ŠIKANA U DĚTÍ ŠKOLNÍHO VĚKU

ŠIKANA U DĚTÍ ŠKOLNÍHO VĚKU

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obor:

B7506 – Speciální pedagogika 7506R029 – Speciální pedagogika pro vychovatele

Autor práce: Vedoucí práce:

Lenka Senylníková Mgr. Alena Bjorke

Liberec 2015

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce Mgr. Aleně Bjorke za její čas, cenné připomínky a odborné vedení mé práce a panu řediteli Mgr. Liboru Rygálovi, který mi umožnil provést výzkumné šetření na základní škole ve Vratislavicích nad Nisou. V neposlední řadě také děkuji své rodině za jejich trpělivost, pomoc a povzbuzování při mém studiu.

Anotace Bakalářská práce „Šikana u dětí školního věku“ pojednává o jevu, se kterým se v dnešní době potýká téměř každá škola. Jedná se o určitý druh psychotraumatizace ve skupině, který s sebou přináší mnoho problémů, zvláště pak obětem tohoto krutého jednání. Teoretická část se podrobněji zaobírá definicí šikany, jejími protagonisty a ukazuje nám možné cesty k jejímu řešení, včetně preventivních opatření. Empirická část je zaměřena na provedený výzkum, který probíhal na základní škole ve Vratislavicích nad Nisou v Liberci, formou dotazníkové metody.

Klíčová slova Šikana, násilí, oběť, agresor, škola, žáci, prevence, porucha chování, výchova, vztahovost

Annotation This dissertation "Bullying amongst school children” discusses a phenomenon which currently befalls most schools.Victims of bullying are left traumatised and this process can lead to many psychological problems even if the type of bullying isn’t necessarily violent or physically

cruel.

The

Hypothesis

proposes

a

definition

of

bullying.

The

protagonists/aggressors are identified together with the school children who are prone to becoming bullied and a number preventative measures are proposed to prevent such behaviour. Within the experimental section, a questionnaire is used in the applied research that focused on a primary school in the district of Liberec.

Keywords Bullying, violence, victim, aggressor, school pupils, prevention, behavior disorder, education, relatedness

Obsah SEZNAM GRAFŮ A TABULEK ..............................................................................................9 ÚVOD .......................................................................................................................................10 TEORETICKÁ ČÁST ..............................................................................................................12 1

Definice šikany .................................................................................................................13

2

Proč dochází k šikaně .......................................................................................................16

3

2.1

Příčiny šikanování ve školách ....................................................................................17

2.2

Faktory podílející se na vzniku šikany .......................................................................17

Protagonisté šikany a jejich znaky ....................................................................................19 3.1

Oběti šikany ...............................................................................................................19

3.2

Agresor .......................................................................................................................20

3.3

Učitel ..........................................................................................................................22

3.4

Rodiče ........................................................................................................................23

3.5

Místní komunita a široká veřejnost ............................................................................24

4

Náprava šikany .................................................................................................................25

5

Výchovná opatření ............................................................................................................27

6

Prevence šikany ................................................................................................................28

7

6.1

Prevence na úrovni školy ...........................................................................................28

6.2

Prevence na úrovni tříd a třídních kolektivů ..............................................................29

6.3

Prevence na úrovni jednotlivců ..................................................................................30

Školský systém prevence šikanování ................................................................................32

EMPIRICKÁ ČÁST .................................................................................................................33 8

Výzkumné šetření .............................................................................................................33 8.1

Cíl výzkumu ...............................................................................................................33

8.2

Zkoumané hypotézy ...................................................................................................33

8.3

Použité metody ...........................................................................................................34

8.4

Interpretace a analýza dat ...........................................................................................34

8.4.1 8.5

Dílčí poznatky dotazníkové metody ...................................................................35

Shrnutí výsledků šetření .............................................................................................59

8.5.1

Vyhodnocení hypotéz .........................................................................................59

8.5.2

Další získané poznatky .......................................................................................59

ZÁVĚR .....................................................................................................................................62 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................................64 7

SEZNAM PŘÍLOH...................................................................................................................66 PŘÍLOHY .................................................................................................................................67

8

SEZNAM GRAFŮ A TABULEK Seznam grafů Graf 1: Spokojenost ve třídě .....................................................................................................35 Graf 2: Hodnocení kolektivu ....................................................................................................37 Graf 3: Skupinky žáků ve třídě .................................................................................................38 Graf 4: Člen skupinky ve třídě ..................................................................................................39 Graf 5: Neoblíbený žák .............................................................................................................40 Graf 6: Obávaný spolužák ........................................................................................................42 Graf 7: Svědek šikany ...............................................................................................................43 Graf 8: Zastání ..........................................................................................................................45 Graf 9: Přiznání .........................................................................................................................47 Graf 10: Ubližování ..................................................................................................................51 Graf 11: Agresoři ......................................................................................................................53 Graf 12: Pomoc .........................................................................................................................54 Graf 13: Řešení situace .............................................................................................................55 Graf 14: Ubližování jiným ........................................................................................................56

Seznam tabulek Tabulka 1: Místo šikanování.....................................................................................................44 Tabulka 2: Známý agresor ........................................................................................................46 Tabulka 3: Antipatie .................................................................................................................48 Tabulka 4: Jak by se žáci chovali .............................................................................................49 Tabulka 5: Pomoc ze strany spolužáka .....................................................................................50 Tabulka 6: Četnost ubližování ..................................................................................................52 Tabulka 7: Pocity ......................................................................................................................57

9

ÚVOD Tématem bakalářské práce je jeden z druhů patologického chování – šikana. Práce je zaměřena na šikanu u dětí školního věku. Toto asociální chování doprovází člověka celý jeho život, aniž by si to blíže uvědomoval. Začíná mnohdy v té nejdůležitější a nejzákladnější sféře člověka, v rodině. Pokračuje mateřskou školou, základní školou, školní družinou, zájmovými kroužky, objevuje se v partách, v pracovním kolektivu, ve vztazích, ve vězeních a končí např. v domovech důchodců. Ano všude tady se můžeme setkat s jistou formou šikany, většinou jinak pojmenovanou. Jedná se tedy o mimořádně složitou problematiku, se kterou se setkávají hlavně pedagogové. Toto téma jsem si vybrala z důvodu naléhavosti situace na českých školách. V předvýzkumu, kdy jsem se přátel kolem sebe ptala, zda se s šikanou setkali, jsem zjistila, že velké procento dotazovaných se šikany přímo účastnilo, bylo svědky nebo byli dokonce obětí tohoto patologického jevu. To mě utvrdilo v tom, že je třeba o tomto tématu mluvit a řešit ho. Šikana ubližuje mnoha lidem, ale především dětem. Bohužel s tímto nežádoucím jevem se můžeme setkat téměř v každé škole. Šikana a její následky ohrožuje mravní, ale i duševní vývoj dětí. Zasahuje do oblasti pedagogické, sociologické i psychologické. Následky šikany mohou zanechat obrovské jizvy nejen na duši dítěte, ale mohou se odrazit i tam, kde bychom to nečekali. Jde o choulostivou problematiku, se kterou nikdo z nás nechce přijít do kontaktu. Postihuje víc dětí, než si sami často připouštíme. První část bakalářské práce se zaměřuje na teoretické pojmy a podrobnější vysvětlení šikany jako takové. Popisuji zde, co je šikana, zabývám se otázkou předpokladů a zjišťuji, co vede děti k tomuto patologickému jevu. Podrobněji se snažím přiblížit oběti, ale i agresory. V práci jsou nastíněné určité možnosti, které by mohly přispět ke zmírnění tohoto problému, případně k jeho řešení. Druhá část je pak věnována výzkumnému šetření, které zkoumá šikanu u žáků základní školy ve Vratislavicích nad Nisou v Liberci. Zaměřila jsem se na to, zda se šikana v této škole objevuje a zda mají žáci s šikanou nějakou zkušenost. Dále zkoumám to, jak by se žáci zachovali v určitých situacích a jak by ji řešili. Dotazník je rozdělen do dvou částí. První část je zaměřena na všechny žáky, druhá část dotazníku se pak zaměřuje na žáky, kteří jsou či byli šikanováni. Některé získané výsledky budou porovnány podle rozdílnosti pohlaví. Výzkum bude prováděn metodou dotazníku, kdy respondenty budou žáci třetího

10

až devátého ročníku ZŠ. V konečné fázi výzkumu interpretuji a analyzuji získaná data. S jejich pomocí pak odpovídám na výzkumné otázky a potvrzuji či vyvracím dané hypotézy.

11

TEORETICKÁ ČÁST Teoretická část se věnuje objasnění a vysvětlení pojmu šikana. Text je členěn do jednotlivých kapitol a témata na sebe postupně navazují. Teoretická část slouží čtenáři k pochopení této problematiky a plynule navazuje na empirickou část práce. Seznámení s touto problematikou je velice důležitým předpokladem k tomu, aby si čtenář uvědomil závažnost celého jevu.

12

1 Definice šikany Zlomyslnost, kruté jednání a agresivita patří od pradávna k lidským vlastnostem. Agresivitu považujeme za součást lidské přirozenosti. Hraje důležitou roli při vývoji dítěte. Přináší s sebou energii, motivaci a podporuje úspěch. Pokud se ale agrese u jedince dostane za pomyslné mantinely, objevuje se problém, který s sebou může přinést řadu těžkostí. S agresivitou se setkáváme u dětí už od nejútlejšího věku a s určitou zvýšenou aktivitou se lze setkat i u embryí a vyvíjejících se plodů v těle matky. V pediatrické praxi se ukazuje, že úzkosti, obavy, stres matky v období těhotenství se může odrazit na temperamentu a vzrušivém chování u dítěte. Americký pediatr Thomas Berry Brazelton poukázal na to, že u novorozenců je rozdílná schopnost reagovat na stres, který je spojený s příchodem na svět a následnou „aklimatizací“ na nové prostředí. Rozdíly mezi těmito reakcemi byly natolik odlišné, že dnes se užívá Brazeltonova stupnice v porodnicích a je mezinárodně uznávaná. To dokazuje, jak dokážou být už tak malé děti citlivé. Reagují na hlas matky, na její psychické rozpoložení, vnímají prostředí. Pozornost, kterou věnují matky dětem už od prvních dnů, vede děti i k tomu, aby nebyly agresivní. Pozornost, výchova a vzorce chování, kterým se dítě učí, je důležitým vodítkem při pozdější analýze agresivního chování nebo agresivních reakcí (Antier, 2004, s. 9-19). Šikana z pohledu odborníků Šikanování je takové chování žáka, dítěte (agresora), které má za následek ohrozit, ublížit, ponížit či zesměšnit oběť. Jedná se o úmyslné a opakované fyzické či psychické ubližování slabšímu jedinci silnějšími (Haškovcová, 2004, s. 33). Olweus charakterizuje šikanu jako opakovanou agresi jedince nebo skupiny agresorů, proti jedinci nebo malé skupině obětí (Říčan, 1995, s. 18). „Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování“(Říčan, 1995, s. 25). U nás byl tento pojem poprvé pojmenován pražským psychiatrem Petrem Příhodou. Dříve se o šikaně mluvilo ve spojení s armádou, přesněji ve spojení nováčků (piškotů, bažantů) a jejich starších kolegů, kteří je měli zaškolit. Nováčci byli často ponižováni, zkoušeni či zneužíváni. Obecně lze říci, že se o tom vědělo, ale nemluvilo. Měl to být určitý způsob zocelení muže. Tento systém „zaškolení“ se postupně převzal i do věznic, kdy nově příchozí vězni, často plnili roli otroka a posluhovače. Později se toto „zocelování“ začalo objevovat

i na středních

internátních

školách. 13

Zde to bylo

obdobné

jako

u vojáků

nebo ve věznicích. Starší ročníky „zbrojily“ proti prvním ročníkům. V dnešní době, už se tento problém, tak rozmohl, že se ve velké míře musí řešit už i na základních školách, avšak zde už většinou nejde o jakýsi přijímací rituál. Oběti jsou vybírány mnohdy náhodně nebo na základě různých znaků, které vybočují od normálu. Zde je o to větší hrozba, že se nemusí jednat o hrubé fyzické napadení, ale mohou to odstartovat

už posměšky,

časté

připomínky,

naschvály

nebo nadávky

ze strany

spolužáka/spolužáků. Děti mohou být vyloučeny z kolektivu, aniž by došlo k fyzické potyčce. Pro šikanované děti, už zde může začít utrpení, které se často stupňuje a může přejít do fyzických útoků, týrání, sexuálnímu napadení apod. (Říčan, 1995, s. 25-28). Vágnerová (2011, s. 11-12) rozděluje šikanu na dva druhy: Fyzická šikana – fyzické napadení všeho druhu, loupeže, krádeže, schovávání věcí, případné ničení věcí, krádeže osobních věcí či svačin, sexuální napadení. Tento typ násilí je volí častěji chlapci; Psychická šikana (subtilní násilí) – zesměšňování, nadávání, pomluvy, intriky, navádění druhých dětí, přehlížení, ignorace. Typ chování charakteristický pro děvčata. Často se tento typ chování může zaměňovat za tzv. škádlení. Je, dobré se před tímto chováním mít na pozoru, neboť se může jednat o šikanu, jež se může stupňovat. Důležité je ovšem zmínit, že výše uvedené typy rozdělení se často prolínají. Častým problémem, se kterým se potýkají rodiče, ale i učitelé či vychovatelé je rozpoznání rozdílu mezi šikanou a škádlením. Rozdíl je v tom, jak to bere ten, na jehož účet se to děje. Škádlení by mělo být zábavou pro obě strany, kdežto šikana už působí bolest a ponížení (Vágnerová, 2009, s. 12, 73). V literatuře se také můžeme setkat s pojmy přímá a nepřímá šikana. Pojem přímá šikana zahrnuje všechny aktivní kontakty s obětí. Jedná se o násilí všeho druhu, slovní napadání či zotročování. Naopak nepřímá šikana spočívá v sociální izolaci. Může se projevovat ignorací žáka, vyloučením ze skupiny, pomlouváním. Toto chování je spíše typické pro děvčata a je někdy mnohem trýznivější, než šikana přímá. Dítě má tendence se zoufale zavděčit a přizpůsobit se kolektivu tak, aby se opět stal členem. Často se uchyluje k jednání, kterým se snaží zapůsobit na agresory. Toto jednání se může projevovat „lajdáctvým“, zlobením, změnou chování, zhoršením prospěchu. Bohužel tento typ chování nevede k začlenění, ale naopak se žák před kolektivem více zesměšní a v očích třídy ztrácí prestiž. Opět zde platí, že přímá a nepřímá šikana se prolínají. Izolovaný žák se ocitá

14

v nebezpečí a hrozí, že začne být terčem fyzické/přímé šikany a naopak. Formy šikany jsou velice rozmanité. Někdy má šikana základy na rasovém podkladu, jindy se může objevit i sexuální zájem. Obětí se může stát prakticky kdokoli. Nelze specifikovat a popsat oběť. Může se jednat jak o žáka jiné barvy pleti, sociálně znevýhodněného nebo introvertního plachého jedince, ale i o premianta třídy, sportovce, kohokoli, kdo se agresorovi či skupině agresorů, jakýmkoli způsobem znelíbí. V odborném tisku se setkáváme s tzv. „kvocientem lásky“. Ta dívka, která kvocientu neodpovídá, se pak stává terčem útoků. Dalším pojmem, se kterým se můžeme setkat, je šikana, „majetková“. Dítě ze sociálně slabé či chudé rodiny je šikanováno za to, že nemá značkové

oblečení,

technické

novinky

v podobě

mobilních

telefonů,

tabletů,

notebooků… (Říčan 2010, s. 33). K definici šikany řadíme také určitou neschopnost a nemožnost obrany. Ta je dána ve většině případů, určitým handicapem postiženého. Může se jednat o tělesnou slabost, nešikovnost, případně invaliditu, rozumovou plachost, pocit studu, nebo prostě tím, že agresoři mají výraznou přesilu a oběť snadno přemohou (Říčan, 2010, s. 21, 22).

