MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky
Informovaný člověk – efektivní pomocník pro osoby se zrakovým postiţením
Diplomová práce
Brno 2012
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
PhDr. Petra Röderová, Ph.D.
Bc. Věra Baranová
Ráda bych poděkovala PhDr. Petře Röderové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, za cenné rady a za její vstřícné a laskavé chování. Můj nemalý dík patří i všem respondentům, kteří ochotně vyplnili dotazník a tím umoţnili, aby tato práce mohla vzniknout. V neposlední řadě si zaslouţí poděkování všichni Ti, kteří mě po celou dobu studia podporovali.
„Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ V Brně 2012
Podpis: .............................. Věra Baranová
OBSAH
ÚVOD …...………………………………………….........……………….….........
6
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ……….....………...…...……….……..….....
8
1.1 Osoba se zrakovým postiţením .......................................................
8
1.2 Klasifikace zrakových vad …….....................................................… 10 1.3 Vliv zrakového postiţení na osobnost .…………………........…….... 13 1.4 Kvalita ţivota osob se zrakovým postiţením ….....……....….........… 17 2 OBLASTI MOŢNÝCH OBTÍŢÍ U JEDINCŮ S TĚŢKÝM ZRAKOVÝM POSTIŢENÍM ..................................................................................…..... 20 2.1 Mýty, omyly, obavy, předsudky …....................……......................... 20 2.2 Prostorová orientace a samostatný pohyb …....……………............
23
2.3 Sebeobsluha a samostatnost ..........................………………..........
27
2.4 Komunikace ………............................……………………….............
31
3 MOŢNOSTI A ZPŮSOBY POSKYTOVÁNÍ POMOCI LIDEM S TĚŢKÝM ZRAKOVÝM POSTIŢENÍM .....................................................................
34
3.1 Kontakt s osobou s těţkým zrakovým postiţením ........................... 34 3.2 Hlavní zásady poskytování pomoci .................….....…........……..… 37 3.3 Nejčastější chyby při poskytování pomoci .......……………...........… 43 3.4 Pomáhající organizace ….............…………………………….........… 46 4 EMPIRICKÁ ČÁST ..................................................................................
49
4.1 Cíle, otázky, hypotézy a metodologie výzkumného šetření ............
49
4.2 Charakteristika výzkumného souboru …...........………................…
52
4.3 Analýza a interpretace získaných dat …..............……………......…
53
4.4 Ověření hypotéz, závěry šetření a doporučení pro praxi ….........…
83
ZÁVĚR ……………………………………………………..…………………......
90
SHRNUTÍ ……………………………..........................…...………………..…..
91
SUMMARY ……........................…….……………………………………..……
92
LITERATURA A PRAMENY …………......……..……………………………...
93
SEZNAM ZKRATEK …………...…………………………………………....…. 100 SEZNAM TABULEK ….......…………………………………………..….…….
101
SEZNAM GRAFŮ ......................................................................................
102
SEZNAM PŘÍLOH ……………………………………………………..……….
103
PŘÍLOHY
ÚVOD
„Nevíš, jak těžké je břemeno, které neneseš.“ W. Goldwin Zrak je jedním z pěti základních smyslů člověka a obecně je povaţován za nejcennější smysl, jelikoţ pomocí něho získáváme v průměru 70 – 90 % informací. Zachycuje a interpretuje světelné podněty – elektromagnetické vlny v rozmezí 400 – 750 nm vlnové délky a umoţňuje nám vidět a orientovat se ve světě a prostředí (Trojan, S. a kol., 1992). Z výše uvedeného lze usoudit, ţe má-li někdo těţký zrakový deficit, přináší mu to závaţná omezení v ţivotě. Znamená to, ţe musí dělat určité věci jinými způsoby a mnohdy se neobejde bez
naší
pomoci.
V České
republice
ţije
v současné
době
přibliţně
60 000 – 100 000 osob se zrakovým postiţením, z toho nevidomých je cca 6 000 – 10 000 (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Velká většina z nich se běţně pohybuje ve světě „vidících“. Kaţdý z nás tedy můţe s člověkem s tímto postiţením přijít do styku a měl by mu umět efektivně pomoci - nabídnout pomoc ve vhodnou chvíli, vhodným způsobem, bez zbytečných emocí a nedorozumění. Abychom tak mohli učinit, neobejdeme se bez patřičných znalostí dané problematiky a dodrţování běţných konvencí společenského chování. V opačném případě by se mohlo stát, ţe i dobře míněnou pomocí způsobíme jedinci se zrakovým postiţením spíše nesnáze. Úvodní citát a výše zmíněné skutečnosti se staly podnětem pro napsání této práce. Není pochyb o tom, ţe vidící lidé si jen těţko dokáţí představit, jaké je to ve skutečnosti nevidět. Dokáţí i přesto ochotně a efektivně pomoci? Uvědomují si, ţe je daleko příjemnější pomoc nabízet neţ ji potřebovat? Diplomovou práci jsem pojmenovala „Informovaný člověk – efektivní pomocník pro osoby se zrakovým postiţením“. Jejím cílem je zmapovat míru informovanosti laické veřejnosti, zdravotnických pracovníků a pedagogických pracovníků
v problematice
zrakového
postiţení
a
ochotu
respondentů
příslušných skupin poskytnout pomoc lidem s takovým postiţením. Příslušné skupiny respondentů byly stanoveny záměrně, aby bylo moţné srovnat míru 6
informovanosti a ochoty poskytnout pomoc mezi respondenty, u kterých se předpokládá, ţe se v rámci své profese setkávají s lidmi se zrakovým postiţením (zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci) a mezi respondenty, u kterých je méně pravděpodobné, ţe s těmito lidmi přichází do styku (laická veřejnost). Práce se skládá ze čtyř kapitol. V první kapitole nalezneme základní teoretická východiska. Pozornost je věnována charakteristice osob se zrakovým postiţením, klasifikaci zrakových vad, vlivu zrakového postiţení na osobnost a kvalitě ţivota jedinců s tímto postiţením. V druhé kapitole jsou popsány moţné obtíţe, jaké mívají osoby s těţkým zrakovým postiţením v oblastech prostorové orientace a samostatného pohybu, sebeobsluhy a samostatnosti, komunikace. Obsahem jsou i mýty, omyly, obavy a předsudky, které jim rozhodně neulehčují situaci. Třetí kapitola poukazuje na moţnosti a způsoby poskytování pomoci. Zaměřuje se na kontakt s osobou s těţkým zrakovým postiţením,
hlavní
zásady
poskytování
pomoci,
nejčastější
chyby
při poskytování pomoci a na pomáhající organizace. Základem čtvrté kapitoly – empirické – je výzkumné šetření, které se snaţí zmapovat míru informovanosti laické veřejnosti, zdravotnických a pedagogických pracovníků a také to, zda jsou tito respondenti ochotni pomoci. Nalezneme zde cíle, otázky, hypotézy
a
metodologii,
charakteristiku
výzkumného
souboru,
analýzu
a interpretaci získaných dat, ověření hypotéz, závěry šetření a doporučení pro praxi. Ke zpracování diplomové práce jsem v prvních třech kapitolách pouţila techniky obsahové analýzy. Informace jsem čerpala z české odborné literatury a internetových zdrojů. V poslední kapitole, která má charakter kvantitativně orientovaného výzkumu, byla potřebná dala získána prostřednictvím techniky dotazníku a dále analyzována a interpretována.
7
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA
1.1 Osoba se zrakovým postiţením Definovat jedince se zrakovým postiţením není jednoduché. Kaţdý člověk, stejně jako kaţdé postiţení, má svá specifika. Schindler, R., Pešák, M. ([online], cit. 3. dubna 2011) hovoří o tom, ţe kaţdý člověk je bytost individuální a neopakovatelná. Lze ji charakterizovat na základě velkého mnoţství hledisek. Potíţe se zrakem jsou jen jedním ukazatelem celkem objektivně změřitelným v ordinaci oftalmologa. Ovšem jak na tuto obtíţnou ţivotní situaci jedinec zareaguje, jak se s ní vypořádá, do jaké míry bude schopen zvládat určité činnosti a jaké jsou hranice jeho moţností závisí na mnoha okolnostech, například
na
jeho
schopnostech,
vlastnostech,
vlohách,
předchozích
zkušenostech apod., ale také na přístupu lidí z okolí. Nelze tedy obecně charakterizovat. Ve slovním spojení „člověk se zrakovým postiţením“ je nejdůleţitější slovo „člověk“. To, ţe nevidí, znamená jen, ţe určité věci musí dělat jinými způsoby. Kategorie osob se zrakovým postiţením je různorodou skupinou, kterou můţeme dělit podle celé řady kritérií (Balunová, K., Heřmánková, D., Ludíková, L., 2001). Ludíková, L. (2004, s. 7-8) poznamenává, ţe dělení často vychází z „etiologického hlediska (postiţení orgánové či funkční), z doby vzniku (postiţení vrozené či získané), ze stupně postiţení (osoby nevidomé, osoby se zbytky zraku, osoby slabozraké a osoby s poruchami binokulárního vidění), z hlediska trvání zrakové vady (krátkodobé – akutní, dlouhodobé – chronické, opakující se – recidivující).“ Balunová, K., Heřmánková, D., Ludíková, L. (2001) charakterizují osobu se zrakovým postiţením jako jedince, který má i po optimální korekci (všech jejich moţných formách, nejenom brýlové) problémy v běţném ţivotě. „Zrakově postiţení (někdy téţ ZP) nebo správněji osoby se zrakovým postiţením jsou lidé s různými druhy a stupni sníţených zrakových schopností. Úţeji se tímto termínem rozumí ti, u nichţ poškození zraku nějak ovlivňuje činnosti v běţném ţivotě a u nichţ běţná optická korekce nepostačuje“ (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 3. dubna 2011 ). 8
Schindler, R., Pešák, M. ([online], cit. 3. dubna 2011) upozorňují na fakt, ţe o osobách se zrakovým postiţením se někdy mluví jako o jedincích s těţkým zrakovým postiţením. To proto, aby se zdůraznil rozdíl mezi lidmi se zrakovou vadou lehčího stupně (s brýlovou korekcí zvládají bez obtíţí kaţdodenní činnosti, nemají omezení v přístupu k informacím, v orientaci a samostatném pohybu, v sociální oblasti, v pracovním uplatnění apod.) a jedinci, u nichţ právě onen váţný funkční důsledek zrakové vady zasahuje do běţného ţivota i přes uţití optické korekce. Skupinu lidí se zrakovým postiţením lze dále rozdělit na slabozraké a nevidomé. Znaky, podle kterých lze poznat osobu se zrakovým postiţením Projevy zrakového poškození jsou velmi rozmanité a u kaţdého jedince individuálně zastoupené. Nelze tedy jednoznačně říci, ţe člověka se zrakovým postiţením poznáme podle „toho“ či „onoho“ znaku. Níţe je uveden přehled těch nejčastějších. Při pohledu do očí jedince se zrakovým postiţením můţeme pozorovat slzení, zakalení, zanícení, zarudnutí, pokleslá víčka (na jednom nebo obou očích), šilhání, nechtěné nezvyklé oční pohyby vertikálního i horizontálního směru (nystagmus) a pocit neustálého prachu nebo nečistoty v očích (Fitt, R. A., Mason, H., sec. cit. Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Dále si můţeme všimnout mhouření očí při snaze o fixaci, zvýšené citlivosti na světlo a viditelných deformací očí. Květoňová-Švecová, L. (2000, s. 19) uvádí jako další moţné znaky to, ţe jedinec „se nedívá do očí tomu s kým komunikuje – nenavozuje oční kontakt, nadměrně mrká, mne si oči nebo na ně tlačí“. Co se týče motoriky, mohou se objevovat pohybové automatizmy a výrazná motorika (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Dále si můţeme všimnout problémů při koordinaci oko – ruka, potíţí s rovnováhou a v určitých situacích (souvisejících se zrakovou prací) nestandardního drţení těla nebo naklonění hlavy (Fitt, R. A., Mason, H., sec. cit. Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Květoňová-Švecová, L. (2000) poukazuje na ztíţenou orientaci v prostoru (zakopávání, naráţení do předmětů či lidí, tápání, strach z výšek) a na obtíţe v samostatném pohybu (zvýšená opatrnost, neobratnost, nejistota).
9
Dále mohou být patrné obtíţe při psaní (např. zaměňování písmen, jejich vynechávání, nedodrţování řádků) a při čtení (např. pohyb hlavou spíš neţ očima, velmi krátká nebo naopak velká čtecí vzdálenost). Pokud osoba se zrakovým postiţením není oslovena jménem, nereaguje na dotazy, příkazy ani pozdravy (Fitt, R. A., Mason, H., sec. cit. Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Klenková, J. (2006) upozorňuje na moţné komunikační potíţe (patlavost, verbalizmus, hlasitější mluvu, neschopnost se vyjádřit, neschopnost odezírat) a na narušené neverbální chování (neadekvátní gesta a mimiku). Květoňová-Švecová, L. (2000) uvádí jako další moţné znaky obtíţe v udrţení zrakové pozornosti, rychlejší unavitelnost při práci, závratě a bolesti hlavy. „Částečně vidící a často také slabozrací při zrakovém vnímání špatně poznávají předměty, které jsou jim známé, v závislosti na zrakové ostrosti nedostatečně rozlišují nebo vůbec nerozlišují nejen podobné, ale i podstatně rozdílné objekty“ (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004, s. 89). Dále můţeme u jedinců s těţkým zrakovým postiţením pozorovat pomalejší pracovní tempo, preferenci uţívání nepoškozených smyslů a nejisté aţ nápadné chování (např. napětí, úzkost, stres, neklid, obavy a nezájem). Mnohdy nás na přítomnost zrakové vady upozorní to, ţe jedinec pouţívá speciální
(kompenzační)
pomůcky,
které
mu
napomáhají
zvyšovat
na
úrovni
ţivotních
podmínek
samostatnost.
1.2 Klasifikace zrakových vad „Výskyt
zrakového
postiţení
závisí
a zdravotnické péči na jedné straně, na druhé straně pak na zvolených kritériích zrakového postiţení“ (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004, s. 217). Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z. (2007) uvádí, ţe v České republice ţije asi 60 000 aţ 100 000 osob se zrakovým postiţením, z toho je cca 10 % osob nevidomých. Jsou to však pouhé odhady, neexistuje ţádná oficiální statistika ani evidence. „Termínem zrakové vady označujeme nedostatky zrakové percepce různé etiologie i rozsahu. Spadají sem onemocnění oka s následným oslabením
10
zrakového vnímání, stavy po úrazech, vrozené či získané anatomicko fyziologické poruchy“ (Květoňová-Švecová, L., 2000, s. 18). Zrakové postiţení můţeme klasifikovat z více hledisek – dle etiologie, doby vzniku, délky trvání, typu a stupně vady. Etiologie zrakových vad bývá značně pestrá. Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z. (2007) dělí příčiny na orgánové (postihují orgán nebo jeho část) a funkční (porucha funkce orgánu bez poškození tkáně). Nováková, Z. (in Vítková, M. a kol., 2004) diferencuje příčiny dle působících vlivů na prenatální (v období od početí do porodu), perinatální (během samotného porodu a v období krátce před ním a po něm) a postnatální (od narození dítěte). Dle doby vzniku klasifikujeme zrakové vady jako vrozené a získané. Vrozené vady bývají často dědičné nebo jsou k nim určité dispozice, uplatňuje se i působení exogenních vlivů prenatálně a perinatálně, jiné mohou být způsobeny prenatálně či perinatálně traumatem. Získané vady vznikají v průběhu ţivota jako následek degenerativního procesu, poranění nebo celkového onemocnění (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Z hlediska délky trvání dělíme zrakové vady na krátkodobé – akutní, dlouhodobé – chronické (případně progresivní) a opakující se - recidivující. Rozlišujeme 5 typů zrakových vad - ztrátu zrakové ostrosti, postiţení šíře zorného pole, okulomotorické poruchy, obtíţe se zpracováním zrakových informací a poruchy barvocitu. „Není neobvyklé, kdyţ má zrakově postiţené dítě problémy současně v několika z těchto oblastí“ (Květoňová-Švecová, L., 2000, s. 18). Při diferenciaci vad dle stupně zrakového postiţení lze vycházet z vizuálních potenciálů jedince, hlavně ze stavu vizu a zachovaného rozsahu zorného pole, ale i dalších faktorů, které představují určitý stupeň zrakového omezení. Toto dělení vad patří mezi nejuţívanější (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Autorky Finková, D., Ludíková, L., Růţičková, V. (2007) dělí osoby se zrakovým postiţením na osoby s poruchami binokulárního vidění, osoby slabozraké, osoby se zbytky zraku a osoby nevidomé. Jesenský, J. (1988) řadí k výše uvedené klasifikaci ještě osoby se zrakovým postiţením v kombinaci s jiným
11
postiţením. Moravcová, D. (2006) poukazuje na klasifikaci uţívanou v České republice pro posudkové účely, která obsahuje těchto 5 kategorií – slabozrakost lehká aţ střední; slabozrakost těţká; těţce slabý zrak; praktická nevidomost; nevidomost. Vzhledem k tématu a cílům diplomové práce níţe přiblíţím pouze slabozrakost, těţce slabý zrak a nevidomost. 1; „Slabozrakost je charakterizována jako nezvratný pokles zrakové ostrosti na lepším oku pod 6/18 aţ 3/60 včetně, nebo je zorné pole zúţeno na 20 stupňů bilaterálně bez ohledu na centrální zrakovou ostrost. Slabozrakost můţeme ještě úţeji rozdělit na slabozrakost lehkou a střední (6/18 – 6/60) a na slabozrakost těţkou (6/60 – 3/60)“ (Novohradská, H., 2009, s. 33). 2; Těţce slabý zrak (dříve zbytky zraku). Moravcová, D. (2006) uvádí, ţe tyto osoby mají vizus v rozsahu 3/60 aţ 1/60. Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z. (2007) doplňují, ţe do této kategorie se řadí i lidé, kteří mají omezení zorného pole na 5 – 10 stupňů kolem centrální fixace. 3; Nevidomost je nejtěţším stupněm zrakového postiţení. Dotřelová, D. (in Kraus, H., 1997) ji specifikuje jako nevratný pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60 aţ světlocit. Nevidomí lidé získávají informace z okolního světa prostřednictvím zbylých smyslů (hlavně sluchu a hmatu), jelikoţ příjem vizuální cestou selhává. Světová zdravotnická organizace (WHO) klasifikuje vady dle stupně zrakového postiţení následovně: 1; Střední slabozrakost: vizus s nejlepší moţnou korekcí – maximum menší neţ 6/18 (0,30), minimum rovné nebo lepší neţ 6/60 (0,10); 3/10 – 1/10, kategorie zrakového postiţení 1. 2; Silná slabozrakost: vizus s nejlepší moţnou korekcí – maximum menší neţ 6/60 (0,10), minimum rovné nebo lepší neţ 3/60 (0,05); 1/10 – 10/20, kategorie zrakového postiţení 2. 3; Těţce slabý zrak: a, vizus s nejlepší moţnou korekcí – maximum menší neţ 3/60 (0,05), minimum rovné nebo lepší neţ 1/60 (0,02); 1/20 – 1/50, kategorie zrakového postiţení 3. b, koncentrické zúţení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů.
12
4; Praktická nevidomost: vizus s nejlepší moţnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 aţ světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i kdyţ centrální ostrost není postiţena, kategorie zrakového postiţení 4. 5; Úplná nevidomost: ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu aţ po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postiţení 5 (SONS ČR [online], cit. 10. dubna 2011).
1.3 Vliv zrakového postiţení na osobnost Zraková vada ovlivňuje celou osobnost člověka a jeho psychický vývoj. Její vliv je tedy komplexní a přináší určité změny. Tyto změny se rozlišují na změny primárního postiţení – tj. zrakový deficit, a změny sekundárního charakteru – tj. postiţení těch funkcí, které potřebují pro svůj přiměřený vývoj dobrou úroveň zrakového vnímání a dostatek zrakových informací (Vágnerová, M., 1995a). Porucha zrakových funkcí se projeví i na fyzickém vývoji – narušení prostorové orientace vede k omezení ve volném pohybu. Při málo pohyblivém způsobu ţivota dochází ke vzniku svalové ochablosti, deformaci kostry, sníţení funkcí vnitřních orgánů apod. (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Dopad zrakového postiţení závisí především na diagnóze, závaţnosti, etiologii a době vzniku vady (Vágnerová, M., 1995a). Doba vzniku vady Je nesmírně důleţitá z hlediska adekvátního odrazu okolního světa (Poţár, L., 2000). „Co se týče úplné ztráty zraku, důleţitým pro uchování určitých zrakových představ je věk kolem 5 – 7 let, který je obdobím mozkového strukturálního vyzrávání. Ti, kteří ztratili zrak před 5. – 7. rokem ţivota, postupně zrakové představy ztrácejí“ (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007, s. 60). Doba vzniku vady je významná i z hlediska subjektivního zpracování zátěţe (Vágnerová, M., 1995a). Svoji roli hraje i to, zda ztráta zraku postihla jedince jiţ s plně zformovanou osobností či nikoli (Čálek, O., 1992). Vrozená vada znamená velkou zátěţ pro dítě i rodinu. Dochází ke změně rodičovských postojů k dítěti, to je od počátku hodnoceno jako postiţené.
13
Rodiče se postupně vyrovnávají s vlastním pocitem selhání kvůli tomu, ţe nebyli schopni na svět přivést zdravé dítě. Zaţívají pocity méněcennosti, ztrácí důvěru v sebe samé, jsou naplněni obavami z budoucnosti či z reakce okolí (Vágnerová, M., 1999). „Reakce rodičů na zjištění, ţe jejich dítě je postiţené, se v průběhu času mění a procházejí typickými fázemi.“ První fází je fáze šoku a popření, následuje fáze postupné akceptace a vyrovnávání s problémem a konečnou fází je fáze realizmu (Vágnerová, M., 1999, s. 103). Pokud jde o dítě, to subjektivně nevnímá své postiţení tak traumaticky, jelikoţ je zvyklé ţít s omezením. Jeho vývoj je však vadou ovlivněn. V důsledku senzorické
deprivace
jsou
značně
omezeny
poznávací
procesy
(Květoňová-Švecová, L., 2000). Nováková, Z. (in Vítková, M. a kol., 2004) hovoří o tom, ţe dítěti chybí určité zkušenosti, můţe se rozvíjet pozvolněji díky nutnosti náhradních způsobů stimulace i učení, které je rozdílné od běţné normy. Aby se dítě se zrakovým postiţením mohlo zdárně vyvíjet, je nezbytné uspokojení základních potřeb, rozvíjení kompenzačních smyslů, pozornosti, paměti a myšlení, vhodný postoj a očekávání rodičů (srov. Květoňová-Švecová, L., 2000; Vágnerová, M., 1999). Později vzniklá vada je pro člověka traumatem, změnou dosavadní situace k výrazně horší variantě. Dochází ke ztrátě určitých kompetencí, čehoţ si je člověk s postiţením zraku vědom (Vágnerová, M., 1995a). Náhlá ztráta zraku vyvolá u všech jedinců stejnou odezvu – počáteční šok, reaktivní depresi a následnou reorganizaci (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Je ohroţena saturace potřeb - zejména potřeby otevřené budoucnosti, mění se sociální role, sociální status apod. Jedinec se stává více či méně závislým na pomoci ostatních. Z objektivního hlediska je získané postiţení výhodnější. Člověk se totiţ po určitou dobu rozvíjel normálně, získal určité zkušenosti a má mnohé kompetence, které mu budou v další etapě ţivota uţitečné, a které jedinec s vrozeným postiţením zraku nemá (Vágnerová, M., 1999). I pro sebepojetí rodičů můţe být varianta později vzniklé vady jejich potomka přijatelnější neţ varianta vrozená, jelikoţ nepůsobí takové znehodnocení rodičovského statutu. „Později vzniklý defekt je akceptován primárně jako neštěstí, které postihlo normálního, zdravého člověka. I z hlediska postojů široké veřejnosti je získaný defekt akceptovatelnější neţ vrozená vada, protoţe je srozumitelnější. Skutečnost, ţe lidé mohou v průběhu ţivota onemocnět nebo 14
utrpět úraz, je obecně známá“ (Vágnerová, M., 1999, s. 105 -106). Chování, jednání a úměrná podpora nejbliţších osob, rodiny a přátel má u jedince se zrakovým postiţením vliv na akceptaci vlastní vady (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). K pozvolné ztrátě zraku můţe docházet mnoho let. Psychika jedince je vlekle a dlouhodobě zatěţována, nejvíce při střídavém stavu zraku (Čálek, O., 1992). Objevují se vleklé a opakující se deprese. Dopad náročné ţivotní situace na osobnost jedince, jeho vztahy a aktivitu se bude odvíjet od jeho postojů i postojů okolí ke ztrátě zraku (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Dle Novákové, Z. (in Vítková, M. a kol., 2004) způsobuje těţké zrakové postiţení tři závaţné limitace: v rozsahu a různosti zkušeností jedince, v pohybu do prostoru a při interakci s prostředím. Jinými slovy má zraková vada vliv na kognitivní, motorický a sociální vývoj. Kognitivní vývoj je ovlivněn omezením smyslových zkušeností, coţ můţe mít za následek zpomalení v intelektovém vývoji. Je proto nezbytné nabízet dítěti jiné neţ zrakové podněty (například sluchové, hmatové, kinestetické). Výcvik kompenzačních smyslů má zásadní význam, stejně jako podpora a vyuţívání zbylého
vidění.
Dále
je
třeba
rozvíjet
pozornost,
paměť
a
myšlení
(Květoňová-Švecová, L., 2000). Zde hraje nepostradatelnou úlohu řeč, která má pro osobu se zrakovým postiţením funkci nejenom komunikační, ale téţ kognitivní a kompenzační (Vágnerová, M., 1999). Motorický vývoj je u dětí s těţkým zrakovým postiţením vzniklém v raném věku opoţděn a některé vývojové fáze jsou přeskočeny. Hlavní příčinou je ztráta motivace, která vzniká na podkladě toho, ţe dítě nevidí atraktivní předměty, které by ho zajisté k pohybu motivovaly (Kingsleyová, M., sec. cit. Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Další příčinou jsou problémy s vytvořením představ o okolním prostředí. „Je také dokázáno, ţe těţce zrakově postiţené děti se zdravým centrálním nervovým systémem, jimţ nebyly poskytovány adekvátní příleţitosti k získávání motorických dovedností, jsou často opoţděny v celkovém vývoji. Jsou hypotonické, se špatnou koordinací, chodí nejistě a jejich chodidla jsou extrémně rotována“ (Hamadová,
15
P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007, s. 63). Květoňová-Švecová, L. (2000) poznamenává, ţe pro samostatný ţivot jedince se zrakovým postiţením má klíčový význam nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu. Sociální vývoj. Vágnerová, M. (1999) uvádí, ţe socializaci člověka s postiţením ovlivňuje závaţné omezení zrakových funkcí. Jedinec je v sociální oblasti znevýhodněn hlavně omezením či ztrátou moţnosti učit se nápodobou, nedostatkem vizuálního kontaktu během komunikace s druhými, neschopností vnímat nonverbální komunikační signály a potíţemi v různých sociálních situacích (např. při nakupování nebo připojování se k rozhovoru). Člověk, který má obtíţe s orientací v neznámém prostředí, se stává ve zvýšené míře závislým na jiných lidech. Uţ tak nelehkou situaci mohou ještě zkomplikovat negativní zkušenosti z minulosti a vše můţe vyústit v nejrůznější obavy, psychický stres, pocity úzkosti, pocity méněcennosti, komunikační těţkosti, poruchy chování, pesimistický sebeobraz aţ destruktivní sebekoncept. Do popředí je proto kladen nácvik sociálních dovedností. „Základním předpokladem pro rozvíjení osobnosti mladého člověka je komplexní chápání osobnostního pojetí a rozvoje, základem úspěšné integrace jedince s postiţením do společnosti a jeho fungování v ţivotě je akceptace postiţení. Akceptuje-li člověk s postiţením své specifické potřeby a omezení, je schopen rozvíjet své moţnosti a schopnosti“ (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007, s. 80). Akceptace je přijetím zrakové vady a jejich důsledků (omezení), ale také trvalý aktivní přístup k ţivotním situacím a motivace je řešit (Čálek, O., in Čálek, O., Holubář, Z., Cerha, J., 1991). Akceptace vlastní vady je dána především chováním a jednáním nejbliţších osob a jejich přiměřenou podporou. Akceptují-li rodiče postiţení svého dítěte, zároveň ho tím vedou k tomu, aby své postiţení také akceptovalo (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). V opačném případě však způsobí, ţe člověk s postiţením vnímá svoji vadu negativně a neakceptuje ji. Zaţívá pocity méněcennosti, dochází k sníţení jeho sebehodnocení a sebeúcty, coţ záporně ovlivňuje utváření a fungování jeho osobnosti (srov. Vágnerová, M., 1995a, 1999).
