in RC è prerogativa della persona straniera

economicrevue

{

02 | 2004 ...... 25

}

inserto tecnico | odborná příloha NORME E TRIBUTI | ZÁKONY A DANĚ

Emendamento alla legge sull’IVA – Seconda parte/ Novela zákona o DPH – II. Část Principi contabili internazionali I.A.S II: valutazioni di magazzino / Mezinárodní účetní standardy I.A.S II: ocenění skladu L’assicurazione dei depositi bancari in base al diritto ceco / Pojištění vkladů u bank podle českého práva La legge sule imposte di consumo / Zákon o spotřebních daních La sicurezza e tutela della salute sul lavoro - Il testo della legge n. 65/1965 Racc. - I. parte / Bezpečnost a ochrana zdraví při práci - Výňatek ze zákona č. 65/1965 Sb. - I.část.

Emendamento alla legge sull’IVA – Parte seconda In data 23/9/2003 il nuovo voto della Camera dei deputati ha sconfitto il veto del presidente e si è così giunti all’approvazione dell’emendamento alla legge sull’imposta sul valore aggiunto. L’emendamento è stato pubblicato sulla Gazzetta Ufficiale nella parte n. 107/2003 come legge 322/2003; la data dell’entrata in vigore è il 1. ottobre 2003 ad eccezione di alcune disposizioni, valide a partire dal 1/1/2004. Cambiamenti in vigore a partire dal 1. ottobre 2003 – Parte seconda Art. 43 – Importazione di merce Nella disposizione § 43 paragarafo 4, con riferimento alla normativa doganale, sono state introdotte le modifiche di seguito indicate. Le norme doganali permettono di determinare l’ammontare del debito doganale entro sei anni. Ne deriva che il dazio doganale viene calcolato, ma il diritto al rimborso delle tasse si è estinto già con la decadenza del termine di tre anni dal rilascio della merce nel relativo regime. Con l’emendamento è possibile ottenere il rimborso dell’imposta sull’imposta calcolata entro tre anni dal termine del periodo imponibile nel quale è stata effettuato il calcolo integrativo dell’imposta. È stato inoltre esteso il volume dei documenti fiscali per l’importazione delle merci. Oltre alla delibera di rilascio della merce nel relativo regime sulla dichiarazione doganale scritta, verrà considerato come documento fiscale anche l’”avviso di pagamento” che costituisce un altra delibera sull’obbligo espletato di pagare l’imposta nell’importazione. Art. 45d – Rimborso dell’imposta alle persone straniere In questo paragrafo vengono stabilite le condizioni per il rimborso dell’imposta agli imprenditori stranieri. In relazione alla definizione del concetto di “persona straniera” nell’art. 2 paragrafo 2 viene precisato che il diritto al rimborso dell’imposta pagata nel prezzo della merce acquistata e dei servizi forni-

ti in RC è prerogativa della persona straniera che: • non opera sul territorio nazionale oppure non esercita sul territorio nazionale attività che abbiano caratteristiche di impresa e • acquista merci e servizi a scopi di impresa. Il rimborso delle tasse avviene in base al principio di reciprocità definito dal nuovo emendamento nell’art. 45d paragrafo 2: “Per principio di reciprocità si intende che il relativo Stato di appartenenza nel quale la persona straniera ha sede o esercita attività imprenditoriale o ha residenza permanente a) non riscuote l’imposta sul valore aggiunto o una tassa analoga o b) riscuote le tasse ma le rimborsa alle persone che svolgono un’attività imprenditoriale in territorio nazionale e acquistano merci e servizi a scopi di impresa nello Stato straniero in questione”. A differenza dalla versione precedente dell’art. 45d, l’emendamento introduce una limitazione negativa del rimborso dell’imposta alle persone straniere, ossia vengono stabiliti i tipi di merce e servizi per i quali non sorge il diritto al rimborso delle tasse. Si tratta di: • merci e servizi forniti per uso personale, • servizi di viaggio, servizi alberghieri e di ristorazione forniti a persone straniere, • merci e servizi collegati a rappresentanza di persone straniere, • servizi di telecomunicazione, • vendita, noleggio, riparazione di veicoli a motore destinati al trasporto di 9 persone al massimo, • carburanti e lubrificanti ad eccezione della nafta e bionafta • servizio taxi. Una modifica della regolamentazione attuale consiste nell’eliminazione del diritto al rimborso dell’imposta nei casi di riparazione di veicoli a motore destinati al trasporto persone, fino ad un massimo di 9 persone. Resterà in vigore il diritto al rimborso del-

l’imposta per un periodo di un trimestre o di un anno civile. Se l’importo dell’imposta è maggiore di 20.000 CZK, si può consegnare la domanda di rimborso della tassa dopo la fine del trimestre del calendario civile, relativo al quale deve essere rimborsata. Se l’importo della tassa è tra le 10.000 CZK e le 20.000 CZK, è possibile consegnare la domanda di rimborso della tassa al massimo dopo lo scadere dell’anno civile. Il diritto al rimborso dell’imposta deve essere fatto valere entro il 30 giugno dell’anno successivo, altrimenti tale diritto decade. Il termine entro il quale l’Ufficio Finanziario di Praga 1 deve rimborsare la tassa è stato abbreviato dai 6 mesi del calendario civile a 2 mesi del calendario civile a partire dal giorno seguente alla consegna della domanda o dal giorno seguente all’eliminazione degli eventuali errori. Il rimborso della tassa avviene in valuta ceca sul conto del rappresentante o della persona straniera presso una banca ceca. In base allle nuove norme si potrà già procedere per le merci acquistate e i servizi forniti a partire dal primo gennaio 2003. Art 45e – Rimborso dell’imposta alle persone fisiche straniere nell’esportazione di merce L’emendamento ha modificato anche il testo dell’art. 45e che stabilisce le condizioni di rimborso dell’imposta ai turisti stranieri. In base alle osservazioni degli organi doganali e finanziari è stata precisata la definizione di persona fisica straniera e di luogo abituale di residenza. La persona fisica straniera è la persona che: • non ha la residenza o un luogo temporaneo di soggiorno in RC riportato nel passaporto o in altro documento di identità riconosciuto dalla Repubblica ceca, • non svolge attività imprenditoriale in RC • ha un età maggiore ai 15 anni. Per abituale luogo di residenza si intende il luogo dove la persona di solito si trattiene per un periodo superiore ai 185 giorni nell’arco di un anno civile, e nel quale vi è parte dei suoi interessi familiari oppure in questo posto esercita la propria professione oppure ha la propria casa.

La persona fisica straniera può far valere il diritto al rimborso delle tasse se: • in uno stesso giorno dell’anno civile acquista merce dallo stesso venditore per un’importo superiore, inclusa imposta, di 2500 CZK (prima 1000 CZK), • la merce acquistata in base alla lettera a) viene esportata a fini turistici • la merce acquistata non ha carattere commerciale. È stato integrato il paragrafo che elencava la merce per la quale non si ha il diritto al rimborso dell’imposta: • • • •

idrocarburi e lubrificanti, tabacchi alcolici, prodotti alimentari e altra merce che riporta il codice numerico del Sistema di Armonizzazione dai capitoli 01 fino al 21.

È stato esteso dai 30 ai 60 giorni il termine entro il quale la persona fisica deve esportare la merce per avere il diritto al rimborso delle tasse. Il termine si calcola a partire dal giorno in cui si verifica l’adempimento fiscale che è riportato sul documento di vendita della merce. Una ulteriore condizione per l’insorgere del diritto al rimborso delle tasse è l’attestazione da parte dell’ufficio doganale di frontiera dell’uscita della merce dal territorio ceco e la presentazione del documento di vendita della merce esportata sottoposto dal contribuente. Su iniziativa dei venditori nella legge è stato aggiunto che, nel caso in cui un venditore eserciti diverse rivendite, il rimborso dell’imposta avviene nella rivendita in cui è stato effettuato l’acquisto. In base alle osservazioni degli amministratori delle imposte è stato precisato che il venditore può riportare nella dichiarazione dei redditi l’imposta rimborsata entro tre anni dalla fine del periodo d’imposta, nel quale si è verificato l’adempimento fiscale. Art. 46 – Prestazione di servizi all’estero L’elenco dei servizi per i quali si applica l’esenzione fiscale in base all’art. 46 paragrafo 2, è stato esteso dall’emendamento anche ai servizi di intermediazione forniti alle persone che non hanno sede o residenza permanente nella RC. Il contribuente è sempre tenuto a presentare all’amministratore del fisco un docu-

II

economicrevue

mento dell’avvenuto pagamento oppure un contratto scritto relativo al pagamento dei servizi prestati confermato dalla persona straniera, a favore della quale si è verificato l’adempimento fiscale. Se il servizio all’estero viene fornito ad un contribuente fiscale, il normale documento fiscale costituisce un documento fiscale. Il nuovo paragrafo 6 stabilisce l’obbligo per i contribuenti di riportare nella dichiarazione fiscale l’esportazione dei servizi durante il periodo d’imposta nel quale è avvenuta la prestazione dei servizi. Nel caso in cui il contribuente non avesse un contratto scritto o un documento dell’avvenuto pagamento, l’emendamento prevede che il contribuente debba presentare all’amministratore del fisco il diritto all’esenzione entro 6 mesi dalla fine del periodo d’imposta nel quale sono stati forniti i servizi. Art. 48 – Trasporto occasionale con autobus in territorio ceco

{

02 | 2004 ...... 25

}

L’emendamento introduce una nuova versione dell’art. 48. Viene semplificata la determinazione dell’imponibile fiscale e la riscossione dell’imposta. Finora l’imponibile fiscale veniva stabilito in base il calcolo del numero delle persone trasportate e dei chilometri percorsi in territorio ceco. L’emendamento stabilisce che l’imponibile d’imposta è dato dal numero delle persone trasportate. L’aliquota d’imposta è fissata a 50 CZK per persona trasportata. Prima dell’emendamento, l’aliquota stabilita era di 0,10 CZK per persona e per chilometro percorso. Con l’emendamento non vengono considerati i chilometri percorsi ma solo il numero di persone trasportate. L’imposta non verrà più riscossa tramite acconto e successivo conguaglio, ma verrà pagata al passaggio della frontiera nel territorio ceco. Modifiche in vigore dal 1.1.2004

Novela zákona o DPH – II.Část Dne 23.9.2003 Poslanecká sněmovna přehlasovala veto prezidenta a schválila tak novelu zákona o dani z přidané hodnoty. Novela byla vyhlášena ve Sbírce zákonů v částce č. 107/2003 jako zákon č. 322/2003 s datem účinnosti dne 1.října 2003 s výjimkou některých ustanovení, která budou platná od 1.1.2004. Změny platné od 1. října 2003 – II. Část § 43 – Dovoz zboží V ustanovení § 43 odst. 4 dochází v návaznosti na celní předpisy k následující změně. Celní předpisy umožňují doměřit celní dluh do šesti let. Dochází tak k tomu, že clo je doměřeno, ale nárok na odpočet daně již uplynutím tříleté lhůty od propuštění zboží do příslušného režimu zanikl. Po novele je možné uplatnit odpočet daně u doměřené daně do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k dodatečnému vyměření daně. Dále byl rozšířen okruh daňových dokladů při dovozu zboží. Vedle rozhodnutí o propuštění zboží do příslušného režimu na písemném celním prohlášení bude za daňový doklad považován i „platební výměr“, který je jiným rozhodnutím o splněné povinnosti zaplatit daň při dovozu. § 45d - Vracení daně zahraničním osobám

V tomto paragrafu jsou stanoveny podmínky, za kterých je zahraničním podnikatelům vracena daň. V návaznosti na vymezení pojmu „zahraniční osoba“ v § 2 odst. 2 je dále upřesněno, že nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného a služeb poskytnutých v tuzemsku má zahraniční osoba, která: • nepodniká v tuzemsku nebo neprovádí v tuzemsku činnosti vykazující všechny znaky podnikání a • zboží a služby nakupuje pro účely svého podnikání. Daň se vrací na základě principu vzájemnosti, jehož definici novela zařazuje do § 45d odst. 2: „Principem vzájemnosti se rozumí, že příslušný cizí stát, ve kterém má zahraniční osoba sídlo, případně místo podnikání nebo trvalý pobyt, a) nevybírá daň z přidaného hodnoty nebo podobnou daň nebo b) vybírá daň, ale daň vrací osobám podnikajícím v tuzemsku a nakupujícím zboží a služby pro účely podnikání v příslušném cizím státě.“ Narozdíl od původního znění § 45d, novela zavádí negativní vymezení vracení daně zahraničním osobám, tj. jsou stanoveny druhy zboží a služeb, u kterých nevzniká nárok na vrácení daně.. Jedná se o:

inserto tecnico | odborná příloha

Tutte le modifiche in vigore a partire dall’ inizio del 2004 riguardano le modifiche delle aliquote, in particolare il loro aumento. 1) Dall’allegato n.1 alla legge e che riporta un’elenco della merce soggetta all’aliquota ridotta del 5 per cento, vengono esclusi con l’emendamento: • i c.d. prodotti ecologici, come ad esempio termopompe, impianti solari, catalizzatori per veicoli a motore, bottiglie di vetro, prodotti di carta riciclata, bionafta, biogas, piccole turbine eoliche e ad acqua; • alcuni impianti di misurazione (flussometri, contatori dell’acqua, misuratori del calore consumato nelle abitazioni, ecc.). Per questa merce verrà applicata l’aliquota di base del 22 per cento.

