+
Římsa
Římskokatolická farnost Přibyslav 27. března 2016 | XVI. ročník | duben
Slovo kněze
Proč hledáte živého mezi mrtvými?
Z OBSAHU
Máme opět Velikonoce. Nerozumíme pojmu vzkříšení a ani nemůžeme pojmout, co to znamená. Možná se nám do mysli stále tlačí, co známe. Život jaký prožíváme, musí být přece stejný, jako život, který budeme prožívat potom. Přitom nám Písmo jasně naznačuje, že je to všechno jiného než pokračování v načaté strastiplné existenci jako oživená „zombie“ relativně plná nové energie s právem už nezemřít. A tak stále hledáme živého mezi mrtvými. Zrak sklopený k zemi. Pozornost upřená střídavě na nezdary a radovánky. Všechno tak trochu v mezích materiálního světa a frustrace z nenalézání pokoje. Procházíme různými trampotami
Slovo kněze
1
Pastorační plán
2
Liturgický kalendář 3 Papež František
4
Farářoviny
6
Fotogalerie
12
Vzděláváme se
15
Pozvánky
20
Pořad bohoslužeb 21 Apoštolát modlitby 24
a obracíme se na Krista s prosbami, aby nám pomohl žít tady a teď. Vlastně se upínáme k životu, který jak víme, skončí smrtí. Méně se už upínáme k životu, který smrt nemůže přervat. A to je život s Kristem a v Kristu. Mnohem spíše se ho snažíme vtáhnout do zákonitostí hmotného světa a přesvědčit ho, že to je jediná jistina života. Ať jsme tedy zdraví a dobře se nám daří! Jakkoli je nám zaslibováno nebe s radostmi, které oko ani ucho nezachytí, přece jen se chytáme toho, co máme po ruce a co nám dělá dobře. A tak jako bychom pořád hledali živého, ale přitom chodili mezi mrtvými, co se upínají na to, co pomíjí a podléhá smrti. Ve vzkříšení a nový život se dá opravdu jen věřit. Ale dá se také zakusit. Všude tam, kde uvěříme Bohu a jeho příslibu života. Zvedneme zrak od země a zkusíme investovat svoje síly do života. Nikoli jen pro ten svůj malý krátký životní prospěch, ale ve prospěch lásky, která přetrvá. I tam, kde klesáme, umíráme a zoufáme si. I tam můžeme věřit. A nemusíme hledat živého mezi mrtvými, ale začít se ptát po živém, a po životě, který se naplňuje mimo hranice materiálního světa a jeho má dáti – dal. Nám všem přeji a vyprošuji, abychom se odvážili hledat živého a s nadějí opouštěli, co nás váže ke smrti a pomíjivé materii směrem ke společenství s Věčným. Požehnané svátky velikonoční. P. Pavel Sandtner Pastorační plán
Akce na měsíc duben 1. 4. 1.-2. 4. 2. 4. 3. 4. 7. 4. 2
Návštěva kněží u nemocných; Tématické setkání mládeže s knězem Ministrantský kurz ML (10-15 let) v Nížkově (P. Foltán) 9.00 velikonoční mše sv. v DPS 10.00 ministrantská schůzka 18.00 setkání kněze s rodiči dětí jdoucích k 1. sv. přijímání Biblická hodina (po mši sv. na faře)
9. 4. 11. 4. 15.-17. 4. 21. 4. 23. 4. 29.-30. 4.
Farní pouť do Slavkovic, Svatá brána ve Žďáře nad Sázavou (odjezd 13.00, příjezd kolem 19.00) 19.00 Koncert „Krokodila“ ve farní stodole Diecézní setkání ministrantů v Želivě Biblická hodina (po mši sv. na faře) Diecézní svatovojtěšská pouť do Libice nad Cidlinou; pouť Svatý Hostýn Výjezd kněze na pobyt s dětmi jdoucími k 1. sv. přijímání (Nížkov)
Liturgický kalendář
Sv. Bernadetta Soubirousová Svátek sv. Bernadetty Soubirousové si připomínáme 16. dubna. Vizionářka Bernarda se narodila v jihofrancouzských Lurdech. Narodila se do chudé rodiny, musela se starat o mladší sourozence, sama však zdravotně slabá. Školu navštěvovala jen nesoustavně a číst a psát se naučila až v dospělosti v klášteře. Při sběru dříví se jí zjevila v jeskyni v jejích 14 letech Panna Maria bez poskvrny počatá. Panna Maria se dívce zjevila osmnáctkrát a vyzývala prostřednictvím Bernadetty k modlitbě a pokání k uzdravení a záchraně lidí. Na pokyn Panny Marie byl v jeskyni vyveden pramen vody a v samotné jeskyni došlo k mnohých uzdravením. Bernadetta se stala řeholnicí v Neversu. Byla nenápadná, zbožná a svědomitá. Měla veselou povahu a trpělivě a obětavě se starala o nemocné, Sv. Bernadetta je nejčastěji jejichž je také patronkou. Prodělala zápal vyobrazována s Pannou plic, její zdravotní stav se několikrát Marií v lurdské jeskyni 3
Pozvánka:
Farní pouť do Slavkovic a Žďáru nad Sázavou
zhoršil a zlepšil. Naposledy onemocněla v říjnu 1875, trpěla astmatem, revmatismech a tuberkulózou kostí a rakovinou kolene. Zemřela 28. března 1879 v 35 letech, kdy si mnohé vytrpěla, ale všechno své utrpení obětovala za obrácení lidí. Za svatou byla prohlášena v roce 1933 a její neporušené tělo je uloženo v klášteře v Nevers.
