Cesta milosrdenství – farnost Vršovice 2016 ..nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Gal 2,20) Spolu se sv. Pavlem cítíme, že se máme s důvěrou vydat této lásce. Joachim Wanke, erfurtský biskup, toužící po obnově církve v roce 2010 napsal: „Křesťan se musí vydat lásce. A to ve dvojím smyslu: vědět, že mě Pán Bůh miluje, a stále znovu se učit, jak se obracet k bližním. (...) Měli bychom vynaložit všechno úsilí k tomu, abychom se stali církví, která slouží lidem a přitom zapomíná – aspoň tu a tam – na sebe. „Bůh je láska“, to je základní poselství křesťanské víry. Naše zkušenost dosvědčuje, že kdo je milován a miluje, ten se změní. Boží charita a naše – přiznejme si – často ubohá, nesoustavná každodenní charita mají tajemným způsobem něco společného s živostí naší církve. Vzpomeňme na to, nač často zapomínáme: Kristus je ve své církvi přítomen dvojím způsobem: Ve svém slovu a svatosti, ale také v ubožácích, v nichž nás chce probudit k lásce.“
Návod: Prožíváme Svatý rok milosrdenství a zároveň vstupujeme do postní doby. V obém jsme zváni na cestu objevování něčeho nového – v nás i kolem nás. Proto se nabízí příležitost propojit obě tyto výzvy; kráčet postní dobou až k prožití tajemství Velikonoc a přitom vyhledávat Boží dary milosrdenství a rozdávat je dál. Pokusili jsme se vytvořit společnou duchovní cestu, která čerpá z této výjimečné kombinace, a nazvali jsme jí „Cesta milosrdenství“. Pro Cestu milosrdenství jsme si vybrali ukazatele: je to „sedm skutků milosrdenství pro dnešní dobu“, které zformuloval na základě mnoha rozhovorů Joachim Wanke. Na Cestě je každý skutek přiřazen vždy jednomu týdnu, a jsme zváni, abychom hledali možnosti, jak je uskutečňovat v naší každodennosti. Aby se nám však nestalo, že budeme jen „dunící kov a zvučící zvon“ (srov. 1 Kor 13,1), mělo by nedílnou součástí cesty být Boží slovo. Proto je každý skutek milosrdenství doplněn biblickými úryvky, kterými se můžeme nechat inspirovat. Je možné rozstříhat si je na lístečky a jeden si vždy vytáhnout jako slovo na den nebo podnět k rozjímání, posilu pro naše skutky milosrdenství. Jak se vyrovnat s tím, že je před námi šest týdnů postní doby, ale skutků milosrdenství je sedm? Sv. Jan Pavel II. určil 2. neděli velikonoční (konec velikončního oktávu) za Svátek Božího milosrdenství. Jakoby tím chtěl dát důraz na to, že Vzkříšení je dynamické, rozlévá se jako řeka a je neustálým nositelem milosrdné Boží lásky. Proto naše Cesta potrvá sedm týdnů, a v samém závěru, v předvečer Svátku Božího milosrdenství, se promění ve skutečnou pouť, v níž se společně vydáme ke Svaté bráně milosrdenství v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně (sobota 2. 4. 2016). 1. týden – Říci člověku: patříš k nám (14. 2. - 20. 2.) 2. týden – Naslouchám ti (21. 2. - 27. 2.) 3. týden – Mluvím o tobě dobře (28. 2. - 5. 3.) 4. týden – Navštívím tě (6. 3. - 12. 3.) 5. týden – Dělím se s tebou (13. 3. - 19. 3.) 6. týden (Svatý týden) – Půjdu kousek s tebou (20. 3. - 26. 3.) 7. týden (Velikonoční oktáv) – Modlím se za tebe (27. 3. - 2. 3.)
1. Říci někomu: Patříš k nám To, co dělá naši společnost často chladnou a nemilosrdnou, je, že se někteří lidé dostávají na její okraj. Nezaměstnaní, nenarození, psychicky nemocní, cizinci. Vysoce aktuální je signál, a to jakýmkoliv způsobem vyslaný: „Ty nejsi outsider, patříš k nám!“ Musíme být více církví, která nevylučuje, ale spojuje.
Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. (Ef 4,2-6) V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. 1 J 4,10-11) Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (1 J 4,12) Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. (J 10,16) Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží. (1P 2,10) Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s celníky a hříšníky? Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Mk 2,16-17) Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. (Ř 12,18) Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Fp 2,1-4) Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ (J 19,26) V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. (Ef 2,14) A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. (Ko 3,15)
2. Naslouchám ti Často vyjadřovaná prosba zní: „Udělej si pro mě někdy trochu času!“ Mnozí naříkají: „Jsem tak sám! Nikdo mi nenaslouchá!“ Uspěchaný život, ekonomický tlak na výkon nutí k co možná rychlému a úspornému jednání. Mít čas umět naslouchat: Milosrdný skutek – paradoxně právě v době technicky perfektní komunikace tak naléhavý jako nikdy předtím. Představuji si církev, která víc naslouchá než mluví.