• zboží a služby poskytované pro osobní spotřebu, • cestovní služby, ubytovací a stravovací služby poskytnuté zahraniční osobě, • zboží a služby spojené s reprezentací zahraniční osoby, • telekomunikační služby, • prodej, nájem, opravy motorových vozidel určených pro přepravu méně než 9 osob, • uhlovodíková paliva a maziva s výjimkou nafty a bionafty, • taxislužba. Změnou oproti dosavadnímu stavu je, že se daň nebude vracet u oprav motorových vozidel určených pro přepravu méně než 9 osob. Nadále platí, že nárok na vrácení daně lze uplatnit za období kalendářního čtvrtletí nebo kalendářního roku. Je-li částka daně vyšší jak 20.000,– Kč, lze žádost o vrácení daně podat po uplynutí kalendářního čtvrtletí, za které má být vrácena. Je-li částka daně mezi 10.000,– Kč a 20.000,– Kč, lze žádost o vrácení daně podat nejdříve po uplynutí kalendářního roku. Nárok na vrácení daně musí být uplatněn nejpozději do 30.června následujícího kalendářního roku, jinak zaniká. Lhůta, ve které má Finanční úřad pro Prahu 1 vrátit daň, se zkrátila ze 6 kalendářních měsíců na 2 kalendářní měsíce ode dne následujícího po podání žádosti nebo po dni odstranění vad. Daň se vrací v české měně na účet zástupce nebo zahraniční osoby u tuzemské banky. Podle nových pravidel se již bude postupovat u zboží nakoupeného

2) L’allegato n. 2 che riporta un’elenco dei servizi soggetti all’aliquota del 22 per cento è stata invece integrata includendo alcuni servizi che fino ad ora erano soggetti ad aliquota ridotta del 5 per cento. Si tratta, in particolare, dei seguenti servizi: • • • • • • •

servizi di telecomunicazione affitto e noleggio di auto elaborazione dei dati servizi legali servizi di consulenza fiscale servizi di contabilità servizi forniti in ambito immobilare (compreso l’affitto di immobili ad eccezione dell’affitto a breve termine e se non si applica l’esenzione fiscale in base all’art. 30 della legge) • servizi investigativi e servizi di sicurezza. { Věra Švíglerová }

a služeb poskytnutých v období po 1. lednu 2003. § 45e – Vracení daně zahraničním fyzickým osobám při vývozu zboží Novela upravila i znění § 45e, který stanoví podmínky vracení daně zahraničním turistům. Na základě připomínek celních a finančních orgánů se zpřesnila definice zahraniční fyzické osoby a obvyklého místa pobytu. Zahraniční fyzickou osobou je osoba, která: • nemá trvalý pobyt nebo obvyklé místo pobytu v tuzemsku a toto místo je zapsáno v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti, který uznává za platný Česká republika, • nepodniká v tuzemsku, • je osobou starší 15 let. Obvyklým místem pobytu se rozumí místo, kde se osoba obvykle zdržuje po dobu nejméně 185 dnů v jednom kalendářním roce, je v tomto místě součástí domácnosti nebo v tomto místě vykonává své povolání nebo má byt. Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vrácení daně, pokud • nakoupí zboží, jehož cena včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dnu je vyšší než 2.500,-- Kč (dříve 1.000,-- Kč), • nakoupené zboží podle písmene a) vyveze v cestovním styku, • nakoupené zboží nemá obchodní charakter. Doplněn byl odstavec, který vyjmenovává

economicrevue

{

02 | 2004 ...... 25

}

zboží, u kterého nebude nárok na vrácení daně:

§ 46 – Poskytování služeb do zahraničí

• • • •

uhlovodíková paliva a ma-ziva, tabákové výrobky, alkoholické nápoje, potraviny a další zboží uvedené pod číselným kódem Harmonizovaného systému v kapitolách 01 až 21.

Výčet služeb, u kterých se uplatňuje osvobození od daně podle § 46 odst. 2, novela rozšířila o zprostředkovatelské služby osobám, které nemají sídlo nebo trvalý pobyt v tuzemsku.

Ze 30 dnů na 60 dnů byla prodloužena lhůta, ve které musí zahraniční fyzická osoba nakoupené zboží vyvést, aby jí vznikl nárok na vrácení daně. Lhůta se počítá ode dne uskutečnění zdanitelného plnění uvedeného na dokladu o prodeji zboží.

I nadále je plátce povinen osvobození doložit správci daně dokladem o zaplacení nebo písemnou smlouvou o úhradě poskytnutých služeb potvrzenou zahraniční osobou, v jejíž prospěch se zdanitelné plnění uskutečnilo. Pokud je služba do zahraničí poskytována plátci daně, je daňovým dokladem běžný daňový doklad.

Další podmínkou vzniku nároku na vrácení daně je potvrzení výstupu zboží z tuzemska pohraničním celním úřadem a doložení dokladu o prodeji vyváženého zboží vystaveného plátcem. Na podnět prodávajících bylo do zákona doplněno, že v případě, kdy má prodávající více prodejen, vrací daň ta prodejna, která zboží prodala. Na základě připomínek správců daně bylo upřesněno, že prodávající může uvést vrácenou daň do daňového přiznání nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění.

Nový odst. 6 stanoví plátcům povinnost uvést vývoz služeb do daňového přiznání vždy za zdaňovací období, ve kterém byly služby poskytnuty. Pokud plátce nebude mít písemnou smlouvu nebo doklad o zaplacení, ukládá mu novela povinnost doložit správci daně nárok na osvobození do 6 měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém byla služby poskytnuta. § 48 – Příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku Novela přináší nové znění § 48.

Principi contabili internazionali I.A.S. II: valutazioni di magazzino


Zjednodušuje se stanovení základu daně i výběr daně. Dosud se základ daně stanovil jako součin počtu přepravovaných osob a ujetých kilometrů v tuzemsku. Po novele je základem daně počet přepravovaných osob. Sazba daně je nově stanovena jako 50 Kč za přepravovanou osobu. Před novelou byla sazba daně stanovena jako 0,10 Kč za osobu a ujetý kilometr. Po novele se tedy nepřihlíží k ujetým kilometrům, ale pouze k počtu přepravovaných osob. Daň se již nebude vybírat zálohově s následným zúčtováním, ale bude splatná při překročení státní hranice do tuzemska. Změny platné od 1. 1. 2004 Všechny změny platné od počátku roku 2004 se týkají změn sazeb, resp. jejich zvýšení. 1) Z přílohy č. 1 k zákonu, která uvádí seznam položek zboží podléhajícího snížené sazbě 5%, jsou novelou vypuštěny: • tzv. ekologické výrobky, jako např. tepelná čerpadla, solární

principale delle rimanenze. Dobbiamo considerare che gli elementi patrimoniali non espressi in termini di moneta di conto alla chiusura dell’esercizio vengono ricalcolati applicando l’indice generale dei prezzi, mentre gli elementi espressi in moneta non occorre rivalutarli in quanto già espressi in valuta e di fatto adeguati.

La finalità del Principio contabile n. 2 è quella di definire il trattamento contabile delle rimanenze in un sistema a costi storici.

evidenzino una situazione di iperinflazione, ma ci sono determinati elementi e certe caratteristiche che possiamo prendere in considerazione.

I valori delle giacenze di magazzino espressi in moneta corrente alla chiusura dell’esercizio potrebbero essere abbattuti al valore netto di realizzo.

Sul punto si potrebbe aprire una parentesi e collegare il discorso col principio n. 29, destinato ad analizzare le economie in stato di iperinflazione.

Tra essi possiamo elencare:

Esso viene applicato a tutte le rimanenze di beni con l’esclusione di:

Lo IAS 29 si applica ai bilanci di esercizio e consolidati delle imprese che utilizzano come moneta di conto la valuta di una economia in stato di iperinflazione. In una economia del genere i confronti fra i valori contabilizzati in momenti diversi, anche se nel medesimo esercizio, e non opportunamente rettificati, potrebbero risultare assolutamente inattendibili ovvero fuorvianti. Non ci sono indicatori assoluti che

• Tendenza a mantenere la ricchezza in attività non monetarie ovvero in valute straniere magari più forti; • Gli incassi aziendali sono immediatamente investiti per reggere la differenza; • La valuta locale è di norma agganciata ad una valuta straniera forte; • I prezzi tendono a variare nel breve periodo e tengono conto delle diverse variazioni; • Il tasso inflativo supera cumulativamente nel triennio il 100%. Quando parliamo di bilanci a costi storici ci agganciamo all’argomento

1. Lavori in corso derivanti da commesse a lungo termine ivi inclusi i contratti di servizio direttamente connessi; 2. Strumenti finanziari (titoli, azioni, partecipazioni sappiamo avere un trattamento completamente diverso) 3. Scorte vive, prodotti agricoli e forestali, risorse minerarie. Detto principio, anche se limitatamente a certi Paesi, ha valenza anche di carattere fiscale. La valutazione delle scorte ad esempio in Italia ha diretta influenza per quel che attiene la determinazione del risultato economico di

zařízení, katalyzátory pro motorová vozidla, skleněné lahve, výrobky z recyklovaného papíru, bionafta, bioplyn, malé větrné a vodní turbíny • některá měřící zařízení (průtokoměry, vodoměry, měřiče spotřebovaného tepla v domácnostech apod.) U tohoto zboží bude uplatňována základní sazba 22%. 2) Příloha č.2, která uvádí seznam služeb podléhajících základní sazbě 22%, byla naopak doplněna o některé služby, které dosud podléhají snížené sazbě 5%. Jedná se zejména o tyto služby: • telekomunikační služby • nájem a půjčování osobních automobilů • zpracování dat • právní služby • služby daňového poradenství • účetní služby • služby v oblasti nemovitostí (včetně nájmu nemovitostí, pokud nebude uplatněno osvobození od daně podle § 30 zákona a krátkodobého nájmu) • pátrací a bezpečnostní služby. { Věra Švíglerová }

esercizio, con le relative implicazioni di carattere impositivo. Infatti il valore delle scorte e dei prodotti in magazzino, così come quello delle merci è componente di reddito tassabile. Definizioni Le rimanenze sono beni: • Posseduti per la vendita nel corso della normale attività: • Impiegati nei processi produttivi per la vendita sotto forma di materiali o forniture di beni da impiegarsi nei processi produttivi o nelle prestazioni dei servizi. Il valore netto realizzabile è il prezzo di vendita stimato nel corso normale dell’attività meno i costi stimati di completamento e i costi stimati necessari per realizzare la vendita. Valutazione delle rimanenze Secondo lo I.A.S. n. 2 le rimanenze devono essere valutate al minore tra il costo e valore netto di realizzo. Vediamo dunque di identificare la definizione di costo: Il costo delle rimanenze Il costo delle rimanenze deve com-

III

IV

economicrevue

{

02 | 2004 ...... 25

}

Tab. 1 - Imprese industriali

istante e relativa ad una determinata produzione. dati

a) b) c) d)

numero di giorni lavorati numero addetti numero di ore giornaliere numero unità produttive installate totale a) b) c)

Dati consolidati e statistici fermo macchina riparazioni interruzioni di controllo cambiamento personale Capacità normale in ore


ore

250 2 8 4 16.000 –200 –400 –300 –200 14.900

prendere tutti i costi d’acquisto, i costi di trasformazione e gli altri costi sostenuti per portare le rimanenze nel luogo e nelle condizioni attuali (costi di trasporto).

la normale capacità di produzione, considerando che a seguito di una bassa produzione non aumenta la quota da attribuire di spese generali.

• costi d’acquisto: comprendono i dazi d’acquisto, le eventuali tasse non recuperabili i costi di trasporto e di movimentazione e tutti gli altri costi direttamente imputabili all’acquisto dei prodotti finiti, dei materiali e dei servizi. Da questo devono essere dedotti gli sconti commerciali, i resi e le altre voci ad esse riconducibili. Si possono altresì ricomprendere le differenze cambio che emergono direttamente a seguito di rimanenze fatturate in valuta estera ammesse dal principio n. 21 (se gli utili e le perdite derivano principalmente da operazioni commerciali devono essere inserite nel risultato operativo). Vanno aggiunte le commissioni e le provvigioni sugli acquisti, le imposte indirette su specifici prodotti (imposte di fabbricazione alcoolici, metalli preziosi e accise ecc. ecc,), iva e tasse non detraibili. • costi di trasformazione: il principio precisa che quelli da comprendere nelle rimanenze devono includere i costi direttamente correlati alle unità di produzione, come il lavoro diretto. Essi devono comprendere anche una quota delle spese generali di produzione fisse o variabili, quali l’ammortamento, i costi di manutenzione, ecc. ecc. Tale attribuzione deve basarsi sulla normale capacità produttiva dell’azienda. Infatti, negli esercizi nei quali la produzione è superiore alla media, l’attribuzione delle spese generali fisse di produzione deve diminuire in modo da evitare che il valore delle rimanenze non sia determinato in misura superiore al costo. Nel caso invece ci sia una produzione più bassa della media, il costo delle rimanenze va parametrato tenendo presente

