ilustrace: Cosimo Musio

Slova života 2

ilustrace: Cosimo Musio

Anna Maria Cànopi

Evangelium radosti

Radost, která zapaluje srdce

© PAOLINE Editoriale libri, Figlie di San Paolo - Milano 2001 © Nakladatelství PAULÍNKY, 2001 Petrská 9, 110 00 PRAHA 1, tel. 02/22311206 www.paulinky.cz e-mail: [email protected]

Na obálce je použit detail z obrazu NINA DOI skleník

ISBN 80-86025-40-3



Úvod

L

idské srdce je stvoøeno pro radost, protože je stvoøeno pro lásku. Výteèným ovocem lás-ky je radost. Ale høích, který je odmítnutím lásky, porušil toto „ovoce“, a tak pøivodil do svìta smutek. Aby èlovìk mohl znovu najít ztracený dar, bylo nezbytné v nìm obnovit øád lásky – spoleèenství s Bohem a s bližním. A tak se pøekrásné vykupitelské dílo dovršilo samotným Synem Božím, který pøišel, aby osvobodil lidstvo z høíchu a smrti. Sám Ježíš je radost, protože daruje spásu a znovu pokládá lidstvo do Boží náruèe. A tak ten, kdo ho pøijímá a kdo žije jeho Evangelium lásky a pokoje, mùže vychutnávat èistou radost, která vyvìrá z jeho Velikonoèního tajemství, a mùže ji dál zvìstovat bratøím. Mùže spolupracovat na dovršení Božího království, ve kterém bude na tváøích všech záøit radost, která nikdy neskonèí.





Ty jsi byl Radost

Ty jsi byl Radost v Otcovì srdci, nejèistší radost, že mùžeš být jeho Synem. Pøišel jsi jako božský úsmìv, abys zaplašil naše lidské smutky. Zvìstování radosti ve tvém poèetí v panenském Mariinì lùnì, radostná událost tvého zrození v Betlémì, radostná zvìst tvého evangelia. Cena radosti byl tvùj køíž a cena vìèné radosti bylo tvoje vzkøíšení. Pane Ježíši, je radostí tì potkat a následovat tì. Dej, a je naše radost naplnìna, abychom byli všichni spoleènì na vìèné hostinì v nebi. Amen



S JEŽÍŠEM PØICHÁZÍ RADOST

Dlouho oèekávaná radost „Ale blahoslavené jsou vaše oèi, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho prorokù a spravedlivých toužilo vidìt, co vidíte vy, ale nevidìli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli.“ (Mt 13,16-17) Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevøel ji a nalezl místo, kde stálo: „Duch Pánì je nade mnou, proto mì pomazal, poslal mì, abych pøinesl chudým radostnou zvìst.“ (Lk 4,17-18a) „Váš otec Abrahám zajásal, že uvidí mùj den. Uvidìl ho a zaradoval se.“ (Jan 8,56)

B

ožská zpráva, která se ozývá v tìchto evangelijních úryvcích, je jako shrnutí dvou svìtù, viditelného a neviditelného, v jedné jediné skuteènosti, která je øízena ke slávì Boží a ke štìstí èlovìka. Stále se nacházíme v ovzduší tužeb, nadìje, napìtí, které jsou zamìøeny k budou-cím vìcem. Ale zároveò se nacházíme v ovzduší nadšeného uznání toho, co nám již bylo z milosti darováno – v setkání s Kristem, s tím, který nás pøivádí ke spáse, a tedy k radosti. V jeho osobì vidíme lásku, Otcovu dobrotu. On sám je nebeské království, on je radostná zvìst. 10

Proroci a všichni další spravedliví ho vidìli jenom v nadìji. Abrahám se radoval ze skuteènosti, která byla doposud pouhým pøáním a oèekáváním. Nám však, bez jakýchkoli našich zásluh, byl dán dar vidìt v Ježíšovì tváøi božskou radost. Daruj nám, Pane, srdce, které je schopné odkrývat, že radost, tvá božská, nejčistší radost září před námi každý den, v temné šedi našeho každodenního života. Dej, ať ji dokážeme rozpoznat a necháme se jí naplnit, abychom ji mohli vylévat okolo nás, jako by byl každý den neustálou slavností.

11

Radost se stala Dítìtem

V šestém mìsíci byl andìl Gabriel poslán od Boha do galilejského mìsta, které se jmenuje Nazaret, k pannì zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Andìl k ní vešel a øekl: „Buï zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Andìl jí øekl: „Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. Poèneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bùh mu dá trùn jeho pøedka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navìky a jeho království nebude mít konce.“ (Lk 1,26-33)

Z

atímco Alžbìta je již v šestém mìsíci tìhotenství a porod se nezadržitelnì blíží, je slyšet jiné zvìstování. Tentokrát ne ve velkém mìstì Jeruzalémì, ale v malé osadì – v Nazaretì. Tentokrát už ne v chrámì, ale v jedné chudobné chaloupce. Už to není zvìstování knìzi, ale jedné pokorné ženì, která se jmenuje Maria. Andìl ji zdraví „milostiplná“ a zve ji, aby se radovala. Ave, buï plná milosti, buï èistou radostí! 12

Maria je témìø ještì dìvèátkem. Je v ní ještì nedotèena schopnost divit se a žasnout. Radost opravdové chudoby je radostí Mariinou, která je pravou a poslušnou vìøící. Radost panenského srdce, které je otevøené nadìji a darované v lásce. Radost srdce, které v Bohu, jenž je pro ni vším, našlo pokoj. Její panenská duše, která byla pozdravena andìlem, je jasná jako nebe. Maria odpovídá jasné Boží tváøi, která se na ni dívá. Rozkvétá v ní božská radost, rozkvétá Ježíš, Spasitel, ten, který pøichází vyléèit èlovìka ze smutku høíchu. Vesel se, Maria, vesel se, ó milostiplná. Boží jasná tvář rozkvétá v tvém lůně. Siónská dcero, milovaná dívenko, evangelium radosti, Ježíš Spasitel, v tobě začíná svoji cestu po světě.

