INFRA. kanalizační systémy. technický manuál

INFRA

kanalizační systémY

kanalizační systémY technický manuál

Technický manuál

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

Obsah 1.

Gravitační kanalizace – všeobecné údaje

3

6.

Armatury proti zpětnému vzdutí

25

1.1.

Některé mechanické vlastnosti

3

7.

Kontroly, zkouška vodotěsnosti

26

1.2.

Těsnost spojů

3

8.

Tlakové čištění trubek

26

1.3.

Abraze

4

9.

Tlaková a podtlaková kanalizace

27

1.4.

Teplotní limity kanalizačních potrubí

5

10.

Chemická odolnost

27

10.1.

Chemická odolnost neměkčeného polyvinylchloridu (PVC-U)

27

1.5.

Chemická odolnost

5

1.6.

Životnost

6

10.2. Chemická odolnost těsnicích kroužků

28

1.7.

Ekologie, obalový materiál

6

10.3. Chemická odolnost polypropylénu

30

1.8.

Ekonomické aspekty použití

6

1.9.

Požárně technické charakteristiky materiálů a obalů

7

1.10. Druhy kanalizačních trubek

7

1.11. Rozměry kanalizačních trubek

7

2.

Projektování kanalizačních potrubí

9

2.1.

Trasa potrubí

2.2.

Hydraulika

10

2.3.

Kruhová tuhost, statika, deformace

10

2.4.

Použití trubek jako propustků

14

3.

Skladování, kontroly, spojování

15

3.1.

Doprava, skladování a manipulace

15

3.2.

Kontroly před pokládkou

16

3.3.

Spojování

16

4.

Pokládání trubek do země

18

4.1.

Výkop

18

4.2.

Účinná vrstva

19

4.3.

Podloží trubek

4.4.

Zásyp potrubí v účinné vrstvě

9

19 20

4.5.

Zasypání výkopu nad účinnou vrstvou

20

4.6.

Přesnost pokládky

20

Potrubí uložená pod hladinou podzemní vody

20

4.7. 5.

Další aspekty pokládky

21

5.1.

Uložení trubek ve „volném“ prostoru a v chráničkách

21

5.2.

Vysazení dodatečné odbočky na stávajícím kanalizačním potrubí

21

5.3.

Vstupy do objektů a šachet

23

5.4.

Vstup shora do ležatého potrubí

23

5.5.

Přechod svislého odpadu do kanalizace

23

5.6.

Kanalizační trubky s hladkými dříky - kombinace s jinými trubními systémy

24

Technický manuál

1. Gravitační kanalizace – všeobecné údaje Plasty jsou v současné době považovány za nejvýhodnější materiál pro kanalizační potrubí. Při použití jsou na ně kladeny jak vysoké nároky mechanické, tak i chemické, přitom musí minimálně zatěžovat životní prostředí. Nezávislá evropská studie SMP* potvrzuje, že chování pružných trub je velmi vhodné pro jejich použití v zemi jak z pohledu vlastností, tak dopadu na ekologii, a že díky tomu plasty v praxi výrazně překonávají kdysi oblíbené materiály tuhé ale křehké jako byl beton nebo kamenina. Plastové potrubní systémy PIPELIFE pro kanalizaci jsou moderní, technicky vyspělé a ekologické výrobky. K jejich výrobě Pipelife používá kvalitní suroviny a proces výroby je trvale kontrolován. Při správně provedené montáži splňují beze zbytku všechny ekologické požadavky a jsou zárukou spolehlivé funkce po dobu minimálně 100 let (viz příslušné výrobkové normy). Věnujte, prosím, pozornost následujícím informacím, abyste mohli plastová potrubí vyprojektovat, skladovat nebo instalovat způsobem, který zaručí jejich dlouhodobý bezproblémový provoz. Až na specifika, popsaná v dokumentu příslušného trubního systému, jsou platné pro všechny kanalizační trubky sortimentu. Pod pojmem trubky se v tomto prospektu může rozumět i celý systém včetně těsnicích prvků, tvarovek a šachet. Podrobnosti o jednotlivých systémech najdete v příslušných produktových katalozích.

1.1. Některé mechanické vlastnosti Plastové trubky jsou přirozeně pružné, přitom dostatečně pevné i při malé hmotnosti. Díky tomu jsou schopny odolávat krátkodobým přetížením i dynamickému zatěžování podstatně lépe než trubky tuhé. Nepraskají ani při dlouhodobé deformaci 30 %. Trubky i celý trubní řetězec mají vysokou odolnost proti vlivům sedání zeminy a technické seismicity. Jsou zařazeny ve třídě odolnosti D podle ČSN 73 0040 (trubky z kameniny jsou zařazeny o třídu níže). Tyto vlastnosti předurčují zvláště plnostěnná plastová potrubí pro oblasti s poklesy po čerpání podzemní vody, do poddolovaných území apod. Osvědčily se i při zemětřeseních menší intenzity. Odolnost jednotlivých systémů proti sedání terénu je dána pružností trubek i jejich hrdel a použitím pružného těsnění, případně těsnění s výztuží. Zvláště výhodné jsou plnostěnné PVC trubky, jednak kvůli velké tloušťce kompaktní stěny, především však kvůli vysokému pevnostnímu modulu a velké povrchové tvrdosti neměkčeného PVC. Základní odolnost vůči nárazům a pádům nářadí do výkopu se laboratorně zkouší nárazy zkušebního tlouku na trubku při bodu mrazu podle ČSN EN 744, vysokozátěžové trubky jsou vystavovány podstatně přísnějším testům dle ČSN EN 1411. Plasty mají dále zanedbatelnou nasákavost vody, stěna trubky nemůže být proto poškozena mrazem a neroztrhne ji ani v ní zamrznutá voda.

Trubka PVC QUANTUM

Obr. 1

1.2. Těsnost spojů Většina trubek Pipelife je opatřena spolehlivým, ve výrobě naformovaným (integrovaným) hrdlem. Tuto konstrukci uživatelé upřednostňují, protože ve srovnání s trubkami, spojovanými pomocí nástrčných hrdel, má nejméně 2 x vyšší jistotu spoje (jistotu správné polohy těsnění, vyšší tuhost spoje i těsnost) Hrdlové spoje kanalizačních řadů musí být těsné, a to i při dovolené deformaci trubky v oblasti hrdla, rovněž při vyúhlování spoje. Odpovídající zkoušky podle ČSN EN 1277 jsou součástí certifikace kanalizačních systémů. Náročnou a proto důležitou zkouškou vodotěsnosti a plynotěsnosti kanalizačních systémů je podle EN 1277 test spojených trubek tlakem vody 0,5 baru a také podtlakem vzduchu o hodnotě -0,3 baru při deformaci hrdla o 5 % a současné deformaci dříku o 10 %.

*S  tein a kol., European study of the performance of various pipe systems, respectively pipe materials for municipal sewage systems under special consideration of the ecological range of effects during the service life, S & P Consult GmbH, KonradZuse-Str. 6, 44801 Bochum, Německo, Finální zpráva Bochum, září 2006. Viz například na www.pipelife.cz

3

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

Materiál všech těsnění pro kanalizaci, používaných společností Pipelife, odpovídá ČSN EN 681 – 1, což zaručuje dlouhodobě vysokou těsnost. Díky nízké hmotnosti trub nejsou těsnění ve spodní části spoje vystavena zatížení, jakému musí čelit pružné elementy v troubách z kameniny, proto se jejich těsnicí schopnost časem nemění. Praxe ukázala, že spoje plastových potrubí nepřestávají těsnit ani při dlouhodobých deformacích trubky nebo spojů větších jak 20 %. Provozní tlak systémů gravitační kanalizace z hlediska těsnosti je běžně 0,05 MPa (5 m vodního sloupce - tlaková odolnost trubek jako takových je značně vyšší). Při tomto tlaku je s dostatečnou rezervou zaručena plynotěsnost spojů a jejich těsnost vůči exfiltraci, infiltraci i prorůstání kořenů. Špičkové systémy PVC QUANTUM a PP MASTER jsou zkoušeny náročnějším dlouhodobým testem extrapolovaným na 100 let. V této zkoušce podle ČSN EN 14 741 vykazují hodnoty těsnosti až 10-krát vyšší, než požaduje norma.Trubky ani jejich spoje nepropouští radon. Plastová potrubí je možno čistit za pomoci tlakových čisticích vozů (viz dále).

Podle grafu 1 lze odhadnout, že kompaktní trubka SN 8, DN 300 z PVC se může zcela „probrousit“ až za cca 4300 let. Údaje v grafu: 3R International 2/3 97, pro PVC + PP MASTER posouzení ÖKI číslo 43.029 podle DIN 19 565/1. (Srovnání jednotlivých trub pro gravitační kanalizaci, s použitím „průtokového postupu“, blízkého skutečným poměrům kanalizaci.

Zkouška abraze v Laboratoři vodohospodářského výzkumu Stavební fakulty VUT Brno Měření byla provedena na sestavě dle obrázku 3. Hodnocené trubky DN 250 byly spojeny za sebou a všemi protékala stejná abrazní směs (voda s křemičitým pískem), k jejímuž transportu byl použit ejektor. Podélný sklon byl 1,3 %, trasa obsahovala trouby: PVC hladký kanál, PP hladký kanál (PP Master), PP korugovaná a žebrovaná potrubí, odstředivě litý sklolaminát, kamenina. Doba trvání zkoušky byla 1 rok.

Sestava trub na VUT Brno

Zkouška těsnosti spoje (PP MASTER) 

Obr. 2

1.3. Abraze Plasty mají všeobecně velmi dobrou odolnost proti abrazi ve vodním prostředí. V grafu jsou uvedeny hodnoty získané na TH Darmstadt dle EN 295-3 (DIN 19 565). Je to norma platná pro kameninu, která se zkouší pro 100 000 cyklů, pro plasty se zkoušky provádí pro 400 000 cyklů. Úbytek tloušťky stěny je u plastů nepatrný. 1, 2

beton

1, 1

střední úbytek stěny [mm]

1, 0

sklolaminát

0, 9

kamenina

0, 8 0, 7 0, 6 0, 5

PVC

0, 4

PE-HD

0, 3 0, 2 0, 1 0, 0

PP (PP MASTER) 0

50

100

150

200

250

300

350

400

450

počet cyklů [tisíce]

Graf. 1

4

Obr. 3

Abrazivum: ostrohranný křemičitý písek se zrny do 5 mm, bylo jedenkrát týdně vyměněno. Průtok 1,4 t abraziva denně, což vystihuje reálný stav v kanalizačních troubách při extrémním zatížení stokových sítí, zejména na jaře při sněhovém tání. Celkové množství přepraveného abraziva: 870 t za 1 rok, což dle údajů Brněnských vodovodů a kanalizací (čistička Modřice) odpovídá jedné pětině až čtvrtině roční tonáže písku za celé město Brno (plocha 230 km2), při zkoušce však prošlo v jediné trubce o průměru 250 mm!! Přestože podmínky byly proti praxi zpřísněny týdenní výměnou abraziva, nedošlo u žádné z měřených trubek k měřitelnému úbytku stěny v trase pohybu písku. Stěna plastové trouby je tedy extrémně odolná poškození materiálem, splaveným do kanalizace - posypem, škvárou a podobně. Platí to pro trubky kompaktní, s pěnovým jádrem i pro trubky se žebry. Rezerva bezpečnosti se samozřejmě liší a je u trubek bez pěnové struktury a bez žeber výrazně vyšší.

Technický manuál

1.4. Teplotní limity kanalizačních potrubí

Polypropylen

Plasty odolávají

PVC

0° do 95 °C

•

agresivním splaškům

•

vodám s pH mezi 2 -13

•

kyselým kondenzátům z kotlů

max 60 °C

•

složkám půdy včetně půd kyselých

do DN 200

•

kyselým dešťům a spadům

•

složkám umělých hnojiv a postřiků

max 40 °C od DN 250

Trubky se osvědčily při dopravě odpadních vod v různých průmyslových odvětvích. Povolené teploty média u PP a PVC trub

Obr. 4 PP trubky

PPQUANTUM trubky PVC PP trubky QUANTUM PVCPVC QUANTUM

+50 °C

+50+50 °C °C

-10 °C

-10 °C-10 °C

BĚŽNÉ BĚŽNÉ BĚŽNÉ trubky PVCPVC trubky PVC trubky

+50+50 °C °C

+50 °C

0 °C 0 °C

Povolené teploty při montáži potrubí

0 °C

Dlouhodobé působení některých koncentrovaných ropných produktů sice může ovlivnit pevnostní parametry trubní stěny, občasný průtok odpadních vod s jejich nízkým obsahem, následovaný průtokem odpadní vody normálního složení, však nemá na životnost podstatný vliv. Pro stanovení chemické odolnosti celého systému je často rozhodující odolnost těsnicích kroužků. Odolnosti plastů a pryžových komponentů jsou uvedeny m. j. v ISO TR 10358 a ISO TR 7620, tabulky v tomto manuálu jsou pouze jejich malým výtahem. Pro volbu vhodných trubních materiálů lze rovněž použít program na www.pipelife.cz.

