ICT koordinátor + ICT metodik. Roman Úlovec Ludvík Eger Petr Chlebek Mikuláš Gangur Petr Brož Stanislav Pimek Jan Tlučhoř

ICT koordinátor + ICT metodik Roman Úlovec Ludvík Eger Petr Chlebek Mikuláš Gangur Petr Brož Stanislav Pimek Jan Tlučhoř

SRPGCH, Cheb 2008

1

Roman Úlovec Ludvík Eger Petr Chlebek Mikuláš Gangur Petr Brož Stanislav Pimek Jan Tlučhoř

ICT koordinátor + ICT metodik

Odpovědný redaktor: Mgr. Roman Úlovec Jazyková korektura: Mgr. Olga Vykysalá Obálka: Mgr. Daniela Zemková Grafická úprava: Mgr. Roman Úlovec

Vydalo SRPGCH, Nerudova 7, Cheb v roce 2008. 2. rozšířené vydání

Všechna práva jsou vyhrazena. Reprodukce, překládání a rozšiřování díla nebo jeho částí je zakázáno.

ISBN: 978-80-7399-065-7 2

Obsah Role ICT v edukačním procesu ......................................................... 4 Role, výhody a meze využití ICT při výuce (Eger)................................... 4 Hygiena, ergonomie a pravidla bezpečnosti práce s ICT (Brož)............. 27 Principy a možnosti počítačových sítí (Gangur, Pimek) ......................... 37 E-learning na základní a střední škole (Úlovec)...................................... 96

Konkrétní aplikace ICT ve vzdělávacím procesu........................ 100 E-learningové prostředí (Úlovec) .......................................................... 100 Počítač a volný čas dětí a mládeže (Úlovec) ......................................... 103 Užití ICT ve speciální pedagogice (Úlovec).......................................... 107 Vedení školních žákovských projektů (Úlovec).................................... 111

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace .......... 121 Pravidla pro psaní písemností (Eger)..................................................... 121 Tvorba ICT plánu školy, interakce ICT a RVP (Chlebek) .................... 127 Informační systém školy, webová prezentace školy (Brož, Chlebek)... 141 Základy řízení projektů od návrhu až po evaluaci (Eger, Úlovec) ........ 148 Příprava školních projektů (Chlebek) .................................................... 161 Projekty financované EU vhodné pro školy (Tlučhoř).......................... 166

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole ............................. 176 E-learning a blended learning (Eger)..................................................... 176 Výuka hrou s využitím ICT (Gangur).................................................... 189 Tvorba týmu (Eger)................................................................................ 199 Vývoj vzdělávacích modulů pro internet (Úlovec)................................ 203 Příklady využití technologie pro výuku (Pimek, Eger) ......................... 204

3

ICT metodik + ICT koordinátor

Role ICT v edukačním procesu Role, výhody a meze využití ICT při výuce (Eger) Role ICT ve vzdělávání a ve společnosti Slovo tutora Je velmi obtížné ve zkratce uvést podstatné myšlenky k tématu informační společnost a společnost znalostí. Jedná se o aktuální diskusní téma se širokými souvislostmi. Podívejme se na něj z několika pohledů bez snahy o komplexní hodnocení. Pohled první:

Informační společnost (z prohlášení): Je mimo veškerou pochybnost, že využití informačních technologií se v dnešní době stává hlavním zdrojem bohatství vyspělých zemí, motorem jejich národních ekonomik - a tím také faktorem, jenž odlišuje úspěšné od méně úspěšných, prozíravé od lehkovážných. Dnešní bohaté země a korporace mají lepší startovní pozici, ta však nemusí být rozhodující. V ekonomice blízké budoucnosti, jejímž základem bude oběh a směna informace, nehrají velkou roli zásoby surovin ani vybudovaná průmyslová základna. Důležitá je pružnost, schopnost rychle se přizpůsobit novým podmínkám, dobré životní prostředí, které přitáhne vysoce kvalifikované a potenciálně zámožné pracovníky, rovněž tradice duševní práce a možnost kvalitního vzdělání.

Termín: Hlavními rysy informační společnosti jsou převaha práce s informacemi, interaktivita, integrace a globalizační tendence. Z technologického pohledu lze říci, že informační společnost je společnost s vysokou mírou využívání informačních a komunikačních technologií založených na prostředcích výpočetní techniky a s nimi spojenou digitalizací. Informační společnost tak v podstatě označuje společnost v období nové ekonomiky, respektive pojem je často spojován s pojmy nová ekonomika a globalizace. Ze sociologického hlediska se můžete v doporučeném příspěvku seznámit s tzv. vlnami společnosti znalostí: Čtyři vlny společnosti znalostí (Vacek, 2001) http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/svt_www/2_soubory/2_7.html

4

Role ICT v edukačním procesu

Rozšiřující text V publikaci Média ve vývoji lidské civilizace (Sak a kol. 2007) potom autoři významnou roli udělují médiím. Mluví o čtyřech etapách a u současné uvádějí: Současná etapa médií ve společnosti je spjata s nástupem počítače a internetu a s propojováním jednotlivých médií v technologii multimédií za použití digitalizace. Touto technologickou rovinou však inovace nekončí. Pohled druhý: OECD – hodnocení informační společnosti: Budování „Globální informační společnosti“ povýšila v roce 1995 G7 na mezinárodní úkol prvořadé důležitosti (Zlatuška, 1998). OECD – hodnocení informační společnosti: Je prováděno hodnocením následujících oblastí: • zdroji pro informační ekonomiku: investicemi do ICT a softwaru, spotřebou a investicemi do ICT zboží a služeb, patenty, zaměstnaností v oblasti ICT, • ICT sektorem: jeho velikostí a růstem, příspěvkem k růstu zaměstnanosti, vědou a výzkumem v oblasti ICT, podílem na exportu atd. • přístupem lidí k informačním technologiím a jejich využitím: dostupností internetu, počty uživatelů a uzlů, cenami, stavem infrastruktury atd. • oblastí ecommerce: infrastrukturou pro ecommerce, počty transakcí, inhibitory a bariérami atd. • ICT v oblasti vzdělávání a egovernmentu. Příklad, OECD, zaměření na školství: Na začátku roku 1998 se uskutečnilo neformální setkání ministrů školství zemí OECD, na němž bylo Centrum pro školský výzkum a inovace (CERI) pověřeno přípravou výzkumu zabývajícího se vztahem technologií ke kvalitě vzdělávání. Celkem bylo vypracováno 94 případových studií popisujících inovativní využití ICT ve školách. První výsledky byly publikovány v březnu 2002. Hlavní závěr je formulován takto: "Samotné technologie jsou jen zřídka důvodem ke změně, mohou však dát podnět k realizaci předem nazrálých výukových inovací."

5

ICT metodik + ICT koordinátor Zvažte: Závěrečná zpráva o Laptop projektu z Velké Británie (1998) přišla s hypotézou, že existuje určitá kritická úroveň vybavenosti školy technologiemi, která je nutná pro to, aby techniku akceptovala většina učitelů. Podobnou myšlenku přináší další případová studie, která hovoří o kritickém množství praktikujících učitelů, aby bylo možno ve škole mluvit o inovačním prostředí. K zavedení inovativních způsobů výuky je zapotřebí jak technologické infrastruktury, tak odborné přípravy učitelů zaměřené na změny v pedagogické praxi. Příprava učitelů se musí přizpůsobit digitálnímu světu.

Rozšiřující text Doporučujeme článek Peterky (2002), který upozorňuje na ekonomický aspekt hodnocení informační společnosti pohledem OECD. Dále návštěvu stránek ČSÚ: Informační technologie a zde Informační společnost v číslech 2007. Pohled třetí:

Evropská unie - Lisabonský proces (Euroskop.cz) Na summitu Evropské rady v Lisabonu v březnu 2000 byl v Evropské unii zahájen proces, jehož cílem je do roku 2010 přeměnit EU v nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku, schopnou udržitelného růstu s více a lepšími pracovními místy a s více posílenou sociální soudržností. Cíle má být dosaženo zejména prostřednictvím rozvoje znalostní společnosti, podpory výzkumu a vývoje, odstraňováním překážek na vnitřním trhu a zlepšováním podnikatelského prostředí, modernizací sociálního modelu, podporou zaměstnanosti a udržitelného rozvoje. Důležitou roli hraje školství. Mimo jiné musí zajišťovat přiměřené komunikační služeby pro všechny (Polák, 2003). Školství tak ovlivňuje přístup k ICT pro mladou generaci a efekty v ČR např. můžeme vidět v počítačové gramotnosti dnešní generace třicátníků. Z projektů eEurope se potom implementovaly i národní projekty, např. eČesko, které významně přispěly k naplňování náročných cílů EU. V roce 2005 se Lisabonská strategie nachází ve své polovině. Dochází k přehodnocení stanovených ambiciózních cílů, důraz je kladen na růst a zaměstnanost. Členské země EU se shodly na potřebě společně koordinovat kroky vedoucí ke stimulaci hospodářského růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti v EU.

