INFORMAČNÍ SYSTÉMY VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

Katedra právní teorie

Bakalářská práce

INFORMAČNÍ SYSTÉMY VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ

Tomáš Vymětal 2007/2008

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Informační systémy ve veřejné správě zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“

Obsah OBSAH.........................................................................................................................................................- 2 1.

ÚVOD..................................................................................................................................................- 4 -

2.

VEŘEJNÁ SPRÁVA .........................................................................................................................- 5 2.1.

OBEC ........................................................................................................................................... - 6 -

2.2.

OBEC S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ ............................................................................................... - 6 -

2.3.

PŘENESENÁ PŮSOBNOST OBCE .................................................................................................... - 7 -

2.4.

KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY ČINNOSTÍ V PŘENESENÉ PŮSOBNOSTI ...................................................... - 8 -

3.

INFORMAČNÍ SYSTÉM ...............................................................................................................- 12 -

4.

INFORMAČNÍ SYSTÉMY VEŘEJNÉ SPRÁVY........................................................................- 13 4.1.

5.

6.

7.

HISTORIE INFORMATIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY ............................................................................ - 13 -

4.1.1.

Myšlenka státního informačního systému ............................................................................- 13 -

4.1.2.

Úřad pro státní informační systém ......................................................................................- 13 -

4.1.3.

Úřad pro veřejné informační systémy..................................................................................- 14 -

4.1.4.

Vznik Ministerstva informatiky ČR ......................................................................................- 14 -

4.1.5.

Zánik Ministerstva informatiky ČR......................................................................................- 15 -

4.2.

STÁTNÍ INFORMAČNÍ POLITIKA .................................................................................................. - 15 -

4.3.

ZÁKON Č. 365/2000 SB., O INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH VEŘEJNÉ SPRÁVY ................................ - 17 -

INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ STRATEGIE OBCE.........................................................- 22 5.1.

VNĚJŠÍ OKRUH .......................................................................................................................... - 22 -

5.2.

VNITŘNÍ OKRUH ........................................................................................................................ - 23 -

5.3.

FORMY PREZENTACE A KOMUNIKACE ....................................................................................... - 23 -

5.4.

DALŠÍ POSTUPY A ŘEŠENÍ .......................................................................................................... - 24 -

POTŘEBY A POŽADAVKY NA IS OBCE..................................................................................- 25 6.1.

SLOŽKY STÁTNÍ SPRÁVY A SAMOSPRÁVY, INVESTOR ................................................................ - 25 -

6.2.

ÚŘAD ........................................................................................................................................ - 26 -

6.2.1.

Vedení úřadu .......................................................................................................................- 26 -

6.2.2.

Zaměstnanci.........................................................................................................................- 27 -

6.3.

OBČAN ...................................................................................................................................... - 28 -

6.4.

BEZPEČNOST ............................................................................................................................. - 28 -

6.5.

FINANCOVÁNÍ, NÁVRATNOST A EKONOMICKÉ HLEDISKO .......................................................... - 30 -

6.5.1.

Náklady na informační systém.............................................................................................- 30 -

6.5.2.

Přínosy a návratnost IS .......................................................................................................- 30 -

DOPORUČENÍ PRO TVORBU A VÝBĚR IS OBCE .................................................................- 32 7.1.

DOPORUČENÍ PRO VÝBĚR – VEDENÍ ÚŘADU ............................................................................... - 32 -

-2-

7.1.1.

Rozbor potřeb organizace ...................................................................................................- 32 -

7.1.2.

Rozdělení činností v organizaci ...........................................................................................- 32 -

7.1.3.

Stanovení požadovaného budoucího stavu ..........................................................................- 32 -

7.1.4.

Cíle informačního systému ..................................................................................................- 33 -

7.1.5.

Stanovení priorit a rozsahu IS .............................................................................................- 34 -

7.2. 7.2.1. 8.

DOPORUČENÍ PRO TVORBU – TVŮRCE IS ................................................................................... - 34 Kriteria kvality.....................................................................................................................- 36 -

ZÁVĚR .............................................................................................................................................- 38 -

SHRNUTÍ...................................................................................................................................................- 39 SUMMARY................................................................................................................................................- 40 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK......................................................................................................- 42 POUŽITÁ LITERATURA A ELEKTRONICKÉ ZDROJE.................................................................- 43 NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY..............................................................................................- 44 -

-3-

1. Úvod Využívání informačních technologií se stává čím dál důležitějším ve všech oborech lidského působení a vědění. Informační technologie a informační systémy poskytují rychlejší přístup k potřebným informacím a umožňují tak provádět rychlejší a přesnější rozhodnutí. Zrychlují toky informací a zefektivňují jejich adresaci. Oblast informačních systémů státní správy je, nejen v naší zemi, stále něčím relativně mladým. Něčím, co prošlo a stále prochází bouřlivým vývojem. Tato oblast je silně závislá na vůli politiků a vedení státu. Proto není možné předvídat, jakým směrem se obrátí další vývoj. Informatizace není ve veřejné správě přirozená jako v soukromém sektoru, ale jistým způsobem brzděná zákonodárci. Cesta k fungujícímu e-governmentu, pokud něco takového vůbec může existovat, bude ještě dlouhá. Dnes nemůžeme například s jistotou říci, jestli se časem nestane opět aktuální dříve zavržená myšlenka jednoho státního informačního systému. Nevím, jestli nám má být útěchou skutečnost, že v této oblasti neexistuje stoprocentně fungující model nikde ve světě. Světlou výjimkou jsou pouze skandinávské země typu Švédska či Finska, kde je potřeba fungujícího IS na úrovní veřejné správy dána malou hustotou zalidnění a fyzickou vzdáleností úřadů. Ani tyto země, i přes svou vyspělost, nedosahují takových kvalit, aby se dalo hovořit o opravdovém e-governmentu.

-4-

2. Veřejná správa Veřejná správa je správa veřejných záležitostí, realizovaná jako projev moci ve státě. Sestává ze státní správy a samosprávy. Je vykonávána ve veřejném zájmu a subjekty, které ji vykonávají, ji realizují jako právem uloženou povinnost, a to z titulu svého postavení jako veřejnoprávních subjektů. V našich podmínkách veřejnou správu vykonávají tzv. orgány veřejné správy, tj. orgány státní správy a samosprávy, které existují na základě zákonů. V samosprávě působí zastupitelstva obcí a krajů. Ty vykonávají samosprávu, ale také státní správu v přenesené působnosti, jelikož byl přijat tzv. spojený model výkonu státní správy a samosprávy. Před přijetím spojeného modelu výkonu státní správy a samosprávy vykonávaly státní správu v území dnes již neexistující okresní úřady (zanikly k 31. prosinci 2002). Obce a kraje nejsou správními úřady, ale zákon uvádí, že jde o veřejnoprávní korporace. Orgány státní správy a obecně moc výkonnou upravuje Ústava České republiky v Hlavě třetí. Ústava v tomto kontextu hovoří především o čtyřech aspektech, které se ústřední státní správy bezprostředně týkají. Postavení a odpovědnosti vlády, způsobu zřízení ministerstev a jiných správních úřadů, včetně stanovení jejich působnosti, úpravy právních poměrů státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech, pravomoci správních úřadů vydávat prováděcí právní předpisy. 1 Ústava České republiky z roku 1992 v odstavci 3 článku 2 říká: „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ Jak uvádí komentované vydání Ústavy z r. 1994, je státní moc pojímána jako „služba občanům proti jejímu pojetí jako vlády nad občany založené na všemocnosti státu“. Postavení územní samosprávy je zakotveno zejména v Ústavě (ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky hlava první Základní ustanovení Č1. 8 a hlava sedmá Územní samospráva čl. 99 – 105). Výkon státní správy lze zákonem svěřit orgánům místní samosprávy, v takovém případě je nazýván přenesenou působností.

1

Vláda České republiky – Materiál k postupu reformy [citováno 18. listopadu 2007] Dostupný z: http://www.vlada.cz/cs/urad/SOR/reformauss/materialy/default.html

-5-

2.1.

Obec Obecnou definici obce nám poskytuje zákon 128/2000 Sb. – o obcích (obecní zříze-

ní) který říká: •

Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce.

•

Obec je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající

•

obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem

•

Obec spravuje své záležitosti samostatně (dále jen „samostatná působnost“). Státní orgány a orgány krajů mohou do samostatné působnosti zasahovat jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem, který zákon stanoví. Rozsah samostatné působnosti může být omezen jen zákonem.

•

Státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce, vykonává tento orgán jako svou přenesenou působnost.

•

Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost. 2

2.2.

Obec s rozšířenou působností Obce s rozšířenou působností zahájily svoji činnost 1. 1. 2003. Tyto obce, které vy-

konávají většinu státní správy v přenesené, to znamená většinu správních agend pro občany. Státní správu převzaly tyto obce od okresních úřadů, které k 31. 12. 2002 ukončily svoji činnost, a od tří statutárních měst. Tyto vybrané obce převzaly zhruba 80% jejich působností. Základním cílem reformy územní veřejné správy je její další decentralizace a dekoncentrace. V této souvislosti došlo k přesunutí kompetencí, které byly vykonávány orgány státní správy (tj. především okresními úřady) na samosprávu, ať již do samostatné nebo přenesené působnosti. Pro přenos působností byla zvolena následující kritéria: lepší dostupnost pro občany, počet obyvatel správního obvodu – cca 15 000, přenos prvoinstančního rozhodování na co nejnižší možnou úroveň veřejné správy, četnost vydaných prvoinstančních rozhodnutí 2

Zákon č. 128/2000 Sb. – o obcích (obecní zřízení)

-6-

na jednotlivých úsecích státní správy, efektivnost, kvalita a hospodárnost výkonu veřejné správy na příslušném stupni, náročnost přenášených působností na kvalifikovanost zaměstnanců úřadu. Obce s rozšířenou působností vykonávají státní správu v přenesené působnosti ve svém správním obvodu. Jedná se v prvé řadě o následující agendy, velmi často využívané občany: •

evidence obyvatel,

•

vydávání cestovních a osobních dokladů,

•

řidičských průkazů, technických průkazů, evidence motorových vozidel,

•

živnostenské oprávnění,

•

výplata sociálních dávek,

•

sociálně právní ochrana dětí,

•

péče o staré a zdravotně postižené občany,

•

vodoprávní řízení, oblast odpadového hospodářství a ochrany životního prostředí,

•

státní správa lesů, myslivosti a rybářství,

•

oblast dopravy a silničního hospodářství.

