O politice, životě a Tomáši Grulichovi
PhDr. Stanislav Brouček, CSc. Po studiu historie na FF UK v Praze pracuje dodnes v Etnologickém ústavu (1990 – 1998 byl ředitelem ústavu). Vyučoval na VŠ v Ústí nad Labem a v Brně. Zabýval se dějinami oboru a teorií etnicity
žije tady s vámi říjen 2012
Noviny na podporu phdr. tomáše grulicha
vydávají přátelé
Proč vznikají noviny žije tady s vámi
V
době před volbami se vždy všude kolem nás objeví mnoho politických plakátů, agitačních brožur a informačních letáků. Jejich obsah je dosti podobný a hodnota pro čtenáře často nevalná. Tyto materiály bývají vydávány stranickými kancelářemi pod dohledem hlavních postav konkrétní tiskoviny. Realita pak bývá odlišná a neodpovídá chování kladných hrdinů z předvolebních románů. Rozhodl jsem se vše udělat jinak. Dlouhodobě zblízka sleduji práci senátora PhDr. Tomáše Grulicha, proto bych chtěl podpořit jeho kandidaturu v říjnových volbách. V uplynulých
týdnech jsem se setkal s českým velvyslancem, vědcem, bývalým automobilovým závodníkem, vyšetřovatelem zločinů komunismu, profesorem hudby a několika dalšími zajímavými lidmi. Všichni tito zajímaví lidé z rozličných oborů mají jedno společné; již dlouhá léta spolupracují s Tomášem Grulichem. Znají proto nejen jeho práci, ale co je pro Senát – i pro život – důležitější, znají ho jako člověka. V novinách, které se vám dostaly do rukou, naleznete rozhovory o politice a o životě, s těmito lidmi. Politika v Senátu je o člověku, o osobnosti. Tam kde v Poslanecké
sněmovně dominují stranické kluby, v Senátu hraje roli jednotlivec. Víme-li jaký člověk je, dokážeme předpokládat i jeho rozhodnutí. Politická praxe je dnes bohužel plná mediálních poradců a tvůrců image, poznat opravdové smýšlení, minulost i budoucí plány kandidáta tak není snadné, ne-li téměř nemožné. Toto údolí – uměle vytvořenou propast mezi politikou a společností, jíž politika slouží – jsem diskuzemi a zkoumáním toužil přemostit. Je jen na čtenářích posoudit, zda se mi to podařilo. Přeji Vám příjemné a zajímavé čtení. Filip Tuček, publicista
Anonymita velkoměsta však přinesla obvyklé negativní vlivy – vandalismus a trestnou činnost. Dnes je tomu jinak, panuje zde příjemné a klidné prostředí. Jako vyšetřovatel Ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu máte velmi blízko k reflexi totalitního režimu v české společnosti. Podařilo se jí s tímto odkazem již vypořádat? Jak se komunistická minulost promítá do našich běžných životů? S komunistickou minulostí jsme se vůbec nevypořádali a Ing. Adolf Rázek s PhDr. Tomášem Grulichem na konferenci morální devastace je daleko Zločiny bolševismu hlubší, než si vůbec bylo možné představit. Důsledky jsou Ing. Adolf Rázek se narodil v roce 1930. Je vyšetřovatelem Úřadu citelné zejména v oblasti práva. dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu specializující se Platilo-li „to se nedělá“, nově zejména na pronásledování věřících (1995-2000) a členem Konfedese uplatňuje „co není zakázárace politických vězňů. V roce 1952 a 1985 byl uvězněn za podporu a no, je dovoleno“. Příkladem v šíření katolického tisku. Modřanech může být stavba bytového komplexu na Obchodním náměstí, kde se zkrátka investorovi vyplatilo nedodržet dělníci, byla zde totiž soustředěane plukovníku, stejně předpokládanou výšku budovy na velká průmyslová základna. jako Tomáš Grulich, již a doslova tak zazdít staré ModV Praze 12 rovněž byly velké dlouhou dobu žijete v řany. Praze 12 – Modřanech. Co bys- rekreační plochy, louky podél Vltavy a lesy směrem k SázaDělají čeští politici dostatek te vyzdvihl jako největší předvě. Živý spolkový a kulturní pro to, aby strašák totalitního nosti této pražské části a co je život skončil v roce 48´. Sídliště režimu neomezoval fungování naopak třeba nadále zlepšovat? vznikající v 70. letech postupně společnosti? Modřany byly obvodem pohltila městys, jehož obyvaPolitici zpravidla dělají vše pro obývaným třemi typy obyvatel telé se snažili o zkrášlení obce. – zemědělci, střední vrstva a
P
to, aby nový diktát zavedl pořádek. Často si neuvědomují rizika svého počínání. Proto je třeba lidí, kteří mají historické vědomí a vědí, co se může stát, pokud se lidé přestanou chovat zodpovědně a nepromýšlejí důsledky svých kroků. Jak hodnotíte práci Tomáše Grulicha, který v často Senátu vystupuje právě jako bojovník proti totalitním režimům? Znám ho dost dlouho a velmi dobře se nám spolupracovalo v komunální politice při snaze zavádět demokratické principy do denní praxe. Bohužel, ve vysoké politice si musí připadat jako sám voják v poli. Vnímáte současné vysoké volební preference KSČM jako hrozbu? (pokud ano, proč a co je třeba proti ní dělat?) Nejde jen o KSČM. Bývalí členové jsou ve všech politických stranách. Důkazem jsou neutuchající aféry a skandály, které často pramení ze zažitých modelů chování z minulého režimu. Strany dlouhodobě nejsou schopny navrhovat do zákonodárných a výkonných funkcí jednoznačně čestné kandidáty. Chybí sebereflexe. V rámci své
profese jsem vyslýchal mnoho bývalých zločinců. Ani jeden z nich nepřiznal chybu a činu tedy nikdy nelitoval. Proč jste se rozhodl podpořit kandidaturu Tomáše Grulicha do Senátu? Když ho volím, nevidím stranu. Vidím člověka, kterého znám a kterému mohu věřit.
strana
foto klezla
Eduard Klezla, studoval Konzervatoř v Ostravě, Akademii múzických umění v Praze. Po absolutoriu AMU přijal angažmá v Komorní opeře Praha, kde vytvořil role zejména v operách W. A. Mozarta. Souběžně se neustále věnuje pedagogické činnosti. Patří mezi nejvyhledávanější pěvecké pedagogy a jeho studenti k absolutní špičce pop music. Jsou držitelé hudebních cen Gramy, v muzikálech u nás i v zahraničí vystupují jako přední sólisté. V současné době vyučuje na DAMU v Praze, Konzervatoři a VOŠ v Praze vede oddělení muzikál a na Konzervatoři Jana Deyla v Praze. V první řadě soutěže Česko hledá SuperStar působil jako hlasový poradce. V druhé a třetí řadě pěvecké soutěže Česko hledá SuperStar zasedl jako obávaný porotce v soutěži..