6

Role ICT v edukačním procesu Česká republika se rovněž ztotožňuje s novým zaměřením Lisabonské strategie na růst a pracovní místa, resp. s obsahem Integrovaných směrů pro růst a pracovní místa 2005-2008, na základě kterých ČR, podobně jako ostatní členské země EU, zpracovala Národní Lisabonský program 2005 - 2008 (Národní program reforem ČR). Národní program reforem ČR jasně formuluje nezbytné reformní kroky a identifikuje priority hospodářské politiky ČR. Vedle opatření na zlepšení kvality veřejných financí se ČR zaměřuje zejména na opatření směřující ke zlepšení podnikatelského prostředí a podporu výzkumu, vývoje a inovací. Prioritou je rovněž oblast rozvoje lidských zdrojů, kde realizace opatření povede ke zvyšování flexibility trhu práce a vytváření znalostní společnosti. Národní Lisaboský program 2005 – 2008 http://web2006.vlada.cz/files/eu/narodni_program_reforem_cz.pdf Mezi další významné dokumenty EU patří: i2010 European Information Society for growth and employment http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/i2010/index_en.htm

ICT a vzdělávání v EU Zájem o využívání ICT ve vzdělávání se zvyšuje jak na celoevropské, tak i na národní úrovni v jednotlivých členských státech EU. Rostoucí zájem vysoce postavených politiků má za následek to, že se tato problematika stává stále více centrem pozornosti i investic. Mnoho zemí tyto investice zdůvodňuje předpokládaným pozitivním vlivem v sociální a ekonomické oblasti. V mnoha evropských zemích jsou za koncepci uplatnění ICT ve vzdělávání přímo zodpovědné centrální státní orgány, tj. ministerstva školství. V některých případech je tato politika plně v kompetenci regionálních řídících orgánů (Německo). Uplatnění koncepce využití ICT ve vzdělávání je obvykle sledováno ve třech rovinách. Ve většině evropských zemí jsou již pro implementaci ICT do školského systému k dispozici základní koncepční materiály, které obsahují tři potřebné složky: legislativu, rozpočet a šíření informací. Za hlavní důvody jsou obvykle uváděny: • zvyšování kvality vzdělávání, • sociální problematika, • společnost znalostí a celoživotní vzdělávání, • soutěž na trhu práce. EEnet: V posledních třiceti letech prošel vývoj využití ICT ve vzdělávání třemi fázemi.

7

ICT metodik + ICT koordinátor První fáze proběhla koncem 70. a počátkem 80. let. V té době byly do některých škol, hlavně v severní Evropě, dodávány první počítače. Neexistovala žádná koncepce ani zapojení této techniky do osnov různých předmětů. Vyučovala se pouze informatika jako zcela samostatný obor. Výsledky v tomto období nebyly příliš dobré. Druhá fáze nastala s příchodem multimediálních počítačů, které způsobily změnu pohledu na možnost uplatnění ICT ve vzdělávání. V mnoha zemích byly nastartovány státem podporované pilotní projekty, které pomohly financovat rozvíjející se průmysl výukových programů a ukázaly reálnou možnost budoucího značného růstu trhu s těmito produkty a s nimi spojenými službami. Nyní se nacházíme ve fázi třetí, v níž všechny země EU přisuzují klíčový význam připojování školních počítačů do regionálních, národních a mezinárodních sítí prostřednictvím internetu. Za součást vznikajících vzdělávacích sítí jsou považovány školy, knihovny, výzkumná pracoviště, muzea, vládní a místní úřady i některé komerční firmy. Na stránkách EENet Online můžete najít řadu aktuálních informací a studií. Pohled čtvrtý:

Jak je to v ČR? Prohlédněte si následující zdroje na www: ČSÚ – oddíl informační technologie http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/informacni_technologie_pm Současný stav ve školách v ČR: Průzkum počítačové a informační gramotnosti http://www.zive.cz/default.aspx?article=126364 Tematická zpráva České školní inspekce: Užití informačních a komunikačních technologií ve školách (2008) http://www.csicr.cz/show.aspx?id=123&Lang=1&Theme=5&Section=4&Ru bric=8 Co z toho plyne? Neumajer, O. Počítač patří do ruky každého učitele (2006) http://ondrej.neumajer.cz/?item=pocitac-patri-do-ruky-kazdeho-ucitele

Další zdroje: E-gram, SIPVZ (projekt je bohužel ukončen v roce 2007) http://www.e-gram.cz/ Wagner, J. Ty školské portály české v roce 2008... aneb Znáte je? (2008) http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=104745&CAI=2129

8


Příklad: Dokumenty, které jsou důležité pro oblast informační společnosti a psaní grantů v této oblasti. Příklad je pro Plzeňský kraj a město Plzeň a pro oblast vzdělávání (nezapomeňte ale i na strategické dokumenty EU!):

MŠMT: Bílá kniha http://www.msmt.cz/ MŠMT dlouhodobé záměry a jejich aktualizace http://www.msmt.cz/vzdelavani/dlouhodobe-zamery-a-jejich-aktualizace Program rozvoje Plzeňského kraje http://www.kr-plzensky.cz/article.asp?itm=4415 Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Plzeňského kraje 2005 http://www.kr-plzensky.cz/article.asp?itm=26301 Program rozvoje města Plzeň http://info.plzen-city.cz/article.asp?sec=1256 Otázky k zamyšlení • Jak vypadá porovnání naší školy a rodin našich žáků ve vybavení PC a připojením k internetu s výsledky ČSÚ či šetření ČŠI? • Co je kromě technologie klíčové pro implementaci ICT do vzdělávacího procesu ve školách? • Znají učitelé naší školy vzdělávací portály? Jak je můžeme zpopularizovat?

Teorie vzdělávání, učení a ICT Slovo tutora Jak tedy stručně a přehledně daný úkol uchopit? V Pedagogickém slovníku (Průcha a kol. 2001) najdeme odkaz u termínu teorie vzdělávání na didaktiku (podobně u teorie vyučování) a nemůžeme si nevšimnout souvisejícího termínu teorie učení. V úvodu kapitoly se proto vydáme tímto směrem. Potom se logicky zastavíme u konstruktivismu a programového učení a vysvětlíme si možné pojetí termínu technologie vzdělávání (populárnější na Slovensku a v USA). Kapitolu ukončíme odkazy na současné pedagogické diskuse v oblasti elearningu. Zvažte: rozvoj společnosti v posledních 200 letech byl velmi statický oproti dynamickým změnám za posledních 20 let. To se také odrazilo v paradigmatu pedagogiky, které můžeme porovnávat např. s využitím předložené tabulky:

9


Tabulka č. 1:Tradiční a nové přístupy ve vzdělávání Tradiční Zaměřené na jedince (Evropa též?) Racionální / logické Orientace na tržní ekonomiku Soutěžní, výkonové očekávání Atomizovaný přístup Kvantita Lineární, predikce Hierarchie Rozhodování vedoucích

Nové Větší orientace na sociální Více intuitivní Orientace na trvale udržitelný rozvoj (?) Více zaměření na kooperaci a učení se Holistický přístup Větší orientace na kvalitu Nelineární, komplexní Orientace na spolupráci v síti Větší orientace na konsensus

Celostní přístup s využitím intuice, kreativity a zaměření na kvalitu ve spolupráci lidí v síti - tak to je možná základ nového přístupu. Instrukční přístup je nahrazován kostruktivistickým až sociálně konstruktivistickým. Důležitý je důraz na rozvoj společnosti znalostí, celoživotní vzdělávání atd. Učení je založeno na změně. Otázka k zamyšlení • Diskutovali jste výše uvedenou tabulku při zavádění inovací v souvislosti s ŠVP?

