Informační systém ve veřejné správě

Informační systém ve veřejné správě texty pro distanční studium

Doc. Ing. Cyril Klimeš, CSc.

Vysoká škola sociálně - správní Institut celoživotního vzdělávání Havířov o.p.s. Ostrava 2006

OBSAH 1

CO JE TO INFORMAČNÍ SYSTÉM .................................................... 4 1.1 ZÁKLADNÍ POJMY ................................................................................ 5 1.2 TRENDY, ROZDĚLENÍ, VÝVOJ ............................................................... 8 Trendy v oblasti hardware.......................................................................... 9 Trendy v oblasti základního SW ................................................................. 9 Trendy v oblasti aplikačního SW ................................................................ 9 Trendy v oblasti architektury IS ............................................................... 10 Trendy v oblasti rozhraní člověk - stroj.................................................... 12 Trendy v oblasti metod a nástrojů vývoje IS/IT:....................................... 12 Trendy v organizaci a řízení IS/IT:........................................................... 12 1.3 PROJEKTOVÁNÍ IS.............................................................................. 14

2

ARCHITEKTURY IS ............................................................................ 16 2.1 GLOBÁLNÍ ARCHITEKTURA ................................................................ 17 2.2 DÍLČÍ ARCHITEKTURY IS ................................................................... 19 2.3 VÝPOČETNÍ MODELY V INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH ......................... 20 Dávkové zpracování ................................................................................. 21 Host/terminál ............................................................................................ 21 Terminálové sítě ....................................................................................... 23 Éra izolovaných počítačů ......................................................................... 24 Model file server/pracovní stanice ........................................................... 25 Model klient/server ................................................................................... 26 Výpočetní modely - shrnutí ....................................................................... 29 2.4 VRSTVENÁ ARCHITEKTURA SW PRODUKTŮ....................................... 29 Definice a koncepční model vrstvené architektury................................... 31 Uživatelská, technologická a interfacová vrstva ...................................... 32 Úplná struktura vrstev softwarového systému.......................................... 34 Návrh a implementace systému s vrstvenou architekturou....................... 35 Kdo navrhuje vrstvu.................................................................................. 35 Jak navrhovat uživatelské rozhraní vrstvy................................................ 36 Jak navrhnout a rozmístit jednotlivé typy vrstev ve struktuře systému..... 37 Umístění a dostupnost funkcí v hierarchii vrstev ..................................... 39 Co ovlivňuje stabilitu struktury vrstveného systému? .............................. 41 Jaký zvolit při tvorbě systému postup? ..................................................... 43

3

INFORMAČNÍ SYSTÉMY VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ........................ 47 3.1

ZAŘAZENÍ INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ STÁTNÍ SPRÁVY A SAMOSPRÁVY DO KONTEXTU VĚD ........................................................................................ 47 3.2 PŘEDMĚT - IS..................................................................................... 48 Klasifikace IS státní správy a samosprávy ............................................... 49 Vlastnosti IS státní správy a samosprávy ................................................. 50 3.3 ARCHITEKTURA IS MĚST A OBCÍ ........................................................ 51 4

STÁTNÍ INFORMAČNÍ POLITIKA .................................................. 54 4.1 4.2 4.3 4.4

VÝZNAM INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI ................................................. 55 GESCE V OBLASTI TELEKOMUNIKACÍ A INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI ... 56 PRIORITNÍ OBLASTI ............................................................................ 57 DOSTUPNÉ A BEZPEČNÉ KOMUNIKAČNÍ SLUŽBY .................................... 58

Informační systém ve veřejné správě Rozvoj trhu elektronických komunikací.....................................................58 Dostupnost služeb elektronických komunikací..........................................60 Bezpečnost elektronických komunikací .....................................................62 4.5 INFORMAČNÍ VZDĚLANOST ...................................................................62 Informatizace vzdělávacích institucí .........................................................63 Informační gramotnost, e-learning, řešení problému digital divide.........64 4.6 MODERNÍ VEŘEJNÉ SLUŽBY ON-LINE .....................................................66 Služby e-governmentu ...............................................................................66 Elektronické zadávání veřejných zakázek (e-procurement) ......................69 e-Zdravotnictví ..........................................................................................70 4.7 DYNAMICKÉ PROSTŘEDÍ PRO ELEKTRONICKÉ PODNIKÁNÍ ......................70 4.8 FINANCOVÁNÍ ....................................................................................71 4.9 VAZBA NA CELOEVROPSKÉ AKTIVITY .................................................72 Výměna zkušeností, vzájemné informování, sdílení osvědčených postupů72 Měření a vyhodnocování (benchmarking).................................................73 4.10 SHRNUTÍ HLAVNÍCH CÍLŮ – AKČNÍ PLÁN ............................................73 4.11 KONKRÉTNÍ OBLASTI UPLATNĚNÍ SIP.................................................76 5 ARCHITEKTURA KOMUNIKAČNÍHO PROSTŘEDÍ INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ VEŘEJNÉ SPRÁVY.................................78 5.1 VYMEZENÍ KP ISVS V CELKOVÉ ARCHITEKTUŘE ISVS .....................79 5.2 TYPY KOMUNIKACE V RÁMCI KP ISVS..............................................80 5.3 KOMPONENTY ARCHITEKTURY KP ISVS ...........................................81 Funkční komponenty .................................................................................81 Vztahy mezi komponentami KP ISVS ........................................................81 Omezení komponent a vztahů mezi komponentami KP ISVS ....................82 5.4 SCHÉMA ARCHITEKTURY KP ISVS ....................................................84 6

INFORMAČNÍ ČINNOSTI STÁTNÍ SPRÁVY ..................................86 6.1 6.2

SLOŽKY STÁTNÍHO INFORMAČNÍHO SYSTÉMU ....................................86 NÁVRH PRAVIDEL PRO FINANCOVÁNÍ IS VEŘEJNÉ SPRÁVY .................91

7

ZÁVĚR.....................................................................................................93

8

PŘÍLOHY ................................................................................................94 8.1 VÝCHOZÍ PODMÍNKY ČR ....................................................................94 Analýza současné situace (SWOT)............................................................94 Vybavení domácností informačními a komunikačními technologiemi......95 8.2 SHRNUTÍ SOUČASNÉHO STAVU A NÁVAZNOST NA DOSAVADNÍ KONCEPCE ......................................................................................................95 Telekomunikace (elektronické komunikace)..............................................95 Informační společnost ...............................................................................98 8.3 PŘÍKLAD KOMUNIKACE STÁTNÍ SPOLEČNOSTI ŘEDITELSTVÍ SILNIC A DÁLNIC (ŘSD ČR) S EXTERNÍMI SUBJEKTY ..................................................100

9

INFORMAČNÍ ZDROJE.....................................................................102

3

Informační systém ve veřejné správě

1 Co je to informační systém V této kapitole se dozvíte: • Jak rozdělujeme informační technologie? • Co jsou to informační systémy? • Jaké jsou trendy posledních let v oblasti HW, SW, metod a nástrojů vývoje IS/IT, organizace a řízení IS/IT? • O co jde při projektování informačních systémů? Po jejím prostudování byste měli být schopni: • • •

Definovat informační systém a uvést příklady. Popsat trendy v oblasti HW, SW, metodách, nástrojích, organizaci a řízení IS/IT. Popsat proces projektování IS a vyjmenovat některé používané metodiky.

Klíčová slova této kapitoly: Informační technologie, informační systém, projektování, metodiky. Doba potřebná ke studiu: 3 hodiny

Průvodce studiem Studium této kapitoly je jednoduché a popisným způsobem zde nastudujete základní rozdělení informačních technologií a informačních systémů. Na studium této části si vyhraďte 3 hodiny. Po celkovém prostudování a vyřešení všech příkladů doporučujeme vypracovat korespondenční úkol. Co tedy je IS a z čeho se skládá? Informační systém (IS) je obecně řečeno soubor lidí, metod a technických prostředků zajišťujících sběr, uchování, analýzy a prezentace dat určených pro poskytování informací mnoha uživatelům různých profesí. IS může a nemusí být podporován výpočetní technikou. My budeme uvažovat systémy podporované počítači. IS se skládá s následujících komponent: ¾ Technické prostředky (hardware) – počítačové systémy doplněné o periferní jednotky. ¾ Programové prostředky (software) – jsou tvořené systémovými programy, které řídí chod počítače, efektivní práci s daty, komunikaci počítačového systému s reálným světem a programy aplikačními. ¾ Datové zdroje – ke své práci je využívají programové prostředky. ¾ Organizační prostředky (orgware) – soubor nařízení a pravidel. Ty definují provozování a využívání informačních systémů a informačních technologií. ¾ Lidská složka (peopleware) – řeší otázky adaptace a účinného fungování člověka v počítačovém prostředí, do kterého je zasazen. ¾ Reálný svět (informační zdroje, legislativa, normy) – kontext informačního systému. 4

Informační systém ve veřejné správě Informační systém musí mít prostředky sběru, kontroly a uchovávání dat. Data musí být zobrazitelná ve srozumitelné formě pro uživatele. Jinak potřebujeme data zobrazit pro ředitele, jinak pro návrháře a jinak pro skladníka. Toto zobrazení bývá častým problémem budování IS. IS je nástroj podporující jisté činnosti, proto ho není možno koupit jako obyčejný program, je třeba upravit již existující nebo vytvořit nový. K tomu je zapotřebí analýza potřeb a požadavků a z toho vyplývá spolupráce dodavatele se zákazníkem. Je potřeba vědět proč, z jakého důvodu je IS zaváděn. Základními problémy, které mohou vést až k nedokončení vývoje, bývá nejasnost nebo nekomplexnost požadavků na systém, nedostatek zájmu a podpory ze strany budoucího uživatele nebo také nedostatek zdrojů (čas, peníze). Teorie informačních systémů se proto musí soustřeďovat na řešení řady otázek: - Metody ukládání a vyhledávání informací v paměťových podsystémech počítače. - Jazyka a metody pro popis systémů a procesů. - Problematika kontroly chyb a spolehlivosti. - Principy učení se a heuristik. - Procesy typu člověk – stroj. - Typy zpracování informací – od dávkového, přes interaktivní až po plně automatizované.

1.1 Základní pojmy Informatika je multidisciplinární obor, jehož předmětem je tvorba a užití informačních systémů v organizacích a společenstvích, a to na bázi moderních informačních technologií. Zmínili jsme spojení multidisciplinární obor. To znamená, že zahrnuje jak technické, tak také ekonomické, sociální, psychologické, právní a další aspekty. Systém chápeme jako uspořádanou množinu prvků spolu s jejich vlastnostmi a vztahy mezi nimi, jež vykazují jako celek určité vlastnosti, resp. „chování“. Pro naše účely zkoumání informačních systémů pak mají smysl jen takové systémy, u kterých je možno definovat účel, čili tzv. systémy s cílovým chováním. Jinak také řečeno systém je množina vzájemně propojených komponent, které musí pracovat dohromady pro celý systém tak, aby tento systém naplnil daný účel (daný cíl). Tzn. že i když každý jednotlivý prvek systému je dobře navržen a pracuje efektivně, jestliže tyto prvky nepracují dohromady, systém neplní svoji funkci. Systémy dělíme podle různých hledisek. Zde si uveďme tři základní způsoby dělení (klasifikaci) systémů. Klasifikace systémů I.: ¾ Přirozené systémy – živé, neživé. ¾ Navrhované umělé systémy (vytvářené člověkem) – jedná se o stroje, automobily, počítače, knihy, … ¾ Systémy lidských aktivit – stát, instituce, organizace, zájmové organizace – jedná se o interakci lidí. ¾ Transcendentální systémy – jsou systémy přesahující hranice lidského chování.

5

Informační systém ve veřejné správě Klasifikace systému II.: ¾ Transcendentální systémy. ¾ Sociální systémy. ¾ Člověk se svou inteligencí. ¾ Živočichové. ¾ Genetické systémy – mají společný genetický kód. ¾ Otevřené systémy – spojeny s existencí života, např. buňka. ¾ Kybernetické systémy – systémy se zpětnou vazbou. ¾ Mechanické systémy – stroje a technická zařízení. ¾ Fyzikální systémy. Klasifikace systémů III.: ¾ Tvrdé systémy – mají dobře strukturované problémy – vztahy mezi vstupy a výstupy lze exaktně vyjádřit, vstupy mají převážně kvantitativní charakter, problémy lze algoritmizovat. ¾ Měkké systémy – špatně strukturované problémy, vyskytují se v nich neurčitosti, rizika, nejistoty, vstupy nejsou vždy věrohodné, problémy nejsou algoritmizovatelné. Informací rozumíme data, kterým jejich uživatel přisuzuje určitý význam a které uspokojují konkrétní objektivní informační potřebu svého příjemce. Nositelem informace jsou číselná data, text, zvuk, obraz, případně další smyslní vjemy. Na rozdíl od dat (zvuků, obrázků apod.) nemůžeme informaci skladovat. Na druhé straně informací jako zdroj poznání jsou zdrojem obnovitelným, nevyčerpatelným. I když má informace nehmotný charakter, je vždy spojena s nějakým fyzickým pochodem, který ji nese. IS – je soubor lidí, technických prostředků a metod (programů), zabezpečujících sběr, přenos, zpracování, uchování dat, za účelem prezentace informací pro potřeby uživatelů činných v systémech řízení. Abychom mohli zpracovávat dat, ze kterých posléze vzniknou informace, potřebujeme určité nástroje, metody a znalosti, které budeme dále nazývat informačními technologiemi. Nyní již víme, co si pod pojmem informační systém představit. Zmíníme tedy rozdělení systému a informačních technologií (IT) podle několika kategorií a klasifikací. Informační technologie jsou hardwarové a softwarové prostředky pro sběr, přenos, uchování, zpracování a distribuci informací. Hlavní rozdělení IT do dvou kategorií je: ¾ Technické prostředky (HW) – zařízení na pořizování, uchování, přenos, zpracování a prezentaci dat. ¾ Programové prostředky (SW) – algoritmizované postupy vyjádřené ve formě, v které jsou srozumitelné pro používaná technická zařízení. Ke komponentům infrastruktury IT patří: - výkonný HW včetně síťových a komunikačních prostředků, - vhodné a perspektivní operační a databázové systémy (základní SW), - správné datové zdroje (dataware), - dostatečná informační a počítačová gramotnost lidí (peopleware), - adekvátní organizační uspořádání kompatibilní s informačními systémy a se systémem řízení podniku (orgware).

6


IT

HW

SW

Servery

Aplikační - ASW

PC

Individuální - IASW

Tiskárny

Typový - TASW

Komunikační zařízení

SW pro podporu osobní a týmové práce

Spec. Koncová zař. SW pro modelování a vývoj Síťové prvky SW pro zařízení provozu

Základní - ZSW

Obr. 1.1: Rozdělení IT Informační systém - IS

IT

Data, informace, znalosti

Lidé

Organizační aspekty

Ekonomické aspekty

Právní aspekty

Sociální aspekty

…..Další

Obr. 1.2: Aspekty informačního systému Informační systém organizace je systém informačních technologií, dat a lidí, jehož cílem je efektivní podpora informačních a rozhodovacích procesů na všech úrovních řízení organizace (firmy). Vývoj a provoz IS jsou ovlivňovány řadou aspektů.Informatická aplikace je relativně samostatná část IS (zahrnující HW, SW a data), vzniklá nebo zabudovaná do IS jedním projektem (např. e-mail, správa majetku, účetnictví). Informatická služba je relativně samostatná část IS viditelná koncovému uživateli a zaměřená na podporu jednoho nebo více procesů organizace.

7

Informační systém ve veřejné správě Zmiňujeme-li pojem aplikace, máme na mysli z čeho je IS tvořen, v případě služby k čemu příslušná část IS v organizaci slouží, kdo je jejím provozovatelem (dodavatelem) a kdo jejím uživatelem (zákazníkem). Informatický zdroj je komponenta (HW, SW, data-informace-znalost) nutná k tvorbě a provozu informatické aplikace nebo informatické služby.

1.2 Trendy, rozdělení, vývoj Informační systémy mohou být několika druhů, pro různé oblasti nasazení. Jedná se o systémy pro přímé řízení procesů, pro řízení, pro podporu rozhodování, systémy automatizující podnikovou administrativu, expertní systémy, IS pro vrcholové řízení, strategické IS, metainformační systémy. Velký vliv na rozvoj IT má samozřejmě rozvoj komunikací. Příkladem rozvoje může být vývoj technologií pro přenos hlasu a dat po telefonních linkách, od DSVD (Digital Simultaneous Voice Data) k ISDN (Integrated Services Digital Network). Samostatnou, ne však odtrženou, kapitolou je vznik a rozvoj Internetu, který s sebou přinesl vznik takzvané „Nové ekonomiky“. Tato dotcomová bublina později splaskla a spousta internetových firem zkrachovala, nicméně podíl a vliv Internetu a těchto firem na rozvoj a chápání e-commerce a celého IT je obrovský. Z výše uvedených řádků je jasné, že oblast IT má vztah k ekonomice, řízení a organizaci podniku. Na obr. 1.3 vidíme vliv aplikace IS/IT na obchod a vývoj v čase od konce 70. let. •distribuované zpracování

Aplikace IS/IT a jejich vliv na obchod

• masové nasazování PC

•dávkové, centralizované zpracování •samostatné aplikaceeviden čního charakteru •sklady •účetnictví •mzdy

Efektivnost rutinních činností

1970

•terminálové sítě, interaktivní zpracování

•komplexní zpracování nákuního a prodejního obchodního případu

•propojování aplikací

•marketingové databáze

•čárový kód – sledování jednotlivých položek zboží, vazba na pokladnu a sklad •řízení celého logistického řetězce

•sledování toku zákazníků prodejnou – vazba plánování prostor a rozpis služeb

Efektivnost vnitropodnikových procesů

1980

•on-line napojení na partnery v celém světě •EDI •EIS •multimédia •nákup z domova •mobilní služby

•elektronické etikety zboží Strategické změny, inovace

•efektivnost lidí, prostor a zásob

Obr. 1.3: Aplikace IS/IT a jejich vliv

8

•zákaznické karty a účty zákazníků – „tvorba“ věrnosti zákazníka

•komplexní řízení všech zdrojů

Marketing (orientace na zákazníka)

1990

čas

Informační systém ve veřejné správě Organizační struktura v 70. letech byla převážně hierarchická. IS/IT bylo reprezentováno centrálním počítačem. V 80. letech vznikaly relativně nezávislé jednotky (divize a SBU) zaměřené na hlavní předmět činnosti. Struktura IT byla tvořena počítači propojenými přes síť LAN. 90. léta a první roky nového století jsou ve znamení flexibilních organizací, kde se struktura organizace pružně přizpůsobuje měnícím se podmínkám. Tvoří se dynamické týmy a IS/IT se vyznačuje distribuovaným a mobilním zpracováním dat. Sílí vazba mezi IS/IT a reengineeringem podnikových procesů. Podniky přizpůsobují IS/IT dynamice světového vývoje a změnám podnikových procesů. Vznikají virtuální pracovní týmy a začínají se poskytovat mobilní služby IS/IT. Roste také význam informací o okolí a pro okolí podniku. Probíhá přesun priorit ke strategickému řízení a také posun zaměření IS/IT – snižování nákladů, zvyšování kvality při vzrůstající rychlosti reakce na kladené požadavky. Existuje rozdílná doba morální životnosti HW, základního SW (operační systémy, SŘBD) a aplikačního SW. Tato doba je u HW asi 2-3 roky, u ZSW 47 let a u ASW je doba životnosti dokonce 10-15 let. Spousta z nás se alespoň jednou setkala s tím, že na počítači s instalovaným operačním systémem např. Windows 2000 vyměnila třeba grafickou kartu nebo rozšířila operační paměť RAM během dvou tří let. Trendy v oblasti hardware Trvale se snižuje poměr cena/výkon a na druhé straně se zvyšují nároky SW na HW. Roste podíl PC oproti středním a velkým počítačům. V posledním pár letech prudce roste prodej přenosných počítačů – notebooků (ale také PDA a handheldů) oproti stagnujícímu prodeji PC. Technické prostředky se stávají snadněji rozšiřitelnými. Tuto rozšiřitelnost a kombinovaní jednotlivých technických prostředků různých výrobců umožňuje standardizace. Trendy v oblasti základního SW Standardizují se funkce a uživatelské rozhraní operačních systémů (Windows, MacOS). Rozvíjí se distribuované systémy a s tím souvisí vznik platforem jako J2EE či .NET1. Rozvoj komunikačního ZSW a s ním spojených služeb. Trendy v oblasti databází se vyznačují přechodem od relačních k postrelačním databázím. Vznikají a používají se objektově-relační, objektové, deduktivní, XML databáze. Trendy v oblasti aplikačního SW Trendy technologicky orientovaného SW jsou office balíky – kanceláře – a zaměření na workflow. Vzniká typový aplikační software s možností parametrizace. Takový software je komplexní a lze „nastavit“ pomocí parametrů dle potřeb uživatele. Aplikační SW má stavebnicovou architekturu, lze přidávat a odebírat různé části (díly) software.

1

J2EE – Java 2 Enterprise edition od firmy SUN Microsystems (http://java.sun.com) .NET – platforma firmy Microsoft (http://www.microsoft.com)

9

Informační systém ve veřejné správě Vznikají otevřené systémy, které jsou standardizovány mezinárodními organizacemi a konsorcii (např. W3C, IEEE, ISO, OMG, …), členy takových skupin jsou často velcí a významní hráči na IT trhu (IBM, Microsoft, SUN, HP, Intel, Oracle, …). Díky těmto otevřeným standardům se upouští od proprietárních řešení výrobců. Týká se to převážně těchto oblastí: ¾ Počítačové sítě (OSI model, protokoly TCP/IP, IPX). ¾ Operační systémy. ¾ Objektové prostředí (CORBA, COM/COM+, UML). ¾ Komunikace s databází (SQL, ODBC). ¾ Nezávislost uživatelského rozhraní na výpočetním rozhraní. ¾ Možnost výměny HW a ZSW bez vlivu na aplikaci. Trendy v oblasti architektury IS Aplikace jsou konstruovány tak, že se přechází od jednovrstvé architektury k třívrstvé. V jednovrstvé architektuře jsou data, funkce i uživatelské rozhraní integrovány v jeden celek. V architektuře třívrstvé jsou všechny tyto části odděleny, s tím souvisí i využívání klient/server architektury. V takovém případě jsou data a funkce uloženy na serveru a na klientském počítači je pouze uživatelské rozhraní – prezentační logika, pomocí které uživatel požaduje určité funkce po serveru. Server provede danou službu a zašle odpověď zpět klientovi, kde je reprezentována pomocí uživatelského rozhraní. Díky oddělení těchto tří logických celků, lze jednoduše vyměnit určitou část systému, např. úložiště dat nebo uživatelské rozhraní bez velkých zásahů do aplikace. Změní se pouze komunikační rozhraní částí, kterých se to týká. Přechází se od centralizovaného a decentralizovaného zpracování k distribuovanému a globálnímu zpracování. V počátcích počítačového zpracování (70. léta minulého století) bylo zpracování dat soustředěno kolem centrálního počítače. Centrální bylo rovněž řízení a kontrola. Později bylo zpracování dat decentralizováno na samostatné počítače, tím bylo dosaženo zvýšení produktivity dílčích prací. Tyto jednotky ale pracovali individuálně bez nějaké kooperace. S přechodem na distribuované zpracování dat založené na architektuře klient/server bylo dosaženo kooperace v rámci týmu (využití LAN sítě a centrálního serveru). Posledním stupněm vývoje je zpracování v rozsáhlých sítích, kde se využívá dynamické kooperace virtuálních týmů. Situaci popisuje obr. 1.4.

S

S

WAN, internet

10

Informační systém ve veřejné správě Obr. 1.4: Zpracování v rozsáhlých sítích Díky možnosti spojení několika virtuálních týmů lze pracovat s velkými objemy dat. Pro zpracování velkého množství dat je třeba mít také nějaké úložiště, odkud data budeme číst a také kam je budeme ukládat. Pro práci s velkými objemy dat se používají datové sklady – Data WareHouse (obr. 1.5). Externí báze

Databáze operativního charakteru

dotazy a odpovědi

extrakce a agregace

Metadata pro transformaci dat

Sklad dat

Nástroje koncového uživatele

Metadata pro přípravu dotazu

Obr. 1.5: Data WareHouse Takové databáze nejsou určeny k manipulaci s daty (ruční vkládání, mazání, editování), ale pouze k vytváření sestav a analyzování ukazatelů. Data jsou v nich uložena způsobem, jenž je vhodnější pro tento druh práce, a programy, které s nimi manipulují, jsou optimalizovány na čtení velkého množství dat (na úkor zápisu, který zde bývá velmi pomalý). U větších databází není únosné vždy přenášet všechna data do datového skladu. Z tohoto důvodu je třeba navrhnout metody, často poměrně složité, které přenesou pouze nové nebo změněné záznamy. Takovýmto metodám se říká transformační procedury. Při vytváření datového skladu se většinou neomezujeme jen na přenos dat z jednoho provozního informačního systému. Je vhodnější do skladu integrovat data ze všech dostupných datových zdrojů v organizaci, tedy z různých informačních systémů, účetních programů, souborů vytvořených v tabulkových procesorech nebo menších databázích a také ze zdrojů na Internetu. Provázáním dat z těchto systémů se zvýší jejich hodnota a uživatelé mohou získat informace, jenž dříve museli pracně určovat porovnáváním výpisů z několika různých programů. Datový sklad tím také plní velmi důležitou úlohu, která spočívá ve sjednocení názvosloví informačních systémů (např. sloupec CENA může znamenat něco zcela jiného ve skladovém hospodářství a něco jiného v ceníku produktů). Nevýhodou tohoto řešení jsou vyšší náklady spojené s instalací nového počítače, vytvořením struktury datového skladu a transformačních procedur. Mezi hlavní výhody patří mnohem kratší doba vyhodnocení dotazů, tisku sestav a konzistentnost údajů ve zprávách (též reportech).

11

Informační systém ve veřejné správě Trendy v oblasti rozhraní člověk - stroj Grafické uživatelské rozhraní (zkráceně GUI) se také mění a vyvíjí. Existují dokonce obory a disciplíny2, které se zabývají vzhledem a hlavně použitelností GUI, využitím symbolů – viz koš jako místo pro vymazané soubory, apod. Uživatelské rozhraní různých aplikací se sjednotilo. Například textový editor využívá v hlavním menu nabídek jako Soubor, Úpravy, Nástroje, …, Nápověda. Ty samé nebo podobné nabídky najdeme také u grafických editorů, webových prohlížečů, ale také u RAD, CAD nástrojů nebo prostředí pro práci s mapami. Rozšířilo se také multimediální uživatelské rozhraní a multimédia vůbec. Můžeme si všimnout velké podpory multimédií u ZSW, konkrétně u operačních systémů. Za všechny můžeme jmenovat Linux či Windows XP, jež obsahují spoustu prográmků a utilit pro prohlížení fotek, přehrávání videa a hudby a usnadnění práce s nimi. Nejen multimédia, ale i virtuální realita má své využití v praxi, například u prezentace zboží. Rozvoj simulace přinesl možnost simulování převážně nevratných procesů ve zdravotnictví, armádě nebo automobilismu a stavebnictví. Z rozvojem multimédií a virtuální reality souvisí také rozvoj vzdělávacího, zábavního a filmového průmyslu. Trendy v oblasti metod a nástrojů vývoje IS/IT: Také v této oblasti proběhla standardizace. Ta se týká také tvorby a realizace informační strategie organizací a podniků. Vývoj částí IS se provádí jedním projektem, tento projekt je řízen, přičemž práce na projektu jsou standardizovány, standardní jsou také postupy implementace a údržby ASW (různé instalátory). Probíhá odklon od klasického sekvenčního vývoje IS/IT (etapy: specifikace požadavků, analýza, návrh, implementace a zavedení) a přechází se k inkrementálnímu vývoji IS. Odklon od inženýrských přístupů, které abstrahovaly od vlivu lidského faktoru na efektivnost užití IS. IS byl mnohdy implementován dokonale, ale lidem nesloužil. Podpora vícedimenzionálních metod vývoje IS (např. MDIS). Posun od strukturovaného k objektovému přístupu (metodiky OMT, Booch, OOSE, UP a jeho komerční varianta RUP). Objektový přístup přináší přehlednost pro tvůrce i uživatele. Vznik unifikovaného modelovacího jazyka UML („the three amigos“ Jacobson, Booch, Rambaugh), umožňující srozumitelný pohled na systém i pro běžného uživatele. Podpra tvorby systémů pomocí CASE nástrojů. Trendy v organizaci a řízení IS/IT: V organizacích se využívá outsourcingu vývoje aplikací a také provozu HW a SW. Využívá se také outsourcingu programátorských týmů, ať z důvodu nedostatečné kapacity organizace, nebo z důvodů spolupráce s kvalitnějšími odborníky. Důvodů k outsourcingu je několik. Provoz IS/IT vlastními silami stojí čas a peníze, ubírá podniku energii, kterou by jinak mohl věnovat vlastní oblasti činnosti a zájmu. Outsourcing je strategický organizační nástroj. Probíhá přesun odpovědnosti za provoz funkční oblasti (činnosti) podniku na 2

Oborem, který toto vše zastřešuje je HCI – Human Computer Interaction.