9. 4. PŘEDSEVZETÍ A MODLITBA Potřeba „pokání“ nebo-li obrácení světa se nezmenšuje. Za smír a obrácení se pomodlím velice doporučovaný růženec. Začnu pozorným znamením kříže, jak ho po vzoru P. Marie dělala Bernadeta. Bože, Tys povolal svatou Bernadetu Soubirous, aby světu oznámila Mariino poselství o potřebě pokání; a aby také Tvého Syna následovala v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom dokázali věrně splnit své životní poslání, k němuž jsi nás povolal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen Eva Bártová
Papež František
Naděje je pramenem radosti Křesťanská naděje je skromná a silná ctnost, která nás nese a nenechá nás utonout v těžkostech – konstatoval dnes 4
papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Petrův nástupce zdůraznil, že naděje v Pána nikdy neklame,
je pramenem radosti a vnáší do našeho srdce pokoj. Ježíš mluví s učiteli Zákona (Jan 8,51-59) a prohlašuje, že »Abrahám zajásal, že uvidí« Jeho den. Papež František vyšel z dnešního evangelia, aby zdůraznil, jak zásadní je v životě křesťana naděje. Abraham – řekl – „měl na cestě naděje svá pokušení, ale uvěřil, poslechl Pána a vydal se na cestu do zaslíbené země. Celé dějiny spásy pojí paprsek naděje jakožto pramen radosti.“ „Dnes k nám církev promlouvá o radosti naděje. Ve vstupní modlitbě jsme prosili Boha o milost, abychom uchovávali naději církve a neselhali. Když mluví Pavel o našem otci Abrahámovi, říká, že »věřil proti vší naději«. Chybíli lidská naděje, je tu ona ctnost, která tě nese vpřed. Je skromná, jednoduchá, ale dává ti radost, někdy obrovskou, jindy pouze pokoj, vždy však jistotu, že neklame. Naděje neklame.“ Toto »Abrahamovo zajásání«, tato naděje – pokračoval papež – „v dějinách roste. Někdy se skrývá, někdy se ukazuje otevřeně.“ František pak
zmiňuje příklad těhotné Alžběty, která zajásala při návštěvě své sestřenice Marie. „Je to radost z přítomnosti Boha, který kráčí se svým lidem – řekl papež. – A když je radost, je pokoj. Taková je ctnost naděje: vede od radosti k pokoji a nikdy neklame, ani ve chvílích otroctví, když se Boží lid ocitl v cizí zemi. Tento paprsek naděje začíná Abrahamem, Bohem, který mluví k Abrahamovi, a končí Ježíšem.“ Papež se pak pozastavil u charakteristik této naděje. „Pokud lze totiž o víře a lásce říci, že ji máme, pak o naději je těžké se vypovědět podobně.“ „Na to první lze odpovědět snadno, ale na otázku »Máš naději? Máš radost z naděje?« asi řeknete: »Jak to myslíte, otče?« – Naděje je skromná ctnost, která plyne pod životem a nese nás, abychom neutonuli v těžkostech, neztratili touhu po setkání s Bohem a jednoho dne stanuli před tou podivuhodnou tváří, kterou uvidíme všichni. To je naděje.“ „Dnes – řekl papež – je krásný den, vhodný k tomu, abychom se zamysleli nad tím, že Bůh, který povolal Abraháma, 5
aby vyšel ze svojí země, aniž by věděl, kam jít, je tentýž Bůh, který jde na kříž, aby splnil slib, který dal.“ „Je to stejný Bůh, který v plnosti času učinil, aby se tento slib stal pro nás všechny skutečností. A tím, co spojuje tu první chvíli s tou poslední, je paprsek naděje. Tím, co spojuje můj křesťanský život s naším
křesťanským životem, od jedné chvíle ke druhé, abychom se – jako hříšníci – ubírali neustále vpřed, je naděje. V ošklivých i v těch nejtemnějších chvílích života nás naděje obdařuje pokojem. Naděje neklame, je stále tam: mlčenlivá, pokorná, ale mocná.“ Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.
Naděje je pramenem k radosti. Dostupné z
[cit. 2016-03-20]
Nabídky, prosby, oznámení
Farářoviny
Opravy, které nás čekají V letošním roce se budeme podílet hned na několika stavebních a restaurátorských akcích. A to za přispění Ministerstva kultury ČR, Kraje Vysočina a věrné podpory města Přibyslav, bez jehož součinnosti bychom přišli o většinu zmíněných příspěvků. A samozřejmě z vašich darů a příspěvků, bez kterých se neobejdeme vůbec. Ve druhé fázi bude dokončeno restaurování rámu a obrazu „Marie Magdalena v domě Šimona“. Začne první fáze restaurování křtitelnice. V létě začnou práce na víceleté komplexní opravě fasády kostela a jejích prvků (odvlhčení, dveře, ostění, okna, sochy atp.) Letos to budou práce na chemické sanaci na jižní straně kostela od vchodu k sakristii. Patrně nejzajímavější pro vás bude snímání sochy Panny Marie Immaculaty ze štítu kostela. Z důvodu nejisté situace kotvení, narušeného podstavce a nakonec i kvůli péči o sochu samotnou, bude socha snesena, bude proveden průzkum stavu a od zjištění se bude 6
odvíjet další činnost a restaurování sochy a soklu. Prožíváme tedy rok, který bude intenzivnějším co do investic i nároků na vaši trpělivost. I za to se prosím modlete, bez Božího požehnání marné lidské namáhání.