13

Navštívení radosti

V tìch dnech se Maria vydala na cestu a spìchala do jednoho judského mìsta v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbìtu. Jakmile Alžbìta uslyšela Mariin pozdrav, dítì se radostnì pohnulo v jejím lùnì. Alžbìta byla naplnìna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána pøišla ke mnì? Vždy jakmile zaznìl tvùj pozdrav v mých uších, dítì se živì a radostnì pohnulo v mém lùnì! Blahoslavená, která jsi uvìøila, že se splní to, co ti bylo øeèeno od Pána!“ (Lk 1,39-45)

M

aria naplnìná radostí stoupá z Nazareta do judských hor smìrem k Ain Karim, kde i její starší pøíbuzná Alžbìta byla navštívena radostnou zvìstí. Mariina namáhavá cesta se stává slavnou a spìšnou cestou mezi zelenou loukou a roz-kvetlými stromy – v jejím lùnì je ten, který je Láskou. Pøináší v sobì plnost Boží radosti. Musí ji rozšiøovat dál, protože v sobì nosí nekoneèno, které se musí vylévat. V Mariinì pozdravu Alžbìtì je vtìlené 14

Slovo, které zdraví lidství a pøeje jí pokoj a radost. Proto je Alžbìta naplnìna Duchem svatým a dítì v jejím lùnì jásá radostí. Alžbìta tuší, že se nachází pøed velkým tajemstvím milosti. Víc než ze slov to cítí ze samotné Mariiny pøítomnosti, z její dobroty, z pokladu, který je v ní ukrytý. Až se témìø zdá, že Jan je nedoèkavý spatøit svìtlo svìta, aby mohl uvidìt toho, který je „Svìtlo“. Pane, prameni radosti, ty děláš neustále novými všechny věci. Z neplodného lůna necháš vzklíčit život, z čisté Panny dáš počít tvému Synu. Dej, ať svatá archa nové smlouvy navštíví dnes také nás, kteří s důvěrou o ni stále prosíme jako o „příčinu naší radosti“.

15

Radost na nebi i na zemi V té krajinì nocovali pod širým nebem pastýøi a støídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál andìl Pánì a sláva Pánì se kolem nich rozzáøila a padla na nì veliká bázeò. Andìl jim øekl: „Nebojte se! Zvìstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V mìstì Davidovì se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. (Lk 2, 8-11)

P

astýøi patøili mezi chudobné lidi, kteøí nemìli žádné spoleèenské uznání. Byli pøedurèeni žít na okraji, oddìlenì od ostatních. A protože toužili a oèekávali Spasitele, jedinou nadìji chudobných, právì jim byla zvìstována první zpráva o Ježíšovì narození. Zvìst je doprovázena radostným andìlským chórem a zázraènou záøí. První reakcí pastýøù na andìlské zvìstování je bázeò (pøi vnímání božské pøítomnosti je èlovìk jakoby pøemožen a ro-zechvìn), ale ihned uslyší ujišující slova: „Nebojte se! Dnes se mezi vámi narodil oèe-kávaný Spasitel.“ Èas se rozpíná, aby mohl pøivítat Vìènost. Toto je zvìst, která pøináší radost všemu lidu, celému svìtu. Èistá radost, která prýští ze srdcí, když pøichází na svìt dítì, je jenom 16

zábleskem pøedtuchy v porovnání s radostným svìtlem, které pøichází s narozením Syna Nejvyššího. Opravdu se mùže øíci, že se lidem zjevil úsmìv Boží dobroty. V Betlémě se vznáší zpěv „nového“ mateřství. Z nebes se tvoje radost, Pane, vylévá na zem. Nové dětství člověka omlazuje svět a dává zestárnout zlu. Ty se na nás díváš, Bože, průzračnýma očima Dítěte. Sláva, sláva tobě, Bože s námi!

17

Hvìzda na cestì radosti

Když se Ježíš narodil v Betlémì v Judsku za èasu krále Heroda, pøišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uvidìli jsme jeho hvìzdu na východì, a proto jsme se mu pøišli poklonit.“ Tehdy si Herodes tajnì zavolal mudrce a zevrubnì se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvìzda objevila, poslal je do Betléma a øekl: „Jdìte a dùkladnì se na to dítì vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já pøišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvìzda, kterou vidìli na východì, šla pøed nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítì. Jakmile uvidìli hvìzdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatøili dítì s jeho matkou Marií, padli na zem a klanìli se mu. Otevøeli své pokladnice a obìtovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. (Mt 2,1-2.7-11)

P

o pastýøích v betlémské krajinì jsou i jiní lidé osvíceni svìtlem novorozeného Mesiáše. Tentokrát jsou to vysoce postavení, kteøí pøicházejí z daleka. Tradice je nazývá Mágy. Zøejmì to byli astronomové z Východu, neúnavní 18

prù-zkumníci pravdy a štìstí, milovníci moudrosti. Byli si však dobøe vìdomi své chudoby. Vìdìli, že moudrost nemohou nikdy plnì vlastnit. V nich se mùžeme poznávat i my a od nich se mùžeme nauèit, co znamená toužit a hledat Pána s pokorou a neustále. Cesta Mágù je urèována shora. Jedna vý-jimeèná hvìzda se objeví na nebi a oni sledují toto znamení, které je vede nocí k pravému Svìtlu. Pøemoženi pokorným a vdìèným úža-sem se nechají vést cestou, která ústí do ma-lièkosti jednoho dítìte – do pøítomnosti bož-ského tajemství. Ve vidìní hvìzdy, tak jako i pastýøi v andìlském vidìní, zakouší Mágové obrovskou radost. A tu dál zvìstují. Otče, chceš ukázat všem lidem toho, který nás může dovést ke spasení. Dej i dnes rozzářit v očích každého člověka hvězdu, která na dlouhé cestě víry přivádí k setkání s ním, a daruj nám radost věřit a chválit prostým a čistým srdcem.

