0
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy
Ilustrace „Dětská tématika“
Doprovodný text k praktické diplomové práci
Brno 2012
Vedoucí práce: doc. Jan Bruţeňák
Autor práce: Bc. Zuzana Juřinová 1
Citace Juřinová, Zuzana. Ilustrace - Dětská tématika, doprovodný text k praktické diplomové práci. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výtvarné výchovy, 2012, s. 69. Vedoucí diplomové práce doc. Jan Bruţeňák.
2
Abstrakt Pro diplomovou práci jsem si zvolila téma „Ilustrace, Dětská tématika“. Práce je rozdělena na dvě části. První část je teoretická, ve které se zabývám stručně ilustrací, vývojem dětské ilustrace u nás, přibliţuji ţivot, dílo a tvorbu českého ilustrátora Jiřího Trnky, který je mou inspirací pro tuto práci. Druhá část je praktická, v níţ stručně popisuji vlastní výtvarnou práci - techniku, zpracování a tvorbu autorské kníţky pro děti. Na závěr, jsem popsala metodiku ilustrační tvorby do předmětu výtvarná výchova.
Abstract For the thesis I have chosen the theme "Illustrations, Children's topic." The work is divided into two parts. The first part is theoretical, in which I describe briefly an illustration, the development of children's illustrations in this country, the life, work and illustrator of Czech Jiri Trnka, who is my inspiration for this work. The second part is practical, in which they briefly describe their own work as art technology, processing, and the author of books for children. In conclusion, I have described as making the subject of illustration art education.
3
Klíčová slova ilustrace, dětské ilustrace, autorská kníţka, technika kresby, kombinovaná kresba
Keywords illustration, children's illustration, book authors, painting technology, combined painting
4
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem celou diplomovou práci vypracovala samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, z nichţ jsem při zpracování diplomové práce čerpala, řádně cituji a uvádím v seznamu pouţité literatury, případně v odkazech pod čarou. Nedílnou součásti toho textu je autorská kniha Vzpomínky. Diplomová práce obsahuje 69 stran textu a ilustrací. Autorská kniha má 32 stran. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně 20. 4. 2012
Bc. Zuzana Juřinová
…………………..
5
Poděkování Velmi ráda bych poděkovala panu doc. Janu Bruţeňákovi za cenné rady, podporu, čas a trpělivost při konzultacích k vypracování mé diplomové práce.
6
Obsah Úvod................................................................................................................................................................................ 8 1
2
3
4
Ilustrace ................................................................................................................................................................. 10 1.1
Vývoj dětské ilustrace u nás ........................................................................................................................... 11
1.2
Čeští ilustrátoři ............................................................................................................................................... 16
Ilustrátor Jiří Trnka ............................................................................................................................................... 22 2.1
Jiří Trnka ........................................................................................................................................................ 22
2.2
Trnkův ţivot a dílo ......................................................................................................................................... 23
2.3
Trnkova ilustrace ............................................................................................................................................ 29
2.4
Slovo na závěr ................................................................................................................................................ 34
Vlastní tvorba ........................................................................................................................................................ 36 3.1
Inspirace ......................................................................................................................................................... 36
3.2
Pouţitá technika ............................................................................................................................................. 37
3.3
Barevnost........................................................................................................................................................ 37
3.4
Autorská kníţka pro děti ................................................................................................................................ 39
Ilustrační tvorba do předmětu výtvarné výchovy ................................................................................................. 45
Závěr ............................................................................................................................................................................. 47 Literatura ....................................................................................................................................................................... 48 Internetové zdroje ......................................................................................................................................................... 49 Seznam obrázků ............................................................................................................................................................ 50 7
Úvod Diplomová práce „Ilustrace, Dětská tématika“ se skládá z praktické části a doplňujícího teoretického textu. Ve své diplomové práci stručně popisuji pojem ilustrace a vývoj dětské ilustrace u nás. Vybrala jsem pouze české ilustrátory, kteří jsou mí oblíbení, a znám jejich tvorbu. V kapitole s názvem „Ilustrátor Jiří Trnka“ krátce přibliţuji jeho ţivot, dílo a ilustrační tvorbu. V předposlední kapitole se zaměřuji na techniku vlastní práce, na popis pouţitých technik při tvorbě mé autorské kníţky. V poslední kapitole stručně uvádím ilustraci jako metodiku z pedagogického hlediska do předmětu výtvarné výchovy. Jiţ od začátku jsem věděla, ţe chci volně navázat na svou bakalářskou práci, protoţe technika, kterou jsem pouţila je stále mou oblíbenou a ilustrace knihy mi byla blízká. Hledala jsem však vhodné téma, protoţe bych se nerada opakovala. Téma, které by mě inspirovalo. Dětská ilustrace mě zaujala svou jasnou srozumitelností a zároveň moţností aţ snových podnětů při tvorbě. Dětmi jsme byli všichni a vzpomínky na pohádky a dětské příběhy má většina z nás. Začala jsem přemýšlet, jak bych nazvala svou diplomovou práci a jaké obrázky bude obsahovat. Nechtěla jsem ilustrovat konkrétní knihu, chtěla jsem spíše vytvořit ilustrace ke vzpomínkám na dětství. Na básničky a říkanky, které jsem se učila, na pohádky, které jsem četla nebo mi je vyprávěla mamka nebo babičky. Rozhodla jsem se pro malou autorskou kníţku, ve které by byly ilustrace pro děti s krátkými básničkami. A protoţe umím malovat, ale ne psát, poţádala jsem moji maminku o pomoc s texty. Souhlasila a začaly jsme si povídat o tom, co budu malovat, proč to maluji, co mě k tomu inspirovalo, která říkanka, pohádka. Kdyţ jsem měla ilustrace téměř hotové, mamka si je prohlédla a napsala k nim pár veršíků. Jak sama řekla, pro své děti přes dvacet.
8
Před začátkem samotného malování, jsem další inspiraci k mým ilustracím hledala i v knihách. Například jsem si půjčila docela „tlustou“ knihu s názvem Jiří Trnka (autorem této knihy je L. H. Augustin). Prostudovala jsem si Trnkovy ilustrace i v různých jiných kníţkách (Zahrada, Říkejte si se mnou, Pohádky z jedné a tisíce noci…). Při prohlíţení jeho ilustrací jsem měla zvláštní pocit, který ve mě vyvolával vzpomínky na dětství. Vzpomněla jsem si, ţe na půdě u babičky máme schovanou velkou krabici plnou pohádkových kníţek. Našla jsem tam moje kníţky Říkejte si se mnou a Pohádky z jedné a tisíce noci od Františka Hrubína, kterou ilustroval Jiří Trnka, také kníţku Špalíček veršů a pohádek. Kdyţ jsem přemýšlela, proč mě vlastně zaujaly Trnkovy ilustrace, uvědomila jsem si, ţe to bude proto, ţe jeho ilustrace znám z útlého dětství, spojuji je s příjemnými chvílemi. Dle mého názoru se dokázal vcítit do dětské citlivé, vnímavé a nevinné duše, protoţe jeho ilustrace jsou opravdu hezké, zároveň snové a jakoby trochu smutné. Proto jsem se rozhodla, ţe se nechám inspirovat jeho ilustracemi, hlavně jeho zajímavou technikou a barevností.
9
1
Ilustrace
„Spisovatel okouzluje slovem, ilustrátor čaruje obrazem.“1 Ilustrace je podle V. Kudělky slovo, které je odvozeno z latinského původu „illustrare“ (tzn. osvětlit, objasnit či vysvětlit).2 Jde o výtvarný doprovod knihy, který má literární text doplnit, vhodně vysvětlit, zkrátka udělat srozumitelnějším. Většinou jsou ilustrace tvořeny technikou kresby, malby, grafiky (např.: linoryt, dřevoryt, mědiryt, lepty), koláţe, ale poţívají se i další kombinované techniky. Zasahují i nové média, například fotografie, počítačové programy pro zpracování fotografií (např. Adobe Photoshop, CorelDraw). Ilustrace jsou doprovodem nejen textu v tištěné knize, ale i v časopisech, novinách a v současnosti stále více i na webových stránkách. Autor Matějčka ve svojí knize píše, ţe ilustrace je „kaţdý výtvarný projev, jenţ doprovází myšlenku literární, ať vědeckou, ať uměleckou, a jenţ posiluje názor a představu čtenáře prostředky, jeţ psanému slovu nejsou dány.“3 Ilustraci se věnuje hodně umělců, kteří se zabývají uměleckou ilustraci i jako volnou tvorbou a zapojují ji do vývojového umění. Cílem umělecké ilustrace v literárním díle je výtvarný záţitek textu. Kaţdý autor ilustruje podle své vlastní fantazie, svých pocitů a reaguje na ţivot, na to, co se děje v jeho okolí či ve světě. Proto nám obrázková ilustrace nám umocňuje dojem z četby a dává nám větší představivost děje příběhů.
