Ju nák
– svaz skautů a skautek ČR,
středisko
H lin sko
vydává
I nf ormačn í č as op is 13
Květen 2012 Úvodní slovo
Obsah Úvodní slovo Středisková výprava Tábor se blíží Mauglího poděkování Velikonoční kuře Velký úklid na skauťáku Oldskauti na cestách Vzpomínky Milana Hájka
1 1 1 2 2-3 4-5 5 6
Duben se pomalu chýlí ke konci a je tady další, tentokrát poměrně obsáhlé, číslo střediskového časopisu. Počasí už se také vylepšuje a začíná se vyrážet na výpravy. V dubnu se konalo několik akcí a zápisky z nich si můžete přečíst v tomto čísle.
Buzola
Středisková výprava Za rytířem Trčkou z Lípy Sestřičky a bráškové, ke stému výročí od založení českého Junáka Vás všechny zveme na společnou výpravu za rytířem Trčkou z Lípy. Datum: 18. – 20. 5. 2012 Místo: Seč Sraz: 18.5. v 16:45 u zimního stadionu Návrat: 20.5. do 12:00 k zimnímu stadionu S sebou: spacák, ešus, lžíce, kroj (kdo nemá, tak šátek), další běžná výbava, páteční večeře, 2 brambory, půlka chleba, 1 cibule, 2 buřty, 1 paštika nebo tavený sýr, 1 jablko, 230 Kč, svíčka a dobrá nálada samozřejmě… Těší se na Vás Roman a Buzola
Tábor se blíží a proto se 17.5. od 17:00 uskuteční PŘEDTÁBOROVÁ SCHŮZKA PRO RODIČE. A druhá poznámka: během května budou k dispozici přihlášky na tábor (30.6.-14.7. 2012), které je potřeba vyplnit a odevzdat do 10. června.
http://skauthlinsko.ic.cz
1
Poděkování bratra Mauglího K mým nedávným 85. narozeninám jsem dostal od Výkonné rady Junáka a Náčelnictva Junáka blahopřání a poděkování za práci a věrnost skautskému hnutí, podepsané Markem Balášem - Číčou, náčelníkem CHK, Michalou Rocmanovou - Káčou, náčelní DK, a Josefem Výprachtickým - José, starostou Junáka. Také členové našeho Klubu Oldskautů Vysočina mi na posledním setkání blahopřáli a předali kytici květů. Všem sestrám a bratřím srdečně děkuji. Udělali mi velkou radost. Otakar Volejník - Mauglí K blahopřání se – sice pozdě, ale přece – připojuje i redakce časopisu.
Velikonoční skautské kuřátko Vyrábění výrobků pro nadaci Kuře Na skauťáku se 8. dubna 2012 vyráběly od 13:00 hodin věci, aby se druhý den mohly prodávat na Tylově náměstí. Vyrábění se účastnili vlčata, světlušky, skauti, skautky, roveři a rangers. Na začátku se hrála seznamovací hra.
Co všechno se vyrábělo? Třeba kuřata ze skořápek a vaty. Potom, co byla kuřata hotova, tak se stříkala do oranžova. Ovečky se zhotovovaly z kolíčků a papíru nebo papíru a vaty a králíčci, kteří byli z papíru, se pak vymalovávali.
Ještě než se šlo v 16:30 do kostela, tak se domlouvalo, kdo a kdy by chtěl v pátek prodávat. Nakonec se všichni, v 18:00 rozešli do tepla svých domovů. Zapsal Pepíno
Prodejní den – pátek 9. dubna 2012 Druhý den jsme se sešli na Tylově náměstí za BBC Beránkem v kroji nebo šátku (ti, co byli domluveni na půl osmou). Tam už byli nějací vedoucí, kteří se pokoušeli stavět stan. Ten se jim nakonec povedl postavit. Také vykládali naše výrobky na připravený stůl. Potom jsme s Pepínem a Pulcem v do-
http://skauthlinsko.ic.cz
provodu s Tahounem šli na první cestu do okolí. Zastavili jsme se v kožešnictví, kde pracuje Pulcova maminka. Průběžně jsme si doplňovali zásoby v hlavním stanu na Tylově náměstí. Potom jsme skupinu spojili i s děvčaty a s nimi v doprovodu s Matyldou jsme šli na další cestu směrem ke Společen-
skému domu. Potom jsme se zase chvíli zastavili ve stanu a tam nás vyzvedl Tahoun a s ním jsme šli na další obchůzku, po které nás Jana odvedla k průvodkyni Lídě na Betlém, která nás pohostila čajem. Potom odešel Pulec a Pepíno a po něm následně i já a šli jsme na pizzu do nedaleké pizzerie.
