říjen 2012
ročník XI
číslo 2
Žákovský parlament na svém prvním jednání potvrdil ve funkcích prezidentku PETRU
PONCAROUVOU (9.B) i jejího I. zástupce JIŘÍHO KAPLANA (8.C) a zvolil II. zástupce. Nejvíce hlasů získal Daniel Švadlenka (8.C)
„Stmelovací“ výlet 7.A a 7.C V 8:30 ráno dne 25. září jsme vyjeli vlakem do Liběchova. Cesta uběhla rychle, a tak jsme na místě byli coby dup. Vystoupili jsme a započali náš dopolední pochod. Ze začátku naše cesta vedla po silnici, ale potom jsme vešli do lesa a začali stoupat. Vyšli jsme u jeskyně s krásnými vytesanými reliéfy. Byla malá pauza, ale po chvilce jsme šli dál. Sešli jsme zase z kopce dolů a už se nám naskytl nádherný výhled na Čertovy hlavy, vytesané do pískovcové skály. Museli jsme k nim vystoupat kopec, ale stálo to za to. U hlav jsme si odpočinuli, vyfotografovali se, posvačili, pokochali jsme se výhledem a začali jsme se vracet. Cestou zpátky jsme si ještě doplnili energii v obchodě. Cesta vedla přes velice krásnou alej javorů a malý parčík. Potom jsme se vrátili na nástupiště, nasedli do vlaku a zakončili náš velice příjemný výlet. Pavla Nečásková 7.C
ŠKOLNÍ VÝLET DĚTENICE Ve čtvrtek 27.9.2012 se ročníky 6. A a 6. B vypravily do Dětenic. Nejdříve něco ke vzniku jména samotné obce:
Pověst vypráví, že když vládl přemyslovský kníže Oldřich (v první polovině 11. století), který lovil se svou družinou v tamějších hlubokých lesích, našel zde opuštěné a zbloudilé děti. Protože byl Oldřich člověk ušlechtilý, dětí se ujal. Postavil jim vísku a na jejich počest ji pojmenoval Dětenice. Něco o pivovaru: První zmínka o pivovaru pochází z roku 1307, když panoval Beneš z Dětenic a Valdštejna. Podle pověsti rytíř Artur, který přišel do Čech odněkud ze severu, se svojí bandou přepadal vesnice v okolí Staré Boleslavi. Pobil všechny až na mladé panny. Panny museli poslouchat jen Artura a jeho muže, měl je jako své otrokyně. Vždy při každém úplňku si vybral tu nejhezčí a ta mu uvařila podle jeho tajného receptu zázračné pivo lásky. Všemi bitvami se protáhl vítězně až na tu poslední, kterou absolvoval v roce 1307 proti Benešovi z Dětenic a Valdštejna. Beneš věděl o zázračném nápoji, a proto mu nevzal život již na bojišti. Po krutém mučení recept prozradil. Pak ho nechal zaživa zakopat. Nezapomenout na zámek: Hned ve vstupní hale jsme si mohli všimnout cca 150 zbraní maltézských rytířů a tří děl. Potom jsme si prohlédli dalších 13 místností. Mezi ně patřil taneční sál s vycpaným tygrem a obrovským lustrem, zámeckou kaplí, zlatý salonek, hodovní sál Albrechta z Valdštejna, stříbrný salonek, renesanční sál, květinový salonek Emy Destinové, lovecký salonek, krásná modrá jídelna a např. ještě rytířský sál, který původně sloužil k prohlídce koní. Ve vysoce usazených oknech seděli páni, kteří rozhodovali, jací koně půjdou na maso a kteří budou vozit kočár atd. Ve středověké krčmě byla tma a super obsluha. Všichni jsme se velice nasmáli a někdy i trochu vylekali. Medovník byl vynikající. Celý pobyt na tomto krásném místě byl převelice příjemný. Klidně bych tam jela znovu. Natálie Pařízková 6. B
Na druhém stupni Na druhém stupni to není vůbec žádná legrace. Učitelé jsou přísnější a máme také více učení, čili těžší tašky. Pořád běháme z patra do patra a na každou hodinu jsme v jiné třídě a máme jiného učitele. Má to však i svá pozitiva, poznáváme nové pedagogy i předměty. Jelikož jsme na druhém stupni noví, tak si na nás každý dovoluje. To, že jsme nejmladší neznamená, že si na nás mohou otevírat pusu. Je to prostě zvrat. Šárka Čiháková 6.B