P. Pavel Sandtner
Úvaha
Capax Dei – schopen Boha Čím více se rozšiřuje lidská schopnost poznání podivuhodného světa kolem nás, tím více nových otázek se vynořuje. Musíme si poctivě přiznat, že ve srovnání s tím, co nevíme, je poznaného světa mnohem méně než představuje jediná kapka vody ve všech oceánech této planety. Naše tělo je v podstatě jakýsi vesmír či zeměkoule v malém: je složeno z týchž látek, které nacházíme na této planetě, z týchž prvků, které vznikly v nitru dávno vyhaslých hvězd. Nejvíce je v našem těle vody, tedy kyslíku a vodíku, pak nějaký uhlík, dusík, křemík a dokonce i železo. Máme blízko k prachu této Země a přece jsme od něj, dokud jsme naživu, zároveň nekonečně daleko. Nezbývá než žasnout: vždyť i neživá látka, jakou je například voda, má vlastnosti, které nelze označit jinak než jako zázračné. Propast mezi nejsložitější molekulou neživé látky a nejjednodušší buňkou živého organismu je podobně nekonečná jako propast mezi velmi inteligentními živými tvory a lidmi. Svému psu říkáme jménem, říkáme mu třeba „Broku, sedni!“, ale nikdy mu neříkáme: „Jmenuji se Pavel a budeme si tykat“. Víme, že nás tento tvor nejen poslouchá, protože hierarchie smečky je mu vrozena, ale dokonce nás dokáže – svým způsobem – mít i rád. Víme, že můžeme mluvit my k němu, ale on nikdy nebude slovy mluvit 7
k nám. Pes není schopen přesáhnout sám sebe a představit si náš svět. Pes nás není schopen... Ze všech tvorů jen člověk dokáže myslet za hranice svých schopností. Tušit velikost tajemství, které ho přesahuje a žasnout před nepoznatelným a nepochopitelným. Žasnout před Tajemstvím, o němž ví pouze to, že je, ale o němž neví, co skrývá. Již starověcí filosofové byli uchváceni zjištěním, že člověk je – slovy svatého Augustina: capax Dei, schopen Boha. Jen člověk je schopen jednat svobodně, a přijímat v každé situaci individuální volbu. Jen člověk má schopnost sám sebe zdokonalit nebo sám sebe zničit. Není pochyb o tom, že všechno, co je, má také nějaký účel. Tak je tomu i s naší schopností Boha. Jestliže jenom nám, lidem, byla dána tato prokazatelná výsada tušení velikosti a smyslu řádu světa, jestliže jen my, lidé, dokážeme rozlišovat mezi dobrem a zlem, zcela jistě tomu tak není proto, abychom tuto výsadu použili sami proti sobě. Povinnost užívání naší schopnosti Boha ke konání dobra se projevuje tím naléhavěji, čím nelidštějším a nebezpečnějším se stává svět, v němž žijeme. Co když mnohé z nás nepřesvědčí ani tato logika? Pak je tu ještě osvědčené pravidlo: „in dubio pro reo – v pochybnostech ve prospěch“. Přes všechnu nejistotu a nedostatečnost lidského poznání je možné, účelné a dokonce i nutné, aby se ti z nás, kteří o Bohu pochybují, ve svých pochybnostech přiklonili ve prospěch životního postoje příznivého nejen pro nás samotné, ale pro všechny lidi přítomné i budoucí. Aby přijali alespoň svou schopnost Boha. Nikoli jako výsadu bezohledného vladaře, který může všechno – včetně zničení sebe sama, ale jako závazek, úkol a povinnost sloužit dobru a konat dobro. Protože jinak zde nemusí zanedlouho zůstat už nikdo, kdo by alespoň povzdechl: „Jak podivuhodní tvorové žili na oné podivuhodné planetě!“ Pavel Jajtner, D. G. 8
Z putování pana faráře
„Abajo“ mezi krokodýli Pobídka v nadpise mi připomíná pokyn průvodce k opuštění člunu a skoku do vody, znamená totiž „dolů“. Prakticky to znamenalo, že budeme tlačit, protože jsme uvízli. Mezi 31. lednem a 19. únorem tohoto roku jsme se s několika kamarády vydali na poznávací, poutní i charitativní cestu do Ekvádoru. Čtyři kněží, jedna zdravotní sestra, jeden truhlář a jeden podnikatel. Do země jsme se přepravili letecky se společností Iberia s přestupem v Madridu. 1. února večer jsme se ubytovali v levném hostelu v hlavním městě Quitu. V úterý ráno jsme vyrazili na návštěvu k sestrám Matky Terezy, které se zde starají o staré, nemocné a opuštěné lidi a nechali jsme jim část finanční výpomoci, kterou jsme s sebou vezli. Mohli jsme si projít jejich zařízení a krátce se pozdravit s obyvateli. Druhou část pomoci jsme nechali saleziánům, kteří se starají o mládež a to jako příspěvek na chudé děti. Pokračovali jsme autobusem k vodopádům San Rafaelo, které patří mezi ty nejkrásnější a nejznámější v Ekvadoru. Ještě ten den jsme přejeli do asi 90 km vzdáleného města na kolumbijských hranicích Lago Agrio. Ve středu ráno jsme se přesunuli do vesnice Tarapoa vzdálené 150 km s úmyslem zajistit si třídenní cestu do amazonské džungle. Protože panovalo extrémní sucho, žádná agentura v místě neoperovala. Ale Bůh dal, že jsme při domlouvání taxíku narazili na majitelku jedné z agentur a seznámili se s turisty ze Španělska (Naču a Lucia), kteří nám pomohli s domluvou ve španělštině. Takže navzdory nízkému stavu vody jsme se večer ubytovali v River Lodge (ubytování na břehu řeky v dřevěných přístřešcích) v národním parku Cuyabeno. Ve čtvrtek jsme vyrazili na procházku džunglí a odpoledne na motorovém člunu dále do džungle. Protože byl velmi nízký stav vody, často čtyři z nás vyskakovali a museli tlačit člun. Když jsme se pak za dva dny vraceli po stejné řece zpět (po vydatných deštích hladina 9