16
1.4 Kvalita ţivota osob se zrakovým postiţením Pojem kvalita je odvozený z latinského slova „qualis“ čili jakost. Specifikuje to, o čem se mluví nebo čím se určitý předmět odlišuje od jiného. Dáme-li to do souvislosti se ţivotem, půjde o to, jak se vyznačuje ţivot určitého jedince v porovnání se ţivoty jiných – z historického pohledu nebo z pohledu přítomného okamţiku (Křivohlavý, J., 2001). Na kvalitu ţivota můţeme nahlíţet z mnoha hledisek. My se zaměříme jen na některé z nich. Rozebereme pojem „kvalita ţivota“ z hlediska medicínského, sociologického a psychologického. „Kvalita ţivota je to, jak člověk vnímá své postavení v ţivotě v kontextu kultury, ve které ţije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, ţivotnímu stylu a zájmům“ (WHO 1994, sec. cit. Dragomirecká, E. [online]). Kvalita ţivota je chápána i jako součást zdraví – stavu úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nikoli pouze jako absence nemoci (Vaďurová, H., Mühlpachr, P., 2005). K ustanovení komplexní charakteristiky zdravotního stavu dnes jiţ nestačí stanovit pouze diagnózu, ale je nutné brát v úvahu i psychické, sociální a behaviorální determinanty ţivota, které se zdravím souvisí. Ke zjišťování kvality ţivota bylo vytvořeno mnoho dotazníků (hodnotících škál), které vycházejí např. z úrovně sebeobsluhy, schopnosti zvládat běţné situace nebo sebehodnocení vlastního zdraví (Kebza, V., 2005). Kaţdé postiţení s sebou nese určitá omezení, která se z velké většiny stávají sociálním problémem. Vychází se z toho, ţe všechna postiţení jsou zaloţena na funkčním defektu, nebo ţe jsou problémem, se kterým se musí jedinec vyrovnávat. Původem největších obtíţí jsou překáţky vyplývající z diskriminace od okolí. Jejími příčinami jsou: nedostatek vědomostí, sociální stereotypie a stigmatizující postoje (WHO, sec. cit. Vaďurová, H., Mühlpachr, P., 2005). Pro pocit pohody hraje důleţitou roli uspokojování potřeb. Neuspokojení potřeby sniţuje pocit pohody a naopak (Křivohlavý, J., 2004). Jesenský, J. (1995) uvádí, ţe osoba se zrakovým postiţením má problémy ve třech základních oblastech potřeb – zpřístupnění informací, samostatnosti a nezávislosti v jednání, společensko – pracovním začlenění.
17
V psychologii je pojem kvalita ţivota dáván do souvislosti s pojmem osobní pohoda (well-being). Dá se říci, ţe well-being je hodnocením kvality ţivota jako celku. Jedná se o dlouhodobý emoční stav, ve kterém se odráţí spokojenost jedince s vlastním ţivotem. Osobní pohoda musí být chápána a měřena prostřednictvím sloţek kognitivních (ţivotní spokojenost, morálka ve smyslu mravních zásad) a emočních (pozitivní a negativní emoce). Well-being se vyznačuje konzistencí v různých situacích a stabilitou v čase (Šolcová, I., Kebza, V. [online]). Osobní pohoda je úzce spjata s holisticky pojímaným zdravím, s komplexně zaloţeným pojetím ţivotního stylu, s tělesnou zdatností, s ţivotní spokojeností, s pozitivně laděnými emocemi, se štěstím, se sebeúctou, s osobností, s věkem, s pohlavím, s rodinným stavem, s vírou, se sociální oporou, se socioekonomickým statutem apod. Struktura osobní pohody má šest základních dimenzí: sebepřijetí, pozitivní vztahy s druhými, autonomii, zvládání ţivotního prostředí, smysl ţivota a osobní rozvoj (Ryffová, C. D., Keyesová, C. L. M., sec. cit. Šolcová, I., Kebza, V. [online]). Mnozí jedinci se zrakovým postiţením jsou důkazem toho, ţe lze za určitých podmínek ţít kvalitní ţivot. Čím tedy my „vidící“ můţeme přispět ke zvýšení kvality ţivota těchto osob? „Cílem práce všech zúčastněných na pomoci člověku se zrakovým postiţením by měla být právě snaha přispět k nejvyšší moţné míře kvality jeho ţivota, pomoci mu vyuţívat všech jeho zachovalých schopností a dovedností tak, aby mohl získat a uchovat si co nejvyšší míru samostatnosti a s tím spojený pocit vlastní hodnoty“ (Staníková, A., 2011, s. 28). Pomoc by také měla směřovat a přispívat k tomu, aby člověk se zrakovým postiţením proţíval osobní pohodu, nebo by měla alespoň minimalizovat nepříjemné pocity nepohody. A pokud je vhodná, dobře načasovaná a přiměřená, můţe stimulovat a motivovat jedince se zrakovým postiţením k úsilí zvýšit kvalitu svého ţivota (Staníková, A., 2011). Čím více „vidících“ jedinců bude informovaných v problematice zrakového postiţení, tím vhodnější pomoci se dostane lidem s takovým postiţením, a to nemalou měrou taktéţ přispěje ke zlepšení kvality jejich ţivota. A jakou roli při zvyšování kvality ţivota osob se zrakovým postiţením hrají speciální pomůcky? Odpověď zní: nepostradatelnou. Jelikoţ vyuţívají či nahrazují poškozený smysl, a tím
18
dopomáhají jedinci k tomu, aby se stal samostatnějším. A nejenom to. Úspěšně zvládnuté situace totiţ posilují sebevědomí dotyčného jedince a usnadňují mu zařazení se do kolektivu „zdravých“ lidí (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007).
Tato kapitola je zaměřena na teoretická východiska. Nalezneme v ní specifikaci osob se zrakovým postiţením a klasifikaci zrakových vad z hlediska etiologie, doby vzniku, délky trvání, typu a stupně vady. Dále je pozornost věnována vlivu zrakového postiţení na osobnost, a to z pohledu doby vzniku vady a z pohledu limitací, které zrakové postiţení doprovází. Je zde zařazena zmínka o akceptaci postiţení. Součástí je i podkapitola, která se věnuje kvalitě ţivota osob se zrakovým postiţením. 19
2 OBLASTI MOŢNÝCH OBTÍŢÍ U JEDINCŮ S TĚŢKÝM ZRAKOVÝM POSTIŢENÍM
2.1 Mýty, omyly, obavy, předsudky Člověk se zrakovým postiţením je především člověkem. Fakt, ţe má těţký zrakový deficit, znamená jen to, ţe některé věci musí dělat jinými způsoby, ale proto přece není horší neţ ostatní (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 6. května 2011). Jen si představme, čím vším si musí projít a co všechno musí zvládnout, aby dokázal jen část toho, co my „vidící“ zvládáme bez sebemenších potíţí. Dopady zrakového deficitu jsou sami o sobě nemalé. A co teprve tehdy, kdyţ se k nim přidají další, které vzniknou na podkladě různých mýtů, omylů, obav či předsudků? I v dnešní době se běţně setkáváme s nedostatečnou informovaností „vidící“ populace v problematice osob se zrakovým postiţením. Níţe uvedu výčet nejčastějších mýtů, omylů, obav či předsudků, které vznikají právě jako následek nedostatečné informovanosti. K některým publikovaným mýtům, omylům, obavám či předsudkům poznamenám vlastní komentář. Jedinec nosící dioptrické brýle, ještě docela dobře vidí. „Pokud nemá jinou zrakovou vadu, tak máte pravdu. Ale jak víte, ţe jinou vadu nemá“ (Pešák, M., Schindler, R. [online])? Co kdyţ se jen snaţí svůj deficit maskovat, protoţe má obavu z výsměchu nebo na sebe nechce příliš upozorňovat? Čím více dioptrií člověk má, tím hůře vidí. Někdy jedinec nevidí skoro nic i přes to, ţe nemá těţkou refrakční vadu (nepotřebuje mnoho dioptrií). Zásadním problémem jsou přidruţené vady zraku, které mohou způsobit například poruchu vnímání barev nebo úbytek zorného pole (Pešák, M., Schindler, R. [online]). Čím více slabozraký jedinec zrak pouţívá, tím více se mu zhoršuje. „Co není pouţíváno, časem zakrní; tréninkem lze naopak zvýšit výkonnost.“ Pozor však na extrémy (zrak nepřepínat), téměř vţdy škodí (Pešák, M., Schindler, R. [online]).
20
Slabozraký jedinec se časem stane nevidomým. „Někomu dobrý zrak vydrţí po celý ţivot, proč by jinému nemohl zrovna tak beze změny vydrţet i poškozený zrak? Pochopitelně existuje řada zrakových vad, které se časem zhoršují, ale nedá se to brát jako obecné pravidlo (Pešák, M., Schindler, R. [online]). Člověk je buď vidící (vidí vše jako ostatní), anebo nevidomý (nevidí nic). Většina lidí s těţkým zrakovým postiţením má určité, byť omezené vidění. Totální nevidomostí je postiţena jen malá část z nich (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Někteří lidé s těţkým zrakovým postiţením dokonce mívají nepříjemné klamné zrakové vjemy např. v podobě televizního zrnění. Kdo pouţívá bílou hůl (popř. nosí černé brýle), je nevidomý. Bílá hůl označuje člověka, který má váţný problém se zrakem (Pešák, M., Schindler, R. [online]). Nejenom nevidomí lidé potřebují bílou hůl k samostatnému pohybu. Jejích sluţeb rádi vyuţijí i někteří slabozrací lidé nebo lidé s těţce slabým zrakem. Ztráta zraku s sebou automaticky nese totální závislost na ostatních. Ztráta zraku určitě znamená obrovskou změnu v ţivotě (Pešák, M., Schindler, R. [online]), nikoli však absolutní závislost na ostatních. Je mnoho situací, kdy se člověk se zrakovým postiţením bez naší pomoci neobejde, ale stejně tak existuje mnoho situací, které zvládne sám. Michálek, M. (2004) zmiňuje, ţe mnoho jedinců s těţkým zrakovým postiţením usiluje o maximální moţnou míru nezávislosti. Osoba se zrakovým postiţením je vţdy vděčná za naši pomoc. Za naši pomoc je vděčná v případě, ţe ji potřebuje (má o ni zájem), a ţe je jí poskytnuta podle jejích představ. Jindy můţeme být slušně odmítnuti. Snaţme se to nebrat jako nevděk, prostě jen dotyčná osoba zrovna v tuto chvíli nepotřebuje naši pomoc (Pešák, M., Schindler, R. [online]). Lidé s těţkým zrakovým postiţením mají zvláštní schopnosti (např. hudební sluch, šestý smysl, nadání poznat z hlasu povahu člověka). Zrakové postiţení nezaručuje ţádné zvláštní schopnosti. Spíše je silným podnětem ke cvičení jiných smyslů a různých dovedností (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). „Vše je jen otázkou zkušenosti, tréninku, moţná talentu“ (Pešák, M., Schindler, R. [online]). 21
Seznamujeme-li se s nevidomým, je vhodné nechat ho osahat si náš obličej. Dokáţe si nás pak lépe představit. S největší pravděpodobností neumoţní hmatový vjem nevidomému, aby si představil náš obličej (zvláště pokud je od narození nevidomý a nikdy ţádný obličej nespatřil). Někdy dokonce můţe být tento hmatový experiment nepříjemným záţitkem pro obě strany (Michálek, M., 2004). Během rozhovoru s nevidomým není vhodné dívat se mu do očí. Daleko vhodnější je mluvit zřetelně a se zvýšenou hlasitostí směrem k jeho uchu. „Mluvit s nevidomým jako s kýmkoliv jiným je předpokladem k tomu, aby se jako kdokoliv jiný cítil, tedy aby byl v rozhovoru rovnocenným partnerem a nemusel o toto postavení zbytečně usilovat nebo se ho vzdávat“ (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010, s. 12). Vhodné je postavit se k dotyčnému čelem, i kdyţ nás nevidí. Pešák, M., Schindler, R. ([online]) zdůrazňují, ţe hlas není třeba zvyšovat, jelikoţ dotyčný jedinec má obtíţe se zrakem, nikoli se sluchem. Nezáleţí na tom, zda nevidomému člověku vykáme nebo tykáme. Není zcela svéprávný (Pešák, M., Schindler, R. [online]). Nevidomost rozhodně neznamená nesvéprávnost. Pokud nechceme dotyčného jedince urazit, chovejme se dle společenské etikety. Nevidomým lidem vadí soucit, je lepší bagatelizovat nebo trochu vulgarizovat. Málokterý člověk má rád přehnaný soucit (Pešák, M., Schindler, R. [online]), proto platí „všeho s mírou“. Nejlepší cestou je přistupovat k dotyčnému lidsky, otevřeně, s úctou a pokorou. „Nikdo se necítí dobře, kdyţ se k němu někdo chová s despektem. A případná bagatelizace či vulgarizace nic jiného, neţ despekt, není“ (Pešák, M., Schindler, R. [online]). Ve společnosti jedince s těţkým zrakovým postiţením by se nemělo mluvit o barvách nebo jiných zrakových vjemech. Je třeba se vyhýbat slovu „slepota“ a obratům typu „uvidíme se“, „podívej se“ apod. Jedná se o omyl. Tito lidé běţně pouţívají výrazy spojené s vizuálními vjemy. Mluvme proto přirozeně, nadměrná snaha nezranit můţe paradoxně zkomplikovat komunikaci (Michálek, M., 2004). Nevidomého člověka zajímá pouze to, co si můţe bezprostředně osahat. Popisování předmětů či scenérií nemá ţádný smysl a zbytečně uvádí jedince do rozpaků. Mnohé nevidomé potěší, kdyţ jim budeme popisovat to, 22
co nevidí nebo to, co nelze hmatem dostatečně poznat (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Nevidomé osobě je jedno, jak je oblečena nebo jestli má ušpiněný oděv, obuv, obličej apod. Není proto třeba ji na to upozorňovat. Další omyl, nikomu není jedno, jak vypadá. „Zpravidla kaţdý člověk, tedy i nevidomý, chce na své okolí působit co nejpříjemněji, a vyvolávat tak vstřícné reakce. Zkuste si ale potmě sladit košili, sako a kravatu, kostýmek a blůzku, udělat make-up...“ Proto jestli můţeme, citlivě poraďme nebo vhodným, taktním či decentním způsobem upozorněme. Nikdy však nekritizujme (Pešák, M., Schindler, R. [online]). Většina dospělých nevidomých lidí ţije v ústavech. Tam mají zajištěnou potřebnou péči. Nejenţe většina nevidomých lidí neţije v ústavech, ale ani by v nich ţít nechtěla. To, ţe ţijí společně s „vidícími“ lidmi, je oboustranně přínosné. Mohou tak spolu sdílet nejrůznější kvality ţivota (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Nevidomí lidé ţijí mimo vizuální kulturu. Nesledují televizi, doma nemají knihy ani fotografie. Někdy tomu tak je, jindy tomu je zas naopak. Někteří nevidomí lidé sledují televizi, někteří čtou knihy, další mají svou sbírku fotografií (Michálek, M., 2004). Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J. (2010) doplňují, ţe se někteří lidé s těţkým postiţením zraku zajímají i o výtvarné umění. Ptáte se proč tomu tak je? Snad právě proto, ţe kaţdý z nás potřebuje přijímat informace nebo se rád pochlubí svými nejbliţšími na fotografiích či chce „drţet krok“ s ostatními.
2.2 Prostorová orientace a samostatný pohyb Prostorová orientace je proces, během kterého jedinec určuje (na určitém systému souřadnic) svoji polohu v prostoru. K tomu je zapotřebí, aby lokalizoval sebe sama v určitém bodě a vzhledem k tomuto bodu prostorově vnímal i okolní předměty. Proces orientace v prostoru vyţaduje řešení úkolů (volba a udrţení směru, dobrání se cíle). Jelikoţ jsou do vnímání zapojeny téměř všechny smysly, zejména zrak, způsobuje pak jeho absence při orientaci komplikace 23
a omezení (Květoňová-Švecová, L., 2000). Těţkosti s prostorovou orientací a pohybem mají samozřejmě vliv na samostatnost jedince, který se stává více či méně závislým na pomoci druhých. To negativně ovlivňuje jeho psychický stav, sebepojetí, sociální vztahy a ţivot ve společnosti (srov. Wiener, P., 1986, 2006). Je proto naprosto nezbytné zaměřit se na tuto oblast a neustále ji rozvíjet a cvičit. I přes to, ţe zrak je smyslem nenahraditelným (jde o významný dálkový analyzátor schopný identifikovat znaky prostorovosti, coţ ţádný jiný smysl nedokáţe), existují moţnosti jeho kompenzace. V případě, ţe má jedinec zachováno zbylé vidění, zaměříme se jak na jeho podporu a cílený trénink, tak na rozvoj ostatních smyslů; u člověka nevidomého se zaměříme jiţ jen na rozvoj zachovaných smyslů – sluchu, hmatu, čichu a chuti. Sluch je téţ významným dálkovým analyzátorem. Není ale schopen identifikovat většinu znaků prostorovosti. V ţivotě jedince s těţkým zrakovým postiţením
má
mimořádně
důleţitou
roli,
především
v procesech
zprostředkovaného poznávání, v prostorové a sociální orientaci (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Je dobré, pokud jedinec se zrakovým postiţením vyuţívá svého sluchu aktivně. Je pak schopen získat informace o směru a vzdálenosti předmětu vydávajícího zvuk. Pozná, zda se zdroj zvuku pohybuje, získá představu o velikosti prostoru na podkladě ozvěny, můţe dopředu poodhalit překáţky apod. Někdy je získávání informací sluchem ztíţeno např. hlukem nebo větrem. Hmat je dotykovým analyzátorem. Hmatové vjemy (ve srovnání se zrakovými) poskytují méně informací o bezprostředním okolí, jsou však daleko přesnější neţ informace získané sluchem (Keblová, A., 1999a). Nevidomí lidé získávají více či méně úplný odraz prostorových a fyzikálních vlastností předmětů prostřednictvím koţního a pohybového analyzátoru (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Takové nabývání informací můţe být negativně ovlivněno některými biologickými (únava, ekzém, mykóza), fyzikálními (tlak, chlad) nebo chemickými (popálení, poleptání) faktory (Keblová, A., 1999a). Litvak, A. G. (1979)
rozlišuje
hmat
na
aktivní,
pasivní
a
zprostředkovaný
neboli
instrumentální. Aktivní hmat (haptika) je výsledkem aktivního ohmatávání objektů.
Jeho
základem
je
společná
24
činnost
koţně
mechanického
a pohybového analyzátoru. Tento hmat (ve spojení se zrakem i bez něj) je hlavním způsobem odrazu prostorových znaků a vztahů a fyzikálních vlastností hmotného světa. Aktivní ohmatávání umoţňuje nejenom odraz jednotlivých vlastností a kvalit, ale i vyčlenění tvaru a obrysů objektů, na jehoţ základě je utvářen celostní vjemový obraz. Haptika je základem smyslového poznávání osob s těţkým zrakovým postiţením, je nezbytná při osvojování jejich pracovních návyků a svou nezaměnitelnou roli má i při prostorové orientaci (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Pasivní hmat vzniká kombinací různých druhů koţní citlivosti. Jeho základem je činnost koţně mechanického analyzátoru. Realizuje se za relativního klidu povrchu receptoru a předmětu, který s ním přichází do styku. Celkový obraz předmětu však nevzniká, jelikoţ pasivní hmat (aţ na některé výjimky) nemůţe odrazit ani tvar, ani obrysy (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Zprostředkovaný (instrumentální) hmat je způsob hmatu, při němţ je objekt ohmatáván rukou za pomoci nějakého nástroje či náčiní, anebo je vjem zprostředkován jinými částmi těla. Příkladem je ohmatávání pomocí protézy, ohmatávání reliéfu půdy přes podráţku obuvi, pouţívání bílé hole při pohybu atd. (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Chuť a čich jsou povaţovány za chemické smysly. Chuť se řadí k dotykovým analyzátorům, čich k dálkovým. U člověk jsou slabě vyvinuty, proto je jejich význam spíše doplňkový. Podílí se na dokreslování sluchových i hmatových počitků a vjemů, a tím pomáhají s utvářením přesnějších představ (Janíčková, G., 2008). Keblová, A. (1999b) uvádí, ţe čich má svůj význam při orientaci v čase i v okolním prostředí. Člověk má totiţ schopnost zapamatovat si komplexní vjemy vznikající spojením počitků a vjemů z různých smyslových analyzátorů v emocionálně zabarvených situacích. Pro člověka s těţkým zrakovým postiţením se čich mnohdy stává jediným zdrojem důleţitých informací o okolí, můţe varovat před nebezpečím (například zápach dýmu můţe značit poţár). Pielasch, H. (1978) zdůrazňuje význam čichu pro jedince se zrakovým postiţením doma i mimo domov. Dotyčný můţe díky typické vůni rozpoznat například některé obchody (pekárny, rybárny atd.). Jestliţe se pohybuje ve známém prostředí, je schopný se díky rozmístění těchto obchodů snadněji orientovat. Uvnitř domu zase pro něj mohou být uţitečné informace přicházející například z kuchyně.
25
Dále je nutné, aby osoba se zrakovým postiţením zvládla základní techniky, které
podporují
mobilitu
(prostorovou
orientaci
a
samostatný
pohyb).
Květoňová-Švecová, L. (2000) je dělí na: techniky bez hole (bezpečnostní postoje, kluzká prstová technika – trailing, chůze s vidícím průvodcem) a na techniku dlouhé hole. Wiener, P. (1986, s. 20) popisuje techniku dlouhé hole jako „cílevědomé a poučené uţívání bílé hole přesně stanoveného poměru její délky k postavě, takové uţívání hole, které poskytuje zrakově postiţenému plnou bezpečnost i subjektivní jistotu při dodrţování základních fyziologických i estetických pravidel pohybu“. Podle Květoňové-Švecové, L. (2000) je zapotřebí rozvíjet i dovednosti jako: odhad úhlů a vzdálenosti, omezování odchylek od přímého směru, výchovu ke vnímání sklonu a zakřivení dráhy, rozvoj „smyslu pro překáţky“, rozvoj sluchové orientace, chůzi po schodišti, posilování stability. Za jakých okolností je tedy člověk se zrakovým postiţením mobilní? Pielasch, H. (1978) konstatuje, ţe tehdy, jestliţe je schopen nashromáţdit a vyuţít dostatečné informace o svém prostředí tak, aby předešel úrazům a aby dosáhl kýţeného cíle bez větší námahy. Prostředí a bariéry Bariéru lze definovat jako zábranu, překáţku, hráz (ABZ slovník cizích slov [online]). Wiener, P. (2006) se zmiňuje o architektonických bariérách jako o jevech, které jedinci ztěţují pohyb, brání mu dostat se na určité místo či jej dokonce ohroţují. Překonávání překáţek je přirozenou záleţitostí kaţdého z nás. Úspěšnost nás posiluje, ovšem opakovaný neúspěch vede k frustraci. Podle Wienera, P. (2006) představují největší nebezpečí pro osoby se zrakovým postiţením překáţky, které volně vyčnívají ve výši prsou nebo hlavy (lešení, schody, rampy apod.), výkopy a zákopy chodníků nebo komunikací značené pouze zábranou ve výši pasu nebo zábranou šikmou, které nelze včas zachytit bílou holí, volné plochy bez orientačních bodů. Důleţité je, aby se i nadále systematicky a trvale vytvářely podmínky pro nezávislý pohyb občanů s těţkým zrakovým postiţením. Úprava prostředí (exteriérů i interiérů) na bezbariérové je základním předpokladem integrace. Stěţejní snahou by mělo být vytvoření prostředí ohleduplného, bezpečného, zdravého, funkčního, srozumitelného a estetického (Národní rada osob 26
se zdravotním postiţením ČR, sec. cit. Slepičková, M., 2008). A jaké prostředky nám v tom pomáhají? Například orientační akustické majáčky a moduly, informační elektronické stojany, závěsné informační elektronické cedule, akustická signalizace na přechodech a ţelezničních přejezdech, akustická či hmatová opatření výtahů, informační štítky v Braillově písmu – na madlech zábradlí, na nástupištích a zastávkách, v městské hromadné dopravě atd., varovné,
signální
a
hmatové
prvky
-
vodící
linie,
plastické
dlaţby
a pásy, zábradlí - u ostrůvků, na schodištích atd. (SONS ČR [online], cit. 15. května 2011).