12

Informační systém ve veřejné správě externí specializovanou firmu – poskytovatele, zpravidla včetně zaměstnanců a vlastnictví aktiv. Účelem je především zaměření se na hlavní činnost, dosažení světové úrovně kvality v oblasti, případně úspory nákladů. Aplikuje se u oblastí, které nejsou hlavními činnostmi podniku, tedy nejsou motorem dlouhodobé konkurenceschopnosti podniku.

INSOURCING Podnik

Zdroj

Obhospodaření Hlavní Služba zdroje Zdroje činnost

Výstup

OUTSOURCING Poskytovatel

Zdroj

Obhospodaření Zdroje

Podnik Služba zdroje Výstup

Hlavní činnost

Výstup

Obr. 1.6: Princip outsourcingu Outsourcing se používá i v oblasti podnikových informačních systémů. Zde je jeho aplikace složitá, protože informační systémy jsou s chodem podniku provázány a je obtížné specifikovat rozhraní (služby) mezi podnikem a poskytovatelem. Pro vývoj a další rozvoj informačního systému organizace se využívá tzv. systémové integrace. Systémová integrace je proces, jehož cílem je vytvoření a další rozvoj komplexního (od ERP přes DMS až k CRM3 a taktéž zajištění bezpečnosti IS) a integrovaného informačního systému organizace. Tohoto cíle se dosahuje optimální kombinací a integrací vhodných hardwarových a softwarových komponent a informatických služeb. Firma nebo organizace, která provádí systémovou integraci se nazývá systémový integrátor. Systémový integrátor je zákazníkem na základě smlouvy pověřen komplexním řešením IS zákazníka. Zodpovídá za kompletní a kvalitní řešení integrovaného IS. K zajištění dodávek může systémový integrátor uzavírat smlouvy s jinými dodavateli a řešiteli.

3

ERP – Enterprise resource planning – srdce IS, slouží k plánování zdrojů a tudíž vlastnímu řízení podniku. DMS – Document management system – systém pro zprávu dokumentů. CRM – Customer relationship management – systém sloužící pro podporu styku a komunikace se zákazníky.

13


1.3 Projektování IS Projektování informačního systému je proces tvorby nového IS a jeho uvedení do provozu. Tento proces je řízen a má určitá pravidla a doporučení, kterými se pří vývoji řídíme. Takový proces se nazývá metodikou. Metodika mám říká kdo, kdy, co a proč má dělat během vývoje a provozu IS. Metoda nám říká, co je třeba dělat v určité fázi nebo činnosti vývoje a provozu IS. Metody používají různé techniky, každá technika nám říká, jak se dobrat požadovaného výsledku. Nakonec se zmíníme ještě o nástrojích, které jsou prostředkem k uskutečnění určité činnosti v procesu vývoje a provozu IS. Metodika je tedy doporučený souhrn principů, konceptů, dokumentů, metod, technik a nástrojů pro tvůrce informačních systémů, který pokrývá celý životní cyklus informačních systémů. Metodika určuje kdo, kdy, co, jak a proč má dělat během vývoje a provozu IS. Metodika napomáhá k tomu, aby byl informační systém přínosem pro uživatele a celou organizaci. Napomáhá k tomu, aby byly provedeny všechny potřebné činnosti tvorby IS, a to ve správné časové posloupnosti. Metodika také napomáhá k dobré organizaci práce na projektu a jeho dobré a srozumitelné dokumentaci a v neposlední řadě k optimalizaci spotřeby zdrojů při tvorbě a provozu IS. Aby byla metodika efektivně využitelná, musí splňovat několik základních požadavků. Mezi ně patří: ¾ Jasná deklarace souboru hodnot, na kterých je metodika založena. ¾ Určení postupu řešení, aby bylo možné plánovat celý proces vývoje IS/IT. ¾ Zabývá se všemi faktory, všemi dimenzemi, které ovlivňují tvorbu a provoz IS. ¾ Určuje priority řešení – co je důležité a kdy. ¾ Měla by doporučovat metody, techniky a nástroje, které je vhodné využít v určitých fázích vývoje. Příkladem metodik pro vývoj IS jsou SSADM, Oracle CASE method, SDM (System development methodology), MMDIS (Multidimensional management and development of information systém). Z objektově orientovaných metodik se můžeme zmínit o OMT (Object modelling techniques), Booch, OOSE nebo UP (Unified process) a RUP (Rational unified process). Metoda nám říká, co je třeba udělat v určité fázi vývoje či provozu IS. Příkladem metod je YSM, JSD, informační analýza, řízení projektu, výběrové řízení. Technika určuje jak dělat danou činnost, vymezuje pro činnost přesná pravidla. Technika do značné míry předurčuje způsob uvažování a vyjadřování. Technika je často spjata s konkrétním nástrojem. Příkladem technik může být vedení interview, normalizace dat, strukturované programování, datové modelování nebo prototypování.

14

Informační systém ve veřejné správě Nástroj je vyjadřovacím prostředkem, pomůckou pro techniky a činnosti, často s automatizovanou podporou. Příklad nástrojů: DFD (data flow diagram) – diagram datových toků, ERD (entity relationship diagram) – diagram zachycující entity datové základny a zachycující jejich vztahy, SD (structure diagram) – strukturní diagram, nástroj pro návrh obrazovek, generátor programu. Existují také programy, které podporují a automatizují tvorbu i několika takových diagramů a na jejich základě generují kód a také mohou podporovat a zjednodušovat tvorbu obrazovkových formulářů. Takové programy se nazývají CASE (computer aided system engineering), jedná se vlastně o souhrn nástrojů pro vývoj IS. CASE nástroje podporují zejména část analýzy, návrhu a implementace IS/IT, ale i dalších činností, souvisejících s vývojem IS/IT. Aby nevznikly nejasnosti při používáním metod, technik a nástrojů, je třeba zmínit a zdůraznit, že jednotlivé metody jednoznačně nepatří určitým metodikám! Technika neslouží výhradně k podpoře nějaké své metody! Vztahy mezi metodami, technikami a nástroji i jejich náležení k metodikám mohou být rozmanité. Kontrolní otázky: 1. Definujte informační systém. 2. Vyjmenujte několik příkladů, kde se můžete setkat s informačním systémem? 3. Řekněte jaké přínosy může mít zavedení informačního systému? 4. Jaká je životnost HW, ZSW a aplikačního SW? 5. Co je to projektování IS? Úkoly k zamyšlení: Pokuste se podle trendů v oblasti SW a HW a podle Vašich znalostí nových technologií říct, jaké přínosy by mohlo mít zavedení některé z nich do informačního systému? Korespondenční úkol: Vytvořte stručný přehled informačních systémů (české i zahraniční), které jsou dostupné na našem trhu. Zaměřte se především na podnikové (enterprise) informační systémy. Vynechejte SW typu evidence účetnictví, které lze také jako IS brát. Shrnutí obsahu kapitoly V této kapitole jste se seznámili s rozdělením informačních technologií. Dozvěděli jste se, co je to informační systém a jaké jsou jeho nedílné součásti. Dále jste se seznámili s trendy které panují v oblasti HW, SW a také v oblastech metod vývoje, organizace a řízení IS/IT. V poslední části jste se dozvěděli co je to projektování IS a čeho všeho je při vývoji IS třeba.

15


2 Architektury IS V této kapitole se dozvíte: • Co je to architektura informačního systému a k čemu slouží? • Jaká je funkce globální a dílčí architektury? • Jaké jsou typy architektur? • Co je výpočetní model a čím je důležitý pro problematiku informačních systémů? • Jaké jsou hlavní výpočetní modely, které se dnes v informačních systémech používají? • Co je to vrstvená architektura SW? • Jaký je koncepční model vrstvené architektury? • Jaké je rozdělení a jaké jsou typy vrstev? • Jak probíhá návrh a implementace systému s vrstvenou architekturou? • Jaké jsou postupy při návrhu metodou shora dolů a zdola nahoru? Po jejím prostudování byste měli být schopni: • Definovat účel architektury informačního systému. • Popsat rozdíl mezi globální a dílčí architekturou a uvést příklad každé z nich. • Vyjmenovat a popsat různé typy HW, SW či technologických architektur. • Charakterizovat nejvýznamnější počítačové modely, protože výpočetní model je velmi důležitý atribut aplikací pracujících v informačních systémech (host/terminál, pracovní stanice/souborový server, klient/server). Dále budete znát přednosti a nedostatky jednotlivých výpočetních modelů. • Definovat vrstvenou architekturu softwarového systému. • Jaké jsou funkce jednotlivých vrstev. • Popsat k čemu slouží agregátová a filtrující vrstva. • Co jsou a jak se dělí uživatelské vrstvy. • Popsat návrh systému s vrstvenou architekturou. • Popsat postup, výhody a nevýhody návrhu shora dolů a zdola nahoru. Klíčová slova této kapitoly: Architektura informačního systému, globální, dílčí architektura, typy architektur, výpočetní model, host/terminál, pracovní stanice/souborový server, klient/server, vrstva, uživatelská, filtrující, agregátová vrstva, postup shora dolů, postup zdola nahoru. Doba potřebná ke studiu: 6 hodin

16


Průvodce studiem Studium této kapitoly je poměrně náročné zejména pro ty z Vás, kteří dosud nemají přehled o architekturách informačních systémů.. V takovém případě Vám zřejmě některé pojmy budou připadat obtížně pochopitelné, ovšem nenechte se tím odradit, potřebné souvislosti vyplynou z látky probírané v dalších kapitolách. Studium této kapitoly přiblíží architektury informačních systémů. Těchto architektur se využívá v počátečních fázích návrhu informačních systémů a slouží jako základní „plány“ budoucího systému. Dále tato kapitola přiblíží vývoj softwarového systému pomocí vrstvené architektury. Na studium této části si vyhraďte alespoň 6 hodin. Doporučujeme studovat s přestávkami vždy po pochopení jednotlivých podkapitol. Po celkovém prostudování a vyřešení všech příkladů doporučujeme dát si pauzu, třeba 1 den, a pak se pusťte do vypracování korespondenčních úkolů. Architektura tvoří klíčový prvek řízení IS, z něhož pak vycházejí detailní analytické i plánovací charakteristiky celého IS. Architektura musí respektovat strategii podniku, podnikové cíle a cíle IS. Do architektury se musí promítat stav a rozvoj produkčních a řídících aktivit a odpovídajících zdrojů. Podstatou a účelem architektury informačního systému je podpora následujících vlastností: strategická orientace, pokrytí uživatelských požadavků, integrovatelnost, otevřenost, jednoduchost, flexibilita, udržovatelnost, efektivní provozuschopnost. Architektura IS vyjadřuje celkovou vizi. Je oproštěna od veškerých detailů, vychází ale z pochopení ekonomických, výrobních a obchodních cílů, které organizace sleduje. Musí být jednoduchá a srozumitelná, je to jakýsi skelet, na který se navěšují další funkce systému. Neexistuje-li architektura IS, můžeme se setkat s těmito problémy: 9 Nepokryté požadavky na funkce IS, jiné funkce jsou naopak zbytečné (jaksi navíc). 9 Schází potřebné nástroje – tvorba v málo výkonném prostředí, bez CASE, bez specialistů na tvorbu IS, na počítačové sítě, na databáze, … 9 Časté přestavby z důvodů množících se požadavků uživatelů. 9 Draze nakupený SW nepoužitelný z důvodů kompatibility SW nebo HW a nepoužití standardů (rozdílné uživatelské rozhraní aplikací, různé databázové systémy, …) ⇒ poruchy, údržba bez řádné dokumentace. Architektura musí být postavena tak, aby respektovala dynamiku změn v procesech a zdrojích a promítat je do navazujících aktivit řízení informačního systému.

2.1 Globální architektura Globální architektura je hrubý návrh celého IS/IT. Je to vize budoucího stavu. Zachycuje jednotlivé komponenty IS/IT a jejich vzájemné vazby. Globální architektura je složena z tzv. bloků. Blok je množina informačních služeb, funkcí, které slouží k podpoře podnikových procesů (jednoho nebo více). Jsou to vlastně hlavní úlohy odpovídající optimalizovanému uspořádání procesů a zdrojů. Můžeme také říci, že jsou to množiny pro různé uživatelské skupiny – 17

Informační systém ve veřejné správě partneři, zákazníci, zaměstnanci, veřejnost, apod. Příkladem těchto bloků jsou EIS, DWH, MIS, TPS.

EIS

DWH TPS EDI

OIS CIS

RIS CAD

…

GIS

Obr. 2.1: Příklad architektury podnikového systému Popis jednotlivých částí: EIS (Executive IS) – podporuje vrcholové řízení organizace (strategie podniku, finanční řízení). DWH (Data warehouse) – datový sklad, podpora řízení na základě analýz rozsáhlých dat. MIS (Management IS) – podpora taktické a operativní úrovně řízení (účetnictví, nákup, prodej, sklad, …). TPS (Transaction processing system) – bezprostředně spojený s typem provozu v rámci dané organizace (systémy bezprostředně podporující dílenské, skladové, transportní operace výrobních podniků, rezervační systémy dopravních společností, zákaznické systémy energetických společností). CIS (Customer IS) – zajišťuje bezprostřední styk se zákazníkem (odečty spotřeby energie, fakturaci na zákazníka, …). RIS (Reservation IS) – rezervační systémy v dopravních organizacích, cestovních kancelářích. GIS (Geographic IS) – podpora kreslení a vyhodnocování map, tvorba územních modelů. CAD (Computer aided design) – konstrukční a návrhářské práce v průmyslu, počítačová podpora návrhu výrobku. CAM (Computer aided manufacturing) – automatizovaná podpora řízení výrobních provozů. OIS (Office IS) – podpora rutinních kancelářských prací (elektronická pošta, správa a zpracování dokumentů). EDI (Electronic data interchange) – podporuje elektronickou výměnu dat mezi obchodními partnery, bankami, ústavy, apod. Jaké jsou odlišnosti mezi částmi EIS, TPS a MIS? EIS jsou zaměřeny na delší časový úsek, jak do minulosti, tak do budoucnosti. Pracují s historickými daty, lze tudíž vysledovat vývojové tendence. EIS uchovávají údaje o stejném objektu, vzniklé v různých časech (možnost hodnocení kvality). Často jsou

18

Informační systém ve veřejné správě založeny na technologii Data WareHouse. Naproti tomu TPS a MIS udržují data vypovídající o právě aktuálním stavu interních a externích podnikových procesů. Historická data jsou udržována pouze mají-li vztah k současnosti (např. dokud je zakázka v garanční době, jsou data zakázky uložena v MIS). Architektura je také schéma (graficky vyjádřená představa) zohledňující všechny dimenze návrhu informačního systému. Architektura tvoří klíčový prvek řízení IS, z něhož pak vycházejí detailní analytické i plánovací charakteristiky celého IS. V architektuře informačního systému existují tři vrstvy. Jde o vrstvu prostředí, aplikační a technologickou. Vrstva prostředí reprezentuje ekonomické prostředí, legislativu, organizační strukturu, personální kapacity a jejich kvalifikace, zkušenosti v IT a motivaci pro IT. Vrstva aplikační pokrývá provozované a řešené projekty, jejich dokumentace, funkční a datové specifikace, organizační pravidla jejich řešení a provozu, aplikační SW. Konečně vrstva technologická pokrývá návrh a provoz počítačových sítí, vymezení jednotlivých komponent IT, což představuje základní software, technické prostředky včetně jejich vazeb a vnitřní struktury

2.2 Dílčí architektury IS Jedná se o detailní návrh IS z hlediska různých dimenzí. Určení obsahu těchto dimenzí IS/IT: ¾ Funkční – funkční struktura, náplň jednotlivých funkcí. ¾ Procesní – vymezení klíčových procesů a vazeb v IS/IT, (kontextový diagram, diagramy toků dat – DFD, síťové diagramy). ¾ Datová – určení datových objektů a zdrojů v rozlišení na interní a externí zdroje, návrh datových entit, databázových souborů a jejich uložení. ¾ Softwarová – rozlišení na ASW, ZSW nebo systémový SW. ¾ Technická – postihuje celý komplex prostředků počítačové a komunikační techniky. ¾ Organizační – zahrnuje organizační strukturu a vymezení organizačních jednotek. ¾ Personální – zahrnuje pofesní a kvalifikační struktury. Každá z těchto dimenzí je popsána svými atributy (identifikace, název, klíčové problémy, …). Součástí modelu řízení IS/IT (v návaznosti na architekturu) je i analýza a plánování všech podstatných vazeb mezi dimenzemi. Z hlediska popisu detailních architektur lze členit architektury na: - Hardwarovou architekturu - určuje typy, počty a vzájemné vztahy HW komponent – personálních počítačů, serverů, přídavných zařízení (tiskárny, scannery, …), použitých přenosových cest. O této architektuře se nebudeme v tomto textu dále zmiňovat, neboť je součástí jiných kurzů. - Softwarovou architekturu - která určuje softwarové komponenty IS a jejich vzájemné vazby. Zahrnuje základní SW i aplikační SW. Určuje vnitřní strukturu SW komponent – určení modulů, jejich vazeb a jejich charakteristiky. Mezi charakteristiky modulů patří funkce, které model zajišťuje; vstupní, výstupní a řídící data modulu; algoritmus popisující 19


-

transformaci vstupních dat na výstupní a způsob ošetření výjimečných stavů; vývojové prostředí modulu (programovací jazyk, CASE, …); provozní prostředí modulu (OS, DB, prezentační systém). V rámci softwarové architektury se řeší celá oblast vrstevnatosti sw produktů, kterou naznačíme v kapitole 2.4. Technologickou architekturu - určuje způsob zpracování aplikace nebo jejich funkcí. Dle toho, jakými podněty jsou startovány jednotlivé funkce aplikace, rozlišujeme metody zpracování které dále popíšeme na výpočetních modelech.

2.3 Výpočetní modely v informačních systémech Výpočetní model je ucelená představa o tom, kde jsou aplikace uchovávány jako programy a kde skutečně běží, zda (a jak) jsou aplikace rozděleny na části, jak tyto části vzájemně spolupracují, kde a jak se uchovávají a zpracovávají data, kde se nachází uživatel, kdy, jak a jakým způsobem komunikuje se svými aplikacemi apod. Výpočetní model se vyvíjel a stále vyvíjí. Některé výpočetní modely nepočítají s existencí sítě (např. dávkové zpracování), jiné výpočetní modely s existencí sítě spíše počítají, ale bezpodmínečně ji nevyžadují (např. klient/server), další modely vyžadují existenci sítě (např. distribuované zpracování, network-centric computing). Proto správné pochopení výpočetních modelů je důležité i pro zvládnutí problematiky architektur informačních systémů. Výpočetní model se vyvíjel od absolutní decentralizace zpracování informací až po absolutní decentralizaci a postupně si ve většině aplikací hledá pozici určitého kompromisu (obr. 2.2). Je třeba na tomto místě zdůraznit, že výpočetní model je vlastností konkrétní aplikace, nikoli nutně počítačové sítě jako celku, proto je možné (a v moderních počítačových sítích běžné, že se souběžně využívá v různých aplikacích různých výpočetních modelů).

absolutní centralizace

absolutní decentralizace

dnes jsme někde zde! Obr. 2.2 Vývoj výpočetního modelu

20

Informační systém ve veřejné správě Dávkové zpracování Historicky nejstarší výpočetní model je dávkové zpracování (batch processing). Byl vynucen dobou, (ne)dokonalostí technologické základny, malými schopnostmi SW i HW (nebyla systémová podpora multitaskingu), vysokými náklady, potřebou „kolektivního“ využití dostupné výpočetní techniky. Dnes ještě není mrtvý, i když jeho použití se omezuje na speciální případy. Podstata dávkového zpracování je naznačena na obr.2.3.

program

+

data

uplatňují se různé strategie výběru

dávka

fronta čekajících dávek (úloh)

zpracování

dávka dávka dávk dávka dávka dávka dávka a dávk dávka dávka dávka a

musí existovat pravidla pro „poskládání“ programů, dat a příkazů do dávky Job Control Language

výstupní sestava

Obr. 2.3 Podstata dávkového zpracování Dávkového zpracování má řadu nevýhod. Uživatel nemá bezprostřední kontakt se svou úlohou, chybí interaktivita, uživatel nemůže reagovat na průběh výpočtu (volit varianty dalšího průběhu, opravovat chyby, ....), doba obrátky (od odevzdání vstupní dávky do získání výstupní sestavy) bývá relativně dlouhá . Dávkového zpracování má však řadu výhod. Dokáže (relativně) dobře vytížit dostupné zdroje, vychází vstříc intenzivním výpočtům (hodně „počítavým“ úlohám, s minimem V/V), nutí programátory programovat „hlavou“ a ne „rukama“ (protože při dlouhé obrátce si nemohou dovolit experimentovat). Dávkového zpracování se používalo v prostředí sítě tzv. vzdálené zpracování úloh (Remote Job Execution, Remote Job Entry). Uživatel na jednom uzlu připravil dávku a poslal ji ke zpracování na jiný uzel (!! uživatel sám určoval, kam dávku pošle!!!). V současnosti se využívá modernější alternativa RJE („distribuovaná aplikační platforma“). Tu lze zjednodušeně charakterizovat tak, že síť si sama určuje, kam pošle dávku ke zpracování. Host/terminál Dalším výpočetním modelem je host/terminál. Vznikl jako reakce na neinteraktivnost dávkového zpracování. Dokáže uživatelům zajistit přímý kontakt s jejich úlohami a interaktivní způsob práce, dokáže „obsloužit“ více uživatelů současně. Realizace byla umožněna zdokonalením SW a HW, především vznikem SW mechanismů pro sdílení času (time sharing) a uživatelských pracovišť (terminálů). Pod pojmem host rozumíme počítač, který je „hostitelem“ systémových zdrojů, procesoru, paměti, V/V zařízení, 21

Informační systém ve veřejné správě programů, dat, systémových utilit apod. Výpočetní model host/terminál je zřejmý na obr.2.4

aplikace

aplikace

terminál

operační

systém

vstupy procesor paměť soubory programy

systémové zdroje

terminál

výstupy

hostitelský počítač

Obr.2.4 Model host/terminál Podstatou modelu host/terminál je, že vše je „na jedné hromadě“, programy (úlohy) běží na hostitelském počítači a data se zpracovávají v místě kde se nachází (nedochází k přenosům velkých objemů dat). Mezi hostitelským počítačem a terminály se přenáší pouze výstupy na obrazovku uživatele a vstupy z uživatelovy klávesnice. Terminály mohou být umístěny v různé vzdálenosti tj. buď blízko (místní, lokální terminály) a nebo daleko (vzdálené terminály) či kdekoli v síti. Model host/terminál je způsob fungování, kdy hostitelský počítač je v roli, ve které nějaký konkrétní počítač vystupuje jako střediskový počítač, mainframe. Přitom mainframe může fungovat dávkově (používá dávkové zpracování) a nebo v režimu sdílení času. Jako hostitelský počítač může fungovat např. PC s Unixem (rozhodující je charakter OS, nikoliv HW). Model host/terminál má řadu výhod. Má centralizovaný charakter, správu stačí zajišťovat na jednom místě, snazší sdílení dat, programů. Relativně snadná implementace neklade příliš velké nároky na aplikace a neklade velké nároky ani na přenos dat mezi hostitelským počítačem a terminály protože se přenáší pouze výstupy na obrazovku uživatele a vstupy z uživatelovy klávesnice (!!jsou to malé objemy dat, protože se (typicky) pracuje ve znakovém režimu!!). Nevýhody modelu host/terminál jsou v prvé řadě v iluzi uživatele, že má hostitelský počítač výhradně ke své dispozici, ale ve skutečnosti má k dispozici jen n-tou část jeho výkonnosti! Uživatelský komfort je relativně 22

Informační systém ve veřejné správě nízký vzhledem ke znakovému režimu (!!! není to vina výpočetního modelu, ale způsobu jeho využití!!!). Terminálové sítě V době největšího rozmachu střediskových počítačů se budovaly celé rozsáhlé terminálové sítě využívající specializovaný prvků (řadičů, koncentrátorů, FEP, ...). Terminálová síť je pouze (rozsáhlý) terminálový rozvod, nikoli skutečná počítačová síť. Filosofii terminálové sítě převzala síťová architektura SNA firmy IBM

mainframe (v roli hostitelského počítače) FEP: Front-end proc.

řadič terminálů

koncentrátor terminálů

Obr. 2.5 Princip terminálové sítě Terminálová relace je vztah vznikající mezi terminálem a aplikací běžící na hostitelském počítači. Rozeznáváme tak lokální a vzdálené terminálové relace. Při lokální (místní) terminálová relaci jsou data přenášena jen po terminálové síti daného hostitelského počítače naproti tomu při vzdálené terminálová relaci jsou data přenášena po skutečné počítačové síti. Představa vzdálené terminálové relace je naznačena na obr. 2.6.

23


počítačová síť

aplikace hostitelský počítač

(lokální) terminálová relace


vzdálená terminálová relace

A

B

TA1

TA2

TA3

TB1

TB2

TB3

terminál

terminál

terminál

terminál

terminál

terminál

Obr. 2.6 Vzdálená terminálová relace Původní podstatou vzdálené terminálové relace byla skutečnost, že terminál jednoho hostitelského počítače se dostával do postavení terminálu jiného hostitelského počítače, tzn.že šlo o vzdálený terminál, kdy cílem bylo využívat zdroje (aplikace, data, ....) vzdáleného počítače. V současnosti se do postavení vzdáleného terminálu dostává jednouživatelský počítač (pracovní stanice), který se pouze chová jako skutečný terminál a jedná se o tzv. terminálovou emulaci. Terminálová emulace je naznačena na obr. 2.7.


emulátor

(lokální) terminálová relace

TA

vzdálená terminálová relace

A

TA2

TA3

1

terminál

aplikace, zajišťující funkce terminálu

počítačová síť

aplikace

T

TB3

1

terminál

terminál

počítač, emulující jednoúčelový terminál

Obr. 2.7 Terminálová emulace Éra izolovaných počítačů Postupně se výpočetní technika stávala čím dál tím lacinější, zrodily se minipočítače, ale výpočetní model se nezměnil. Stále bylo nutné (z ekonomických důvodů), aby více uživatelů sdílelo jeden počítač. Zlom nastal 24

Informační systém ve veřejné správě až s příchodem osobních počítačů, kdy už bylo ekonomicky únosné přidělit každému uživateli jeho vlastní počítač, k výhradnímu použití. Vzniká nový výpočetní model, model izolovaných osobních počítačů.

není žádná vazba aplikace

aplikace

není žádná vazba aplikace

Obr. 2.8 Izolované počítače Od příchodu osobních počítačů si lidé slibovali především vyšší komfort, větší pružnost a flexibilitu, nezávislost na ostatních (žádnou potřebu sdílení). Tyto požadavky se v zásadě podařilo splnit, ale objevily se jiné problémy. Základním problémem izolovaných počítačů je, že dříve se každý problém řešil jednou, na jednom místě, nyní se každý problém řeší n-krát na n-místech. Uživatelé jsou mnohem více odkázáni na sebe, jsou problémy se sdílením dat a programů.