Jak je „u Machara“ Dnes výjimečně nepíši o staroboleslavské škole. Tentokrát píšu o tom, jaké to je školu opustit a místo toho chodit do brandýského Gymnázia Josefa Svatopluka Machara. Pocity jsou různé. Zaprvé přijdete o všechny kamarády (ne že bych je už nikdy neviděl, ale rozhodně ne ve škole), zadruhé tam jsou cizí učitelé, které jste nikdy neviděli, a ještě jim musíte říkat pane profesore, paní profesorko. Na začátku je také docela k naštvání, že je třeba sjednotit vědomosti. Myslím si, že na tohle je třeba si udělat svůj názor. Vojtěch Káně
Meditace Nikomu z nás není tento pojem neznámý, co však tato praktika znamená a co taková meditace vůbec je, ti ráda vysvětlím. Při meditaci jde o to, aby se mysl zklidnila a zaměřila dovnitř. Člověk tak obnovuje a násobí zdroje své energie a duchovní síly. Zároveň rozvíjí schopnost soustředění (což si myslím, je velmi potřebné). Pravidelná meditace vyjasní mysl a přinese hluboký vnitřní klid. Chceme-li pochopit skutečnou podstatu meditace, představíme si jezero. Když je hladina klidná, vidíme až na dno. Když ji čeří vlny, nevidíme nic. S myslí je to stejné. Když se zklidní, zažijeme pocit vnitřního míru. Je jedno, jestli meditaci provádíme uvnitř nebo venku. Důležité je, aby nám nebyla zima. Při provádění meditace sedíme v tzv. tureckém sedu. Zpočátku se vám jistě budou myšlenky zatoulávat. Nenuťte se udržet svou mysl v klidu násilím, tím se mozek aktivuje. Nechte myšlenky volně plynout a zaměřte energii a pozornost do sebe. Soustřeďte se na nějakou povznášející a uklidňující představu (např. místo). Meditace není nic složitého a zvládne ji každý. Pokud i ty žiješ hektickým životem jako já, meditace ti ohromně pomůže. Pokud se chceš o meditaci dozvědět více, podívej se na internet, nebo si sežeň knihu zaměřenou na toto téma. Petra Poncarová 9.B
Volnočasová aktivita – Dobříš, Svatá hora Dne 19. září jsme měli možnost v rámci programu volnočasových aktivit navštívit zámek v Dobříši a poutní místo Svatou horu u Příbrami. Nejprve jsme zavítali do Dobříše na tamní zámek, který je postaven v rokokovém stylu a patří rodině Colloredo – Mannsfeld. V roce 1945 jej získal československý stát a od této doby až do 90. let 20. století sloužil Svazu českých spisovatelů jako Domov spisovatelů. V roce 1998 byl navrácen potomkům bývalých vlastníků, rodině Colloredo – Mannsfeld. Na zámku jsme si prohlédli velký zrcadlový sál s obrazy zakladatelů. U zámku se nachází nádherný anglický park. Poté jsme se vydali na Svatou horu u Příbrami. Po dvacetiminutové jízdě autobusem jsme stoupali asi 3 minuty po schodech vedoucích od parkoviště k baroknímu areálu Svaté hory. Tvoří jej čtvercový komplex ambitů se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí původně gotický kostel Panny Marie. Ke Svaté hoře neodmyslitelně patří i soška Panny Marie vyřezaná z hruškového dřeva (pocházející z roku 1348), kterou na Svatou horu přinesli jezuité. Soška byla korunována 22. června 1732. Součástí poutního komplexu je budova kláštera, původně postavená jako residence jezuitům. Na Svatou horu vedou z příbramského náměstí schody dlouhé 400 metrů s počtem 365 schodů, které jsou v současné době v rekonstrukci. Tento výlet se nám všem zúčastněným líbil, nejen proto, že jsme se podívali na historická místa, ale také proto, že se nám vyvedlo počasí. Text+foto Petra Poncarová 9.B
