Informační a komunikační technologie

Informační a komunikační technologie

Počítačová grafika

Informační a komunikační technologie Obsah : ÚVOD DO POČÍTAČOVÉ GRAFIKY ................................................................................ 2 1. Druhy obrázků a jejich získávání .............................................................................. 2 2. Rastrové a vektorové obrázky .................................................................................. 3 3. Změna velikosti obrázku ......................................................................................... 4 4. Rozměry obrázku a hloubka barev ............................................................................ 5 5. Rozlišení obrázku – DPI........................................................................................... 6 6. Výpočet velikosti obrázků ........................................................................................ 7 7. Typy souborů – obrázky – základní rozdělení ............................................................. 7 8. Typy souborů – obrázky – příklady nejpoužívanějších typů .......................................... 8 9. Barevné modely – modely RGB, CMYK ...................................................................... 9 10. Vytváření rastrových obrázků ............................................................................... 10 11. Skenování fotografií – základní informace .............................................................. 10 12. Skenování fotografií – snímání obrázků ................................................................. 12 13. Skenování fotografií – OCR .................................................................................. 13

1



ÚVOD DO POČÍTAČOVÉ GRAFIKY

1.hodina 1. Druhy obrázků a jejich získávání Již víme, že vše v počítači je uloženo ve formě souboru. Tedy i obrázek je datový soubor určitého typu. Na rozdíl např. od textových souborů je většina typů souborů s obrázky standardizována, můžeme je vytvářet a upravovat mnoha různými programy, nejen jedním určitým programem, v němž byl obrázek vytvořen. Získávání obrázků : Obrázky v podobě souborů na disku získáme několika způsoby: 1. Sami si je namalujeme v některém programu pro vytváření obrázků. 2. Nasnímáme (naskenujeme) fotografie nebo na papíru namalované obrázky pomocí skeneru. 3. Získáme již hotový obrázek ve formě souboru. Na disketě od známého, na CD disku s výběrem obrázků, stáhneme si jej z Internetu, vyfotografujeme. Rozdělení práce s obrázky : Práci s obrázky pomocí počítače můžeme rozdělit na dva odlišné způsoby: • •

Vytváření (malování) obrázků. Úpravu fotografií a koláže.

Vytvářené obrázky (a příslušné programy) se dělí podle způsobu vzniku podoby obrázku na dva druhy: • •

Vektorové obrázky. Rastrové (také se jim říká bitmapové) obrázky.

Z tohoto rozdělení plynou tři druhy programů pro práci s obrázky: • • •

Programy na vytváření vektorových obrázků (např. CorelDRAW, Zoner Callis-to). Programy na vytváření rastrových obrázků (Fractal Design Painter, Malování). Programy na úpravu fotografií a koláže (Adobe Photoshop, Paint Shop Pro).

2



2.hodina 2. Rastrové a vektorové obrázky

Rastrové obrázky Rastrové obrázky se skládají z mnoha drobných bodů. Počet těchto bodů závisí na rozlišení obrázku. Každý z těchto bodů je popsán několika bity a tyto body vytvářejí velmi jemnou mřížku (rastr nebo mapu), proto se jim říká rastrové nebo bitmapové. ( rastrový obrázek se skládá z množství bodů )

Vektrorové obrázky Vektorové obrázky se neskládají z bodů, ale z křivek, které jsou dány svým matematickým popisem. Jde tedy o kombinaci nějakých obrazců (říká se jim souhrnně objekty), z kterých je poskládán výsledný obrázek. ( vektrorvý obrázek se skládá z jednotlivých objektů )

3



3.hodina 3. Změna velikosti obrázku

Rastrový obrázek Rastrový obrázek se skládá z určitého počtu bodů. Tento počet (rozlišení) je dán při jeho pořízení do počítače. Zmenšení rastrového obrázku : Jestliže takový obrázek zmenšíme, je nutné nějaké body vypustit (body se nemohou zmenšovat). Tím dojde ke ztrátě detailů a někdy i ke zkreslení barev. Zvětšení rastrového obrázku : Jestliže bitmapový obrázek zvětšujeme, opět nedochází ke změně velikosti jednotlivých bodů, ale začnou se od sebe vzdalovat. Aby obrázek nebyl zrnitý, musí program chybějící body dopočítat (většinou vezme dva sousední body a mezi ně dá průměrný odstín z těchto dvou bodů). Tedy i zde dochází ke snížení kvality obrázku.

