III.
Poziční dokument ČR k problematice elektronického obchodu
Prosinec 2015
1.
Úvod............................................................................................................................................... 4
2. Vazba problematiky elektronického obchodu na národní a evropské strategické dokumenty................................................................................................................... 5 3.
Definice pojmu „elektronický obchod“ ............................................................................. 7
4.
Statistické údaje v oblasti elektronického obchodu .................................................... 8
5. Aspekty elektronického obchodu s vazbou na Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě ..................................................................................................................................... 10 5.1 Ochrana spotřebitele ...............................................................................................................................10 5.1.1 Smluvní právo upravující oblast prodejů on-line......................................................... 11 5.1.2 Dozor nad trhem ....................................................................................................................... 12 5.1.3 Doručovací služby..................................................................................................................... 12 5.2 Platební a daňové systémy ....................................................................................................................14 5.2.1 Snížení zátěže související s DPH a omezení překážek při přeshraničním prodeji ..................................................................................................................................................................... 14 5.3 Nedostatečná legální a přeshraniční nabídka produktů .........................................................15 5.3.1 Legální nabídka digitálního obsahu ................................................................................... 15 5.3.2 Geo-blocking ............................................................................................................................... 16 5.3.3 Porušování práv duševního vlastnictví ............................................................................ 17 5.4 Platformy napomáhající obchodování v internetovém prostředí ........................................18 5.4.1 Srovnávací a vyhledávací nástroje ..................................................................................... 19 5.4.2 Elektronický obchod v rámci sociálních sítí ................................................................... 20 6. Další aspekty ovlivňující elektronický obchod .............................................................. 20 6.1 Ochrana spotřebitele ...............................................................................................................................20 6.1.1 Informování spotřebitele ....................................................................................................... 20 6.1.2 Řešení spotřebitelských sporů ............................................................................................ 21 6.2 Platební a daňové systémy ....................................................................................................................22 6.2.1 Tradiční a alternativní platební systémy ......................................................................... 22 6.2.2 Zdanění podniků v souvislosti s přeshraničním obchodem..................................... 23 6.2.2 Elektronická fakturace ............................................................................................................ 23 6.3 Platformy napomáhající obchodování v internetovém prostředí ........................................24 6.3.1 Elektronická tržiště .................................................................................................................. 24 6.4 Technické aspekty .....................................................................................................................................25 6.4.1 Podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí nové generace .............. 26 6.4.2 Elektronická identifikace ....................................................................................................... 27
2
6.5 Nové trendy ..................................................................................................................................................29 7.
Závěr........................................................................................................................................... 29
3
1. Úvod Akční plán pro rozvoj digitálního trhu, který vláda schválila usnesením ze dne 26. 8. 2015 č. 694, obsahuje v kapitole 3 (Přístup ke zboží a službám na internetu) opatření zpracovat do konce roku 2015 „poziční dokument k návrhům Evropské komise v oblasti e-commerce s určením prioritních oblastí pro ČR“. Tento Poziční dokument ČR k problematice elektronického obchodu je realizací tohoto opatření. Poziční dokument ČR k problematice elektronického obchodu (dále jen „Poziční dokument“) je dokument svého druhu, který zohledňuje nejen potřebu vymezit oblast elektronického obchodu, což v ČR dosud nebylo učiněno, ale dále reaguje na připravované aktivity EU v rámci Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě. Tato komplexnost se promítla do struktury Pozičního dokumentu, který jednotlivé aspekty elektronické obchodu člení na dvě skupiny, přičemž první skupina má vazbu na Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě a druhá skupina dokresluje šíři problematiky elektronického obchodu. Bude věcí dalšího rozhodování, zda se problematika elektronického obchodu zahrne v celém svém rozsahu do případných dalších strategických dokumentů, které se budou týkat digitální ekonomiky, nebo se pozornost bude dále zvlášť zaměřovat pouze na vybrané dílčí aspekty elektronického obchodu. Elektronický obchod je fenoménem moderní doby a integrální součástí digitální ekonomiky. Rozumí se, že digitální ekonomika není omezena pouze na národní úroveň, neboť se jedná o globální záležitost související s rozvojem a dostupností informačních a komunikačních technologií. Nicméně již na evropské úrovni lze konstatovat, že Evropa je v této oblasti směsicí různých zákonů, pravidel, norem a praktik, které jsou někdy jen obtížně „interoperabilní“ (schopny navzájem efektivně fungovat a spolupracovat) nebo nejsou „interoperabilní“ vůbec. Tato situace narušuje rozvoj elektronického obchodu, resp. obecněji on-line služeb, a podrývá důvěru skutečných nebo potenciálních uživatelů jak na straně nabídky, tak i poptávky. Praktické potíže spojené s přeshraničními transakcemi (platby za zboží a služby, jejich následné dodávky, řešení spotřebitelských sporů, riziko zneužití důvěrných informací) mohou odrazovat od využití internetového prostředí a obecně bránit rychlejšímu rozvoji elektronického obchodování. Je však nepochybné, že rozvoj elektronického obchodu vytváří výhody pro spotřebitele ve formě nižších cen, zvýšeného výběru a kvality výrobků i služeb prostřednictvím přeshraničních výměn a snazšího srovnání nabídek. Toho budou moci využívat zejména zranitelné osoby (senioři, málo mobilní, izolované osoby ve venkovských oblastech, osoby s nízkou kupní silou), a bude tak možné lépe čelit současným demografickým výzvám. Dále podniky, zejména malé a střední podniky nebo dokonce mikropodniky, budou mít využíváním elektronického obchodu širší možnosti přístupu k novým trhům mimo vnitrostátní a dokonce i evropské hranice. Klíčovým novým dokumentem na úrovni Evropské unie (EU), který dopadá i na oblast elektronického obchodu, je Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě, kterou dne 6. 5. 2015 [COM(2015) 192] vydala Evropská komise (EK) a ve které si stanovila opatření ve třech oblastech: a)
Zlepšení přístupu spotřebitelů a podniků ke zboží a službám on-line v celé Evropě.
b)
Vytvoření vhodných podmínek pro rozvoj digitálních sítí a služeb.
c)
Maximalizace růstového potenciálu digitální ekonomiky.
4
Jednotlivá opatření by měla být realizována během roku 2015 a 2016. K této strategii byla přijata tzv. Rámcová pozice na úrovni vlády, která byla podkladem pro zpracování Pozičního dokumentu. K příležitostem, které jednotný digitální trh včetně elektronického obchodu nabízí podnikům a spotřebitelům, se vyjádřily rovněž země V4 v non-paperu zaslaném EK The V4 Contribution on Digital Single Market v březnu 2015. Materiál se kromě elektronického obchodu vyjadřuje rovněž k podpoře start-upů a inovací, ochraně dat, rozvoji digitální infrastruktury, daty řízené ekonomice, eGovernment a e-skills. Hlavním cílem materiálu bylo informovat EK o prioritách zemí V4 regionu v oblasti jednotného digitálního trhu. V oblasti elektronického obchodu klade non-paper důraz na odstranění bariér a zjednodušení pravidel na úrovni EU, což se týká jak ochrany spotřebitele, tak například doručování balíků – tento segment trhu je označen jako fragmentovaný a působící z tohoto důvodu potíže spotřebitelům i podnikům. Příkladem úspěšného kroku vpřed je podle zemí V4 přijetí mini OneStop-Shop pro registraci DPH, tedy zavedení jednotného správního místa pro výběr DPH. Lze shrnout, že cílem Pozičního dokumentu je ve spolupráci se zodpovědnými gestory stanovit poziční rámec, jehož prostřednictvím bude ČR moci jak ovlivňovat aktivity EK při reakci na konkrétní iniciativy vyplývající ze Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě mající dopad na elektronický obchod, tak následně formulovat pozici ČR pro další vyjednávání v rámci institucí EU. Na základě Pozičního dokumentu bude ČR rovněž moci spolupracovat s dalšími členskými státy již před vydáním konkrétních legislativních návrhů k problematice elektronického obchodu. Pro úplnost je vhodné zmínit, že na mezinárodní úrovni se elektronickému obchodu věnuje Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (United Nations Commission on International Trade Law), v jejímž rámci funguje od roku 1997 pracovní skupina pro elektronický obchod. Tato pracovní skupina se na svých zasedáních pravidelně věnuje rozličným aspektům ovlivňujícím elektronický obchod, např. vlivu mobilních zařízení na rozvoj elektronického obchodu, elektronickému smluvnímu právu a právním aspektům elektronického obchodu obecně, elektronickým podpisům aj.