stoupla o více než metr), na březích si polehávali kajmani. A osobně mi trochu zatrnulo, když jsem si vzpomněl, s jakou bezstarostností jsem skákal do vody, místy až po krk, a tlačil člun. I když – kajmani normálně lidi nejedí. A motoru člunu se bojí. Ale kdybychom mu šlápli na hlavu, asi by se divil on i my. Cesta trvá místo dvou hodin hodin šest. Dorazili jsme za tmy. V tmě jsme si na řeku svítili baterkou – proti nám se blýskala očička krokodýlů! Ale s respektem se drželi u břehu. V pátek dopoledne vyrážíme do džungle, ochutnáme kůru chininovníku (výborný přírodní lék proti malárii) a citronové mravence. Odpoledne absolvujeme krátký výlet na lodičkách s vesly. Večer jsme šli na noční procházku džunglí. Začali jsme setkáním s velmi jedovatým hadem, kterého náš průvodce hodlal zabít, ale nějak se mu to nepovedlo, tak hada zahnal klackem. Jak moc jedovatý byl, jsem si našel až doma. A dobře že tak. Na stromě jsme v noci viděli pavouka na dlaň dospělého člověka, a přestože nám průvodce tvrdil, že není nebezpečný, po návratu jsem si jej našel na internetu a vyklubal se z něho opět jeden z vůbec nejjedovatějších pavouků na světě. Někdy dobrodružství pokračuje až doma… V sobotu ráno odjíždíme na lagunu řeky, kde jsou volavky a jiní ptáci, po cestě fotíme hoacinty a co stihneme. Na břehu odpočíval mladý kajman, a tak jsme přirazili kousek od něho, abychom udělali nějakou fotku. Autobusem jsme se přemístili zpět do Lago Agria a dále do města Coca (250 km). Brzy ráno (4.00) jsme odjeli do vesničky Gua gua pod vulkánem Sumaco. Naplánovali jsme čtyřdenní túru s výstupem na sopku a s třemi noclehy v „refugiích“ (záchytné chaty). První den začalo intenzivně pršet. Po sedmihodinovém výstupu jsme dorazili na druhou chatu úplně promočení, místy jsme se šplhali v blátě až po kolena. Na chatě jsme se setkali se skupinou, které se nepodařilo sestoupit na první chatu, takže nás bylo až příliš. Jedna lékařka z Francie (Veronika) dorazila s manželem ze sopky v půl třetí ráno, protože si vymkla kotník. Takže druhý den jsme se vzdali a sestupovali zpět. Sumaco nás zdolala i to je součást cestovní 10
zkušenosti. Výstup by byl velmi náročný a nebezpečný a předpověď napovídala intenzivní déšť ještě 14 dní. Večer odjíždíme do města Tena. V úterý 9. února odjíždíme do Banos. Projdeme se po městě, navštívili jsme místní chrám a byli jsme svědky masopustního veselí a stříkání šlehačkou. Ve středu jsme navštívili zoologickou zahradu a odjeli k vodopádům del Diablo a Manto de Novia. Někteří v noci vstoupili nad město k soše patronky města Panny Marie. Ve čtvrtek odjíždíme autobusem do Quency, vzdálené cca 320 km. Prohlédli jsme si krátce město a chrámy. Následující den jsme navštívili muzeum indiánské minulosti a znovu procházíme městem. Odpoledne odjíždíme do Quayaquilu (200 km) a dále do Porto Lopez (200 km). Tedy do přímořského města. V sobotu zde navštěvujeme přírodní pláž v NP Machalila, místní čokoládovnu. Na pláži se za několik málo hodin, kdy se neopalujeme, úplně spálíme. V neděli vyrážíme na plavbu na ostrov Isle de la Plata (stříbrný ostrov), pojmenovaný podle ptačím trusem vybělených skal na pobřeží. Fotíme zde především ptáky zejména tereje a fregaty. Krátce se potápíme. 15. února ráno odjíždíme do Quita (cca 450 km). Další den jsme v NP Cotopaxi vyjeli automobilem k laguně Lampiopungo. Odtud jsme vystoupali k centrálnímu vrcholu (ale nejnižšímu ze tří) dávno vyhaslé sopky Ruminahui ve výšce 4630 m nad mořem. Ve středu jsme obešli Quito a jeho chrámy. Ve čtvrtek jsme nakupovali upomínky a potkali dva Čechy, kteří putovali po Kolumbii. Dojeli jsme také na rovník a zkoušeli střídat pobyt na severní a jižní polokouli. Na cestu zpět se vydáváme ve čtvrtek 18. února v 14.45. Domů dorazím v sobotu 20. února v 10.30 hodin. Po odečtení časové korekce (- 6 hodin) jsem se vracel plných 37 hodin (3x letadlem, 1x autobusem a vlakem). Pokud byste se chtěli přijít podívat na promítání z cesty, jste zváni 20. května v 19.30 hodin do zasedací místnosti Městského úřadu Přibyslav. P. Pavel Sandtner 11
Fotogalerie
Ohlédnutí … … za Jižní Amerikou Ekvádor únor 2016
12
foto Pavel Sandtner
13
Život ve farnosti