P
ane profesore, během své kariéry jste spolupracoval s nejznámějšími českými zpěváky, jak taková spolupráce probíhá a je náročnější potýkat s „hvězdami“ než třeba s pěveckými začátečníky, jako tomu bylo v soutěži Superstar? Nikdy jsem neměl pocit, že se musím se svými spolupracovníky „potýkat“. Ke spolupráci, která má přinést výsledky, potřebujeme talent, vzájemnou úctu, důvěru a porozumění. Věk není ukazatelem. Čím větší lidská osobnost, tím smysluplnější spolupráce. Vždy jde o snahu připravit interpreta tak, aby svůj nástroj, lidský hlas, dokázal ovládat a ten mu pak sloužil po celý jeho umělecký život. Srovnáte-li tuzemskou populární scénu s ostatními západoevropskými – Španělskou, Německou, nebo Italskou, jak si stojíme? Nedomnívám se, že bychom si stáli o něco lépe či hůře. Občas spíše hledáme zbytečné
výmluvy. Určitě však máme u nás interprety, kteří jsou vnímáni velice dobře i za hranicemi naší země. Pokud přijdete s
operní dráze. Která opera je Vaše nejoblíbenější, a ve které jste nejraději účinkoval? To už je docela dávno. Já se věnuji pedagogice populárního zpěvu již dvě desetiletí. Samozřejmě, že mě vždy zajímaly opery W. A. Mozarta, P. I. Čajkovského, G. Donizettiho a mnohé jiné. Operní svět je opravdu jiný než svět populární hudby. Já vždy inklinoval k hudbě mozartovské. Ale mým oblíbeným skladatelem je a vždy zůstane Richard Wagner se svojí nádhernou, monumentální hudební plochou a dramatičností hudby. Jako poradce na ministerstvu školství jste měl možnost nahlédnout i do politiky zevnitř. Jak tuto zkušenost hodnotíte a ztotožňujete se s všudypřítomnou kritikou české politické scény? Domnívám se, že politika byla, je a bude vždy součástí našeho života. Je velice důležitá a tím pádem je třeba, aby byla vykonávána kvalitně. Zvyšující se propast mezi politickou třídou a veřejností není správná. Bohužel někteří političtí představitelé zapomínají rychle a rádi zapo-
Big Band ZUŠ A. Voborského z Modřan na vystoupení v Senátu v roce 2012
naprosto ojedinělým talentem, který tyto hranice přesahuje a bourá, cesta je otevřena kamkoliv. Jen se obávám, že ve změti různých mediálních soutěží, kde nejde mnohdy až tak o talent, se toto vytrácí. A vskutku talentovaných jedinců je jako šafránu. Dlouhou dobu jste se věnoval
Big Band ZUŠ A. Voborského z Modřan na vystoupení v Senátu v roce 2011
mínají, že nebyli obsazeni do divadelních rolí, ale mají skutečné úkoly. Ke svým mnohdy nepochopitelným PR aktivitám začnou používat vše a veřejnost je překvapena, že máme tolik zajímavých bavičů a komiků. Z počátku úsměvy, vtípky, postupem doby „znechucenost“ politickou situací. Jen doufám, že se nám podaří ony baviče dostat tam, kam patří. Senát to však určitě není! Proč jste se rozhodl podpořit kandidaturu Tomáše Grulicha do Senátu? Pan senátor Tomáš Grulich je příkladem toho, že nikdy nezapomněl, s jakým předsevzetím do Senátu vstoupil. Zásadovost, čestnost, v pravdě normálnost, je v dnešní době ne tak zcela běžná a pro mnohé může být poučením. Již iniciály T. G. M. - Tomáš Grulich Modřany - vypovídají o mnohém. :-) Pan senátor v sobě nezapře kořeny historika a pro mě je to člověk, před kterým vždy smeknu a s obdivem řeknu: Dobrý den, pane senátore! Je mi velkou ctí, že jsem Vás mohl osobně poznat!
PhDr. Jitka Brunclíková, životopis. Psycholožka, zakladatelka výukového centra Společnosti Montessori ČR. Pracovala na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, posléze v úřadu MČ Praha 12. V současné době se věnuje rozvoji škol se vzdělávacím systémem podle Marie Montessori.
J
iž před více než deseti lety jste do České republiky přivedla populární alternativní systém přeškolního a školního vzdělávání, Montessori. Jak tento systém vznikl a v čem spočívá? Marie Montessori (nar.1870) pracovala jako lékařka na neurologicko-psychiatrickém oddělení římské univerzitní nemocnice a začala se specializovat na mentálně postižené děti, které byly do té doby považovány za nevzdělatelné. Jí se ale podařilo prokázat opak. Navrhovala takový způsob výuky, který se soustředil na procvičování smyslů a motorických dovedností, v „připraveném prostředí“. Metodu pak aplikovala i u zdravých dětí. Metodiku vylepšovala ji celý svůj život, vznikl tak ucelený pedagogický systém založený na respektu k vývojovým potřebám dítěte a důvěře v jejich motivační funkci. Pedagogika Montessori podporuje všestranný rozvoj osobnosti, Montessori zachází s každým dítětem jako s jedinečnou osobností. Co Vás vedlo k jeho přivedení do ČR a jak se podařilo cíle naplnit? S Montessori pedagogikou jsem se seznámila v době svého působení na odboru základního školství na MŠMT, kdy bylo jasné, že v demokratické společnosti se musí změnit i školní výuka a prostředí. Jsem profesí dětská psycholožka a tak jsem měla možnost poznat problémy, se kterými se děti při běžném vzdělávání setkávají. Bylo třeba rozšířit vzdělávací nabídku pro děti a jejich rodiče a inspirovat pedagogy prostřednictvím nových metod. Od roku 1998 tak začala vznikat Montessori mateřská centra, mateřské a základní školy. Učitelé byli proškoleni ve spolupráci se zahraničními kolegy a vznikly nové studijní materiály. To vše za podpory samosprávných orgánů městské části Praha 12 a Libuše, kde společnost sídlí. V současné
době je v ČR cca 25 Montesori ZŠ, 80 MŠ a mnoho mateřských center. Jakou roli hraje stát v pomoci lidem, kteří přicházejí s inovativními nápady na vzdělávání? Je efektivnější spolupracovat s institucemi nebo s jednotlivými politiky? Inovace ve školství bohužel nepřicházejí „shora“. MŠMT sice povolilo experimentální výuku dle waldorfského i Montessori vzdělávacího programu, legislativní podmínky však vytrvale brání dalšímu rozvoji. Naštěstí místní samosprávy jsou lidem, dětem a jejich rodičům blíže. Mohou tak vyjít vstříc jejich požadavkům jejich požadavkům a potřebám. Příkladem je městská část Praha 12, která na popud školské komise v čele s dr. Grulichem podpořila založení první obcí zřizované Montessori mateřské školky v Praze (MŠ Urbánkova). Velkou podporu má i Základní škola Na Beránku, kde jsou velmi dobře vedené Montessori třídy. I ostatní školy a jejich nadstandardní aktivity jsou městskou částí podporovány. Členové zastupitelstva Prahy 12 působili i ve správní radě Společnosti Montessori ČR. Sám Dr. Grulich se pravidelně zúčastňuje akcí pořádaných školami i Společností. Liší se výrazně kvalita a šíře možných typů vzdělávání v Praze a v ostatních krajích? Díky školám zahraničních zřizovatelů je v Praze velká nabídka vzdělávacích možností. To jde těžko uskutečnit v menších lokalitách, kde by nebylo dostatek dětí. Často ale v obecních školách v celé republice působí angažovaní učitelé, kteří se snaží profilovat školu a přizpůsobit školu potřebám všech žáků a nárokům rodičů. Modřanské školy jsou toho příkladem. Velmi známá je škola Angel s velmi rozpracovaným systémem jazykové výuky, psychologickou službou, škola TGM se sportovními úspěchy, K Dolům s
strana nabídkou volnočasových aktivit, nebo Na Beránku s Montessori třídami. Proč jste se rozhodla podpořit kandidaturu Tomáše Grulicha do Senátu? Dr. Grulich je příkladem politika, jehož kariéra měla svůj logický a přirozený vývoj, tak jak by tomu podle mých představ u vrcholných politiků mělo být. Od r. 1989 pracoval obětavě v Občanském fóru, v místním
Zastupitelstvu a v Radě městské části. To je dle mého názoru ta nejlepší politická škola. I nyní se ve své místní části Praha 12 věnuje práci v Zastupitelstvu, blízké jsou mu oblasti kultury a školství. Navíc se mi velmi se mi líbí, čím se dr. Grulich v Senátu zabývá - aktivitami Čechů v zahraničí. Byla by velká škoda, kdyby v načaté práci nemohl pokračovat.