2.3.

Přenesená působnost obce Přenesenou působnost obce definuje hlava III, § 61 zákona128/2000 Sb., o obcích

(obecní zřízení). Přenesená působnost ve věcech, které stanoví zvláštní zákony, je: •

v základním rozsahu svěřeném obci vykonávána orgány obce určenými tímto nebo jiným zákonem nebo na základě tohoto zákona; v tomto případě je území obce správním obvodem,

•

v rozsahu pověřeného obecního úřadu vykonávána tímto úřadem,

•

v rozsahu obecního úřadu obce s rozšířenou působností vykonávána tímto úřadem.

Při výkonu přenesené působnosti se orgány obce řídí •

při vydávání nařízení obce zákony a jinými právními předpisy,

•

v ostatních případech též usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů; tato usnesení a tyto směrnice nemohou orgánům obcí ukládat povinnosti, pokud nejsou zároveň stanoveny zákonem; podmínkou platnosti směrnic ústředních správních úřadů je jejich publikování ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány

-7-

obcí; návrhy opatření, popřípadě rozhodnutím krajského úřadu, učiněnými podle zvláštního zákona v rámci kontroly výkonu přenesené působnosti. Přenesenou působnost na základě pověření speciálních zákonů vykonávají na svém území nejen obce s rozšířenou působností (III) či obce s pověřeným obecním úřadem (II) ale všechny obce (I). Stanovení obcí typu II a typu III je obsaženo v Zákoně č. 314/2002 Sb., stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností. Správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem a obcí s rozšířenou působností jsou pak definovány Vyhláškou Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, Velmi významnou normou v oblasti přenesené působnosti je zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, který upravuje kompetence v této oblasti po ukončení činnosti okresních úřadů. (obce i kraje). Obce mohou při výkonu přenesené působnosti spolupracovat na základě veřejnoprávních smluv za podmínek daných zákonem – zejména pak § 63a § 66a zákona č. 128/2000 Sb. a dále pak Zákon č. 500/ 2004 Sb., správní řád.

2.4.

Konkrétní příklady činností v přenesené působnosti

Jako příklad přenesení působností jsem vybral konkrétní obec s přenesenou působností Odbor vnitřní správy •

zabezpečuje přípravu a průběhu voleb do zastupitelských orgánů, referend a sčítání lidu,

•

zabezpečuje úkoly obrany státu, krizového řízení a ochrany obyvatelstva, které vyplývají městu z platných legislativních norem – vyplývá ze zák. č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy, zák. č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zák. č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky a zák. č. 585/2004 Sb., branný zákon,

•

vykonává působnost správního orgánu ve věcech práva shromažďovacího ve správním obvodu městského úřadu města s rozšířenou působností – dle zák. č. 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím,

•

zajišťuje legalizaci podpisů a vidimaci listin. -8-

Oddělení občansko-správních agend •

zabezpečuje přípravu a průběhu voleb do zastupitelských orgánů, referend a sčítání lidu,

•

zabezpečuje úkoly vyplývající z platné legislativy v oblasti matrik, jmen a příjmení i pro matriční úřady ve správním obvodu obce s rozšířenou působností – dle zák. č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení,

•

zajišťuje vybírání a evidenci správních poplatků.

Oddělení právní a vymáhaní pohledávek •

zajišťuje vymáhání pohledávek vzniklých ze správního řízení městského úřadu v rámci platné legislativy – dle § 58 a § 59 zák. č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení).

Odbor správní Oddělení Stavební úřad •

vydává územní rozhodnutí, vede územní řízení podle platné legislativy – dle § 5– 102 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon,

•

povoluje stavby, změny staveb a udržovací práce podle platné legislativy – dle § 103–118 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon a vyhl. č. 137/1998 Sb.,

•

rozhoduje o užívání staveb dle platné legislativní úpravy – dle § 119–127 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon a vyhl. č. 137/1998 Sb.,

•

nařizuje údržbu staveb a jejich odstraňování dle platné legislativní úpravy – dle § 128–131 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon a vyhl. č. 137/1998 Sb..

Oddělení životního prostředí •

zajišťuje správní činnost v oblasti vodního hospodářství podle platné legislativy, je speciálním stavebním úřadem pro vodní stavby, povoluje nakládání s vodami, vyjadřuje se ke stavebním záměrům – dle zák. č. 254/2001 Sb., vodní zákon a zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích,

•

zajišťuje správní činnost v rámci ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen ZPF)podle platné legislativy, vydává souhlasy k odnětí ze ZPF,vyjadřování ke stavebním záměrům, zalesnění ZPF – dle zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu,

•

zajišťuje správní činnost v oblasti odpadového hospodářství podle platné legislativy – dle zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech.

Přestupkové oddělení -9-

•

zabezpečuje projednávání přestupků v oblasti přestupkového zákona (přestupky podle § 53, § 21, § 27, § 30, §38; § 41 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích) a dalších platných legislativních norem (§ 5 zák. č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník a zák. č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev), týkajících se přestupků,

•

plní další úkoly zadané oddělení starostou, zástupcem starosty, tajemníkem MěÚ a vedoucím odboru.

Oddělení dopravy •

je pověřeno výkonem státního odborného dozoru nad pozemními komunikacemi,

•

vykonává funkci dopravního úřadu pro MHD a taxislužbu podle platných legislativních norem – dle zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě,

•

zabezpečuje správní činnosti v oblasti ověřování odborné způsobilosti řidičů a uchazečů o řidičská oprávnění, vydávání osvědčení o profesní způsobilosti řidičů a je orgánem dozoru v této oblasti podle platné legislativy – dle zák. č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel.

Odbor Obecní živnostenský úřad Oblast registrace a správy •

Komplexně zajišťuje odbornou agendu v oboru zemědělského podnikání a vykonává komplexně všechny právní činnosti v rozsahu stanoveném platnou legislativou v celém územním správním obvodu včetně vydávání osvědčení; provádí ucelené správní řízení v souvislosti s evidencí zemědělského podnikatele; vede příslušnou spisovou dokumentaci k Evidenci zemědělských podnikatelů a zajišťuje její archivaci.

•

Spolupracuje s Krajským živnostenským úřadem a zákony stanovenými orgány státní správy v oblasti evidence zemědělských podnikatelů.

•

Zajišťuje evidenci samostatně hospodařících rolníků pro celý územní správní obvod.

Odbor sociální a zdravotní Oddělení sociální péče •

zabezpečuje především úkoly vyplývající ze zákona o sociální potřebnosti a zákona o životním minimu – rozhoduje o poskytování opakujících se peněžitých dávek – dle zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi a zák. č. 463/1991 Sb., o životním a existenčním minimu,

- 10 -

•

rozhoduje o poskytování dávek pro staré a zdravotně postižené občany v souladu s platnou legislativou – dle zák. č. 182/1991 Sb., provedení zákona o sociálním zabezpečení,

•

rozhoduje o přiznání mimořádných výhod pro zdravotně postižené občany – průkazky zdravotně postižených, vede jejich evidenci a rozhoduje o jejich neplatnosti,

•

rozhoduje o přiznání příspěvku při péči o osobu blízkou a jinou – dle zák. č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení,

•

rozhoduje o poskytování příspěvků a věcné pomoci občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných poměrech,

•

rozhoduje o poskytování peněžitých a věcných dávek nezaopatřeným dětem, rodičům dětí a těhotným ženám a o poskytování příspěvku na rekreaci dětí důchodce.

Jak je z výše uvedených příkladů vidět velkou část činností v přenesené působnosti vykonávají: •

stavební úřad

•

živnostenský úřad

•

oddělení dopravy

•

odbor sociální

•

přestupkové oddělení

•

oddělení životního prostředí

•

oddělení územního plánování

Naproti tomu většina činností •

oddělení technické správy

•

oddělení majetkoprávního

•

odboru finančního

•

oddělení vzmáhání pohledávek

spadá pod samosprávu a jen minimum, nebo žádné činnosti (například u oddělení majetkoprávního) jsou vykonávány v přenesené působnosti.

- 11 -

3. Informační systém Stejně jako definic pojmu informace, či systém existuje mnoho definic obecného informačního systému. Tyto pojmy definují více či méně přesně z mnoha pohledů různé zdroje a definici najdeme i v zákoně. Informacemi je sdělení, které odstraňuje nejistotu nebo nevědomost, daty míníme jakékoli zaznamenané poznatky či fakta. Systém je účelově definovaný soubor komponent, mezi kterými existují určité vztahy, a které splňují nějaký cíl. Systém se skládá z atributů (veličiny, jež charakterizují určitý prvek systému), událostí (změna atributu nebo změna konfigurace systému – například komponenty) a časových množin (hodnoty vztažené k určitému okamžiku). Informační systém je systém pro sběr, udržování, zpracování a poskytování informací a dat. Systém nemusí být nutně automatizovaný pomocí počítačů a může být i v papírové podobě. Dle §2 zákona č., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů je informačním systémem funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost. Každý informační systém zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby byl možné jejich zpracování a zpřístupnění, a dále nástroje umožňující výkon informačních činností. Informační činností pak rozumíme získávání a poskytování informací, reprezentace informací daty, shromažďování, vyhodnocování a ukládání dat na hmotné nosiče a uchovávání, vyhledávání, úprava nebo pozměňování dat, jejich předávání, šíření, zpřístupňování, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace dat ukládaných na hmotných nosičích. Informační činnost je prováděna správci, provozovateli a uživateli informačních systémů prostřednictvím technických a programových prostředků

- 12 -

4. Informační systémy veřejné správy Informační systémy veřejné správy jsou souborem informačních systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Jsou jimi i informační systémy, zajišťující činnosti podle zvláštních zákonů – například zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění zákona č. 356/1999 Sb., zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 3

4.1.