10


Obr. č. 1:Konstruktivismus

Teorie učení Průcha a kol. (2001) uvádí: je to „ucelený a vnitřně konzistentní soubor obecných předpokladů a tvrzení, který se snaží vysvětlit podstatu psychického procesu učení, předvídat jeho průběh a umožnit účinné zasahování do něj.“ Existují desítky různých teorií učení, většinou založených na koncepcích psychologie učení, kybernetiky, teorie umělé inteligence aj. Důležitý bod Učení znamená získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného... učení plní funkci přizpůsobování se organizmu k prostředí a ke změnám v tomto prostředí. (Čáp, 1993)

11

ICT metodik + ICT koordinátor Základní druhy učení: • senzomotorické učení • verbálně-kognitivní učení • sociální učení Další členění je např. podle podílu intencionality, tj. vědomého záměru, který může být realizován až v podobě řízeného učení (Kulič, 1992): • bezděčné (nahodilé, spontánní učení) • intencionální (záměrné) učení • řízené učení (regulace z vnějšku) Edukační proces Budeme-li sledovat Moderní pedagogiku Průchy (1997), zjistíme, že se od teorií učení dostává k pojmu edukační proces: Edukační proces probíhající v pedagogických situacích je činnost, v níž se realizuje intencionální učení, a to učení s vědomou regulací nebo učení vnějškově řízené. To je velmi důležité pro „zarámování si“ řešené problematiky. Základem edukačního (též pedagogického) procesu je didaktický trojúhelník: učitel, žák učivo. Na uvedené je potřebné myslet vždy, když plánujeme vzdělávání. Didaktika Průcha a kol. (2001): Didaktika = pedagogická disciplína, teorie vyučování. Jejím předmětem jsou cíle, obsah, metody a organizační formy ve vyučování. Obecným řešením se zabývá obecná didaktika a ta se člení na didaktiky podle stupňů a předmětů. Kalhous, Obst (2002) považují za základní dva pohledy: Přístup Komenského jako zakladatele didaktiky. Dodnes má vliv na pojetí budov, tříd a způsob vyučování. Americký přístup, Dewey. Nabývání zkušenosti z praktické činnosti a aktivního experimentování – teorie zkušenosti. „Dewey obrací Komenského didaktiku naruby, když říká, že myšlení nezačíná premisami, ale obtížemi.“ Poznámka: pro další studium směrů a vývoje didaktiky odkazujeme právě na publikaci Kalhous, Obst (2002).

Konstruktivismus Úvod Řada současných pokusů o inovaci pojetí učení, učiva a vyučování se hlásí ke konstruktivismu, který si dále stručně objasníme dle Eger (2005).

12

Role ICT v edukačním procesu Z hlediska teorií učení je dnes nejaktuálněji využíván tzv. konstruktivismus. Nejedná se o teorii jednoznačnou, i v ní se vyskytují různé směry. My si dále uvedeme základní definici konstruktivismu a následně poznatky, které jsou využitelné pro praktickou práci ve vzdělávání dospělých a v e-learningových kurzech. Zájemce o hlubší studium odkazujeme na dostupné publikace, např. Bertrand (1998) či Kalhous, Obst (2002). Důležitý bod Konstruktivismus = široký proud teorií ve vědách o chování a sociálních vědách, zdůrazňující jak aktivní úlohu subjektu a význam jeho vnitřních předpokladů v pedagogických i psychologických procesech, tak důležitost jeho interakce s prostředím a společností... V didaktice jedno ze soudobých paradigmat. Snaží se realizovat didaktické postupy založené na předpokladu, že poznání se děje konstruováním tak, že si poznávající subjekt spojuje fragmenty informací z vnějšího prostředí do smysluplných struktur a provádí s nimi mentální operace podmíněné odpovídající úrovni jeho kognitivního vývoje. Sociální konstruktivismus zdůrazňuje nezastupitelnou roli sociální interakce a kultury v procesu konstrukce poznání. (podle Průcha, Walterová, Mareš, 2003) Rozšiřující text Konstruktivismus je tedy v opozici proti pojetí, kdy vzdělávání je pojímáno jako předávání definitivních obsahů studujícím, kdy jsou studující odsunuti do pasivní role. Uvádí se, že takto lze naučit studující jednotlivým faktům či mechanickým postupům, ale pokud chceme, aby byl pochopen význam a smysl, je nutné, aby jedinci sami konstruovali, tzn. aktivně pracovali s informacemi a předkládanými zkušenostmi. To je navíc podmíněno dosavadními znalostmi, dovednostmi, zkušeností i motivací, které studující má. Důležitým předpokladem konstruktivistického pojetí (podle Kalhous a Obst, 2003) je položení výchozího bodu vzdělávacího procesu do místa, kde je studující, který se již od narození orientuje v komplexním prostředí a vytváří si představu o světě. Ta je základem pro jeho vnímání a porozumění dalším informacím, je kořenem veškerého učení, zdrojem všech nadějí, motivů a očekávání, racionálního i tvořivého uvažování. Z těchto základů vychází efektivní učení. Důležitý bod Proces učení začíná fází, kdy zkoumání nového předmětu, jevu či myšlenky může vést i k určité nerovnováze s dosavadní zkušeností. Je důležité tuto situaci dobře diagnostikovat a na tomto základě stavět druhou fázi, kdy

13

ICT metodik + ICT koordinátor dochází k řešení rozporu a vytváření nové rovnováhy, a to za aktivní účasti vzdělávacího se subjektu! Důležitý bod V počáteční fázi vzdělávání se klade důraz na tzv. prekoncepty, tj. zobecnělou minulou zkušenost, na jejímž základě se jedinec orientuje v každodenním životě. Prekoncepty jsou výchozím bodem učení, bodem, který může být dobrým základem, ale v praxi též naopak i překážkou pro zvládnutí změny, nového atd. (též Prášilová, 2002) Potom mluvíme o tzv. re-konstrukci. (dále viz např. Bertrand, 1998) Skalková (1999) uvádí, že prekoncepty jsou výsledkem všech interakcí subjektu s jeho prostředím. Představují vysvětlení, která jsou subjektu vlastní. Jsou neustále přebudovávána. Nový poznatek musí být integrován do preexistujících struktur. Rozšiřující text Logicky vás napadlo, že v praxi může být velmi rozdílný stav v úrovni prekonceptů mezi jednotlivými studujícími. Je sice obtížné pro každého z nich vytvořit individuální program, ale právě tento fakt je nutné zvažovat a např. v duchu open learningu vytvářet různé možné vstupy, doplňující servis nebo i individuální cesty (programy), třeba i za podpory ICT. Důležitý bod Pro další vzdělávání je důležitý předpoklad, který uvádí, že proces konstrukce nového pojetí probíhá individuálním tempem. V klasické škole se individuální tempo v tradičním vzdělávacím procesu obtížně realizuje, ale pro vzdělávání dospělých je nutné si uvědomit, že se jedná o jednu z nejdůležitějších zásad open learningu. Vždyť v praxi nezáleží na délce cesty (v rámci určité míry), ale důležité je splnění standardu, dosažení očekávaných a požadovaných výsledků. Rozšiřující text Stručně ještě uvedeme poznámku o sociálním konstruktivismu. Kalous a Obst (2003, s. 55) uvádějí: „Vzdělávání je sociálním procesem, který se nemůže uskutečňovat jinak než prostřednictvím komunikace mezi lidmi (přímé nebo zprostředkované). Připomíná se tak dávná představa řeckých filosofů, že pravda se uskutečňuje v dialogu.“ Vzpomeňte si na uvedenou větu, až budete diskutovat o designu kurzů, vytvářet studijní materiály či připravovat workshopy nebo tutoriály atd. K výše uvedenému se váže poznatek, že učení je proces osobní i sociální a úspěšná konstrukce je podpořena dobrým sociálním klimatem, otevřenou