Grulich potřebuje odborníka na migraci a mně již nevyhovovalo udržovat svoji práci pouze v akademické poloze, protože migraci vnímám jako praktickou záležitost. V minulosti jsem napsal mnoho analýz pro nejrůznější ministerstva. Sice byly oceněny, jenže skončily v šuplíku, protože po čase zmizela polická vůle uvést návrh do praxe, ten byl tak stráven byrokracií. Naše spolupráce toto pomohla překonat. Tomáš Grulich může díky své práci v Senátu a kontaktům posouvat práci kupředu. Jde to někdy pomalu, protože, jak jsem zmínil,
PhDr. Stanislav Brouček s PhDr. Tomášem Grulichem při společné přednášce na konferenci Mene Tekel PhDr. Stanislav Brouček, CSc. (* 4. 2. 1947 v Poličce). Po studiu historie na FF UK v Praze pracuje dodnes v Etnologickém ústavu (1990 – 1998 byl ředitelem ústavu). Vyučoval na VŠ v Ústí nad Labem a v Brně. Zabýval se dějinami oboru a teorií etnicity: (Základní pojmy etnické teorie. 1991), českým vystěhovalectvím: (např. Cestami demokracie. 2001), imigrací (Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. 2003). Byl jedním z hlavních organizátorů Národopisné encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Pracuje v komisích pro migrace: při Senátu Parlamentu ČR, při Ministerstvu zahraničních věcí ČR a Ministerstvu vnitra ČR.
J
e téma migrace obyvatel, tedy vystěhování a přistěhovalectví, dostatečně reflektované na české politické scéně? Není. Více než 10 let se snažím upozorňovat na důležitost tématu. Politici zpočátku reagují kladně. Po krátkém čase ovšem zjistí, že jsou pro ně důležitější témata. Začnou přemýšlet, zda je téma migrace nosné pro jejich politickou kariéru, a to zkrátka není. Angažovanost v něm se tak nevyplatí natolik, jako u jiných témat. Aby se politik migrací mohl zabývat seriózně, je navíc třeba aby, za prvé, rozuměl tématu, za druhé, znal problematiku z praxe. Tomáš Grulich má bohatou praxi v této oblasti, ta ho inspiruje k zabývání se důležitým tématem. Druhým faktorem je jeho vzdělání historika, problematiku tak zná v historických souvislostech. Jaký je dnes v ČR vztah politiky a vědy, pomáhá politika vědě, nebo ji naopak práci komplikuje? Aktivní vztah politiky a vědy je stále na počátku. Politika vědu respektuje a dokáže těžit z jejích výsledků. Na druhé straně existují rezervy ve vytváření přímých kanálů, pomocí kterých by konkrétní politik mohl přímo spolupracovat s vědcem. Osobně si dnes nedovedu představit
vztah vědy a politiky jinak, než v podobě individuální spolupráce konkrétního politika s konkrétním vědcem. Tomáš Grulich toto pochopil a v tématu vystěhovalectví a přistěhovalectví do ČR se o tento dialog pokoušel a pokouší z vlastní iniciativy, z vlastního přesvědčení. Je pro Tomáše Grulicha jeho vědecká minulost v politice výhodou? Jednoznačně ano, vyplývá to z předchozích odpovědí. S Tomášem Grulichem jste již vydali několik odborných publikací. Jak se s ním pracuje a proč jste se rozhodl spolupracovat právě s ním? Naše spolupráce vychází z toho, že setkali dva lidé, kteří se profesně potřebují. Tomáš
pro politiky jsou důležitější témata. Často navíc narážíme na rezortní zapouzdření. Každý rezort má svou zaběhlou byrokratickou představu na problém a chybí mezirezortní spolupráce. Naším dlouhodobým cílem tedy je posílit spolupráci mezi jednotlivými institucemi v otázce migrace. Lze nějaké praktiky převzít od zemí jako Francie, nebo Německo, které již mají s migrací bohaté zkušenosti? Je třeba si z nich vzít ponaučení. Opatření, která fungovala v Německu nebo ve Francii upravit a převést na situaci v ČR. Stát je povinen do problematiky migrace vstupovat, ovšem velmi uvážlivě a koncepčně. V počátku 90. let jsme cizincům otevřeli náruč, regulace byla téměř nulová, a pak musela nevyhnutelně přijít tvrdá opatření vůči imigrantům. Česká politika potřebuje širokou odbornou diskusi, ta je dnes upozaděna před individuálními iniciativami. Při vládě by měl vzniknout odborný
Tisková konference po semináři Migrace a česká společnost v Senátu Parlamentu ČR
výbor přesahující do ostatních vědních oborů, podobný NERV (Národní ekonomická rada vlády), který by byl mozkem diskuze. Zabýváte se také otázkou vietnamské menšiny v ČR. Sapa, stojící u Libuše, je centrem této komunity. Co lze učinit, aby soužití mezi nimi a majoritním obyvatelstvem fungovalo lépe než dnes? Pro Vietnamce je SAPA centrem, nazývají ji Malá Hanoj. Soustřeďují se tam veškeré obchodní a jiné iniciativy z celé republiky. Funguje jako výsostný prostor pro Vietnamce v ČR, ke kterému mají silný citový vztah. Vietnamci v ČR jsou příkladem typické moderní diaspory, kladoucí velký důraz na spolupráci přímo s Vietnamskou republikou. Budování lepšího soužití je na komunální politice. Radnice prodělala vývoj od otevřenosti v 90. letech až k potřebě realisticky se dohodnout s Vietnamci o pravidlech hry. Individuální přístup TG a jeho politická zkušenost nabízejí recept, jak tato pravidla hledat. Proč jste se rozhodl podpořit Tomáše Grulicha? Protože si myslím, že politiku nedělá jen pro kariéru. Jde mu o téma a o hledání realistických řešení. Není snílek a má vůli nalézt řešení problémů pomocí dohody. Takový přístup ho baví. Je mi navíc velmi sympatické, že věnuje mimořádně velkou část svého času občanům ze svého obvodu. Během minulého
volebního období u něho dominovala dobře vykonaná práce, řekla mi to o něm řada modřanských obyvatel. Ale počkejte, chtěl bych vám říci o Tomášovi ještě jednu věc. Není to žádný suchar a velmi rád se zasměje. Dokonce o humoru vydal dvě knihy. Ta zajímavější z nich se jmenuje Humor sbližuje. Tomáš do ní sebral anekdoty z 27 států Evropské unie. Musela to být hrozná práce. Sehnat někoho, kdo je v cizině vybere, pak přeloží, to u anekdot není jednoduché. Představte si takové státy jako je například Litva, nebo překlad z lucemburštiny. Nakonec měla kniha úspěch, byla přeložena i do angličtiny a prodává se i v Bruselu. Vtip někdy vypovídá o národu více než kdejaká studie. Vzpomínám si na dvě anekdoty, které mají úplně stejný základ, ale jinou pointu. Ve Finsku na otázku, kolik je třeba lidí k zašroubování žárovky, odpovídají, že pět. Jeden drží žárovku a ostatní pijí vodku tak dlouho, až se pokoj začne sám otáčet. V Irsku mají jinou odpověď na stejnou otázku. Žárovku jich zašroubovává šest. Jeden jí vyměňuje a pět jich zpívá baladu, jak ta stará žárovka byla báječná. Aby ty vaše noviny nebyly tak nudné, řeknu Tomášovi, aby vám dodal několik židovských anekdot. To je jeho doména. Děkuji za radu, jistě tam pár židovských anekdot na závěr novin dám.
Tomáš Grulich při autorském čtení z knihy Humor sbližuje v modřanské knihovně
strana
Miroslav Adámek, narozen: Majitel modřanské firmy Auto Adámek, která byla založena v roce 1934. Proslavil se jako automobilový závodník. Jediný český jezdec, který se zúčastnil oficiálního závodu Mistrovství světa speciálních automobilů na okruhu, závodů prototypů, náš nejúspěšnější jezdec se sportovními vozy všech dob a jediný Čech držící traťový rekord v době, kdy Ecce Homo bylo součástí Mistrovství Evropy.