Historie informatizace veřejné správy V dnešní době je zřejmé, že efektivní řízení jakékoli organizace je možné pouze za

pomoci kvalitního informačního systému, s podporou subsystému pro rozhodování a kvalitních databází. Mezi tyto „organizace“ patří samozřejmě i stát a úřady vykonávající státní správu. Myšlenka informatizace státní správy se v průběhu času výrazně vyvíjela a pohled na realizaci cíle se měnil.

4.1.1.

Myšlenka státního informačního systému Zatímco resorty začaly pracovat na svých vlastních informačních systémech již v

první polovině devadesátých let, významnější snaha propojit je, se objevuje až mnohem později – koncem roku 1996, za vlády Václava Klause. Představa tehdy byla taková, že se „shůry“ vybuduje centrální Státní informační systém, který nahradí to, co již resorty mají a bude plně uspokojovat všechny jejich potřeby. Dokonce byl za tímto účelem zřízen i samostatný úřad.

4.1.2.

Úřad pro státní informační systém ÚSIS vznikl k 1. listopadu 1996 převodem působnosti „ve věcech státního infor-

mačního systému“ z dřívějšího Ministerstva hospodářství. První návrh koncepce jednotného státního informačního systému byl předložen až Tošovského vládě, která 1. července 1998 svým usnesením č. 467 schválila dokument „Základní teze rozvoje informačních systémů veřejné správy“ a uložila tehdejšímu vedení ÚSIS vypracovat návrh „věcného zámě3

zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy

- 13 -

ru zákona o státním informačním systému včetně působnosti Úřadu pro státní informační systém“. K tomu však již nedošlo a myšlenka jednotného a shůry budovaného státního informačního systému nebyla nikdy realizována. Samotný úřad pro Státní informační systém (ÚSIS) byl díky přechodu na koncepci „veřejných IS“ přejmenován na „Úřad pro veřejné informační systémy“ (ÚVIS).

4.1.3.

Úřad pro veřejné informační systémy Nerealizovaná koncepce státního informačního systému byla nahrazena realističtěj-

ším záměrem propojit již existující informační systémy resortů a vybudovat nad nimi společnou vrstvu, která by zajistila jejich vzájemnou součinnost. Místo o státním informačním systému se začalo hovořit o veřejných informačních systémech a byla vypracována „Koncepce budování informačních systémů veřejné správy“ (schválená 11. října 1999 usnesením vlády č. 1059), která se stala podkladem pro zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy (ze 14. září 2000, který ale již navázal na existující Státní informační politiku). Do 31. 12. 2002 nebyly informační systémy jako celek v působnosti žádného ministerstva. Zatím co většinu agendy spravoval ÚVIS, telekomunikace patřily společně s poštovními službami do resortu Ministerstva dopravy a spojů, kde tvořily druhou z poněkud nesourodých činností tohoto ministerstva. Proto bylo snahou vlády sloučit tyto dvě hlavní oblasti.

4.1.4.

Vznik Ministerstva informatiky ČR Na základě zákona č. 517/2002 Sb., kterými se provádějí některá opatření v sousta-

vě ústředních orgánů státní správy, vzniklo 1. 1. 2003 Ministerstvo informatiky České republiky. Toto ministerstvo vzniklo sloučením dosavadního Úřadu pro veřejné informační systémy, Úseku telekomunikací, poštovních služeb a informačních systémů Ministerstva dopravy České republiky a Odboru elektronického podpisu a bezpečnosti dat Úřadu pro ochranu osobních údajů. Dle §18 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů bylo Ministerstvo informatiky ústředním orgánem státní správy pro informační a telekomunikační technologie, pro telekomunikace a poštovní služby.

- 14 -

4.1.5.

Zánik Ministerstva informatiky ČR Ministerstvo informatiky ukončilo svou činnost jako samostatný resort dne 31.

května 2007. Od 1. června 2007 byly jeho agendy převedeny na Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo pro místní rozvoj. Zrušení činnosti Ministerstva informatiky a převedení jeho činností pod zmíněné resorty má za cíl lépe prosazovat nové změny v oblasti elektronizace veřejné správy, telekomunikací a pošty. Ministerstvo vnitra přebírá po Ministerstvu informatiky především oblast elektronizace veřejné správy, resp. projekty e-Governmentu. Ministerstvo vnitra bude také nadále spravovat webové stránky Ministerstva informatiky spolu s frekventovaně navštěvovaným portálem veřejné správy www.portal.gov.cz. Oblast elektronizace veřejné správy má nově na starosti sekce informatiky, ve které nově vznikají: odbor projektů e-Governmentu, odbor koncepce a koordinace informačních systémů veřejné správy a odbor rozvoje a provozu komunikační infrastruktury veřejné správy (odbor informatizace veřejné správy působí nadále v sekci informatiky a jeho kompetence se zatím nemění). Ministerstvo průmyslu a obchodu získalo dohled nad telekomunikacemi, poštovním trhem a digitalizací. Veřejné dražby pak přešly pod Ministerstvo pro místní rozvoj. Koordinační roli MI převzala nově vytvořená 23členná Rada vlády pro informační společnost, která je odborným nadresortním poradním orgánem vlády. Z budovy ministerstva by se měl stát Ústav paměti národa. Za nejvýznamnějšími úspěchy MIČR je považován zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a portál veřejné správy www.portal.gov.cz.

4.2.

Státní informační politika První snahy o ucelenější koncepci v oblasti informační politiky se v ČR objevují za

působení Tošovského vlády. V dubnu 1998 skupina odborníků pod vedením Prof. J. Zlatušky připravila obsáhlý materiál s názvem „Analýza podmínek pro přechod České republiky k informační společnosti“, který projednávala ještě Rada vlády pro výzkum a vývoj (samostatná Rada vlády pro státní informační politiku byla zřízena až usnesením vlády č. 680 ze dne 19. října 1998). Úřad pro státní informační systém mezitím připravil dokument „Informační politika ČR – Základy strategie“, který byl také předložen Radě vlády.

- 15 -

Výsledný koncepční dokument s názvem „Státní informační politika ČR – cesta k informační společnosti“ vzniká až za vlády ČSSD a je přijat koncem května 1999 (usnesením vlády č. 525 z 31. května 1999). Má celkem 8 priorit, které lze rozdělit do 3 oblastí: •

informatizace státní správy,

•

podpora elektronického obchodu,

•

informační gramotnost. Dokument však neobsahuje žádnou přímou vazbu na telekomunikace a nevyjadřuje

se k jejich rozvoji, pouze se odkazuje na samostatný koncepční dokument „Národní telekomunikační politika“. Ve srovnání s obdobnou koncepcí e-Europe členských zemí EU se vůbec nezabývá například snižováním cen za telekomunikační služby a usnadňováním přístupu k Internetu pro nejširší vrstvy obyvatelstva – toto pouze očekává od vývoje na telekomunikační trhu a odkazuje se na Národní telekomunikační politiku, která by k tomu měla vytvořit potřebné předpoklady. V době fungování Ministerstva informatiky bylo právě ono tvůrcem státní informační politiky a státní informační a komunikační strategie. Jedním z nejvýznamnějších dokumentů na toto téma byl dokument Státní informační a komunikační politika: e-Česko 2006. Cíle informační a komunikační politiky e-Česko 2006 jsou shrnuty v tzv. Akčním plánu, který je součástí tohoto dokumentu. Vláda zamýšlela: zajistit bezpečné komunikační služby, informační vzdělanost a moderní veřejné služby on-line. Dalším cílem bylo přizpůsobit povahu českých SIS těm evropským. 4 Po zrušení Ministerstva informatiky ČR a převzetí velké částí jeho kompetencí Ministerstvem vnitra vznikají materiály eGon a eGovernment Act. V současné době se za státní strategický materiál považuje dokument Soubor opatření pro urychlení rozvoje eGovernmentu v České republice. V posledních dnech Poslanecká sněmovna projednala vládní návrh zákona o elektronických úkonech a pustila jej do druhého čtení. Zákon o eGovernmentu by měl být klíčovou normou. Mezi nejvýznamnější změny, které v případě, že vejde v platnost, přinese, patří zrovnoprávnění elektronických a listinných dokumentů, zavedení datových schránek – elektronické identity a elektronických spisů. Vláda dne 25. února tohoto roku schválila návrh zákona o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů a o změně některých zákonů, pro 4

ISVS.CZ – Informační Systémy Veřejné Správy – E-government – Strategické dokumenty (1. díl) [citováno 18. listopadu 2007] Dostupný z: http://www.isvs.cz/e-government/e-government-strategicke-dokumenty-1dil.html

- 16 -

který se vžil zkrácený název „zákon o eGovernmentu“. Návrh zákona byl zpracován a předložen Ministerstvem vnitra, a to ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti. Cílem návrhu je především dosažení zásadního zvýšení podílu elektronické komunikace v rámci veškeré komunikace, jejímž alespoň jedním z účastníků je orgán státu. Aby tohoto cíle mohlo být dosaženo, navrhuje se jednotný způsob elektronické komunikace, snadno použitelný, s nízkými náklady pro koncové uživatele. Předmět návrhu Předmětem návrhu je úprava: •

datových schránek pro komunikaci s orgány veřejné moci, provádění úkonů (tj. zasílání podání) a doručování dokumentů prostřednictvím informačního systému datových schránek, jednoznačné identifikace subjektů při elektronické komunikaci – zavedení a sjednocení systému

•

jednoznačné identifikace fyzických osob, právnických osob a orgánů veřejné moci při elektronické komunikaci,