1
AUGUSTIN. Jiří Trnka. 1. vyd. Praha: Academia, 2002, s. 84. KUDĚLKA, Viktor. Malý labyrint literatury. 1.vyd. Praha: Albatros, 1982, s. 235. 3 MATĚJČEK, Antonín. Ilustrace. Praha: Nakladatelství Jan Štenc, 1931, s. 7. 2
10
Vývoj dětské ilustrace u nás
1.1
„Nejstarším a nejčitelnějším písmem je obraz. Z něj dovede čísti divoch i dítě.“4 Za počátek ilustrace ke knize pro děti, povaţujeme dílo Orbis pictus (1658) Jana Amose Komenského, který je nazýván učitelem národa. I kdyţ jméno autora dřevorytin v knize není známo, z dobových zpráv se nejednalo o velkého umělce, spíše byl rytec šikovným řemeslníkem. Na počátku 19. století, v období národního obrození, začínají ilustrace doprovázet psaný text, ale aţ do poloviny století se v knihách objevují velmi zřídka. Psané texty v té době doprovázejí spíše lidové, kýčovité obrázky. Obrazový doprovod knih pro děti byl zpočátku podceňován. V české kniţní ilustraci z počátku 20. století, je jasně znatelná strohá popisnost a ne příliš umělecké pojetí. Změna v tomto trendu přišla aţ s ilustracemi skutečných malířů. Za specifického národního českého ilustrátora z přelomu 19. a 20. století povaţujeme Mikoláše Aleše (18521913). Zabýval se zobrazováním českých dějin, je znám jak výzdobou interiérů, tak i výzdobou fasádní. Jeho ilustrace doprovázely mnoho slavných děl A. Jiráska, F. L. Čelakovského, věnoval se i časopisecké ilustraci pro Květy, Světozor a další. Vytvořil ilustrace do několika dětských knih, např. Špalíček pohádek, pověstí a přísloví, zabýval se kresbami k lidovým písničkám, maloval obrázky na motivy lidových říkadel a pohádek, ilustroval i slabikář.
4
ILIEV, Jiří; ZAPLETAL, Zdeněk. Výtvarné umění a kniha pro mládeţ. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 122.
11
Počátek minulého století je také spojen s bohatou tvorbou Věnceslava Černého (1865-1936), k jeho nejznámějším ilustracím patří historické malby k Jiráskovým Starým pověstem českým. Dalšími kvalitními ilustracemi pro dětské kníţky se reprezentovali Jaroslav Filip (1877-1915), Oldřich Cihelka (1881-1951), Cyril Bouda (1901-1984) a později i malíři Jan Zrzavý (1890-1977) a Vlastimil Rada (1895-1962). Významné ilustrace vytvořili také autoři, kteří působili těsně po první světové válce, například Hanuš Schwaiger (1854-1912), který byl přítelem T. G. Masaryka a vrstevníkem M. Alše a který jiţ jako ţák akademie v roce 1880 vystavoval perokresby na téma známé německé pověsti Krysař. Artuš Scheiner, ilustroval známou pohádkovou kníţku Růţenka a Bobeš od autora V. Říhy a byl velmi oblíben pro své ilustrace výpravných a dekorativních scén. Ilustrátor Adolf Kašpar (1877-1934) jako mladý student ilustroval knihu Babička, od Boţeny Němcové, která je dodnes ceněna. V meziválečném období dvacátých a třicátých let se začal projevovat větší zájem o dětskou knihu, především díky výrazným malířským osobnostem. V tomto období se proslavil Josef Lada (1887-1957), jeho obrázky byly zaměřeny na dětského čtenáře a jsou stále inspirací pro další generace ilustrátorů. Ladovy ilustrace obsahují reálný odraz jeho vzpomínek z rodného domova v Hrusicích, kde ţil. Ve svých ilustracích vyjadřuje lásku k domovu, k lidem, ke zvířatům, ale samozřejmě jim nechybí i nevinný humor pro děti. V tomto období začal ilustrovat knihy pro děti i Josef Čapek (1887-1945), který výtvarně zjednodušil ilustrace v řadě pohádkových kníţek pro děti, například Dášeňka čili ţivot štěněte (Obr. 1.1) nebo Devatero pohádek. Výtvarník Ondřej Sekora (1899-1967), se proslavil svou téměř autobiografickou figurkou Ferdy Mravence a stejně známý je i Brouk Pytlík nebo Kronika města Kocourkova.
Obr. 1.1. Dášenka čili ţivot štěněte.
12
Dalším, významným ilustrátorem dobrodruţných knih pro děti, ale i odborné literatury byl Zdeněk Burian (1905-1981). Je nazýván malířem pravěku a ilustrátorem dobrodruţných knih. Tvořil převáţně kvašovou technikou. Z osobností, jeţ tvořily po druhé světové válce, bych zmínila také tvorbu Jiřího Trnky (1912-1969), Adolfa Zábranského (1909-1981) a Antonína Strnadela (1910-1975). Jiří Trnka vstoupil do povědomí veřejnosti především díky loutkovému divadlu, které bylo jeho celoţivotní láskou. Inspirovalo ho ke stvoření postaviček, které maloval ve svých ilustracích. Adolf Zábranský byl znám svými monumentálními díly, například výzdobou Hrzánského paláce, ale byl i významným ilustrátorem sbírek dětské poezie a literatury, například Hanýţka a Martínek J. Š. Baara. Antonín Strnadel se inspiroval ve své tvorbě lidovými tradicemi z jeho rodného Valašska. Nemohu nezmínit tvorbu Heleny Zmatlíkové (1923-2005), která se z počátku při studiích ţivila jako módní kreslířka, později se věnovala hlavně ilustracím dětských kníţek. Její díla doprovodily na 250 knih. Nejznámější je asi Honzíkova cesta nebo Děti z Bullerbynu. Pracovala i na animovaných filmech. Stejně tak i Radek Pilař (19311993), který animoval pohádkový cyklus o loupeţníkovi Rumcajsovi od Václava Čtvrtka. Jeho kresba je typická svou dekorativní plošnou barevností. Zajímavým a originálním výtvarným stylem v české ilustraci se zabývá Květa Pacovská (*1928). Její charakteristickou grafickou ilustrací je pestře barevná geometrická linie, které nám můţe připomínat Pabla Picassa a Paula Kleea (Obr. 1.2.). V roce 1992 byla po J. Trnkovi druhou autorkou, která získala Cenu Hanse Christiana Andersena. V šedesátých letech autor Ota Janeček (1919-1996) ilustroval opravdu velmi křehké, poetické a snové obrázky, příkladem jeho krásné ilustrace je dílo Šťastný princ od autora Oscara Wilda. Gabriela Dubská (1915-2003) kniţní
13
grafička a ilustrátorka, ukázala dětem podobu Makové panenky a motýla Emanuela, pohádky, kterou napsal V. Čtvrtek. Dobrodruţný ilustrátor, grafik, jehoţ doménou je suchá jehla, lept a především litografie, Adolf Born (*1930) je znám ilustracemi knih M. Macourka Mach a Šebestová, Ţofka nebo V. Steklače Boříkovy lapálie. Josef Kremláček (*1937) jako kniţní ilustrátor se většinou věnuje pohádkám pro děti. Kremláčkovy ilustrace jsou obohaceny fantazií, která spojuje lyriku s tajemnými rysy z exotického prostředí. V současné době se kniţní ilustrací pro děti a mládeţ věnují například Petr Sís (*1949), Jindra Čapek (*1953), Markéta Prachatická (*1953), Adolf Dudek (*1964), Renáta Fučíková (*1964), Pavel Čech (*1968), Galina Miklínová (*1970) a řada dalších ilustrátorů. Český ilustrátor Petr Sís, ţijící ve Spojených státech, získal v roce 2012, jako třetí český výtvarník, Cenu Hanse Christiana Andersena, která je označována za „Nobelovu cenu pro dětskou literaturu“.
Obr. 1.2. Ilustrace od Květy Pacovské.
14
Tvorba dalšího z výtvarníků, Jindry Čapka, jemnost jeho malby a důraz na detaily má mnoho společného s uměním miniatur. Jeho dílo je známé nejen u nás, ale i ve Švýcarsku a v Německu, kde spolupracuje s tamními nakladatelstvími. Ilustrace Pavla Čecha jsou přímo okouzlující a trochu mi některé obrázky připomínají Jiřího Trnku. Čech kreslí i komiksy a vyšlo mu několik autorských knih. Renáta Fučíková ilustruje nejen knihy pro děti, ale i učebnice, publikuje v časopisech a na svém kontě má i 6 poštovních známek. Vytvořila autorskou knihu T. G. Masaryk, která je určena dětem. Píši-li o dětské ilustraci, nemohu zapomenout na časopisy pro děti, např. Sluníčko, Mateřídouška, Ohníček, Pionýr, Čtyřlístek nebo ABC. Některé byly svým obsahem poplatné době, ale většina jich vychází dodnes. Sluníčko je určeno pro děti předškolního věku a vzniklo v roce 1967, zaloţil jej Zdeněk Adla, dalším ze spoluzakladatelů byl Radek Pilař. Časopis Mateřídouška je pak pro školáky a vznikl v roce 1945 z iniciativy Františka Hrubína. Záhlaví časopisu na jeho ţádost vytvořil Josef Lada. V nezměněné podobě ho můţeme vidět na první stránce dodnes. V těchto časopisech kaţdý měsíc vychází mnoho básniček, říkadel, hádanek, příběhů a pohádek, které svými ilustracemi doprovázejí různí ilustrátoři. Děti tak mají moţnost přirozenou formou se seznámit s různými styly jednotlivých autorů. Kdyţ pak jejich obrázky najdou v kníţkách, připadají jim známé a snadněji se ztotoţní s hrdiny příběhů. V obou časopisech publikovali např. autoři Miloš Nesvadba (*1925), jiţ zmiňovaný Radek Pilař, Adolf Dudek (*1964), Zdeněk Smetana (*1925), Věra Faltová (1932-2009) a mnoho dalších. V časopisech pro starší děti byly vţdy velmi oblíbené komiksové příběhy. Krátký výčet komiksových ilustrátorů: František Kobík (*1933), který je znám svými komiksy, jeţ vycházely v ABC Stráţci, Kruanova dobrodruţství, Kája Saudek (*1935), Adolf Born, Oldřich Jelínek (*1930), Karel Franta (*1928).