Obr. 5

1.5. Chemická odolnost Plasty se v široké míře používají k zušlechťování a zvyšování odolnosti povrchů četných materiálů. Potrubí z nich vyrobená jsou vhodná k transportu všech látek, které se mohou běžně vyskytovat v kanalizaci a které jsou čističky odpadních vod schopny zpracovat. Netrpí korozí, která je nejčastějším důvodem poruch kovových nebo betonových trubek (obr. 6). Kanál z betonu

Chemická odolnost 

Obr. 7

Kanál z plastu

3 2 Splašky

1 1

bakterie rozkládají splašky, mimo jiné vzniká plynný sírovodík

2

v anaerobních podmínkách reaguje H2S s vlhkostí a vzniká kyselina sírová

3

H2SO4 napadá povrch trub, beton se rozpadá

Porovnání chemické koroze

Obr. 6

5

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

1.6. Životnost Předností plastových potrubí je dlouhá životnost - 100 let a více v předpokládaných provozních podmínkách. Občasná námitka o samovolné degradaci (štěpení molekul materiálu) je za běžných podmínek naprosto nesmyslná – plasty se samovolně nerozkládají a neuvolňují do okolí žádné produkty rozkladu, tím méně škodliviny. Jejich život nekončí rozpadem! Pokud vyloučíme přímé působení agresivních chemikálií nebo velmi vysokých teplot, což se v běžném provozu nepředpokládá, „stárnou“ plasty velmi pomalu, a to pouze tehdy, když na ně působí dostatečně velké mechanické zatížení. Projevem „stárnutí“ je změna polohy molekulárních řetězců a při velkém zatížení, působícím trvale po velmi dlouhou dobu (desítky až stovky let) může dojít až jejich postupnému zkracování. U kanalizačních potrubí však dochází k zatěžování pouze během pokládky a v období cca 1 - 5 let po pokládce – do doby než dojde k definitivní konsolidaci zeminy v okolí trub. Pak klesne jejich zatížení zeminou, při běžném krytí i zatížení provozem, na minimum. Proto plastové gravitační potrubí uložené v zemi prakticky „stárne“ jen v době konsolidace zeminy, nebo pokud dojde k dalším změnám v účinné vrstvě z důvodů geologických, případně kvůli zemním pracím v okolí trub. Při výpočtech se používají hodnoty pro trvalé dlouhodobé zatížení, proto jsou zaručeny potřebné pevnostní hodnoty i v období teoretického konce životnosti, což je dle dosavadních norem 100 let. Životnost byla ověřena mnoha laboratorními metodami, dnes je daleko přesvědčivěji potvrzována praktickými zkušenostmi a následnými zkouškami na dlouhodobě používaných potrubích. Mezi odborníky se proto dnes mluví o provozuschopnosti plastových kanálů až ve stovkách let. Součástí kanalizačních systémů jsou těsnicí prvky na bázi polymerních materiálů, pro které to platí rovněž. Skončení životnosti není skokové selhání celého řadu, ale možnost postupného růstu počtu poruch jinak funkčního systému. Vzhledem k dlouhé životnosti trub je vhodné, aby prvky se stejnou životností byly použity do celé stavby. Znamená to vyvarovat se slabých článků např. v podobě betonových šachet v agresivních zeminách, při zahnívajících vodách apod.

Zatím však mohou používat ekoznačku Ekologicky šetrný výrobek pouze trubky Pipelife z polypropylénu. Komentář k ekologii je součástí popisu jednotlivých systémů. Všechny materiály použité pro balení výrobků Pipelife Czech, s.r.o. jsou zařazeny do kategorie „O“- ostatní odpady.

PP

1.8. Ekonomické aspekty použití Použití plastových trubek Pipelife Czech s.r.o. dává uživateli celou řadu výhod při srovnání s kameninovým, litinovým nebo betonovým potrubím. Ty počínají vysokou chemickou odolností, dlouhou životností, velkou odolností zatížení i dynamickým rázům a vůči abrazi. Pokračují podstatně nižší hmotností, která dovoluje omezit použití těžké mechanizace při pokládce a dovoluje rychlejší, přesnější a bezpečnější práci, snižuje náklady na dopravu a skladování. Malý příklad: Hmotnost kameninové trouby DN 200 FN 32 kN/m je 37 kg/m, u KG DN 200 SN 4 je 3,7 kg/m. Dále se plasty vyznačují výhodnými stavebními délkami (nižším počtem spojů), které značně urychlují pokládku, omezují negativní vliv lidského faktoru, zvyšují těsnost a snižují provozní drsnost systému. Pokud je na stavbě nutno trouby zkracovat, je použití plastů velkým přínosem (cena a délka trvání jednoho řezu, přesně volitelná poloha řezu). Nízká poruchovost minimalizuje náklady na opravy a je důvodem velmi nízkých celkových provozních nákladů na metr potrubí (od nákupu přes instalaci až po skončení života).

1.7. Ekologie, obalový materiál Trubní materiály lze ekologicky vyrobit a díky téměř neomezené možnosti recyklace také ekologicky používat. Nezávislé studie pro Evropskou komisi potvrzují, že plasty, především PVC, vykazují velmi příznivou uhlíkovou stopu. Proto jsou plasty v současné době považovány za ekologicky velmi výhodný materiál pro trubky většiny inženýrských sítí.

Nízké pořizovací náklady

6

Nízké instalační náklady, bezúdržbový provoz, životnost 100 let

Nízké provozní náklady

Technický manuál

1.9. Požárně technické charakteristiky materiálů a obalů Veličina

Materiál potrubí

Pomocný materiál

PP

PVC

Papírové obaly

Smrkové dřevo (palety)

PE obaly

Teplota vzplanutí [ºC]

360

385 – 530

275

360

340

Teplota vznícení [ºC]

390

465 – 530

427

370

390

Výhřevnost [MJ/kg]

44 - 46

17,3 – 20,7

10,3 – 16,2

17,8

44

Hustota [kg/m³]

910

1400

1200

550

940

Vhodné hasivo

voda, pěna prášek

tříštěná voda pěny

voda se smáčedlem střední, lehká pěna

voda, vod. mlha střední, lehká pěna

voda, pěna prášek

1.10. Druhy kanalizačních trubek Současný stav techniky dovoluje výrobu různých druhů plastových trub. •

Nejstarším druhem jsou jednovrstvé trubky s plnou stěnou (dnes se používá název kompaktní trubky). Tyto trubky jsou vyráběny podle různých evropských norem, rozlišujících druh použitého materiálu. Byly vyvinuty i dokonalejší druhy s vícevrstvou kompaktní stěnou (tzv. multilayer /ML/, příkladem je PP Master nebo PVC Quantum).

•

Dalším druhem jsou trubky, které mají stěnu s různě vytvořenou strukturou. Cílem jejich vývoje byla především úspora materiálu (nízká cena) při zachování kruhové tuhosti. Pro všechny druhy takových trub platí, nezávisle na druhu stěny a materiálu, třídílná ČSN EN 13 476. V Německu platí obsahem a požadavky obdobná DIN 16 961 (podle pravidel EU podřízená EN 13 476, mimo Německo je neplatná).

•

•

•

ČSN EN 13 476-2 specifikuje trubky typu A, u nichž je struktura uvnitř stěny. Trubky mají více vrstev a jsou zevnitř i zvenčí hladké. Nejčastější formou struktury je pěnová střední vrstva, mohou to být ale i podélné, příčné nebo spirálové dutiny. Tyto trubky se vyrábí většinou koextruzí (vytlačováním na více extrudérech). V provedení s pěnovým středem se běžně označují jako koextrudované, někdy zkráceně koex, viz obr. 8b. (Koextruzí lze vyrábět ale také plnostěnné trubky!) ČSN EN 13 476-3 platí pro trubky typu B, jejichž vnitřní stěna je hladká a vnější strukturu tvoří různé druhy soustředných nebo spirálovitých profilů. Většinou je to zvlněný profil s dutinami (tzv. korugované trubky) nebo profil hřebenovitý. Používá se i označení žebro, ale tento termín norma nezná (obr. 9). Požadavky normy na trubky s profilem vlnitým i hřebenovitým jsou zcela stejné, je proto nesprávný názor že „duté žebro je lepší než plné“ a naopak.

Kompaktní trubky PVC - ČSN EN 1401 se střední nepěněnou vrstvou

a)

Koextrudované trubky ČSN EN 13 476 -2 střední vrstva má pěnovou strukturu

b) Obr. 8 Typické příklady konstrukce stěn typu B dle ČSN EN 13 476-3

Obr. 9

1.11. Rozměry kanalizačních trubek Nepřesnější a jednoznačnou rozměrovou informací o trubce je udání vnějšího nebo vnitřního průměru a tloušťky stěny. Skutečná světlost trubky se získá odečtením dvojnásobku tloušťky stěny od vnějšího průměru trubky. Poměrně často se používá bezrozměrný parametr jmenovitá světlost (dle ČSN EN ISO 6708 značený DN), který přibližně charakterizuje jejich vnitřní průměr. DN je rozměr, který nelze na trubce naměřit. DN slouží pouze jako systém označování a číselná hodnota DN se nemá používat ve výpočtech, pokud to příslušná norma výslovně neuvádí.

7

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

1.11.1. Rozměry DN/OD a DN/ID

1.11.2. Rozměrové řady trubek

ČSN EN ISO 6708 doporučuje používat přesnější označení DN/OD pro trubky charakterizované vnějším průměrem, a DN/ID pro trubky charakterizované vnitřním průměrem. Důležité je to zvláště pro kanalizační trubky se strukturovanou stěnou, kde se vyskytují velké rozdíly průtočného profilu. Údaje DN/ID a DN/OD jsou v milimetrech.

Především pro hladké plnostěnné trubky a také pro tvarovky se udává standardní rozměrový poměr SDR. Je stejný pro celou rozměrovou řadu.

Hladké trubky všech známých systémů (Pipelife KG SN 4, SN 8, PP Master SN 10, SN 12, PVC Quantum) lze označit jako DN/OD. Všechny tyto trubky jsou plně kompatibilní, bez ohledu na materiál nebo výrobní normu. Norma ČSN 75 6101/2012 nedělá rozdíly v použití DN/OD a DN/ID trubek a volbu systému podle skutečné hydraulické kapacity ponechává na projektantovi.

Obr. 10

8

D SDR = s

D je vnější průměr, s je tloušťka stěny trubky

Trubky nebo tvarovky lze charakterizovat rovněž podle tzv. potrubní řady nebo série (S). Vztah série a SDR je následující:

SDR - 1 S = 2

=

D - s 2s

Technický manuál

2. Projektování kanalizačních potrubí Pro navrhování platí: ČSN 75 6101 (2012) Stokové sítě a kanalizační přípojky (definice použití DN/OD a DN/ID, preference plastů pro vysoké rychlosti) ČSN EN 752 (2008) Odvodňovací systémy vně budov ČSN EN 1610 Provádění stok a kanalizačních příppojek a jejich zkoušení (pro všechny trubní materiály) ČSN P EN 1401- 3 Plastové potrubní systémy pro beztlaké kanalizační přípojky a stokové sítě uložené v zemi- Neměkčený PVC – část 3 – Návod pro instalaci (norma je převzata v angličtině, dá se použít i pro jiné systémy).

2.1. Trasa potrubí • doporučený sklon potrubí pro dešťovou vodu je 10 ‰ • pro kanalizační stoky je dle ČSN 75 6101 nutné dosažení dostatečné průřezové rychlosti. Pro malé gravitační stoky do DN/ID300 (DN/OD 315) udává ČSN 75 6101 s odvoláním na ČSN EN 752:2008 nejmenší sklon 1 : D kde D je vnitřní průměr potrubí v metrech. Při nemožnosti dodržet sklon musí projekt řešit způsob proplachování. Nejmenší sklon kanalizační přípojky je 10 ‰. Přípojka DN/OD 160 (DN/ID 150), což je nejmenší dovolený průměr přípojky, musí mít až na zdůvodněné případy sklon minimálně 20 ‰. Největší sklon přípojky je 400 ‰.

