Salvátor
38 leden 2017
INFORMAČNÍ OBČASNÍK CHRUDIMSKÉ FARNOSTI
Na začátku roku Každý nový rok začínáme slavností Matky Boží Panny Marie. Tento den se vztahuje především k vánočnímu okruhu (osmý den po Narození Páně), ale také pěkně uvádí právě začínající rok. Svěřujeme se tak pod ochranu Matky Boží, která je přece i matkou naší. První den roku je tedy „mariánský“, ale vlastně celý rok 2017 bude v jistém smyslu mariánský. Právě v den, kdy naši jáhni budou svěceni na kněze, totiž 13. května, uplyne přesně sto let od prvního zjevení Panny Marie třem dětem v portugalské Fatimě. Maria se jim ukázala, když Evropou zmítala strašná, „velká válka“. Vyzývala hlavně k modlitbě za lidi odvrácené od Boha, za jejich obrácení a návrat. Naléhavě doporučila modlit se denně růženec. Také řekla: „Ježíš chce zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému srdci.“ Vizionářku Lucii povzbuzovala: „Neztrácej odvahu. Nikdy tě neopustím, mé Neposkvrněné srdce
bude tvým útočištěm a cestou, která tě povede k Bohu.“ Fatimské zjevení se počítá k tzv. soukromým zjevením, tedy nenahrazuje Písmo svaté ani posvátnou Tradici, přesto má velký význam. Sv. otec Pio se uzdravil z úporné nemoci, když Itálií putovala fatimská soška při výročí tohoto zjevení. Také sv. Jan Pavel II. svou záchranu při atentátu 13. května 1981 připisoval Panně Marii Fatimské. Nemůžeme si zastírat, že žijeme ve světě zmítaném velkými a těžko řešitelnými problémy, ve světě v mnohém odvráceném od Boha. Nechceme tváří v tvář realitě propadat panice, ale ani bychom neměli zůstat neteční. Důvěra v pomoc a v přímluvu naší nebeské Matky ať nás provází v tomto roce. Modleme se růženec. Svěřujme jí co nejčastěji sebe, své rodiny, naši farnost a město a pak celý svět. Často se modleme: „Ježíši, Maria, miluji vás, zachraňte duše!“ otec Jiří
Stránka
2
S a l v á t o r
Rozhovor s paní Marcelou Moškovou
Její jasný hlas známe z kostela, když čte liturgický text nebo přímluvy u oltáře. Dnes bychom chtěly, abyste paní Marcelu Moškovou poznali blíže... Paní Mošková, děkujeme Vám za pozvání do Vašeho útulného a vyzdobeného bytečku ještě v době vánoční. Jak ji prožíváte? V klidu a pohodě, s radostí z narození Krista. Na Štědrý den chci být sama, prožívám jej víc duchovně než potěšením z dárků, ráda si udělám kolem sebe krásné prostředí a sleduji sváteční pořady v TV Noe a na radiu Proglas, např. půlnoční mši z Vatikánu.
O Vánocích člověk často vzpomíná na roky minulé. Jaké to bývalo za Vašeho dětství a potom ve vlastní rodině? Pocházím z Prahy, Vánoce mého dětství byly válečné. Mívali jsme stromeček, kapra nám posílal strýček z Třeboně – expres v dřevěné bedýnce. Odpoledne nás tatínek bral na procházku po Praze, např. na Vyšehrad (bydleli jsme v Nuslích). Maminka zatím vařila, abychom pak mohli všechno nachystat na stůl a nikdo od večeře nemusel odcházet. Mezi pokrmy nesměl chybět chleba a sůl, aby ho byl vždy dostatek. Rozsvítili jsme svíci, pomodlili se Otčenáš a Zdrávas, vzpomněli
Informační občasník chrudimské farnosti