19

Hlas, který jásá radostí

Tu mezi Janovými uèedníky a nìjakým židem vznikl spor o oèišování. Pøišli k Janovi a øekli mu: „Mistøe, ten, který byl na druhém bøehu Jordánu u tebe a o kterém jsi vydal svìdectví, on sám køtí a všichni jdou k nìmu!“ Jan odpovìdìl: „Nikdo si nemùže nic vzít, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami mi musíte dosvìdèit, že jsem øekl: ‚Já nejsem Mesiáš, jsem poslán pøed ním.‘ Ženich je ten, kdo má nevìstu; ale pøítel ženichùv, který je s ním a slyší ho, srdeènì se raduje z ženichova hlasu. A tak je má radost dovršena. On musí rùst, já však se menšit. (Jan 3,25-30) „Vy jste poslali k Janovi a on vydal svìde-ctví pravdì. Já však nepøijímám svìdectví od èlovìka, ale toto øíkám, abyste byli spaseni. Jan byl lampa hoøící a svítící, a vám se zachtìlo jen na chvíli radovat se z jejího svìtla.“ (Jan 5,33-35)

J

an Køtitel, pøísný a strohý pøedchùdce, je èlovìk nejèistší radosti, protože poznává, že èas se naplnil a že v pokorné Ježíšovì pøítomnosti se skrývá velikost Božího Syna. Poznává ho, protože ho už pøedvídal, když ještì v mateøském lùnì jásal radostí. Když ho znovu uvidìl na bøehu Jordánu, 20

v Duchu se zachvìl, protože v nìm poznal „Ženicha“, který všechny zve na svoji svatební hostinu. Janova radost je v tom, že nechává Ježíše vzrùstat v úctì a v Jeho pøijetí lidmi. Každý z nás má toto povolání, nejenom jít naproti Pánu, následovat ho, ale také otevírat cestu ostatním lidem, aby v nìm mohli poznávat Pána svého života. Pokaždé, když nastane taková situace, vyvrcholí v nás radost z toho, že mùžeme jedni pro druhé „pøipravit cestu“ a že se mùžeme vzájemnì vést, abychom došli k tomu, který je pro nás radostí, protože on je Pravda a Život. Daruj nám, Pane, radost, která se rodí z pokorného přimknutí ke tvé vůli. Buď naší plnou a dokonalou radostí, abychom byli poslušnými kameny, zasazenými v místě, které jsi vybral, a tím neustále zkrášlovali tvůj domov – svatou církev.

21

SLOVA RADOSTI

Radujte se a jásejte

Zahledìl se na své uèedníky a øekl: „Blahoslavení, vy chudí, nebo vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, nebo budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláèete, nebo se budete smát. Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidìt, když vás vylouèí ze svého støedu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvùli Synu èlovìka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odmìnu; vždy stejnì se chovali jejich pøedkové k prorokùm!“ (Lk 6,20-23)

M

ezitím, co Ježíš prohlašuje blahoslavenství, zdá se nám, že vidíme dlouhé procesí, které pod jeho pohledem ožívá. I my se cítíme, jako bychom byli mezi tím množstvím chudých, trpících, pokorných, hladových a žíznivých po spravedlnosti, milosrdných... Ježíš se na nás zahledìl. Uèí nás a pøitahuje nás tak, jako když povolal své uèedníky, aby jim odhalil nejskrytìjší a nejhlubší vìci Božího úradku. Blahoslavenství jsou písní Boží radosti, která je pøedávána všem, kteøí se otevírají pøijetí nebeského království. 24

Blahoslavenství zní jako symfonie, která je uvedena a ukonèena hlavním nápìvem složeným ze slov: „... protože jejich je nebeské království.“ Uprostøed kompozice zaznívá støídání tìžkých a lehkých not. Mezi úzkými a bolest-nými pøechody se rozezvuèí strhující rozložené akordy jako køídla ptákù na nebi. Tato hudební báseò je paradoxním rozhovo-rem, který zvìstuje všem pokorným, trpícím, milosrdným, èistým v srdci, tvùrcùm pokoje radost pøítomnou v bolesti. Bùh tuto nejvìtší radost uchovává. Stále ještě zaznívá tvůj harmonický hlas, Mistře, který naplňuje radostí srdce každého člověka: blahoslavení...blahoslavení... blahoslavení... Stále ještě přichází zázrak, kdo v tebe věří, vytvoří na každém místě země horu blahoslavenství, ze které se rozeznívá zvěst velkého utěšení.

25

Radost apoštolù a malièkých

Dvaasedmdesát uèedníkù se vrátilo a s radostí øekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpovìdìl jim: „Vidìl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a pøemáhat všechnu nepøítelovu sílu a vùbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“ V té chvíli zajásal v Duchu svatém a øekl: „Velebím tì, Otèe, Pane nebe a zemì, že když jsi tyto vìci ukryl pøed moudrými a chytrými, odhalil jsi je malièkým; ano, Otèe, tak se ti zalíbilo! Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo neví, kdo je Syn, jen Otec, ani kdo je Otec, jen Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.“ (Lk 10,17-22)

