Čím je ovlivňována volba jmen

Čím je ovlivňována volba jmen

Pojmenovat nového člověka tím pravým jménem, dát mu pečeť, která jej bude provázet po všechny chvíle jeho bytí, je opravdu vážná a zodpovědná záležitost. Repertoár jmen, ze kterých se vybírá, obvykle několikanásobně převyšuje počet jmen užívaných. Tak např. tato publikace obsahuje přes 13 000 základních podob jmen českých i cizích a ve výběru též jmen afrických a asijských, kterých je z uvedeného počtu přes 2500. Všechny uvedené základní, oficiální podoby jmen českých i cizojazyčných z jazykového hlediska splňují podmínky pro zápis jména do matriky ČR. Nalezneme je v každém slovníkovém hesle, v němž jsou také uváděny jeho cizojazyčné podoby, pokud jsou v slovnících cizích jmen doloženy. Kromě toho jsou zaznamenány v publikaci i v menších heslech („poloheslech“), zachycujících jména užívaná jen v některém evropském, zřídka mimoevropském jazyce. Dále jsou v ČR matričně zapsatelná i jazykově ověřená jména pocházející z Asie a Afriky, někdy zvaná též orientální, která jsou v této publikaci uváděna pouze v informativních, spíše jen orientačních seznamech. Je zjištěno, že v jednotlivých dřívějších obdobích se u nás volilo pro nově narozené děti na 100 až 700 různých jmen. V současné době jejich počet stoupá, takže mezi občany ČR se vyskytuje několik tisíc jmen. Z množství dobově volených jmen tvoří zhruba polovinu jména oblíbená, běžná, vžitá, užívaná, druhou polovinu pak jména méně obvyklá, vyskytující se jen ojediněle a vzácně, a to včetně módních výstřelků a jmen archaických.

Rodinné zvyklosti K volbě jmen lze přistupovat z nejrůznějších hledisek. Podívejme se na ta z nich, která se v posledních dvou stoletích uplatňovala 26

Jak se bude jmenovat 2010.indd 26

2. 11. 2010 9:06:04

nebo uplatňují nejvíce a lze je vysledovat i v 21. století. Významnou úlohu při volbě jména mívají stále rodinné zvyklosti. Jsou rodiny, které v duchu zakořeněné tradice pojmenovávají prvního syna jménem Jiří a dcera se stává Marií, takže se jedno tradiční jméno udržuje z pokolení na pokolení. „Bude-li to kluk, bude po tátovi (dědečkovi z otcovy strany), holka po mámě (babičce z matčiny strany)“ je věta, kterou tedy slýcháme stále ještě dosti často. Někdy se nevolí totéž jméno, ale jméno příbuzné, odvozené z téhož základu, např. otec Radoslav – syn Radek, dědeček Lubomír – vnuk Lubor, matka Alžběta – dcera Eliška, babička Marie – vnučka Mariana. V některých rodinách též bývá zvykem dávat jména „křížem“: po matce Zdeňce dostane syn jméno Zdeněk, po otci Janovi se dcera jmenuje Jana. (V šlechtických rodinách se zpravidla jmenoval první syn po dědovi, druhý po kmotrovi, třetí po otci, u dcer tomu bylo obdobně.) V duchu rodinných tradic u nás dochází k oživování delší čas opomíjených jmen jako Amálie, Matylda aj. Zdrojem inspirace se nestává jen přímý rodič či prarodič, ale býval to i kmotr či kmotra a další, zvláště zasloužilí nebo oblíbení členové příbuzenstva, dříve především ti, „kteří to někam dotáhli“. Patřívali a dodnes k nim patřívají i bohatí příbuzní v cizině, „strýčkové a tety z Ameriky“, zpravidla v naději na případné výhody, které by z toho pro novorozence mohly hned nebo i v budoucnosti plynout. Nelze opomenout ani další jev uplatňující se v některých rodinách, kterým je volba jména pro očekávaného potomka podle přání staršího sourozence. Ti často vybírají jméno podle své oblíbené dětské postavy, kterou může být např. i kamarád Adam ze školky či sousedovic Adéla. Respektováním podobných požadavků rodiče (domněle či skutečně) připravují příznivé, vlídné přijetí nového dítka do rodiny. Jsou též rodiny, ve kterých je po několik generací v oblibě určitý repertoár stále se opakujících jmen: „Pavlu nedávejte, tu jsme v rodině nikdy neměli!“ Jsou naopak rodiny, které si potrpí na to, aby každý člen rodiny měl své vlastní, nové, neopakující se jméno. V některých rodinách dbají na to, aby děti měly charakterově podobná jména, např. známá z české historie (dcery se jmenují Libuše a Vlasta, syn Přemysl), nebo naopak jména zcela módní (Pa27