na zemřelé a poslouchali koledy z radia. Dostávaly jsme s mladší sestrou hlavně praktické dárky a hodně knížek. Jako „ženská“ jsem se cítila, když jsem dostala hedvábné kombiné s krajkou... První skutečné společné Vánoce s manželem byly skromné. Žili jsme na ubytovně Průmstavu a radovali se, jak okouzlený je náš malý devítiměsíční syn. Teprve později v roce 1961 jsme už měli Vánoce i s druhým synem na sídlišti Víta Nejedlého v novém větším bytě. Vše bylo připraveno už den předem. Na Štědrý den dopoledne bylo zvykem, že jsme se vykoupali, slavnostně oblékli, nachystali na oběd štrúdl a hrachovou polévku. Večer jsme už jenom dosmažili kapra. Četli jsme v nádherné ilustrované bibli o Kristově narození. Zpívali společně koledy, rozdávali dárky a zapalovali prskavky… S většími dětmi jsme už chodívali na půlnoční. Víme, že Váš zesnulý manžel Andrej byl Slovák. Můžete nám prozradit, kde a jak jste se seznámili? Při Pražském povstání jsme vyhořeli a při hledání nového vhodného bytu jsme se s rodiči nakonec dostali do Liberce. Tam jsem vystudovala obchodní akademii, chodila do kostela, kam chodil i on, a na taneční zábavě jsme se seznámili. Můj budoucí manžel byl tehdy v Liberci na vojně u PTP. Pro mě to byla krásná léta mládí, ale rodiče byli z poměrů v pohraničí rozčarováni, a tak otec našel nové zaměstnání v Kovolisu
Stránka
3
Hedvikov s bydlením na ubytovně v Třemošnici. Nerada jsem je musela následovat a vyměnit šanci na zajímavou práci v Jablonexu za úřednické místo v Kovolisu. S Andrejem jsem zůstala v kontaktu. Po delší než tříleté vojně se dostal do Konstruktivy Praha. Vzápětí nastalo nejdramatičtější období našeho života: Měsíc po konci vojny onemocněl nebezpečnou chřipkou a jeho stav se prudce zhoršil. Nechtěl do nemocnice a jeho kamarád mě přivolal na pomoc. Převezli jsme ho na lůžku v nákladním autě k nám domů. Byl v takovém stavu, že jsem hned volala lékaře, ten ho poslal na infekční oddělení do Pardubic s podezřením na žloutenku. Zapomněli jsme v Praze jeho doklady, a ačkoliv jsem jim údaje nadiktovala, ve zmatku kolem něj se ztratily. Když jsem ho šla následující den navštívit, na oddělení neležel, ale laskavá řádová sestra mě upozornila, že to byl asi on, kterého převezli v bezvědomí na plicní oddělení. Tam jsem se teprve dozvěděla jeho pravou diagnosu tuberkulózní zánět mozkových blan. Byl v kritickém stavu. V sobotu přijal svátost nemocných. Přijel za ním zoufalý otec s bratrem ze Slovenska, v neděli nikoho nepoznával. Byl na infuzích, později na výživě hadičkou do žaludku. Úleva přišla až s večerním telefonátem doktora Müllera, který mně řekl, že se probral. Toto těžké období trvalo celý rok, kdy jsem onemocněla tuberkulózou i já. Když se uzdravil, tak jsme se
Stránka
4
S a l v á t o r
Rozhovor s paní Marcelou Moškovou v roce 1955 vzali. Manžel nebyl šikovný na praktické věci, ale byl vzdělaný. Měl talent na jazyky, maturoval z latiny a italštiny a původně začal studovat na kněze, ale školu za komunistického režimu zavřeli a poslali studenty k PTP. Uměl několik jazyků a zájem o ně rozvíjel celý život, naučil se esperanto a využíval je, kdykoliv bylo potřeba, např. při návštěvách cizinců na Loutkářské Chrudimi. Ke kostelu věrně patříte, ani v době politické restrikce jste se s vírou netajila, u sv. Kateřiny se už léta staráte o to, aby mše proběhly důstojně, v krásném prostředí, aby byly připraveny texty. Za celou dobu jste potkala řadu zajímavých kněží i farníků. Máte vzpomínky, o které se s námi můžete podělit? Nejvíce si pamatuji pátera Bartla, k němu chodily naše děti na náboženství na faru. Tam působila paní Svitaničová, jejíž bratr – kněz byl s mým mužem na vojně, a naše rodiny se přátelily. Vikář P. Jakubec mě požádal, abych vedla farní účetnictví. Tehdy se sbírka konala každý den a vybíraly se spousty drobných mincí. To bylo za P. Seidla, kdy kostelníka dělal pan Růžička. Ten byl velmi pracovitý a obětavý. Účetnictví po revoluci převzal P. Zahálka, sbírky se omezily na neděle, bylo méně peněz třeba na květiny. Teprve během působení otce Josefa Smoly začala květiny dodávat firma pana Mikana. P. Smola byl úžasný,