14

Role ICT v edukačním procesu komunikací či týmovou spoluprací. Potom je i prevencí stresu a zbytečných konfliktů. Na závěr zdůrazníme, že konstruktivismus vychází z toho, že si lidé nové znalosti aktivně konstruují, vytvářejí si je v interakci se svým okolím. Mezi hlavní zásady konstruktivistického přístupu potom patří: zvyšování vlastní motivace k učení, konkrétní samotná práce (action learning, learning by doing), zapojování blízkého i vzdáleného okolí do procesu učení a spolupráce, hledání souvislostí mezi různými informacemi, poznatky atd. Vše, co čteme, slyšíme, vidíme, cítíme, čeho se dotýkáme, je porovnáváno s našimi dosavadními znalostmi, a pokud je to kompatibilní s naším mentálním světem, může se to stát poznatkem. Znalost se upevňuje, když ji úspěšně využijeme v prostředí, v němž žijeme a pracujeme. Konstruktivismus klade důraz na interpretaci a aktivní využití získaných znalostí, a ne na pouhý přenos informací. Otázka k zamyšlení • Jaké nástroje máme v LMS k dispozici pro využití koncepce sociálního konstruktivismu? Programované vyučování V naší kapitole musíme uvést, že se opět uvažuje i o využívání poznatků z programového učení. Moderní technologie totiž umožňují mnohem lépe realizovat design programovaných studijních materiálů a někteří odborníci to chápou jako vhodný návrat k metodice programování studijních textů a testů ze 70. let. Metodika distančního studia a konstruktivistický přístup k tvoření vzdělávacích kurzů nové generace ovšem nechápou programové učení jako jedinou správnou cestu, ale samozřejmě nevylučují využití programovaného učení pro dílčí studijní materiály apod. Uvedený střet dvou přístupů byl patrný na konferenci Od programového učení k e-learningu (Brno, 2005) a předpokládáme, že bude v ČR námětem pro řadu dalších odborných diskusí a snad i pro výzkum v následujícím období. Důležitý bod Průcha a kol. (2001): činnost vyučovacího systému, vycházející z přesně definovaných cílů, vstupní diagnostiky žáka, vhodně uspořádaných podmínek učení, důkladné znalosti procesu učení, učiva a žákovských odpovědí zabudovává všechny tyto komponenty do programu řídícího žákovo učení. Programované vyučování může být individuální i skupinové, může probíhat bez přítomnosti učitele či v kombinaci se vstupem učitele. Programovaný text je potom upraven tak, aby jeho prezentování žákovi mohlo být řízeno podle speciálního programu zabudovaného v programované

15

ICT metodik + ICT koordinátor učebnici, počítači a softwaru či jiném speciálním systému (trenažér). Základními částmi jsou: výklad, úkol, odpověď, zpětná vazba. Základní rozdělení je potom na lineární nebo větvené programy. Rozšiřující text Silný akcent na využití programového učení v e-learningu zazněl na konferenci v Brně (2005). Na první pohled skutečně LMS a současné možnosti dalšího softwarového vybavení umožňují vytváření kurzů dle zásad programového učení na takové úrovni, o jaké se tvůrcům těchto programů (a učících strojů) dříve ani nesnilo. V didaktice k tomu můžeme najít informace i na Slovensku. Např. Petlák (2004) v přehledu vystihuje základy následovně: • Při zpracování programu věnujte pozornost klíčovým otázkám učiva. • Učivo rozložte na kroky, které zajišťují jeho zvládnutí. • Program musí udržovat pozornost žáků a respektovat zásadu přiměřenosti. • Samozřejmě je potřebné upevňovat sebedůvěru žáků. • Program musí podávat přesné informace. • Program je zaměřen na upevňování a trvalost vědomostí. • Program musí soustavně informovat žáka o jeho výkonu. • Mezi problémové stránky autor řadí: • Rozložení učiva do kroků ohrožuje komplexní pochopení a někdy i využití v praxi. • Může docházet k redukci myšlenkových operací. • Programové vyučování ochuzuje interakci učitel – žák. Souhlasíme zde s Malachem (in Brno, 2005), že je potřebné zvažovat zařazení programové výuky tak, aby byla smysluplná. Namátkou jen uvedeme, že může být účinná pro „drilování“ ve výuce jazyků či tréninku v oblasti bezpečnosti práce apod. Důležitý bod Na druhou stranu je nutno v této souvislosti uvést, že je možné na internetu najít zdroje, které uvádějí, že programovaná výuka je vhodná asi jen pro 20% studujících a pro ostatní je nudná a neoblíbená. Rozhodně nesouhlasíme s tvrzením, že programované učení = e-learning. Styly učení a e-learning V pedagogické dimenzi e-learningu se také velmi diskutuje problematika stylů učení. Pro oblast škol je zde známé vymezení Mareše (1998), na které také upozorňuje v souvislosti s e-learningem Mechlová (2004). Co je podstatou?

16

Role ICT v edukačním procesu Důležitý bod Styl učení je chápán jako postup učení, který člověk v daném období preferuje. Styly jsou charakteristické svou orientovaností, motivovaností, strukturou, posloupností, hloubkou, propracovaností a flexibilitou. Styly učení vedou jedince k učebním výsledkům určitého typu, ale znesnadňují dosažení výsledků jiných, někdy i lepších. Styly se dají diagnostikovat a měnit. Podle Mareše (1998) se jedná o následující styly: • senzoricky pojímané: vizuální, auditivní, kinestetický • kognitivně pojímané: konkrétně sekvenční, abstraktně sekvenční, konkrétně náhodný, abstraktně náhodný Otázka k zamyšlení • Je samozřejmé, že zde je krůček k úvaze, že by se program mohl větvit podle učebního stylu. Co si o tom myslíte? Rozšiřující text U vzdělávání dospělých je to spojeno s tzv. Kolbovým cyklem a někdy se mluví o kurzech třetí generace. Kolb ovšem provádí následující členění studujících: aktivisté, přemítaví, teoretici, pragmatici. Otázka k zamyšlení Kam se zařadíte? • Potřebujete si vše vyzkoušet na vlastní kůži? = aktivisté • Vše zvažujete, přeměřujete? = přemítaví • Preferujete akademické postupy a perfektní zdokladování ...? = teoretici • Chcete věci vyzkoušet, experimentovat, hledat něco nového? = pragmatici Otestujte se online na stránkách CAZ Střední Čechy: jaký je váš styl učení? http://82.208.50.196/infoglueDeliverWorking/ViewPage.action?siteNodeId=1 67&languageId=1&contentId=524 Rozšiřující text Do diskuse ještě jako podnět přidáme informaci o tvořivém vyučování (komplex teoretických a empirických poznatků v oblasti cílů, metod a nástrojů, které směřují k rozvíjení tvořivosti žáků a k formování tvořivé osobnosti ve vzdělávacím procesu). Na něj můžeme navázat poznámkou o tzv. vícenásobné inteligenci (Gadner) – každá lidská bytost má vícenásobnou inteligenci, tyto inteligence mohou být posilovány, nebo ignorovány a zeslabovány (verbálně-lingvistická,

17

ICT metodik + ICT koordinátor matematicko-logická, muzikální, vizuálně-prostorová, tělesně-pohybová, interpersonální, intrapersonální, přírodopisná, existenciální). Objevují se i dílčí odborné články se snahou o využití těchto teoretických přístupů při designu e-learningových kurzů. Důležitý bod U učebních stylů můžeme na internetu najít poznámky, že výroba podobných kurzů je nesmírně drahá. Navíc je zde diskuse o různé kombinaci stylů u různých lidí. (objevuje se pojem me-learning)

Paměť a smysly Pasch a kol. (1998) uvádějí: „Abychom mohli správně připravovat kurikulum a řídit výuku, musíme pochopit práci tří složek paměti, jimiž jsou: 1. senzorická paměť, 2. krátkodobá paměť, 3. dlouhodobá paměť.“ Senzorická paměť přijímá signály z okolí prostřednictvím smyslů. Veškeré vjemy jsou součástí senzorické paměti, a protože se jedná o miliardy informací, nemůžeme je všechny zpracovat a tím spíše všechny najednou. Zapomínání je podle Pasche a kol. (1998) bezpečnostním ventilem proti přetížení. V krátkodobé paměti si proto ukládáme jen to, co zaujme naši pozornost. Dalším problémem je, že naše schopnost sledovat více věcí najednou je silně omezená, výborně se můžeme soustředit obvykle jen na jednu věc. Z toho také vyplývá, jak důležité je upoutání pozornosti při výuce! Navíc pozornost studujících je potřebné udržovat nejen na počátku lekce, ale i v celém jejím průběhu. Rozšiřující text U smyslového vnímání chceme poznamenat, že se jako jedinci lišíme tím, jaké kanály pro vnímání upřednostňujeme (např. vizuální x poslechové). Toho se využívá při tzv. neurolingvistickém programování (Lambert, 2001). Z hlediska zaměření naší publikace uvedené pokládáme již za rozšiřující informaci. Je ale otázkou, zda v budoucnu nebude více cíleně neurolingvistické programování využíváno v kurzech tzv. třetí a vyšší generace. Krátkodobá paměť se nazývá „pracovní pamětí“. Pasch a kol. (1998) upozorňují na dva základní rysy: obvykle dokážeme zpracovávat maximálně sedm položek současně a držet informace jen krátkou dobu, tj. cca 15 – 30 sekund. (Kapacita je omezená.) Z toho např. plyne, že je vhodné informace strukturovat a ukládat do smysluplných částí s menším počtem položek a pro zapamatování si informace opakovat (viz působení reklamy). Proto je také nutné látku opakovat, procvičovat a jinak aktivně opakovaně využívat.