Hospodaření Římskokatolické farnosti Přibyslav za rok 2015 Jako každý rok, také i letos předkládáme výsledky hospodaření za minulý rok. Skutečné shrnutí hospodaření vyhotovujeme až nyní, kdy jsme obdrželi výsledky hospodaření po zpracování paní vikariátní účetní. Výnosy za minulý rok činily 944 761 Kč. Nejdůležitějším zdrojem jsou sbírky. Ty činily na potřeby farnosti 452 230 Kč. Dalším důležitým zdrojem jsou dary od fyzických a právnických osob. Dárci věnovali 208 538 Kč. Od Města Přibyslav, Kraje Vysočina a Ministerstva obdržela farnost dotaci v celkové částce 160 000 Kč. Nájemné za pozemky činilo 57 575 Kč. Zbytek příjmu v částce 66 418 Kč tvořily úroky, náhrady škody od pojišťovny a podíl zaúčtované dotace do výnosů od SZIF. Děkujeme všem, kteří přispívají o sbírkách nebo i individuálním dárcům za jejich štědrost. Náklady za minulý rok činily 888 889 Kč. Největší položku tvoří energie. Za elektriku v kostele v Přibyslavi a v Žižkově Poli, za elektriku pro areál fary, za plyn a vodu zaplaceno 204 020 Kč. Služby stály 413 327 Kč. Z této částky bylo 293 136 Kč financováno na opravy a udržování majetku. Zbývající část tvořily ostatní služby jako např. stočné, revize zařízení, předprojektové práce, telefon, poštovné. Dalšími náklady ve výši 271 542 Kč jsou např. náklady spojené s bohoslužebnou činností, pořízení dlouhodobého majetku, pomůcky k výuce a pastoraci, spotřeba materiálu, příspěvek na účet solidarity, adopce na dálku, daň z nemovitostí, bankovní poplatky, NOCTURNO, farní tábor a jiné drobné náklady. Rozdíl mezi náklady a výnosy činí + 55 872 Kč. Kromě sbírek na potřeby farnosti se konaly i účelové sbírky na různé potřeby, tak jak jsou hlášeny. Tyto sbírky činily 153 443 Kč a byly odeslány. 14
Snahou ekonomické rady Římskokatolické farnosti Přibyslav je co nejefektivněji se získanými prostředky hospodařit. Za ekonomickou radu farnosti Anna Holcmanová, P. Pavel Sandtner
Tak trochu jiná příprava na Velikonoce V sobotu 12. března 2016 odpoledne na faře probíhal workshop, při kterém si mohli přítomní nazdobit svoji velikonoční svíčku. Ostrým nožem nebo formičkou na cukroví jsme vykrojili tvar ozdoby z barevných voskových plátů. Ta se pak přiložila ke svíčce a tlakem ruky se na ni přilepila. Sešlo se nás sice málo, ale s o to s větším nadšením a obdivuhodnou invencí vzniklo mnoho hezkých a naprosto originálních velikonočních svíček. Podívejte se do fotogalerie na farních stránkách www.farnostpribyslav.cz. Marie Zrzavá
Vzděláváme se
Naše role při nedělní bohoslužbě Několik podnětů k slavení mše svaté v duchu Všeobecného úvodu do misálu. „Je ještě příliš mnoho pasivních diváků, je ještě příliš málo nadšených účastníků bohoslužby.“ (A. Wagner na bisk. synodu) ÚVODEM „Nic horšího by se obnovené liturgii nemohlo přihodit, než že by zůstalo při zavedení nových forem - bez přivlastnění ducha, bez nového smýšlení. Toto nebezpečí hrozí jak nám kněžím, tak našim věřícím.“ K tomuto konstatování dospěli účastníci mezinárodního zasedání profesorů pastorální liturgie v Beuronu už v roce 1981. 15
A svatý Otec Jan Pavel II. prohlásil na světové synodě biskupů v Římě r. 1985: „Především myslím na základní důležitost solidního liturgického vzdělávání. Je žádoucí jak u kněží, tak i u věřících, mají-li se závěry koncilu věrně a moudře vnést do praxe liturgického dění ve farnosti. Konstituce o liturgii (art. 10) nazývá liturgii zdrojem a vrcholem života církve. Ale jak málo se ve farnostech děje pro to, aby se tato slova stala skutečností. Liturgie dobře slavená a dobře chápaná přináší život do farního společenství.“ Svatý Otec má o liturgickém slavení vysoké mínění. Jenže u leckoho se nyní – léta po koncilu – objevuje spíš zklamání nad mocí liturgie. V nadšení nad lidovou řečí ve mši se čekalo, že na české bohoslužby se budou hrnout davy lidí. Ale to se nestalo. Kněží si dali práci, aby se naučili „po novém“ přesně sloužit, aby zvládli nové rubriky do posledního písmene, aby vše odříkali a odmodlili do posledního slova. Ale zevnější výsledek nebyl úměrný. Proč? Protože s novými nástroji se tu pracovalo postaru. Skutečná obnova farnosti nastala jen tam, kde se začali učit všichni, od kněze až po školáky, liturgii spolu sloužit v novém duchu. – Kde se všichni učí prožívat přítomnost Ježíše, který k nám promlouvá, který tu jedná. Obnova liturgie přináší ovoce jen tam, kde probíhá společně i obnova života farního společenství. Kde s přijetím nové liturgie se odkládají staré zvyklosti. Kardinál Mayer řekl na tiskové konferenci ve Vatikánu r. 1986: „Pokoncilní obnova liturgie má tři fáze: První je vydání liturgických knih v lidové řeči. Druhá je zavedení obnovené liturgie. Třetí fází je inkulturace. Liturgie se má přizpůsobit národním zvyklostem, stát se živou liturgií živého společenství. Má se sjednotit s cítěním lidí, aby vytvářela communio – bratrské společenství v lásce, kde lidé žijí pospolu a navzájem pro sebe. Tato inkulturace liturgie je úkol na léta. Zbývá proto ještě mnoho úkolů v liturgické reformě.“ Tomuto odkládání starých zvyklostí a přisvojování nového myšlení musíme napomáhat. Zde si jen naznačme, o jak citlivé a složité přístupy se tu jedná: - Dříve bylo úkolem kněze, aby zbožně a přesně celebroval – lidmi se nesměl dát rušit. Teď má navíc zvládnout 16
