10 2015 Informační příloha MO ČR a AČR 1 | 2015 10 200155
1
Připraveno redakcí
Zvítězili všichni
78 Během cvičení Allied Spirit v německém Hohenfelsu jsme poprvé v historii sehráli rozhodující roli v mnohonárodním brigádním úkolovém uskupení
Zvítězili všichni Vesnici Asvar zahalil snad kilometrový oblak dýmu. Ten měla na svědomí letecká a dělostřelecká podpora aliančních jednotek. Hned vzápětí se ozvala prudká palba. Čeští vojáci se za podpory modernizovaných tanků T-72M4CZ, bojových vozidel pěchoty BVP-2 a obrněných vozidel Iveco snažili probít do vesnice a celou tuto oblast vyčistit. Protivník ale kladl tuhý odpor.
I takovouto podobu mělo mezinárodní cvičení Allied Spirit II v americkém výcvikovém prostoru Hohenfels v Německu, v němž sehrávalo rozhodující roli 7. brigádní úkolové uskupení pod velením plukovníka gšt. Josefa Kopeckého. Cvičení, které začalo v první polovině prosince, se jen za Armádu České republiky účastnilo čtrnáct set vojáků a více než čtyři sta kusů bojové a zabezpečovací techniky. Celkově se na něm podílelo okolo čtyř tisíc vojáků z Česka, USA, Velké Británie, Německa, Kanady, Srbska, Maďarska a Gruzie. „V naší sestavě 7. brigádního úkolového uskupení je britský, americký a český manévrový prapor. Dále je do něho zařazen český průzkumný prapor, kombinovaný americko-český dělostřelecký oddíl, kombinovaný česko-americko-kanadský logistický prapor a řada menších prvků,“ vysvětluje plukovník Kopecký. „Na toto cvičení jsme se připravovali tři čtvrtě roku. Museli jsme zpracovat nejen standardní operační postupy, ale všechny záležitosti s tím související − a především připravit lidi. Pod hlavičkou 7. mechanizované brigády proběhla série štábních nácviků a zaměstnání. Pozvali jsme si i zástupce z Hohenfelsu, několikrát s námi cvičili ve výcvikovém prostoru Libavá. Nejobtížnější asi byla integrace jednotek bojové podpory a bojového zabezpečení. Ukázalo se nám totiž, že naše
brigáda je trochu dál, než jsou tyto útvary. Problém je v tom, že nasazení do zahraničí pokrývá prioritně naše brigáda a brigáda rychlého nasazení. Pluky se věnují především přípravě ve svých odbornostech. Teprve jako další úkol vyčleňují své jednotky do brigádních úkolových uskupení. Nakonec se nám ale podařilo veškeré problémy doladit.“
alianční jednotky ISF. „NATO zde nasadilo tři mezinárodní alianční sbory. Jedním z nich je sbor Hohenfels. A právě jeho součástí je 7. brigádní úkolové uskupení, kterému velím. Naším úkolem je zastavit nepřítele, vytlačit ho z území, které obsadil, a obnovit celistvost státu se všemi jeho funkcemi,“ upozorňuje plukovník Kopecký. „V neděli večer jsme dostali rozkaz velitele sboru a hned druhý den jsme vydávali kompletní rozkazy v angličtině podřízeným praporům. Podařilo se nám rozjet jednotlivá pracoviště a navázat spojení. Vytvořili jsme systém velení a přijali do sestavy podřízené prapory. V současné době nám vše již plně funguje. Každý den jsme průběžně hodnoceni a nejedná se o nějaká diplomatická vyjádření. Podle těch dosavadních hodnocení jsme na tom v některých případech lépe než americké jednotky.“
Válka o ropu
MILES a kamery
Cvičení Allied Spirit II bylo pojato jako alianční operace, která probíhala v oblasti fiktivních států rozkládajících se na Kavkaze. V květnu 2014 vznesla vláda státu Ariana několik požadavků uplatňujících nárok na ropná pole sousední Atropie. Nároky podpořila i etnická menšina Ariaňanů žijící v příhraničních oblastech Atropie. Právě s její pomocí se Ariana snažila vytvářet v sousední zemi napětí. Docházelo k řadě provokací a útoků bojůvek. Nakonec Ariana pod záminkou útlaku národnostní menšiny použila sílu. Dne 9. srpna 2015 její vojenské jednotky překročily státní hranici a zahájily útok s cílem obsadit hlavní město sousední země a samozřejmě i klíčovou infrastrukturu ropných polí. Za této situace přijala Rada bezpečnosti OSN rozhodnutí vyslat na území Atropie mezinárodní