Den české státnosti – Svatováclavská pouť Jak už všichni dobře víme 28. září slavíme Den české státnosti. Slavíme jej přesně v den, kdy byl zabit svatý Václav svým bratrem Boleslavem. Naše město je nejstarším poutním místem v Čechách. Tento rok se uskutečnily již desáté slavnosti od jejich znovuobnovení. V 10 hodin začala Slavnostní poutní mše svatá. Protože jsem ještě na mši nebyla, řekla jsem si, že by bylo dobré ji vidět. Když jsem došla na náměstí, už tam stálo tisíce lidí. Při takových akcích ráda pozoruji lidské reakce. Bylo úžasné, jak všichni lidé společně zpívali. Na začátku mše jsou přineseny ostatky sv. Václava společně s Palladiem na pódium, kde mše probíhá. V letošním roce ji celebroval olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Mše se zúčastnili i věřící krajané z Brazílie, Portugalska, Chorvatska, Maďarska, Řecka a další, kteří přinesli obětní dary, jenž symbolizují jejich zemi. Po skončení mše se opět slavnostně odnášejí ostatky do kostela sv. Václava a večer se odváží do Svatovítského chrámu do Prahy. Celá mše trvala téměř dvě hodiny a na mě udělala velký dojem. Petra Poncarová 9.B Pouť Na letošní pouti jsem byla jenom v neděli, ale přesto jsem si to užila. Nejdřív to vypadalo, že nikam nepůjdu. Ale maminka se "obětovala" a šlo se. Když jsme dorazily do Houštky, slyšely jsme už z dálky hlasitou hudbu a jekot lidí na kolotočích ☺, ale to k tomu patří. Zaskákala jsem si i na trampolíně. A pak jsme si prohlížely zboží ve stáncích. Maminka mi samozřejmě i Lucie Svárovská 5.C něco koupila. Byla to hezká procházka.
Muzeum Bedřicha Smetany v Jabkenicích Naše třída navštívila 26. září 2012 Jabkenice, kde se nachází bývalá hájovna, která je v současnosti upravena na důstojné Muzeum Bedřicha Smetany. Náš významný hudební skladatel zde trávil poslední chvíle svého života. Paní učitelka nás nejprve vzala na vycházku do blízké obory kolem jezera, kam Smetana často chodil. Došli jsme až k naučné stezce, viděli jsme srnku a sledovali stopy kance a lišky. Na jezeře pluly kachny a labutě, příroda je zde krásná.
Potom jsme navštívili muzeum. Paní průvodkyně byla milá a vyprávěla nám mnoho zajímavého ze života hudebního skladatele. Ukázala nám nejprve malý koncertní sál, zde nám zahrála spolužačka Klárka Předotová na klavír. Viděli jsme Smetanovu pracovnu i ložnici, kde jsou uloženy jeho věci tak, jako by je právě opustil: dýmky, knížky, zápisníky, klavír a spousta obrázků a fotografií. Známe i jeho potomky, jedním z posledních je Zdeněk Schwarz, ředitel Pražské záchranné služby. Na závěr jsme si poslechli Smetanovy nejznámější skladby. Po prohlídce zahrady a okolí domu následovalo poslední fotografování u pomníku Bedřicha Smetany. Poučný výlet za naší historií se vydařil. Počasí nám také přálo. Hezká akce hned na začátku školního roku! žáci třídy 5.A
Beseda se spisovatelkou Markétou Pilátovou Dne 4. října jsme byli v knihovně ve Staré Boleslavi. Čekala tam na nás spisovatelka a cestovatelka Markéta Pilátová. Ukazovala nám fotky a povídala o tom, jak byla v Brazílii a učila české krajany spisovnou češtinu. Poté, co se vrátila z Brazílie, sepsala dva romány, Žluté oči vedou domů a Má nejmilejší kniha. Na závěr nám přečetla ukázky ze svých knížek. Mně se to moc líbilo a myslím, že se to líbilo i celé naší třídě. Ukázka z jejího díla: Bílý had v kořenech spí Na kaštanovém místě Nemůže dál Nabírá sil
Líbej mu jazyk Buď jeho očima Nahmátni kořeny těma to začíná
Klára Dědečková 5.B
Škola v přírodě Ve dnech 17. – 21. září se třídy 2.A, 2.B a 5.B vydaly na školu v přírodě do Albrechtic v Jizerských
horách.