18

Role ICT v edukačním procesu Obsah krátkodobé paměti (Petty, 1996) má krátký život a je snadno nahraditelný novými informacemi. Dlouhodobá paměť „je skladištěm informací, faktů, emocí, pocitů, vzpomínek atd. Je zde uloženo přes 100 miliónů bitů informací, nikoliv však náhodně.“ (Pasch a kol. 1998) Důležitý bod Podstatná je organizace informací do sítí, schémat, systémů. Vytvořené sítě pomáhají k vybavování pojmů, faktů, pravidel, emocí - prostě informací. Obsah dlouhodobé paměti je strukturovaný a Petty (1996) ji přirovnává k dokonale fungující kartotéce, v níž jsou zařazeny informace pro budoucí potřebu. Proces strukturování nové informace chvíli trvá, ale je vhodné mu věnovat dostatek času, protože pro studující je obtížné zapamatovat si něco, čemu nerozumí. Rozšiřující text Dlouhodobá a krátkodobá paměť vzájemně spolupracují. Pasch a kol. (1998) dále odkazují na vliv automatizace a dekódování, tj. procesů, které „šetří“ krátkodobou paměť při činnosti. Pro nás je důležité, že se v uvedené publikaci po vysvětlení fungování našich pamětí přechází ke konstruktivismu, který jsme již zmínili výše. Autor na otázku, proč jsou některá fakta, myšlenky nebo vjemy snáze zapamatovatelné, odpovídá následovně: „…vybavování informací z dlouhodobé paměti je podmíněno počtem spojů a bohatostí spojů mezi nimi…pokud jsme něco viděli či slyšeli jen jednou a neměli jsme možnost o tom hovořit nebo to použít, bude pro nás obtížnější si to pamatovat, protože tato informace má málo spojů s dalšími informacemi v naší dlouhodobé paměti.“ (Pasch a kol. 1998, s. 147) Pokud studovanou látku vnímáme pozorně, procvičujeme ji, diskutujeme o ní a využíváme ji v praktických aktivitách, zvyšujeme počet spojů a zapamatování studovaného. Je pro nás důležité studium spojovat se zkušeností a s významem a smyslem studovaného. Na tom je založena myšlenka pedagogického konstruktivismu. Smysly Vše stručně odvodíme z obrázku pyramidy, který ukazuje procentní vzestup zapamatování a podtrhuje důležitost aktivního činnostního učení. V praxi je poslední stupeň umocněn ještě tzv. kooperativním učením, tzn. že jde nejenom o činnost aktivní, ale nejlépe i o týmovou, tedy motivovanou a ve spolupráci orientovanou na společný cíl.

19


Pyramida zapamatování

Nejméně si v dlouhodobé paměti udržíme to, co jen čteme nebo slyšíme. Jestliže k mluvení a čtení přidáme prohlížení obrázků, zvyšuje se počet spojů a tím dochází k vyššímu zapamatování. (Zapojit více smyslů a přidat pozornost je důležité.) Nejvyššího efektu dosáhneme, pokud sami činnost aktivně provádíme. Zvažte, jak uvedeného využít při přípravě a organizaci kurzů a studijních materiálů! Příklad Praktický význam uvedeného najdeme např. při úvahách o multimedialitě a jejím vlivu na percepci a uchování informací (Kopecký, 2006). Autor upozorňuje na rozpor v této oblasti, kdy v klasické škole žáci až 80% informací získávají zvukem (sluch), ačkoliv z hlediska smyslů by na prvním místě měl být zrak a teprve po něm sluch. Petty (1996) v této souvislosti podtrhuje využívání takových učebních činností, které od studujících vyžadují, aby získané poznatky využívali. Pro strukturaci a zapamatování je potom vhodné využívat shrnutí a přehledné poznámky (viz dále úprava distančního textu).

20

Role ICT v edukačním procesu A zde se můžeme dostat k pojmům akční učení či „learning by doing“. Zvažujte relevantní aktivity ve vašem kurzu, jsou pro edukační proces nesmírně důležité! Rozšiřující text Vzhledem k využívání ICT v distančním studiu měla zajímavý příspěvek na toto téma Mechlová (2004) na národní konferenci k distančnímu vzdělávání. Na základě výzkumů upozorňuje na to, že shrnutí a opakování v programu zvýší vzdělávací efektivnost o 3,2%, opakovaná prezentace zvýší vzdělávací efektivnost o 9%. Poukazuje dále na nutnost jednoty obrazové a zvukové složky a na pozitivní vliv multimédií pro vzdělávací efekt atd. Důležitý bod Se zapamatováním souvisí i zapomínání. To označuje Petty (1996) za mechanismus, pomocí něhož se mozek brání, aby nebyl přetížen zbytečnými vědomostmi. Mozek chce, abychom si pamatovali pouze užitečná fakta a to, co opakovaně nepoužíváme, považuje za informaci z dlouhodobého hlediska neužitečnou. (Výjimku tvoří např. informace spojená s citovým nábojem.) Proto je opakování matkou moudrosti. Z uvedeného se odvozuje křivka učení, o které Petty (1996) uvádí, že by se lépe měla jmenovat „křivkou zapomínání“. Příklad Pro praktické použití je vhodné si připomenout některé strategie doporučované pro zvyšování výkonnosti dlouhodobé paměti (Fontana, 1997): • Počkat, zopakovat, zeptat se (získat čas pro přenos z krátkodobé do dlouhodobé paměti). • Členit látku (dávkování a opět práce s krátkodobou pamětí). • Důležitost a zájem (lépe se pamatuje to, co má vztah ke zkušenostem a citům). • Trvání pozornosti studujících. • Praktické užití látky (souvisí s aktivním učením). • Význam studované problematiky (porozumění). • Přeučení, opakování látky i potom, co si ji studující osvojili. • Spojování. Novou látku spojujeme se známými tématy apod. • Vizuální znázornění (viz výše). • Znovupoznání a vybavení, poskytovat vodítka k vybavování přes znovupoznání, které je snadnější. Petty (1996) uvedené poznatky shrnuje takto: neprobírejte novou látku příliš rychle, studující potřebují činnosti, které je povedou k tomu, aby novou látku

21

ICT metodik + ICT koordinátor zpracovali, informace se ukládá v dlouhodobé paměti jen tehdy, pokud je často používána a připomínána. Průvodce studiem Neklademe si za cíl podat vyčerpávající pohled, ale vzhledem k zaměření kapitoly upozorníme na aktuální diskuse ke vzdělávacím objektům (na toto téma se zaměřilo několik konferencí 2005 / 2006) a využití teorie her ve výuce. Vzdělávací objekty Pavlíček (2006) prezentuje výukové objekty (learning objects) jako koncept návrhu výuky. Ukazuje příklady využití pro simulace, modelování, objekt s didaktikou. Za základní stavební kámen je pokládán asset. Může být rozdílný jednoduchý text, obrázek, až složité schéma či simulace ve Flash atd. Je potřebné zde opět začít rozdělovat pedagogickou stránku (pedagogický koncept) a technologickou (popsána též v metadatech). Dále se zabývá organizací - od assetů přes složitější objekty až po kurz a kurikulum. U pedagogických konceptů klade akcent na principy vnímání a upozorňuje na didaktiku konstrukce či řazení (srovnej s konstruktivismem a programovaným učením). Při zařazování vzdělávacího objektu do výuky musíme zvažovat vzdělávací cíl, situaci, žáka, komunikační kanál, požadavek názornosti. Pravděpodobnost zapamatování se zvyšuje s vyšším zapojením paměti (obou složek). Výukový objekt: Didaktická funkce: motivace, definice, pravidla, vysvětlení, příklady, procvičení, otázky. Multimediální objekt (struktura LO) + text, grafika, zvuk, animace, video. V závěru popisuje metodologii TAP: • Tools (typografie, barva, tvar, hloubka, prostor). • Actions (kontrast, zarovnání, opakování, blízkost). • Percepce (názornost, organizace, harmonie) Výhody kvalitních „learning objects“: opětovná použitelnost, popsatelnost (metadata), realizovatelnost ve výuce, adaptabilita, motivace, programovatelnost. Teorie her a hra ve výuce Jedná se o hledání efektivního uplatnění digitálních výukových a digitálních simulačních her ve výuce. Jejich výhody pro e-learning označuje Gangur (2005) následovně:

22

Role ICT v edukačním procesu • Odpovídají stylu učení dnešních a budoucích studentů. • Jsou motivační, protože jsou zábavné. • Jsou flexibilní a adaptovatelné. Pokud jsou použity správně, tak jsou i vysoce efektivní. Výzkumy z USA dokladují, že cílová skupina je při svém vzdělávání uživatelsky připravena pro využívání digitálních her. Nové generace studentů myslí jinak, a je nutné proto použít jiný styl práce a jiné metody. Hraní her zvyšuje představivost, orientaci na problém, schopnost reakce. Hrou se objevují pravidla dynamických systémů. Studenti také řeší více úloh paralelně. Z hlediska metod je to orientace na učení praxí (learning by doing), učení z chyb (learning by mistakes), učení s orientací na cíl (goal orientad learning) a tzv. řízené objevování (discovery learning). Dále sem patří question-led learning (hledání na základě otázky), ale též hraní rolí (role playing) atd. Technologie vzdělávání V publikaci Kalhous, Obst (2003) je uvedena otázka: Proč některé národy nemají didaktiku? Stručně je zde ukázáno, že didaktika je spojena s naším kontinentem, že pojem dokonce není v některých odborných pedagogických slovnících a že v Americe se pedagogické vědy zakládaly na zcela jiné tradici. Mluví též o roztříštěnosti pedagogických koncepcí, což nejlépe prezentuje již citovaná publikace Bertranda (1998). V té se v pojednání o technologii uvádí definice Knirk, Gustavson (1986), která je pro náš účel velmi inspirativní: „Technologie je aplikace vědou získaných a ověřených poznatků pro řešení praktických problémů.“ V ČR se pojmu technologie vzdělávání věnoval např. Průcha (2000), který ve své práci Přehled pedagogiky uvádí, že mezi pedagogickými odborníky není shoda názorů na to, zda je skutečně technologie vzdělávání pedagogickou disciplínou. Jeho vymezení, v němž technologii vzdělávání spojuje s počítači, internetem a hypermediálními prostředky, patří mezi tzv. užší pojetí. V dalším textu ovšem Průcha (2000) upozorňuje i na širší vymezení, které definoval např. Maňák (1994), či na definici z uznávané publikace Bertranda (1998, s. 90), kde je uvedeno: „Technologie vzdělávání studuje způsob, jak organizovat pedagogické prostředí, jak použít vzdělávací nebo výcvikové metody a prostředky, jak uspořádat poznatky, v souhrnu tedy, podle jakého vzorce předávat vzdělávání tak, aby subjekt mohl asimilovat nové poznatky s co nejvyšší možnou efektivitou.“ Např. Bílek (2002) potom vidí technologii vzdělávání jako novou živnou půdu pro teorii a praxi oborových didaktik. Přehled vývoje koncepcí a vymezení pojmu technologie vzdělávání najdete podrobně v práci Haškové (2002, 2004).

23

ICT metodik + ICT koordinátor Širší vymezení, a to v souvislosti se vzděláváním dospělých, orientací na celoživotní vzdělávání při budování společnosti znalostí a s využitím managementu a marketingu pro organizaci vzdělávání, formuloval Eger (2005): Důležitý bod Technologie vzdělávání je interdisciplinárním oborem, který využívá aplikace vědou získaných a ověřených poznatků pro řešení vzdělávacích cílů. Technologie vzdělávání jako vědní obor zkoumá vzdělávací proces a připravuje, realizuje i hodnotí vzdělávání ve smyslu efektivní technologie, která se využívá pro rozvoj lidských zdrojů. Její interdisciplinární přístup využívá poznatky z pedagogiky a psychologie, je inspirován vzdělávacími technologiemi, ale pro efektivitu využívá poznatky z managementu, marketingu a financování vzdělávacích aktivit. Sleduje tedy nejenom pedagogické, ale i technologické hledisko a využívá managementu k dosahování potřebné efektivnosti pro daný vzdělávací cíl. Rozšiřující text Na Slovensku na UKF v Nitře je na Pedagogické fakultě velmi úspěšné pracoviště Ústav technológie vzdelávania, který se zaměřuje na školský management a technologii vzdělávání v užším smyslu. Kromě toho je zde vydáván časopis Technológia vzdelávania. Starší čísla časopisu jsou dostupná na www Ústavu technológie vzdelávania v Nitre: http://www.utv.pf.ukf.sk/ Otázka k zamyšlení • Zvažte, jak je složité připravit studijní materiál, který připraví vybraný obsah tak, aby bral v úvahu předpokládané prekoncepty, možné učební styly, zohledňoval proces zapamatování a Daleův kužel, a to v konstruktivistickém přístupu s podporou skupinových aktivit (sociální konstruktivismus)? Příklad Řadu přístupných publikací ke konstruktivismu http://www.science.upol.cz/ (Monografie)

najdete

na

www:

Literatura: Bertrand, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál, 1998 Bílek, M. Technologie vzdělávání jako nové paradigma oborových didaktik. Technológia vzdelávania. 2002, roč. 10, č. 8, s. 14-16 Čáp, J. Psychologie pro učitele. Praha: SPN, 1993

24

Role ICT v edukačním procesu ČSÚ. Informační společnost v číslech 2007. Dostupné na www: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/informacni_spolecnost_v_cislech_2007 _obsah (2008) Eger, L. Technologie vzdělávání dospělých. Plzeň: ZČU v Plzni, 2005 Euroskop.cz. Lisabonský proces. Dostupné na www: http://www.euroskop.cz/42404/clanek/ Europes Information Society. Dostupné na www: http://ec.europa.eu/information_society/index_en.htm (2008) Fontana, D. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál 1997 Gangur, M. (E)-learning hrou Technológia vzdelavánia 5/2005, Slovenský učiteĺ pp. 10-12, Nitra 2005 Hašková, A. Historické kontexty vývpja technologie vzdelávania. Technológia vzdelávania. 2002, roč. 10, č. 8, s. 2-6 Hašková, A. Technológia vzdelávania. Nitra: UKF Nitra, 2004 Kalous, Z., Obst, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002 Kalous, Z., Obst, O. Didaktika sekundární školy. Olomouc: UP v Olomouci, 2003 Kopecký, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Olomouc: Hanex, 2006 Kopecký, K. Moderní trendy v elektronické komunikaci. Olomouc: Hanex, 2006 Kulič, V. Psychologie řízeného učení. Praha: Academia, 1992 Lambert, E.T. Jak účinně ovlivňovat druhé. Praha: management Press, 2001 Malach, J. Programové učení jako jeden z kořenů e-learningu. In. Od programového učení k e-learningu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě a Newton College v Brně, 2005 Maňák, J. a Švec, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003 Mareš, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998 Mechlová, E. Distanční vzdělávání podporované informačními a komunikačními technologiemi. In. LISALOVÁ, J., FREIBERGOVÁ, Z. Distanční vzdělávání v české republice – současnost a budoucnost. Praha: CSVŠ a NVF, 2004 Pasch, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 1998 PAVLÍČEK, J. Výukové objekty a výukový proces. [online] [cit 2006] Dostupné na www: Peterka, J. Jak OECD hodnotí naši informační společnost? Dostupné na www: http://www.lupa.cz/clanky/jak-oecd-hodnoti-nasi-informacni-spolecnost/ LUPA (2002) Petlák, E. Všeobecná didaktika. Bratislav: Iris, 2004 Petty, G. Moderní vyučování: praktická příručka. Praha: Portál, 1996