15

2 Proč dochází k šikaně Nelze specifikovat určitá pravidla, za jakých k šikaně dochází. Agrese či agresivní sklony se vytváří již v prvních letech našeho života. Jde o naučené lidské chování na základě naší zkušenosti. Proto bychom mohli hledat počátky šikany už v rodinách, kde dochází k určitému násilí za účelem dosáhnout nějakého cíle (dítě nechce jít spát, proto dostane na zadek, dítě uhodí sourozence, když mu nechce půjčit hračku, otec se posmívá matce, když jí něco nejde…). Z těchto a mnohých dalších situací si dítě utváří určité obrazce situací, které se vrýpají do paměti a ty se ukládají jako vzorce pro další životní situace. Čím více je v rodinách tento model podporován, tím více se upevňují hodnoty a postoje dítěte samotného. Dalším faktorem mohou být také temperamentové dispozice, jako je vznětlivost či impulzivita a postoje v rodině týkající se např. násilí, krutosti, lhostejnosti. Málokdy má agresor milující klidnou rodinu, která ho podporovala a snažila se, být ve výchově objektivní a nezaujatá. Z psychologického pozorování se usoudilo, že lidský jedinec má silnou potřebu být milován a podporován. Nedostává-li se mu tohoto citu, vynutí si vztah aspoň tím, že na oběť zaútočí a vytvoří si taktéž jakýsi vztah, byť negativní. Agresoři jsou často nadprůměrně tělesně zdatní jedinci, kteří využívají své síly a obratnosti. Z povahových vlastností převažuje touha ovládat druhé, sebejistota, dominance, závist, bezohlednost. Šikany se často dopouštějí neúzkostní chlapci a děvčata. Je třeba i vyvrátit fakt, že agresor je jedinec, který trpí pocitem méněcennosti (Říčan, 1995, s. 28-38). Je ale také důležité upozornit, že ne vždy musel mít agresor, špatnou výchovu či nevhodný výchovný vzor. Jsou časté i případy, kdy v životě agresora došlo k určité změně, se kterou se jedinec neztotožnil, a tato změna na něm zanechala stopu, která se projevuje např. agresivním chováním vůči spolužákům, kamarádům, rodině, zvířatům. Jde o jakési ventilování vzteku či bolesti, která agresora „sžírá“. Ze situací, které tuto změnu mohou vyvolat, uveďme např. rozvod v rodině, narození mladšího sourozence a tedy pocitu odsunutí na vedlejší kolej, zneužití, úmrtí blízké osoby, ale agresor také mohl být dříve obětí neřešené šikany a v novém kolektivu přijímá roli agresora. Proto i agresor, stejně jako jeho oběť, potřebuje pomoc. „Ve středním školním věku vzrůstá význam skupiny vrstevníků jako normativní skupiny. Vrstevnická skupina (např. školní třída) má nyní značnou autoritu a dítě potřebuje

16

získat dobrou pozici. Skupina dětí toho věku si již vytváří své vlastní normy, radikálně generalizované a platné pro všechny bez rozdílu. Jestliže některé dítě tomuto očekávání nevyhovuje, bývá odmítnuto. Skupina dětí středního školního věku už dovede jednat jako celek, a odlišné či méně kompetentní dítě se stává terčem jejího útočného chování. To je důvodem, proč se v tomto období zvyšuje četnost šikany, případně i dalších skupinových prohřešků proti sociálním normám“(Pešatová, 2007, s. 268).

2.1 Příčiny šikanování ve školách Často šikanuje ten, kdo trpí nějakým pocitem méněcennosti. Nevyniká v tom, v čem by chtěl, nemá dobré známky, něco mu nejde. Pocit frustrace si pak kompenzuje posmíváním se druhým,

různými

urážkami

apod.

Bohužel

setkáním

s takovými

lidmi,

kteří

jsou nevyrovnaní, pesimističtí, žárlí na ostatní a myslí si, že nejlepším způsobem, jak na sebe upozornit je vysmívat se druhým, se nejspíš nikdy nevyhneme. V druhé řadě se setkáváme s agresory, které dříve někdo šikanoval, nebo jim jinak ubližoval a ty si teď svoji negativní zkušenost vybíjejí na ostatních, proto je těžké šikanu vymítit úplně, neboť tyto typy lidí, zde budou téměř vždy. Pod příčinami šikanování se běžně rozumí věci jako: osobnostní rysy agresorů a obětí, prostředí školy, okolní prostředí, prostředí uvnitř školy a je třeba se zaměřit spíše na faktory, které se spolu podílejí na vzniku šikany jako takové.

2.2 Faktory podílející se na vzniku šikany Bendl (2003, s. 50-53) uvádí tyto faktory, které se podílejí se na vzniku šikany. 1) Nucenost. Šikana se objevuje v různých typech kolektivů. Jedná se o školní zařízení, výchovné ústavy, družiny, vězení. Jedná se o jakési ucelené celky, ze kterých nemá člověk možnost dobrovolně vystoupit, bez jakýchkoli sankcí. Školní docházka je povinná, do družiny žák musí, protože rodiče končí pozdě v práci apod. Většina z nich je tedy charakteristická svou nedobrovolností. Je zde určitý nucený pobyt, alespoň na omezenou dobu, což už je jeden z faktorů, který napomáhá k „tvorbě“ šikany; 2) Skrytá místa. K šikaně, co se týče místa, může dojít všude. Agresoři si záměrně vybírají místa, kde nebudou moci být „nachytáni“ nebo využívají velkého počtu dětí např. při přesunech na jídlo. Avšak jsou místa, kterým by se měla věnovat zvýšená pozornost. Jedná se např. o šatny, toalety, skrytá zákoutí na chodbách, jídelny, školní

17

pozemky. Všude tam, by měl fungovat pedagogický dozor, případně místa jinak ošetřit. Nabízí se možnost kamerového systému, avšak tato řešení může být problémové v otázce osobní svobody; 3) Nepřímá podpora šikanování. Do této kategorie zařazujeme postoje, názory či výroky lidí, kteří by tak rozhodně činit neměli a očekává se od nich určitá profesionalita. Může se jednat i o výroky, byť nechtěné, které ve svém důsledku mohou vést ke vzniku šikany či k její podpoře. Spadá sem i nevhodné chování učitelů vůči žákům (zesměšnění před třídou, ironie), ale i chování rodičů, kteří zastávají ten názor, že by mělo mít jejich dítě ostré lokty a že přežívá, jen ten nejsilnější. Stejně tak působí i nevhodné chování či posmívání se rodičů vůči slabším případně postiženým jedincům ve společnosti; 4) Multifaktoriální podmíněnost. Šikana je jednoznačně poruchou chování. Jedná se o zvláštní formu agrese a řadíme ji do odchylek v oblasti socializace. Nelze tudíž určit jednoznačnou příčinu. Na vzniku šikany se podílí celá řada faktorů. Jak psychických, tak sociálních. Příčin může být mnoho. Mezi nejčastější příčiny jsou uváděny: sklony k agresivnímu jednání, častá vznětlivost, nevhodný způsob výchovy (bití, týrání, ponižování, nedostatek citu, tolerance k násilí, alkoholismus v rodině).

18

3 Protagonisté šikany a jejich znaky Za základní protagonisty šikany můžeme považovat: agresora, oběť a přihlížející. Avšak tento výčet je pouhým zjednodušením dané problematiky, neboť šikana je ve svém důsledku záležitostí celé skupiny. Často se v praxi setkáváme s tím, jak už bylo výše zmíněno, že různí protagonisté se mohou kombinovat (agresor – svědek, agresor – oběť) apod. Ve velké míře případů se u šikany nachází ještě přihlížející, kteří často pochází z řad spolužáků. Agresoři, toto publikum nikterak neodhání, neboť jejich zájem se mu líbí. Chtějí imponovat a předvést svou moc před ostatními. Chlapci se snaží vědomě i nevědomě demonstrovat svou moc před dívkami a soutěží tak o jejich přízeň. Děti, které se s šikanou setkávají poprvé a ocitnou se v roli svědků, se tak seznamují s novou situací, která se děje opakovaně. Často se tak ocitají u něčeho, co je zakázané, avšak pro ně atraktivní. Odborná literatura uvádí, že děje-li se šikanování týdny nebo dokonce i měsíce, proměňuje to celou mentalitu třídy. Žáci se postupně přidávají na stranu agresora, i když je jim oběti líto. Činí tak často ze strachu, i z pocitu toho, že na straně agresora je pro ně bezpečno. Obecně platí, že ten kdo se šikanování neúčastní a od tohoto aktu se distancuje, nepřímo dává najevo, že s šikanou nesouhlasí a stává se tak z něho nepřítel. Ten kdo se na stranu agresorů přidá, je brán jako spolupachatel a “namočí“ se tak do „zločinu“. Existují však i děti, jež se postaví proti agresorovi na stranu oběti – obzvláště pak dívky. Často se jedná o žáky se smyslem pro odpovědnost, ve třídě jsou vlídní, kamarádští a oblíbení. Jsou ochotní pomáhat, jak spolužákům, tak i dospělým. Jejich smysl pro spravedlnost jim vštípila především rodinná výchova. Pokud se ve třídě najde takových dětí více, kolektiv se stává odolnějším proti šikaně. Naskytnou se i ty situace, že žák, který se za šikanovaného žáka postaví, si není až tak sebejistý, a agresor jeho strach vycítí. Tím pádem se i on může ocitnout, byť jen dočasně v roli oběti.

3.1 Oběti šikany Podle průzkumů oběti šikany bývají většinou děti, které jsou tiché, úzkostné, plaché, nejisté, neprůbojné, často s nízkou sociální pozicí nebo se značně odlišují od ostatních. Fyzicky jsou často slabé či neobratné, nebo naopak obézní a výrazné (Pešatová, 2007, s. 271). K oslabení pozice dítěte ve třídě stačí mnohdy i jediná odlišnost (dobrý ve třídě, jiný koníček, silné brýle, hnisavé akné) agresor využije slabost a oběť se tak stává napadnutelnější než kdy dříve. Agresor si často za oběť zvolí toho, u koho si myslí, že nebude klást odpor. Tyto děti si zpravidla dostatečně neosvojily pravidla hry života ve společnosti – v kolektivu

19

je třeba umět se postavit a poradit si sám. Proto se obětí šikany mohou snadno stát i děti nadmíru hýčkané a ochraňované a agresorem zase děti, kterým se lásky dostalo velmi omezeně, a citově strádaly. Ne vždy se ale jedná o nedostatek citu. Někdy stačí chyba ve výchově, kdy rodiče nestanoví hranice toho, co už je příliš (Bourcet, 2004, s. 20-22). „Šikanované děti nemívají dobrý sociální status, obvykle jde o samotáře, které ostatní děti považují za nesympatické a „divné“ a často je také nepovažují za součást skupiny“ (Pešatová, 2007, s. 271). Poškození oběti šikanováním závisí ve velké míře na její obranyschopnosti. Nejhůře jsou na tom lidé, u kterých vlivem šikany, týrání či ponižování apod. dojde k porušení identity, nastolení pocitu bezmocnosti, bezcennosti, zlomení vlastního já nebo projevu stockholmského syndromu, kdy se oběť ztotožní s agresorem a začne chápat jeho pohnutky. U velmi těžkých forem šikany jsou následky tak závažné, že mnohdy mají celoživotní charakter a lze se u těchto případů setkat s pokusy o sebevraždu. Dojde k těžké poruše sebehodnocení a žák vlivem těchto okolností není schopen dokončit studium ani na jiné škole. Nesmí se podceňovat ani zdánlivě, rychlé zotavení. Fyzické následky se mohou zhojit rychle, avšak na ty psychické je třeba brát velký zřetel. Smutnou skutečností bývá i fakt, že po přeřazení na jinou školu, se žák stane znovu obětí a kolotoč událostí se opakuje. Jsou doloženy

i případy,

kdy se ustrašená

oběť

přiměla

k odporu

a použila

nepřiměřené prostředky obrany. V takovýchto případech může dojít i k smrti agresora nebo třeba útoku na školní třídu (Kolář, 2005, s. 100-104).

3.2 Agresor Za agresora je považován ten, kdo někoho týrá a obtěžuje ho, jak fyzicky, tak i psychicky. Neexistuje přesný popis agresora, ale lze se setkat s určitými znaky, které se u většiny agresorů projevují (Vašutová, 2010, s. 59-60). Agresor se aktivně účastní šikany, zvláště pak ten, kdo je i jejím iniciátorem. Tento typ dětí mívá obvykle určité typické vlastnosti. Znalost těchto vlastností nám může poukázat na jedince, který je pro skupinu, ve které ještě k šikaně nedošlo „rizikový“ (Říčan, 2010, s. 53 – 54). Jedná

se většinou

o osoby,

které

jsou většinou

v dané

skupině

ti

„silní“.

Jsou to vesměs žáci, kteří umějí svůj strach skrýt a zneužívat strachu druhých. Jejich temperament a vegetativní reaktivita jim umožňuje reagovat na tělesnou a psychickou zátěž „silněji“. Zápasy a souboje v nich vyvolávají jakousi euforii, tíhnout k pocitu vítězství a nadvlády. Mívají skvělý pocit z utrpení a ponížení oběti (Kolář, 2005, s. 85). 20

U velké většiny agresorů si lze všimnout slabšího školního prospěchu, porušování školního řádu a pravidel chování, impulzivity, vznětlivosti, zakrnělého svědomí, krutosti, škodolibosti, dominance, panovačnosti či chybějící empatie. Právě nedostatek empatie se může projevit i na týrání zvířat. Agresor se většinou chová dobře, když se mu chce nebo je to pro něj výhodné. Nemusí znát pocit viny, i když dobře ví, co společnost chápe jako provinění. Není dobré se u agresora spoléhat na jeho vnitřní zábrany, často používá jakékoli výmluvy, aby dosáhl svého. V kolektivu se někdy stává být neoblíbený a vzbuzuje spíše strach, nežli respekt. Šikanou si může hojit svůj „mindrák“, cítit se méněcenně, trpět nedostatkem

sebevědomí,

závidět

spolužákům

prospěch,

ale i třeba

oblíbenost

nebo harmonický rodinný život. Je velice důležité si dávat pozor, neboť agresoři často používají výmluvy typu, že si jen dělali legraci nebo nevěděli, že své oběti ubližují. Důležitost tkví ve správném rozpoznání, zda se jedná o skutečný nedostatek empatie či pouhou výmluvu. Nicméně ani nedostatek empatie a citu ze strany rodiny šikanu nikterak neomlouvá (Říčan, 2010, s. 53 – 56). Kolář (2005, s. 86) uvádí tři typy agresorů-iniciátorů šikanování: 1) První typ je hrubý, primitivní, se sklony k impulzivitě a energetickým přetlakem. Mívá kázeňské problémy, které plynou z jeho narušeného vztahu k autoritám. Tento typ může být členem gangu, či pochybné party. Šikana pod jeho velením probíhá krutě, nelítostně. Vyžaduje absolutní poslušnost. Šikanu využívá k zastrašování druhých. U těchto typů se často v rodinách objevuje násilí a agrese. 2) O druhém typu mluvíme jako o velmi slušném, kultivovaném, narcisticky šlechtěném člověku, u kterého se může projevovat zvýšený pocit úzkosti, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Mučení a šikanování je cílené a probíhá skrytě – většinou bez přítomnosti svědků. V rodinách těchto agresorů převládá disciplína a náročný přístup bez lásky. 3) Třetí typ je typ „srandisty“. Je dobrodružný, s velkou sebedůvěrou, výmluvný, oblíbený a vlivný. Šikanuje pro pobavení ostatních. Často bývá klaunem. Své oběti si dobírá „humorem“ a „vtípky“. V rodinách nebyly zaznamenané výraznější specifika. V obecnější rovině byl pokles duchovních a mravních hodnot.