V pondělí
ráno
se
všechny děti rozloučily se svými rodiči a vydaly se vstříc dobrodružství. Cesta uběhla rychle, a tak jsme poměrně brzy dorazili k penzionu Překvapilo
Permon nás
velké
v Albrechticích. hřiště
a
dětské
prolézačky, houpačky a skluzavky. Ubytování bylo hezké. Bydleli jsme v obou částech penzionu, které byly propojeny společnou jídelnou. Během pobytu se z nás stala bezva parta. Chodili jsme společně na výlety, sportovali, zpívali i soutěžili. Při soutěžích byla družstva smíšená, aby byl boj vyrovnaný. Naši mladší spolužáci byli úžasní. Zvládali vše naprosto skvěle. Protože jsme měli pořádně nabitý program, nebyl čas na žádné smutnění po
domově. Každý večer jsme byli rádi, že už můžeme jít spát a nabrat tak sílu pro další den. A co jsme všechno viděli? Navštívili jsme rozhlednu na Špičáku, továrnu na hračky v Jiřetíně pod Bukovou, kde jsme měli prohlídku výroby hraček a mohli jsme si v dílně vyrobit svou vlastní hračku, Josefův Důl, vodopády Jedlová. To vše jsme měli proložené vycházkami po okolí, kde jsme v lesích stavěli domečky, hráli hry, hledali houby, poznávali rostliny a stromy. Samozřejmě nesmíme zapomenout na výuku, kterou nám paní učitelky neodpustily. Zažili jsme táborák, noční bojovku a pořádali olympijské hry. Během pobytu se téměř všichni dostali na vrchol Olympu. Kromě úžasných zážitků jsme si všichni přivezli řadu odměn a diplomů. Děkujeme paní učitelce Mgr. Janě Svobodové, Mgr. Ivě Tauchmannové, Mgr. Monice Kotlanové a maminkám, které s námi jely, a samozřejmě spolužákům z 2.A i 2.B, že byli tak bezva kamarádi.
žáci 5.B
Soutěž o nejlepší třídu začíná!!! I.stupeň 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 7.-8.
místo místo místo místo místo místo místo místo
5.B 3.A 5.A 3.B 4.A 4.B 4.C 5.C
50 bodů 31 b. 20 b. 15 b. 12 b. 8 b. 1 b. 1 b.
II. stupeň 1.-2. místo 1.-2. místo 3. místo 4. místo 5. místo 6.-7. místo 6.-7. místo 8. místo 9. místo 10. místo 11. místo 12. místo
8.A 8.C 7.A 6.A 6.B 7.C 9.B 9.A 9.C 6.C 7.B 8.B
27 b. 27 b. 24 b. 19 b. 16 b. 15 b. 15 b. 5 b. 1 b. 0 b. -2 b. -6 b.
Výsledky FOTOSOUTĚŽE „Nejzajímavější pohled na Starou Boleslav a její okolí“ Porotu tvořili členové žákovského parlamentu školy a rozhodli takto: 1. místo 2. místo 3. místo
Petra Poncarová - „Východ slunce, co vypadá jako západ.“ 9.B Petra Poncarová – „Příroda je krásná!“ 9.B Pavla Nečásková – „Na břehu Labe“ 7.C
Zvláštní cena ředitelky školy
Petra Nečásková – „Čekání“ 7.C
Zvláštní cena za foto nejlépe prezentující Starou Boleslav
Anna Švarcová 8.A
1.místo
2.místo
3.místo
Cena ředitelky školy
Zvláštní cena
Od příštího čísla bude časopis vycházet pouze v elektronické podobě! Bude ke stažení na webových stránkách školy! www.1zs.brandysnl.cz