Vektorový obrázek Vektorový obrázek naopak můžeme zmenšovat, zvětšovat a dívat se na něj třeba mikroskopem a jeho kvalita se nemění. Je to dáno tím, že se neskládá z jednotlivých bodů, ale z velkého (1 až třeba 10 000) množství objektů, které jsou určeny matematickým popisem (rovnicemi, vzorci). Program lehce dosadí do vzorců jiná čísla a přepočítá objekt tak, aby se zachoval jeho tvar. Např. pokud je u obdélníku určen poměr stran, je tím jeho tvar přesně určen, ať je malý či obrovský.

Příklad zvětšení reflektoru auta u rastr. a vekt. obrázku :

Rastrový obrázek zhorčená kvalita – jednotlivé body

Vektorový obrázek kvalita zachována – plynulé křivky

Rastrový způsob práce - (rastrová grafika) se používá při práci s fotografiemi. Vektorový způsob práce – (vektorová grafika) je zcela nutná tam, kde je potřeba měnit velikost v širokém rozmezí. např. nápisy, bilboardy.....

4



4.hodina 4. Rozměry obrázku a hloubka barev Rozměry obrázku ( v bodech ) Rastrový obrázek je množina bodů, kdy každý bod má nějakou barvu. Počet bodů vodorovně x počet bodů svisle jsou jeho rozměry v bodech (např. 640 x 480 bodů), jejich násobek je samozřejmě celkový počet bodů obrázku (např. 640 x 480 = 307 200 bodů).

Hloubka barev Každý bod obrázku musí být přesně určen, musí být stanoveno, jakou má barvu. Barevná hloubka je vlastně paleta, ze které můžeme vybírat barvy pro jednotlivé body obrázku. Jestliže např. namalujeme čistě černo-bflý obrázek (černý fix na bílém papíře), je barevná hloubka dvě barvy (černá a bílá). Kolik asi je potřeba mít k dispozici barev, abychom mohli uložit barevnou fotografii? Biologové tvrdí, že lidské oko od sebe odliší až 4 miliardy odstínů barev. Tedy barevná paleta by v ideálním případě měla obsahovat právě tolik barev. Protože by však nutnost uložit o každém bodu informaci, kterou ze 4 miliard barev nabývá, kladla příliš velké nároky na výkon počítače a kapacitu jeho disků, vznikly v průběhu práce s počítačovou grafikou barevné palety (hloubky), které umožňují zobrazit obrázky věrně při nižších nárocích na místo v počítači. Kolik bajtů na bod ? Používané barevné hloubky a jejich využití (počet bajtů na bod) • • • •

2 barvy - černo-bílá kresba - 1 bit/bod, tedy 1/8 B/bod (bajtu na bod). 256 barev - barevná tlačítka a barevné prvky WWW stránek – 1 B/bod. 256 odstínů šedi - „černobílé" fotografie – 1 B/bod. Tuto hloubku barev najdeme často označenu jako Greyscale. 16,7 miliónů barev - barevné fotografie – 3 B/bod. Tato barevná hloubka se označuje jako True Color, nebo RGB Color.

2 BARVY ( černá – bílá )

256 BAREV GREYSCALE

256 BAREV

16,7 MIL. BAREV True Color

( šedý odstín )

5



5.hodina 5. Rozlišení obrázku – DPI Rozlišení - DPI (Dot Per Inch / bodů na palec) U tiskáren bychom těžko udávali jejich kvalitu údajem, kolik bodů celkem jsou schopny vytisknout. Dobře se dá však použít údaj, jak jemně mohou tisknout, tedy kolik bodů na jednotku vzdálenosti mohou natisknout (samozřejmě čím více, tím lépe). Rozlišení (jednotka DPI = bodů na palec) udává kvalitu (jemnost) tisku.