2.3 Sebeobsluha a samostatnost Za specifický problém osob se zrakovým postiţením povaţuje Jesenský, J. (1992) nejenom vysokou míru informačního deficitu, ale téţ komplikace v
prostorové
orientaci
a
v bezpečnosti
pohybu,
obtíţe
v sebeobsluze
a v samostatnosti při zařizování si věcí a vystupování na veřejnosti. Další komplikace můţe způsobovat nepoměr mezi rozumovými a smyslovými schopnostmi. Problémem můţe být i dosaţení rovnováhy mezi pouţíváním zbylého vidění a kompenzací zraku, tak jako variabilní míra závislosti na pomoci druhých, technických pomůckách a citlivost na změny a úpravy prostředí (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Je nezbytné pomoci lidem se zrakovým postiţením rozvíjet jejich soběstačnost (co nejdříve od zjištění vady), jelikoţ kaţdý člověk má právo na samostatný ţivot dle svých moţností. „Samostatnost neznamená odmítání pomoci, ale reflexi vlastních moţností, schopností a dovedností samotným dítětem a akceptaci jeho okolím“ (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007, s. 79). A kdy a kde se mohou lidé se zrakovým postiţením naučit dovednostem, které jim pomohou zvýšit jejich soběstačnost? Raná péče je určena rodinám s dětmi se zrakovým postiţením ve věku od 0 do 4 let (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Květoňová-Švecová, L. (2000) definuje ranou péči jako systém podpory výchovného procesu dítěte s postiţením. Tato péče představuje (kromě 27
depistáţe, podpory a metodického vedení rodiny) podporu rozvoje dítěte zaměřenou na posilování ohroţených funkcí, zbylého vidění (metodou zraková stimulace) a výcvik kompenzačních mechanizmů (srov. Květoňová-Švecová, L., 2000; Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Cílem je předcházet postiţení, eliminovat nebo zmírnit jeho důsledky a poskytnout rodině, dítěti i společnosti předpoklady sociální integrace (Hradilková, T., 1998). Ranou péči poskytují Střediska rané péče. Předškolní období probíhá v časovém horizontu od 3 let věku po nástup do školy. Hlavním úkolem speciálně pedagogického působení je „rozvíjet kompenzační smysly, resp. provádět reedukaci tam, kde je alespoň částečné zrakové vnímání zachováno“. Dalším úkolem je příprava dětí pro školní docházku (Květoňová-Švecová, L., 2000, s. 48). To představuje osvojení specifických
dovedností,
které
jsou
zaměřeny
na
rozvoj
zrakových
funkcí – reedukace / stimulace zraku; kompenzačních smyslů – sluchu, hmatu, čichu, chuti; řeči; estetického vnímání; prostorové orientace a samostatného pohybu a sebeobsluhy (srov. Květoňová-Švecová, L., 2000; Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Keblová, A. (1998) uvádí, ţe nácvik sebeobsluhy je zaměřen na rozvoj samostatnosti, odpovědnosti a správného chování. Nováková, Z. (in Vítková, M. a kol., 2004) poukazuje na to, ţe si dítě při sebeobsluţných činnostech osvojuje zásady správného stolování, chování u stolu, hygieny. Cílem sebeobsluţných dovedností je plnění úkolů základní hygieny, drţení chleba v jedné ruce, nabírání stravy lţičkou, pití ze šálku, orientace ve známých prostorách, rozeznávání jednotlivých částí oblečení a jeho úklid, oblékání a svlékání se, úklid a vyhledávání hraček. Předškolní vzdělávání dětí se zrakovým postiţením zajišťují běţné mateřské školy formou individuální či skupinové integrace, anebo mateřské školy zřízené speciálně pro děti se zrakovým postiţením. V případě, ţe je dítě se zrakovým postiţením integrován v běţné mateřské škole, je mu (i jeho rodině a pedagogům) poskytována
speciálně
pedagogická
podpora
ze
strany
speciálně
pedagogického centra. Školní věk je obdobím od nástupu k povinné školní docházce (6 – 7 let) do jejího ukončení (15 let). Toto období Erikson, E. H. (sec. cit. Vágnerová, M., 1999) definuje jako fázi snaţivosti a výkonu, jejíţ cílem je příprava na
28
budoucnost. Rizikem je vznik pocitů méněcennosti, nedostačivosti nebo strachu ze selhání; na druhé straně můţe dojít k nadměrnému důrazu na výkon a k fixaci na úspěch. Na prospěch dítěte mají velký vliv rodiče a rodinné prostředí (Vágnerová, M., 1995b). Během povinné školní docházky je důraz kladen (kromě běţné edukace) na zrakovou stimulaci a dodrţování zásad zrakové hygieny; na rozvoj kompenzačních smyslů a řeči; na nácvik a rozvoj prostorové orientace a samostatného pohybu; na čtení a psaní Braillova písma; na práci se speciálními pomůckami; na rozvoj sebeobsluhy a samostatnosti. To vše je důleţité pro začlenění jedince se zrakovým postiţením do běţného ţivota. Během výchovně-vzdělávacího procesu je třeba vycházet z poznatku, ţe duševní schopnosti dětí s těţkým zrakovým postiţením jsou stejné jako dětí vidících, pouze jejich smyslové zkušenosti jsou menší (Květoňová-Švecová, L., 2000). Dítě se zrakovým postiţením se můţe vzdělávat v běţných základních školách formou individuální nebo skupinové integrace, anebo v základních školách zřízených speciálně pro ţáky se zrakovým postiţením. V případě, ţe je ţák integrován v běţné základní škole, je mu (i jeho rodině a pedagogům) poskytována
speciálně
pedagogická
podpora
ze
strany
speciálně
pedagogického centra. Profesní příprava následuje po ukončení povinné školní docházky. Jde o období přípravy na profesní dráhu. Jedinec s těţkým zrakovým postiţením má omezený výběr povolání (Vágnerová, M., 1999). Studenti se zrakovým postiţením mohou navštěvovat střední školy či učiliště běţného typu formou individuální nebo skupinové integrace, anebo střední školy či učiliště zřízené speciálně pro studenty se zrakovým postiţením. V případě, ţe je student integrován, je mu (i jeho rodině a pedagogům) poskytována speciálně pedagogická podpora ze strany speciálně pedagogického centra. Vysokoškolské studium. Studenti se zrakovým postiţením v současné době mohou a běţně studují na vysokých školách, jsou jim umoţněny podmínky pro studium. K optimálnímu studiu přispívá činnost středisek pro pomoc studentům s postiţením – například Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Teiresiás v Brně (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Poradenská zařízení jsou určena jedincům, u nichţ došlo ke vzniku zrakového postiţení v pozdějším věku nebo jedincům se zrakovým postiţením, kteří ještě
29
zcela neovládají potřebné dovednosti nebo si je chtějí doplnit či se v něčem zdokonalit. Dolní věková hranice klientů je stanovena na 15 let (dle poradenské instituce). Tato poradenská zařízení poskytují programy sociální rehabilitace. Jesenský, J. (1992, s. 39) definuje sociální rehabilitaci jako „proces učení ţít s vadou, proces překonávání neschopností v individuálních i společensky významných
činnostech,
proces
prevence
i
odstraňování
defektivit
a handicapů.“ Konečným výsledkem je akceptace vady, ţivotní pohoda, integrace.
Programy
sociální
rehabilitace
jsou
uzpůsobeny
potřebám
a schopnostem kaţdého jedince. Důraz je kladen na časté opakování a procvičování kaţdé činnosti zvlášť. Jsou zaměřeny zejména na 3 oblasti: informace, samostatnost, společenské uplatnění (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004). Obsahují programy na rozvoj zrakových funkcí; nácvik pouţívání náhradních smyslů; výcvik čtení a psaní bodového písma; rozvíjení představ a tyflografického výcviku; nácvik samostatného pohybu a orientace v prostoru; vykonávání sebeobsluţných činností a činností nezbytných pro samostatný ţivot (stravování; stolování; péče o osobní hygienu, oděvy, domácnost atd.); pěstování rodinného ţivota, společenského styku a vystupování na veřejnosti; nácvik obsluhy reedukačních a kompenzačních pomůcek, na zpřístupnění a zpracování informací a servis s těmito pomůckami související (srov. Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004; Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Poradenská zařízení poskytují i sluţby asistentské, socioterapeutické,
sociální
práce,
poradenské,
úpravy
prostředí
a odstraňování bariér, prevence nezaměstnanosti a podporu pracovního uplatnění, pořádání rekondičních a rehabilitačních pobytů, výcvik vodících psů a servis jejich majitelům (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Klíčovými organizacemi, které zajišťují tyto sluţby na území České republiky jsou: Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS); střediska Tyfloservis, o.p.s.; krajská TyfloCentra; Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Neodmyslitelnou součástí sociální rehabilitace je (kromě výše zmíněných institucí a dalších charitativních zařízení) působení rodiny, pracovní a společenské zázemí jedince se zrakovým postiţením (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004).
30
2.4 Komunikace Komunikace je lidská schopnost pouţívat výrazové prostředky k vytváření, udrţování a pěstování mezilidských vztahů. Významně ovlivňuje rozvoj osobnosti. V nejširším slova smyslu ji lze chápat jako vzájemné a oboustranné ovlivňování mezi dvěma nebo více systémy. Současně znamená i přenos informací, které jsou prostředkem ovlivňování komunikujících subjektů. Komunikace je základním procesem. Bez ní by nemohla společnost existovat, natoţ se vyvíjet (Klenková, J., 2006). V sociální komunikaci hraje roli verbální projev, neverbální projev a čin (Mareš, J., Křivohlavý, J., 1995). Verbální komunikace (slovní). Spadají sem všechny komunikační procesy realizované pomocí mluvené či psané řeči. Přestoţe se vyvinula později něţ komunikace neverbální, získala postupně dominantní postavení (Klenková, J., 2006). Řeč má pro osoby s těţkým zrakovým postiţením daleko větší význam neţ pro vidící osoby. Kromě komunikační a kognitivní funkce zastává i kompenzační funkci. Pomáhá přiměřenému rozvoji poznávacích procesů tím, ţe částečně supluje smyslovou zkušenost (Vágnerová, M., 1999). U osob s těţkým zrakovým postiţením můţeme pozorovat opoţdění ve vývoji řeči a různé symptomatické vady řeči (dyslalii1, koktavost, breptavost, huhňavost, poruchy hlasu, verbalizmus2). Výše vyjmenované obtíţe se vyskytují hlavně u jedinců, u kterých se zraková vada projevila od narození nebo od raného věku či před zafixováním správné výslovnosti, tj. v předškolním věku (Klenková, J., 2006). U těchto osob je nezbytné věnovat pozornost rozvoji komunikačních schopností. Smýkal, J. (1994) uvádí, ţe neoddělitelnou součástí lidské řeči je písemná forma jazyka, která ovlivňuje nejenom způsob a kvalitu myšlení lidí, ale také jim po staletí umoţňuje uchovávat a přenášet informace z generace na generaci. Stejný význam má písmo i pro osoby se zrakovým postiţením. Jeho ______________________________________________________________ 1
Dyslalie – patlavost. Nejčastější porucha komunikační schopnosti. Jde o poruchu artikulace,
kdy je narušena výslovnost jedné hlásky či skupiny hlásek jazyka (Klenková, J., 2006). 2
Verbalizmus – symptomatická porucha řeči. Jedinci pouţívají slova, jejichţ obsahu přesně
nerozumí (Klenková, J., 2006).
31
běţná podoba je však pro mnoho z nich nedostupná (zápis i čtení). Někteří slabozrací lidé jsou schopni pracovat s běţným textem za předpokladu, ţe je v černotisku; většinou je nutné text zvětšit, uţít barevných fólií pro změnu kontrastu nebo zvolit bezpatkové písmo (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Nevidomé osoby mohou pracovat s běţným textem pouze pomocí speciálně vybaveného počítače s hlasovým, popř. hmatovým výstupem. Jinak pouţívají ke čtení a psaní bodové písmo, které vynalez nevidomý Louis Braille. Jeho základem je šestibod tvořený dvěma tříbodovými sloupci vedle sebe. Zápis písma je prováděn vyuţitím jednoho aţ pěti bodů v daných kombinacích (aţ 63 kombinací), které znamenají písmena nebo specifické znaky - číslice, interpunkci, matematické a chemické vzorce, notopis (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Braillovo písmo se čte hmatem a nejčastěji se zapisuje na tzv. Pichtově stroji nebo ho lze tisknout na Braillské tiskárně. Zapisuje se nebo tiskne se na speciální papír s vyšší tvrdostí. Neverbální
komunikace
(nonverbální,
neslovní,
mimoslovní).
Jde
o dorozumívání uskutečňované mimoslovními prostředky (např. mimikou, očním pohledem, gesty, postojem, vzdáleností a zaujímáním prostorových pozic, tělesným kontaktem, oblečením, tónem hlasu). Je ontogeneticky i fylogeneticky starší a má vysokou výpovědní hodnotu a srozumitelnost. Uţívá se na doplnění nebo dočasnou náhradu komunikace verbální (Klenková, J., 2006). U lidí s těţkým zrakovým postiţením můţeme pozorovat narušené neverbální chování, které často neodpovídá komunikační situaci. Jedinec neumí výrazem tváře vyjádřit svůj psychický stav (např. veselost, smutek). Jeho tvář je buď strnulá, nebo naopak s výraznou mimikou. U některých jedinců se objevují i kývavé pohyby celým tělem, pohyby rukama, grimasy (Klenková, J., 2006). Zabránit vzniku narušeného neverbálního chování nebo jeho zhoršování lze pomocí speciálních cvičení a her (zaměřených například na procvičování mimického svalstva). Osoba se zrakovým postiţením je dále znevýhodněna tím, ţe není schopna vnímat mimoslovní komunikační signály druhých. Nedostupnost těchto signálů jí znemoţňuje příjem určitých informací a můţe být téţ příčinou špatného výkladu sdílených informací (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Nezbytným pomocníkem v této situaci je dobrá verbální komunikace.
32
Komunikace činem byla z historického pohledu zřejmě prvotní (Klenková, J., 2006). Rozumí se jí to, jak se lidé k sobě chovají, jak vyjadřují vzájemné postoje svým jednáním. Je zapotřebí si uvědomit, ţe kaţdý čin je i sdělením postoje k danému člověku. Můţeme tím dát druhému najevo určitou míru uznání a úcty - sociální evalvace, nebo naopak určitou míru neváţnosti a neúcty - sociální devalvace (Portál [online]). Elektronická komunikace S nástupem informačních technologií došlo k velkému převratu v ţivotě běţné populace i v ţivotě lidí s postiţením (Purdjaková, K., 2010). Díky zpřístupnění výpočetní techniky se zlepšily šance lidí se zrakovým postiţením na začlenění se do společnosti. Elektronická komunikace (tzv. telekomunikace) totiţ umoţňuje všem lidem získávat a předávat informace na dálku, v současné době především prostřednictvím telefonu a internetu. Důleţité je, aby byly webové stránky osobám s těţkým zrakovým postiţením přístupné, většina z nich ale prozatím není. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR se tuto situaci snaţí systematicky řešit – projekt Blind Friendly Web (od roku 2000). „Cílem přístupnosti je zmenšovat či odstraňovat překáţky, na které můţe uţivatel naráţet při pouţívání webových stránek, dokumentů a aplikací“ (Blind Friendly [online]).
Tato kapitola je zaměřena na oblasti moţných obtíţí u jedinců s těţkým zrakovým postiţením. Pozornost je věnována mýtům, omylům, obavám a předsudkům, které vznikají na podkladě nedostatečné informovanosti vidící populace v problematice zrakového postiţení. Dále zde nalezneme podkapitolu týkající se prostorové orientace a samostatného pohybu, včetně zmínek o bariérách. Součástí je i podkapitola věnovaná sebeobsluze a samostatnosti jedinců se zrakovým postiţením. V poslední části je řešena tématika verbální komunikace, neverbální komunikace a komunikace činem v souvislosti se zrakovým postiţením. Je zde i poznámka týkající se telekomunikace.
33
3 MOŢNOSTI A ZPŮSOBY POSKYTOVÁNÍ POMOCI LIDEM S TĚŢKÝM ZRAKOVÝM POSTIŢENÍM
3.1 Kontakt s osobou s těţkým zrakovým postiţením Lidé s těţkým zrakovým postiţením běţně ţijí mezi lidmi vidícími. Kaţdému z nás se tedy můţe stát, ţe s člověkem se zrakovým postiţením přijde do styku, a ţe dotyčný jedinec bude potřebovat naši pomoc. Abychom mu ji mohli efektivně poskytnout, musíme mít alespoň základní znalosti dané problematiky (SONS ČR [online], cit. 1. června 2011). Právě těmto znalostem jsou věnovány následující řádky. Úvodní tipy a doporučení Pokud budeme komunikovat s osobou se zrakovým postiţením, chovejme se přirozeně, nevnuceně,
taktně, decentně, vstřícně, s respektem, úctou,
pochopením a vcítěním. „Dodrţujte běţné konvence společenského chování.“ Vyvarujme se projevům přehnaného soucitu (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 1. června 2011). Jedině tak umoţníme jedinci se zrakovým postiţením, aby se ve vizuálním světě cítil důstojně a bezpečně (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). S člověkem se zrakovým postiţením hovořme jako se sobě rovným. Jeho záleţitosti projednávejme přímo s ním, nikoli s jeho doprovodem (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Výjimku udělejme v případě, pokud je doprovod zmocněn zastupováním. „Průvodce nevidomého doprovází, avšak nejedná a nerozhoduje za něj. Oba navzájem respektují důstojnost druhého. Vztah mezi nevidomým a průvodcem se řídí speciálními a obecně platnými pravidly mezilidské komunikace a kontaktu“ (Cerha, J. [online], cit. 1. června 2011). Mějme na paměti, ţe je člověk se zrakovým postiţením svéprávný. Poskytněme jedinci se zrakovým postiţením dostatek času, bez kontroly zrakem jde vše mnohem pomaleji (Bubeníčková, H. [online]).
34
Nebojme se nabídnout pomoc, kdyţ tušíme nebo vidíme, ţe ji dotyčná osoba potřebuje, např. tehdy, kdyţ se blíţí k zábranami nezajištěnému výkopu, kdyţ přešlapuje a neklidně kolem sebe poťukává holí, kdyţ schází ze špatně odděleného chodníku do vozovky (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Zeptejme se, zda-li osoba pomoc potřebuje a jakou. Pomozme tehdy, kdyţ o to člověk se zrakovým postiţením stojí, a způsobem, na kterém se vzájemně dohodneme (Michálek, M., 2004). Pokud dotyčný jedinec odmítne námi nabízenou pomoc, neberme to jako nevděk (Pešák, M., Schindler, R. [online]). Třeba jsme jen špatně odhadli situaci a osoba se zrakovým postiţením zrovna v tuto chvíli nepotřebuje naši pomoc. Pomáhejme odstraňovat nebezpečné překáţky a bariéry komplikující těmto jedincům ţivot, např. pootevřené vitríny, vytaţené šuplíky, pootevřené dveře místností, odsunuté ţidle od stolu, neohrazené příkopy, větve, vyčnívající trámy (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 1. června 2011). Nekomplikujme ţivot jedincům se zrakovým postiţením tím, ţe budeme přemísťovat jejich osobní věci bez jejich vědomí (Bubeníčková, H. [online]). Pomáhejme odstraňovat také informační bariéry (můţeme pomoci s přečtením dopisu, článku, informační tabule apod. v případě, ţe o to bude osoba se zrakovým postiţením stát). Pokud je jedinec se zrakovým postiţením doprovázen vodícím psem, nikdy na psa nemlaskejme, nepískejme a ani nijak jinak na sebe neupozorňujme. Také na něj nesahejme, nehlaďme jej či na něj nemluvme bez vědomí majitele. Nikdy ho k sobě nepřivolávejme a ani jej nekrmme. Pokud budeme člověku s těţkým zrakovým postiţením pomáhat, nikdy s jeho psem nemanipulujme (SONS ČR [online], cit. 6. června 2011). „Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, nikdy mu nedovolíme vodícího psa obtěţovat, očichávat ho či jinak vyrušovat v práci. Míjíme-li vodícího psa se svým psem, máme svého psa vţdy na vodítku.“ Při nastupování do hromadného dopravního prostředku dejme vţdy jedinci s vodícím psem přednost, uvnitř prostředku uvolněme vhodné místo pro oba (SONS ČR [online], cit. 6. června 2011). „Je nutné respektovat fakt, ţe nevidomý s vodícím psem má přístup do obchodů, restaurací, všech typů škol, školských a zdravotnických zařízení, úřadů a všech kulturních a sportovních zařízení“ (SONS ČR [online], cit. 6. června 2011). Vodící pes je brán jako kompenzační pomůcka.
35
Komunikace Dobrá komunikace je základním předpokladem pomoci. Odstraňuje rozpaky a zabraňuje nepříjemným momentům. „Při setkání s nevidomým je první oslovení na Vás, přesněji řečeno na tom, kdo lépe vidí. A to bez ohledu na věkové hledisko, pohlaví či postavení“ (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 6. června 2011). Pozdravme normálním tónem hlasu. Svá slova můţeme doprovodit lehkým dotykem na předloktí dotyčného, aby věděl, ţe mluvíme k němu. Známe-li jedince osobně, je dobré oslovit ho jménem a poté se mu představit (nelze očekávat, ţe nás za kaţdých okolností bezpečně pozná podle hlasu). Nebojme se podat mu ruku. Dotyku však musí předcházet slovní doprovod, aby se člověk se zrakovým postiţením neleknul. Podobně probíhá i loučení. O našem odchodu dejme jednoznačně vědět. Jinak by se mohlo stát, ţe si s námi bude dotyčný povídat ještě dlouho po našem odchodu (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 6. června 2011). Povedeme-li rozhovor s osobou se zrakovým postiţením, postavme se k ní čelem. I kdyţ nás nevidí, zpravidla pozná, ţe se otáčíme jinam. Někdy je dokonce schopná z hlasu vyčíst i doprovodné prvky jako úsměv, soustředěnost, nervozitu, nezájem apod. Mluvíme-li s člověkem slabozrakým, je dobré, kdyţ přímé světlo dopadá na naši tvář a jeho neoslňuje (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 6. června 2011). V průběhu komunikace dbejme na přijatelné akustické prostředí. Je-li to moţné, odstraňme zbytečný hluk a šum (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 6. června 2011). S osobami se zrakovým postiţením mluvme věcně a bez cenzury (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Pouţívejme jednoznačné a určité formulace. Vyhýbejme se neurčitým pojmům jako například „pár metrů“, „několik schodů“, „tam vzadu“, „támhle“, „tady“. Humoru, barvám ani optickým dojmům a výrazům typu „uvidíme se“, „podívat se“ apod. se vyhýbat nemusíme, osoby se zrakovým postiţením je také pouţívají. Opatrnost je namístě pouze v případě, ţe dotyčný ztratil zrak nedávno (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Telefonujeme-li s osobou se zrakovým postiţením, buďme trpěliví (moţná si data zaznamenává) a snaţme se jí v maximální moţné míře vyjít vstříc (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). 36
V případě, ţe se děje něco neočekávaného, co dotyčný nepozná, je vhodné jej na to verbálně upozornit (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Pokud vidíme, ţe je jedinec se zrakovým postiţením nějak ohroţen (úraz, nehoda), není nutné nic vysvětlovat, ale rovnou jednat.