Model file server/pracovní stanice S vyšším využíváním osobních počítačů se musel začít řešit kompromis mezi přísnou centralizací danou modelem host/terminál a izolovanými osobními počítači. V životě většinou vítězí rozumný kompromis a proto i zde se postupně nalezl kompromis, kdy něco se dá každému do výhradního vlastnictví a něco se naopak bude sdílet. Každý uživatel může mít vlastní výpočetní kapacitu, která je již relativně laciná a tudíž lze vytvořit uživateli příjemné pracovní prostředí tj. vlastní pracovní místo (klávesnici, monitor, myš, apod.) a některé programy a data. Naopak je vhodné sdílet drahé periferie např. laserové tiskárny, plottery, scannery, společná data, firemní databáze, sdílené dokumenty, event. některá „soukromá“ data, např. kvůli zálohování. Předpokladem úspěšného sdílení je, že uživatel nesmí sdílení poznat a nesmí pozorovat významnější rozdíl v rychlostech přístupu ke sdíleným a privátním objektům, přitom je vhodné, když si uživatel vůbec nemusí uvědomovat fakt sdílení. Proto jsou nutné dostatečně rychlé přenosové technologie a mechanismy sdílení musí být implementovány transparentně. S těmito požadavky vznikají první sítě LAN řešící především potřebu sdílení souborů (programů, dat) a periferií (tiskáren, ....). Jsou řešeny tak, aby je „nebylo vidět“ a aby na nich mohly pracovat aplikace, které nejsou uzpůsobeny síťovému 25

Informační systém ve veřejné správě prostředí (neuvědomují si existenci sítě). Teprve později se sítě mohou stát „viditelné“ když se objevují aplikace, které přímo počítají s existencí sítě. Další motivací pro vznik sítí (především WAN) je překlenutí vzdáleností pro potřeby komunikace, sdílení výpočetní kapacity a sdílení dat. Vznikají první rozlehlé sítě WAN na kterých kvůli omezeným přenosovým možnostem (pomalým přenosům) nelze dosáhnout transparentního sdílení. Proto případné sdílení je řešeno netransparentně a tím si uživatelé si uvědomují rozdíl mezi „místním“ a „vzdáleným“ připojením. První výpočetní model, který využívá existence sítě, se nazývá file server / pracovní stanice viz obr.2. 9

data jsou zde

jako soubor je aplikace umístěna zde file server

aplikace běží zde

data se zpracovávají zde

aplikace

přenáší se celá aplikace i všechna data LAN

pracovní stanice

Obr.2.9 Model file server/pracovní stanice Model file server/pracovní stanice je pro aplikace „neviditelný“ a zajišťuje plně transparentní sdílení. Tím je použitelný pro aplikace, které si neuvědomují existenci sítě a pro aplikace určené původně pro prostředí izolovaných počítačů, které umožňuje sdílení dat i programů a umožňuje centrální správu. Model file server / pracovní stanice lze snadno implementovat v případě, že tomu operační systém vychází vstříc tj. když operační systém dokáže rozlišit požadavek na místní a vzdálený soubor. Model file server / pracovní stanice lze implementovat i v případě, že tomu operační systém nevychází vstříc. Pak operační systém se překryje vrstvou, která zajistí přesměrování požadavku. Model klient/server Nevýhodou modelu file server/pracovní stanice je, že v některých situacích je hodně neefektivní, způsobuje zbytečný přenos a může snadno dojít k zahlcení sítě. Důvodem jsou data, která jsou zpracována jinde, než jsou umístěna (a proto musí být přenášena) a nebo programy, které musí přenést obrovské množství dat pro svoji funkci. Příkladem je práce s databází, kdy je potřebné prohledat databázový soubor velikosti 10 MB ve kterém se nachází položka XY.

26


datový soubor je zde

aplikac

datový soubor se zpracovává zde

přenos 10 MB dat Obr. 2.10 Řešení požadavku pracovní stanice na file server Řešením je model klient/server.

serverová část

datový soubor je zpracováván zde

zde je přijat dotaz a zobrazen výsledek klientská část

stačí přenést 1bitový výsledek

Obr. 2.11 Řešení požadavku v režimu klient/server Základní myšlenkou je ponechat zpracování dat tam, kde se data nachází a naopak výstupy pro uživatele generovat tam, kde se nachází uživatel. Musí pak dojít k rozdělení původně monolitické aplikace na dvě části tj. na serverovou část, zajišťující zpracování dat a klientskou část, zajišťující uživatelské rozhraní. Základní vlastnosti modelu klient/server je, že klient a server si posílají data představující dotazy a odpovědi. Pokud se klient a server dobře dohodnou, mohou účinně minimalizovat objem přenášených dat, tím mají výrazně menší přenosové nároky a mohou pracovat i v prostředí rozlehlých sítí. Klient a server mohou stát na různých platformách. Klasické řešení klient/server rozděluje aplikaci na dvě části. Vzniká dvouvrstvá architektura která je v současnosti nahrazována třívrstvou architekturou. Funkce jsou rozděleny do 3 částí - prezentační funkce (uživatelské rozhraní, sběr dotazů, prezentace

27

Informační systém ve veřejné správě výsledků), aplikační funkce (vlastní logika aplikace) a správa dat (vlastní databázové operace). Představa 3-úrovňové architektury klient/server, s využitím WWW je naznačena na obr. 2.12.

aplikační funkce

prezentační funkce WWW server WWW klient (browser)

„logika“ aplikace

správa dat databázový stroj

dotaz

dotaz odpověď

odpověď

Obr. 2.12 Tříúrovňová architektura klient/server Možné varianty rozdělení 3 úrovní modelu do dvou částí jsou uvedeny na obr. 2.13. tradiční zpracování

Distributed Remote Presentation Presentation

správa dat

správa dat

aplikační funkce

aplikační funkce

prezentační funkce


server klient


správa dat

Distributed Remote Data Function Management správa dat

aplikační funkce

aplikační funkce


aplikační funkce prezentační funkce

správa dat

aplikační funkce prezentační funkce

Distributed Data Base správa dat

správa dat aplikační funkce prezentační funkce

Obr. 2.13 Varianty rozdělení tříúrovňové architektury Dalším vývojem výpočetního modelu lze očekávat model agent/manažer, jako speciální, pro aplikace z oblasti správy sítí, dále network-centric computing jako výpočetní model zavedený v souvislosti s jazykem Java a technologií ActiveX, plně distribuovaný model ve kterém jsou části aplikace „roztroušeny“ po síti konečně komponentní model ve kterém aplikace nejsou monolitní, ale skládají se z částí roztroušených v síti.

28

Informační systém ve veřejné správě Výpočetní modely - shrnutí Výpočetní modely se neustále vyvíjejí spolu s vyvíjejícím se výpočetním prostředím. Vzhledem ke zvyšujícímu se počtu rutinně používaných aplikací v podnicích a institucích se poněkud zvyšuje průměrná doba jejich celkové obměny. Díky tomu dochází k dlouhodobějšímu přetrvání starších a koncepčně překonaných výpočetních modelů, jako např. terminálové zpracování. Lze proto očekávat, že vedle nových aplikací využívajících moderní výpočetní modely se budeme ještě dlouhou dobu setkávat i se staršími výpočetními modely, a to stále častěji i spolu v jednom výpočetním prostředí.

2.4 Vrstvená architektura SW produktů Softwarová architektura se také týká propojení jednotlivých částí. Architektura může být lineární, hierarchická, vrstvená nebo síťová. Z těchto čtyř druhů jsou univerzálně použitelné jen vrstvená a síťová architektura, zbývající dvě (lineární a hierarchická) lze použít pouze pro specifické aplikace. Síťová architektura je preferována, jestliže preferujeme nízké náklady provozu před nízkými náklady na tvorbu, údržbu a užití. V ostatních případech je vhodnější užít architekturu vrstvenou.

Obr. 2.14: SW architektury Softwarová architektura určuje softwarové komponenty informačního systému a jejich vazby. Zahrnuje jak základní software ZSW, tak i aplikační software 29

Informační systém ve veřejné správě ASW. Dále SW architektura definuje vnitřní strukturu SW komponent, jejich moduly a vazby. Charakteristika modulů: ¾ funkce, které modul zajišťuje, ¾ vstupní, výstupní a řídící data modulu, ¾ algoritmus, který předepisuje způsob transformace vstupních dat na výstupní a způsob ošetření mimořádných stavů, ¾ vývojové prostředí modulu (programovací jazyk, CASE atd.), ¾ provozní prostředí modulu (operační systém, databázový systém, prezentační systém), Typy softwarových architektur jsou lineární, hierarchická, vrstvená a síťová. Univerzálně použitelné jsou pouze vrstvená a síťová architektura. Lineární a hierarchická architektura se dá použít pouze pro specifické aplikace. Síťová architektura je použita v případech, kdy musíme preferovat nízké náklady provozu před nízkými náklady tvorby, údržby a užití (v ostatních případech je vhodnější vrstvená architektura).

aplikace (ASW) presentační systém

databázový systém

operační systém strojový kód mikroprogramy binární logika technického vybavení

Obr. 2.15: Vrstvená architektura Základním cílem vrstvené architektury – VA – je minimalizace nákladů na tvorbu, údržbu a užití SW systému. VA si klade za cíl minimalizaci doby potřebně na vytvoření a zavedení systému, ne však optimalizaci z hlediska nároků na kapacity počítače. Těchto cílů VA dosahuje využitím výhod strukturovaného přístupu (rozdělení problému do menších částí), umožněním paralelní práce několika týmů, použitím typových vrstev k řešení, omezením

30

Informační systém ve veřejné správě počtu duplicit, apod. Funkce systému jsou uspořádány do několika vrstev s tím, že funkce vyšší vrstvy mohou využívat jen funkce vrstev podřízených. Definice a koncepční model vrstvené architektury Základním principem VA je využití abstrakce. Ta je využita opakovaně tak, že na každé nižší úrovni abstrakce řešíme zadaný problém na základě vyšší (podrobnější) rozlišovací úrovně. Vrstvu vrstveného SW systému definujeme jako virtuální (abstraktní) počítač (AP), který je tvořený programem realizujícím funkce dané vrstvy. Primární funkce realizujeme programem abstraktního počítače nižší úrovně. Vznikne nám tedy hierarchie abstraktních počítačů AP0, AP1, ..., APn a jim příslušných programů P0, P1, ..., Pn. AP0 je nejprimitivnější počítač, může být reprezentovaný například kompilátorem vyššího programovacího jazyka. Postup konstrukce SW systému s vrstvenou architekturou je postupem shora dolů. Prvním krokem tohoto postupu je vytvoření APn – nejvyšší úrovně na základě funkční a datové analýzy aplikační oblasti, který je s minimem počtu funkcí schopen nalézt řešení zadané úlohy. V každém dalším kroku sestrojíme APn nižší úrovně zjemněním funkcí předcházejícího Apn-1. Postup končí, jakmile se funkce abstraktního počítače (AP1) podaří vyjádřit pomocí funkcí některého již existujícího abstraktního počítače (AP0). Podstata činnosti každého APi spočívá v překladu svých funkcí do funkcí APi-1 a tím také překlad funkcí Api-1, přičemž se snažíme minimalizovat počet potřebných kroků.

AP(n)

hierarchie abstraktních počítačů vrstveného programového systému

AP(n-1)

návrh a implementace aplikace

AP(1)

AP(0) = EAP(m) hierarchie již existujících abstraktních počítačů

EAP(m-1)

EAP(0) = RP

EAP(i) ... již existující počítač / generátor programů, programovací jazyk, operační systém apod./ RP ....... reálný počítač /binární logika technického vybavení/

Obr. 2.16: Hierarchie abstraktních počítačů (vrstev) aplikace

31

Informační systém ve veřejné správě Uživatelská, technologická a interfacová vrstva Jako uživatelskou (aplikační) vrstvu (UV) nazýváme množinu vrstev, vytvořenou jedním tvůrcem pro jiné uživatele. Jedná se o množinu vrstev, ze kterých je složena aplikace, množina je vytvořená pro určitý typ uživatele. Technologická vrstva (TV), je vrstva UV, která je “viditelná” pouze tvůrcům této vrstvy. Pouze nejvyšší technologická vrstva v rámci jedné uživatelské vrstvy je zpřístupněná nadřízenému uživateli, tuto tedy nazýváme interfacová vrstva (IV). Jaké jsou mezi těmito vrstvami vztahy, je zachyceno na následujícím obr. 2.17. Tato struktura je zjednodušená, předpokládá že pod každou uživatelskou vrstvou je právě jedna uživatelská vrstva nižší úrovně. Zjednodušení je zavedeno z důvodu vysvětlení základních pojmů. UV(i+1) TV(i+1, 1) TV(i, t) = IV(i) TV(i, t-1)

UV(i) TV(i, 2)

Softwarový systém s vrstvenou architekturou

TV(i, 1) TV(i-1, t') = IV(i-1)

UV(i-1)

Obr. 2.17: Typy vrstev softwarového systému s vrstvenou architekturou

Agregátová vrstva (AV ) Jednotlivé technologické vrstvy (v rámci jedné uživatelské vrstvy) se mohou lišit svým posláním. První typ technologických vrstev vytváří mocnější agregované funkce (stavební kameny vyššího řádu) z funkcí elementárnějších. Tyto vrstvy nazýváme agregátovými vrstvami.

A B

C

AV(j+1)

D

AV(j)

AV(j-1)

32

Informační systém ve veřejné správě Obrázek 2.18 Agregátové vrstvy Na obrázku 2.18 jsou zachyceny agregátové vrstvy. Funkce A agregátové vrstvy AVj+1 vznikla účelovým uspořádáním funkcí B, C, D vrstvy AVj. Uživatel vrstvy AVj+1 používá funkci A a o existenci funkcí B, C, D nemusí vědět. Cílem agregací je vytvořit množiny funkcí, s jejichž pomocí je možné daný problém vyřešit nejrychleji a nejefektivněji. Agregace nižších funkcí do vyšších přináší několik důsledků: ¾ na vyšší vrstvě se redukuje množina úloh, které lze pomocí funkcí vyšší vrstvy řešit, ¾ na vyšší vrstvě se redukuje počet možných cest řešení úloh realizovatelných jak funkcemi vyšší vrstvy, tak funkcemi nižší vrstvy, ¾ úlohy, na jejichž řešení je vyšší vrstva orientovaná se na této vrstvě řeší rychleji a efektivněji. Redukce množiny řešitelných úloh vyšší agregátovou vrstvou neznamená, že vyšší vrstva musí mít menší počet funkcí. Redukce znamená, že na vyšší vrstvě nelze realizovat ty úlohy, které jsou z hlediska cíle vrstvy irelevantní. Příklad agregátových vrstev z jiného než počítačového světa může být člověk. Stavební kameny člověka na jednotlivých vrstvách hierarchie jsou: částice, atom, molekula, buňka, tkáň, orgán a člověk. Zřejmé je, že stavbu člověka popíšeme snadněji a přehledněji pomocí orgánů než pomocí buněk. Pomocí orgánů ale nepopíšeme rybu, kdežto pomocí buněk již ano.

Filtrující vrstva Filtrující vrstva je druhý typ technologické vrstvy, její úlohou je odstínit nepodstatné nebo nežádoucích vlastnosti vrstev na nižší úrovni hierarchie. Jedním z typických použití této vrstvy je odstínění rozdílů v uživatelském rozhraní několika HW nebo SW komponent stejného typu. Filtrující vrstvu lze použít pro zajištění přenositelnosti software (viz obr. 2.19).

přenositelný aplikační program

R

filtrující vrstva

r1

UNIX

WINDOWS-NT

r2

r3

OS/400

Obrázek 2.19: Filtrující vrstva pro vícenásobné rozhraní 33


Úlohou filtrující vrstvy zakreslené na obrázku je převést tři různá uživatelské rozhraní na jedno standardizované rozhraní R. Filtrující vrstva by se skládala z tří komponent, kdy první konvertuje r1 na R, druhá r2 na R a třetí r3 na R. ASW díky tomu přistupuje k jednomu virtuálnímu operačnímu systému, místo tří různých OS. Dalším typickým využitím je odstínění změn rozhraní v čase. V tomto případě se filtrující vrstva neskládá ze tří komponent, ale s novou verzí ZSW se celá vymění (obrázek 2.20). ASW nezávislý na změnách rozhraní

R FV

r1 ZSW - verze 1

r2 ZSW - verze 2

r3 ZSW - verze 3

Obrázek 2.20: Filtrující vrstva pro změny rozhraní v čase Posledním příkladem využití filtrující vrstvy je vytváření virtuálních zařízení, která odstiňují navazujícím vrstvám pro ně nepodstatné charakteristiky těchto zařízení (např. virtuální paměť, virtuální terminál). Virtuální terminál může odstínit fyzický terminál a tím určit rozměry GUI tak, jak nejlépe vyhovují aplikaci. Úplná struktura vrstev softwarového systému Jak již bylo řečeno, dosud jsme o vrstvách mluvili zjednodušeně tak, jako by jejich cílem byla jediná aplikace. To v praxi nestačí a tak navrhujeme co největší počet vrstev tak, aby vyhovoval širokému okruhu aplikací. Softwarový systém zachycený na obrázku 2.21 se skládá celkem z osmi různých aplikací, pro které je vytvořeno celkem osmnáct uživatelských vrstev.

34


. . .

A3

A4

.

A5

.

. . . .

.

.

A1

UV7 UV4

A2

.

UV8

UV5

UV3 UV2

UV1

UV9

.

.

.

UV14

UV12

. .

. .

.

A7

UV18

UV10

UV6

. . .

A6

UV16

.

A8

. .

. UV17 UV15

UV13

UV11

Obrázek 2.21: Úplná struktura vrstev softwarového systému Každé větvení stromu zachycuje promítnutí specifické charakteristiky množiny aplikací do funkcí vrstev. Tak například uživatelská vrstva UV11 pokrývá požadavky aplikací A6, A7, A8, ale UV13 již pokrývá pouze požadavky aplikací A7 a A8. Cílem by mělo být, aby aplikace sdílely maximální počet vrstev. Návrh a implementace systému s vrstvenou architekturou Stejně jako vrstvy plní různé funkce, jde do vrstev rozdělit také tvůrce systému. Můžeme mít tedy vrstvu techniků, mikroprogramátorů, systémových programátorů, aplikačních programátorů a koncových uživatelů. Například systémový programátor využívá práci mikroprogramátora a současně tvoří pracovní nástroje pro aplikačního programátora. Každá z těchto skupin tvůrců má svůj cíl práce, typ problému, který řeší, používané metody práce a také jiný typ pohledu na počítač. Kdo navrhuje vrstvu Má vrstvu navrhovat její uživatel nebo její tvůrce? Pro odpověď na tuto otázku si musíme nejdříve rozdělit návrh uživatelské vrstvy do dvou etap: 1. návrh uživatelského rozhraní (návrh funkcí a jazyka vrstvy rozhraní), 2. návrh architektury uživatelské vrstvy (návrh jednotlivých technologických vrstev, jejich rozdělení na vrstvy filtrující a agregátové, specifikace funkcí technologických vrstev). Z cílů práce, z typu problémů, které uživatel řeší a z jeho pohledu na počítač, je jasné, že se nemůže a dokonce nesmí podílet na návrhu architektury vrstvy, kterou sám používá. Koncový uživatel aplikace bude těžko radit aplikačnímu programátorovi, jako zvolit architekturu či implementační prostředí aplikace. Za návrh architektury uživatelské vrstvy je tedy zodpovědný výhradně tvůrce vrstvy. Při návrhu uživatelského rozhraní je však situace jiná. Východiskem 35

Informační systém ve veřejné správě návrhu jsou požadavky uživatele na funkci vrstvy a základní limity jako náklady tvorby, provozu, apod. (otázkou je hranice podílu uživatele). Výsledkem analýzy uživatelských požadavků musí být jednoduchá koncepce uživatelského rozhraní. Jak navrhovat uživatelské rozhraní vrstvy Toto rozhraní je hlavním faktorem, který ovlivňuje náklady a efektivnost práce uživatele vrstvy. Uživatelské rozhraní vrstvy je dáno třemi souvisejícími komponentami. Těmito komponentami jsou datové struktury, operace nad nimi a jazyk. Uživatelské rozhraní vrstvy vytváří pro uživatele prostředí, ve kterém jsou determinovány metody a nástroje řešení uživatelových problémů. Tím rozhraní předurčuje rozsah, kvalitu a náklady řešení daných problémů. Nyní si stručně popíšeme principy návrhu jednotlivých komponent uživatelského rozhraní vrstvy. Návrh funkcí uživatelského rozhraní (datové struktury, operace vrstvy rozhraní) – vychází z datové a funkční analýzy, pro zajištění pohodlí a efektivnosti práce uživatele je nutné určit několik důležitých bodů. Patří mezi ně určení inicializace (uživatelem, datová, časová nebo mimořádná událost), vazba funkcí na procesy v realitě (pořadí provádění funkcí), v jakém reálném čase musí funkce proběhnout, frekvence užití funkce, paralelní nebo sekvenční zpracování dat, apod. Funkce musí být navrženy tak, aby bylo možné minimálním počtem funkcí pokrýt všechny oprávněné požadavky uživatele. Zde hraje důležitou roli úroveň jazyka vrstvy (tzv. Halsteadova teorie). Tvůrce musí maximálně omezit roli operátorů v jazyku. Na cestě k Halsteadově algoritmu s minimálním objemem se zmenšuje počet operátorů a zvětšuje se počet operandů. V neposlední řadě je třeba znepřístupnit v uživatelském rozhraní ty elementární funkce nižších vrstev, které nejsou nutné pro splnění uživatelských požadavků. Návrh jazyka uživatelského rozhraní – tento jazyk je prostředek pro zpřístupnění funkcí vrstvy, špatně navržený jazyk může znehodnotit dobrý návrh ostatních komponent. Při tvorbě jazyka respektujeme tyto zásady: 1. Syntax a sémantika jazyka vrstvy musejí být maximálně jednoduché a konzistentní pro všechny zpřístupněné funkce. Nejobvyklejší chyby jsou v přílišné rozsáhlosti jazyka, jazyk vrstvy je založen na jiném národním jazyce, než jaký ovládá uživatel vrstvy, komponenty, které patří do uživatelského rozhraní, nazývají stejné objekty různými jmény. 2. Zprávy poskytované vrstvou musí být jasné a jednoznačné, na úrovni, kde se pohybuje uživatel. Typickou chybou je nepřeložení zprávy nižší úrovně do řeči uživatele, např. „hláška“ blok paměti FA005h – FFF69h není k dispozici. 3. Jazyk uživatelského rozhraní musí odstínit všechny implementační charakteristiky nižších vrstev. Typické chyby jsou: automatický předpoklad znalostí o výpočetní technice u koncového uživatele nebo nezakrytí charakteristik nižších vrstev při vzniku mimořádné události. 4. Jazyk uživatelského rozhraní by měl umožňovat uživateli vytvářet jeho vlastni uživatelské vrstvy (např. makrojazyk).

36

Informační systém ve veřejné správě 5. Jazyk by měl obsahovat prostředky pro testování vytvořených programů, důležitá je přesná identifikace místa, kde chyba nastala. 6. Navržení příkazů jazyka s minimalizací situací, kdy jsou některé příkazy zakázané, případně fungují jinak než za standardních podmínek. 7. Vhodná volba mezi člověkem a počítačem řízenou komunikací, z důvodu odstínění uživatele od technických řešení a také samotného algoritmu úloh. 8. Jazyk interaktivního uživatelského rozhraní by měl obsahovat příkazy pro návrat do předcházejících stavů komunikace (příkazy UNDO a REDO). Umožňuje to uživateli při komunikaci experimentovat a v případě chyby tím umožní vrátit se zpět. 9. Uživatelské rozhraní musí být dokumentováno dokonalou hierarchicky uspořádanou uživatelskou příručkou. Stručná verze příručky by také měla být součástí systému. Jak navrhnout a rozmístit jednotlivé typy vrstev ve struktuře systému Po návrhu uživatelského rozhraní následuje návrh architektury uživatelské vrstvy. V současné době při návrhu SW systému netvoříme od začátku, ale využíváme již existujících vrstev. Návrh architektury uživatelské vrstvy (obrázek 2.22) má tři kroky: 1. Určení výchozí vrstvy (abstraktního počítače AP), která se stane základnou budované uživatelské vrstvy. 2. Určení struktury uživatelské vrstvy, tj. určení technologických vrstev, které po jednotlivých úrovních abstrakce propojí vrstvu rozhraní s výchozí vrstvou. 3. Specifikace funkcí každé technologické vrstvy.

Již vyřešený problém: "Co je cílem řešení?"

IV = TV(t) = uživatelské rozhraní TV(t - 1)

Problém ad /2/: "Jak strukturovat vlastní práci?"

TV(t - 2)

..

UV

TV(1) Problém ad /1/: "O co se opřít?"

Výchozí vrstva

Obrázek 2.22: První dva kroky návrhu architektury uživatelské vrstvy Prvním krokem návrhu je tedy určení vhodné výchozí vrstvy. Výchozí vrstva (vývojové prostředí) je množina dosud vytvořených uživatelských vrstev, které budou použity jako základní stavební kameny nově budované uživatelské vrstvy vyšší úrovně. Počet jejích komponent je dán jednak požadovanými variantami provozního prostředí aplikace a jednak záměry architektů aplikace. Čím větší počet komponent, tím obtížnější je zvládnutí výchozí vrstvy tvůrcem. 37


Kritéria výběru komponenty výchozí vrstvy: ¾ maximální mocnost funkcí komponenty, ¾ zvládnutelnost komponenty řešitelským týmem, ¾ námi neovlivnitelný vývoj komponenty v čase, ¾ využitelnost komponenty pro tvorbu nadstavbových vrstev, ¾ spolehlivost komponenty a pořizovací náklady komponenty. Druhým krokem návrhu architektury je určení struktury uživatelské vrstvy. Hlavním úkolem je určení jednotlivých technologických vrstev tak, aby se minimalizovali náklady na tvorbu a údržbu systému. Musíme určit filtrující a agregátové vrstvy. Nejdříve se budeme věnovat určení filtrujících vrstev. Při jejich určení je dobré držet se následujících doporučení nebo o nich aspoň uvažovat: ¾ Filtrující vrstvu je vhodné umístit nad každou komponentou výchozí vrstvy (tj. i nad fyzické zařízení) – cílem je odstínění nepodstatných specifických rysů a umožnění portability vyšších vrstev. ¾ Filtrující vrstvu musíme umístit všude tam, kde lze v budoucnu očekávat změny v rozhraní, např. vrstva pro komunikaci v jiných jazycích. ¾ Umístění alternativních filtrujících vrstev s možností vypnutí a zapnutí, např. možnost zpracování pouze textu v dokumentu nebo naopak pouze obrázků. Potom, co rozmístíme filtrující vrstvy, přichází na řadu určení agregátových vrstev. Jejich úkolem již není nic odstiňovat, ale vytvářet z elementárních funkcí (z filtrujících vrstev) agregované funkce. Chceme pomocí nich s co nejmenší námahou vytvořit most mezi filtrujícími vrstvami a určeným uživatelským rozhraním (obrázek 2.23).

vrstva rozhraní (realizuje množinu funkcí uživatelského rozhraní)

budovaná uživatelská vrstva

prostor, který bude vyplněn agregátovými vrstvami

Filtr 1

Komponenta 1

Filtr 2

Komponenta 2

.... Komponenta 3

....

Filtr m

filtrující vrstva

Komponenta n

výchozí vrstva

Obrázek 2.23. Dosavadní stav návrhu uživatelské vrstvy 38


U návrhu agregátových vrstev si také zmíníme, jaká lze brát v úvahu doporučení: ¾ Vrstvy musí odpovídat zvoleným úrovním abstrakce. ¾ Vzdálenost agregátových vrstev musí být zhruba stejná, kvůli rovnoměrnému rozložení úsilí nutného k překonání vzdálenosti mezi uživatelským rozhraním a výchozí vrstvou. Vhodnou pomůckou pro určení vzdálenosti může být Halsteadova teorie. ¾ Při návrhu je vhodné mít na mysli i příbuzné aplikace s naší aplikací, díky tomu se mohou tvůrci jiných aplikací napojit na některé naše agregátové vrstvy. Umístění a dostupnost funkcí v hierarchii vrstev V podstatě můžeme říct, že jakákoliv funkce se dá realizovat libovolnou vrstvou z pěti základních vrstev výpočetního systému, kterými jsou hardware, mikroprogramy, ZSW, TASW, IASW. Víme, že v průběhu vývoje nejen HW, ale i ostatních komponent výpočetního systému, se některé funkce, které byli dříve realizovány SW vybavením, přesunuly do technického vybavení (např. dynamický překlad adres virtuální paměti). Přesuny se uskutečnily i druhým směrem (např. realizace strojového kódu se přesunula z vrstvy technického vybavení do vrstvy mikroprogramů). V principu tedy můžeme umístit každou funkci do kterékoliv z těchto pěti vrstev, nemůžeme ale umístění volit zcela náhodně. Při rozmístění funkcí uvažujeme: ¾ náklady na realizaci funkce v dané vrstvě, vyšší vrstva – nižší náklady díky mocnějšímu jazyku, ¾ požadovanou rychlost zpracování funkce, čím vyšší vrstva, tím pomalejší zpracování, ¾ požadovanou spolehlivost funkce, čím vyšší vrstva, tím nižší spolehlivost, na realizaci se podílí více programů, ¾ frekvence použití funkce, čím častější použití, tím níže by měla vrstva být (nižší náklady provozu, vyšší spolehlivost), ¾ frekvence změn funkce, čím častější, tím vyšší vrstva. Každá funkce se má vyskytovat v hierarchii vrstev pouze jednou. Při umístění funkcí musíme mít na paměti také jejich dostupnost v hierarchii. Jak již bylo řečeno výše, každá funkce může využívat pouze funkcí z nižších vrstev, nemůže tedy využívat funkcí vrstev na stejné nebo vyšší úrovni v hierarchii. S tím souvisí také pojmy silně a slabě vrstvená architektura (viz obrázek 2.24): - Silně vrstvená architektura – každá funkce má dostupné pouze funkce bezprostředně nižší vrstvy. - Slabě vrstvená architektura – funkce může využít i funkcí nižších vrstev.