Otázka? Z kolika bodů se bude skládat obrázek velký 5 x 2,5 cm při rozlišení 250 DPI? Řešení : Převedeme si jeho velikost na palce (pro jednoduchost 1 palec = 2,5 cm), tj. obrázek je velký 2x1 palec. 250 DPI znamená 250 bodů na palec, tedy obrázek obsahuje 2x250 x 1x250 bodů (500x250) = celkem 125 000 bodů.

6



6.hodina 6. Výpočet velikosti obrázků

7.hodina 7. Typy souborů – obrázky – základní rozdělení Do této chvíle jsme počítali velikost souborů s obrázkem v paměti počítače, tj. při jeho zpracování. My však samozřejmě obrázky také ukládáme na disk. Mnohé typy souborů s obrázky jsou standardizované, těchto typů je však velké množství. Můžeme si je rozdělit na dvě skupiny: 1. Obrázky nekomprimované. Dnes se používají méně než komprimované, zástupcem je typ označený BMP. 2. Soubory s obrázky komprimované Komprese dat (komprimace = „zhuštění" obrázku, body stejné barvy se popíší matematicky, což zabere několikrát méně místa než jejich „šňůra" za sebou). Rastrová grafika je tvořena sítí bodů - pixelů. Pokud by byl v souboru popsán každý pixel jednotlivě (barva a pozice), narostla by datová velikost do obrovských rozměrů. A právě na internetu je každý uspořený bit dobrý. Jsou v podstatě dva základní principy komprese obrazových dat. První způsob je neztrátový. To znamená, že soubor neztrácí žádné informace, jen jsou zakódovány tak, aby zabíraly míň místa. Druhý způsob je ztrátový - to znamená, že část informací je vypuštěno, tak aby lidské oko nic nepoznalo. Podrobněji níže. Obrázky komprimované bezeztrátově. (Zástupci: formáty PCX, TIFF, GIF...) Dosahovaná komprimace je asi 1:10 (vždy závisí na konkrétním obrázku). Obrázky komprimované ztrátově. (Zástupci: formáty JPEG, PNG...) Při ztrátové komprimaci dojde k nepatrným úpravám obrázku tak, aby se dal dobře zkomprimovat. Sníží se tím jeho kvalita, většinou ale zcela nepozorovatelně. Dosahovaná komprese je až 1:50, výjimečně i více. Obrázky ukládáme v komprimované (zhuštěné) podobě. Nejrozšířenější je internetový formát JPEG (JPG). Poslední příklad: Obrázek 10 x 7,5 cm, rozlišení 200 DPI, hloubka barev 16,7 mil. barev. Kolik zabere místa v paměti počítače a kolik po uložení na disk ve formátu JPG s kompresí 1:20? 10 x 7,5 cm je asi 4 x 3 palce. Obrázek tedy bude mít 4 x 200 x 3x 200 = 800 x 600 = 480 000 bodů. Pro hloubku barev 16,7 mil. barev spotřebuje každý bod obrázku 3 bajty, v paměti tedy obrázek zabere 480 000 bodů x 3 bajty/bod = 1 440 000 B. Po uložení s kompresí 1:20 bude mít soubor na disku velikost 72 000 B, tj. cca 72 KB.