U

èedníci se po usilovné misii spokojenì vrací k Ježíši, ale on usmìròuje dùvod jejich spokojenosti. Nejedná se o to hledat úspìch prostøednictvím znamenitých akcí. Jedinou pravou radostí je líbit se Otci, aby mohli dosáhnout království, které je otevøeno malièkým a pokorným. Z Ježíšova srdce pak zaznívá zpìv blahos-lavenství k tìm, kteøí uchovali 26

tajemství pravé radosti ukryté pøed mocnými tohoto svìta proto, aby ho odhalili tìm, kteøí mu chtìjí být podobni. Podobni jemu, Synu, který pøišel na zem, aby v lásce sloužil všem svým bratøím. Pravá láska je dar, nehledá nic pro sebe. „Vìtší radost je dávat než pøijímat“ – to je jedineèný zákon, který vládne v Božím království. Je jistì obtížné ho zachovávat, protože vyžaduje zapøení sebe sama. Ale pokud neodmítneme námahu, stane se pro nás poslušnost, služba i trápení radostí, protože jsme v Kristu a není nic lepšího než on. Pane Ježíši, s tebou a v tobě i my chceme chválit Otce, který ve své veliké lásce zapsal naše jména v nebi. Učiň nás hodnějšími tak velké cti a dej, ať náš život rozkvétá v pokorné službě lásky k Otcově radosti a k radosti mnohých bratrů.

27

Obchodovat s høivnami radosti

„Je to jako s jedním èlovìkem, který se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svìøil jim svùj majetek. Jednomu dal pìt høiven, druhému dvì a tøetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pìt høiven, hned šel, podnikavì jich využil a vyzískal pìt dalších. Stejnì i ten, který dostal dvì, vyzískal dvì další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší dobì se pán tìch služebníkù vrátil a dal se s nimi do úèto-vání. Pøistoupil ten, který dostal pìt høiven, pøinesl s sebou pìt dalších a øekl: ‚Pane, pìt høiven jsi mi svìøil, hle – dalších pìt jsem vydìlal.‘ Pán mu øekl: ‚Správnì, služebníku dobrý a vìrný. Málo jsi spravoval vìrnì, mnoho ti svìøím. Pojï se radovat se svým pánem.‘“ (Mt 25,14-21)

J

ežíš nám chce prostøednictvím tohoto podo-benství ukázat Boží království, které je již mezi námi. Je ale zatím skuteèností, která se musí zvolna naplòovat, a to nejde bez naší spolupráce. Doba jeho návratu je neurèitá. Proto v tomto oèekávání musíme pracovat, abychom zúroèili to, co nám svìøil: nìkolik 28

mincí, které mohou pøinést dvojnásobné ovoce, když jsou zužitkovány s radostí. Božská logika není jako logika lidská: kdo neumí pøijímat a zúroèovat, bude mu vzato i to málo, co má, protože v jeho rukou by to zùstalo neplodné a nevyužité. Dobro roste v rukou toho, kdo dobro koná. Když se Pán vrátí, bude žádat vyúètování z každé milosti, kterou nás obdaroval. Po naší spolupráci na rùstu jeho království lásky se budeme spolupodílet na jeho vlastním dì-dictví, a to bude dùvod obrovské radosti. Pane Ježíši, ty jsi naplnil naše ruce drahocennými hřivnami a řekl jsi nám, abychom je zúročovali až do dne, kdy se vrátíš oslavený. Tenkrát zúčtuješ celý náš život z víry ke svěřenému daru, z naší pilnosti v práci, z vytrvalosti, ve které jsme tě očekávali bdící na modlitbách. Ty chceš, abychom se spolu s tebou radovali v Boží radosti. Dej, ať dokážeme odpovídat na tvoje očekávání.

29

Smlouva radosti

„Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zùstaòte v mé lásce. Zachováte-li moje pøikázání, zùstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával pøikázání svého Otce a zùstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.“ (Jan 15,9-11) „A se vaše srdce nechvìje! Vìøíte v Boha, vìøte i ve mne. V domì mého Otce je mnoho pøíbytkù. Kdyby nebylo, øekl bych vám, že odcházím vám pøipravit místo? A když odejdu a pøipravím vám místo, zase pøijdu a vezmu si vás k sobì, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte. Pokoj vám zanechávám, svùj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svìt, já vám dávám. A se vaše srdce nechvìje a nedìsí.“ (Jan 14,1-4.27)

J

ežíš oznamuje vlastní návrat k Otci a to zna-mená fyzické odlouèení od svých uèedníkù. Zároveò ale slibuje, že s nimi zùstane v síle lásky. A proto dává pøikázání lásky. Lásku nám totiž slibuje darem, a proto sešle Ducha svatého. 30

Tímto zpùsobem zùstává stále s námi. Radost bude dokonalá, když všichni poznají Pána. A hle, horlivost, kterou køesan musí mít, když pøináší Ježíše druhým. Ježíš se raduje, když hovoøí o Otci, když zjevuje Otce, když dává zakoušet Otcovu lásku ke všem bratrùm, které shromažïuje, protože si vroucnì pøeje, aby byli s ním a s Otcem sjednoceni v Lásce, protože v tomto spojení lásky je radost. Dobrý Ježíši, zopakuj ještě svá slova života: „Nebojte se.“ „Já jsem s vámi.“ Zopakuj je znovu našim srdcím, protože nekonečná je touha po štěstí a pokoji, která nás uvnitř tísní a zvenčí doléhá. Udělej z nás pravé věřící, kteří vždy čerpají sílu ze sjednocení s tebou a s Otcem v Duchu lásky.