Výhodou cvičení pořádaných v americkém výcvikovém prostoru Hohenfels je jejich realistický charakter. Díky masovému nasazení laserových simulačních systémů MILES poslední generace se tento výcvik přibližuje reálnému boji. Tímto systémem je přitom možné osadit i těžkou techniku včetně tanků. Podklady pro vyhodnocení zaměstnání je možné získat nejen ze systému MILES napojeného na centrální vyhodnocovací počítačový systém a od rozhodčích, ale i z kamer. V každém ze čtrnácti výcvikových zařízení v Hohenfelsu je jich umístěno hned několik. Všechno se natáčí z několika úhlů a při vyhodnocení je možné každou situaci si přehrát a v případě potřeby i patřičně přiblížit. Takže okamžitě po skončení výcviku jsou k dispozici údaje o ztrátách, ale zároveň
10 | 2015 také zkušení instruktoři mohou rozebrat případné chyby.
Čekali léčku O vesnici Asvar se v tuto chvíli svádějí tvrdé boje. Opoziční síly v černých stejnokrojích tvořené americkými vojáky ze základny Hohenfels se nemíní jen tak snadno vzdát. „Naše útočná fáze začala útokem dvou těžkých jednotek, které obklíčily vesnici a zaujaly obranu tak, abychom nemohli být napadnuti obrněnými prostředky armády státu Ariana. Za nimi následovala lehká rota, která se nyní snaží obsadit vesnici a zajistit místní policejní stanici. Zde by totiž měly být uloženy zbraně pro speciální síly armády Ariany,“ vysvětluje velitel 74. praporního úkolového uskupení podplukovník Martin Botík. Průnik tankových a mechanizovaných jednotek na levém křídle útočné operace se ale neobešel bez určitých komplikací. Protivník kladl intenzivní odpor na nedaleké kótě. „Dostali jsme za úkol dobýt strategickou výšinu nad vesnicí Asvar. Obsadit tento prostor a nepříteli zabránit v přístupu ze západu. Byli jsme rozděleni do dvou proudů. Moje tanková četa posílená mechanizovaným elementem postupovala z jihu směrem na západ, tak abychom byli schopni pokrýt jižní stranu výšiny. Společně s dalším naším prvkem, který útočil severně od nás, jsme byli nakonec schopni tuto výšinu obsadit a protivníka vytlačit,“ upozorňuje velitel české tankové roty poručík Jan Holíček. „Postupovali jsme velice obezřetně. Vytipovali jsme si určitá místa vhodná pro léčku. Terén, kterým jsme procházeli, byl pro ni jako stvořený. Nespěchali jsme tedy a důkladně propátrávali veškerá podezřelá místa. V těchto případech jsme vpřed na průzkum poslali roje z bojových vozidel pěchoty. Naše podezření se ale nepotvrdilo. Protivník vyvinul velký odpor až bezprostředně před dosažením výšiny. Tento strategický bod bránil silami jedné mechanizované a jedné tankové čety. Nakonec se nám ho podařilo společnými sílami vytlačit. Přišel o jednu tankovou a jednu mechanizovanou četu. Naše ztráty byly relativně malé, představovaly polovinu tankové čety.“ Poručík Holíček zároveň upozornil na skutečnost, že ani laserové simulátory poslední generace nejsou bez chyby. Protivník se před laserovým paprskem může chránit například tím, že se ukryje v lese. Systém pak nevyhodnotí zásah. S touto skutečností je potřeba na cvičení pracovat a ve spolupráci s rozhodčími dosáhnout toho, že zasažený cíl je vyhodnocen jako zničený.