Ježíš na něj s láskou pohleděl. (Mk 10,21) Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. (1 Jak 1, 19-20) Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. (Iz 50,4) Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: „Effatha,“ což znamená ‚otevři se!‘ (Mk 7,32-34) Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ (Lk 7,13) Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou. (J 10,27) "Co chceš, abych pro tebe učinil?" (Mk 10,51) "Proč pláčeš? Koho hledáš?" (J 20,15)
3. Mluvím o tobě dobře Naštěstí existují stále lidé, kteří vidí na druhém člověku, na stavu věcí, na nějaké výzvě nejprve to pozitivní. Samozřejmě, musíme příležitostně vložit prst do ran, kritizovat, odporovat. Co však často chybí, je ocenění druhého, zásadní vstřícnost vůči němu a úcta k jeho osobě. Existují i sekulární mučedníci za humánnější svět. Dobře mluvit o lidech – nepatří to snad k tváři církve?
Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. (Zach 8,17) Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. (1 Jak 1,26) Kdo ovládá svůj jazyk, bude žít beze svárů. Kdo nenávidí klevety, zakusí méně zla. (Sír 19,6) Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. (1 Pt 3,10) Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. (Ef 4,29) Buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. (Ef 4, 32) Nesuďte, abyste nebyli souzeni. (Mt 7,1) Oneziforově rodině ať prokáže Pán milosrdenství. Oneziforos mi často dodal síly a nestyděl se za mě, i když jsem byl spoután. (2 Tim 1,16)
4. Navštívím tě Vyhledat druhého doma je lepší než čekat, že ke mně přijde. Návštěva vytváří společenství. Zastihne druhého tam, kde se cítí jistý a silný. Návštěvní kultura v našich farnostech je vzácná. Církev nesmí čekat na ty, kteří u ní zaklepou. Musí se rozhlížet po lidech před svými dveřmi. Měla by také jít k těm, kteří k ní nenáležejí. I oni patří Hospodinu. To zaplaší církevní sebelítost a probudí pastorační fantazii.
Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ (Lk 19,5) Neváhej navštěvovat nemocné, neboť za takové skutky budeš milován. (Sír 7,35) Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh. (Lvt 19,36) V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“ (Lk 1,39-45) Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře ), kde bydlíš?“ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. (J 1,37-39) Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. (J 4,40-41) Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou? (Mt 25,39)
5. Rozdělím se s tebou Ani v budoucnu nebude na zemi existovat dokonalá spravedlnost. I zítra bude třeba pomáhat těm, kdo si sami nejsou s to pomoci. Dělení peněz, darů a možností bude nutné i ve světě sebedokonalejší sociální péče. Jak říká lidová moudrost: „Sdílený žal je poloviční žal, sdílená radost je dvojí radost!“ Mám radost z církve, v níž to mohou lidé zažívat.
Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“ (Mk 12,41-44) Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. (J 12,3) Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. (Iz 58,7-8) I nařídil zástupu usednout na zem; potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů. (Mt 15,35-37) Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. (J 21,5-6) Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: „Pohleď na nás!“ Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Sk 3,3-6) Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse. (Sk 2,46-47) Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo. (2K 9,8) Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. (2K 9,11)
6. Půjdu kousek s tebou Mnoha lidem nepomůže jen dobrá rada. V dnešním komplikovaném světě je potřeba provázet kroky druhého tak dlouho, až má sílu jít dál sám. To platí také pro lidi, u nichž se projeví přání ptát se po Hospodinu. Potřebují průvodce, s nimiž mohou hovořit, kteří jim dají odpověď na jejich otázky a kteří s nimi půjdou část cesty víry. A kteří jim případně pomohou po dlouhé absenci znovu se začlenit do společenství, aniž by museli „běžet uličkou“. Mám na mysli církev, která jde trpělivě s hledajícími a slabými ve víře.
Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ (Mk 14, 33-34) Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. (Lk 22,54-55) Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. (Lk 23,26) Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ,Lebka‘, hebrejsky Golgota. (J 19,17) Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. (Gal 6,2) Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem. (Mk 6,34)
Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. (Jan 13,3-5) Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ (Mt 9,36-38) Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. (Mt 14,14) Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet. (Lk 10,33-34) I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. (Lk 15,20) Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.‘ (Sk 20,35) On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha. (2 K 1,4) Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. (Ř 12,13) Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých. (Mt 18,14) Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. (Lk 24,13-15)
7. Modlím se za tebe Kdo se modlí za druhé, vidí je jinýma očima. Potkává se s nimi jinak. I nekřesťané jsou vděční, když se za ně modlíme. Místo ve městě, v obci, kde se pravidelně a zástupně zahrnují do přímluvných modliteb všichni obyvatelé, živí i zemřelí, je požehnáním. Právě tam, kde existuje napětí, kde jsou vztahy křehké, kde už se slovy nic nepořídí, je modlitba potřebná. Pavel o tom mluví často. Boží možnosti jsou větší, než si v naší bezradnosti a smutku myslíme. Spoléhá na ně ten, kdo se modlí. Lidé hledají církev, která za toto poselství ručí.
Při své modlitbě neumdlévej a nezapomínej na skutky milosrdenství. (Sír 7,10) A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. (J 14,13) Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. (J 14,14) Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. (Mt 7,7) Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. (J 15,7) Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. (J 16,24) V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry. (Ef 6,18) Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. (Ř 8,26) Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jak 5,16) V každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti. (Fp 1,4.7) Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fp 4,6-7)