Citát měsíce:
i umění, jak navázat a udržet kontakt s účastníky bohoslužby. Nestačí např. slova Ač nebylo pozdravu odříkat – má osobním srdečným slovem uvedení do bohoslužby shrnout naděje, on obec k Bohu, navodit společenství. přece doufal… - Dřív bylo sedadlo kněze místem pasivního čekání. Dnes je to předsednické Řím 4,18 sedadlo hlavy shromáždění. - Dřív stál kněz u oltáře zády ‚k lidem. Ti vzadu celebranta kašláním a hlukem leda rušili. Dnes je obrácen k lidem. Ani misál nemá po straně, aby neměl hlavu obrácenou na bok. Má jej před sebou, bez pultíku. Může tak lépe listovat, postoj k lidem je přirozený. Prázdno kolem kalicha a pateny zvýrazňuje symbolickou řeč mešních darů. - Dřív bylo ticho více méně pasivním čekáním. Teď je součástí liturgického dění jako aktivní meditace, vyznění slova, gesta. - Dřív bylo úkolem věřících nedělní mši zbožně slyšet. Teď mají věřící bohoslužbu spolu slavit, konat svou roli, aktivně se podílet. Když si máme všichni osvojit tolik nových postojů a názorů, není divu, že předseda kongregace pro bohoslužbu, kardinál Mayer volá, že se o mši svaté příliš málo mluví. Mají-li kněží celebrovat niterně, oduševněle, má-li být bohoslužba pro všechny otevřením srdce v radostné modlitbě, pak o ní musíme stále meditovat. Liturgie má být směrnicí víry a života. Proto je nutno liturgické symboly stále vysvětlovat. Ono to pro dnešní lidí není nic snadného, když mají liturgii chápat a prožívat. A kdo ji nechápe a neprožívá, ten se nudí, ten ji opouští. KDO SE V KOSTELE NUDÍ? Povídal tuhle sedmnáctiletý mladý muž tatínkovi, když se ráno chystali do kostela: „Mně se do kostela nechce. Ještě tak přes kázání to jde, ale pak už je to stále stejné, hotová nuda.“ Tatínek na to: „Na fotbale to trvá dvakrát tak dlouho a tam se nenudíš?“ 17
– „Kdepak, tam se nikdo nenudí. Tam tleskají, volají, zpívají, tam to prožívají.“ – „A proč to prožívají – zkus na to přijít,“ postrkuje tatínek. „Už to vím“ – svitne synovi – „tam lidé znají pravidla hry, a proto ji mohou spoluprožívat a sledovat.“ Správně to pochopil ten mládenec. Mše je vzácný poklad, velké drama před Bohem i lidmi. Ale kdo o ní nic neví, ten se pochopitelně nudí a čeká jen na konec. Proto bychom všechno dění v kostele měli sledovat s otázkou: Proč to tak je, co se mně tím říká, jak se mohu zúčastnit? O mši svaté je třeba přemýšlet. Když se řeklo před koncilem, že jdeme na mši svatou, mínilo se tím: půjdeme do kostela, usedneme do lavice a budeme celé mši pobožně přítomni. Loď byla hledištěm, presbytář jevištěm. Mši sloužil kněz, ostatní přihlíželi. Dnes je to jinak. Už na hlasitosti našich odpovědí, naživém zpěvu se dá poznat, že také my sami se můžeme a chceme na bohoslužbě činně podílet. Kněz je tu nadále nepostradatelný – předsedá bohoslužbě a vede ji ve jménu Kristově, ale my už nejsme pouzí diváci. Otcové koncilu roli lidu při mši zvlášť zdůraznili: „Církev chce, aby křesťané nebyli při tomto tajemství víry jako vnější a němí diváci, ale aby mu dobře rozuměli a na posvátných úkonech se uvědoměle a činně podíleli. – Aby obětovali nejen rukama kněze, ale i sami, v jednotě s ním.“ (Lk. čl. 48) Bylo už také na čase, aby se lid Boží zase sám ujal toho, co za něho dřív dělal vpředu kostelník a vzadu varhaník. Takovou velkou chartou práv lidu Božího při bohoslužbě se stalo prohlášení koncilní Konstituce o liturgii (čl. 14): „Matka Církev si velmi přeje, aby všichni věřící byli vedeni k plné, uvědomělé a činné účasti na úkonech liturgie, jak na to křesťanský lid mocí křtu má právo.“ Ale nejde tu jen o správné odpovídání a zpívání lidu, o správné postoje, jde tu o víc: o „vnitřní“ podílení. O chápání a prožívání toho, co při nedělní mši společně konáme. Bez tohoto prožívání bohoslužby srdcem – i když vše při mší sebelíp klape, i když lidé přesně odpovídají, zpívají, vstávají – bez 18