21

Vašutová (2010, s. 61) zmiňuje Willarda (2007), který agresora tradiční šikany popisuje následovně: Je to impulzivní, dominantní osobnost, často fyzicky silná. Jeho sebevědomí je většinou přehnané, často má pocit malé nebo zcela žádné odpovědnosti za své jednání. Tato osobnost obtížně přijímá pravidla, je lehce frustrovaná, někdy asociální a vzdorovitá vůči dospělým a autoritám. Není schopna porozumět emočnímu prožívání druhých. Může mít psychickou poruchu, která přispívá k agresivnímu chování. Má zkušenost s odmítnutím či sociální izolací. Dále mohl být v minulosti svědkem násilí či obtěžování v rodině, pěstouny apod. Agresor tohoto typu mívá také zkušenost s nezájmem rodičů. Je to u něj zvýšené riziko školního neúspěchu. V budoucnosti se u něj může projevit delikvence, násilné chování, zneužívání drog, trestná činnost. Willard (2007) také ještě zmiňuje agresora typu: social climber. Je to druh agresorů, kteří jsou většinou v pozici lídra elitní skupiny např. fotbalisti, basketbalisti, roztleskávačky v rámci školního prostředí. Aktivity těchto agresorů se odehrávají většinou uvnitř týmu mezi vůdcem skupiny a tzv. zatracencem /„loozrem“/ nováčkem. Ve škole či třídě působí tito agresoři velice sofistikovaně. Často mají dobrý prospěch, jsou oblíbení. K odhalení zpravidla nedochází nebo je to velice složité (Vašutová, 2010, s. 62).

3.3 Učitel Nepřímým účastníkem šikany se může stát i učitel, který nevědomky přilívá vodu do ohně.

Děje

se tak především

v případech,

kdy kritizuje – byť

zcela

oprávněně –

šikanovaného žáka. Může se tak dít např. u zkoušení před tabulí, při tělocviku. Všechny tyto negace vyřčené z úst učitele jsou většinou použity proti šikanovanému žákovi. Ten může nabýt dojmu, že i učitel je proti němu a ztratí k němu důvěru. Častým případem je i vědomá ignorace šikany ze strany učitele. Jeho povinnost mu totiž ukládá šikanu řešit, a pokud by ji nevyřešil, mohl by být potrestán. V tomto hraje velkou roli podpora ředitele školy. Měl by se snažit pedagogický sbor podporovat a cílem školy by měla být společná snaha šikanu vymítit. Bohužel učitelé se setkávají i s těmi případy, že agresorem je žák z movité rodiny, jehož rodiče přispívají škole značnými dary. Ozve-li se učitel, že v jeho třídě je šikana iniciovaná tímto žákem, setkává se s ignorací ze strany školy. Neboť nechtějí přijít o významného člena, který škole pomáhá. Pak je celá zodpovědnost na straně učitele a ocitá se v obtížné situaci, kterou musí řešit většinou sám.

22

Dalším problémem, který číhá na pedagogy, je osobní antipatie k oběti. Často se může jednat o oběť nesympatickou, z pohledu učitele problémovou nebo asociální. Je nutné, aby se učitel od takovýchto věcí dokázal odpoutat a byl tak profesionální ve všech svých krocích. Nezřídka se stává, že agresorem je žák chytrý, oblíbený, s dobrým prospěchem. Může dokonce zastupovat důležitou funkci ve třídě (mluvčí třídy, předseda třídy). Tím pádem má

tento žák

i sympatie

vyučujících

a oběť

má

jen velmi

malou

moc,

dovolat

se spravedlivosti. Zmínili jsme pedagogy, je třeba zmínit i rodiče žáků, protože v šikaně hrají velice významnou roli. Základním problém tkví v tom, že stejně jako je veřejnost málo informovaná, tak i rodiče. Často mají zkreslené informace a šikaně nepřikládají velkou důležitost. Často si pod tímto názvem představí škádlení, bitky chlapců, pomlouvání holek. Pokud škola nečiní, v rámci prevence, patřičné kroky k informovanosti a zapojenosti rodičů, často jim nedojde, že obětí by se mohlo stát právě jejich dítě. Naopak rodiče agresorů nemají do oznámení incidentu sebemenší podezření, že by jejich dítě mohlo být viníkem. Po oznámení šikany, rodiče své malé agresory často brání nebo dokonce podporují v jeho činech. Na adresu školy se chovají arogantně a vinu popírají. Učitelé se setkávají i s otci, kteří v tomto jednání spatřují jakési trénování role „šéfů“ v dospělosti. Ovšem je nutno podotknout, že ne všichni rodiče nemají morální standarty. Najdou se i tací, kteří jsou z chování svého dítěte šokovaní a situaci chtějí vyřešit.

3.4 Rodiče Rodiče obětí se o šikaně dozví většinou mezi prvními, neboť se jim dítě svěří. Často se tak děje tehdy, když už si dítě neví rady, nebo jsou příznaky, tak zřejmé, že se rodič začne pídit po tom, co se stalo (děti nechtějí chodit do školy, mají často zničené věci, objevují se podlitiny apod.). Děti rodiče často prosí, aby do věci nezasahovali, ale stejně tak si přejí, aby šikana skončila. Děti se strachují, že jim škola nepomůže, bude se na ně zlobit, nebo se situace ještě zhorší. Někteří rodiče zaujmou postoj jen jakéhosi rádce, dá dítěti instrukce typu: nevšímej si ho, ignoruj ho, musíš to vydržet. Výroky tohoto typu dítěti nikterak nepomůžou, ba naopak. Utvrdí ho v tom, že pomoc doma nenajde. Nicméně většina rodičů zaujme správný postoj, dítě emočně podpoří a snaží se mu zajistit ochranu. Ve škole se snaží situaci řešit s pedagogickým sborem. To může znamenat problém tehdy, snaží-li se škola zamést šikanu pod koberec a od situace se distancovat (Říčan, 2010, s. 53 – 72).

23

3.5 Místní komunita a široká veřejnost Dobrá pověst školy se zvláště mezi rodiči šíří rychle. A školy s dobrou pověstí si získávají důvěru rodičů snadněji. Škola by se měla snažit šikaně předcházet vhodnou prevencí, avšak jsou zde i vlivy, se kterými se personál školy musí potýkat (vlivní sponzoři, místní politicky aktivní občané, sociální sítě rodičů a starších spolužáků, někdy i skupiny lidí, kteří se snaží mezi děti dostat drogy apod.). S tím vším se škola potýká a to vše ji ztěžuje případný boj s šikanou. Stejně tak, jako by se měly školy snažit prevencí předcházet problémům, měla by i veřejnost o šikaně vědět co možná nejvíce, tak, aby nikdo nezlehčoval závažnost tohoto jevu. Děti mnohdy vnímají víc, než si dospělý připouštějí. Ztotožňují se s jejich názory, postoji i hodnotami. Bohužel v dnešní moderní době jsou oslabeny hodnoty, jako jsou: ohleduplnost, pravdivost, tolerance, slušnost. Právě ty hodnoty, které by měly být vyzdvihovány nejen na politických billboardech, ale především z chování naší společnosti. Úspěch by měl být oslavován jen tehdy, když se ho dosáhlo poctivou cestou. Celkově ve společnosti upadá respekt k autoritám všeho druhu a nejinak je tomu ve školách. Respekt z učitelů už u dětí pomalu upadá, a i proto se dostává šikana do popředí. Aby mohl učitel bránit slabší, je nutné, aby jeho povolání respektovala celá společnost. Nutností je, aby rodiče učili své děti, že učitel je vážený člověk, stejně tak, jako soudce nebo lékař i když ne vždy je tak i finančně oceněn. Je třeba si uvědomit, že ve školách se formují nové generace, které mají zásadní vliv na naši budoucnost (Říčan, 2010, s. 71 – 72).

24

4 Náprava šikany Dostatečný důvod k zahájení vyšetřování můžeme rozdělit do dvou skupin: první skupinou jsou signály přímo alarmující a druhou skupinou jsou signály nepřímo varující. Bohužel praxe je taková, že se šikana vyšetřuje často jen v případech: kdy rodič do školy zavolá nebo osobně přijde a má podezření na šikanu u svého dítěte; kdy se šikana „ provalí“ (brzký příchod učitele do hodiny, zranění oběti…); zoufalou reakcí oběti, případně se to učitel dozví od kamaráda oběti. Při řešení šikany platí několik důležitých pravidel, které je třeba dodržovat. Jen tak může být náprava úspěšná. 1) Nepodceňovat žádné detaily (i malé znamení může signalizovat velký problém); 2) Řešení „na oko“ nemá smysl. Jen píchneme do vosího hnízda a můžeme napáchat více škody než užitku; 3) Postupujeme postupně, kroky nepřeskakujeme; 4) Veškeré informace si opakovaně ověřujeme; 5) Respektujeme všechny zúčastněné. Prevko (2008) udává několik kroků, jak postupovat při šikaně: 1) Snažíme se odhadnout, jak závažný problém je a zda je v našich silách ho řešit. Pokud se rozhodneme pro vlastní zásah, doporučuje se ustanovit intervenční tým. Jedná se většinou o ředitele, třídního učitele, školního metodika prevence, výchovného poradce, případně externího pracovníka. Dále si předem zajistíme organizační věci, týká se to uvolňování některých žáků či učitelů z hodin, zvýšený dozor o přestávkách, časový prostor pro třídního učitele, metodika apod. V obecné rovině sdělíme informaci kolegům; 2) Promluvíme si s informátory a oběťmi (všeobecné zjištění informací, snažíme se být důvěřivý, nikdy nevyšetřujeme toho, kdo by mohl být agresor). Rodiče se snažíme ubezpečit o pomoci, popř. se domluvíme na ochraně dítěte. Výpovědi zaznamenáváme přesně. Vše se snažíme utajit, tak, aby o rozhovoru agresoři nevěděli; 3) Snažíme se nalézt svědky incidentů (mohou to být kamarádi oběti, důvěryhodní žáci, většinou jsou to však nezávislý žáci). Výpovědi svědků jsou velice důležité pro další postup; 25

4) Vyslechneme a promluvíte si se svědky, (se svědky mluvíme jednotlivě). Je třeba zorganizovat vše tak, aby o výslechu žáci nevěděli. V případě nutnosti využijeme konfrontaci svědků; 5) Zajistíme ochranu oběti, tento krok podle vážnosti situace může být i krokem číslo 1 (žáka se snažíme chránit do té doby, než je šikana vyřešena). Zvýšíme dozor na chodbách, ve třídách, zajistíme volné přechody. Ve vážných případech může dítě zůstat i doma. Tento bod se prolíná celým postupem; 6) Promluvíme si s agresory, případně konfrontace mezi nimi (dbáme na připravenost, agresoři budou lhát, zapírat, zpochybňovat). Často už jsou předem informováni. Využíváme metody znejistění, posazení při rozhovoru, přítomností dalšího kolegy… apod. Můžeme zdůraznit, že každý další náznak šikanování bude trestán přísněji (např. policie). Nabídneme spolupráci a s ní mírnější sankce. Důležité je přiznání; 7) Složíme výchovnou komisi (využití metody vnějšího nátlaku, zprostředkujeme setkání pedagogů, agresora, jeho rodičů a rozhodujeme o výchovných opatřeních a případných dalších trestech); 8) Provedeme rozhovor s rodiči oběti. S rodiči už spolupracujeme před tímto bodem, avšak při vyřešení doporučíme následné ošetření oběti (psycholog, terapeut…); 9) S problémem seznámíme celou třídu (třídu seznámíme s problémem a následným výchovným opatřením), je třeba zdůraznit, o jak závažný problém se jedná. Nejlepší prevencí je permanentní budování kamarádských a bezpečných vztahů v celé třídě. Při této práci je vhodné využít služeb externistů (pedagogicko-psychologická poradna, středisko výchovné péče, společenství proti šikaně atd.)

26

5 Výchovná opatření Položme si otázku, zda je vůbec možné se šikaně vyhnout. Je opravdu možné, aby se ve školních třídách neobjevil malý agresor? Nevyhneme se tomu. Velmi účinná ovšem může být prevence. Je dobré, aby se problém šikany zviditelňoval. Aby vešel do popředí, jak veřejnosti, tak rodičům, ale především školákům. Aby se vědělo, že je zde někdo, kdo proti tomuto problému bojuje a je zde velká pravděpodobnost odhalení agresora. Další důležitou složkou je také důvěra. Děti by se neměly bát šikanu nahlásit a měly by vědět, že je to špatná a zlá věc, u které je důležité, aby se včas a rychle řešila. Osvědčené jsou i dozory nad žáky během přestávek. Čím více je pedagogů na chodbách během přestávek, tím větší mají možnost odhalení agresora. Zamyslíme-li se nad kontrolou pomocí videokamer, vyvstane otázka s omezením osobní svobody. Ale uvážíme-li fakt mravní a psychologické škody způsobené šikanou, stojí to opravdu za zvážení. Ve Velké Británii na jedné základní škole, kde byl zjištěn malý výskyt šikany, se osvědčil způsob kontroly žáků staršími žáky z vyšších ročníků. Ti byli ustanoveni do funkce jakéhosi rytíře, který má za úkol chránit mladší žáky před ubližováním. Bohužel tento způsob nebyl aplikován na jiných školách (Říčan, 1995, s. 85-94). Dalším důležitým krokem z pozice učitele je to, aby záměrně a systematicky monitoroval

třídu

např. prostřednictvím

anonymních

dotazníků

či vyvěšovat

letáky

pro případné oběti (Vašutová, 2010, s. 109). Za významnou součást výchovného opatření ve škole je považována přítomnost specialisty

pro prevenci

šikanování,

domluva

pedagogů,

jak při šikaně

postupovat,

dále provádět depistážní šetření výskytu šikanování. Škola by měla vytvořit režim proti šikaně (školní schránku, „živá“ pravidla proti šikaně, účinné dozory a dále je dobré seznámit rodiče s nekompromisním bojem proti šikaně (např. rodičovské workshopy, informační letáky…) (Kolář, 2005, s. 85).

