11 2015 Informační příloha MO ČR a AČR 1 | 2015 11 200155
1
Připraveno redakcí
Úspěšný test
78
Silvestr po afghánsku Do konce roku 2014 zbývalo již jen několik desítek hodin. Příslušníci české 3. strážní roty, kteří zajišťovali ochranu spojenecké základny v afghánském Bagrámu, se ale rozhodně nechystali na oslavu silvestra. Z 29. na 30. prosince dostali za úkol zajistit hlídkovou činnost v okolí základny. Smyslem takovýchto opatření je snížit riziko raketových útoků a omezit povstalecké aktivity v prostoru odpovědnosti.
Po páté hodině odpolední opustila kolona šesti vozidel MRAP základnu. Skládala se z příslušníků 1. a 2. čety a velel jí poručík Rudolf Panák. Venkovní teplota se pohybovala kolem nuly. V tuto roční dobu se poměrně brzy stmívá. Takže kolonu záhy zahalila tma.
kteří ihned opětovali palbu z těžkých zbraní. Velice rychle se nám podařilo povstalce umlčet a vytlačit je z jejich úkrytu.“
Dostali se do léčky
Poručík Panák byl v okamžiku léčky ve třetím vozidle. To bylo zasaženo střelbou jak z automatických zbraní, tak i z reaktivního protitankového granátometu. Přesto zachoval chladnou hlavu a okamžitě přes vysílačku zkontroloval, zda jsou všichni příslušníci jednotky v pořádku a bez zranění. Následně podal hlášení o kontaktu s protivníkem nadřízenému stupni a vyžádal si leteckou podporu AWT. Jednotka se zároveň stáhla z místa kontaktu o tři sta metrů zpět. Pěší prvek následně sesedl z vozidel a začal propátrávat oblast léčky. To už se ale na obzoru objevily dva přivolané vrtulníky. Těm se v součinnosti s naší pěší jednotkou, která pronásledovala povstalce, poměrně rychle podařilo zaměřit jejich pozici a potvrdit, že jsou ozbrojeni. Poručík Panák se v tomto okamžiku ujal velení přímo
„Měl jsem v úmyslu přesunout se na vozidlech do našeho operačního prostoru a zaujmout několik pozorovacích stanovišť. Pěší prvek pak měl zkontrolovat několik stanovišť, ze kterých byly v minulosti odpalovány rakety na základnu, a obhlédnout zájmový prostor. Vše probíhalo přesně podle plánu. Pěší patrola se v pořádku vrátila a nasedla na vozidla. Krátce před čtvrt na deset jsme byli nastřeleni a dostali se do léčky,“ vzpomíná poručík Panák. „Protivník byl od nás nějakých třicet metrů. Kryl se za členitou zdí ve vinici. Nejdříve několikrát vystřelil z RPG a pak nás zasypal dávkami ze samopalu. Díky bezprostřednímu kontaktu jsme byli schopni okamžitě určit, odkud a jakými prostředky vede palbu. Pomohli nám střelci ve věžích,
Přivolal vrtulníky pěšího prvku. „V součinnosti s AWT jsem koordinoval následné pronásledování protivníka a dal pokyn k jeho eliminaci. Vrtulníky okamžitě zahájily palbu. Povstalci ustupovali a my je pronásledovali. Nakonec se ukryli v jednom z kalátů (domů). Naše jednotka dostala za úkol zajistit oblast a společně s přivolanými příslušníky ANP (Afghan National Police) a NDS (National Defence Security) zadržet zbylé povstalce. To se následně také povedlo. Na místě jsme navíc našli útočné pušky AK-47 a ruční granáty. Zpět na základnu jsme se dostali až 30. prosince krátce po sedmé hodině ranní,“ řekl nám poručík Panák. „Podstatné v tomto případě bylo, že se během léčky na nás nikomu z našich vojáků nic nestalo, neměli jsme žádné zranění. Pokud by tomu tak nebylo, naše následná činnost by byla úplně
11 | 2015
Za čtyři roky, které zde strávil, prošel řadou zajímavých výcviků a příprav. Za všechny zmiňme kurz první pomoci, kurz přežití (SERE), kurz rádiového provozu v angličtině, kurz zvládání extrémních situací a speciální výcvik v zimních podmínkách. Během přípravy na misi se účastnil všech cvičení, která byla zaměřena na jednání s místními představiteli (KLE), reakce na kontakty s protivníkem, plánování a řízení boje. Afghánská mise v Bagrámu byla jeho prvním zahraničním nasazením.