2. 11. 2010 9:06:04

trik, Kevin, Jesika, Samanta). Není řídkým jevem, že se jména volí například tak, aby děti jedněch rodičů měly stejný monogram (Jan a Jiřina Kovalovi, Anežka, Alžběta a Adéla Železných), popř. aby jejich jména byla volena v abecedním pořádku (Aleš, Barbora a Cyril Tůmovi). Nápaditost některých rodičů je v tomto směru až obdivuhodná. Lze říci, že vliv různých rodinných zvyklostí a tradic je v současné době stále živý a rozšířený mezi všemi vrstvami obyvatelstva, i když se neuplatňuje v takové míře jako dříve. Na dodržování rodinných tradic se velice dbá ve smíšených manželstvích, resp. v smíšených rodičovských dvojicích, v nichž jeden z rodičů je občanem ČR (bývá to častěji matka) a druhý pochází z jiného státu. Cizí rodič prosazuje jméno z vlastního jazyka a podle svých rodinných tradic. Ze širšího hlediska vzato bývají jména pro dítě takovýchto rodičů volena i podle příbuzenstva žijícího v cizině, a to často ve vazbě na ekonomické motivace. Pod vlivem rodinných tradic tak byla zvolena pro občánky ČR italská jména Nazareno, Santina, z ženských jmen řecká jména Sotira, Kyriaki, španělská Ramiro, Engracia, francouzská Noel, Chloe. Ze slovanských jazyků byl např. vybrán slovenský Bystrík, chorvatský Nadan, Srdjan, bulharská ženská jména Jantra, Luka, ruský Arťom, ukrajinská Oksana.

Jazykové vlivy V poslední době vystupují při volbě jmen stále více do popředí jazykové vlivy. Klade se např. důraz na to, aby jméno mělo národní, tj. český charakter. Jako česká jména naši občané hodnotí nejen jména českého a šíře slovanského původu (Václav, Ludmila), ale i jména původu neslovanského, ať již hebrejského (Eva, Michal, Jan), latinského (Pavel, Klára, Magdaléna) nebo řeckého (Jiří, Kateřina), germánského (Karel, Oldřich) i jiného, pro které je typické, že jsou v českém národě obvyklá a již několik století běžně užívaná. Někteří rodiče ovšem z různých důvodů upřednostňují jména cizojazyčná. Jejich volbou, především jmen u nás neobvyklých, například chtějí své děti odlišit od českého prostředí, dát jim tím punc jisté mimořádnosti, mezinárodnosti apod. 28


2. 11. 2010 9:06:04

Nemalý vliv na volbu jmen má i zřetel k formě jména. Přednost je dávána jménům kratším, a to zejména v případě, je-li delší příjmení. Ohled na celkový charakter spojení jména s příjmením se bere nejen z hlediska délky spojení, ale i původu jeho částí (přednost se dává sourodosti) a snadné vyslovitelnosti spojení jako celku. Někteří rodiče dávají přednost jménům bez háčků a čárek (ne tedy Jiří, Štěpán), jejichž pravopis se jim zdá racionálnější a mezinárodnější. Časté bývají požadavky na „libozvučnost“, hezké znění jména. Souhrnně mají rodiče zájem na tom, aby se jméno „prostě líbilo“, pod čímž se rozumí celkový jazykový charakter jména, daný jeho délkou, hláskovým skladem i pravopisem, včetně jazykového dojmu, jakým jméno působí. Je zajímavé, že jako líbivá jména se ve výsledcích průzkumů objevují nejen běžně užívaná jména, jako jsou třeba Jitka, Michaela, Radek, Aleš, ale i jména dnes již méně obvyklá, jakými jsou např. Čeněk, Prokop, Bronislava, Evženie. Ukazuje se, že líbivost jmen je záležitostí velmi subjektivní – na jedno a totéž jméno jsou leckdy názory zcela odlišné. Svůj význam tu mají také asociace spojené se známými (oblíbenými, nebo naopak nesympatickými) nositeli konkrétních jmen. Zanedbatelná není pro rodiče ani ta okolnost, zda lze od jména vytvořit mnoho žádoucích nebo naopak nežádoucích domáckých podob (Monča, Kačka apod.) Objevuje se i tendence užívat k oslovování neobměněné, oficiální podoby jmen (Moniko, Kateřino!). Pro některé rodiče je důležité, zda jméno navozuje příjemné, nebo naopak nepříjemné významové asociace („Sylvu bych dcerce nikdy nedala, to je jméno pro fenu!“) apod. Většina jazykových aspektů ovlivňujících volbu jmen zároveň v praxi uplatňuje zásady jazykové kultury, jimž je věnována podrobnější pozornost v kapitole Několik jazykových rad pro výběr jména, a svědčí o tom, že rodiče přistupují k volbě jména povětšině odpovědně a uvážlivě.