27

6 Prevence šikany Položme si otázku, zda je možné se šikaně vyhnout. Ač se to zdá být velice nepravděpodobné, odpověď zní ano. Dokazují to především výsledky ze Skandinávie a Velké Británie. Nicméně za vymítěním šikany stojí velký kus práce, týkající se, jak pedagogů a učitelského sboru, tak i žáků a třídních kolektivů, jako takových. Prevence šikany zahrnuje velkou řadu aktivit a opatření na několika úrovních a v první řadě je nutné mít dobrou metodickou výzbroj. V druhé řadě, by si měla společnost, odborníci a pedagogové uvědomit, že šikanování je mimořádně závažný problém a je třeba proti tomuto „zlu“ začít bojovat a minimalizovat jej. Nedílnou součástí boje je samozřejmě také to, aby se všem pedagogům dostalo odborné kvalifikace a všichni tak věděli, jak tento jev řešit. Neméně důležitým bodem v tomto procesu, je pak přijmout vhodný postup, nejen na jednotlivých školách, ale nejlépe v celém resortu školství. Prevencí se tedy v tomto případě rozumí, jak předcházení šikany, tak ale i řešení nastalých situací. Jednoduše řečeno, je třeba vybudovat takový obranný systém, který bude zabraňovat a ochraňovat děti a dospívající před týráním svých spolužáků (Kolář, 2005, s. 197). „Jednou z možností, jak předcházet a čelit šikaně, je systematická práce s oběťmi, resp. potencionálními oběťmi šikanování“ (Bendl 2003, s. 103).

6.1 Prevence na úrovni školy Je doloženo, že čím aktivnější jsou v boji proti násilí žáci, učitelé a vedení školy, tím menší úlohu, pak násilí hraje. Tam, kde jsou žáci vedeni převzít odpovědnost za své chování a kde se na sebemenší násilí veřejně ukáže, se agrese objevuje méně. Ve spojených státech zavedli žákovské poroty, které fungují jako soudy. Žák, který se proviní, jde před tuto porotu, která je složena z jeho vrstevníků a je souzen, tak jak rozhodnou oni. Předvedení před tuto porotu se provinilí žáci velice obávají, protože jsou mnohdy hodnoceni přísněji, než, když by je hodnotili dospělí. Ve Skandinávii fungují zase tzv. smírčí soudkyně. Ty se snaží znepřátelené strany (oběť a agresora/y) udobřit. V německých školách se zase osvědčilo, že sami žáci sepisují petici proti násilí na jejich škole. A následným podepsáním se zavazují k tomu, že nebudou činit tak, aby se provinili proti pravidlům, která jsou v této petici uvedena (Erb, 2000, s. 94 – 100).

28

Je tedy zřejmé, že modely, které jsou založeny na funkci ochrany, především ze strany spolužáků, se ve většině zemí, jež systém zavedly, osvědčil. Žáci, kteří jsou do těchto pozic ochránců určeni, zažívají pocit důležitosti a nápomoci. Nenahlášení šikany, nebo neoznámení násilného konání, by vedlo k jejich selhání ve funkci, což málokterý žák chce, proto se všichni snaží střežit na 100% a napomáhají tak ke klidnému a nenásilnému prostředí ve škole. Základní podmínkou dobré práce na škole je vzájemná solidarita a kooperace pedagogického sboru. Pokud dojde k šikaně a učitel se rozhodne případ nahlásit, je nesmírně důležité, aby měl tento pedagog podporu, nejen u svých kolegů, ale především u ředitele. Celkově by měl být postoj školy a jednání vůči šikaně negativní a všichni by se měli snažit, tento negativní jev odstranit. Bohužel praxe je u nás jiná. Velice účinným preventivním opatřením je organizace a hustota dozoru o přestávkách. Čím více pedagogů bude střežit volný čas žáků, tím méně se bude projevovat šikana. Důležitá je také technika dozoru. Tou se rozumí např. to, že se pedagog podívá i do tříd, dává si pozor na tzv. hlídky, které mají informovat agresora o přicházejícím pedagogovy. K technice můžeme zařadit i monitoring zákoutí, kde by k šikaně mohlo docházet. Některé prostory můžeme ochránit tak, že do nich zakážeme vstup (jedná se např. o suterény, půdní prostory, apod.). Nabízí se i možnost monitoringu pomocí kamer. Ač se může zdát, že je to až přílišné omezení svobody, je nutno zohlednit, jaký dopad má šikana a budoucí život dětí. K dalšímu zásadnímu preventivnímu opatření patří i školní řád. Ten by měl obsahovat obecné zásady ohleduplnosti a ochranu slabých. Zákazy násilí, fyzického i psychického ubližování, zneužívání síly, ponižování, nadávání. Takovýto postoj by měli prosazovat i učitelé ve svých třídách. Rodiče i žáci by s tímto školním řádem měli být seznámeni a informováni o tom, co se stane, když ho poruší.

6.2 Prevence na úrovni tříd a třídních kolektivů Je dobré, aby měl třídní učitel povědomí o stavu své třídy. K tomu, je třeba přijmout různá opatření či postoje. Vhodným se jeví např. anonymní dotazník, který může třídě předložit jednou do roka, či podle potřeby. Další variantou může být tzv. pedagogická komunita, kdy se učitel s žáky pravidelně schází (většinou jednou v týdnu), kde mohou řešit záležitosti, k nimž dochází, a promluvit si o nich. Doporučuje se sedět v symbolickém kruhu. Na tomto sezení mohou nacvičovat komunikace, sehrát různé modelové situace, naučit se zlepšovat vztahy mezi sebou a hrát různé sociálně psychologické hry, které se zaměřují na utužování kolektivu a sebevědomí jednotlivých žáků. Vhodné jsou i víkendové pobyty 29

pro třídu, kterých se účastní i rodiče. Dávají tak prostor, pro vzájemné poznání, navázání nových a upevnění starých vztahů. Čím více se třída semkne, tím menší prostor dává k šikaně. A pokud ve třídě už k šikaně dochází, snadněji se na ni přijde a lépe se vyřeší (Říčan, 2010, s. 115 – 116).

6.3 Prevence na úrovni jednotlivců Školy jsou uzavřené instituce, ze kterých žák, který je šikanován, nemá šanci utéct. Přesto by děti měly vědět, že je třeba se vyhýbat rizikovým místům. Čelit šikaně mohou např. tak, že se budou zdržovat ve skupinkách svých kamarádů. Skupině se totiž čelí hůř než jednotlivci. Za další preventivní opatření, které se jeví jako účelné, je v dětech pěstování odolnosti vůči projevům šikany. Snažit se jim vysvětlit, co dělat v takovýchto situacích, nacvičit tyto situace, poradit jim, jak se v nepříjemných situacích lze bránit (ignorace, postavení se protivníkovi). Ano i takové postavení se protivníkovi vyšle agresorovi signál, že oběť je silná a jen tak se nenechá přemoci. Agresoři si totiž vybírají slabé oběti, a pokud je jejich vytipovaná slabá oběť překvapí svojí obranou, je velice možné, že agresor si útok rozmyslí. Nabízí se tu otázka, zda se s agresorem prát. V literatuře najdeme mnoho pro a proti. Nelze jednoznačně doporučit radu, která bude fungovat. Věc je složitá a vždy se jedná o individuální záležitost. Co ovšem u prevence jednotlivců platí je pěstování sportu. Výběr vhodné aktivity, která bude dítě bavit, naplňovat a podporovat jeho sebevědomí pomáhá v boji se šikanou velkou měrou. Sport děti naučí odolnosti, poznají nové přátelé, zažijí pocit vítězství i prohry. Naučí se překonávat překážky v týmu. Důležitý je také fakt, že žák, který vyniká ve sportu, je u dětí atraktivnější, zejména pak u chlapců. Za vhodnou prevenci a pohotovou obranu můžeme považovat i pohotovou zásobu slov, zvlášť při slovním napadení. Oběti, totiž často nedovedou pohotově reagovat na slovní atak agresorů. Úkolem učitelů, ale i rodičů, je naučit děti pohotovým reakcím, které využijí v nepříjemných situacích. Další vhodnou strategií, kterou lze použít je humor. Je dobré, když se dítě dokáže zasmát samo sobě. Některým obětem šikany tato vlastnost většinou chybí. V případě, že si je žák vědom své chyby a dokáže si z ní udělat srandu, často odvrátí případný útok. Stejně důležitý jako je humor a pohotová slovní reakce je i trénink asertivního chování. Žáky je třeba naučit a navést na to, jak by se měli zdravě sebeprosadit. Útočníkům by měli vědět, jak dát najevo své potřeby, jinak než agresivním chování. Často neví, jak se seznámit s někým novým, neumějí se chovat přátelsky či vlídně. Nácvik asertivního 30

chování se nacvičuje většinou ve skupinkách obětí šikanování, ale lze ho aplikovat na celý kolektiv. Podle některých názorů je důležitá sebedůvěra a sebevědomí, co se týče v boji s agresory. Přímá chůze, neuhýbavý pohled, přímý krok, hlasité ne. Jedná se však pouze o jakousi superprevenci a nikdo nezaručí, že ani sebevědomí jedinec se nemůže stát obětí agresora/agresorů. Posilování sebevědomí je dobré u všech dětí. Jak u potencionálních obětí, tak u potencionálních agresorů. Psychologové, kteří se setkávají s agresory, upozorňují na to, že agrese a kázeňské přestupky často pramení z nízkého sebevědomí a zakomplexovanosti žáků. Dětem mnohdy chybí pocit uznání, pocit úspěchu, pochvala. Je dobré žáky zapojovat do věcí, které s sebou přináší odpovědnost (např. třídní služba, starání se o určitou věc apod.) Děti, které nechodily do mateřských škol, nebo dětských kolektivů a jeví se jako uzavřené, plaché, bojácné a pasivní je dobré je připravit na třídní kolektiv ve škole tím, že je vybavíme sociálními dovednostmi, které jim umožní ve třídě „přežít“. Snažíme se vycházet z myšlenky, že pokud není potencionální oběť, nebudou existovat ani její skutečné oběti (Bendl, 2003, s. 102 – 113). Pokud

se učitel

nebo jiný

pedagog

rozhodne

uplatňovat

ve třídě

sociálně

psychologické metody, měl by kolektiv dobře znát a postupovat nanejvýš obezřetně. Lze využít i rad odborníků, dětských psychologů, zkušených externistů a facilitátorů.

31

7 Školský systém prevence šikanování V českém školství jsou uplatňovány dva projekty v prevenci proti šikaně: Škola podporující zdraví – zdravá škola Obsahem tohoto programu je převážně analýza a tvorba bezpečného a sociálně podnětného prostředí pro žáky, učitele, ale i rodiče. Školy tohoto typu fungují od roku 1992. Mezi hlavní principy programu patří respektování individuálních potřeb žáků, vůle ke spolupráci a pomoci, podporuje myšlenku, že pravidla soužití jsou platná pro všechny a všichni je dodržují. Ve škole je podporována úcta, snášenlivost, uznání, účast, empatie a otevřenost (Výchova ke zdraví, 2011) Začít spolu (v mezinárodním označení Step by Step) Tento program se používá nejen ve školách, ale i v mateřských školách a to od roku 1994. Hlavní myšlenkou tohoto projektu je sociální výchova, která by se měla podílet na vytvoření bezpečného sociálního prostředí. Jde o program, který představuje pedagogický přístup orientovaný na dítě, prosazuje a umožňuje inkluzi dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Program v sobě nese poznatky pedagogické a psychologické vědy, které se již dříve osvědčily (Step by step, 2014).

32

EMPIRICKÁ ČÁST 8 Výzkumné šetření Ač se to nemusí zdát, šikana představuje v našem školství velice závažný problém, proti kterému je nutné bojovat. Odborná literatura a výzkumy prováděné na školách nám jasně dokazují, že se tento problém týká většiny škol. Z tohoto důvodu jsem se i já rozhodla provést výzkumné šetření. V březnu roku 2015 jsem oslovila základní školu ve Vratislavicích nad Nisou. Výzkum probíhal mezi žáky 3. – 9. ročníku formou anonymních dotazníků. Celkem se výzkumu zúčastnilo 132 žáků, z toho byl jeden dotazník vyřazen. I přes to, že byli žáci požádáni, aby vždy zvolili jen jednu odpověď, u některých otázek zakroužkovali odpovědí více nebo doplnili svoji odpověď. Ve výzkumu jsem tedy tuto věc zohlednila, případně dopsala kolonku: neodpověděl.

8.1 Cíl výzkumu Hlavním cílem mého výzkumu bylo zjištění, zda se žáci na základní škole ve Vratislavicích nad Nisou s šikanou setkali a jaké s ní mají zkušenosti. Ve výzkumu jsem se snažila odhalit i to, zda se mezi žáky vyskytuje nějaký agresor, kde šikana nejčastěji probíhá, či jak by šikanu potrestali oni sami. Šikana

je jevem

častým

a bohužel

někdy

i bagatelizovaným.

Mnoho

škol

se už v dnešní době snaží šikaně čelit. Zavádějí různá preventivní opatření, pořádají besedy, přednášky a poučení. Nicméně si myslím, že je vhodné a žádoucí, aby si sama škola podobný výzkum dělala alespoň dvakrát ročně. Domnívám se totiž, že tento způsob průzkumu by mohl vést k odhalení nežádoucího chování rychleji a snadněji, než kterékoli jiné metody.

8.2 Zkoumané hypotézy Hlavní výzkumná otázka: Jaké zkušenosti se šikanou mají žáci určité základní školy?

Předmětem výzkumného šetření jsou následující hypotézy: Hypotéza č. 1 : S šikanou mají větší zkušenost chlapci než děvčata; Hypotéza č. 2 : S šikanou se setkávají častěji žáci druhého stupně základních škol.

33

8.3 Použité metody Ve výzkumném šetření jsem využila dotazníkovou metodu, která byla dle mého názoru nejvhodnější metodou ke zjišťování šikany v jednotlivých třídách. Předlohou mi byl depistážní dotazník šikanování od Koláře (2001, s. 223-225), který jsem doplnila o další výzkumné otázky. Dotazník, který jsem k výzkumu použila, se skládal celkem z 21 otázek a byl rozdělen na dvě části. První část dotazníku se týkala všech respondentů, druhá část dotazníku je pak zaměřena

na šikanované

žáky.

Dotazník

otázek.

Z důvodu

toho,

a 8 polouzavřených

se skládá že mi

celkem

někteří

ze 13 uzavřených

žáci

neodpověděli

nebo zakroužkovali dvě a více odpovědí, jsem do sestavených grafů doplnila i tyto možnosti. Vyhotovený dotazník jsem rozdala několika dětem v mém okolí a poprosila je, zda by ho mohly vyplnit. Cílem bylo zjistit, zda všem položeným otázkám rozumí. Neshledaly žádné obtíže, a proto jsem dotazník předala na základní školu. Mezi žáky bylo rozdáno 132 dotazníků, z toho 1 byl pro nepoužitelnost vyřazen. Dotazníky byly nejprve předány panu řediteli a ten je následně rozdal do tříd. Šetření probíhalo přibližně po dobu 14 dní a následně byly dotazníky odevzdány k vyhodnocení.