znalý Písma a velmi laskavý, ochotný vyhovět lidem. Často je navštěvoval, jako mého muže, se svátostí nemocných. Ale jak sám přiznával, neuměl to s dětmi. V té době jsem už převzala po paní Kořenkové starost o kostel Na Kateřině. S úctou a vděčností vzpomínám i na další výborné kněze – osobnosti. Každý z nich měl významný vliv na můj růst ve víře: P. Rudolf Zahálka, P. Václav Pavliš, P. Bohuslav Směšný... Vraťme se k současnosti. Jak se cítíte ve farnosti a mezi farníky nyní? Jsem zde velmi ráda, jednoznačně díky otci Jiřímu Hebltovi. Přišel těsně po manželově smrti, modlil se se mnou, vysvětil mi byt a moc mi svou přítomností pomohl. Je otevřený, vstřícný, schopný ke každému najít ten správný klíč, umí to i s dětmi. Má o lidi okolo sebe opravdový zájem, má pro nás pochopení. Umí najít cestu k člověku a za jeho vedení se z farnosti stala rodina. Přispívají k tomu různé akce, ale pro mě jsou úžasné farní dny, které lidi opravdu sbližují. A milá paní Mošková, my Vám už můžeme jenom poděkovat za velmi zajímavé dopoledne, kdy jsme Vás mnohem lépe poznaly. Jistě jsme i my tři našly k sobě cestu a sblížily se. Opět díky otci Jiřímu, který pro Salvátor přišel s nápadem dělat rozhovory právě s farníky. KM +EV
Informační občasník chrudimské farnosti
Stránka
5
Nový oltář
Úprava liturgického prostoru ve farním kostele Chci vás informovat o důležitém záměru týkajícím se úpravy liturgického prostoru v našem kostele. Stávající oltář a ambón pochází z přelomu 60. a 70. let minulého století, kdy proběhla liturgická reforma po II. vatikánském koncilu. Tehdy bylo třeba poměrně rychle uskutečnit požadavky nových liturgických předpisů, tedy mimo jiné zařídit tzv. „obětní stůl čelem k lidu“. Tyto nové oltáře v mnoha kostelích byly spíš provizoriem než trvalým řešením. V minulých letech se uvažovalo i u nás o definitivní úpravě liturgického prostoru. Už za P. Josefa Smoly proběhla konzultace se sochařem Otmarem Olivou, v cestě však stály různé překážky. Domnívám se, že nyní přišel čas uskutečnit konkrétní kroky k novému uspořádání. Podnikl jsem v tom následující. Nejprve jsem hledal nějakou nosnou myšlenku, téma, které by měl především nový oltář vyjadřovat. Po rozhovorech s některými lidmi se ukázalo, že vhodnou ideu představuje
tajemství vztahující se k naší Salvátorské pouti, tedy proměnění Pána Ježíše na hoře, jeho zářící Tvář. Verš z 2 Kor 4,6: „Neboť Bůh, který řekl: Ať ze tmy zazáří světlo!, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.“ se mi zdál krásným mottem a podkladem dalších úvah. Postupně jsem s tímto zadáním oslovil dva umělce, Ing. arch. Lukáše Pavlíka a sochaře a restaurátora MgA. Petra Rejmana. Oba zpracovali návrh oltáře, ambónu a sedes pro kněze i pro ministranty. Teď se právem ptáte: „Co s těmi návrhy? Jak vybrat jeden z nich?“ V takovém případě jsme vázáni povinností postoupit vše umělecké komisi Biskupství královéhradeckého. Ta se vyjádří k oběma návrhům. Jeden doporučí nebo oba zamítne. Do komise jsem pozval také městského architekta Dr. Janatku a Ing. Kudláčka za památkovou péči. Představení návrhů a jednání komise proběhne v úterý 31. 1. 2017 na biskupství v Hradci Králové. Po tomto jednání budeme snad moudřejší a není vyloučena realizace do obou primicí. Jedná se však o tak závažnou věc, že pokud nastanou nějaké nejednoznačnosti, realizace se odloží. V této chvíli vás prosím, vzývejte na ten úmysl Ducha svatého, aby se vše uskutečnilo v Jeho intencích. otec Jiří
Stránka
6
S a l v á t o r
Setkáváme se...