Místní zvyklosti Jen v omezené míře ovlivňují i v 21. století výběr jména zvyklosti místní, tj. prostředí, ve kterém rodina žije. Bývaly doby, kdy se 29


2. 11. 2010 9:06:04

podle jména zpravidla poznalo, zda děvče nebo chlapec pochází z města nebo z venkova. Tak se např. v době od 14. do 18. století u venkovských chlapců nejčastěji vyskytovala jména Jan, Mikuláš, Václav, Matěj, Petr, Martin, Jiří, Jakub, Matouš, Šimon, Vít, později Josef, u venkovských děvčat pak jména Kateřina, Anna, Barbora, Dorota, Markéta, Magdaléna, Ludmila, později Marie aj. S těmito dívčími jmény, zvláště v jejich domáckých podobách Anda, Bára, Káča, Mářa, byla např. v literatuře spojována představa „zdravého“, popř. i „nevzdělaného a hrubého“ venkovského děvčete. Městská děvčata z „vyšších“ společenských vrstev se naopak, zvláště v 18.–19. století, pyšnila jmény jako Filoména, Eleonora, Anastázie, Eufrozína aj. Podobně se i tato jména, zejména v domáckých podobách Fici, Mici, Fifi, Lízi atd., stala zosobněním typu, a to upejpavé, vzdělané, pohledné a křehké městské slečinky. V současné době bychom podle charakteru jména místní původ jeho nositele již těžko poznali. Jak však výzkumy ukazují, jsou ovšem jména, jejichž volba pro novorozené děti převažuje nebo je výhradní ve městech, odkud se některá jména jen pomalu rozšiřují i na venkov. Patří k nim jména u nás užívaná a dnes znovu obnovovaná (Matouš, Julie), ale i jména nověji se prosazující, pronikající z ciziny (Noel, Naomi). Naopak jména výhradně užívaná nebo převažující na venkově jsou povětšině jména v českých zemích tradičně užívaná, běžná a vžitá. Jsou to především jména slovanského původu (Jaroslav, Bronislav, Zdeněk, Libuše, Vlasta), udržovaná často rodinnou tradicí. Omezeně jde o nově pronikající a spíše ojedinělá jména cizí, která u nás již poněkud zdomácněla (Patrik, Žaneta). Módní jména se u nás zpravidla šíří z měst na venkov. Je možno říci, že v jednotlivých českých regionech je zhruba stejný repertoár volených jmen. Neobjevuje se výrazná početní převaha jména, které by do jiné české oblasti vůbec neproniklo. Jisté rozdíly se projevují pouze v pořadí obliby volených jmen. Nejstabilizovanější repertoár volených jmen mají areály s malým pohybem obyvatelstva – především jde o oblasti převážně zemědělské. Jisté rozdíly v pořadí obliby volených jmen v jednotlivých oblastech nám může dokumentovat přehled pěti nejčastěji volených jmen v letech 1980–1983 ve dvou tehdejších krajích České 30