15
1.2
Čeští ilustrátoři
Vybrala jsem si několik známých českých ilustrátorů, kteří mi přirostli k srdci uţ v dětství. Ke kaţdému ilustrátorovi krátce napíši svůj pohled na jejich tvorbu. Některé ilustrace nebyly vydány pouze v kníţkách, ale také podle nich vznikly animované filmy pro děti nebo pohádkové příběhy televizního Večerníčku. Jako kaţdé dítě jsem se ráda dívala na večerní pohádky. Vţdycky mě fascinovala ta barevná pestrost a roztomilé pohyblivé postavičky v obrazovce. Nejvíc mě zaujaly večerníčkové pohádky o dvou malých skřítcích Křemílkovi a Vochomůrkovi, o zeleném Rákosníčkovi, o skřítku Racochejlovi, Broučci, Krtek, Bob a Bobek a řada dalších pohádek, které právě ilustrovali Zdeněk Smetana, Jiří Trnka, Zdeněk Miler, Radek Pilař, Josef Lada, Adolf Born, Jiří Šalamoun, Vladimír Jiránek a další. Josef Lada (1887 - 1957) - jeho asi nejznámější autorská kniha se jmenuje O kocourovi Mikešovi (Obr. 1.3) a inspirací pro její vznik byly Ladovy vzpomínky na dětství v Hrusicích, odkud pocházel. Paní Květa Naštická, která pracuje jako průvodkyně v hrusickém muzeu Památníku mistra Josefa Lady, v rozhovoru říká, ţe kocour „Mikeš prý skutečně v Hrusicích ţil a tatínek Lada si o něm vymýšlel pohádky pro své dcery Evičku a Alenku. Své povídání pak sepsal a doplnil černobílými ilustracemi a tak vyšel Mikeš kniţně poprvé v roce 1934 pod názvem O kocourkovi, který mluvil.“5 Pravdou je, ţe Ladovy ilustrace obsahují bohatý děj a příběhy, ve kterých hlavním společným jmenovatelem jsou zvířátka a lidé, vyjadřují lásku k domovu. Nechybí jim nevinný humor a poťouchlosti, které mají děti tak rády. 5
Památník mistra Josefa Lady [online]. Publikováno v Hlasu Hrusic, září 2001 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://hrusice.pragmatic.cz/pamatnik.html
16
Líbí se mi, ţe kreslil jednoduché, černé linie, které vybarvil a znovu zvýraznil. Podle jeho ilustrací si můţeme lehce představit, jak vypadal ţivot v dobách, kdy Josef Lada ţil. Starou kníţku O kocouru Mikešovi, která je od mojí mámy, máme dodnes schovanou.
Obr. 1.3. O kocouru Mikešovi.
17
„Já jsem tě jenom nakreslil, nakreslil jsem ti čepičku, botičky, koníčka, autíčko a kolečko a oči jsem ti nakreslil jako hvězdičky.“6 Řekl ve svém rozhovoru známý ilustrátor a tvůrce animovaného filmu Radek Pilař (1931 – 1993), který v roce 1965, spolu s Václavem Bedřichem (autor znělky), stvořili postavičku se jménem Večerníček (Obr. 1.4.). O dva roky později, nakreslil podle literární předlohy spisovatele Václava Čtvrtka Loupeţníka Rumcajse. Tato pohádka měla v televizním provedení 53 dílů. Jeho ilustrace mám ráda, protoţe jsou jednoduché a srozumitelné.
Obr. 1.4. Večerníček.
6
Večerníček: Jak vznikala znělka Večerníčka [online]. Česká televize 1996–2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/0-vecernicek/5633-jak-vznikala-znelka-vecernicku/
18
Zdeněk Smetana (*1925) ilustroval spoustu kníţek pro děti, např. Pohádky z mechu a kapradí (Obr. 1.5), o Rákosníčkovi, o skřítku Racochejlovi. Pracoval jako animátor ve studiu Bratři v triku, které vedl Jiří Trnka, kde propadl kouzlu kresleného filmu. Jeho ilustrace jsou bohatě aţ pastelově barevné a děj je plný dojmů. Zaujalo mně jím kreslené barevné pozadí, které působí většinou aţ trochu strašidelně. Kontrastem k tomu jsou pak nevinné postavičky, které vypadají jako malí rozkošní skřítkové.
Obr. 1.5. Pohádky z mechu a kapradí.
19
„Šel jsem do lesa a na nic jsem nepřišel. Byl jsem zničený. A kdyţ jsem vylezl na louku, zakopnul jsem o krtinu. Tak jsem si řekl: Jé, to je nápad, krtek!“7 zavzpomínal si pan výtvarník Zdeněk Miler (*1921 - 2011), který vymyslel a ilustroval snad nejmilejší a nejznámější postavičku - Krtka. Původně měl vytvořit povídku na téma, jak se vyrábí plátno. První krátký film Jak Krtek ke kalhotkám přišel (Obr. 1.6), vznikal dva roky a byl hned oceněn na několika festivalech. Přesto, ţe první příběh o Krtkovi byl uveden v roce 1956, je o něj stále velký zájem jak u nás, tak i v zahraničí. Miler vytvořil i jiné postavy. Zvědavé štěňátko, Cvrčka, Kubulu a Kubu Kubikulu. Jeho tvorba je precizně propracovaná a přesto přímo roztomilá a na děti i dospělé působí láskyplným dojmem.
Obr. 1.6. O Krtkovi.
7
JAB. Nejslavnější český krtek opět na obrazovce [online]. 27. 1. 2011 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/113705-nejslavnejsi-cesky-krtek-opet-na-obrazovce/
20
Adolf Born (*1930) je nejen známý ilustrátor, ale i „…objevitel obdivuhodného světa svérázných postaviček, bizarních zvířat, pouťových polykačů ohňů a noţů, elegantních pánů v cylindru a dam s vysokými účesy a hlubokými výstřihy, které nelze zaměnit se ţádným jiným výtvarníkem.“8. Born ilustroval pro děti Macha a Šebestovou, pro mládeţ Robinsona Crusoe. Spíše dával přednost kniţním ilustracím pro starší děti, hodně kreslil do dobrodruţných knih. Moţná je to proto, ţe jeho obrázky jsou naplněny dějem, který podporuje fantazii. Jeho postavy se usmívají a jsou tak nějak mimo čas i realitu. Barevnost ilustrací pana Borna je podle mě tajuplná, záhadná, plná starého světa s muţi v kloboucích a s načesanými dámami.
Obr. 1.7. Mach a Šebestová.
8
REDAKCE. Born Adolf [online]. 14. 05. 2007 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=55:born-adolf&catid=29:ilustratori-cesko&Itemid=4206
21
2
Ilustrátor Jiří Trnka
„Trnkův talent, objevnost, fantazie, poetičnost, malířství a vynalézavost byly dominanty, které jej řadí mezi renesanční umělce.“9
Obr. 2.1. Jiří Trnka.
2.1
Jiří Trnka
Narodil se 24. února 1908 v Petrohradě v Plzni a zemřel 30. prosince 1969 v Praze. Kniha pohádek Hanse Christiana Andersena s jeho kresbami byla vyhlášená za nejkrásnější knihu 20. století. Sám napsal a ilustroval nejznámější dětskou kníţku nazvanou Zahrada, která byla zpracována i v animovaném filmu.
9
PRACNÁ, Milena. Stoletý Jiří Trnka byl jedinečný umělec se světovou prestiţí [online]. 23. 02. 2012 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2095:jiri-trnka-ilustrace-oceneni&catid=93:osobnostiprofily&Itemid=4143.
22
Jiří Trnka (1908 - 1969) byl nejen ilustrátorem, ale i malířem, tvůrcem kreslených a loutkových filmů, sochařem, scénáristou, reţisérem, profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a členem zakladatelské generace ilustrátorů z konce třicátých let. Byl všestranným umělcem. Jeho celoţivotní práce zahrnuje více neţ sto obrazů a kreseb, půl druhou stovku ilustrovaných knih, několik vlastních kníţek pro děti, tři desítky animovaných filmů, tisíce filmových a divadelních loutek. Všechny jeho vlastní práce a tvorbu částečně vytvářel levou rukou. Uměl kreslit oběma rukama současně. Byl velmi vzdělaný, talentovaný a pracovitý člověk, důkazem budiţ to, ţe ve svém studiu a v ateliéru byl schopen trávit denně dokonce 16 hodin!10
2.2
Trnkův život a dílo
„Narodil se nám v sobotu v poledne, dne 24. února 1912. Bylo to dítě tak silné, ţe mu řekl doktor Hauf, který ho na svět přivítal: „Ty jsi ale chlapák.“…“11 Rodiče Trnkovi byli velmi šťastní, ţe na svět přišel jejich první syn Jiří, který byl pojmenován po svém dědečkovi, který byl i jeho kmotrem. Rodina Trnkova se bála, ţe jejich jméno „Trnka“ zanikne, protoţe starší bratr otce Jiřího měl jen dcery. Jako malý, Jiří Trnka bydlel u rodičů v rodné vesnici v Petrohradě. Tatínek Rudolf Trnka byl mistrem klempířem a ve svém domě měl vlastní malou klempířskou dílnu. Maminka Růţena Trnková byla švadlenou. Tatínek za války býval často na vojně, proto maminka měla na starost i muţovu klempířskou dílnu, tzn., ţe vyjednávala se zákazníky, vedla psaní účtů a knih. K tomu sama vedla i domácnost a opatrovala staršího syna Jiřího a mladšího syna Rudolfa. 10 11
AUGUSTIN, L. H. Jiří Trnka. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. s. 13. TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972, s. 23.