Je to již šest let, co na základě několika přátelských zápasů nadšených křesťanských hokejových fandů vznikla Křesťanská amatérská hokejová liga. Tehdy ještě někteří nastupovali na led v kuliších a s lyžařskými rukavicemi. Historické chrániče patřící dnes mezi exponáty hokejových muzeí pak oblékali jen ti nejšťastnější. Všem ale bylo jasné, že nám spolu s radostí ze hry samotné jde ještě o něco více. O vytvoření společenství lidí, pro které jsou etické a mravní zásady důležitější než porážka soupeře a zlatá medaile na krku. Tak začala zlatá éra KAHL, ve které vše bylo nové, zajímavé, dobrodružné. Mnohému jsme se naučili, těšili jsme se z toho, že můžeme svědčit okolnímu světu o tom, že křesťané
nejsou žádní exoti, že duch fair play je tak blízký křesťanskému vidění světa a že i sportovní zápolení může končit přátelským poplácáním po ramenou a společným posezením u párku na faře. A ještě více nás těšilo, že tuto svou radost můžeme sdílet s našimi nejbližšími – rodinami a přáteli. Chtělo by se skoro pohádkově říci: A žili šťastně až do smrti. Jenže, nejen v pohádce, ale i v životě platí, že kde se děje něco dobrého, napíná i zlo své síly, aby to pokazilo. A tak i v KAHL musíme bojovat s vlastním egem, pokušením touhy konečně (a mnohdy za jakoukoliv cenu) už ten Biskupský pohár získat. Odolávat pokušení pozvat si do týmu hráče, kteří nám to vyhrají (co na tom, že mluví jak dlaždiči
Informační občasník chrudimské farnosti
Stránka
7
Už 6 let sportujeme s KAHL a hodnoty KAHL jim nic neříkají), a učit se odpouštět, když mi ten či onen „šlápne na kuří oko“. Ne, skutečně není lehké udržet křesťanské hodnoty, na kterých KAHL vznikla, zvláště když chceme být otevření každému a ne se uzavírat jen do sebe. To by přece vůbec křesťanské nebylo. Těší mne, že chrudimští Klofani mají pověst „Rychlých šípů KAHL“ a ukazují, že ideály, na kterých soutěž vznikla, nezmizely. Těší mne, že tým je složen z hráčů, které pojí přátelské pouto, mají v něm své místo všichni a (i přes nelichotivé postavení v tabulce) žádné „hokejové posily“ neplánuje. Raduji se z toho, že stále přejeme úspěch sou-
peři a dokážeme přátelsky posedět po skončeném utkání. A jsem vděčný Bohu, že mi dává zažít zázraky svého působení. Jako například loni, kdy jeden z našich nevěřících spoluhráčů zorganizoval modlitební akci za těžce nemocného tatínka jiného z nás. Nakonec chci poděkovat vám všem, kteří nám držíte pěsti, otci Jiřímu za krásné ohlášky s pozvánkami na naše zápasy i umožnění společných posezení na faře. Zároveň prosím o zahrnutí KAHL do vašich modliteb. Křesťanská amatérská hokejová liga stojí a přešlapuje na křižovatce, kéž vykročí dál tím správným směrem. Petr Vtípil
Připravujeme 22. 1. 28. 1. 11. 2. 18. 2. 3.–4. 3. 10.–12. 3. 24. 3. 4.–12. 5. 13. 5. 19. 5. 20. 5. 15.–22. 7. 6. 8.
Ping-pongový turnaj Vikariátní pouť mladých za fatimským tajemstvím Společenský večer Karneval Ikonopisecká dílna Ikonopisecká dílna (pokračování) 24 hodin pro Pána Novéna před kněžským svěcením Kněžské svěcení Primice V. Novotného Primice P. Soukala Farní tábor pro děti Salvátorská pouť
Pozvánka na farní společenský večer „Nadešel již čas veselit se zas. Při společném večeru zatancovat pospolu. Po vystoupení PAFATAS rozjede to každý z nás.“ Srdečně vás zveme na již tradiční společenský večer s hudbou a tancem, který se bude konat v sobotu 11. 2. 2017 od 19 hod. ve Stolanech v restauraci Na Baště. Vstupenky můžete rezervovat na farních stránkách, prodej v neděli po mši svaté u Pavla Pudila, nebo ve farní kanceláři. Výtěžek večera bude věnován jako příspěvek na náklady primicí. Prosíme o příspěvky do tomboly. Noste je, prosím, na faru nejpozději do pondělí 6. 2., potraviny do pátku 10. 2. Případné dotazy budou zodpovězeny na tel. 774 288 258, 776 750 930. M. a T. Fidlerovi Salvátor č. 38, leden 2017 Neprodejné Vydává: Římskokatolická farnost Arciděkanství Chrudim Školní nám. 56, 537 01 Chrudim
Tel.: 469 622 029 Mob.: 734 435 201 email:
[email protected] www.farnost-chrudim.cz číslo účtu: 1141055309/0800