2. 11. 2010 9:06:04

republiky. V Severočeském kraji bylo pořadí obliby mužských a ženských jmen následující: Jan, Jiří, Petr, Martin, Tomáš, Pavel – Jana, Lucie, Petra, Lenka, Kateřina, Martina. Na rozdíl od toho zaujala v Jihomoravském kraji přední místa tato jména: Petr, Tomáš, Martin, Jiří, Jan, Pavel – Jana, Lenka, Petra, Kateřina, Lucie, Eva. Dodejme, že v České republice bylo tehdy pořadí následující: Jan, Petr, Martin, Tomáš, Jiří, Michal – Jana, Lucie, Petra, Lenka, Kateřina, Martina. Vidíme tedy, že v celočeském průměru se v obou zmíněných krajích neobjevil na předních místech Michal, že Jan zaujal v Jihomoravském kraji až 5. místo a že Eva se objevila v první šestici pouze v Jihomoravském kraji. Lze se ovšem setkat s tím, že v jednom městečku, ulici, domě apod. žije víc dětí stejného jména. Jeho první volba se totiž stala příkladem pro následování takového výběru, zvláště v případech, kdy se jméno objevilo v rodině vážené, oblíbené apod. – Jsou také doloženy poněkud obdobné případy, kdy např. jméno chlapečka narozeného určitý den v porodnici se maminkám očekávajícím miminko zalíbilo a stalo příkladem i pro výběr jména chlapečků narozených po něm.

Vliv sociálního postavení, vzdělání Dříve jména zachycovala i sociální, třídní zařazení svého nositele. V 16. století byla např. u králů oblíbena jména Ferdinand, Maxmilián, Ladislav, Karel, u knížat Henrich, Oldřich, Arnošt, u hrabat a „pánů“ Vilém, Jaroslav, Fridrich, u kazatelů Eliáš, Samuel, Daniel, Izaiáš, u vojáků Hektor, Jiří, Alexandr. Jak jsme už uvedli, svá typická jména měli i obyvatelé měst – měšťané a obyvatelé vesnic – sedláci. I když repertoár jmen není v současné době sociálně diferencován, přesto se určitá jména jeví pro jisté sociálně profesní skupiny jako charakteristická, tj. jsou v nich ve srovnání s jinými skupinami obyvatelstva volena nadprůměrně. Např. pro rodiče pracující v zemědělství je i dnes charakteristická nadprůměrná volba jmen typických pro venkovské prostředí počátku 20. století (Růžena, Zdeňka, Václav, Josef). Jsou také jména typická pro jiné profesní 31


2. 11. 2010 9:06:04

skupiny, např. Matěj měl podle výsledků průzkumů v osmdesátých letech nadprůměrný výskyt u otců pracujících v oblasti vědy, Alžběta výrazně převažovala u rodičů ze zdravotnictví, Vendula a Soňa u dělnických rodičů z oblasti průmyslu atd. – Existují samozřejmě skupiny jmen volených více či méně ve všech vrstvách obyvatelstva. Ve volbě jmen se projevuje též vliv vzdělání rodičů. Jak výsledky průzkumu ukázaly, rodiče se základním a středním vzděláním bez maturity dávají jednak přednost jménům tradičním, považovaným za „česká“, tj. jménům slovanského původu či počeštěným jménům neslovanským, a to od jmen udržovaných jen rodinnou tradicí až po jména nejoblíbenější (Jiří, Tomáš, Petr, Vladimír, Kateřina, Lucie, Anežka, Jitka), jednak nápadným cizím a nově pronikajícím jménům (např. mužským Natan, Keanu, ženským Kylie, Belén). Středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní rodiče preferují jednak jména u nás již dříve užívaná a dnes znovu oživovaná, která mají v češtině určitou tradici z minulosti (Kryštof, Vilém, Johana, Eliška), popř. jsou známa z literatury, historie ap. (Hanuš, Dita), méně často nepříliš nápadným, obnovovaným jménům cizím (Alice, Rút). Renesanci zažívají i jména jako František, Antonín, Josef, Josefína, Anežka, Julie. Rodiče s nižší úrovní vzdělání, zejména se vzděláním základním (či nedokončeným) a na ně navazujícím sociálním postavením jsou náchylní podléhat různým módním tendencím a vlivům. Volí tedy též jména nápadná, cizí, neobvyklá, pravopisně komplikovaná, čímž se v mnoha případech vyrovnávají se svými společenskými komplexy, a dokonce pěstují ve volbě neobvyklých jmen jistou soutěživost v širší rodině či sousedstvu. Zejména v těchto vrstvách obyvatelstva se silně uplatňuje vliv televizních seriálů (volí jména jako Esmeralda, Mercedes, Kasandra, Pandora, Sean, Cedrik, Diego apod.). Existuje ovšem skupina jmen bezpříznakových, jejichž procentuální zastoupení odpovídá procentuálnímu rozvrstvení vzdělanostních skupin. Patří k nim např. jména Adéla, Hana, Marie, Anna, Věra, Josef, Filip, Pavel, David, Martin, tj. převážně jména náležející ke klasickému repertoáru jmen užívaných v našem národě. 32