Od nuly do deseti Tohle všechno si naši vojáci mohli prověřit během rotních cvičení, která se odehrála v úvodní fázi jejich pobytu v Hohenfelsu. Ta byla rozfázována podle obtížnosti. „První den na nás opoziční síly nepůsobily nijak zvlášť intenzivně. Šlo spíš o to je rozkrýt a navázat s nimi kontakt. Postupně ale zesilovaly odpor vůči nám. Mají to perfektně nastavené, kdy jdou takříkajíc od obtížnosti nula až po obtížnost deset. Každý den se jejich odpor stupňuje. Je to nastavené tak, aby nám postupně dávaly více a více zabrat. Obrněná bojová vozidla, která proti nám působí, jsou v terénu velice obratná, dobře manévrují a jsou hodně rychlá,“ vysvětluje rotmistr Vladimír Menšík. „Jsme zde nasazeni společně s bojovými vozidly pěchoty, podporují nás i americká terénní vozidla. Myslím, že se velice dobře doplňujeme. Lehčí technika nám plní například úkoly spojené s průzkumem, případně se zajišťováním křižovatek. Těžká technika
pak ničí obrněné prostředky protivníka. Přestože po celou dobu cvičení jsou obrovská vedra, technika zatím pracuje nad naše očekávání. Podstatně větší problém mají asi lidé, kteří jsou v ní. Na rozdíl od některých obrněnců vyspělých aliančních armád naše tanky nejsou vybaveny klimatizací. Když se zapnou všechny agregáty, teplota uvnitř nám dává pořádně zabrat.“
Nic nesmí ošidit Podobná rotní cvičení absolvovala i první pěší rota. Kolona obrněných vozidel Iveco a terénních vozidel Land Rover a Humvee se právě prodírala lesem směrem k provizorně zbudované základně. „Naším úkolem bylo vyhledávat nepřítele a postupně ho ničit. Výcvik se simulačním systémem MILES nutí vojáky nic neošidit a dělat všechno tak, jak by to dělali v opravdovém boji. Musí se důsledně krýt, aby nebyli zasaženi.
Opoziční síly jsou hodně kvalitní, jsou to zkušení vojáci. Navíc zde působí delší dobu, takže na rozdíl od nás znají velice dobře terén,“ vysvětluje velitel první pěší roty kapitán Michal Mamkin. „Velím lehké rotě, což je trochu handicap. Nemůžeme ničit veškerou techniku protivníka. Snažíme se využívat protitankové zbraně, které máme k dispozici. Tedy RPG a protitankové střely Javelin. A i když tank zasáhneme ručním protitankovým granátometem, nemusí být nutně vyřazený, ale třeba jen poškozený. Záleží na počtu zásahů a typu použité zbraně. Může třeba jen ztratit schopnost mobility. Zbraňový systém v tomto případě funguje dál. Anebo naopak, vyřadíme zbraňový systém, ale tank se může pohybovat a přesunovat. Často si také v takovýchto případech vyžádáme dělostřeleckou podporu. Zatím se nám daří plnit veškerá cvičení na poměrně dobré úrovni. Určité rezervy samozřejmě máme, o nich hovoříme po skončení každé akce během vyhodnocení úkolu.“
79
80
Dobytí nadvakrát Konečně se našim vojákům daří prodrat do vesnice Asvar. Vypadá to, že se jim během několika málo minut podaří zlikvidovat poslední odpor protivníka. Najednou je ale boj z ničeho nic přerušen. Velitel 74. praporního úkolového uskupení podplukovník Martin Botík není spokojen s tím, jak jemu podřízené jednotky postupovaly, a tak je vrací na výchozí čáru útoku na vesnici a svolává k sobě velitele rot. Na konkrétních případech jim vysvětluje, kde se stala chyba a jak by měli příště postupovat. „Během tohoto cvičení nejde vůbec o to, kdo vyhraje. Naším zájmem je procvičit učební cíle, které jsme si dali, a něco si z toho výcviku odnést. Z této fáze cvičení vyplynulo, že se musíme trochu více sžít s terénem a přidat na rychlosti. Manévr by měl být podstatně rychlejší. Jeho síla spočívá v rychlosti, v mase nasazení a palebné převaze,“ říká podplukovník Martin Botík. Vesnice Asvar je napodruhé konečně definitivně dobyta a obsazena. Zbraně na policejní stanici jsou zajištěny. Cvičení Allied Spirit II ale běží dál. Jeho hlavní část, jejíž podstatou je komplexní cvičení,