vnitřního prožívání to dobrá bohoslužba není, je to jen prázdné řinčení a hlučení před Bohem, execírka. Zdařilá je naše bohoslužba tehdy, když při ní každý cítí, že s jeho podílením se počítá; když prožije pocit opravdového společenství s lidmi kolem sebe; když jde domů naplněn radostnou chutí do příštího týdne. Zdařilá bohoslužba je slavnost lásky, je to setkání s Kristem. Hezky se to říká, hezky se to poslouchá, ale jak toho dosáhnout? „Chtělo by to co nejvíc změny“, říkají jedni. „Tyhle stále stejné modlitby a úkony jsou únavné. Copak nepřišel Pán Ježíš proto, aby odstranil zmrtvělé farizejské předpisy? Pryč s mešními rubrikami! Nahraďme starou poslušnost zákona tvůrčí aktivitou. Co nejvíc změny a bude po nudě!“ Co si máme o takových názorech pomyslet? Mají pravdu? Mají, ale jen částečně. Bohoslužba je lidská, proto má být i proměnlivá, ale není to kabaret, který vzrušuje stále novým programem. Liturgie je kus věčnosti. Dnešní člověk má až po krk změn mimo kostel. V kostele nehledá změny, ale cosi stálého, trvalého, pevný a bezpečný řád. Touha po stálosti, to je touha po věčnosti. Zde vidíme, jak moudrá je naše liturgie. Jsou tam části proměnlivé, a je jich dost. A jsou tam i části stále – pevný řád a postup bohoslužby. Má to tedy být vyvážená souhra stálého a proměnlivého. Máme dbát o stálé oživování bohoslužby něčím novým, ale v přiměřené míře, aby zůstal i klidový prostor k pohřížení do meditace. Je tu ještě jedno nebezpečí zevšednění. I sebekrásnější slova a myšlenky stálým opakováním ztrácejí smysl a zůstává jen bezmyšlenkovité recitování slov a zvuků. Aby se naše bohoslužba nestala naprázdno meloucím kolovrátkem slov a gest, musíme stále uvažovat o tom, co říkáme a děláme. - Myšlenky mešních modliteb a písní jsou většinou všeobecné. Musíš proto do nich vložit svůj osobní úmysl. - Myšlenky mešních modliteb a písní jsou často náročné. Liturgie někdy už zpřítomňuje ideály, které jsou pro nás teprve hudbou budoucnosti. Musíš je brát jako povzbuzení ke krásnému cíli, jako zdroj naděje. 19
- V mešní liturgii, v písních, v kázání je krásných myšlenek přemnoho. Není v lidské moci je všechny hned uskutečnit. Proto je odříkáme a jdeme dál. Přísloví říká, že nejlepší je nepřítelem dobrého. Musíme se učit u záhonu květin. Vidíš celý záhon, je krásný jako celek. Ale pak ti padne do oka jedna květina, a tu si vezmeš domů. Dělej to v neděli v kostele také tak. Proč má nedělní mše tak důležité místo v životě nás, křesťanů? Protože tu živě slavíme to, čím se máme v kostele i venku stát: živým společenstvím, spojeným láskou Kristovou. A takový krásný cíl stojí za trochu přemýšlení, stojí za trochu vytrvalosti při učení. Tedy, chutě do toho! Simajchl, Ladislav. Naše role při nedělní bohoslužbě. Dostupné z ˂http://www.knihovna.net/KNIHA/0011_t.htm˃ (přejato se svolením správce farnosti) P. Pavel Sandtner
Pozvánka
SVÁTEK BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ - 3. DUBNA Svátek Božího milosrdenství, není jen den, kdy si zvláštním způsobem připomínáme Boží milosrdenství a je uctíváme, ale je to den mimořádných milostí pro celý svět slíbených Pánem Ježíšem, který řekl sestře Faustyně: „Toužím, aby svátek milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky.“ Pán Ježíš spojil s tímto svátkem velké přísliby: „Kdo toho dne přistoupí k Prameni života, ten dosáhne úplného odpuštění vin a trestů.“ Pramen života je přitom svátek smíření a Eucharistie. „V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství, celé moře milosti vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží“. Pro ty které se pokládají za veliké hříšníky, pro které už není Boží odpuštění, Pán Ježíš vzkazuje: „Ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat“. Na tento svátek se můžeme připravit novénou, která začíná na Velký pátek (texty novény budou na stolku v kostele). Poutní oslava ve Slavkovicích bude probíhat celý den 3. dubna (vizte program na plakátu). Hlavní mše svatá 15 hod. Celebruje Miloslav kardinál Vlk, emeritní arcibiskup pražský. Po mši svaté možnost uctívat ostatky sv. Faustyny a sv. Jana Pavla II. Po celý den bude možnost k svátosti smíření. Marie Pleslová 20
VODY-FUGY-VZRUCHY Pět, na polyfonii založených, vodou inspirovaných skladeb. PEPA KLÍČ (violoncello) člen několika amatérských i profesionálních seskupení brněnské scény, ex DG-307
KROKODIL (harmonium) hráč a kapelník několika sdružení z prostředí undergroundu a alternativní hudby (Brix Bar Band, Pokojíček, …) [http://krokodilovo.cz]
LUBOŠ FIDLER (roletofony, elektrická kytara) spoluzakladatel a hráč několika kapel alternativní scény (Stehlík/Švehlík, MCH Band, Janota-Fidler-Richter...), nyní Noční pták [http://www.nocniptak.cz]
pondělí 11. dubna, 19.00 farní stodola
Bohoslužby ve farnosti Přibyslav
Duben L. P. 2016 8:00 28. 3. 9:30 11:00 29. 3.
18:30
30. 3. 31. 3. 1. 4.
7:30 18:30 18:30
2. 4.
7:00
3. 4.