39


V(i+1)

V(i+1)

V(i)

V(i)

V(i-1)

a/ silně vrstvená architektura

V(i-1)

b/ slabě vrstvená architektura

Obrázek 2.24: Silně a slabě vrstvená architektura Ze struktury silně vrstvené architektury vyplývají její nevýhody. Každá vrstva musí vyšší vrstvě zpřístupňovat všechny potřebné funkce, tedy i ty, které by sama jinak nepotřebovala. V důsledku nutnosti zpřístupnění všech funkcí vyšší vrstvě má silně vrstvená architektura vyšší náklady na tvorbu systému. Další nevýhodou je, že silně vrstvená architektura předpokládá jen minimální změnu množiny funkcí. Přidání nové funkce do vrstvy může znamenat nutnost úpravy několika podřízených vrstev, což znamená vyšší náklady na údržbu. Silně vrstvená architektura má také vyšší provozní náklady z důvodu nutnosti mnohonásobného překladu funkcí z jazyka jedné vrstvy do druhé před samotným spuštěním funkce. Z výše uvedených skutečností, výhod a nevýhod je vhodné volit kombinaci obou typů vrstvené architektury. Silně vrstvená architektura by se měla použít pro vrstvu rozhraní (zpřístupňuje všechny funkce) a slabě vrstvená architektura by se měla použít pro ostatní technologické vrstvy uživatelské vrstvy.

40


UV(i+1) silná vrstvenost IV=TV(t)

slabá vrstvenost

TV(t-1)

UV(i)

TV(t-2)

...

Obrázek 2.25: Kombinace silně a slabě vrstvené architektury Co ovlivňuje stabilitu struktury vrstveného systému? Zde si zmíníme, jaké jsou zákonitosti vývoje struktury vrstveného systému. Uvedené úvahy by měli sloužit k lepšímu návrhu architektury. Na obrázku 2.26 je zachyceno schéma dosavadního vývoje aplikací počítačů a základních vrstev výpočetního systému.

APLIKACE APLIKACE

!?

APLIKACE (IASW)

APLIKACE (IASW) !?

STROJOVÝ JAZYK

STROJOVÝ JAZYK

TV

TV

TV

TV

(a)

(b)

(c)

(d) APLIKACE (IASW)

APLIKACE (IASW)

APLIKACE (IASW) !?

ZSW

ZSW

ZSW

STROJOVÝ JAZYK

STROJOVÝ JAZYK

STROJOVÝ JAZYK

TV

TV

TV

(e)

(f)

(g)

TASW

Obrázek 2.26: Vztah expanze aplikací a vývoje vrstev výpočetního systému Případ (a) zachycuje ranné aplikace v počátcích výpočetní techniky, ovládání počítače se dělo manuálně, propojováním vodičů či nastavováním kolíčků. Aplikace se rozšiřovaly i přes komplikovanost zadávání příkazů, apod. Situace (b) ukazuje stádium, kdy došlo k rozporu mezi požadavky aplikace a

41

Informační systém ve veřejné správě schopnostmi člověka tyto požadavky řešit pomocí dosavadních nástrojů. Vznik strojového jazyka (c) tuto bariéru prolomil. Zanedlouho se požadavky aplikací opět dostaly do rozporu s dosavadními nástroji řešení – situace(d). Vývoj pokračoval dál až k současnému TASW. Z tohoto vývoje můžeme zobecnit tři charakteristická stádia vývoje vrstvy: 1. Vznik vrstvy – podmínky jsou vytvořeny tehdy, když nižší vrstva, na které má být nová vrstva postavena, je ustálená (tj. je ve stadiu normalizace). 2. Normalizace vrstvy – relativní ustálení funkcí vrstvy a uživatelského rozhraní vrstvy, ze zvláštního krystalizuje obecné. Příkladem krystalizace obecných funkcí v oblasti ZSW, konkrétně operačních systémů, jsou řízení procesoru a operační paměti, I/O operací, spotřeby zdrojů, apod. 3. Propadání a expanze vrstvy – souvisí s prohlubujícím se poznáním problémů, které se řeší na dané vrstvě, možnost tvorby standardizovaného řešení, které je možno předat do kompetence nižší vrstvy, hovoříme o propadání funkce z vyšší do nižší vrstvy. Příkladem může být přesun třídících algoritmů z IASW do ZSW na počátku 70. let. Z bližší historie lze uvést příklad procesoru Pentium MMX od společnosti Intel, který byl rozšířen o desítky nových instrukcí pro rychlejší zpracování multimediálních aplikací.

v(i) - nově vznikající vrstva s prudce se vyvíjejícím rozhraním

v(i) - normalizovaná vrstva s ustáleným rozhraním

v(i) - z normalizované vrstvy se propadající standardizované funkce

v(i-1) - normalizovaná vrstva

v(i-1) - normalizovaná vrstva

v(i-1) - expandující se vrstva

(a) vznik vrstvy v(i)

(b) normalizace vrstvy v(i)

(c) propadání funkcí vrstvy v(i) a expanze funkcí vrstvy v(i-1)

Obrázek 2.27: Stádia vývoje vrstev Vývoj poznání a automatizace určité oblasti prochází obvykle těmito kroky: 1. Problémy oblasti reality řešeny intuitivně bez předem připraveného plánu. 2. Postupné poznání vede k vytvoření různých metodik řešení předmětných problémů. Aplikace metodiky vyžaduje tvůrčí přístup. 3. Další prohloubení poznání předmětné oblasti a zkušenosti s metodikami vedou k vytvoření konsensuálního postupu řešení. Přibližně vymezíme kroky a jejich činnosti včetně návazností.

42

Informační systém ve veřejné správě 4. Konsensuální postup se mění v algoritmus řešení, jedná se už o detailně určený postup, není třeba kreativního přístupu. Algoritmus se stává součástí IASW. 5. Postupná standardizace původně odlišných algoritmů řešení téhož, resp. podobných problémů vede k přesunu (k propadnutí) algoritmu do nižší vrstvy. 6. Ty algoritmy, které se nejvíce standardizovaly a na jejichž rychlosti závisí výkonnost výpočetního systému se propadají až do hardwaru. Pokud shrneme to, co bylo napsáno výše, lze říci že pro třetí stádium vývoje vrstvy je typické propadání standardizovaných funkcí této vrstvy do vrstvy nižší. To má za následek expanzi počtu funkcí nižší vrstvy, zvýšení mocnosti jazyka nižší vrstvy, ulehčení a standardizaci řešení úloh na vyšší vrstvě a také omezení variety úloh na vyšší vrstvě.

APLIKACE (IASW) APLIKACE (IASW)

TASW - věcně orientovaný

TASW

TASW - technologicky orientovaný

ZSW STROJOVÝ JAZYK TV

ZSW STROJOVÝ JAZYK TV

Obrázek 2.28: Rozdělení vrstvy TASW Propadneme-li na nižší úroveň příliš mnoho funkcí, může se tato vrstva stát pro její tvůrce nezvládnutelnou. Na obrázku 2.28 můžeme vidět příklad rozdělení vrstvy TASW na vrstvu věcně orientovanou (SAP R/3, Oracle Financials) a na vrstvu technologicky orientovanou (aplikace OIS). Struktura vrstev a rozmístění funkcí do jednotlivých vrstev nejsou napevno dané jednou provždy. Řešení, které je optimální dnes se může stát bariérou rozvoje aplikací za pár let – viz historický vývoj na obrázku 2.26. Jaký zvolit při tvorbě systému postup? Při tvorbě systému využívá vrstvená architektura vhodnou kombinaci postupů shora dolů (top down) a zdola nahoru (bottom top). Při postupu shora dolů dělíme problémy na řadu menších až k dosažení množiny problémů, z nichž každý je přiměřeně rozsáhlý a tím snadněji 43

Informační systém ve veřejné správě řešitelný. Tento postup vychází primárně z požadavků uživatele a klade důraz na to, co se řeší. Výhodou tohoto řešení je záruka, že v každém kroku řešení je respektován globální cíl řešení, každá navržená funkce je nutnou podmínkou pro vyřešení zadaného problému. Nevýhodou tohoto postupu je nejistota, že navržená funkce je realizovatelná v rámci omezení daných technickým a programovým vybavením. To může být až příčinou ztroskotání projektu. Při postupu zdola nahoru skládáme elementární operace do vyšších úrovní až k vytvoření prostředku, se kterým je řešení snadnější. Tento postup klade důraz na to, s čím se řeší. Výhodou tohoto postupu je jistota v každém kroku řešení, že navržená funkce je realizovatelná v rámci omezení daných technickým a programovým vybavením. Další výhodou postupu zdola nahoru je lepší využití pro tvorbu systémů, které mají splnit požadavky širokého spektra různých aplikací, umožňuje také rychleji dokončit a předat do užití částečné řešení. Nevýhodou pak může být vznik funkcí, které nejsou v souladu s řešením zadaného problému, tj. funkce neodpovídají potřebám vyšších vrstev, tím se komplikuje uživatelské rozhraní vrstev. Z uvedených postupů tvorby, jejich výhod a nevýhod můžeme pro vrstvenou architekturu vyvodit následující závěry. Pro postupné vytváření základních vrstev je použitelný pouze postup zdola nahoru (pro vznik nové vrstvy je nutná existence normalizované nižší vrstvy). Při tvorbě uživatelských vrstev v rámci základních vrstev je možné použít obou postupů, či jejich modifikací s tím, že bude přesně definováno uživatelské rozhraní středové vrstvy (viz obr. 2.29).

.. . .. .

UV(n)

základní vrstva

.. . .. .

UV(n) postup jedné skupiny tvůrců

UV(s)

UV(s) postup druhé skupiny tvůrců

UV(1)

UV(1)

(a) postup "od středu na okraj"

(b) postup "z okraje do středu"

Obr. 2.29: Modifikace postupů shora dolů a zdola nahoru Postup shora dolů bychom měli použít, máme-li nejasnosti v oblasti, co řešit nebo jaká je podstata řešeného problému. Postup zdola nahoru přichází v úvahu v případě nejasností v oblasti, jak řešit a nebo na čem řešit.

44

Informační systém ve veřejné správě V jednotlivých etapách tvorby uživatelské vrstvy je vhodné používat kombinace obou postupů. V první etapě (návrh uživatelského rozhraní vrstvy) dominuje postup shora dolů, tím zajistíme splnění všech uživatelských požadavků. V druhé etapě (návrh uživatelské architektury) dominuje v prvních krocích zejména postup zdola nahoru (převládá zde totiž problém na čem řešit) a v následujících krocích je možné použít kteréhokoli z obou postupů. Ve třetí etapě (implementace funkcí technologické vrstvy) je vhodnější postup zdola nahoru, umožňuje to snadnější testování programů a postupné testování celého SW systému. Kontrolní otázky: 1. Popište k čemu slouží architektura informačního systému. 2. Jaký je rozdíl mezi globální a dílčí architekturou? 3. Vyjmenujte alespoň 3 typy SW architektur. 4. Co je výpočetní model? 5. Čím je důležitý pro problematiku počítačových sítí? 6. Je možné používat více výpočetních modelů zároveň? 7. Co považujete za nejvýznamnější nedostatky pro plně distribuovaný výpočetní model (izolované “osobní” počítače)? 8. Popište k čemu slouží agregační a filtrační vrstva. 9. Jaká jsou stádia vývoje vrstvy? 10. Jaký je rozdíl mezi slabě a silně vrstvenou architekturou? 11. Jaký je rozdíl mezi vývojem shora dolů a zdola nahoru? Úkoly k zamyšlení: 1. Kde se můžete při běžné práci s počítačem a Internetem setkat s tenkým klientem? 2. Běžná klient/server architektura má dvě vrstvy. Pokuste se vymyslet, co by mohlo být třetí, popřípadě čtvrtou vrstvou této architektury. 3. Zkuste najít aplikace, které prakticky používáte, a které využívají různé výpočetní modely. 4. Který z postupů (zdola nahoru nebo shora dolů) je podle Vás využívám při návrhu a implementaci kancelářských balíků typu Office, Open Office a proč? Korespondenční úkoly: 1. Pokuste se vypracovat návrh globální architektury finančního podniku. 2. Pokuste se navrhnout několik vrstev a jejich základní funkce pro funkce kalkulátoru. Shrnutí obsahu kapitoly V této kapitole jste se seznámili s architekturou IS. Dozvěděli jste se k čemu slouží globální a také dílčí architektury. Seznámili jste se s různými typy architektur jako je hardwarová, softwarová či technologická. Také jste se seznámili s nezbytnými základními pojmy, jejichž osvojení je nezbytné pro pochopení další látky. Z těchto pojmů zdůrazňujeme na tomto místě především výpočetní modely často používané aplikacemi pracujícími v počítačových sítích, zejména host/terminál, i když jeho případ; jeho používání v moderních sítích postupně ubývá, a zejména pracovní

45

Informační systém ve veřejné správě stanice/souborový server a klient/server, případně další. V této kapitole jste se také seznámili s vrstvenou architekturou software. Dozvěděli jste se, jak se navrhují a implementují jednotlivé vrstvy. Poznali jste rozdělení vrstev a jejich úkoly.

46


3 Informační systémy ve veřejné správě V této úvodní kapitole se dozvíte: • • • •

Jak jsou chápány informační systémy ve státní správě a samosprávě? Co je předmětem informačních systémů? Jaké vlastnosti mají informační systémy státní správy a samosprávy? Jaká je základní architektura informačních systémů měst a obcí?

Po jejím prostudování byste měli být schopni: • • • • •

Charakterizovat základní funkce informačních systémů. Znát vlastnosti a základní architekturu informačních systémů státní správy, samosprávy měst a obcí. Porozumět členění informačních systémů. Popsat požadované vlastnosti informačních systémů státní a veřejné správy. Definovat funkce jednotlivých částí informačních systémů.

Klíčová slova této kapitoly: Informační systém, státní správa, samospráva, klasifikace informačních systémů, architektura IS. Doba potřebná ke studiu: 2 hodiny

Průvodce studiem Studium této kapitoly je jednoduché a popisným způsobem zde nastudujete základní úlohy a funkce informačních systémů státní správy a samosprávy. Na studium této části si vyhraďte 2 hodiny.Po celkovém prostudování a vyřešení všech příkladů doporučujeme vypracovat korespondenční úkol.

3.1 Zařazení informačních systémů státní správy a samosprávy do kontextu věd Informační systémy (IS) vůbec jsou jedním z předmětů zkoumání vědní oboru zvaného informatika. Informatika je vědní obor zkoumající strukturu a obecné vlastnosti informací, zákonitosti jejich tvorby, transformace, přenosu a užití v různých sférách lidské činnosti. Hierarchická struktura informatiky (kritériem je stupeň úrovně řízení): a) Na nejnižší úrovni řízení nacházíme operativu, pro kterou jsou potřebná převážně data. Jsou využitelná pro výrobní, technickou, sociálně ekonomickou i ekologickou aktivitu územního celku. Jsou nepostradatelná pro jeho racionální fungování. Základem dobrého IS může být jen dobrá databáze, která je charakterizována svou úplností, věcnou správností a očekávanou strukturou, která vyplývá z požadovaných funkcí systému.

47

Informační systém ve veřejné správě b) Dalším stupněm této informatické pyramidy je taktické řízení, pro které jsou potřebné profiltrované, uspořádané a transformované informace, které jsou vlastně určitou funkcí dat. Jedná se o různé výpisy, tabulky, grafy, digitální mapy apod. Těmito činnostmi se snažíme vybrat relevantní data, která skutečně potřebujeme, protože množství nejrůznějších dat neustále vzrůstá a není možno pracovat se všemi možnými či dostupnými daty. Někdy se v této souvislosti začíná mluvit o nové, specifické formě znečišťování životního prostředí. c) Další úrovní je řízení politické, kterému odpovídá potřeba informací o informacích neboli potřeba znalostí. Jsou to např. pravidla, předpisy, metody, které již postihují zákonitosti a trendy chování a vývoje území. Nejedná se pouze o matematicko-statistické znalosti, ale i o verbální popisy, či modely. d) Nejvyšší úrovní je řízení strategické, pro které jsou potřeba znalosti o znalostech, neboli metaznalosti. Metaznalosti jsou formulované návrhy, nápady, scénáře či prognózy. Jsou nepostradatelné pro komplexní rozvoj územního celku. V případě IS pro státní správu a samosprávu se pohybujeme především na první a druhé úrovni informatické pyramidy, to znamená, že tyto systémy zvládnou různé výpisy, jednoduché výpočty, tisky různých sestav, složenek, eventuelně mohou poskytovat jednoduché grafy, časové řady, diagramy apod. V nynější době nejvyšší kvalitu zpracování informací (druhý stupeň pyramidy) pro státní správu a samosprávu představují grafické a geografické IS (GIS), protože prakticky všechna ekonomická a sociální data zahrnutá do IS obsahují i územní vyjádření. Grafické systémy umožňují vytvořit digitální plány, geografické pak celé mapy různých územních celků. Tyto systémy umožňují po vrstvách digitalizovat plán města, kde v jednotlivých úrovních odkrýváme např. vodovodní a kanalizační síť města, energetické sítě, komunikace, parcely a budovy, elektrické a telekomunikační (nadzemní) sítě aj. Můžeme využívat jak jednotlivé vrstvy, tak jejich kombinace. K sítím, parcelám aj. jako prvkům grafického systému (mapy, plánu) potom můžeme přiřazovat data z informační datové základny (např. vlastnické vztahy, technické parametry atp.). Vedle GIS mohou být rovněž využívány i expertní systémy. To jsou složité programové aplikace, které se soustřeďují na úzce zaměřené problematiky. Expertní systémy se již pohybují na bázi znalostí (třetí stupeň pyramidy). Jsou tedy vysoce specializované a zejména při pořizování znalostí nákladné, což se odráží ve vysoké pořizovací ceně.

3.2 Předmět - IS IS pro státní správu a územní samosprávu rozumíme soubor informací o určité oblasti (republice, obci, regionu), které jsou vzájemně provázány a tvoří jednotný celek.

48

Informační systém ve veřejné správě IS usnadňují běžnou rutinní agendu, likvidují redundantní data, slouží k racionálnímu řízení územních celků (např. zjednodušují koordinaci činností jednotlivých organizací působící v daném území a to především v oblasti analýz územních celků a při sledování územně funkčních souvislostí vybraných jevů), poskytují podklady pro rozhodování v ekonomických oblastech státní správy i samosprávy, kvalitativně mění možnosti informování veřejnosti, slouží pro rychlou a efektivní vzájemnou výměnu informací, jsou zdrojem údajů pro nejrůznější analýzy, atd. Mezi IS státní správy a samosprávy patří státní IS (SIS), který se skládá zejména ze základních registrů, z resortních IS, z veřejných informačních služeb a z IS okresních úřadů (ISOÚ). Dalšími důležitými systémy jsou IS měst a obcí (ISMO), jako základní představitelé systémů pro samosprávu, eventuelně v budoucnu regionální IS (REIS). Zákon o vyšších územně správních celcích (krajích) vstoupil v platnost v roce 2000 a tím vznikl IS krajů. Klasifikace IS státní správy a samosprávy IS můžeme rozlišovat podle těchto hledisek: - podle typu řízení pro které jsou využívány: a) IS pro státní správu Státní správou rozumíme činnosti státu v oblasti organizování a řízení společnosti, prostřednictvím orgánů státní správy. Jde o řízení "shora dolů", tedy v praxi o řetěz: vláda → ministerstva (resorty) → krajské úřady. Ve skutečnosti je struktura orgánů státní správy daleko složitější, protože např. mezi resorty nepatří pouze ministerstva, ale také jiné instituce: Český statistický úřad, Český úřad zeměměřičský a katastrální, Český báňský úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad pro státní informační systém, Správa státních hmotných rezerv a Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Některé resorty pak nevykonávají svou správu prostřednictvím okresních úřadů, ale mají svou vlastní administrativní síť, která může jít i na nižší úroveň, než jsou okresy (např. pracovní úřady), nebo zahrnují i krajskou úroveň (např. statistika). b) IS pro územní samosprávu Územní samosprávou rozumíme právo každé konstituované oblasti na samostatné a nezávislé rozhodování a organizování ve vlastních záležitostech formou volených zástupců, pokud není zákonem vymezeno jinak. Jedná se o strukturu "zdola nahoru", tedy o řetěz: město/obce → (regiony) → parlament Je však obtížné zejména na úrovni obcí někdy rozhodnout, které činnosti mají státosprávní, a které samosprávní charakter. Jasné je to pouze v případech, kdy je na obce jednoznačně přenesená působnost státní správy (stavební řízení, matrika, ohlašovna aj.).

49

Informační systém ve veřejné správě -

-

-

podle prostorového rozsahu působnosti: Například IS měst a obcí, IS krajů, IS hlavního města Prahy, z perspektivního pohledu i SIS. Záběr jednotlivých systému se odráží v určitých odlišnostech, v jejich architektuře (organizaci a struktuře), v různých úrovních podrobností do kterých daný IS zachází atp. podle předmětu zájmu: Dělení na IS resortní (např. IS zdravotnictví, IS životního prostředí, automatizovaný finanční IS), IS podniků, organizací a institucí, dále na různé specializovaní systémy (geografické, grafické), systémy řešící pouze jednu problematiku obecního úřadu (evidence nemovitostí) atp. Tyto systémy jsou méně komplexní a svou architekturou se od sebe navzájem liší ve své struktuře zásadněji něž systémy rozdělené podle územního záběru. Liší se tím více, čím vzdálenější je předmět jejich specializace. Bylo by však vhodné, kdyby tyto systémy byly kompatibilní a využívaly celostátních standardů (v ideálním případě by měly být napojitelné na SIS a jeho subsystémy). Seznam standardů je uveden na stránkách Úřadu pro státní informační systém. Těžko však říci, proč některé z IS nejsou ještě kompatibilní či nevyužívají celostátní standardy. podle typu programové aplikace: Jedná se o konkrétní softwarové produkty té které firmy či skupiny firem. Např.: Radnice 2000 firmy Ortex, Komplex evidence obcí - KEO firmy ALIS, atd.

Vlastnosti IS státní správy a samosprávy IS mohou být: - otevřené, v závislosti na vnějším prostředí. Pokud se systém nazývá otevřeným musí existovat možnost doplňování všech komponent systému od různých dodavatelů, kteří potom mají možnost systém upravovat (i programově), v reakci na příslušné změny v místě. Tato vlastnost zamezuje závislosti odběratele na dodavateli (např. městského úřadu na softwarové firmě). - dynamické, v závislosti na vnějším prostředí, jinými slovy systémy "půjdou s dobou". - podporované, čímž se nejen garantuje servis na určitou dubu, ale i zabezpečuje další rozvoj systémů, vč. podpory českého prostředí. Tato vlastnost úzce souvisí s vlastností předchozí. - komplexní, tj. systémy, které systematicky zabezpečují informacemi veškeré složky řízení a organizace úřadu vč. odůvodněných vzájemných vazeb. Rozsah komplexnosti závisí od požadované funkce systému. - kompaktní, neboli vnitřně propojené. Takovýto systém má všechny požadované/odůvodněné vnitřní vazby mezi jednotlivými subsystémy i jednotlivými daty. - standardizované, respektující všeobecně platné technické i datové předpisy. Tato vlastnost umožňuje realizovat vazby na vnější okolí, zajišťuje, aby byl systém kompatibilní s dalšími systémy. 50


stavebnicové, kdy jednotlivé softwarové komponenty lze vyměňovat po blocích, čímž je jednak umožněna realizace systému po etapách, ale i výběr či náhrada jednotlivých komponent IS dle potřeb úřadu. chráněné jak před zneužitím tak před poškozením techniky i dat.

3.3 Architektura IS měst a obcí Neexistuje pochopitelně univerzální recept, jak by měla vypadat, ale chci zde pouze uvést příklad možného doporučení. Při tvorbě IS měst a obcí musíme brát v potaz typ (specifika města - ve městě je situován určitý průmysl, ať z hlediska historického, nebo v závislosti na výskytu určitých(-é) surovin(y)) a velikost města. Obecně lze IS měst a obcí rozčlenit na několik rozlišovacích úrovní: - úroveň - systém by měl obsahovat vlastní informační databáze (vlastní faktografickou a textovou databázi). Pro lepší názornost může být databáze doplněna o grafický IS. - Samotný IS od 2. úrovně: o jádro systému obsahující formou registrů základní údaje o obyvatelích, fyzických a právnických osobách, o nemovitostech, o bytech, atd. o subsystémy zajišťující chod obecního úřadu, tedy ekonomické podsystémy (mzdy, personalistika, zásobování a skladové hospodářství, účetnictví aj.), které by měly obsahovat programové aplikace pro podporu administrativy (kancelářské systémy), které obvykle obsahují textové editory, elektronickou poštu, diáře, plánovací kalendáře, adresáře, atd. o subsystémy rozpočtu. Jde o soubory daní a poplatků, subsystému rozpočtu a jeho účetnictví . Tyto soubory korespondují s automatizovaným finančním IS, zavedeným ministerstvem financí. Tyto soubory byly vyčleněny, jelikož poskytují relevantní informace o hlavní činnosti městského či obecního úřadu., tedy o získávání a rozdělování peněz. o subsystémy státní správy, kde se jedná o soubory informací, které obecní úřad využívá pro činnost, které mu byly svěřeny z důvodů územní decentralizace státní správy. Mezi subsystémy pro státní správu vykonávanou obecním úřadem patří: sociální péče územní plánování matrika, ohlašovna živnostenský úřad územní a stavební řízení o subsystémy samosprávy by bylo dobré oddělit od subsystémů státní správy např. z hlediska jiného financování (pozn. Rozpočtové organizace ve svém účetnictví odděleně sledují položky pro vlastní hospodaření a pro vlastní hlavní činnost rozpočtových organizací.). Nejprve by však muselo dojít k jednoznačnému oddělení státosprávních úkonů od úkonů samosprávních i v praxi. Poněvadž dělící čára je dosud nezřetelná, oba problémové okruhy se v praxi řadí do stejné skupiny subsystémů.

51


Příkladem rozdělení subsystému samosprávy je 3. úroveň diagramu: a) parcely, plochy, půdní fond (majetek obce) b) bytový fond (domy, byty) c) přírodní podmínky (vč. základních údajů o hospodaření s nimi) • klimatické podmínky • geologické a geomorfologické (geomorfologie nauka o tvaru a změnách zemského povrchu) podmínky • vodní toky, plochy • zeleň (parky, lesy) • chráněné krajinné oblasti (CHKO) • ostatní d) občanská vybavenost e) technická vybavenost • voda, vodohospodářské poměry • energetika • doprava • ostatní f) demografie g) sociální poměry, sociální věci h) školství i) zdravotnictví j) kultura k) kulturní a technické památky (vč. odkazu na CHKO) l) ekonomické subjekty • průmysl • zemědělství • těžba • obchod • finančnictví • cestovní ruch • ostatní (rozpočtové organizace, nadace atp.) m) životní prostředí

IS měst a obcí není využitelný pouze pro rozhodovací procesy, ale umožňuje například analytické porovnání s jinými městy či obcemi. Informace získané z tohoto systému se mohou také stát podkladem pro rozhodování potenciálních investorů a sponzorů, od jejichž aktivit se odvíjejí příjmy obce a životní úroveň jejich obyvatel. Všechny subsystémy musí mít vazby na jádro systému (např. vazba registr osob - subsystém daně a poplatky). Musí také existovat potřebné vazby mezi některými subsystémy (např. vazba subsystému technické infrastruktury na subsystém nemovitostí). Vazby jsou zajišťovány pomocí primárních klíčů, jejichž zavedení vede k odstranění duplicitních hodnot. Celý systém by měl být napojen na vnější prostředí, především na SIS, respektive na IS okresních úřadů.

52


Je třeba si uvědomit, že využití IS je dlouhodobé, tedy poměrně náročné na zavádění. Zavedení IS nepředstavuje samo o sobě řešení, pouze pomoc při shromažďování informací nutných pro vlastní rozhodovací proces. Kontrolní otázky: 6. Ve které úrovni informatické pyramidy se nachází IS státní správy a samosprávy? 7. Jak rozdělujeme IS podle typu řízení, prostorového rozsahu a předmětu zájmu? 8. Proč je vhodné, aby architektura IS měst a obcí byla víceúrovňová? 9. Ze kterých úrovní se skládá IS měst a obcí? Úkoly k zamyšlení: 1. Zamyslete se víceúrovňovou strukturou IS se kterým jste setkali ve své činnosti? Korespondenční úkol: 1. Požádejte na svém pracovišti správce informačních systémů, aby Vám dal k dispozici seznam informačních systémů, které se využívají na Vašem pracovišti. Pokuste se popsat jednoduše a srozumitelně funkce těchto IS a zakreslete návaznosti těchto systémů. Shrnutí obsahu kapitoly V této kapitole jste se seznámili s členěním informačních systémů státní správy a samosprávy. Důraz v této kapitole byl kladen na pochopení vrstevnatosti těchto informačních systémů.