Una volta quantificati i costi indiretti di produzione essi vengono imputati ai prodotti utilizzando diversi criteri; uno di essi è quello di usare delle percentuali prefissate calcolate su volume di spese relativo ad un livello normale di produzione (preventivato ab origine) un altro può essere in base alla capacità produttiva normale. Detto criterio è fondato in base ai mezzi posseduti dall’azienda nonché alla produzione generalmente attesa. Di norma detto criterio viene elaborato su un periodo medio lungo di utilizzazione degli impianti in quanto nel breve periodo ovvero all’inizio, la necessità di trovare un equilibrio determina parametri non significativi. Ecco perché una volta consolidato il principio, che consentirà una ”capacità produttiva costante” sarà possibile determinare il calcolo della stessa. Vediamo ora di determinare quella che generalmente è considerata la capacità produttiva normale: alcune definizioni: a) capacità teorica - rappresenta quella massima dell’impresa di sfruttare gli impianti in condizioni ideali di svolgimento dell’attività produttiva e cioè in assenza di imprevisti; b) capacità normale - rappresenta la quantità prodotta dall’impresa in condizioni normali; corrisponde alla capacità teorica ovvero ottimale diminuita delle inefficienze legate al normale svolgimento dell’attività (fermo macchina per guasti ecc.) c) capacità programmata - quella che viene pianificata dall’azienda per particolari esigenze; d) capacità reale - quella effettivamente determinata in un dato

Tentiamo di esemplificare un calcolo pratico della capacità normale (esso ovviamente varia per tipologia di impresa): Imprese industriali. può essere espressa in ore lavorate ovvero unità prodotte: ›› Tabella 1 Anche se l’esempio è corretto va tenuto in estrema considerazione un margine di variabilità dello sfruttamento delle capacità produttive. Per imprese che non siano di produzione si possono tenere in considerazione altri parametri quali ad esempio numero di ordini, numero pezzi in corso di realizzazione ovvero realizzati ed altri. A completamento di questo segmento vale la pena ancora soffermarci sui due casi che riconducono alla sottoproduzione ovvero alla sovrapproduzione. Sotto produzione Come si è fatto cenno più sopra nel caso di una produzione inferiore alla capacità produttiva normale, la ripartizione delle spese generali sul numero delle ore effettivamente lavorate ovvero su un volume di produzione inferiore a quello che si sarebbe ottenuto in caso di produzione standard, si verrebbe a determinare un’attribuzione di maggiori costi a quello dei prodotti ottenuti in quanto il costo indiretto avrebbe una base di ripartizione inferiore (ore effettive) a quella che si sarebbe ottenuta in presenza di capacità normali. Ciò significa che i maggiori costi sostenuti nell’esercizio, a causa del mancato utilizzo della capacità produttiva, non andrebbero a gravare sull’esercizio ma verrebbero in parte differiti al futuro in quanto imputati alle rimanenze. Ciò ovviamente non sarebbe corretto perché quella parte di costi deve comunque essere imputata all’esercizio proprio perché costituisce componente negativo del reddito e fotografa la specifica condizione di come ha lavorato l’azienda in quell’esercizio. Vediamo come dare un senso pratico a quanto appena detto: nel corso dell’anno 200x sono state fabbricate 100 unità di un determinato prodotto. Le vendite di detto prodotto riguardano 90 unità mentre 10 sono in giacenza e devono essere valutate al fine della formazione del bilancio di esercizio. Per la determinazione dei costi generali di fabbricazione si osserva che i costi variabili ammontano a 1200 mentre i costi

generali fissi ammontano a 3000. Il livello di normale attività è di 200 unità annue. La capacità utilizzata interessa soltanto i costi fissi che rimangono inalterati anche se la produzione è inferiore al normale. Invece i costi variabili mutano in proporzione alla produzione realizzata e quindi se si lavora di meno si sostengono in misura inferiore senza dar luogo ad oneri per la capacità non utilizzata. Quindi la soluzione corretta per il calcolo della quota unitaria di costi generali compresa nel costo di produzione è la seguente: (3000 / 200) + 1200 / 100 = 15 + 12 = 27 alla produzione realizzata vengono dunque riferiti costi per (27 * 100) = 2700 di cui (27 * 10 = 270) confluiscono nella valutazione delle rimanenze in luogo di 4200 sostenuti (1200 * 3000) I soli dati contabili, non sono assolutamente bastevoli per determinare il livello di produzione, è infatti necessario ricorrere alla rilevazione extracontabile ovvero ai dati della contabilità analitica per reperire gli elementi utili a quanto detto. Si ritiene necessario fare anche un’ulteriore precisazione. Se l’impresa ha a disposizione dei dati consuntivi, le spese generali di produzione da imputare al costo di produzione devono riflettere l’effettivo sfruttamento degli impianti. Ciò sta a significare che il costo della produzione va calcolato in base ai costi effettivamente sostenuti per l’ottenimento di quei prodotti escludendo sprechi ed inefficienze. È importante dunque che la quota di spese generali da imputare al singolo prodotto debba essere calcolata sulla base della capacità produttiva Normale. Se invece l’impresa dispone di dati relativi ai costi standard si devono operare due distinzioni: • Costo variabile che va imputato alle rimanenze per il volume di attività realizzato. I costi non imputati alla produzione rifletteranno la sotto-attività • Costo fisso dato che il costo standard era stato calcolato sulla base di una previsione di capacità produttiva normale, esso dovrebbe essere riesaminato. Il costo standard deve infatti riflettere l’effettivo sfruttamento dell’impianto, e quindi, la parte di spese generali da imputare deve essere calcolata come per i dati consuntivi. Esempio di trattamento dei

economicrevue

{

02 | 2004 ...... 25

}


Tab. 2a : Attività normale (valutata in 10.000 unità prodotte)

Valori di costo e di ricavo

zione (8.000 unità), il costo standard stimato è pari a Euro 65. Importi per unità

Prezzo di vendita

Euro 100

Costo di produzione (Valorizzazione rimanenze) costo variabile costo fisso diretto costo fisso indiretto

Euro (60) Euro 40 Euro 2 Euro 18

Altri costi (di distribuzione) variabili (3/8) fissi (5/8)

Euro 3.8 Euro 6.2

Euro (10)

Risultato netto

Euro 30

Tab. 2b : Sotto-attività


Importi

Prezzo di vendita Costo di produzione (Valorizzazione rimanenze) costo variabile costo fisso diretto costo fisso indiretto

Importi per unità

Calcoli

Euro 100

Euro (65) Euro 40 Euro 2.5 Euro 22.5

20 * 10.000 / 8.000 180 * 10.000 / 8000

Tab. 3a : Attività normale (valutata in 1.000 unità prodotte)


Importi per unità

Prezzo di vendita

Euro 100

Costo di produzione (Valorizzazione rimanenze) costo variabile costo fisso

Euro (40)

Se a fine esercizio l’impresa riscontrasse una produzione reale pari a 7.000 unità (sotto-attività), una corretta valutazione delle rimanenze imporrebbe quanto segue: il costo unitario di produzione a cui valutare la rimanenza di prodotti dovrebbe essere pari a Euro 60, ossia pari al costo di produzione che si determina in normali condizioni, sfruttando la capacità produttiva normale. Ai fini della valutazione delle rimanenze infatti, il costo di produzione non deve includere i maggiori costi dovuti ad inefficienze ed i costi legati al mancato utilizzo della capacità produttiva normale. Una valutazione errata delle rimanenze al costo standard di produzione unitario calcolato sulla base di 8000 unità previste di prodotto (Euro 65), avrebbe comportato: • una ripartizione delle spese generali su una base di ripartizione inferiore a quella ottenuta in presenza di una capacità normale di produzione; • il calcolo e soprattutto l’attribuzione di maggiori costi al costo dei prodotti ottenuti e quindi una sovravalutazione delle rimanenze di finali; • così facendo i maggiori costi sostenuti nell’esercizio a causa del mancato utilizzo della capacità produttiva normale verrebbero erroneamente differiti al futuro poiché imputati alle rimanenze. Attività in eccesso

Euro 30 Euro 10

Qualora l’impresa sfrutti la capacità produttiva oltre il livello considerato normale, senza modificare il processo produttivo, le rimanenze dei prodotti devono comunque essere valutate secondo le regole generali cioè al loro costo reale di produzione.

Tab. 3b : Attività in eccesso


Importi per unità

Prezzo di vendita

Euro 100

Costo di produzione (Valorizzazione rimanenze) costo variabile costo fisso (100 * 1000 / 1250)

Euro (38)

Ipotesi ›› Tabella 3a : Attività normale (valutata in 1000 unità prodotte) ›› Tabella 3b : Attività in eccesso

Euro 30 Euro 8

Produzione normale = 1000 Produzione reale dell’esercizio = 1250 Rimanenze finali = 50

costi di sotto-attività ai fini del bilancio. Ipotesi ›› Tabella 2a : Attività normale

(valutata in 10.000.- unità prodotte) ›› Tabella 2b : Sotto-attività L’impresa durante l’elaborazione dei costi standard all’inizio dell’esercizio, ha previsto un’attivitàdi produzione di

8.000 unità (80% della capacità produttiva normale) sulla base della quale ha calcolato i costi standard di produzione.

La corretta valutazione delle rimanenze deve effettuarsi al costo reale di produzione e quindi a Euro 38.

In base alla prevista attività di produ-

• Altri costi: possono essere imputa-

V

VI

economicrevue

{ 02 | 2004 ...... 25 }


Tab. 4 - Analisi dei costi indiretti da imputare al costo di produzione

classe di costo

SI

manutenzioni e riparazioni ordinarie manutenzioni e riparazioni straordinarie costi del personale che partecipa indirettamente alla prod.ne forniture e materiali indiretti attrezzi ed apparecchiature non capitalizzate costi per ispezioni e controlli qualità costi di distribuzione costi di spedizione su vendite costi di trasporto di materie prime, di consumo e merci costi di trasporto interni all’azienda ammortamenti di immobilizzazioni industriali ammortamento di brevetti industriali ammortamento di costi immateriali spese generali ed amministrative attrib. all’attivita’ impresa spese di ingegneria e progettazione non rif. a ricerca e sviluppo stipendi di dirigenti riferiti all’attività dell’impresa nell’insieme spese di ricerca costi per lavorazioni esterne spese per studi e ricerche di mercato costo di dirigenti relativi alla produzione spese amministrative di stabilimento connesse alla produzione costi per lo smaltimento degli scarti di produzione costi per ri lavorazione costi per la distruzione di prodotti finiti spese di marketing pubblicità e vendita perdite per furti o eventi straordinari anche relativi alla prod. tasse sul redd.o attribuibili al reddito ott. dalla vendita mag. costi di leasing operativo per imm.zzi inerenti la produzione spese depositi e magazzini provvigioni ad agenti oneri finanziari costi di assicurazioni per rischi su mat prime e semilavorati costi di assicurazione sui prodotti finiti iva indetraibile sulle materie prime abbuoni attivi su acquisti destinati alla produzione perdite per furti materiali o prodotti costi formazione personale diretto costi relativi alla mensa operai costi pre pensionamento imposte di fabbricazione royalties relative allo sfruttamento marchi brevetti know how

X

NO

X X X X X X X X (1) X X (2) (3)

(1)

(2) X (3) X X

X X X X X X X X X X X (4) (5) X

(4) X (5) X

X X X X X X X X

Legenda

(1) qualora il costo sia sostenuto per la movimentazione interna dei materiali ovvero per avvicinare il prodotto al punto vendita; (2) ammortamenti di beni immateriali in genere non si conteggiano eccetto quelli relativi a taluni brevetti o know how specifici per la produzione; (3) si tratta di specifiche spese di progettazione non riutilizzabili in altri processi; (4) costi inerenti al mantenimento e conservazione delle materie e dei prodotti; (5) oneri in genere non si imputano se non sono ad esempio riconducibili a determinati prodotti che prima di essere commercializzati devono essere invecchiati o maturati (formaggi, vini); (6) solo se destinati alla produzione. No se si tratta di marchi per la commercializzazione.

ti,in base a quanto previsto dallo IAS 2, solo nella misura in cui sono stati sostenuti per portare le rimanenze nel luogo e nelle condizioni in cui si trovano. È possibi-

le infatti, per clienti con esigenze speciali, includere quella quota parte di costi generalinon di produzione o di proget-tazione. • Costi non imputabili: questi sono

quei costi che non si possono imputare al valore delle rimanenze ma che ovviamente dovranno essere imputati al Conto Economico. Esempio sono gli

sprechi e le inefficienze anche riconducibili ad eventi non preventivabili. { Luca Savino }

economicrevue

{ 02 | 2004 ...... 25 }


Mezinárodní účetní standardy I.A.S. II: ocenění skladu Účelem účetního principu č. 2 je stanovit účtování zásob v systému historických nákladů. V tomto okamžiku můžeme odbočit a věnovat se principu č. 29, týkajícího se rozboru ekonomik v hyperinflaci. IAS 29 se používá při provozních a konsolidovaných závěrkách podniků, které používají jako účtovací měnu valutu ekonomiky v hyperinflaci. V takové ekonomice by mohlo být srovnání v různých momentech, i když stejného účetního období mezi účetními hodnotami, které nejsou vhodným způsobem retifikovány, absolutně nedůvěryhodné, a dokonce i zavádějící. Absolutní ukazatele, které by doložily hyperinflaci, neexistují, ale existují určité prvky a jisté charakteristiky, které můžeme vzít do úvahy, jako například: • tendence uchovat majetek v nepeněžních aktivech nebo v cizích měnách, které jsou silnější; • příjmy podniku jsou okamžitě investovány tak, aby bylo možno čelit rozdílu; • místní měna je běžně spojována se silnou cizí měnou; • ceny mají tendenci se v krátké době měnit v závislosti na různých změnách; • celková inflace za tři roky je vyšší než 100 %. Zmiňujeme-li se o účetních závěrkách s historickými náklady, dostaneme se k hlavnímu obsahu zásob. Musíme brát do úvahy skutečnost, že majetkové údaje, nevyjádřené v účetní měně při závěrce za účetní období, musí být přepočítány pomocí obecného indexu cen, zatímco údaje, vyjádřené v penězích, nemusí být přepočítávány, neboť jsou již vyjádřeny ve valutě a tedy upraveny. Hodnoty zboží na skladě, vyjádřené v běžné měně při závěrce účetního období, mohou být sníženy na čistou hodnotu realizace. Ta se používá pro veškeré zásoby s výjimkou: 1. Nedokončené práce na dlouhodobých zakázkách, včetně smluv

týkajících se s tím přímo spojených služeb; 2. Finanční nástroje (jak známo, cenné papíry, akcie a účasti jsou zpracovávány zcela jiným způsobem); 3. Živé zásoby, zemědělské a lesní výrobky, nerostné zdroje. Uvedený princip má v některých zemích rovněž daňovou platnost. Například v Itálii má ocenění zásob přímý vliv na stanovení hospodářského výsledku za účetní období, s příslušnými důsledky daňového charakteru. Hodnota zásob a výrobků na skladě, stejně jako zboží, totiž tvoří součást zdanitelných příjmů. Definice Zásoby jsou majetek: • jestliže jsou ve vlastnictví za účelem prodeje v průběhu normální činnosti; • jestliže jsou používány ve výrobních procesech k prodeji formou, materiálů nebo dodávek sloužících ve výrobě nebo při poskytování služeb. Realizovatelná čistá hodnota je odhadovaná prodejní cena v normální činnosti minus předpokládané náklady na dokončení a předpokládané náklady na realizaci prodeje. Oceňování zásob Podle IAS č. 2 musí být zásoby oceněny jako rozdíl mezi cenou a čistou realizovanou hodnotou.