23
„Byl mu asi jeden rok, kdy si nejraději lehl na podlahu na bříško a čmáral tuţkou na kusu papíru, aţ byl plný. Pak jej obrátil a počmáral i druhou stranu.“12 Malý Jiří Trnka si našel svou zálibu, kterou měl nejraději. Papíry a tuţky. Našel i další vášeň. Byly to loutky. Jiřího doprovázely jiţ od útlého dětství, kdy si jako malý chlapec hrál s hračkami, které mu šila jeho maminka a sám si je upravoval. A právě malování, kreslení a loutkářství ho doprovázelo celý ţivot. Maminka často chodila se svými syny do plzeňského loutkového divadla Feriálních osad, kde hrával a besedoval s dětmi pan profesor a slavný loutkář Josef Skupa. Kdyţ pan profesor J. Skupa řekl dětem, aby kaţdý z nich donesl nakresleného Kašpárka do příštího představení, a ten, kdo z nich bude mít nakresleného hezkého Kašpárka, dostane pěknou pohádkovou kníţku. Jiří s chutí nakreslil Kašpárka několikrát, a aţ se mu konečně obrázek zalíbil, přestal kreslit. „Omaloval jej pestře pastelkami a těšil se do divadla, co tomu řekne pan profesor.“12 A panu profesorovi Skupovi se skutečně Jiříkův obrázek líbil, nejvíc ze všech dětí, proto mu předal pohádkovou kníţku Plavec Synbad. To byla Jiříkova první soutěţ a také se poprvé osobně setkal s profesorem Josefem Skupou. V roce 1923 Trnka studoval na reálce. Chodil do několika předmětů, kde učil pan profesor Josef Skupa. Oba se uţ znali z loutkového divadla Feriálních osad. Pan profesor Skupa věděl, ţe Jiří je velice nadaný v malování, proto ho vţdycky vzal do svého kabinetu. Společně pracovali na různých pracích pro divadlo (loutky, kulisy). Ve škole při kreslení se Trnka spřátelil se studentem Frantou Kolihou, který byl o tři roky starší neţ Jiří. Oba si rozuměli a měli podobné zájmy (kreslení, umění, literaturu), stali se z nich velcí přátelé. V té době byl Trnka neustále zaměstnán u profesora Skupy a na učení mu nezbýval čas. Raději kreslil a vyřezával různé figurky ze dřeva. Proto, kdyţ dostal ve škole poznámku za nenapsaný domácí úkol a nenaučenou básničku, jeho tatínek se rozzlobil, ţe Jiří ztrácí čas 12
TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972. s. 26, 37.
24
hraním si s figurkami a všechny mu je spálil v kamnech. Neodradilo ho to a tajně vyřezával nové figurky, jen kdyţ tatínek nebyl doma. Kdyţ mu bylo patnáct let, začal chodit na soukromé krouţky kreslení aktů podle ţivého modelu a na dámský kurz batikování, který zavedl profesor J. Skupa. Chtěl se naučit něco nového ve výtvarné práci. Jenţe v roce 1927 byla hospodářská krize. Jiří musel ukončit niţší reálku a odešel ze školy do učení k panu Veverkovi, který byl majitelem umělecké trţnice na náměstí, kde prodával obrazy a keramiku. Moc ho tam netěšilo, ale „…neopustil svůj umělecký vývoj a stále se dál vzdělával.“13 S matkou a se svým mladším bratrem Rudolfem chodili do divadla, do kina, na malířské výstavy a na přednášky o umění. Z učení v obchodě vţdycky docházel domů aţ k večeru, kde se pustil do kreslení nebo vyřezávání loutek. Po dvou letech byl vyučen v obchodě a nějaký čas zůstal doma, kde dále kreslil a vyřezával loutky. Ale pan profesor J. Skupa se snaţil přesvědčit rodiče o Jiřího talentu, a tak jim nabídl, aby ho poslali dál se vzdělávat. Bohuţel v té době byla hospodářská krize, neměli dostatek peněz a pro ně to bylo těţké rozhodnutí.
Obr. 2.2. Trnkovy loutky z pohádky Staré pověsti a Špalíček. 13
TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972. s. 57.
25
V roce 1929 pořádala Umělecká výchova na Vinohradech v Praze velkou loutkářskou výstavu. Pan profesor J. Skupa tam vystavoval své umělecké loutky a byly „…vystaveny ještě i jiné loutky Jiřího, vyzařující básnickou náplň a citovou hloubku.“14Jednou měl Trnkův tatínek pracovní cestu do Prahy a rozhodl se, ţe se zajde podívat na loutkářskou výstavu. A právě na výstavě se hodně mluvilo o Jiřím Trnkovi, všichni obdivovali jeho loutky. Tatínka to přesvědčilo a po příjezdu z Prahy začal sledovat Jiřího práci a přestal ji povaţovat za ztrátu času. Nakonec se oba rodiče rozhodli, ţe se Jiří bude celé prázdniny připravovat na přijímací zkoušku na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Tak mohl kreslit kaţdý den. Měl bohatou fantazií, a protoţe měl obrovskou radost, ţe jde do něčeho, co ho skutečně baví, pilně se připravoval. Po prázdninách jel do Prahy na přijímací zkoušku a tu úspěšně sloţil. Na Uměleckoprůmyslové škole učilo spoustu známých akademických umělců, př. profesor František Kysela učil malbu a kresbu, profesor Jaroslav Benda učil uţitou grafiku, karikaturista Zdeněk Kratochvíl vedl ilustrační tvorbu, Arnošt Hofbauer vedl malířskou školu ad. Jeho učitelem byl Jaroslav Benda. Na této škole Jiří Trnka obdivoval i své kolegy Antonína Strnadela, Adolfa Zábranského a další. Roku 1931 bylo Jiřímu devatenáct let a v té době byla opět pořádána Mezinárodní loutkářská výstava v Praze. Tentokrát uţ vystavoval sám Jiří, bez vedení profesora J. Skupy. Opět byl prohlášen za nadějného umělce. V průběhu celého studia i o prázdninách Jiří Trnka pilně pracoval. Hodně kreslil, vyřezával další zajímavé loutky a hračky pro děti, ilustroval několik dětských kníţek o Spejblovi a Hurvínkovi, pracoval u profesora J. Skupy v divadle a s Frantou Kolihou navštěvovali Osvobozeného divadla od Voskovce a Wericha.
14
TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972. s. 63.
26
„V květnu roku 1935 jel profesor Skupa do Estonska, Litvy a druhých severských států a vzal Jiřího s sebou.“15 V tomto roce Jiří Trnka poprvé odcestoval s profesorem J. Skupou do cizí země, poprvé se setkal se severským mořem. Severské státy postupně zcestovali a zahráli ve Státním divadle představení, které mělo obrovský úspěch. Roku 1935 dokončil studium na Uměleckoprůmyslové škole. Avšak nadále zůstal v Praze. Ze začátku začal pracovat, jako kreslíř v redakci Melantrichu, v tehdejším největším nakladatelství. Kreslil ilustrační obrázky do novin, do časopisu Kvítka, do přílohy Českého slova. Později začal přemýšlet o svém návratu k divadlu a loutkám. V redakci se setkal s panem Hášou, který byl šéfem propagačního oddělení. Společně se zařídili v prázdném Dřevěném divadle v Rokoku, které bylo volné. Jiří Trnka vedl uměleckou a technickou práci. A pan Háša měl na starost o obchod. Jiří Trnka pořádal maminku, aby mu přijela vypomáhat při šití a oblékání loutek. Opět vyřezával své oblíbené loutky, dělal různé kulisy, stříhal látky a kreslil návrhy pro další loutky.
Obr. 2.3. Ilustrace z knihy Zahrada.
15
TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972. s. 95.