TNI CEN/TR 1046 Rozvodné a ochranné potrubní systémy z termoplastů - Systémy pro venkovní rozvody vody a kanalizace - Pokyny pro uložení do země ČSN P CEN/TS 15 223 Validované parametry pro navrhování potrubních systémů uložených v zemi. ČSN EN 14 801 Podmínky pro klasifikaci potrubních systémů Tento technický manuál je pouze výtahem důležitých kapitol z norem. Pružnosti hladkých trubek do DN 200 se dá při teplotě nad 20° C využít pro tvorbu malého oblouku R, kde R je minimálně 300× vnější průměr trubky OD (například pro trubku 200 mm je R = 60m). Pro trubky DN >200 mm je R minimálně 500× OD. U žebrovaných trubek lze dle průměru využít hodnot 200× OD a 400× OD. Příliš velkému vychýlení trubek v hrdlech je přitom nutno zamezit, například použitím betonových bloků v oblasti hrdel a cca v polovině trubky, viz obr. 12.

Nejsou-li použita spadiště, doporučuje se při velkém spádu kanalizace (podle vlastností zeminy, případně již od 150 ‰) zajistit spoje proti vytažení vlivem rázů kapaliny. Používají se pojistky proti posuvu nebo vhodné betonové bloky, viz obr. 11. Obsypy trubek by neměly působit jako dlouhá drenáž. Pokud to hrozí, je potřeba tok vody přerušit příčnou překážkou, např. betonovým blokem. Změny směru se provádí přednostně v šachtách. Pro jemné úpravy (připojení šachet apod.) se použijí flexibilní hrdla, dovolující vychýlení o úhel ± 7,5 ° ve všech směrech.

Obr. 11

beton

Dovolené vyskřípnutí spojů podle ČSN P EN 1401 - 3 Průměr trubek

Maximální úhel

do DN 300

2°

DN 300 - DN 630

1,5°

nad DN 630

1°

Kotvení trubek při tvorbě oblouku

Obr. 12

9

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

2.2. Hydraulika Plastová potrubí mají velmi hladké, chemicky značně resistentní stěny, na kterých může dojít k inkrustaci jen velmi vzácně (Karlovy Vary apod). Jejich velmi dobré hydraulické vlastnosti jsou proto trvalé. Minimální rychlost dopravovaného média by neměla klesnout pod 0,6 m/s, jinak mohou v potrubí ve větší míře sedimentovat tuhé částice. Norma doporučuje projektovat kanalizační sítě pro rychlosti do 5 m/s. Nad tuto hodnotu se musí počítat s vyššími působícími silami a s případnými problémy, přesto lze v odůvodněných případech využít i vyšších hodnot. Dovolená maximální rychlost média v běžných trubkách z plastů je do 10 m/s (viz ČSN 75 6101/2012), u systémů PVC Quantum a PP Master až 15 m/s. Hydraulické tabulky Pipelife umožňují stanovit průtočnou kapacitu potrubí daného průměru a spádu pro plný průtok i pro částečné plnění. Lze je v mezích přesnosti výpočtů a praktického měření použít pro hladké trubky SN 4, SN 8, PP Master, Quantum i Pragma+ID 10. Pro velký rozsah nejsou součástí tohoto technického manuálu - rádi Vám je na požádání zašleme, jsou také na našich webových stránkách. Najdete tam i program pro hydrauliku trubek. V jednotlivých produktových prospektech jsou uvedeny nomogramy pro hydrauliku. a to jak pro plný průtok, tak pro částečně plněné potrubí.

Odečítání hodnot na nomogramech pro hydrauliku: Nomogram č. 1 (str. 11) obsahuje celkem 4 údaje: DN potrubí objemový průtok Q (l/s) rychlost v potrubí V (m/s) spád potrubí v ‰

Příklad 2: Hledáme objemový průtok pro při plnění cca 80 %. Pro ně si na průsečíku hodnoty 0,8 na ose (h/d) s křivkou q/Q najdeme hodnotu 0,9, kterou průtok vynásobíme. Pro zjištění rychlosti najdeme korekční faktor pro h/d 0,8 na průsečíku s křivkou v/V, kde odečteme hodnotu 1,03 (při tomto plnění dojde ke zvýšení rychlosti proti plně protékanému potrubí).

2.3. Kruhová tuhost, statika, deformace 2.3.1. Pružné trubky uložené v zemi Plastové trubky se chovají jako poddajné, a na zatížení reagují deformací úměrnou velikosti síly. Tento proces je v širokých mezích vratný a nedochází ke zničení trubky. Podstatně se tím liší od trub tuhých, které zachovávají tvar až do překročení tzv. vrcholové pevnosti, kdy dochází k nevratné destrukci se všemi negativními důsledky na funkci a ekologii. Po uložení tvoří trubky s okolní zeminou systém, jehož komponenty se vzájemně ovlivňují. Málo únosná - např. málo hutněná - zemina se při zatížení „slehne“ a její pohyb nutně následuje plastová trubka, méně tuhá než zemina. Velikost deformace je určena celkovým zatížením, vlastnostmi trubky a vlastnostmi zeminy. Pro nižší tuhost zeminy (při nižším stupni zhutnění) musí být volena vyšší tuhost trouby a naopak. Tuhé trubky přenáší zatížení pod sebe, proto vyžadují důkladnou přípravu lože, přesto většinou vykazují větší poklesy při hutnění než pružné trubky. Trubky v zemi potřebují pružnost! trouby pružné

trouby tuhé

Při volbě dvou parametrů se dají jednoduše zjistit zbývající hodnoty. Nejčastější použití nomogramu je při návrhu vhodného průměru potrubí pro známé množství splašků, při známém spádu potrubí: Příklad 1: vyhledání průměru potrubí pro dopravu 80 l/s srážek, které bude montováno ve spádu 3 % (30 ‰). Vedeme v nomogramu přímky hodnotou 80 l/s a 30 ‰. Jejich průsečík udává DN potrubí – odečteme to na šikmé stupnici s hodnotami DN vpravo od grafu. Bylo by to zhruba DN 225, což neexistuje. Menší potrubí by nestačilo, proto je VŽDY nutno volit nejbližší vyšší rozměr potrubí, v tomto případě DN 250 Pro daný případ odečteme i rychlost splašků pro zvolené potrubí DN 250: v průsečíku 3 % (to je daná hodnota) a DN 250 vychází (podle šikmé stupnice s hodnotami nahoře) rychlost asi 2,6 m/s, což je v mezích normy. Skutečná kapacita trubek DN 250 při 3 % je přitom vyšší než požadovaná, asi 120 l/s. První diagram udává kapacitu pro plný průtok potrubí. Pokud předpokládáme jen částečné plnění (výška vody v potrubí dělená průměrem potrubí h/d je menší než 1), najdeme si odpovídající korekční faktor v nomogramu č. 2 (str. 11).

Průběh zatížení trubek

pružné trouby

Reakce trubek na zatížení

10

Obr. 13 trouby tuhé zbytky trubky sledují pohyb zeminy, až do kolapsu se chovají také „pružně“

Obr. 14

Technický manuál

Nomogram průtoku plastovým potrubím (plný průtok)

Nomogram korekčního faktoru

11

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

Únosnost tuhých trub (vrcholová pevnost) se stanovuje zatěžováním až k destrukci. U běžných plastů, používaných pro výrobu trub, se plynulým zatěžováním za normálních teplot destrukce nedosáhne. Pro polyetylénové vodovody a plynovody je dokonce jednou z operativních metod, používanou při opravách, stoprocentní stlačení trubky.

přes 12 kN/m2. Lze je tedy bez obav použít i pro vysokozátěžové systémy (SN 10 a více), přestože Pipelife dodává k těmto systémům i systémové tvarovky SDR 34, tedy produkty s větší tloušťkou stěny a ještě vyšší kruhovou tuhostí. Použití tvarovek SDR 34 samozřejmě přináší větší bezpečnost, proto závisí plně na rozhodnutí projektanta nebo investora, jakou variantu zvolí.

Pro srovnání odolnosti pružných trubek proti deformaci musel být zvolen pomocný parametr. Je jím kruhová tuhost, označovaná jako SN nebo SN (někdy také SR). Udává se v kN/m2.

2.3.3. Deformace trubek

Kruhová tuhost udává sílu při smluvní hodnotě deformace. Nelze ji tedy v žádném případě porovnávat s hodnotou vrcholové pevnosti tuhých trub. Je však velmi vhodným měřítkem pro porovnání a statické zatřídění plastových trub.

Vzorec pro výpočet deformace potrubí obsahuje ČSN P CEN/

Deformace (stlačení trubky) ∆: ∆ = 100 * (D – Dmin) /D

∆

D

2.3.2. Stanovení kruhové tuhosti Vychází ze simulace chování trubek a tvarovek v zemi. Trubka se při zkoušce deformuje o 3 %, což je běžně dosahovaná hodnota nových kanalizačních řádů. Měří se síla k tomu potřebná, viz obr. 15. Na rozdíl od praxe však trubka při zkoušce není podepřena zeminou.

D max.

Dmin

TS 15 223 Plastové potrubní systémy - Validované návrhové parametry: POZOR - deformace je v praxi často zaměňována za ovalitu Θ: Θ = 100 * (Dmax – Dmin)/D. (Dmax a Dmin jsou maximální a minimální na potrubí naměřený průměr, D je vnější průměr nedeformovaného potrubí).

2.3.4. Podmínky uložení, statické výpočty

Měření kruhové tuhosti

Obr. 15

V naší republice se kruhová tuhost trubek běžně zkouší podle ČSN EN ISO 9969, ojediněle jsou však používány i hodnoty (SR) podle DIN 16 961 (DIN udává číslo zhruba 8x větší, při srovnávání hodnot je tedy velmi důležité vědět, podle které normy je tuhost uvedena). Pro stanovení kruhové tuhosti tvarovek platí ČSN EN ISO 13 967 (převzata bez překladu). Norma bere v úvahu známou skutečnost, že tvarovky vykazují podstatně vyšší tuhost než trubky o stejném SDR, a že spoje nejsou z pohledu použitelnosti slabým místem. Naopak, právě v oblasti tvarovek dochází k lokálnímu zvýšení kruhové tuhosti celého systému. V ČSN EN ISO 13 967 je to zdůvodněno malou volnou délkou tvarovek (kombinuje se tuhost hrdla a dříku na začátku i na konci tvarovky) a jejich geometrií. Reálné hodnoty kruhové tuhosti PVC tvarovek SDR 41 (běžné KG tvarovky vyrobené dle ČSN EN ISO 1401) bývají většinou

Projektant by měl volbu trubek a doporučeného způsobu pokládky dokládat statickými výpočty, vycházejícími z evropských norem (ČSN P ENV 1295-1 až 3). V tuzemsku lze použít výpočtové metody dle TNV 75 0211, k dispozici jsou i jiné uznávané metody, např. německá ATV A 127). Návrh potrubí má kontrolovat napjatost a ohybový moment v potrubí, nesmí připustit ztrátu stability (kontrola boulení). Při volbě potrubí má projektant brát v úvahu, že geologické poměry v účinné vrstvě se zvláště u delší trasy mohou průběžně lišit od hodnot zjištěných geologickým průzkumem. Měl by zvážit i vlivy závislé na čase a v mezích znalostí i vlivy případných pozdějších stavebních zásahů. Hodnotí se také výsledná deformace trubky. Normy uvádí, že dlouhodobá vertikální deformace PVC trubky s kruhovou tuhostí 4 kN/m2 a více, uložené v zemi, s plánovanou životností 100 let, smí být těsně po pokládce do 8 %, dlouhodobě do 10 %. Jsou přípustné lokální hodnoty deformace do 15 %, vzniklé v dùsledku nerovnoměrných vlastností zeminy. Rovněž pro potrubí se strukturovanou stěnou uvádí norma ČSN EN 13 476 hodnoty 12 % a lokálně až 15 %*. Uvedené hodnoty jsou podepřeny zkouškami TEPPFA i praktickými zkušenostmi a dokazují vysokou spolehlivost plastových trub*.

* POZOR: Normy nepředpokládají navrhování nebo běžnou pokládku s těmito vysokými hodnotami deformace, pouze konstatují, že nejde o nebezpečný stav!!! Nižší dosažená hodnota deformace znamená, že trubka má větší rezervu pro neplánovaná zatížení, např. při geologických problémech v jejím okolí.