2. Vazba problematiky elektronického obchodu na národní a evropské strategické dokumenty Vláda svým usnesením ze dne 20. 3. 2013 č. 203 schválila aktualizovanou státní politiku v elektronických komunikacích – Digitální Česko v. 2.0, Cesta k digitální ekonomice. Mezi cíle vlády stanovené tímto dokumentem patří například podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí k internetu, posílení samoregulačních mechanismů digitální ekonomiky, podpora celoživotního vzdělávání za účelem posílení digitální gramotnosti či zvyšování dostupnosti ICT pro všechny bez ohledu na lokalitu či sociální postavení. Dokument Digitální Česko 2.0 za účelem maximalizace přínosu internetu pro českou ekonomiku dále stanovil, aby byly respektovány a sledovány určité principy. Těmito principy jsou zejména: a) respektování svobody internetu,
5
b) minimalizace zátěže subjektů při podnikání v prostředí internetu – jakákoliv regulace se dotkne pouze subjektů usazených v ČR, což sníží jejich konkurenceschopnost na globálním trhu, c) svobodné a nediskriminační využívání dat a informací státní správy ve strojově čitelném formátu, d) rozšiřování digitální gramotnosti a rozvíjení elektronických dovedností obyvatel, e) zvyšování dostupnosti ICT pro všechny bez ohledu na lokalitu nebo sociální postavení, f)
jednoduchá, transparentní a nediskriminační pravidla správy internetu,
g) rozvoj legálně dostupné a přeshraniční nabídky on-line výrobků a služeb, h) dostupnost informací poskytovatelům služeb a zlepšení ochrany spotřebitele včetně efektivnějšího řešení sporů, i)
spolehlivý, důvěryhodný a efektivní platební systém a systém doručování,
j)
podpora efektivních samoregulačních mechanismů a jejich preference před zákonnou regulací. V letech 2014 a 2015 byly zpracovány dvě zprávy o plnění Digitálního Česka 2.0, ze kterých
vyplývá, že ne všechna opatření byla splněna. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020, kterou vláda schválila usnesením ze dne 27. 9. 2011 č. 713, stanovila cíle komplementární k činnostem v rámci proexportní politiky, které mají pomáhat budovat dobré jméno a pozici ČR na zahraničních trzích (v rámci spravedlivých podmínek mezinárodního obchodu), a to mj. lobbyingem za otevření trhu u organizací, smlouvy o volném obchodu, globální rozvoj e-commerce a podmínek k jeho realizaci, boj proti porušování ochrany duševního vlastnictví, rozvoj exportu služeb a licencí. V rámci Priorit spotřebitelské politiky 2015–2020, které schválila vláda usnesením ze dne 7. 1. 2015 č. 5, se konstatuje, že nakupováním on-line se otevřel i prostor pro nové formy nekalých praktik obchodníků, kteří v rámci elektronického obchodu využívají nízké úrovně znalostí spotřebitelů v oblasti ochrany jejich práv, což ve výsledku snižuje důvěru spotřebitelů v tento typ nakupování, zvláště v případě přeshraničních obchodů. Ve Sdělení EK o stanovení Evropského akčního plánu pro obchod ze dne 31. 1. 2013 [COM(2013) 36] EK uvádí, že bude bedlivě sledovat příslušný vývoj jak na internetových, tak i na klasických obchodních trzích, bude posuzovat příslušné úlohy v rámci moderního obchodování a připravovat svá opatření tak, aby na tento dynamický vývoj pozitivně reagovala. V této souvislosti je důležité, aby se u nových legislativních návrhů ověřovalo, že nebudou mít negativní dopad na klasický ani na elektronický obchod, a to zejména ve vztahu k přeshraničnímu prodeji. Vzhledem k tomu je zapotřebí, aby se podrobně uvážily veškeré připravované legislativní návrhy. EK bude v rámci svého aktivního přístupu hodnotit v přípravné fázi tyto otázky u všech nových návrhů. Ve výše zmíněné Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě se EK v oblasti elektronického obchodu zavazuje mj. k následujícím krokům:
vypracuje do konce roku 2015 pozměněný návrh, jehož obsahem budou harmonizovaná pravidla EU pro nakupování digitálního obsahu on-line, a na jehož základě se budou obchodníci moci spolehnout na své vnitrostátní právní předpisy založené na konkrétním souboru klíčových
6
povinných smluvních práv EU týkajících se domácího a přeshraničního prodeje hmotného zboží on-line,
předloží návrh na přezkum nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, jehož účelem bude vypracování účinnějších mechanismů spolupráce,
zavede v první polovině roku 2016 opatření ke zvýšení transparentnosti cen a k posílení regulačního dohledu nad doručováním zásilek,
předloží v první polovině roku 2016 legislativní návrhy na ukončení neodůvodněného blokování na základě zeměpisné polohy,
zahájí odvětvové šetření podmínek hospodářské soutěže zaměřené na uplatňování práva hospodářské soutěže v oblasti elektronického obchodování,
předloží do konce roku 2015 legislativní návrhy, které se zaměří na snížení rozdílů mezi systémy autorských práv v jednotlivých členských státech a umožní uživatelům v EU širší přístup k dílům, mimo jiné i prostřednictvím dalších harmonizačních opatření,
předloží v roce 2016 legislativní návrhy na snížení administrativní zátěže pro podniky vyplývající z různých systémů DPH.
3. Definice pojmu „elektronický obchod“ V českém právním řádu není pojem „elektronický obchod“ vymezen. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, je však stanovena kompetence pro Ministerstvo vnitra ve spolupráci s orgány veřejné správy koordinovat a vytvářet podmínky pro podporu rozvoje elektronického obchodu. Lze se domnívat, že v podmínkách ČR není důvodné a tudíž ani potřebné definici elektronického obchodu do právního řádu zavádět, neboť podstatné jsou jeho dílčí aspekty, které se pak samostatně posuzují, resp. regulují. V kontextu přeshraniční nabídky se jedná zejména o problematiku ochrany spotřebitele, daňových a platebních systémů, doručování zboží nebo oblast duševního vlastnictví. Poziční dokument nemá za cíl definovat pojem „elektronický obchod“, nicméně z hlediska přehlednosti a srozumitelnosti je vhodné si tento pojem vymezit a naznačit tím obtíže, kterým by musel čelit zákonodárce, pokud by chtěl tento fenomén vymezit zákonem.
V nejširším smyslu lze
elektronický obchod definovat jako obchodování s produkty a službami prostřednictvím sítí elektronických komunikací. Jinými slovy se jedná o obchodování distančním způsobem a alespoň část tohoto procesu je uskutečňována elektronicky, tj. moderními nástroji, které v klasické ekonomice nebyly známy a které dnes umožňují aplikovat nové a pokrokové obchodní modely. Podle definice OECD, z níž vychází také Evropský statistický úřad (Eurostat), je elektronický obchod vymezen následovně: „Za elektronický obchod jsou považovány transakce za nákup či prodej zboží a služeb mezi domácnostmi, podniky, jednotlivci, vládními organizacemi nebo jinými veřejnými či soukromými institucemi prováděné přes počítačem zprostředkované sítě. Rozhodující přitom je, zda jsou služby objednány přes internet, bez ohledu na to, jak proběhne platba a doručení. Ve statistice obratu firem z elektronického obchodu není zahrnut finanční sektor.“
7
Elektronický obchod se rovněž někdy vymezuje s ohledem na konkrétní účastníky v kontextu jejich informační a transakční výměny:
mezi podnikateli – Business-to-Business (B2B),
mezi podnikateli a spotřebiteli – Business-to-Consumer (B2C),
mezi spotřebiteli – Consumer-to-Consumer (C2C),
mezi podnikateli a stáními organizacemi – Business-to-Government (B2G). K evropskému právu lze uvést, že směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb
informační společnosti, zejména elektronického
obchodu, na vnitřním
trhu („směrnice
1
o elektronickém obchodu“) neupravuje elektronický obchod jako takový, ale nastavuje některá pravidla pro služby informační společnosti, které lze jistě podřadit pod pojem „elektronický obchod“, ať už by byl tento pojem definován jakkoliv. Služby informační společnosti se vymezují tím, že jsou poskytovány na dálku, elektronickými prostředky, na individuální vyžádání, prostřednictvím sítí elektronických komunikací a zpravidla za úplatu. Předmětem služeb informační společnosti je nehmotný digitální produkt.
4. Statistické údaje v oblasti elektronického obchodu Následující informace vycházejí z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) a Asociace pro elektronickou komerci (APEK), dále byly využity údaje EK, konkrétně dokument Digital Agenda Scoreboard 2015, navazující na Digital Economy and Society Index (DESI). Jde-li o sběr dat na národní úrovni, ČSÚ každoročně zveřejňuje publikaci Informační společnost v číslech, která obsahuje základní statistická data o rozšíření a rozvoji využívání moderních informačních a komunikačních technologií (ICT). Ke každé kapitole je dostupné mezinárodní srovnání s dalšími členskými státy EU. Z letošního vydání mj. vyplývá, že v posledním desetiletí v ČR každoročně roste počet uživatelů internetu, kteří toto prostředí využívají také k nakupování. Přesto, jde-li o elektronické nakupování na národní úrovni, ČR se v mezinárodním srovnání pohybuje pod evropským průměrem: v roce 2014 nakoupilo podle údajů ČSÚ přes internet zboží nebo službu 39 % Čechů starších 16 let (což odpovídá 3,4 mil. obyvatel ČR), přičemž průměr EU se rovná 50 %. V meziročním srovnání se jedná o 5% nárůst oproti roku 2013. Ve skupině 16–74 let se jedná dokonce o 42,5 % české populace, zatímco například ve Velké Británii, jíž patří v on-line nakupování v EU prim, nakoupilo ve stejné kategorii v loňském roce přes internet 79 % obyvatel. Obecně mezi nakupujícími mírně převažují muži nad ženami. Nejčastěji nakupují lidé s VŠ vzděláním, z hlediska věku je pak elektronické nakupování nejvíce rozšířeno v části populace mezi 25–40 lety. Zajímavou skupinou jsou pro internetové obchody ženy na mateřské dovolené, jichž přes internet nakoupily v roce 2014 takřka dvě třetiny. Na druhou stranu se Češi na internetu nebojí utratit i větší objem financí, což dokládá částka, kterou podle údajů APEK čeští podnikatelé v on-line prostředí utržili: jde-li o obrat za zboží, za rok 2014 se jednalo o 68 mld. Kč, což je o pětinu více než v roce 2013. V podílu tržeb e-shopů na celkovém zisku malých obchodů se tak blížíme Německu či Francii. 1
Směrnice 2000/31/ES byla do českého právního řádu transponována zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, a některými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
8
ČSÚ pravidelně sbírá také data týkající využívání elektronického nakupování i prodeje podniky – tyto údaje prezentuje v publikaci Využívání informačních a komunikačních technologií v podnikatelském sektoru. Zajímavým zjištěním, vyplývajícím z posledních údajů z roku 2014, je tradičně vyšší procento podniků elektronicky nakupujících než prodávajících. Data ČSÚ k této problematice uvádí, že v roce 2013 zadalo v Česku alespoň jednu elektronickou objednávku na zboží či službu prostřednictvím sítě internet 53 % podniků, zatímco elektronicky prodávalo své zboží 27 % podniků. V průběhu sledovaných let každoročně narůstá podíl tímto způsobem nakupujících podniků: např. v meziročním srovnání oproti roku 2012 se jedná o 4% nárůst. V roce 2002 se jednalo o pouhá 4 % z celkového objemu nákupů soukromého sektoru. Obdobně narůstá hodnota elektronických nákupů: v roce 2013 tvořila 32 % z celkových podnikových nákupů, což představuje 2% nárůst při srovnání s rokem 2012. Nejvíce – s hodnotou 82 % – elektronicky nakupují české podniky v odvětví ICT. Současně
převládá
elektronické
nakupování u velkých podniků s 250 a více zaměstnanci (70 %), mezi malými podniky s 10– 49 zaměstnanci nakupuje přes internet přibližně polovina.
V mezinárodním
srovnání
elektronicky nakupujících firem figuruje ČR vysoko nad průměrem EU, celkově na čtvrtém místě.
ČR
předčilo
Dánsko,
Nizozemsko
evropské
úrovni
zabezpečuje
a Rakousko. Na získávání
statistických
informací
io
elektronickém obchodu Evropský statistický úřad (Eurostat). Z jeho údajů vychází statistická ročenka Digital Agenda Scoreboard, rovněž mapující údaje o rozvoji vysokorychlostního internetu, roamingu nebo např. eGovernmentu. Právě elektronický obchod a počet malých a středních podniků (MSP) prodávajících on-line jsou podle tohoto materiálu spolu s roamingem zařazeny k oblastem, jejichž celounijní pokrok je nedostatečný. Ačkoliv byl dosažen cíl stanovený Digitální agendou pro Evropu a 50 % populace EU již nakupuje zboží i služby on-line a nakupování on-line se neustále rozvíjí v úzké paralele s internetem,
pouze
15
%
evropských
spotřebitelů si pořídilo v roce 2014 konkrétní produkt přes internet z jiného členského státu.