zážitek někoho nepoznamenal po psychické stránce. Myslím si ale, že nám tento incident přinesl spíš klid do dalších dnů strávených v misi. Většina z nás totiž něco podobného očekávala. Po třech měsících v Bagrámu a mnoha patrolách to nakonec přišlo. Celý incident jsme zvládli bez problémů a hlavně bez zranění. Všem se určitě ulevilo.“
Poprvé pod palbou
S takto přímým a rozsáhlým kontaktem s nepřítelem se 1. četa během svého dalšího působení v Afghánistánu již nesetkala. To ale neznamená, že její příslušníci včetně jejího velitele nemuseli řešit další nelehké úkoly. Po návratu do vlasti obdržel poručík Panák za vzorné plnění úkolů v zahraniční misi a projevenou statečnost a odvahu při plnění bojových povinností Záslužný kříž ministra obrany České republiky. Stejně jako většina jeho podřízených, kteří se zúčastnili tohoto boje, dostal také Odznak za bojový kontakt. Poručík Panák nadále slouží jako velitel čety v Přáslavicích. Letos byl vyslán na tzv. dálkové magisterské studium na Univerzitu obrany do Brna. „Na místě velitele mechanizované čety jsem spokojený. Přináší mi to vše, kvůli čemu jsem do armády vstoupil. Zajímavé pracovní prostředí, aktivní práci s lidmi,“ dodává.
Poprvé se také koncem loňského roku, stejně jako mnozí z jeho podřízených, ocitl pod palbou protivníka. „Člověk je v bojové misi a počítá s tím, že taková situace nastane. Na druhou stranu neví kdy a za jakých okolností. Nebezpečí samozřejmě vnímáte, ale v prvních okamžicích není čas nad tím moc přemýšlet. Každý jedná samostatně tak, jak má věci nadrilované a nacvičené z výcviku. Cítil jsem spíše obrovskou odpovědnost za své podřízené. Na druhou stranu jsem věděl, že jsme schopni celou akci zvládnout. A to především díky klukům, kteří fungovali samostatně, opravdu příkladně a na sto procent,“ řekl nám poručík Panák. „Celou situaci jsme podrobně rozebírali později na debriefingu. Všichni, kdo prožili kontakt s protivníkem, se zúčastnili také sezení s kaplanem a psychologem. Zde se velice podrobně probírala celá situace, každý si mohl říci své. Šlo o to, aby se zjistilo, zda tento
jiná. Takto byli všichni plně bojeschopní, a tak se nám podařilo eliminovat a zadržet nepřítele. Navíc jsme se po velice dobře zvládnuté akci všichni vrátili v pořádku zpět na základnu.“
Rozhodl se pro něco aktivního Šestadvacetiletý poručík Panák odmala tíhl ke sportu a kolektivním aktivitám. Vystudoval všeobecné gymnázium v Ostravě a po maturitě se rozhodoval pro něco aktivního, kde by mohl pracovat s lidmi. Nakonec si tedy vybral studium na Univerzitě obrany v Brně. Po jejím ukončení nastoupil na místo velitele čety na 72. mechanizovaný prapor do Přáslavic.