2
Potom jsme byli zase na Tylově náměstí, kde jsme chodili, až jsme potkali paní zástupkyni ze základní školy Ležáků v Hlinsku. Netrvalo dlouho a u Prokopova domu jsme potkali další učitelku z Ležákovky a to naši matematikářku Paulusovou. Potom se již chýlil konec a my jsme stáli u stánku a obsluhovali kolemjdoucí lidi. Zají-
mavé bylo, když jsme potkali skupinku dětí ze školky, se kterými se náš maskot-kuře vyfotil. Potom už přišel Šohaj z odpolední skupiny a já se odebral domů. Někteří jedinci, jako nejspíše Pepíno a některé ranní holky, tam přišli na odpolední směnu, aby prodávali. Bohužel už netuším, co se tam odpoledne dělo, ale
z vyprávění tuším, že si tam užili spoustu legrace. Na této akci měli lidé velký zájem o ovce z vaty a naše skořápková kuřátka s vatou. Neztratili se ani papíroví králíci na špejli. Tato akce se mi velmi líbila. Vydělali jsme několik tisíc korun.
Zážitky sepsal Marek
Jako jeden z pořadatelů této akce, bych chtěla poděkovat všem, kteří se zúčastnili a jakkoli pomohli tuto akci uskutečnit, ať již výrobou předmětů, prodejem, zapůjčením stanu nebo dovezením maskota. V pátek se vybralo krásných 11 670 Kč, které putovaly na účet nadace Pomozte dětem! Děkujeme! Buzola
Stánek na Tylově náměstí a všemi oblíbené kuře (foto: Buzola) Více fotek najdete zde: http://skauthlinsko.ic.cz/galerie-kure-2012.php
http://skauthlinsko.ic.cz
3
Dva pohledy na velký úklid na skauťáku Z pohledu rangers: Nastal den D a my jsme si měli zkrášlit náš skautský „bejvák“. Sraz byl domluven na devátou hodinu. Někteří nemohli dospat a sešli se dřív a někteří naopak spali jako zabití, proto dorazili o něco později. Každopádně počet členů „uklízecí čety“ nabyl uspokojivého počtu. Práce byla rozmanitá a každý mohl tedy dělat to, co ho nejvíc zaujalo. Od mytí oken, přes mytí kuchyně, až po
mnohým z nás šla práce za neustálého chichotání se docela od ruky . Každý se při ní zabavil po svém. Předpokládám, že pocity z tohoto dne jsou u většiny z nás pozitivní, jelikož když byl čas se odporoučet domů, tak museli být někteří aktivisti pomalu vyhnáni. Určitě patří všem zúčastněným velký dík .