P
ane Adámku, jste bývalý automobilový závodník, co Vás napadne, když vzpomínáte na automobily, v kterých jste Vy závodil a
porovnáte je s těmi, které dnes máte denně před sebou? Na automobily svého mládí vzpomínám rád. Strávil jsem s nimi krásná léta. Dnešní auta jsou na velmi vysoké technické úrovni. Vše je řízeno elektronikou, ale nostalgie ke starším vozům u mě přetrvává, proto jsem se vrátil k závodům do vrchu. Jezdím s vozem NSUTT 1300 ccm, který ve své době neměl konkurenci. Z dnešního
pohledu nejde o žádný luxus, ale jezdí se s ním výborně. Žijete v Modřanech již dlouho, jak se za ta léta proměnily? Co byste pochválil a co je potřeba zlepšovat? Modřany se velmi změnily, z malé vesničky se stalo velkoměsto, lidé se tu už neznají, ale to je dané dobou. Moc se mi líbí fungující spojení MHD s centrem města, myslím, že to Modřaňáci velmi ocení. Přibyly také obchody, služby, zdravotní péče pro seniory, krásně zrenovovaný modřanský biograf. Rád bych poděkoval městské části Praha 12, že se postarala o zázemí české házené, která má v „Dolech“ dlouholetou tradici. V Modřanech se mi prostě líbí a jsem tu rád.
Tomáš Grulich se do Modřan přestěhoval, z Vašeho pohledu „až“ v roce 1988, jak jste se seznámili a jaký dnes máte vztah? Chodil jsem na jeho besedy
– o kterých hovořil Jiří Gruša, Tomáš Grulich i další – opravdu budou třeba. Lidé dnes vstupují do politiky mladí, bez pracovních zkušeností a s osobními cíli. V Americe do politiky vstupují lidé úspěšní v předchozím zaměstnání, s vidinou pomoci státu, touhou něco mu vrátit. U nás chtějí často především brát, aniž by předtím cokoliv zemi dali. Emigroval jste do Ameriky, aniž byste si cokoliv odnesl sebou, začal jste od nuly. Jaké to tehdy bylo? Dr. Oldřich Černý s PhDr. Tomášem Grulichem Nikdo se o vás nestaral, na tiskové konferenci po semináři Migrace a česká společnost záleželo jen na vás, na tom co Dr. Oldřich Černý se narodil v roce 1926. V roce 1949 odešel do jste uměl. To je zkušenost, kteexilu do USA. Stal se jedním ze zakladatelů Československé společrou je třeba předávat a učit se u nosti pro vědy a umění (SVU), v jejímž předsednictvu působil až do nás, v České republice. roku 1965, kdy odešel do Švýcarska. Donedávna byl aktivní ve vedení Český stát se o lidi navrátivší spolku Beseda Slovan v Ženevě, kde žije. Dlouhá léta zastával funkci se zpět do ČR příliš nezajímá, místopředsedy Svazu spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku. Oldřich vnímá je jako cizí elementy a Černý je členem poradního orgánu Stálé komise Senátu pro krajany často jim spíše staví překážky žijící v zahraničí. V roce 2003 mu byla udělena cena ministra zahra- do cesty, než aby jim pomáhal. ničí Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Vnímáte situaci stejně? Před tím, v roce 1999, mu prezident Václav Havel udělil Řád T. G. Lidí, kteří jsou ochotni spoluMasaryka. pracovat a pomáhat, není mnoho. Tomáš Grulich je jedním z nich. Ve své funkci předsedy ane doktore, máte vlast- Potýkáme se ale s problémem Stálé komise pro krajany navání zkušenost s totalitními zničené morálky. zal na vynikající práci svých režimy, v roce 1949 jste Je na české politické scéně vě- předchůdců. V rámci několiemigroval, myslíte, že je reálné, nován dostatek prostoru vzděka ministerstev existují další aby se situace z roku 48´ opako- lávání o minulosti? Vědí mladí orgány zabývající se více než 2,5 vala? lidé, jak důležité je chránit miliony Čechů žijících v zahrademokracii? Zažil jsem nejen komunisničí. Vzájemně ale nespolupratický, ale také nacistický režim. Ne vždy, myslel jsem, že cují. Zmínění Češi tvoří pětinu Můj otec zemřel v koncentvýhody demokracie budou celé tuzemské populace, mnoho račním táboře. Situace tehdy zřejmé daleko dříve. Dnes je z nich jsou vlastenci a cítí se samozřejmě byla jiná, takové jasné, že příslovečné tři genespojeni s rodnou zemí, necítí ale nebezpečí aktuálně nehrozí. race k uzdravení společnosti dostatečnou podporu. Nejde tolik
P
k novým knihám, které psal. Potom si k nám přišel koupit nové auto a postupem času se z nás stali přátelé. Ačkoliv automobilům Tomáš příliš nerozumí, máme si vždy o čem povídat. Modřany známe jako své boty, máme společné známé, kteří zde žijí dlouho, a tak je na co vzpomínat, co hodnotit a co plánovat. Navíc, mě zase příliš nezajímá politika, a tak je to vlastně dobře, protože naše hovory se netýkají práce
ani jednoho z nás. Jsou zkrátka přátelské. Automobilový závodník potřebuje ke své profesi velkou dávku odvahy, pomohla Vám tato odvaha v podnikání? Jsem sportovec, závodění je moje velká láska, ale s podnikáním se nedá srovnat. Hlavně v dnešní době to není vůbec jednoduché. Bez rozvahy a odvahy by to nešlo. Jsem rád, že mohu podnikat v oboru, který mám rád, navíc v Modřanech, o to, jestli Vám postaví nové centrum v Texasu za 15 milionů dolarů. Důležitější je cítit zájem. Proč vůle státu starat se o Čechy, kteří by mohli přinést domů cenné zkušenosti, chybí? Dlouho byla problémem zažitá představa o emigrantech, kteří rychle a snadno zbohatli a užívají si života plnými doušky. Opačně pak předsudek, že všichni zůstavší byli komunisté. Obé samozřejmě bylo naivní. Tato zášť postupně odezněla a dnes převládá nezájem. Nejvyšší oficiální úředník, který se má starat o Čechy v zahraničí je pověřenec na ministerstvu zahraničí, který sám nemůže rozhodnout nic. Po revoluci přitom existoval samostatný odbor. Podpora Čechům v zahraničí se tedy nestupňuje, a dokonce ustupuje do pozadí. Když jste v roce 1958 založil ve Washingtonu Společnost pro vědy a umění, s jakým to bylo cílem, a jak se ho podařilo naplnit? Během svých studií ve Washingtonu jsem si s kolegou uvědomil, jak málo Američané vědí o tehdejším Československu. Chtěli jsme to změnit. Bydlel jsem tehdy s dr. Horákem, manželem Milady Horákové. S ním a dalšími lidmi z exilu jsme přišli s plánem vytvořit světovou organizaci, se studijním střediskem ve Washingtonu. Odezva byla velmi kladná, a tak jsme se do toho pustili. Dnes je centrum stále ve Washingtonu, ačkoliv
místě, kde jsem se narodil, kde jsem doma a kde mám rodinu i přátele. Myslíte si, že je i pro politika důležitá odvaha? Pokud ano, proč? Rozhodně, myslím, že vypořádat se s některými lidmi, kteří jsou v politice jen z osobních, zištných důvodů, není lehké. Jenže je to jako v automobilovém závodě. Když jednou nastoupíte, nastartujete auto a vyjedete na trať, musíte být připravený bojovat. Proto si vážím Tomáše Grulicha, je připraven bojovat za své názory. Má odvahu stát si za nimi. Proč jste se rozhodl podpořit kandidaturu Tomáše Grulicha do Senátu? Tomáše Grulicha znám jako kamaráda. Je schopný člověk, a co je pro mě nejdůležitější, mohu se spolehnout na jeho dobré úmysly.
Společnost pro vědy a umění funguje velmi decentralizovaně. Proč jste se rozhodl podporovat kandidaturu Tomáše Grulicha do Senátu? Znám ho více než 10 let. O problematiku se zajímá a je autorem řady knih. Spolupráce s ním si vážím, je to čistý člověk, kterému lze stoprocentně věřit, a který dodržuje slovo.