Studuje na magistra
Vladimír MAREK foto: archiv poručíka Rudolfa Panáka
79
80 Armáda cvičila ochranu hranic a stavbu humanitární základny
Úspěšný test Migrační krize se dotýká celé Evropy. Postupná eskalace způsobuje zmatek, potíže se zajištěním migrantů, ale i bezpečnostní rizika. Armáda proto cvičila společně s policií postup při možném znovuzavedení hraničních kontrol, a také rychlost výstavby humanitární, stanové základny. Evropská migrační krize (také označovaná jako evropská uprchlická krize) je v roce 2015 probíhající politická krize v Evropské unii (EU), způsobená velkým počtem imigrantů – jak ekonomických migrantů, tak uprchlíků – směřujících do EU přes Středozemní moře a Balkán z Afriky, Blízkého a Středního východu. Rostoucí počty migrantů z těchto zemí se začaly objevovat již v předchozí dekádě, zejména v souvislosti s tzv. arabským jarem (2011). Rozměry celoevropské krize jev dostal na jaře roku 2015, kdy se ve Středozemním moři během krátké doby potopilo pět lodí s migranty, celkem se utopilo asi 1 200 lidí a začalo se uvažovat o zavedení kvót na přerozdělování uprchlíků. V roce 2014 členské státy EU přijaly žádosti od 626 065 migrantů, z nichž bylo 183 365 přijato, a žadatelům
byla poskytnuta nějaká forma ochrany, zatímco 442 700 žádostí bylo zamítnuto. I v první polovině roku 2015 obdržela nejvíce žádostí o azyl (154 055) Spolková republika Německo, následovaná Maďarskem, Itálií, Francií, Rakouskem a Švédskem. Česká republika sice není cílem uprchlíků (v prvním pololetí 2015 jich zažádalo o azyl na našem území 635), nicméně jsme tranzitní zemí. Časté kontroly odhalují legální, ale i nelegální pohyb uprchlíků přes naše území, nejčastěji s využitím silniční dopravy, ale nezaostávají ani vlaky. Z výše uvedených důvodů, a také pro prověření interoperability bezpečnostních složek proběhlo cvičení na pomezí česko-rakouské hranice s cílem prověřit schopnost dočasného znovuzavedení hraničních kontrol. Vojáci z Bučovic, Tábora a Prostějova sekundovali
policii, která se zhostila fyzických prohlídek vozů přijíždějících na naše území.
Stovky vojáků a policistů Jednodenní cvičení se uskutečnilo dne 29. září od ranních hodin a zúčastnilo se jej téměř 500 policistů a bezmála 300 vojáků. Hranice s Rakouskem měří 464 kilometrů a nachází se na ní 20 míst bývalých hraničních přechodů, přičemž cvičení se týkalo 277. kilometrového úseku. Štáb byl pomyslně rozdělen do dvou lokací, a to na bývalý hraniční přechod Dolní Dvořiště a do Nové Bystřice. Nasazení smíšených hlídek trvalo více než pět hodin, což se dle slov ministra vnitra Milana Chovance očekávalo. V případě ostrého nasazení je ovšem potřeba tento čas zkrátit. Ideálem je přitom zmíněných pět hodin. „Velice bedlivě sledujeme situaci v Rakousku a ve Spolkové republice Německo. Primárně nás zajímá Rakousko. Pokud by se stalo to, že by Němci zavedli jakýsi koridor, o němž se dnes hovoří, tak to neznamená nic jiného než posílení výkonu služby na takzvané zelené hranici. To by znamenalo hermetické uzavření rakousko-německé hranice. Tím pádem by v Rakousku zbylo několik desítek tisíc migrantů, kteří by pravděpodobně hledali zoufale cestu do Spolkové republiky Německo,“ uvedl ministr vnitra Milan Chovanec. Cvičení mělo především prověřit připravenost Policie ČR plnit úkoly v součinnosti s Armádou ČR. V neposlední řadě je také cílem prověřit
11 | 2015
A fakta Schengenský prostor (hovorově Schengen) je označení pro území většiny evropských států (zemí Schengenské dohody, publicistickým slangem zemí Schengenu), na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou. Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Smluvními státy jsou převážně země Evropské unie, ale jsou mezi nimi i některé nečlenské země EU. Do schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí. migrační trasy přes území České republiky. Následovalo fiktivní rozhodnutí vlády ČR, v rámci tohoto cvičení, o nezbytnosti znovuzavedení kontrol na státní hranici s Rakouskou republikou. To bylo ukončeno ve večerních hodinách.