3.2 Hlavní zásady poskytování pomoci Doprovázení Člověk s těţkým zrakovým postiţením ocení naši pomoc, zejména ocitne-li se v neznámém prostředí (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 17. června 2011). Ve známém prostoru se pohybuje zpravidla bez větších potíţí a bezpečně (Cerha, J. [online], cit. 17. června 2011). Je dobré si uvědomit, ţe jedinec se zrakovým postiţením je v situaci při doprovázení zkušenější. Proto se klidně zeptejme, jak si pomoc představuje a co mu můţe při doprovodu prospět (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Při chůzi s méně zkušeným průvodcem je vhodné, aby osoba se zrakovým postiţením pouţívala téţ bílou hůl. Má tak větší moţnost kontroly (Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011) . Nejlepší a nejpřirozenější způsob chůze je, kdyţ dotyčnému nabídneme svoji pokrčenou paţi, aby se mohl přidrţet v místě nad naším loktem nebo se zavěsit do rámě. Jdeme (uvolněně a klidně) vţdy jako první (o krok před jedincem se zrakovým postiţením), po méně schůdné či nebezpečnější straně (srov. Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 17. června 2011; Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011; Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Rychlost pohybu se přizpůsobuje pomalejšímu. Cestou slovně upozorňujeme na důleţité a nebezpečné jevy jako schody, dveře, obrubníky, překáţky aj. Před nimi vţdy na chvíli zastavíme (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Pokud máme s jedincem s těţkým zrakovým postiţením jiţ více zkušeností ze společných cest, můţeme informace o některých orientačních bodech (např. schodech
nahoru
nebo
dolů,
změnách
37
směru,
překáţkách)
předávat
prostřednictvím pohybů své ruky, natáčením celého těla či zrychlováním nebo zpomalováním chůze (Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011). Jako průvodci jdeme vţdy jako první - při vstupu do dveří, při průchodu zúţeným prostorem, do a ze schodů a eskalátorů, při nástupu a výstupu z dopravních prostředků atd. (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 17. června 2011). V tomto případě opouštíme některá pravidla etikety. K lepší orientaci jedince se zrakovým postiţením můţeme přispět tím, ţe mu budeme stručně, ale výstiţně popisovat okolní prostředí (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 17. června 2011). Po dobu cesty udrţujeme s dotyčným neustálý kontakt. „Kaţdá překáţka se stává méně nebezpečnou, jestliţe o ní nevidomý člověk předem ví, jestliţe se jí přímo dotýká a má ji tak pod kontrolou“ (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 17. června 2011). Při průchodu dveřmi necháme jít osobu se zrakovým postiţením na straně závěsů (pantů). Svoji volnou rukou otvíráme dveře, druhou (za kterou se nás dotyčná osoba drţí) uchopíme kliku. Osoba se zrakovým postiţením sklouzne rukou po naší. Díky tomu kliku nalezne a sama dveře zavře. „Při procházení dveřmi se ne vţdy daří ideálně dodrţovat pravidla. Někdy je nezbytné improvizovat a zároveň věnovat větší pozornost bezpečnosti“ (Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011). V zúţeném prostoru naznačíme pohybem své paţe a zároveň i slovně, aby se jedinec se zrakovým postiţením zařadil za naše záda (do zákrytu). V nejuţších místech jdeme bokem krok sum krok (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 17. června 2011). Na schody (obrubníky, terénní zlomy a podobné překáţky) vcházíme kolmo. Vţdy předem podáme slovní komentář. Důleţité je zmínit, zda schody vedou nahoru nebo dolů. Před vstupem na první schod zpomalíme nebo úplně zastavíme. Počet schodů hlásit nemusíme. Na poslední schod opět upozorníme a zpomalíme. Člověka se zrakovým postiţením bychom měli nechat jít na straně zábradlí i v případě, ţe jej nepouţije (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 17. června 2011). Jsme-li nuceni se během doprovodu na určitý čas vzdálit, osvětlíme dotyčnému situaci a vyhledáme mu bezpečné místo na čekání (vţdy zády ke zdi, na okraji chodby apod.), popíšeme mu okolí a naznačíme vhodnou 38
orientaci vůči prostředí (srov. Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011; Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Po návratu ho verbálně upozorníme na náš příchod. Zaujímání místa k sezení Poté, co dovedeme jedince se zrakovým postiţením k volnému místu, tak mu stručně sdělíme, o jaký typ sedačky jde (ţidle, křeslo, lavice). Poloţíme svoji ruku (za kterou se nás dotyčný drţí) na opěradlo a vyzveme jej, aby sjel rukou po naší. Ostatní uţ zvládne sám (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 17. června 2011). Někdy stačí, kdyţ poloţíme jeho ruku na opěradlo. Při nasedání do osobního automobilu ukáţeme jedinci s těţkým zrakovým postiţením kliku u dveří (jsou-li otevřené, tak i hranu střechy vozidla). Zbytek uţ necháme na něm (i zavření dveří a v případě potřeby jejich otevření). Pokud mu s tím chceme pomoci, sdělíme mu to, aby nedošlo k úrazu (Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011). Pokud jsou všechna místa k sezení obsazená, najdeme osobě se zrakovým postiţením vhodné a bezpečné místo na stání (zády ke zdi, okraj chodby). Průkaz mimořádných výhod opravňuje svého drţitele k vyuţití místa v plném prostředku městské hromadné dopravy, ale ne na úřadech, v čekárnách apod. (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Je vţdy dobré dotyčného informovat o situaci v okolí (Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011). Další situace Při návštěvě restaurace popíšeme (stručně, přehledně) jedinci se zrakovým postiţením místnost (Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011). Upozorníme na předměty,
které
by
mohly
během
pohybu
způsobit
nepříjemnosti
(např. květináče, dekorace), a na předměty, které by dotyčný mohl potřebovat (např. věšák). Pomůţeme mu s nalezením volného místa, usazením ke stolu a s výběrem pokrmu přečtením jídelního lístku. Taktně a nenápadně mu sdělíme, kdo a kde u stolu sedí. Dále ho informujeme o tom, co vše je na stole a kde, a jak je jídlo na talíři uspořádané (SONS ČR [online], cit. 19. června 2011). Ostatní uţ většinou zvládne sám. Pokud dojde k náhodnému znečištění jeho oděvu nebo obličeje, taktně jej na to upozorníme a pomůţeme mu 39
s odstraněním skvrny (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 17. června 2011). Někdy je vhodné jedinci s těţkým zrakovým postiţením pomoci i s rozlišováním peněz při placení (Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011). Doprovázíme-li člověka se zrakovým postiţením na úřad, podáváme mu stručné informace o daném prostředí a o osobách v místnosti. Při podepisování úředních listin ho nejprve seznámíme s jejich doslovným obsahem, teprve poté mu pomůţeme s podepisováním dle jeho zvyklostí - dáme podpisovou šablonu na místo podpisu nebo poloţíme ukazováček volné ruky dotyčného na řádek podpisu či na podpisový řádek poloţíme hrot jeho tuţky (Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011). Návštěva toalet se řadí mezi citlivější situace. Osobu se zrakovým postiţením na toaletu doprovodíme a seznámíme ji s typem zařízení. Popíšeme jí okolí (hlavně kde se nachází toaletní papír, umyvadlo, mýdlo, ručník). Pokud si to bude přát, dovedeme ji před mušli či toaletní mísu. Většinou si však poradí sama uţitím hole. Jsme-li opačného pohlaví neţ dotyčná osoba, poţádáme o pomoc jiného důvěryhodného člověka, kterému sdělíme, oč jde a popíšeme mu, co od něj ţádáme (Cerha, J. [online], cit. 19. června 2011). Jedinec s těţkým zrakovým postiţením se v prostředí své domácnosti (na pracovišti, ve škole) umí sám pohybovat a orientovat. Abychom mu nekomplikovali ţivot maličkostmi, které mohou být značně nepříjemné a do určité míry někdy i nebezpečné, měli bychom dodrţovat daná pravidla (Bubeníčková, H. [online]). Pokud chceme dotyčného navštívit, domluvme si s ním termín a hodinu návštěvy předem (a dodrţme to). Je to z důvodu, ţe si nemůţe vizuálně ověřit totoţnost návštěvy, můţe mít nestandardní časový reţim (mohl by spát) či můţe mít domluveno něco jiného. Během návštěvy mějme na paměti, ţe má jedinec prostory a věci uspořádané dle svých potřeb. O odkládání předmětů (tašek, oděvů, přístrojů) je nutné se s ním domluvit, aby nedošlo k úrazu nebo k poškození věcí. Je také nutné dbát na zavírání dveří, skříněk, oken apod. Při odchodu z bytu ověřme, jestli je všude zhasnuto (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Prvním předpokladem úspěšného nákupu v lékárně je najít její vchod a zorientovat se uvnitř. Zde bude hrát roli zdatnost jedince se zrakovým postiţením v samostatném pohybu s bílou holí a znalost dané trasy. Situaci můţe tomuto jedinci ulehčit například nainstalovaný zvukový orientační maják, 40
vodící linie nebo ochotný personál (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Někdy jiţ bývá člověk s těţkým zrakovým postiţením doprovázen „vidícím“ průvodcem nebo vodícím psem. Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J. (2010) zmiňují, ţe mnohdy naráţejí lidé se zrakovým postiţením na problém zákazu vstupu psů do různých zařízení. Na vodícího psa však nelze nahlíţet jako na běţné zvíře, je nutno ho chápat jako kompenzační pomůcku, která dotyčnému člověku pomáhá s prostorovou orientací a samostatným pohybem. Pokud jedinci s vodícím psem znemoţníme vstup, můţe to být vnímáno jako diskriminace. Na druhé straně je nutno zohlednit hygienické zásady a předpisy daného zařízení. Další nepříjemnou záleţitostí můţe pro osobu se zrakovým postiţením být delší čekání ve frontě. Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J. (2010, s. 58) uvádí, ţe tito jedinci jsou většinou drţiteli průkazu mimořádných výhod, díky kterému mají nárok na přednost při osobním projednávání svých záleţitostí, vyţaduje-li toto jednání delší čekání. „Ovšem za osobní projednávání záleţitostí se nepovaţuje nákup v obchodech ani obstarávání placených sluţeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních.“ Coţ znamená, ţe tito lidé nemají nárok na přednostní obslouţení ve frontě v lékárně. Je tedy na rozhodnutí personálu, zda dotyčného přednostně obslouţí. Při jednání s člověkem se zrakovým postiţením je důleţité, abychom mu popisovali, co děláme, aby věděl, co se děje. Umoţněme mu, aby si informace o léku nahrál na zvukový záznamník (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Mnoho krabiček sice obsahuje některé údaje (název a sílu léku) v Braillově písmu, ale tisk mnohdy bývá hmatově méně výrazný neţ je tomu u klasického Braillova tisku, coţ některým jedincům se zrakovým postiţením činí obtíţe. Naštěstí mají tito lidé ze zákona nárok na zpřístupnění příbalových letáků v pro ně dostupném formátu. Ti z nich, kteří pouţívají internet, mohou za tímto účelem vyuţít přímo webové stránky Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Ostatní se mohou obrátit na Navigační centrum SONS ČR nebo vyuţít placených či neplacených sociálních sluţeb (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Další nelehká situace můţe nastat při placení. Někteří jedinci se zrakovým postiţením nás překvapí
absolutní
uspořádání
samostatností
bankovek
-
v peněţence,
rozlišovač jiní
zas
bankovek, budou
systematické
vděčni
za
naši
pomoc - hlavně při rozlišování peněz papírových, mince jsou poměrně dobře 41
rozpoznatelné dle velikosti, hmotnosti a vytvarování okraje (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Potřebuje-li osoba se zrakovým postiţením navštívit zdravotnické zařízení (ať ambulantně či hospitalizačně), ocitá se před obtíţným úkolem. Neznámé a málo bezbariérové prostředí, plné čekárny, informace převáţně vizuálního charakteru, nemoţnost mít k dispozici vodícího psa, různá vyšetření a zákroky, obavy z diagnózy či léčby komplikují dotyčnému jedinci jiţ tak dost náročnou situaci. Východiskem z ní můţe být profesionální, lidský a vstřícný přístup personálu spojený s určitou informovaností o dané problematice. Vhodné je, kdyţ se s jedincem se zrakovým postiţením předem domluvíme na nejrůznějších věcech (např. zda je z hygienických důvodů moţná přítomnost vodícího psa v daném zařízení). Všechny situace, procesy i prostředí mu přiměřeně popisujme (postupujme od celku k jednotlivostem, od obecného ke
konkrétnímu,
od
velkých
předmětů
k malým
a
jejich
vzájemným
souvislostem), s ničím nespěchejme, umoţněme mu pouţívání kompenzačních pomůcek, na které je zvyklý. Pokud ţádá o samostatný pokoj s vlastní sociálním zařízením, bylo by dobré mu vyhovět (je-li to moţné). Tím mu dáme šanci, aby si uzpůsobil prostředí svým potřebám (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). „Nevidomý pacient si nepřečte cedulku na plášti ani nerozezná lékaře či zdravotní sestru podle uniformy. Při komunikaci s nevidomým je tedy nutné se vţdy představit“ (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010, s. 47). Také neopomínejme, ţe řada důleţitých informací (souhlasy, dokumenty) je pro tohoto jedince nedostupná. Pomoci mu můţeme poskytnutím patřičných informací v elektronické podobě (pokud pouţívá speciální notebook či jinou obdobnou pomůcku), namluvením informací na zvukový záznamník nebo tím, ţe poprosíme návštěvu (popř. jiného pacienta),
aby
mu
dokumenty
přečetla
(Michálek,
M.,
Vojtíšek,
P.,
Vondráčková, J., 2010). Pokud posíláme dotyčného na vyšetření mimo oddělení, je nejlepší ho doprovodit, jelikoţ nemocniční budovy pro něho bývají komplikovaně uspořádané a se spoustou nástrah. Co se týče jídla a léků, ty dávejme těmto pacientům jednotlivě, aby nedošlo k nechtěné záměně (Michálek,
M.,
Vojtíšek,
P.,
Vondráčková,
J.,
2010).
Neocenitelným
pomocníkem, společníkem, přítelem i kompenzační pomůckou pro člověka se zrakovým postiţením můţe být během pobytu ve zdravotnickém zařízení 42
jeho vodící pes. Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J. (2010) uvádí jako hlavní důvod, proč jedinci umoţnit pobyt se psem, zvýšení jeho samostatnosti a zlepšení psychické pohody. Coţ je prospěšné pro dotyčného i personál. Mezi další důvody se řadí silné pouto mezi majitelem a psem, závazný příslib majitele, ţe bude o psa celodenně pečovat nebo to, ţe pes během delšího odloučení zapomíná své návyky.
3.3 Nejčastější chyby při poskytování pomoci Neobratná, i kdyţ dobře míněná pomoc, spíše způsobí nesnáze (Van Dyck, H. [online]), (viz Příloha 1). V následujících řádcích nalezneme přehled nejčastějších chyb, kterých se „vidící“ jedinci dopouštějí během poskytování pomoci lidem s těţkým zrakovým postiţením. Při přecházení ulice se často stává, ţe je jedinec s těţkým zrakovým postiţením uchopen za paţi a taţen na druhou stranu ulice, aniţ by byl předem upozorněn. Mnohdy ani neměl v plánu přecházet. Kdyţ se mu podaří sdělit tuto informaci „vidícímu“ jedinci, bývá velmi často zanechán uprostřed silnice s omluvou. „Jemu pak nezbývá, neţ se zdravou kůţí znovu nalézt chodník“ (Van Dyck, H. [online]). Někdy vidíme, jak je osoba se zrakovým postiţením vlečena za rukáv nebo tlačena „vidící“ osobou před sebou. Schindler, R., Pešák, M. ([online], cit. 17. června 2011) jsou toho názoru, ţe: „Jsou to hrubé prohřešky nejen proti společenskému chování, ale téţ proti bezpečnosti chůze“. Můţeme být svědky i toho, ţe „vidící“ člověk chytne osobu se zrakovým postiţením za bílou hůl nebo ruku drţící bílou hůl. Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J. (2010, s. 41) se k tomu vyjadřují takto: „Je to podobné, jako by vám někdo při pohybu nečekaně zakryl oči“. Nepříjemný pocit zaţívají lidé s těţkým zrakovým postiţením, kdyţ mluví do prázdna, jelikoţ jim druhý člověk zapomněl říci, ţe odchází. Na rušné silnici, v hlučící kavárně, ve společnosti apod. se totiţ jen těţko pozná, zda jste ještě přítomen (Van Dyck, H. [online]).
43
„Vidící“ jedinci jsou ochotni pomoci lidem s těţkým zrakovým postiţením především při nastupování do a vystupování z hromadného dopravního prostředku. „Nabízená pomoc je často vnucována a poskytována tolika dobrovolníky najednou, ţe nevidomý je spíše vtaţen do dopravního prostředku, místo aby měl moţnost nastoupit normálně sám. Při vystupování je to naopak: nevidomý bývá pevně drţen zepředu i zezadu a sotva se můţe pohybovat“ (Van Dyck, H. [online]). Nabídnutí místa k sezení osobě se zrakovým postiţením se zdá být celkem jednoduchou záleţitostí. Mnohdy však tomu bývá přesně naopak. Van Dyck, H. ([online]) poznamenává, ţe nabídnutí místa k sezení se někdy stává velmi komplikovanou operací, hlavně v případě, kdy se do toho vloţí více lidí. Člověk se zrakovým postiţením je pak různě otáčen, přemísťován, postrkován, drţen a aţ poté konečně usazen. Stává se, ţe se jedinec s těţkým zrakovým postiţením setká s tzv. dotěrným „andělem stráţným“. Van Dyck, H. ([online]) za takového „anděla“ povaţuje osobu, která z úcty k nezávislosti jedince se zrakovým postiţením váhá nabídnout pomoc, přestoţe ví, ţe je dotyčný člověk v nesnázích. Je mu však v patách plna obav, aby se neuhodil o nějakou překáţku a mylně se domnívá, ţe o ní jedinec neví. Svou nejasnou přítomností však na sebe upoutává pozornost a vyvolává u jedince se zrakovým postiţením nervozitu. Po světě se pohybují i tzv. sběratelé dobrých skutků. Podle Van Dycka, H. ([online]) jde o jedince, kteří chtějí pomoci za jakoukoliv cenu, i kdyţ osoba s těţkým zrakovým postiţením jejich pomoc nepotřebuje nebo ji dokonce odmítá. Někteří z nich se také snaţí dělat za dotyčnou osobu určité činnosti, včetně rozhodování. Co se týče komunikace, tak není vzácností, ţe je člověk se zrakovým postiţením v doprovodu průvodce dalšími „vidícími“ lidmi při rozhovoru obcházen. Slýchá například věty typu: „Paní, dá si manţel něco k pití?“ (Van Dyck, H. [online]). Další chybou je, pokud „vidící“ člověk ve společnosti osoby se zrakovým postiţením bez přestání hovoří. Myslí si, ţe jinak by o něm dotyčná osoba nevěděla. To však můţe být velmi obtěţující. Jak Van Dyck, H. ([online]) poznamenává: „Jako v kterémkoli jiném rozhovoru, i tady mají své důleţité místo chvíle ticha“. Někdy zase lidé se zrakovým postiţením naráţejí 44
na situace, kdy na ně „vidící“ osoby automaticky mluví hlasitěji, zřetelněji nebo v jednoduchých větách, coţ působí nepřirozeně a komicky (Schindler, R., Pešák, M. [online], cit. 17. června 2011). Dotyční lidé slýchávají i šeptané poznámky typu: „Raději bych byl mrtvý, neţ tohle...“ (Van Dyck, H. [online]). Mnohdy se zas „vidící“ lidé při rozhovoru s člověkem s těţkým zrakovým postiţením bojí pouţívat slova jako „dívat se, vidět, nevidomý“. Pokud je náhodou vysloví a uvědomí si to, ztrácí duchapřítomnost, začnou koktat nebo se ponoří do omluv (Van Dyck, H. [online]). Na druhou stranu zas pojmy jako „tady, tam, támhle“ s doprovodným ukazováním směru prstem nemají pro osobu se zrakovým postiţením ţádnou výpovědní hodnotu. Ve společnosti osob s těţkým zrakovým postiţením nehrajme hry na hádanky. Van Dyck, H. ([online]) se zmiňuje, ţe lidé se zrakovým postiţením mívají dobrou sluchovou paměť. Nelze však předpokládat, ţe rozeznají hlasy v okolním hluku. Netrapme je proto hádankami „Kdo jsem?“ a raději se představme. Pokud jsme dohodnuti s jedincem s těţkým zrakovým postiţením, ţe mu pomůţeme přečíst například dopis, tak jen mějme na paměti, ţe je absolutně nevhodné otevřít obálku bez jeho výslovného povolení, číst dopis potichu pro sebe a nakonec mu sdělit jen vybraná fakta. Ještě nevhodnější je komentovat nebo hodnotit obsah či odesílatele. Van Dyck, H. ([online]) píše: „Zvláště nezapomínejte, ţe Vaším úkolem je pouze nahradit oči Vašeho nevidomého nebo slabozrakého přítele“. „Pořádek a přesnost. Dvě nenápadná slova, která nejsou příliš populární, ale která jsou pro zrakově postiţené velmi důleţitá.“ Pokud si dotyčné osoby chtějí udrţet svoji samostatnost, tak musí mít kaţdá věc své přesné místo (Van Dyck, H. [online]). Chceme-li sníţit samostatnost těchto osob, není nic jednoduššího neţ společně uţívané předměty nevracet na původní místo. Ztíţit situaci můţeme i tím, ţe budeme nechávat pootevřené dveře místností nebo skříněk, vysunuté zásuvky, věci na místech, kde se běţně chodí atd. „Přesnost má veliký význam při schůzkách, návštěvách aj.“ (Van Dyck, H. [online]). Nepřijdeme-li
na
domluvenou
schůzku
s jedincem
s těţkým
zrakovým
postiţením včas, nutíme ho nečinně čekat a vyvoláváme tak u něj napětí a zbytečnou nervozitu.
45
Někdy se stane, ţe „vidící“ osoba odmítne pomoci slabozrakému člověku, protoţe se mylně domnívá, ţe si z ní dotyčný dělá legraci. Tento ukvapený závěr mohl vzniknout například díky tomu, ţe slabozraký člověk nepouţívá ţádné kompenzační pomůcky, nebo ţe se po svém okolí pohybuje bez problémů.
3.4 Pomáhající organizace Ve
všech
specializované
fázích sluţby,
ţivota které
mohou
lidé
poskytuje
síť
s postiţením organizací
zraku od
vyuţívat
speciálních
vzdělávacích institucí, přes krajská a obecní zařízení, aţ po četné nestátní neziskové organizace poskytující bezplatné i zpoplatněné sociální sluţby. Na zpoplatněné sluţby přispívá těmto osobám stát formou sociálních dávek (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). V předškolním věku je pro správný vývoj dítěte s těţkým zrakovým postiţením nepostradatelná pomoc organizací, které poskytují ranou péči (např. nezisková organizace Společnost pro ranou péči). Tyto sluţby jsou bezplatné (Michálek, M., Vojtíšek, P., Vondráčková, J., 2010). Nováková, Z. (in Vítková, M. a kol., 2004) zmiňuje, ţe raně poradenská činnost kladně působí při zabraňování, odstraňování a zmenšování dalších obtíţí, s nimiţ se potýkají děti se zdravotním postiţením, s vývojovým opoţděním nebo děti ohroţené. Cílem rané intervence je podpora a podněcování senzorického, motorického, intelektuálního, emocionálního a sociálního vývoje dítěte se zrakovým postiţením ve věku od 0 do 4 let. V České republice tuto sluţbu zajišťují Střediska rané péče. V předškolním a školním období se o děti se zrakovým postiţením starají Speciálně pedagogická centra pro zrakově postiţené (SONS ČR [online], cit. 24. června 2011). Tato centra zajišťují podpůrně vzdělávací i terapeutické sluţby integrovaným dětem (od počátku školního vzdělávání aţ po jeho ukončení), metodické i odborné činnosti jejich pedagogům a rodičům v takovém rozsahu, jaký nabízejí školská zařízení pro děti se zrakovým postiţením (Nováková, Z., in Vítková, M. a kol., 2004).
46
„Pro klienty se zrakovým postiţením nad 15 let věku fungují v České republice sluţby sociální rehabilitace.“ Klíčovými organizacemi, které tyto sluţby zajišťují jsou SONS ČR; střediska Tyfloservis, o.p.s.; krajská TyfloCentra a Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007, s. 72). SONS ČR je občanské sdruţení s celostátní působností, které vzniklo v roce 1996. Jeho posláním je sdruţovat a hájit zájmy občanů s těţkým zrakovým postiţením a poskytovat jim konkrétní sluţby vedoucí k integraci do společnosti. Sluţeb mohou vyuţít jak členové, tak nečlenové. Dále tato organizace usiluje o to, aby síť sluţeb, jejich návaznost, kvalita i dostupnost, byla co nejlepší (SONS ČR [online], cit. 25. června 2011). Tyfloservis, o.p.s. je společnost s celostátní působností. Zřizovatelem je SONS ČR. Jejím posláním je podpora integrace lidí se zrakovým postiţením (od 15 let věku) do společnosti prostřednictvím intervencí, které jsou zaměřené nejenom na ně samotné, ale také na osoby jim blízké a odbornou i laickou veřejnost (Tyfloservis [online]). Poskytuje sluţby sociální rehabilitace I (nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu, sebeobsluhy, hygieny, stolování, pouţívání náhradních smyslů, čtení a psaní Braillovým písmem), a to terénní formou (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). TyfloCentra jsou samostatné obecně prospěšné společnosti s celostátní působností. Zřizovatelem je SONS ČR. Nabízejí sluţby sociální rehabilitace II (nácvik obsluhy kompenzačních pomůcek, zpřístupnění a zpracování informací, servis s těmito pomůckami související), a to v denním stacionáři (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Dále nabízejí sluţby zaměřené na rozvoj a docvičování dovedností získaných během sociální rehabilitace I, sociálně právní poradenství, pracovně právní poradenství a sluţby osobní asistence (TyfloCentrum [online]). Pobytové
rehabilitační
a
rekvalifikační
středisko
pro
nevidomé
Dědina, o.p.s., jehoţ zřizovatelem je SONS ČR, je jediným zařízením svého druhu na území České republiky. Umoţňuje lidem s těţkým zrakovým postiţením absolvovat intenzivní kurzy sociální a pracovní rehabilitace. Na ně pak navazuje rekvalifikace s následným pracovním uplatněním (Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. [online]). 47
Sluţby jsou zajišťovány pobytovou formou se zdravotnickým dohledem (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Z., 2007). Síť sociálních sluţeb významně doplňují nestátní neziskové organizace. Existuje jich celá řada. Například občanské sdruţení Okamţik, jehoţ posláním je podporovat plnohodnotný a samostatný ţivot lidí se zrakovým postiţením a propojovat ho se světem „vidících“ lidí. Sdruţení poskytuje sociální, dobrovolnické, vzdělávací, kulturní a osvětové aktivity (Okamţik – sdruţení pro podporu nejen nevidomých [online]). Nebo Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E. Macana, jejímţ posláním je zpřístupnit informace a umělecké hodnoty lidem s těţkým zrakovým postiţením prostřednictvím Braillova písma, reliéfní grafiky, zvukových záznamů a digitálních textů (Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E. Macana [online]). Nebo Český svaz zrakově postiţených sportovců, o.s., jde o zájmové sdruţení tělovýchovných jednot, sportovních klubů a oddílů, ve kterých provozují sport osoby se zrakovým postiţením a to od rekreační aţ po vrcholovou úroveň (Český svaz zrakově postiţených sportovců, o.s. [online]). Nebo Středisko výcviku vodících psů SONS ČR, které se zabývá výchovou a výcvikem vodících psů, přípravou ţadatele na převzetí a uţívání psa, zácvikem dvojice (majitel – pes) a pomocí při řešení jakýchkoliv problémů vyplývajících z uţívání psa (Středisko výcviku vodících psů SONS ČR [online]).
Kapitola je zaměřena na moţnosti a způsoby poskytování pomoci lidem s těţkým zrakovým postiţením. Nalezneme zde podkapitolu týkající se kontaktu s osobou s těţkým zrakovým postiţením. Dále je pozornost věnována hlavním zásadám poskytování pomoci těmto lidem. Součástí je i podkapitola zachycující nejčastější chyby, kterých se dopouštějí „vidící“ lidé při poskytování pomoci. Poslední část obsahuje přehled organizací, které na území České republiky pomáhají nejenom jedincům se zrakovým postiţením, ale i jejich rodinám, pedagogům a široké veřejnosti.
48
4 EMPIRICKÁ ČÁST
4.1 Cíle, otázky, hypotézy a metodologie výzkumného šetření Cíle výzkumného šetření Hlavním cílem diplomové práce bylo zmapovat míru informovanosti laické veřejnosti (LV), zdravotnických pracovníků (ZP) a pedagogických pracovníků (PP) v problematice zrakového postiţení a ochotu respondentů příslušných skupin (LV, ZP, PP) poskytnout pomoc lidem s takovým postiţením. Dílčími cíli diplomové práce bylo: 1; Zjistit, zda se respondenti někdy blíţe zajímali o problematiku osob se zrakovým postiţením. 2; Zjistit, zda respondenti poznají osobu s těţkým zrakovým postiţením a podle kterých znaků. 3; Zjistit, zda se respondenti někdy setkali s jedincem s těţkým zrakovým postiţením. Pokud ano, jaké pocity během setkání proţívali. 4; Zjistit, zda jsou respondenti ochotni poskytnout pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením a zda vědí, jak pomoc realizovat. 5; Zjistit, zda respondenti znají hlavní zásady komunikace s osobou s těţkým zrakovým postiţením. 6; Zjistit, zda respondenti znají nějakou organizaci pomáhající lidem s těţkým zrakovým postiţením, na kterou by se mohli obrátit, pokud by potřebovali radu týkající se poskytnutí pomoci jedinci s takovým postiţením. 7; Vymezit rozdíly v míře informovanosti laické veřejnosti, zdravotnických pracovníků a pedagogických pracovníků v problematice zrakového postiţení. 8; Vymezit rozdíly v ochotě poskytnout pomoc lidem s těţkým zrakovým postiţením mezi respondenty z řad laické veřejnosti, zdravotnických pracovníků a pedagogických pracovníků. Výzkumné otázky 1; Ve které skupině (LV, ZP, PP) se nalezne největší počet respondentů, kteří se někdy blíţe zajímali o problematiku osob se zrakovým postiţením?
49
2; Ve které skupině (LV, ZP, PP) se vyskytne největší počet respondentů, kteří si myslí, ţe dokáţí poznat jedince s těţkým zrakovým postiţením? 3; Ve které skupině (LV, ZP, PP) uvedou respondenti v průměru nejvíce znaků směrodatných pro poznání osoby s těţkým zrakovým postiţením? 4; Ve které skupině (LV, ZP, PP) se nejvíce respondentů setkalo s jedincem s těţkým zrakovým postiţením? 5; Ve které skupině (LV, ZP, PP) se najde největší počet respondentů, kteří během kontaktu s osobou s těţkým zrakovým postiţením proţívali smíšené pocity, rozpaky, soucit nebo lítost? 6; Která skupina respondentů (LV, ZP, PP) prokáţe větší ochotu poskytnout pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením? 7; Která skupina respondentů (LV, ZP, PP) patří mezi lépe informovanou v problematice osob se zrakovým postiţením? Hypotézy (H) H1 Respondenti
z
řad
pedagogických
a zdravotnických
pracovníků
se více zajímají o problematiku osob se zrakovým postiţením neţ respondenti z řad laické veřejnosti. H2 Respondenti z řad pedagogických a zdravotnických pracovníků dokáţou lépe rozpoznat jedince s těţkým zrakovým postiţením neţ respondenti z řad laické veřejnosti. H3 Respondenti z řad pedagogických a zdravotnických pracovníků potkávají jedince s těţkým zrakovým postiţením častěji neţ respondenti z řad laické veřejnosti. H4 Při setkání s osobou s těţkým zrakovým postiţením proţívá smíšené pocity, rozpaky, soucit nebo lítost spíše laická veřejnost neţ pedagogičtí a zdravotničtí pracovníci. H5 Pedagogičtí a zdravotničtí pracovníci poskytnou pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením s větší ochotou neţ laická veřejnost. H6 Respondenti z řad pedagogických pracovníků jsou lépe informováni o problematice osob se zrakovým postiţením neţ respondenti z řad zdravotnických pracovníků.