Úklid zapsala Matylda mytí záchodů. Myslím, že
Z pohledu skauta: Sešli jsme se dne 14. dubna v devět hodin ráno na skauťáku. Když jsme přišli, přivítali nás Tahoun a Zebra a dali nám první úkol. Tím bylo nanosit všechna dřevěná zakulatělá prkna z vlčácké klubovny nahoru k vstupním dveřím do skauťáku. Tam je Tahoun se Zebrou a Jamalem řezali na menší části. Náš kamarád Tatra nejprve nejspíše přebíral hřebíky na dobré a špatné, ale po
http://skauthlinsko.ic.cz
chvíli šel pomoci nám. Těch dřevěných prken bylo docela dost, ale Tatra u toho moc dlouho nevydržel, protože šel na půdu spravovat díru v podlaze, vysávat a sbírat listí za komínem. Když byla prkna nařezaná, snosili jsme jich pár dolů k vlčácké klubovně. Nakonec nám ale zavolal vedoucí Vašek Žampach, který nám řekl, že chce prkna na půdě nechat do nových kachlových nebo kamenných kamen na topení. Prkna jsme proto nechali a s Pepínem jsme šli hrabat listí. Po čtvrt hodině jsme byli přeloženi na půdu, kde jsme rovnali matrace, stany a vysávali nepořádek. Také jsme ochotně pomohli při odnosu stanů do auta. Tam Pepíno využil příležitosti a z legrace se schoval pod stany do vozíku, ale nakonec
vylezl. Potom jsme se mohli nasvačit. Po svačince jsme se vrátili zpátky ke dřevu. Pepíno se chvíli věnoval zametání nečistot (listí) na schodech u skauťáku, ale pak i s Tatrou pomáhal při nošení dřeva na půdu. Pod víkem půdy byl nějaký starší člen střediska, který podával prkénka Zebrovi na žebříku, který je dal Tahounovi a ten nakonec mně a já jsem je
4
rovnal. Nakonec se ke mně po odnošení všech prkének z venku a od vlčácké klubovny připojil Pepíno a po něm za chvíli i Tatra. Když jsme to všechno dokončili, tak jsme začali trochu dělat blbosti, ale pak jsme šli spravovat lišty do naší skautské klubovny. Já
měl za úkol očistit je od nečistot, Tatra je pak měl nalepit zpátky na původní místo a Pepíno srovnával a uklízel zbylé věci v naší klubovně. Potom jsme se chvilku před druhou hodinou rozešli domů, ale děvčata, která zatím stihla uklidit kuchyni,
umýt okna, srovnat hlavní sál a zamést venku a také uklidit záchody, ještě musela vytřít, abychom jim po tom nechodili a nezašlapali to tam. Tato akce se mi zdála docela nudná, ale byla potřebná. Úklid očima Marka Fotky dodala Jana
Bylo nás pět - čtyři skauti a pes aneb oldskautská výprava Všechno to začalo tak hloupě ráno jednu sobotu (21. dubna 2012), kdy se čéku nechce z postele. Sraz byl v 8.55. Myslím, že za to mohly ty pršavé klamné mraky, které většinu oldskautů zahnaly zpátky domů. A tak nás nakonec nastoupilo do vlaku jen pět - velký náčelník Roman s Buzolou, co nemá v sobě vodu, a já s Rybou na provázku a pak ta pesa Brita, co je všude první. A tak jsme jeli a jeli, a když nám cesta byla dlouhá, tak jsme vystoupili,
v Bílku. No a pak někdo řekl, „půjdeme na Doubravku“, a tak jsme šli, bylo nás pět - velký náčelník Roman s Buzolou, co nemá v sobě vodu, a já s Rybou na provázku a pak ta pesa Brita, co je všude první. Šli jsme si to údolím řeky Doubravy, cestou jsme si povídali, jak jsme to vyhráli, že jsme nezůstali doma. Venku svítilo slunce, že bylo člověku teplo, řeka byla božská – tekla po proudu a všude byl cítit ten svěží vzduch. Samozřejmě jsme se