7



8.hodina 8. Typy souborů – obrázky – příklady nejpoužívanějších typů

JPEG - Joint Photographic Experts Group První z rodiny webových obrazových formátů, který byl vytvořen společností ISO v roce 1990. Dovoluje zobrazit 24bit barevnou hloubku (16 777 216 barev) a 256 odstínů šedé. Umožňuje také uložit obrázek jako Progresivní, který se pak postupně zobrazuje v několika průchodech podle rychlosti načítání. JPEG používá ztrátovou kompresi (částečně i neztrátovou), jejíž intenzita lze nastavit. Protože dokáže zobrazit takové množství barev, je ideální na fotky a barevně pestré obrázky. Kvůli ztrátovosti komprese (a tím pádem nevratnosti komprimačního procesu) se JPEG nepoužívá jako pracovní soubor. Při každém uložení by se totiž snížila kvalita obrazu. Právě kvůli ztrátovosti se JPEG rovněž nepoužívá na jednoduchou webovou grafiku (málo barev, souvislé barevné plochy). Při ukládání takové grafiky by totiž na souvislých plochách vznikaly tzv. artefakty (shluk pixelů nepřirozené barvy). Stejný efekt sice vzniká i na složitých fotkách, ale zde je není lidské oko schopno zaregistrovat. Na webovou grafiku je tedy vhodnější GIF

GIF - Graphics Interchange Format Druhým, velmi hojně využívaným formátem pro web, je GIF, který vytvořila v roce 1987 společnost CompuServe. Používá se hlavně pro webovou grafiku, která obsahuje méně barev a tvoří ji většinou souvislé barevné plochy nebo opakující se vzory. GIF používá neztrátovou kompresi. "Neztrátová" znamená, že nejsou žádné obrazové informace vypuštěny a nedochází tedy ke zkreslení obrazu. Jedno omezení GIF přece jenom má - dokáže definovat maximálně 8 bitů barev (256), což v případě webové grafiky většinou bohatě stačí. Pokud obsahuje obrázek víc barev, než 256, nebo potřebujeme sami snížit počet barev (z 60 třeba na 30) kvůli úspoře dat, provede se optimalizace palety - hodnoty barev se zprůměrují a podobné barevné odstíny se nahradí stejnou barvou. Někdy je vhodné zkusit ručně snížit počet barev a sledovat, co se bude dít mnohdy je optický rozdíl nerozeznatelný a přitom datová úspora značná. Další specialitou GIFu je průhlednost. Ta zde funguje na principu výběru jedné barvy, která bude zobrazena průhledně. Nelze tedy vytvářet průsvitné barevné přechody nebo vyhlazení okrajů - to dovede až PNG (viz dále). U JPEGu jsem se zmiňoval o možnost zobrazovat obrázek postupně - podle rychlosti načítání (Progressive). U GIFu existuje něco podobného - je to tzv. Interlaced GIF (=prokládaný), který se začíná zobrazovat i v případě, že ještě není dekódovací slovník úplný. A nakonec poslední zajímavá vlastnost GIFu je možnost vytvářet animaci. Tato možnost byla přidána ve specifikaci GIF89a a umožňuje v rámci jednoho souboru (se stejnou příponou) zobrazovat posloupnost snímků s definovanou časovou prodlevou. Animovaný GIF umožňuje také ukládat jen rozdíly mezi snímky a tím značně zmenšit velikost souboru oproti případu, kdy by byl ukládán každý snímek zvlášť.

8



9.hodina 9. Barevné modely – modely RGB, CMYK Nedokonalost barvocitlivých buněk v lidském oku (tzv. čípků) umožňuje nahradit viditelné světlo směsí tří základních barev (červené, zelené a modré - RGB). Složením těchto barev (s plnou intenzitou) vznikne bílá. Dlužno dodat, že tato bílá je jiná, než bílá vyzářená ze slunce (měla by správně obsahovat barvy spektra od červené až po fialovou), ale lidské oko tento rozdíl nepozná. Na tomto principu fungují CRT a LCD monitory, a také televizory. S poněkud odlišným modelem míchání barev pracuje tiskárna. Zde nejde použít RGB režim, protože by nebyla možnost vytvořit černou barvu (černá vzniká nulovým podílem základních barev). Museli bychom tedy tisknout na černé papíry. Je jasné, že něco takového je ekonomicky nemyslitelné, proto vznikl režim CMY (Cyan, Magenta, Yellow = tyrkysová, fuchsiová, žlutá). Používá tří složek které opticky vzniknou smícháním vždy jedné dvojice základních barev. Směsí všech tří složek CMY vzniká černá. Jelikož je barva této černé zkreslená vlivem nečistot v pigmentech barev CMY, tak se často přidává zvlášť ještě kazeta s černou barvou a vzniká tak režim CMYK (K = black).