50
H7 Respondenti z řad zdravotnických pracovníků jsou lépe informováni o problematice osob se zrakovým postiţením neţ respondenti z řad laické veřejnosti. Metodologie výzkumného šetření Výzkum byl zaměřen na pedagogické pracovníky, zdravotnické pracovníky a laickou veřejnost na území České republiky s cílem zmapovat míru jejich informovanosti v problematice zrakového postiţení a jejich ochotu poskytnout pomoc lidem s těţkým zrakovým postiţením. Šetření mělo kvantitativní charakter. Potřebná data byla získána prostřednictvím techniky dotazníku, který byl respondentům distribuován buď osobně nebo elektronicky (emailem) v březnu a dubnu roku 2011. Předem bylo určeno, ţe výzkumný soubor bude tvořit 120 respondentů, kteří budou rozděleni do 3 stejně početných skupin (pedagogičtí pracovníci, zdravotničtí pracovníci, laická veřejnost). Toho bylo dosaţeno tak, ţe nejdříve byly dotazníky rozdány 40 respondentům z řad laické veřejnosti,
40
respondentům
z řad
zdravotnických
pracovníků
a
40
respondentům z řad pedagogických pracovníků. Jelikoţ návratnost dotazníků nebyla 100%, byly dotazníky dále distribuovány (vţdy však jen takové mnoţství, které v příslušné skupině scházelo) aţ do doby, kdy jich bylo získáno všech 120. Návratnost dotazníků byla 81% (celkem bylo rozdáno 148 dotazníků). Dotazník (viz Příloha 2) byl konstruován po prostudování odborné literatury. Obsahuje 25 otázek, z nichţ je 21 uzavřených (otázka 1, 2, 3, 4, 6, 7, 9, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23 a 24), 2 polouzavřené (otázka 5 a 25) a 2 otevřené (otázka 8 a 10). V jeho úvodu získali respondenti informace o důvodu vzniku dotazníku a potřebné pokyny k jeho vyplnění. Pak následovalo osvětlení pojmu „osoba s těţkým zrakovým postiţením“, 6 profilových otázek a 19 otázek týkajících se problematiky zrakového postiţení. Vyplnění dotazníku zabralo respondentovi přibliţně 20 minut. Respondenti poctivě vyplnili všechny poloţky dotazníku. Získaná data byla analyzována a zpracována do tabulek a grafů, ke kterým je přiřazen příslušný slovní komentář. Tabulky obsahují absolutní i relativní četnosti. Grafické znázornění, které odpovídá všem tabulkám, je pouze v relativních četnostech. Shrnutí (slovní komentář) pod tabulkami a grafy je uveden v absolutních četnostech, relativní hodnoty jsou rozepsány v závorkách. Součástí kaţdého 51
shrnutí (kromě shrnutí u profilových otázek 1 – 6 a otázky 8, které mají vzhledem k tezím diplomové práce spíše doplňující charakter) je interpretace dat, kde je kladen důraz na vyhodnocení správných odpovědí a srovnání jednotlivých skupin (LV, ZP, PP) podle úspěšnosti. Interpretace dat u otázky 12 je doplněna (vzhledem k tezím) i o vyhodnocení negativních pocitů.
4.2 Charakteristika výzkumného souboru Výzkumný
soubor
tvořilo
celkem
120
osob
ochotných
zúčastnit
se dotazníkového šetření. Jednalo se o jedince z řad mých rodinných příslušníků, příbuzných, přátel, spoluţáků, kolegů a známých; také z řad jejich rodinných příslušníků, příbuzných, přátel, spoluţáků, kolegů a známých. Dotazovaní respondenti byli ţenského i muţského pohlaví, starší osmnácti let, různého stupně vzdělání, různé profese (všichni byli pracující), ţijící na území České republiky. Podrobnější informace jsou uvedeny v tabulkách a grafech 1 – 6, které jsou vyhodnocením profilových otázek dotazníku. Celkový počet 120 respondentů byl tvořen ze 40 zdravotnických pracovníků, 40 pedagogických pracovníků a 40 osob z řad laické veřejnosti. Ze skupiny zdravotnických pracovníků vyplňovali dotazník sanitárky/sanitáři, ošetřovatelky/ošetřovatelé, zdravotní sestry/zdravotní bratři, lékařky/lékaři z různých oborů. Někteří z nich jsou zaměstnaní v ambulantních provozech, jiní na lůţkových odděleních (standardních, intermediálních, intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitačních) a další na operačních sálech. Ze skupiny pedagogických pracovníků vyplňovali dotazník pedagogové s různou aprobací vyučující na základních školách (včetně škol pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami), středních školách, vyšších odborných školách a vysokých školách různého typu a zaměření. Skupinu laické veřejnosti tvořili jedinci jiných profesí neţ je uvedeno výše. Poznámka: Záměrně zde nejsou blíţe specifikovány instituce, ve kterých respondenti pracují. Není to pouze z důvodu ochrany dat, ale také proto, ţe jich je nepřeberné mnoţství.
52
4.3 Analýza a interpretace získaných dat Otázka 1: „Jaké je Vaše pohlaví?“ Tabulka 1 – Pohlaví respondentů
Pohlaví ---------------
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Ţena
14
11,6
38
31,7
36
30,0
88
73,3
Muţ
26
21,7
2
1,7
4
3,3
32
26,7
Celkem
40
33,3
40
33,4
40
33,3
120
100,0
Graf 1 - Pohlaví respondentů
Hodnoty
40,0% 30,0% 20,0%
31,7%
30,0%
21,7%
Ţena
11,6%
10,0%
1,7%
3,3%
Muţ
0,0% LV
ZP
PP
Skupiny
Z celkového počtu 120 respondentů (tj. 100,0 %) bylo 40 respondentů (tj. 33,3 %) z řad laické veřejnosti, 40 respondentů (tj. 33,4 %) z řad zdravotnických pracovníků a 40 respondentů (tj. 33,3 %) z řad pedagogických pracovníků. Na otázku: „Jaké je Vaše pohlaví?“ odpovědělo „Ţena“ 14 respondentů (tj. 11,6 %) z řad laické veřejnosti, 38 respondentů (tj. 31,7 %) z řad zdravotnických pracovníků a 36 respondentů (tj. 30,0 %) z řad pedagogických
pracovníků.
Odpověď
„Muţ“
označilo
26
respondentů
(tj. 21,7 %) z řad laické veřejnosti, 2 (tj. 1,7 %) z řad zdravotnických pracovníků a 4 (tj. 3,3 %) z řad pedagogických pracovníků.
53
Otázka 2: „Jaký je Váš věk?“ Tabulka 2 – Věk respondentů
Věk -----------------------
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
18 – 20 let
1
0,8
0
0,0
0
0,0
1
0,8
21 – 30 let
11
9,2
18
15,0
17
14,2
46
38,4
31 – 40 let
14
11,7
16
13,3
10
8,3
40
33,3
41 – 50 let
6
5,0
5
4,2
7
5,8
18
15,0
51 a více let
8
6,7
1
0,8
6
5,0
15
12,5
40
33,4
40
33,3
40
33,3
120
100,0
Celkem
Hodnoty
Graf 2 - Věk respondentů 16,0% 14,0% 12,0% 10,0% 8,0% 6,0% 4,0% 2,0% 0,0%
18 – 20 let 21 – 30 let 31 – 40 let 41 – 50 let 51 a více let LV
ZP
PP
Skupiny
Z tabulky je patrné, ţe z celkového počtu 120 respondentů (tj. 100,0 %) bylo 40 respondentů (tj. 33,4 %) z řad laické veřejnosti, 40 respondentů (tj. 33,3 %) z řad zdravotnických pracovníků a 40 respondentů (tj. 33,3 %) z řad pedagogických pracovníků. Na otázku: „Jaký je Váš věk?“ odpověděl „18 – 20 let“ 1 respondent (tj. 0,8 %) z řad laické veřejnosti a ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad zdravotnických a pedagogických pracovníků. Odpověď „21 – 30 let“ označilo 11 respondentů (tj. 9,2 %) z řad LV, 18 (tj. 15,0 %) z řad ZP a 17 respondentů (tj. 14,2 %) z řad PP. Ve věku „31 – 40 let“ bylo 14 respondentů (tj. 11,7 %) z řad LV, 16 (tj. 13,3 %) z řad ZP a 10 (tj. 8,3 %) z řad PP. Věk „41 – 50 let“ mělo 6 respondentů (tj. 5,0 %) z řad LV, 5 (tj. 4,2 %) z řad ZP a 7 (tj. 5,8 %) z řad PP. Odpověď „51 a více let“ zaznačilo 8 respondentů (tj. 6,7 %) z řad LV, 1 (tj. 0,8 %) z řad ZP a 6 (tj. 5,0 %) z řad PP.
54
Otázka 3: „Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání?“ Tabulka 3 – Vzdělání respondentů
Vzdělání -----------------------
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
0
0,0
0
0,0
0
0,0
0
0,0
10
8,3
3
2,5
0
0,0
13
10,8
18
15,0
16
13,3
3
2,5
37
30,8
Vyšší odborné
1
0,8
12
10,1
1
0,8
14
11,7
Vysokoškolské
11
9,2
9
7,5
36
30,0
56
46,7
Celkem
40
33,3
40
33,4
40
33,3
120
100,0
Základní Střední odborné s výučním listem Středoškolské s maturitou
Hodnoty
Graf 3 - Vzdělání respondentů
Základní
30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%
Střední odborné s výučním listem Středoškolské s maturitou Vyšší odborné LV
ZP
PP
Skupiny
Vysokoškolské
Výchozím počtem je 120 respondentů (tj. 100,0 %), kteří jsou opět rozděleni do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). Na otázku: „Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání?“ ţádný z dotazovaných respondentů (tj. 0,0 %) neuvedl variantu „Základní“. Odpověď „Střední odborné s výučním listem“ zvolilo 10 respondentů (tj. 8,3 %) z řad LV, 3 (tj. 2,5 %) z řad ZP a ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad PP. Vzdělání „Středoškolské s maturitou“ mělo 18 respondentů (tj. 15,0 %) z řad LV, 16 (tj. 13,3 %) z řad ZP a 3 (tj. 2,5 %) z řad PP. „Vyšší odborné“ vzdělání měl 1 respondent (tj. 0,8 %) z řad LV, 12 respondentů (tj. 10,1 %) z řad ZP a 1 respondent (tj. 0,8 %) z řad PP. Variantu „Vysokoškolské“ vzdělání zvolilo 11 respondentů (tj. 9,2 %) z řad LV, 9 (tj. 7,5 %) z řad ZP a 36 (tj. 30,0 %) z řad PP.
55
Otázka 4: „V jaké profesi pracujete?“ Tabulka 4 – Profese respondentů
Profese
Počet respondentů
Počet respondentů v %
Zdravotnická
40
33,3
Pedagogická
40
33,3
Jiná
40
33,4
120
100,0
Celkem
Graf 4 - Profese respondentů
33,3%
33,4%
Zdravotnická Pedagogická Jiná
33,3%
Celkový počet respondentů je opět 120 (tj. 100,0 %). Na otázku: „V jaké profesi
pracujete?“
zaznačilo
variantu
„Zdravotnická“
40
respondentů
(tj. 33,3 %), variantu „Pedagogická“ 40 respondentů (tj. 33,3 %) a variantu „Jiná“ také 40 respondentů (tj. 33,4 %).
Otázka 5: „V jakém kraji ţijete?“ Tabulka 5 – Kraje, ve kterých respondenti ţijí
Kraj -----------------------
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Vysočina
21
17,4
5
4,2
14
11,7
40
33,3
Jihomoravský
15
12,5
34
28,3
22
18,3
71
59,1
Moravskoslezský
2
1,7
1
0,8
2
1,7
5
4,2
Praha
2
1,7
0
0,0
2
1,7
4
3,4
40
33,3
40
33,3
40
33,4
120
100,0
Celkem
56
Hodnoty
Graf 5 - Kraje, ve kterých respondenti ţijí 30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%
Vysočina Jihomoravský Moravskoslezský Praha LV
ZP
PP
Skupiny
Výchozím počtem je 120 respondentů (tj. 100,0 %) rozdělených do 3 skupin po 40 respondentech (LV, ZP a PP). Na otázku: „V jakém kraji ţijete?“ odpovědělo „Vysočina“ 21 respondentů (tj. 17,4 %) z řad LV, 5 (tj. 4,2 %) z řad ZP a 14 (tj. 11,7 %) z řad PP. Kraj „Jihomoravský“ je místem pobytu 15 respondentů (tj. 12,5 %) z řad LV, 34 (tj. 28,3 %) z řad ZP a 22 (tj. 18,3 %) z řad PP. „Moravskoslezský“ kraj obývají 2 respondenti (tj. 1,7 %) z řad LV, 1 (tj. 0,8 %) z řad ZP a 2 (tj. 1,7 %) z řad PP. „Praha“ napsali 2 respondenti (tj. 1,7 %) z řad LV, ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad ZP a 2 (tj. 1,7 %) z řad PP.
Otázka 6: „Má město, kde ţijete či pracujete více neţ 10 000 obyvatel?“ Tabulka 6 – Velikost měst, ve kterých respondenti ţijí či pracují
Počet obyvatel
LV
ZP
PP
Celkem
nad 10 000 -----------------------
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Ano
27
22,5
33
27,5
31
25,8
91
75,8
Ne
13
10,9
7
5,8
9
7,5
29
24,2
Celkem
40
33,4
40
33,3
40
33,3
120
100,0
57
Hodnoty
Graf 6 - Velikost měst, ve kterých respondenti ţijí či pracují (Počet obyvatel nad 10 000) 27,5%
30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%
25,8%
22,5% 10,9%
LV
ZP
Ano
7,5%
5,8%
Ne PP
Skupiny
Z celkového počtu 120 respondentů (tj. 100,0 %) je 40 respondentů (tj. 33,4 %) z řad LV, 40 respondentů (tj. 33,3 %) z řad ZP a 40 respondentů (tj. 33,3 %) z řad PP. Na otázku: „Má město, kde ţijete či pracujete více neţ 10 000 obyvatel?“ odpovědělo „Ano“ 27 respondentů (tj. 22,5 %) z řad LV, 33 (tj. 27,5 %) z řad ZP a 31 (tj. 25,8 %) z řad PP. „Ne“ zaznačilo 13 respondentů (tj. 10,9 %) z řad LV, 7 (tj. 5,8 %) z řad ZP a 9 (tj. 7,5 %) z řad PP.
Otázka 7: „Zajímal(a) jste se někdy blíţe o problematiku osob se zrakovým postiţením?“ Tabulka 7 – Zájem respondentů o danou problematiku
Zájem
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Ano
8
6,7
13
10,8
30
25,0
51
42,5
Ne
32
26,7
27
22,5
10
8,3
69
57,5
Celkem
40
33,4
40
33,3
40
33,3
120
100,0
Graf 7 - Zájem respondentů o danou problematiku 30,0%
Hodnoty
---------------
LV
26,7%
25,0% 22,5%
20,0% 10,0%
6,7%
10,8%
8,3%
0,0% LV
ZP
Skupiny
58
PP
Ano Ne
Celkový počet 120 respondentů (tj. 100,0 %) je opět rozdělen do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). Na otázku: „Zajímal(a) jste se někdy blíţe o problematiku osob se zrakovým postiţením?“ odpovědělo „Ano“ 8 respondentů (tj. 6,7 %) z řad LV, 13 (tj. 10,8 %) z řad ZP a 30 (tj. 25,0 %) z řad PP. Odpověď „Ne“ zvolilo 32 respondentů (tj. 26,7 %) z řad LV, 27 (tj. 22,5 %) z řad ZP a 10 (tj. 8,3 %) z řad PP. Interpretace dat: Ukázalo se, ţe největší počet respondentů, kteří se někdy blíţe zajímali o problematiku osob se zrakovým postiţením, byl z řad pedagogických pracovníků (30 respondentů ze 40, tj. 75,0 %), poté z řad zdravotnických pracovníků (13 respondentů ze 40, tj. 32,5 %) a nakonec z řad laické veřejnosti (8 respondentů ze 40, tj. 20,0 %).
Otázka 8:
„Proč jste se zajímal(a) nebo nezajímal(a) o danou
problematiku?“ Tabulka 8 – Důvod zájmu respondentů o danou problematiku
Důvod -----------------------
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
0
0,0
1
2,0
1
2,0
2
3,9
0
0,0
5
9,8
8
15,7
13
25,5
Rozšíření obzorů
0
0,0
5
9,8
9
17,6
14
27,5
Zhoršující se
4
7,8
0
0,0
1
2,0
5
9,8
2
3,9
0
0,0
6
11,8
8
15,7
Součást povolání
2
3,9
2
3,9
5
9,8
9
17,6
Celkem
8
15,6
13
25,5
30
58,9
51
100,0
Dobrovolnická činnost V rámci studia na škole
zrak Výskyt osoby se zrak.post. v okolí
59
Hodnoty
Graf 8 - Důvod zájmu respondentů o danou problematiku Dobrovolnická činnost V rámci studia na škole Rozšíření obzorů
18,0% 16,0% 14,0% 12,0% 10,0% 8,0% 6,0% 4,0% 2,0% 0,0%
Zhoršující se zrak Výskyt osoby se zrak. post. v okolí Součást povolání LV
ZP
PP
Skupiny
Na předchozí otázku (7) odpovědělo 51 respondentů (8 z řad LV, 13 z řad ZP, 30 z řad PP), ţe se zajímalo o problematiku osob se zrakovým postiţením. Z těchto čísel budeme vycházet při vyhodnocování první části otázky 8: „Proč jste se zajímal(a) o danou problematiku?“ Je nutné poznamenat, ţe ţádný respondent neuvedl více neţ jeden důvod zájmu (otázka byla otevřená), proto bude 51 respondentů tvořit v relativní hodnotě 100,0 %. 1 respondent (tj. 2,0 %) z řad ZP a 1 (tj. 2,0 %) z řad PP uvedli, ţe se o problematiku osob se zrakovým postiţením zajímali, protoţe jako dobrovolníci pomáhali lidem s postiţením. 5 respondentů (tj. 9,8 %) z řad ZP a 8 (tj. 15,7 %) z řad PP se seznámilo s danou problematikou v rámci studia na škole. 5 respondentů (tj. 9,8 %) z řad ZP a 9 (tj. 17,6 %) z řad PP se snaţilo získat potřebné informace kvůli rozšíření obzorů. 4 respondenti (tj. 7,8 %) z řad LV a 1 (tj. 2,0 %) z řad PP se o problematiku osob se zrakovým postiţením zajímali, protoţe se jim zhoršuje zrak. Pro 2 respondenty (tj. 3,9 %) z řad LV a 6 respondentů (tj. 11,8 %) z řad PP bylo stěţejní získat dané informace, jelikoţ se v jejich okolí vyskytuje osoba s těţkým zrakovým postiţením. 2 respondenti (tj. 3,9 %) z řad LV, 2 (tj. 3,9 %) z řad ZP a 5 respondentů (tj. 9,8 %) z řad PP se o problematiku zajímalo, jelikoţ to patří k náplni jejich povolání.
60
Tabulka 9 – Důvod nezájmu respondentů o danou problematiku
Důvod
LV
ZP
PP
Celkem
-----------------------
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Nedostatek času
0
0,0
2
2,9
0
0,0
2
2,9
18
26,1
11
15,9
3
4,4
32
46,4
Nebyl důvod
14
20,3
14
20,3
7
10,1
35
50,7
Celkem
32
46,4
27
39,1
10
14,5
69
100,0
Nepřítomnost osoby se zrak. post. v okolí
Graf 9 - Důvod nezájmu respondentů o danou problematiku 30,0%
Hodnoty
Nedostatek času
26,1%
25,0%
20,3%
20,3% 15,9%
20,0% 15,0%
10,1%
10,0% 5,0%
0,0%
4,4%
2,9%
0,0%
0,0% LV
Nepřítomnost osoby se zrak. post. v okolí Nebyl důvod
ZP
PP
Skupiny
Na předchozí otázku (7) odpovědělo 69 respondentů (32 z řad LV, 27 z řad ZP, 10 z řad PP), ţe se nezajímalo o problematiku osob se zrakovým postiţením. Z těchto čísel budeme vycházet při vyhodnocování druhé části otázky 8: „Proč jste se nezajímal(a) o danou problematiku?“ Je nutné poznamenat, ţe ţádný respondent neuvedl více neţ jeden důvod nezájmu (otázka byla otevřená), proto bude 69 respondentů tvořit v relativní hodnotě 100,0 %. 2 respondenti (tj. 2,9 %) z řad ZP uvedli, ţe se o problematiku osob se zrakovým postiţením nezajímali z důvodu nedostatku času. Pro 18 respondentů (tj. 26,1 %) z řad LV, 11 (tj. 15,9 %) z řad ZP a 3 respondenty (tj. 4,4 %) z řad PP nebylo získání daných informací důleţité, protoţe se v jejich okolí nevyskytuje osoba s těţkým zrakovým postiţením. 14 respondentů (tj. 20,3 %) z řad LV, 14 (tj. 20,3 %) z řad ZP a 7 (tj. 10,1 %) z řad PP nenašlo důvod se zajímat o danou problematiku.
61
Otázka 9: „Poznáte jedince s těţkým zrakovým postiţením?“ Tabulka 10 – Schopnost poznat jedince s těţkým zrakovým postiţením
Schopnost poznat -------------------------
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Ano
15
12,6
19
15,8
7
5,8
41
34,2
Spíše ano
22
18,3
18
15,0
28
23,4
68
56,7
Spíše ne
2
1,7
0
0,0
1
0,8
3
2,5
Ne
0
0,0
1
0,8
0
0,0
1
0,8
Nejsem si jistý(á)
1
0,8
2
1,7
4
3,3
7
5,8
40
33,4
40
33,3
40
33,3
120
100
Celkem
Graf 10 - Schopnost poznat jedince s těţkým zrakovým postiţením Ano
Hodnoty
25,0%
Spíše ano
20,0% 15,0%
Spíše ne
10,0%
Ne
5,0% 0,0% LV
ZP
PP
Nejsem si jistý(á)
Skupiny
Na otázku: „Poznáte jedince s těţkým zrakovým postiţením?“ odpovídalo 120 respondentů (tj. 100,0 %), z nichţ 40 respondentů (tj. 33,4 %) bylo z řad LV, 40 (tj. 33,3 %) z řad ZP a 40 (tj. 33,3 %) z řad PP. Odpověď „Ano“ zvolilo 15 respondentů (tj. 12,6 %) z řad LV, 19 (tj. 15,8 %) z řad ZP a 7 (tj. 5,8 %) z řad PP. Variantu „Spíše ano“ označilo 22 respondentů (tj. 18,3 %) z řad LV, 18 (tj. 15,0 %) z řad ZP a 28 (tj. 23,4 %) z řad PP. Moţnost „Spíše ne“ vybrali 2 respondenti (tj. 1,7 %) z řad LV, ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad ZP a 1 (tj. 0,8 %) z řad PP. Odpověď „ Ne“ zvolil 1 respondent (tj. 0,8 %) z řad ZP a ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad LV a PP. Poslední variantu „Nejsem si jistý(á)“ vybral 1 respondent (tj. 0,8 %) z řad LV, 2 respondenti (tj. 1,7 %) z řad ZP a 4 (tj. 3,3 %) z řad PP. Interpretace dat: Ze zjištěného vyplývá: nejvíce respondentů domnívajících se, ţe poznají jedince s těţkým zrakovým postiţením (odpověď „Ano“ a „Spíše ano“) je z řad LV a ZP (37 respondentů ze 40, tj. 92,5 %), poté z řad PP (35 respondentů ze 40, tj. 87,5 %). 62
Otázka 10: odpověděl(a)
Tuto
otázku
zodpovězte
pouze
v případě,
„ANO“ nebo „SPÍŠE ANO“ na otázku 9.
ţe
jste
„Podle čeho
poznáte jedince s těţkým zrakovým postiţením?“ Tabulka 11 – Znaky poukazující na těţké zrakové postiţení
Znaky
LV
-------------------------------------
ZP
PP
Počet
%
Počet
%
0
0,0
0
0,0
2
1,8
Vzhled očí
7
6,4
7
6,4
15
13,8
Tmavé brýle
9
8,3
10
9,2
10
9,2
Mimika, gesta
1
0,9
1
0,9
7
6,4
13
11,9
9
8,3
20
18,4
29
26,6
35
32,1
31
28,4
5
4,6
6
5,5
4
3,7
Obtíţe při čtení, vidění na
Počet
%
tabuli apod.
Pohyb a orientace v prostoru Kompenzační pomůcky Průvodce
Údaje jsou vypočítány z celkového počtu 109 respondentů.
Graf 11 - Znaky poukazující na těţké zrakové postiţení Obtíţe při čtení, vidění na tabuli apod. Vzhled očí
35,0%
Hodnoty
30,0% 25,0%
Tmavé brýle
20,0%
Mimika, gesta
15,0% 10,0% 5,0% 0,0% LV
ZP
PP
Skupiny
Pohyb a orientace v prostoru Kompenzační pomůcky Průvodce
Na tuto otázku odpovídali pouze respondenti, kteří zvolili v předchozí otázce (9) odpověď „Ano“ (15 z řad LV, 19 z řad ZP a 7 z řad PP) či „Spíše ano“ (22 z řad LV, 18 z řad ZP a 28 z řad PP), tedy celkem 109 respondentů (tj. 100,0 %). Jelikoţ se jednalo o otevřenou otázku, mohli respondenti uvádět takové mnoţství znaků poukazujících na těţké zrakové postiţení, jaké znají. Na otázku: „Podle čeho poznáte jedince s těţkým zrakovým postiţením?“ odpověděli 2 respondenti (tj. 1,8 %) z řad PP, ţe podle obtíţí při čtení, vidění 63
na tabuli apod. Podle vzhledu očí poznává tyto jedince 7 respondentů (tj. 6,4 %) z řad LV, 7 (tj. 6,4 %) z řad ZP a 15 (tj. 13,8 %) z řad PP. 9 respondentů (tj. 8,3 %) z řad LV, 10 (tj. 9,2 %) z řad ZP a 10 (tj. 9,2 %) z řad PP uvedlo jako poznávací znak tmavé brýle. 1 respondent (tj. 0,9 %) z řad LV, 1 (tj. 0,9 %) z řad ZP a 7 respondentů (tj. 6,4 %) z řad PP soustředí při posuzování pozornost na mimiku a gesta. Podle pohybu a orientace v prostoru rozeznává jedince s těţkým zrakovým postiţením 13 respondentů (tj. 11,9 %) z řad LV, 9 (tj. 8,3 %) z řad ZP a 20 (tj. 18,4 %) z řad PP. Dalším poznávacím znakem jsou podle 29 respondentů (tj. 26,6 %) z řad LV, 35 (tj. 32,1 %) z řad ZP a 31 (tj. 28,4 %) z řad PP kompenzační pomůcky. Přítomnost průvodce jako jeden ze znaků udává 5 respondentů (tj. 4,6 %) z řad LV, 6 (tj. 5,5 %) z řad ZP a 4 respondenti (tj. 3,7 %) z řad PP. Interpretace dat: Lze poukázat na to, ţe kaţdý pedagogický pracovník uvedl v průměru 2,5 znaku, podle kterých by poznal jedince s těţkým zrakovým postiţením, zdravotnický pracovník jich uvedl v průměru 1,8 a laik v průměru 1,7.