53


4 Státní informační politika V této kapitole se dozvíte: • • • • • • • • •

Proč společnost potřebuje Státní informační politiku? Jaké je význam informační společnosti? Kdo má gesci v oblasti telekomunikací a informační společnosti v ČR? Které oblasti podporuje státní informační a komunikační politika? Jaké jsou hlavní úkoly a cíle v oblasti rozvoje trhu a služeb elektronických komunikací? Co je to informační vzdělanost? Co jsou to moderní veřejné služby on-line? Jakým způsobem jsou financovány projekty rozvoje informačních a komunikačních technologií? Co je to Akční plán Evropské unie?

Po jejím prostudování byste měli být schopni: • • • • •

Charakterizovat Státní informační politiku. Znát způsob financování rozvoje informačních a komunikačních technologií. Porozumět pojmu informační vzdělanost. Popsat moderní veřejné služby on-line. Definovat Akční plán Evropské unie.

Klíčová slova této kapitoly: Státní informační politika, informační společnost, elektronické komunikace, informační vzdělanost, on-line služby, financování IT, Akční plán. Doba potřebná ke studiu: 4 hodiny

Průvodce studiem Studium této kapitoly je náročnější a to pro svůj rozsah. Proto si pro studium této části vyhraďte alespoň 4 hodiny.Po celkovém prostudování a zodpovězení otázek doporučujeme vypracovat korespondenční úkol. Společnost ve snaze maximálně využít obrovský potenciál moderních informačních a komunikačních technologií (dále jen ICT) musí definovat cíle státu v oblasti tzv. informační společnosti a v oblasti telekomunikací a formulovat strategii státu na delší období. Těžištěm takového koncepčního dokumentu nemůže být podrobné rozpracování záměrů v jednotlivých sektorech či stanovení dílčích úkolů s konkrétními termíny jejich plnění. Hlavní důraz musí být kladen na zásady a principy, které společnost hodlá uplatňovat při dalším rozvoji informační společnosti ve státě. Zajištění bezpečných, ekonomicky i geograficky dostupných moderních služeb elektronických komunikací musí považovat společnost za základní předpoklad

54

Informační systém ve veřejné správě konkurenceschopnosti ekonomiky. Bez moderní komunikační infrastruktury nelze zajistit rovnocenné postavení ekonomiky státu v rámci ekonomik sousedních státu. Zároveň je tato infrastruktura základním předpokladem pro vytvoření široké nabídky služeb informační společnosti pro občany a firmy působící na území státu. Jedná se zejména zaměření na: - budování moderních a bezpečných služeb veřejné správy dostupných on-line, - pokračování liberalizace sektoru elektronických komunikací s cílem zajistit efektivní konkurenční prostředí, které povede ke snížení cen služeb a podpoře investic, - podporu rozšíření vysokorychlostního přístupu k internetu a zajištění jeho dostupnosti pro všechny skupiny obyvatelstva, - pokračování legislativního zakotvení informační společnosti tam, kde je to vhodné, - podporu zvyšování počítačové gramotnosti obyvatelstva, - podporu rozvoje elektronického podnikání vytvářením vhodných technologicky neutrálních podmínek. Ostatní klíčové oblasti rozvoje informační společnosti, jako je například ochrana autorských práv a ochrana osobních údajů jsou v současné době dostatečně a odpovídajícím způsobem zajištěné. Na lisabonském summitu v březnu 2000 schválila Evropská rada strategický cíl přeměny Evropské unie do roku 2010 v nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku schopnou udržitelného růstu, s více a lepšími pracovními místy a s posílenou sociální soudržností. Podpora budování informační společnosti je přitom chápána jako jeden ze stěžejních kroků pro dosažení těchto cílů. Následně byly vypracovány ambiciózní strategie a akční plány pro rozvoj evropské informační společnosti: - Akční plán členských zemí eEurope 2002, - Akční plán kandidátských zemí eEurope+ 2003, - Akční plán členských zemí eEurope 2005. Česká republika se v roce 2001 připojila k akčnímu plánu eEurope+ 2003, společnému závazku kandidátských států EU v oblasti rozvoje informační společnosti, který vznikl jako reakce na akční plán členských států EU eEurope 2002. V následujícím období se Česká republika soustředí na naplňování cílů Akčního plánu eEurope 2005. 4.1

Význam informační společnosti

Rozvoj, rozšíření a způsob využití ICT se staly v uplynulých letech východiskem systémových, procesních i strukturálních změn na všech úrovních řízení společnosti. Nové technologie a sítě umožňují ve srovnání s minulostí kvalitativně i kvantitativně zcela odlišný přístup k informačním zdrojům a k práci s nimi. Lidé získávají stále více dovedností potřebných pro práci s novými technologiemi, přičemž pro stále větší množství oborů platí, že 55

Informační systém ve veřejné správě nedostatek této kvalifikace je důvodem pro znevýhodnění, či dokonce vyloučení z trhu práce. Zajištění příznivých podmínek pro efektivní tvorbu, správu a šíření informací má značný rozvojový potenciál na úrovni malých a středních, ale i velkých podniků, státní správy i samosprávy. Součástí těchto podmínek jsou i dostupné informační a transakční on-line služby veřejného sektoru, které svým uživatelům přinášejí konkrétní měřitelné efekty. Informační společnost mění způsob podnikání, přístup ke službám a zboží v tak velkém rozsahu, že se někdy hovoří o tzv. nové ekonomice. Nové technologie jsou příležitostí pro vytváření moderní a efektivní veřejné správy, která nabízí nové nebo zlepšené služby, jež jsou výsledkem reformy dosud užívaných postupů. Veřejná správa je rovněž významný účastník na trhu, který podporuje jak vývoj, tak poptávku po produktech a službách v oblasti ICT. Služby veřejné správy musí být pro uživatele jednoduché a musí být dostupné všem, tedy i handicapovaným či jinak znevýhodněným skupinám obyvatel. Moderní veřejné služby musí vycházet z potřeb svých zákazníků, tj. občanů a podnikatelů. Při využívání ICT musí být zamezeno zneužívání citlivých informací a je třeba důsledně dbát na ochranu osobních údajů. Snahou politiky sociálního začleňování (social inclusion) je odstranit a dále nevytvářet překážky jakékoliv povahy pro zapojení jednotlivce či skupin obyvatel do aktivního života ve společnosti. Analogicky je pod nově užívaným pojmem e-inclusion míněn souhrn podmínek pro efektivní začleňování všech skupin obyvatel do informační společnosti. Je třeba zamezit rozšiřování tzv. digital divide, tedy rozdělení států, regionů, obcí i skupin obyvatelstva na začleněné a nezačleněné, tedy na ty, které požívají resp. nepožívají výhod ze zavádění ICT. Proto je třeba usilovat o vytváření rovných podmínek a příležitostí pro začlenění všech skupin obyvatel do informační společnosti. Dosažení informační gramotnosti se může stát i pro znevýhodněné skupiny obyvatel prostředkem k uplatnění na trhu práce. Dále musí být zachován princip rovnosti pohlaví v možnostech využívat příležitostí, které informační společnost nabízí.

4.2 Gesce v oblasti telekomunikací a informační společnosti Specializované orgány státní správy působící v oblasti podpory a rozvoje informační společnosti vznikají v ČR od poloviny devadesátých let. K 1. 11. 1996 byl zřízen Úřad pro státní informační systém (ÚSIS), který převzal kompetence ve věcech státního informačního systému od dřívějšího Ministerstva hospodářství. V roce 2000, v souvislosti s účinností zákona o informačních systémech veřejné správy, byl ÚSIS transformován na Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS). V říjnu 1998 vznikla na základě vládního usnesení Rada vlády pro státní informační politiku, která zastřešovala příslušné aktivity v oblasti informační společnosti a mj. koordinovala následný vznik koncepce „Státní informační politika – cesta k informační společnosti“ a na ni navazující dokumenty. 56


Zákonodárné kompetence v oblasti telekomunikací byly až do října 1996 v rukou Ministerstva hospodářství a poté byly převedeny na Ministerstvo dopravy a spojů (MDS ČR). Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který zajišťoval výkon státní správy včetně regulace ve věcech telekomunikací, byl do roku 1996 součástí Ministerstva hospodářství a poté Ministerstva dopravy a spojů. K 1. 7. 2000, s nabytím účinnosti nového telekomunikačního zákona (zákona č. 151/2000 Sb.), se stal samostatným správním úřadem v působnosti vlády České republiky. K 1. 1. 2003, na základě novely tzv. kompetenčního zákona, vzniklo Ministerstvo informatiky, které převzalo kompetence v oblasti telekomunikací (od úseku spojů MDS ČR), v oblasti informační společnosti (v plném rozsahu působnosti dřívějšího Úřadu pro veřejné informační systémy, který byl se vznikem MI ČR zrušen) a v oblasti elektronického podpisu (od Úřadu pro ochranu osobních údajů). Působnost Ministerstva informatiky je dána zejména zákonem o informačních systémech veřejné správy (365/2000 Sb.) a zákonem o telekomunikacích (151/2000 Sb.). Ministerstvo zpracovává návrhy strategických dokumentů v oblasti informačních systémů veřejné správy, vytváří a spravuje Portál veřejné správy, koordinuje a vytváří podmínky pro podporu rozvoje elektronického obchodu a hodnotí projekty, které mají meziresortní dopady na informační systémy veřejné správy. Dále zodpovídá za tvorbu legislativních návrhů a politiky v oblasti telekomunikací, za stanovení principů a hlavních zásad regulace telekomunikačního trhu a schvaluje plán přidělování kmitočtových pásem. Uděluje akreditace k působení jako akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb v oblasti elektronického podpisu. Je zakladatelem státního podniku Česká pošta a na základě zákona o poštovních službách je regulačním orgánem trhu poštovních služeb. Zavádění informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě je řešeno i v rámci reformy územní veřejné správy a modernizace veřejné správy, v gesci Ministerstva vnitra (MV). Dále má MV koordinační roli v boji proti trestné činnosti v oblasti informačních technologií. Budování služeb e-governmentu lze charakterizovat jako decentralizovaný proces, jehož úspěšnost podstatnou měrou závisí na podpoře všech orgánů státní správy a samosprávy. Ministerstvo informatiky plní roli věcného koordinátora rozvoje informační společnosti v ČR na nadnárodní a mezinárodní úrovni.

4.3 Prioritní oblasti Koncepce členských zemí „eEurope2005: Informační společnost pro všechny“ obsahuje hlavní prioritní oblasti, jejichž naplnění očekává do roku 2006. Jde o moderní on-line služby veřejné správy zahrnující oblasti e-governmentu, e-

57

Informační systém ve veřejné správě learningu a e-zdravotnictví, dynamické prostředí pro rozvoj elektronického obchodu, široce dostupné vysokorychlostní připojení za konkurenceschopné ceny a bezpečnou komunikační infrastrukturu. Státní informační a komunikační politika rozpracovává obsah a priority eEurope 2005 do následujících čtyř hlavních prioritních oblastí, které plně pokrývají prioritní oblasti eEurope 2005 a zároveň reflektují specifickou pozici ČR jako přistupující země, které ještě zbývá dokončit některé úkoly z předchozího akčního plánu kandidátských zemí eEurope+. Státní informační a komunikační politiky podporuje následující oblasti: 1. Dostupné a bezpečné komunikační služby: zahrnuje problematiku regulace trhu elektronických komunikací a posilování konkurence na trhu, včetně převzetí nového evropského regulačního rámce elektronických komunikací, a dále dořešení zbývajících úkolů z koncepce eEurope+ v oblasti dostupnosti základních (tzv. úzkopásmových) i vysokorychlostních internetových služeb. 2. Informační vzdělanost: zahrnuje především problematiku „informatizace škol“ a problematiku informační gramotnosti, elearningu a řešení problému digital divide. 3. Moderní veřejné služby on-line: zahrnuje veřejné on-line služby, tedy především služby e-governmentu, e-procurementu a e-zdravotnictví. 4. Dynamické prostředí pro elektronické podnikání: zahrnuje opatření státu zejména v legislativní oblasti a odpovídá stejnojmenné prioritní oblasti eEurope 2005.

4.4 Dostupné a bezpečné komunikační služby Zajištění dostupných a bezpečných komunikačních služeb pro všechny občany je základní prioritou. Obecným cílem musí být dosáhnout takového stavu, kdy nabídka komunikačních služeb nebude limitujícím faktorem jejich využití, ale bude naopak stimulovat poptávku po těchto službách. K dosažení tohoto stavu je třeba pozitivně působit na celkový rozvoj trhu elektronických komunikací, rozvíjet nabídku (dostupnost) služeb na tomto trhu a podporovat bezpečnost poskytovaných komunikačních služeb i celého prostředí, v němž se komunikace odehrává. V neposlední řadě má na dostupnost komunikačních služeb vliv i celková ekonomická situace, koupěschopnost obyvatelstva, atraktivnost odvětví pro investory, ale také vzdělanost a informační gramotnost, která podporuje poptávku po komunikačních službách, a další faktory. Rozvoj trhu elektronických komunikací V souladu s konceptem tzv. relevantních trhů je chápána regulace jako dočasný prostředek, který smí a má být využíván právě a pouze tam, kde neexistuje 58

Informační systém ve veřejné správě volná soutěž, resp. kde trh není schopen fungovat a dále se rozvíjet pouze na základě aplikování pravidel korektní hospodářské soutěže. V souladu s evropským regulačním rámcem a s připravovaným zákonem o elektronických komunikacích, který tento evropský rámec převezme, budou se určovat pouze hlavní zásady a cíle regulace a praktickým aplikováním regulačních mechanismů bude i nadále pověřen národní regulační úřad. Vláda považuje dostupnost telefonních služeb v České republice v podstatě za vyřešenou. Podporou konkurenčního prostředí hodlá podpořit zejména snižování celkové cenové hladiny telefonních služeb a stimulovat investice do příslušné infrastruktury tak, aby nedocházelo k technologickému zaostávání těchto základních sítí elektronických komunikací (nástup voice over IP, WiFi apod.). Základní rozvojovou prioritou cílů regulační politiky pro následující období je stimulovat rozvoj datových služeb. Na základě zkušeností z uplynulého období hodlá vláda aplikovat co nejpřesnější regulační politiku zaměřenou zejména na rozvoj vzájemně si konkurujících služeb založených na technologicky rozdílných infrastrukturách. Regulační politika bude podporovat zejména ty operátory, kteří budou investovat do rozvoje infrastruktury elektronických komunikací, a zaručí jim přiměřenou ochranu jejich investic. Cenová regulace se bude uplatňovat cíleně především v oblasti cen za propojení mezi zajišťovateli telekomunikačních služeb. Postupně se budou minimalizovat cenové zásahy v oblasti cen na trzích pro koncové uživatele. Zásadní prioritou při uplatňování regulace bude plná transparentnost a propojitelnost všech veřejných sítí a vzájemná dostupnost poskytovaných služeb. Vláda hodlá formulovat hlavní zásady a cíle regulace trhu elektronických komunikací tak, aby: 1. sledovaly zájmy všech uživatelů služeb elektronických komunikací a stimulovaly užití těchto služeb koncovými uživateli, 2. naplňovaly zásady nového evropského regulačního rámce elektronických komunikací, včetně konceptu tzv. relevantních trhů, s jasným a transparentním zohledněním specifik českého trhu, 3. podporovaly rozvoj trhu elektronických komunikací a růst konkurence na tomto trhu, 4. stimulovaly investice do celého sektoru elektronických komunikací, 5. směřovaly k postupnému snižování míry regulace s cílem jejího úplného odstranění. Při udělování telekomunikačních oprávnění, resp. při stanovení kritérií pro jejich přidělení v souladu s platnou legislativou, bude vláda vždy dbát o to, aby jejich přidělením nebyla narušena rovná konkurenční soutěž. V případech, kdy zákon umožňuje vypsání výběrového řízení, bude vláda preferovat formu soutěže. Politika státu se bude řídit principem vytváření rovných podmínek na trhu a principem ochrany investic včetně vytváření podmínek pro jejich přiměřenou návratnost. Dodržení uvedených zásad považuje vláda za zvlášť důležité v případě vydání třetí licence UMTS (univerzální mobilní telekomunikační systém) a dalších širokopásmových technologií.

59


Vláda nehodlá sama budovat a provozovat infrastrukturu elektronických komunikací, naopak zamýšlí nakupovat služby elektronických komunikací od poskytovatelů těchto služeb. Výjimkou musí být pouze speciální sítě sloužící k zajištění krizových a nouzových situací, bezpečnosti a obrany schopnosti státu. Vláda hodlá přispět k rozvoji trhu elektronických komunikací tím, že se stát jako velký zákazník a uživatel služeb elektronických komunikací bude chovat plně transparentně a způsobem, který podporuje rozvoj konkurence na trhu. Hlavní úkoly a cíle v oblasti rozvoje trhu elektronických komunikací: - v roce 2004: dokončit převzetí evropského regulačního rámce elektronických komunikací. Bude zajištěno prostřednictvím nového zákona o elektronických komunikacích. - průběžně: analyzovat dopad regulačního rámce EU na trh elektronických komunikací v ČR. - průběžně: pokračovat v liberalizaci trhu služeb elektronických komunikací a vytvářet podmínky stimulující: o skutečnou a efektivní konkurenci na trhu (zejména dostupností propojení mezi operátory), o pokles koncových cen (zejména konkurencí v nabídce koncovým uživatelům), o efektivní využití již existujících prvků infrastruktury (zejména tzv. účastnických vedení). - průběžně: podporovat další rozvoj trhu elektronických komunikací, s cílem: o vytvořit a trvale udržovat příznivé prostředí pro investice soukromého sektoru, o maximalizovat výhody plynoucí z konkurenčního prostředí pro všechny kategorie uživatelů. Dostupnost služeb elektronických komunikací Vláda považuje za správné, aby na trhu přístupových služeb existovala konkurence a cenovou hladinu koncových služeb určoval trh prostřednictvím volné soutěže poskytovatelů služeb. Regulace bude v souladu s novým evropským regulačním rámcem, konceptem tzv. relevantních trhů a připravovaným zákonem o elektronických komunikacích uplatňována tam, kde v příslušné části trhu dosud není dostatečná konkurence. Za optimální cenovou hladinu přístupových služeb považuje vláda obvyklou hladinu koncových cen v EU nebo nižší v návaznosti na koupěschopnost obyvatel. Za velmi významný aspekt považuje vláda celoplošnou dostupnost přístupových služeb a také konkrétní způsob zpoplatnění koncového uživatele. Ten by měl vycházet vstříc potřebám uživatele a aktivnímu způsobu využití on-line služeb, a nikoli deformovat chování uživatele. Za nezbytnou podmínku výraznějšího rozvoje internetu v ČR proto vláda považuje dostupnost paušálních variant zpoplatnění.

60

Informační systém ve veřejné správě Za „vysokorychlostní“ bude obecně považováno takové připojení, které svou efektivní (skutečnou) propustností neomezuje uživatele v jeho aktivitách. Z praktických důvodů bude hranice „vysokorychlostního“ připojení prozatím stanovena na 256 kbps, přičemž se předpokládá její postupné zvyšování. Vláda hodlá respektovat princip technologické neutrality a nebude vylučovat ani upřednostňovat některé technologie vysokorychlostního připojení před jinými. Vláda nehodlá budovat ani provozovat infrastrukturu potřebnou pro poskytování služeb vysokorychlostního připojení. To očekává od soukromého sektoru. Svou roli vidí zejména v tvorbě příznivého prostředí a podmínek pro investice do budování a provozu takovéto infrastruktury a ve stimulaci a podpoře nabídky služeb obsahu, včetně prioritní podpory projektů spolufinancovaných z prostředků EU. V souladu s eEurope 2005 považuje vláda dostupnost a rozvoj vysokorychlostního připojení za jednu ze svých hlavních priorit a klíčovou podmínku pro další rozvoj informační společnosti v ČR. Hodlá ji proto stejně jako ostatní členské země EU podrobněji rozpracovat v samostatném koncepčním dokumentu „Státní strategie pro vysokorychlostní přístup (broadband)“, který připraví k datu vstupu ČR do EU. V oblasti televizního a rozhlasového vysílání se v ČR podobně jako v jiných zemích připravuje postupný přechod na digitální systémy DVB-T a T-DAB s cílem dosáhnout vyššího počtu disponibilních televizních kanálů, hospodárnějšího využívání kmitočtového spektra, vyšší kvality přijímaných signálů a možnosti zavádění interaktivních multimediálních služeb. S ohledem na složité problémy technického, ekonomického i legislativního charakteru vyžaduje tento krok dlouhodobou přípravu, která byla v ČR zahájena zpracováním a schválením koncepce přechodu na digitální vysílání a spuštěním experimentálního vysílání v systému DVB-T od roku 2000. Vláda předpokládá, že spuštění digitálního vysílání bude možné koncem roku 2004. Hlavní úkoly a cíle v oblasti dostupnosti služeb elektronických komunikací: - do konce roku 2004: splnit závazek z eEurope+ a výrazně zlepšit dostupnost úzkopásmového přístupu k internetu pro nejširší vrstvy obyvatelstva. Lepší dostupností je míněna jak plošná dostupnost po celém území ČR, tak i dosažení průměrné hladiny koncových cen na úrovni EU nebo hladiny nižší v návaznosti na koupěschopnost obyvatel, včetně stejného poměru mezi cenami za různá časová období (špička, mimo špičku, víkendy atd.) a nabídky různých způsobů zpoplatnění, včetně paušálního. - do konce roku 2004: připravit přechod na digitální televizní vysílání a dále průběžně podporovat jeho rozvoj. - průběžně: podporovat rozvoj a dostupnost služeb vysokorychlostního přístupu, s cílem: o vybavit do konce roku 2006 vysokorychlostním přístupem všechny subjekty veřejné správy,

61


-

o co nejdříve zajistit dostupnost vysokorychlostního přístupu na celém území ČR. nejpozději ke vstupu ČR do EU: připravit „Státní strategii pro vysokorychlostní přístup (broadband)“.

Bezpečnost elektronických komunikací V oblasti bezpečnosti elektronických komunikací hodlá stát aktivně podporovat nasazení a praktické používání zaručeného elektronického podpisu i dalších řešení, která zvyšují bezpečnost a spolehlivost elektronické komunikace nebo zlepšují ochranu soukromí, ochranu osobních dat a dodržování autorských a dalších zákonných práv. Vláda nehodlá zasahovat do technické podstaty bezpečnostních řešení. U těch bezpečnostních řešení, která mají mít oporu v zákoně, však bude závazně specifikovat parametry, vlastnosti a podmínky, kterých tato řešení musí dosahovat a které musí splňovat, s maximálním využitím platných standardů EU, resp. celosvětově uznávaných technologických standardů. Hlavní cíle v oblasti bezpečnosti elektronických komunikací: - do konce roku 2004: ustanovit pracovní skupinu pro boj s počítačovou kriminalitou. - do konce roku 2004: zpracovat Národní strategii informační bezpečnosti. - průběžně: vybavit postupně čipovými kartami vedoucí a odborné pracovníky veřejné správy. - do konce roku 2005: umožnit spolehlivé a bezpečné propojení orgánů veřejné správy. - do konce roku 2006: definovat, legislativně ošetřit a následně zavést do praxe jednotný bezvýznamový národní identifikátor.

4.5 Informační vzdělanost Informační vzdělanost je jedním z hlavních podmiňujících faktorů dalšího rozvoje České republiky a prosperity celého národního hospodářství. Výzkumy a studie mnoha evropských zemí a mezinárodních organizací (Světová banka, OECD, ITU) ukazují, že rozvoj evropské ekonomiky závisí na přechodu od ekonomiky orientované na výrobu k tzv. znalostní ekonomice, tedy hospodářskému systému založenému na efektivním využívání a předávání znalostí a informací. Je jasné, že takový systém bude klást jiné a mnohem vyšší nároky na vzdělání a kvalifikaci občanů především v oblasti práce s informacemi a využívání moderních ICT. Mezi hlavní bariéry využívání počítače a internetu v domácnosti patří zejména nedostatečná představa o možnostech jejich využití a také strach z prvních začátečnických kroků. Je však zřejmé, že širší využívání těchto technologií ve všech oblastech života může výrazně napomoci řešení řady aktuálních problémů v ekonomické a sociální oblasti, jako je např. vysoká nezaměstnanost nebo rozdílné tempo rozvoje různých regionů. Rozvoj počítačové gramotnosti

62

Informační systém ve veřejné správě v České republice proto vláda považuje za klíčový pro rozvoj celé ekonomiky a společnosti vůbec. Cílem vlády je rozšíření základní počítačové gramotnosti během čtyř let alespoň na polovinu naší populace. Základním nástrojem v této věci je kromě systematické podpory informační vzdělanosti na všech stupních škol i Národní program počítačové gramotnosti, jehož cílem je umožnit začátečníkům osvojit si základní dovednosti při práci s počítačem. Program je realizován ve spolupráci se soukromým sektorem. Prioritou vlády je rovněž rozšiřování ICT ve školství, jež je součástí Státní informační politiky ve vzdělávání. Vhodné využívání moderních technologií ve výuce se projeví schopností žáků zvládnout učivo za kratší čas a lepší schopností zpracování informací. Vláda hodlá usilovat o vytvoření legislativních, organizačních a technických předpokladů pro shromažďování, trvalé uchování a zpřístupnění publikovaných digitálních dokumentů jako důležité složky kulturního dědictví. Vláda podpoří využití informačních technologií pro ochranu a široké zpřístupnění kulturního dědictví ze sbírek archivů, knihoven a muzeí. Knihovny a další paměťové instituce by měly zajistit rovný přístup k tradičním i elektronickým informačním zdrojům pro oblast vzdělávání, výzkumu, vývoje a podnikání. Informatizace vzdělávacích institucí Vláda považuje za potřebné, aby se rychlost připojení vzdělávacích institucí (tj. škol, vědecko-výzkumných institucí a knihoven) k internetu zvyšovala přednostně před ostatními subjekty veřejné správy. Při vybavování vzdělávacích institucíICT a připojením k internetu hodlá vláda v maximální míře prosazovat princip sdružování finančních prostředků z více zdrojů. Strategie vlády v oblasti informatizace škol, včetně konkrétních projektů , je pak dána Státní informační politikou ve vzdělávání (SIPVZ), jejíž aktualizace a realizace je v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Vláda považuje za správné, aby při provozu a využívání ICT ve vzdělávacích institucích mělo přednost využití jejich vlastního potenciálu. Metoda outsourcingu by měla být využívána tam, kde vlastní potenciál vzdělávacích institucí na zadané úkoly nestačí. Stát nepovažuje za správnou jakoukoli exkluzivitu komerčních subjektů ve vztahu ke školství, ani pokud jde o poskytování ICT produktů a služeb. Efektivnost nákupu ICT produktů a využívání ICT služeb ve školství a v knihovnách hodlá vláda podpořit uzavíráním rámcových smluv s více prodejci a poskytovateli. Cílem těchto rámcových smluv je předjednat pro celou oblast vzdělávání výhodnější podmínky a umožnit vznik vzájemně alternativních nabídek, mezi kterými si školy budou samy vybírat. Zvyšování informační gramotnosti učitelů se musí stát součástí základní výbavy absolventů příslušných fakult a dalšího vzdělávání učitelů v rámci systému dalšího vzdělávání. Hlavní úkoly a cíle v oblasti informatizace vzdělávacích institucí:

63


•

do konce roku 2006: dokončit připojení všech vzdělávacích institucí (včetně knihoven) k internetu. - průběžně: dokončit vybavení vzdělávacích institucí ICT, s cílem dosáhnout a udržet alespoň evropský průměr vybavenosti (u škol zejména v počtu žáků na počítač, počtu učitelů na počítač, počítačů na školu a učebnu). - průběžně: podporovat vytvoření odpovídající nabídky výuky informační gramotnosti a příležitostí pro elektronické vzdělávání jako součásti celoživotního vzdělávání. - průběžně: zvyšovat rychlost přístupu k internetu vzdělávacích institucí s cílem dosáhnout alespoň evropského průměru v rychlosti přístupu. - průběžně: systematicky zvyšovat informační gramotnost pracovníků vzdělávacích institucí (učitelů a knihovníků). průběžně: zvyšovat schopnost škol využívat ICT, technologie e-learningu a vzdělávacího software, včetně jejich zavádění do výuky.