Předání stížnostního listu proti Husovu upálení v Mezinárodním muzeu reformace v Ženevě
Proslov o Janu Husovi u Zdi protestantů v Ženevě
strana vlastní vyhledání informací. V oborech jako je politologie či právo se nesetkáte s testy či ústním zkoušením. Hodnocení probíhá formou písemné práce na základě toho, jak je student schopen na daný problém argumentovat za pomocí relevantních zdrojů. V ČR tedy lidé z těchto oborů vystudují s hlavami plnými poznatků, kdežto absolventi univerzity ve Velké Británii vychází s dovednosmi vyhledat a zhodnotit informace o daném problému, za jejichž pomocí dokáží vykonstruovat jasný, strukturovaný a logický argument. Česká republika se dlouhodobě potýká s problémem odlivu mozků a kvalitních lidí. Ti pak ve veřejné správě i soukromém sektoru chybějí. Právě čeští studenti se zahraničním vzděláním by tuto mezeru mohli zaplnit, ovšem zpět do ČR se jich vrací jen minimum, čím je to způsobeno? Je zřejmé, že jistou roli hraje ekonomický faktor. Fenomén odlivu mozků však je způsoben především kvůli neexistující interakci mezi státem a českými studenty v zahraničí. Studenti necítí, že by o ně stát projevoval sebemenší zájem, dal jim zde možnosti využít svoje schopnosti, či alespoň ocenil jejich přičinění k dobrému jménu ČR v zahraničí.
Jste zakladatelem Asociace studentů, sdružující české studenty v zahraničí. Mají tito mladí talentovaní lidé vztah k ČR? Chtějí se po skončení studií vrátit? Většina českých studentů na zahraničních univerzitách, které znám, se vrátila respektive se plánuje po ukončení svého studia vrátit zpátky do ČR. Obecně jsme jako národ dosti vázáni na naši kulturu, přátele a rodinu. Dokonce si myslím, že ze zemí východní Evropy máme návratové tendence snad nejvyšší. Mám ale starost o to, že s nelepšící se společenskou situací a nečinností státu začnou být tyto přirozené tendence slabší. Zmínil jste nezájem státu. Co je třeba udělat, aby se situace změnila? Na koho se lze obrátit? Společně se dvěma přáteli zakládáme Asociaci českých studentů v zahraničí, jejímž jedním z několika cílů je právě přemostit propast mezi studenty a státními institucemi. Pokud stát podpoří tuto asociaci a její plánované projekty, tak už jen tímto dává symbolicky najevo, že mu na studentech v zahraničí záleží. Jestliže se nám podaří vytvořit reprezentativní komunitu českých studentů v zahraničí, pak budeme pro stát jako jednotná a organizovaná skupina lépe viditelní a přístupní.
Tomáš Grulich se dlouhodobě snaží o zefektivnění a zúžení státního aparátu. Zároveň pomáhá tuzemcům v zahraničí. Protože projekt Asociace studentů propojuje obě jeho výše zmíněné snahy, rozhodl se nad ním před nedávnem převzít záštitu. Jak toto pomůže ve fungování a rozvoji projektu? Celý projekt Asociace českých studentů v zahraničí závisí na tom, jak se k němu postaví představitelé státních orgánů. Pokud by nepochopili jeho smysl či o něj neměli zájem, pak již nelze hovořit o tom, že by bylo možné naplnit cíl motivace českých studentů k návratu do ČR. Právě proto jsme panu senátorovi Grulichovi vděční za to, že pochopil smysl našeho úsilí a poskytl nám záštitu ve vytváření projektu a pomoc při jeho realizaci. Vyslal tak zahraničním studentům důležitý signál ve smyslu „Nejste státu ukradení!“. Proč jste se rozhodl podporovat kandidaturu Tomáše Grulicha do Senátu? Ze setkání s Tomášem Grulichem jsem si odnesl dojem, že jde o člověka, který chce problémy řešit, místo toho, aby je vytvářel ve větším měřítku. Vážím si jeho podpory našim lidem v zahraničí. Pevně věřím, že ve volbách obstojí, abychom mohli společnou vizi dotáhnout do konce.
nutno vlastenectví vštěpované mi od raných let a umocněné Karlovou univerzitou na čas zcela zapomenout. O to intenzivněji jej cítím dnes. Snažím se, aby můj časopis umožňoval aktuální spojení krajanů s jejich domovinou, a myslím, že se mi to daří. Existuje politická vůle udržovat a podporovat vztahy mezi Čechy žijícími v ČR, v Austrálii a v zahraničí obecně? Máte se při svých snahách o jejich propojování kam obrátit o pomoc? Politická vůle podporovat vztahy se v poslední době začíná zlepšovat. Už to není ten neBarbara Semenov s PhDr. Tomášem Grulichem chvalně notoricky známý přístup k emigrantům – „my a oni“. Barbara Semenov absolvovala Fakultu žurnalistiky University Karlovy a v letech 1975 až 1981 působila jako redaktorka v Českosloven- Z vlastní zkušenosti vím, že je to zejména zásluhou angažovaské televizi. Pod tlakem odporu k tehdejší linii politické propagandy ných jedinců – exemplárně se o emigrovala do Západního Berlína a inspirována novinářským „vším to zasloužili například Vladimír jsem byl rád“ prožila krásných třicet let v různých světových končiEisenbruck, a samozřejmě senách. Její producentská společnost Regent Productions v Melbourne nátor Tomáš Grulich. Pod jeho prezentovala evropské umění, světové muzikály, společenské akce i předsednictvím Stálé komise vystoupení českých umělců v Austrálii. V současné době působí jako publicistka a šéfredaktorka krajanského listu. Vydává časopis Čecho- Senátu pro krajany žijící v zaaustralan, který oslovuje čtenáře nejen v Austrálii a v České republice, hraničí se toho opravdu hodně změnilo. má své příznivce mezi krajany po celém světě. Jak tedy hodnotíte dlouhoaní Semenov, již dlouhou v době tuhé normalizace přes letou práci senátora Tomáše dobu žijete v Austrálii, Západní Berlín, kde jsem žila Grulicha vzhledem k otázce kde pravidelně vydáváte pár let, pak ve Spojených stákrajanů a lidí, kteří se vrátili časopis Čechoaustralan. Patříte tech, kde jsem získala občanství. zpět domů? tedy mezi část emigrantů, kteří Do Austrálie jsem se provdala. Vzácného přístupu Tomáše udržují pravidelný kontakt Žila jsem tedy v nejrůznějších Grulicha ke krajanům jsem si se svou domovinou. Co Vás k částech světa a stejně mám všimla již dříve, než se vůbec tomu vede? Česko za nejkrásnější zemi. Můj stal předsedou komise. Na jenázor je ovšem podmíněn svoVlastenectví. V Austrálii žiji jích schůzích, kterých se zúčastbodou, když ta zde chyběla, bylo již čtvrt století, emigrovala jsem ňuji, pokud jsem v Praze, jsem
zaregistrovala, jak se senátor zasazuje o požadavky české diaspory. Bylo jedno, zda jde o věci korespondenčních voleb, restitucí, zrušení komunistů a dalších ožehavých otázek, do kterých se všeobecně politikům nechtělo pouštět. K potřebám lidí, kteří se vrátili zpět domů, je Tomáš Grulich stejně vnímavý, má důležitou schopnost empatie.
výsledky. Tato iniciativa má nesmírný význam pro budoucí vztah potomků nové mladé generace zahraničních Čechů k vlasti jejich rodičů. Proto je třeba podporovat veškeré úsilí českých škol, které dnes pracují v zahraničí. Tomáš Grulich je zastáncem toho názoru, že investice do další generace Čechů v zahraničí se bohatě vrátí v možnosti zpětné migrace mladých
Jiří Krček, se narodil v roce 1990 na Moravě. Je spoluzakladatelem Asociace českých studentů v zahraničí a studentem magisterského studia mezinárodních vztahů na Manchesterské univerzitě. Má za sebou odborné stáže v ČR i v zahraničí.