vojáky teprve čeká. „Jedná se o jedno z největších cvičení naší armády v letošním roce. Dlouhodobě hodnotíme 7. mechanizovanou brigádu jako vynikající jednotku. V loňském roce vznikla otázka, co dál. Navrhli jsme veliteli pozemních vojsk USA v Evropě, že bychom postavili cvičení na úrovni brigádního úkolového uskupení. A z toho se vyvinula celá tato záležitost,“ zdůraznil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Josef Bečvář. „Toto cvičení ukazuje mimo jiné, že v NATO již dávno nejsme nováčci. Máme kvalitní velitele a pan plukovník Kopecký to každý den dokazuje.“ Na jaře a na podzim příštího roku by se měly konat další ze série cvičení Allied Spirit. „Zda a v jakých počtech se budeme tohoto cvičení účastnit, zatím nejsem schopen říci. Rozhodující bude, zda budeme mít dostatek finančních prostředků. Takováto mezinárodní cvičení jsou ale samozřejmě pro zvyšování kvality naší armády neocenitelná. Když se dívám, jaké úkoly tady 7. mechanizovaná brigáda plní, musím říci, že jsem na naše vojáky hrdý,“ dodal na závěr generál Gurník. Vladimír MAREK
10 | 2015
A fakta Výcvikový prostor Hohenfels poblíž Norimberku zřídila německá armáda v roce 1938. Za druhé světové války zde byl vybudován zajatecký tábor pro polské, jugoslávské, ukrajinské a později i britské a americké válečné zajatce. Koncem války, 22. dubna 1945, ho osvobodila americká armáda. Ta také začala oblast o rozloze zhruba šestnácti tisíc hektarů využívat pro dislokaci svých jednotek a výcvik. Jednalo se o druhý největší výcvikový prostor, který měla v Evropě k dispozici. Jeho součástí jsou nejen lesy a pastviny, ale i vodní plochy, a dokonce také zřícenina hradu Hohenburg, který pochází z desátého století. Krátce po vzniku bundeswehru v roce 1955 tady byla dislokována i první německá jednotka. Kromě výcviku americké a německé armády zařízení sloužilo i pro potřeby francouzských, kanadských a britských sil. Další výraznou proměnou prošel prostor v roce 1988, kdy zde bylo zřízeno bojové výcvikové centrum CMTC (Combat Maneuver Training Center). Kromě americké armády ho využívaly i další jednotky NATO. V roce 2005 se pak toto zařízení transformovalo ve společné mnohonárodní výcvikové centrum JMRC (Joint Multinational Readiness Center). O pět let později prošlo veškeré zdejší zařízení rozsáhlou modernizací. V Hohenfelsu byly do nejmenších podrobností vybudovány arabské osady, komunikace, viadukty. Tyto kulisy co nejvěrněji odpovídají prostředí Afghánistánu a Iráku. V každém z téměř dvou desítek výcvikových zařízení je umístěn kompletní kamerový systém, jehož výstupy se přenášejí přímo do řídicího centra, kde je zpracovávají nejen rozhodčí, ale především počítač. Místní obyvatele zaměstnává nejen agentura strážící základnu a logistická část velitelství, ale jsou rovněž najímáni jako kompars, s jehož pomocí je navozena co nejreálnější situace při výcviku. Ročně takto pracuje na základně až šest set komparsistů. Americký prapor, který má na starost výcvik, se skládá z pěti rot. Celkem má sedm set vojáků. Ti jsou schopni velice věrohodně simulovat jakéhokoliv protivníka. K dispozici mají desítky tanků, obrněných vozidel a několik stovek kusů kolové techniky.