8:00 9:30
Pondělí velikonoční Za Josefa a Bohumilu Peprníčkovy, zetě Václava, jejich rody a duše v očistci Za Marii a Růženu Hlouškovy a ten rod ŽIŽKOVO POLE Za uzdravení rodových kořenů, za rodiny Buchtovy, Jůnovy, Liškovy a Volákovy Za Josefa Strašila, rodiče a bratry Za Stanislava Landu, syna Stanislava a dceru Jarmilu Za rodiče Flesarovy, 3 syny a dceru Růženu Za Ludmilu a Františka Pometlovy, jejich rodiče a sourozence 2. neděle velikonoční Za rodiče Štefovy, živé i zemřelé z obojí strany a duše v očistci Za Františka a Ludmilu Holcmanovy, živé i zemřelé 21
11:00 11:00 18:30 4. 4.
8:00 18:30
5. 4.
18:30
6. 4.
7:30 18:30
7. 4. 8. 4.
18:30 18:30
9. 4.
7:00
10. 4.
8:30 9:30 11:00 18:30
11. 4.
14. 4.
7:30 18:30 7:30 18:30 18:30
15. 4.
18:30
16. 4.
7:00
17. 4.
8:00
12. 4. 13. 4.
22
z obou rodů Stříbrné Hory Žižkovo Pole Za farnost Slavnost Zvěstování Páně Za Vladimíra a Marii Sobotkovy, rodiče a ten rod Za Františka a Františku Sobotkovy a jejich děti, za rodinu Peřinovou, Cinkovou, Dajčovu, jejich děti a duše v očistci Za Hanu Frýdlovou a živé i zemřelé z rodu Drahotů Olešenka Památka sv. Jana Křtitele de la Salle, kněze Za rodiče Prokešovy, sourozence a celý rod Za Marii a Františka Pátkovy Za celou žijící rodinu Polákovou, Musilovou a Rezničenkovou, za dar zdraví a duše v očistci 3. neděle velikonoční Za rodiče Beranovy, vnuka Josefa a duše v očistci Za Jana a Marii Pometlovy, dva syny, za Růženu a Josefa Tománkovy a zemřelé z obou rodů Stříbrné Hory Za farnost Památka sv. Stanislava, biskupa a mučedníka Za Josefa Henzla a rodiče Za Marii a Václava Pavlíčkovy, syna a dceru Olešenka Za rodiče Hradovy a dcery Jiřinu a Věru Za rodiče Lehrovy, Němcovy, jejich rody a duše v očistci Za farnost 4. neděle velikonoční Za Josefa Doležala, rodiče Sedlákovy, jejich syny a duše v očistci
9:30 11:00 18:30 18. 4. 19. 4. 20. 4. 21. 4. 22. 4. 23. 4.
24. 4.
25. 4. 26. 4.
7:30 18:30 7:30 19:00 18:30 18:30 7:00 8:00 9:30 11:00 18:30 7:30 18:30 7:30
27. 4. 28. 4. 29. 4. 30. 4.
1. 5.
18:30 18:30 18:30 7:00 8:00 9:30 11:00 18:30
Za Václava Matějíčka, Karla Kumperu a Janu Stankovou ŽIŽKOVO POLE Za Václava Řezníčka, rodiče, za všechny živé i zemřelé z toho rodu a za Františka Pibila Za rod Sobotků, Fišarů a Mokrých Za Miloslava Kasala a rodinu Kasalovu Za rodiče Vilímovy a Močubovy Dolní Jablonná Za dr. Jiřího Procházku, rody z obou stran a duše v očistci Za manžele Josefa a Janu Sejkorovy a jejich děti s prosbou o požehnání Svátek sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka Za farnost 5. neděle velikonoční Za Jiřího Laštovičku, rodiče a duše v očistci Za Marii Zychovou, rodiče a Julii a Vojtěcha Henzlovy Stříbrné Hory Na úmysl dárce Svátek sv. Marka, evangelisty Za pěstouna Františka, jeho rodiče a duše v očistci Za Josefa Pokorného, rodiče a sourozence Za Antonína a Věru Vavrouchovou a rodiče z obojí strany Česká Jablonná Za rodiče Pejzlovy a syna Jaroslava Svátek sv. Kateřiny Sienské Za rodiče Rázlovy, syna, snachu a duše v očistci Za rodinu Pospíchalovu a Kubátovu 6. neděle velikonoční Za farnost Za Lukáše Lehrla Žižkovo Pole Za Stanislava Močubu, rodiče a sourozence Změna bohoslužeb vyhrazena. 23
Apoštolát modlitby
Úmysly na duben 2016 Náš nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším Ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení, ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mně silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec a naši biskupové pro tento měsíc: 1. všeobecný úmysl: Aby drobní rolníci dostávali přiměřenou odměnu za svoji neocenitelnou práci. 2. misijní úmysl: Aby afričtí křesťané uprostřed politicko-náboženských střetů vydávali svědectví lásky a víry v Ježíše Krista. 3. úmysl našich biskupů: Ať v našich farnostech a společenstvích máme upřímný zájem o lidi hledající, konvertity a nově pokřtěné, aby poznali naši církev jako rodinu a našli v ní svůj domov. Eva Bártová Vydává Římskokatolická farnost Přibyslav, Kostelní 267, 582 22 Přibyslav, www.farnostpribyslav.cz, bankovní spojení: Č.S. 1120706379/0800 Kontakty: fara: 569 484 672; P. Pavel Sandtner: 605 727 555; P. Antonín Pavlas: 604 170 227; e-mail: [email protected]; Redakce Římsy: P. Pavel Sandtner, Eva Bártová, Zdeněk Matějka. Příští číslo vyjde 1. 5. 2016 (uzávěrka pro toto číslo je 23. 4. 2016). Příspěvky do Římsy můžete zasílat na adresu [email protected] nebo je předat na farním úřadě v Přibyslavi. Určeno pro vnitřní potřeby farnosti. Neprodejné. Vychází za technické podpory firmy ACO Industries k.s., Přibyslav 24