Humanitární základny Ochrana státní hranice je jednou stranou mince, tou druhou je potřeba případné migranty mít kam umístit. V rámci cvičení, které předcházelo smíšeným
a ministra obrany Martina Stropnického v souvislosti s migrační krizí. Vše se muselo stihnout do 48 hodin. Na stavbě základny se podílelo 60 vojáků. Další stovka by byla potřeba pro zajištění jejího provozu. „Základna poskytuje prostor pro ubytování ve vytápěných stanech, hygienické zázemí, přípravu a výdej stravy, základní lékařské ošetření a v případě potřeby i výdej nutného ošacení. Skládá se z přijímacího střediska, ubytovací a technické části,“ upřesnil generál Josef Bečvář. Celá základna byla po cvičení opět rozložena a bezpečně uložena do skladů. Pokud by záchytná a ubytovací centra Ministerstva vnitra a Policie ČR pro přijetí většího počtu běženců nestačila, stavěli by základnu naostro. Armáda České republiky má dvě plně připravené materiální základny humanitární pomoci, každou s kapacitou až 450 osob. Uložené jsou u 151. ženijního praporu v Bechyni a 153. ženijního praporu v Olomouci. V minulosti je využili při povodních, ale také jako ochranu před mrazem v roce 2008, kdy v nich pražský magistrát kvůli velkým mrazům ubytoval bezdomovce. Michal VOSKA foto: autor a mjr. Jolana FEDORKOVÁ
funkčnost existujících typových plánů, systému velení a spojení, detekovat, analyzovat a odstranit případné zjištěné nedostatky. „Pracujeme na mnoha scénářích, které mohou nastat. Cvičení pro nás bylo testem, který prověřil schopnost nasazení armády při ochraně státních hranic, a dle všeho byl úspěšný,“ uvedl ministr obrany Martin Stropnický. K naplnění cílů cvičení byla zvolena modelová situace spočívající ve změně hlavní
hlídkám na hranicích s Rakouskem, byla postavena humanitární základna, která by v případě potřeby a patřičných nařízení zabezpečila zázemí až pro 450 lidí na území odpovídajícím čtyřem fotbalovým hřištím. Toho se ujali ženisté ze 153. ženijního praporu v Olomouci. Ti základnu cvičně postavili ve vojenském újezdu Libavá po nařízení, které dostali od náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Josefa Bečváře
81
82 V září letošního roku se na našem území konalo mnohonárodní cvičení Ample Strike 2015
Rekordní a perspektivní Letošní české cvičení s mezinárodní účastí Ample Strike 2015 se sice konalo teprve podruhé, ale svým námětem navazuje na tradici úspěšných a velmi oceňovaných mezinárodních cvičení Flying Rhino, Ramstein Rover a Ample Strike 2014, jež byla u 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou organizována v letech 2003 až 2014. Nejen proto si zaslouží takové zhodnocení s vybranými „nej“.
Stručně o cvičení Mezinárodní cvičení Ample Strike 2015 (AMSE 15) se konalo ve dnech 31. srpna až 22. září. Cvičící jednotky byly dislokovány primárně na 22. základně vrtulníkového letectva u Náměště nad Oslavou, kde se také nacházel řídící štáb cvičení, a 21. základně taktického letectva v Čáslavi, dále ve vojenských výcvikových prostorech Boletice a Libavá. Výcvik za podpory činností prvků pozemních sil z 15. ženijního pluku probíhal v Bechyni. Letová část cvičení se uskutečnila ve dnech od 7. do 18. září. Cílem společného výcviku aliančních jednotek Ample Strike 2015 bylo sladění činnosti pilotů taktického letectva s činností předsunutých leteckých návodčích při podpoře pozemních operací. Činnost byla zaměřena zejména na zvýšení odbornosti v procedurách přímé letecké podpory, standardizaci postupů a interoperability těchto vojenských specialistů. Dalším neméně důležitým cílem cvičení bylo udržení a rozvoj schopností útvarů Armády ČR v poskytování podpory hostitelskou zemí (Host Nation Support) zahraničním jednotkám při vedení činnosti na území ČR.