81
82 Odborný výcvik jednotek 15. ženijního pluku Bechyně a specialistů z Texasu a Nebrasky
Příprava jednotek EOD Na polygonu C-IED v posádce Bechyně se uskutečnilo cvičení jednotek EOD 15. ženijního pluku a specialistů z USA. České jednotky byly v přípravě zastoupeny celkem pěti týmy. Řada scénářů a modelových situací prověřila jejich schopnosti a odborné dovednosti.
době EOD týmy disponují. Především se jednalo o pyrotechnické obleky EOD-9, prostředky odstupné manipulace, detektory kovů, prostředky dálkového odpalu a rentgeny pro prohlížení podezřelých předmětů.
Robot Talon Jedním z prostředků odstupné manipulace jsou i pyrotechnické roboty Talon, kterými jsou týmy vybaveny a jež přispívají ke zvýšení bezpečnosti členů armádních pyrotechnických týmů při provádění prvotního ohledání místa incidentu. Umožňují průzkum na větší vzdálenost, přičemž zkušený operátor může díky soustavě kamer prohlédnout místo bez nutnosti prvotního nasazení pyrotechnika. Nejen robotničtí pomocníci, ale i další materiál a vybavení, to vše bylo zdarma poskytnuto českým jednotkám v rámci amerického vládního programu Foreign Military Financing (FMF). Díky tomu získala naše armáda již dříve i bezpilotní prostředky a vojenskou výbavu k plnění náročných úkolů nejen v Afghánistánu.
Odborná příprava prověřila tři týmy ze 151. ženijního praporu Bechyně, jeden ze 153. ženijního praporu Olomouc a EOD tým tvořený příslušníky 601. skupiny speciálních sil z Prostějova. Příslušníci národní gardy států Texas a Nebraska vytvořili pro tuto přípravu jeden tříčlenný tým. Příprava a provedení byly v režii specialistů Centra technické a informační podpory EOD (CTIP EOD) pod velením pplk. Ing. Zdeňka Hejpetra. Na přípravě dále spolupracovali příslušníci roty EOD 151. ženijního praporu. Zajímavým zpestřením bylo i promíchání týmů v závěrečné fázi cvičení. Američtí specialisté tak vyhledávali a zneškodňovali bomby po boku našich specialistů.
Pravidelná příprava
Na popud americké ambasády Podnětem k provedení soustředěné přípravy byla nabídka zaslaná veliteli 15. ženijního pluku z Kanceláře pro obrannou spolupráci (ODC, Office of Defence Cooperation), která je součástí americké ambasády v Praze. K této nabídce nepochybně přispělo i kladné hodnocení podobné společné přípravy, která v Bechyni proběhla již v roce 2012, tehdy také za účasti příslušníků národní gardy Texasu a Nebrasky. Letošní výcvik a prověření schopností a dovedností všech zúčastněných byly zaměřeny na praktické řešení scénářů, nachystaných příslušníky CTIP EOD 15. ženijního pluku a roty EOD 151. ženijního praporu. Celkem 32 různých scénářů bylo připraveno na základě informací, poznatků a zkušeností získaných během nasazení týmů v afghánské provincii Lógar a dále z posledního kurzu, který jeden z příslušníků CTIP EOD v průběhu roku absolvoval na americké letecké základně Eglin.
Operační centrum Pro řízení soustředěné přípravy a pro potřeby všech zúčastněných bylo zřízeno operační centrum pod velením příslušníka CTIP EOD npor. Ing. Roberta Brauna. Z něj se řídilo vyslání a nasazení týmů k řešení jednotlivých scénářů. Po návratu ze zásahu vždy probíhal v operačním centru tzv. Hot Wash Up, tedy podání prvotního hlášení o provedení a splnění úkolu, popis postupu a rozbor celé situace. Následoval prostor pro obnovení „bojeschopnosti“ a především pak k přípravě materiálu pro plnění dalších úkolů v rámci zvládání náročných scénářů. V průběhu celého cvičení byl používán veškerý materiál, kterým v současné
Soustředěné přípravy příslušníků jednotek EOD 15. ženijního pluku, 601. skupiny speciálních sil a příslušníků Vojenské policie probíhaly do roku 2013 pravidelně dvakrát za rok, vždy po návratu ze zahraniční operace. V rámci cvičení byly jednotkami řešeny scénáře incidentů, kterým čelily během svého operačního nasazení, především v afghánské provincii Lógar. To přinášelo jednotkám možnost vyzkoušet si řešení „žhavých“ incidentů a tím získat důležité informace a poznatky, které byly a jsou využívány v další odborné přípravě. K tomu jim dopomáhají také poznatky získané ze zahraničních kurzů, které v minulosti úspěšně absolvovalo několik současných armádních pyrotechnických specialistů. Příkladem může být kurz probíhající na americké letecké základně Eglin či kurz Global Anti Terrorism Operational Readiness (GATOR), který byl součástí přípravy EOD týmů před nasazením do provincie Lógar v rámci mise ISAF.