•

autorizované konverze dokumentů – obousměrná konverze dokumentů, tedy převod dokumentu z listinné podoby do podoby elektronické a naopak; dokumentu, jež je výstupem, se přiznávají stejné právní účinky jako ověřené kopii. 5

4.3.

zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné

správy Nejdůležitější právní normou upravující oblast informačních systémů veřejné správy je zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. Tento zákon prošel za dobu od schválení mnoha úpravami: •

Změna: 517/2002 Sb. – zrušení Úřadu pro veřejné informační systémy a zřízení Ministerstva informatiky České republiky

•

Změna: 413/2005 Sb., 444/2005 Sb. – zákon se přestává vztahovat na informační systémy veřejné správy nakládající s utajovanými informacemi

•

Změna: 70/2006 Sb. – nepříliš podstatná novela

•

Změna: 81/2006 Sb. – upravuje atestační a akreditační postupy

5

Dagmar Bosáková, Lucie Urbanová, Zákon o eGovernmentu, Ministerstvo vnitra, příspěvek z konference Internet ve státní správě a samosprávě 7.–8. dubna 2008, Hradec Králové

- 17 -

•

Změna: 110/2007 Sb. o některých opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy, souvisejících se zrušením Ministerstva informatiky a o změně některých zákonů – zrušení Ministerstva informatiky ČR a převod jeho agend (viz. 4.1.5

•

Změna: 269/2007 Sb. – změny týkající se elektronických podpisů – elektronických značek Tento zákon stanovuje práva a povinnosti, které souvisejí s vytvářením, užíváním,

provozem a rozvojem informačních systémů veřejné správy. Definuje základní pojmy jako například: •

Informační činnost –

•

Informační systém

•

Správce informačního systému – subjekt, který podle zákona určuje účel a prostředky zpracování informací a za informační systém odpovídá

•

Provozovatel informačního systému

•

Vytváření a služba IS

•

Datový prvek

•

Atest a atestační středisko Zákon vymezuje, které IS patří do ISVS a které ne. Mezi ISVS nepatří IS vedené

například: •

zpravodajskými službami (dle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, ve znění zákona č. 118/1995 Sb.)

•

Policií České republiky při plnění jejích úkolů (dle §42d zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 60/2001 Sb.) Zákon vymezuje postavení Ministerstva vnitra ČR, které připravuje nebo koordinu-

je přípravu záměrů pro budování nebo přetvářen informačních systémů veřejné správy, zajišťuje tvorbu metodických pokynů pro výkon odborných činností spojených s vytvářením, rozvojem a využíváním informačních systémů veřejné správy, vytváří a spravuje portál veřejné správy, atd. Dále vymezuje postavení orgánů veřejné správy, které v rozsahu své zákonné působnosti provádějí výběr technických a programových prostředků a dalších produktů pro provoz jimi vytvářených a spravovaných informačních systémů, a které jsou mimo jiné povinny také: •

spolupracovat s ministerstvem při plnění jeho úkolů

- 18 -

•

uveřejňovat číselníky, pokud jsou správci těchto číselníků a není zákonem stanoveno jinak

•

zpřístupňovat ministerstvu v elektronické podobě, ve formě a s technickými náležitostmi stanovenými prováděcím právním předpisem, bez zbytečného odkladu informace o jimi provozovaném informačním systému a jím poskytovaných službách a používaných datových prvcích Zákon také klade požadavky na bezpečnost či kontrolu (§ 5b, 5c) Velká pozornost je věnována akreditacím a atestacím Jsou definovány pojmy:

•

akreditující osoby

•

osvědčení o akreditaci

•

pověření k provádění akreditací apod. Zákon také vymezuje správní delikty a pokuty v oblasti atestů ISVS. 6 Zákon 365/2004 Sb., jako základní nástroj pro koordinaci a metodické řízení těchto

systémů, jejich efektivní a bezpečné vytváření a provozování, prošel zásadní novelizací v roce 2006, a to s cílem promítnout dosavadní zkušenosti s jeho aplikací a poskytnout základ pro další postupné zavádění služeb eGovernmentu, zejména připravit vhodné prostředí pro rozšiřování a zvyšování kvality služeb poskytovaných veřejnou správou veřejnosti. Záměrem bylo rovněž nastavení transparentních a standardizovaných procesů při zavádění a správě informačních systémů veřejné správy. Novinky poslední novely zákona rozdělené podle cílových skupin jsou tedy: Z hlediska veřejnosti •

Portál veřejné správy se stal přístupovým místem, přes které je možné komunikovat s veřejnou správou.

•

Byl zaveden institut vydávání výpisů a ověřených výstupů z informačních systémů

•

veřejné správy.

•

Novela rovněž reagovala na oprávněné potřeby zdravotně postižených spoluobčanů. Informace publikované na webových stránkách jednotlivých úřadů musí být napříště zveřejněny ve formě, která umožní hendikepovaným občanům se s nimi seznámit.

Z hlediska správců ISVS: •

povinnost v rámci dlouhodobého řízení zpracovávat informační koncepci a provozní dokumentaci, přičemž informační koncepce a provozní dokumentace musí být

6

zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy

- 19 -

atestována atestačním střediskem; provozní dokumentace má být zpracována v rozsahu stanoveném vyhláškou č. 529/2006, •

povinnost dodržovat pravidla stanovená pro vazby na ostatní ISVS realizované prostřednictvím RR, zejména pokud se jedná o vazby na ISVS jiných správců a povinnost atestace způsobilosti realizace těchto vazeb,

•

povinnost předávat údaje do dvou veřejných informačních systémů provozovaných Ministerstvem vnitra – IS o datových prvcích a IS o ISVS ; forma a technické náležitosti předávání údajů jsou dány vyhláškou č. 528/2006 Sb., o formě a technických náležitostech předávání údajů do informačního systému, který obsahuje základní informace o dostupnosti a obsahu zpřístupněných informačních systémů veřejné správy.

Z hlediska atestačních středisek Akreditace bude možné v budoucnu případně navázat na mezinárodní systém hodnocení a certifikace podle mezinárodních technických norem, neboť akreditující osobou bude moci být pouze organizace splňující pravidla mezinárodních organizací zabývajících se akreditací. Požadavky na akreditující osobu naplnil Český institut pro akreditaci (ČIA). Předmětem atestace je: •

dlouhodobé řízení informačních systémů veřejné správy, tj. informační koncepce a provozní dokumentace – souhrnně atestace dlouhodobého řízení,

•

způsobilost k realizaci vazeb informačního systému veřejné správy s jinými informačními

•

systémy prostřednictvím RR. Povinnost atestace dlouhodobého řízení se nevztahuje na obce, které vykonávají

přenesenou působnost pouze v základním rozsahu podle § 61 odst. 1 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. To však neznamená, že se na ně nevztahuje povinnost informační koncepci a provozní dokumentaci zpracovat, byť v redukovaném rozsahu, který je vymezen ve vyhlášce č. 529/2006 Sb. Z hlediska Ministerstva vnitra Ministerstvo je správcem dvou veřejných informačních systémů •

IS o datových prvcích

•

IS o ISVS

- 20 -

které mají zásadní koordinační úlohu v rámci ISVS. Povinností správců ISVS je předávat do obou systémů zákonem stanovené údaje, a to způsobem zákonem stanoveným, a údaje zveřejněné jinými správci využívat. IS o ISVS je informační systém, ve kterém jsou vedeny údaje o nových ISVS, o změnách ve stávajících ISVS, případně o ukončení jejich činnosti. V IS o ISVS existují role průzkumníka (osoba oprávněním pouze číst záznamy), osoby jednající za správce a administrátora. Pro výkon všech uživatelských rolí, kromě role průzkumníka je potřeba se do IS o ISVS přihlásit za použití kvalifikovaného certifikátu, vydaného akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. IS o datových prvcích je informační systém, který poskytuje informace o datových prvcích informačních systémů veřejné správy; slouží k vyhlašování datových prvků a zveřejňování číselníků. Datové prvky jsou popsány metodickým pokynem pro popis datových prvků ISVS, kde se využívají technologie XML (eXtensible Markup Language – obecný značkovací jazyk, který byl vyvinut a standardizován konsorciem W3C . Umožňuje snadné vytváření konkrétních značkovacích jazyků pro různé účely a široké spektrum různých typů dat. Jazyk je určen především pro výměnu dat mezi aplikacemi a pro publikování dokumentů.). Pomocí XML schémat je zaručena bezpečná výměna dat pomocí referenčního rozhraní. 7

7

Dagmar Bosáková, Radek Horáček, Uplatnění zákona č. 365/200 Sb. o ISVS, příspěvek z konference Internet ve státní správě a samosprávě 7.–8. dubna 2008, Hradec Králové

- 21 -

5. Informační a komunikační strategie obce Informační a komunikační strategie do značné míry zohledňuje a respektuje státní informační politiku (viz. 4.2) na úrovni obce, jde vlastně o jakousi vnější a vnitřní prezentaci města a je součástí dlouhodobé strategie města. Jedná se o dokument, který určuje cílové skupiny, hlavní směry, způsoby a organizační struktury, pomocí nichž bude probíhat komunikace a prezentace města ve smyslu zveřejňování a zpřístupňování dokumentů vznikajících v rámci činnosti města jako právnického subjektu. Tato kapitola obsahuje analýzu informační a komunikační strategie obce. Stejně jako následující kapitoly zabývající se formulacemi potřeb a doporučeními pro tvorbu a výběr IS vznikla na základě debat se zaměstnanci a vedením městského úřadu konkrétní obce s rozšířenou působností v době výběru a nasazovaní nového IS a jedná se tedy do jisté míry o velmi praktickou záležitost, která není založena na publikovaných dokumentech. Analýza je logicky členěna na dvě rozdílné skupiny subjektů, které mají zcela jiné potřeby ve vztahu k šíření informací. Informační a komunikační strategie v jistém smyslu klade podmínky na informační systém obce a pomáhá ujasňovat požadavky na něj (viz. 6)

5.1.