2. 11. 2010 9:06:04

Náboženské vlivy V minulosti býval výběr jména ovlivňován, ba dokonce i řízen zvyklostmi náboženskými. Je známo, že pro katolické země platil Katechismus Romanus, vydaný po tridentském koncilu v 16. století, ve kterém se nařizovalo dávat dětem jména svatých, nikoli jména pohanská (tj. slovanská). Obdobné předpisy platily i v jiných církvích. U evangelíků bývala např. oblíbena jména Pavel, Daniel atd., u katolíků světecká jména František, Antonín, Josef, Marie, Anna, Barbora, u rodičů židovského vyznání např. jména Ester, Erik, Ervín. Podobné náboženské tradice, např. u katolíků uvědomělá volba jména podle konkrétního světce, jsou dnes již na ústupu a s jejich uplatňováním se často nesetkáváme ani v 21. století. Objevují se např. v katolických rodinách u chlapců, jimž rodiče předurčují kněžskou budoucnost. Zmizel i obyčej pojmenovávat dítě podle patrona kostela v místě, kde se dítě narodilo nebo žilo (např. v místě, kde byl kostel zasvěcen sv. Jakubovi, se vyskytovalo větší množství Jakubů než jinde). Jsme ovšem svědky jiné skutečnosti. Celoevropská módní vlna k nám přináší oživování biblických, starozákonních jmen jako Ester, Rút, Sára, Samuel, Tadeáš ap. Dnes se již téměř neuplatňuje katolická zvyklost volit pro dítě jméno, které připadalo podle církevního kalendáře na datum jeho narození nebo mu stálo nejblíže, např. chlapec narozený 7. března dostal jméno Tomáš. Říkalo se, že „dítě si přineslo s sebou jméno na svět“. Díky tomuto zvyku se u nás dříve vyskytovala i jména dost neobvyklá, např. Sekundina, Eusebius, což bylo dáno skutečností, že někteří katoličtí faráři nutili rodiče k přesnému zachovávání tohoto zvyku. Jak víme, dnes se rodiče o jménu zpravidla dohodnou před odjezdem matky do porodnice. Speciální situace je dnes ve smíšených manželstvích či rodičovských dvojících, zejména v těch, v nichž jeden z rodičů – jde zpravidla o otce – je vyznavačem jiného než křesťanského náboženství. Pak je volba muslimského apod. jména obvyklá a často i rodinně závazná. (Nepochybně se k tomu druží i důvody jiné, z matčiny strany především ekonomické a společenské.) Ve výsledku to znamená, že v ČR žijí malí občánci, kteří mají zapsána arabská mužská 33


2. 11. 2010 9:06:05

jména Almaz, Halíd, ženská jména Suha, Mirvat, turecká mužská jména Ardit, Kemal, Kurban, ženská Nihal, Pamuk, Dilara, Sidreta, albánská Gudzim, Ardita, afghánská Parang, Parvína a mnoho dalších. Obdobná situace se objevuje i v případě, kdy otec pochází z nějakého afrického státu (jde např. o azylanta z frankofonní Afriky) a prosazuje volbu jména podle tamějších domorodých tradic (zapsána byla např. nigerijská jména z kmene Igbo, a to ženská Adenike, Olufemi, mužská Adesola, Mongo). Méně se v ČR objevují vlivy východních učení, buddhistické, hunduistické, taoistické a jiné. Uplatňují se nejen u rodičů pocházejících z míst, kde se takové učení vyznává, ale též u různých českých ctitelů těchto učení, dále u vyznavačů jógy apod. V neposlední řadě jsou výsledkem cest po východoasijských krajích. Jména vyplývající z těchto učení – nejčastěji mají základ ze sanskrtu – jsou pak volena jednak pro děti, jednak si je někteří občané volí pro zápis druhého jména, popř. si je vybírají pro změnu svého evropského jména. Tak byla zapsána indická mužská jména Kumar, Nirmal, Miruk, Atma, Kambu, ženská Hotmida, Madhuri, Sandip, Sávitrí aj. Pestrou paletu jmen pocházejících z různých částí světa, podnícených zvyklostmi náboženskými, rodinnými či regionálními, mohou výběrově doplnit tibetská jména jako (ženská) Pema Ješe, mongolská (obourodá) Olzvoj, Mjagmar, Ojunceceg, japonské ženské jméno Aiko, polynéský Afi, indonéský Putu, asyrský Nirai a další, tj. jména, která k nám někdy přinášejí též manželky Čechů, kteří si je přivážejí z cest.