Afghánské scénáře Výcvik, který v Bechyni proběhl, byl jedinečnou příležitostí pro příslušníky EOD týmů procvičit si provedení zásahu na scénářích, velmi podobných těm, které musí specialisté řešit dnes a denně v zahraničních operacích. Prostředí polygonu si všichni zúčastnění
10 | 2015 pochvalují. Prašné cesty, které jsou uměle vytvořeny, připomínají skutečné prostředí v Afghánistánu. Výcvik, zejména pak vyhledání nástražných zařízení, je tak možné simulovat velice realisticky. Skrýše v podobě „podkopaných cest“ jsou oříškem i pro zkušené pyrotechniky. Ovšem jejich zkušenosti a výcvik jim umožňují překonání i takto zapeklitých obtíží. Počasí, které po celé čtyři dny cvičení panovalo, bylo opravdovým peklem při pohledu na výstroj, kterou musí vojáci nosit. Pyrotechnický oblek EOD-9 váží téměř čtyřicet kilogramů a vzhledem k povaze užití nedává svému uživateli příliš velký komfort. I krátký úkon v podobě přípravy detonačního zařízení k eliminaci nástrahy v řádu několika minut znamená vyčerpávající práci.
Novodobé pojetí Nadporučík Robert Braun a i podplukovník Zdeněk Hejpetr se shodují, že je třeba specialisty nachystat i na jiné hrozby. „Naším cílem kromě zaběhnutých scénářů bylo i řešení novodobých problémů, tedy nejen eliminace improvizovaných nástražných zařízení podél silnic v Afghánistánu,“ dodal podplukovník Hejpetr. Fiktivní scénář popisuje motorkářský gang, jehož šéf nalezne u sebe v bytě podezřelý balíček. Přivolaný pyrotechnik po opatrném ohledání vyhodnotil, že jde o výbušninu. Předešlé zarušení signálu zamezilo možnému odpalu na dálku, nicméně manipulace je příliš riskantní. V tento okamžik se použije buď soustředěný vodní proud k likvidaci nástrahy, či obdobné řešení za užití bleskovice a rozbušky. Umístění lze provést jak za pomoci robotické ruky, kterou disponuje Talon, tak přímo pyrotechnikem. Scénář tak zpestřil práci specialistů, pro které je běžnější vykopávání nástrah ze země než manipulace s podezřelým balíčkem na stole.
Správné velení Při výcviku tohoto formátu se neprocvičuje pouze detekce a následná eliminace výbušnin, ale je to příležitost i pro velitele čet. Ti se mohou procvičit nejen v řízení a úkolování týmů a v provedení vlastního zásahu, ale i v následném vytěžování po návratu specialistů na základnu. Důležité samozřejmě je i správné vybavení, a tak se vždy dbá na důslednou kontrolu před výjezdem. Vše má své místo ve speciálních vozech, nic se nesmí opomenout a nic nesmí chybět. Nelze se vracet či zásah zbytečně odkládat. Vše musí proběhnout rychle a efektivně. Při práci EOD týmů může být sebemenší chyba tou poslední.