27
V roce 1936 byla v Dřevěném divadle v Rokoku první premiéra Broučků. „Seděla jsem v lóţi se slečnou Chvojkovou a byly jsme nadšené. Celá hra i kouzelná výprava působila na diváka, jako kdyţ oţije pohádka. Měsíc se na nebi pohyboval a jako by měnil chvílemi tvář. Broučkové létali a svítili při doprovodu jemné hudby…“16 Trnkova maminka byla z jeho divadelního představení nadšená, ale i ostatním dětem a dospělým divákům se hra líbila. Návštěvnost Dřevěného divadla v Rokoku stále stoupala, lístky byly ihned vyprodány. Proto Jiří Trnka začal připravovat a vymýšlet další hry, př. Vasil a medvěd nebo Broučci v zimě. Téhoţ roku se oţenil s Helenou Chvojkovou, která taktéţ studovala na Uměleckoprůmyslové škole jako Jiří Trnka. Měli tři děti. Zuzanku, Helenku a Jana. Oba pracovali v Dřevěném divadle v Rokoku. H. Chvojková pomáhala Jiřímu Trnkovi s kulisami apod. O rok později divadlo zaniklo, protoţe se vyskytla nepříjemná okolnost (v tom čase se měnil majitel a poslední hra nebyla uţ natolik úspěšná jako předtím). „Neúspěch divadélka Trnku bolestně zasáhl. Tím citlivěji, ţe to byl neúspěch v oblasti, kde se povaţoval za nejsilnějšího a kde spatřoval své vlastní poslání.“17 Ale Jiří Trnka byl bojovník a mnohostranný umělec, proto se vrhnul do ilustrací dětských knih.
Obr. 2.4. Ilustrace z knihy Zahrada.
16 17
TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972. s. 103. BOČEK, Jaroslav. Jiří Trnka: historie díla a jeho tvůrce. 1. vyd. V Praze: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. s. 28.
28
2.3
Trnkova ilustrace
Kdyţ jeho milované loutkové divadlo skončilo, začal přemýšlet o ilustrování dětských pohádkových knih. Zúčastnil se další soutěţe Melantrichu, kterou vyhrál, o nejlepší a nejkrásnější ilustrace do dětské kníţky, která se jmenovala Ve spárech oceánu od Knuda Andersena. V Dánsku byla tato kníţka oceněna jako nejlepší kníţka. Za dva roky dostal opět první cenu v soutěţi za nejlepší návrh ilustrace z kníţky Ivana Olbrachta Šuhaj loupeţník. Neustále kreslil obrázky do novin. Dostal spoustu pracovních nabídek, např. vymýšlel dřevěné hračky pro továrnu Hamiro v Rokycanech, občas vyřezával loutky pro pana Skupu a ilustroval dětské kníţky. Ve dne 3. prosince 1940 pořádal první samostatnou výstavu svého díla. Jiří Trnka nazval svou výstavu: Malíř naděluje dětem, konala se v praţském Uměleckoprůmyslovém muzeu. Vystavoval zde své ilustrace a loutky z Dřevěného divadla v Rokoku. I kdyţ větší úspěch měly Trnkovy ilustrace neţ loutky, jeho vášeň k loutkovému divadlu neutuchala. Roky 1940 - 1941 byly pro Trnku velice náročné. Ilustroval devět dětských kníţek. Známou a roztomilou pohádkou je Míša Kulička v rodném lese, pokračující díly V cirkuse a V praţské zoo. Hlavní postavou je milý a chlupatý medvídek s bílým bříškem a jemnými narůţovělými tlapičkami. Dále Jiří Trnka ilustroval knihu své ţeny, H. Chvojkové, Zuzanka objevuje svět. Je to dobrodruţná a pohádková kníţka o čarovných vílách, plná skřítků, o vousatém muţíčkovi ve fraku s cylindrem. Ilustroval Pohádky K. J. Erbena a Slovanské národní pohádky, obrázky kreslil perokresbou, která vytváří jemnou linii. Kníţka německého spisovatele W. Hauffa Karavana, vypráví o cestě karavany, jejíţ účastníci si po večerech vyprávějí strašidelné a pohádkové příběhy. První vydání s ilustracemi Jiřího Trnky vyšlo v roce 1941 a dnes je uloţeno v národní galérii. L. H. Augustin uvádí, ţe tato kniha obsahuje deset barevných a třináct černobílých 29
ilustrací, které jsou doplněny dvanácti iniciálami18. V témţe roce Trnka ilustroval Broučky (autor J. Karafiát), které vydalo nakladatelství Orbis a později byli vydáni i v cizojazyčných mutacích. Hlavní postavou pohádky je malý chlapec, brouček, který je světluška. Děj vypráví nejen o jeho příhodách při poznávání okolního světa, ale i o členech velké rodiny broučků a světlušek, ţijících na vesnici. Na začátku druhé poloviny šedesátých let Jiří Trnka vytvářel nové a bohatě barevné ilustrace. Ilustrace ke knize Advent (J. Glazarová), román je vrcholným dílem autorky, jde o baladickou prózu a dramatický děj se odehrává v průběhu jedné noci. Na přelomu padesátých a šedesátých let Jiří Trnka ilustroval znovu Pohádky bratří Grimmů a Petiškovu Sedmikrásku, obsáhlou sbírku německých pohádek, která vznikla z vyprávění jeho babičky, obě knihy německých pohádek byly opět vydány v mnoha jazycích. V té době také spolupracoval s Národním divadlem, kde tvořil pro premiéru Goldoniho Benátské maškarády. Pro Národní divadlo udělal mnoho zajímavých návrhů kostýmů a scén, např. Shakespearovou Zimní pohádku, Strakonického dudáka, Sen noci svatojánské.
Obr. 2.5. Ilustrace z knihy Zahrada.
18
AUGUSTIN, L. H. Jiří Trnka. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. s. 82.
30
V roce 1943 se ilustrátor J. Trnka setkal s básníkem Františkem Hrubínem (1910-1971), stali se nejbliţšími přáteli a věrnými spolupracovníci v oblasti tvorby knih pro děti. J. Trnka vytvořil ilustrace ke knize Fr. Hrubína, Říkejte si se mnou. Kniha obsahuje čtyřicet šest barevných litografií. Později byla vydaná částečně jako leporelo, pro nejmenší čtenáře. Další doprovod Hrubínových knih Říkejte si pohádky, Špalíček pohádek a veršů, Pohádka z tisíce a jedné noci, Pohádka o Květušce a její zahrádce, obsahuje celou řadu krásných barevných litografií, některé z nich byly vydány i v zahraničí. Dále Trnka ilustroval dvanáct barevných a padesát černobílých ilustrací ke kníţce Jiřího Horáka České pohádky. S koncem války 1945 se stal uměleckým vedoucím praţského studia kresleného filmu (pozdější Bratři v triku), působícího pod patronátem Filmového ústavu. V roce 1946 se v novém ateliéru začal věnovat animovanému loutkovému filmu, který byl součásti jeho stylové výtvarné práce. Neznamenalo to však, ţe přestal ilustrovat kníţky dětem, naopak, při tvorbě animovaných filmů se inspiroval svými ilustracemi. V roce 1946 Jiří Trnka výtvarně vyzdobil a graficky upravil pohádku Hrátky s čertem (J. Drda), i kdyţ většina z nás ji má filmově spojenu s malovanými kulisami J. Lady. Trnka vytvořil poeticky krásné, pohádkové kreslené filmy Zasadil dědek řepu a Zvířátka a Petrovští (vybrané básničky od Fr. Hrubína). Ilustroval pro další publikace Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti, Anička skřítek a Slaměný Hubert (V. Nezval) a Dvanáct pohádek (J. Mahen). Kníţka Maminka od Jaroslava Seiferta (1901-1986) s ilustracemi Jiřího Trnky patří zcela určitě do zlatého fondu české literatury. Pro Jiřího Trnku to byla velká pocta, ţe mohl svými ilustracemi doprovodit poetické a přesto prosté a jednoduché verše, které básník věnoval své matce. Při své tvorbě měl totéţ na mysli i sám ilustrátor. Protoţe stejně jako Seifert i Trnka měl velmi hluboký vztah k mamince, která ho přivedla na svět. Vydané Seifertovy verše o mamince, které ilustroval, daroval k vánocům svoji mamince a ta mu řekla: „Ten bosý chlapec na obálce knihy, nic
31
naparáděný, ba spíš trochu ušmudlaný, to je můj syneček sám. S dlouhými rozcuchanými vlasy, s celou svou upřímnou dušičkou ve velkých, dětsky kulatých očích a s trošinku nesmělým úsměvem kolem drobných úst.“19 Dalším jeho výtvarným ilustračním doprovodem je Bajaja (V. Holan), obsahující verše, které se přibliţují k dětskému pohledu na svět, jako obraz lásky k ţivotu, k lidem a k dětem. V roce 1956 na čas opustil filmové studio, aby se mohl plně věnovat kniţní grafice. Právě výtvarně ilustroval a literárně napsal, pohádkové vyprávění Červená karkulka a O perníkové chaloupce. V této knize obohatil své barevné obrázky vysouvacími a plasticky vystřiţenými kompozicemi do prostoru. Jeho ilustrace tak připomínaly divadelní kulisy. Takto Jiří Trnka vzpomenul na své dětství, kdy četbu doplňoval o dějovou část svými loutkami. Významné Trnkovo dílo jsou Pohádky od Hanse Christiana Andersena (1805-1875), které obsahují celostránkové barevné, ale i černobílé ilustrační obrázky s iniciálami. Trnkovy ilustrace ke knize Pohádky jsou velmi vzdušné, poetické a lyrické.
Obr. 2.6. Ilustrace z knihy Zahrada. 19
TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972. s. 141.