Vnější okruh

Cílové skupiny Občané města, turisté, ekonomicky aktivní subjekty působící na území města, ekonomicky aktivní subjekty působící mimo území města, státní instituce včetně škol nezřizovaných městem, neziskové, zájmové a další organizace, které nejsou zřizovány městem, subjekty poskytující informace na různých stupních (regionální, státní), média Hlavní směry •

prezentace informací povinných dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

•

prezentace záměrů města a plánovacích dokumentů: strategie, projekty…

•

prezentace výsledků jednání zastupitelstva města (ZM) a rady města (RM)

•

prezentace předpisů vydávaných městem jako obecně závazné vyhlášky (OZV) a nařízení

•

prezentace prorozvojových aktivit na nichž se podílí město či mikroregion (programy, granty, dotace) - 22 -

•

prezentace prorozvojových aktivit organizovaných jinými subjekty (stát, kraj apod.) aplikovatelných na území měst či mikroregionu

•

prezentace nabídek města (nabídky prodeje nemovitostí a ostatního majetku, zveřejňování záměrů)

•

prezentace programů a akcí v rámci kulturních, sportovních a dalších zájmových aktivit

•

5.2.

případně prezentace materiálů volebních stran v rámci předvolebních kampaní

Vnitřní okruh

Cílové skupiny: Členové ZM; členové RM; uvolnění funkcionáři MěÚ (městského úřadu); vedoucí zaměstnanci MěÚ, organizačních složek města, příspěvkových organizací, městské policie (MěP), útvaru interního auditu (ÚIA) a ostatních subjektů zřizovaných městem; zaměstnanci MěÚ, organizačních složek města, příspěvkových organizací, MěP, ÚIA a ostatních organizací (společností) zřizovaných městem; orgány státní správy, policie a justice. Hlavní směry •

prezentace záměrů města případně mikroregionu: plánovací dokumenty, strategie či projekty, podrobná dokumentace, modelová řešení,…

•

prezentace výsledků jednání ZM a RM a kompletní dokumentace

•

podkladové materiály pro jednání ZM a RM včetně kontroly usnesení zápisů výborů a komisí

•

vnitřní předpisy města

•

zápisy z porad

•

personální a platové aplikace – výstupy a modely

5.3.

Formy prezentace a komunikace

•

zveřejňování na internetu

•

zveřejňování na internetu – autorizovaný přístup k neveřejné části

•

zveřejňování na intranetu

•

úřední deska

•

tiskové zprávy do médií

•

veřejné schůze, diskuse, kulaté stoly - 23 -

•

psaná či tištěná forma

•

osobní kontakty

•

e-mail, telefon, přímé osobní jednání

5.4.

Další postupy a řešení Dále je nutné řešit jednotný předpis pro osobní komunikaci s občany – klienty (úst-

ní, telefonická, emailová forma) a stanovit jednotné postupy, formy a zásady. Také je nutný popis komunikačních vstupů a výstupů vypracovaný jednotlivými odděleními či odbory. Vstupy: •

obsah informací (podkladů, dat), které přicházejí nebo které získává pro svoji potřebu oddělení či odbor (např. hlášení o změně bydliště, žádost o odkoupení nemovitosti)

•

četnost za rok (i odhad)

•

forma (papírový dokument, e-mail, jiná elektronická forma – typicky internet)

Výstupy: •

obsah informací (podkladů, dat), které odcházejí nebo které jsou zveřejňovány pro potřebu úřadu nebo jiných subjektů z oddělení či odboru (např. rozpočet, rozhodnutí apod.)

•

četnost za rok (i odhad)

•

forma (papírový dokument, e-mail, jiná elektronická forma – typicky internet) Do tohoto seznamu se snaží oddělení a odbory zapracovat všechny informační

vstupy a výstupy i ty, které jsou významné jen v rámci úřadu, případně i mezi zaměstnanci jednoho oddělení. Zveřejňování veškerých informací, veřejných i neveřejných na síť internet zajišťuje subsystém pro publikaci. Tyto informace jsou poté snadno dostupné přes webové rozhraní. Systém samozřejmě umožňuje pokročilé nastavení struktury a formy internetové prezentace tak, aby byla co nejintuitivnější i pro laiky v oblasti IT či veřejné správy – user friendly interface. Stejně jako podnikatel musí mít přehlednou webovou prezentaci, či internetový obchod měl by i orgán státní správy či samosprávy publikovat informace přehledně, protože se jedná o jednu z oblastí jeho činnosti.

- 24 -

6. Potřeby a požadavky na IS obce Potřeby a požadavky na IS obce je nutné hodnotit z několika pohledů – z pohledu uživatelů (zaměstnanci úřadu a občané, či investora. Také je však nutné zohlednit některá zvláště důležitá hlediska, jako bezpečnost či financování a ekonomiku.

6.1.

Složky státní správy a samosprávy, investor Požadavky ze strany státu na IS obce typu III. vyplývají z působností přenesených

na obce typu III. v rámci reformy veřejné správy. (viz. 2.4) Informační systém by tedy měl obsahovat následující subsystémy: Subsystémy pro výkon státní správy (v přenesené působnosti): •

Evidence obyvatel

•

Sociální dávky – vazba na úřad práce

•

Matrika

•

Evidence podnikatelů

•

Stavební úřad – vazba na katastrální úřad

•

Životní prostředí

•

Přestupky

Subsystémy pro výkon samosprávy •

Ekonomický o fakturace o účetnictví o pokladna o DDP – (daně, dávky, poplatky) o rozpočetnictví o personalistika a mzdy

•

Majetkový o pozemky o byty o nebytové prostory

•

Evidence usnesení (rady města, zastupitelstva, porad a sledování úkolů)

•

Řízeni investic

•

Žaloby a exekuce - 25 -

Další systémy MěÚ: •

Právní předpisy

•

Oběh dokumentů, spisová služba (Workflow, DMS)

•

Kancelářský subsystém

•

GIS

•

Komunikační subsystém – intranet

•

Prezentační subsystém – WWW stránky

•

Antivirová ochrana, bezpečnost systému, ochrana dat (Šifrováni) Všechny subsystémy musí samozřejmě vyhovovat i po technické stránce platným

legislativním normám a standardům.

6.2.

Úřad Požadavky ze strany úřadu je nutno rozdělit, stejně jako by tomu bylo u požadavků

na IS v soukromé sféře, na požadavky vedení a řadových zaměstnanců. Požadavky těchto dvou subjektů jsou samozřejmě odlišné. Vedoucí pracovníci požadují takové mechanismy, které jim umožní rychlejší a efektivnější řízení úřadu a usnadní kontrolu podřízených pracovníků. Řadový zaměstnanec bude usilovat o zavedení takových nástrojů, jež mu co nejvíce zjednoduší a zrychlí výkon jeho činnosti. Nebude mít rozhodně zájem na zavedení mechanismů, které mu zdánlivě stíží jeho práci, avšak pro vedení úřadu tyto mechanismy představují efektivnější možnost řízení úřadu a lepší kontrolu činnosti podřízených pracovníků.

6.2.1.

Vedení úřadu Požadavky ze strany vedení úřadu odrážejí potřeby lidí s nejvyšším postavením

v hierarchii organizace a dají se shrnout do dvou na sebe navazujících oblastí: Oblast kontroly a benchmarkingu Systém by měl umožňovat generování ukazatelů, které umožní kontrolu kvality práce a kontrolu výkonnosti – porovnání s ostatními srovnatelnými úřady – benchmarking. Tyto nebo jim podobné výstupy mohou sloužit také kontrolním orgánům jako vstupní data pro interní audity nebo jako zdroje finančních analýz. Dále budou tato data velmi užitečná v systémech pro podporu rozhodování. Oblast podpory rozhodování

- 26 -

Jeví se jako velmi užitečné mít nástroj dynamicky generující ukazatele v určitém časovém horizontu a možnost nastavit si požadované parametry dle potřeb situace. Tyto dokumenty výrazně ulehčí rozhodování v oblasti samosprávy, plánování rozpočtů a ostatních finančních záležitostí. Dále by měl systém zvládat výhledové modelování. Toto řešení bude zajisté kvalitnější a spolehlivější než rozhodování na základě statické ročního zhodnocení či podobných dokumentů. Dále by měl systém obsahovat podpůrné podsystémy pro účetnictví a daňové zákony či právní předpisy, apod.

6.2.2.

Zaměstnanci Jedním z hlavních požadavků je kvalitní spisová služba, obsahující všechny doku-

menty, které se dostaly na úřad, nějakým způsobem se zpracovaly a odešly, dále všechny dokumenty vzniklé na úřadě. Každý dokument by měl mít přiděleno jedinečné číslo, které jej jednoznačně identifikuje, dokumenty čekající na vyřízení budou viditelně označeny. Oproti klasickému způsobu zpracování se zabrání omylům, nedorozuměním nebo dokonce ztrátám. Zákonnou oporou v oblasti spisových služeb je zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů který v §63 pamatuje také na elektronickou formu dokumentů – „Spisová služba se vykonává písemnou formou nebo elektronickou formou za použití výpočetní techniky.”. Tento zákon stanovuje přesná pravidla pro práci s dokumenty jak v tištěné či psané podobě, tak v podobě elektronické. Systém by měl fungovat jako podpůrný prostředek pro správní a samosprávní činnost. Měl by tedy zrychlit, usnadnit a celkově zefektivnit klasickou administrativní činnost. Úředník se musí co nejrychleji dostat pouze k informacím nezbytným pro výkon své činnosti v rámci vymezených kompetencí a nedostat se při tom do rozporu se zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Toto je v elektronické podobě za pomoci pohledů na databázi mnohem lépe řešitelné než v případě tištěných dokumentů. K systému by se v ideálním případě mělo dát přistupovat pomocí uživatelsky příjemného, nejlépe webového, rozhraní. Systém musí úzce spolupracovat s GIS (geografickým informačním systémem). Dále by měl systém obsahovat podpůrné podsystémy pro účetnictví a daňové zákony či právní předpisy, apod. Tedy stejně jako v případě požadavků vedoucích pracovníků.