12

Technický manuál

Doporučená a v tuzemsku i zahraničí všeobecně akceptovaná hodnota hodnota deformace trubek je do 6 %. Stejná hodnota je uvedena v české odvětvové normě TNV 75 0211. Velmi důležitým parametrem je úroveň hutnění zeminy v okolí trubky. Pro běžnou pokládku lze uvažovat s hutněním cca 96 – 98 % Proctor Standard. Informace o vztahu hutnění a metod jeho provádění je obsahem tabulky v příloze D normy ČSN EN 14 801. Rozhodující veličiny pro statické výpočty: • • • • • • • • • •

Druh zeminy Přítomnost podzemní vody Druh dopravního případně jiného zatížení Způsob uložení (rýha nebo násyp) Šířka výkopu a sklon jeho stěny Výška krytí Úhel uložení Intenzita hutnění Způsob vytahování pažení Tloušťka pažení

Prokáže-li statický výpočet, že příčná nebo podélná deformace trubek by v konkrétním případě přesáhla dovolenou nebo smlouvou stanovenou mez, a nelze-li zlepšit podmínky pokládky, je nutno použít trubky s vyšší kruhovou tuhostí, případně s jinou konstrukcí stěny (plnostěnné trubky, viz dále). Dříve praktikované obetonování trubek nedoporučujeme široká nabídka trubek Pipelife o různé kruhové tuhosti přináší lepší řešení, než tato nepříliš spolehlivá metoda. Je také daleko výhodnější zhotovit nad trubkou železobetonovou roznášecí desku s dostatečným bočním přesahem trubky (2 - 3x DN/ OD). Mezi trubkou a roznášecí deskou musí být po zhutnění minimálně 10 cm zeminy vhodné pro účinnou vrstvu. Požaduje-li uživatel konkrétní maximální hodnotu deformace, musí ji předem stanovit ve smlouvě nebo zadání stavby. Jinak se považuje za směrodatnou hodnota dle normy platné pro příslušný systém (viz výše).

Výzkumy společnosti TEPPFA umožnily zpracovat graf závislosti deformace trubek na hutnění a kruhové tuhosti (obr. 16). Ten je uveden jako příklad empirického „výpočtu“ statiky v ČSN P CEN/TS 15 223. Nebere v úvahu výšku krytí, zatížení dopravou ani přítomnost podzemní vody. Pro konečnou deformaci se používají přídavné koeficienty podle druhu zeminy.

Na základě vašich údajů může Pipelife provést statické posouzení potrubí. Příklady uložení potrubí ve formátech pdf i dwg jsou k dispozici na www.pipelife.cz/ke-stazeni.

2.3.5. Podélná tuhost trub Potrubí nestačí posuzovat pouze z pohledu příčné deformace. Je to prostorový útvar a musí se přihlížet i k podélnému průhybu a s tím spojenému namáhání materiálu (rozdílné protažení protilehlých stěn). Příčinou velké příčné deformace i podélných průhybů je špatná pokládka nebo geologické vlivy.

Závislost deformace trubek na kruhové tuhosti a stupni hutnění:

DEFORMACE ∆ %

Výsledky výpočtů platí vždy pro zadané podmínky. Jsou proto tak spolehlivé, jak spolehlivé je zadání. Při jejich aplikaci v praxi je nutno zvážit možnosti odchylek kvality zeminy nebo provedení od tohoto stavu.

Stav těsně po pokládce bez hutněn í

špatné hutnění dobré hutnění

Pramen: studie TEPPFA 03/1999

Obr. 16 Ve výpočtech je nutno do zatížení trubky zahrnout i zátěž násypem na původním terénu, zatížení stavbou nebo skladovaným materiálem (viz též ČSN EN 14801). Pro zemědělsky obdělávané plochy se doporučuje výška krytí trubek nejméně 50 – 60 cm, aby nedošlo k jejich porušení při hluboké orbě. Doporučuje se uložení kanalizace pokud možno do nezámrzné hloubky.

Laboratorní zkouška průhybu

Obr. 17

13

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

Pro průhyby platí následující: •

Srovnáme-li trubky stejného typu (stavby trubní stěny), pak se všeobecně lépe chovají trubky vyšší kruhové tuhosti.

•

Při stejné kruhové tuhosti jsou plnostěnné trubky daleko odolnější než trubky s vnější nebo vnitřní strukturou (obr. 18). Nezávislá měření prokazují lepší chování trub korugovaných, než trub hřebenovitých se vzdálenými plnými „žebry“.

•

Potrubí s hladkou vnitřní i vnější stěnou a vnitřní pěnovou strukturou /koextrudované trubky/ je při stejné kruhové tuhosti podstatně odolnější k průhybu, než potrubí s dutými nebo plnými „žebry“.

Obr. 18

14

Při volbě levnějšího typu trub (se strukturovanou stěnou) by projektant měl prokázat, zda a v jaké míře se může v podloží trub vyskytnout sedání zemin nebo pokles půdy v důsledku lidské činnosti. Pro velmi malé spády doporučujeme použití hladkých trubek.

2.4. Použití trubek jako propustků Propustky mají většinou poměrně malé krytí, proto je doporučena minimální kruhová tuhost SN 8, ale dle podmínek a dopravního zatížení je často vhodná volba i vyššího SN. Pipelife nabízí i potrubí třídy SN 10, SN 12, případně SN 16. Pro životnost propustku je velmi důležitá správná funkce obsypu a zásypu. Doporučuje se použít kvalitní, mrazuvzdorný, dobře hutnitelný materiál, zhutněný na cca DPr 98%, (v těsném okolí trub minimálně 95%!).

Technický manuál

3. Skladování, kontroly, spojování 3.1. Doprava, skladování a manipulace (viz též příloha A ČSN EN 12 007-2, ČSN P ENV 1401-3 a ČSN EN 1610) • Trubky musí při dopravě a skladování ležet na rovném podkladu celou svou délkou, aby nedocházelo k jejich průhybům a ohybu na hranách nebo hrdlech. Vhodným opatřením je prostřídání směru trubek v paletě a povytažení hrdel podle obr. 20. • Jednotlivé trubky přesahující ložnou plochu vozidla o více jak 1 m je nutno podepřít, obr. 19. Ložná plocha ani boky vozidel nesmí mít ostré výstupky (šrouby, hřebíky).

• Maximální skladovací výška trubek vybalených z palet je 1,5 m. Boční opěry hranice vybalených trubek by neměly být vzdáleny přes 3 m od sebe. Neskladujte palety s trubkami v blízkosti otevřených výkopů. Kratší trubky lze skladovat i svisle. • Trubky a tvarovky lze skladovat na volném prostranství. Doporučuje se zabránit přímému dopadu slunečních paprsků. Skladovací doba takto uložených výrobků nemá přesáhnout 2 roky. Trubky mají být ze skladu vydávány podle pořadí příchodu na sklad. Poznámka: Skladování PVC na přímém slunečním světle může způsobit změnu barvy trubek a nepatrně snížit jejich odolnost proti nárazu. Jde však o změny minimální, které nemají vliv na provozuschopnost systému. Při velmi dlouhém skladování se snižuje kvalita těsnicích kroužků, v tomto případě je lépe skladovat kroužky zvlášť v chladnu, v prostorách bez slunečního světla. • Plastové trubky lze skladovat i v zimě mimo vytápěné objekty.

Obr. 19

Obr. 20

• U PVC nezapomeňte, že jeho odolnost proti prudkým nárazům se s klesající teplotou zmenšuje (zvláště okolo 0 °C a při teplotách nižších). S výjimkou trubek PVC Quantum provádíte jejich pokládku pod 0 °C na vlastní riziko. Zvýšenou pozornost dávejte za mrazu také při řezání a vrtání PVC. • Výrobky je nutno chránit před stykem s rozpouštědly. Neskladujte je blízko zdrojů tepla, obr. 21.

zdroj tepla

Obr. 21

Obr. 22

• Na skladovací ploše nesmí být velké kameny. Podložné trámky trubek by neměly být užší než 50  mm. • Trubkami se při jakékoliv manipulaci nesmí házet, nesmí se sunout po ostrém štěrku a jiných ostrých předmětech. Vysokozdvižné vozíky musí používat ploché, případně chráněné vidlice. • Jsou-li trubky nebo palety s trubkami přepravovány jeřábem, používají se popruhy nebo nekovová lana. Nelze použít lana ocelová, řetězy či nechráněné kovové háky.

• PVC tvarovky jsou někdy dodávány v krabicích a mají-li být takto skladovány venku, nepřikrývejte je tmavými fóliemi. Na přímém slunci by mohlo dojít k vzestupu teploty i na 80 °C, což je teplota, která může způsobit deformace výrobků. Ze stejného důvodu PVC výrobky neskladujte v jiných tmavých obalech bez odvětrání, obr. 22. Poznámka: Na stavbách se občas vyskytne tzv. lukovitost trub. Pokud není způsobena špatným skladováním, může to být způsobeno větším protažením prohřáté (osluněné) strany trouby. Tyto případy jsou četnější zvláště v přechodových obdobích se střídáním teplot – po rovnoměrném prohřátí/ochlazení se trubky narovnají. Prevencí může být vhodná volba skladovacího místa nebo zakrytí světlou fólií.

• Při skladování palet ve více vrstvách musí trámky palet ležet na sobě (obr. 20) Při kamionové dopravě, kdy hrozí sesunutí trub, doporučujeme odlišný postup: horní palety se uloží dřevem na trubky ve spodní paletě (POZOR, je to jen krátkodobé opatření).

15

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

3.2. Kontroly před pokládkou

Orientační spotřeba mazadla na jeden spoj (v gramech)

Prověřte správnost dodaných trubek (druh, značení, odpovídající kruhová tuhost dle projektu). Zkontrolujte, zda trubky a tvarovky jsou čisté a zvenčí i zevnitř nepoškozené (těsnicí kroužky ani hrdla nesmí být znečištěny pískem či bahnem, na trubkách nesmí být rýhy ani praskliny, zvláště zvenčí v oblasti dříku /u korugovaných v hrdle/ kde by způsobily netěsnost spoje). Zkontrolujte vzhled a správnou polohu těsnění (překroucení, poloha výztuže, u nesymetrických orientace).

3.3. Spojování Trubky se běžně pokládají tak, aby voda protékala směrem od hrdla k dříku. Je přípustná i opačná poloha (hrdlo a těsnění je „proti směru“ toku, např. při použití přesuvek, flexibilních hrdel, připojení na šachty apod.). Těsnicí kroužek se do drážky hrdla hladkých trubek (KG, PVC Quantum, PP MASTER) vkládá tak, že jazýček/jazýčky kroužku tvoří náběh pro zasouvanou trubku a po jejím zasunutí působí proti vytažení (obr. 23).

Vložení těsnicího kroužku

DN

100

150

200

250

spotřeba

30

54

65

80

300

400

500

630

800

100

130

170

200

260

• Konec trubky zasuňte do hrdla na doraz, hloubku zasunutí si předem označte např. fixem (obr. 25). Trubky se zasouvají souose, v rovině potrubí, je možné vypomoci si malými kývavými pohyby. Použití větších trubek/tvarovek vyžaduje větší síly, a někdy je třeba použít páku (obr. 26), popruhy s ráčnou nebo kladkostroj, případně speciální motážní přípravek. Nesmí přitom dojít k posunutí ostatních trubek. • Poškození trubek zabráníte podložením páky dřevěným trámkem. Není dovoleno posouvat tvarovky údery těžkého předmětu. • Pokud těsnění nejsou opatřena výztužnými (fixačními) kroužky, je nutno dbát, aby nedošlo k vytlačení těsnicích elementů mimo drážku hrdla. Při teplotách okolo -10 °C se výrazně snižuje elasticita těsnicích kroužků, což může způsobit problém při montáži.

Obr. 23

UPOZORNĚNÍ:

Obr. 24

Obr. 25

Obr. 26

Obr. 27

• Trubky se nesmí používat bez těsnicích kroužků (neodstraňujte těsnicí kroužky z hrdel). • Nedoporučuje se vytvarování hladkého konce PVC trubky jako hrdla. • Nedoporučuje se používat jiné tvary těsnicích kroužků, než pro které je konstruováno hrdlo nebo drážka korugované trubky (zvláště z trubek jiných výrobců). PVC se sice dá lepit, konstrukce hrdla však neumožní nalepení hladkého konce trubky do hrdla po vytažení kroužků! Postup montáže • Hrdlo, dřík i těsnění potřete mazadlem Pipelife (obr. 24). Je zakázáno použití všech tuků a olejů. Za sněžení, deště a zvláště za mrazu nesmí být použito mazadlo, které váže vodu. Namazaný dřík nepokládejte na zem a chraňte jej před nalepením nečistot na mazadlo.