Cvičení se zúčastnilo celkem 16 států Severoatlantické aliance (Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Chorvatsko, Itálie, Kanada, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, USA) a jako pozorovatelé členské státy Partnerství pro mír (Partnership for Peace) Rakousko a Švýcarsko. Nováčky mezi cvičícími byla Kanada, Chorvatsko a pozorovatelé. Více než 1 100 cvičících (z toho 300 zahraničních účastníků) přispělo do cvičení buď zapojením letecké techniky, nebo účastí předsunutých leteckých návodčích (Forward Air Controller, FAC) a instruktorů (Sup-FAC). Cvičení se zúčastnilo celkem 25 týmů FAC a 22 kusů letecké a 50 kusů pozemní techniky. Za AČR se cvičení zúčastnili příslušníci již zmíněné 21. základy taktického letectva, 22. základny vrtulníkového letectva, dále 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, 7. mechanizované brigády Hranice, 13. dělostřeleckého pluku Jince, 14. pluku logistické podpory Pardubice, 15. ženijního pluku Bechyně, 25. protiletadlového raketového pluku Strakonice, 53. pluku průzkumu a elektronického boje
Opava, 4. brigády rychlého nasazení Žatec, 103. centra CIMIC/PSYOPS Olomouc a specialisté dalších vojenských útvarů. Z letecké techniky cvičení podpořily německé letouny PC-9 a Lear Jet, slovinské PC-9, americké bitevní vrtulníky AH-64 Apache, slovenské letouny L-39 a víceúčelový vrtulník Mi-17. Českou techniku zastoupily vrtulníky Mi-24/35 a Mi-171, letouny L-159 ALCA, JAS-39 Gripen a na vyžádání transportní letoun C-295 CASA. Novinkou letošního cvičení byl americký letoun AT-6C Beech Craft.
Novinky letošního ročníku Řídící štáb letošního AMSE byl tentokrát složen výhradně z českých příslušníků. Řídícím cvičení byl opět zastupující velitel 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou plukovník gšt. Miroslav Svoboda a výkonným řídícím cvičení byl major Pavel Procházka, který se také zúčastnil loňského cvičení jako řídící letové činnosti. Proti loňskému ročníku tak sice byla na chodbách štábu slyšet čeština, v kancelářích jednotlivých oddělení však striktně angličtina. Denní program štábu začínal v sedm hodin poradou a končil po 23. hodině vyhodnocením celého dne, statistikou navedení FAC a zhodnocením letového úsilí, vlivu počasí a výhledu na další den. Cvičení mělo na rozdíl od prvního ročníku hned několik praktických novinek. Především na základě zhodnocení loňského ročníku se pořadatelé rozhodli letovou část cvičení protáhnout z loňských pěti na deset dnů. Další novinkou byl vyšší počet a rozmístění
11 | 2015 operačních prostorů. Obě změny byly především prevencí omezení cvičení špatným počasím. Z pěti operačních dnů loňského cvičení bylo prakticky využito kvůli špatnému počasí pouze tři a půl. Cvičení mělo celkem šest operačních prostorů (Operational Posts, OPs), ve kterých bylo denně naplánováno od 9.00 hodin do 23.00 hodin celkem osm scénářů. Operační prostory, kde probíhaly scénáře s cvičnou municí, byly ve VVP Boletice a Libavá, dále ve Vícenicích a Bechyni. Scénáře za použití ostré munice jak letecké, tak pozemní techniky byly soustředěny do vojenských výcvikových prostorů Boletice a Libavá. Ideálně se tedy denně konalo až 48 rozeher. Podle počasí se pak výcvik pružně upravoval v jednotlivých prostorech tak, aby bylo dosaženo maximálních výsledků. Obecně staticky však bylo denně plněno okolo 45 scénářů. Dalším zlepšením letošního AMSE bylo zbudování dvou polních letišť (Forward Arming and Refuelling Post, FARP). V tomto roce nově působily americké vrtulníky AH-64 z prostoru VVP Boletice, kde si americká jednotka vybudovala zcela samostatně a za použití vlastních dovezených prostředků polní letiště. České bitevní vrtulníky Mi-24/35 působily v prostoru VVP Libavá. „Tím jsme docílili vyšší efektivnosti výcviku ve výcvikovém prostoru a snížení hlukové zátěže v okolí letiště u Náměště nad Oslavou,“ dodává řídící cvičení plukovník Miroslav Svoboda.