Trvalá připravenost Organizování tohoto druhu výcviku výrazným způsobem napomáhá k trvalé připravenosti k plnění úkolů nejen jednotek EOD 15. ženijního pluku, ale také specialistů EOD začleněných do struktury 601. skupiny speciálních sil, případně Vojenské policie. Pilování úkonů, vymýšlení nových scénářů reagujících na aktuální potřeby s přihlédnutím k novodobým bezpečnostním hrozbám jsou jedinou možnou přípravou na náročné nasazení v zahraničních operacích. Bechyňský polygon je unikátem, který oceňují i naši spojenci. A to nemluvím o práci našich odborníků. Ta je hodnocena jako opravdu špičková a naše EOD týmy patří k těm nejlepším.
Michal VOSKA foto: Jan KOUBA
83
84
Čeští stíhači nad Islandem Severský ostrovní stát byl téměř měsíc domovem našich stíhačů. Mise, při které nebyl třeba žádný ostrý start, prokázala naše plnohodnotné zapojení v NATO. Pro piloty šlo navíc o cenné zkušenosti ve značně rozličném operativním prostoru, a to i přes náročné klimatické podmínky.
Více než devadesát cvičných letů, zhruba 150 letových hodin. To je bilance pětice českých gripenů, která se starala o ochranu vzdušného prostoru Islandu od 29. července do 25. srpna v rámci úkolového uskupení ASICIPPN (Airborne Surveillance and Interception to meet Capabilities Iceland´s Peacetime Preparedness). Mise se uskutečnila na žádost Severoatlantické aliance a zabezpečovala ji 21. základna taktického letectva Čáslav a sedmdesát vojáků. Stejně jako loni na podzim, kdy Island chránili poprvé, piloti
nezaznamenali žádný ostrý start. Několikrát však byli uvedeni do vyššího stavu pohotovosti kvůli ruským vojenským strojům u Norska, nicméně zřejmě i díky několika nehodám strategických bombardérů Tu-95 bylo nasazení na Islandu o poznání klidnější.
Náročná příprava I přes velice krátkou dobu na přípravu proběhlo vše bez potíží. Místo obvyklé roční přípravy bylo třeba
A fakta Obyvatelé Islandu žili podle zákona o unii z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali udržet. Pro válečné období byla utvořena tzv. válečná rada. Vláda ani po okupaci Dánska nepřijala britskou nabídku ochrany. Proto Britové, ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podnikli bleskovou operaci Fork a 10. května 1940 Island obsadili. Roku 1941 převzaly obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístily na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků. Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala. vše nachystat během několika týdnů. Tím byla současná mise podstatně náročnější. Jak dodal tiskový informační důstojník kapitán Tomáš Maruščák, „náročné je logisticky a operačně držet hotovost na dvou místech současně“. „V ČR jsou vyčleněny pro NATINAMDS 2+1 letouny Gripen, na Islandu bylo 4+1 letounů Gripen, což je v součtu 8 letounů JAS-39C z celkového počtu 12 jednomístných strojů. Čtyři stroje tedy slouží k výcviku pilotního personálu v ČR a k obměně při pravidelných prohlídkách nebo při údržbových pracích," komentoval největší výzvy islandské mise kapitán Maruščák. Každá mise klade vysoké nároky na celý tým, tedy pozemní personál a piloty. Bezvadný technický stav je dílem předešlé přípravy, ale také užší spolupráce s výrobcem strojů před začátkem mise. Švédsko přispělo i transportním letounem C-17 Globemaster, který přivezl vše potřebné. Rozdílné prostředí, zejména klimatické podmínky, to vše musí být při servisu zohledněno. I proto musí tým přiletět se značným
10 | 2015
předstihem a nachystat vše potřebné. Výhodou je samozřejmě i přes absenci vlastní armády zmíněná základna s historií sahající až do roku 1942, kdy se zde americká armáda rozhodla postavit vojenské letiště, které mělo sloužit jako výchozí bod pro bombardéry v severním Atlantiku. Během druhé světové války se letiště využívalo jen pro vojenské účely a po jejím skončení to byla zastávka na doplnění paliva pro lety přes Atlantik. V roce 1947 bylo letiště předáno americkou armádou islandské vládě a v tuto dobu získalo i svůj nynější název Keflavík Airport.