8.4 Interpretace a analýza dat V této části se již budu věnovat získaných informacím z provedených dotazníků. Empirickou část jsem se snažila sestavit tak, aby bylo jasné, na co přesně jsem se ptala a jak mi bylo odpovězeno. V první třetině dotazníku jsem zjišťovala, jaké klima panuje v dané třídě, jak tuto třídu hodnotí jednotliví žáci, či se v jejich třídě objevuje někdo, koho hodnotí jako neoblíbeného nebo z koho mají strach. Jak už jsem výše zmínila, respondenty jsem na začátku dotazníku požádala, aby vybrali jen tu odpověď, která je jim nejbližší. Někteří žáci, ale zakroužkovali odpovědí více nebo doplnili odpověď svoji. Všechny tyto informace jsem tedy zohlednila a se získanými poznatky dále pracovala. 54% respondentů tvořila děvčata, 45% představovali chlapci. Nejmladšími respondenty byli žáci třetího ročníku. Odpovědi jsem zaznamenávala do tabulek programu Microsoft Excel, pomocí kterého jsem následně tvořila grafy a tabulky. V grafech jsou informace zaznamenány procentuálně. V textu, který je umístěn pod grafem, jsou pak získané informace detailněji rozepsány. U některých odpovědí, jsem raději využila tabulky tak, aby se čtenář lépe orientoval a získané poznatky pro něj byly jasnější. V závěru empirické části se pokusím odpovědět na výzkumné otázky, verifikovat dané hypotézy a shrnout výzkumné závěry z poznatků šetření.

34

8.4.1

Dílčíí poznatky dotazníkové metody

1. Výzkumná otázka: Chodíš rád do své třídy? 1; 2%

3; 4% 15; 25%

16; 22% ano

ano

ne

ne

někdy

někdy

53; 74% 44; 73%

Graf: Spokojenost ve třídě – dívky

Graf: Spokojenost ve třídě tř – chlapci

výbě ze dvou odpovědí. Na začátku átku dotazníku byli požádáni, aby vybrali Žáci měli na výběr pouze jednu odpověď ěď a to tu, která nejvíce vystihuje jejich situaci. Několik N žáků mi zakroužkovalo obě odpovědi odpov a připsaly mi k nim slovo někdy, kdy, proto jsem k této otázce přidala i tuto variantu. Na výše zmíněnou zmín otázku odpovědělo kladně 97 respondentů, respondent 30 respondentů do své třídy ídy nechodí rádo a 4 respondenti se vyjádřili, že jenom někdy. ěkdy. Výše uvedené grafy jsou rozděleny leny podle pohlaví. 53 dívek chodí do své třídy t ídy rádo, 16 dívek se vyjádřilo vyjád záporně a 3 dívky odpověděly ěly někdy. ně V procentuálním hodnocení se dostáváme k procentům: 74%, 22% a 4%, což hodnotím jako pozitivní, protože celých 74% dotázaných dívek chodí do své třídy ráda. U chlapců chlapc byli výsledky obdobné: 44 chlapců odpovědělo odpov ano, 14 chlapců ne a pouze jeden žák odpověděl odpov slovem někdy, v procentech pak: 73%, 25%, 2%.

2; 4%

4; 5% 29; 34% ano

ano

ne

ne

někdy

někdy 52; 61%

45; 96%

Graf: Spokojenost ve třídě – 1. stupeň

Graf: Spokojenost ve třídě tř – 2. stupeň

Graf 1: Spokojenost ve třídě Zdroj: vlastní zpracování

Nejvíc spokojených spokojený žáků, jsem shledala na prvním stupni a to ve třídách t 3. B a 4. C. Tyto výsledky jsem více méně mén očekávala, neboť to byli mí nejmladší respondenti. Naopak u 35

třídy ídy 9. A jsem zjistila, že do své třídy t ídy nechodí ráda více než polovina studentů. student Celkem mi odpovědělo lo v deváté třídě tř 20 žáků, z toho se záporně vyjádřilo řilo 6 dívek a 5 chlapců. chlapc Domnívám se, že pokud bych dělala d výzkum i u mladších ročník čníků, výsledky by se mi potvrdily. S přibývajícím ibývajícím věkem v žáků se i šikana stává větším tším problémem. U žáků žák prvního stupně se můžeme žeme spíše setkat s tím, že žák, který je v roli agresora si neuvědomuje neuv hranici mezi škádlením a šikanou a své chování tak „přežene“. „p 2. Výzkumná otázka: Je vaše třída dobrým kolektivem? 3; 4%

1; 2%

37; 51%

ano

ano

ne

ne

ano i ne

ano i ne 29; 49%

32; 45%

Graf:: Hodnocení kolektivu – dívky

Otázkou

číslo

zde už jsou odpovědi di

2 jsem tém téměř

29; 49%

Graf: Hodnocení kolektivu – chlapci

se snažila

vyrovnané.

navázat Kladně

na otázku mi

číslo

odpově odpovědělo

1.

Ovšem

66 respondentů,

61 respondentů mi odpovědělo odpov záporně a 4 respondenti se vyjádřili tak, že mi zakroužkovali obě odpovědi a připsali ipsali slovo někdy n nebo občas. Tato odpověď ěď opět op nebyla v nabídce, ale do výzkumu ji zahrnuji, protože navazuje na další položené otázky. 37 dívek svoji třídu považuje za dobrý kolektiv, 32 dívek svoji třídu t ídu neshledává dobrým kolektivem a 3 dívky uvedly obě možné varianty. U chlapců chlapc byli odpovědi di vyrovnané, 29 chlapců chlapc odpovědělo ano, 29 chlapců odpovědělo ělo ne a pouze jeden zakroužkoval obě ob varianty.

36

4; 5%

3; 6%

22; 26% ano

ano

ne

ne

ano i ne

ano i ne 58; 69%

44; 94%

Graf: Hodnocení kolektivu – 1. stupeň

Graf:: Hodnocení kolektivu – 2. stupeň

Graf 2: Hodnocení kolektivu

Zdroj: vlastní zpracování

Na grafu prvního stupně stupn můžeme vidět, t, že celých 94% žáků se hodnotí, jako dobrý kolektiv. Za dobrý kolektiv se pokládá třída 3. B, kde se kladněě vyjádřili vyjád všichni dotazovaní žáci. Nejhůře se naopak hodnotí třída 8. A. Zde odpověděli li všichni žáci záporně. záporn Říčan (2010, s. 47-52) 47 popisuje třídu ídu jako skupinu, která vede dvojí život a má dvě tváře. První tvář můžeme ůžeme chápat jako oficiální a projevující se před řed pedagogy. Druhá tvář tvá je naopak ta bez pedagogického vlivu a dozoru. Jsou to ty situace, kdy jsou žáci sami. Můžeme to chápat jako svět, sv do kterého dospělý nemůžou. žou. Právě Práv tento svět podporuje vrstevnickou skupinu k autonomii. A velice záleží na vztahu jednotlivých členů ve skupině k sobě navzájem. 3. Výzkumná otázka: Existují ve vaší třídě skupinky spolužáků/partičky? spolužák 1; 1%

3; 5%

2; 3%

2; 3%

ano

ano

ne

ne

jiná odpoveď 68; 96%

Graf: Skupinky žákůů ve třídě tř – dívky

55; 92%

jiná odpověď

Graf: Skupinky žáků ve třídě tř – chlapci

Říčan (2010, s. 50) zmiňuje zmi dětskou tskou skupinu jako mocnou organizaci, která od svých členů očekává a vyžaduje přizpůsobování p se. Na jednotlivé členy je vyvíjen socializační tlak. Ten, kdo do nějaké jaké skupiny nepatří, nepat je určitým způsobem sobem vyloučen vylouč z kolektivu. Velké

37

procento dění se odehrává právě práv v těchto skupinkách, či třídě. ě. Skupinky mohou mo vznikat na základě sympatií, přátelství, př antipatií, za účelem elem udržení tajemství, nedovolených experimentů či „lotrovin“apod. Jakákoli snaha jít proti třídnímu t ídnímu kolektivu (často ( se jedná pouze o slušnost nebo loajalitu k vyučujícímu) se trestá pohrdáním, sociální izolací, agresí či pomluvami. Třída je ten, kdo „bojuje“ proti učiteli. u Z této otázky vyplývá, vyplývá že celých 94% žáků, což v tomto výzkumu představuje p 123 dotazovaných, je členem nějaké n skupiny ve třídě. 4 žáci si myslí, že v jejich třídě partičky žáků nejsou. 1 žák mi na otázku neodpověděl, 1 chlapec mi odpověděl o bohužel ano, v 6. ročníku mi jedna dívka odpověděla, odpov že se skupinky často asto mění mě a dříve tam patřila. Chlapec z 5. ročníku mi odpověděl, odpov že patří pouze do jedné partičky.

3; 4% 1; 1%

3; 7% ano

ano

ne

ne

jiná odpověď

někdy 80; 95%

43; 93%

Graf: Skupinky žákůů ve třídě tř – 1. stupeň

Graf: Skupinky žákůů ve třídě t – 2. stupeň

Graf 3: Skupinky žáků ve třídě Zdroj: vlastní pracování

Rozdělení lení skupinek dle ročníků ro příp. stupňů je téměř totožné. Převážná P většina žáků tvrdí, že ve třídách ídách existují skupinky žáků. žák . Pouze malé procento dotázaných si toto zjištění zjišt nemyslí.

38

4. Výzkumná otázka: Patříš Pat do této skupinky i ty? 7; 10%

3; 5% 15; 25%

19; 27%

45; 63%

ano

ano

ne

ne

jiná odpoveď

Graf: Člen len skupinky ve třídě tř – dívky

41; 70%

jiná odpověď

Graf: Člen len skupinky ve třídě tř – chlapci

Otázka číslo 4 je úzce spjata s předešlou edešlou otázkou, avšak výsledky jsou poměrně rozdílné. Ke členům m skupinek ve třídě se řadí pouze 86 respondentů (45 dívek, 41 chlapců), 34 respondentů (19 dívek, 15 chlapců) chlapc má pocit, že do této skupinky nepatří nepat a 10 respondentů se vyjádřilo ilo následovně: následovně dívka, která je uvedena výše, se zmiňuje, zmiň že po své nemoci, již do skupinky nepatří. ří. Skupina ji nejspíš z nějakého důvodu vodu vyloučila. 5 respondentů si není jisto, ale myslí si, že spíše ano. 1 žák 4. ročníku uvádí, že ne, ale nevadí mu to. Jeden žák neodpověděl vůbec a 2 žákyně žákyn pátého ročníku se vyjádřily tak, že jedna patří pat pouze do jedné skupinky a druhá byla členem, ale již není. To nám ukazuje to, jak jsou skupinky proměnlivé a své členy, v průběhu hu času, i vyřazují.

8; 10% 2; 4% 14; 30%

ano

ano

21; 25%

ne

ne

jiná odpověď

jiná odpověď 55; 65%

31; 66%

len skupinky ve třídě tř – 1. stupeň Graf: Člen

Graf: Člen len skupinky ve třídě t – 2. stupeň

Graf 4: Člen skupinky ve třídě Zdroj: vlastní zpracování

Dle rozdělení lení věku se pak řadí adí ke skupinkám 31 respondentů z prvního stupně a 55 respondentů ze stupněě druhého. Celkem 35 respondentů se nepokládá za žádného člena skupinky a 10 respondentů respondent uvedlo jinou odpověď viz. výše. Touha někam n patřit je nedílnou

39

součástí ástí existence každého člověka. Jeho separace může vést k pocitům pocitů beznaděje, prázdnoty, smutku, ale i agresi. 5. Výzkumná otázka: Máš pocit, že je ve vaší třídě někdo kdo neoblíbený? 7; 12%

9; 13%

ano

ano

ne

ne

53; 88%

62; 87%

Graf: Neoblíbený žák – dívky

Graf: Neoblíbený žák – chlapci

Z grafu vyplynulo, že celých 87% dotázaných dívek a 88% dotázaných chlapců, chlapc což je 115 žáků, má pocit, že je v jeho třídě někdo kdo neoblíbený. Pouze 16 1 respondentů odpovědělo, že ve třídě ř ě neshledávají nikoho neoblíbeným. Neoblíbeným jedincem se žák může stát poměrně snadno. Stačí Stač se jen mírně odlišovat od ostatních a nemusí to být zrovna barva pleti, nebo výrazný handicap. Dětem D často stačí, když je žák plachý, tichý nebo submisivnější než ostatní. Může to být, ale i žák oblíbený u učitelů, premiant, nebo někdo, kdo se neúčastní různých zných „alotrií“ pořádaných po třídou. Neoblíbeným se vlastněě může m stát kdokoli na základě čehokoli (Říčan Ř čan 2010, s. 60-61).

10; 12%

6; 13%

ano

ano

ne

ne

41; 87%

Graf: Neoblíbeý žák – 1. stupeň stupe

74; 88%

Graf: Neoblíbený žák – 2. stupeň Graf 5: Neoblíbený žák Zdroj: vlastní zpracování

40

Výsledky, které jsou rozděleny rozd dle věku, ku, se taktéž velmi podobají. Na prvním stupni odpovědělo kladně 87% respondentů, respondent , na druhém byla tato hodnota pouze o procento vyšší. Pouze 16 respondentůů si myslí, že v jeho třídě není nikdo neoblíbený. Neoblíbenost líbenost nelze nikomu zakázat. Můžeme M děti ti jen vést k větší toleranci. Bohužel škatulkování, odsuzování na základě základ haló efektů je jednou z věcí, cí, které si dítě dít do školy přináší ze svého primárního prostředí, prost kterým je rodina. Rodiče, ač si to sami často neuvědomují, jsou pro děti ti vzorem i v těch špatných situacích a děti ti tyto názory, postoje, či chování přejímají. 6. Výzkumná otázka: Je ve vaší třídě spolužák/spolužačka, ka, kterého které se všichni bojí a z koho oho mají strach? strach

2; 3% 18; 26%

52; 74%

11; 18%

ano

ano

ne

ne

bez odpovědi

bez odpovědi 48; 79%

Graf:: Obávaný spolužák – dívky

Graf:: Obávaný spolužák – chlapci

Poněšický šický (2004, s. 24) uvádí ve své knize Agrese, násilí a psychologické moci, že v civilizovaných zemích, jedinci žijícímu v nenásilné společnosti, chybí dostatečné dostate množství podnětů a příležitostí říležitostí k agresi. Proto, si je sám, jaksi „umělým“ „umě způsobem vytváří. Je to jeden z důvodu, vodu, proč dochází k vnitrodruhovým agresím či válkám. Paradoxem je ovšem fakt,

že čím

víc se společnost

bude snažit o nastolení

mírumilovných

podmínek

ve společnosti, nosti, tím víc bude agrese agr všudypřítomná. Z grafu vyplývá, že 100 respondentů, tvořících 76% si nemyslí, že by byl v jejich třídě, někdo, koho se ostatní bojí. Na druhou stranu 29 respondentůů uvedlo, že mají z někoho ve třídě strach. Pouze dva respondenti mi uvedli, že neví.