Zhodnocení společného úsilí V sobotu 19. září, po dvou týdnech intenzivního cvičení, se v hangáru 22. základny vrtulníkového letectva konalo závěrečně setkání účastníků cvičení, tzv. Hot Wash-Up. Únava byla na všech znát, ale také velká spokojenost. Všechna přijatá preventivní opatření se osvědčila a počasí přálo cvičení téměř po všech deset letových dnů. „Letošní ročník Ample Strike byl velmi úspěšný. V deseti letových dnech bylo provedeno 1 650 navedení při 405 letech. Celkem bylo nalétáno 543 letových hodin a z provedených kontrol leteckých předsunutých návodčích bylo pouze 37 neúspěšných. Dokázali jsme nejen překonat počet navedení cvičení Ramstein Rover z roku 2012, kterých bylo 1 112 při 900 letových hodinách, ale maximálně vytěžit letové úsilí,“ uvedl plukovník Svoboda. Doslova nadšeně to zašumělo při této úvodní řeči řídícího cvičení. „Rozhodnutí zřídit v rámci cvičení dvě polní letiště, a tím snížit počet jinak nutných provozních přeletů na naši základnu, se ukázalo být zásadním. Skvěle zafungovala naše logistika. Ať už na Libavé nebo v Boleticích,“ uvedl výkonný řídící cvičení major Pavel Procházka. Historicky bylo zaznamenáno nejméně stížností na letový provoz v rámci cvičení. „V tomto roce jsme zaznamenali pouze jednu stížnost, a to na hluk. Stížnost byla podána v prostoru vojenského újezdu Boletice,“ uvedl plukovník Svoboda. „Reagovali jsme obratem a přijali jsme opatření ke spokojenosti všech.“ Jeden z posledních dotazů v rámci Hot Wash-Up, který slouží sdělení připomínek k průběhu cvičení řídícímu štábu, byl, zda se bude konat další ročník cvičení Ample Strike. Všichni přítomní se shodli na tom, že je to třeba. Řídící štáb cvičení AMSE rozhodně takové ambice má. pplk. Magdalena DVOŘÁKOVÁ, JMIC AMSE 15 foto: Jan KOUBA a tým JMIC AMSE 15
83
84
Tři armády, jeden tým Rychlé a přesné plnění povelů, bezpečný pohyb při stavbě pontonového mostu a odvrácení leteckého útoku. To byl hlavní námět mezinárodního cvičení ženistů Elbe 2015 Armády České republiky, Ozbrojených sil Slovenské republiky a Národní gardy z amerického Texasu, které se konalo koncem září na vodním cvičišti u Labe v Litoměřicích.
Úkol je jasný. Přes řeku Labe se musí přepravit těžká technika bojových útvarů za podmínek odpovídajících skutečné situaci ozbrojeného konfliktu. Ženisté pro ně musí zajistit suchou cestu. Šířka vodní překážky na řece Labi je v daném místě 151 metrů, vypočítaná délka mostu proto činí 146 metrů. Bude potřeba pospojovat dvacet říčních pontonových dílů a dva břehové. Celého cvičení se účastní téměř tři sta vojáků tří armád a devadesát kusů české techniky. Na samotné stavbě mostu pak spolupracuje stovka ženistů.
přepraviště pro transport různých druhů bojových vozidel do maximální hmotnosti deseti tun. Pak už začíná ženijní koncert v mezinárodním obsazení. Ženisté za pomoci techniky shazují na vodní hladinu jednotlivé díly pontonové mostové soupravy, které zároveň zajišťují lany. Další vojáci nabíhají na jednotlivé díly pontonů a spojují je k sobě. K tomu je zapotřebí nejen manuální zručnost, přesnost a znalost postupů, ale především i fyzička.
U ženistů jde o přesnost
Po celou dobu přípravy a samotné stavby mostu jsou ženisté pod ochranou 25. protiletadlového raketového pluku, který střeží vzdušný prostor před případným leteckým útokem. K tomu dochází, když je most téměř dokončen. Útok ze vzduchu avizuje siréna signálem leteckého poplachu. Ženisté musí urychleně opustit most a zabránit tak případným lidským ztrátám. Zůstává jen potřebný počet vojáků, kteří zaujímají
Na vodní hladinu jako první vyjíždí s posádkou útočný člun RUS-B, který zajišťuje ženijní průzkum vodní překážky. Potom vyráží bojové vozidlo pěchoty BVP-2 pro zajištění předmostí na protilehlém břehu a pásový obojživelný transportér PTS-10, který demonstruje zřízení plavidlového
Útok přišel ze vzduchu
bojové pozice. V dálce jsou vidět obrysy útočného letounu, který se rychle přibližuje k téměř dokončenému mostu. Simulovaným útokem vrtulníku Mi-24 byla poškozena část mostu. Po odvolání nebezpečí museli vojáci poškozený díl vyměnit. Pak teprve mohl na druhou stranu řeky přejet tank T-72M4 CZ a za ním další pásová vozidla bojové jednotky.