- 27 -

6.3.

Občan Ze zákonů č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) a č. 106/1999 Sb., o svobod-

ném přístupu k informacím vyplývá, že občan obce má právo být seznámen s vymezeným okruhem informací. Jedná se například o tvorbu rozpočtu obce, strukturu MěÚ, zápisy a usnesení z jednání zastupitelstva či rady města apod. Ze zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností potom vyplývá povinnost úřadu informovat o personálním výběrovém řízení. Tato informace musí být zveřejněna i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dále standardy uvádějí, že by měly být zveřejněny postupy řešení vzniklých životních situací. Tedy jakýsi algoritmus, který občanovi pomůže vyřídit například přiznání sociálních dávek, bez nutnosti obcházet několikrát stejné úřady. Velmi výhodné je také zřídit v informačním systému jakousi kopii klasické úřední desky MěÚ. Všechny tyto informace budou poté pomocí publikačního subsystému zveřejněny na internetu, aby k nim měl občan snadný přístup. Občan by si měl uvědomit, že jeho požadavky a očekávání, že jeho nároky na informovanost nesmí být v rozporu s ustanoveními zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a s ustanoveními ostatních zákonů. Například zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů.

6.4.

Bezpečnost Vzhledem k tomu, že MěÚ a jiné orgány veřejné správy pracují zvláště v oblasti

přenesené působnosti s velmi citlivými informacemi, je bezpečnost jedním z hlavních předpokladů pro vytvoření kvalitního IS. Bezpečnost informací je charakterizována jako zachování: •

Důvěrnosti – informace musí být přístupná pouze osobám oprávněným pro přístup.

•

Integrity – zabezpečení správnosti a kompletnosti informací a metod zpracování.

•

Dostupnosti – informace a s nimi spjatá aktiva musí být přístupná autorizovaným uživatelům podle jejich potřeby. Bezpečnosti informací lze dosáhnout implementací soustavy opatření, která mohou

existovat v podobě pravidel, natrénovaných postupů, procedur, organizační struktury a

- 28 -

programových funkcí. Chceme-li budovat bezpečný IS, musíme určitým způsobem „nastavit“ úroveň bezpečnosti, kterou chceme dosáhnout a tuto úroveň vhodným způsobem nejlépe odkazem na všeobecně známou a přijímanou normu definovat. Veřejnoprávní vymezení ISVS je dáno souborem platných obecně závazných právních norem: •

Obecné předpisy – občanský zákoník, trestní zákon, apod.

•

Speciální právní normy upravující zvláštní otázky týkající se IS u všech subjektů práva – zák. o ochraně osobních údajů, autorský zák., zák. o ochraně utajovaných informací, zák. o ISVS, apod.

•

Zvláštní předpisy, které upravují zvláštní povinnosti týkající se zacházení s informacemi vybraných subjektů – zák. o České národní bance, zák. o Komisi pro cenné papíry, apod.

•

Předpisy pro ISVS vyplývající ze zákona o ISVS a na jeho základě vydané standardy Bezpečnost ISVS je zmíněna v § 5b zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systé-

mech veřejné správy. Ochrana osobních údajů v ISVS Tuto oblast upravuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Zákon vymezuje pojem osobní údaje a jak s nimi zacházet, přičemž se vztahuje na všechny subjekty. Zákon se nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádí fyzická osoba výhradně pro osobní potřebu. Také se nevztahuje na nahodilé shromažďování osobních údajů, pokud tyto údaje nejsou dále zpracovávány, nebo jestliže se tak děje v rozsahu nezbytném pro výkon nezávislého povolání, které stanoví povinnost mlčenlivosti (daňový poradci, advokáti, notáři,…). Ten kdo zpracovává osobní údaje, se stává tzv. správcem. Ze zákona č. 101/2000 Sb. vyplývá pro správce velké množství povinností, jejichž porušení může být sankciováno vysokou pokutou. ISVS prakticky vždy obsahuje údaje o osobách a tyto údaje jsou předávány jiným subjektům VS a to prostřednictvím dálkové komunikace v rámci tzv. komunikační infrastruktury ISVS (KI ISVS). KI ISVS je souborem právních, technických, organizačních a jiných opatření, služeb a vybavení sloužících ke komunikaci ISVS navzájem, mezi ISVS a veřejností a dalšími organizacemi. Zde tedy nepřichází v úvahu, aby tzv. citlivé údaje byly zasílány mezi orgány resp. aplikacemi prostřednictvím běžného protokolu. Na KI je závislá

- 29 -

efektivní integrace soustavy ISVS a je nutnou podmínkou pro rozvinutí elektronických služeb VS a komunikačních kanálů VS. KI ISVS používá technologie a principy internetu, ty však musí být aplikované do bezpečnějšího prostředí neveřejné sítě. Základem jeho dlouhodobé stability je používání jasně definovaných a ověřených rozhraní, protokolů a služeb.

6.5.

Financování, návratnost a ekonomické hledisko Náklady na informační systém musíme hodnotit komplexně parametrem TCO (To-

tal costs of ownership – celkové náklady vlastnictví), který se používá k měření přínosu zavádění a provozu informačních technologií. Zahrnuje náklady na pořízení daného zařízení nebo služby, na jeho provoz, údržbu atd., a to po celou dobu životnosti. Pořízení jednotného HW přináší výrazné úspory provozních nákladů a tím samozřejmě sníží i TCO.

6.5.1. •

Náklady na informační systém Náklady na nákup a instalaci technických prostředků – počítače, sítě, tiskárny, jakož i ostatní investice vyvolané instalací technických prostředků, jako stavební úpravy, rozvody kabelů, klimatizace atp.

•

Náklady na řešení projektu – na předprojektovou přípravu, na realizaci výběrového řízení, náklady na projekt, náklady na pořízení software atp.

•

Náklady na provoz a údržbu – náklady na provoz techniky (energie, spotřební materiál, údržba), náklady na provedení úprav a doplňků systému atp.

•

Skryté náklady na IS mohou vzniknout v případě decentralizovaného pořizování výpočetní techniky a dalších složek IS.

6.5.2.

Přínosy a návratnost IS Přínosy IS lze velmi těžko vyčíslit. Už samotný dopad zavedení IS na okolí nejsme

schopni plně popsat, natož vyčíslit. Je zapotřebí zbytečně neodkládat rozvoj a nasazení IS. Splněním jakéhokoli cíle informačního systému vzniká přínos, který se projevuje buď ve zlepšení kvality a efektivnosti výkonu činnosti organizace, nebo přináší finanční úspory. Sledování efektivity IS je problematické, protože není možno přesně stanovit finanční hodnotu jednotlivých přínosů. Zabezpečení informovanosti pracovníka organizace

- 30 -

Kvalitní a spolehlivé informace jsou nezbytným předpokladem pro výkon agendy celého MěÚ. Na zajištění kvality informovanosti budou kladeny vysoké požadavky zejména z hlediska podpory procesů rozhodování na všech úrovních. Z tohoto pohledu informovanost znamená rychlé vyhledání informací na potřebné úrovni a možnost statistického zpracování vybraných skupin. Informovanost s sebou přináší i efekt vyššího stupně zastupitelnosti jednotlivých pracovníků. Nezanedbatelným efektem je také zvýšená rychlost zapracování nových pracovníků a s tím spojená úspora. Vyšší efektivita využití pracovní doby Informovanost zaručená prostřednictvím IS je podstatně rychlejší než zjišťování stejných údajů bez použití IS. Jako další úspory IS můžeme tedy uvést úspory času nutného pro výkon administrativní činnosti, které jsou dány využitím šablon a elektronických formulářů, spolehlivou legislativní kontrolou jednotlivých úkonů, možností využití částí dokumentů z předchozích řízení a poskytováním legislativních nápověd. Výrazné úspory je možno očekávat v souvislosti se zabezpečením elektronického oběhu informací EDMS (Electronic Document Management System). Zavedení a sledování standardizovaných postupů Typizace je z pohledu organizačního dána legislativou, tedy zákony, platnými vyhláškami a řády. Algoritmizací standardizovaných pracovních postupů a sledováním dodržování daných zásad jednotlivými pracovníky zajistíme jednotnost a kontrolovatelnost pracovních postupů. Další podporou je standardizace zaznamenávaných evidenčních údajů, standardizace formulářů, atp. Důsledkem standardizace jednotlivých činností úřadu pomocí plně vybudovaného IS je jednoznačná povinnost pracovníků vykonávat činnosti stanoveným způsobem s nutností záznamu stanovených dat, s velmi omezeným prostorem pro nežádoucí iniciativu při výkonu činnosti. Záznam a uchování dat Data jsou nejcennější složkou IS. Informační systém proto musí být navržen tak, aby bylo možno zaznamenaných dat využít i v případě změn v budoucnu. Proto je v tomto případě nadmíru důležitá bezpečnost, která přinese nemalé, i finanční úspory.

- 31 -

7. Doporučení pro tvorbu a výběr IS obce 7.1.

Doporučení pro výběr – vedení úřadu

7.1.1.

Rozbor potřeb organizace Vzhledem k tomu, že jsou zjišťovány důvěrné a jinak citlivé údaje, může být vhod-

né provést tento rozbor v rámci organizace MěÚ vlastními silami. Pod pojmem potřeby organizace (viz. 6) v oblasti informačních technologií rozumíme stanovení požadovaného budoucího stavu v organizaci, který se stanoví na podkladě zjištění stávajícího stavu, jeho rozboru a vyvození správných závěrů. Pokud provede úřad rozbor vlastními silami, vyhne se nutnosti vysvětlovat problémy externí analytické firmě. Důležitější je však to, že lidé z vedení úřadu začnou chápat, že na úřadu probíhají nějaké procesy. Toto pochopení procesů je součástí jakéhosi „školení zevnitř“. Znalost se tak stane součástí know-how úřadu a umožní ještě rychlejší nasazení IS. Osoby vybírající IS si musí také uvědomit, že systém nebude sloužit pouze občanům a obci, ve které úřad sídlí, ale musí propojovat větší územní i správní celky. Měly by také sledovat nové nařízení, standardy a trendy v oblasti ISVS. Zdrojem takových nařízení jsou portály www.isvs.cz, možná překvapivě soukromý, ale kvalitní server

na

adrese

www.verejnasprava.cz,

či

Ministerstvem

vnitra

spravovaný

www.portal.gov.cz.