Podíl obyvatel nakupujících elektronicky v EU
9
Záměrem EU je dosáhnout 20 %. V ČR jde v případě přeshraničního elektronického nakupování o přibližně 8 %. Ke státům EU, které nejvíce nakupují on-line přeshraničně, se vedle Velké Británie řadí také Dánsko, Švédsko či Lucembursko. Digital Agenda Scoreboard 20152 identifikuje mezi hlavními obavami spotřebitelů z přeshraničních nákupů on-line neznalost spotřebitelského práva v zemi nákupu, obavu z nebezpečného či padělaného zboží anebo zničení zboží během doručování. Podle kapitoly Digital Agenda Scoreboard věnované využívání internetu téměř dvě třetiny evropských uživatelů internetu nakupují on-line – ČR se stále pohybuje pod průměrem s 52 %, první Velká Británie dosahuje 85 %. Na opačném konci lze nalézt Rumunsko se 17 %. Jde-li o nakupování zboží přeshraničně, významný rozvoj elektronického obchodu a větší nárůst v obratu je zaznamenán u menších států obecně. Opomenutou příležitostí je dle Digital Agenda Scoreboard on-line prodej zboží MSP: zde se unijní průměr pohybuje na 14,5 % – cílovou hranicí je přitom 33 %. Jak dokument uvádí, zajímavě se v čele jako první řadí ČR s 26 %, následovaná Dánskem, Chorvatskem a Švédskem. Lepších výsledků v on-line prodeji dosahují obecně velké společnosti, z nichž 35 % prodává své zboží či služby přes internet.
Podíl MSP prodávajících v EU zboží přeshraničně on-line bez finančního sektoru
Je patrné, že jak v ČR, tak na vnitřním trhu EU přetrvává celá řada překážek pro on-line obchod, které brání využití plného potenciálu on-line obchodu v národním i přeshraničním kontextu.
5. Aspekty elektronického obchodu s vazbou na Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě 5.1 Ochrana spotřebitele Spotřebitelské právo vykazuje vysoký stupeň harmonizace na úrovni EU. Ve vztahu k elektronickému obchodu je stěžejním evropským právním předpisem zejména směrnice 2011/83/EU 2
Digital Agenda Scoreboard 2015 je dostupná zde https://ec.europa.eu/digital-agenda/en/downloadscoreboard-reports (23. 9.2015); dále viz část 4 Integration of Digital Technology. Trends in European eCommerce in the EU 2015
10
o právech spotřebitelů. Tato směrnice se sice explicitně nezabývá problematikou elektronického obchodu ve vztahu k ochraně spotřebitele, nicméně upravuje institut tzv. smlouvy uzavřené na dálku, který je klíčovým aspektem elektronického obchodu. Za smlouvu uzavřenou na dálku se považuje „jakákoliv smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele s výhradním použitím jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku až do okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku“. Avšak úprava tohoto institutu se omezuje na zakotvení povinného informování spotřebitele před uzavřením smlouvy a práva na odstoupení od takto uzavřené smlouvy. Další aspekty smluv uzavřených na dálku se řídí obecnou právní úpravou, která se v členských státech může lišit. Důvody lze spatřovat buď v tom, že je evropská právní úprava založena na minimální harmonizaci umožňující členských státům jít nad její rámec, nebo v tom, že evropská úprava přijata nebyla. Navíc je třeba poznamenat, že některé otázky smluvního práva použitelné pro klasické nakupování nemusí nutně elektronickému obchodu nebo povaze některých výrobků/služeb vyhovovat. Typickým příkladem je odpovědnost za vady výrobků či nepřiměřené smluvní podmínky. Na národní úrovni je právní úprava ochrany spotřebitele v oblasti elektronického obchodování obsažena jednak v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dále v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Ani jeden z uvedených právních předpisů se však nezabývá specificky problematikou elektronického obchodu. Obsahově oba zákony v podstatě přebírají výše zmíněnou evropskou legislativu. Na úrovni EU i na úrovni národní upravují povinnosti podnikatele při zpracování osobních údajů spotřebitelů také předpisy pro ochranu osobních údajů.
5.1.1 Smluvní právo upravující oblast prodejů on-line Jak bylo uvedeno v úvodu, stávající právní úprava elektronického obchodování se v principu omezuje pouze na zakotvení povinného informování spotřebitele a práva na odstoupení od takto uzavřené smlouvy. Další aspekty elektronicky uzavřených smluv se řídí obecnou právní úpravou, která se v členských státech může lišit. Důvody rozdílů jsou jednak specifika smluvního práva každé země a dále minimální harmonizace ve dvou unijně regulovaných oblastech, a to záruk a nepřiměřených smluvních podmínek. Avizovaný návrh nové evropské legislativy by měl upravovat jednak prodej zboží s digitálním obsahem a jednak prodej klasického zboží on-line. Z dotazů formulovaných ve veřejné konzultaci lze usuzovat, že součástí návrhu by mohly být právě dvě výše zmíněné minimálně harmonizované oblasti. Pozice ČR: Není pochyb, že nová právní úprava týkající se elektronického prodeje, jakož i prodeje digitálního zboží, bude velice významná a ovlivní další rozvoj elektronického obchodování v EU a jejích členských státech. Aby se nejednalo o vliv negativní, bude třeba zajistit, aby byly řádně zohledněny jak zájmy podnikatelů, tak spotřebitelů. Zkušenosti s vyjednáváním návrhu směrnice o právech
11
spotřebitelů i Common European Sales Law (CESL) naznačují, že dosažení dohody členských států v dané věci nemusí být snadné. Pro ČR bude klíčové, aby byla nová úprava vyvážená, tj. aby respektovala zájmy obou smluvních stran, aby byla transparentní, zajišťovala vysokou míru právní jistoty a aby byla vymahatelná. Rovněž bude nezbytné prosazovat, aby byly eliminovány rozdíly mezi pravidly přijatými pro elektronické obchodování a pravidly pro jiné formy prodeje (např. prodej v kamenných obchodech). Jinými slovy je třeba zajistit, aby se pravidla v různých oblastech obchodování lišila jen tam, kde je to nezbytné s ohledem na specifika prodeje nebo povahu prodávaného zboží/poskytovaných služeb. V opačném případě by došlo k vytvoření dalšího souboru pravidel, což by bylo v rozporu jak se zájmy obchodníků, tak spotřebitelů (obtížná orientace v tom, jaká práva spotřebitel v tom kterém případě vlastně má). ČR také podporuje myšlenku, aby nově navržená právní úprava byla použitelná pouze pro vztahy B2C.
5.1.2 Dozor nad trhem Společný soubor pravidel týkajících se smluvního práva i veškeré další povinnosti uložené obchodníkům samy o sobě nestačí. Tato pravidla musí být také důsledně prosazována a vynucována. V rámci dozoru nad dodržováním spotřebitelské legislativy platí již dnes nařízení č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, které významně přispívá k tomu, aby byla unijní spotřebitelská legislativa v členských státech účinně vymáhána. Nicméně existují určité možnosti, jak spolupráci zefektivnit a dozor tak dále posílit. Proto je součástí plánů EK předložení návrhu novely tohoto nařízení. Cílem je především objasnění a rozpracování pravomocí dozorových orgánů, zlepšení koordinace jejich činnosti a tím i zrychlení odhalování porušování práv. Pozice ČR: Pro ČR je dozor nad trhem a dodržováním spotřebitelských práv dlouhodobě velkou prioritou, proto záměr EK v této oblasti směřující k posilování dozoru nad trhem podporuje. Bude však důsledně zastávat pozici, aby výkon dozoru zůstal v pravomoci členských států, aby případné nové dozorové kompetence odpovídaly zavedené vnitrostátní praxi a aktuálním potřebám výkonu dozoru nad trhem.
5.1.3 Doručovací služby Dodávky zboží zákazníkům v rámci elektronického obchodu významně podporují růst evropského balíkového trhu. Výrazná většina zásilek, 85 % z jejich celkového počtu, jsou však zásilky vnitrostátní. Některé nedostatky spojené s přeshraničním doručováním jsou vnímány jako jedna z možných bariér bránících využití potenciálu, který elektronický obchod pro růst evropské ekonomiky skýtá. Zákazníci využívající elektronický obchod i samotní prodejci poukazují zejména na výrazně vyšší ceny za zásilky při přeshraničních on-line nákupech a jejich netransparentnost, na nízkou míru interoperability mezi jednotlivými přepravci, na problémy při doručování i vracení zásilek apod. V souvislosti s tímto hodnocením se jedno z opatření Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě zaměřuje i na zajištění kvalitních a cenově dostupných přeshraničních zásilkových služeb. Iniciativy EK mají směřovat ke zvýšení transparentnosti cen a k posílení regulačního dohledu nad doručováním zásilek. Bude se jednat o aktivity, které by měly navazovat na Plán pro dokončení 12
jednotného trhu s doručováním balíků: Budování důvěry v doručovací služby a podpora elektronického prodeje, tj. na dokument, který EK vydala v prosinci 2013 ve formě svého sdělení. Před dalšími předpokládanými kroky, které EK v této oblasti plánuje na první pololetí 2016, bude vyhodnoceno naplňování cílů a opatření obsažených ve výše uvedeném sdělení. Jedná se o zvýšení transparentnosti, informovanosti a o výměnu informací mezi všemi aktéry v celém řetězci elektronického obchodu. Měly být rovněž zlepšeny dostupnost, kvalita a cenová přijatelnost jednotlivých doručovacích služeb, vyřizování stížností, mechanismy odškodňování uživatelů a celkově ochrana spotřebitelů. Předpokládá se rovněž vyhodnocení účinnosti některých samoregulačních kroků, které odvětví přijalo v uplynulém období. Pozice ČR: V obecné rovině je třeba podpořit všechny iniciativy zaměřené na dokončení plně funkčního a konkurenčního trhu s přeshraničním doručováním balíků, zejména pokud jde o zvýšení transparentnosti tvorby cen a informovanosti všech uživatelů. V této souvislosti bude požadováno, aby ve vyhodnocení stavu trhu s doručovacími službami a v na ně navazujících krocích byl ze stany EK vymezen pojem „transparentnost cen“ a specifikovány deklarované problémy s nedostatečnou transparentností cen spojené. Současně je nezbytné uvést, že před přijímáním jakýchkoli opatření nebo zásahů je nutné přesně a jednotně na úrovni Evropské komise vymezit trh přeshraničního doručování balíků. Trh doručování balíků zahrnuje nejen provozovatele poštovních služeb, ať už poskytovatele univerzálních služeb nebo jejich konkurenty, ale rovněž poskytovatele jiných služeb, např. kurýrních nebo přepravních. Tato různorodost výrazně omezuje možnosti jeho účinné regulace, která je navíc limitována kompetencemi národních regulačních orgánů pro sektor poštovních služeb. Vzájemná soutěž probíhající nejen mezi veřejnými a ostatnímu poštovními operátory, ale i mezi veřejnými operátory navzájem a mezi subjekty poskytujícími jiné než poštovní služby, by měla zaručit dosažení výše deklarovaných cílů, zejména pokud jde o kvalitu a cenovou dostupnost těchto služeb. Pokud jde o rozdílnost cen za doručovací služby mezi jednotlivými státy v rámci EU a také mezi těmito cenami a cenami za vnitrostátní přepravu, která je rovněž vnímána jako jedna z možných překážek žádoucího rozvoje přeshraničního elektronického obchodu, je třeba si uvědomit, že na celkových nákladech za tyto služby se významnou měrou podílí lidská práce a rozdíly v její ceně v jednotlivých zemích se odráží v celkové ceně služby. Z tohoto důvodu nelze plně aplikovat zkušenosti a praxi např. z regulace roamingových poplatků. Na základě výše uvedených skutečností je nutné preferovat působení tržních sil a samoregulaci, případně aktivity zaměřené např. na sdílení best practices před přijímáním konkrétních regulačních opatření. Je třeba vycházet i ze skutečnosti, že evropský poštovní trh po dokončení své úplné liberalizace a v důsledků dalších faktorů spojených např. s elektronickou substitucí prochází složitým vývojem. Lze reálně předpokládat, že jeho tvrdá regulace zaměřená např. na ceny by za daných okolností byla spíše kontraproduktivní. Současně je vhodné podporovat konkrétní aktivity přijímané např. Mezinárodní poštovní korporací (IPC) nebo Světovou poštovní unií ve formě programů jako jsou Budování integrované 13
globální poštovní sítě e-commerce, nebo Implementace modelu plateb za e-commerce balíky3. Vzhledem ke globálnímu charakteru elektronického obchodu si zákazníci v Evropě i v České republice objednávají zboží stále častěji z USA, Číny a dalších mimoevropských zemí a iniciativy v rámci těchto mezinárodních organizací se tak jeví jako účinnější než případná regulace omezená na teritorium v působnosti Evropské unie. Všem případně přijímaným regulačním opatřením by vždy měla předcházet důkladná analýza jejich skutečné potřeby, účinnosti a dopadů, neboť se jedná o dynamicky se rozvíjející a konkurenční trh.