9



10.hodina 10. Vytváření rastrových obrázků

11.hodina 11. Skenování fotografií – základní informace Scanner – toto zařízení umožňuje sejmout obrázek z listu papíru , časopisu nebo knihy a převést jej do podoby v počítači kde je sním možno dále pracovat. Rozlišovací schopnost scanneru se udává stejně jako u tiskáren v DPI (300-1200 DPI). Scanner ovšem neumí číst text. Text snímá pouze jako celek (obrázek). Proto se k některým scannerům dodává program , který umí v obrázku rozlišit tvar písmen a převede obrázek na text, který se dále zpracovává textovým editorem.

Scanner digitalizuje předlohu pro další zpracování počítačem. Načtené obrázky se rozkládají do pixelů (obrazových bodů). Předloha se osvětlí a v tom okamžiku se provede sejmutí pomocí optických součástek. Rozlišovací schopností scanneru rozumíme četnost bodů, které může scanner na základě počtu senzorů z předlohy skutečně sejmout. 300dpi znamená, že scanner musí mít zabudováno na 1 palec 300 senzorů.

Typy scannerů Scannery se podle provedení dají rozdělit na : Ruční scanner Plošný scanner Kompaktní scanner Bubnový a kamerový scanner Ruční scanner Ruční scanner patří mezi nejrozšířenější typy. Ruční scanner pracuje podobně jako plošný scanner, ale někdo s ním musí vlastnoručně přejet po předloze. Ruční scanner je připojen k počítači přes speciální kartu, která umožňuje rychlý přenos dat. Přednosti : design, jednoduchá manipulace, mobilnost a výhodní cena Nedostatky : omezená šířka snímání ( cca 105 mm ) délka není omezena Plošný scanner Při použití tohoto skeneru se předloha položí na skleněnou desku a přikryje vrchním krytem tak, že na ni nedopadá žádné světlo. Předloha může být tlustší a je možné proces snímání několikrát opakovat bez změny, posunutí předlohy. Dnes asi nejrozšířenější typ scanneru. Kompaktní scanner U tohoto scanneru se předloha automaticky zasouvá do přístroje a projíždí kolem senzorů. Tímto způsobem je možnost sejmout pouze volné listy papíru, ale ne knihy a tuhé předlohy což je jedna z nevýhod tohoto typu. (princip podobný faxu) Bubnový a kamerový scanner Předloha je nalepena na rotujícím válci a je snímána paprskem. Jejich nevýhodou je velká cena, a proto jsou využívány zejména pro snímání velmi velkých předloh. Jde o nejstarší technologii.