7.1.2.

Rozdělení činností v organizaci Činnosti, které se v organizaci provádí, rozdělíme na činnosti, které jsou základním

posláním organizace, tedy například v souvislosti s výkonem státní správy a samosprávy (viz. 5.1) nebo činnosti nutné k tomu, aby organizace mohla vnitřně fungovat (viz. 5.2). Rozčleníme práci na jednotlivé typy úkonů (jednání, služební cesty). Dále je můžeme rozdělit na ty, které lze ovlivnit prostřednictvím fungujícího informačního systému a na ty, na které nemůže mít informační systém vliv.

7.1.3.

Stanovení požadovaného budoucího stavu Stanovení požadovaného budoucího stavu se v rámci studie provádí pomocí zá-

kladních tezí a pravidel pro výkon jednotlivých činností v organizaci. Rozpracování těchto stanovených základních myšlenek vede k vytvoření metodik jednotlivých činností. Nestačí

- 32 -

pouhé teze a pravidla pro výkon činnosti, ale je zapotřebí provést popis řešení a toto řešení konzultovat se zainteresovanými vedoucími. Dále je zapotřebí provést konzultaci s odborníkem na informační systémy za účelem zjištění typu informačního systému, ve kterém je požadované řešení reálné. Další složkou je sestavení plánu informatizace, při kterém se vychází z vyhodnocení průzkumu. K tomu je zapotřebí citlivě posoudit naléhavost řešení jednotlivých problémů. Plán informatizace v organizaci by měl obsahovat alespoň dva základní parametry: •

stupeň informatizace výkonu jednotlivých činností (výčet, co bude prováděno pomocí informačního systému a co bude prováděno bez IS)

•

7.1.4.

pořadí zavedení informatizace

Cíle informačního systému Z rozboru potřeb organizace a jeho vyhodnoceni můžeme sestavit návrh resp. poža-

davek na cíle IS. Stanovené cíle informačního systému jsou doporučeným podkladem pro výběrové řízení. Jednotlivé firmy mohou na jejich základě vypracovat konkrétnější nabídku. Nejsou-li tyto cíle stanoveny před výběrovým řízením, vzniká nebezpečí, že jsou organizaci, která výběrové řízení vypisuje, vnuceny nevhodné resp. neodpovídající cíle IS. To může vést ke značným ztrátám spojeným s budováním nevyhovujících komponentů IS. Cíle prvního řádu stanoví mantinely strategické koncepce budování a provozu IS s možností využití strukturalizace cílů. Mohou být následující: •

racionalizace procesů v oblasti administrativních činností s důrazem na podporu pořizování a práci se základními dokumenty, jejich evidenci a na automatizování celé spisové služby

•

podpora rozhodovacích procesů na všech stupních řízení

•

uspokojování informačních potřeb všech odpovědných pracovníků

•

elektronická výměna informací i všech typů dokumentů v rámci IS

•

podpora práce s geografickými informacemi

•

průběžné uspokojování nárůstu informačních potřeb jednotlivých uživatelů

•

podpora činností spojených s řízením organizace

•

uspokojování informačních potřeb externích organizací

•

uspokojování informačních potřeb občanů

•

podpora změn činnosti organizace na podkladě změn legislativních

- 33 -

Cíle druhého řádu řeší naléhavé problémy v organizaci pomocí informačních technologií např. Prostřednictvím funkcí informační technologie striktně algoritmizovat průběh vyřizování stížnosti v souladu s platnou metodikou. Cíle třetího řádu se stanoví jako takové záměry, které s ohledem na jejich charakter nemohou ohrozit fungování, ale mohou přinést úspory nebo vyšší produktivitu práce např. Pomocí rychlého vytvoření a nalezení potřebných podkladů prostřednictvím informačního systému zefektivnit práci v odboru vnitřních věcí.

7.1.5.

Stanovení priorit a rozsahu IS Požadavky na komplexní informační systém jsou natolik rozsáhlé, že není možno

jej vybudovat naráz. Proto je zapotřebí stanovit reálný objem výkonu funkcí a pořadí náběhu jednotlivých funkcí IS. Stanovit množství uživatelů IS a výčet agend, které mají být v rámci IS řešeny. Stanovení počátečního rozsahu informačního systému je dán zejména množstvím finančních prostředků stanovených v rozpočtu města pro tento účel. Pokud není možný reálný odhad prostřednictvím vlastních sil, je možno stanovit počáteční rozsah na základě konzultace s odbornou firmou či uvedení rozsahu finančních prostředků v zadávací dokumentaci pro výběrové řízení v členění na jednotlivé roky. Po splnění všech následujících kroků je možné přistoupit k vypsání vlastního výběrového řízení, které musí být samozřejmě v souladu s platnou legislativou. Důležitou normou je zde zákon č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách.

7.2.

Doporučení pro tvorbu – tvůrce IS Vstupem je pro firmu provádějící implementaci systému dokument obsahující pro-

cesní analýzu úřadu. Tento dokument vypracovává vedení úřadu a spolu s IT odborníky výše uvedeným postupem a je pro tvorbu systému závazný. Technická implementace informačního systému je věcí vybrané firmy. V podstatě nezáleží na výběru platformy a je jen na firmě, jestli si vybere například databázi MS SQL či Oracle. Důležité je však, aby systém splňoval podmínky exportu a konektivity na vyšší samosprávní úrovni. Je nutné i tento systém chápat jako podsystém něčeho většího. Bezpodmínečně nutná je podpora standardních výstupů ze všech dílčích podsystémů, právě kvůli důležitosti srovnávání dat při podpoře rozhodování a benchmarkingu až na úrovni státu.

- 34 -

Tvůrce systému by měl věnovat pozornost takovým detailům, jako je uživatelsky příjemné prostředí, protože ne každý úředník je IT specialista. Systém musí také zvládat export do běžných kancelářských formátů typu *.doc, *.pdf, *.xls a do některého universálního formátu jako *.xml. Systém musí splňovat podmínky dané platnou legislativou hlavně v oblasti bezpečnosti a nakládání s informacemi. Jedná se hlavně o zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Dříve bylo nutné respektovat standardy ISVS. Tyto standardy byly zveřejňovány pravidelně jako součást Věstníků ministerstva informatiky ČR. Původní znění standardů obsahovaly Věstníky ÚVISu, ze kterého později přešly působnosti na MI. Zajímavým, i když možná trochu překvapivým krokem k tzv. eDemocracy byl fakt, že k tvorbě standardů může pomocí webových stránek ministerstva přispět kdokoli. Důsledkem poslední novelizace zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy je mimo jiné skutečnost, že již není možné požadovat po dodavatelích informačních systémů při vypisování výběrového řízení atestaci podle kteréhokoliv standardu ISVS. Ty byly uvedenou novelou ke konci roku 2006 zrušeny. Tato novela vstoupila v účinnost 1. ledna 2007. Atestaci dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy (navazující na atestaci životního cyklu informačních systémů veřejné správy) si od 1. ledna 2007 zajišťují přímo orgány veřejné správy a tato atestace se provádí pro všechny jejich informační systémy veřejné správy souhrnně, nikoliv tedy pro jednotlivé informační systémy. Dodavatelé tedy nemají možnost atestaci dlouhodobého řízení zajistit. U některých výběrových řízení byla po dodavatelích požadována atestace jakosti daného informačního systému – tento typ atestací již v zákoně č. 365/2000 Sb. není upraven a Ministerstvo informatiky doporučuje v případě zvýšených požadavků na jakost požadovat hodnocení jakosti software podle vhodné normy ČSN (např. ČSN ISO/IEC 14598 nebo ČSN EN ISO 9000). Podle zákona č. 365/2000 Sb. po jeho novelizaci je možné požadovat atestaci způsobilosti k realizaci vazeb prostřednictvím referenčního rozhraní u informačních systémů veřejné správy, které umožňují komunikaci s jinými informačními systémy. V případě, že orgán veřejné správy pořizuje informační systém, který má umožnit komunikaci s ostatní-

- 35 -

mi informačními systémy, je vhodné v rámci výběrového řízení požadavek na tuto atestaci uvést. 8 Tvůrci systému by měly stejně jako lidé vybírající systém sledovat nové nařízení, standardy a trendy v oblasti ISVS. Například na adresách www.verejnasprava.cz, www.isvs.cz či www.portal.gov.cz

7.2.1.

Kriteria kvality Hotový systém by měl tedy splňovat kritéria kvality pro veřejnou správu. Tato kri-

teria opakovaně zdůrazňují nutnost kontroly procesů probíhajících ve veřejné správě, prostřednictvím konkrétních měřitelných ukazatelů, které jsou pravidelně vyhodnocovány. Smyslem kontroly není šikanování úředníků, jde o vytváření prostoru pro společné a co nejobjektivnější úvahy o dalších možnostech zlepšování práce veřejné správy, založené na partnerských vztazích uvnitř radnice i navenek. Kriteria rozlišují sedm následujících okruhů: •

Řídící schopnosti. K řídícím schopnostem patří jasné vymezení odpovědnosti a kompetencí, stejně jako strategické uvažování a plánování. Kritéria předpokládají průběžné měření efektivity řídících aktivit a pravidelné sledování toho, do jaké míry zaměstnanci na všech úrovních instituce chápou její poslání a důležitá nařízení.

•

Plánování, o kterém kritéria uvažují v těsné souvislosti s hospodařením s obecním majetkem. Plán v tomto smyslu není dogma, kterému je třeba vše přizpůsobit. Jedná se o proces, který citlivě reaguje na vnější změny a vnitřní problémy a je průběžně vyhodnocován a aktualizován.