5.2 Platební a daňové systémy 5.2.1 Snížení zátěže související s DPH a omezení překážek při přeshraničním prodeji EK ve Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě konstatuje, že dosavadní pravidla pro uplatňování DPH u přeshraničních plnění v EU stanovená směrnicí Rady 2006/112/ES jsou komplikovaná a znamenají pro podniky, které obchodují přeshraničně on-line i off-line, skutečnou překážku. Pro snížení administrativní zátěže podniků v případech, kdy jim vznikne povinnost zdanit přeshraniční transakci ve státě zákazníka, navrhuje Komise rozšířit režim jednoho správního místa (One-Stop-Shop), který se v současné době uplatňuje u určitých přeshraničních digitálních služeb (telekomunikačních služeb, rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb), také na oblast zboží objednaného on-line. Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě se dále zabývá nejednotnými pravidly a nestejným zacházením s dodáním zboží nepatrné hodnoty – zásilek obchodní povahy zasílaných v rámci EU ve srovnání s dovozem ze třetích zemí, kdy zatímco při zasílání ze třetích zemí jsou tyto zásilky osvobozeny od DPH, při zasílání z jiného členského státu EU podléhají DPH. EK navrhuje nastavit rovné podmínky a toto osvobození zrušit. EK dále v této souvislosti zvažuje zavést určitá zjednodušující opatření pro malé podniky v EU. Pozice ČR: ČR jednoznačně podporuje primární cíle opatření v legislativní oblasti DPH, souhlasí, že je potřebné zvažovat možnosti, které povedou ke zjednodušení pravidel a snížení administrativní zátěže podniků, jakož i odstranění určitých konkurenčních výhod pro podniky mimo EU. Považuje však za nutné všechna legislativní opatření, která budou následně přijímána, důkladně přezkoumat z hlediska jejich dopadů a principu proporcionality. Pokud jde o další rozšíření režimu jednoho správního místa, jeho zvažování by se mělo odvíjet od vyhodnocení fungování a zkušeností s existujícím režimem, který byl zaveden pro operátory z EU od roku 2015. Jak vyplývá z dosavadního vývoje inkasa, prozatím je zvláštní režim jednoho správního místa pro ČR výhodný. ČR inkasuje od jiných členských států několikanásobně více, nežli do jiných členských států zasílá. Lze proto dovozovat, že v případě
3
http://documents.upu.int/Bodies/2015/CEP/CEP%20C%203/MEETING/CEP%20C%203%202015.1/Doc%204/E N/cep_c_3-1_d004.pdf
14
přeshraničních digitálních služeb je ČR více v pozici státu, ve kterém jsou tyto služby spotřebovávány. Náklady na technický vývoj zvláštního režimu jednoho správního místa byly pokryty inkasem za 1. čtvrtletí roku 2015. Pokud jde o návrh na zrušení stávajícího osvobození od DPH při dovozu zásilek nepatrné hodnoty, je nutné se zabývat otázkou dopadů do nákladů souvisejících s výběrem DPH u těchto zásilek.
5.3 Nedostatečná legální a přeshraniční nabídka produktů Je nesporné, že z hlediska zákazníků musí být odstraněna neoprávněná diskriminace založená na národnosti nebo místu bydliště v okamžiku koupě. Aby mohli spotřebitelé plně využívat jednotného trhu on-line služeb, musí mít zákonný přístup k četným a rozmanitým výrobkům a službám, nabízeným v co nejrozsáhlejším zeměpisném území. V oblasti digitálních obsahů se zákonné nabídky vyvíjejí v členských státech různým tempem a ne vždy odpovídají očekáváním spotřebitelů. V případě hudby mají například obyvatelé některých členských států mnohem bohatší výběr než v jiných zemích EU. Totéž platí pro oblast audiovizuálních služeb, sítě distribuce audiovizuálních obsahů a vysílacích práv často zůstávají v některých členských státech omezené a často jen na vnitrostátní úrovni. V těch oblastech, kde se pro poskytování licencí k distribuci digitálního obsahu využívá kolektivní správa práv (např. v oblasti licencování užití hudebních děl), by se kolektivní správa autorských práv
měla vyvíjet směrem k evropským modelům usnadňujícím poskytování licencí
pokrývajících více území. K tomu má mj. přispět probíhající implementace směrnice 2014/26/EU, o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl on-line na vnitřním trhu. Evropští občané dočasně nebo trvale pobývající v jiném členském státě by měli mít nadále možnost sledovat programy, na které jsou zvyklí. Strategií jednotného digitálního trhu v Evropě předpokládaná reforma systému autorských práv by měla přispět
zejména k rozvoji bohatší nabídky, lépe přizpůsobené požadavků a potřebám
spotřebitele v evropském měřítku. Směrnice 2000/31/ES zrušila celou řadu překážek pro přeshraniční on-line služby. Je klíčovým prvkem pro právní bezpečnost a důvěru spotřebitelů i podnikatelských subjektů. Její ustanovení o vnitřním trhu4, které stanoví, že členské státy nemohou omezovat volný pohyb služeb informační společnosti z jiného členského státu, je stěžejním aspektem jednotného digitálního trhu. Tato směrnice, která je transponována zejména do zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, musí zůstat zachována.
5.3.1 Legální nabídka digitálního obsahu Přestože nové formy distribuce digitálního obsahu vyvolaly velká očekávání u konzumentů, dostupnost legální digitální nabídky se rozvíjí značně nerovnoměrně. Nedostupnost legální nabídky digitálního obsahu podněcuje k negativnímu jevu tzv. „pirátství“, tj. protiprávnímu šíření 4
Čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31/ES zní: „Členské státy dbají, aby přístup k činnosti poskytovatele služeb informační společnosti a její výkon nepodléhal povinnosti předchozího povolení ani žádnému jinému požadavku se stejným účinkem.“
15
autorskoprávně chráněného obsahu, ke kterému nedal držitel práv souhlas. Na druhé straně hudební ani filmový průmysl nedokázal v ČR dlouhá léta aplikovat vhodný obchodní model, který by umožnil uživatelům jednoduchý přístup k cenově dostupnému legálnímu on-line obsahu. Všeobecně se má za to, že právě dostupnost legální nabídky digitálního obsahu, a to zejména cenová dostupnost, způsobí, že nelegální soukromé pořizování rozmnoženin přijde o hlavní prvek své přitažlivosti. Dokument Digitální Česko 2 proto obsahuje opatření, že Ministerstvo kultury ustaví a povede Pracovní skupinu pro aplikaci autorského práva v digitálním prostředí. Tato pracovní skupina by měla být platformou k jednání nejen o podpoře legálních nabídek, ale i o dalších aspektech aplikace autorského práva, včetně otázek týkajících se ochrany autorských práv v prostředí internetu, problematiky tzv. náhradních odměn atd. Její aktivizace je předpokládána v souvislosti s očekávanými návrhy EK a konzultacemi k těmto návrhům na národní úrovni. Pozice ČR: ČR obecně vítá myšlenku zlepšení přístupu k digitálnímu obsahu a vytvoření autorskoprávního rámce přizpůsobeného vývoji moderních technologií. Je ovšem třeba, aby veškeré tyto návrhy vycházely z důkladných a objektivních analýz dopadů a byly náležitě vyvážené na základě poznatků z nezbytných konzultací se zástupci všech podstatně zainteresovaných subjektů. S ohledem na narůstající množství digitálního obsahu dostupného na internetu a jeho následné nelegální šíření považuje ČR za významný krok v boji proti digitálnímu pirátství rozšíření nabídky legálně a cenově dostupného obsahu knih, hudby, vědeckých článků atd. ČR proto vítá zpracování komplexní analýzy EK vyplývající ze Strategie jednotného digitálního trhu v Evropě, v níž bude posouzeno, jak lze obecně proti nelegálnímu obsahu na internetu nejlépe bojovat.