41

1; 2%

1; 1%

9; 19%

20; 24% ano

ano

ne

ne


Graf:: Obávaný spolužák – 1. stupeň

bez odpovědi

63; 75%

Graf:: Obávaný spolužák – 2. stupeň

Graf 6: Obávaný spolužák Zdroj: vlastní zpracování

Pocit strachu je nejsilnější nejsiln u třídy 5. B, kdy mi z 18-ti žákůů odpovědělo odpov ano 8 z nich. V dotazníku se neobjevila žádná třída, t ve které by všichni respondenti odpověděli odpov ne. Strach je přirozenou irozenou reakcí na hrozící nebezpečí. í. Jde o emoci, která se tomu snaží zabránit. Pokud vyhnutí se nebezpečí není možné, může že se strach změnit zm v agresi. Výzkumy ukazují, že i agresor má mnohdy strach či úzkost, která se mění ění příchodem p do školního prostředí v agresi. 7. Výzkumná otázka: Byl jsi někdy n svědkem šikany? Viděl ěl si, jak někomu ubližují?

1; 1%

1; 2% ano

27; 38%

ne

ne

bez odpovědi

bez odpovědi

43; 61%

Graf: Svěděk šikany – dívky

ano

25; 42%

34; 56%

Graf: Svědek šikany – chlapci

V této výzkumné otázce zvolilo 77 7 respondentů (43 dívek, 34 chlapců) chlapc odpověď ANO, variantu NE si vybralo 52 respondentů (27 dívek, 25 chlapců) chlapc a 2 respondenti neodpověděli vůbec. Podíváme-li Podíváme se na grafy otázky č. 15. můžeme žeme porovnat, porovnat kolik žáků bylo svědkem šikany a kolik dětí d bylo obětí šikany. Názorně vidíme, že svědkem šikany bylo 77 dětí a obětí bylo 51. To znamená, že každá oběť mohla mít jednoho až dva svědky. Chtěla bych ještě zdůraznit raznit fakt, že celých 35 žáků, kteří se stali obětí tí šikany, uvedlo, že je členem

42

party ve třídě.. Domnívám se tedy, že žáci, kteří jsou kamarády oběti obě či členy partičky, byli přítomni šikaně a ze strachu, aby se nestali další obětí, jen přihlíželi.

20; 43%

2; 2% ano

ano

25; 30%

ne

ne

bez odpovědi


27; 57%

Graf: Svědek šikany – 1. stupeň stupe

Graf: Svědek šikany – 2. stupeň stupe Graf 7: Svědek šikany Zdroj: vlastní zpracování

Bohužel i na prvním stupni, kde se žáci považují na vcelku dobrý kolektiv a do třídy t chodí rádi, odpovědělo ělo 20 respondentů, respondent že bylo svědkem dkem šikany. To může m mít později i vliv na to, že se budou bát chodit do školy jako takové. Tento nto strach může m vést ke lhaní a vymýšlení si výmluv, proč pro nejít do školy. V grafu vidíme,, že na druhém stupni byla svědky sv více než polovina dotázaných.

43

8. Výzkumná otázka: Kde se ubližování konalo? Kde spolužáka či kamaráda šikanovali? Tabulka 1: Místo šikanování

Celkem osob/ z toho

V procentech

Chlapci

Dívky

5/4

3%

2

3

1

4

Ve třídě

50/26

29%

20

30

9

41

V šatnách

15/12

9%

4

11

3

12

V družině

4/4

2%

1

3

0

4

Mimo školu

32/19

18%

13

19

5

27

Jinde

15/5

9%

5

10

5

10

53

30%

25

28

27

26

označilo

1. stupeň

2. stupeň

více odpovědí Na záchodech

Bez odpovědi


U výzkumné otázky č. 8 jsem opět zvolila pro přehlednější čtení informací tabulku, která nám udává počet celkových odpovědí/počet respondentů, kteří odpověděli na jednu otázku vícekrát. Na otázku odpovídalo 78 respondentů, ostatní uvedli, že nebyli svědky šikany. Z tabulky vyplývá, že jeden chlapec byl svědkem šikany pouze na záchodech, 24 žáků bylo svědkem šikany pouze ve třídě, 3 žáci v šatnách, 13 žáků bylo svědkem šikany mimo školu a 10 žáků označilo, že šikanu zažili jinde (autobus, internet, na chodbách, v kroužku, u školy, ve frontě na obědy). Dalších 27 žáků zakroužkovalo více odpovědí viz. tabulka výše. S tímto typem tabulky se v průběhu vyhodnocování setkáme vícekrát.

44

9. Výzkumná otázka: Zastal se někdo tvého spolužáka, když mu bylo ubližováno?

29; 41%

32; 45%

20; 33%

28; 47%

ano

ano

ne

ne

bez odpovědi


10; 14%

Graf: Zastání – dívky

Graf: Zastání – chlapci

Celkem odpovědělo odpově 82 respondentů. Otázka se týkala těch, t kteří na otázku č. 7 odpověděli ano, a tudíž byli svědky sv šikany. 60 respondentůů (32 dívek, 28 chlapců) uvedlo, že oběti, ti, která byla šikanovaná, někdo n pomohl. 22 respondentů (10 dívek, 12 chlapců) odpovědělo lo ne (nikdo jí nepomohl). Ostatních 49 respondentů neodpovědělo, neodpov neboť nikdy nebylo svědkem šikany.

23; 49%

18; 38%

26; 31%

42; 50%

ano

ano

ne

ne


Graf: Zastání – 1. stupeň


Graf: Zastání – 2. stupeň Graf 8: Zastání


Ač by výsledky měly m více méně korespondovat s otázkou č. 7 ohledně počtu odpovědí, jsou zde mírné odchylky, protože na otázku č. 9 mi odpověděli odpov i 4 žáci, kteří na otázku číslo 7 neodpověděli neodpov nebo odpověděli ne, a tudíž na otázku č. 9 neměli reagovat. Na prvním stupni odpovědělo odpově kladně 18 žáků,, na druhém potom 42 žáků. žák 12 žákům z prvního a druhého stupně nikdy nevidělo, nevid že by někdo kdo šikanovanému žákovi pomohl.

45

10. Výzkumná otázka: Znáš ve svém okolí někoho, kdo ostatní žáky šikanuje?(ubližuje svým spolužákům) Tabulka 2: Známý agresor

Celkem osob/ z toho odpověděli

V procentech Chlapci Dívky

1. stupeň

2. stupeň

vícekrát Ano znám, je ze školy Ano znám, není ze školy Ne neznám nikoho Bez odpovědi

67/2

50%

32

35

22

45

13/2

10%

7

6

1

14

52

39%

23

29

24

28

1

1%

0

1

0

1 Zdroj: vlastní zpracování

Celých 59% dotazovaných zná někoho, kdo ostatní děti šikanuje. 65 respondentů zná pouze někoho ze školy, 11 respondentů zná někoho mimo školu, 52 respondentů nezná nikoho a 1 respondent na otázku neodpověděl. 2 chlapci odpověděli každý 2x, a to tak, že znají někoho ze školy i mimo školu. Pokud se děti setkají s agresorem mimo školu např. venku mezi dětmi, je celkem snadné se tomuto agresorovi vyhnout nebo se s ním přestat vídat. Dítě má možnost volby s kým se chce kamarádit a trávit svůj volný čas. Těžší situace pak nastává, když se agresor objeví ve třídě. Možnost odejít či utéct se stává mizivou. Změnit třídu nejde jen tak. Oběti se ocitají v pomyslné kleci, ze které takřka není úniku a začíná boj. Boj, kde padají rány, které způsobují nejen fyzickou bolest. Boj, který je často neviditelný a dlouhodobý. Bojištěm se stává nejen třída, ale i školní šatna, fronta do jídelny, školní toalety a každá chodba bez dozoru. Je třeba si uvědomit, že v této válce se ocitá velké množství dětí, které potřebují pomoc. A jejich zachráncem jsme pouze mi dospělý. Pouze my můžeme tuto válku zastavit.

46

11. Výzkumná otázka: Šikanoval jsi ty sám někdy někoho?

1; 2%

2; 3%

9; 15%

ano

ano

ne

ne

bez odpovědi


68; 97%

Graf: Přiznání – dívky

Graf: Přiznání – chlapci

Když jsem do dotazníku psala tuto otázku, myslela jsem si, že se nikdo k šikaně nepřizná. Přiznalo se mi celkově cel 11 žáků a to ze třídy ídy 4. C, 9. A, 8. A, 6. A. To mi potvrzuje i otázku č. 1 a č. 2. K šikaně šikan se přiznaly 2 dívky a 9 chlapců.

1; 2% 2; 4%

1,4; 1% ano

ano

ne

ne

bez odpovědi


45; 94%

Graf: Přiznání – 1. stupeň

9; 11%

Graf: Přiznání – 2. stupeň Graf 9: Přiznání


V 9. A se vyskytlo nejvíce agresorů agresor a možná i to je jeden z hlavních důvodů, proč kolektiv do této třídy ídy nechodí rád. Podobně hodnotím i třídu 8. A, zde se k šikaně přiznali 3 chlapci a celá třída ída uvedla, že se nehodnotí jako dobrý kolektiv. Přítomnost agresora ve třídě je faktor, který výrazně výrazn narušuje celou soudržnost kolektivu. Naopak 3. ročník nemá žádného agresora. Žáci uvedli, že do své třídy chodí rádi a hodnotí se jako dobrý kolektiv.

47

12. Výzkumná otázka: Jak se chováš ke spolužákovi, který/á ti je nesympatický? Tabulka 3: Antipatie

Celkem osob/ z toho

V procentech Chlapci

Dívky

1. stupeň

2. stupeň

odpověděli vícekrát Nevšímám

77/11

53%

37

40

23

54

Pomlouvám ho/jí

2/1

1%

1

1

1

1

Nadávám mu/jí

2/1

1%

2

0

1

1

27/12

19%

12

15

8

19

2/1

1%

2

0

1

1

35/1

24%

11

23

13

22

1

1%

0

1

1

0

si ho/jí

Nebavím se s ním Biju ho/ji Chovám se k němu, jako k ostatním Bez odpovědi


Na otázku

odpovědělo

131 respondentů,

118 respondentů

odpovědělo

jednou

odpovědí a 14 respondentů odpovědělo více krát. Nejvíce respondentů odpovědělo na odpověď a) žáka, který je jim nesympatický si nevšímají. Druhou odpovědí s největším počtem byla odpověď f) k žákovi, který je jim nesympatický, by se chovali jako k ostatním žákům. Negativní odpovědi zazněli od 6 žáků. I přes to, že v tabulce zazněly pro nás pozitivní odpovědi, je nutné, aby se učitelé měli na pozoru. Negativní poznámky při výukách jsou často útoky směřované od agresora k oběti. Vyučující, sice žáka, který útočnou poznámku pronesl, napomene, avšak tím to i končí. Je třeba apelovat na vyučující, aby se snažili monitorovat i tuto frekvenci. Takovýto radar totiž může posloužit k dřívějšímu odhalení šikany a zabránění vážnějším následkům.

48

13. Výzkumná otázka: Kdybys byl/a někdy šikanován/a, jak by ses zachoval/a? Tabulka 4: Jak by se žáci chovali

Celkem osob/ z toho označilo


Dívky

1. stupeň 2. stupeň

více odpovědí Řekl/a bych to doma rodičům Řekl/a bych kamarádovi/kamarádce Řekl/a bych to učiteli/vychovateli Zavolal/a bych na linku bezpečí

68/26

41%

22

46

28

42

11/6

7%

2

9

1

10

37/22

22%

15

22

17

20

5/3

3%

2

3

3

2

35/5

21%

26

9

6

29

8/1

5%

0

8

1

7

1

1%

1

0

0

1

Zkusil bych to vyřešit sám, postavil bych se útočníkovi a bránil se Nevím, jak bych se zachoval Bez odpovědi


Na výzkumnou otázku odpovědělo 131 respondentů, z toho mi 28 respondentů zakroužkovalo více odpovědí, proto vycházíme u jednotlivých odpovědí vždy z celkového počtu 131 dotazovaných. 68 respondentů by se svěřilo se šikanou rodičům, 11 respondentů by šlo za kamarádem či kamarádkou, 37 respondentů by to řeklo učiteli nebo vychovateli, 5 by zavolalo na linku bezpečí, 35 respondentů by se pokusilo postavit útočníkovi a bránit se, 8 respondentů netuší, jak by reagovali a 1 chlapec na otázku neodpověděl vůbec.

49

14. Výzkumná otázka: Jak by ses zachoval, kdyby si viděl, že je tvému spolužákovi ubližováno? Tabulka 5: Pomoc ze strany spolužáka

Celkem osob/ z toho označilo


Dívky

1. stupeň

2. stupeň

více odpovědí Vstoupil bych do konfliktu

56/14

38%

28

28

14

42

46/7

31%

17

29

23

23

29/8

20%

9

20

8

21

0

0%

0

0

0

0

0

0%

0

0

0

0

14/1

10%

9

4

3

11

2

1%

1

1

1

1

a pomohl mu Řekl bych to učitelovi Slovně bych se ho zastal, napomenul útočníky Dělal bych, že to nevidím, nic bych nedělal Smál bych se, protože je to určitě jen legrace Udělal bych něco jiného Bez odpovědi


Celkem jsem dostala 148 odpovědí. 14 osob mi odpovědělo na otázku vícekrát. Pozitivní fakt je ten, že nikdo z žáků by ubližování neignoroval a nikdo si nemyslí, že jde o legraci. 3 žáci neodpověděli na otázku vůbec. Položme si však otázku, zda tomu je tak i ve skutečnosti. Opravdu by se v reálné situaci nenašel někdo, kdo by šikanu ignoroval? Kdo by dělal, že raději nic nevidí? Myslím si, že je nutné zohlednit i ten fakt, že si žák snaží situaci představit a soucítit s obětí, ale jiná

50

situace nastává, ocitne--li se žák či dítě hrozbě přímo. V té chvíli chování ovlivní i další faktory, které se přii písemné odpovědi odpov neaktivují. 15. Výzkumná otázka: Ubližoval/ubližuje ti některý který spolužák/spolužačka spolužák/spoluža ze třídy nebo ze školy?

20; 33% 31; 44% ano

ano

ne

ne 40; 67%

40; 56%

Graf: Ubližování – dívky

Graf: Ubližování – chlapci

51 dotazovaných žáků se přiznalo, že jim bylo ubližováno z řad jejich spolužáků či vrstevníků navštěvující ěvující stejnou školu. Zarazil mě ovšem fakt, že dívek, které tento fakt přiznaly, bylo více než chlapců (dívek 31 a chlapců 20). 61%-ti ti dotázaným, což v mém výzkumu představuje 800 žáků, nebylo ubližováno.