Otázka 11:
„Setkal(a) jste se někdy s osobou s těţkým zrakovým
postiţením?“ Tabulka 12 – Setkání s osobou s těţkým zrakovým postiţením
Setkání
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Ano
30
25,0
31
25,8
36
30,0
97
80,8
Ne
10
8,4
9
7,5
4
3,3
23
19,2
Celkem
40
33,4
40
33,3
40
33,3
120
100
Graf 12 - Setkání s osobou s těţkým zrakovým postiţením
Hodnoty
---------------
LV
30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%
25,8%
25,0%
Ano
8,4%
LV
30,0%
7,5%
ZP
Skupiny
64
3,3%
PP
Ne
I zde je výchozím počtem 120 respondentů (tj. 100,0 %), kteří jsou rozděleni do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). Na otázku: „Setkal(a) jste se někdy s osobou s těţkým zrakovým postiţením?“ odpovědělo „Ano“ 30 respondentů (tj. 25,0 %) z řad LV, 31 (tj. 25,8 %) z řad ZP a 36 (tj. 30,0 %) z řad PP. „Ne“ označilo 10 respondentů (tj. 8,4 %) z řad LV, 9 (tj. 7,5 %) z řad ZP a 4 respondenti (tj. 3,3 %) z řad PP. Interpretace dat: Z výše uvedeného je patrné, ţe největší počet respondentů, kteří se někdy setkali s osobou s těţkým zrakovým postiţením byl z řad pedagogických pracovníků (36 respondentů ze 40, tj. 90,0 %), poté z řad zdravotnických pracovníků (31 respondentů ze 40, tj. 77,5 %) a nakonec z řad laické veřejnosti (30 respondentů ze 40, tj. 75,0 %).
Otázka 12: Tuto otázku zodpovězte pouze v případě, ţe jste odpověděl(a) „ANO“ na otázku 11. „Označte pocit, který doprovázel Vaše setkání s osobou s těţkým zrakovým postiţením.“ Tabulka 13 – Pocity respondentů
Pocity
LV
-------------------------
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Obdiv
6
6,2
10
10,3
11
11,3
27
27,8
Neutrální pocit
4
4,1
9
9,3
13
13,4
26
26,8
Smíšené pocity
5
5,2
6
6,2
4
4,1
15
15,5
Rozpaky
8
8,3
1
1,0
4
4,1
13
13,4
Soucit nebo lítost
7
7,2
5
5,2
4
4,1
16
16,5
Despekt
0
0,0
0
0,0
0
0,0
0
0,0
Celkem
30
31,0
31
32,0
36
37,0
97
100
Hodnoty
Graf 13 - Pocity respondentů Obdiv
14,0% 12,0% 10,0% 8,0% 6,0% 4,0% 2,0% 0,0%
Neutrální pocit Smíšené pocity Rozpaky Soucit nebo lítost LV
ZP
PP
Skupiny
65
Despekt
Tuto otázku zodpovídali pouze respondenti, kteří zvolili odpověď „Ano“ na otázku 11. Tak učinilo 30 respondentů z řad LV, 31 z řad ZP a 36 z řad PP, tedy celkem 97 respondentů (tj. 100,0 %). 6 respondentů (tj. 6,2 %) z řad LV, 10 (tj. 10,3 %) z řad ZP a 11 (tj. 11,3 %) z řad PP obdivovalo osoby s těţkým zrakovým postiţením. 4 respondenti (tj. 4,1 %) z řad LV, 9 respondentů (tj. 9,3 %) z řad ZP a 13 (tj. 13,4 %) z řad PP mělo neutrální pocity. 5 respondentů (tj. 5,2 %) z řad LV, 6 (tj. 6,2 %) z řad ZP a 4 respondenti (tj. 4,1 %) z řad PP proţívali smíšené pocity. 8 respondentů (tj. 8,3 %) z řad LV, 1 respondent (tj. 1,0 %) z řad ZP a 4 respondenti (tj. 4,1 %) z řad PP byli v rozpacích v průběhu setkání s jedincem s těţkým zrakovým postiţením. 7 respondentů (tj. 7,2 %) z řad LV, 5 (tj. 5,2 %) z řad ZP a 4 respondenti (tj. 4,1 %) z řad PP proţívali soucit nebo lítost. Ţádný z dotazovaných respondentů (tj. 0,0 %) nepociťoval despekt vůči osobě s těţkým zrakovým postiţením. Interpretace dat: Ukázalo se, ţe největší počet respondentů, kteří by k lidem s těţkým zrakovým postiţením přistupovali s obdivem či s neutrálními pocity, byl z řad pedagogických pracovníků (24 respondentů z 36, tj. 66,7 %), poté z řad zdravotnických pracovníků (19 respondentů z 31, tj. 61,3 %) a nakonec z řad laické veřejnosti (10 respondentů z 30, tj. 33,3 % ). Nejvíce respondentů, kteří by k osobám s těţkým zrakovým postiţením přistupovali se
smíšenými
pocity,
rozpaky,
soucitem
nebo
lítostí
byl
z řad
LV
(20 respondentů z 30, tj. 66,7 %), následně z řad ZP (12 respondentů z 31, tj. 38,7 %) a nakonec z řad PP (12 respondentů z 36, tj. 33,3 %).
Otázka 13: „Pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením“ Tabulka 14 – Ochota pomoci
Pomoc -------------------------
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Sami nabídnete
28
23,3
28
23,3
27
22,5
83
69,1
Poskytnete na
12
10,0
12
10,0
13
10,9
37
30,9
0
0,0
0
0,0
0
0,0
0
0,0
40
33,3
40
33,3
40
33,4
120
100
poţádání Neposkytnete Celkem
66
Hodnoty
Graf 14 - Ochota pom oci
Sami nabídnete
25,0% 23,3% 23,3% 22,5% 20,0% 15,0% 10,0% 10,0% 10,9% 10,0% 5,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% LV ZP PP
Poskytnete na poţádání Neposkytnete
Skupiny
Na tuto otázku odpovědělo všech 120 respondentů (tj. 100,0 %): 40 respondentů (tj. 33,3 %) z řad LV, 40 (tj. 33,3 %) z řad ZP a 40 (tj. 33,4 %) z řad PP. 28 respondentů (tj. 23,3 %) z řad LV, 28 (tj. 23,3 %) z řad ZP a 27 (tj. 22,5 %) z řad PP je ochotno nabídnout pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením. 12 respondentů (tj. 10,0 %) z řad LV, 12 (tj. 10,0 %) z řad ZP a 13 (tj. 10,9 %) z řad PP je ochotno poskytnout pomoc poté, co o ni budou poţádání. Všichni respondenti jsou ochotni pomoci, takţe ţádný z respondentů (tj. 0,0 %) nezvolil odpověď „Neposkytnete“. Interpretace dat: Ze zjištěného vyplývá, ţe největší počet respondentů, kteří by sami nabídli a poskytli pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením (aniţ by čekali na jeho poţádání), byl z řad LV a ZP (28 respondentů ze 40, tj. 70,0 %), následně z řad PP (27 ze 40, tj. 67,5 %).
Otázka 14:
„Potkáte-li jedince s těţkým zrakovým postiţením
v doprovodu vidící osoby a chcete-li s ním projednat jeho záleţitosti, s kým budete komunikovat?“ Tabulka 15 – Zaměření komunikace respondentů
Komunikace ------------------------S dotyčným
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
10
8,3
17
14,2
19
15,8
46
38,3
29
24,2
23
19,2
19
15,8
71
59,2
1
0,8
0
0,0
2
1,7
3
2,5
40
33,3
40
33,4
40
33,3
120
100
jedincem S dotyčným jedincem i s doprovodem S doprovodem Celkem
67
Graf 15 - Zam ěření kom unikace respondentů
25,0%
24,2%
20,0%
Hodnoty
S dotyčným jedincem
19,2% 14,2% 15,8%
15,0%
15,8%
S dotyčným jedincem i s doprovodem S doprovodem
10,0% 8,3% 5,0%
0,8%
1,7%
0,0%
0,0% LV
ZP
PP
Skupiny
Výchozím počtem je 120 respondentů (tj. 100,0 %) rozdělených do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). Na otázku: „Potkáte-li jedince s těţkým zrakovým postiţením v doprovodu vidící osoby a chcete-li s ním projednat jeho záleţitosti, s kým budete komunikovat?“ odpovědělo 10 respondentů (tj. 8,3 %) z řad LV, 17 (tj. 14,2 %) z řad ZP a 19 (tj. 15,8 %) z řad PP, ţe bude komunikovat přímo s jedincem s těţkým zrakovým postiţením. 29 respondentů (tj. 24,2 %) z řad LV, 23 (tj. 19,2 %) z řad ZP a 19 (tj. 15,8 %) z řad PP bude komunikovat s dotyčným jedincem i s doprovodem. 1 respondent (tj. 0,8 %) z řad LV, ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad ZP a 2 respondenti (tj. 1,7 %) z řad PP budou komunikovat pouze s doprovázející osobou. Interpretace dat: Ukázalo se, ţe největší počet respondentů, kteří by komunikovali
pouze
s
jedincem
s těţkým
zrakovým
postiţením
(při
projednávání jeho záleţitostí), byl z řad PP (19 respondentů ze 40, tj. 47,5 %), poté z řad ZP (17 respondentů ze 40, tj. 42,5 %) a nakonec z řad LV (10 respondentů ze 40, tj. 25,0 %).
Otázka 15:
„Po dobu komunikace s osobou s těţkým zrakovým
postiţením byste stál(a)“ Tabulka 16 – Pozice při komunikaci
Pozice ------------------------Kdekoliv Čelem
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
4
3,3
2
1,7
0
0,0
6
5,0
36
30,0
38
31,6
40
33,4
114
95,0
40
33,3
40
33,3
40
33,4
120
100
k dotyčnému Celkem
68
Graf 16 - Pozice při komunikaci
Hodnoty
35,0%
30,0%
30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0%
31,6%
33,4%
Kdekoliv 3,3%
5,0% 0,0% LV
1,7%
Čelem k dotyčnému
0,0%
ZP
PP
Skupiny
Na tuto otázku odpovědělo všech 120 respondentů (tj. 100,0 %). Ti byli opět rozděleni do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). Po dobu komunikace s osobou s těţkým zrakovým postiţením by 4 respondenti (tj. 3,3 %) z řad LV, ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad PP a 2 respondenti (tj. 1,7 %) z řad ZP stáli kdekoliv. 36 respondentů (tj. 30,0 %) z řad LV, 38 (tj. 31,6 %) z řad ZP a 40 (tj. 33,4 %) z řad PP by stálo čelem k dotyčné osobě. Interpretace dat: Ze zjištěného vyplývá, ţe největší počet respondentů, kteří by po dobu komunikace stáli čelem k osobě s těţkým zrakovým postiţením, byl z řad pedagogických pracovníků (40 respondentů ze 40, tj. 100,0 %), následně z řad zdravotnických pracovníků (38 respondentů ze 40, tj. 95,0 %) a nakonec z řad laické veřejnosti (36 respondentů ze 40, tj. 90,0 %).
Otázka 16:
„Během komunikace s osobou s těţkým zrakovým
postiţením“ Tabulka 17 – Způsob komunikace Způsob komunikace
LV
ZP
PP
Celkem
-------------------------
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Nepouţíváte mimiku,
4
3,3
2
1,7
1
0,9
7
5,9
36
30,0
38
31,6
39
32,5
113
94,1
40
33,3
40
33,3
40
33,4
120
100
gesta, oční kontakt, mluvíte hlasitěji Pouţíváte mimiku, gesta, oční kontakt, mluvíte přirozeně
Celkem
69
Graf 17 - Způsob kom unikace
Hodnoty
40,0%
Nepouţíváte mimiku, gesta, oční kontakt, mluvíte hlasitěji Pouţíváte mimiku, gesta, oční kontakt, mluvíte přirozeně
32,5% 30,0% 31,6%
30,0% 20,0% 10,0% 0,0%
3,3% 1,7% 0,9% LV
ZP
PP
Skupiny
Výchozím počtem je 120 respondentů (tj. 100,0 %), kteří jsou rozděleni do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). 4 respondenti (tj. 3,3 %) z řad LV, 2 (tj. 1,7 %) z řad ZP a 1 respondent (tj. 0,9 %) z řad PP nebude během komunikace s osobou s těţkým zrakovým postiţením pouţívat mimiku, gesta, oční kontakt a bude mluvit hlasitěji. 36 respondentů (tj. 30,0 %) z řad LV, 38 (tj. 31,6 %) z řad ZP a 39 (tj. 32,5 %) z řad PP bude během komunikace s dotyčným jedincem mluvit přirozeně a pouţívat mimiku, gesta i oční kontakt. Interpretace dat: Lze poukázat na to, ţe největší počet respondentů, kteří by během komunikace s osobou s těţkým zrakovým postiţením pouţívali mimiku, gesta, oční kontakt a mluvili by přirozeně, byl z řad PP (39 respondentů ze 40, tj. 97,5 %), poté z řad ZP (38 respondentů ze 40, tj. 95,0 %) a nakonec z řad LV (36 respondentů ze 40, tj. 90,0 %). Otázka 17:
„Jakým způsobem byste pozdravil(a) jedince s těţkým
zrakovým postiţením?“ Tabulka 18 – Způsob pozdravu
Způsob pozdravu ------------------------Pozdravíte jako 1.,
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
36
30,0
38
31,7
36
30,0
110
91,7
4
3,3
2
1,7
4
3,3
10
8,3
40
33,3
40
33,4
40
33,3
120
100
připojíte oslovení, lehce se dotknete jeho předloktí Zdravíte dle společenské etikety (muţ pozdraví ţenu apod.)
Celkem
70
Hodnoty
Graf 18 - Způsob pozdravu
35,0% 30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%
30,0%
31,7%
3,3%
3,3%
LV
Pozdravíte jako první, připojíte oslovení, lehce se dotknete jeho předloktí Zdravíte dle společenské etikety (muţ pozdraví ţenu apod.)
30,0%
1,7% ZP
PP
Skupiny
Otázku: „Jakým způsobem byste pozdravil(a) jedince s těţkým zrakovým postiţením?“ zodpovědělo 120 respondentů (tj. 100,0 %), z nichţ 40 (tj. 33,3 %) bylo z řad LV, 40 (tj. 33,4 %) z řad ZP a 40 (tj. 33,3 %) z řad PP. 36 respondentů (tj. 30,0 %) z řad LV, 38 (tj. 31,7 %) z řad ZP a 36 (tj. 30,0 %) z řad PP by pozdravilo jedince s těţkým zrakovým postiţením jako první, k pozdravu by připojilo oslovení a lehce by se dotklo jeho předloktí. 4 respondenti (tj. 3,3 %) z řad LV, 2 (tj. 1,7 %) z řad ZP a 4 (tj. 3,3 %) z řad PP by zdravili dle společenské etikety. Interpretace dat: Z výše uvedeného je patrné, ţe největší počet respondentů, kteří by pozdravili jedince s těţkým zrakovým postiţením jako první, k pozdravu by připojili oslovení a lehký dotek na předloktí, byl z řad ZP (38 respondentů ze 40, tj. 95,0 %), následně z řad LV a PP (36 respondentů ze 40, tj. 90,0 %).
Otázka 18:
„Kdyţ potkáte jedince s těţkým zrakovým postiţením
a domníváte se, ţe se ocitnul v orientačních těţkostech, co uděláte?“ Tabulka 19 – Způsob pomoci
Způsob pomoci ------------------------Zeptáte se, zda a jak
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
31
25,8
28
23,3
29
24,2
88
73,3
9
7,5
11
9,2
11
9,2
31
25,9
0
0,0
1
0,8
0
0,0
1
0,8
40
33,3
40
33,3
40
33,4
120
100
můţete pomoci Nabídnete mu, aby se zavěsil do vaší paţe a šel za Vámi, upozorňujete na překáţky Chytnete ho za ruku a vedete
Celkem
71
Graf 19 - Způsob pom oci 30,0%
Zeptáte se, zda a jak můţete pomoci 25,8%
Hodnoty
25,0%
24,2%
23,3%
20,0% 15,0% 10,0%
7,5%
5,0%
9,2%
9,2%
0,8%
0,0%
0,0%
0,0% LV
ZP
PP
Skupiny
Nabídnete mu, aby se zavěsil do vaší paţe a šel za Vámi, upozorňujete na překáţky Chytnete ho za ruku a vedete
Tuto otázku zodpovědělo všech 120 oslovených respondentů (tj. 100,0 %), kteří byli rozděleni do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). Na otázku: „Kdyţ potkáte jedince s těţkým zrakovým postiţením a domníváte se, ţe se ocitnul v orientačních těţkostech, co uděláte?“ zvolilo variantu „Zeptáte se, zda a jak můţete pomoci“ 31 respondentů (tj. 25,8 %) z řad LV, 28 (tj. 23,3 %) z řad ZP a 29 (tj. 24,2 %) z řad PP. 9 respondentů (tj. 7,5 %) z řad LV, 11 (tj. 9,2 %) z řad ZP a 11 (tj. 9,2 %) z řad PP vybralo druhou moţnost „Nabídnete mu, aby se zavěsil do vaší paţe a šel za Vámi, upozorňujete na překáţky“. Ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad LV a PP, 1 respondent (tj. 0,8 %) z řad ZP označil variantu „Chytnete ho za ruku a vedete“. Interpretace dat: Ze zjištěného vyplývá, ţe největší počet respondentů, kteří by vhodně pomohli osobě s těţkým zrakovým postiţením (pokud by se ocitla v orientačních těţkostech), byl z řad laické veřejnosti a pedagogických pracovníků (40 respondentů ze 40, tj. 100,0 %), následně z řad zdravotnických pracovníků (39 respondentů ze 40, tj. 97,5 %). Poznámka: Za vhodnou pomoc je povaţován postup uvedený v 1. a 2. variantě odpovědi.
72
Otázka 19:
„Co uděláte, budete-li doprovázet osobu s těţkým
zrakovým postiţením?“ Tabulka 20 – Předávání informací během doprovázení Předávání informací
LV
----------------------Popisujete hlavní rysy
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
26
21,7
33
27,5
26
21,7
85
70,9
11
9,1
5
4,2
11
9,1
27
22,4
3
2,5
2
1,7
3
2,5
8
6,7
40
33,3
40
33,4
40
33,3
120
100
okolí, nevyhýbáte se přitom optickým dojmům a barvám Popisujete hlavní rysy okolí, vyhýbáte se přitom optickým dojmům a barvám Nepředáváte informace verbálně, ale natáčením těla, zpomalováním chůze apod.
Celkem
Graf 20 - Předávání inform ací během doprovázení 30,0%
Hodnoty
25,0%
27,5% 21,7%
21,7%
20,0% 15,0%
9,1%
10,0%
9,1% 4,2%
5,0%
2,5%
2,5%
1,7%
0,0% LV
ZP
PP
Skupiny
Popisujete hlavní rysy okolí, nevyhýbáte se přitom optickým dojmům a barvám Popisujete hlavní rysy okolí, vyhýbáte se přitom optickým dojmům a barvám Nepředáváte informace verbálně, ale natáčením těla, zpomalováním chůze apod.
Výchozím počtem je 120 respondentů (tj. 100,0 %) rozdělených do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). 26 respondentů (tj. 21,7 %) z řad LV, 33 (tj. 27,5 %) z řad ZP a 26 (tj. 21,7 %) z řad PP by osobě s těţkým zrakovým postiţením (během doprovázení) popisovalo hlavní rysy okolí a nevyhýbalo se přitom optickým dojmům a barvám. 11 respondentů (tj. 9,1 %) z řad LV, 5 (tj. 4,2 %) z řad ZP a 11 (tj. 9,1 %) z řad PP by dotyčné osobě popisovalo hlavní rysy okolí, ale vyhýbalo by se optickým dojmům a barvám. 3 respondenti (tj. 2,5 %) z řad LV, 2 (tj. 1,7 %) z řad ZP a 3 (tj. 2,5 %) z řad PP by nepředávali informace verbálně, ale natáčením těla, zpomalováním chůze apod. 73
Interpretace dat: Lze poukázat na to, ţe největší počet respondentů, kteří by osobě s těţkým zrakovým postiţením (během doprovázení) popisovali hlavní rysy okolí a nevyhýbali se přitom optickým dojmům a barvám, byl z řad zdravotnických pracovníků (33 respondentů ze 40, tj. 82,5 %), poté z řad laické veřejnosti a pedagogických pracovníků (26 respondentů ze 40, tj. 65,0 %).
Otázka 20: „Pokud potřebujete během doprovázení osoby s těţkým zrakovým postiţením na chvíli odejít“ Tabulka 21 – Odchod při doprovázení
Postup
LV
-------------------------
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
37
30,8
40
33,4
39
32,5
116
96,7
3
2,5
0
0,0
1
0,8
4
3,3
40
33,3
40
33,4
40
33,3
120
100
Oznámíte jí to a vyhledáte jí bezpečné místo na čekání, svůj návrat zverbalizujete Zavedete ji na bezpečné místo a odejdete
Celkem
Hodnoty
Graf 21 - Odchod při doprovázení
35,0% 30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%
30,8%
33,4%
2,5% LV
32,5%
0,0% ZP
0,8%
Oznámíte jí to a vyhledáte jí bezpečné místo na čekání, svůj návrat zverbalizujete Zavedete ji na bezpečné místo a odejdete
PP
Skupiny
Na tuto otázku odpovědělo všech 120 respondentů (tj. 100,0 %), kteří byli rozděleni do 3 skupin po 40 respondentech (LV, ZP, PP). 37 respondentů (tj. 30,8 %) z řad LV, 40 (tj. 33,4 %) z řad ZP a 39 (tj. 32,5 %) z řad PP by osobě s těţkým zrakovým postiţením (kterou doprovází) oznámilo, ţe na chvíli odchází a vyhledalo by jí bezpečné místo na čekání, svůj návrat by zverbalizovalo. 3 respondenti (tj. 2,5 %) z řad LV, ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad ZP a 1 (tj. 0,8 %) z řad PP by doprovázenou osobu zavedl na bezpečné místo a odešel. 74
Interpretace dat: Ukázalo se, ţe největší počet respondentů, kteří by doprovázené osobě oznámili, ţe potřebují na chvíli odejít, vyhledali by jí bezpečné místo na čekání a svůj návrat by zverbalizovali, byl z řad zdravotnických pracovníků (40 respondentů ze 40, tj. 100,0 %), následně z řad pedagogických pracovníků (39 respondentů ze 40, tj. 97,5 %) a nakonec z řad laické veřejnosti (37 respondentů ze 40, tj. 92,5 %).
Otázka 21: postiţením
při
„Pokud byste pomáhal(a) jedinci s těţkým zrakovým nástupu
do
(výstupu
z)
hromadného
dopravního
prostředku nebo na eskalátor (z eskalátoru), půjdete vţdy“ Tabulka 22 – Nástup do hromadného dopravního prostředku
Pozice průvodce -------------------------
LV
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Mírně vpředu
29
24,1
32
26,7
33
27,5
94
78,3
Mírně vzadu
11
9,2
8
6,7
7
5,8
26
21,7
Celkem
40
33,3
40
33,4
40
33,3
120
100
Graf 22 - Nástup do hrom adného dopravního prostředku (Pozice průvodce)
Hodnoty
30,0%
24,1% 26,7% 27,5%
20,0%
9,2%
10,0%
6,7% 5,8%
0,0% LV
ZP
Mírně vpředu Mírně vzadu
PP
Skupiny
Otázku zodpovědělo 120 dotazovaných respondentů (tj. 100,0 %), kteří byli rozděleni do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). Na otázku: „Pokud byste pomáhal(a) jedinci s těţkým zrakovým postiţením při nástupu do (výstupu z) hromadného dopravního prostředku nebo na eskalátor (z eskalátoru), půjdete vţdy...“ zvolilo variantu „Mírně vpředu“ 29 respondentů (tj. 24,1 %) z řad LV, 32 (tj. 26,7 %) z řad ZP a 33 (tj. 27,5 %) z řad PP. 11 respondentů (tj. 9,2 %) z řad LV, 8 (tj. 6,7 %) z řad ZP a 7 (tj. 5,8 %) z řad PP odpovědělo „Mírně vzadu“.
75
Interpretace dat: Ze zjištěného vyplývá, ţe největší počet respondentů, kteří by během pomoci jedinci s těţkým zrakovým postiţením při nástupu do (výstupu z) hromadného dopravního prostředku nebo na eskalátor (z eskalátoru) šli mírně vpředu, byl z řad pedagogických pracovníků (33 respondentů ze 40, tj. 82,5 %), poté z řad zdravotnických pracovníků (32 respondentů ze 40, tj. 80,0 %) a nakonec z řad laické veřejnosti (29 respondentů ze 40, tj. 72,5 %).
Otázka 22:
„Jak byste pomohl(a) jedinci s těţkým zrakovým
postiţením při zaujímání místa k sezení?“ Tabulka 23 – Zaujímání místa k sezení
Postup
LV
-------------------------
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
4
3,3
0
0,0
2
1,7
6
5,0
15
12,5
28
23,3
21
17,5
64
53,3
21
17,5
12
10,0
17
14,2
50
41,7
40
33,3
40
33,3
40
33,4
120
100
Posadíte ho na volné místo Dáte svou ruku (za kterou se Vás dotyčný drţí) na opěradlo a vyzvete jej, aby sjel rukou po vaší, ostatní zvládne sám
Poloţíte jeho ruku na opěradlo, ostatní zvládne sám
Celkem
Graf 23 - Zaujím ání m ísta k sezení
Posadíte ho na volné místo 25,0%
23,3%
Hodnoty
20,0% 15,0%
17,5%
17,5% 14,2%
12,5% 10,0%
10,0% 5,0%
3,3% 0,0%
1,7%
0,0% LV
ZP
PP
Skupiny
Dáte svou ruku (za kterou se Vás dotyčný drţí) na opěradlo a vyzvete jej, aby sjel rukou po vaší, ostatní zvládne sám Poloţíte jeho ruku na opěradlo, ostatní zvládne sám
Výchozím počtem je 120 respondentů (tj. 100,0 %) rozdělených do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). Na otázku: „Jak byste pomohl(a) jedinci 76
s těţkým zrakovým postiţením při zaujímání místa k sezení?“ odpověděli 4 respondenti (tj. 3,3 %) z řad LV, ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad ZP a 2 respondenti (tj. 1,7 %) z řad PP, ţe by posadili dotyčného jedince na volné místo. 15 respondentů (tj. 12,5 %) z řad LV, 28 (tj. 23,3 %) z řad ZP a 21 (tj. 17,5 %) z řad PP by poloţilo svou ruku (za kterou se jedinec s těţkým zrakovým postiţením drţí) na opěradlo a vyzvalo dotyčného jedince, aby sjel rukou dolů, ostatní uţ nechají na něm. 21 respondentů (tj. 17,5 %) z řad LV, 12 (tj. 10,0 %) z řad ZP a 17 (tj. 14,2 %) z řad PP by poloţilo dotyčného ruku na opěradlo a ostatní uţ by nechalo na něm. Interpretace dat: Ukázalo se, ţe největší počet respondentů, kteří by vhodně pomohli jedinci s těţkým zrakovým postiţením při zaujímání místa k sezení, byl z řad zdravotnických pracovníků (40 respondentů ze 40, tj. 100,0 %), následně z řad pedagogických pracovníků (38 respondentů ze 40, tj. 95,0 %) a nakonec z řad laické veřejnosti (36 respondentů ze 40, tj. 90,0 %). Poznámka: Za vhodnou pomoc je povaţován postup uvedený v 2. a 3. variantě odpovědi.
Otázka 23: „V čem by spočívala vaše pomoc osobě s těţkým zrakovým postiţením při stolování a konzumaci jídla?“ (Je moţné označit více odpovědí) Tabulka 24 – Stolování a konzumace jídla
Pomoc --------------------------------
LV
ZP
PP
Počet
%
Počet
%
36
30,0
37
30,8
38
31,7
Přečtete jí jídelní lístek
21
17,5
31
25,8
33
27,5
Poskytnete údaje o
11
9,2
26
21,7
26
21,7
21
17,5
24
20,0
30
25,0
Zeptáte se s čím a jak
Počet
%
můţete pomoci
uspořádání jídla na talíři, věcech na stole a lidech u stolu Taktně upozorníte na náhodné znečištění oděvu či obličeje Údaje jsou vypočítány z celkového počtu 120 respondentů.