5.3.2 Geo-blocking Pojmem „geo-blocking“ se označuje bezdůvodné blokování přístupu k internetovým stránkám na základě zeměpisné polohy a zahrnuje i jiné postupy, které používají on-line prodejci zboží nebo poskytovatelé on-line služeb, jejichž důsledkem může být, že zákazník obdrží prostřednictvím internetové stránky informaci o tom, že např. služba není bez opodstatněného objektivního důvodu dostupná v dané zemi, pro danou zemi existuje zvláštní nabídka, platební karta vydaná v jeho zemi není akceptována nebo že se zboží do jeho země nedoručuje. Pod pojem „geo-blocking“ lze zahrnovat rovněž praktiky nositelů autorských práv, kteří brání tomu, aby mohl být nakupován, resp. konzumován, digitální obsah, pokud zákazník přistupuje k internetu z určitého státu. Jedná se zpravidla o digitální hudbu nebo video, filmy, elektronické knihy, vědecké články, software apod. Pozice ČR: Je nepochybné, že objektivně neodůvodnitelné formy geo-blockingu brání rozvoji vnitřního trhu v Evropě a způsobují nerovnost mezi spotřebiteli v rámci EU. Při formování pozice k otázce geoblokingu bude ČR dbát na zachování rovnováhy mezi zájmem odstranit nerovný přístup mezi občany EU, avšak s ohledem na zachování svobody podnikání. Proto ČR bude podporovat, aby výše uvedená
16
první rovina objektivně neodůvodnitelné formy geo-blockingu při on-line prodeji zboží nebo služeb byla nepřípustná pro rozpor s ustanovením čl. 20 směrnice 2006/123/ES, o službách na vnitřním trhu, které se týká nepřípustnosti diskriminace a které stanoví, že členské státy zajistí, aby příjemce nepodléhal diskriminačním požadavkům na základě své státní příslušnosti nebo místa bydliště. Dále mají členské státy zajistit, aby obecné podmínky přístupu ke službám poskytovaným široké veřejnosti neobsahovaly tato diskriminační ustanovení, aniž by však vylučovaly možnost zohlednit rozdíly v podmínkách přístupu, pokud jsou tyto rozdíly přímo opodstatněné objektivními kritérii. Problematika geo-blockingu je nicméně v současné době řešena na úrovni EU v širším kontextu, tj. jak u on-line a off-line prodeje, tak ve vztazích B2C a B2B. V rámci Strategie pro vnitřní trh5 EK oznámila záměr přijmout opatření, která by neopodstatněnému geo-blockingu zamezila. Konkrétní návrhy budou předloženy až v návaznosti na výsledky právě probíhající veřejné konzultace k geoblockingu a diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo místa bydliště v oblasti přeshraničního poskytování služeb6. ČR by v tomto kontextu preferovala opatření formou revize stávající právní úpravy před novou legislativou a zejména pak stanovení demonstrativního výčtu diskriminačních opatření, včetně poskytnutí určitých vodítek, jak posuzovat opodstatnění jednotlivých opatření. Komise současně připravuje studii dopadů odstranění existujících forem geo-blockingu, která se vší pravděpodobností bude reflektovat výsledky zmíněné veřejné konzultace. ČR zvažuje zpracování vlastní analýzy zaměřené mj. na vyhodnocení dopadu přijetí opatření proti uplatňování odlišných cen v rámci EU a či dopady na off-line prodej. V tuto chvíli se však tento záměr nachází teprve ve fázi hledání vhodných partnerů, kteří by takovouto analýzu byli schopni provést. Co se týče druhé roviny geo-blockingu, ČR bude dále podporovat i opatření – ať již nelegislativní nebo legislativní, včetně modernizace autorského práva na úrovni EU, zaměřená na odstranění nebo zamezení neodůvodněného nebo neodůvodnitelného blokování nebo omezování dostupnosti digitálního obsahu. Jelikož se jedná o problém, který je i na evropské úrovni hojně diskutován a v současné době v návrzích pro jeho řešení ani u odborné veřejnosti neexistuje jednota, ČR bude aktivně reflektovat postupný vývoj v této oblasti zejména s odkazem na výsledky veřejné konzultace7 o blokování obsahu na základě zeměpisné polohy a dalších geografických omezení uplatňovaných v EU na nákup zboží a služeb a přístup k informacím.
5.3.3 Porušování práv duševního vlastnictví Efektivní a účinně vymáhaná úprava práv duševního vlastnictví je nezbytnou podmínkou dalších investic do oblasti vývoje a kreativních odvětví. Porušování práv duševního vlastnictví v komerčním měřítku vede ke škodám a omezuje inovace. Cílem je zajistit, aby úprava vymáhání práv duševního vlastnictví umožnila tvůrcům využívat přiměřené výnosy z výkonu jejich práv.
5
COM (2015) 550 final https://ec.europa.eu/eusurvey/runner/geoblocksurvey2015/ 7 https://ec.europa.eu/eusurvey/runner/6fc583c2-3e7e-4b5d-9246-38bd973b8a55?draftid=2cc6ff3d-f7be415c-802d-aa82f76b480a&surveylanguage=CS&serverEnv= 6
17
Problematikou porušování práv duševního vlastnictví se na národní úrovni zabývá Mezirezortní komise k potírání nelegálního jednání vůči právům k duševnímu vlastnictví. Na úrovni EU se pravidelně schází Expertní skupina EK pro vymáhání práv duševního vlastnictví. Diskutují se především témata jako podpora legálních nabídek, audit dodavatelských řetězců, strategie sledování peněž (vč. zapojení zprostředkovatelů reklamy a platebních služeb) nebo porušování práv duševního vlastnictví v oblasti veřejných zakázek. Pozice ČR: Velmi žádoucí je urychlená realizace záměrů EK obsažených ve Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě, konkrétně objasnění role a pravidel týkajících se činností zprostředkovatelů ve vztahu k obsahu chráněnému autorskými právy a modernizace vymáhání práv duševního vlastnictví se zaměřením na porušování práv v komerčním měřítku (přístup založený na „sledování toku peněz“) a současně jeho přeshraniční uplatňování. Tyto záměry spolu do značné míry souvisejí a jejich naléhavost je z pohledu ČR nezpochybnitelná. V této souvislosti je třeba se zabývat na úrovni EU také některými rozsudky Soudního dvora EU, které umožňují konkurentům využívat obsah, který na internet umístí jejich soutěžitel, aniž by byl vyžadován jeho souhlas. U obchodních modelů založených na bezplatné distribuci obsahu financované z reklam jej doprovázejících mohou tyto rozsudky zapříčinit ohrožení obchodního modelu těchto služeb. Jedná se zejména o rozsudky C-466/12 (případ Svenson) a C-348/13 (případ Bestwater).
5.4 Platformy napomáhající obchodování v internetovém prostředí Pojem on-line platforma je v prostředí evropských institucí významněji skloňován od zveřejnění Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě. Ačkoliv prozatím není význam tohoto slovního spojení přesně definován, je neoddiskutovalené, že subjekty souhrnně označované jako on-line platformy, jimiž jsou např. vyhledávače, sociální média, platformy pro elektronické obchodování, obchody s aplikacemi, internetové stránky porovnávající ceny atd., hrají stále důležitější roli v ekonomice i v životě společnosti. Platformy jsou inovátory v digitální ekonomice, neboť pomáhají podnikům fungovat v on-line světě a zprostředkovávají jim tak získávání nových trhů. Nové platformy služeb v audiovizuální oblasti, v oblasti mobility, cestovního ruchu, vzdělávání, financí, ubytování a přijímání pracovníků se rychle staly výraznou výzvou pro tradiční obchodní modely a enormně rychle se rozrůstají. Nástup ekonomiky založené na sdílení rovněž nabízí příležitosti, jak prostřednictvím lepšího výběru pro spotřebitele zvýšit efektivitu, růst a zaměstnanost, ale také potenciálně vyvolává nové regulační otázky. Platformám proto věnuje náležitou pozornost také EK, kdy ve Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě oznámila záhájení posouzení komplexní úlohy platforem, a to prostřednictvím veřejné konzultace k on-line platformám, jež byla zahájena dne 24. 9. 20158. Tato analýza se bude vztahovat rovněž ke sdílené ekonomice a on-line zprostředkovatelům, otázce transparentnosti např. ve
8
https://ec.europa.eu/eusurvey/runner/6906074f-1cca-44ea-aed7-e3fa659e645e?draftid=4dbe0817-a6264a11-a823-de2503e93ee0&surveylanguage=CS&serverEnv=
18
výsledcích vyhledávání (včetně placených odkazů a/nebo reklamy), využívání shromážděných informací platformami, vztahům mezi platformami a dodavateli a také k omezování jednotlivců a podniků, jedná-li se o přesun z jedné platformy do druhé. Zahájena již byla prošetřování týkající se porušování hospodářské soutěže.
5.4.1 Srovnávací a vyhledávací nástroje I když dopad platformy závisí na konkrétním druhu a její tržní síle, některé platformy mohou kontrolovat přístup k on-line trhům a mohou mít významný vliv na odměňování různých aktérů na trhu. To vede k řadě obav z rostoucí tržní síly některých platforem, jako je nedostatečná transparentnost při využívání získaných informací, silná vyjednávací pozice ve srovnání s jejich klienty, která se může odrazit zejména v obchodních podmínkách MSP, propagace vlastních služeb v neprospěch konkurence a netransparentní cenová politika nebo omezení z hlediska cenových nebo prodejních podmínek. Z některých on-line platforem se postupně v mnoha ekonomických odvětvích staly konkurenční subjekty a způsob, jakým využívají svoji tržní sílu, vyvolává řadu otázek, které si zasluhují další analýzu, jež půjde v konkrétních případech nad rámec uplatňování předpisů v oblasti hospodářské soutěže. Ze Studie k trhu spotřebitelů v rámci fungování elektronického obchodu, vnitřního trhu a prodejních technik obchodních řetězců provedené společností CIVIC Consulting vyplývá, že jeden evropský uživatel ze dvou používá internet k vyhledávání informací, zejména k porovnání ceny, kvality, ekologických nebo energetických vlastností atd., před jakýmkoli nákupem, ať on-line nebo off-line9. Je proto důležité, aby internetové stránky umožňující porovnání cen splňovaly kritéria spolehlivosti, nezávislosti a transparentnosti, tedy kritéria, která dnes vždy splněna nejsou. V současnosti neexistuje zvláštní právní úprava týkající se fungování platforem ve formě srovnávacích a vyhledávacích nástrojů, a i v jejich případě jsou tudíž uplatňována obecná pravidla týkající se hospodářské soutěže, nekalých obchodních praktik a ochrany spotřebitele. Pozice ČR: ČR se domnívá, že v důsledku sjednocení digitálních trhů EU dojde souběžně zcela nepochybně k rozšíření přeshraničního obchodování. S tím dojde i k nárůstu využívání platforem pro porovnávání cen výrobků ve snaze spotřebitelů najít co nejlevnější zboží odpovídající jejich požadavkům. Nezávislost, objektivnost a transparentnost informací poskytnutých spotřebitelům prostřednictvím on-line platforem – internetových stránek umožňujících porovnávání cen i vyhledávání je v tomto ohledu zásadní. Z dosavadních zkušeností považuje ČR stávající pravidla hospodářské soutěže v této oblasti za dostačující a podporuje jejich efektivnější uplatňování v kombinaci s využíváním samoregulačních mechanismů. Současně však ČR podporuje rozhodnutí EK přistoupit ke komplexní analýze, která by měla více objasnit roli a funkci platforem v digitální ekonomice, obchodní modely, na kterých jsou založené a prokázat jejich případná tržní selhání.