vrácené zboží a ostatní položky, týkající se zpětného vrácení. Dále sem lze zahrnout kurzovní rozdíly, které vyplynou přímo v důsledku zásob fakturovaných v cizí měně podle principu 21 (pokud zisk a ztráta vyplývají převážně z obchodních operací, musí být zahrnuty do operativního výsledku). Dále se přičítají odměny a provize z nákupů, nepřímé daně u specifických výrobků (daň z výroby alkoholu, cenných kovů a pohonných hmot), DPH a neodčitatelné poplatky. • Náklady na zpracování: princip stanovuje, že tyto náklady se do zásob započítávají včetně nákladů týkajících se přímo výrobní jednotky jako přímá práce. Musí rovněž zahrnovat podíl režijních pevných nebo proměnných výloh na výrobu, jako odpisy, náklady na údržbu atd. Toto zahrnutí musí vycházet z normální výrobní kapacity podniku. V účetních obdobích, v nichž je výroba vyšší než průměr, se všeobecné pevné výlohy na výrobu snižují tak, aby se vyloučila možnost, že by byla stanovena vyšší hodnota zásob než je cena. Naopak v případě, kdy je výroba nižší než průměr, se cena zásob měří podle normální výrobní kapacity s tím, že v důsledku nižší výroby se nezvyšuje podíl přičítaný k všeobecným výlohám.

VII

a dlouhodobé používání zařízení, neboť na krátkou dobu nebo na začátku používání nutnost najít rovnováhu způsobuje nevýznamné parametry. Proto až poté, co je konsolidován princip, který umožní „konstantní výrobní kapacitu“, bude možno stanovit její výpočet. Nyní uvedeme některé definice toho, co je všeobecně považováno za normální výrobní kapacitu: a) teoretická kapacita - maximální schopnost podniku využít zařízení při ideálních podmínkách výrobní činnosti, a tedy bez nepředvídaných okolností; b) normální kapacita - množství, vyrobené podnikem za normálních podmínek; odpovídá teoretické nebo optimální kapacitě snížené o neefektivnosti, vyplývající z normální výrobní činnosti (odstavení stroje pro poruchu atd.); c) plánovaná kapacita - kapacita plánovaná podnikem z důvodu zvláštních požadavků; d) skutečná kapacita - kapacita skutečně stanovená určitým údajem pro určitou výrobu. Uvedeme zde příklad praktického výpočtu normální kapacity (který se samozřejmě mění podle typu podniku). Průmyslové podniky:

Po vyčíslení nepřímých výrobních nákladů jsou tyto náklady přičteny k výrobkům podle různých kritérií. Jedním z nich je použití předem stanoveného procenta vypočteného z objemu výloh, vztahujícího se na normální výrobní úroveň (plánovanou podle vzniku), dalším kritériem pak může být normální výrobní kapacita. Uvedené kritérium je založeno na bázi prostředků, které podnik vlastní a na všeobecně očekávané výrobě. Uvedené kritérium vypracováno pro

je obvykle střednědobé

kapacita může být vyjádřena v odpracovaných hodinách nebo ve vyrobených jednotkách: ›› Viz tabulka 1: Přestože je tento příklad správný, je nutno brát do úvahy variabilitu využití výrobních kapacit. Pro podniky nevýrobního charakteru mohou být brány do úvahy ostatní parametry, jako například počet objednávek, počet nedokončených nebo naopak realizovaných kusů a další.

Tab. 1 - Průmyslové podniky

Stanovení definice ceny je následující: údaje

Cena zásob Cena zásob musí zahrnovat všechny pořizovací náklady, vlastní náklady na zpracování a ostatní náklady na to, aby se zásoby dostaly na současné místo a do současného stavu (náklady na dopravu). • Pořizovací náklady: zahrnují cenu pořízení, eventuální poplatky, náklady na dopravu a manipulaci a všechny ostatní náklady přímo související s pořízením hotových výrobků, materiálu a služeb. Od toho musí být odečteny obchodní slevy,

a) b) c) d)

počet odpracovaných dnů počet pracovníků počet hodin za den počet instalovaných výrobních jednotek celkem a) b) c)

Konsolidované a statistické údaje odstavení stroje opravy kontrolní odstávky výměna personálu Normální kapacita v hodinách

hodiny

250 2 8 4 16.000 –200 –400 –300 –200 14.900

VIII

economicrevue

{ 02 | 2004 ...... 25 }


Tab. 2a : Normální činnost (stanovená na 10.000 vyrobených jednotek)

Hodnoty nákladů a tržeb

Částky za jednotku

Prodejní cena

Eur 100

Výrobní náklady (Zhodnocení zásob) variabilní náklady přímé pevné náklady nepřímé pevné náklady

Eur (60) Eur 40 Eur 2 Eur 18

Ostatní náklady (distribuce) proměnné (3/8) pevné (5/8)

Eur (10) Eur 3.8 Eur 6.2

Výsledek netto

Eur 30

Tab. 2b : Snížená činnost


Částky

Prodejní cena Výrobní náklady (Zhodnocení zásob) variabilní náklady přímé pevné náklady nepřímé pevné náklady


Výpočty

Eur 1.000

Eur (65) Eur 40 Eur 2.5 Eur 22.5

20 * 10.000 / 8.000 180 * 10.000 / 8.000

Tab. 3a : Normální činnost (stanovená na 1.000 vyrobených jednotek)



Prodejní cena

Eur 100

Výrobní náklady (Zhodnocení zásob) variabilní náklady pevné náklady

Eur (40)

Tab. 3b : Přídavná činnost


Prodejní cena

Eur 100

Výrobní náklady (Zhodnocení zásob) variabilní náklady pevné náklady (100 * 1.000 / 1.250)

Eur (38)

Před ukončením tohoto odstavce je dobré zastavit se u dvou případů, vedoucích ke snížené nebo zvýšené výrobě. Snížená výroba Jak jsme se již zmínili výše, v případě

Eur 30 Eur 8

výroby nižší, než je normální výrobní kapacita, při rozdělení režijních nákladů na počet skutečně odpracovaných hodin nebo na objem výroby nižší než je ten, který by byl dosažen v případě standardní výroby, bychom se dostali k tomu, že k ceně

Podívejme se, jak můžeme dát tomu, co bylo výše uvedeno, nějaký praktický význam: Během roku 200x bylo vyrobeno 100 jednotek určitého výrobku. Bylo prodáno 90 jednotek a 10 jich zůstalo ve skladu a musí být oceněny za účelem sestavení výkazu zisků a ztrát. Pro stanovení provozních výrobních nákladů zjistíme, že proměnné náklady se rovnají 1200, zatímco pevné výrobní náklady se rovnají 3000. Úroveň normální činnosti odpovídá 200 jednotkám ročně. Využitá kapacita se týká pouze pevných nákladů, které zůstávají nezměněny, přestože výroba je nižší než normálně. Proměnné náklady se však mění v poměru k realizované výrobě, a tedy jsou nižší, pokud se pracuje méně, aniž by vznikly výlohy na nevyužitou kapacitu. Správné řešení výpočtu podílu režijních nákladů na jednu jednotku, zahrnutého do výrobních výloh, je tedy následující: (3000 / 200) + 1200/100 = 15 + 12 = 27 k realizované výrobě se tedy vztahují náklady na (27 * 100) = 2700 z toho (27 * 10 = 270) jsou zahrnuty do ocenění zásob místo vynaložených 4200 (1200 * 3000)

Eur 30 Eur 10


nevyužití výrobní kapacity by nezatížily toto účetní období, ale byly by částečně přesunuty do dalších účetních období, neboť by byly zahrnuty do zásob. To by samozřejmě nebylo správné, protože tato část nákladů musí být zahrnuta v každém případě do tohoto účetního období, neboť představuje zápornou složku příjmů a odráží specifické podmínky práce podniku v tomto období.

výrobku budou přičteny vyšší náklady, neboť v případě nepřímé ceny by základ k rozdělení (skutečné hodiny) byl nižší než základ, kterého by bylo dosaženo v případě normální kapacity. To znamená, že vyšší náklady vynaložene při provozu z důvodu

Pouhé účetní údaje nejsou v žádném případě dostatečné pro stanovení úrovně výroby, a abychom dostali potřebné údaje, musíme provést mimoúčetní stanovení údajů nebo údajů z analytického účetnictví. Je nutno provést ještě další upřesnění. Pokud má podnik k dispozici konečné údaje, musí všeobecné výrobní výlohy, přičtené k nákladům na výrobu, odrážet skutečné využití zařízení. To znamená, že náklady na výrobu se vypočítají podle skutečně vynaložených nákladů na získání těchto výrobků po odečtení ztrát a prostojů. Je proto důležité, aby podíl režijních výloh, přičítaný k jednotlivým výrobkům, byl vypočítán na základně NORMÁLNÍ výrobní kapacity. Pokud má podnik k dispozici standardní náklady, musí být provedeno následující rozdělení:

economicrevue

{ 02 | 2004 ...... 25 }


IX

Tab. 4 - Rozbor nepřímých nákladů připočítávaných k výrobním nákladům

třída nákladů

Ano

řádná údržba a opravy mimořádná údržba a opravy náklady na zaměstnance podílející se nepřímo na výrobě nepřímé dodávky a materiál nekapitalizované vybavení a přístroje náklady na inspekci a kontrolu kvality náklady na distribuci náklady na expedici prodaného zboží náklady na dopravu surovin, spotřeby a zboží náklady na vnitropodnikovou dopravu odpisy průmyslového dlouhodobého majetku odpisy průmyslových patentů odpisy nehmotných nákladů všeobecné administrativní výlohy na činnost podniku výlohy na engineering a projektování kromě výzkumu a vývoje mzdy vedoucích pracovníků výlohy na výzkum náklady na zpracování mimo podnik výlohy na studie a průzkum trhu náklady na vedoucí pracovníky, týkající se výroby administrativní výlohy závodu na výrobu výlohy na zpracování průmyslového odpadu náklady na zpracování náklady na zničení hotových výrobků výlohy na marketing, reklamu a prodej ztráty z krádeží či mimořádných událostí i spojených s výrobou daň z příjmů z prodeje nákl. na oper. leasing dlouhod. majetku, týkajícího se výroby skladové výlohy provize zástupců finanční výlohy náklady na pojištění surovin a polotovarů proti rizikům náklady na pojištění hotových výrobků neodčitatelná DPH ze surovin aktivní dobropisy na nákupy na výrobu ztráty z důvodu krádeží materiálu nebo výrobků náklady na vzdělávání přímých zaměstnanců náklady na závodní stravování náklady na důchodové pojištění daň ze zpracování royaties za využití ochr. známek, patentů a know-how

Ne

X X X X X X X X X (1) X X (2) (3)

(1)

(2) X (3) X X

X X X X X X X X X X X (4) (5) X

(4) X (5) X

X X X X X X X X

Legenda

(1) (2) (3) (4) (5) (6)

jsou-li náklady vynaloženy na vnitřní přesun materiálu nebo k dopravě výrobku do blízkosti místa prodeje; odpisy nemovitého majetku se obvykle nezúčtovávají, s výjimkou těch, které se týkají specifických patentů a know-how pro výrobu; jedná se o specifické výlohy na projekty nepoužitelné v jiných procesech; výlohy na udržení a uchování materiálů a výrobků; výlohy se obvykle nezahrnují, pokud se např. netýkají určitých výrobků, které před prodejem musí zestárnout nebo dozrát (sýry, víno); jen pokud jsou určeny pro výrobu. Ne, pokud se týká značek určených k prodeji.

• Variabilní náklady, které se přičítají k zásobám v objemu uskutečněných činností. Náklady nepřičtené k výrobě odrážejí sníženou činnost. • Pevné náklady, které musí být znovu prověřeny, neboť standardní

náklady byly vypočteny podle předpokládané normální výrobní kapacity. Standardní náklad musí odrážet skutečné využití zařízení a zahrnutá část všeobecných výloh musí být vypočtena jako v případě konečné bilance.

