledem vyvolává dojem kulisy

the statue reveals that the original has been replaced by a copy

ilustrující historii místa.

and its appearance gives the impression of a prop illustrating local history.

reconstruction 2007 | digital print on pvc sheet metal construction | 350 x 350 x 150 cm courtesy of artist 134

135

ENRICO TOMmAsO DE PARIS — ITALY * 1960, Mel-Belluno

“The Chromosome installation is the three-dimensional,

„Instalace Chromosome (Chromozom) je trojrozměrné

poetic representation of one of the most important biological

poetické znázornění jednoho z  nejdůležitějších funkčních

elements in our body where, between active and passive genes,

prvků našeho těla, ve kterém se mezi aktivními a  pasivními

the life of human beings develops on a time and structural

geny rozvíjí život lidských bytostí v časovém i strukturálním

scale. Memories of our forebearers (DNA) and contigent

měřítku. Člověk budoucnosti se bude skládat z  genetic‑

factors will construct the man of the future.“

ké paměti našich předků a  DNA  jí podmíněných faktorů.“

Enrico Tommaso de Paris, 2006

Enrico Thommaso De Paris, 2006

chromosome 850 cm x approx. 100 cm variable dimensions depending on space stainless steel, glass bulbs, blown glass, neon lights, led lights, dvd monitor, plastic courtesy byblos art gallery, verona 136

137

MARTIN KOCOUREK — czech republic * 1976

A flag made from barbed wire suggests an aggressive

Vlajka z  ostnatého drátu připomíná agresivní vymezení pro‑

delimitation of territory, restricting access to it. Though flags

storu, který není snadno přístupný. Vlajka, obecně nejvíc

are generally perceived as state symbols, this flag evokes

chápána jako státní symbol, nás v tomto pojetí spíše zraňuje

potential injury and pain, rather than protection and unity. It

a ohrožuje, než chrání a sjednocuje. Ponouká nás k chápání

prompts us to view the individual within the state as a hostage,

identity jedince ve státu jako rukojmího spíše než občana.

rather than a citizen.

the flag 2007 | metal and mixed media courtesy of vernon gallery 138

139

Federico Maddalozzo — italy * 1978, S. Vito al Tagliamento

Federico Maddalozzo is processing a conceptual and visual

Federico Maddalozzo zpracovává konceptuální a  vizuální

research concerning light and colours. In his minimal

výzkum, který se vztahuje ke světlu a barvám. Jeho minimali‑

installations the artist shows deceits of perception that

zující instalace předkládají klamy vnímání, které poukazují na

determine an overwhelming impossibility of deciding what is

zdrcující nemožnost rozhodnout se, na jakou barvu se díváme.

the colour we are looking at. In his works codes that pretend

Kódy v jeho pracích předstírají, že poskytují vědeckou klasifi‑

to offer a scientific classification of colours appear to be

kaci barev, kde je patrná zdánlivá rozpačitost a neschopnost

uncertain and incapable of offering any certainty about the

nabídnout jakoukoli jistotu o povaze skutečného světa.

qualities of the real.

maybe #05 (uncoated) 2006 | 1114 pieces 50x80x20 mm pantone solid uncoated on cardboard | installation detail courtesy artericambi, verona 140

141

ivan — italy

poetry has no price — free poetry_07

poezie nic nestojí

Among other ways, ivan’s storm and street poetry reaches

Ivanova bouřlivá pouliční poezie se k lidem dostává mimo jiné

the people via an old-style juke box. The author intends to

prostřednictvím starého juke-boxu. Autorovým záměrem

make the reader a poet, to transform the visitor into a real

je učinit ze čtenáře básníka a přeměnit návštěvníka galerie

protagonist of his own relation with art; poetry has no price

na člověka s aktivním vztahem k umění; poezie nic nestojí je

collects a hundred poems by the young author, told by his live

sbírkou stovky básní mladého autora, vyprávěných jeho

voice in Italian and English. It is a free poetry that changes the

hlasem v italštině a angličtině. Je to poezie zdarma, která mění

limits of the word and the relationship with the listener.

hranice slova i vztah k posluchači.