9
Consumer market study on the functioning of e-commerce and internet market and selling techniques in the retail of goods, CIVIC consulting, 2011.
19
5.4.2 Elektronický obchod v rámci sociálních sítí Elektronický obchod plně využívá možností internetového prostředí a používá sociální sítě jako plnohodnotnou součást komunikačního mixu. Sociální síť je platforma, která registrovaným členům umožňuje vytvářet si osobní (veřejný nebo částečně veřejný) profil, prostřednictvím kterého mohou jednotliví členové navzájem komunikovat, sdílet informace, blogy, odkazy, fotografie, videa, provozovat chat a další činnosti. Jedná se o prostor, kde se lidé virtuálně setkávají, vytvářejí okruh svých přátel a připojují se ke konkrétním komunitám se společnými zájmy. V tomto virtuálním prostoru lze ve velmi krátkém čase získat mnoho kontaktů a zároveň o každém člověku zjistit významné množství informací. Osobní profil na sociálních sítích mohou zpravidla zakládat i obchodní společnosti. Sociální sítě v rámci elektronického obchodu, zejména jako součást marketingové kampaně, zprostředkovávají kontakt s klientem za účelem informování uživatelů o značce, přesvědčování ke koupi, seznamování s vlastnostmi produktů nebo přímé inzerce produktu. V tomto kontextu sociální sítě propojují zákazníky za účelem sdílení informací a zkušeností dřívějších zákazníků a ovlivňování potenciálních zákazníků ve fázi úvah. Pozice ČR: Aktivitám elektronického obchodu v rámci sociálních sítí není důvodné nijak bránit, pokud jsou uživatelé sociálních sítí dostatečně srozuměni se situací a jsou ze strany prodávajících řádně aplikována pravidla týkající se reklamy nebo nekalých obchodních praktik vyplývající z obecných právních předpisů. V této souvislosti je však nutné zdůraznit, že každý člověk by měl mít právo na výmaz osobních údajů, které se ho týkají, tzn. měl by mít „právo být zapomenut“. V rámci monitorování aktivit a vzájemných interakcí uživatelů se vytvářejí na sociálních sítích jejich charakteristiky, které umožňují adresnou reklamu. Jeví se proto jako správné, aby uživatelé, kteří již dále nechtějí využívat služeb konkrétní sociální sítě, měli bezodkladně uplatnitelné právo na vymazání svých osobních údajů a současně aby tyto osobní údaje již nebyly dále zpracovávány. Toto právo je obzvláště důležité v případech, kdy uživatel působil na internetu v dětském věku, aniž by si byl v plném rozsahu vědom rizik spojených se zpracováním osobních údajů, a později chce tyto údaje odstranit.
6. Další aspekty ovlivňující elektronický obchod 6.1 Ochrana spotřebitele 6.1.1 Informování spotřebitele Je nepochybné, že povinnost pro podnikatele informovat v rámci elektronického obchodu spotřebitele je hlavním a nezbytným předpokladem pro zvyšování důvěry spotřebitelů v tento moderní a rychle se rozvíjející způsob obchodování. Zákon o ochraně spotřebitele stanoví široký rozsah informačních povinností např. o způsobu užívaní zboží, o případných zvláštních vlastnostech nebo
20
o tom, zda platí nějaká omezení pro dodání zboží nebo poskytnutí služby, jaké způsoby platby jsou přijímány apod. Občanský zákoník (OZ) navíc v rámci úpravy institutu spotřebitelských smluv uzavíraných na dálku stanoví pro podnikatele v souladu se směrnicí o právech spotřebitelů celou řadu informačních povinností, jako např. povinnost sdělit svoji totožnost a kontaktní údaje nebo sdělit údaje o právech vznikajících z vadného plnění aj. (srov. § 1811 a § 1820 OZ). Dále se v návaznosti na směrnici o elektronickém obchodu explicitně stanoví, že před podáním objednávky musí být při použití elektronických prostředků spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje, které do objednávky vložil, a podnikatel je následně povinen neprodleně potvrdit obdržení objednávky stejným elektronickým prostředkem, kterým byla spotřebitelem tato objednávka podána (srov. § 1826 a § 1827 OZ). Součástí informací pro spotřebitele jsou rovněž informace vyplývající z platných předpisů o ochraně osobních údajů10. Pozice ČR: Informování spotřebitele v rámci elektronického obchodu je na vysoké úrovni a v souladu s právem EU. Samostatnou otázkou je kontrola plnění informačních povinností příslušnými dozorovými orgány s ohledem na specifické prostředí, ve kterém elektronický obchod probíhá. Zajištění dodržování povinností ze strany podnikatelů v rámci elektronického obchodování je důležitou prioritou EK; i proto mu příslušné dozorové orgány členských zemí věnují maximální pozornost, včetně ČR. V rámci orgánů státní správy probíhají v současnosti interní analýzy, zda jsou jejich dozorové pravomoci v této oblasti zajištěny na úrovni odpovídající neustále se rozvíjejícímu elektronickému obchodování a zda jsou jejich pravomoci v tomto směru dostatečné. V případě potřeby změn bude přikročeno k potřebným legislativním krokům, které budou v souladu s evropskou legislativou (zejm. s nařízením o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, viz dříve). Dozorové pravomoci Úřadu pro ochranu osobních údajů, upravené nyní vnitrostátním předpisem11, budou – zřejmě od r. 2017 – upraveny nařízením EU12 a nově bude třeba počítat s dozorovou pravomocí určených orgánů jiných členských států EU.
6.1.2 Řešení spotřebitelských sporů Neméně důležitým faktorem pro zvyšování důvěry spotřebitelů v elektronický obchod a posilování jejich práv je existence funkčního, rychlého a spolehlivého mechanismu řešení spotřebitelských sporů. Vytvoření systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů založeného na určitých minimálních kvalitativních kritériích zajišťuje směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů (2013/11/EU). Na jejím základě jsou v členských státech spotřebitelům
10
§ 5 odst. 5 a 6 a § 11 zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 11 Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 12 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Obecné nařízení o ochraně údajů).
21
k dispozici subjekty alternativního řešení spotřebitelských sporů, které jim pomáhají při řešení sporů s obchodníky tak, aby řešení bylo rychlé a levné. Od ledna 2016 budou mít spotřebitelé navíc možnost prostřednictvím nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line (nařízení č. 524/2013) mimosoudně řešit své spory s obchodníky z kterékoliv země EU na základě vyplnění formuláře v jejich mateřštině. Tzv. Online Dispute Resolution (ODR) platforma je následně přesměruje na příslušný subjekt mimosoudního řešení sporů, jenž by měl pomoci spor vyřešit za použití svých procesních pravidel. Pozice ČR: V ČR je v současnosti systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v legislativním procesu. Plně funkční by měl být nejpozději na začátku r. 2016, aby se příslušné subjekty mohly řádně zapojit do celounijní ODR platformy pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. Vzhledem k tomu, že se jedná v ČR o nově zaváděný systém, bude možné vyhodnotit jeho fungování později. S tím také počítají vládou schválené Priority spotřebitelské politiky 2015–2020 (srov. usnesení vlády č. 5 ze 7. ledna 2015).
6.2 Platební a daňové systémy 6.2.1 Tradiční a alternativní platební systémy ČR je zemí, kde se široce používají moderní způsoby placení (bezkontaktní karty, elektronické peněženky, mobilní bankovnictví atd.). Stávající právní úprava založená na směrnici 2007/64/ES, o platebních službách, se snaží být technologicky neutrální a umožnit trhu rozvoj nových platebních metod při zajištění ochrany uživatele platebních služeb. Ochrany uživatele je dosahováno například odpovědností poskytovatele platebních služeb za neautorizovanou platební transakci. V prosinci 2015 je očekáván díky nařízení 2015/751/EU o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce pokles mezibankovních poplatků, které představují příjem pro vydavatele platebních karet. Uvedené nařízení může představovat cestu k širšímu přijímání platebních karet, zároveň však může vést k poklesu zdrojů potřebných pro inovace. Změnu v dosavadní úpravě platebního styku má přinést nová směrnice o platebních službách (PSD2), jejíž schválení se očekává do konce roku 2015. Směrnice zavádí kategorii tzv. třetích stran, jejichž služby mají být využívány především při placení přes internet. Další novinkou mají být tzv. nezávislí vydavatelé platebních karet. Pozice ČR: ČR podporuje inovace na platebním trhu. Právní rámec by měl inovace umožňovat při zajištění standardů bezpečnosti placení. Za vhodnou lze považovat technicky neutrální právní úpravu, neboť závaznost jediného technického řešení inovace neumožní. ČR se v nejbližší době zaměří na adaptaci nařízení o mezibankovních poplatcích a transpozici nové směrnice o platebních službách.
22
6.2.2 Zdanění podniků v souvislosti s přeshraničním obchodem Pokud jde o přímé daně, v této oblasti EK vydala dne 17. června 2015 tzv. Akční plán pro spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v Evropské unii13. EK ve sdělení uvádí, že nedostatek koordinace politik a postupů při zdaňování právnických osob v rámci 28 různých daňových systémů vytváří překážky pro podniky, vede k vysoké administrativní zátěži a současně umožňuje společnostem využívat nesoulady mezi těmito systémy k umělému snižování daňové zátěže. Z tohoto důvodu se EK rozhodla navrhnout balíček opatření, který má představovat nový přístup v oblasti zdanění příjmů právnických osob směřující k vytvoření prorůstového, spravedlivého a transparentního systému zdanění právnických osob v EU a který má vést k účinnému vypořádání se s obcházením daňových povinností. Z hlediska přeshraničního obchodu je významné především opatření, které uvádí, že zisky by měly být zdaněny tam, kde byla hodnota vytvořena, a to i v digitální ekonomice. Pozice ČR Daňová pravidla by měla být v rámci EU uplatňována důsledně a rovnoměrně na všechny společnosti. ČR obecně podporuje jeden ze základních principů, na kterých jsou postaveny daně z příjmů, tj. zdaňování reálně vzniklých příjmů, a to v místě, kde tyto příjmy skutečně vznikly. Společnosti věnující se elektronickému obchodu by proto měly platit přiměřenou výši daně ze svého zisku v zemi, kde je zisk skutečně generován. Členské státy a EK by rovněž měly spolupracovat při určování co možná nejefektivnějších pravidel v boji proti daňovým únikům v této oblasti. ČR však považuje za nutné všechna legislativní opatření, která budou v budoucnosti přijímána, důkladně přezkoumat z hlediska jejich dopadů a principu proporcionality. Detailní pozice ČR k problematice zdanění právnických osob je uvedena v Rámcové pozici k Akčnímu plánu pro spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v EU schválené Výborem pro EU dne 31. 8. 2015.