Příklad zpracování nákladů na sníženou činnost pro účely účetní závěrky

vyrobených jednotek). ›› Viz tabulka 2b : Snížená činnost

Příklad ›› Viz tabulka 2a : Normální činnost (stanovená na 10.000

Při stanovení standardních nákladů na začátku účetního období podnik plánoval výrobu 8000 jednotek (80%

X

economicrevue

{ 02 | 2004 ...... 25 }


normální výrobní kapacity), na jejichž základě vypočítal standardní výrobní náklady.

zapříčiněné prostoji, a náklady vyplývající z nevyužití normální výrobní kapacity.

Na základě plánované výrobní činnosti (8000 jednotek) se plánované standardní náklady rovnají 65 Euro.

Chybné ocenění zásob standardními výrobními náklady na jednotku, vypočítanými ze základu plánovaných 8000 jednotek (65 Euro) by zapříčinilo:

Pokud na konci účetního období podnik zjistí, že skutečná výroba byla pouze 7000 jednotek (snížená výroba), správné ocenění zásob by bylo následující: • jednotkové náklady na výrobu, podle nichž budou oceněny zásoby výrobků, se musí rovnat 60 Euro, popřípadě se musí rovnat výrobním nákladům, stanoveným pro normální podmínky při využití normální výrobní kapacity. Pro účely ocenění zásob tedy výrobní náklady nesmí zahrnovat vyšší náklady,

• rozdělení všeobecných výloh na základ nižší, než je ten, který by byl dosažen při normální kapacitě výroby; • výpočet a především přičtení vyšších nákladů k ceně výrobků, a tedy nadhodnocení konečných zásob; • takto by vyšší náklady, vynaložené v účetním období z důvodu nevyužití normální výrobní kapacity, byly chybně přeneseny do budoucnosti, neboť by byly přičteny k zásobám.

L’assicurazione dei depositi bancari in base al diritto ceco Premettiamo che l’assicurazione dei depositi bancari non è regolamentata dalla normativa generale sull’assicurazione, ma si deve far riferimento alla parte 13 della legge sulle banche (n. 21/1992 Raccolta). Questa legge stabilisce l’obbligo per le banche e per le filiali delle banche estere (in seguito solo banche) di partecipare al sistema di assicurazione dei crediti da depositi. Le regole per il conferimento delle licenze alle filiali delle banche straniere e i casi in cui le banche in RC possono svolgere la loro attività senza licenza, vengono regolate dagli articoli 5 e 5a della legge. Il nostro interesse verterà, in questa sede, sull’assicurazione dei depositi bancari in genere. La legge istituisce il Fondo di assicurazione dei depositi. Questo Fondo raccoglie i pagamenti con i quali le banche partecipano al sistema di assicurazione dei crediti. Oltre a questi versamenti, tra le entrate del Fondo, rientrano anche i contributi finanziari a fondo perduto, i proventi dagli investimenti dei mezzi finanziari e i ricavi dalla chiusura dei procedimenti fallimentari e di liquidazione. Nel caso in cui i mezzi del Fondo non fossero sufficienti a coprire i crediti, il Fondo è abilitato ad acquisirli anche sul mercato, dopo aver tuttavia verificato, come prevede la legge, che le condizioni di ottenimento dei fondi finanziari siano le più vantaggiose possibili. Il contributo annuo della singola banca al Fondo ammonta allo 0,1% della media del volume dei crediti su depositi assicura-

ti per l’anno antecedente, interessi inclusi. Il volume medio dei crediti su depositi assicurati viene calcolato dalla banca in base al saldo dei crediti su depositi assicurati nell’ultimo giorno di ogni mese del calendario civile nell’anno precedente, considerando anche gli interessi ai quali avrà diritto il depositante in quel determinato giorno. Il conteggio viene effettuato in corone ceche. La banca è obbligata a versare il contributo nel Fondo per l’anno civile precedente, al più tardi entro il 31 gennaio del corrente anno. È possibile attingere dal Fondo solo per rimborsare i crediti su depositi alle persone autorizzate, i depositanti, e per saldare i debiti. Il Fondo è diretto da un consiglio di amministrazione formato da cinque membri, in cui vi è rappresentato almeno un funzionario della Banca Nazionale Ceca, scelto dalla Banca Nazionale Ceca, mentre altri due vengono eletti tra i membri del Consiglio d’amministrazione delle banche. I membri del Consiglio d’amministrazione sono nominati dal Ministro delle Finanze. Vengono assicurati tutti i crediti da depositi, inclusi gli interessi, sia in in corone ceche che in altra valuta, evidenziati come saldi a credito sui conti o sui libretti di deposito o convalidati da certificati di deposito, da un documento di deposito o documento analogo. Non sono assicurati i crediti da depositi delle banche,

Zvýšená činnost Využívá-li podnik výrobní kapacitu nad úroveň, považovanou za normální, aniž by změnil výrobní proces, musí být zásoby oceněny podle všeobecných pravidel, a tedy podle skutečných výrobních nákladů.

Správné ocenění zásob musí být provedeno ve skutečných výrobních nákladech a tedy v částce 38 Euro.

Skutečná výroba za účetní období = 1.250

• Ostatní náklady: podle IAS 2 mohou být zahrnuty pouze ty, které byly vynaloženy na to, aby se zásoby dostaly na současné místo a do současného stavu. Pro zákazníky mající speciální požadavky je tedy možno zahrnout i tu část všeobecných nákladů, které se netýkají výroby či projektování. • Nepřičitatelné náklady: jsou to náklady, které nemohou být zahrnuty do hodnoty zásob, ale které se samozřejmě zahrnují do výsledovky. Jsou to například ztráty a prostoje, a to i ty, které jsou zapříčiněné nepředvídatelnými okolnostmi.

Konečné zásoby = 50

{ Luca Savino }

degli istituti finaziari, delle compagnie di assicurazione sanitaria e dei fondi statali, tra i quali troveremo un’eccezione nell’Articolo 41f. Non sono assicurati nemmeno i crediti da depositi che la banca è autorizzata a includere in parte nel proprio capitale. Il sistema assicurativo dei crediti da depositi non riguarda le cambiali e altri titoli di credito.

sommano tutti i crediti da depositi assicurati presso la banca della persona autorizzata, includendo le quote sui conti aperti per due o più titolari. Dagli importi risultati si detraggono i debiti scaduti della stessa persona nei confronti della banca.

Příklad ›› Viz tabulka 3a : Normální činnost (stanovená na 1000 vyrobených jednotek) ›› Viz tabulka 3b : Zvýšená činnost Normální výroba = 1.000

Il rimborso del credito da deposito assicurato viene riconosciuto alla persona autorizzata del Fondo, dopo che il Fondo ha ricevuto una comunicazione scritta dalla Banca Nazionale Ceca, oppure, se si tratta della filiale di una banca straniera, dall’organo di controllo bancario dello Stato di appartenenza, sempre tramite una comunicazione scritta che attesti l‘incapacità della banca di adempiere agli obblighi nei confronti delle persone autorizzate alle condizioni di legge e contrattuali (in seguito avviso di incapacità). Il suddetto avviso deve essere rilasciato entro 21 giorni dal giorno della constatazione della suddetta condizione e deve essere comunicato per iscritto alla banca o alla ex banca. Il Fondo deve essere in grado di rimborsare la persona autorizzata entro 3 mesi dal giorno in cui l’avviso, in base al precedente paragrafo, è stato emesso. La Banca Nazionale Ceca, in accordo con il Ministero della Finanze, può prolungare il termine di altri tre mesi per un massimo di due volte. La banca, o eventualmente la ex banca, deve fornire al Fondo, pena una sanzione in denaro nel termine stabilito dal Fondo, i documenti necessari per il pagamento del rimborso dei crediti da depositi. I documenti devono contenere i dati sull’ammontare del credito, il titolo del credito e l’ammontare dei crediti detraibili della banca. Per calcolare il rimborso si

Il rimborso alla persona autorizzata viene riconosciuto per il 90% dell’importo calcolato in base al precedente paragrafo, tuttavia per un importo massimo di 25 000 Euro alla persona autorizzata nella stessa banca. Non hanno diritto al rimborso da parte del Fondo del credito da depositi le persone che hanno un rapporto particolare con la banca in questione, cioè membri dell’organo statutario, dipendenti responsabili della banca, membri dell’organo di controllo della banca, persone giuridiche che detengono il controllo sulla banca, persone con partecipazione qualificata nelle suddette persone giuridiche e loro membri del direttivo, persone vicine ai membri dell’organo statutario, dell’organo di controllo, ai dipendenti responsabili della banca e alle persone che detengono il controllo sulla banca, persone con partecipazione qualificata nella banca e qualsiasi persona giuridica sotto il loro controllo, membri del Consiglio della Banca Nazionale Ceca e persone giuridiche sulle quali la banca ha il controllo. Il diritto della persona autorizzata all‘adempimento del Fondo cade in prescrizione allo scadere dei cinque anni dal giorno stabilito come giorno di inizio dei pagamenti. Il Fondo, in accordo con il Ministero delle Finanze e la Banca Nazionale Ceca, stabilisce il giorno di inizio dei pagamenti e il metodo opportuno della sua pubblicazione. Il Fondo deve essere in grado di pagare il rimborso alle persone autorizzate entro tre mesi dal giorno in cui è stato emanato l’avviso di insolvenza. { Zuzana Chudomelová }

economicrevue

{ 02 | 2004 ...... 25 }


XI

Pojištění vkladů u bank podle českého práva

pohledávky z vkladů bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven a státních fondů, z toho nalezneme v §41f výjimku. Pojištěny také nejsou pohledávky z vkladů, které je banka oprávněna zčásti zahrnout do svého kapitálu. Systém pojištění pohledávek z vkladů se nevztahuje na směnky a jiné cenné papíry.

odpočitatelných pohledávek banky. Pro výpočet náhrady se sečtou všechny pojištěné pohledávky z vkladů oprávněné osoby u banky, včetně jejích podílů na účtech vedených pro dva a více spolumajitelů. Od výsledné částky se odečtou splatné závazky téže osoby vůči bance.

Úvodem je nutno říci, že na pojištění vkladů u bank se nevztahují obecné předpisy o pojišťovnictví, ale obracíme se zde k části 13 zákona o bankách (č.21/1992 Sb.). Ta stanovuje povinnost bank a poboček zahraničních bank (dále jen bank) účastnit se systému pojištění pohledávek z vkladů. Pravidla pro udělování licencí pobočkám zahraničních bank a případy, kdy mohou činnost banky v ČR vykonávat i bez licence, stanovují §§ 5 a 5a zákona. Naším zájmem je však nyní pojištění z vkladů u bank obecně

Náhrada za pojištěnou pohledávku z vkladu se oprávněné osobě z Fondu poskytne poté, co Fond obdrží písemné oznámení České národní banky nebo, jedná-li se o pobočku zahraniční banky orgánu bankovního dohledu, domovského státu o neschopnosti banky dostát závazkům vůči oprávněným osobám za zákonných a smluvních podmínek (dále oznámení o neschopnosti). Takové oznámení musí být vydáno nejpozději do 21 dní ode dne zjištění rozhodné skutečnosti a bance nebo bývalé bance musí být písemně sděleno.

Na poskytnutí náhrady za pohledávku z vkladů z Fondu nemají nárok osoby, které mají k dotčené bance zvláštní vztah - členové statutárního orgánu a vedoucí zaměstnanci banky, členové dozorčí rady banky, právnické osoby mající kontrolu nad bankou, osoby s kvalifikovanou účastí na těchto osobách a členové vedení těchto osob, osoby blízké členům statutárního orgánu, dozorčí rady, vedoucím zaměstnancům banky a osobám majícím kontrolu nad bankou, osoby s kvalifikovanou účastí na bance a jakákoliv právnická osoba pod jejich kontrolou, členové bankovní rady České národní banky, právnické osoby, nad kterými má banka kontrolu. Právo oprávněné osoby na plnění z Fondu se promlčí uplynutím pěti let ode dne stanoveného jako den zahájení plateb. Fond v dohodě s Ministerstvem financí a Českou národní bankou stanoví den zahájení plateb Fondu a vhodným způsobem jej uveřejní. Fond musí být schopen vyplatit náhradu oprávněným osobám do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oznámení o neschopnosti vydáno.