juke box 2007 | courtesy byblos art gallery — verona 142

143

INTIMATE LIFE OF THE GLOBAL VILLAGE intimní život globální vesnice

INTIMATE LIFE OF THE GLOBAL VILLAGE INTIMNÍ ŽIVOT GLOBALNÍ VESNICE curated by Francesca di Nardo and Grey Zone Tina B.’s Mobile Video Art: INTIMATE LIFE OF THE GLOBAL VILLAGE is the world’s first project devoted exclusively to video art created with the mobile telephone. Designed as both a popular festival for the general public and an art laboratory, the project explores the creative potentials of the multimedia mobile telephone, seeking new strategies for contemporary art and culture. Contributions are dynamically and interactively presented online on the website www.mobilevideoart.com and will hopefully be further disseminated and broadcast on the Internet and via the mobile telephone network. The web becomes a dynamic virtual art gallery with the works presented online constantly acquiring new contexts and meanings. The work of domestic and international established and emerging contemporary art talents, invited to investigate the potentials and constraints of the new medium, is confronted with work submitted by the general public, involving the audience in the creative process and setting up a highly-charged creative dialogue on the nature and essence of contemporary art and culture. Today, the multimedia mobile telephone is not only a means of communication and accessing media information, it is also a creative tool and artistic medium that is starting to impact global information flows and mass media, as well as contemporary art. Indeed, the multimedia mobile phone may be the gateway to an entirely new art form. Mobile phones are becoming ubiquitous. A mobile phone captured the execution of a notorious dictator, Russian fishermen made the news when they used one to film a rare fish that looked like an alien and the councillors of one Prague district advised their residents to use their mobiles to document parking offences. Handy, unobtrusive and engaging, they are also a cutting-edge creative tool allowing artists — professional and amateur — to capture and reflect on the most intimate private, and paradoxically also public, existential moments, removing the barriers between public and private space, objective and subjective perceptions of reality, amateur and professional work, high and low art. An ideal

146

Mobile Video Art: INTIMNÍ ŽIVOT GLOBÁLNÍ VESNICE je první akce na světě, která se zaměřuje výhradně na umělecké snímky natočené mobilním telefonem. Záměrem projektu je zkoumat umělecké možnosti multimedi‑ álního mobilního telefonu, jeho tvůrčího potenciálu i možných estetických a etických dopadů na současné umění a kulturu. Spojuje v sobě prvky umělecké laboratoře a soutěžního filmo‑ vého festivalu pro širokou veřejnost. Snímky natočené v rám‑ ci projektu jsou interaktivně prezentovány a  „instalovány“ na webových stránkách www.mobilevideoart.com. Kurátoři doufají, že se budou dále šířit internetem i mobilní sítí. V neu‑ stále se měnící virtuální galerii tak umělecká díla získají nové kontexty a  významy. Práce domácích i  zahraničních umělců, které jsme požádali, aby prozkoumali možnosti a  omezení mobilního telefonu v  roli uměleckého nástroje, se na webu střetávají s pracemi široké veřejnosti. Ta se stává účastníkem tvůrčího procesu, čímž vzniká dynamický dialog o  podobě a podstatě současného umění a kultury. Vedle komunikačního prostředku a pasivního přijímače medi‑ álních informací se dnes mobilní telefon stává také aktivním médiem a  nástrojem, který začíná ovlivňovat masová média i  uměleckou tvorbu. Není vyloučeno, že se mobilní telefon stane vstupní bránou vedoucí k nové umělecké formě. Mobilní telefony jsou dnes všudypřítomné. Mobilem byla natočena poprava známého diktátora, ruští rybáři jej použi‑ li k  nafilmování vzácného úlovku ryby, která vypadala jako mimozemšťan, a  zástupci jedné městské části Prahy navrhli svým občanům, aby na něj zachytili přestupky proti parko‑ vacímu řádu. Mezi jeho přednosti patří dostupnost, nená‑ padnost a  bezprostřednost. Mobil se tvůrci vejde do ruky — a má ho neustále po ruce. Umožňuje mu zachytit a zpraco‑ vat i nejintimnější okamžiky osobního — a paradoxně i veřej‑ ného — života a stírá hranice mezi soukromým a veřejným prostorem, objektivním a subjektivním vnímáním reality, ama‑ térskou a profesionální tvorbou, „vysokým“ a „nízkým“ umě‑ ním. Mobilní telefon je ideálním nástrojem pro „samplování“ a „mixování“ soudobé kulturní reality a vnáší nové prvky do