J
iž několik let studujete v zahraničí, konkrétně ve Velké Británii. Co Vás vedlo k rozhodnutí dát přednost tamní univerzitě v Manchesteru před těmi českými? Zastávám názor, že vzdělání není pouze o tom, co se člověk naučí z knížek. Pro mne opravdové vzdělání spočívá v poznávání jiných zemí, kultur a mravů, aby si člověk dokázal utvořit širší pohled na svět. Studium v Manchesteru pro mě tudíž představovalo jedinečnou příležitost poznat kus světa a zároveň získat vysokoškolský titul z uznávané univerzity. Srovnáte-li studium v
P
zahraničí, se studiem v ČR, jaká je jeho přidaná hodnota? V čem mají lidé, kteří takovou zkušenost absolvují, výhodu oproti svým vrstevníkům, kteří zůstali ve vlasti? Vyjma zmíněných zkušeností si myslím, že přidaná hodnota studia v zahraničí je zejména v jeho akademické kvalitě. Představím konkrétní srovnání v metodice výuky z oboru mně blízkého – humanitních věd. Zatímco v ČR jsou studenti humanitních oborů nuceni si poznatky tlouct do hlavy a posléze je odvykládat na zkoušce, ve Velké Británii se klade veliký důraz na argumentaci, kritické myšlení a
V české škole TGM v Chicagu
V Sydney působí česká škola, která úzce spolupracuje se sítí Českých škol bez hranic, projekt na vzdělávání dětí českých rodičů, žijící v zahraničí. Tomáš Grulich tento projekt velmi aktivně a dlouhodobě podporuje. Mají ale takové školy vlastně smysl? Po nelehkých začátcích dnes škola v Sydney vykazuje slibné
sil do naší země. Možná, že by se tímto způsobem jednou alespoň trochu vykompenzovala ztráta české inteligence, která v době totality emigrovala z vlasti. Z Vašeho pohledu ze zahraničí, jak se podle Vás České republice podařilo osvobodit od komunistické minulosti. Co udělala dobře a co ještě zbývá dokončit?
strana Pro nás politické emigranty je odpověď na tuto otázku výjimečně zcela jednotná a nekompromisní. Česká republika se dosud od této strašné minulosti neosvobodila, nezrušila komunistickou stranu. To je pro člověka, který byl donucen opustit vlast kvůli komunismu, nepřijatelné. Často vyslovované porovnání strany komunistické se stranou nacistickou je pochopitelné a na místě. Obě měly na svědomí lidské životy a je proto nepřípustné, aby existovaly. Proč jste se rozhodla podporovat kandidaturu Tomáše Grulicha do Senátu?
Z již výše jmenovaných důvodů. A také proto, že jsem měla možnost poznat Tomáše Grulicha osobně. Jeví se jako sympatický a moudrý muž. Zdá se, že dokáže nejen fundovaně argumentovat, ale také pozorně a upřímně naslouchat, což často politikům chybí. Víte, že vedle učených historických pojednání a politických blogů je také v denním kontaktu s ostatními přes Facebook? Pro mne je příkladem skutečně aktivního a užitečného senátora.
JUDr. Lenka Pítrová, CSc., narozena 14. 9. 1954. Absolventka Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a postgraduálního studia na Faculté Internationale de Droit Comparé ve Štrasburku. Pracovala jako vědecký pracovník Ústavu státu a práva ČSAV. Od roku 1993 byla odborným konzultantem a od roku 1999 zástupkyní ředitelky Parlamentního institutu, Kanceláře PS Parlamentu ČR. V letech 2005 až 2008 působila jako vedoucí oddělení pro záležitosti Evropské unie Parlamentního institutu. Od roku 2009 působí jako ředitelka odboru koncepčního a institucionálního v Sekci pro evropské záležitosti Úřadu vlády. Externě vyučuje na PF UK v Praze. Specializuje se na komparativní správní právo a právo Evropské unie.
P
aní doktorko, Lisabonská smlouva mimo jiné zamýšlela zvýšit úlohu národních parlamentů, daří se tento cíl v praxi naplňovat? Lisabonská smlouva skutečně
S tím jistě všichni souhlasíme, vždyť legislativa Evropské unie nezadržitelně proniká do všech oblastí našeho života a nadměrná regulace je vždy špatná pro ekonomiku i pro občany.
Tomáš Grulich diskutuje s francouzskou delegací o migraci
tivnější komory vnitrostátních parlamentů. Výbor pro evropské záležitosti, jehož členem je i pan senátor Grulich, se systematicky zabývá posuzováním připravované evropské legislativy a své názory aktivně a kriticky předkládá Evropské komisi. Ve srovnání s parlamenty jiných členských států patříme rozhodně mezi nejaktivnější. Jen je škoda, že evropská politika se stává někdy rukojmím stranického boje. Na adresu politiků se rozdávají nálepky „proevropský“ a „protievropský“ a přitom se neřeší, co je skutečně pro zájmy České republiky a jejich občanů dobré. Ne vše, co pochází z Bruselu je automaticky dobré a ne vše je třeba předem zatratit. Systém tzv. žluté karty, tedy varování, které mohou národní parlamenty udělit Evropské komisi nesouhlasí-li s navrhovanou legislativou, podrobil Tomáš Grulich značné kritice, jejich potenciální dopad na demokratizaci přijímání legislativy označil za „iluzi“. Souhlasíte s tímto tvrzením?
Tomáš Grulich v předsednictvu na společném jednání EP a národních parlamentů v Bruselu.
dala možnost národním parlamentům vyjadřovat se k připravovaným unijním předpisům. Zejména k tomu, zda je skutečně nutné regulovat určitou oblast na evropské úrovni. Tomuto principu se někdy říká „kostel má zůstat ve vsi“.
Jak vnímáte vliv českého Senátu při posuzování evropské legislativy a případné možnosti ji změnit? Liší se praxe v českém Senátu od jeho zahraničních protějšků? Český Senát patří v evropských záležitostech mezi nejak-
Pan senátor Grulich má pravdu. V praxi je nutné, aby se proti navrhované legislativě postavila jedna třetina (v případě spolupráce v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva jedna čtvrtina) národních parlamentů. Parlamenty navíc musí v
odůvodněném stanovisku uvést, proč je regulace na unijní úrovni zbytečná. Ani pak není Komise povinna návrh stáhnout, má ho jen „přehodnotit“. Příznačné také je, že za dva roky fungování tohoto mechanismu se ani v jednom případě nepodařilo uvedeného kvóra dosáhnout. Podobné kritice čelí tzv. Evropské právo občanské iniciativy. V čem spočívá a je jeho kritika, co se týče naplňování demokratických principů, oprávněná? Je to takové šidítko pro ty, kteří kritizují demokratický deficit v Evropské unii. Je těžko představitelné, že by došlo ke shromáždění milionu podpisů občanů napříč Unií a Komise tak musela návrh znovu posoudit. Je dobře, že pan senátor Grulich na toto vytrvale upozorňuje. Tomáš Grulich se v senátním Výboru pro evropské záležitosti, jehož je členem, dlouhodobě zabývá otázkami pohybu osob v rámci Schengenského prostoru. Bojuje proti udělení větších pravomocí Evropské komisi v otázkách zavedení dočasných kontrol na vnitřních hranicích. Je tento postoj správný? Volný pohyb osob v rámci Schengenského prostoru je pro nás všechny jedním z hmatatelných přínosů našeho členství v EU. Pro nás, kteří pamatujeme železnou oponu to má i velký význam symbolický. V rámci společného prostoru bez vnitřních hranic se však pohybují nejen turisté, dopravci, obchodníci, pracovníci, zkrátka ti, kterým má tento prostor sloužit, ale i ti, kteří těchto svobod zneužívají ke kriminální činnosti. Proto je třeba, aby schengenské státy při ochraně společného prostoru spolupracovaly. Konečnou odpovědnost při ochraně bezpečnosti území České republiky však stejně vždy budou mít naše české orgány. Souhlasím proto s panem senátorem, že v krizových situacích by konečné slovo měly mít příslušné orgány České republiky.