Informační gramotnost, e-learning, řešení problému digital divide Informační gramotností je míněna schopnost uvědomit si a formulovat své informační potřeby, orientovat se v informačních zdrojích, vyhledat informace prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, tyto informace vyhodnotit a využít při řešení konkrétní životní situace či odborného úkolu. Vláda považuje rozvoj informační gramotnosti za důležitou podmínku řešení současných problémů v oblasti ekonomické i sociální a dalšího rozvoje celé společnosti i její ekonomiky, kultury a celkové prosperity. Zároveň si uvědomuje, že informační gramotnost bude čím dál významnější součástí celkové vzdělanosti a bude čím dál více rozhodovat o kvalitě života celé populace i o možnostech uplatnění jednotlivců. Za hlavní překážky na cestě k co nejvyšší informační gramotnosti vláda považuje: -

nedostatečnou motivaci a nízké povědomí o možnostech ICT, obavu z prvních začátečnických kroků, z údajné složitosti a náročnosti, nízkou dostupnost ICT produktů (zejména počítačů) a služeb (zejména připojení k internetu), danou jejich relativně vysokou cenou vzhledem ke kupní síle obyvatel, omezenou dostupnost možností, jak informační gramotnost získat a udržet si ji.

Absence či nedostatek informační gramotnosti vytváří u občanů tak silný handicap, že může vést k diferenciaci (rozvrstvení) obyvatelstva, resp. může takovouto diferenciaci dále prohlubovat. Jde o problém označovaný jako tzv. „digital divide“. Vláda považuje za naprosto nezbytné proti tomuto nebezpečí aktivně bojovat formou odstraňování překážek a podporou možností celoživotního vzdělávání v oblasti informační gramotnosti pro nejširší vrstvy obyvatelstva. Významnou příležitost, jak učinit informační gramotnost dostupnější, spatřuje stát v technologiích a službách tzv. e-learningu a obecně ve vzdělávacím 64

Informační systém ve veřejné správě software. Proto hodlá podporovat jejich nasazení a využití jak ve sféře školství, knihoven a veřejné správy, tak i při vzdělávání nejširších vrstev obyvatelstva. Vláda si plně uvědomuje, že vzhledem k rychlému vývoji v oblasti ICT není získání informační gramotnosti jednorázovou záležitostí, ale má kontinuální charakter. Proto musí být součástí systému průběžného celoživotního vzdělávání. Za základní článek celého systému celoživotního vzdělávání považuje stát školy, které musí poskytovat základy informační gramotnosti všem svým absolventům. Kromě toho chce vláda využít vzdělávací potenciál škol i k šíření informační gramotnosti mezi dospělou částí populace (formou kurzů pro veřejnost). Knihovny by měly zajistit rovný přístup k tradičním i elektronickým informačním zdrojům pro oblast vzdělávání, výzkumu, vývoje a podnikání. Za další významný článek celého systému považuje stát také vzdělávací aktivity soukromého sektoru. Tyto aktivity hodlá podporovat na principu PPP (Public-Private Partnership). Příkladem je Národní program počítačové gramotnosti (NPPG), organizovaný a spolufinancovaný Ministerstvem informatiky. Tento projekt, který je určen úplným začátečníkům, považuje vláda za základ celoživotního vzdělávání v oblasti počítačové gramotnosti. Vedle této základní úrovně musí však existovat ještě vzdělávací programy vyšší úrovně. Vláda dále považuje za nezbytné, aby existovala možnost objektivního hodnocení dovedností a znalostí v oblasti počítačové gramotnosti. Za základ zde považuje systém certifikací ECDL (European Computer Driving Licence). V cílovém stavu by součástí kvalifikace vybraných zaměstnanců veřejné správy měla být počítačové gramotnost včetně příslušné certifikace. Nejširší vrstvy obyvatelstva hodlá vláda motivovat k získání a udržení vyšší informační gramotností také ekonomickými stimuly, které by snížily existující bariéry a usnadnily lidem jejich vlastní snahy vedoucí k získání či prohloubení informační gramotnosti. Za jednu z možných forem považuje daňové zvýhodnění nákupu počítačů pro použití v domácnostech a daňové zvýhodnění domácího přístupu k internetu. Hlavní úkoly a cíle v oblasti informační gramotnosti, e-learningu a řešení problému digital divide: • • • •

do roku 2006: rozšířit základní počítačovou gramotnost (na úrovni NPPG) alespoň na polovinu obyvatelstva. do roku 2006: dosáhnout základní certifikace počítačové gramotnosti u vybraných vedoucích a odborných pracovníků veřejné správy. do konce roku 2004: zvážit zavedení daňového zvýhodnění pro pořízení domácího počítače a domácího přístupu k internetu. průběžně: vytvářet programy na rozvíjení všech složek informační gramotnosti.

65


4.6 Moderní veřejné služby on-line Služby e-governmentu Pojem „e-government“ je chápán jako transformace vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí ICT s cílem optimalizovat interní procesy. Jejím cílem je pak rychlejší, spolehlivější a levnější poskytování služeb veřejné správy nejširší veřejnosti a zajištění větší otevřenosti veřejné správy ve vztahu ke svým zákazníkům. Totéž se očekává i od samosprávy. Hlavním cílem e-governmentu je zvýšení výkonnosti státní správy, které by mělo přispět především ke zjednodušení činností veřejnosti při styku s veřejnou správou. Cestou k dosažení tohoto cíle je podpora činností správních úřadů při plnění úkolů státní správy a samosprávy vytvořením pravidel komunikačního prostředí odpovídajících charakteru a obsahu úloh plněných státními orgány. Tato pravidla podpoří žádanou výměnu informací a budou nutnou podmínkou pro spolupráci jednotlivých informačních systémů ve veřejné správě. Dalším cílem je také vymezení procesně-správního charakteru činnosti správních úřadů a jeho odrazu ve funkcích informačních systémů, v zohlednění vzájemných vztahů vyplývajících z právního rámce fungování a zabezpečení předávání dat na základě stanovených práv a povinností. Předpokladem pro koordinaci, vazby a zjednodušení spolupráce jednotlivých informačních systémů ve veřejné správě je i pokračování realizace sjednocené komunikační infrastruktury veřejné správy jako nástroje pro zajištění zabezpečené komunikace mezi orgány veřejné správy, mezi jednotlivými místy výkonu veřejné moci, mezi veřejnou správou a subjekty vně veřejné správy. Pro zajištění koordinované komunikace mezi jednotlivými informačními systémy veřejné správy, z důvodu zajištění srovnatelné kvality služeb v celé zemi a pro zpřehlednění komunikace občanů s úřady je potřeba přehodnotit i pohled na roli standardů. Cílem by měla být především účelnost a kvalita obsahu schvalovaných pravidel a orientace na využívání otevřených, a především v praxi ověřených mezinárodních standardů (např. konsorcia W3C). Stejným směrem se ubírají i aktivity Evropské komise, jejímž cílem je zajistit interoperabilitu služeb e-governmentu na území celé Evropské unie. Za tím účelem připravuje metodická pravidla, na něž mohou navazovat i konkrétní právní předpisy EU. Do přípravy těchto dokumentů se Česká republika průběžně zapojuje a přijaté závěry budou promítnuty i do národního prostředí. Zároveň hodlá Česká republika dodržet požadavky eEurope 2005 a podporovat používání otevřených standardů. Vláda ČR nebude ovlivňovat využívání softwaru s otevřeným zdrojovým kódem (tzv. OSS) ve veřejném sektoru, zajistí však zveřejnění souvisejících informací a mezinárodních doporučení v návaznosti na probíhající místní, národní a mezinárodní aktivity v této oblasti. Možnosti využití OSS ve veřejné správě budou průběžně ověřovány a vyhodnocovány. Pro veřejnou správu musí platit zásada, že údaje, které již jednou fyzické a právnické osoby jednomu orgánu veřejné správy poskytly, nebudou zbytečně vyžadovány znovu. Orgány veřejné správy budou mít povinnost vycházet 66

Informační systém ve veřejné správě nejprve z údajů, které jsou jim již dostupné, a teprve následně mohou požadovat po fyzických i právnických osobách vyjádření, zda došlo ke změně údajů, a požadovat doplnění aktuálních či chybějících údajů. V případě zjištění změn či doplnění chybějících údajů budou mít orgány veřejné správy povinnost zajistit aktualizaci příslušných datových zdrojů. Nesmí docházet k bezdůvodnému opakovanému zapisování a ukládání těchto údajů. Omezí se tak opětovné vyžadování týchž údajů a existence nekonzistentních datových zdrojů ke stejnému problému v rámci veřejné správy. Aby bylo možno naplnit výše zmíněnou zásadu, musí být zaznamenané informace, které má orgán veřejné správy k dispozici v elektronické formě v informačních systémech veřejné správy, resp. v registrech veřejné správy, správné, aktuální, úplné, spolehlivě vedené, a tedy věrohodné, tzn. musí být v maximální možné míře v souladu s realitou (resp. s podklady). Proto budou vytvořeny, zabezpečeny a celou veřejnou správou společně využívány informace v nově pojatých registrech veřejné správy (zejména základní registr obyvatel, základní registr ekonomických subjektů, základní registr územní identifikace a základní registr nemovitostí), které budou sloužit jako aktuální a hodnověrné referenční informační (datové) zdroje pro jiné registry a ostatní informační systémy veřejné správy, příp. i pro informační systémy mimo veřejnou správu. Řada informací z registrů veřejné správy bude k dispozici i přímo občanům. Problematika registrů není v zásadě na úrovni EU nijak regulována. Vychází se z předpokladu, že klíčovou otázkou výměny informací je tzv. interoperabilita jednotlivých informačních a komunikačních systémů veřejné správy. Tato oblast je na evropské úrovni koordinována v rámci programu IDA. Evropská komise vydala tzv. Evropský rámec interoperability (European Interoperability Framework) – metodický dokument pro zajištění interoperability v oblasti poskytování elektronických služeb veřejné správy. Součástí tohoto programu jsou i např. aktivity v oblasti metadat. Výměna dat mezi různými informačními systémy veřejné správy bude probíhat vždy formou výměny datových zpráv mezi aplikacemi, tzn. jednoznačně strukturovanými dotazy na obsah dat, která jsou v působnosti jiného orgánu veřejné správy. Vláda vychází z předpokladu, že jednotlivé subjekty veřejné správy provozují vlastní informační systémy na podporu vlastních agend, a za svůj úkol považuje především vytvoření pravidel komunikačního prostředí mezi subjekty veřejné správy a jejich informačními systémy. Tato pravidla zahrnují jak legislativní vymezení kompetencí, pravomocí a úloh plněných státními a samosprávnými orgány, tak i vymezení procesně-správního charakteru činností jednotlivých subjektů veřejné správy při dodržení požadované bezpečnosti a ochrany informací. Dále tato pravidla zahrnují standardy rozhraní pro vzájemnou komunikaci informačních systémů veřejné správy mezi sebou i s občanem jako uživatelem služeb e-governmentu. Vláda hodlá usilovat o to, aby byl u co nejvíce agend veřejné správy umožněn přístup on-line způsobem, a hodlá motivovat občany k tomu, aby jej co nejvíce používali. Na druhé straně stát nehodlá rušit tradiční formy poskytování služeb

67

Informační systém ve veřejné správě občanům. S ohledem na míru využití on-line verzí agend však bude usilovat o to, aby tradiční formy poskytování služeb mohly být poskytovány úsporněji. Zásady e-governmentu musí reflektovat druhou etapu reformy veřejné správy (procesní reformu). Součástí analýzy současného stavu procesů ve veřejné správě musí být i zmapování informačních systémů jednotlivých složek veřejné správy. Jako nutnost se jeví v prvé řadě trvalé zkvalitňování obsahu informačních systémů a následné budování uživatelských aplikací. Vláda bude usilovat o racionalizaci a zdokonalování dalších administrativních činností vykonávaných orgány veřejné správy. Za hlavní rozhraní celého systému služeb v rámci e-governmentu vůči jeho uživatelům (občanům) vláda považuje Portál veřejné správy. Ministerstvo informatiky je na národní úrovni koordinátorem rozvoje informačních systémů veřejné správy a budování e-governmentu, přičemž budování elektronických informačních služeb v jednotlivých sektorech je odpovědností jednotlivých resortů. Vzhledem k větší otevřenosti systému k ostatním orgánům veřejné správy předpokládá druhá etapa projektu Portál veřejné správy rozvoj následujících funkcionalit: 1. Vytvoření webové služby pro aktualizaci Adresáře úřadů veřejné správy. 2. Rozšíření Adresáře veřejné správy o agendy veřejné správy. 3. Úřední desky. 4. Vytvoření webové služby pro Životní situace. Vláda rovněž považuje za prioritu vytvořit alternativní nabídku míst veřejného přístupu k internetu. V současnosti tvoří nejrozsáhlejší síť veřejně přístupných institucí, které nabízejí přístup k internetu, veřejné knihovny. Vláda předpokládá, že se tato síť bude v nejbližších letech dále dynamicky rozvíjet, neboť ustanovení v knihovním zákoně4[1] předpokládá, že všechny knihovny poskytující veřejné knihovnické a informační služby budou do konce roku 2006 schopny poskytovat služby prostřednictvím internetu. Během roku 2004 bude napojeno na internet přibližně 1700 knihoven, takže přibližně 76 % obyvatel bude žít v místě, kde knihovna nabízí veřejný internet. Knihovny jsou díky svému zaměření a atmosféře vhodné jak jako jedno z možných kontaktních míst veřejné správy, tak jako informační centrum. Pro usnadnění styku občanu s veřejnou správou budou dále budována kontaktní místa veřejné správy. Jejich úkolem je poskytnout občanům informace o veřejné správě a umožnit řešení agend souvisejících se řešením tzv. životních situací dostupných on-line na jednom místě. Roli kontaktního místa mohou plnit i obce a kraje. Podpůrným projektem e-governmentu je také využití sítě s. p. Česká pošta jako kontaktního místa veřejné správy. Díky investicím, které Česká pošta 4[1]

68

Knihovní zákon č. 257/2001 Sb., § 24, odst. 2.

Informační systém ve veřejné správě v průběhu uplynulých 10 let uskutečnila v oblasti ICT, jsou v současné době všechny pošty automatizované, většina poštovních služeb je podporována ICT a jsou připraveny pro první elektronické služby. Významnou skutečností také je, že Česká pošta má již řadu zkušeností i s poskytováním služeb státní správě (výplaty důchodů, výplaty sociálních dávek), které jsou většině občanů dostupné v místě jejich bydliště. Většina služeb veřejné správy je v současnosti již dostupná on-line na úrovni informační, případně existuje možnost stažení formuláře. V nadcházejícím období proto bude vláda klást důraz především na rozvoj transakčních služeb. Hlavními úkoly v oblasti e-governmentu jsou: • v roce 2005: připravit legislativní úpravu pravidel pro výměnu dat mezi orgány veřejné správy a postavení základních registrů veřejné správy. • do roku 2005: propojit základní informační systémy subjektů veřejné správy dostatečně efektivním, spolehlivým a bezpečným způsobem. • do roku 2005: umožnit přístup k autorizovaným výpisům z registrů a rejstříků veřejné správy, které občané potřebují pro vyřizování agend, z kontaktních míst veřejné správy a z poboček České pošty. • do roku 2005: eliminovat na nejnižší možnou míru povinnost občana předkládat orgánům veřejné správy dokumenty v listinné podobě, pokud si je mohou orgány mezi sebou poskytovat elektronicky. • do roku 2005: zpřístupnit prostřednictvím Portálu veřejné správy (PVS) alespoň následující on-line služby pro občany: • služby portálového typu poskytující pomoc veřejnosti při řešení životních situací, • možnost podání daňového přiznání z příjmů fyzických osob, • žádost o vystavení osobních dokladů (občanský průkaz, cestovní doklad aj.), • možnost oznámení změny adresy on-line a na jednom místě, • žádosti o sociální dávky, • služby související s veřejným zdravotnictvím, • a následující služby pro podnikatele: • vyřizování sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců, • podávání daňového přiznání z příjmů právnických osob, • podávání přiznání k dani z přidané hodnoty a spotřební dani, • zjednodušení vyplňování a podávání statistických výkazů on-line, • pokračovat v zavádění celních deklarací v oblasti elektronického celního řízení. Elektronické zadávání veřejných zakázek (e-procurement) Využívání ICT k zadávání veřejných zakázek může zvýšit efektivitu, zlepšit kvalitu a využití prostředků vynaložených na nákupy veřejné správy, vést k úsporám a ke zlepšení kontrolovatelnosti veřejných výdajů. Neexistence jasných pravidel v EU byla zatím překážkou rozšíření elektronického zadávání veřejných zakázek v Evropě. Nadcházející závěrečné přijetí legislativního souboru k zadávání veřejných zakázek, který obsahuje konkrétní pravidla pro elektronické zadávání veřejných zakázek, by mělo znamenat obrat v rozšíření elektronického zadávání veřejných zakázek v EU, 69

Informační systém ve veřejné správě resp. členských státech. Tento legislativní soubor bude následně transponován do právního řádu ČR.V rámci tříletého Akčního plánu pro e-procurement stanoví Evropská komise veškerá legislativní a nelegislativní opatření, která je nutno přijmout pro odstranění překážek přeshraničnímu elektronickému zadávání veřejných zakázek a zajištění interoperability systémů elektronického zadávání zakázek. Vláda ČR považuje nástroje e-procurementu za vhodný prostředek zlevnění, zefektivnění a zprůhlednění všech nákupů v rámci veřejné správy. Proto hodlá maximálně podporovat používání elektronických tržišť. Hlavní úkol v oblasti e-procurementu: • do roku 2006: používat elektronická tržiště v celé oblasti veřejné správy pro všechny druhy nákupů v ceně nad 100 000 Kč. e-Zdravotnictví Vláda si uvědomuje, že využití nejmodernějších ICT je významnou podmínkou pro dostupnost a kvalitu zdravotnické péče, a hodlá je aktivně podporovat. Současně chápe nasazení ICT jako cestu ke zefektivnění poskytované péče a k dosažení vyšší kvality života občanů. Své aktivity v oblasti identifikace pacientů, zpřístupnění zdravotnické dokumentace a propojení a spolupráce subjektů poskytujících zdravotní péči hodlá stát realizovat v úzké vazbě na stejně zaměřené aktivity EU, tak aby bylo dosaženo maximální kompatibility. Pro poskytování veřejných zdravotnických informací a služeb, např. o zdravém životním stylu, stavu znečištění, o možnostech prevence, dostupnosti péče, telekonzultací atd. hodlá vláda využít stejných prostředků, jako pro poskytování dalších on-line služeb v rámci e-governmentu, tedy především Portálu veřejné správy. Hlavní úkoly v oblasti e-zdravotnictví: • •

•

postupně: nahradit stávající průkazky pojištěnců zdravotních pojišťoven čipovými kartami, kompatibilními se standardy EU , v souladu s harmonogramem EU. do konce roku 2006: vybudovat informační síť propojující střediska poskytování zdravotní péče v ČR se středisky v EU a umožňující sdílení veřejných zdravotnických dat a koordinaci aktivit v případě ohrožení zdraví a života. do konce roku 2005: uvést do provozu systém poskytování veřejných zdravotnických informací.

4.7 Dynamické prostředí pro elektronické podnikání Strategie státu v oblasti elektronického obchodu, včetně hlavních úkolů, je obsažena v samostatném dokumentu „Bílá kniha o elektronickém obchodu“, který vláda ČR vzala na vědomí 19. 5. 2003 usnesením č. 474/2003.

70

Informační systém ve veřejné správě V souladu se závěry Bílé knihy vláda považuje za svůj úkol vytvořit stabilní a spravedlivé právní a regulatorní prostředí, rovné podmínky pro všechny subjekty a chránit veřejný zájem. Všechny zásahy státu musí být jasné, průhledné, technologicky neutrální a takové, aby nediskriminovaly žádné subjekty na trhu. Vláda považuje za potřebné, aby byl rozvoj elektronického obchodu stimulován především potřebami soukromého sektoru a na základě požadavků a situace trhu. Hodlá však podporovat rozvoj elektronického obchodu také svým působením v roli zákazníka, aktivním chováním a modelovým užitím elektronických nástrojů ve veřejné správě. Politika vlády a její legislativní aktivity v této oblasti musí být mezinárodně koordinovány, aby nebránily vzájemné spolupráci všech subjektů na jednotném evropském trhu.

4.8 Financování Financování rozvoje informačních a komunikačních technologií a infrastruktur považuje stát obecně za úkol soukromého sektoru. Svou roli spatřuje zejména ve stimulaci takovýchto investic a ve vytváření stabilního prostředí pro investory. Vláda bude přednostně podporovat projekty využívající financování nebo spolufinancování z prostředků EU. Investice soukromého sektoru přirozeně směřují do odvětví, kde je očekáván zisk, růst trhu, tržního podílu apod. Stát proto musí vytvářet příznivé legislativní i nelegislativní podmínky pro stimulování soukromých investic do odvětví nových technologií, zejména v regionech čelících strukturálním problémům, s vysokou nezaměstnaností, nevhodnou strukturou obyvatelstva či s obtížnou dopravní dostupností. Specifická je situace v oblasti budování a provozování infrastruktury v rámci veřejné správy. Zde stát hodlá postupovat individuálně a volit mezi vlastním pořízením a provozem, outsourcingem a nákupem služeb podle toho, co bude pro něj nejvýhodnější. V případě ICT pro krizové a nouzové situace, bezpečnost a obrany schopnost státu je nezbytné zajistit financování a provoz ze státních prostředků. Velký význam stát přikládá konkrétním programům spolupráce veřejného a soukromého sektoru (tzv. Public – Private Partnership, PPP), které hodlá aktivně vyhledávat a podporovat. Pro financování veřejných projektů (a veřejných částí společných projektů se soukromým sektorem) hodlá stát v maximální možné míře využívat možností vyplývajících pro ČR z členství v různých programech EU. Zde vidí vláda doposud velkou rezervu a považuje za potřebné pomoci také soukromým subjektům, aby mohly čerpat prostředky z těchto fondů. Evropská unie nabízí členským státům poměrně široké možnosti, pokud jde o spolupráci na projektech a jejich spolufinancování. Členství v mnoha

71

Informační systém ve veřejné správě programech EU bylo již pro ČR otevřeno a realizuje se na stejném základě jako v případě členských států. V současné době se jedná zejména o 6. Rámcový program pro vědu a výzkum – podprogram IST (Information Society Technologies), program eTEN, IDA a eContent. Podmínkou efektivního zapojení České republiky do těchto programů jsou návrhy projektů připravené v odpovídající kvalitě, v souladu s cíli daného programu, zabezpečení spolufinancování projektů z národních zdrojů a zabezpečení dostatečných implementačních kapacit. Dalším významným nástrojem jsou Strukturální fondy EU, které v budoucnosti zřejmě budou hrát stále větší úlohu ve financování rozvoje vysokorychlostního přístupu (broadband) k internetu v odlehlých regionech, a to na základě národní strategie jeho rozvoje. Evropská komise shledala informační společnost jako prioritní oblast pro spolufinancování ze strukturálních fondů, se silným důrazem na stranu poptávky po službách a aplikacích. Cílem využití možností spolufinancování ze strukturálních fondů je nejen podpora rozvoje infrastruktury ve znevýhodněných regionech, ale též podpora poptávkové strany informační společnosti, spočívající v růstu schopnosti podniků využívat ke svým činnostem ICT. V zásadě je možné volit v tomto ohledu některou z následujících rozvojových koncepcí: • Modernizace veřejného sektoru (kritické množství uživatelů služeb) • Podpora poptávky soukromého sektoru (růst povědomí o přínosech využívání ICT) • Podpora tvorby obsahu (financování tvorby obsahu, včetně služeb egovernmentu) • Podpora počítačové gramotnosti (rozvoj uživatelských ICT schopností)

4.9 Vazba na celoevropské aktivity Vláda chápe své aktivity v oblasti informační společnosti nikoli izolovaně, ale jako součást širokého spektra celoevropských aktivit soustředěných kolem Akčního plánu eEurope 2005. Vláda hodlá i nadále úzce koordinovat své aktivity s evropskými a aktivně na nich participovat. Zároveň vláda hodlá pokračovat v aktivní účasti v mezinárodních strukturách a organizacích, mj. v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodní telekomunikační unii (ITU) apod. Výměna zkušeností, vzájemné informování, sdílení osvědčených postupů Vláda hodlá aktivně koordinovat svou koncepci v oblasti informační a komunikační politiky aktivní účastí v Radě EU pro telekomunikace a v rámci řídícího výboru eEurope 2005, který dohlíží na vzájemnou koordinaci národních koncepcí a na jejich naplňování. Vláda hodlá aktivně podporovat vzájemnou výměnu nejlepších zkušeností, vzájemné informování a sdílení vzorových řešení a osvědčených postupů (best practices) jak na národní úrovni, tak i na regionální a nadnárodní úrovni. 72

Informační systém ve veřejné správě Hodlá k tomu používat řadu standardních nástrojů a mechanismů, jako je např. pořádání konferencí a seminářů, aktivní účast na seminářích a konferencích a dále podpora nadnárodních oborových sítí ( např. European SchoolNet, TeleCities, Eris@, Elanet apod.). Vláda se aktivně zapojí do příprav II. fáze Světového summitu o informační společnosti (WSIS). Prioritou bude zejména napomáhat prostřednictvím výměny informací a expertních zkušeností překlenutí tzv. digital divide v méně rozvinutých státech světa. Měření a vyhodnocování (benchmarking) Pravidelné měření výsledků naplňování Státní informační a komunikační politiky bude založeno na metodice EU pro Akční plán eEurope 2005, případně na dalších dokumentech, což zajistí objektivitu měření a snížení nároků na zdroje pro měření a v neposlední řadě umožní porovnávat výsledky mezi jednotlivými členskými zeměmi EU. Pokrok rozvoje informační společnosti v kandidátských zemích v rámci akčního plánu eEurope+ 2003 je již dnes z větší části měřen stejnými kritérii jako v členských státech EU a výsledky jsou porovnávány s výsledky z členských států. Měřitelnost cílů pomáhá řešit i velmi obtížnou úlohu výběru programů a projektů, které budou realizovány, a naopak zamítnutí projektů méně efektivních. Přispívá tedy k soustředění zdrojů na ty aktivity, které nejlépe povedou k dosažení těch nejvyšších efektů v měřitelných kritériích. Následné měření v průběhu realizace a po ní ukáže skutečně dosažený pokrok a umožní objektivně zhodnotit efektivitu vynaložených zdrojů. Hlavní úkoly v oblasti měření a vyhodnocování: • •

do poloviny roku 2004 : zřídit pracovní skupinu pro sběr dat pro eEurope 2005. průběžně: zajistit sledování referenční ukazatelů eEurope 2005.

4.10 Shrnutí hlavních cílů – Akční plán Nová „Státní informační a komunikační politika“ vychází především z Akčního plánu Evropské unie eEurope 2005 a má čtyři hlavní prioritní oblasti řazené podle významu, který jim vláda ČR přikládá: 1. Dostupné a bezpečné komunikační služby 2. Informační vzdělanost 3. Moderní veřejné služby on-line 4. Dynamické prostředí pro elektronické podnikání ad 1: Dostupné a bezpečné komunikační služby Pro rozvoj trhu elektronických komunikací vláda hodlá:

73

Informační systém ve veřejné správě • • •

•

do poloviny roku 2004: dokončit převzetí evropského regulačního rámce elektronických komunikací. Bude zajištěno prostřednictvím nového zákona o elektronických komunikacích. průběžně: analyzovat dopad regulačního rámce EU na trh elektronických komunikací v ČR. průběžně: pokračovat v liberalizaci trhu elektronických komunikací a vytvářet podmínky stimulující: - skutečnou a efektivní konkurenci na trhu (zejména dostupností propojení mezi operátory), - pokles koncových cen (zejména konkurencí v nabídce koncovým uživatelům), - efektivní využití již existujících prvků infrastruktury (zejména tzv. účastnických vedení), • průběžně: podporovat další rozvoj trhu elektronických komunikací, s cílem: - vytvořit a trvale udržovat příznivé prostředí pro investice soukromého sektoru, - maximalizovat výhody plynoucí z konkurenčního prostředí pro všechny kategorie uživatelů.