16

• Hladkou trubku povytáhněte zhruba o 3 mm na každý metr délky trubky (nejméně o 10 mm u 5 m trubky). Je to opatření umožňující trubkám ve spojích pohyb při změnách teploty, které není nutné u jednotlivých tvarovek ani u trubek se žebry.

Technický manuál

• Při zkracování použijte obyčejnou jemnozubou pilu nebo řezač trubek; řez musí být proveden kolmo (obr. 27), otřepy se odstraní škrabkou nebo pilníkem. • Pro řezání okružní pilou se u PVC doporučují pilové kotouče s roztečí zubů 4 mm, hřbet zubu s podbroušením od roviny řezu cca 5 – 10 °, náběh čela zubu kolmý na rovinu řezu, řezná rychlost asi 65 – 70 m/s. • Pro PP je řezná rychlost zhruba poloviční, rozteč zubů může být větší, asi 6 mm, hřbet podbroušen o cca 25 °, čelo zubu má od svislice odchylku asi 8 °. Problémy může způsobit použití řezných kotoučů – materiál se na řezné ploše může spékat.

provedení ponechává asi polovinu tloušťky stěny (min 1/3, na konci trubky nesmí vzniknout špička). DN

100

125

150

200

délka zkosení x [mm]

6

6

7

9

250

300

400

500

600

9

12

15

18

23

Při jakékoliv úpravě tvarovek nebo těsnicích prvků systému nepřebírá výrobce zodpovědnost za kvalitu spojů. • Zkrácený konec se u hladkých trubek opatří úkosem pod úhlem 15 ° (viz obr. 28 a 29). Orientační délku zkosení např. za pomoci pilníku - uvádí následující tabulka (správné

S

x 15° min. 1/3 S

Zkosení konce trubky

Obr. 28

Obr. 29

17

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

4. Pokládání trubek do země 4.1. Výkop

Schéma uložení potrubí ve výkopu: B = šířka výkopu α = úhel uložení potrubí b = výška odpovídá úhlu uložení –› = směr zhutnění zeminy β = sklon stěny výkopu HZ = horní zásyp KO = krycí obsyp BO = boční zásyp UV = účinná vrstva L = lože trubky

šedá výstražná fólie

Obr. 30 Šířkou výkopu se rozumí šířka měřená v úrovni lože trubky resp. mezi pažením. Má umožnit pohodlnou a bezpečnou manipulaci s trubkou a dovolit správné zhutnění jejího obsypu. Na druhé straně nemá příliš snížit kladný vliv rostlé zeminy (pokud je vhodná) na kvalitu uložení trubek. Má brát v úvahu vlastnosti (šířku a pracovní prostor) použité hutnicí techniky. Minimální šířka výkopu pro jednu trubku B podle ČSN EN 1610 (obr. 30) je uvedena v tabulkách č. 1 a 2, platí vždy větší hodnota. Výjimky jsou možné jen pokud nebude vstupováno do výkopu nebo při prostorovém omezení stavby. Jsou-li trubky položeny paralelně, musí mezi nimi být prostor pro hutnění zeminy, minimálně o 150 mm širší než hutnicí nástroj. Podle hloubky výkopu a kvality zeminy je nutno zvážit použití pažení. Vytěžená zemina se ukládá do vzdálenosti alespoň 0,5 m od okraje výkopu. V soudržných zeminách může rozšíření výkopu, tj. zvětšení oblasti s lepší zeminou v účinné vrstvě, podstatně zvýšit kvalitu uložení. Naopak nedodržení předepsané šířky může být nebezpečné.

Tabulka č. 1 - Minimální šířka výkopu B v závislosti na průměru potrubí minimální šířka výkopu OD + x DN

výkop s pažením

≤ 225

OD + 0,40

> 225 až ≤ 350

OD + 0,50

OD + 0,50

OD + 0,40

> 350 až ≤ 700

OD + 0,70

OD + 0,70

OD + 0,40

> 700 až ≤ 1200

OD + 0,85

OD + 0,85

OD + 0,40

výkop nepažený β > 60˚

β ≤ 60˚

OD + 0,40

OD - vnější průměr trubky v m β - úhel nepažené stěny výkopu

Tabulka č. 2 - Minimální šířka výkopu v závislosti na hloubce výkopu hloubka rýhy [m]

minimální šířka [m]

> 1,00

není předepsána

≥ 1,00 až ≤ 1,75

0,80

> 1,75 až ≤ 4,00

0,90

> 4,00

1,00

Nejmenší pracovní vzdálenost mezi stěnou trubky a stěnou výkopu (pažením) je x/2.

18

Technický manuál

4.2. Účinná vrstva Vhodná a dobře zhutněná zemina pomáhá roznášet síly působící na trubky a tvarovky. Chrání tak trubky před vznikem nadměrné deformace s negativním vlivem na provoz a životnost systému. Pro funkci trubky je nejdůležitější účinná vrstva. Je to zemina pod trubkou, vedle ní a dále v minimální tloušťce 15 cm nad horním okrajem trubky (ve zhutněném stavu min. 10 cm nad spojem). Stavební dozor by měl kvalitu zeminy i práce v účinné vrstvě obzvláště pečlivě kontrolovat.

Zvláště v místech s kolísající hladinou podzemní vody jsou nevhodné zeminy s jemnými částicemi, které mohou být vodou vymyty (štěrkopísky - dá se zvážit například obalení celé vrstvy zeminy geotextilií min. 200 g/m2). Účinná vrstva může někdy fungovat jako nechtěná drenáž. Při volbě druhu a zrnitosti zeminy se doporučuje k tomu přihlédnout a učinit vhodná opatření.

V celé účinné vrstvě, tj. ve vrstvách L, BO, KO podle obrázku, je dle ČSN EN 1610 nutno použít pouze zeminu podle následující specifikace. • •

Norma ČSN EN 1610 povoluje pro použití v účinné vrstvě tyto materiály: • • • • •

Stejnozrnný štěrk Zrnitý materiál s odstupňovanou zrnitostí Písek Netřiděný zrnitý materiál Drcené stavební materiály

V účinné vrstvě nelze použít materiály • • • • •

jež mohou během doby měnit objem nebo konzistenci zeminu obsahující kusy dřeva, kameny, led promočenou soudržnou zeminu, organické či vodorozpustné materiály zeminu smíchanou se sněhem nebo kusy zmrzlé zeminy zeminu citlivou na mráz

Povolená zrnitost • • • •

pro hladké trubky do DN 200 o zrnitosti max. 22 mm (nejlépe 0 - 22 mm), od DN 250 max. 40 mm (zrnění 0 – 40 mm, vhodná je například štěrkodrť 0 - 32mm), (obr. 31 a 32). nad DN 600 max. 63 mm pozor na kameny vypadlé ze stěn výkopu nebo jeho okolí

Při použití drcených stavebních materiálů je vhodné zrnitost snížit na cca 1/2 doporučené maximální velikosti. Také při stejnozrnném složení doporučujeme maximální velikost poněkud snížit. Hutnění je usnadněno přítomností jemnějších frakcí. Vysokozátěžové systémy Pipelife dovolují specifikovat i jiné podmínky (zrnitost), podrobnosti najdete v příslušných prospektech. Zvláště pečlivě je třeba vybírat materiál účinné vrstvy v komunikacích, kde jsou trubky vystaveny nejen zvýšenému statickému zatížení, ale i přenosu dynamického působení vozidel. • •

Zemina se v účinné vrstvě sype z přiměřené výšky a tak, aby nedošlo k poškození nebo posuvu potrubí. V okolí trubek nesmí vzniknout dutiny. U trubek s profilovanou vnější stěnou má zemina vyplňovat mezery mezi vlnami.

od DN 250 do DN 600

do DN 200

hutnitelnou zeminu neagresivní vůči materiálu trubky, zeminu bez velmi ostrohranných částic (velmi ostrých kamenů)

max. 22 mm Zrnitost obsypu dle průměru trubky 

max. 40 mm Obr. 31 a 32

4.3. Podloží trubek Trubky se ukládají do výkopu na podsyp (lože, viz L ve schématu uložení, obr. 30) •

minimální tloušťka 10 cm

•

v kamenitém podloží a na skále min. 15 cm (šířku viz výše)

•

V nesoudržných zeminách a při vhodné zrnitosti lze pokládku provést i přímo. Zeminu není nutno intenzivně hutnit, nesmí však být příliš nakypřená. Nedoporučuje se pokládat potrubí na jíly, rašelinný podklad a podobně. Podloží nesmí být zmrzlé!

•

Úhel uložení α má být větší než 90 ° (v EN 1610 je uvedeno jako parametr b; hodnota b podle projektu musí být dodržena).

•

Trubky musí být rovnoměrně podepřeny v celé své délce (viz obr. 33). Musí se zabránit bodovému uložení, např. na výčnělcích horniny nebo na hrdlech - proto musí být podklad urovnán a pro spoje vyhloubeny montážní jamky.

•

Pokládka na betonové prahy nebo desky je zakázána. Vyžaduje-li situace použití podložní betonové desky, je nutno opatřit desku výše popsaným ložem.

•

Úprava spádu trubek podložením kameny nebo lokálním násypem zeminy není dovolena.

•

Při silně se měnících vlastnostech zeminy (rozdílná únosnost podloží) je možno na kritických místech použít

Obr. 33

Obr. 34 19

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

dostatečně dlouhou přechodovou zónu z písku a/nebo geotextilií, případně jiných materiálů. •

•

 ýkop musí být při pokládce zbaven vody, a to ze staV tických důvodů i proto, aby do trub nevnikaly nečistoty a byla možná kontrola čistoty spojů. Kromě lokálního čerpání vody lze odvodnění provést drenážní trubkou, případně štěrkovou drenážní vrstvou (frakce 32 -63 v nezbytné tloušťce pod ložem trubky). Po dokončení prací je nutno funkci drenáží zrušit. Rozmezí montážních teplot viz ve všeobecné části.

4.4. Zásyp potrubí v účinné vrstvě Stupeň hutnění předepisuje projekt, pomůcku pro praxi viz např. v příloze D normy ČSN EN 14 801 (počet průchodů zvoleného mechanismu pro dosažené hutnění). Násyp a hutnění se provádí po vrstvách cca 10 - 15 cm (dle účinnosti použité techniky), vždy po obou stranách trubky. Hutní se ručně, nožním dusáním nebo lehkými strojními dusadly, nad vrcholem trubky až do výšky 30 cm se nehutní (v naléhavém případě smí být použita lehká technika, nejlépe ruční hutnění). Zvláště pečlivě se má hutnit zemina po bocích trubky do výšky alespoň jedné třetiny jejího průměru (pro náročné instalace s ručním hutněním v „klíncích“ pod trubkou). Při hutnění je nutno kontrolovat jednotlivé trubky, zda se směrově neposunuly. Hutnicí nástroje nesmí narážet na stěnu potrubí !! Leží-li připojovací hrdlo odbočky výše než průběžná část, nezapomeňte i na jeho důkladné podepření zeminou (viz obr. 41). Není-li výkopek pro účinnou vrstvu vhodný, musí projekt vhodnou zeminu předepsat. Pokud při provádění výkopu v soudržné zemině dovolí projekt její použití v účinné vrstvě, je dobré chránit ji před navlhnutím a zmrznutím. Způsob vytahování pažení může výrazně ovlivnit statiku potrubí a měl by být uveden v projektu. Nejlepší výsledky poskytuje hutnění proti rostlému terénu, proto je nejlépe vytahovat pažení po částech - vždy jen o výšku vrstvy, která se následně bude hutnit. Je-li pažení vytahováno až po zhutnění příslušné vrstvy, zemina se většinou uvolní do mezery a trubka ztrácí podporu. U štětových stěn to musí být ošetřeno v projektu, případně až volbou vyšší SN potrubí.