10



Volbu skeneru je třeba velmi dobře zvážit. S domácím skenerem v cenové relaci kolem 4 tisíc korun nelze kvalitně sejmout obrázek z negativu použitelný pro tisk. Typy skenerů se podle funkcí a cenových relací dají rozdělit do tří skupin : Levné , Amatérské , Poloprofesionální Levné skenery První skupinou jsou skenery určené do domácnosti. Jde o skenery s rozlišením 300x600 nebo 600x1200 dpi. Barevná hloubka bývá 30 nebo 36 bitů. Připojení přes paralelní nebo USB port. Žádný skener s této kategorie neumožňuje snímat filmy a negativy. Pro ovládání slouží velmi jednoduchý program. Kvalita výsledku je opravdu jen pro domácí použití. Mezi největší nedostatky patří neostrost a vysoká hladina šumu v obrazu. Ovládací programy jsou navrženy pro absolutní začátečníky a pro profesionálnější použití naprosto nepoužitelné. Cenová relace 2000-3000,-kč. Amatérské skenery V této kategorii se již objevují povedenější skenery a vybrat ten pravý může být docel obtížné. Rozlišení je obvykle 600x1200 dpi. Barevná hloubka je zpravidla 36 nebo 42 bitů. Připojení k počítači je realizováno pomocí paralelního portu , USB nebo SCSI. Jednoduché pravidlo jak poznat dobrý model není a proto je dobré si skener nejdříve vyzkoušet. V této kategorii lze najít skenery s možností snímání diapozitivu a negativu. Výsledek je ovšem na spodní únosné hranici. Velké rozdíly jsou v ovládacích programech proto je lepší si vše nejdříve vyzkoušet. Cenová relace 3000-8000,-kč Poloprofesionální skenery Rozlišení se pohybuje mezi 1200 – 1600 dpi. Jsou zde použity třířádkové snímače CCD. Aktivní plocha je většinou A4, ale dají se najít i modely s plochou A3. Kvalita snímání je již na velmi dobré úrovni. Cenová relace 8000,-13000,-Kč. Kategorie profesionálních skenerů je mimo dosah běžného uživatele. Cenová relace plně profesionálních skenerů se pohybuje od 70.000,- až 250.000,- Kč.

11



12.hodina 12. Skenování fotografií – snímání obrázků Snímání předloh Skenování je vždy závislé na kvalitě předlohy, čím více práce si dáme s přípravou fotografie tím méně budeme mít práce s naskenovanou fotografií. První a důležitý krok začíná hned před vložením fotografie do skeneru. Nejdříve je nutné z fotografie odstranit drobná zrníčka prachu, nejlépe štětečkem. Také je možné, že na fotografii budou mastné otisky prstů. Tyto otisky nám mohou způsobit veliké problémy, pokud chceme dosáhnout pěkného výsledku, protože kvalitní snímače dokáží tyto otisky přesně zaregistrovat. Odstranění takovýchto otisků z naskenované fotografie je velmi pracné a mnohdy i nemožné. Stejně velkou péči věnujte i čistotě skla skeneru, což by mělo být samozřejmostí. Pokud máme předlohu i skener připraven, vložíme fotografii do skeneru a spustíme skenovací program. Každý skenovací program se liší, ale vždy bude obsahovat ovládací prvky pro nastavení paramerů skenování. Ovládací prvky skenování Mode – barevný mód, ve kterém chceme aby skener obraz sejmul, na výběr máme většinou následující možnosti : Black and White – skener bude skenovat obrázek pouze za použití dvou barev ( černé a bíle ) bez použití polotónů. Grayscale – černobílé skenování v 256 odstínech šedé. True Color (RGB) – obraz je složen ze tří kanálů ( červený-R , zelený-G , modrý-B ) tento formát použijeme pokud chceme získat barevný obrázek a dále ho používat. ( třeba prezentace na internetu ) CMYK - Tento režim mají pouze poloprofesionální skenery určené v polygrafii , tyto skenery umožňují pomocí barevného převodníku připravit obrázek pro tisk. Resolution (rozlišení) - Je jedním z velmi důležitých parametrů pro skenování. Určuje z kolika obrazových bodů na palec (2.54cm) bude obrázek složen. Pro zobrazení na monitoru postačuje 72 dpi , ale pokud chceme obrázek tisknout musíme nastavit hodnotu 254 nebo 300 dpi. Vyšší rozlišení se používá jen ve speciálních případech. Scaling – nastavení poměru naskenované velikosti obrazu zhledem k původní velikosti. Original – Zde můžeme nastavit typ předlohy, pokud máme skener s dianástavcem. Pokud máme skener bez dianástavce, pak tato položka je neaktivní. U této volby je možné se setkat s následujícími volbami : Reflective – odrazová předloha ( fotografie ) , dopisy , schémat apod. Transparency – průhledná předloha ( diapozitivy , průhledné fólie a jiné ) Descreen – Toto je velice důležitá volba u profesiálnějších skenerů, kterou zapneme vždy, pokud skenujeme fotografii z předlohy, která již byla jednou tisknuta. Skener se pokusí eliminovat nepřesnosti vzniklé při tisku a potlačí úroveň moiré. InfoBox – Zobrazuje informace o velikosti obrázku, jeho předpokládané velikosti po naskenování. Nastavení barevných korekcí – umožňuje ovládat snímání obrazu. U levných skenerů velmi omezené. U profesionálnějších skenerů nutností.