Vliv zájmů, profese, přátel I v 21. století platí, že mnozí rodiče volí pro své děti jména podle svých oblíbených přátel, podle svých nadřízených či jejich dětí, podle kamarádů a přátel z dětství či mládí nebo i podle zahraničních známých, popř. podle jejich rady či přání. Setkáváme se tedy i s případy, kdy rodiče zvolí pro dceru jméno Linda nebo pro syna jméno Ingvar s odůvodněním, že si přejí, aby měli stejná jména jako děti jejich zahraničních přátel. Podle jihoamerického přítele pojmenovala občanka ČR svého syna angloamerickým jménem Darwin. 34


2. 11. 2010 9:06:05

Zkušenosti našich občanů z cest po cizině a styku se zahraničními kulturami a zvyky se rovněž stávají motivem pro volbu cizího jména, které se jim z osobních důvodů zalíbilo. Mnohé děti, zvláště děvčata, tak vděčí za svá jména inspiraci, kterou rodiče získali při své krásně prožité dovolené. Svědectvím hezkých vzpomínek na Jadran jsou u nás např. jména Jadranka, Jovana nebo Zoran. Často bývá jméno voleno i podle dalších motivací získaných z cest po cizině, a to i dalekých. Mnohdy k jejich volbě přispívají i tamější domorodci, jejich přání, někdy též jakési věštby. Pod vlivem dojmů z cest po Indii rodiče vybrali synovi indická jména Páda Kamala, cesty po Japonsku vedly otce k volbě ženských jmen Jaya Yoko (anglický přepis) pro jeho českou dceru. Někdy rodiče chtějí výběrem jména vyjádřit svůj vztah ke své profesi, svým zájmům a zálibám: profesor angličtiny zvolí pro svého syna anglické jméno Edgar, ctitelka spisovatelky Lagerlöfové dá dceři jméno Selma, herečka či nadšená divadelní ochotnice pojmenuje syna jménem Kajetán (podle Josefa Kajetána Tyla). – Setkáváme se i s poněkud kuriózními motivacemi – např. rodiče podle oblíbených cigaret BT pojmenovali dceru jménem Beáta, podle francouzské hymny zvané Marseillaisa dostal syn jiných rodičů jméno Marcel nebo v jiné rodině se podle oblíbené písně Una paloma blanca dcera jmenuje Blanka. Objevují se však i jiné motivace, např. citové, třeba vzpomínka rodičů na nějaký pro ně významný den nebo událost – dcera dostane jméno Markéta, protože na její svátek měli rodiče svatbu, jiný chlapec nese ve jménu Vojtěch vzpomínku na den, ve kterém se rodiče poznali.

Vliv dobové společenské obliby jmen Volba jména je v neposlední řadě určována vlivem dobové společenské obliby jmen. Tato tendence se dnes uplatňuje zejména u rodičů se základním vzděláním, méně už u středoškoláků a nejméně u vysokoškoláků. To, že se při výběru jména uplatňuje vliv módy, není nic nového: v průběhu 20. století se tato tendence objevuje pouze v poněkud větší míře než dříve. Víme, že v minulosti 35