Zákon zřizuje Fond pojištění vkladů. Tento Fond soustřeďuje platby, jimiž se banky podílí na systému pojištění pohledávek. Kromě těchto plateb jsou příjmy Fondu také návratné finanční výpomoci, výnosy z investování finančních prostředků, výtěžky z ukončených konkursních a likvidačních řízení. V případě, že prostředky Fondu nepostačují k pokrytí pohledávek, může je Fond získat i na trhu. Je však povinen dbát, aby podmínky, za kterých jsou peněžní prostředky Fondu poskytnuty, byly pro něj co nejvýhodnější. Roční příspěvek banky do Fondu činí 0,1% z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok,

včetně úroků. Průměrný objem pojištěných pohledávek z vkladů banka propočítává podle stavu pojištěných pohledávek z vkladů k poslednímu dni každého kalendářního měsíce v předchozím roce, a to včetně úroků, na jejichž připsání vznikl vkladateli nárok k témuž dni. Výpočet se provádí v české měně. Příspěvek do Fondu je banka povinna zaplatit za předchozí kalendářní rok nejpozději do 31. ledna běžného roku. Čerpat z Fondu lze jen na náhradu pohledávek z vkladů oprávněným osobám – vkladatelům a na úhradu dluhů. Fond je řízen pětičlennou správní radou, v níž je zastoupen nejméně jeden zaměstnanec České národní banky, navržený ČNB, a dále pak alespoň dva členové jsou vybráni z řad členů představenstev bank. Členy správní rady jmenuje ministr financí Pojištěny jsou veškeré pohledávky z vkladů, a to včetně úroků vedených v české nebo cizí měně, evidovaných jako kreditní zůstatky na účtech či vkladních knížkách nebo potvrzených vkladovým certifikátem, vkladním listem či jiným obdobným dokumentem. Pojištěny nejsou

La legge sulle imposte di consumo Il 1. gennaio 2004 è entrata in vigore la nuova legge sulle imposte di consumo. La legge, in seguito al nostro ingresso nell’Unione europea, contiene alcune delle disposizioni ”in doppia applicazione”: una con validità a partire dal 1.1.2004 e la seconda con validità a partire dal giorno del nostro ingresso nell’Unione europea. Oggetto di imposta sono determinati prodotti fabbricati sul territorio fiscale della Comunità europea oppure importati sul territorio della Comunità europea. L’obbligo fiscale sorge con la produzione o l’importazione dell’oggetto d’imposta sul territorio EU. La legge regolamenta in modo nuovo le questioni del trasporto in regime di condizionata esenzione da imposta sul territorio fiscale della Repubblica ceca oppure

tra gli Stati membri, l’esportazione in regime di condizionata esenzione da imposta, il trasporto dei prodotti indicati in regime fiscale di libera circolazione in altro stato membro a scopo di impresa, il trasporto in un altro stato membro oppure attraverso il territorio di un altro stato membro a scopi di impresa, di prodotti indicati in regime fiscale di libera circolazione sul territorio fiscale della Repubblica ceca, o anche il trasporto di determinati prodotti per consumo personale. Dall’imposta sono esentati i prodotti ai quali si riferisce l’esenzione dal dazio, ad eccezione di determinati prodotti che, dopo l’esportazione, ritornano sul territorio fiscale della Repubblica ceca e vengono rilasciati in regime di libera circolazione. Altre possibilità di esenzione da imposta le troviamo anche nella speciale regolamentazione dei singoli tipi di imposte di consumo.

Fond musí být schopen vyplatit náhradu oprávněným osobám do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oznámení podle předchozího odstavce vydáno. Tato lhůta může být ČNB po dohodě s Ministerstvem financí prodloužena o další tři měsíce, a to nejvýše dvakrát. Banka, popřípadě bývalá banka, je povinna pod sankcí peněžité pokuty ve lhůtě stanovené Fondem poskytnout Fondu podklady potřebné pro zahájení výplaty náhrady za pohledávky z vkladů. Podklady musí obsahovat údaje o výši pohledávky, titulu pohledávky a výši

Altre importanti modifiche riguardano soprattutto l’imposta sull‘alcool e sui tabacchi. Imposta sull‘alcool Imponibile fiscale è la quantità di alcool espressa in ettolitri di etanolo alla temperatura di 20° C arrotondata alle due decine. Le aliquote di imposta sono stabilite singolarmente per i diversi tipi di alcool riportato sotto il numero di nomenclatura. L’aliquota si aggira per: • alcool contenuto nei distillati alla frutta da distillazione a 13 300 CZK/hl di etanolo, • altro tipo di alcool 26 500 CZK/hl di etanolo. La determinazione dell’imposta sull’alcool ammonta al massimo a 20.000.000 CZK. Nel caso in cui l’imprenditore eserciti più di un magazzino fiscale, la determinazione dell’imposta ammonta al massimo a 60.000.000 CZK, senza considerare il numero di magazzini fiscali che ha in esercizio.

{ Zuzana Chudomelová }

Qualora la distilleria sia sottoposta ad un controllo fiscale costante e il suo impianto produttivo e di magazzinaggio sia determinato da delibere d‘ufficio dell’ufficio doganale, la determinazione dell’imposta non viene richiesta. L’imposta sui tabacchi Oggetto d’imposta sono le sigarette, i sigari toscani, i sigari piccoli e il tabacco. Imponibile d’imposta per la parte percentuale di imposta nelle sigarette, sigari toscani, sigari e tabacco, è il prezzo per il consumatore finale. Per la parte fissa di imposta nelle sigarette, sigari toscani e sigari, la quantità è espressa in pezzi, mentre nel tabacco la quantità è espressa in chilogrammi. Per i tabacchi con la stessa denominazione commerciale e sullo stesso numero di pezzi, eventualmente quantità di chilogrammi nelle singole confezioni, deve essere stabilito lo stesso prezzo per il consumatore finale. Per il calcolo dell’imposta è decisiva la quantità di tabacco nel momento in cui sorge l’obbligo di dichiarare l’imposta e di pagarla.

XII

economicrevue

{ 02 | 2004 ...... 25 }


Le aliquote di imposta vengono così stabilite:

600 CZK/kg 7%

Aliquota Fissa In percentuale

In totale tuttavia almeno 660 CZK/kg.

Sigarette 0,48 CZK/pezzo 23 % in totale, tuttavia, almeno nelle sigarette senza filtro e nelle sigarette con filtro di lunghezza fino a 70 mm inclusi, 0,90 CZK/pezzo e nelle sigarette con filtro di lunghezza oltre i 70 mm, 0,96 CZK/pezzo, dopo il giorno del nostro ingresso nell’Unione europea – poi in totale almeno 0,94 CZK/pezzo. Sigari toscani, sigari 0,44 CZK/pezzo 5% In totale almeno 0,79 CZK/pezzo Tabacco da fumo tabacco leggermente tagliato per la produzione manuale di sigarette 600 CZK/kg 7% altro tabacco da fumo 600 CZK/kg 7% in totale tuttavia almeno 600 CZK/kg Altro tabacco destinato ad altri scopi

I tabacchi devono essere evidenziati in regime fiscale di libera circolazione, importati nel territorio fiscale della Repubblica ceca oppure trasportati sul territorio fiscale della Repubblica ceca da un altro Stato membro in confezione singola chiusa. Questo non vale se vengono importati per uso personale. La singola confezione può contenere solo tabacchi che sottostanno alla stessa aliquota d’imposta. Il venditore di tabacchi è obbligato a vendere tabacchi in confezione singola chiusa con un‘etichetta intatta, ad eccezione della vendita dei sigari toscani e sigari piccoli al consumatore finale. L’importatore che intende importare tabacchi nell’ambito di una attività imprenditoriale, è tenuto a notificarlo per iscritto alla dogana entro tre settimane prima della prima importazione. L’importatore allega ad ogni copia della notifica un elenco dei tabacchi suddivisi per tipo, denominazione commerciale, tipo di confezione, e riportare il numero di pezzi, eventualmente i chilogrammi, nella singola confezione. Il venditore non può vendere tabacchi al consumatore finale ad un prezzo inferiore, e nemmeno fornirgli alcuno sconto rispetto al prezzo per il consumatore finale riportato sull‘etichetta dei tabacchi. Questo non

Zákon o spotřebních daních K 1. lednu 2003 nabývá účinnosti nový zákon o spotřebních daních. Zákon, vzhledem k našemu přístupu k EU, některá z ustanovení obsahuje „ve dvojím provedení“. Jednou s účinností od 1.1. 2003 a podruhé s účinností ode dne našeho vstupu do EU. Předmětem daně jsou vybrané výrobky na daňovém území Evropského společenství vyrobené nebo na daňové území Evropského společenství dovezené. Daňová povinnost vzniká výrobou nebo dovozem předmětu daně na území ES. Zákon nově upravuje otázky dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně na daňovém území ČR či mezi členskými státy, vývoz v režimu podmíněného osvobození od daně, dopravu výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě pro účely podnikání, dopravu výrobků

uvedených do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky do jiného členského státu nebo přes území jiného členského státu pro účely podnikání či také dopravu vybraných výrobků pro osobní spotřebu. Od daně jsou osvobozeny výrobky, na které se vztahuje osvobození od cla, s výjimkou vybraných výrobků, které se po vývozu vracejí zpět na daňové území České republiky a jsou propuštěny do volného oběhu. Další možnosti osvobození od daně nalezneme také ve speciální úpravě jednotlivých druhů spotřebních daní. Další významné změny se týkají především daně z lihu a z tabákových výrobků.

vale nella fornitura gratuita di tabacchi come i campioni di prova oppure a scopi promozionali. Inoltre, nella vendita di tabacchi al consumatore finale non può aggiungere a questi prodotti un altro oggetto e nemmeno legare la vendita di tabacchi alla vendita di altri oggetti. È possibile vendere i tabacchi ad un prezzo inferiore rispetto al prezzo per il consumatore finale riportato sull’etichetta solo in caso di liquidazione delle scorte nell’ambito di una procedura concorsuale, fine produzione, vendita, fine dell’attività imprenditoriale oppure procedura esecutiva. A tal fine è necessario il consenso dell’ufficio doganale. Questa vendita non porta al diritto alla riduzione e rimborso dell’imposta. I tabacchi non possono costituire oggetto di vincita alla lotteria oppure in giochi con scommesse. I tabacchi ora devono riportare un’etichetta. Devono osservare quest‘obbligo il produttore o l’importatore di tabacchi oppure il fornitore con sede fuori il territorio fiscale della Repubblica ceca. L’imposta sui tabacchi viene pagata riportando l’etichetta sulla singola confezione sotto un involucro trasparente in modo che all’apertura della singola confezione si rovini. È possibile indicare con le etichette i tabacchi solo nel magazzino fiscale per

desetinná místa. Sazby daně jsou stanoveny jednotlivě pro různé typy lihu uvedeného pod čísly nomenklatury. Sazba se pohybuje pro : • líh obsažený v destilátech ovocných z pěstitelského pálení - 13 300 Kč/hl etanolu, • ostatní typy lihu – 26 500 Kč/hl etanolu. Zajištění daně činí u daně z lihu nejvýše 20 000 000 Kč. V případě, že podnikatel provozuje více než jeden daňový sklad, zajištění daně činí, bez ohledu na to, kolik daňových skladů provozuje, nejvýše 60 000 000 Kč. Pokud je lihovar pod stálým daňovým dozorem a jeho výrobní a skladovací zařízení je zajištěno úředními závěrami celního úřadu, zajištění daně se nevyžaduje. Daň z tabákových výrobků

Daň z lihu Základem daně je množství lihu vyjádřené v hektolitrech etanolu při teplotě 20 °C zaokrouhlené na dvě

Předmětem daně jsou cigarety, doutníky, cigarillos a tabák. Základem daně pro procentní část daně u cigaret, doutníků, cigarillos a tabáku je cena pro

il quale sono stati ritirati, oppure fuori il territorio fiscale della Repubblica ceca. Il valore delle etichette risponde all’ammontare dell’obbligo fiscale per le singole confezioni destinate al consumo diretto. Le etichette rovinate o sporcate si possono restituire all’ufficio doganale. Il cliente è obbligato a restituire senza indugio all’ufficio doganale autorizzato le etichette non utilizzate, incluse quelle danneggiate o sporche, in caso di chiusura della propria attività. Sui mercati e al di fuori delle sedi operative destinate dalla delibera di collaudo alla vendita di merce e prestazione di servizi, la vendita di tabacchi e alcool è vietata. I tabacchi possono essere venduti al di fuori della sede operativa riportata sopra solo nei chioschi che vendono quotidiani, e questo solo in confezioni singole destinate al consumo finale, sulle quali vi sia collocato l’adesivo dei tabacchi, oppure nelle bancarelle di alimentari dove si possono vendere anche alcolici sfusi non in bottiglia. Secondo l’opinione del governo, queste modifiche dovrebbero favorire la limitazione della vendita illegale di tabacchi non sdoganati e non tassati, come spesso accade soprattutto durante la vendita nelle bancarelle del mercato. { Zuzana Chudomelová }

konečného spotřebitele. Pro pevnou část daně u cigaret, doutníků a cigarillos je to množství vyjádřené v kusech a u tabáku množství vyjádřené v kilogramech. Pro tabákové výrobky se stejným obchodním názvem a o stejném počtu kusů, popřípadě množství kilogramů v jednotkovém balení, musí být stanovena stejná cena pro konečného spotřebitele. Pro výpočet daně je rozhodující hmotnost tabáku v okamžiku vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Sazby daně jsou stanoveny takto: Sazba Pevná Procentní Cigarety 0,48 Kč/kus 23 % celkem nejméně však u cigaret provazcových a cigaret filtrových, délky do 70 mm včetně 0,90 Kč/kus a u cigaret filtrových délky nad 70 mm 0,96 Kč/kus, po dni našeho vstupu do EU – pak celkem nejméně 0,94 Kč/kus

economicrevue

{ 02 | 2004 ...... 25 }


Doutníky, cigarillos 0,44 Kč/kus 5%

Jednotkové balení smí obsahovat pouze takové tabákové výrobky, které podléhají stejné sazbě daně.

k těmto výrobkům jiný předmět a ani vázat prodej takových výrobků na prodej jiných předmětů.

Celkem nejméně však 0,79 Kč/kus

Prodejce tabákových výrobků je povinen prodávat tabákové výrobky v uzavřeném jednotkovém balení s neporušenou tabákovou nálepkou s výjimkou prodeje doutníků a cigarillos konečnému spotřebiteli.

Za cenu nižší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce, lze tabákové výrobky možno prodávat jen v případě vyprodávání zásob při prohlášení konkursu, ukončení výroby, prodeje, ukončení podnikatelské činnosti nebo exekuce. K tomu je třeba souhlas celního úřadu. Tento prodej nevede k nároku na snížení a vrácení daně.