25

ICT metodik + ICT koordinátor Polák, J. Budovanie základných pilierov informačnej společnosti. Technológia vzdelávania, 2003, roč. 11, č. 5, s. 15-17 Prášilová, M. Jak diagnostikovat úroveň přípravy studentů na tutoriál. In. Eger, L.(ed) Příprava tutorů pro distanční výuku s využitím online formy studia. Plzeň: ZČU v Plzni, 2002 Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997 Průcha, J. Přehled pedagogiky. Praha: Portál, 2000 Průcha, J. a kol. Pedagogický slovník. 3. rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Portál, 2001 Průcha, J. a kol. Pedagogický slovník. 3. rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Portál, 2003 Sak, P. a kol. člověk a vzdělání v informační společnosti. Praha: Portál, 2007 Skalková, J. Didaktika. Praha: ISV nakl. 1999 Vacek, J. Čtyři vlny společnosti znalostí. Dostupné na www: http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/svt_www/2_soubory/2_7.html (2001) Zlatuška, J. Informační společnost. Dostupné na www: http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/122.html (1998)

26


Hygiena, ergonomie a pravidla bezpečnosti práce s ICT (Brož) Hygiena práce a ergonomie Hygiena práce se zabývá pracovními podmínkami a jejich vlivem na zdraví a pracovní výkonnost člověka. Ergonomie je věda zabývající se studiem optimálních pracovních podmínek. V našem případě tedy bude řeč především o vlivu práce s výpočetní technikou na zdraví a výkonnost studentů a žáků. Samozřejmě se ale také zmíníme o pracovních podmínkách učitele. Tak jako v mnoha jiných oblastech i zde platí, že najít relevantní informace o normě je práce pro kvalifikovaného právníka s několika asistenty. V rámci dodávky počítačů v akci „Indoš“ byly údajně dodávány také příručky s názvem „Rozměry a ergonomie pracovního místa“. Jelikož do naší školy Indoš nedorazil, nevím, zda je to pravda. Dalším zdrojem informací je web Jednoty školských informatiků, kde můžeme nalézt informace, které lze shrnout do těchto bodů: • orientace oken učebny nejlépe na sever, severovýchod, severozápad, • na osobu nejméně 2 m2 plochy, • vzduchová kostka na osobu minimálně 6 m3, • vzdálenost monitoru od očí 50-60 cm, horní okraj monitoru ve výšce očí, • výška obrazovky nad zemí 90-115 cm, • klávesnice na desce nebo výsuvná, 70-85 cm nad podlahou, • monitory bez zrcadlení, • volná pracovní plocha stolu minimálně 60x30 cm, • matný povrch desky, ve světlých barvách, • nastavitelná výška židle s opěrkou, • 1 počítač nejvýše pro 2 žáky, • při umístění počítačů v řadách dodržet vzdálenost alespoň 1 m mezi řadami, • možnost regulace světla žaluziemi, závěsy nebo roletami. Tyto požadavky vycházejí z normy zpracované Ministerstvem zdravotnictví ČR a vyšly i v Učitelských novinách. Jedná se o vyhlášku č. 410/2005 Sb. V několika internetových zdrojích lze také nalézt tabulky s požadavky na výšku židle, pracovní plochy a dalších měřitelných parametrů počítačového pracoviště v závislosti na výšce postavy. Údaje v těchto tabulkách se více méně shodují. Dobrou představu o ergonomii pracoviště pak poskytuje následující obrázek:

27

ICT metodik + ICT koordinátor Správné sezení

Problémem školy však je, že v učebně se v průběhu týdne střídají žáci a studenti, jejichž rozdíl v tělesné výšce se pohybuje v rozpětí cca 50 cm, možná ještě více. Vyhovět tedy výše uvedeným požadavkům je téměř nemožné. Znamenalo by to vybavit učebnu nábytkem s nastavitelnou výškou, což u židlí jistě není problém. Problémem však bude najít stůl vhodný pro počítač a ještě s možností nastavení výšky. Když pomineme finanční situaci většiny našich škol, která pravděpodobně odsune nákup speciálního nábytku až téměř nakonec v pořadí priorit nákupu, dopracujeme se k dalším, ryze

28

Role ICT v edukačním procesu praktickým důvodům. Neumím si představit situaci, kdy v průběhu každé přestávky žáci nastavují výšku pracovních stolů, aby vyhovovala jejich tělesným parametrům. To by jistě vyžadovalo přítomnost učitele v učebně každou přestávku, v případě mladších žáků pak pravděpodobně i aktivní pomoc vyučujícího. Řešením tohoto problému by jistě mohl být asistent, ať už tuto funkci nazveme jakkoliv. „Velké“ školy mohou tento problém částečně vyřešit rozdělením počítačových učeben dle věku žáků, nikdy však to nebude řešení stoprocentní. Malý a velký

Na druhé straně, žáci tráví v průběhu týdne u školního počítače obvykle jen velmi omezenou dobu. V naprosté většině jde o dobu nesrovnatelnou s dobou, kterou tráví u svého počítače doma. Proto se domnívám, že hlavní úloha školy v oblasti hygieny práce a ergonomie v souvislosti s výpočetní technikou

29

ICT metodik + ICT koordinátor spočívá v seznámení žáků s hlavními zásadami, tak abychom ovlivnili jejich „domácí“ prostředí a konec konců i prostředí v jejich budoucím zaměstnání. Ani vybavení tím „nejvhodnějším“ nábytkem ještě nezaručuje, že dlouhodobým používáním nebude poškozováno zdraví žáků. Je důležité, aby učitel dbal na správné sezení žáků, aby nepřehlížel a nepodporoval jejich špatné návyky. Také nevhodné světelné podmínky mohou vést (kromě potíží se zrakem) k nesprávnému sezení ve snaze vyhnout se odleskům na obrazovce nebo ke sledování obrazovky z kratší vzdálenosti, než je vhodné. Samozřejmě, že dobré světelné podmínky v místnosti je potřebné doplnit také kvalitními monitory. V případě „klasických“ monitorů je nutné sladit velikost rozlišení a obnovovací frekvenci. Další otázkou do diskuse je rozmístění jednotlivých pracovišť v učebně. V roce 2002 proběhla na „České škole“ k tomuto tématu diskuse, jejímž výsledkem je, že co učitel, to vlastní názor. Nejméně rozšířené je klasické uspořádání lavic za sebou jako v běžné třídě. K hlavním nevýhodám patří fakt, že žáci vidí na sousední monitory, někdy také komplikovaný přístup učitele k některým stanicím. Výhodou je naopak to, že žáci vidí na tabuli nebo promítací plochu. Z hlediska tématu hygiena práce a bezpečnost považuji za nejproblematičtější složitost montáže a zabezpečení kabeláže. Další používanou variantou je „malá podkova“, kdy počítače jsou uprostřed místnosti zadní stěnou monitoru k sobě. Výhodou je snadná montáž kabeláže. Na naší škole jsme v tomto uspořádání museli řešit neustálé „okopávání“ zásuvek a vytrhávání kabelů. Problém však spíše souvisel s příliš stísněným prostorem, zejména malou hloubkou pracovních stolů. Jasnou nevýhodou pak je, že učitel nikdy neuvidí na všechny monitory zároveň. Asi nejpoužívanějším rozestavením je pak „velká podkova“, kdy počítače jsou rozmístěny kolem tří stěn učebny a na čtvrté je tabule a (nebo) promítací plocha. Výhodou je jistě bezproblémová instalace kabeláže a možnost vidět na všechny monitory z jediného místa. Velkou nevýhodou pak je, že pro potřeby výkladu se žáci musí otáčet, aby viděli na tabuli. Jelikož tuto variantu také upřednostňuji, mohu přidat i další postřeh z praxe – při velkém počtu skupin žáků s poměrně malou týdenní hodinovou dotací znám některé žáky dlouhou dobu jen „zezadu“. Bezpečnost při práci v počítačové učebně – řád učebny Kromě vhodného pracovního prostředí zabraňujícího poškozování zdraví žáků je nutné také stanovit obecná pravidla pro práci v učebně tak, abychom předcházeli možným úrazům a poškození hardwarového vybavení učebny. Pravidla by také měla jednoznačně upravovat možnosti uživatelů zasahovat do sw vybavení a konfigurace pracovních stanic. V neposlední řadě je třeba zmínit přístup k internetu a vše, co s tím souvisí, zejména stahování souborů a