2. 11. 2010 9:06:05

např. k oblibě jména Jan přispěl v našich zemích i ohlas Jana Husa a Jana Žižky, na rozšíření jména Jiří měl podíl král Jiří z Poděbrad, Václav se šířil díky oblibě patrona české země knížete Václava. Mnohé děti dostaly svá jména podle členů panujícího rodu (František, Josef, Terezie). Společenskou oblibu určitých jmen tedy vytváří především samo současné celospolečenské dění, např. historické události, které uvádějí do středu zájmu nejen jednotlivce, ale i celé národy. Dokladem toho je např. situace z druhé světové války, kdy se u nás dávala symbolická vlastenecká jména Přemysl, Libuše, Vlasta, Renáta (tj. znovuzrozená) a jména zakončená na -mír jako Vladimír, Čestmír, Lubomír, a zcela opomíjena byla jména německá (především ovšem Adolf). Po roce 1945 se u nás začala v hojné míře užívat jména, která k nám přišla z ruštiny, jako např. Igor, Oleg, Nataša, Naděžda, Taťána aj. Od šedesátých let k nám pronikaly módní vlny jmen ze západní Evropy, zvláště z francouzštiny (Iveta, Denisa, Simona aj.), méně z dalších jazyků. Po roce 1989 k nám začala – spolu s výrazným rozšířením mezinárodních styků a s otevřením hranic – proudit jména doslova ze všech koutů světa. Jsou ovšem volena především v rodinách cizinců a ve smíšených manželstvích, resp. smíšených rodičovských párech. Volbou jména tedy mohou rodiče vyjadřovat i svůj světový názor, své vztahy či sympatie k určitému národu či oblasti apod. Jak už bylo řečeno jinde, v poslední době se u nás zvyšuje celosvětově rozšířený zájem o jména židovská (Joshua, Noe, Sharon, Rebeka ap.).

Obliba populárních osobností Výběr jmen ovlivňuje nejen vztah k celým národům, ale i cizí módní vlivy a obliba populárních osobností. Sem patří rovněž tradiční, v poslední době však velmi rozšířená snaha, doložená nejen u nás, ale i v dalších státech, pojmenovávat potomky podle domácích a zvláště zahraničních osobností známých z veřejného života politického, sportovního a především kulturního, z filmu, literatury, televize, rozhlasu i populární hudby, podle umělců i postav z jejich děl. Mnohé dítě vděčí za své jméno matčině nebo otcovu obdivu 36


2. 11. 2010 9:06:05

k významné postavě naší minulosti či nedávné současnosti. Svědčí o tom např. volba jmen Rostislav a Mojmír (podle moravských knížat) či anglického jména Ronald (podle někdejšího prezidenta USA Reagana), dále obdivu k určitému herci, zpěváku nebo zejména herečce, zpěvačce, což dokládá např. výběr jmen Arnold (Schwarzenegger), Antonio (Banderas), Kevin (Costner), Sean (Connery), Samanta (Foxová), Mia (Farrowová), Audrey (Hepburnová), sportovci či sportovkyni – Dominik (Hašek), Damon (Hill – automobilový závodník). Dokladem popularity vítězky soutěže Superstar Anety Langerové se u nás stal i veliký zájem o jméno Aneta. Někdy jméno, které zvolila pro svého potomka populární osobnost, se stává vzorem i pro další rodiče. Tak např. zájem o jméno Nela, kterým pojmenovala svou dceru, patrně podnítila herečka Adéla Gondíková, podobně i k růstu zájmu o jméno Natálie přispěla spisovatelka Halina Pawlovská ve svých televizních pořadech zmínkami o své stejnojmenné dceři. – Obecně lze tedy říci, že jméno získalo díky svému známému nositeli či jeho volbě určitou společenskou prestiž, kterou chtějí rodiče stejným výběrem jména přenést i na své dítě. Motivem volby cizího jména bývá i obdiv k filmovému, románovému, písňovému apod. hrdinovi nebo postavě, což se týká zvláště jmen ženských. Dokládají to např. jména televizních postav jako Alžběta (televizní seriál Nemocnice na kraji města), (z televizních novel či filmů) Esmeralda, Manuela, Pamela, Nikita, Megan, Kassandra, Cedrik aj. Z písňové tvorby se stále udržují jména Zuzana (Písnička pro Zuzanu), Tereza, Kristýna atd. Někdy se v písni objeví jméno, které je už do jisté míry rozšířeno, a píseň jeho oblibu ještě zvětší.

Snaha o oživování neužívaných jmen Vedle výběru jmen určovaných módou a dobovou společenskou oblibou se u nás již přes šedesát let setkáváme se zcela protikladnou a velmi důraznou snahou o obměnu repertoáru jmen oživováním jmen u nás známých a oblíbených v minulých stoletích. Znovuvzkříšená obliba dočasně neužívaných jmen byla v šedesátých 37