77
Graf 24 - Stolování a konzum ace jídla (Pomoc)
Zeptáte se s čím a jak můţete pomoci 35,0%
Hodnoty
30,0%
Přečtete jí jídelní lístek
25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0% LV
ZP
PP
Skupiny
Poskytnete údaje o uspořádání jídla na talíři, věcech na stole a lidech u stolu Taktně upozorníte na náhodné znečištění oděvu či obličeje
Na tuto otázku odpovídalo 120 respondentů (tj. 100,0 %), kteří byli opět rozděleni do 3 skupin po 40 respondentech (LV, ZP, PP). Respondenti měli moţnost zvolit více správných odpovědí. Na otázku: „V čem by spočívala vaše pomoc osobě s těţkým zrakovým postiţením při stolování a konzumaci jídla?“ odpovědělo 36 respondentů (tj. 30,0 %) z řad LV, 37 (tj. 30,8 %) z řad ZP a 38 (tj. 31,7 %) z řad PP, ţe by se jedince s těţkým zrakovým postiţením zeptalo s čím konkrétně potřebuje pomoci a jak. 21 respondentů (tj. 17,5 %) z řad LV, 31 (tj. 25,8 %) z řad ZP a 33 (tj. 27,5 %) z řad PP by dotyčnému pomohlo přečíst jídelní lístek. 11 respondentů (tj. 9,2 %) z řad LV, 26 (tj. 21,7 %) z řad ZP a 26 (tj. 21,7 %) z řad PP by dotyčnému poskytlo údaje o uspořádání jídla na talíři, věcech na stole a lidech u stolu. 21 respondentů (tj. 17,5 %) z řad LV, 24 (tj. 20,0 %) z řad ZP a 30 (tj. 25, 0 %) z řad PP by osobu s těţkým zrakovým postiţením taktně upozornilo na náhodné znečištění oděvu či obličeje. Interpretace dat: Lze poukázat na to, ţe kaţdý pedagogický pracovník vybral v průměru 3,2 odpovědi z moţných 4 správných (tj. 80,0 %), kaţdý zdravotnický pracovník vybral v průměru 3,0 odpovědi z moţných 4 správných (tj. 75,0 %) a kaţdý laik vybral v průměru 2,2 odpovědi z moţných 4 správných (tj. 55,0 %). Poznámka: Všechny 4 odpovědi jsou správnými cestami jak pomoci.
78
Otázka 24:
„Co uděláte, kdyţ potkáte osobu s těţkým zrakovým
postiţením v doprovodu vodícího psa?“ (Je moţné označit více odpovědí) Tabulka 25 – Setkání s osobou s vodícím psem
Postup
LV
ZP
PP
----------------------------------------
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Zeptáte se, zda si můţete pohladit psa
4
3,3
5
4,2
0
0,0
26
21,7
20
16,7
24
20,0
0
0,0
0
0,0
0
0,0
26
21,7
23
19,2
27
22,5
30
25,0
29
24,2
31
25,8
28
23,3
28
23,3
32
26,7
Nebudete na psa sahat ani ho jinak vyrušovat od práce Odměníte psa pamlskem Během pomoci dotyčné osobě nebudete nijak manipulovat s jejím psem V hromadném dopravním prostředku jim uvolníte vhodné místo Dáte jim přednost a nedovolíte svému psovi, aby jakkoliv obtěţoval vodícího psa
Údaje jsou vypočítány z celkového počtu 120 respondentů.
Graf 25 - Setkání s osobou s vodícím psem Zeptáte se, zda si můţete psa pohladit
Hodnoty
30,0% 25,0%
Nebudete na psa sahat ani ho jinak vyrušovat od práce
20,0%
Odměníte psa pamlskem
15,0% Během pomoci dotyčné osobě nebudete nijak manipulovat s jejím psem
10,0% 5,0%
V hromadném dopravním prostředku jim uvolníte vhodné místo
0,0% LV
ZP
PP
Dáte jim přednost a nedovolíte svému psovi, aby jakkoliv obtěţoval vodícího psa
Skupiny
Výchozím počtem je 120 respondentů (tj. 100,0 %), kteří jsou rozděleni do 3 stejně početných skupin (LV, ZP, PP). Respondenti měli moţnost zvolit více správných odpovědí. Na otázku: „Co uděláte, kdyţ potkáte osobu s těţkým zrakovým postiţením v doprovodu vodícího psa?“ odpověděli 4 respondenti (tj. 3,3 %) z řad LV, ţádný respondent (tj. 0,0 %) z řad PP a 5 respondentů (tj. 4,2 %) z řad ZP, ţe by se zeptalo, zda si mohou pohladit psa. 26 79
respondentů (tj. 21,7 %) z řad LV, 20 (tj. 16,7 %) z řad ZP a 24 (tj. 20,0 %) z řad PP by nesahalo na psa ani ho jinak nevyrušovalo od práce. Ţádný respondent (tj. 0,0 %) by neodměnil psa pamlskem. 26 respondentů (tj. 21,7 %) z řad LV, 23 (tj. 19,2 %) z řad ZP a 27 (tj. 22,5 %) z řad PP by během pomoci osobě s těţkým zrakovým postiţením nijak nemanipulovalo s jejím psem. 30 respondentů (tj. 25,0 %) z řad LV, 29 (tj. 24,2 %) z řad ZP a 31 (tj. 25,8 %) z řad PP by v hromadném dopravním prostředku uvolnilo vhodné místo jedinci s vodícím psem. 28 respondentů (tj. 23,3 %) z řad LV, 28 (tj. 23,3 %) z řad ZP a 32 (tj. 26,7 %) z řad PP by dalo přednost osobě s vodícím psem a nedovolilo svému psovi jakkoliv obtěţovat vodícího psa. Interpretace dat: Ze zjištěného vyplývá, ţe kaţdý pedagogický pracovník zvolil v průměru 2,9 odpovědi z moţných 4 správných (tj. 72,5 %), kaţdý laik zvolil v průměru 2,8 odpovědi z moţných 4 správných (tj. 70,0 %) a kaţdý zdravotnický pracovník zvolil v průměru 2,5 odpovědi z moţných 4 správných (tj. 62,5 %). Poznámka: 2., 4., 5. a 6. varianta byla povaţována za správnou odpověď.
Otázka 25:
„Znáte nějakou organizaci pomáhající lidem s těţkým
zrakovým postiţením, na kterou byste se mohl(a) obrátit, kdybyste potřeboval(a) radu týkající se pomoci těmto lidem?“ Tabulka 26 – Informovanost respondentů o pomáhajících organizacích
Informovanost
ZP
PP
Celkem
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Ano
6
5,0
22
18,3
26
21,7
54
45,0
Ne
34
28,3
18
15,0
14
11,7
66
55,0
Celkem
40
33,3
40
33,3
40
33,4
120
100
Graf 26 - Inform ovanost respondentů o pom áhajících organizacích
Hodnoty
-------------------------
LV
30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%
28,3% 21,7% 18,3% 15,0% 11,7% 5,0%
Ano Ne
LV
ZP Skupiny
80
PP
Tuto otázku zodpovědělo všech 120 respondentů (tj. 100,0 %), kteří byli rozděleni do 3 skupin po 40 respondentech (LV, ZP, PP). Na otázku: „Znáte nějakou organizaci pomáhající lidem s těţkým zrakovým postiţením, na kterou byste se mohl(a) obrátit, kdybyste potřeboval(a) radu týkající se pomoci těmto lidem?“ odpovědělo „Ano“ 6 respondentů (tj. 5,0 %) z řad LV, 22 (tj. 18,3 %) z řad ZP a 26 (tj. 21,7 %) z řad PP. Variantu „Ne“ zvolilo 34 respondentů (tj. 28,3 %) z řad LV, 18 (tj. 15,0 %) z řad ZP a 14 (tj. 11,7 %) z řad PP. Interpretace dat: Ukázalo se, ţe největší počet respondentů, kteří znali nějakou organizaci pomáhající lidem s těţkým zrakovým postiţením, byl z řad pedagogických pracovníků (26 respondentů ze 40, tj. 65,0 %), následně z řad zdravotnických pracovníků (22 respondentů ze 40, tj. 55,0 %) a nakonec z řad laické veřejnosti (6 respondentů ze 40, tj. 15,0 %).
Tabulka 27 – Pomáhající organizace
Organizace
LV
----------------------------------------
ZP
PP
Počet
%
Počet
%
Počet
%
Středisko výcviku vod. psů
1
1,9
1
1,9
4
7,4
Okamţik
0
0,0
0
0,0
4
7,4
Bílá pastelka
2
3,7
7
13,0
1
1,9
SONS
0
0,0
2
3,7
14
25,9
TyfloCentrum
0
0,0
2
3,7
9
16,7
Tyfloservis
0
0,0
11
20,4
13
24,1
Světluška
5
9,3
3
5,6
6
11,1
Údaje jsou vypočítány z celkového počtu 54 respondentů.
Graf 27 - Pom áhající organizace
Středisko výcviku vod. psů Okamţik
30,0%
Hodnoty
25,0% 20,0%
Bílá pastelka
15,0%
SONS
10,0%
TyfloCentrum
5,0%
Tyfloservis
0,0% LV
ZP
PP
Skupiny
81
Světluška
Otázka 25 je otázkou polouzavřenou, u odpovědi „Ano“ je ponechán prostor pro vyjmenování organizací, které respondenti znají. Jelikoţ „Ano“ zvolilo 54 respondentů (6 z řad LV, 22 z řad ZP, 26 z řad PP), budeme z tohoto čísla vycházet při vyhodnocování, takţe 54 respondentů bude tvořit v relativní hodnotě 100,0 %. 1 respondent (tj. 1,9 %) z řad LV, 1 (tj. 1,9 %) z řad ZP a 4 respondenti (tj. 7,4 %) z řad PP uvedli (jako jednu z moţných organizací pomáhajících lidem s těţkým zrakovým postiţením) Středisko výcviku vodících psů. 4 respondenti (tj. 7,4 %) z řad PP znají občanské sdruţení Okamţik. O projektu Bílá pastelka vědí 2 respondenti (tj. 3,7 %) z řad LV, 7 respondentů (tj. 13,0 %) z řad ZP a 1 respondent (tj. 1,9 %) z řad PP. 2 respondenti (tj. 3,7 %) z řad ZP a 14 respondentů (tj. 25,9 %) z řad PP zná Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých ČR. O existenci obecně prospěšné společnosti TyfloCentrum vědí 2 respondenti (tj. 3,7 %) z řad ZP a 9 respondentů (tj. 16,7 %) z řad PP. Obecně prospěšnou společnost Tyfloservis zná 11 respondentů (tj. 20,4 %) z řad ZP a 13 (tj. 24,1 %) z řad PP. Na projekt Světluška si vzpomnělo 5 respondentů (tj. 9,3 %) z řad LV, 3 respondenti (tj. 5,6 %) z řad ZP a 6 respondentů (tj. 11,1 %) z řad PP. Interpretace dat: Lze poukázat na to, ţe kaţdý pedagogický pracovník uvedl v průměru 2,0 organizace, které pomáhají lidem s těţkým zrakovým postiţením, kaţdý laik jich uvedl v průměru 1,3 a kaţdý zdravotnický pracovník v průměru 1,2. Poznámka: Přestoţe otázka zněla: „Znáte nějakou organizaci pomáhající lidem s těţkým zrakovým postiţením, na kterou byste se mohl(a) obrátit, kdybyste potřeboval(a) radu týkající se pomoci těmto lidem?“, obsahují zprůměrované hodnoty i projekty (sbírky) Světluška a Bílá pastelka. Nejedná se sice o organizace, na které by se respondenti mohli obrátit o radu, ale jde o projekty, které pomáhají lidem s těţkým zrakovým postiţením finančně. Je tedy výhodné, ţe respondenti vědí o jejich existenci.
82
4.4 Ověření hypotéz, závěry šetření a doporučení pro praxi Ověření hypotéz Hypotéza 1:
„Respondenti z řad pedagogických a zdravotnických
pracovníků se více zajímají o problematiku osob se zrakovým postiţením neţ respondenti z řad laické veřejnosti.“ Na otázku 7: „Zajímal(a) jste se někdy blíţe o problematiku osob se zrakovým postiţením?“ odpovědělo „Ano“ 30 respondentů (ze 40, tj. 75,0 %) z řad pedagogických pracovníků, 13 respondentů (ze 40, tj. 32,5 %) z řad zdravotnických pracovníků a 8 respondentů (ze 40, tj. 20,0 %) z řad laické veřejnosti. Na první část otázky 8: „Proč jste se zajímal(a) o danou problematiku?“
uvedli
nejširší
pedagogických
pracovníků
(6
spektrum důvodů),
důvodů
respondenti
z řad
následně
respondenti
z řad
zdravotnických pracovníků (4 důvody) a nakonec respondenti z řad laické veřejnosti (3 důvody). Hypotéza 1 byla potvrzena.
Hypotéza 2: pracovníků
„Respondenti z řad pedagogických a zdravotnických
dokáţou
lépe
rozpoznat
jedince
s těţkým
zrakovým
postiţením neţ respondenti z řad laické veřejnosti.“ Na otázku 9: „Poznáte jedince s těţkým zrakovým postiţením?“ odpovědělo „Ano“ či „Spíše ano“ 37 respondentů (ze 40, tj. 92,5 %) z řad laické veřejnosti a zdravotnických pracovníků a 35 respondentů (ze 40, tj. 87,5 %) z řad pedagogických pracovníků. Na otázku 10: „Podle čeho poznáte jedince s těţkým zrakovým postiţením?“ uvedl kaţdý pedagogický pracovník v průměru 2,5 znaku, zdravotnický pracovník jich uvedl v průměru 1,8 a laik v průměru 1,7. Poznámka: Hypotéza nemohla být potvrzena, jelikoţ je poměr respondentů (37:35) statisticky nevýznamný. Totéţ platí i o poměru znaků (1,8:1,7).
Hypotéza 2 nebyla potvrzena.
83
Hypotéza 3:
„Respondenti z řad pedagogických a zdravotnických
pracovníků potkávají jedince s těţkým zrakovým postiţením častěji neţ respondenti z řad laické veřejnosti.“ Na otázku 11: „Setkal(a) jste se někdy s osobou s těţkým zrakovým postiţením?“ odpovědělo „Ano“ 36 respondentů (ze 40, tj. 90,0 %) z řad pedagogických pracovníků, 31 respondentů (ze 40, tj. 77,5 %) z řad zdravotnických pracovníků a 30 respondentů (ze 40, tj. 75,0 %) z řad laické veřejnosti. Poznámka: Hypotéza nemohla být potvrzena, jelikoţ je poměr respondentů (31:30) statisticky nevýznamný.
Hypotéza 3 nebyla potvrzena.
Hypotéza 4:
„Při setkání s osobou s těţkým zrakovým postiţením
proţívá smíšené pocity, rozpaky, soucit nebo lítost spíše laická veřejnost neţ pedagogičtí a zdravotničtí pracovníci.“ Na otázku 12: „Označte pocit, který doprovázel Vaše setkání s osobou s těţkým zrakovým postiţením“ odpovědělo „smíšené pocity, rozpaky, soucit nebo lítost“ 20 respondentů (z 30, tj. 66,7 %) z řad laické veřejnosti, 12 respondentů (z 31, tj. 38,7 %) z řad zdravotnických pracovníků a 12 respondentů (z 36, tj. 33,3 %) z řad pedagogických pracovníků. Hypotéza 4 byla potvrzena.
Hypotéza 5: „Pedagogičtí a zdravotničtí pracovníci poskytnou pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením s větší ochotou neţ laická veřejnost.“ Otázka 13: „Pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením“ by samo nabídlo a poskytlo (aniţ by čekalo na poţádání) 28 respondentů (ze 40, tj. 70,0 %) z řad laické veřejnosti a zdravotnických pracovníků a 27 respondentů (ze 40, tj. 67,5 %) z řad pedagogických pracovníků. Poznámka: Hypotéza nemohla být potvrzena, jelikoţ je poměr respondentů (28:27) statisticky nevýznamný.
Hypotéza 5 nebyla potvrzena. 84
Hypotéza 6: „Respondenti z řad pedagogických pracovníků jsou lépe informováni
o
problematice
osob
se
zrakovým
postiţením
neţ
respondenti z řad zdravotnických pracovníků.“ Největší počet respondentů, kteří správně odpověděli na otázku 24, 25a a 25b, byl z řad pedagogických pracovníků. Největší počet respondentů, kteří správně odpověděli na otázku 19, byl z řad zdravotnických pracovníků. Na otázku 14, 15, 16, 17, 18, 20, 21, 22 a 23 správně odpověděl přibliţně stejný počet respondentů (z hlediska statistické významnosti) z řad pedagogických a zdravotnických pracovníků. Poznámka: Podrobnější informace jsou uvedeny v „závěru“ příslušných otázek 14 – 25. Hypotéza 6 byla potvrzena.
Hypotéza 7: „Respondenti z řad zdravotnických pracovníků jsou lépe informováni
o
problematice
osob
se
zrakovým
postiţením
neţ
respondenti z řad laické veřejnosti.“ Největší počet respondentů, kteří správně odpověděli na otázku 14, 19, 22, 23 a 25a, byl z řad zdravotnických pracovníků. Na otázku 15, 16, 17, 18, 20, 21, 24 a 25b správně odpověděl přibliţně stejný počet respondentů (z hlediska statistické významnosti) z řad zdravotnických pracovníků a laické veřejnosti. Poznámka: Podrobnější informace jsou uvedeny v „závěru“ příslušných otázek 14 – 25. Hypotéza 7 byla potvrzena.
Závěry šetření Z výsledků výzkumného šetření je patrné, ţe informovanost respondentů (v problematice osob se zrakovým postiţením) dosahuje různé úrovně. Nejrozsáhlejší znalosti prokázali respondenti z řad pedagogických pracovníků, následně respondenti z řad zdravotnických pracovníků a nakonec respondenti z řad laické veřejnosti. Niţší úroveň znalostí laické veřejnosti můţe být zapříčiněna tím, ţe v rámci vzdělávacího procesu ve školských zařízeních není této problematice věnována dostatečná pozornost. Výjimku tvoří školy 85
se zdravotnickým a pedagogickým zaměřením. Zřejmě proto měli tito respondenti rozsáhlejší znalosti. Příčinou niţší úrovně znalostí můţe být téţ nezájem respondentů dozvědět se více o dané problematice. Přestoţe se většina respondentů někdy setkala s takovým jedincem, nevyvolalo to u nich zájem rozšířit si vědomosti z této oblasti. Z výsledků výzkumu lze také vyčíst, ţe se velké procento respondentů z řad laické veřejnosti (ale i zdravotnických pracovníků) nezajímalo o danou problematiku, jelikoţ v jejich okolí neţije osoba s těţkým zrakovým postiţením nebo proto, ţe nenašlo ţádný důvod zajímat se. Pokud však vidící jedinec nemá dostatek potřebných informací, můţe se stát, ţe během kontaktu s osobou s těţkým zrakovým postiţením bude proţívat smíšené pocity, rozpaky, přehnaný soucit nebo lítost, coţ se pravděpodobně projeví v jeho chování a nebude to příjemné ani pro jednu stranu. Velké procento respondentů z řad laické veřejnosti proţívalo během kontaktu s dotyčnou osobou ony výše zmíněné pocity, zatímco u respondentů z řad zdravotnických a pedagogických pracovníků převaţovaly neutrální pocity nebo obdiv. Za podstatné zjištění lze povaţovat, ţe všichni respondenti z řad laické veřejnosti, zdravotnických pracovníků i pedagogických pracovníků by byli ochotni poskytnout pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením. 30,9 % z nich by to však učinilo aţ poté, co by o to byli poţádáni. Z analýzy dat je patrné, ţe ne kaţdá pomoc, i kdyţ dobře míněná, by byla poskytnuta správně, a tudíţ efektivně. 75,0 % respondentů z řad laické veřejnosti, 57,5 % respondentů z řad zdravotnických pracovníků a 52,5 % respondentů z řad pedagogických pracovníků by se dopustilo chyby během komunikace s jedincem s těţkým zrakovým postiţením tím, ţe by při projednávání jeho záleţitostí komunikovalo s ním i s jeho doprovodem (v tom lepším případě) nebo pouze s doprovodem (v tom horším případě). Dále by 35,0 % respondentů z řad laické veřejnosti a pedagogických pracovníků a 17,5 % respondentů z řad zdravotnických pracovníků pochybilo v tom, ţe by během doprovázení popisovalo osobě se zrakovým postiţením hlavní rysy okolí, ale vyhýbalo by se přitom optickým dojmům a barvám nebo by informace nepředávalo verbálně, ale natáčením těla, zpomalováním chůze apod. 27,5 % respondentů z řad laické veřejnosti, 20,0 % respondentů z řad zdravotnických pracovníků a 17,5 % respondentů z řad pedagogických pracovníků by šlo během pomoci jedinci s těţkým zrakovým 86
postiţením při nástupu do (výstupu z) hromadného dopravního prostředku nebo na eskalátor (z eskalátoru) mírně vzadu, coţ není ţádoucí. Respondenti z řad laické veřejnosti by v dostatečné míře neposkytli pomoc osobě se zrakovým postiţením při stolování a konzumaci jídla. Výzkum téţ poodhalil nedostatky ve znalostech organizací, které pomáhají lidem s těţkým zrakovým postiţením. 85,0 % respondentů z řad laické veřejnosti, 45,0 % respondentů z řad zdravotnických pracovníků a 35,0 % respondentů z řad pedagogických pracovníků nezná ţádnou pomáhající organizaci. I přes to, ţe výzkum poodkryl určité nedostatky v poskytování pomoci osobám s těţkým zrakovým postiţením, celkové výsledky mě mile překvapily. Ukázalo se, ţe poměrně velké mnoţství respondentů by poznalo jedince s těţkým zrakovým postiţením a umělo mu v určitých situacích vhodně pomoci. Pokud by respondenti komunikovali s osobou s těţkým zrakovým postiţením, tak by 95,0 % respondentů z řad zdravotnických pracovníků a 90,0 % respondentů z řad laické veřejnosti a pedagogických pracovníků pozdravilo dotyčnou osobu jako první, k pozdravu by připojilo oslovení a lehký dotek na její předloktí. Během konverzace by stálo čelem k dotyčné osobě 100,0 % respondentů z řad pedagogických pracovníků, 95,0 % respondentů z řad zdravotnických pracovníků a 90,0 % respondentů z řad laické veřejnosti. 97,5 % respondentů z řad pedagogických pracovníků, 95,0 % respondentů z řad zdravotnických pracovníků a 90,0 % respondentů z řad laické veřejnosti by mluvilo přirozeně a pouţívalo mimiku, gesta i oční kontakt. Poměrně velké mnoţství respondentů by dokázalo vhodně poskytnout pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením, pokud by se ocitnul v orientačních těţkostech; při zaujímání místa k sezení nebo při stolování a konzumaci jídla. Většina respondentů by se dokázala vhodně zachovat i v případě dočasného opuštění osoby s těţkým zrakovým postiţením. Poměrně velké mnoţství respondentů ví, co udělat, pokud potká jedince se zrakovým postiţením v doprovodu vodícího psa. Přestoţe se výzkumného šetření zúčastnilo 120 respondentů, nebylo by vhodné jeho výsledky zobecňovat.
87
Doporučení pro praxi Jak jiţ bylo uvedeno výše, informovanost respondentů v problematice osob se zrakovým postiţením dosahuje různé úrovně. Kaţdý respondent (ať jiţ z řad laické veřejnosti, zdravotnických pracovníků nebo pedagogických pracovníků) má určitý potenciál vhodně poskytnout pomoc. Stačí jen, kdyţ se zaměří na rozšíření jiţ osvojených znalostí. Jak však pomoci lidem získat potřebné informace? Jak podnítit jejich zvídavost? Úspěch by mohly přinést například letáky, broţury či publikace obsahující základní informace (o osobách se zrakovým postiţením, o moţnostech a způsobech pomoci apod.) a kontakty. Výhodou by bylo, kdyby tyto informace byly veřejnosti podány zábavnou formou a doplněny ilustracemi nebo fotografiemi. Své místo by měly nalézt všude tam, kde se veřejnost zdrţuje. Například v hromadné dopravě, na zastávkách, ve zdravotnických zařízeních, na úřadech, ve vzdělávacích institucích, v rekreačních zařízeních, v nákupních centrech apod. Zde bych chtěla poznamenat, ţe takové materiály jiţ existují mnoho let. Odborníkům i široké veřejnosti jsou dostupné jak v tištěné, tak v elektronické podobě. Patří mezi ně například: Nevidomý ve vaší firmě (Kavalírová,
K.);
Váš
nevidomý
pacient
(Michálek,
M.,
Vojtíšek,
P.,
Vondráčková, J.); Nahlédnutí do ţivota beze zraku (Špaček, L.); Za zeptání nic nedáte aneb jak vidím svět, kdyţ nevidím (Francová, P.); O čem se sní poslepu (Francová, P.); Nebojte se pomoci nevidomým! (Michálek, M.); Ne tak, ale tak (Van Dyck, H.); Špatně vidím (nevidím), můţete mi pomoci? (Cerha, J., Langrová, I.); Rady průvodcům nevidomých (Cerha, J.) a mnoho dalších zajímavých titulů. Některé z nich lze zakoupit v knihkupectví nebo u organizací pomáhajících lidem se zrakovým postiţením (zde si je můţete i zapůjčit), některé jsou dostupné v elektronické podobě na webových stránkách těchto organizací. V současné době není ţádným problémem nalézt příslušné informace na internetu, existuje nepřeberné mnoţství webových stránek k danému tématu. Další informace lze získat u příleţitosti různých výstav, veletrhů a festivalů. V Brně se pořádá například Tmavomodrý festival či veletrh Hospimedica. A co bych doporučila úplně kaţdému? Navštívit „Neviditelnou výstavu Praha“, jejímţ mottem je: „Kdyţ Tě vedou smysly...“ Zde si můţete na vlastní kůţi vyzkoušet,
88
jaké je to nevidět. Výstava se snaţí ukázat svět nevidomých a moţnosti, jak jim porozumět a pomoci (Neviditelná výstava Praha [online]). Dalším hlubokým záţitkem můţe být návštěva kavárny PoTmě, kterou provozuje nadace Světluška a nalezneme ji v Praze. Bývá také krátkodobě otevřena i v jiných městech při různých příleţitostech (např. Karlovarský filmový festival). V kavárně je absolutní tma a obsluhují v ní nevidomí lidé. Nově (od
července
2012)
započala
činnost
i
netradiční
pojízdná
kavárna
Potmě – speciálně vybavený a zatemněný autobus, který se pohybuje napříč Českou republikou. Jinou obohacující zkušeností můţe třeba být vyzkoušet si různé činnosti se zavázanýma očima. Kavalírová, K. (2012, s. 32 – 33) doporučuje: „Zavaţte si oči a vydejte se s vaším kolegou na procházku po ne příliš rušném okolí. Sami uvidíte, co Vám bude při doprovázení příjemné a co nikoliv. Jistě Vám tato zkušenost pomůţe, abyste lépe cítili, co zrakově postiţený proţívá“. Vhodné by bylo umoţnit jedincům (hlavně studentům a lidem pracujícím ve veřejném sektoru) navštěvovat různé semináře, přednášky, kurzy, exkurze nebo stáţe. Pomohlo by jim to dozvědět se více informací nejenom o osobách se zrakovým postiţením a o zásadách pomoci, ale téţ o důleţitosti pomoci. Snad by to přispělo i k tomu, aby se přestali dívat na tyto jedince jako na „postiţené“ a začali je brát jako „sobě rovné“. Za zmínku stojí to, ţe některé vzdělávací instituce (např. pedagogického, zdravotnického nebo sociálního zaměření) a někteří zaměstnavatelé toto svým studentům či zaměstnancům umoţňují. Závěrem bych chtěla dodat, ţe není třeba propadat beznaději či panice, pokud pomáháme jedinci s těţkým zrakovým postiţením a nevíme si s něčím rady. Máme přece vedle sebe člověka s bohatou ţivotní zkušeností, tak se ho nebojme zeptat. Tato kapitola je věnována empirické části. Nalezneme v ní cíle diplomové práce,
výzkumné
otázky,
hypotézy,
metodologii
výzkumného
šetření,
charakteristiku výzkumného souboru, analýzu a interpretaci získaných dat. Součástí je i podkapitola zaměřená na ověření hypotéz, závěry šetření a doporučení pro praxi. 89
ZÁVĚR
Diplomová práce měla za cíl zmapovat míru informovanosti laické veřejnosti, zdravotnických
pracovníků
a
pedagogických
pracovníků
v problematice
zrakového postiţení a ochotu respondentů příslušných skupin (LV, ZP, PP) poskytnout pomoc lidem s takovým postiţením. Výzkumné šetření probíhalo mezi výše zmíněnými skupinami respondentů v březnu a dubnu 2011, mělo kvantitativní charakter. Potřebná data byla získána prostřednictvím techniky dotazníků. Z výsledků vyplynulo, ţe informovanost respondentů dosahuje různé úrovně. Nejrozsáhlejší znalosti prokázali respondenti z řad pedagogických pracovníků, následně respondenti z řad zdravotnických pracovníků a nakonec respondenti z řad laické veřejnosti. Také se zjistilo, ţe by všichni respondenti byli ochotni poskytnout pomoci osobě s těţkým zrakovým postiţením, někteří však aţ poté, co by o to byli poţádáni. Práce je členěna do čtyř kapitol. První kapitola se zaměřuje na teoretická východiska. Nalezneme v ní charakteristiku osob se zrakovým postiţením, klasifikaci zrakových vad, zmínku o vlivu zrakového postiţení na osobnost či o kvalitě ţivota jedinců se zrakovým postiţením. Druhá kapitola se věnuje moţným obtíţím, jaké mívají osoby s těţkým zrakovým postiţením v oblastech prostorové orientace a samostatného pohybu, sebeobsluhy a samostatnosti, komunikace. Obsahuje i mýty, omyly, obavy a předsudky. Třetí kapitola poukazuje na moţnosti a způsoby poskytování pomoci lidem s těţkým zrakovým postiţením. Popsán je kontakt s osobou s takovým postiţením, hlavní zásady poskytování pomoci a nejčastější chyby při poskytování pomoci. Nechybí zde zmínka o pomáhajících organizacích. Čtvrtou kapitolu tvoří empirická
část.