tool for sampling and mixing contemporary cultural reality, the multimedia mobile telephone introduces new elements, strategies and approaches to a wide diversity of artistic genres, from documentary and conceptual reflections of everyday life to socially and politically engaged performance. This year, artists have been asked to provide work on the theme INTIMATE LIFE OF THE GLOBAL VILLAGE, exploring social, political, cultural and personal aspects of everyday life in the 21st Century as influenced by the interweaving of global and local cultural symbols and artefacts. The body of work submitted is creating a dynamic and constantly evolving webbased mosaic of perceptions of contemporary life and culture on a global scale. Not only have artists invited by Francesca di Nardo and Grey Zone provided some captivating artwork for the project, they have also responded to the challenge of participating in the art laboratory, giving some fascinating answers to the questionnaire on the website that not only reveal a great deal about contemporary art, but also about the current state of the world. They have been joined by many other artists, both professional and amateur, who have sent their work to the website. When asked about the potential of the mobile phone as an art medium, Italian artist Valter Luca Signorile, one of the participants selected for the project by Francesca di Nardo, replied that it is probably the first medium for the masses, adding that “perhaps one day we’ll speak about Pop Media Art... within a few years, or maybe a few hours… or seconds…”

umělecké tvorby nejrůznějších žánrů, ať už se jedná o intimní reflexe každodenní existence či o sociálně a politicky laděné performance. Téma prvního ročníku projektu — INTIMNÍ ŽIVOT GLOBÁLNÍ VESNICE — se volně zabývá společenskými, poli‑ tickými, kulturními i  osobními aspekty každodenního života ve 21. století pod vlivem prolínání globálních a lokálních kul‑ turních znaků. Kýženým výsledkem projektu je interaktivní obrazová mozaika krátkých videí, která propojuje nejrůznější umělecké žánry, strategie a přístupy ke vnímání současné glo‑ bální reality. Nejenže umělci, které k  účasti pozvala Francesca di Nardo a kurátorská skupina Grey Zone, vytvořili pro projekt půso‑ bivé práce, přijali také výzvu zapojit se do vznikající umělecké laboratoře. Poskytli velice zajímavé odpovědi na anketní otáz‑ ky publikované na webu, které vypovídají mnoho jak o sou‑ časném umění, tak o současném stavu světa. V odpovědi na otázku, jaký je potenciál mobilního telefonu v  roli tvůrčího nástroje, odpověděl Valter Luca Signorile, jeden z  umělců vybraných Francescou di Nardo, že se pravděpodobně jedná o  první umělecký prostředek pro masy a  dodal: „Možná se jednou bude hovořit o Pop Media Artu — třeba za pár let, hodin, či vteřin...“ Marek Tomin

Marek Tomin

147

Speed, mobility, quickness are some of the most important topics of the contemporary occidental life style. Multimedia technologies play a fundamental role in the development of this new wave of cultural development. The multimedia mobile phone is a symbol of a new way of communication; over the last few years, it has already created new forms of language, as well as different approaches and attitudes to human relationships. Could it lead to a new design of esthetics and grammar in the video art practice? I think it’s coming now, or probably has just happened. THE INTIMATE LIFE OF THE GLOBAL VILLAGE is a laboratory for this new artistic research and the invited artists and their works are the ‘proof’ of the possibilities offered by the creative use of multimedia mobile phones. The short festival videos investigate new narratives, poetic and abstract forms of moving images and they design an innovative video art landscape, just at the moment of its normalization.

Rychlost, mobilita a  pohotovost; to jsou některé z  nejdů‑ ležitějších aspektů současného západního životního stylu. Multimediální technologie hrají významnou roli v rozvoji této nové vlny kulturního vývoje. Multimediální mobilní telefon je symbolem nového způsobu komunikace; v posledních letech vytvořil nové formy jazyka a také odlišné přístupy a postoje k lidským vztahům. Je možné, že povede ke koncepci nové estetiky a nové grama‑ tické struktuře video artu? Domnívám se, že k něčemu tako‑ vému právě dochází, nebo k tomu již došlo. INTIMNÍ ŽIVOT GLOBÁLNÍ VESNICE je laboratoří pro ten‑ to nový umělecký výzkum a pozvaní umělci a jejich díla jsou “důkazem” možností, které tvůrčí využití mobilních telefo‑ nů nabízí. Krátká videa vytvořená pro festival zkoumají nové způsoby vyprávění a poetické i abstraktní formy pohyblivých obrazů a  formují novou krajinu video artu - přesně v  oka‑ mžiku normalizace této formy umění. Francesca di Nardo