31

Radost, kterou nám nikdo nevezme

„Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naøíkat, svìt se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože pøišla její hodina. Když však porodí dítì, nemyslí už na bolesti pro radost, že pøišel na svìt èlovìk. Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. V ten den se mì už nebudete na nic ptát. Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám.“ (Jan 16,20-23)

R

adost v Pánu je pro køesana obtížným závazkem. Tato námaha není menší než samotná konverze. Není snadné se radovat, jako není snadné trpìt. Úèastí na Kristovì tajemství ukøižování a zmrtvýchvstání pøijímáme paradox radosti, která nikdy není oddìlena od køíže. Radost vzkøíšeného Pána rozkvétá na døevì køíže. Proto potøebujeme stále jeho milost, abychom køíž dokázali s láskou a pro lásku obejmout a sklidit ovoce této radosti, kterou nám nikdo nevezme. 32

Tato radost není nìjaký vrtkavý stav duše. Je v èlovìku hluboce zasazena a zùstává, i když jsme zkoušeni. Ježíš s velmi lidskou citlivostí pøirovnává vlastní utrpení k bolestem rodící ženy. Tato žena, když pak ale dítì porodí, nemyslí již na bolesti, protože mnohem vìtší než bolest je radost. Daruj nám, Pane, moudrost rozpoznávat tvůj den, čas tvého milostného navštívení, abychom se odvrátili od pláče našich smutků a začali zpívat v tvé radosti. Dej, abychom šli po cestách víry noční tmou se srdcem vždy zářícím hvězdou naděje, jako ti, kteří kráčí s jistotou směrem k úsvitu.

33

PØÍBÌHY RADOSTI

Víno radosti

Tøetí den byla svatba v galilejské Kánì a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho uèedníci. Došlo víno, a proto øekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpovìdìl: „Co mi chceš, ženo? Ještì nepøišla má hodina.“ Jeho matka øekla služebníkùm: „Udìlejte všechno, co vám øekne.“ Stálo tam šest ka-menných džbánù na vodu, urèených k oèišování pøedepsanému u židù, a každý džbán byl na dvì až tøi vìdra. Ježíš øekl služebníkùm: „Naplòte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A naøídil jim: „Teï naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu promìnìnou ve víno – nevìdìl, odkud je, ale služebníci, kteøí naèerpali vodu, to vìdìli – zavolal si ženicha a øekl mu: „Každý èlovìk pøedkládá nejdøíve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Kánì poèátek znamení, která Ježíš uèinil; tím zjevil svou slávu, a jeho uèedníci v nìj uvìøili. (Jan 2,1-11)

T

émìø jako mladá nevìsta, která je pùvabnì ozdobená olivami a bujnými fíky, zve Kána na oslavu. 36

Mistr se svými uèedníky je pøítomen na tak bohaté hostinì, kde se pro radost pozvaných nièím nešetøí. Ale právì v tomto okamžiku dojde víno. Zvláštnì nepøíjemná situace, která odkazuje na tajemství milosti... Také Maria, Ježíšova matka, je zde pøítom-ná. To ona vytušila èas „nového vína“, èas „nového života“, „nové lásky“. „Udìlejte všechno, co vám øekne,“ pokornì øíká slu-žebníkùm. A Ježíš uposlechne Matku, jako tu, které dal Otec moc... Hle, víno proudí ve džbánech naplnìných vodou! Hle, víra proudí v srdcích uèedníkù! Kolik veselí v ulicích tohoto blaženého mìsta, jež je pøedobrazem církve a pøemíry milosti svatební královské hostiny! Každý, kdo vidí „znamení“, vyznává svoji víru v Ježíše, Syna Božího. Pane, nemáme už radost. Podél našich cest, na našich náměstích radost vyhasla. Přijď zas spolu se svou starostlivou Matkou na hostinu našeho každodenního života a proměň vodu každodennosti v dobré sváteční víno, protože ty, ty jediný, jsi naše radost. 37

Radost znovu zaèínat

Potom vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý èlovìk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uvidìl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Bìžel napøed a vylezl na fíkovník, aby ho vidìl, protože tudy mìl procházet. Když Ježíš pøišel k tomu místu, podíval se nahoru a øekl mu: „Zachee, pojï rychle dolù: dnes musím zùstat v tvém domì.“ On rychle slezl dolù a s radostí ho pøijal. (Lk 19,1-6)

I

my jsme mezi nepøehledným davem lidí, který byl okolo Ježíše právì v ten den, kdy Zacheus, sympatický celník, malièký postavou, mìl velkou touhu spatøit Ježíše, ale stále se mu to nedaøilo. Dostane dobrý nápad vylézt na fíkovník. A my? Toužíme i my vidìt Ježíše? Snad hledáme nìjaký strom, na který bychom mohli vylézt, abychom mohli mít lepší rozhled, a tak dobøe vidìt Ježíše. A tím i on nás mùže vidìt! Je totiž dùležité nejenom vidìt Ježíše, ale také nechat ho se na nás dívat, být poøád pod jeho dohledem. Kdyby Ježíš neuvidìl Zachea, neøekl 38

by mu: „Slez dolù, musím pøijít do tvého domu!“ A tak i k nám pøichází èas milosti, den spasení, který zaplavuje naše srdce pravou radostí, která se nedá za žádné peníze koupit a která se živí obìtováním se pro štìstí druhých. Pane Ježíši, já jsem jen maličký Zacheus, nedorostlý morálně, ale dej mi trochu představivosti, abych mohl najít nějaký strom, na kterém bych se mohl dostat výš. Jsem hnán touhou vidět tě přicházet, poznat tě, abych mohl vidět, čím pro mne jsi. Zastav se, Pane Ježíši, abys mne povolal k naplnění mého života radostí, tím, že mne osvobodíš od překážející tíhy toho, čím jsem a co vlastním, abych se stal schopným tě přijmout a s tebou abych se stal sám sebou, štědrým darem pro všechny své bratry.