Její
součástí
jsou
cíle,
otázky,
hypotézy
a metodologie výzkumného šetření, charakteristika výzkumného souboru, analýza a interpretace získaných dat, ověření hypotéz, závěry šetření a doporučení pro praxi.
90
SHRNUTÍ
Diplomová práce se snaţí zmapovat míru informovanosti laické veřejnosti, zdravotnických
pracovníků
a
pedagogických
pracovníků
v problematice
zrakového postiţení a ochotu respondentů příslušných skupin (LV, ZP, PP) poskytnout pomoc lidem s takovým postiţením. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola se zaměřuje na teoretická východiska. Nalezneme v ní charakteristiku osob se zrakovým postiţením, klasifikaci zrakových vad, zmínku o vlivu zrakového postiţení na osobnost či o kvalitě ţivota jedinců se zrakovým postiţením. Druhá kapitola se věnuje moţným obtíţím, jaké díky zrakovému deficitu vznikají v oblastech prostorové orientace a samostatného pohybu, sebeobsluhy a samostatnosti, komunikace. Obsahuje i mýty, omyly, obavy a předsudky. Třetí kapitola nabízí přehled moţností a způsobů poskytování pomoci osobám s těţkým zrakovým postiţením od kontaktu s dotyčnou osobou, přes hlavní zásady poskytování pomoci a nejčastější chyby při poskytování pomoci. Nechybí zde zmínka o pomáhajících organizacích. Poslední kapitolu tvoří výzkumné šetření, jehoţ součástí jsou cíle, otázky, hypotézy a metodologie, charakteristika výzkumného souboru, analýza a interpretace získaných dat, ověření hypotéz, závěry šetření a doporučení pro praxi. .
91
SUMMARY
The diploma work deals with questions concerning level of knowledge of general public, medical and pedagogical workers about problems of severely visually impaired people. Further is focused on respondent´s willingness to help. The dissertation is divided into four chapters. The first chapter contains theoretical bases (Person with visual impairment, Classifications of visual impairment, The impact of visual impairment on personality, Quality of life of people with visual impairment). The second, it puts mind to problems with consequences of visual deficit (Spatial orientation and independent movement, Self-service and self-reliance, Communication, Myths, mistakes, worries and preconceptions). The third, it provides overview about possibilities and
ways
of
help
to
severely
visually
impaired
people
(Contact
with severely visually impaired person, Elemental rules of help, Frequent mistakes,
Special
organizations).
The
last
chapter
forms
exploration
(Objectives, questions, surmises and methodology, Characteristic of study complex, Analysis and interpretation of results, Authentication of surmises, summary and suggestions for practice).
92
LITERATURA A PRAMENY
BALUNOVÁ, Kristína, HEŘMÁNKOVÁ, Dita, LUDÍKOVÁ, Libuše. Kapitoly z rané výchovy dítěte se zrakovým postiţením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 70 s. ISBN 80-244-0381-1. ČÁLEK, Oldřich, HOLUBÁŘ, Zdeněk, CERHA, Josef. Vývoj osobnosti zrakově těţce postiţených. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 132 s. ČÁLEK, Oldřich a kol. Vývoj osobnosti zrakově těţce postiţených. Praha: Achát, 1992. FINKOVÁ, Dita, LUDÍKOVÁ, Libuše, RŮŢIČKOVÁ, Veronika. Speciální pedagogika osob se zrakovým postiţením. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007. 160 s. ISBN 978-80-244-1857-5. HAMADOVÁ, Petra, KVĚTOŇOVÁ, Lea, NOVÁKOVÁ, Zita. Oftalmopedie. 2.vyd. Brno: Paido, 2007. 125 s. ISBN 978-80-7315-159-1. HRADILKOVÁ, Terezie. Raná péče pro rodiny s dětmi se zrakovým a kombinovaným postiţením: vybrané příspěvky z kurzu „Poradce rané péče“. Praha: Středisko rané péče, 1998. 113 s. ISBN 80-238-3267-0. JANÍČKOVÁ, Gabriela. Prostorová orientace a samostatný pohyb lidí s váţně postiţeným zrakem. Brno, 2008. 82 l. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. JESENSKÝ, Ján. Tyflologické minimum a základy komplexního zabezpečení zrakově postiţených. Praha: Horizont, 1988. JESENSKÝ, Ján. Rehabilitace zrakově postiţených a způsoby její realizace. Praha: Společnost nevidomých a slabozrakých v ČR, 1992. 96 s. ISBN 80-900950-1-1. JESENSKÝ, Ján. Uvedení do rehabilitace zdravotně postiţených. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. 159 s. ISBN 80-7066-941-1.
93
KAVALÍROVÁ, Kateřina. Nevidomý ve vaší firmě. 1. vyd. Praha: Okamţik, 2012. 52 s. ISBN 978-80-86932-29-3. KEBLOVÁ, Alena. Integrované vzdělávání dětí se zrakovým postiţením. 2. vyd. Praha: Septima, 1998. 92 s. ISBN 80-7216-051-6. KEBLOVÁ, Alena. Hmat u zrakově postiţených. 1. vyd. Praha: Septima, 1999a. 40 s. ISBN 80-7216-085-0. KEBLOVÁ, Alena. Čich a chuť u zrakově postiţených. 1. vyd. Praha: Septima, 1999b. 30 s. ISBN 80-7216-081-8. KEBZA, Vladimír. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 263 s. ISBN 80-200-1307-5. KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 228 s. ISBN 80-247-1110-9. KRAUS, Hanuš a kol. Kompendium očního lékařství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. 341 s. ISBN 80-7169-079-1. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN 80-7178-551-2. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Pozitivní psychologie. Praha: Portál, 2004. 196 s. ISBN 80-7178-835-X. KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, Lea. Oftalmopedie. 2.vyd. Brno: Paido, 2000. 70 s. ISBN 80-85931-84-2. LITVAK,
Aleksandr
Grigor´jevič.
Nástin
psychologie
nevidomých
a slabozrakých. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 170 s. LUDÍKOVÁ, Libuše. Tyflopedie předškolního věku. 1. vyd. Olomouc: VUP, 2004. 56 s. ISBN 80-244-0955-0. MAREŠ, Jiří, KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Komunikace ve škole. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 210 s. ISBN 80-210-1070-3.
94
MICHÁLEK, Miroslav. Nebojte se nevidomých! 1. vyd. Praha: Okamţik, 2004. ISBN 80-903247-3-8. MICHÁLEK, Miroslav, VOJTÍŠEK, Petr, VONDRÁČKOVÁ, Jana. Váš nevidomý pacient. 1. vyd. Praha: Okamţik, 2010. 61 s. ISBN 978-80-86932-26-2. MORAVCOVÁ, Dagmar. Ztratila se nám jedna kategorie zrakového postiţení? Speciální pedagogika – časopis pro teorii a praxi speciální pedagogiky. Praha: Univerzita Karlova PdF. ISSN 1211-2720. 2006, roč. 16, č. 1, s. 61 – 66. NOVOHRADSKÁ, Hana. Vybrané kapitoly z oftalmopedie. 1.vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2009. 86 s. ISBN 978-80-7368-731-1. POŢÁR, Ladislav. Psychológia detí a mládeţe s poruchami zraku. 1. vyd. Trnava: Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity, 2000. ISBN 80-88774-74-8. PURDJAKOVÁ, Kristýna. Specifika komunikace intaktní populace s osobami se zrakovým postiţením. Brno, 2010. 77 l., 3 l. příl. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. SLEPIČKOVÁ, Martina. Analýza současných bariér města Brna. Brno, 2008. 70 l. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. SMÝKAL, Josef. Pohled do dějin slepeckého písma. Brno: R a T, 1994. STANÍKOVÁ, Andrea. Informovanost studentů středních škol o problematice osob se zrakovým postiţením a jejich postoj k této cílové skupině. Brno, 2011. 83 l., 11 l. příl. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. TROJAN, Stanislav a kol. Fyziológia 2. Martin: Osveta, 1992. 784 s. ISBN 80-217-0453-5. VAĎUROVÁ,
Helena,
MÜHLPACHR,
Pavel.
Kvalita
ţivota:
teoretická
a metodologická východiska. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 145 s. ISBN 80-210-3754-7. VÁGNEROVÁ, Marie. Oftalmopsychologie. Praha: Katedra pedagogické a školní psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, 1995a. ISBN 80-7184-053-X.
95
VÁGNEROVÁ, Marie. Oftalmopsychologie dětského věku. Praha: Karolinum, 1995b. ISBN 80-7184-053-X. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha: Portál, 1999. 444 s. ISBN 80-7178-496-6. VÍTKOVÁ, Marie a kol. Integrativní speciální pedagogika. 2.vyd. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-7315-071-9. WIENER,
Pavel.
Prostorová
orientace
a
samostatný
pohyb
zrakově
postiţených. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1986. 106 s. WIENER, Pavel. Prostorová orientace zrakově postiţených. 3. vyd. Praha: Institut rehabilitace zrakově postiţených UK FHS, 2006. 168 s. ISBN 80-239-6775-4.
Internetové zdroje ABZ slovník cizích slov [online]. c 2005 - 2006 [cit.15. května 2011]. Dostupné na www:
. Blind Friendly [online]. c 2000 – 2011 [cit. 27. května 2011]. Dostupné na www: . BUBENÍČKOVÁ, Hana. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit. 2. června 2011, 21. června 2011]. Dostupné na www: . CERHA, Josef. Tyfloservis [online]. c 2005 – 2011 [cit. 1. června 2011, 19.
června
2011].
Dostupné
na
www:
pruvodcum-nevidomych.php>. CERHA, Josef. Tyfloservis [online]. c 2007 [cit. 17. června 2011]. Dostupné na www: . Český svaz zrakově postiţených sportovců, o.s. [online]. c 2011 [cit. 25. června 2011]. Dostupné na www: . 96
DRAGOMIRECKÁ, Eva. Kvalita ţivota a nemoc [online]. c 2005 [cit. 1. května 2011].
Dostupné
na
www:
. Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E. Macana [online]. [cit. 25. června 2011]. Dostupné na www: . Neviditelná výstava Praha [online]. [cit. 5. května 2011]. Dostupné na www: . Okamţik – sdruţení pro podporu nejen nevidomých [online]. c 2010 [cit. 25. června 2011]. Dostupné na www: . PEŠÁK, Milan, SCHINDLER, Radek. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit. 6. května 2011]. Dostupné na www: . Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. [online].
c
2010
[cit.
25.
června
2011].
Dostupné
na
www:
. Portál [online]. c 2005 – 2011 [cit. 25. května 2011]. Dostupné na www: . SCHINDLER, Radek, PEŠÁK, Milan. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit. 3. dubna 2011, 6. května 2011]. Dostupné na www: . SCHINDLER, Radek, PEŠÁK, Milan. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit. 1. června 2011, 6. června 2011, 17. června 2011]. Dostupné na www: . Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit. 10. dubna 2011]. Dostupné na www: . Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit. 15. května 2011]. Dostupné na www: .
97
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit. 1. června 2011]. Dostupné na www: . Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit. 6. června 2011]. Dostupné na www: . Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit. 19. června 2011]. Dostupné na www:. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit.
24.
června
2011].
Dostupné
na
www:
. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. c 2002 – 2011 [cit. 25. června 2011]. Dostupné na www: . Středisko výcviku vodících psů SONS ČR [online]. [cit. 25. června 2011]. Dostupné na www: . ŠOLCOVÁ, Iva, KEBZA, Vladimír. Kvalita ţivota v psychologii: Osobní pohoda (well-being), její determinanty a prediktory [online]. c 2004 [cit. 1. května 2011]. Dostupné na www: . TyfloCentrum [online]. c 2002 – 2011 [cit. 25. června 2011]. Dostupné na www: . Tyfloservis [online]. c 2005 – 2011 [cit. 25. června 2011]. Dostupné na www: . VAN DYCK, Herman. Ne tak, ale tak: příručka správného kontaktu s nevidomými a slabozrakými [online]. c 2002 – 2011 [cit. 20. června 2011]. Dostupné na www: .
98
Primární zdroje sekundárních citací ERIKSON, E. H. Childhood and society. Norton, New York, 1963. FITT, R. A., MASON, H. Sensory handicaps in children. Stratford upon Avon: National Council for special education, 1986. ISBN 0-901443-37-9. KINGSLEY, M. The Effects of a Visual Loss. In MASON, H., MCCALL, S., et al. Visual Impairment. London: David Fulton Publishers, 1997. s. 23 - 29. ISBN 1-85346-412-0. RYFF, C. D., KEYES, C. L. M. The structure of psychological well-being revisited. Journal of Personality and Social Psychology, 1995, vol. 69, p. 719-727.
99
SEZNAM ZKRATEK
aj.
a jiné
apod.
a podobně
atd.
a tak dále
cca
circa, přibliţně
cit.
citace, citováno
č.
číslo
ČR
Česká republika
H
hypotéza, hypotézy
LV
laická veřejnost
např.
například
nm
nanometr
o.p.s.
obecně prospěšná společnost
o.s.
občanské sdruţení
popř.
popřípadě
PP
pedagogičtí pracovníci
resp.
respektive, lépe řečeno
s.
strana, stran
Sb.
sbírky
sec. cit.
sekundární citace
SONS
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých
srov.
srovnej, srovnání
Tab.
Tabulka
tj.
to je, to jest
tzv.
takzvaný
viz
lze vidět
vod. pes
vodící pes
WHO
Světová zdravotnická organizace
ZP
zdravotničtí pracovníci
zrak. post.
zrakové postiţení
100
SEZNAM TABULEK
Tab. 1
Pohlaví respondentů ................................................................. 53
Tab. 2
Věk respondentů ....................................................................... 54
Tab. 3
Vzdělání respondentů ............................................................... 55
Tab. 4
Profese respondentů ................................................................. 56
Tab. 5
Kraje, ve kterých respondenti ţijí .............................................. 56
Tab. 6
Velikost měst, ve kterých respondenti ţijí či pracují .................. 57
Tab. 7
Zájem respondentů o danou problematiku ................................ 58
Tab. 8
Důvod zájmu respondentů o danou problematiku ..................... 59
Tab. 9
Důvod nezájmu respondentů o danou problematiku ................. 61
Tab. 10
Schopnost poznat jedince s těţkým zrak. postiţením ............... 62
Tab. 11
Znaky poukazující na těţké zrakové postiţení .......................... 63
Tab. 12
Setkání s osobou s těţkým zrak. postiţením ............................ 64
Tab. 13
Pocity respondentů .................................................................... 65
Tab. 14
Ochota pomoci .......................................................................... 66
Tab. 15
Zaměření komunikace respondentů .......................................... 67
Tab. 16
Pozice při komunikaci ................................................................ 68
Tab. 17
Způsob komunikace .................................................................. 69
Tab. 18
Způsob pozdravu ....................................................................... 70
Tab. 19
Způsob pomoci .......................................................................... 71
Tab. 20
Předávání informací během doprovázení ................................. 73
Tab. 21
Odchod při doprovázení ............................................................ 74
Tab. 22
Nástup do hromadného dopravního prostředku ........................ 75
Tab. 23
Zaujímání místa k sezení .......................................................... 76
Tab. 24
Stolování a konzumace jídla ..................................................... 77
Tab. 25
Setkání s osobou s vodícím psem ............................................ 79
Tab. 26
Informovanost respondentů o pomáhajících organizacích ....... 80
Tab. 27
Pomáhající organizace .............................................................. 81
101
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1
Pohlaví respondentů ................................................................. 53
Graf 2
Věk respondentů ....................................................................... 54
Graf 3
Vzdělání respondentů ............................................................... 55
Graf 4
Profese respondentů ................................................................. 56
Graf 5
Kraje, ve kterých respondenti ţijí .............................................. 57
Graf 6
Velikost měst, ve kterých respondenti ţijí či pracují .................. 58
Graf 7
Zájem respondentů o danou problematiku ................................ 58
Graf 8
Důvod zájmu respondentů o danou problematiku ..................... 60
Graf 9
Důvod nezájmu respondentů o danou problematiku ................. 61
Graf 10
Schopnost poznat jedince s těţkým zrak. postiţením ............... 62
Graf 11
Znaky poukazující na těţké zrakové postiţení .......................... 63
Graf 12
Setkání s osobou s těţkým zrak. postiţením ............................ 64
Graf 13
Pocity respondentů .................................................................... 65
Graf 14
Ochota pomoci .......................................................................... 67
Graf 15
Zaměření komunikace respondentů .......................................... 68
Graf 16
Pozice při komunikaci ................................................................ 69
Graf 17
Způsob komunikace .................................................................. 70
Graf 18
Způsob pozdravu ....................................................................... 71
Graf 19
Způsob pomoci .......................................................................... 72
Graf 20
Předávání informací během doprovázení ................................. 73
Graf 21
Odchod při doprovázení ............................................................ 74
Graf 22
Nástup do hromadného dopravního prostředku ........................ 75
Graf 23
Zaujímání místa k sezení .......................................................... 76
Graf 24
Stolování a konzumace jídla ..................................................... 78
Graf 25
Setkání s osobou s vodícím psem ............................................ 79
Graf 26
Informovanost respondentů o pomáhajících organizacích ........ 80
Graf 27
Pomáhající organizace .............................................................. 81
102
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1
Chybná pomoc osobě s těţkým zrakovým postiţením
Příloha 2
Dotazník
103
PŘÍLOHY
Příloha 1 – Chybná pomoc osobě s těţkým zrak. postiţením
Špatný způsob pomoci při přecházení ulice
Špatný způsob pomoci při nastupování do hromadného dopravního prostředku
Špatný způsob vedení (doprovázení)
Špatný způsob nabídnutí místa k sezení
Dotěrný „anděl stráţný“
Nesprávná komunikace
Nesprávný způsob informování o místě
Špatné oslovení
Nesprávné opouštění místnosti Komunikace přes průvodce
(Van Dyck, H. [online])
Příloha 2 - Dotazník
Váţená paní, váţený pane, jmenuji se Věra Baranová a jsem studentkou 2. ročníku navazujícího magisterského studia Speciální pedagogiky pro učitele na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění tohoto dotazníku, který je důleţitou součástí mé diplomové práce
nazvané
„Informovaný člověk – efektivní pomocník pro osoby se zrakovým postižením“. Dotazník je zcela anonymní a zjištěné údaje budou pouţity pouze pro studijní účely. Prosím Vás, abyste vybrali a kříţkem označili vţdy jen jednu Vámi zvolenou odpověď (nebude-li u otázky uvedeno jinak). Předem děkuji za Váš čas strávený vyplňováním dotazníku a za ochotu spolupracovat. Věra Baranová ([email protected])
(Osoba s těţkým zrakovým postiţením = jedinec, u něhoţ váţný funkční důsledek zrakové vady zasahuje do běţného ţivota i přes uţití optické korekce. Do této skupiny osob se řadí jedinci slabozrací a nevidomí.) _______________________________________________________________ 1; Jaké je Vaše pohlaví? o Ţena o Muţ 2; Jaký je Váš věk? o 18 – 20 let o 21 – 30 let o 31 – 40 let o 41 – 50 let o 51 a více let
3; Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání? o Základní o Střední odborné s výučním listem o Středoškolské s maturitou o Vyšší odborné o Vysokoškolské 4; V jaké profesi pracujete? o Zdravotnické o Pedagogické o Jiné 5; V jakém kraji ţijete? o Vysočina o Jihomoravský o Jiný (prosím uveďte) .................... 6; Má město, kde ţijete či pracujete více neţ 10 000 obyvatel? o Ano o Ne 7; Zajímal(a) jste se někdy blíţe o problematiku osob se zrakovým postiţením? o Ano o Ne 8; Proč jste se zajímal(a) nebo nezajímal(a) o danou problematiku? ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… 9; Poznáte jedince s těţkým zrakovým postiţením? o Ano o Spíše ano o Spíše ne
o Ne o Nejsem si jistý(á) 10; Tuto otázku zodpovězte pouze v případě, ţe jste odpověděl(a) „ANO“ nebo „SPÍŠE ANO“ na otázku 9.
Podle čeho poznáte jedince s těţkým
zrakovým postiţením? ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… 11; Setkal(a) jste se někdy s osobou s těţkým zrakovým postiţením? o Ano o Ne 12; Tuto otázku zodpovězte pouze v případě, ţe jste odpověděl(a) „ANO“ na otázku 11.
Označte pocit, který doprovázel Vaše setkání s osobou
s těţkým zrakovým postiţením. o Obdiv o Neutrální pocit o Smíšené pocity o Rozpaky o Soucit nebo lítost o Despekt 13; Pomoc jedinci s těţkým zrakovým postiţením o Sami nabídnete o Poskytnete na poţádání o Neposkytnete 14; Potkáte-li jedince s těţkým zrakovým postiţením v doprovodu vidící osoby a chcete-li s ním projednat jeho záleţitosti, s kým budete komunikovat? o S dotyčným jedincem o S dotyčným jedincem i s doprovodem o S doprovodem
15; Po dobu komunikace s osobou s těţkým zrakovým postiţením byste stál(a) o Kdekoliv o Čelem k dotyčnému 16; Během komunikace s osobou s těţkým zrakovým postiţením o Nepouţíváte mimiku, gesta, oční kontakt, mluvíte hlasitěji o Pouţíváte mimiku, gesta, oční kontakt, mluvíte přirozeně 17; Jakým způsobem byste pozdravil(a) jedince s těţkým zrakovým postiţením? o Pozdravíte jako první, připojíte oslovení, lehce se dotknete jeho předloktí o Zdravíte dle společenské etikety (muţ pozdraví ţenu apod.) 18; Kdyţ potkáte jedince s těţkým zrakovým postiţením a domníváte se, ţe se ocitnul v orientačních těţkostech, co uděláte? o Zeptáte se, zda a jak můţete pomoci o Nabídnete mu, aby se zavěsil do vaší paţe a šel za Vámi, upozorňujete na překáţky o Chytnete ho za ruku a vedete 19; Co uděláte,
budete-li
doprovázet osobu
s těţkým
zrakovým
postiţením? o Popisujete hlavní rysy okolí, nevyhýbáte se přitom optickým dojmům a barvám o Popisujete hlavní rysy okolí, vyhýbáte se přitom optickým dojmům a barvám o Nepředáváte informace verbálně, ale natáčením těla, zpomalováním chůze apod.
20; Pokud potřebujete během doprovázení osoby s těţkým zrakovým postiţením na chvíli odejít o Oznámíte jí to a vyhledáte jí bezpečné místo na čekání, svůj návrat zverbalizujete o Zavedete ji na bezpečné místo a odejdete 21; Pokud byste pomáhal(a) jedinci s těţkým zrakovým postiţením při nástupu do (výstupu z) hromadného dopravního prostředku nebo na eskalátor (z eskalátoru), půjdete vţdy o Mírně vpředu o Mírně vzadu 22; Jak byste pomohl(a) jedinci s těţkým zrakovým postiţením při zaujímání místa k sezení? o Posadíte ho na volné místo o Dáte svou ruku (za kterou se Vás dotyčný drţí) na opěradlo a vyzvete jej, aby sjel rukou po vaší, ostatní zvládne sám o Poloţíte jeho ruku na opěradlo, ostatní zvládne sám 23; V čem by spočívala
vaše
pomoc osobě s těţkým zrakovým
postiţením při stolování a konzumaci jídla? (Je moţné označit více odpovědí) o Zeptáte se s čím a jak můţete pomoci o Přečtete jí jídelní lístek o Poskytnete údaje o uspořádání jídla na talíři, věcech na stole a lidech u stolu o Taktně upozorníte na náhodné znečištění oděvu či obličeje 24; Co uděláte,
kdyţ potkáte osobu s těţkým zrakovým postiţením
v doprovodu vodícího psa? (Je moţné označit více odpovědí) o Zeptáte se, zda si můţete pohladit psa o Nebudete na psa sahat ani ho jinak vyrušovat od práce o Odměníte psa pamlskem
o Během pomoci dotyčné osobě nebudete nijak manipulovat s jejím psem o V hromadném dopravním prostředku jim uvolníte vhodné místo o Dáte jim přednost a nedovolíte svému psovi, aby jakkoliv obtěţoval vodícího psa 25; Znáte nějakou organizaci pomáhající postiţením,
na
kterou
lidem s těţkým zrakovým
byste se mohl(a)
obrátit,
potřeboval(a) radu týkající se pomoci těmto lidem? o Ano (prosím uveďte) .................... o Ne
kdybyste