•

Zaměření na občana – klienta, což neznamená jen sledování názorů klíčových cílových skupin, budování dobrých vztahů s nimi, měření jejich spokojenosti, ale i schopnost reagovat na potřeby klientů novým produktem, změnou nabídky, opravou chybného článku procesu.

•

Zaměření na lidi (lidské zdroje). V této části se objevuje pojem „participační prostředí". Plánováni lidských zdrojů má podporovat a urychlovat zavádění nových myšlenek do praxe, pomáhat zaměstnancům identifikovat se s institucí veřejné správy, ve které pracují. To se neobejde bez soustavného vzdělávání. Součástí kri-

8

ISVS.CZ – Informační Systémy Veřejné Správy – Standardy ISVS zrušeny [citováno 18. listopadu 2007] Dostupný z: http://www.isvs.cz/atestace/standardy-isvs-zruseny.html

- 36 -

terií kvality pro veřejnou správu je také dotazník pro zaměstnance sloužící k vyhodnocení jejich schopnosti spolupráce a identifikace s institucí. •

Řízení procesů znamená neustálé vylepšování způsobů, jakými je uskutečňováno uspokojování potřeb občanů – zákazníků. Procesy jsou popsány a dokumentovány tak, aby případné problémy mohly být identifikovány a preventivně vyloučeny. Hovoří se o dvou typech procesů, jejichž cílem je poskytování služeb (jsou to vlastně data a informace transformované do kompletní, ucelené podoby, která je pro klienta přínosem) či tvorba integrovaných produktů (produkty jsou zhodnocením určitého konkrétního materiálního vybavení či expertíz do podoby, která je občanům/klientům užitečná).

•

Zaměření na dodavatele a partnery znamená organizaci vztahů s externími dodavateli (právnickými i fyzickými osobami). Smyslem budování partnerských vztahů s dodavateli je zvyšování úrovně služeb a integrovaných produktů a jejich soustavná modernizace s ohledem na současné podmínky a budoucí trendy.

•

Činnost organizace, výsledky institucí veřejné správy jsou měřeny spokojeností občanů. Důležitá je přiměřená cena služeb a produktů, jejich dostupnost a funkčnost, informovanost o nových trendech a možnostech i ochota aplikovat je, zájem o názory a potřeby klientů a klíčových cílových skupin.

- 37 -

8. Závěr Práce vychází z teoretických a praktických poznatků důležitých pro výběr informačního systému veřejné správy s důrazem na vztahy k platným právním úpravám. Odvolává se na platné legislativní normy, které se vyvíjely a doprovázely reformu veřejné správy, ale také na technické standardy. Obsahuje seznámení se s fungováním konkrétního městského úřadu a zjištění stupně jeho informatizace. Práce také popisuje proces analýzy potřeb a požadavků na výběr informačního. Snaží se řešit problém v širším kontextu od platných legislativních norem, na které je kladen největší důraz, přes specifické potřeby kladené na systém různými subjekty (stát, úřad, občan) a hodnocenými z různých hledisek (financování, návratnost či bezpečnost) až po technické podmínky provozu. Práce uvádí doporučení pro tvůrce systému, vedení úřadu a osoby rozhodující o výběru informačního systému. Myslím, že v této oblasti bude pořád vznikat prostor pro nové analýzy, rozbory, shrnutí i výzkum. Proces informatizace ve státní správě totiž ze svého principu snad ani skončit nemůže.

- 38 -

Shrnutí Tato práce má za cíl sjednotit poznatky v oblasti informačních systémů veřejné správy, zanalyzovat praktické potřeby všech zúčastněných subjektů a shrnout v tuto chvíli platné legislativní normy. Hlavní důraz je kladen na současnou právní úpravu všech omezujících podmínek a vztahů plynoucích z platné legislativy. Měla by připomenout tvůrcům systému, které základní cíle mají sledovat, a případně pomoci osobám řídícím úřad a osobám zodpovědným za výběr IS formulovat správným způsobem myšlenky a požadavky. Měla by pomoci s problematikou rychle se vyvíjející a místy i dosti chaotické. Práce vysvětluje pojmy z oblasti veřejné správy i z oblasti informačních systémů. Dále popisuje historický vývoj informatizace státní správy v České republice, ukazuje současný stav a nastiňuje další možný vývoj, vyplývající z vůle zákonodárců a založený na zkušenostech ze zahraničí. Popisuje vývoj v náhledu na koncepci informačních systému veřejné správy a s tím spojené změny na úrovní orgánů státní správy a samosprávy a přenášení agend a pravomocí v průběhu těchto změn. Další část práce se věnuje konkrétnímu příkladu z praxe a ukazuje proces vytváření informačního systému veřejné správy – v tomto případě informačního systému obce s rozšířenou působností. Tato část se snaží řešit problém v širším kontextu a je prolnutím oblasti informačním a komunikačních technologií, managementu a práva. Hlavní důraz je opět kladen na současnou právní úpravu všech podmínek a vztahů vznikajících v procesu informatizace (práva a povinnosti všech zúčastněných subjektů, standardizace, apod.). Je zohledněna také bezpečnost či návratnost investic a to opět z pohledu příslušných právních norem. Tato část je velmi prakticky pojatá a vznikala také na základě konzultací s úředníky tohoto úřadu. Celá práce dále průběžně srovnává nasazovaní informačních a komunikačních technologií v soukromém a veřejném sektoru. Informatizace totiž není ve veřejné správě stejně přirozená jako v soukromém sektoru, ale jistým způsobem brzděná zákonodárci. V oblasti informačních systémů veřejné správy bude pořád vznikat prostor pro nové analýzy, rozbory, shrnutí i výzkum. Proces informatizace ve státní správě totiž ze svého principu snad ani skončit nemůže, stejně jako například reformy státní správy.

- 39 -

Summary This thesis is intended to unify the findings in the area of information systems of the public administration; to analyse the practical requirements of the entire subject involved and to summarize legislative enactments so far in force. The main accent has been laid on the contemporary legal regulations of all constraining conditions and relations resulting from the legislation in force. The thesis is to remind the system creators which basic aims should they follow and eventually to assist the management of the particular authority along with persons responsible for the selection of the IS in proper formulation of their intentions and demands. The thesis should also help with issue of fast development and at some time chaotic as well. The thesis explains the terms from the area of public administration and of information systems. Further, it describes a historical development of the public administrative informatization in the Czech Republic, reflects the contemporary state of play and outlines potential future development consequent upon the will of legislators and based on experience from foreign countries. It describes the outlook on the information system conception and consequent changes on the level of the public administration authorities and local governments as well as agenda and powers transfer during such changes. Next part of the thesis deals with the particular example of practice and describes the process of information system creation in public administration – in this case the information system of regional Municipal Corporation. This part intends to solve the problem within the broader context and represents permeation of information and communication technologies, management and law. The main emphasis is placed on present legal regulation of all conditions and relations emergent during the process of informatization (rights and duties of subjects concerned, standardization, etc.). The safeguard or investment return rate has also been taken into account regarded of course from the point of present legal regulation. This abovementioned part is conceived as really practical and based on consultations with the officers of the authority. Whole thesis continuously compares implementing of the information and communication technologies within the private and public sector. The informatization in public administration has not been as natural as in the private sector but rather decelerated somehow by the legislators.

- 40 -

In the area of information systems of public administration there will be still emerging space for new analysis, studies, summaries and research. The process of infomatization in the public administration as of its nature probably can not be stopped as well as particular reforms of public administration for instance.

- 41 -

Seznam použitých zkratek obce III. typu

obce s rozšířenou působností dle přílohy č. 2 zákona č. 314/2002 Sb.

IK

informační kancelář

IS

informační systém

ISVS

informační systémy veřejné správy

KI ISVS

komunikační infrastruktura informačního systému veřejné správy

MěP

městské policie

MěÚ

městský úřad

MIČR

Ministerstvo informatiky České republiky

OkÚ

okresní úřad

OZV

obecně závazné vyhlášky

RM

rada města

SIS

státní informační systém

ÚIA

útvar interního auditu

ÚSIS

Úřad pro státní informační systém

ÚVIS

Úřad pro veřejné informační systémy

XML

eXtensible Markup Language

ZM

zastupitelstvo města

- 42 -

Použitá literatura a elektronické zdroje •

Vláda České republiky – Materiál k postupu reformy [citováno 18. listopadu 2007] Dostupný z: http://www.vlada.cz/cs/urad/SOR/reformauss/materialy/default.html

•

Kolektiv autorů. Reforma veřejné správy. Ministerstvo vnitra ČR, 2000. [citováno 18. listopadu 2007] Dostupný z: http://www.mvcr.cz/reforma/info_vs/index.html

•

Kolektiv autorů: Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Codex Bohemia, 1998

•

Petr Jemenka. ISVS.CZ – Informační Systémy Veřejné Správy – E-government – Strategické dokumenty (1. díl). [citováno 18. listopadu 2007] Dostupný z: http://www.isvs.cz/e-government/e-government-strategicke-dokumenty-1-dil.html

•

MIČR, ISVS.CZ – Informační Systémy Veřejné Správy – Standardy ISVS zrušeny. [citováno 18. listopadu 2007] Dostupný z: http://www.isvs.cz/atestace/standardyisvs-zruseny.html

•

Sborník konference ISSS 2008. [citováno 13. dubna 2008] Dostupný z: http://www.isss.cz/archiv/2008/download/isss2008.pdf

- 43 -

Nejdůležitější právní předpisy •

zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR

•

zákon č. 367/1990 Sb., o obcích zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona ČNR zákona

•

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky

•

zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

•

zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů

•

zákon č. 128/2000 Sb., o obcích

•

zákon č. 129/2000 Sb., o krajích

•

zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze

•

zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých zákonů

•

č. 314/2002 Sb., stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností

•

zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy

•

zákon č. 517/2002 Sb., některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy

•

zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů

•

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

•

zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích

•

zákon č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách

- 44 -