Francesca di Nardo

148

dan vlček shit

kirsimaria e. törönen-ripatti elastic

gunndís ýr finnbogadottír we were there

richard wiesner untitled 149

aipotu discussion

alek o. dramatic sex 150

aisen chacin melancholy

angelo sarleti tina’s room

robert šalanda fast food

semp urban cells

sabine belafon untitled

valter luca signorile jerusalem 1 151

152

sookoon ang o of it all

vesna bukovec consumer culture

ritva-liisa virtanen and jaakko kilpiäinen russian cake

vladimír skrepl untitled

153

SPECIAL PROJECTS samostatné projekty

Jan Vlček — czech republic * 1977, Plzeň

Initiation

Iniciace

An initiation explosion is an immediate release of energy,

Iniciační exploze je okamžité uvolnění energie, způsobující

causing the inception — in this case a penetration or entry —

začátek, v tomto případě by se dalo říci průnik nebo vstup do

of another phase of perception. It is the opening of another

další fáze vlastního vnímání. Jedná se o otevření jiné možnosti,

possibility, enabling the retrogressive examination of a given

která umožňuje zpětný průzkum daného časového momentu

temporal moment and the initiation of emotional satisfaction.

a nastartování pocitové spokojenosti. Chtěl bych cestovat

I would like to travel in time, as well as to other places.

časem i někam jinam.

Jan Vlček

Jan Vlček

Initiation explosion 2007 | digital photograph courtesy of artist 156

157

Magdalena Jetelová — czech republic * 1946, Semily

Untitled

Bez názvu

This action is a reminiscence of „Airing embarrassed Prague“,

Reminiscence na „Větrání zarudlé Prahy“, umělecké akce,

the name of art actions enacted in 1984 and 1985. Stalin’s

které probíhaly průběžně v letech 1984 – 85. Stalinův pomník

monument and the former regimes are history, but even

a minulé režimy jsou historií, přesto pro nás i dnes stále

so much that is surprising remains from this period. These

zbývá z tohoto období řada překvapení. Právě ony nenápadné

inconspicuous structures are taking on entirely new forms

útvary dostávají zcela nové podoby a získávají na důležitosti

and gaining in importance even in contemporary society. The

i v dnešní společnosti. Schody ke Stalinovu pomníku, zcela

stairs leading to Stalin’s monument, an entirely neglected

opomíjený detail vedle monumentu, kdysi malý, se nyni stává

detail next to the monument itself, a minor detail at one

monumentální přístupovou cestou k pomníku a odhalí nám

time that is now becoming a monumental access route to the

nečekané prožitky… se svým kosodélníkovým tvarem…!

former monument, its rhomboid shape revealing unexpected experiences…!

Magdalena Jetelová

Magdalena Jetelová

untitled 2007 | schema of the project | letná courtesy of artist větrání zarudlé prahy 1984-85 | photograph of the performance courtesy of artist 158

159

Kurt Gebauer — czech republic * 1941, Hradec nad Moravicí

Climaxing

Zvrcholnění

Orgiastic sighs and moans emanate from speakers on the top

Z reproduktorů rozmístěných na vrcholu letenského svahu

of Letná hill towards the Vltava river, eventually blending into

směrem k Vltavě se ozývají orgastické vzdechy a výkřiky, které

a single unified cry. A cloud of smoke hovers above the pedest­

posléze splývají v jednolitější křik. Z oblaku kouře nad soklem

al of the former Stalin monument. A geyser of fireworks –

bývalého Stalinova pomníku vytryskne gejzír rachejtlí typu bílé

white point rockets with wagging tails – spews out of the

body s vrtícími se ocásky. Opakuje se 3x až 4x, v intervalu

cloud at intervals of approx. 10 seconds (this repeats 3 to

přibližně 10 sekund. Orgastický křik se promění v opakované

4 times). The orgiastic moans become a repeated chant of

skandované hurááá!!!

hurray!!! Kurt Gebauer Kurt Gebauer

climaxing 2007 | schema of the project | letná courtesy of artist 160

161

SIMONA TAGLIAFERrI — ITALY * 1965, Campobasso

Simona Tagliaferi’s objects embody a game between illusion

Objekty Simony Tagliaferi si pohrávají s iluzí a realitou. Kla‑

and reality. They deceive our senses by creating the impression

mou naše smysly tím, že vytvářejí dojem šperků či uměleckých

of jewellery or artworks. Their constituent materials are

objektů. Jsou však vyrobeny ze zcela odlišných materiálů, než

entirely different from what we would expect, however.

bychom očekávali.