2. 11. 2010 9:06:05

letech 20. století patrně v přímé souvislosti s vlnou obnoveného zájmu o starožitnosti a lidovou tvořivost. Výsledkem je nejen trvalá obliba jmen Lucie, Barbora, Kateřina, Zuzana, Veronika, Markéta atd., ale i novější zájem o jména Háta, Perchta, Zdislava aj. Mezi chlapci se zase velmi často vyskytují nejen jména Michal, Martin, Tomáš, Jakub, Filip, Ondřej, ale nově se prosadila jména Kryštof, Tobiáš, Tadeáš a dokládají se i jména Velen, Odolen, obrozenecký Pravdomil aj. Mnohá z uvedených jmen neslovanského původu jsou ovšem populární i v jiných evropských státech, tj. dochází k jistému propojení módy mezinárodní s národní, vycházející z českých tradic. I volba těchto jmen má v sobě na počátku prvek novosti – záměrně rozbíjí repertoár jmen dosud módních. Další pronikající módou ovšem charakter novosti opět ztrácejí. Jak móda oživování těchto – možno říci – staročeských jmen, tak i nadměrná obliba jmen cizích v sobě skrývají jistá úskalí. Soustředí-li se totiž výběr jmen v určitém období jen na několik jmen, dochází např. k situaci, že se třeba dívčí část třídy skládá převážně z nositelek jmen Tereza, Kateřina, Adéla, stejně jako se v období školní docházky jejich babiček hemžila Mariemi, Růženami, Vlastami či Miladami. Je to v současné době, kdy koncentrace obyvatelstva spíše vzrůstá, jev dost nevhodný a nevýhodný, protože dochází k tomu, že jména těchto dětí přestávají plnit svou základní identifikační a zvláště rozlišovací funkci. Když je totiž v jedné třídě a později třeba na pracovišti pět Michalů, je obtížné je rozlišit. Patrně jim říkají spíše Dvořáku, Kropáčku, Vaňku, Pýcho, Velebile či různými přezdívkami.

Jména jsou svědectvím doby Móda a obliba jednotlivých jmen má samozřejmě svůj protipól v ústupu jmen jiných, která zastarávají, přestávají se užívat. Stěží bychom u nás dnes našli malé děti pojmenované Gracián, Hroznata, Kunhuta, Leokádie aj. Setkáváme se u nás ovšem stále se jmény jako Jeroným, Cyril, Silvestr, Metoděj, Jáchym, Vilemína, Anděla, Zdislava, Apolena, Kazi aj. Je nutno dodat, že vliv rodinné tradice se při jejich volbě uplatňuje jen zčásti. Různých výstřelků ve volbě 38


2. 11. 2010 9:06:05

jmen se u občanů ČR dokládá v průměru velmi málo. Lze říci, že se týkají zhruba jednoho procenta z celkového počtu pojmenovaných dětí. Objevují se povětšině ve velkých městech. Hlediska, podle kterých rodiče vybírají svým dětem jména, se ve větší či menší míře uplatňují také v sousedních, a dokonce i ve vzdálenějších zemích. Setkáváme se s nimi prakticky ve všech evropských státech. Každý stát a přesněji řečeno každé území si v návaznosti na domácí tradice v určitém časovém období vytváří vlastní módu a oblibu jmen, ovlivňovanou ovšem i módou zahraniční. Ve výběru jmen se odráží život soukromý i život společnosti s celou svou mnohostranností a pestrostí. V každé zemi však existuje řada jmen, která všem módním výstřelkům odolávají a jsou oblíbena téměř pořád. U nás jsou to (podle ústřední evidence obyvatel ČR k 1. 5. 2009) v celé současné žijící populaci podle počtu jejich nositelů především tato jména: Josef, Jiří, František, Jaroslav, Jan, Miroslav, Petr, Pavel, Milan, Martin, Václav, Ladislav, Vladimír, Karel, Zdeněk, Michal, Tomáš, Stanislav, Antonín, Roman. Pořadí rozšířenosti ženských jmen v ČR je v celé žijící populaci následující: Marie, Anna, Jana, Eva, Helena, Věra, Hana, Alena, Zuzana, Božena, Lenka, Ludmila, Jaroslava, Jarmila, Marta, Martina, Zdeňka, Petra, Vlasta, Jiřina. Tato dlouhodobá společenská obliba se tu ztotožňuje s českou domácí tradicí a ve výsledku splňuje představu o uplatnění vhodného národního aspektu ve výběru jmen. Proměnám obliby jmen v českých zemích v posledních sto letech je v této publikaci věnována samostatná kapitola K proměnlivosti pořadí nejoblíbenějších jmen.

39


2. 11. 2010 9:06:05

Čím je ovlivňována volba jmen

Recommend Documents