39

Ukrytá radost

Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho èlovìk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. (Mt 13,44-46)

S

lovo, které nás vtahuje do krásného dobrodružství – dar a koupì, touha Boží a touha lidská, poklad ukrytý a nádhera zjevená – vytváøí silné napìtí smìøující k jednotì a k radosti, a tak zakládají skuteènost nebeského království. Radost spoèívá v lásce pøijaté od Otce a lásce vydané. Pán nám ji nechce dát jako krásnì zabalený dárek, ale zve nás, abychom ji hledali a nechali ji v sobì vytrysknout. On sám pøišel na svìt jako èlovìk, vzal na sebe náš høích a hledá radost prostøednictvím cesty oèisty a poslušnosti. Tak nám odhaluje náš šastný údìl a ukazuje nám cestu. Když nám byla dána milost, abychom ve svém životì zahlédli reálnou pøítomnost Krista, pravého pokladu, nastává v nás zázrak radikálního obrácení. Všechna naše 40

kritéria hodnocení se zmìní, protože se zmìnil horizont naší víry a naší lásky. Pak pro nás platí to, co øíkal Pavel: „Pro nìj jsem se toho všeho zøekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista.“ (Flp 3,8) Otevři, Pane, oči našeho srdce, abychom odhalili, že ty, náš poklade, nás očekáváš na poli naší každodenní existence. Daruj nám sílu všechno prodat, to málo, čím jsme a co máme, abychom za to dostali tebe, jenž jsi pravá neprodejná radost.

41

Nalezená radost

„Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá tìch devìtadeva-desát v pustinì a nepùjde za tou ztrace-nou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až pøijde domù, svolá své pøátele i sousedy a øekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.‘ Øíkám vám, že právì tak bude v nebi vìtší radost nad jedním høíšníkem, který se obrátí, než nad devìtadevadesáti spravedlivými, kteøí obrácení nepotøebují. Nebo která žena, když má deset støíbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dùm a nehledá peèlivì, dokud ji nenajde? A když ji najde, svolá své pøítelkynì i sousedky a øekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našla støíbrnou minci, kterou jsem ztratila.‘ Právì tak, øíkám vám, mají radost Boží andìlé nad jedním høíšníkem, který se obrátil.“ (Lk 15,4-10) „Otec mu odpovìdìl: ‚Dítì, ty jsi poøád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proè se veselit a radovat, protože tento tvùj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.‘“ (Lk 15,31-32)

42

Radujte se se mnou, protože jsem našla støíbrnou minci, kterou jsem ztratila. ilustrace: Cosimo Musio

43

T

ato podobenství, která vypravuje Ježíš, odkrývají milosrdnou tváø Boží a Jeho radost z našeho obrácení. V prvním podobenství je postava pastýøe, ve druhém jedna žena a ve tøetím dobrý otec. Jejich postoje, i když se nachází v rùzných situacích, jsou stejné. Jeden má sto ovcí, dru-há má deset støíbrných mincí a nakonec tøetí má dva syny. Pastýø ztratí jednu ovci, žena ztratí jednu støíbrnou minci a otec ztratí syna. Nemají pokoj! Protože se nemohou smíøit s touto ztrátou, okamžitì všeho nechají a usi-lovnì hledají – anebo v pøípadì otce – neustále èekají. A když najdou to, co ztratili, naléhavì se chtìjí rozdìlit o svou radost s ostatními a pøipravují hostinu. Velká spokojenost nemùže být nikdy dokonalá pouze v srdci jedné osoby. Musí se šíøit a stát se nakažlivou. Jakou má Bùh radost, když nás najde! A ja-kou radost máme my, když jsme nalezeni Bohem! Jestliže chceme, zùstává v nás tato radost poøád a oslavuje každý den hostinou, na které mùžeme být spoleènì s Bohem, andìly a svatými v nebi.

44

Pane, po našem ztracení je sladkou zkušenost nalézat se opět ve tvém objetí. Dojímá nás, že nás hledáš a nemáš pokoj dokud nás nepřivábí tvé smutné volání! Věřili jsme, že jsme tě hledali během tmavých nocí strachu a bolesti, ale ty nás překvapuješ a zasahuješ světlem svých očí a vlahem své ruky. A tenkrát si všimneme, že tvou jedinou radostí je nalézat nás, protože nás miluješ.

45

CESTA NADÌJE A RADOSTI

Hosana! Požehnaný, který pøichází... Když se pøiblížili k Betfage a Betánii u hory, která se jmenuje Olivová, poslal napøed dva ze svých uèedníkù a øekl jim: „Jdìte do protìjší vesnice. Jak do ní vejdete, naleznete pøivázané oslátko, na kterém ještì nesedìl žádný èlovìk; odvažte ho a pøiveïte! A kdyby se vás nìkdo zeptal: ‚Proè ho odvazujete?‘, odpovíte mu takto: ‚Pán ho potøebuje.‘“ Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli všechno, jak jim to øekl. Když oslátko odvazovali, ptali se jich jeho majitelé: ‚Proè to oslátko odvazujete?‘ Odpovìdìli: ‚Pán ho potøebuje.‘ Pøivedli oslátko k Ježíšovi, pøehodili pøes nì pláštì a vysadili na nì Ježíše. Jak se ubíral dál, prostírali mu na cestu své pláštì. Když se už blížil ke svahu Olivové hory, zaèal celý zástup uèedníkù radostnì a hlasitì chválit Boha za všechny zázraky, které vidìli na vlastní oèi, a provolávali: „Požehnaný, který pøichází jako král ve jménu Pánì! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ (Lk 19,29-38)