Pro dostupnost přístupových služeb vláda hodlá: • co nejdříve: splnit dosud nesplněný závazek z eEurope+ a výrazně přispět ke zlepšení dostupnosti úzkopásmového přístupu k internetu pro nejširší vrstvy obyvatelstva. Lepší dostupností je míněna jak plošná dostupnost po celém území ČR, tak i dosažení průměrné hladiny koncových cen (tj. včetně daní) EU nebo hladiny nižší, včetně stejného poměru mezi cenami v různých časových obdobích (špička, mimo špičku, víkendy atd.), a existence nabídky různých způsobů zpoplatnění, včetně plně paušálních. • do konce roku 2004: určit pravidla přechodu na digitální televizní vysílání a dále průběžně podporovat jeho rozvoj. • průběžně: podporovat rozvoj a dostupnost vysokorychlostního přístupu, s cílem: o vybavit do konce roku 2006 vysokorychlostním přístupem všechny subjekty veřejné správy, o co nejdříve zajistit dostupnost vysokorychlostního přístupu na celém území ČR. • do poloviny roku 2004: připravit „Státní strategii pro vysokorychlostní přístup (broadband)“. Pro bezpečnost elektronických komunikací vláda hodlá: • do konce roku 2004: ustanovit pracovní skupinu pro boj s počítačovou kriminalitou. • do konce roku 2004: zpracovat Národní strategii informační bezpečnosti. • průběžně: vybavit postupně inteligentními čipovými kartami vedoucí a odborné pracovníky veřejné správy. • do konce roku 2005: umožnit spolehlivé a bezpečné propojení orgánů veřejné správy (Intranet veřejné správy). • do konce roku 2006: definovat, legislativně ošetřit a následně zavést do praxe jednotný bezvýznamový národní identifikátor.

74


Ad 2: Informační vzdělanost Pro informatizaci vzdělávacích institucí vláda hodlá: • do konce roku 2006: dokončit připojení všech vzdělávacích institucí k internetu. • co nejdříve: dokončit vybavení vzdělávacích institucí ICT, s cílem dosáhnout alespoň evropského průměru vybavenosti a udržet jej (u škol zejména v počtu žáků na počítač, počtu učitelů na počítač, počítačů na školu a učebnu). • průběžně: podporovat vytvoření odpovídající nabídky výuky informační gramotnosti a příležitostí pro elektronické vzdělávání jako součásti celoživotního vzdělávání. • průběžně: zvyšovat rychlost připojení vzdělávacích institucí k internetu, s cílem dosáhnout alespoň evropského průměru v rychlosti přístupu. • průběžně: systematicky zvyšovat informační gramotnost pracovníků vzdělávacích institucí (učitelů a knihovníků). • průběžně: zvyšovat schopnost škol využívat ICT, technologie e-learningu a vzdělávacího softwaru, včetně jejich zavádění do výuky. Pro zvýšení informační gramotnosti vláda hodlá: • do roku 2006: rozšířit základní informační gramotnost (na úrovni NPPG) alespoň na polovinu obyvatelstva. • do roku 2006: dosáhnout základní certifikace počítačových znalostí u vybraných vedoucích a odborných pracovníků veřejné správy. • do konce roku 2004: zvážit zavedení daňového zvýhodnění pro domácí počítače a domácí přístup k internetu. Ad 3: Moderní veřejné služby on-line V oblasti e-governmentu vláda hodlá: • do konce roku 2005: připravit legislativní úpravu pravidel pro výměnu dat mezi orgány veřejné správy a postavení základních registrů veřejné správy. • do roku 2005: propojit základní informační systémy subjektů veřejné správy dostatečně efektivním, spolehlivým a bezpečným způsobem. • do konce roku 2005: umožnit přístup k autorizovaným výpisům z registrů a rejstříků veřejné správy, které občané potřebují pro vyřizování agend, z kontaktních míst veřejné správy a z poboček České pošty. • do roku 2005: eliminovat na nejnižší možnou míru povinnost občana předkládat orgánům veřejné správy dokumenty v listinné formě, pokud si je mohou orgány mezi sebou poskytovat elektronicky. • do roku 2006: zpřístupnit prostřednictvím Portálu veřejné správy (PVS) alespoň následující on-line služby pro občany: • služby portálového typu poskytující pomoc veřejnosti při řešení životních situací, • možnost podání daňových přiznání z příjmů fyzických osob, • žádost o vystavení osobních dokladů (občanský průkaz, cestovní doklad aj.), • možnost oznámení změny adresy on-line a na jednom místě,

75


•

• žádosti o sociální dávky, • služby související s veřejným zdravotnictvím, a následující služby pro podniky: • vyřizování a realizace plateb sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců, • podávání daňového přiznání z příjmů právnických osob, • podávání k dani z přidané hodnoty a spotřební dani, • zjednodušení vyplňování a podávání statistických výkazů on-line, • pokračovat v zavádění celních deklarací v oblasti elektronického celního řízení.

V oblasti e-procurementu vláda hodlá: do roku 2006: používat elektronická tržiště v celé oblasti veřejné správy pro všechny druhy nákupů v ceně nad 100 000 Kč.

•

V oblasti e-zdravotnictví vládá hodlá: • postupně: nahradit stávající průkazky pojištěnců zdravotních pojišťoven čipovými kartami kompatibilními se standardy EU, v souladu s harmonogramem EU. • do konce roku 2006: vybudovat informační síť propojující střediska poskytování zdravotní péče v ČR se středisky v EU a umožňující sdílení veřejných zdravotnických dat a koordinaci aktivit v případě ohrožení zdraví a života. • do konce roku 2005: uvést do provozu systém poskytování veřejných zdravotnických informací. Ad 5: Měření a vyhodnocování (benchmarking) do poloviny roku 2004 : zřídit pracovní skupinu pro sběr dat pro eEurope 2005. • průběžně: zajistit sledování referenční ukazatelů eEurope 2005. •

4.11 Konkrétní oblasti uplatnění SIP MF - rozpočet, daně, poplatky a cla, finanční kontrola, ARES MPSV - důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, státní sociální podpora, zaměstnanost, bezpečnost práce MV - bezpečnost (policie), evidence obyvatel, motorových vozidel, řidičů, cestovní doklady, archivnictví plus reforma veřejné správy MPO - jednotlivé obory průmyslu, elektronický obchod, živnosti, normalizace, metrologie, zkušebnictví MŽP - ochrana životního prostředí, IS o životním prostředí MZdr - zdravotnický IS, zdravotní zařízení, zdravotní pojištění, léčivé zdroje MO - obrana ČR, řízení armády ČR, civilní obrana MSp - soudy, státní zastupitelství, vězeňství, legislativní činnost vlády MŠMT - všechny školy, vědní politika, výzkum a vývoj, děti, mládež, tělesná výchova, sport, turistika MZem - zemědělství, vodní hospodářství, potravinářský průmysl, lesy, myslivost, rybářství MDS - doprava, telekomunikace, pošty 76

Informační systém ve veřejné správě MMR - regionální politika, územní plánování, cestovní ruch, bydlení, nájmy, podpora podnikání, samospráva MZV - zahraniční spolupráce, mezinárodní smlouvy, závazky ze smluv, zastupitelské úřady MK - umění, památky, tisk, církve, autorský zákon Kontrolní otázky: 10. Čím se vyznačuje informační společnost? 11. Jaká je působnost Ministerstva informatiky ČR? 12. Které oblasti podporuje státní informační a komunikační politika? 13. Jaké jsou hlavní úkoly s cíle vlády ČR v oblasti rozvoje trhu a služeb elektronických komunikací? 14. Co je to informatizace vzdělávacích institucí? 15. Jaké jsou hlavní úkoly a cíle v oblasti informační gramotnosti? 16. Co je to e-government? 17. Jaké jsou hlavní cíle Akčního plánu Evropské unie? Úkoly k zamyšlení: 2. Zamyslete se, zda ve svém okolí, na svém pracovišti, v rodině máte lidi, kteří jsou vzděláni v oblasti informatiky a na jaké úrovni. Myslíte, že jste i Vy připraven a vzdělán pro práci v moderní informační společnosti? Korespondenční úkol: 2. Na základě předchozího korespondenčního úkolu se pokuste definovat rozsah vzdělání pracovníků, kteří by měli pracovat s informačními systémy na Vašem pracovišti. Shrnutí obsahu kapitoly V této kapitole jste se seznámili se státní informační politikou a hlavními úkoly vlády ČR v oblasti rozvoje a využívání informačních a komunikačních technologií. Důraz v této kapitole byl kladen na pochopení vztahu Státní informační politiky a Akčního plánu Evropské unie.

77


5 Architektura komunikačního prostředí informačních systémů veřejné správy V této kapitole se dozvíte: • • •

Co je to komunikační prostředí informačních systémů veřejné správy? Jaké jsou funkční komponenty a vztahy mezi komponentami komunikačního prostředí informačních systémů veřejné správy? Jaká je architektura komunikačního prostředí informačních systémů veřejné správy?

Po jejím prostudování byste měli být schopni: • • •

Charakterizovat komunikační prostředí informačních systémů veřejné správy. Znát způsob komunikace informačních systémů veřejné správy. Porozumět architektuře komunikačního prostředí informačních systémů veřejné správy.

Klíčová slova této kapitoly: Komunikační prostředí, vrstvy komunikačního prostředí, odesílatel, příjemce, autentizace, časové razítko, přenosový protokol, autorizace. Doba potřebná ke studiu: 4 hodiny

Průvodce studiem Studium této kapitoly je složitější z důvodu technické problematiky komunikačního prostředí. Proto si na studium této části vyhraďte 4 hodiny. Po celkovém prostudování se pokuste zodpovědět na zadané otázky. Komunikační prostředí informačních systémů veřejné správy (KP ISVS) je integrujícím prostředím, umožňujícím poskytování služeb nad informačními zdroji ve veřejné správě. Je jednou z částí celkové architektury ISVS. KP ISVS využívá přenosových služeb a tedy problematiku základních přenosových služeb neřeší. Architektura KP ISVS je založena na obecném Service-oriented modelu (SOA) a zobecňuje model architektury webových služeb (WS). Bude využívat pouze technologií, vycházejících z všeobecně respektovaných mezinárodních standardů, kde webové služby budou hrát v nejbližší budoucnosti velmi významnou úlohu. Pokud bude nutno mezinárodní standardy přizpůsobit potřebám ISVS, může se tak dít pouze takovým způsobem, který zachová kompatibilitu s původním standardem. Architektura KP ISVS je tedy SOA, je zobecněním (abstrahováním od konkrétních technologií) architektury WS a bude naplněna technologiemi WS. Důvodem zmíněného zobecnění je získání obecného pohledu na architekturu s možností posouzení jednotlivých komponent a omezení architektury a jejich promítnutí do pravidel, konkrétné popisujících KP ISVS.

78

Informační systém ve veřejné správě Architektura KP ISVS tak, jak je navržena, vyhovuje požadavkům technologické neutrality a kompatibility s principy webové architektury. Minimalizuje počet nutných sdílených systémů a nevyžaduje žádný z principu centrální řídící systém.

5.1 Vymezení KP ISVS v celkové architektuře ISVS Model celkové architektury ISVS, jehož součástí je i KP ISVS, je uveden na následujícím obrázku. Nejvyšší „vrstvu“ tvoří jednotlivé orgány VS (OVS), tedy převážně samostatné právnické osoby odpovědné za činnost svých informačních systémů včetně ISVS a činnost svých pracovníků. Jednotliví pracovníci příslušné OVS (úředníci) pracují s informacemi VS. Pro účely tohoto dokumentu se zabýváme pouze informacemi částečně či úplně zpracovávanými pomocí ISVS. Ostatní informace, které nejsou ani částečně zpracovávány ISVS, se předmětu dokumentu netýkají. Jednotliví úředníci (uživatelé ISVS) provádějí příslušná rozhodnutí a další činnosti spojené se zpracovávanými informacemi. Příslušné ISVS provádějí ty operace a ty činnosti s informacemi, které jim byly z rozhodnutí úředníků svěřeny (prostřednictvím příslušného programového kódu). V případě, že jsou prováděny operace či činnosti s informacemi, které nejsou k dispozici ve vlastní OVS, ale jsou k dispozici v jiné OVS, používá ISVS služby KP ISVS. K tomu využívá speciální část ISVS nazývanou agent. Služby KP ISVS slouží k bezpečnému zprostředkování provedení příslušných operací či činností s informacemi v jiné OVS. Ke správné činnosti agentů a služeb pracujících nad informacemi VS (významovými daty) jsou potřebné další služby všeobecného charakteru. Jsou to služby, které nepracují přímo s informacemi VS, které je však nutné nebo výhodné provozovat jako sdílené či společné. Tyto služby jsou nazývány generické služby. Protože jednotlivé OVS sídlí v různých lokalitách a mají své pracovníky i své informační zdroje fyzicky umístěny v různých místech, využívají přenosových služeb jako nejnižší vrstvy, která zajišťuje fyzické propojení a základní síťové služby všeobecného použití.

79


OVS A

IS

OVS C

OVS B

IS

IS Agent

Agent

Agent

Generické služby KP ISVS

Komunikační prostředí ISVS

Přenosové služby

Obr. 5.1 Schéma celkové architektury VS

5.2 Typy komunikace v rámci KP ISVS V rámci KP ISVS lze rozlišit v zásadě dva odlišné typy komunikace. Jedná se jednak o komunikaci uživatel-aplikace, jednak aplikace-aplikace. Architektura KP ISVS zahrnuje oba tyto typy komunikace. Při komunikaci typu uživatelaplikace je uživatel-člověk tou entitou, která řídí celý proces komunikace (rozhoduje o navázání a ukončení spojení, o výběru zdroje i o aktivitách se zdrojem). Při komunikaci typu aplikace-aplikace není uživatel-člověk přímo zapojen do řízení komunikace. Proces komunikace iniciuje, řídí a ukončuje volající aplikace. Pro účely architektury KP ISVS jsou tyto dva typy komunikace shrnuty do jednoho modelu. Důvodem je fakt, že v zásadě oba typy jsou komunikací aplikace – aplikace (uživatel komunikuje pomocí specielní univerzální aplikace, např. browseru). Dalším možným typem dělení je dělení na aktivní a pasivní komunikaci. V případě pasivní komunikace žadatel pouze žádá o data bez toho, aniž by sám nějaká data zasílal. V případě aktivní komunikace je žádost o data sama zprávou s datovým obsahem. Také v tomto případě lze však komunikaci abstrahovat pomocí jednoho obecného modelu komunikace. Architektura KP ISVS pracuje pouze s jediným obecným typem komunikace, ze kterého lze specifické typy komunikací vytvořit. To platí pouze pro architekturu KP ISVS. Konkrétní specifikace KP ISVS či konkrétní implementace KP ISVS již rozdílné typy komunikací může obsahovat.

80

Informační systém ve veřejné správě Následující obrázek znázorňuje právě tento nejjednodušší typ komunikace mezi žadatelem a poskytovatelem, kdy shoda v sémantice komunikace a v popisu služby není sdílena jinak než prostřednictvím vzájemně odsouhlasených dokumentů. Dokument sémantiky

Organizace žadatele

Dokument popisu služby

1. Shoda na sémantice a popisu služby

Organizace poskytovatele

Poskytovatel člověk

Žadatel člověk

2. Vnesení sémantiky a popisu služby

2. Vnesení sémantiky a popisu služby

Agent poskytovatele

Agent žadatele 3. Interakce

Obr. 5.2 Schéma základního typu komunikace v rámci KP ISVS

5.3 Komponenty architektury KP ISVS Funkční komponenty Architektura KP ISVS obsahuje následující funkční komponenty: •

Agent - program, vykonávající úkol na základě požadavku jiné entity (osoby, procesu). o Agent - odesílatel o Agent - příjemce o Generické služby KP ISVS

Metainformační služba

Služba autentizace (případně autorizace)

Služba časového razítka Seznam generických služeb, uvedený výše, není v žádném případě konečný a do budoucnosti se bude velmi pravděpodobně rozšiřovat. Vztahy mezi komponentami KP ISVS Pro některé situace (např. právě pro odstranění problémů s rozšiřováním sady generických služeb) je pro obecný pohled na architekturu KP ISVS možno použít abstrakci, kdy každá generická služba je v daném kontextu buď agentem – odesílatelem, nebo agentem – příjemcem.

81

Informační systém ve veřejné správě Uplatníme – li výše uvedenou abstrakci ohledně generických služeb, možné vztahy mezi komponentami KP ISVS je možno drasticky redukovat na následující dva vztahy: •

Odesílatel žádá Příjemce o provedení akce.

• Příjemce vrací Odesílateli výsledek požadované akce. Tento přístup však není příliš užitečný pro orientaci v konkrétním modelu architektury KP ISVS; proto je lepší do popisu vztahů mezi komponentami KP ISVS zahrnout i generické služby. Vztahy lze pak popsat následujícími výroky: •

Příjemce publikuje informace o své službě pomocí Metainformační služby.

•

Odesílatel prohledává Metainformační službu pro získání atributů požadované entity

•

Metainformační služba využívá Službu časového razítka pro označení svých zpráv

•

Odesílatel využívá Službu časového razítka pro označení svých zpráv

•

Odesílatel žádá Příjemce o provedení akce.

•

Příjemce odesílá autentizační informace, přiložené k došlé žádosti, Autentizační službě.

•

Autentizační služba provádí požadovanou autentizaci dotazující se entity, deklarované prostřednictvím Odesílatele.

•

Autentizační služba využívá Službu časového razítka pro označení svých zpráv.

•

Autentizační služba může využívat Metainformační službu pro získání informací v procesu autentizace a autorizace.

•

Autentizační služba vrací výsledek autentizace (a případně autorizační atributy) Příjemci.

•

Příjemce provádí na základě výsledku autentizace (a autorizačních atributů) autorizaci a v souladu s ní požadovanou akci (není v pravém slova smyslu vztahem uvnitř KP ISVS; uvedeno pro úplnost).

•

Příjemce využívá Službu časového razítka pro označení svých zpráv.

• Příjemce vrací Odesílateli výsledek požadované akce. Pozn.: V konkrétní situaci nemusí být všechny tyto výroky použity, mohou být použity v jiném pořadí či (např. v případě přidání dalších generických služeb) doplněny dalšími výroky. Omezení komponent a vztahů mezi komponentami KP ISVS Komponenty a vztahy mezi komponentami jsou omezeny následujícími limity: •

Prohledávání Metainformační služby Autentizační službou musí respektovat:

Odesílatelem

nebo

o přenosové protokoly, podporované Metainformační službou o syntaxi zprávy dotazu na Metainformační službu 82

Informační systém ve veřejné správě o syntaxi zprávy odpovědi Metainformační služby o sémantiku zpráv dotazu a odpovědi o bezpečnostní politiky Metainformační služby Přenosové protokoly, syntaxe zpráv dotazu a syntaxe zpráv odpovědi by měly být definovány v automaticky využitelném Dokumentu definice služby Metainformační služby. •

Využití Služby Metainformační respektovat:

časového razítka Odesílatelem, Příjemcem, službou nebo Autentizační službou musí

o přenosové protokoly, podporované Službou časového razítka o syntaxi zprávy požadavku na Službu časového razítka o syntaxi zprávy odpovědi Služby časového razítka o sémantiku zpráv dotazu a odpovědi o bezpečnostní politiky Služby časového razítka Přenosové protokoly, syntaxe zpráv dotazu a syntaxe zpráv odpovědi by měly být definovány v automaticky využitelném Dokumentu definice služby Služby časového razítka. •

Komunikace Odesílatele s Příjemcem musí respektovat: o přenosové protokoly, podporované Příjemcem o syntaxi zprávy požadavku na Příjemce o syntaxi zprávy odpovědi Příjemce o sémantiku zpráv dotazu a odpovědi o příslušné bezpečnostní funkce, vyžadované Příjemcem, např.:

zabezpečení spojení (autentizace, důvěrnost, integrita)

zabezpečení přenosu zpráv (integrita, důvěrnost)

zabezpečení zúčastněných agentů (autentizace odesílatele, řízení přístupu, nepopíratelnost odeslání zprávy, nepopíratelnost přijetí zprávy)

o příslušné požadavky Příjemce na:

spolehlivé doručení zpráv

transakční zpracování zpráv

přesměrování a adresování zpráv Přenosové protokoly, syntaxe zpráv dotazu a syntaxe zpráv odpovědi by měly být definovány v automaticky využitelném Dokumentu definice služby Příjemce. •

Zpracování požadavku autentizace na Autentizační službu od Příjemce musí respektovat: o přenosové protokoly, podporované Autentizační službou

83

Informační systém ve veřejné správě o bezpečnostní známky či jiné autentizační technologie, podporované Autentizační službou a spolupracujícími technologiemi o syntaxi zprávy požadavku na Autentizační službu o syntaxi zprávy odpovědi Autentizační služby o sémantiku zpráv dotazu a odpovědi o bezpečnostní politiky Autentizační služby Přenosové protokoly, syntaxe zpráv dotazu a syntaxe zpráv odpovědi by měly být definovány v automaticky využitelném Dokumentu definice služby Autentizační služby.

5.4 Schéma architektury KP ISVS Komunikační prostředí ISVS žádá o provedení akce Vrací případnou odpověď Agent (odesílatel)

RA

RA

Agent (příjemce)

Publikuje službu Ověřuje identitu klienta Využívá pro zprávu Ověřuje práva klienta Prohledává

Využívá pro zprávu

Využívá Využívá

Využívá

RA Metainformační služba

Využívá RA

Autentizační služba

RA

RA

Autorizační služba

Služba časového razítka

Generické služby KP ISVS RA - rozhraní agenta (Agent Interface)

Obr.5.3 Schéma architektury KP ISVS Kontrolní otázky: 18. Ze kterých vrstev se skládá informační systém veřejné správy? 19. Jak komunikuje žadatel s poskytovatelem? 20. Kterými vztahy probíhá komunikace mezi komponentami komunikačního prostředí? 21. Vyjmenujte alespoň dva základní výroky při komunikaci?

84

Informační systém ve veřejné správě 22. Jaká jsou omezení v komunikaci? Úkoly k zamyšlení: 3. Zamyslete se nad běžným způsobem komunikace mezi lidmi a srovnejte tento způsob se způsobem popsaným v textu. Shrnutí obsahu kapitoly Tato kapitola byla technického rázu a pro mnohé z Vás obtížnější. Proto bude pro mnohé z Vás potřebná konzultace s vyučujícím. Korespondenční úkol bude nahrazen tutoriálem pro vysvětlení některých detailů komunikace v informačních systémech veřejné správy.

85


6 Informační činnosti státní správy V této kapitole se dozvíte: • • •

Ze kterých složek se skládá informační systém státní správy? Které registry jsou společné a zdrojové pro orgány státní správy? Jak jsou financovány IS veřejné správy?

Po jejím prostudování byste měli být schopni: • • •

Charakterizovat jednotlivé složky státního informačního systému. Znát obsah základních registrů státní správy. Porozumět způsobu poskytování informací pro potřeby veřejnosti.

Klíčová slova této kapitoly: Státní informační systém, složky SIS, registry, rejstříky. Doba potřebná ke studiu: 2 hodiny

Průvodce studiem Studium této kapitoly je jednoduché a popisným způsobem zde nastudujete základní principy poskytování informací veřejnosti od orgánů státní správy. Na studium této části si vyhraďte 2 hodiny. Po celkovém prostudování a zodpovězení otázek doporučujeme vypracovat korespondenční úkol. Informační činnosti orgánů státní správy jsou známější pod pojmem státní IS (SIS). SIS je definován jako funkční celek zabezpečující cílevědomé a systematické shromažďování, zpracování, uchování a zpřístupňování informací pro uspokojení informačních potřeb veřejnosti. Vzniká vzájemnou komunikací a propojováním subsystémů vznikajících v rámci orgánů a institucí státní správy. Ústředním orgánem pro SIS je Úřad pro státní informační systém, který byl zřízen a dána mu působnost zákonem č. 272/1996 Sb.

6.1 Složky státního informačního systému Státní informační systém (SIS) se skládá z následujících složek: - základní registry. Je to společná zdrojová základna dat pro orgány státní správy, fungující na základě obecně závazných právních předpisů. Existují tyto základní registry: a) Centrální registr občanů Obsahuje základní identifikační a lokační údaje o obyvatelích ČR. Má dvě základní úrovně: základní, kterou provozuje Ministerstvo vnitra ČR, a okresní, kterou v příslušných okresech provozují policejní ředitelství. Informace na okresní úrovni jsou doplněny o Evidenci motorových vozidel, Evidenci řidičských průkazů, Evidenci občanských průkazů, Evidenci cestovních dokladů, Evidenci zbraní, atd. Centrální registr občanů se využívá pro tvorbu seznamu voličů, vytváří základnu pro daňový systém a pro systém sociálního zabezpečení. 86

Informační systém ve veřejné správě b) Katastr nemovitostí (KN) Eviduje uživatelské a vlastnické vztahy k pozemkům. ISKN má být uveden do provozu do konce roku 1999 a nahradí dosavadní ISKN, a to jak na lokální úrovni (katastrální úřady), tak i na úrovni centrální (Český úřad zeměměřičský a katastrální). Veřejný provoz prostřednictví vzdáleného přístupu bude zahájen 1. 4. 2000. Současná inovace KN se uskutečňuje podle "Koncepce digitalizace KN". Mezi její nejvýznamnější body patří dokončení digitalizace popisných informací KN (ukončeno 1998), pokračování a dokončení digitalizace geodetických informací (předpoklad konec 2006) a vybudování ISKN. ISKN vůbec poprvé bude úplně integrovat popisné a geodetické informace KN dohromady s vybranými částmi dokumentačních fondů. Poskytování údajů bude zajišťovat celou řadu funkcí souvisejících s poskytováním informací z KN, včetně stanovení, přijetí a účtování poplatků, evidence smluv pro poskytování hromadných dat a založení a vedení zákaznických účtů. Navíc bude umožněno vydávání informací s časovou platností, to znamená k dřívějšímu časovému okamžiku, případně i k okamžiku budoucímu (pouze vybraným zaměstnancům). Nově bude k dispozici vzdálený přístup k informacím KN. Znamená to, že z libovolného místa bude možné prostřednictvím centrální databáze získat informace z údajů KN vybraného katastrálního úřadu. Bude k dispozici i funkce umožňující vyhledat veškeré vlastnictví v rámci celé ČR pro zvolenou fyzickou nebo právnickou osobu k danému okamžiku. Důležitou funkčností ISKN bude pravidelné přebírání dat z externích IS státní správy a jejich využívání pro kontrolu vkládaných údajů do KN. c) Územně identifikační registr objektů a adres UIR-ADR Zaručuje jednoznačnou územní identifikaci. Měl by být využíván všemi komponentami SIS, které pracují s územní identifikací, tj. mimo jiné všemi ostatními registry. Tento datový registr vznikl v letech 1997 až 1998 z iniciativy Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, s přispěním České pošty, s. p., a mnoha jiných organizací při řešení vazeb mezi IS státní sociální podpory a dalšími IS. Jinými slovy řečeno z nedokonalosti IS státní sociální podpory. Obsah registru je patrný z následujícího schematického znázornění:

87


Datové položky a kódy okresů, obcí, městských částí a částí obcí Ministerstvo práce a sociálních věcí beze změny přebírá z Ministerstva pro místní rozvoj, pro které zpracování zajišťuje TERPLAN, a.s. Stav a změny datových položek ulic a veřejných prostranství, objektů a adres hlásí obecní úřady a za údržbu PSČ podle uzavřené dohody odpovídá Česká pošta. Evidují se všechny objekty a adresy, nejenom ty, ve kterých bydlí obyvatelé, aby UIR-ADR mohl sloužit jako databáze adres jak pro obyvatele, tak i pro organizace. d) Registr ekonomických subjektů Obsahuje základní údaje o právnických osobách a jejich organizačních složkách a o fyzických osobách provozujících podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost podle zvláštních předpisů. Je provozovaný Českým statistickým úřadem a má zejména evidenční význam. Je veden pro potřebu SIS. e) Živnostenský rejstřík Vedení tohoto rejstříku předepisuje zákon o živnostenském podnikání. Shromažďuje informace o všech podnikatelských subjektech, které přicházejí z okresních živnostenských úřadů. Podává informace orgánům státní správy, jako jsou ministerstva, daňové úřady, úřady sociálního zabezpečení apod. f) Obchodní rejstřík Je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů, popř. Jiných osob, u nichž to stanoví zvláštní zákon. Je veden rejstříkovým soudem (krajské soudy, resp. krajské obchodní soudy) a garantem je Ministerstvo spravedlnosti ČR. Rozdělení evidence ekonomických subjektů je zapříčiněno přidělováním identifikačních čísel (IČO), která se přidělují každému ekonomickému subjektu. Identifikační čísla přiděluje právnickým osobám zapsaným do obchodního rejstříku rejstříkový soud, fyzickým osobám provozujícím živnost živnostenský úřad a ostatním ekonomickým subjektům Český statistický úřad.