6.2.2 Elektronická fakturace Elektronická fakturace je moderní způsob předávání daňových dokladů. Jedná se současně o ekologickou i časově efektivní formu komunikace opírající se o legislativu Evropské unie implementovanou do Českého právního řádu umožňující zasílat daňové doklady v elektronické podobě. Mezi základní fakturační formáty, dovolující posílat strukturovaná fakturační data od eminenta elektronické faktury k příjemci v České republice, patří mezinárodní řešení EDI a národní formát elektronické fakturace ISDOC. První zmíněné řešení používají zejména větší firmy v sektoru Automotive a Food chains, druhé je naopak vhodné pro menší a střední firmy a veřejné instituce, díky své nenáročnosti na transakční náklady. Podle výkladových materiálů ke směrnici 2014/55/EU o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek se za elektronické faktury považují pouze strukturovaná fakturační data, čímž jsou vyloučeny nestrukturované formáty, jako je např. PDF. Přestože se tyto v praxi používají, do pojmu elektronická fakturace se obecně nezahrnují, protože je nelze na straně příjemce faktury
13
Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v Evropské unii: pět klíčových oblastí, kde je třeba jednat (Akční plán) [COM(2015) 302]
23
automatizovaně zpracovat. Pro úplnost je třeba uvést, že za účelem koordinace řešení problematiky elektronické fakturace byla předsedou RVIS zřízena pracovní skupina pro elektronickou fakturaci, která se za účasti zástupců ministerstev, podnikatelských a jiných svazů zabývá odstraňováním překážek při zavedení elektronické fakturace ve veřejné správě. Pozice ČR: a) Usnesení vlády ze dne 5. 1. 2011 č. 5 o „Strategii elektronizace zadávání veřejných zakázek pro období let 2011 až 2015” uložilo mimo jiné ministru financí realizovat v určených termínech opatření a úlohy obsažené ve schválené strategii, v tomto konkrétním případě „Vytvoření technické specifikace pro elektronickou fakturaci ve vazbě na výstupy evropských standardizačních projektů” s termínem plnění do 31. 12. 2012, které bylo dne 15. 5. 2013 rozšířeno na „Vytvoření technické specifikace pro elektronickou fakturaci ve vazbě na výstupy evropských standardizačních projektů a vytvoření metodiky pro používání elektronických faktur, která bude následně komunikována směrem k zadavatelům a dodavatelům s cílem odstranit psychologické bariéry při elektronickém zúčtovacím styku” s termínem plnění do 31. 12. 2013. Vytvořením nové verze standardu „ISDOC for eGovernment verze 6”, který byl vypracován ve spolupráci mezi Ministerstvem financí, Ministerstvem vnitra a ICT Unií, je pak splněna první část úkolu vlády ČR a jsou splněny nezbytné podmínky pro přípravu materiálů týkajících se metodických pokynů. b) V současné dob ě byla zřízena v rámci jednotlivých formací Rady vlády pro informační společnost dočasná pracovní skupina pro elektronickou fakturaci. Tato skupina má pod vedením Ministerstva vnitra podrobněji rozpracovat zbývající úkol z vládní strategie, tj. vytvoření metodických postupů a navrhnout změny souvisejících právních předpisů. Pracovní skupina navrhne též v průběhu 4. čtvrtletí 2015 ve spolupráci s pilotními pracovišti ověření navržené metodiky a vyhodnotí případné další dopady na pilotní subjekty takovým způsobem, aby bylo možné vydat závazné postupy a metodická doporučení před plánovaným povinným zavedením elektronické fakturace v oblasti B2G.
6.3 Platformy napomáhající obchodování v internetovém prostředí 6.3.1 Elektronická tržiště Elektronické tržiště je ve své podstatě virtuální místo, kde se střetává poptávka mnoha odběratelů s nabídkou mnoha dodavatelů. Na elektronickém tržišti, stejně jako na tržišti klasickém, dochází k nejrůznějším jednáním mezi dodavateli a odběrateli, která vedou k uzavírání konkrétních obchodů. V případě nezávislého elektronického tržiště je provozovatelem společnost nezávislá na účastnících obchodování na daném tržišti. Funguje jako zprostředkovatel, který poskytuje oběma stranám informace o příležitostech uzavřít obchod. Jeho hlavním smyslem je spojovat poptávku s nabídkou a umožnit oběma stranám vyjednat podmínky uzavření obchodu. Naopak v případě soukromého elektronického tržiště je provozovatelem firma nebo skupina firem, které jeho prostřednictvím komunikují se svými obchodními partnery. Většinou se jedná o rozšířený systém elektronického nákupu nebo spolupráce v uzavřeném odběratelsko-dodavatelském řetězci. V ČR existují elektronická tržiště, která jsou určena pro veřejné zakázky od 50 000 Kč bez DPH povinně pro vybrané veřejné zadavatele a určené komodity. Provoz těchto tržišť je zajišťován na
24
základě koncesních smluv uzavřených mezi soukromými subjekty a Ministerstvem pro místní rozvoj. Tato elektronická tržiště mají podobu webových aplikací, které umožňují elektronické zadávání veřejných zakázek ve stanovených zadávacích řízeních. Elektronická tržiště jsou plně elektronické systémy, v nichž všechny úkony v zadávacím řízení provádí zadavatel i dodavatel v elektronické podobě. V rámci soustavy Národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek (NIPEZ) existuje několik elektronických tržišť, a to na základě pěti původně uzavřených koncesních smluv mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a vybranými koncesionáři v roce 2011. V současné době fungují 3 z původních 5 elektronických tržišť veřejné správy. Poplatky za používání základních služeb elektronických tržišť hradí právě Ministerstvo pro místní rozvoj. Pozice ČR: Elektronická tržiště veřejné správy byla zřízena za účelem akcelerace elektronizace veřejných zakázek v ČR a tento účel splnila. Koncesní smlouvy na jejich provoz končí v polovině roku 2017. V souladu s usnesením vlády 352/2015 MMR zpracovalo a do 31. října 2015 předložilo k projednání vládě vyhodnocení efektivity fungování elektronických tržišť veřejné správy a návrh na další postup jejich fungování. Termín vyhodnocení efektivity fungování elektronických tržišť a návrh dalšího postupu byl posunut z 31. října na 31. prosince 2015. ČR se domnívá, že zavedením elektronických tržišť veřejné správy byla posílena transparentnost zadávání veřejných zakázek, zejména v oblasti veřejných zakázek malého rozsahu, a byly rovněž vytvořeny podmínky pro snížení administrativních nákladů a urychlení zadávacích procesů.
6.4 Technické aspekty Digitální ekonomika, která zahrnuje ve významné míře elektronický obchod, má potenciál posunout národní hospodářství na novou úroveň. Proto je vládním cílem digitální ekonomika s udržitelnými ekonomickými a sociálními přínosy, které jsou založeny na moderních on-line službách a rychlém internetovém připojení. Vysoce kvalitní digitální infrastruktura je základem prakticky všech odvětví moderní a inovativní ekonomiky a jako taková má strategický význam pro sociální a územní soudržnost. Všichni občané, jakož i soukromý a veřejný sektor musí proto dostat příležitost být součástí digitální ekonomiky. Vizí ČR je proto zajistit, aby do roku 2020 měli všichni obyvatelé vysokorychlostní přístup k internetu (rychlejší než 30 Mbit/s) a aby nejméně polovina domácností měla internetové připojení rychlejší než 100 Mbit/s, jak je uvedeno ve státní politice v elektronických komunikacích – Digitální Česko v. 2.0. S infrastrukturními aspekty elektronického obchodu souvisí rovněž potřeba celoevropské normalizace v oblasti informačních a komunikačních technologií prosazováním lepšího využívání norem a posílením interoperability prostřednictvím koordinace. Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 21. září 2010 o dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod14 zdůraznil význam bezpečnosti elektronických služeb, zejména elektronických
14
Úřední věstník EU C 50 E, 21.2.2012, s. 1.
25
podpisů, a nutnost vytvořit na celoevropské úrovni infrastrukturu veřejných klíčů, a vyzval EK, aby zřídila portál evropských evidenčních orgánů s cílem zajistit přeshraniční interoperabilitu elektronických podpisů a zvýšit bezpečnost transakcí prováděných po internetu. Rozvoj internetu a digitální společnosti hluboce ovlivňuje každodenní život, avšak s růstem závislosti společnosti na internetu začala být svoboda, prosperita a kvalita života rostoucí měrou závislá na odolném zabezpečení sítí a informací, což se nepřímo dotýká i problematiky elektronického obchodu. Bezpečnost kriticky významné informační infrastruktury čelí rostoucí hrozbě a je otázka zda úroveň bezpečnosti sítí a informací je dostatečná. V současnosti probíhá diskuze na evropské úrovni k návrhu směrnice o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informací v EU [COM(2013) 48].
6.4.1 Podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí nové generace Základní připojení k internetu je v ČR široce dostupné, jedná se však o sítě pouze se základními funkcemi, které jsou založeny na technologických platformách, jako například asymetrické digitální účastnické přípojky, tradiční kabelové sítě kabelové televize, mobilní sítě třetí generace nebo satelitní systémy. Nicméně s ohledem na dynamický vývoj on-line služeb, tj. i elektronického obchodu např. s digitálním audiovizuálním obsahem, a dále rozvoj využívání tzv. cloudových služeb je zjevné, že je potřeba posunout internetovou infrastrukturu na novou úroveň a podporovat budování tzv. přístupových sítí nové generace zejména v oblastech, ve kterých tato infrastruktura není působením tržních sil dostupná. Přístupovými sítěmi nové generace15 se rozumí vyspělé sítě, které mají alespoň tyto vlastnosti: a) spolehlivé poskytování služeb při současném zajištění velmi vysoké rychlosti na účastníka prostřednictvím
páteřní
sítě
z optických
vláken
(případně
jiné,
rovnocenné
technologie) a v dostatečné blízkosti prostor uživatele tak, aby se zajistilo skutečné vysokorychlostní připojení s garantovanou propustností, b) podpora nejrůznějších vyspělých digitálních služeb, včetně konvergovaných služeb spočívajících plně na technologii IP a c) podstatně vyšší rychlost uploadu (ve srovnání se základními sítěmi umožňujícími přístup k internetu). V současném stadiu vývoje trhu a technologií jsou přístupovými sítěmi nové generace: a) přístupové sítě z optických vláken, b) vyspělé modernizované kabelové sítě a c) některé vyspělé bezdrátové přístupové sítě, prostřednictvím kterých lze účastníkovi poskytnout spolehlivé vysokorychlostní připojení.