Jas a kontrast – umožňuje nastavit jas a kontrast snímané předlohy. Nejsvětlejší a nejtmavší bod – umožňuje ručně nastavit nejsvětlejšího a nejtmavšího bodu předlohy. Skener pak podle těchto bodů správně nastaví jas a kontrast. Prescan ( preview ) – po klepnutí na toto tlačítko skener sejme náhled vložené, tak abychom mohli vybrat případný výřez fotografie. Scan – po nastavení všech parametrů tímto tlačítkem spustíme skenování.

12



13.hodina 13. Skenování fotografií – OCR OCR Pokud neskenujeme text z časopisu, knih, novin nebo smlouvu získáme obrázek. Pouze s tím rozdílem, že v něm místo grafiky vidíme text, který jsme schopni číst. My jsme schopni tento text přečíst, ale počítač v této podobě text nepřečte. Pokud chceme tento text vytisknout nebo někomu poslat je vše v pořádku, pokud ale budeme chtít před tiskem provést v textu nějaké změny musíme tento text převést na skutečný text. K tomuto účelu slouží programy OCR – Optical Character Recognition což znamená optické rozpoznávání znaků. OCR program umí rozpoznávat znaky a z obrázku obsahujícího text vytvářet běžný text, který lze dále upravovat. Naskenovaný text lze do programu OCR vložit rovnou pomocí skeneru nebo vložit již uložený obrázek. Vlastnosti, které ovlivňují úspěšnost rozpoznání textu : OCR program musí podporovat češtinu, aby uměl rozpoznat diakritiku. Použitý font písma, velikost, kurzíva Barva podkladu, písma Kvalita předlohy (stáří, šum, barevná nestálost …atd.) Různé tvary jednotlivých znaků u různých fontů, zvýraznění, podtržení Vícesloupcový text Tvar písma ( kruhové nebo šikmé písmo nelze rozpoznat ) Pokud text obsahuje text, který je nevhodný pro zpracování ( viz výše popsané vlastnosti ) může dojít ke špatnému rozpoznání textu a výsledný dokument bude obsahovat překlepy. Na uživateli je pak jak se rozhodne, zda li bude ručně překlepy opravovat nebo zda nebude rychlejší text znovu napsat. I v případě kdy OCR program uspěl na výbornou, měl by uživatel výsledný text překontrolovat. Jak tedy skenovat text ?

Nejvhodnější je použít text s bílým pozadím a černým písmem U velikosti znaků lze říct, že čím větší tím lepší. ( pouze do jisté míry ) Pokud budete skenovat text z více sloupců nebo text, který obtéká obrázek, je lepší text rozdělit do částí. Skenovat pouze černobíle ve 2 barvách Pro skenování použít rozlišení 300 dpi

Naskenovaný obrázek lze před rozpoznáváním upravit např. upravením kontrastu a jasu a tím zvýšit úspěšnost rozpoznávání. Před používáním OCR programu je také vhodné učinit několik testovacích rozpoznání a určit při jakém nastavení OCR program dosahuje nejlepších výsledků. Nejběžnějším OCR programem je Recognita standard. Živitel se k tomuto programu nejčastěji dostane ve verzi OEM, což je program přibalený jako součást dodávky scanneru. Takto poskytované programy jsou funkční, ale mají méně služeb než plné verze. Častým nedostatkem je, že chybí podpora češtiny.

13

Informační a komunikační technologie

Recommend Documents