They make us want to touch and hold them; to take them away

Vyvolávají v  nás nutkání si na ně sáhnout, vzít je do ruky,

with us — to own them absolutely. Each object is mysterious,

odnést je — absolutně je vlastnit. Každý objekt je záhadný,

enigmatic and unique.

tajupný a jedinečný.

Her objects may be viewed on different levels. On show

Objekty lze vnímat v  několika rovinách. Jsou-li vystaveny

in a gallery, they evoke the impression of artworks. At the

v  galerii, vzbuzují na první pohled dojem uměleckých děl.

same time they may be worn as ornaments, becoming design

Zároveň však mohou být nošeny jako šperky a tím se stávají

objects — “applied” art.

designovými předměty — „užitým“ uměním.

tulipano 2007 | mixed media | silver semigems museum kampa courtesy vernon gallery 162

163

JAKUB NEPRAŠ — CZECH REPUBLIC * 1981

Cultures represent unknown organisms that close-up are full

Na první pohled neznámé organismy Kultury jsou plné mikro‑

of microscopic life. As in society and natural systems, they

skopického života. Podobně jako ve společnosti a  v  přírod‑

are governed by an ordered hierarchy with central elements

ních systémech i zde funguje hierarchie nadřazenosti centrál‑

and circulation systems ensuring the supply of nutrients, much

ních částí a míz, zajišťujících přísun živin či látkovou výměnu.

like the tissue that transports sap in plants, metabolism or

V případě Kultur se ovšem jedná i o globální trh a komunikaci

the global market and the information exchange between the

mezi jednotlivými orgány v propojeném společenství lidského

different functional parts of the interconnected community of

superorganismu.

our superorganism.

Pro videokoláže jsem čerpal i z představení Laterny Magiky.

For these video-collages I also used footage of works

Pohyby tanečníků představují vzácné podhoubí pro nadchá‑

performed in Laterna Magika. The movements of the dancers

zející ušlechtilý vývoj našeho superorganismu. Rád bych, aby

represent a valuable spawning ground for the forthcoming

lidé chápali mé videokoláže jako metaforu fungování i  jich

noble phase of our superorganism’s development. I would like

samotných v celkovém společenství a chvíli se zkusili podívat

people to see my video-collages also as a metaphor for their

na sebe a na celek, ve kterém existují.

own functioning within the community and to step back for a moment and see the overall structure.

kultury 2007 | video collage | laterna magika courtesy laterna magika, vernon gallery 164

165

Ondřej Ševčík — czech republic * 1979

Electronic evolution is an installation demonstrating the

Elektronická evoluce je instalace demonstrující princip vizuál‑

principle of visual feedback. It consists of an endless, electronic

ní zpětné vazby. Otevře se nekonečný elektronický virtuální

virtual space containing a strange “intelligence”. The space is

prostor obsahující podivnou „inteligenci”. Je schopen uchvátit

capable of capturing and holding any quantity of light supplied

a zadržet dávku světla, kterou mu nabídneme (třeba z plame‑

(from a candle flame, for example) and transforming it into

ne svíčky) a  přetvořit je do nespočetných variant úžasných

countless variations of fantastic structures, each with an

struktur, žijících vlastním životem. Tyto struktury obsahují

independent existence. The structures contain elements of

prvky nekonečna, vzniku, vývoje a zániku, a proto působí vel‑

infinity, genesis, evolution and extinction, and for this reason

mi dramaticky a živočišně. Jedná se o čistě přírodní, samovol‑

they feel dramatic and organic. The effect generated is purely

ně (náhodně?) vznikající efekt, nikoli o  záměrně vytvářenou

natural and arises spontaneously (randomly?); the work is not

grafiku. Instalace je interaktivní, okolojdoucí pohyby svých těl

deliberately designed graphic art. The installation is interactive;

ovlivňují její průběh. Mohou se případně zastavit a se světel‑

it is influenced by the movement of passers-by. If they wish,

nými útvary si pohrát.