32
Roku 1960 byla vydána kníţka Fimfárum od Jana Wericha (1905-1980), kterou Jiří Trnka ilustroval zajímavou technikou, připomínající jemný dřevoryt. V roce 1962 na počest svých padesátin Jiří Trnka sám napsal, a ilustroval kníţku pro děti Zahrada. Jedná se o vzpomínkové vyprávění z jeho dětství, z prostředí, kam jezdil o prázdninách za rodinou v třicátých a čtyřicátých letech. Kniha obsahuje bohaté barevné ilustrace, kompoziční nápaditost a dějem v ní, jakoby se navracel do časů dětské nevinnosti, která bývá mimo realitu okolního světa, např.: kocour jezdí na tříkolce, sloni drţí mrňavé a darebné kluky v chobotech apod. V polovině šedesátých let ještě vytvořil čtyři mistrovské ilustrace, např.: ke knize Halleyova kometa (J. Seifert). Časem jeho ilustrační tvorba poklesla. Nahrazovala ji malba a plastiky. V roce1967 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, práci mu však jiţ znesnadňovala pokračující těţká nemoc. Trnkova manţelka Chvojková ve své bibliografické knize o něm, napsala: „Nedošlo uţ ani na ilustrace k pohádkám Boţeny Němcové, ani k zfilmování Rybovy Vánoční mše. Poslední léta jako kdyby spěchal říci své poselství beze slov. Při výstavě v roce 1968 jako by ještě naposledy rozevřel svou štědrou ruku. Mlčky a přece výmluvně. Jako by chtěl ukázat, z kterého království toto umění přichází. Za ním otevřená brána hradu Fantazie, Snu, Zahrady.“20 Český výtvarník, ilustrátor, sochař, scenárista a reţisér animovaných filmů, jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu, Jiří Trnka zemřel ve svých sedmapadesáti letech na selhání srdce dne 30. prosince 1969. Pochován je na Ústředním hřbitově v Plzni.
20
CHVOJKOVÁ, Helena. Jiří Trnka. 1. vyd. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1990. s. 43.
33
2.4
Slovo na závěr
Je těţké na pár stránkách popsat dílo Jiřího Trnky, který je navíc uţ dávno mým oblíbeným autorem. Jenom podrobnější výčet jeho aktivit by zaplnil celou moji diplomovou práci. Zaměřila jsem se proto na jeho tvorbu pro děti, která byla inspirací k praktické části mé práce. Při studiu jeho děl a ţivota jsem se o Jiřím Trnkovi dověděla mnoho nového a zajímavého, ale nejen o něm samém, ale i o lidech se kterými spolupracoval, a kteří ho obklopovali i v jeho soukromém ţivotě. V průběhu práce se mi staly Trnkovy práce ještě bliţší. Na stejné obrázky jsem se podívala po letech, a i kdyţ jsou stejné, dnes je vidím malinko jinak. Ty pocity, které ve mně stále vyvolávají, jsou něţné, snové, pohádkové.
Obr. 2.7. Ilustrace z knihy Zahrada.
34
MOTTO: Zahrada umění je obklopena průhlednou zdí z ledu. Uvnitř jsou ti, co vešli, venku ti, co chtějí vejít. A kdyţ přijde večer a noc, ti všichni, kdo ve dne tvrdě na zdi bušili, i ti, kteří jen špendlíčkem hrabali, i mladík, který první den s nadějí se domáhá vstupu, i stařec, který jen z vytrvalosti třesoucí se rukou drobně klepá, všichni tiše sklánějí hlavy ke spánku a neţli usnou, naposled hledí jasným ledem do zahrady, která nespí, a vidí ty, kteří pevnou rukou sklízejí úrodu, a poznávají je – jak snadno je všichni poznáváme, jak dobře je známe. Potom tiše usínají a čekají dál, snad ráno – snad za rok. 21 JIŘÍ TRNKA
21
CHVOJKOVÁ, Helena. Jiří Trnka. 1. vyd. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1990. s. 7.
35
3
Vlastní tvorba
3.1
Inspirace
Má ilustrační tvorba je inspirována českým ilustrátorem Jiřím Trnkou. Jeho ilustrace mě fascinuje jiţ od útlého věku, ale to jsem ještě netušila, kdo je autorem a ţe je tak známou osobností. Aţ při studiu malby, jsem začala více studovat autory mých oblíbených obrázků. Přímo o Trnku jsem začala víc zajímat aţ při volbě tématu své diplomové práce. Trnkova kníţka s názvem Zahrada se mi velmi zalíbila, hlavně pro její bohatou barevnost a zajímavou techniku. Vzpomínám i na další kníţku z mého dětství, Říkejte si se mnou, kterou Trnka ilustroval podle básniček Františka Hrubína. Jsou v ní poetické obrázky, ale nakreslené postavičky, jejich mimický výraz se mi zdál trochu smutný, melancholický. Ale maloval samozřejmě pro radost, protoţe práci, kterou dělal celý ţivot, nesmírně miloval a bavila ho. Moje ilustrace jsou myšlenky z mého snu, fantazie a vzpomínky na pocity z mého dětství. Jsem takový snílek. Snaţila jsem se vcítit do dětského myšlení. Chtěla jsem, aby mé ilustrace byly přímo snové, moţná trochu strašidelné s trochou tajuplné mystifikace. Trnkovy ilustrace jsou pro mě opravdu kouzelné.
36
3.2
Použitá technika
Pro výtvarné zpracování ilustrací s dětskou tématikou, jsem zvolila kombinovanou barevnou techniku kresby. Pomáhala jsem si mokrou houbičkou a temperami nebo akrylovými barvami. Zpočátku jsem malovala temperami a akrylovými barvami, a to tak, ţe jsem namáčela mokrou houbičku do temperových a akrylových barev. Pak podle své fantazie jsem postupně pokryla zvolenými barvami bílé výkresy velikosti A4, A3 a A2. Neţ první výkres zaschnul, pracovala jsem na základě dalšího výkresu. Kdyţ byly mé výkresy s barevným základem suché, zvolila jsem v dalším kroku pastel a akvarelové pastelky, kterými jsem doplňovala kompozici. Tou technikou jsou namalované: slunce, měsíc, loď, domy, tajemnou krajinu, zvířátka, ozdobné listy, které jsem obtiskovala s pomocí ţivých listů, ornamenty apod. Tuto kombinovanou technikou ráda vyuţívám i při tvorbě ve svém volném čase. Je to pro mě jako hra, kdyţ se snaţím, aby prázdná plocha na papíře byla zajímavě sladěná v několika barevných vrstvách a hlavní motiv, přestoţe s celkem ladí, v ní vynikl.
3.3
Barevnost
V mých ilustracích jsem pouţila základní kombinaci studených a teplých barev. Studené barvy znázorňují smutek, zklamání, zimu, chlad a noc, opakem je radost, láska, léto, teplo a den, coţ vyjadřují teplé barvy. Barevnost ilustrací jsem volila podle nálady, chtěla jsem docílit, aby mé ilustrace vypadaly rozptýlené a snové. Kdyţ jsem dokončila všechny obrázky, výkresy jsem rozloţila na zem. Viděla jsem, ţe některé mé ilustrace jsou hodně pestré a barevné, ale jiné zase tlumené a tmavé. Pouţila jsem všechny základní barvy - modrou, zelenou, ţlutou, červenou, černou i bílou. Jejich překrýváním vznikly i ostatní barvy spektra. 37
V mých ilustracích jsou zvířata, pohádkové postavy, noční městečka a tajuplné krajiny. Vzpomněla jsem si na Ladovy ilustrace, který často maloval na náměty o lidech a zvířatech, jeho zvířata se chovala a mluvila jako lidé. Stejně tak i Trnka často maloval zvířata i lidi. Trnkovy ilustrace ke knize Broučci jsou příběhem členů jedné velké rodiny broučků a světlušek, kteří ţijí na vesnici. V díle Lady i Trnky se projevují vzpomínky na to, ţe oba jako malí chlapci ţili na vesnici a jejich ilustrace o tom vypovídají. Mé ilustrace zvířátek jsou inspirovány ilustracemi Jiřího Trnky, ale snaţila jsem se jim vtisknout svůj vlastní rukopis. Noční městečka a tajuplné krajiny jsou pro mě čarovné. Ţiju na vesnici, ale dojíţdím do Brna za studiem. Obě prostředí vnímám jinak. Město ve dne je pro mě plné ruchu, v noci je však relativně klidné a z pohledu ptačí perspektivy je zas město plné světel. Kdeţto na vesnici ţijeme v klidném prostředí. Kolem je krásná příroda, pozoruji zde východ a západ slunce. V noci vidím na nebi překrásný měsíc a noční nebe bývá plné hvězd, které ve městě moc nejsou kvůli světlům vidět. Krajinu vnímám v různých barvách (např. při západu slunce vidím červánky, ve svitu měsíce vidím okolo něj světlé aţ stříbrné mráčky…). V mých ilustracích jsem namalovala noční městečka v tlumené a tmavé barvě a jako symbol jsem namalovala nad městem či krajinou zářivý ţlutý měsíc. Aby to vypadalo, jako město na dlani. Ilustrační obrázky jsou vytvořeny různými náměty, kaţdý má svůj děj. Děj se odehrává v mých vzpomínkách. Ať jsou pohádkové, snové nebo skutečné.