Za 50 minut Vojáci postavili most dlouhý zhruba 145 metrů ani ne za hodinu, a to od shozu prvního pontonu až po spojení mostu. Unese zatížení až šedesát tun a v případě potřeby se z něho dají postavit i rafty, kterými se v prvopočátku přepravuje technika, a ty snesou zatížení až devadesát tun. „Dnešní stavba mostu nebyla demonstrací rychlosti, ale zejména zkušenosti, protože se na ní podíleli vojáci tří států,“ řekl plukovník Robert Bielený, velitel 15. ženijního pluku. „Cvičení bylo praktickou ukázkou manuální práce ženistů a především zkušenosti a souhry.“
Třináctiminutový rekord Při celkovém pohledu na stavbu pontonového mostu je vidět, jak jsou vojáci sehraní, není vidět jediné zaváhání. Vše jde jako na drátkách. Jen při detailním pohledu jsou vidět tři druhy uniforem, které se vzájemně prolínají. „Naše ženisty skvěle doplnilo dvaadvacet vojáků ze ženijního praporu ze Seredi Ozbrojených sil Slovenské republiky a osm příslušníků Národní gardy z Texasu,“ konstatoval plukovník Robert Bielený. „Cvičilo se pouze s českým materiálem, a proto to byla pro naše
11 | 2015 zahraniční kolegy větší výzva. Byl to doslova koncert pro oči.“
Benefit pro Američany Američtí ženisté používají při stavbě pontonových mostů jinou techniku než české a slovenské jednotky. Seznámili se nejen s technikou, ale zároveň si osvojili i postupy, které používají obě zbývající armády. „Učíme se novým postupům při podobné činnosti, můžeme porovnat i techniku, to vše je pro nás velký benefit,“ zhodnotil práci svých ženistů kapitán Jacob Patterson.
Na jedné vlně „Byli jsme velmi rádi, že jsme se na tomto cvičení mohli podílet, a pokud mohu porovnat naši a českou techniku, tak musím říci, že jsme na jedné vlně,“ konstatoval poručík Matúš Daňo z ženijního praporu Sereď Ozbrojených sil Slovenské republiky. „Naši vojáci přijeli velmi dobře připraveni a přínosem pro nás bylo to, že jsme tu mohli uplatnit vědomosti z našeho výcviku a zároveň si odvážíme zkušenosti z některých nových věcí, které u nás nepoužíváme.“ Na spolupráci slovenských a českých ženistů proto byla znát naprostá souhra a jen podle odlišných uniforem se dala rozeznat jejich příslušnost. „Jsem si jist, že při společném působení v rámci Aliance budeme tvořit jeden společný a silný tým,“ doplnil poručík Daňo.
V době války i při povodni Pontonové mosty slouží ve válce jako podpora manévrových jednotek, aby se mohli vojáci dostat
na druhou stranu vodní plochy v požadovaném místě. Práci ženistů však ocenili už mnohokrát i obyvatelé České republiky při odstraňování následků povodní. Ve chvíli, kdy jsou postižená místa odříznuta od zásobování, obvykle spolu s ostatními členy integrovaného záchranného systému vyrážejí se svou technikou i ženisté. Po opadnutí vody nahrazovali poničené spojnice břehů, aby se zásoby, pitná voda a pomoc dostaly k postiženým. „Dnes jsme cvičili především taktiku a spolupráci tří armád, což je velmi důležité pro získání nových
zkušeností,“ konstatoval závěrem plukovník Bielený. „Zautomatizovat si jednotlivé úkoly a získat ty správné návyky, to je vždy smysl každého našeho cvičení, ale snažíme se pokaždé zařadit do stále se opakujících činností nějakou mimořádnou událost, která by v reálné situaci mohla nastat. Dnes to byl útok ze vzduchu a výměna poškozené části již téměř dokončené mostní soupravy.“ Jana DECKEROVÁ foto: Jan KOUBA
Připravila redakce časopisu A report – měsíčníku Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Vladimír Marek (šéfredaktor) 973 215 648, 724 033 410, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: Michal Voska
85