11; 23%

40; 48% ano

ano

ne

ne

36; 77% 44; 52%

Graf: Ubližování – 1. stupeň stupe

Graf: Ubližování – 2. stupeň stupe Graf 10: Ubližování


Se šikanou se setkaly, jak žáci prvního, tak i druhého stupně. stupně. Na prvním stupni to bylo 23% dotazovaných, což je v mém výzkumu 11 žáků. Na druhém stupni už je hodnota vyšší 48% představuje 40 žáků. žáků Ze 131 žáků se s šikanou setkalo 51 dětí. ětí. Děti často doufají, že se jedná jen o dočasnou asnou „neoblíbenost“, která časem pomine. ne. Bohužel skutečnost skute je ve velké většině případů odlišná a šikana se tak stává každodenní hrozbou, které děti d musí čelit. 51

16. Výzkumná otázka: Jak často ti bylo/je ubližováno? Tabulka 6: Četnost ubližování

Celkem osob

Většinou každý den Několikrát do týdne Několikrát do měsíce Nelze přesně určit Bez odpovědi

V procentech

Chlapci

Dívky

1. stupeň

2. stupeň

13

10%

3

10

0

13

9

7%

3

6

1

8

12

9%

6

6

5

7

16

12%

8

8

5

11

81

62%

40

41

36

45


Tato výzkumná otázka a další zbývající se týkají pouze respondentů, kteří na otázku č. 15 odpověděli ANO. Tzn., že se týkala pouze respondentů, kteří byli nebo jsou obětí šikany. Zbývající žáci (82 respondentů), už dále nemuseli odpovídat, neboť pro ně dotazník skončil. V následujících otázkách se proto s položkou „neodpověděli“ setkáme vícekrát. Čísla v tabulce nám ukazují, že zhruba každé 3 dítě, je šikanované. Více šikany na této škole zažívají děvčata. Právě u nich se více setkáváme se šikanou psychickou (nepřímou), kde hlavní roli hraje zesměšňování, nadávání, pomluvy, intriky, přehlížení, ignorace. Nepřímá šikana může být často velmi nenápadná, ale zároveň může mít značně trýznivý charakter (Říčan, 2010, s. 99).

52

17. Výzkumná otázka: Ten, kdo ti ubližuje/ubližoval, je chlapec nebo dívka? chlapec/i

chlapec/i

12; 17%

14; 23%

dívka/y 12; 16%

41; 56%

8; 11%

dívka/y

4; 7% chlapec i dívka/chlapci i dívky bez odpovědi

Graf: Agresoři – dívky

2; 3% 40; 67%

chlapec i dívka/chlapci i dívky bez odpovědi

Graf: Agresoři – chlapci

Na tuto otázku jsem dostala 133 13 odpovědí. Nicméně jedna dívka, d mi odpověděla 3x. Ve třídách/škole, ídách/škole, jsem neprováděla neprovád podrobnější šetření, ale troufám si říct, že je tato dívka šikanovaná více agresory. Celkově Celkov je agresivní chování více zastoupeno u chlapců, poté jsou jednotlivé dívky a až na třetím místě se ocitla šikana prováděná provád smíšeným kolektivem. Říčan an (2001, s. 49) uvádí, že u nás děvčata ata šikanují daleko častěji než je tomu např. v Norsku nebo ve Švédsku. Činy prováděné né dívkami mají spíše psychický charakter, avšak najdou se i případy, řípady, kdy byli oběti dívkami trýzněny a fyzicky napadány. Nelze opomenout ani ten fakt, že se najdou i dívky, které se nebojí šikanovat chlapce.

chlapec/i 9; 19%

chlapec/i 17; 20%

dívka/y

dívka/y

2; 4% 16; 18% 36; 77%

Graf: Agresoři – 1. stupeň


46; 53%

8; 9%


Graf: Agresoři – 2. stupeň Graf 11: Agresoři


Na prvním i na druhém stupni je šikana více zastoupena chlapci než děvčaty, d avšak poměr mezi těmito mito výsledky je na druhém stupni téměř tém nepatrný. 10 respondentů respondent pak uvedlo, že agresořii byli smíšené skupinky tvořené tvo chlapci i děvčaty. Smíšené skupinky mohou

53

představovat edstavovat velkou hrozbu v tom, že agresoři ze stran i chlapců mohou negativně negativn ovlivňovat nezaujatý zbytek třídy. ídy. Ta se ze strachu z agresorů může začít ít postupně postupn přidávat na jejich stranu. 18. Výzkumná otázka: Pomohl ti někdo?

10; 17%

18; 25% ano

ano 9; 15% ne

ne

41; 57%

jiná odpověď 10; 14% bez odpovědi 3; 4%

Graf: Pomoc – dívky

39; 65%

2; 3%

jiná odpověď bez odpovědi

Graf: Pomoc – chlapci

Respondentů, ů, kterým někdo n pomohl, bylo 28, celkově se mi však dostalo 132 odpovědí, neboťť mi jeden chlapec odpověděl odpov 2x, odpověděll ano i ne, to si vysvětluji tím, že se do této situace dostal vícekrát a reakce byla různá. 19-ti ti lidem lide nepomohl nikdo, 5 respondentů uvedlo následující odpovědi: odpov všichni stáli a posmívali se (žákyně 6. ročníku), pomohla mi učitelka itelka (žák 6. ročníku), 2 chlapci z 6. a 4. ročníku níku napsali ano i ne, někdy ano, někdy ne a dvěma ma žákyním z 6. ročníku pomohla jejich nejlepší kamarádka.

7; 15%

44; 52%

21; 25%

3; 6%

ano

ano

1; 2%

ne

ne

jiná odpověď 36; 77%

16; 19%

bez odpovědi

jiná odpověď bez odpovědi

4; 4%

Graf: Pomoc – 1. stupeň

Graf: Pomoc – 2. stupeň Graf 12: Pomoc Zdroj: vlastní zpracování

Říčan (2010, s. 99 – 100) uvádí, že velice často je na místě psychologické vyšetření vyšet oběti, které slouží k rozpoznání míry psychického poškození. oškození. Kladně Kladn je hodnocena i psychologická péče s oběťmi ob šikany ve skupinách. Zde se mohou děti dě svěřovat a vzájemně

54

sdílet zkušenosti. Ke zmírnění psychických obtíží napomáhají hají i hry, jež povzbuzují sebevědomí, domí, družnost, sociální dovednosti. Společně Spole se také učí, čí, jak jednat v konfliktních situacích. 19. Výzkumná otázka: Byla situace nějakým způsobem řešena ešena? 9; 15%

20; 28%

9; 15% ano

ano ne 10; 14% 41; 57%

ne

v řešení bez odpovědi

1; 1%

Graf: Řešení situace – dívky

3; 5%


38; 65%

Graf: Řešení situace– chlapci

tí byla šikana nějakým n způsobem řešena, u 19 z nich nikdo šikanu neřešil ne U 29 dětí a u 4 případů je šikana stále v řešení. 79 respondentů neodpovídalo. Šikanu je třeba řeba řešit vždy, když se na ní přijde. Ačč je řešení šikany závažné a zdlouhavé, nelze před řed tím zavírat oči. o Samotný proces řešení se rozděluje rozd na pomyslné tři fáze, kdy první fáze představuje př vyšetření případu, ípadu, druhou fází rozumíme pedagogické zvládnutí a do třetí etí fáze spadá preventivní opatření, opat ení, které mají vést k tomu, aby se zabránilo šikanování stejné nebo jiné oběti. ob Všechny tři části se navzájem prolínají a nelze je od sebe oddělit (Říčan, 2010 s. 91-91). 91

9; 19%

20; 24% 1; 2%

ano

2; 4%

ne

ano ne 18; 22%


44; 52%

Graf: Řešení situace – 1. stupeň stupe

bez odpovědi

2; 2%

35; 75%

v řešení

Graf: Řešení situace – 2. stupeň stupe Graf 13: Řešení situace Zdroj: vlastní zpracování

55

Na prvním stupni odpovědělo odpov kladně 9 žáků, 1 žák odpovědě ěděl ne a 2 žáci odpověděli, že jejich případ ípad je stále v řešení, 35 respondentů se otázka netýkala. Na druhém stupni odpovědělo lo ano 20 respondentů, respondent 18 respondentů odpovědělo lo ne, u dvou respondentů respondent se šikana řeší a 44 respondentůů neodpovídalo, neboť nebo se jich otázka netýkala. Vyjít s šikanou na světlo sv představuje edstavuje velice odvážný krok v životě každého žáka. Pedagog by situaci neměl nem nijak zlehčovat nebo od řešení utíkat. kat. Je třeba t postupovat obezřetně, rozvážně a s ohledem na všechny zúčastněné. zú 20. Výzkumná otázka: Ubližovali jen tobě?

8; 11% 23; 33%

9; 15%

ano

ano

ne

ne 17; 28%


Graf: Ubližování jiným – dívky

bez odpovědi

34; 57%

Graf:: Ubližování jiným – chlapci

Odpovědělo lo pouze 57 5 respondentů, 40 z nich se vyjádřilo ilo tak, že nebyli sami, komu agresor ubližoval. Z toho bylo 23 dívek a 17 chlapců. chlapc Jednalo se tedy o agresora, který si vybral více obětí. To nám dokazuje i to, že se obětí může stát kterékoli dítě, dít např. jen proto, že je v něčem em nejlepší. 17 1 žáků (8 děvčat, 9 chlapců), je počet těch, ěch, kteří kte si myslí, že agresor ubližoval jen jim samotným. Zbývajících 74 respondentů, kteří ří na otázku neodpověděli, se druhé části ásti dotazníku neúčastnili. neú 3; 6%

39; 46% 9; 19%

35; 75%

14; 16%

ano

ano

ne

ne

bez odpovědi

Graf: Ubližování jiným – 1. stupeň

bez odpovědi

32; 38%

Graf: Ubližování ování jiným – 2. stupeň Graf 14: Ubližování jiným Zdroj: vlastní zpracování

56

Na prvním stupni se s šikanou setkalo celkem 12 dětí, z toho 9 žáků přiznalo, že nebyli sami, komu agresor ubližoval. Na druhém stupni je číslo větší. Zde se s šikanou setkalo celkem 46 žáků, z toho 32 vědělo o to, že agresor šikanuje ještě někoho dalšího. Je-li obětí více, můžeme mluvit o jakési síle kolektivu. Podstatně snadněji se pak skupinka ubližovaných začne bránit. Obecně lze tedy říct, čím více obětí, tím je šance na obranu větší. Děti, kterým je ubližováno si dodávají odvahu a vůli agresorovi se postavit, příp. šikanu řešit s učitelem. Dopad utrpení tak bývá i menší, než v případech, kdy je tomu naopak (více agresorů – jedna oběť). 21. Výzkumná otázka: Jak ses cítil, jaké jsi zažíval pocity, když ti ubližovali? Zakroužkuj, nebo doplň odpovědi. Pokud chceš, na otázku neodpovídej. Tabulka 7: Pocity

Chlapci

Dívky

1. stupeň

2. stupeň

Bezmocný

7

12

1

18

Smutný

3

20

4

19

Osamocený

4

9

0

13

Naštvaný

7

13

3

17

Bezbranný

4

9

0

13

1

15

1

14

Smál jsem se

3

1

0

4

Bolelo mě to

5

9

5

9

6

6

3

9

4

8

3

9

3

12

2

13

1

1

1

0

Jiná odpověď

1

8

1

8

Bez odpovědi

4

0

0

4

Chtělo se mi brečet

Chtěl jsem to oplatit Chtěl jsem se pomstít Chtěl jsem utéct Chtěl jsem být v jejich partě


Tato tabulka nám ukazuje počet odpovědí u 52 respondentů. Otázka se týkala pouze šikanovaných dětí a nebyla povinná. Odpověděl pouze ten, kdo chtěl. Mým záměrem nebylo

57

v žádném respondentovi vyvolávat negativní vzpomínky, a proto jsem dobrovolnost nechala čistě na žácích. Nejvíce dívek odpovědělo, že se cítily být smutné, naštvané, chtělo se jim brečet a chtěly utéct. Chlapci se nejvíce cítili být bezmocní, naštvaní a chtěli to oplatit. Několik žáků vyplnilo i kolonku jiná odpověď. Zde zazněly odpovědi: cítil jsem pomstu, částečně jsem to ignorovala, 2x „rozbít jim hubu“ a kopat je do hlavy, nekomentuji, cítil jsem vztek, cítila jsem se nemocně, cítil jsem se samostatně, neměl jsem co dělat, nijak jsem se necítila, spíš to ignorovala.

58

8.5 Shrnutí výsledků šetření 8.5.1

Vyhodnocení hypotéz

H1: S šikanou mají větší zkušenost chlapci než děvčata. Provedeným výzkumem jsem dospěla k závěrům, že na základní škole, kde byl výzkum proveden, se svědky šikany stala více než polovina dotazovaných. 51 respondentů ze 131 se s šikanou setkalo tváří v tvář, neboť právě tento počet žáků odpověděl, že jim je, či bylo ubližováno. Z výzkumu jsme se dozvěděli, že chlapci (v roli agresora) se podílejí na šikanování více, než děvčata, ale děvčatům je více ubližováno. H2: S šikanou se setkávají častěji žáci druhého stupně základních škol. Z výzkumu také vyplynulo, že s přibývajícím věkem, klesá spokojenost v kolektivu. Za dobrý kolektiv se považuje 3. a 4. ročník, kdy ve 3. ročníku odpověděli kladně všichni žáci. V 5. ročníku už převažovaly záporné odpovědi, 6. ročník tento pokles trochu mírně vyrovnal, neboť do 6. ročníku chodí rádo 8 žáků z 15 dotazovaných. Pokles pokračuje 7. ročníkem, následuje 9. ročník a nejhorším kolektivem se cítí být „osmáci“. Třída se 100% shodla na tom, že se nepovažuje za dobrý kolektiv. Tento fakt mi potvrzuje i druhou hypotézu mého výzkumu. 8.5.2

Další získané poznatky Šikana na této škole se nejčastěji odehrává ve školní třídě, mimo školu a v šatnách.