38
3.4
Autorská knížka pro děti
„Dětské kníţky zůstávají tou kouzelnou vstupní branou uvádějící děti, batolaty počínaje, nejen do světa literatury, ale také do hájemství výtvarného umění.“22 Dětská kníţka hraje velmi důleţitou roli jiţ od útlého věku, kdy se s ní poprvé setkáváme. Prvním kontaktem s kníţkou pro nejmenší děti je skládací leporelo s jednoduchými obrázky. Díky němu se děti postupně seznámí s tím, jak se s knihou pracuje. Obrázkové kníţky s textem, a krátkou, jednoduchou říkankou, pomáhají dětem pomocí zrakových a sluchových vjemů, rozšiřovat slovní zásobu. Čtení kníţek je důleţité, protoţe rozvíjí u dětí schopnost myslet, chápat svět okolo sebe, tedy lépe formulovat myšlenky a samozřejmě podporuje vytváření bohaté fantazie. Velmi významný vliv má na dítě ilustrace v dětské kníţce, protoţe pro nejmenší jsou důleţitější názorné obrázky neţ texty, které na rozdíl od obrázků ještě nedovede přečíst. Ilustrátor tak komunikuje s dětmi pomocí obrázků. Ke své diplomové práci jsem vytvořila zvlášť malou autorskou kníţku. Protoţe nejsem počítačový expert, pouţila jsem pro digitalizaci mých ilustrací klasický Word a obrázky jsem upravovala a vyřezávala s pomocí programu Photoshop. Kniţní vazbu jsem nechala provést u profesionálního odborníka, který mohl naplnit moje představy o vzhledu a provedení mé diplomové práce. Zvolila jsem formát čtvercové kniţní vazby s pevnou deskou potaţenou černou látkou, aby vše ladilo k mým pestrým, barevným ilustracím. Kníţka má čtvercový rozměr ve velikosti 20x20 cm.
22
HANUŠOVÁ, Marie. Čeští ilustrátoři dětem: Městská galerie Art club, Týn nad Vltavou, leden 1997 : [katalog výstavy uspořádané Městským úřadem, odborem kultury v Týně nad Vltavou] /. Týn nad Vltavou: Městský úřad, 1997, s. 16.
39
Dotvářet, umístit a upravit ilustrace a texty ve Wordu, pro mě byla vlastně zábava a skvělá zkušenost. Ale někdy to bylo také náročné. Ze začátku jsem nevěděla, jak mám postupovat, aby umístění obrázku přesně odpovídalo mým představám. Navíc ilustrace jsou hodně barevné, proto jsem musela dávat pozor, aby kníţka nepůsobila „přeplácaným“ dojmem. Trochu jsem hledala inspiraci v různých kníţkách, nakonec jsem si řekla, ţe to raději zjednoduším. V autorské kníţce jsou tedy vybrané ilustrace s krátkými básničkami, které upravila moje maminka. Některé z ilustrací, které vznikly při přípravě, nejsou v kníţce vloţeny. Tato autorská kníţka není jen pro děti, ale i pro dospělé. Ale je to taková vzpomínková kníţka z mého dětství, ale prolínají se v ní i záţitky z mého nynějšího ţivota. Na ukázku jsem vloţila několik ilustrací s básničkami, které jsou v autorské kníţce, a ke kaţdému obrázku (viz Moje ilustrace) jsem uvedla krátký komentář – čím jsem se inspirovala, případně jak to vidím dnes.
40
Ukázka ilustrace (č. 1.), kde je nakreslena zvířecí postava Medvídka Koaly. Inspirovala jsem se Trnkovou ilustrací k pohádce O Míšovi Kuličkovi.
MEDVÍDEK KOALA … Kuk! Je to holka nebo kluk? Je to kluk medvědí, všichni ho tu znají. Je trochu stydlivý, i tak ho rádi mají. Je heboučký, chlupatý a sametový a co neví, to nepoví.
Ilustrace (č. 3.) je o myších. Kdyţ jsem byla malá holka, měli jsme doma v akváriu dvě malé černobílé myši – tanečnice a maminka nám říkala básničku z jedné staré kníţky: Myšky z myších jeslí tuze rády kreslí. Jenţe kreslí 41
potají, proto všecko zmotají. Chtěly kreslit lišku, nakreslily šišku… Chtěly kreslit kočku, nakreslily čočku, ještě byla šišatá. Jsou to hloupá myšata. Uţ si ji nepamatuj celou, ale kdyţ jsem hledala téma k dětské ilustraci, vzpomněla jsem si na ni. Myšky i básnička jsou zmodernizované, myšky uţ za tu dobu nějak dospěly. Je to vidět i na názvu „Metalové myši“.
METALOVÉ MYŠI … Metalové myši, dneska špatně slyší. Pluly do města na Mejdny, doktor říkal, ţe to bude na tejdny. Aţ se to spraví, tak to oslaví! Třeba poplují na Judasy do Pardubic.
42
Další ilustrací (č. 6., č. 7.) je noční městečko. Opět jsem se inspirovala v Trnkovi, jeho ilustracemi v knize Zahrada. V jeho knize mě zaujal krátký text. „Byl sobotní večer na začátku léta. V celém městě svítila světla, svítily šeříky v zahradách, svítily hvězdy na nebi.“23. Noc je strašidelná, ale zase má i své kouzlo. Úţasné je pozorovat na nebi milióny hvězdiček a zářivý měsíc. Kdyţ jsem prvním rokem přijela do Brna studovat, bydlela jsem na koleji v jedenáctém patře. Z balkónu byl nádherný noční výhled na Brno. A byla jsem fascinovaná, kdyţ úplněk měsíce svítil uprostřed, nad částí města, které jsem mohla z balkónu uvidět. Tento pohled si představuji, kdyţ se řekne, jako město na dlani.
NOČNÍ MĚSTEČKO …
Kdyţ jdeš večer spát, nemusíš se bát. Měsíc jasně září, uvidíš lásku ve tváři, toho, kdo má Tě rád, toho, o kom si necháváš zdát.
23
TRNKA, Jiří; TRNKA, Jiří. Zahrada. V Praze: Státní nakladatelství dětské knihy, 1962. s. 69.
43
Podobnou ilustraci (č. 9.) s námětem nočního městečka, jsem pouţila znovu, na městečko trochu jinak. Napadla mě rostlina s chmýřím z pampelišek. V létě jsou pampelišky ţluté, později se změní v bílé chmýří. Představovala jsem si, ţe takové město roste pokaţdé jinak, jakoby se vţdy postavilo a pak zničilo. Je to vlastně symbolika neustálého vývoje a přizpůsobování se nastalým podmínkám. A tak vzniklo Chmýří městečko.
CHMÝŘÍ MĚSTEČKO … Kdyby byly města schovaná v pampelišce a zafoukal by vítr, domy by se hned vznášely ve velké výšce a moře by mělo vody jen litr. Kdyby spadl nějaký dům do vody, nebyla by to ţádná bída, usadil by se na dně a lidi by si vzali skafandry a vznikla by nová Atlantida.
44
4
Ilustrační tvorba do předmětu výtvarné výchovy
Ilustrační tvorbu můţeme vyuţít jiţ na základní škole, pro předmět výtvarné výchovy. O ilustraci je však moţné hovořit se ţáky nejen v rámci předmětu český jazyk a literatura, ale i v jiných vyučovacích předmětech, například v dějepisu nebo v zeměpisu. Na začátku hodiny výtvarné výchovy, můţeme ţáky seznámit stručnou a jednoduchou prezentací s historií české ilustrace (od minulostí aţ po současnost), a také můţeme názorně ukázat různé typy ilustrace, tj. vědecké, umělecké, naukové. Hlavním inspiračním zdrojem pro tvorbu ilustrace jsou texty, ať uţ odborné nebo beletrie. Na prvním stupni můţeme ţáky v rámci českého jazyka zapojit do procesu psaní různých textů, volných nebo veršovaných a ve výtvarné výchově, budeme k jejich textům tvořit ilustrace tak, aby kresba souvisela se vzniklým literárním dílem. Nebo můţeme zkusit ilustrovat, doplnit oblíbený vybraný text básničky nebo příběhu, podle vlastní fantazie. V rámci přípravy, povídání si o ilustraci, můţeme ţáky seznámit s písmem, s kaligrafickým písmem, s iniciály, s grafickou úpravou textu, s kniţní vazbou a s návrhem obálky. Při prohlíţení vybraných knih, se seznámí s různými výtvarnými technikami, s moţností jednotlivé techniky zkombinovat, např.: tempery, akryl, tuš, akvarel, pastel, voskovky, olejový pastel atd. Ilustrace můţe mít formu kresby, malby, koláţe, grafiky, ale i fotografie. Ţáci mohou při práci pouţít i dnes tak nepostradatelný počítač s různými programy, které umoţňují vytvářet obrázky v grafických programech, přepisovat text do počítače, upravovat naskenovaný obrázek v počítači ad. Ţáky můţeme inspirovat ilustrací k další tvůrčí činnosti při zobrazování textu. Nemusí to být hned animovaný film, stačí tvorba loutek z papíru na špejli nebo fotografování.