Citlivým problémem je otázka romské menšiny a nakládání s ní, příkladem může být třeba Francie. Komplikace nastaly i v Čechách na Šluknovsku. Do jaké míry mají mít v řešení těchto problémů státy autonomii, a při překročení jaké hranice by se do věci již měly vložit orgány EU? Problematika začlenění romské menšiny je problémem celé řady evropských států. Postavení, způsob života, začlenění, stupeň vzdělání i míra nezaměstnanosti romské menšiny v zemích Evropské unie jsou velice rozdílné. To ukazuje i poslední zpráva Agentury pro základní práva Evropské unie, kde ostatně z hlediska stupně dosaženého vzdělání a zaměstnanosti dopadli čeští Romové lépe, než v řadě jiných členských států, včetně zmiňované Francie. Začlenění příslušníků by se mělo řešit na co nejnižší úrovni – v rámci obce, regionu či na úrovni státní. Proč jste se rozhodla podpořit kandidaturu Tomáše Grulicha do Senátu? Pana senátora Grulicha znám především z jeho působení ve Výboru pro evropské záležitosti Senátu, kde se s důsledností a pílí sobě vlastní věnuje připravované unijní legislativě a její kontrole. Na této práci se ovšem dost těžko získávají politické body. Evropská unie – to je pro občany něco vzdáleného a méně medializovaného než třeba daně nebo důchodová či zdravotní reforma. Chtěla bych proto podpořit ty, kteří se této náročné problematice věnují a se znalostí věci, pragmaticky a bez zbytečné ideologizace prosazují řešení, která jsou pro Českou republiku a její občany nejvhodnější. Navíc, bydlím v Praze 4 a pana senátora znám i z jeho působení v jeho volebním obvodě. Je to slušný a pracovitý člověk. A takových je dnes v politice málo.
strana krátká formální schůzka. Krajané nás i díky takovýmto setkáním chápou víc jako partnery než jen jako státní úředníky. Zastavme se u téma migrace. Ta hraje ve vztazích Turecka a EU zásadní roli. Tomáš Grulich se touto tematikou dlouhodobě zabývá. Mohl byste stručně zhodnotit jeho práci v této oblasti? Musel bych napsat recenzi článků a dalších textů, které Tomáš publikoval nebo u jejich zrodu stál jako iniciátor. Na rozdíl ode mne on stále ještě stojí Velvyslanec v Dánsku Zdeněk Lička, Tomáš Grulich jednou nohou na akademické a velvyslanec v Turecku Václav Hubinger při setkání v Senátu PČR půdě, a pokud mohu soudit, jeho vliv v této oblasti je jasně Václav Hubinger, narozen 14.10.1949 v Praze, zaměstnanec MZV, zřetelný. Totéž platí pro jeho od 2010 velvyslanec v Turecku. Vystudoval FFUK (1968-74), obory činnost popularizační. indonéština - národopis, 1980 PhDr., 1989 CSc., byl zaměstnán v Proč jste se rozhodl podpořit Náprstkově muzeu, v Encyklopedickém institutu ČSAV, v Ústavu kandidaturu Tomáše Grulicha pro etnografii a folkloristiku ČSAV, krátce přednášel na FFUK a od 1994 na MZV. 1996-2000 velvyslanec v Portugalsku, 2002-03 v Keni, do Senátu? Těch důvodů je víc. Především 2003-2008 v Brazílii. jsem přesvědčen, že jeho činnost v Senátu a v politice obecně ane velvyslanče, již Tomáš Grulich je předsedou je prospěšná jak pro občany dlouhou dobu působíte v Stálé komise pro Čechy žijící v diplomatických funkcích zahraničí a dlouhodobě se snaží ČR, tak pro dobré jméno ČR v v zahraničí. Pracoval jste v Por- pomáhat tuzemským krajanům zahraničí. Znám ho jako uvážlivého člověka s jasným politugalsku, Brazílii, ve východní i lidem navrátivším se z ciziny. tickým názorem, přístupného Africe, navštívil jste pracovně Jak Vy hodnotíte jeho práci? diskusi i na témata, ve kterých řadu asijských zemí a nyní Velice pozitivně. Ne snad že třeba nemáme totožný názor působíte v Turecku. Jaký je tedy by jeho předchůdci nepracovaa jako opravdového patriota v pro Vás pocit vrátit se na pár li dobře, ale v jeho případě je tom nejlepším slova smyslu. dní domů, do České republiky? politický a osobní zájem znáDá se to vyjádřit velice stručsoben jeho znalostí odbornou ně – prostě se vracím domů. a opravdovým lidským zájmem Vracím se rád a jsem doma rád. o osudy našich krajanů. Oproti Zní to banálně, ale skutečně čím časům nedávno minulým se i víc znám realitu v zahraničí (ve díky němu zájem rozšiřuje na svém předchozím akademickém tzv. nové krajany – většinou jde životě jsem poznal prakticky o mladé lidi, kteří pobývají v celou Evropu), o to raději jsem zahraničí jako zaměstnanci světady u nás. Nejčastěji v Praze, v tových firem a mezinárodních jižních Čechách a na Vysočině, institucí. To považuji za mimoto je pro mne Česká republika. řádně důležitý posun v chápání pojmu „krajan“. V rámci své profese pravidelně spolupracujete s českými Před několika měsíci byl politiky, zabývajícími se zahra- Tomáš Grulich na soukroméJá musím prozradit na Tomáše ničními otázkami. Spolupracuje cestě v Turecku, kde se setkal s ještě jednu věc, na kterou jste se se s nimi dobře? Jaká je spolumnoha Čechy. Můžete prozranezeptal. Tomáš je velký gurpráce s Tomášem Grulichem? dit, jak tato návštěva probíhamán a kuchař. Jedl jsem u něj na la? Jak mám odpovědět po osmvenkově pečenou kachnu a byla nácti letech kontaktů s našimi „Prozradit“ je správné slotak úžasná, že jsem z něj vymápolitiky ze všech parlamentních vo. S českými krajany se setkal mil recept a nepeču ji již jinak. Budu takový „kamarád“, že to sdělím všem. Celý proces spočívá v úpravě. Kachna se totiž peče třináct hodin. Osolíte, přidáte kmín, podlejete vodou v pekáčku, přiklopíte a dáte pect o půlnoci do trouby při 90°C. Nesmí vás odradit, když se kolem osmé ráno přijdete na kachnu podívat, nevypadá vábně a nijak zvlášť nevoní. Nic s ní ale neděláte, nepícháte do ní, ale stran minulých i současných? v Istanbulu, kde už existuje zvýšíte teplotu na 120°C a opět Zahraniční politika je velice krajanská komunita i formálně. přiklopíte. V poledne kachnu specifické pokračování domáJinde v Turecku tomu tak není, cí politiky, protože v ní jde o většinou se totiž jedná o rozptý- odklopíte, odeberete do hrnečku něco výpeku a rozmícháte zájmy a dobré jméno ČR. Takže lené jednotlivce, vesměs ženy v něm trochu medu. Kachnu spolupráce s těmi českými provdané za turecké občany. potřete, odklopíte, zvýšíte teplopolitiky, které jsem měl možnost Setkání v Istanbulu naštěstí tu na 140° C . Necháte dozlatova poznat, byla vesměs dobrá, kon- postrádalo koženou oficiální struktivní a hlavně zajímavá. S atmosféru, bylo skutečně přátel- opéct kůžičku a kolem jedné stavíte na stůl. Nic tak báječnéTomášem Grulichem pak navíc i ské a o to cennější. Pro nás na ho jste nejedli. přátelská, přece jen se známe už velvyslanectví a na generálním
P
hodně dlouho.