15
Viz usnesení vlády ze dne 9. 2. 2015 č. 87 – Program podpory „Vysokorychlostní internet“ nebo čl. 2 bod 138 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem.
26
Pozice ČR: Podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí nové generace bude probíhat ve dvou rovinách. Jednak půjde o veřejnou podporu realizovanou prostřednictvím dotačního programu, jehož cílem bude rozšíření moderní, kvalitní a bezpečné infrastruktury umožňující vysokorychlostní přístup k internetu do lokalit, ve kterých není tento přístup zajištěn a není pravděpodobné, že bude zajištěn tržními mechanizmy na komerční bázi. Jedná se o lokality označené jako tzv. „bílá místa“, ve kterých neexistuje žádný provozovatel sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu umožňující zajišťování služby reálnou rychlostí alespoň 30 Mbit/s a nelze předpokládat, že by v ní do tří let nějaký poskytovatel vybudoval infrastrukturu pro poskytování této služby. Na program podpory „Vysokorychlostní internet“ v rámci specifického cíle 4.1 Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost je z Evropského fondu pro regionální rozvoj alokováno 521 380 364 EUR, tj. přibližně 14 mld. Kč. Druhou rovinou podpory budování přístupových sítí nové generace je odstraňovat překážky bránící jejich rozvoji zejména legislativního charakteru. V tomto směru je klíčová řádná a včasná transpozice směrnice 2014/61/EU o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, jejíž implementace do právního řádu členských států EU je stanovena do 1. 1. 2016, účinnosti pak má národní transpoziční právní předpis nabýt ode dne 1. 7. 2016. Lze se domnívat, že efektivní implementace této směrnice významně napomůže nejen rozvoji digitální infrastruktury jako takové, ale digitální ekonomice jako celku, což bude mít dále pákový efekt pro všechna odvětví hospodářství. Komplexní postoj ČR v předmětné oblasti bude vyjádřen v Národním plánu rozvoje sítí nové generace, který byl v prosinci 2015 předložen do meziresortního připomínkového řízení. Tento materiál musí být schválen do konce roku 2016 a tím bude naplněna rovněž tzv. předběžná podmínka 2.2 umožňující realizaci specifického cíle 4.1 OP PIK.
6.4.2 Elektronická identifikace Elektronická identifikace je významným prostředkem ke snížení případných ztrát obchodníků a k vybudování bezpečného, obchodně přívětivého přeshraničního elektronického obchodu. Ztráty obchodníků mohou být způsobeny např. doručováním zboží na neexistující adresu – elektronická identifikace zjednoduší obchodníkům potvrzení identity jejich zákazníků při poskytování služeb i prodeji zboží napříč EU. Jejich zákazníkům naopak použití důvěryhodné elektronické identifikace přinese komfort, kdy nebude nutné mít pro každý internetový obchod zvláštní sadu přihlašovacích údajů a tak uživatel nebude nucen si pamatovat několikero hesel a uživatelských jmen. Důležitým předpokladem je vytvoření společného základu pro bezpečnou elektronickou komunikaci mezi občany, podniky a orgány státní správy, což posílí efektivnost veřejných a soukromých on-line služeb, elektronického podnikání a elektronického obchodu v EU. Napomoci tomu má nařízení o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále též „nařízení eIDAS“) platné od 17. září 2014, které bude použitelné od 1. července 2016 s tím, že jednotlivá ustanovení budou, s ohledem na nutnost přípravy
27
souvisejících prováděcích aktů a na potřebu přizpůsobení členských států, nabývat účinnosti postupně v období let 2016–2018. Pro účely spolupráce členských států má každý členský stát určit tzv. „jednotné kontaktní místo“. Seznam jednotných kontaktních míst bude zveřejněn EK. Spoluprací se myslí především výměna zkušeností, osvědčených postupů v oblasti systémů elektronické identifikace a dále také v případě, kdy členský stát požaduje informace o systému elektronické identifikace jiného členského státu. Důležitým prvkem, který má přispět k budování důvěry v oblasti elektronické identifikace mezi členskými státy, je proces vzájemného hodnocení, jehož účelem je zajistit interoperabilitu a bezpečnost oznámených systémů elektronické identifikace. V rámci implementace nařízení bylo doposud zveřejněno sedm souvisejících prováděcích aktů upravujících např. spolupráci mezi členskými státy, rámec interoperability, podobu značky důvěry EU, úrovně záruky prostředků pro elektronickou identifikaci, důvěryhodné seznamy, formáty elektronických podpisů a pečetí, oznamování systémů elektronické identifikace. Pozice ČR: V současné době probíhá příprava implementace nařízení eIDAS na národní úrovni. Cílem nařízení je zajistit, aby u přístupu k přeshraničním on-line službám poskytovaným členskými státy byla možná bezpečná elektronická identifikace a autentizace. Zásada vzájemného uznávání bude použita, jestliže systém elektronické identifikace oznamujícího členského státu splňuje podmínky pro oznámení a toto oznámení bylo zveřejněno v Úředním věstníku EU. Zásada vzájemného uznávání se týká pouze autentizace pro účely on-line služby. Přístup k těmto on-line službám a jejich skutečné poskytnutí žadateli by měly úzce souviset s právem na obdržení takovýchto služeb za podmínek stanovených ve vnitrostátních právních předpisech. Vzájemně uznávané prostředky pro elektronickou identifikaci usnadní přeshraniční poskytování četných služeb na vnitřním trhu a umožní podnikům přeshraniční působení, aniž by se při kontaktech s orgány veřejné moci potýkaly s mnoha překážkami. Povinnost uznávat prostředky pro elektronickou identifikaci se bude týkat pouze těch prostředků, jejichž úroveň záruky totožnosti odpovídá úrovni, která je stejná nebo vyšší než úroveň požadovaná pro dotyčnou online službu (platí pro značnou a vysokou úroveň záruky, prostředky s nízkou úrovní záruky se mohou uznávat na dobrovolné bázi). Služby autentizace internetových stránek poskytnou prostředek, s jehož pomocí se návštěvník určitých internetových stránek může ujistit, že tyto stránky reprezentují skutečný a legitimní subjekt. Tyto služby přispějí k budování důvěryhodnosti a důvěry v on-line obchodování, neboť uživatelé budou mít důvěru v internetové stránky, které byly autentizovány. Tato nová realita bude zohledněna v legislativě týkající se eGovernmentu. Vzhledem k přímé použitelnosti nařízení eIDAS se adaptace národního právního řádu na nařízení omezí pouze na doplnění těch skutečností, jejichž doplnění nařízení předvídá, a na doplnění institutů, jejichž existence je nezbytná pro řádné fungování systému služeb vytvářejících důvěru. Předpokládá se, že nová legislativa bude minimalizovat zakládání nových zpracování osobních údajů.
28
Takový postup je plně v souladu s filosofií nařízení uvedené v jeho recitálu 24. Nyní je připraven návrh zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. V době přípravy tohoto dokumentu se nachází ve vnitřním připomínkovém řízení MV.
6.5 Nové trendy Pro stále větší počet firem hraje propojení digitálních technologií stěžejní roli a určuje jejich konkurenceschopnost na trhu. V souvislosti se zaváděním technologií jako vytváření velkých objemů dat, jejich přenos, sběr, analýza a skladování firmy spatřují největší rizika v bezpečnosti dat, výši investic a nedostatečné kvalifikaci zaměstnanců. Jak vyplývá ze společného průzkumu Česko-německé obchodní a průmyslové komory a Svazu průmyslu a dopravy ČR16, digitalizace procesů naopak obecně přináší firmám zvýšení efektivity a produktivity, zlepšení řízení a plánování, lepší využití dat pro analýzy a snížení nákladů. To platí i v případě elektronického nakupování, neboť cesta ke zboží a službám je dnes rychlejší než kdy dřív. Moderní technologie představují v této souvislosti velkou výzvu, na niž je nezbytné se připravit a dostatečně ji komunikovat s veřejností. Z hlediska státu je zapotřebí nastavit správné podpůrné rámcové podmínky a v případě nutnosti i regulatorní prostředí, vyřešit některé ze souvisejících problematických aspektů, jako je např. ochrana duševního vlastnictví, zabezpečení před kybernetickými útoky, ochrana osobnostních práv či interoperabilita systémů, a koordinovaně využívat všech dostupných nástrojů, včetně státní podpory, evropských strukturálních a investičních fondů. V obecné rovině v tuto chvíli ČR preferuje úpravu nových trendů v digitálních technologiích spíše formou tzv. měkkých iniciativ s tím, že případná legislativní opatření mají být přijímána až v případě selhání trhu s následnými negativními dopady na spotřebitele a podnikatele, tudíž přednost by měly dostávat samoregulační mechanizmy. Tyto mechanismy přitom budou důsledně vázány na právní úpravu práv spotřebitelů a osob v jiných rolích jako subjektů údajů v EU.
7. Závěr Prioritou ČR v kontextu problematiky elektronického obchodu je ochrana spotřebitele a zejména zvyšování důvěry spotřebitelů v elektronický obchod. V obecné rovině se nejeví nezbytné zavádět zvláštní regulaci pro elektronický obchod, resp. pro internetové prostředí, v oblastech, které jsou již nyní plně harmonizovány, neboť takto nastavená pravidla jsou dostatečná. Na druhou stranu harmonizaci pravidel, která sjednotí alespoň na úrovni EU přeshraniční on-line obchodování, ať už jde např. o prodej hmotného zboží nebo produktů s digitálním obsahem, bude ČR podporovat. Na národní úrovni se ČR zaměří na zkvalitnění kontrolní činnosti a vymahatelnost zákonných povinností posílením personálních kapacit a adekvátního vybavení kontrolních orgánů, pro které je působení v internetovém prostředí aktuální výzvou.
16
http://tschechien.ahk.de/fileadmin/ahk_tschechien/Jahresthema_2015/Vysledky_pruzkumu_Prumysl4.0_20 15.pdf
29
ČR bude v oblasti elektronického obchodu rovněž klást důraz a podporovat samoregulační mechanizmy v oblastech, kde je to vhodné.
30