88


-

-

IS resortů. Kromě základních údajů využitelných ve všech resortech (registry) si problematika každého resortu (např. ministerstev) žádá vytvoření specifických resortních IS. Resort může mít i několik specifických IS (navíc může být garantem některého z registrů), nebo také nemusí mít žádný. Například ministerstvo financí zřizuje automatizovaný daňový IS (data jsou sbírána na finančních úřadech - obecní i okresní úroveň), automatizovaný rozpočtový IS (obsahuje informace o rozpočtech každého úřadu, rozpočtové a příspěvkové organizace) a IS celní správy. Automatizovaný daňový IS a automatizovaný rozpočtový IS tvoří dříve zmiňovaný automatizovaný finanční IS. Automatizovaný finanční IS je integrovaným,otevřeným, dynamickým systémem, který má za úkol zabezpečovat komplexní zpracování o dané problematice. Ministerstvo práce a sociálních věcí zabezpečuje IS na úseku zaměstnanosti (slouží pro řízení úřadů práce, pro soustavné sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, vytváří podklady pro koncepci státní politiky zaměstnanosti. Své IS mají rovněž i ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo životního prostředí, Český statistický úřad a další instituce. Měla by vzniknout celostátní počítačová síť SIS. IS okresních úřadů. Okresní úřady poskytují odbornou pomoc obecním úřadům při výkonu přenesené působnosti, jejich činnost kontrolují a vykonávají rovněž funkci odvolacího orgánu v přezkumném řízení proti rozhodnutí orgánů obcí. Architektura IS okresních úřadů Základní myšlenkou je vytvoření informačních a datových center v rámci okresních úřadů, která by sloužila jako informační uzly na úrovni okresu (např. jako zdroj informací o SIS pro obecní úřady apod.). Tento systém by měl být distribuován do všech okresních úřadů. Údaje do této databáze by měly vstoupit pouze jedenkrát, ale měly by být využívány několikrát. Vnitřní administrativní subsystém je průřezovým souborem informací o provozních podmínkách úřadu. Subsystém územního rozvoje slouží k pokrytí potřeb regionálního rozvoje, který musí být územně orientovaný a proto digitálně modeluje prostorové jevy a jejich vztahy ve vymezeném území. Základem je jeho vytváření ve vrstvách (např. vrstva inženýrských sítí, vrstva o dopravě aj.), které lze zobrazovat samostatně, případně v libovolných kombinacích. Takováto vrstva může být spojena s faktografickou databankou tak, že zobrazenému grafickému prvku mapy odpovídá záznam(-y) v tabulce. Řídící subsystém zahrnuje řídící činnosti a funkce okresního úřadu ve vztahu k vlastnímu úřadu, řízeným organizacím, městským a obecním úřadům. Finanční a ekonomický subsystém zahrnuje činnosti vztahující se k finančním a bankovním operacím, včetně vedení účetnictví apod. Funkce subsystémů správního řízení a obrany a civilní obrany vyplývají přímo z jejich názvů. Resortní subsystémy zahrnují činnosti, které nejsou zahrnuty v ostatních subsystémech a jsou specifikovány pro resort.

89


-

90

IS obcí na úseku přenesené působnosti státní správy. Rozsah podílu obcí na výkonu státní správy je stanoven různými zákony (např. stavebním zákonem, přestupkovým zákonem, o ochraně zemědělského půdního fondu atp.). Při výkony této přenesené působnosti se obce řídí nejen obecně závaznými právními předpisy, ale i usneseními vlády a směrnicemi ústředních orgánů státní správy (ministerstev). Na výkon této činnosti dozírají okresní úřady. veřejné IS zpřístupňují veřejnosti a hospodářským subjektům vybrané okruhy informací. Jedná se zejména o veřejné, odborné, vysokoškolské a specializované knihovny, archívy, podniková informační střediska, informační agentury a další. Prostředí, které jednotlivé instituce poskytující veřejné IS a jejich seskupení vytvářejí, netvoří homogenní soustavu řízenou z jednoho centra, ale tyto instituce si samy zajišťují informace pro vlastní potřebu.


6.2 Návrh pravidel pro financování IS veřejné správy Projednání a posouzení účelu vynaložení finančních prostředků je v plné kompetenci Rady vlády ČR pro státní informační politiku (Rada). Byla zřízena na základě usnesení vlády ze dne 19. října 1998 č. 680. Poslání Rady je vymezeno Statutem Rady vlády ČR pro státní informační politiku schváleným usnesením vlády ze dne 16. prosince 1998 č. 850. Rada předkládá návrhy záměrů Ministerstvu financí, které v souladu se "Zásadami pro poskytování a čerpání prostředků státního rozpočtu určených na pořizování, technická zhodnocení, opravy a udržování investičního majetku" vydanými Ministerstvem financí pro rok 1999 pod č. j. 113/43 850/1998 rozhoduje o přidělení finančních prostředků. Úřad pro státní IS (ÚSIS) zajišťuje ve spolupráci s Odbornou pracovní skupinou Rady vlády ČR pro státní informační politiku (OPS) a experty odborné zázemí Rady; v souladu se Statutem Rady zabezpečuje sekretariát Rady a zajišťuje organizačně a administrativně činnost Rady a připravuje souhrnné podklady pro jednání OPS a po jejich projednání a schválení předložení podkladů Radě. ÚSIS v rámci zákonných kompetencí jedná s ostatními orgány veřejné správy a dalšími orgány, jejichž systémy jsou součástí IS veřejné správy v souladu se strategickými a koncepčními záměry Rady v oblasti státní informační politiky a koncepce budování IS veřejné správy. O své činnosti informuje Radu a podle závěrů Rady připravuje podklady pro jednání vlády v předmětné oblasti (např. podklady pro kontrolní činnost Rady). Ministerstvo financí návrhy záměrů neposuzuje po věcné stránce, ale pouze z hlediska hospodárnosti a finančních možností státního rozpočtu. Jménem gestorů záměrů vystupují zástupci orgánů veřejné správy zastoupených v Radě a zástupci ostatních orgánů veřejné správy. Jménem okresních úřadů vystupuje Ministerstvo vnitra. Záměry nadresortní či meziresortní povahy (pozn. Za nadresortní záměry je možno označit ty záměry, které se týkají většiny orgánů veřejné správy. Meziresortní záměry nepostihují většinu orgánů veřejné správy, týkají se věcně pouze některých, typicky dvou až tří.), kde není stanoven gestor, iniciuje a odpovídá za ně Rada nebo ústřední orgán, který u těchto záměrů garantuje výstavbu, rozvoj i provoz (převážně ÚSIS). Gestorem je míněn orgán, který je zákonem oprávněn ke zřízení IS a který věcně vystupuje vůči ostatním orgánům veřejné správy jako nositel práv a povinností spojených s provozem jeho IS. Kontrolní otázky: 23. Vyjmenujte ze kterých registrů je možné získat informace o: a. Občanech b. Nemovitostech

91

Informační systém ve veřejné správě c. Objektech d. Podnikatelích e. Obchodních společnostech. 24. Do které kategorie patří zveřejňování bibliografických informací.? 25. Co je to Úřad pro státní informační systém? Úkoly k zamyšlení: 4. Zamyslete se zda uvedené registry jsou provázány a zda je potřebná jejich provázanost? Korespondenční úkol: 3. Pokuste se najít na Internetu přístup k různým registrům a uveďte adresy www stránek a nebo přístupy k těmto registrům. Shrnutí obsahu kapitoly V této kapitole jste se strukturou státního informačního systému. Důraz v této kapitole byl kladen na pochopení jak lze pomocí informatiky předávat občanům různé informace.

92


7 Závěr Téma IS státní správy a samosprávy je velmi široké a dá se na ně nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Mou snahou bylo pojmout toto téma co nejobecněji (vymezení pojmů a zařazení do širšího kontextu). Důraz byl dán na uspořádání institucí působících v této oblasti. V příloze tohoto textu je uvedena SWOT analýza stavu naší informační společnosti a shrnutí dosavadních koncepcí zpracovaných v rámci státní informační politiky.

93


8 PŘÍLOHY 8.1 Výchozí podmínky ČR Analýza současné situace (SWOT) Cílem SWOT analýzy je zhodnocení současných výchozích podmínek, které budou ovlivňovat nadcházející rozvoj informační společnosti v České republice. Zachycuje na jedné straně negativní aspekty, které by se v žádném případě neměly opomíjet, neboť mohou mít nežádoucí dopady na rozvoj české společnosti a ekonomiky, zároveň si však všímá také těch, které usnadňují rozvoj plnohodnotného využívání nových technologií v naší zemi a jichž je dobré efektivně využít. Silné stránky existence ústředního orgánu státní správy pro koordinaci rozvoje informační společnosti vysoká penetrace prostředků mobilní komunikace vysoká všeobecná gramotnost obyvatel vysoce rozvinutá infrastruktura rovnoměrné osídlení území nezatíženost ČR zastaralými systémy a technologiemi, jako je tomu v mnoha vyspělých zemích

94

Slabé stránky nízká penetrace ICT v domácnostech a vysoké relativní náklady na pořízení a provoz nízké rozšíření vysokorychlostního přístupu (broadband) nedostatečná administrativní kapacita pro využívání prostředků EU nedocenění role a potenciálu informačních a komunikačních technologií pro rozvoj společnosti nedůslednost v politické podpoře směrů rozvoje informační politiky nízká počítačová gramotnost veřejnosti a nedostatečná motivace k využívání moderních technologií

Informační systém ve veřejné správě Příležitosti integrace do EU vysoká penetrace informačních a komunikačních technologií v podnikatelském sektoru a ve veřejné správě reforma veřejné správy, finanční reforma

Hrozby nedokončená faktická liberalizace telekomunikací pomalá realizace opatření přijatých ve strategických dokumentech a pomalá implementace národní legislativy neefektivní vynakládání prostředků na projekty, nedostatečná koordinace projektů přetrvávající resortismus a nedostatečná vertikální spolupráce (centrální instituce, kraje, obce) nedostatečné zapojení nových technologií ve školách při výuce podceňování role výzkumu a inovací narušování bezpečnosti a ochrany soukromí při užívání ICT

Zkušenosti České republiky z předchozího období realizace Státní informační politiky a Akčního plánu eEurope+ dokazují potřebu stanovení jasné vize a jejích cílů, prostředků pro jejich naplnění a v neposlední řadě i potřebu politického odhodlání. Vybavení domácností informačními a komunikačními technologiemi Ze šetření ČSÚ vyplývá, že v polovině roku 2002 mělo potenciální možnost přístupu k internetu cca 26 % domácností (na základě vlastnictví kombinace pevné telefonní linky či mobilního telefonu s počítačem, notebookem či palmtopem), ale pouze 16,4 % domácností této možnosti skutečně využívalo. Jako hlavní důvod, proč neužívají internet, domácnosti uváděly (více možností volby): internet nepotřebují (67 %) příliš nákladné pořízení zařízení (36 %) příliš vysoké ceny za přístup (21 %) nedostatek dovedností (17 %) možnost přístupu k internetu někde jinde (13 %)

8.2 Shrnutí současného stavu a návaznost na dosavadní koncepce Telekomunikace (elektronické komunikace) V roce 1994, kdy byla zformulována vize dalšího rozvoje sektoru telekomunikací (v dokumentu „Hlavní zásady státní telekomunikační politiky“), byl hlavní důraz položen na rozvoj pevné telekomunikační sítě.

95

Informační systém ve veřejné správě Vytčeným cílem bylo zdvojnásobit do roku 2000 hustotu hlavních telefonních stanic. Prostředkem k dosažení tohoto cíle bylo udělení exkluzivity SPT Telecom (nyní ČESKÝ TELECOM, a.s.) v oblasti meziměstských a mezinárodních hovorů a vstup strategického partnera. Současně s tím bylo rozhodnuto o udělení dvou licencí pro mobilní sítě GSM (v roce 1999 pak byla udělena ještě třetí GSM licence). V následujících letech skutečně došlo k významnému zvyšování hustoty hlavních telefonních stanic. Zároveň však došlo i k velkému rozvoji mobilních sítí GSM, které na sebe dokázaly strhnout zájem zákazníků, a to na úkor poptávky po hlasových službách pevné sítě. Úkol zdvojnásobit do roku 2000 hustotu hlavních telefonních stanic se tak nakonec nepodařilo splnit nikoli z důvodu nedostatečné nabídky, ale již z důvodu absence poptávky. Přírůstek hlavních telefonních stanic ve veřejné pevné telefonní síti ČESKÉHO TELECOMU, a.s. se zastavil ve druhé polovině roku 2000 pod hranicí 4 milionů (koncem roku 2000 na 3,854 milionu) a od té doby neustále klesá. Naopak počet mobilních telefonů v průběhu roku 2000 poprvé překročil počet pevných linek – koncem roku 2000 bylo v ČR již 4,346 milionu mobilních telefonů a jejich počet nadále roste. V současné době je v ČR penetrace mobilních telefonů ve srovnání s počtem stanic (HTS) ve veřejné pevné telefonní síti více než dvojnásobná a dosahuje téměř 90 %, což je nad průměrem členských států EU, zatímco penetrace hlavních telefonních stanic v pevné síti dosahuje jen cca 36 HTS, což je podstatně pod průměrem EU. V roce 2002 celkové tržby mobilních operátorů překročily tržby fixních operátorů. Česká republika je tak jednou z prvních zemí v Evropě, kde dochází k přímé konkurenci hlasových služeb poskytovaných na pevných a mobilních sítích. Cenová hladina mobilní hlasové služby, která je díky konkurenčním tlakům jednou z nejnižších v Evropě, již přímo působí na úroveň maloobchodních cen v hlasových službách fixních sítí. Národní telekomunikační politika, přijatá v roce 1999 jako další koncepční dokument státu v oblasti telekomunikací, se soustředila především na přípravu otevření trhu telefonních služeb poskytovaných s využitím pevné sítě, jako poslední dosud neliberalizované části trhu, k 1. 1. 2001 a na další postupné kroky liberalizace. Nedokázala však již koncepčně reagovat na trend poklesu zájmu o hlasové služby pevných sítí v souvislosti s nárůstem zájmu o služby mobilních sítí a služby datové, a podle toho přehodnotit dříve stanovené priority a cíle. Záměry a cíle obsažené ve Státní informační politice a Národní telekomunikační politice se tak podařilo naplnit jen zčásti, neboť technologický vývoj a požadavky trhu se ubíraly jiným směrem, než uvedené dokumenty předpokládaly. V roce 2000 byl přijat nový telekomunikační zákon (zákon č. 151/2000 Sb.), zřízen nezávislý regulační orgán (Český telekomunikační úřad) a následně od 1. 1. 2001 otevřen trh pevných hlasových služeb. Alternativním operátorům bylo umožněno získat potřebné licence a vstoupit na trh. Byly uzavřeny první propojovací dohody. Se zpožděním z roku 1999 byla realizována další liberalizační opatření: možnost volby operátora k 1. 7. 2002 (jako tzv. krátká individuální předvolba – CS, Carrier Selection), resp. k 1. 1. 2003 (trvalá

96

Informační systém ve veřejné správě předvolba: CPS, Carrier PreSelection), a přenositelnost čísel (NP, Number Portability, k 1. 1. 2003). Proces rozvoje liberalizace byl pak v základních krocích dokončen zpřístupněním místních účastnických vedení (k 20. 8. 2003). Celkově je třeba konstatovat, že na území České republiky jsou plně dostupné hlasové služby v dostatečné kvalitě, a to jak z hlediska geografického, tak i ekonomického. V důsledku nedostatečného uplatnění základních principů původního regulačního rámce Evropské unie však nebylo dokončeno rebalancování tarifů v pevných sítích. Tato skutečnost působí v současnosti protikonkurenčně. Dochází totiž de facto k dotování služeb přístupu k fixním sítím z ostatních služeb poskytovaných operátory na těchto sítích a k deformaci konkurenčního prostředí. Pokud jde o datové služby, „Hlavní zásady státní telekomunikační politiky“ této oblasti nevěnovaly žádnou pozornost. Ještě v roce 1990 byla dokonce udělena desetiletá exkluzivita společnosti Eurotel na poskytování veřejných datových služeb (což zahrnovalo i poskytování přístupu k internetu). Exkluzivita však nakonec skončila předčasně, a to v polovině roku 1995. K liberalizaci datových služeb tak fakticky došlo zcela mimo zájem a vliv orgánů státu. Následoval rozvoj komerčního využití internetu v ČR a výrazný růst poptávky po datových službách. Počátkem roku 1999, po protestech uživatelů internetu proti výraznému zdražení místního hovorného, byl zaveden speciální internetový tarif (Internet 99) pro vytáčené připojení k internetu. Tento tarif sice přinesl významné zvýhodnění pro uživatele vytáčeného připojení k internetu v době mimo špičku a během víkendů, kdy hodinová cena poklesla na jednu z nejnižších úrovní v rámci zemí OECD, cena ve špičce však zůstala naopak velmi vysoká. Tento stav na trhu fixního vytáčeného připojení se ale postupně zlepšuje. Objevily se již první nabídky paušálního způsobu zpoplatnění koncového zákazníka. Důsledkem toho by měla být vyšší dynamika rozvoje vytáčeného fixního přístupu, i když někteří uživatelé stále budou přecházet k jiným variantám přístupu přes mobilní operátory, bezdrátové WiFi technologie či kabelové televize. Ani „Národní telekomunikační politika“ z roku 1999 se rozvojem internetu a dostupností přístupu k němu významněji nezabývala. Zabývá se jí až „Národní akční plán eEurope+ (Česká republika)“ přijatý vládou ČR v červnu 2001. Jeho prioritou je „levnější, rychlejší a bezpečný internet“, přičemž jako konkrétní úkol do konce roku 2002, byl stanoven: „Dosáhnout podstatného snížení ceny za přístup k internetu posílením konkurence nebo regulací cen a srovnáváním na evropské úrovni.“ Tento úkol zůstal nesplněn. Stav liberalizace telekomunikací (elektronických komunikací) hodnotí tedy vláda tak, že dosud nebylo v rámci pevných sítí dosaženo dostatečně konkurenčního prostředí. Důvodů je několik: pozdní zavedení některých prokonkurenčních opatření (zejména volby operátora a zpřístupnění místní smyčky), nedostatky v legislativní úpravě (např. nemožnost proaktivního jednání regulátora), malá razance a pomalost regulátora při prosazování jeho

97

Informační systém ve veřejné správě rozhodnutí, ale také některá ochranářská rozhodnutí státu ve vztahu k dominantnímu operátorovi pevných linek. Svoji roli hraje i nedocenění obecných trendů a příliš velký důraz na hlasové služby pevných sítí v letech 1992-1999 a samozřejmě i celková ekonomická situace státu, velikost trhu a v neposlední řadě i dosud nedokončená privatizace ČESKÉHO TELECOMU, a.s. Očekávané efekty liberalizace se tedy zatím plně projevily jen v oblasti služeb mobilních sítí a v oblasti služeb pevných sítí jen u meziměstských a mezinárodních hovorů, zejména díky opatřením, jako je volba operátora. Přínosy liberalizace jsou zatím větší pro firemní zákazníky a výrazně menší pro tzv. rezidenční zákazníky, tedy domácnosti a drobné živnostníky. Vláda proto považuje celkovou dostupnost přístupu k internetu pro nejširší veřejnost za nedostatečnou k tomu, aby motivovala uživatele k aktivní práci s internetem a k jeho intenzivnějšímu využití. Zatímco v EU má dnes přístup k internetu cca 40 % domácností (a toto procento stále rychle roste), v ČR má přístup k internetu jen cca 17 % domácností a od roku 2000 je tempo nárůstu tohoto podílu výrazně nižší než v členských zemích EU – naše zaostávání se tedy dále prohlubuje. Celkový stav telekomunikačního trhu v ČR není natolik rozvinutý, aby bylo možné zcela ukončit jeho regulaci. Vláda proto považuje za nutné dále pokračovat v liberalizaci telekomunikačního trhu a aktivně ji podporovat. Informační společnost První ucelenou koncepcí státu v oblasti budování tzv. informační společnosti byl dokument „Státní informační politika – cesta k informační společnosti“ z roku 1999. Tento dokument stanovil celkem osm priorit, které pokrývaly následující tři oblasti: - Informatizace veřejné správy, - Informační gramotnost (vzdělávání), - Elektronický obchod. Největší pozornost byla věnována informatizaci veřejné správy, menší problematice dostupnosti internetu (viz předchozí kapitola). Na dokument „Státní informační politika – cesta k informační společnosti“ navázalo konkrétní rozpracování jednotlivých úkolů v podobě dokumentu „Akční plán realizace státní informační politiky do roku 2003“. Realizace mnoha konkrétních úkolů, zejména z oblasti informatizace veřejné správy, však byla bohužel ovlivněna nedostatkem finančních prostředků a rovněž obtížnou koordinací meziresortních aktivit. Původní představy o budování monolitického „Státního informačního systému“ byly v rámci „Státní informační politiky“ z roku 1999 nahrazeny realističtější a modernější představou vzájemného propojení individuálních informačních systémů veřejné správy, které by poskytovaly širokou paletu služeb svým provozovatelům, celé veřejné správě i nejširší veřejnosti. Tato představa byla 98

Informační systém ve veřejné správě následně podrobněji rozpracována v materiálu „Koncepce budování informačních systémů veřejné správy“ ještě z roku 1999 a vyústila do vydání zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. Jedním z klíčových úkolů „Koncepce budování informačních systémů veřejné správy“ bylo i vybudování a provoz jednotné národní komunikační infrastruktury, která by zajistila propojení jednotlivých resortů a jejich informačních systémů. Tento úkol vláda v roce 2001 přidělila jako zakázku ČESKÉHO TELECOMU, a.s., který následně uzavřel se státem exkluzivní Rámcovou smlouvu na budování komunikační infrastruktury veřejné správy. Realizace projektu však trvale naráží na projektovou nepřipravenost a nevyjasněné financování. V roce 2000 byl přijat zákon o elektronickém podpisu, který vymezil právní rámec elektronické komunikace, i když masivnějšímu rozšíření užívání elektronického podpisu stále brání řada překážek. Jde především o relativně vysokou cenu za pořízení certifikátu a malou využitelnost e-podpisu ve veřejné správě, tedy malý počet aplikací umožňujících transakční operace s veřejnou správou. Změnu v tomto směru by měl přinést v roce 2003 spuštěný Portál veřejné správy, resp. jeho transakční část. Systémově nedořešena dosud zůstává otázka vymezení vzájemné spolupráce a komunikace jednotlivých registrů a dalších datových zdrojů státní správy a samosprávy. Aktuálním úkolem je také informatizace jednotlivých agend veřejné správy. Řešení právních otázek v rámci informační společnosti tam, kde je to vhodné, je pak jednou z dlouhodobých priorit vlády. Problematika informační gramotnosti byla v roce 2000 vydělena do samostatného koncepčního dokumentu „Státní informační politika ve vzdělávání (SIPVZ)“ v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Následně byl připraven a schválen Plán I. etapy realizace SIPVZ a byla spuštěna realizace jeho projektů PI až PIII. V rámci projektu PIII (Infrastruktura, známější spíše pod názvem „Internet do škol“) pak vznikla celorepubliková páteřní síť a jednotlivé školy byly připojeny k této nové páteřní síti, tzv. školskému intranetu. Kvůli vyšším nákladům projektu však původně alokované finanční prostředky nevystačily na připojení všech škol, nýbrž pouze části z nich. Cíle dosáhnout připojení všech škol na deklarované úrovni a zapojit informatiku do výuky nebylo dosaženo. Přes tyto nedostatky však projekt dosáhl jednoho z deklarovaných cílů a ČR se dnes řadí v počtu žáků na jeden osobní počítač nad průměr EU. V roce 2003 byl mimo rámec SIPVZ spuštěn Národní program počítačové gramotnosti zaměřený na nejširší veřejnost bez dosavadních zkušeností s ICT technologiemi. Ve spolupráci státu zastoupeného Ministerstvem informatiky a soukromého sektoru se podařilo vybudovat rozsáhlou síť školicích center (především ve školách), kde jsou pořádány kurzy pro naprosté počítačové začátečníky. Během roku 2003 absolvovalo NPPG přes třicet tisíc občanů.

99

Informační systém ve veřejné správě V oblasti elektronického obchodu se podařilo připravit a přijmout samostatný koncepční dokument („Bílá kniha o elektronickém obchodu“). Na jejím základě již byla připravena novela zákona o elektronickém podpisu a návrh zákona o službách informační společnosti, transponující m.j. tzv. směrnici ES o elektronickém obchodu a upravující odpovědnosti poskytovatelů.

8.3 Příklad komunikace státní společnosti ředitelství silnic a dálnic (ŘSD ČR) s externími subjekty Níže uvedený obrázek schematicky zachycuje nejvýznamnější komunikace ŘSD ČR s externími subjekty jako ministerstva, úřady, organizace státní správy, stavební a jiné dodavatelské firmy a instituce. Frekvence komunikace s jednotlivými subjekty je různá jak z časového hlediska, tak i z hlediska obsahu poskytovaných a získávaných informací. Nejčastěji ŘSD ČR komunikuje s Ministerstvem dopravy a spojů jako svým nadřízeným orgánem. S dalšími ministerstvy je nutná komunikace při stavbě a údržbě silnic a dálnic ČR – při uzavírání smluv, dodržování zákonů, atd. Se stavebními a jinými úřady ŘSD ČR potřebuje komunikovat především při přípravě výstavby, stavebních pracích a údržbě na všech objektech silniční a dálniční dopravy. Tutéž komunikaci si vyžadují dodavatelské firmy a instituce. Ostatní organizace státní správy a samosprávy jako krajské a okresní úřady, magistráty měst, policie, školy, vojenské složky, kartografické firmy a také veřejnost jsou nejčastěji uživatelé dopravních informací v podobě map nebo podkladů pro jejich tvorbu, v podobě detailních informací o stavu jednotlivých objektů pro účely dalších vyhodnocení a statistik. Výstavbu nejvíce ovlivňují z nejrůznějších důvodů (nejčastěji finančních) organizace samosprávy.

100


Ministerstvo dopravy a spojů

Státní správa

Ministerstvo financí

Ministerstvo pro místní rozvoj

Ministerstvo životního prostředí

Ministerstvo vnitra

Ministerstvo práce a sociálních věcí

Ministerstvo obrany

Parlament ČR

Nejvyšší kontrolní úřad

Poslanecká sněmovna státní Senát

moc

ŘSD

Veřejnost Dodavatelé Stavební firmy Kartografické firmy Sdružení pro výstavbu silnic Centrum dopravního výzkumu

Kraje

Státní fond dopravní infrastruktury

Obce

Krajské úřady ( Okresní úřady )

Státní správa

Obce Města

Samospráva

Magistráty měst Katastrální úřady

Stavební úřady

Školy

Obrázek: Komunikace ŘSD ČR s externími subjekty

101


9 Informační zdroje TOTH, Petr. Informační systémy státní správy a územní samosprávy. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. 100 s. ISBN 80-7079-855-6. BERKA, Karel. Návrh pravidel pro financování informačních systémů veřejné správy. In ISSS '99/Local and Regional Information Society : Internet ve státní správě a samosprávě. 15.-16.3.1999. Hradec Králové. [S.l.], [s.n.], 1999, s. 3236. PROCHÁZKA, Martin. Územně identifikační registr objektů a adres UIRADR. In ISSS '99/Local and Regional Information Society : Internet ve státní správě a samosprávě. 15.-16.3.1999. Hradec Králové. [S.l.], [s.n.], 1999, s. 5962. JIRMAN, Josef. Vzdálený přístup k údajům katastru nemovitostí ČR. In ISSS '99/Local and Regional Information Society : Internet ve státní správě a samosprávě. 15.-16.3.1999. Hradec Králové. [S.l.], [s.n.], 1999, s. 63-70. Role státu v informační společnosti. Přednáška na VŠE Praha KLIMEŠ, C.: Ekonomické informační systémy. Učební texty Ostravské univerzity v elektronické podobě. Umístěno na serveru Ostravské univerzity. Ostrava 2004. KLIMEŠ, C.: Informační systémy. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta. Ostrava 2004, ISBN 80-248-0722-X. KLIMEŠ, C.: Informační systém SAP. Učební texty Ostravské univerzity v elektronické podobě. Umístěno na serveru Ostravské univerzity. Ostrava 2005.

102

Informační systém ve veřejné správě WWW stránky: Úřad vlády České republiky - http://www.vláda.cz Sdruženi pro informační společnost - http://www.spis.cz Euroskop – Ministerstvo zahraničí - http://www.euroskop.cz Státní informační a komunikační politika. E-česko 2006 Informační systém státní a veřejné správy – www.siscr.cz Portál veřejné správy České republiky – portal.gov.cz IDA (Výměna dat mezi veřejnými správami)http://europa.eu.int/ISPO/ida/jsps/index.jsp eContent - http://www.cordis.lu/econtent/ IST (Technologie pro informační společnost) http://www.cordis.lu/ist/home.html Akční plán pro bezpečnější internet http://europa.eu.int/information_society/programmes/iap/index_en.htm eTen - http://europa.eu.int/information_society/programmes/eten/index_en.htm GoDigital http://europa.eu.int/information_society/topics/ebusiness/godigital/index_en.ht m

103

Informační systém ve veřejné správě

Recommend Documents