Tedy většinou tam, kde není vyučující. Agresoři, tak využívají nestřežených chvilek a snáze se tak dostanou k obětem. Není žádným tajemstvím, že agresoři mají často své hlídky ve dveřích třídy a blíží-li se pedagog, který má službu na chodbě, včas upozorní agresora, aby své aktivity zanechal. V dotazníku se k šikaně přiznalo 11 dotazovaných, z toho bylo 9 chlapců a 2 dívky. Kromě 2 chlapců byli všichni žáci druhého stupně. Je zajímavé, že agresorů je ve třídě vždy více a jen ojediněle se agresor vyskytuje ve třídě sám. To nám potvrzuje i fakt, že žáci tíhnou k tvoření skupinek, jak pozitivního, tak i negativního charakteru. 17 žáků, kteří do skupinek ve třídě nepařili, bylo zároveň i obětí šikany. Z toho bylo 13 dívek a 4 chlapci. Celkem bylo 51 obětí, tzn., že ani to, že je žák členem nějaké skupinky či partičky ve třídě mu nezaručí ochranu před agresorem/agresory. 78% všech respondentů zná někoho ze školy nebo svého okolí, kdo ostatní šikanuje. Velká část respondentů by se šikanovanému žákovi snažila pomoci, buď vstoupením

59

do konfliktu, oznámení učiteli nebo napomenutím agresora viz. otázka č. 14. Otázkou ovšem je, zda by tomu tak v reálné situaci skutečně bylo. Nikdo z lidí, zvláště pak dětí, se nechce stát sám ohroženým, případně další obětí agresora. V dětském kolektivu, kterému vévodí šikana, jsou časté situace, kdy se oběti nikdo nezastane. Je to z důvodu lhostejnosti, strachu z agresora a neoblíbenosti oběti. Říčan (2010, s. 130) uvádí poslední zmíněnou variantu jako tu nejkomplikovanější, protože třída chování agresora považuje za eticky přípustné. Nelze tedy bojovat s šikanou tam, kde je schvalována. Prvním krokem k řešení je tedy to, aby třídní kolektiv šikanu odsuzoval a netoleroval. Jedině tak, bude možné šikanu potlačit. I přesto, že celých 88% respondentů tvrdí, že je v jejich třídě někdo neoblíbený, nemají sklony dávat mu to najevo. Většina žáků si tohoto neoblíbeného / nesympatického žáka nevšímá a chová se k němu, jako ke všem ostatním spolužákům nebo s ním nevyhledává kontakt. 5 chlapců nesympatickému či neoblíbenému spolužákovi nadává, pomlouvá ho nebo ho dokonce bije. Jedna dívka se přiznala k pomluvám. Překvapivé je ale to, že 3 z 5 žáků jsou žáky 3. ročníku, který je nejméně problémovým. Zbývající žáci jsou žáky 9. ročníku, dívka je žákyní 6. ročníku. Zde bych chtěla upozornit na vysvětlení pojmu šikana zvláště u dětí prvního stupně. Domnívám se, že tito tři hoši, a průzkum to dokazuje, nemají ponětí o tom, čeho se svým chováním dopouštějí. V dotazníku se totiž u žáků 3. ročníku nikdo k šikaně nepřiznal, avšak nelze vyloučit fakt, že si své chování uvědomují, ale nepřiznali to. Frekvence šikanování je různá. 10% obětí je šikanováno téměř každý den, 7% tvrdí, že k šikaně dochází několikrát týdně, 9% dotázaných se s šikanou setká několikrát do měsíce a 12% odpovědělo, že nelze určit, jak často. Je třeba si uvědomit fakt, že těchto 50 žáků každé ráno vstává se strachem, jestli se náhodou dnes nestane terčem posměchu či fyzického napadení. Bylo by zajímavé shlédnout i studijní výsledky těchto žáků, protože napětí, se kterým se potýkají, může značně ovlivnit i jejich prospěch a soustředěnost při vyučování. Přestávky, které by měly sloužit žákům hlavně k odpočinku a relaxaci, jsou pro šikanované žáky stresovou chvilkou mezi předměty. Nelze se tak tedy divit jejich nesoustředěnosti, zhoršenému prospěchu či zvýšenému neklidu v hodinách. Pedagogové by neměli změny chování u žáků ignorovat a nechávat bez řešení, neboť z velké většiny se za touto změnou skrývá problém. Ze 77 svědků 60 uvedlo, že se někdo oběti zastal. Když jsem se pak obětí šikany ptala, zda jim někdo pomohl, dostalo se mi 54 odpovědí a to proto, že 3 respondenti odpověděli ano i ne. 32 z 51 obětí odpovědělo kladně, dalších 22 obětí odpovědělo záporně. Nastalá situace 60

byla pak řešena pouze u 29 žáků a u 4 je stále řešena. Více než polovina dotázaných z řad obětí potvrdila, že nebyla sama, koho agresor/agresoři šikanovali. Žáci také uvádějí, že se cítili být smutní, bezbranní, naštvaní, chtělo se jim brečet a chtěli utéci. Všechny tyto pocity se mohou odrážet na sebevědomí dětí, které je v jejich věku velice důležité, neboť hrozí to, že oporu budou hledat v nežádoucím a pro ně škodlivém prostředí.

61

ZÁVĚR Mluvíme-li o šikaně, mluvíme o velkém problému celé společnosti. A především o dětech, které nám utvářejí novou generaci. Může se zdát, že lidský jedinec je silná bytost, avšak právě problematika šikany nám dokazuje, jak „lehké“ může být zničení lidské osobnosti či její poškození. Šikana ve většině případů narušuje osobnostní vývoj oběti. Zanechává malé i velké jizvy, které nezmizí. Oběti tohoto činu se často stydí přiznat svůj strach. Především se bojí agresorů a reakce okolí. Ne každý pedagog, je v této oblasti řádně proškolen tak, aby věděl, jak účinně a správně zasáhnout. Bohužel ani rodiče si často nechtějí přiznat, že by se obětí šikany mohlo stát zrovna jejich dítě. Všechny tyto skutečnosti mohou ve svém důsledku ovlivnit celý průběh řešení případu, proto je důležité, aby se o tomto problému

vědělo

co nejvíce.

Školy by měly organizovat

podpůrné programy.

V

mateřských školách, ale i školách základních, by se do výuky měly začleňovat hry, jež slouží k uvolnění, emotivnímu rozvoji, komunikaci, rozvíjejí empatii z týmové spolupráce. Hry, které rozvíjí volní vlastnosti, sebevyjádření. Rodiče, by měli být co možná nejvíce informováni, protože informovaný rodič se cítí při výchově jistější, než rodič neinformovaný. Děti by naopak měly být převedším ubezpečeny, že svěření a vyhledání pomoci není slabost, ale naopak hrdinství, které může pomoci dalším lidem. Je třeba mít na paměti, že nepotrestaná šikana vede k pocitu beztrestnosti pachatele a následně pak pokračování jeho agresivního chování. S přibývajícím věkem se mohou agresivní projevy stupňovat, což může vyústit i v kriminální delikty. V teoretické části jsem se proto snažila čtenářům problematiku šikany přiblížit. Cílem bylo pochopení tohoto vážného jevu tak, aby si v další části práce, kterou je výzkum na základní škole, byla věnována určitá vážnost a pozornost. V empirické části zjišťuji, zda se žáci základní školy ve Vratislavicích nad Nisou setkali s šikanou, a jaké s ní mají zkušenosti. Respondenty byli žáci prvního i druhého stupně. Dotazníky byly rozdány celkem do sedmi tříd, jeden ročník vždy zastupovala jedna třída. Výsledky výzkumného šetření jsem poskytla i řediteli této základní školy, který s nimi bude dál pracovat, a předpokládám, že bude odkrytou šikanu dále řešit. Domnívám se však, že by měla být věnována větší pozornost školení pedagogů v dané problematice. Právě jejich odbornost a kvalifikace v této záležitosti je jedním z prvních kroků za cestou ke zmírnění šikany jako takové. Cílem škol by se v následujících letech měla stát

62

také snaha o to, aby žáci šikanu vnímali, jako jev nežádoucí a agresor, aby pro ně znamenal někoho, kdo společnosti či třídním kolektivům ubližuje a narušuje jej. Díky předešlým výzkumům na téma šikana shledávám taktéž velký problém v malé informovanosti rodičů, neboť právě za rodiči jde velké procento žáků (v mém výzkumu tj. zhruba 81 dětí). Tito žáci očekávají od rodičů pomoc, která se jim ne vždy dostane. Nemusí to být, ani z důvodu toho, že by se rodiče za své dítě styděli, ale jen třeba neví, jak danou situaci řešit a jak si počínat. Každopádně, vždy je třeba šikanu řešit a následně pečlivě sledovat kolektiv, ve kterém se šikana vyskytla. Nejlepším řešením, i podle odborníků, se jeví agresora a oběť od sebe odloučit tím, že jeden z nich opustí třídu. Tím, se zabrání dalším případným sporům. V závěru své práce bych chtěla také vyzvednout systémy prevence v zahraničí. Jde o preventivní programy či zkušenosti, které se osvědčily, a procento šikanovaných dětí se díky těmto postupům zmenšilo. Bylo by tedy žádoucí, aby se školy nebály být inovativní a zkusily i možnosti, které se osvědčily jinde. I přes to, že se výzkum týkal pouze jedné školy a výzkumný vzorek byl poměrně malý, věřím, že s podobnými výsledky bych se setkala na každé škole. Nelze tedy vinu směřovat na školu, ale spíše na společnost samotnou. Děti se až příliš často setkávají s násilím, agresí a zlobou. Je tedy nasnadě, aby se i společnost snažila své děti vychovávat v harmonii, klidu a toleranci vůči druhým.

63

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Literární zdroje ANTIER, Edwige, 2004. Agresivita dětí. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-808-2. BENDL, Stanislav, 2003. Prevence a řešení šikany ve škole. 1. vyd. Praha: ISV. ISBN 80-86642-08-9. BOURCET, Stéphane, GRAVILLONOVÁ, Isabelle, 2006. Šikana ve škole, na ulici, doma. Jak bránit své dítě…Praktický průvodce pro rodiče, pedagogy, vychovatele. 1. vyd. Praha: Albatros. ISBN 80-00-01552-8. ERB, Helmut, H., 2000. Násilí ve škole a jak mu čelit. 1. vyd. Praha: Amulet s.r.o.. ISBN 80-86299-22-8. HAŠKOVCOVÁ, Helena, 2004. Manuálek o násilí. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně. ISBN 80-7013-397-X. KOLÁŘ, Michal, 2005. Bolest šikanování, cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7367-014-3. PEŠATOVÁ, Ilona, 2007. Sociálně patologické jevy u dětí školního věku. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita. ISBN 978-80-7372-291. ŘÍČAN, Pavel, 1995. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vyd. Praha: Portál ISBN 80-7178-049-9. ŘÍČAN, Pavel, JANOŠOVÁ, Pavlína, 2010. Jak na šikanu. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2991-6. VÁGNEROVÁ, Kateřina, a kol. 2011. Minimalizace šikany, praktické rady pro rodiče. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-912-5. VAŠUTOVÁ, Marie, a kol. 2010. Proměny šikany ve světě nových medií. 1. vyd. Ostrava: Repronis, s.r.o.. ISBN 978-80-7368-858-5.

64

Internetové zdroje STEP BY STEP ČR, O.P.S., Začít spolu. In: Step by step, o.p.s, [online]. [vid. 5. 11. 2014]. Dostupné z: http://www.sbscr.cz/?t=1&c=82 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ, Zdravá škola. In: Výchova ke zdraví [online]. [vid. 5. 11. 2014]. Dostupné z: http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/zdrava-skola.html PREVKO LITOMYŠL, Podpora školním metodikům prevence. In: Prevko Litomyšl [online]. [vid. 5. 11. 2014]. Dostupné z: http://www.prevko.cz/_data/afm-uploads/vysetrovani_sikany.p df

65

SEZNAM PŘÍLOH Seznam příloh Příloha A: Dotazník ..................................................................................................................67

66

PŘÍLOHY Příloha A: Dotazník Milí žáci, jmenuji se Lenka Senylníková a studuji obor Speciální pedagogika pro vychovatele na Technické univerzitě v Liberci. Součástí mé bakalářské práce je i krátký dotazník. Tímto Vás prosím o jeho vyplnění. Dotazník je zcela anonymní. Nikam se nepodepisujte. Vaše odpovědi slouží pouze pro potřebu mé bakalářské práce. Dotazník se skládá vždy z jedné otázky a několika odpovědí. Vyberte vždy jen tu odpověď, která je Vám nejbližší. Pokud se spletete, písmenko u odpovědi škrtněte křížkem a zakroužkujte odpověď novou. Příklad: Jakou barvu máš nejraději: a) Modrou b) Červenou c) Bílou d) Zelenou e) Šedou DĚKUJI ZA VYPLNĚNÍ DOTAZNÍKU. Lenka Senylníková

Věk …………………… Třída …………………. Jsem: a) Dívka b) Chlapec 1) Chodíš rád do své třídy? a) Ano b) Ne 2) Je vaše třída dobrým kolektivem? a) Ano b) Ne 3) Existují ve vaší třídě skupinky spolužáků/ partičky? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď: …………………………………… 4) Patříš do této skupinky/ partičky i ty? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď: …………………………………… 5) Máš pocit, že je ve vaší třídě někdo neoblíbený? a) Ano b) Ne

6) Je ve vaší třídě spolužák/ spolužačka, kterého/které se všichni bojí a z koho máte strach? a) Ano b) Ne

7) Byl jsi někdy svědkem šikany? Viděl si, jak někomu ubližují?? a) Ano …. pokračuješ v dotazníku dál b) Ne …. Přejdi k otázce číslo 10 Pokud ano, jak? Z nabízených možností zakroužkuj, vše co jsi viděl. Můžeš zakroužkovat i více možností. Na prázdný řádek, můžeš uvést i ty věci, které v nabídce nebyli uvedeny. Ignorování – posmívání – nadávání – pomlouvání – ponižování – hloupé vtípky – bití – fackování – štípání – vyhrožování – urážení rodiny – ničení věcí – ničení oblečení – zabavování svačiny – schovávání věcí – dělání naschválů. Zde uveď věci, které v nabídce uvedeny nebyly a se kterými ses setkal: ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… 8) Kde se ubližování konalo? Kde spolužáka či kamaráda šikanovali? a) Na záchodech b) Ve třídě c) V šatnách d) V družině e) Mimo školu f) Jinde. Kde?............................................................................... 9) Zastal se někdo tvého spolužáka, když mu bylo ubližováno? a) Ano b) Ne 10) Znáš ve svém okolí někoho, kdo ostatní žáky šikanuje? (ubližuje svým spolužákům) a) Ano znám, je ze školy b) Ano znám, není ze školy c) Ne, neznám nikoho 11) Šikanoval jsi ty sám někdy někoho? a) Ano b) Ne

12) Jak se chováš ke spolužákovi, který/á je ti nesympatický/á? a) b) c) d) e) f)

Nevšímám si ho/jí Pomlouvám ho/ jí Nadávám mu/jí Nebavím se s ním Biju ho/ji Chovám se k němu, jako k ostatním spolužákům

13) Kdybys byl/a někdy šikanován/a, jak by ses zachovala a) Řekl/a bych to doma rodičům b) Řekl/a bych kamarádovi/kamarádce c) Řekl bych to učiteli/vychovateli d) Zavolal/a bych na linku bezpečí e) Zkusil bych to vyřešit sám, postavil bych se útočníkovi a bránil se f) Nevím, jak bych se zachoval 14) Jak by ses zachoval, kdyby si viděl, že je tvému spolužákovi ubližováno? a) Vstoupil bych do konfliktu a pomohl mu b) Řekl bych to učitelovi c) Slovně bych se ho zastal, napomenul útočníky d) Dělal bych, že to nevidím, nic bych nedělal e) Smál bych se, protože je to určitě jen legrace f) Udělal bych něco jiného. Co? ……………………………………………………… 15) Ubližoval/ ubližuje ti některý spolužák/spolužačka ze třídy nebo ze školy?? a) Ano b) Ne Pokud jsi odpověděl na otázku číslo 15 – NE dotazník pro tebe končí. Pokud jsi odpověděl na otázku číslo 15 – ANO, pokračuj prosím v dotazníku až do konce. 16) Jak často ti bylo/ je ubližováno? a) Většinou každý den b) Několikrát do týdne c) Několikrát do měsíce d) Nelze přesně určit. Vypiš příklad:

17) Ten, kdo ti ubližuje/ubližoval, je chlapec nebo dívka? a) chlapec/chlapci b) dívka/dívky c) chlapec i dívka/ chlapci i dívky 18) Pomohl ti někdo? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď:…………………………………… 19) Byla situace nějakým způsobem řešena? a) Ano b) Ne c) Je stále v řešení 20) Ubližovali jen tobě? a) Ano b) Ne 21) Jak ses cítil, jaké si zažíval pocity, když ti ubližovali? Zakroužkuj, nebo doplň odpovědi. Pokud chceš, na otázku neodpovídej. Cítil jsem se: bezmocný, smutný, osamocený, naštvaný, bezbranný, chtělo se mi brečet, smál jsem se, bolelo mě to, chtěl jsem to oplatit, chtěl jsem se pomstít, chtěl jsem utéct, chtěl jsem být v jejich partě. Zde můžeš doplnit, co jsi ještě cítil: …………........................................................................

ŠIKANA U DĚTÍ ŠKOLNÍHO VĚKU

Recommend Documents