Tabák ke kouření jemně řezaný tabák určený pro ruční výrobu cigaret 600 Kč/kg 7% ostatní tabák ke kouření 600 Kč/kg 7% celkem nejméně však 660 Kč/kg Ostatní tabák určený k jiným účelům 600 Kč/kg 7% Celkem nejméně však 660 Kč/kg Tabákové výrobky musí být uvedeny do volného daňového oběhu, dovezeny na daňové území České republiky nebo dopraveny na daňové území České republiky z jiného členského státu v uzavřeném jednotkovém balení. To neplatí, jsou-li dováženy pro osobní potřebu.

Dovozce, který hodlá dovážet tabákové výrobky v rámci podnikatelské činnosti, je povinen to písemně ohlásit celnímu úřadu nejpozději tři týdny před uskutečněním prvního dovozu. Dovozce připojí ke každému vyhotovení ohlášení soupis tabákových výrobků členěný podle druhů, obchodních názvů, druhu obalů, s uvedením počtu kusů, popřípadě kilogramů v jednotkovém balení.

Tabákové výrobky musí být nyní značeny tabákovou nálepkou. Tím je povinován výrobce nebo dovozce tabákových výrobků nebo dodavatel se sídlem mimo daňové území České republiky.

Prodejce nesmí prodávat tabákové výrobky konečnému spotřebiteli za cenu nižší ani mu poskytnout žádnou slevu, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce. To neplatí při bezúplatném poskytnutí tabákových výrobků jako zkušebních vzorků nebo k reklamním účelům.

Daň z tabákových výrobků je zaplacena umístěním nálepky na jednotkovém balení pod průhledný přebal tak, aby při otevření jednotkového balení došlo k jejímu poškození. Tabákové výrobky lze značit nálepkami pouze v daňovém skladu, pro který byly odebrány, nebo mimo daňové území České republiky.

Dále také nesmí při prodeji tabákových výrobků konečnému spotřebiteli přidat

Hodnota tabákových nálepek odpovídá výši daňové povinnosti za jednotkové

La sicurezza e tutela della salute sul lavoro - Il testo della legge n. 65/1965 Racc. - I. parte § 132 Disposizioni fondamentali (4) (1) Il datore di lavoro è obbligato ad assicurare la sicurezza e la tutela della salute dei dipendenti sul lavoro tenendo in considerazione i possibili rischi per la loro vita e la loro salute durante la prestazione del lavoro (in seguito solo rischi). (2) L’obbligo del datore di lavoro di garantire la sicurezza e la tutela della salute durante il lavoro riguarda tutte le persone che, essendone coscienti, si trattengono sul suo luogo di lavoro. (3) All’adempimento degli obblighi del datore di lavoro nella cura della sicurezza e della tutela al lavoro rispondono le persone responsabili del datore di lavoro a tutti i livelli di gestione nell’ambito delle proprie funzioni. Questi compiti sono parte

Tabákové výrobky nesmí být výhrou v loterii nebo v podobné sázkové hře.

a)

b)

(5)

integrante, di egual valore ed indivisibile, dei loro doveri lavorativi. Se nello stesso luogo di lavoro i dipendenti di uno o più datori di lavoro svolgono delle mansioni, i datori di lavoro sono obbligati a informarsi reciprocamente per iscritto in merito ai rischi e a collaborare insieme per garantire la sicurezza e la tutela della salute sul lavoro. Ogni datore di lavoro è inoltre tenuto: a garantire che la sua attività e il lavoro dei suoi dipendenti siano organizzati e svolti in modo tale da tutelare contemporaneamente anche i dipendenti dell’altro datore di lavoro, e a collaborare per garantire un ambiente di lavoro sicuro, vivibile e non dannoso per la salute di tutti i dipendenti sul luogo di lavoro. I costi legati alle misure per la sicu-

rezza e la tutela della salute sul lavoro sono a carico dal datore di lavoro. § 132a Prevenzione dei rischi (1) Il datore di lavoro è tenuto a creare le condizioni per un ambiente di lavoro sicuro, vivibile e non dannoso per la salute, a creare una consona organizzazione della sicurezza e di tutela della salute al lavoro e ad adottare le opportune misure per la prevenzione dei rischi. (2) Per prevenzione dei rischi si intendono tutte quelle disposizioni che risultano dai regolamenti di legge o da altri regolamenti che garantiscono la sicurezza e la tutela della salute al lavoro e dalle disposizioni del datore di lavoro, che come scopo si prefiggono di prevenire o di eliminare i rischi oppure di ridurre al minimo l’effetto dei rischi inevitabili. (3) Il datore di alvoro è tenuto a individuare i rischi, determinarne le cause e fonti e ad adottare delle opportune misure per la loro rimozione. Inoltre, è tenuto a controllare regolarmente il livello di sicurezza e tutela della salute sul lavoro, in particolare lo stato della prevenzione tecnica e il livello dei fattori di rischio delle condizioni di lavoro e ad osservare i metodi e il modo per verificare e valutare i fattori di rischio in base alla determinata prescrizione di legge.

XIII

balení určené k přímé spotřebě. Poškozené nebo znečištěné tabákové nálepky lze vrátit celnímu úřadu. Odběratel je povinen bezodkladně vrátit pověřenému celnímu úřadu nepoužité nálepky, včetně těch poškozených nebo znečištěných, v případě ukončení své činnosti. Na tržištích, v tržnicích a mimo provozovny určené kolaudačním rozhodnutím k prodeji zboží a poskytování služeb je prodej tabákových výrobků a lihovin zakázán. Tabákové výrobky lze prodávat mimo provozovny uvedené výše jen ve stáncích s prodejem denního tisku, a to pouze v jednotkových baleních určených k přímé spotřebě, na kterých je umístěna tabáková nálepka, či ve stáncích s občerstvením, kde lze prodávat i rozlévané lihoviny. Tyto změny mají, podle názoru vlády, přispět k omezení nelegálního prodeje neproclených a nezdaněných tabákových výrobků, jak se to často děje nyní především prostřednictvím stánkového prodeje na tržnicích. { Zuzana Chudomelová }

(4) Se non si possono eliminare i rischi, il datore di lavoro è tenuto a valutarli e ad adottare le misure per limitarne il loro effetto in modo che il rischio per la sicurezza e la salute dei dipendenti venga ridotto al minimo. (5) Il datore di lavoro, nell’adozione ed applicazione delle disposizioni per la prevenzione dei rischi, si deve attenere ai fondamenti generali sulla prevenzione, con i quali si intende a) limitare l’insorgenza dei rischi b) eliminare i rischi alla fonte, c) adattare le condizioni di lavoro alle necessità dei dipendenti con lo scopo di limitare l’effetto delle ricadute negative del lavoro sulla salute dei dipendenti, d) sostituire i lavori manuali di fatica e quelli in condizioni di lavoro difficili, con nuovi metodi lavorativi e tecnologici, e) sostituire le tecnologie, gli strumenti di lavoro, le materie prime e i materiali a rischio, con quelli meno pericolosi e rischiosi conformemente allo sviluppo degli ultimi risultati della scienza e della tecnica, f) limitare il numero di dipendenti esposti sia a fattori di rischio che superano i valori massimi ammissibili che altri fattori dannosi, con un minore numero di dipendenti sufficiente a garantire lo svolgimento dell’attività, g) pianificazione nell’applicazione della prevenzione dei rischi con l’uso della tecnica, dell’organizza-

XIV

economicrevue

{ 02 | 2004 ...... 25 }

zione del lavoro, delle condizioni di lavoro, dei rapporti sociali e dell’influenza dell’ambiente di lavoro, h) applicazione preferenziale degli strumenti di tutela collettiva dai rischi rispetto a quella individuale, i) applicazione di misure che riducano l’emissione di sostanze nocive da macchinari e impianti nei limiti stabiliti dall’apposita prescrizione di legge, j) impartire le opportune istruzioni per assicurare la sicurezza e la tutela durante il lavoro. (6) Il datore di lavoro adotterà delle misure nel caso dovesse far fronte a eventi eccezionali, come ad esempio avarie, incendi e alluvioni, ad altri gravi pericoli e all’evacuazione dei dipendenti; per la prestazione del primo soccorso collabora con le strutture che forniscono assistenza per la prevenzione aziendale. Il volume delle misure in base alla prima frase viene stabilito dal Governo con provvedimento. Il datore di lavoro è tenuto ad assicurare in base al tipo di attività e all’estensione del luogo di lavoro, il numero di dipendenti necessario che organizzano la prestazione del primo soccorso, garantiscono l’intervento in particolare di personale sanitario, vigili del fuoco e della polizia e organizzano l’evacuazione dei dipendenti. Il datore di lavoro garantisce, in collaborazione con le strutture che forniscono l’assistenza per la prevenzione aziendale, la formazione dei dipendenti e le attrezzature nel volume rispondente ai rischi che emergono sul luogo di lavoro. (7) Il datore di lavoro è obbligato ad adattare le misure in mutamento con la realta, a controllare la loro validità e ad osservare e prodigarsi per migliorare le condizioni di lavoro. § 132b Abilità professionale (specializzata) 1) Il datore di lavoro è tenuto a svolgere compiti per la prevenzione dei rischi. Nel caso in cui non sia abilitato professionalmente a questa attività, i compiti verranno svolti da un dipendente abilitato professionalmente in questo settore. 2) Presupposto dell’abilità professionale è a) il raggiungimento del 18. anno di età b) l’acquisizione della qualifica specializzata e del periodo di pratica specializzata. 3) Il datore di lavoro è tenuto a fornire al dipendente professionalmente abilitato all’adempimento dei propri compiti per l’applicazione della prevenzione dei rischi la necessaria collaborazione, gli strumenti e le informazioni. 4) Il governo stabilisce con decreto i presupposti più dettagliati per l’ac-


quisizione dell’abilità professionale ai sensi del par. 2. § 133 Obblighi del datore di lavoro 1) Il datore di lavoro è obbligato a a) non permettere che il dipendente svolga lavori il cui esercizio non risponda alle sue capacità e condizioni di salute, b) informare il dipendente sulla categoria alla quale è stato inserito il lavoro da lui svolto; la suddivisione dei lavori viene regolamentata da una normativa giuridica particolare, c) provvedere affinchè, solo i dipendenti che hanno un certificato medico, e che si sono sottoposti ad una vaccinazione particolare o hanno un documento di immunità contro le infezioni possano svolgere i lavori nei casi previsti da particolare disposizione di legge, d) comunicare ai dipendenti che l’impianto sanitario fornisce loro una cura preventiva in fabbrica e a quali tipi di vaccinazione e visite mediche preventive legate all’esercizio del lavoro, sono obbligati a sottoporsi, a permettere ai dipendenti di sottoporsi a tali vaccinazione e a partecipare alle visite mediche preventive e a visite straordinarie nella misura stabilita dalle particolari norme di legge oppure dalla delibera dell’organo competente di difesa della salute pubblica, e) a provvedere all’aggiornamento dei dipendenti sulle norme giuridiche e altre per determinare la sicurezza e la tutela della salute sul lavoro, che integrano i loro presupposti di qualifica e i requisiti per lo svolgimento del lavoro, che riguardano il loro lavoro e il luogo di lavoro; di verificare regolarmente la loro conoscenza e sistematicamente richiedere e controllare la loro osservanza, f) fornire ai dipendenti, in particolare ai dipendenti in rapporto lavorativo a tempo determinato, ai giovani e ai loro rappresentanti legali, secondo le necessità del lavoro svolto a intervalli opportuni, informazioni sufficienti e adeguate, e le istruzioni sulla sicurezza e la tutela della salute sul lavoro, in particolare in forma di informazione sui rischi. I risultati della valutazione dei rischi e le disposizioni sulla tutela davanti all’attuarsi di tali rischi che riguardano il loro lavoro e luogo di lavoro. È inoltre tenuto a informare le donne in gravidanza o che allattano e le madri fino alla fine del nono mese dopo il parto sui rischi e i loro possibili effetti sulla gravidanza o l’allattamento e prendere le misure necessarie, incluse le misure relative al rischio di stanchezza fisica e interiore e altri tipi di complicazioni fisiche e interiori legate al lavoro svolto, e questo per tutto il periodo in cui è necessario tutelare la loro sicu-

rezza e la loro salute. È necessario provvedere a informazioni e istruzioni in particolare all’arrivo del dipendente, durante il suo trasferimento o, trasporto oppure cambiamento delle condizioni lavorative, cambiamento dell’ambiente lavorativo, introduzione o cambiamento degli strumenti di lavoro, della tecnologia e dei procedimenti lavorativi. g) a permettere ai dipendenti di guardare l’evidenza tenuta su di lui in rapporto alla sicurezza e tutela della salute sul lavoro, h) a provvedere per il dipendente alla prestazione di supporto legale, i) a non utilizzare una remunerazione del lavoro tale con il quale i dipendenti vengono sottoposti ad un pericolo maggiore di incidente e il cui utilizzo porterebbe ad un aumento dei risultati lavorativi comportando dei rischi per la sicurezza e la salute dei dipendenti, j) ad osservare il divieto di fumare sui luoghi di lavoro stabilito dalle particolari disposizioni di legge. Sui corsi di formazione, informazioni e istruzioni, il datore di lavoro tiene una documentazione. 2) Il datore di lavoro è obbligato a fornire alle donne in gravidanza e che allattano degli spazi sul posto di lavoro per il loro riposo. 3) Il datore di lavoro è tenuto prendere a proprie spese per il dipendente con minori capacità lavorative provvedimenti organizzativi e tecnici, in particolare la modifica necessaria delle condizioni di lavoro, modifica di luoghi di lavoro, avvio di reparti tutelati, alla formazione o istruzione di questi dipendenti e al miglioramento della loro qualifica nell’esercizio di un impiego regolare. § 133a Gli strumenti di lavoro personali di tutela, gli indumenti e scarpe di lavoro, i beni per l’igiene e la pulizia e disinfettanti, bevande antipatogene. 1) Qualora non sia possibile eliminare o limitare sufficientemente i rischi con strumenti tecnici oppure con provvedimenti nell’ambito dell’organizzazione del lavoro, il datore di lavoro è obbligato a fornire ai dipendenti degli strumenti di lavoro di tutela personale. Gli strumenti di lavoro di tutela personale sono strumenti che devono tutelare il dipendente di fronte ai rischi, non possono minacciare la sua salute, non possono limitare lo svolgimento del lavoro e devono espletare le condizioni stabilite con l’applicazione della normativa giuridica. 2) Nell’ambiente in cui il vestiario e le calzature sono sottoposti sul luogo di lavoro ad una usura o sporcizia straordinari, il datore di lavoro fornisce anche indumenti e calzature di