J

ežíš vjíždí do Jeruzaléma pokornì a zároveò slavnostnì. Pøijímá od zástupu uèedníkù slavné pøivítání a uznání jeho poslání. Ještì než Ježíš vejde do zatemnìlého èasu zkoušky, záøí na nìm svìtlo, které 48

ho osvì-cuje a pøedstavuje jako toho, který mìl pøijít. Jsou to prostí a pokorní lidé, kteøí vnímají Ježíšovu velikost a bouølivì ho vítají. Z jejich srdce zaznívá zpìv Ducha, který poznává Božího Syna. Je to radost potkat Pána a prostøít mu na cestu své pláštì, aby po nich mohl pøejít. Tím se vyjadøuje vzdávání pocty a slávy. Církevní otcové øíkají, že pláštì jsou znakem toho, co je nabízeno zevnitø. Pláštì tedy znamenají naše duše, naši víru. Ježíši ale po tomto slavném vjezdu do Jeru-zaléma zaèíná jeho Via Crucis. Jestli ho budeme následovat, pøijdeme do ra-dostného svìtla spásy. Nauč nás, Pane, radostně tě poznávat, když kráčíš po cestách našeho života. Víme, že směřuješ ke svým Velikonocím lásky a smrti. Právě proto tě s jásotem vítáme: Hosana! Chceme tě následovat a chceme za tebou nést své kříže s jistotou, že s tebou budeme i v radostném svítání vzkříšení.

49

Svítání v barvách radosti

Po sobotì, na úsvitu prvního dne v týdnu, pøišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. Vtom nastalo velké zemìtøesení, nebo andìl Pánì sestoupil z nebe, pøistoupil, odvalil kámen a posadil se na nìj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z nìho se strážci zdìsili a klesli jako mrtví. Andìl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, ukøižovaného. Není tady. Byl vzkøíšen, jak øekl. Pojïte a podívejte se na to místo, kam byl položen. A rychle jdìte a povìzte jeho uèedníkùm, že byl vzkøíšen z mrtvých. Jde pøed vámi do Gali-leje, tam ho uvidíte. To jsem vám mìl povì-dìt.“ Ženy rychle odešly od hrobu a se stra-chem i s velkou radostí to bìžely oznámit jeho uèedníkùm. (Mt 28,1-8)

J

ak velkou milostí jsou Velikonoce! I dnes znovu mùžeme s radostí øíci: Pán je vzkøíšen, je opravdu vzkøíšen! Ubìhly dva tisíce let od doby, kdy to zbožné ženy a apoštolové s úžasem oznamovali. Byli jako ve snu, jako ten, kdo pláèe a záro-veò se smìje zprávì, která je neuvìøitelnì krásná. 50

Vzkøíšený Pán nám pøináší svùj život, svùj pokoj, svoji radost. Všechno stvoøení je jím zasaženo, nejenom èlovìk. Každá èásteèka vesmíru obsahuje božskou nezlomitelnou energii, která vychází z Kristova hrobu. Ve vzkøíšeném Kristu se oèišuje celý svìt, ale nezbytnì prostøednictvím utrpení. Veliko-noèní radost je nový zpìv života, svatosti Bo-žích dìtí a také promìnìného celého vesmíru. Dej, ať nejenom slavnost Zmrtvýchvstání Páně, ale každá neděle je pro nás, Pane, novými Velikonocemi. Jako ženy s bázní a s velkou radostí chceme přinášet svým bratřím velikou zvěst, že tvoje láska zvítězila nad smrtí. Ano, moje radost je vzkříšený Kristus.

51

Radost, která zapaluje srdce

Hovoøili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovoøili a uvažovali, pøiblížil se k nim sám Ježíš a pøipojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oèi, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O èem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpovìdìl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémì a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpovìdìli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný èinem i slovem pøed Bohem i pøede vším lidem, naši veleknìží a pøední mužové odsoudili k smrti a ukøižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes tøetí den, co se to stalo. Nìkteré naše ženy nás sice rozrušily: Byly èasnì ráno u hrobu, nenalezly jeho tìlo, pøišly a tvrdily, že mìly i vidìní andìlù a ti prý øíkali, že on žije. Nìkteøí z našich lidí odešli k hrobu a shle-dali, že je to tak, jak ženy øíkaly, jeho však nevidìli.“ A on jim øekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvìøit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpìt, a tak vejít do své slávy?“ Potom zaèal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech èástech Písma na nìj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam mìli 52

Což nám nehoøelo srdce, když k nám na cestì mluvil a odhaloval smysl Písma? 53

namíøeno, a on dìlal, jako by chtìl jít dál. Ale oni na nìho naléhali: „Zùstaò s námi, nebo se pøipozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitø, aby zùstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevøely oèi a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou øekli: „Což nám nehoøelo srdce, když k nám na cestì mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještì tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadì jedenáct apoštolù i jejich druhy. (Lk 24,1433)

K

dyž se pøipozdívá, velký, neúnavný Poutník svìta se pøidruží ke dvìma uèedníkùm na cestì do Emauz... Nemìli v mošnì nic jiného než tíživou zásobu smutku. On to okamžitì zpozoroval a vložil na nì ruce, aby jejich smutek rozehnal. Ukázal jim, že jejich zásoba byla stará a že je na vyhození. To se mu podaøilo. Když pøišli do Emauz, namísto smutku mu mohli nabídnout slavnostní chléb. Ale teprve, až on zmizel, ho poznali a pochopili, odkud pocházel ten žár, který se rozhoøel v jejich srdcích, když mu naslouchali. Zdá se, že je to pøíbìh, který se odehrál dávno, ale naopak je stále aktuální. Víra skuteènì velmi dobøe zná smutek tohoto „dne, kdy už se pøipozdívá“ a èasto ji provází skleslá nadìje. Opora pøítomnosti tohoto Spoleèníka je na naší cestì nezbytná. 54

Pane, se srdcem poutníků na cestách tohoto světa dychtivě toužíme po tvé přítomnosti pokoje a radosti. Napoj nás už teď vodou života, kterou jenom ty můžeš darovat: Staneme se tak pro ostatní žíznivé místním pramenem, který je zastavením pokoje a odpočinku.