konzulátu to znamená víc, než
Pár židovských vtipů z Tomášova repertoáru nakonec: Rabín v Goldčově Jeníkově sháněl šámese do synagogy. Přihlásil se mu mladý Pick, šikovný a sympatický chlapec. Rabínovi se moc líbil, ale zjistil, že neumí číst a psát. „Je mi líto, chlapče, ale šámes nemůže být negramotný. Zkus štěstí někde jinde. Mladý Pick ho poslechl, odjel do Ameriky a začal podnikat. Velmi se mu dařilo, první milion vydělal za dva roky, pak rychle přibývaly další. Po dvaceti letech se stal jedním z nejbohatších mužů Spojených států. Jednoho dne měl uzavřít kontrakt na obrovskou státní zakázku. K podpisu smlouvy zavolal svého tajemníka, ale guvernér tvrdil, že smlouvu se státem musí podepsat osobně. „Tak to nepůjde,“ prohlásil, „protože neumím psát. Kdybych uměl číst a psát, byl bych šámesem v Golčově Jeníkově.“ • Starý pan Kohn na procházce přemýšlel a tvářil se velmi ustaraně. Náhle nad ním přelétl pták a na černém kaftanu se objevil bílý trus Pan Kohn se zachmuřil ještě více a pravil: „Ojojoj, to je život. A gójům zpívaj.“ • Pan Kohn cestoval na zaoceánském parníku. K večeru pokuřoval na palubě, když náhle přiběhl plavčík a začal vykřikovat: „Loď se potápí! Loď se potápí.“ Pan Kohn dále pokuřoval a na pokřik nijak nereagoval. „Pane, jste hluchej? Říkám, že se loď potápí!“ Kohn se otočil a pravil nevrle: „No a, je snad moje?“ • „To jsou na světě zajímavý úkazy,“ poznamenal jednou pan Kohn, „člověk, kterýho jsem slyšel v životě nejvíc řvát, je můj tichej společník.“ • Kohn: „Mám pro ně báječnej kšeft. Vagón svíček za pakatel.“ Roubíček: „Přiznaj se, Kohn, v čem je zakopanej pes?“
Kohn: „Ty svíčky nemaj knot.“ Roubíček: „A proč bych měl kupovat takovej póvl, svíčky bez knotu?“ Kohn: „No moment, Roubíček, chtěj svítit nebo prodávat?“ • Kohn: „Roubíček, kdy mi vrátěj těch tisíc korun, co jsem jim před rokem půjčil?“ Roubíček: „Vím já? Jsem snad prorok?“ • Zvláštní způsob podnikání je šnorerství. Šnoreři tvoří neodmyslitelnou součást ekonomických vztahů v židovské komunitě. Jednou stál šnorer na kraji většího města a vtom si vzpomněl, že zapomněl zajít za Kohnem, který mu pravidelně jednou týdně dával korunu. „Musim tam zajít, koruna je koruna,“ říkal sám pro sebe, chvíli se odmlčel, ale pak pokračoval: „teď v tom horku přes město nepudu. No ale koruna je koruna, že jo? Jo, on na mě čeká, horko nehorko, musim tam jít. Ne, nepudu. Kvůli koruně se plácat v takovym vedru.“ Asi půl hodiny se takto rozhodoval až nakonec pravil: „Jdu tam, i kdyby bylo dvakrát větší vedro. Já bych mu sice tu korunu nechal, ale tady de vo zásadu. Dá snad mě někdo něco?“ • Šnorer přišel za panem Kohnem, který pravil: „Dneska jim nic dát nemůžu, měl jsem moc blbej tejden.“ „Šnorer se rozčílil a vykřikl: „No to je pěkný, kvůli tomu, že voni měli blbej tejden já mám bejt škodnej?“ • Do největší banky v New Yorku přišel pan Kohn a bankovnímu úředníkovi sdělil, že potřebuje půjčku. „Jak velkou?“ ptal se úředník. „Sto dolarů.“ „Je to opravdu velmi malá suma, ale pokud budou splněny veškeré podmínky, rádi vám vyhovíme. Čím chcete ručit?“ „Mám tu cenné papíry v hodnotě deset milionů dolarů.“ „Cože?“ vytřeštil oči úředník, rychle se ale vzpamatoval a pravil: „Proč ne, náš zákazník, náš pán. Já připravím smlouvu, peníze dostanete u pokladny. Úrok je šest procent.“ Když Kohn všechno vyřídil a odcházel z banky, přistoupil k němu známý Roubíček, který se k té transakci připletl a všech slyšel a udiveně řekl: „Co blázníš, člověče, ručit za stodolarovou půjčku deseti miliony dolarů?“ „Pssst,“ dal si pan Kohn prst na ústa, vyvedl Roubíčka před banku a pravil: „A ty znáš nějakej jinej způsob
strana a tam jsem se seznámil s farářem. Byl to takovej sebevědomej, zajímavej a hovornej člověk, kterej se vsadil, že když za nim přijdu na hodinku na faru, přemluví mě, abych se dal pokřtít.“ „A jak to dopadlo?“ „Prodal jsem mu tucet dámských nočních košil.“ • Hubený a ustrašený pan Kohn seděl v kavárně. Náhle k němu přistoupil vysoký, silný a svalnatý muž a dal Kohnovi hroznou ránu. Ten upadl a omdlel. Asi za půl hodiny se probral z mdlob, přišoural se k muži, který ho napadl, a pravil: „To jste myslel vážně?“ Gój se zamračil a řekl:
Tajenka skrývá pointu vtipu ze sborníku humoru z Evropské unie -– Humor sbližuje. Tomáš Grulich mezi ty bulharské zařadil jeden ze Šopského regionu nedaleko Sofie: Nate se ptá kamaráda Vuteho, čím je. „Jsem vědecký pracovník,“ chlubí se Vute. „A v čem spočívá tvá vědecká práce?“ zajímá se Nate. „No podívej, děláme všelijaké pokusy, dokumentujeme je a protokolujeme. Chytili jsme třeba stonožku, utrhli jí jednu nohu a přikázali: Běž! Ona utíká a my zapisujeme do protokolu: Stonožka běží. Potom jí utrhneme další nožku a znovu přikážeme: Utíkej! Ona znovu běží a my zapisujeme do protokolu: Ještě běží. A tak pokračujeme, dokud jí neutrhneme všech sto nožek. Potom zase přikážeme: Běž! Ale ona se ani nehne...
„Jo.“ Pan Kohn zakýval hlavou a prohlásil: „No proto, to by taky byla blbá sranda.“ • Jiný pan Kohn byl odvážnější. Když dostal od pana Nováka v kavárně facku, vyzval ho na souboj. Jako zbraň si zvolili pistole. Domluvili se, že budou bojovat druhý den v deset hodin dopoledne v parku na kraji města. Dvacet minut před desátou dorazil na místo pan Novák se svým sekundantem. Ve čtvrt na jedenáct přiběhl pan Roubíček a pravil: „Posílá mě Kohn, je teď na důležitý obchodní schůzce a
vzkazuje, že můžete začít bez něj.“ • Kapitán zaoceánské lodě zjistil, že v kajutě číslo 69 zemřel starý žid. Šel za statným námořníkem a pravil: „V kabině 69 je mrtvej žid. Musíme se ho zbavit, aby nevypukla panika a nemuseli jsme vyplňovat žádný hlášení. V noci, až budou všichni spát, ho hodíš do moře.“ Ráno šel kapitán zjistit, jestli námořník splnil úkol a strnul. Nebožtík stále ležel na svém místě. Ihned si zavolal statného námořníka a začal na něj křičet: „Jak to, že jsi nespnil rozkaz? Proč jsi nehodil toho mrtvýho
žida do vody?“ Námořník se tvářil překvapeně a koktal: „A – ale já ten rozkaz splnil a mrtvolu do moře hodil.“ „Nežvaň, teď jsem tam byl a von tam pořád leží.“ „To není možný. V noci jsem šel do kabiny 96 jak jste říkal a toho mrtvýho žida jsem hodil do vody.“ „Tak tos to pěkně poplet, měl jsi jít do kajuty 69,“ řekl kapitán a zarazil se: „Copak byl v kajutě 96 taky mrtvej žid?“ Námořník se chvíli ošíval a pak pravil: „No, von tvrdil, že nejni, ale znáte židy, jak jsou ulhaný.“
Mé důležité osmičky:
88´ – rok kdy se T. Grulich přestěhoval do Modřan 98´ – Nagano 8 – numerologie: vyrovnanost, pracovitost, uspořádanost, logické myšlení
8 – volební číslo vašeho senátora
Tomáš Grulich, číslo 8, vede sedm statečných
Tajenk: „a my zapíšeme do protokolu: stonožka ohluchla.“
jak si za šest dolarů pronajmout bankovní sejf na celej rok?“ • Pan Kohn s panem Roubíčkem putovali pouští. Vtom je přepadli Arabové. Mířili na ně samopaly. Aby vzbudili strach a dokázali svou převahu, chtěli vystřelit do vzduchu. Ale nevystřelili. Spouště cvakaly na prázdno. Překvapivé ticho přerušil pan Kohn, který se zeptal velitele Arabů: „Nepotřebujete koupit náboje?“ • Vyprávěl v kavárně obchodní cestující Kohn svému známému Roubíčkovi: „Tak si představ, co se mi stalo na poslední obchodní cestě. Byl jsem na večeři v místní restauraci