lavoro come strumenti di lavoro di tutela personale. 3) Il datore di lavoro è obbligato a fornire ai dipendenti i beni per l’igiene, la pulizia e disinfettanti sulla base di una valutazione del volume di sporcizia dei dipendenti al lavoro oppure la loro incolumità minacciata da sostanze irritanti e sui luoghi di lavoro da condizioni microclimatiche sfavorevoli, nel volume e alle condizioni stabilite da una particolare norma giuridica, anche le bibite di tutela. 4) Il datore di lavoro è obbligato a conservare gli strumenti di lavoro di tutela personale nello stato utilizzabile e controllare il loro uso. 5) Gli strumenti di lavoro di tutela personale, i beni per l’igiene e la pulizia, i disinfettanti e le bibite di sicurezza verranno fornite gratuitamente dal datore di lavoro al dipendente secondo un proprio elenco elaborato sulla base di una valutazione dei rischi e delle condizioni concrete di lavoro. Il datore di lavoro non può sostituire gli strumenti di lavoro per la tutela personale con un rimborso finanziario. 6) Il governo stabilisce con un provvedimento il volume e condizioni più precise di fornitura degli strumenti di lavoro di tutela personale, dei beni per l’igiene e la pulizia, dei disinfettanti e delle bibite di tutela. § 133b La sicurezza delle sigle e dei segnali 1) Qualora non sia possibile eliminare la possibile minaccia della vita oppure la salute dei dipendenti oppure limitare sufficientemente con strumenti tecnici o con provvedimenti nell’ambito dell’organizzazione del lavoro, il datore di lavoro è obbligato a collocare dei simboli di sicurezza e a introdurre dei segnali che forniscono le informazioni o istruzioni relative alla sicurezza e tutela della salute nel lavoro e a renderli noti ai dipendenti. I simboli e segnali di sicurezza possono essere in particolare in forma di immagini, sonori oppure luminosi. 2) Il governo stabilirà con provvedimento l’aspetto e la collocazione dei simboli di sicurezza e l’introduzione dei segnali. § 133c Obblighi del datore di lavoro negli infortuni di lavoro e malattie del lavoro 1) Il datore di lavoro è obbligato ad esaminare le cause e le circostanze del verificarsi di un infortunio sul lavoro alla presenza del dipendente se lo stato di salute del dipendente lo permette, e alla presenza dell’organo sindacale competente oppure del rappresentante della sicurezza e tutela della salute sul lavoro e a non

economicrevue

2)

a) b)

3)

4)

{ 02 | 2004 ...... 25 }

cambiare lo stato sul luogo dell’infortunio senza motivi validi. Il datore di lavoro redige un registro e tiene la documentazione di tutti gli infortuni sul lavoro, le cui conseguenze abbiano portato al ferimento del dipendente con invalidità lavorativa più lunga di tre giorni di calendario civile, oppure alla morte del dipendente. Il datore di lavoro consegna una copia dell’evidenza dell’infortunio al dipendente infortunato e, in caso di incidente mortale sul lavoro, ai suoi familiari. Il datore di lavoro tiene in un registro degli infortuni l’evidenza di tutti gli incidenti sul lavoro, anche quando essi non hanno causato invalidità lavorativa oppure hanno causato invalidità di lavoro inferiore ai tre giorni di calendario civile. Il datore di lavoro è obbligato a noti-


ficare e inviare l’evidenza dell’incidente agli organi e istituti stabiliti. 5) Il datore di lavoro è obbligato ad accogliere i provvedimenti contro il ripetersi di incidenti di lavoro. 6) Il datore di lavoro tiene l’evidenza dei dipendenti per i quali è stata riconosciuta una malattia dovuta al tipo di lavoro, sorta sui luoghi di lavoro del datore di lavoro, e provvede all’eliminazione di tutte quelle condizioni lavorative che determinano una minaccia delle malattie dovute al lavoro oppure una malattia dal tipo di lavoro. 7) Il governo stabilisce con un decreto il tipo di evidenza, la notifica e l’invio del’evidenze di infortunio, un esempio di evidenza di infortunio e l’ambito degli organi e istituti ai quali notificare l’infortunio di lavoro e inviare l’evidenza dell’infortunio.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci – Výňatek ze zákona č. 65/1965 Sb. - I.část. § 132 Základní ustanovení (1) Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika"). (2) Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. (3) Za plnění úkolů zaměstnavatele v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci odpovídají vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele na všech stupních řízení v rozsahu svých funkcí. Tyto úkoly jsou rovnocennou a neoddělitelnou součástí jejich pracovních povinností. (4) Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a vzájemně spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Každý ze zaměstnavatelů je přitom povinen a) zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstna-

vatele, a b) spolupracovat při zajištění bezpečného, nezávadného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí pro všechny zaměstnance na pracovišti. (5) Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel. § 132a Prevence rizik (1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik. (2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. (3) Zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav technické prevence a úroveň

§ 134 Luogo di lavoro e ambiente di lavoro Il datore di lavoro è obbligato a fare in modo che il luogo di lavoro sia organizzato e accessoriato da un punto di vista spaziale e strutturale cosicchè le condizioni lavorative per il dipendente dal punto di vista della sicurezza, dell’igiene e della tutela della salute sul lavoro, risponda ai requisiti di sicurezza e ai limiti igienici sull’ambiente di lavoro e sul luogo di lavoro, in particolare affinchè: a) i locali per il lavoro, i corridoi, le scale e altri spazi di comunicazione abbiano le misure e la superficie stabilite e siano accessoriate per le attività qui svolte, b) il luogo di lavoro sia regolarmente illuminato, se possibile con illuminazione solare, abbia le condizioni

(4)

(5)

a) b) c)

d)

e)

f)

g)

h)

rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržet metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu. Nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Při přijímání a provádění technických, technologických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik vychází zaměstnavatel ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí omezování vzniku rizik, odstraňování rizik u zdroje jejich původu, přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví, nahrazování fyzicky namáhavých prací a prací ve ztížených pracovních podmínkách novými technologickými a pracovními postupy, nahrazování nebezpečných technologií, pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky, omezování počtu zaměstnanců vystavených působení faktorů překračujících nejvyšší přípustné hodnoty a dalších škodlivých faktorů na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu, plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí, přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany,

XV

microclimatiche stabilite, in particolare per quanto concerne il volume di areazione, umidità, calore e approvvigionamento di acqua, c) gli spazi per l’igiene personale, lo spogliatoio, la conservazione dei beni personali, gli spazi per il riposo e l’alimentazione dei dipendenti abbiano le misure richieste, lo svolgimento e l’arredo, d) le uscite di sicurezza, e le vie di accesso e comunicazione ad esse siano sempre libere, e) negli spazi riportati nelle lettere a) fino a d) siano garantiti regolari manutenzioni, pulizia e igiene, f) il luogo di lavoro sia attrezzato nel volume stabilito con il relativo impianto che fornisce gli strumenti di cura preventiva della fabbrica per garantire il primo soccorso e siano disponibili i mezzi per chiamare il servizio medico sanitario.

i)

provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem, j) udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (6) Zaměstnavatel přijímá opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiné vážné nebezpečí a evakuace zaměstnanců; při poskytování první pomoci spolupracuje se zařízením poskytujícím závodní preventivní péči. Rozsah opatření podle věty první stanoví vláda nařízením. Zaměstnavatel je povinen zajistit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména lékařské pomoci, hasičů a policie a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel zajistí ve spolupráci se zařízením poskytujícím závodní preventivní péči jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti. (7) Zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a dbát o zlepšování pracovních podmínek. § 132b Odborná způsobilost (1) Zaměstnavatel je povinen provádět úkoly v prevenci rizik. V případě, že není pro tuto činnost odborně způsobilý, provádí úkoly v této oblasti odborně způsobilý zaměstnanec. (2) Předpokladem odborné způsobilosti je a) dosažení věku 18 let, b) získání odborného vzdělání a doby odborné praxe. (3) Zaměstnavatel je povinen poskytnout

XVI

economicrevue

{ 02 | 2004 ...... 25 }

odborně způsobilému zaměstnanci k plnění jeho úkolů k provádění prevence rizik potřebnou součinnost, prostředky a informace. (4) Vláda stanoví nařízením bližší předpoklady pro získání odborné způsobilosti podle odstavce 2. § 133 Povinnosti zaměstnavatele (1) Zaměstnavatel je povinen a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, b) informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena; kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis, c) zajistit, aby práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem vykonávali pouze zaměstnanci, kteří mají zdravotní průkaz, kteří se podrobili zvláštnímu očkování nebo mají doklad o odolnosti vůči nákaze, d) sdělit zaměstnancům, které zdravotnické zařízení jim poskytuje závodní preventivní péči a jakým druhům očkování a jakým lékařským preventivním prohlídkám souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, umožnit zaměstnancům podrobit se těmto očkováním a účastnit se lékařských preventivních prohlídek a mimořádných preventivních prohlídek v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu (Pozn.red.: Tato novelizace nabývá účinnosti dne 1. října 2003) ochrany veřejného zdraví, e) zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jejich práce a pracoviště; pravidelně ověřovat jejich znalost a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování, f) zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, mladistvým a jejich zákonným zástupcům, podle potřeb vykonávané práce ve vhodných intervalech dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zejména formou seznámení s riziky, s výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. Těhotné a kojící ženy a matky do konce devátého měsíce po porodu je dále povinen seznámit s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství nebo kojení a učinit potřebná opatření, včetně opatření, která se týkají snížení rizika duševní a tělesné únavy a jiných druhů tělesnéa duševní zátěže spojené


s vykonávanou prací, a to po celou dobu, kdy je to nutné k ochraně jejich bezpečnosti nebo jejich zdraví. Informace a pokyny je třeba zajistit zejména při přijetí zaměstnance, při jeho převedení, přeložení nebo změně pracovních podmínek, změně pracovního prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a pracovních postupů, g) umožnit zaměstnanci nahlížet do evidence, která je o něm vedena v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, h) zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci, i) nepoužívat takového způsobu odměňování prací, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu a jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, j) zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy. O školeních, informacích a pokynech vede zaměstnavatel dokumentaci. (2) Zaměstnavatel je povinen těhotným a kojícím ženám přizpůsobovat na pracovišti prostory pro jejich odpočinek. (3) Zaměstnavatel je povinen pro zaměstnance se změněnou pracovní schopností zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných dílen, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání. § 133a Osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje (1) Nelze-li rizika odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím právním předpisem. (2) V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění, poskytuje zaměstnavatel jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv. (3) Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí

a de-zinfekční prostředky na základě zhodnocení rozsahu znečištění zaměstnanců při práci nebo jejich ohrožení dráždícími látkami a na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, též ochranné nápoje. (4) Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání. (5) Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje poskytne zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním. (6) Vláda stanoví nařízením rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. § 133b Bezpečnostní značky a signály (1) Nelze-li rizika možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní značky a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a seznámit s nimi zaměstnance. Bezpečnostní značky a signály mohou být zejména obrazové, zvukové nebo světelné. (2) Vláda stanoví nařízením vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů. § 133c Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání (1) Zaměstnavatel je povinen vyšetřit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, a za účasti příslušného odborového orgánu nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu. (2) Zaměstnavatel vyhotovuje záznamy a vede dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo a) ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny, nebo b) k úmrtí zaměstnance.

(3

(4)

(5) (6)

(7)

Jedno vyhotovení záznamu o úrazu předá zaměstnavatel postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům. Zaměstnavatel vede v knize úrazů evidenci o všech pracovních úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující tři kalendářní dny. Zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Zaměstnavatel je povinen přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů. Zaměstnavatel vede evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na pracovištích zaměstnavatele, a zajistí odstraňování takových pracovních podmínek, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoci z povolání. Vláda stanoví nařízením způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu.

§ 134 Pracoviště a pracovní prostředí Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti, hygieny a ochrany zdraví při práci, odpovídaly bezpečnostním požadavkům a hygienickým limitům na pracovní prostředí a pracoviště, zejména aby a) místnosti pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané, b) pracoviště byla řádně osvětlena, pokud možno denním světlem, měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou, c) prostory pro osobní hygienu, převlékání, odkládání osobních věcí, odpočinek a stravování zaměstnanců měly stanovené rozměry, provedení a vybavení, d) nouzové východy a dopravní komunikace k nim byly stále volné, e) v prostorách uvedených v písmenech a) až d) byla zajištěna pravidelná údržba, úklid a čištění, f) pracoviště byla vybavena v rozsahu dohodnutém s příslušným zařízením. poskytujícím závodní preventivní péči prostředky pro poskytnutí první pomoci a vybavena prostředky pro přivolání zdravotnické záchranné služby.

in RC è prerogativa della persona straniera

Recommend Documents