55

Radost vzkøíšeného

Naveèer toho prvního dne v týdnu pøišel Ježíš tam, kde byli uèedníci. Ze strachu pøed židy mìli dveøe zavøeny. Stanul mezi nimi a øekl: „Pokoj vám!“ Po tìch slovech jim ukázal ruce a bok. Když uèedníci vidìli Pána, zaradovali se. Znovu jim øekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po tìch slovech na nì dechl a øekl jim: „Pøijmìte Ducha svatého! Komu høíchy odpustíte, tomu jsou odpuštìny, komu je neodpustíte, tomu odpuštìny nejsou.“ (Jan 20,19-23)

V

ýjev je pøekrásný a dojemný. Ježíš se zjevuje uèedníkùm, kteøí byli pospolu. Objímá je svým pohledem, zdraví je pozdravením pokoje, vdechne jim Ducha svatého, ukazuje své umuèené tìlo a nechává je dotknout se jeho ran, které jsou znamením jeho ukøižování. Pøichází zavøenými dveømi, i dveømi v jejich srdcích, která jsou vyèerpána smutkem a ochromená strachem. Tím, že stanul mezi nimi, ožívá jejich víra a nadìje. Vyvolává v nich velkou radost. I dnes je Ježíš živý. Je mezi námi a ukazuje nám znamení své lásky. 56

Radost uèedníkù je naší radostí. Není to smyslová nebo èistì lidská radost, ale duchovní, božská. Je nevýslovná a lidskými slovy nepopsatelná. Úèast na slávì vzkøíšeného Krista dává takovou radost, o které svatý Pavel øíká, že nám dává už teï žít jako v nebi (srov. Flp 3,20-21). Pane Ježíši, přijď nám naproti po stezkách našich lidských zbloudění. Vejdi k nám zavřenými dveřmi a vdechni do našich tváří vůni svého Ducha, abychom i my mohli žít vzkříšení a s radostí oznamovat všem lidem, že ty jsi jediný náš Spasitel.

57

Poslové radosti

Vyvedl je pak smìrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odlouèil se od nich a vznášel se k nebi. Oni se mu poklonili a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli stále v chrámì a velebili Boha. (Lk 24,50-53) Jedenáct uèedníkù odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš urèil. Uvidìli ho a klanìli se mu, nìkteøí však mìli pochybnosti. Ježíš k nim pøistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jdìte tedy, získejte za uèedníky všechny národy, køtìte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a uète je zachovávat všechno, co jsem vám pøikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce svìta!“ (Mt 28,16-20)

J

sme pozváni dívat se vzhùru, obracet oèi k nebi a pøemístit naše srdce tam, kde se Kristus nachází po Otcovì pravici. Dùvod jásotu a svaté radosti je v jistotì víry a pevné nadìji, že náš život smìøuje k cíli, jenž je plným bytím v Pánu. Námahy, utrpení ani rozporù dnešního života jsme nebyli ušetøeni. Ale už máme jistotu, a to vìtší „než skvìlí vítìzové skrze toho, který si nás zamiloval“ (Øím 8,37). Jak víme, po Nanebevstoupení Ježíše 58

zaèala pro apoštoly, a tedy i pro všechny køesany, dlouhá a namáhavá cesta svìdectví a muèednictví. Zaèalo velké oèekávání Pánova návratu. Ale celé toto bolestné èekání je také plné radosti, protože je živeno vírou a nadìjí, jistotou slova vìrnosti, které nám dal. Pane Ježíši, který nás voláš, abychom byli přesažným znamením tvého Království. Zachovej nás čistými a věrnými tvému Slovu pravdy, pevnými a stálými v očekávání tvého návratu. A tím se ty, zářivá jitřní hvězdo, budeš třpytit ve skrytosti našeho srdce a my, děti vzkříšení, budeme stát v bílých šatech s tvářemi rozzářenými radostí ve tvé slavné přítomnosti a jásat z vítězství Lásky.

59

60

Obsah

Úvod ...................................................................... 3 Ty jsi byl Radost .................................................. 7 S JEŽÍŠEM PØICHÁZÍ RADOST..................... 9 Dlouho oèekávaná radost.......................... 10 Radost se stala Dítìtem.............................. 12 Navštívení radosti....................................... 14 Radost na nebi i na zemi............................ 16 Hvìzda na cestì radosti............................. 18 Hlas, který jásá radostí............................... 20 SLOVA RADOSTI............................................. 23 Radujte se a jásejte....................................... 24 Radost apoštolù a malièkých ................... 26 Obchodovat s høivnami radosti ............... 28 Smlouva radosti ......................................... 30 Radost, kterou nám nikdo nevezme ....... 32 PØÍBÌHY RADOSTI......................................... 35 Víno radosti ................................................ 36 Radost znovu zaèínat.................................. 38 Ukrytá radost............................................... 40 Nalezená radost........................................... 42 CESTA NADÌJE A RADOSTI........................ 47 Hosana! Požehnaný, který pøichází... ..... 48 Svítání v barvách radosti........................... 50 61



Radost, která zapaluje srdce...................... 52 Radost vzkøíšeného ................................... 56 Poslové radosti ........................................... 58

62

63

série Slova života 1. Anna Maria Cànopi, Evangelium milosrdenství 2. Anna Maria Cànopi, Evangelium radosti 3. Anna Maria Cànopi, Evangelium nového života 4. Anna Maria Cànopi, Evangelium lásky

Anna Maria Cànopi Evangelium radosti - Radost, která zapaluje srdce Z italského originálu Il vangelo della gioia Překlad Milena Ptáčková Vydalo nakladatelství PAULÍNKY Praha 1, Petrská 9 v roce 2001 jako svou 39. publikaci Jazyková redakce Hana Sobalíková ISBN 80-86025-40-3 Vytiskla tiskárna PB tisk, Příbram První vydání Doporučená cena 42,- Kč

64