Tankování ve vzduchu Aby stroje zvládly čtyřhodinový let bez přistání, musely několikrát doplnit palivo přímo za letu. Italský tanker KC-767 doprovázel naše stroje již podruhé. První tankování při operačním nasazení proběhlo při stejné misi minulý rok. Pro piloty jde o cenné zkušenosti, jelikož je tankování za letu složitý manévr, který vyžaduje absolutní soustředěnost a přesnost. Tento proces probíhá za rychlosti 500 kilometrů v hodině a hrana koše z tankeru je vzdálena pouhých dvacet centimetrů od kabiny gripenu. Není proto divu, že se pilotům občas nepovede vše zvládnout hned na první pokus. Už samotné vypravení tankovacího letounu je složitý proces, nemluvě o ceně. I proto bylo třeba, aby se po drobné závadě jednoho stroje při odletu na Island vrátila celá pětice. Bylo by velice náročné vypravit letoun pro tankování pouze jednomu stroji.
Bez ostrého startu Oproti loňskému roku nedošlo k žádnému ostrému startu. Pouze vyšší pohotovost kladla důraz na připravenost ke startu. „Měli jsme vyšší pohotovost, ale startovat jsme nakonec nemuseli. Od Norska to sem jsou ještě tři čtyři hodiny letu,“ řekl zástupce velitele české jednotky na Islandu a zároveň jeden z pilotů, Milan Nykodym. Ten si zároveň pochvaloval prostor, ve kterém naše stroje působí. „Island je pochopitelně značně rozdílný oproti létání v České republice.“ Plukovník Martin Nezbeda, velitel úkolového uskupení, dodal, že kromě velikosti operačního prostoru je třeba dbát i na poměrně hustý letový provoz a též na hlukové limity. Ty jsou poměrně striktní, jelikož se zde vyskytují hejna chráněného ptactva. Pro ně je hluk burácejících strojů matoucí a až nebezpečný a bezpochyby ani civilní obyvatelstvo si nepřálo slyšet každodenní přelety stíhačů. Tomu všemu bylo třeba podřídit režim, letové hladiny a samozřejmě bylo nezbytné i omezit létání ve dnech pracovního klidu.
Zastoupení kanadského letectva Čeští piloti chránili vzdušný prostor při této misi za kanadské letectvo. To plní úkoly při úderech na tzv. Islámský stát. Island je i přesto, že nemá vlastní armádu, považován za váženého zakládajícího člena Aliance, a to především kvůli své strategické poloze.
Ostrahu pobřeží zajišťuje pobřežní stráž a i přes absenci armády je Island zodpovědný za řízení letového provozu nad severním Atlantikem. Nad oblastí ročně eviduje přes devadesát tisíc letů. Navíc je turisticky vyhledávanou lokalitou, a tak je třeba počítat s čilým letovým provozem. Ročně tuto zemi navštíví milion turistů, s výhledem na dva miliony v nadcházejících letech. Základna na Keflavíku proto musí zvládat civilní i vojenský provoz.
Spolupráce na jedničku Poslední den našeho nasazení na Islandu zavítal za piloty a pozemním personálem ministr obrany Martin Stropnický s delegací. Vládní speciál Airbus A-319 CJ symbolicky na přistání doprovázela dvojice našich stíhačů. Ministr si spolupráci a profesionalitu našich vojáků velice pochvaloval. Dodal, že piloti, stejně jako i ostatní vojáci podílející se na této misi, mají na Islandu skvělé renomé a naše přítomnost je důležitá. „I vzhledem k tomu, že ruské aktivity, ne během tohoto měsíce, ale během letošního jara, byly poměrně znepokojující, co se týká narušování vzdušného prostoru i výsostných vod, je to věc nutná a Island ji kvituje.“ Už nyní se začíná plánovat další mise, která by měla začít na podzim příštího roku. Opět se očekává nasazení pětice strojů. Michal VOSKA foto: autor a kpt. Tomáš MARUŠČÁK
Připravila redakce časopisu A report – měsíčníku Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Vladimír Marek (šéfredaktor) 973 215 648, 724 033 410, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: Vladimír Marek
85