4.6. Přesnost pokládky Trubky je dle ČSN 75 6101 nutno pokládat, obsypávat a hutnit tak, aby horizontální odchylky trubního řadu od skutečné osy přímé stoky nebyly větší než 50 mm na každou stranu, u světlostí nad 500 mm max. 80 mm, vertikální odchylky od kóty dna určené projektovou dokumentací nemají přesahovat následující hodnoty: • •

do sklonu potrubí 1%..................... ± 10 mm při sklonu nad 1 %.......................... ± 30 mm

V niveletě dna nesmí vzniknout protispád, nesmí být překročeny dovolené úhly trub ve spojích (viz kapitola 2). Během hutnění se trubky mohou posunout - doporučuje se průběžná kontrola polohy nebo použití vzpěr nebo přisypání zeminou. Poznámka: Špatné skladování nebo nerovnoměrné zahřátí trub (viz bod 3.1.) může způsobit jejich prohnutí - lukovitost. Prohnuté trouby se nemají používat a odloží se k relaxaci tvaru. Tepelná deformace se upraví po vyrovnání teplot, mechanické prohnutí až po delší době a často nezmizí úplně. Mají-li se trubky pokládat i v tomto stavu, doporučujeme položit je „na bok“, aby se průhyb neprojevil v niveletě potrubí. V bočním směru je lze s pomocí zeminy poněkud vyrovnat.

4.7. Potrubí uložená pod hladinou podzemní vody Projektant zváží podle výsledků geologického průzkumu, zda podzemní voda v okolí trubky nemůže během provozu narušit její stabilitu. Při pokládce se musí voda odčerpávat, jak je uvedeno výše. Po návratu vody do rýhy mohou vztlakové síly nabýt značných hodnot. Plastová potrubí velmi spolehlivě těsní a jsou lehká, proto by se mohla místy zvlnit až vyplavat. Doporučuje se s tímto efektem počítat a neponechávat trubky zbytečně bez zhutněného zásypu (vrstva alespoň 50 cm). Potrubí lze přitížit např. betonovými bloky vhodných rozměrů a hmotnosti, pytli s pískem nebo souvislým kotvením pomocí geotextilie (obr. 35d). Redukce sedání (a, b, c)

Zabraňte zbytečnému zatěžování trubek na stavbě, například pojížděním nedostatečně zasypaného potrubí vozidly (obr. 34).

4.5. Zasypání výkopu nad účinnou vrstvou (hlavní zásyp potrubí)

a)

b)

Na materiál této vrstvy nejsou kladeny nároky jako v účinné vrstvě, zvláště pokud povrch nebude zatěžován dopravou. Velikost částic (kamenů) je zde do 150 mm. Nad 30 cm od vrcholu trubky se hutní i zemina nad trubkou, těžkou hutnicí techniku lze použít až od 1 metru nad trubkou. Podle ČSN 736006 (8/2003) by stoky a kanalizační přípojky měly být značeny výstražnou fólií v barvě šedivé.

c) Použití geotextilie 

20

d) Kotvení proti pohybu (vzdutí) Obr. 35

Technický manuál

5. Další aspekty pokládky 5.1. Uložení trubek ve „volném“ prostoru a v chráničkách

5.2. Vysazení dodatečné odbočky na stávajícím kanalizačním potrubí

Při montáži pod stropy, podél stěn, v kolektorech nebo na mostech se trubky zavěšují na objímky o dostatečné nosnosti a velikosti styčné plochy. Vzdálenost kotvení (hrdla, objímky) nemá být větší než cca desetinásobek vnějšího průměru trubky, aby nedošlo k nadměrnému průhybu. Trubky lze uložit i souvisle, například na korýtkách - v oblasti hrdel se korýtka přeruší. Při nadzemní montáži je potřeba zohlednit vyšší teplotní rozdíly, kterým většinou budou takto použité trubky vystaveny v provozu (důsledné povytažení ve spoji, použití kluzných objímek mimo podpory hrdel aj.) V chráničkách se pro uložení a vystředění trubek a k ochraně proti pohybům, způsobeným například kolísáním podzemní vody, používají mimo jiné kluzné středicí prvky (ježky), nebo další vhodné podložky.

5.2.1. Potrubí nelze v uložení vychýlit Použijí se dvě přesuvky (např. u PVC systému KGU) a běžná odbočka (KGEA). Ze stávajícího vedení se vyřízne kus odpovídající délce tvarovky plus asi dvěma průměrům trubky. Konce hladkých trubek se zkosí. Hrdlo odbočky se nasune na trubku, odřezaný kus trubky se zkrátí na potřebnou délku (=cca 2 Ø trubky, hladké se zkosí na obou koncích). Jedna přesuvka se nasune na konec původní trubky, zároveň s jeho koncem, druhá se nasune na konec zkráceného kusu, opět zároveň s jeho koncem. Zkrácený kus se vloží mezi odbočku a původní trubku a obě přesuvky se přesunou zpět asi o polovinu jejich délky. Při spojování se nesmí zapomenout na čistotu a použití maziva.

Je-li potrubí zavěšeno, má projekt udávat počet a nosnost kotvicích prvků, což závisí na hmotnosti média, potrubí a objímek, případné izolace a také na parametrech nosné konstrukce (zdiva nebo stropů).

2xD

vyřezat

D

2xD

KGU vložit Uložení v chráničce KGU Obr. 36 přesunout obě KGU Na podpěrách

Při zavěšení

Max 10 x DN

KGU 2xD Obr. 38 Pro správný odhad délky přesunutí je vhodné poznačit si fixem polohu přesuvek ve zcela nasunutém stavu. Postup s jedinou přesuvkou je použitelný jen když lze potrubí vychýlit.

Max 10 x DN Min 5 cm Obr. 37

Pozor: V praxi se i v tomto případě někdy používá postup s jedinou přesuvkou – je to nesprávné a nezaručuje správnou funkci potrubí!

21

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

5.2.2. Potrubí lze vychýlit

5.2.4. Nalepovací odbočkou KGAB

Z potrubí se vyřízne část o stavební délce odbočky + zhruba polovině hloubky hrdla. Na konec jednoho potrubí (vychýleného) se nasune přesuvka, a na druhý (nevychýlený) hrdlo odbočky. Vychýlené potrubí se vrátí do správného směru a posunutím přesuvky asi o polovinu délky se spojí konec trubky a tvarovky. Při spojování se nesmí zapomenout na čistotu a použití maziva. Pro správný odhad délky přesunutí je vhodné poznačit si fixem polohu přesuvky na trubce.

•

5.2.3. Mechanickou sedlovou odbočkou (kolmé napojení) Lze použít u hladkých i korugovaných trubek. Mechanická odbočka se dodává ve dvou provedeních - pro hladké trubky a pro korugované trubky (Pragma+ID 10). Odbočky pro různé systémy nelze zaměnit !!! Postup napojení: • • •

•

•

• •

Lepit lze pouze na hladké PVC trubky! U deformované trubky hrozí nedokonalý styk lepených ploch - zkontrolujte před lepením a případně upravte! V trubce se v místě plánovaného odbočení vyřeže otvor vhodné velikosti a tvaru, jeho hrany se zbaví otřepů (uvnitř trubky opatrná kontrola hmatem). Dosedací plocha trubky, případně i tvarovky se důkladně očistí, nakonec např. pomocí čisticí kapaliny nebo izopropylalkoholu. Lepený povrch trubky i tvarovky se natře lepidlem pro neměkčené PVC, nalepovací odbočka se během otevřeného času lepidla (do 60 s) nasadí na trubku a fixuje vhodným třmenem, SK páskou, drátem apod.

Do doby naprostého zaschnutí lepidla nesmí být spoj namáhán na tah nebo smyk (podle venkovní teploty a druhu lepidla cca 20 až 30 hodin). Před zasypáním potrubí se spoj vhodně fixuje pro snížení mechanického namáhání. Lepení nedoporučujeme provádět při teplotách pod +10 °C a za vlhka.

Vyvrtat otvor korunovým vrtákem příslušného průměru Odstranit otřepy z řezu (při montáži dbejte na dokonalou čistotu kontaktních míst odbočky a otvoru) Nasadit mechanickou odbočku a dobře ji zajistit utažením matice za pomoci speciálního klíče, odbočku pro korugované trubky dotáhnout, až je nad maticí vidět jeden závit. Po namazání hrdla i těsnění mazadlem připojit do hrdla odbočky namazaný dřík hladké trubky (obr. 39).

Obr. 39

22

Technický manuál

5.3. Vstupy do objektů a šachet Průchod potrubí pod základy budov a podobně vyžaduje minimální krytí 15 cm nad trubkou. Dle vyhl. 268/2008 Sb. musí být všechny prostupy vedení technického vybavení do staveb nebo jejich částí, umístěné pod úrovní terénu, plynotěsné. Těsný prostup základem nebo stěnou šachty lze realizovat např. použitím pískovaného hrdla KGAMS (hladký kanál), šachtové zděře nebo jiného vhodného produktu. Kvůli rozdílné roztažnosti plastů a betonu není vhodné pouhé zabetonování běžného hrdla nebo jiné tvarovky s hladkým povrchem (hladký kanál) resp. jiného vhodného produktu (bez koncového dorazu). Spolehlivé není ani vyplnění prostupu maltou či betonem. Existuje však řada řešení s pomocí expanzních prvků. Vliv nestejného sedání potrubí a základů, případně betonové šachty a potrubí se eliminuje použitím krátkých kusů trubek (odřezky 0,5 až 1 m), zaústěných do průchodky. Spoj blízko průchodu se při sedání chová jako kloub, který zabrání nadměrnému namáhání trubek (obr. 40). V průchodu přes základy nesmí být umístěn spoj!

5.4. Vstup shora do ležatého potrubí V praxi je někdy potřeba zaústit připojovací potrubí do níže ležícího průběžného kanálu shora, s pomocí 45° odbočky (např. KGEA/45) a kolena 45°. Pak je nutno odklonit odbočku asi o 30° od roviny kolmé na směr potrubí; což umožní hutnění zeminy pod odbočujícím hrdlem (viz obr. 41). Použije-li se mechanická odbočka KGEAM, doporučuje se její montáž také v odkloněné poloze.

Obr. 40

SPRÁVNĚ Půdorys

ŠPATNĚ Půdorys

tok splašků

tok splašků

tvarovka (odbočka)

Pohled zepředu

Pohled zboku

5.5. Přechod svislého odpadu do kanalizace Pro přechod ze svislé větve na ležatou se doporučuje použití např. dvou či více kolen, přitom je dle ČSN 75 6760 průměr potrubí nutno o dimenzi zvětšit. (obr. 42a). Při použití „zklidňovacího kusu“ v délce asi 25 cm se průměr potrubí nemění. Tento způsob je doporučen u vyšších budov. Přechodovou kombinaci tvarovek je vhodné staticky dobře zajistit (např. podkladní betonovou deskou opatřenou ložem z vhodné zeminy, pečlivě hutněným obsypem apod.).

přibližně 30°

pod odbočením nelze hutnit

zemní tlak

tok splašků nebezpečí vzniku praskliny

nutné dobré hutnění pod tvarovkou

Obr. 41 odpadní potrubí

kanalizační potrubí

a)

b) Obr. 42

23

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

5.6. Kanalizační trubky s hladkými dříky - kombinace s jinými trubními systémy Kombinace plastových trubek s trubkami jiných systémů a materiálů je často potřebná při opravách nebo rozšiřování stávající kanalizace. •

•

Pro vzájemné spojení všech hladkých gravitačních systémů (PVC SN 4, SN 8, PP Master, PVC Quantum a hladkých systémů ostatních výrobců z PVC a PP /PE/) nejsou potřebné žádné speciální přechodové tvarovky, neboť jejich dříky i hrdla jsou kompatibilní. Kombinace s trubkami PRAGMA+ID 10: postup je uveden v katalogu PRAGMA+ID.

•

Pro přechod na litinu nebo kameninu a naopak jsou k dispozici přechodové tvarovky (montáž viz níže).

Montážní postupy přechodových tvarovek na jiné trubní materiály se poněkud liší podle použitého systému a druhu tvarovek.

5.7. Montáž šachet Montáž šachet je popsána v samostatném prospektu, který je k dispozici v tištěné formě nebo na www.pipelife.cz.

Přechody hladkého potrubí na kameninu a litinu a) kombinace s kameninou Objednací číslo

Popis

KGUSM + KGRR...

Přechod na kameninové hrdlo (přechod PVC - kamenina) těsnicí kroužek nutno objednat!

KGUS...

Přechod na kameninovou trubku bez hrdla (včetně těsnicího kroužku) (přechod kamenina - PVC)

KGRR...

Náhradní těsnicí kroužek pro KGUSM... a KGUS

Obrázek PVC

kamenina

Postup kamenina

PVC

Těsnicí kroužek natáhnout na začátek KGUSM a bez mazadla nasadit do kameniny Těsnicí kroužek natáhnout na konec kameninové trubky a KGUS nasunout bez mazadla

b) kombinace s litinou Objednací číslo

Popis

KGUG...