they may pause to play with the structures of light. Ondřej Ševčík Ondřej Ševčík

elektronická evoluce 2005 | goethe institut | courtesy of artist 166

167

MORGANE TSCHIEMBER — FRANCE * 1976

A wall composed of rough, mechanically moulded bricks piled

Zeď složená z neopracovaných, strojově vyráběných tvárnic,

on top of each other and joined with coloured mortar —

naskládaných na sebe a spojených obarvenou maltou v růžový

creating a pink mass reminiscent of meat — rests in a glass

celek evokující maso, je umístěná ve skleněné vitríně a působí

shop-window. It is deliberately unsettling. The economically

záměrně zneklidňujícím dojmem. Úsporné vizuální prostředky

used visual media become symbols delimiting the work’s force

se stávají symboly vymezujícími pole umělecké působnosti díla:

field: it gives the impression of some kind of materialized

Jakýsi zvěcnělý práh mezi kramářským zákulisím a nezaujatým

threshold, something between a grocery store and an

proscéniem, práh mezi prostorem veřejným a soukromým;

impartial proscenium — a threshold between public and

mezi produkcí a difůzí nebo mezi potřebou kultury a touhou

private space, production and diffusion, the need for culture

po umění. Morgane Tchiember přitom po způsobu Michaela

and the desire for art. In a similar way to Michael Asher,

Ashera poukazuje na opticky i hmatově klamající průhlednost

Morgane Tschiember’s White Cube points to the optical and

skla a v širším smyslu také předstíranou neutralitu White

tactile transparency of glass, as well as its bogus neutrality; no

Cube: žádná galerie umění totiž není ničím víc než místem

art gallery can ever be more than a place delimited by brick

ohraničeným cihlovými zdmi, náležitě ohozenými, vyhlazenými

walls, appropriately plastered, smoothed over and mostly also

a zpravidla nabílenými.

painted white. Charles Agboton-Jumeau, 2007 (vyňato z delšího textu). Charles Agboton-Jumeau, 2007 (extract).

to gather 2007 | bricks, metal and mixed media vernon project courtesy of artist 168

169

ADAM VAČKÁŘ — CZECH REPUBLIC * 1979

In his confrontational video entitled Slap, Adam Vačkář allows

V konfrontačním videu Facka se Adam Vačkář nechává bít od

himself to be hit by an anonymous person standing out of

anonymní osoby, která stojí za kamerou a  kterou nevidíme

view behind the camera (we may well imagine that it is in

(můžeme si dobře představit, že je to právě divák, jenž bije

fact the viewer smacking the artist). Vačkář’s face is covered

umělce). Vačkář má napudrovaný obličej a při každé facce se

with powder and each time his face is struck a cloud of

od jeho obličeje odlepí oblak bílého prachu. Scéna se v téměř

white dust comes off his face. The scene is repeated several

identické podobě opakuje několikrát za sebou, je však pokaž‑

times, each time it is almost identical, but not quite — this is

dé jiná. Jedná se o minimalistické choreografické video, které

a choreographed minimalistic video that attempts to interpret

interpretuje postoj umělce a okolního světa.

the attitudes of the artist and the world around him.

slap 2007 | colour video courtesy vernon gallery 170

171

Darina Alster — czech republic * 1979

I am attracted by the cards of the Tarot major arcana because

Karty velké tarotové arkány mne přitahují díky svému ambi‑

of their ambivalence. It is a compendium of various forms of

valentnímu významu. Poselství každého z 21 trumfů je složité

energy that do not exist in their pure forms, somewhat like

jako lidská osobnost. Vždy je mnohoznačné, proměňuje se

Jung’s archetypes.

vlivem interakce s  vnějšími podmínkami nebo v  komunikaci

The mobile phone is akin to an individual entity, much like

a spolupůsobením s okolím.

a Tarot Trump. That is why I am interconnecting these two

Mobilní telefon je jakousi svébytnou entitou podobně jako

media (one coming to us from the past, the other from the

trumf tarotových karet. Proto chci tato dvě média (jedno při‑

future) in the form of an interactive multimedia installation.

cházející z minulosti, druhé z budoucnosti) v rámci interaktiv‑

This modification of my project, premiered at Tina B. 2007,

ní multimediální instalace propojit.

uses twenty-two Samsung mobile phones, each of which

V  úpravě mého projektu, poprvé zveřejněné na festivalu

is named after a Tarot card with corresponding content.

Tina B. 2007, ponesou jednotlivé mobilní telefony Samsung

Every phone contains a performance video, as well as other

jména karet a měly by i obsahem odpovídat jejich významu.

elements illustrating the card’s meaning; the viewer’s role in

V  každém telefonu se odehrává performační video a  další

the game is that he or she can list through the contents of

prvky ilustrující význam karty. Divákova role ve hře spočívá

a phone (Tarot card), or call its number and communicate

v tom, že má možnost některé kartě zavolat a komunikovat

with it via the network.

nebo prolistovat její telefon.

Darina Alster

Darina Alster

personal tarot 2007 | courtesy of the artist 172

173

tina b. 2006 tina b. 2006

176

177

178