45
Napadla mě další myšlenka pro ilustrační tvorbu neslyšících ţáků. Neslyšící ţáci mohou dostat krátké a jednoduché básničky bez ilustrací, takové, aby porozuměli textu. Kaţdý si přečte potichu básničku. Podle textu bude mít za úkol předvést svou básničku. Její děj, pocity z ní. Ţáci mohou vyuţít znakový jazyk nebo pantomimu, vlastní pohyby, mimiku a rytmus (např.: pohyb tekoucí řeky, mračící a chodící zebra, hřejivé sluníčko). Kaţdý neslyšící ţák ukazuje jinak. Kaţdý má svůj charakter, povahu a pohyb. Můţeme vnímat zvláštní pohyby, představit děj té básničky a tím můţeme rozvíjet bohatou fantazii při malování. Mimo vlastní výtvarnou činnost můţeme se ţáky navštěvovat výstavy, pořádat výtvarné soutěţe a besedy, které se týkají s české ilustrace, knih a jejich autorů. Dále je vhodné dětem srozumitelně přiblíţit filmové a televizní dokumenty o výtvarných umělcích, kteří se zabývali ilustrací. Neméně důleţitá je pro děti četba. PeadDr. O. Páleníček zveřejnil na své webové stránce studii, ţe četba a vlastní přednes snoubený s hlubokým smyslem pro vyprávění a schopnost upoutat pozornost dítěte k poslechu je nepsaným zákonem správné výchovy a kaţdé vyprávění je třeba doprovázet názornými ukázkami a příklady a to není nic jiného, neţ obrázky a fotografie.24 Jak jsem na začátku uvedla, ilustrace nám dělá dojem z četby a dává nám představu děje příběhů, ale také loví v naší paměti všelijaké vzpomínky, obrazy, fantazie a sny. Bez četby knih bychom neměli ţádnou inspiraci nejen k tvorbě ilustrací, ale ani k výtvarné činnosti, která rozvinutou fantazii a představivost potřebuje.
24
PÁLENÍČEK, Oldřich. Cesta k ilustraci: trochu historie a dějin vývoje české ilustrace [online]. 9. 2. 2012 [cit. 2012-03-03]. Dostupné z: http://www.ceskagrafikapalenicek.estranky.cz/fotoalbum/ilustrace-a-kniha/cesta-k-ilustraci---druhy--kategorie--ilustraci---trochu-historie-adejin-vyvoje-ceske-ilustrace/.
46
Závěr Myslím, ţe z mé práce vyplývá, ţe Jiřího Trnku povaţuji za opravdového umělce, který mě svými pracemi inspiruje v mé vlastní tvorbě. Kombinovaná technika, kterou velmi ráda pouţívám, mi dává moţnost vytvořit obrázek, který i díky pouţitým barvám, působí aţ snově. Při malování, kdyţ vrstvím a kombinuji jednotlivé barvy a vidím, jak se prolínají, tu otisknu lísteček, jinde zase něco jiného zajímavého, co můj obrázek obzvláštní, mám pocit, jako bych čarovala. Je to pro mne hra i odpočinek. Mé heslo zní: „Nemaluj jen rukama, ale maluj srdcem! A kdyţ se ti nedaří a inspirace nepřichází, maluj jiný den. Ne vţdy je svátek.“ Moje autorská kníţka se jmenuje Vzpomínky proto, ţe jsem chtěla vytvořit si vzpomínku pro budoucnost na svá studia v Brně a zároveň nostalgicky vzpomenout na dětství, které jak mám pocit, a jak pláče Podzimní panna z autorské kníţky: „uţ se nevrátí“…
47
Literatura BOČEK, Jaroslav. Jiří Trnka: historie díla a jeho tvůrce. 1. vyd. V Praze: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. HANUŠOVÁ, Marie. Čeští ilustrátoři dětem: Městská galerie Art club, Týn nad Vltavou, leden 1997 ; (katalog výstavy uspořádané Městským úřadem, odborem kultury v Týně nad Vltavou). Týn nad Vltavou: Městský úřad, 1997. HORÁČEK, Radek. Fenomén kniha: Výtvarná výchova a umění knihy. Brno: Albert, Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4727-3. AUGUSTIN, L. H. Jiří Trnka. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 8020010505. CHVOJKOVÁ, Helena. Jiří Trnka. 1. vyd. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1990. ISBN 8070880090. ILIEV, Jiří; ZAPLETAL, Zdeněk. Výtvarné umění a kniha pro mládeţ. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993. ISBN 8021006684. KUDĚLKA, Viktor. Malý labyrint literatury. 1. vyd. Praha: Albatros, 1982. TRNKA, Jiří; TRNKA, Jiří. Zahrada. V Praze: Státní nakladatelství dětské knihy, 1962. TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972.
48
Internetové zdroje JAB. Nejslavnější český krtek opět na obrazovce [online]. 27. 1. 2011 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/113705-nejslavnejsi-cesky-krtek-opet-na-obrazovce/. Památník mistra Josefa Lady [online]. Publikováno v Hlasu Hrusic, září 2001 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://hrusice.pragmatic.cz/pamatnik.html. PÁLENÍČEK, Oldřich. Cesta k ilustraci: trochu historie a dějin vývoje české ilustrace [online]. 9. 2. 2012 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.ceskagrafikapalenicek.estranky.cz/fotoalbum/ilustrace-a-kniha/cesta-kilustraci---druhy--kategorie--ilustraci---trochu-historie-a-dejin-vyvoje-ceske-ilustrace/. PRACNÁ, Milena. Stoletý Jiří Trnka byl jedinečný umělec se světovou prestiţí [online]. 23. 02. 2012 [cit. 2012-0325]. Dostupné z: http://citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2095:jiri-trnka-ilustraceoceneni&catid=93:osobnosti-profily&Itemid=4143. REDAKCE. Born Adolf [online]. 14. 05. 2007 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=55:bornadolf&catid=29:ilustratoricesko&Itemid=4206. Večerníček: Jak vznikala znělka Večerníčka [online]. Česká televize 1996–2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/0-vecernicek/5633-jak-vznikala-znelka-vecernicku/.
49
Seznam obrázků Obr. 1.1.
Dášenka čili ţivot štěněte. Převzato z: http://www.fiatlux.wz.cz/index4.html
Obr. 1.2.
Ilustrace od Květy Pacovské. Převzato z: http://mariemrnavkova.blogspot.com/2010/10/cirkus-zijecircus-live.html, http://candacee.blogspot.com/2011/04/kveta-pacovska.html
Obr. 1.3.
O kocouru Mikešovi (doma mrknou na knihu). Převzato z: http://www.laduv-kraj.cz/turistika/cestakocoura-mikese/
Obr. 1.4.
Večerníček. Převzato z: http://www.darujhracku.cz/televizni-postavicky-i-a48
Obr. 1.5.
Pohádky z mechu a kapradí. Převzato z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/0-vecernicek/5628-galerievecernicku/?detail=pohadky-z-mechu-a-kapradi
Obr. 1.6.
O krtkovi. Převzato z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/0-vecernicek/5628-galerievecernicku/?detail=o-krtkovi
Obr. 1.7.
Mach a Šebestová. Převzato z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/0-vecernicek/5628-galerievecernicku/?detail=mach-a-sebestova
Obr. 2.1.
Jiří Trnka. Převzato z: TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972., CHVOJKOVÁ, Helena. Jiří Trnka. 1. vyd. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1990.
Obr. 2.2.
Trnkovy loutky z pohádky Staré pověsti a Špalíček. Převzato z: http://www.sypka.cz/originalni-loutkaz-filmu-spalicek/a17/d8787/, http://www.sypka.cz/originalni-loutka-z-filmu-stare-povesticeske/a17/d8788/
Obr. 2.3.
Ilustrace z knihy Zahrada. Převzato z: TRNKA, Jiří; TRNKA, Jiří. Zahrada. V Praze: Státní
50
nakladatelství dětské knihy, s. 57. Obr. 2.4.
Ilustrace z knihy Zahrada. Převzato z: TRNKA, Jiří; TRNKA, Jiří. Zahrada. V Praze: Státní nakladatelství dětské knihy, s. 8.
Obr. 2.5.
Ilustrace z knihy Zahrada. Převzato z: TRNKA, Jiří; TRNKA, Jiří. Zahrada. V Praze: Státní nakladatelství dětské knihy, s. 9.
Obr. 2.6.
Ilustrace z knihy Zahrada. Převzato z: TRNKA, Jiří; TRNKA, Jiří. Zahrada. V Praze: Státní nakladatelství dětské knihy, s. 23.
Obr. 2.7.
Ilustrace z knihy Zahrada. Převzato z: TRNKA, Jiří; TRNKA, Jiří. Zahrada. V Praze: Státní nakladatelství dětské knihy, s. 48.
51
Moje ilustrace (Příloha)
52
Ilustrace č. 1. Medvídek Koala I.
53
Obr. 1. Metalové myši
Ilustrace č. 2. Medvědí Koala II.
54
Ilustrace č. 3. Metalové myši
55
Ilustrace č. 4. Chobotničky 56
Ilustrace č. 5. Létající rybička
57
Ilustrace č. 6. Noční městečko I. 58
Ilustrace č. 7. Noční městečko II.
59
Ilustrace č. 8. Noční úplněk
60
Ilustrace č. 9. Chmýří městečko
61
Ilustrace č. 10. Tajuplná krajina I. 62
Ilustrace č. 11. Tajuplná krajina II.
63
Ilustrace č. 12. Tajuplná krajina III.
64
Ilustrace č. 13. Andělíček
65
Ilustrace č. 14. Jeţibaba
66
Ilustrace č. 15. Ztracená lodička
67
Ilustrace č. 16. Západ slunce
68
Ilustrace č. 17. Podzimní panna
69