Přechod na konec litinové trubky bez hrdla (přechod litina - PVC) těsnění KAME nutno objednat zvlášť

Obrázek litina

PVC

KAME...

24

Dvojité těsnění pro přechod do hrdla litinové trubky (přechod PVC - litina)

Postup PVC

kamenina

Nejdříve nasadit na konec litinové trubky kroužek a poté těsnění ve tvaru kloboučku. Pak vsunout do hrdla KGUG potřeného mazadlem

Na PVC trubce nedělat úkos. Na PVC nasadit nejdříve kroužek, pak těsnění ve tvaru kloboučku. Potom vsunout do hrdla litinové trubky, potřené mazadlem

Technický manuál

6. Armatury proti zpětnému vzdutí (zpětné klapky) Podle § 33 vyhl. 268/2009 Sb. musí být stavby v záplavovém území, nebo které je nutno chránit před vzdutím v kanalizaci, opatřeny uzávěrem nebo vybaveny zařízením proti zpětnému vzdutí. K tomu slouží tzv. zpětné klapky. Mohou sloužit také jako ochrana proti vnikání hlodavců do potrubí nebo jako čisticí kus. Pipelife dodává plastové armatury do DN 630, v provedení s jednoduchou plastovou nebo s nerezovou klapkou, dle potřeby (např. pro šedé vody) je možno řadit dvě armatury za sebou. Do DN 300 včetně jsou armatury opatřeny aretační páčkou, která blokuje klapku v poloze zavřeno (nelze ji použít k regulaci průtoku!).

2 x 30° nebo 2x 45° min. 0,7 ID

Pro navrhování platí mimo jiné ČSN 75 6760 b. 8 a ČSN EN 12 056 -4 . Zpětné klapky se umísťují do šachtičky ve sklepě nebo mimo objekt, šachta má umožnit volný přístup pro kontrolu, čištění nebo aretaci. Montují se tak, aby klapka byla ve svislé poloze, nejvyšší dovolený spád je proto 2%. Na přívodním potrubí má být před armaturou provedeno převýšení rovné nejméně 70% světlosti potrubí. Lze použít např. dvě kolena 30°nebo 45° (obr. 44). Při použití se aretační páčka polohy „zavřeno“ nesmí ponechat v poloze mezi krajními stavy.

Obr. 43 zpětná klapka směr průtoku ID

Obr. 44

Potrubí z vyšších pater budovy se připojí až za klapku po směru toku splašků, aby po uzavření klapky nemohly splašky z vyšších pater zaplavit klapkou ochráněné prostory (obr. 45). Funkčnost každé zpětné armatury je nutno kontrolovat minimálně 2x za rok.

Instalace zpětné klapky a odpadů: - situace: Vzdutá hladina podzemní vody, klapka správně funguje (je uzavřena).

ŠPATNĚ

SPRÁVNĚ

úroveň vzduté vody

úroveň vzduté vody

Obr. 45

25

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

7. Kontroly, zkouška vodotěsnosti Před uvedením úseků kanalizace do provozu se provádí kontroly provedení dle ČSN EN 1610 (+ kontroly zaměření ČSN 73 0212-4 aj). Součástí kontrol je zkouška vodotěsnosti. Provádí se podle vodou (metoda „W“) nebo vzduchem (metoda „L“) podle ČSN 75 6909 (vyd. 2004) a ČSN EN 1610. Po zásypu rýhy a odstranění pažení se provede vnitřní kontrola a následně uzavřou veškeré otvory. Uzavírací prvky (uzavírací balóny, zátky) se musí jistit proti vytlačení. Potrubí je třeba zajistit proti vlivu sil působících při zkoušce a v nejvyšším bodě opatřit odvzdušňovacím prvkem. Před zkouškou metodou „W“ se potrubí naplní vodou tak, aby mohl uniknout vzduch. Po naplnění se nechá vodní náplň ustálit po dobu dvou hodin a po uplynutí této doby se provede zkouška vodotěsnosti.

Při zkoušce je nutno zabránit vlivu případných změn teploty, neboť by mohly ovlivnit přesnost měření! Ve svažitém terénu, kde lze předpokládat výšku vodního sloupce přes 5 m, musí projektant předepsat vyšší zkušební tlak. Zkouška tlakem vzduchu bývá zdánlivě jednodušší, v případě nevyhovujících hodnot je směrodatná zkouška vodou. Vzhledem k velké stlačitelnosti vzduchu je nutno vzít v úvahu nebezpečí poranění osob, hrozící při uvolnění zátek a jiných tlakově exponovaných dílů, pro šachty je vhodnější zkouška metodou „W“. O provedení zkoušky se sepisuje protokol.

8. Tlakové čištění trubek Přilnavost nečistot a inkrustací k hladkému povrchu plastů je bez ohledu na dobu působení velmi malá. Naopak na stěně trubek z kameniny a betonu nečistoty mohou ulpět tak pevně, že potřebný tlak vody trouby poškozuje. Plastová potrubí někdy nevyžadují žádné čištění, jinak mohou být intervaly potřebného čištění dlouhé a samotné čištění spočívá spíše v odplavení usazenin. Nejlepších výsledků lze dosáhnout použitím spíše nižších tlaků a většího průtoku vody, neboť je tak zaručeno čištění celého průřezu trubky a dosaženo větší účinnosti čištění. Doporučený čisticí tlak pro plasty je cca 60 barů. Trubky lze bez problémů čistit tlakem 80 - 120 barů, vysokozátěžové systémy i vyšším. Doporučená rychlost pohybu trysky je 6 - 12 m /min.

Související normy: ČSN EN 14 654-1 Řízení a kontrola postupů čištění ve stokách a kanalizačních přípojkách. Část 1: Čištění stok (platná pro všechny druhy potrubí) CEN/TR 14 920 (ČSN 75 6306) Odolnost proti vysokotlakému proplachování - Zkouška pohyblivou tryskou ČSN EN 13 476 -1 Plastové potrubní systémy pro beztlakové kanalizační přípojky a stokové sítě uložené v zemi – Potrubní systémy se strukturovanou stěnou z PVC-U, PP a PE, část 1: Obecné požadavky a charakteristiky zkoušení

běžně do 70 bar, MAX 120 bar

Někdy je jako přednost udávána zdánlivě vysoká „odolnost trubek při 340 barech“. Tento údaj je zavádějící, protože eventuální poškození potrubí závisí nejen na tlaku, ale především na energii dopadající vody (tu lze změřit daleko přesněji než tlak). Norma DIN, která 340 bar připouštěla, byla z tohoto důvodu zrušena. Údaj je však často zneužíván, proto norma ČSN EN 13 476-1 udává, že při trysce 1 mm a 340 barech má vodní paprsek 5x menší energii dopadu než při normované zkoušce s tryskou 2,8 mm při 120 barech. Obr. 46

26

Technický manuál

9. Tlaková a podtlaková kanalizace Pro kanalizaci tlakovou a podtlakovou jsou používány trubky o příslušné tlakové odolnosti, spojované hrdlovými spoji, svařováním nebo mechanickými spojkami. Platí pro ně řada údajů přechozích odstavců, některými požadavky se však liší od trubek kanalizace gravitační. Podrobnosti najdete v prospektech Tlakové potrubí PE100 a PE100 RC a Tlakové potrubí z PVC.

Dovolený tlak a podtlak

Obr. 46

10. Chemická odolnost Data v následujících tabulkách vycházejí z norem. Jsou stanovena v laboratorních podmínkách a mohou se od praxe lišit. Je nutno například počítat s možnou synergií v případě směsí a se zvýšeným nebezpečím při vysokém mechanickém namáhání (koroze za napětí)

Vysvětlivky zkratek:

Značení koncentrace:

+ Odolný - za běžných podmínek (tlak, teplota) materiál není nebo je jen zanedbatelně napadán médiem

kaž. jakákoli koncentrace konc. koncentrovaný roztok níz. nízká koncentrace obv. obvyklá koncentrace zř. zředěný roztok vod. vodný roztok nasyc. za studena nasycený roztok

o Podmíněně odolný - médium napadá materiál a vede k jeho botnání. Životnost je podstatně zkrácena. Důležité je většinou přihlédnutí ke koncentraci média a dalším provozním podmínkám. – Není odolný - materiál je pro médium nepoužitelný, resp. je použitelný za zvláštních podmínek Bez označení - nezkoušeno

10.1. Chemická odolnost neměkčeného polyvinylchloridu (PVC-U) Sloučenina aceton aceton vodný alkoholické nápoje allylalkohol alkoholy mastné (vyšší) amoniak kapal. amoniaková voda benzen benzin benzin-benzen směs benzoan sodný vod. roztok bělící louh 12,5 % akt. chloru bromová voda butandiol butanol butylacetát celulóza vod. cyklohexanol cyklohexanol

konc. % 100 stopy běžná 96 100 100 nasyc. 100 100 80/20 do 10 nasyc. do 10 do 100 100 nasyc. 100 100

teplota 20°C + o + o + + + + o + + + -

40°C

60°C

+ o + + + +

o + -

o +

o

-

o -

+

o

Sloučenina

konc. %

dusičnan amonný vod. roztok dusičnan draselný vod. roztok dusičnan vápenatý vod. roztok dvojchroman draselný vod. roztok etylacetát etylalkohol (zákvas) etylalkohol a kys. octová (kvasná směs) etylalkohol denat. ( 2 % toluenu) etylalkohol vod. roztok etylenchlorid etyléther fenolové vody fenolové vody fluorid amonný vod. roztok formaldehyd vod. roztok fruktóza (hroznový cukr) vod. roztok glycerin vod. glykokol vod. glykol vod.

zř. nasyc. 50 40 100 provozní provozní 96 96 100 100 1 do 90 do 20 zř. nasyc. každá 10 běžná

teplota 20°C

40°C

60°C

+ + + + + + + + + o + + + + + +

+ + +

o + +

+ o o +

o

o

o o o + + +

+ + + + +

o o

27

INFRA

Sloučenina chloramin vod. roztok chlorečnan sodný vod. roztok chlorid amonný vod. roztok chlorid draselný vod. roztok chlorid draselný vod. roztok chlorid hlinitý vod. roztok chlorid hlinitý vod. roztok chlorid hořečnatý vod. roztok chlorid hořečnatý vod. roztok chlorid sodný viz sůl jedlá chlorid vápenatý vod. roztok chlorid vápenatý vod. roztok chlorid železitý vod. roztok chlorid železitý vod. roztok chloristan draselný vod. roztok chlornan sodný vod. roztok chlorová voda chroman draselný vod. roztok kresol vod. kys. benzoová kys. boritá vod. roztok kys. bromovodíková vod. roztok kys. chloristá vod. roztok kys. chloristá vod. roztok kys. chlorná vod. roztok kys. chromová vod. kys. citronová vod. roztok kys. citronová vod. roztok kys. dusičná kys. dusičná kys. fosforečná kys. fosforečná kys. křemičitá vod. roztok kys. mravenčí vod. roztok kys. sírová vod. roztok kys. sírová vod. roztok kys. sírová vod. roztok kys. solná vod. roztok kys. šťavelová vod. roztok kys. šťavelová vod. roztok kys. vinná vod. roztok kys. vinná vod. roztok louh draselný vod. roztok louh draselný vod. roztok louh sodný roztok lučavka královská manganistan draselný vod. manganistan draselný vod.

kanalizační SYSTÉMY

konc. %

teplota 20°C

40°C

60°C

zř. do 10 zř. zř. nasyc. zř. nasyc. zř. nasyc.

+ + + + + + + + +

+

o o + o + o +

zř. nasyc do 10 nasyc. 1 zř. nasyc. 40 do 90 každá nasyc. do 10 do 10 nasyc. do 20 do 50 35 do 10 30 98 do 32 do 30 37 100 1 do 40 40 - 80 96 100 zř. nasyc. do 10

+ + + + + + o + o + + + + + + + + + +

+ + + + +

o + + o

o + o + + + + + + + + + +

+

+ + + o + + o + + + + + + + +

+ + + o + + o + + + + + + + +

+ +

+ +

do 40 50 - 60 do 40 6

+ + + + + +

+ o + o o o + o o o + o o + o o o o + + o + o + o

Sloučenina mastné kyseliny obecně metanol vod. metanol metylchlorid metylénchlorid minerální oleje mléko moč močovina vod. roztok octan olovnatý vod. roztok octan olovnatý vod. roztok oleje a tuky ovocné šťávy oxid uhličitý suchý oxid uhličitý vlhký ozon parafinické alkoholy peroxid vodíku vod. roztok persíran draselný pivo propan plynný propan kapalný sirovodík suchý sirovodík vod. roztok síran amonný vod. roztok síran amonný vod. roztok síran hořečnatý vod. roztok síran hořečnatý vod. roztok síran měďnatý vod. roztok síran měďnatý vod. roztok síran sodný vod. roztok síran sodný vod. roztok síran zinečnatý vod. roztok síran zinečnatý vod. roztok směs kyselin (dusičná/sírová/voda) soda, vod. roztok soda, vod. roztok sůl jedlá vod. roztok sůl jedlá vod. roztok škrob vod. roztok tetrachlormetan tech. toluen trichloretylén uhličitan draselný vod. (viz potaš) uhličitan sodný vinylacetát voda včetně mořské vyšší mastné alkoholy xylén

konc. % do 18 32 100 32 100 100 provoz ní do 10 konc. nasyc. 50 100 10 100 do 20 zř.