nezapomněli upsat, že jsme tam taky byli a vylezli jsme na vyhlídku a pak zase slezli dolů a taky jsme hodili kameny na hromadu kamenů, kterou tam už před námi naházelo spoustu lidí, především skautů jako my a dokonce máme i fotku. K obědu jsme se nacpali buřty a Brita měla psí granule, ale povídala, že by radši zakousla buřta taky. No a pak jsme si to vyrazili k Chotěboři, kde jsme uhasili žízeň kofolou, a o kus dál nasedli do vlaku a jeli zase domů. A tak si myslím, že to bylo moc supr a že bychom zas měli někam vyrazit a doufám, že teď, když to všichni přečetli, jak to bylo supr a oni tam nebyli, tak příště si budeme muset objednávat vagóny navíc, protože bychom se jinak nevešli. Supr výpravu na Doubravku ve zkratce zapsala sestra Helenka Fotka: bratr Roman
http://skauthlinsko.ic.cz
5
Skautské století v Hlinsku Milan Hájek: Mládí ve skautu mi pomáhalo v dalším mém životě Do řad hlineckých skautů odvedl Milana Hájka jeho otec v zimě roku 1937. Sedmiletý hoch tehdy jistě netušil, že se o deset let později stane hlavním vedoucím skautského tábora a jediným hlineckým účastníkem na celosvětovém setkání skautů ve Francii. Takřka idylický život skupiny vlčat plynul pod taktovkou oblíbeného vůdce oddílu bratra Stanislava Zedníčka, jenž byl učitelem na chlapecké škole. Ten vymýšlel „různé tajné i netajné vy-
cházky do hlineckého okolí, jejichž cílem bylo poznávání přírody, hrála se řada her a spousta moudrých vyprávění. V přírodě bylo naše vlčácké stanoviště hlavně "Na Hamříku", kde jsme měli svůj kout s kamennými nebo dřevěnými sedátky, které si každý dle vlastní fantazie sestavil. Bylo to poradní místo nás vlčat. Sedátka byla do kruhu kolem táborového ohniště, a bylo to nejkrásnější místo našeho mládí,“ vzpomínal na tuto dobu s odstupem bratr Hájek. Radovánky hlineckých vlčat ukončila II. světová válka. Junák byl zakázán a skautský domov zaplombován razítky s hákovým křížem. Chlapci pod vedením bratra Zedníčka vnikli do
http://skauthlinsko.ic.cz
zapečetěného domu, aby odnesli alespoň to nejcennější, hlavně vyšívané oddílové a družinové vlajky. Představte si, že byste se dnes ocitli v kůži těch odvážných kluků. Vydali byste se vstříc nebezpečí jako oni? Máme na skauťáku nějaké předměty, kvůli kterým by stálo za to takhle riskovat?
Hlinečtí skauti se začali znovu formovat již v posledních dnech války. V červnu 1945 vypomáhali s organizací celonárodní tryzny ve vypálené obci Ležáky. O letních prázdninách pak opět odjeli na skautské tábory. M. Hájek byl zástupcem vedoucího tábora vlčat na Babákách. Hlinečtí skauti byli po válce velmi aktivní. Asistovali při kladení věnců, vybírali finanční dary na různé humanitární účely, režírovali vlastní divadelní představení,
účastnili se skautských slavností v širokém okolí od Lanškrouna po Chotěboř. „Můžu
říct, že těch činností bylo tolik, že ani moc nezbývalo času na řádná studia,“ podotýká ve svých vzpomínkách bratr Hájek. Již v 17 letech převzal zodpovědnost za vedení tábora skautů nedaleko dnešní Želivské přehrady. Ve stejném roce vyrazil do Francie na skautské jamboree, kde byl v blízkém styku se svými největšími skautskými vzory, náčelníkem Rudolfem Plajnerem, Velenem Fanderlikem a Karlem Průchou. V paměti mu utkvěl rozhovor s bratrem Plajnerem cestou domů. „Br. náčelník si ke mne sedl
a spolu jsme si v ztichlém prostředí vyprávěli o všem, co jsme zažili. Upřímně se zajímal o dění v hlineckém kmeni a slíbil, že se rád také do Hlinska podívá. Byl to krásný kus noci.“ Zanedlouho přišel další zákaz Junáka. „Prožití aspoň části mládí
ve skautu mně pomáhalo v dalším mém životě, někdy po r. 1948 ne nejhezčím,“ shrnul pan Hájek po letech své působení v Junáku. Připravil Vlk Vzpomínky pana Hájka z roku 1998 jsou dostupné zde: http://ivoddil.blog.cz/1008/vzpo minky-milana-hajka
6