100 100 nasyc. nasyc. zř. nasyc. zř. nasyc. zř. nasyc. zř. nasyc. zř. 50/50/0 nasyc. zř. nasyc. zř. běžná 100 100 100 nasyc. 100 100 100

teplota 20°C

40°C

+

+

+

+

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + +

+ + + + + + + + + + +

60°C + + o o + + o o + + o

+ + + +

+

+

+

+ + + + + + + + + + + + + + + + o -

+ + + + + + + + + + + + + + + + -

o + o + o + o + o + o + o + o +

+ + + -

+

o +

o +

+ +

10.2. Chemická odolnost těsnicích kroužků SBR (styren-butadienový kaučuk) = materiál pro kroužky standardní NBR (akrylonitrilový kaučuk) = materiál pro kroužky olejivzdorné Pokud není stanoveno jinak, jsou odolnosti tabelovány pro pokojovou teplotu. Použité zkratky: A - velmi odolný D - není odolný B - odolný - - nebylo odzkoušeno C - podmíněně odolný Medium

SBR

NBR

Acetaldehyd Aceton Acetanhydrid Amoniak plynný, horký Amoniaková voda Amylacetát Amylalkohol

C B/C C B C A

D D D C B D B

28

Medium Anilin Benzaldehyd Benzén Benzin olovnatý Benzin-Benzén-Ethanol 50/30/20 Benzin-Benzén 50/50 Borax, vod. roztok

SBR

NBR

C C D D D D A

D D D A D D A

Technický manuál

Medium

SBR

NBR

Medium

SBR

NBR

Butan plynný Butanol Butylacetát Buten kapalný Cyklohexan Cyklohexanol Cyklohexanon Dibutylether Difutylfalát Dietylamin Dietylenglykol Dietylether Dimetylether Dimetylformamid DMFA Dioktylftalát Dusičnan amonný, vod. roztok Dusičnan draselný, vod. roztok Dusičnan sodný Dusičnan sodný, vod. roztok Estery kys. akrylové Etanol, Etylalkohol 20 °C Etanol, Etylalkohol 50 °C Etanolamin Etylacetát Etylbenzén Etylchlorid Etylendiamin, 1,2-Diaminoetan Etylendiamin Etylenglykol, 1,2-Etandiol Etylenchlorid, 1,2-Dichloretan Fenol Fluorid amonný, vod. roztok Formaldehyd Fosforečnan sodný, vod. roztok Fosforečnan amonný, vod. roztok Glukóza Glycerin Glykol Heptan Hexan Hydroxid draselný Hydroxid draselný, konc. Hydroxid draselný 50 % Hydroxid sodný Hydroxid vápenatý, vod. roztok Chloralhydrát, vod. roztok Chloramin, vod. roztok Chlorid amonný, vod. roztok Chlorid draselný, vod. roztok Chlorid hořečnatý, vod. roztok Chlorid sodný, vod. roztok Chlorid vápenatý, vod. rozrok Chlorid zinečnatý, vod. roztok Chlorid železitý, vod. roztok Chlorové vápno Chlorovodík plynný Chroman draselný, vod. roztok Izobutylalkohol Izopropanol Izopropylether Karbolineum Kostní olej Kys. citronová Kys. dusičná 30 % 80 °C Kys. dýmavá 60 °C Kys. fluorovodíková do 65 % horká Kys. fluorovodíková nad 65 % horká Kys. fluorovodíková do 65 % studená Kys. fluorovodíková nad 65 % studená Kys. fosforečná koncentrovaná, horká Kys. fosforečná studená, pod 45 % Kys. chromová Kys. karbolová Kys. mléčná horká Kys. mravenčí

D A D D D C D D D B D D A A A A A A A A B B/C D D D B B A D D A A A A A A B D D A A A A A D A A A A A A B B D D B A A D D D B D D C C B B/C D A D D B A

B A D B B B D D D B A A B B A B A B A D B C C D D B/C B B A D D A A A A A A B A A B B A B A D A A A B

Kys. olejová Kys. sírová 10 % 60 °C Kys. sírová 25 % 60 °C Kys. sírová nad 50 % 60 °C Kys. sírová dýmavá Kys. solná 10 % 80 °C Kys. solná 30 % Kys. solná 37 % Kys. vinná Kys. uhličitá Lanolin Lněný olej Letecký benzin Mastné alkoholy Mazací oleje Metan Metanol, Metylalkohol Metylenchlorid Metyletylketon, MEK Minerální oleje Mléko Močovina, vod. roztok Motorové oleje Nafta Naftalén Ocet 3,5 - 5 % Ocet 10%/50 °C Ocet 75%/50 °C Olej Nr. 1 dle ASTM Olej Nr. 2 dle ASTM Olej Nr. 3 dle ASTM Oleum Olivový olej Oxid siřičitý Palivo Nr. 1 dle ASTM (izooktan) Palivo Nr. 2 dle ASTM (izooktan/toluen) Palivo Nr. 3 dle ASTM (toluen/izooktan) Parafin Parafinový olej Perchloretylén 50 °C Petroleter Petrolej Pivo Propan Propanol-1, Propylalkohol 50 °C Propylalkohol 50 °C, Propanol-1 Propylenglykol Převodový olej Ricinový olej Rostlinné tuky Síran amonný, vod. roztok Síran sodný, vod. roztok Síran železnatý, vod. roztok Sirovodík suchý Sirovodík suchý 80 °C Sirovodík vodný roztok Sirovodík vodný 80 °C Strojní minerální olej Terpentinový olej Tetrachloretylén Tetrahydrofuran Toluen 20 °C Topný olej Trafooleje Trichlormetan, Chloroform Uhličitan draselný, vod. roztok Uhličitan sodný, vod. roztok Uhličitan amonný, vod. roztok Vápenné mléko Vazelína Vinylacetát Xylény Zemní plyn Živočišné tuky

D B B D A A B/C B/C A A D D D A D C B D D A A D D D B D D D D D D D D D D D D D D D D A D B B A D C A A B C C C C D D D D D D D D A A A B D D D -

B B B D A A B/C B/C A A A A A A A A B/C D D A A A A A C B D D A A A/B D A D A C D A A D A A A A B B B A A A A A B C C C C A B D D D A B D A B A C A D D B A

A B B D D B B B B/C B A B D D D D C B/C D B D D D B

29

INFRA

kanalizační SYSTÉMY

10.3. Chemická odolnost polypropylénu Sloučenina aceton amoniak plynný amoniak vodný roz. amylalkohol čistý anhydrid kys. octové anilin asfalt benzaldehyd benzen benziny borax vod. bromová voda butan kapalný butylacetát cyklohexan cyklohexanol cyklohexanon dibutylfalát dietyleter dvojchroman draselný vod. roztok 1,4-dioxan dusičnan amonný vod. roztok dusičnan draselný vod. roztok dusičnan sodný vod. roztok glykokol vod. glykol glykol vod. glykol vod. hexan hydroxid draselný hydroxid draselný hydroxid draselný hydroxid sodný chlorbenzol chlorečnan sodný vod. chlorid amonný vod. chlorid draselný vod. chlorid sodný chlorid vápenatý vod. chlornan draselný vod. chlornan sodný vod. chloroform chlorová voda chlorové vápno chlorovodík plynný chromové činící lázně chromsírová směs isooktan isopropylalkohol kresol kresol vod. kyselina benzoová dusičnan vápenatý vod. roztok etylacetát etylalkohol vod. roztok etylalkohol vod. roztok etylbenzen fridex fosforečnan amonný vod. fosforečnan sodný vod. glycerin glycerin vod. kyselina benzoová vod. kyselina boritá kyselina boritá vodná kyselina citronová vod. kyselina dusičná kyselina dusičná kyselina dusičná kyselina fluorovodíková kyselina fosforečná kyselina fosforečná

30

konc. % 100 100 konc. 100 100 100 100 nasyc. nasyc. 100 100 100 100

nasyc. 100 kaž. nasyc. nasyc. zřeď. 100 vys. zřeď. 100 50 25 10 100 100 5 každá nasyc. nasyc. nasyc. nasyc. 25 100 nasyc. vys. 100 100 100 nasyc. 100 nasyc. 100 96 50 100 každá nasyc. 100 vys. nasyc. 100 nasyc. nasyc. 50 25 10 40 nasyc. 50

teplota 20°C

60°C

+ + + + + + + + o + + + + + -+ + + o + + + + + + + + + o + + + +

o + + +

+ + + + + + + + o o + + + + + + + + o + + o + + + + + + + + + o + + + + +

100°C

o o o + o + o + o + + + + + +

+ +

+ + + + + + + + + + + + + o + o o + + o + + + + + + + + + + + + + o +

+ + + +

+

+ + + +

Sloučenina kyselina chlorovodíková kyselina chlorsulfonová kyselina mravenčí kyselina mravenčí kyselina mravenčí kyselina octová ledová kyselina octová vod. kyselina octová vod. kyselina sírová kyselina sírová kyselina sírová kyselina sírová kyselina stearová kyselina šťavelová vod. kyselina vinná vod. lanolin manganistan draselný vod. mléčné výrobky metanol metanol vod. metyletylketon minerální oleje (bez aromátů) močovina vod. motorová nafta motorové oleje n-butanol ocet obv. octan amonný vod. olej do dvoutaktních motorů olej olivový olej rostlinný olej sojový olej transformátorový oleum parafin parafinový olej peroxid vodíku vod. peroxid vodíku vod. peroxid vodíku vod. peroxid vodíku vod. petroléter pivo propan kapalný pyridin rybí tuk sádlo vepřové silikonový olej síran amonný vod. síran draselný vod. síran sodný vod. sirovodík siřičitan sodný vod. solanka škrob - roztok terpentýn tetrahydrofuran tetrachlormetan thiosíran sodný vod. trikresylfosfát toluen topné oleje trichloretylén uhličitan amonný vod. uhličitan draselný (potaš) uhličitan sodný (soda) uhličitan sodný (soda) vazelína lék. víno voda voda mořská vodní sklo xylen

konc. % nasyc. 100 90 50 10 100 50 10 96 50 25 10 100 nasyc. nasyc. nasyc. 100 50 100 nasyc. 100 obv. každá

každá 100 100 90 30 10 3 100 100 100

každá nasyc. nasyc. zřeď. nasyc. každá 100 100 nasyc. 100 100 každá nasyc. nasyc. 10 100 100

teplota 20°C

60°C

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + o + + + + + +

+ -

+ + + + + + + + + + + + + + + + + o o o + + o + o + + + + + + + + + o

+ + o + + o + + + + + o + + + o o + o o + + + o + o o o + o

100°C

+ +

+ +

o

+

-

o + + o + o + o + + + + + + + + o + + + + o + + + + -

o + + + +

+ + + +

Technický manuál

Naše technické poradenství se zakládá na normách, výpočtech a dosavadních poznatcích. Nemáme možnost ovlivnit podmínky použití či pokládky námi nabízených výrobků. Uvedené údaje mají pouze doporučující charakter. Záruky se vztahují na kvalitativní parametry našich výrobků. V případě škody se naše ručení vztahuje na hodnotu námi dodaného zboží. Vyhrazujeme si právo dodávky zboží odlišného od zobrazení uvedeného v katalogu. V objednávkách prosím používejte naše objednací čísla. Prospekty jsou neustále aktualizovány, aktuální verzi dokumentu naleznete na www.pipelife.cz. Vydání 9/2015

31

Pipelife Czech s.r.o.

Pipelife Slovakia s.r.o.

Kučovaniny 1778 765 02 Otrokovice tel.: +420 577 111 213 fax: +420 577 111 227

Kuzmányho 13 921 01 Piešťany tel./fax: +421 337 627 173

www.pipelife.cz

www.pipelife.sk