30

Role ICT v edukačním procesu navštěvování stránek s „problematickým“ obsahem. Na ukázku uvádím pravidla platná na naší škole bez nároku na to, aby snad byla považována za vzorová. Porovnáním pravidel provozu v počítačových učebnách na různých školách lze vysledovat na jedné straně často se opakující zákazy (jídlo a pití, manipulace s hardwarem, …), na druhé straně se pravidla značně liší například možností „volného“ vstupu žáků do učebny v době mimo vyučování - od naprosté volnosti (například u nás) po naprostý zákaz. Některé zákazy bych si dovolil označit za zbytečné – například zákaz manipulace se žaluziemi a podobným vybavením. Znamená to snad, že pokud náhle začne do oken svítit slunce a žaluzie nejsou zataženy, musí středoškolák počkat, až přijde „pověřená a náležitě vyškolená osoba“ a žaluzie zatáhne? Téměř všude nalezneme nějakou formulaci zakazující manipulaci s kabely. V našich pravidlech je zákaz formulován jako „bezdůvodná manipulace“ a můj výklad v rámci poučení je takový, že pokud vidí žák „vypadlý“ kabel, tak jej prostě zasune do správné zástrčky a pokračuje v práci. Pro správce učebny tento přístup samozřejmě znamená, že pokud chce něco „odpojit“, je třeba kabel odnést nebo alespoň zařízení jasně označit jako neprovozuschopné. Netvrdím, že tento přístup k manipulaci s kabeláží je naprosto správný, ale nechce se mi přistupovat k žákům tak, jako by všichni žili v jeskyni a elektřinu znali jen z vyprávění. Na druhé straně je zřejmé, že na základní škole, kde učebnu navštěvují i žáci prvního stupně, je nutné stanovit pravidla podstatně přísnější.

31


Autorské právo, bezpečnost na internetu, etiketa (Brož) Autorské právo Zatím poslední úpravou autorského zákona je zákon 216/2006, kterým se upravují a zpřesňují některé formulace původního zákona z roku 2000. Z hlediska trestně-právní odpovědnosti je za porušování autorských práv zodpovědný každý, komu bylo spáchání trestného činu porušování prokázáno, nezávisle na jeho postavení ve firmě. Nejčastěji však bývá trestněprávní odpovědnost dovozována u IT managerů a správců sítí, tedy u osob, u kterých se předpokládá největší znalost problematiky i stavu IT ve firmě. Podle organizace BSA (Business Software Aliance) dosáhla v roce 2004 míra sw pirátství v ČR 41%, hodnota nelegálního sw pak byla 132 milionů USD. V celé EU pak míra činila 35%. Ponechme stranou způsoby, jak BSA k těmto číslům došla, každopádně ve svých statistikách zahrnuje pouze případy, které se týkají členů sdružení. Organizace BSA se zaměřuje zejména na nelegální užívání počítačových programů. Podívejme se na problematiku legálnosti softwaru podrobněji. V případě koupě softwaru si nekupujeme program, ale „licenci“ – tedy právo daný software používat. Obecné podmínky o nakládání s licencí stanoví autorský zákon, autor softwaru však může podmínky podrobněji specifikovat v licenční smlouvě. Nejčastěji se jedná o definování počtu instalací, případně počtu současně přistupujících uživatelů nebo současně spuštěných počítačových stanic. Software je považován za užívaný v případě spouštění, otevírání, zobrazování, instalování produktu bez ohledu na způsob přístupu. Omezení se vztahuje na všechna digitální zařízení, ze kterých je možné software užívat. Počítačové programy, jejichž legálnost nelze průkazným způsobem doložit, jsou považovány za nelegální. Za doklad jednoznačně prokazující legálnost užívání počítačových programů lze považovat pouze nabývací doklad – tedy fakturu, dodací list, darovací smlouvu, kupní smlouvu… Nabývací doklad musí obsahovat náležitosti předepsané zákonem o účetnictví a dále je vhodné, aby obsahoval přesnou specifikaci produktu. Za evidenci a uchování nabývacích dokladů ve společnosti odpovídá oddělení účetnictví. Typické licenční modely OEM – Originál Equipment Manufactuer – jde o software, který zákazník získal spolu s koupí počítače, případně jeho části. Tato licence je vázána na hardware, ke kterému byla pořízena. V případě ztráty nebo zničení hardwaru licence zaniká. Při prodeji počítače získává nabyvatel automaticky i tuto licenci. Likvidace hardwaru bez likvidace OEM softwaru je nepřípustná.

32

Role ICT v edukačním procesu Krabicová verze – FPP – Full Produkt Package – jde o nejstarší a stále využívaný licenční model. „Krabice“ obvykle obsahuje instalační medium, licenční smlouvu, manuály a případně ochranné prvky. Tato licence není vázána k žádnému hardwaru. Licenci je možné kdykoliv prodat. Multilicence – jsou určeny pro velké zákazníky, kteří si pořizují větší počet licencí. Výhodou bývá nižší cena v přepočtu na jednu licenci, možnost použít jedno instalační medium, jeden instalační klíč. Někdy též právo downgradu. Freeware – autor programu dává právo program bezplatně používat, neomezeně šířit a rozmnožovat. Obvykle je možnost používání omezena na nekomerční využití, často je součástí licence zákaz zasahovat do programu. Shareware – program je chráněn autorským právem a existuje k němu licenční smlouva dovolující volné rozmnožování a šíření. Používání programu bývá omezeno zkušební dobou nebo počtem spuštění. Po skončení zkušebního období je uživatel povinen používání programu ukončit nebo zaplatit licenční poplatek. Svobodný software – Free Software – dává svobodu spouštět, kopírovat, distribuovat, měnit a zlepšovat program. Příklady porušování autorských práv: • instalování programů, • bez licence, • jiné verze, než ke které je licence zakoupena, • v rozporu s parametry licence (OEM na jiném HW, podlicencování, použití k jiným účelům), • používání shareware po uplynutí zkušebního období, • používání programů bez patřičných nabývacích dokladů. Tvorba výukových materiálů a autorské právo Ke konfliktu s autorským zákonem však ve škole nemusí docházet jen v oblasti užívání programů. Další a možná mnohem složitější oblast se týká tvorby výukových materiálů a využití „cizích“ zdrojů v nich. Pokud se v současné době někdo chystá vytvořit jakýkoliv odborný text, pravděpodobně jeho práce začne hledáním informací v tištěných či elektronických pramenech, jejich setříděním a doplněním o vlastní myšlenky a nápady. Autorský zákon v této souvislosti povoluje použití výňatků z cizích děl, zároveň je však nutno dodržet „citační etiku“. Citacemi autor uvádí, z jakých pramenů čerpal, uvádí tak svou práci do souvislosti s již vytvořeným. Způsob, jak uvádět citace, předepisují normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690– 2. Porušením autorských práv tedy není, když ve svém díle cituji v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů, když do svého vědeckého,

33

ICT metodik + ICT koordinátor kritického, odborného díla nebo do díla určeného k vyučovacím účelům zařadím, pro objasnění jeho obsahu, drobná celá zveřejněná díla a když použiji zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vzdělávacím. Vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen. Rozhodně nepostačuje uvedení pramenu v seznamu použité literatury. Také kopírování určitých částí učebních textů či materiálů z internetu je vymezeno autorským zákonem. Dle uvedeného zákona se za užití nepovažuje užití pro osobní potřebu.Výjimku tvoří zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze. Rozmnožování učebních textů z vydaných učebnic či textových materiálů z internetu pro potřeby žáků lze tedy považovat za porušení autorských práv vydavatele či autorů dotčeného díla, nemá-li poskytovatel těchto služeb předchozí souhlas. Autorský zákon rozlišuje mezi užitím děl pro osobní potřebu a užitím veřejným, o které jde ve všech ostatních případech. Vypálení kopie hudebního CD nebo DVD s filmem pro osobní potřebu není ještě porušením autorského práva. Porušením by však bylo překonání ochrany proti kopírování nebo rozšiřování těchto kopií. Podrobnější informace o aplikaci autorského práva na podmínky školy najdete například v tomto dokumentu: Autorský zákon: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/ Dle poznatků institucí, které se zabývají počítačovým pirátstvím, je mezi pachateli značné procento studentů středních a vysokých škol a IT pracovníků „velkých“ firem. Obvykle ke své činnosti zneužívají vysokorychlostní přístup k internetu a další zařízení své školy nebo zaměstnavatele. Toto konstatování však asi není příliš objevné, není překvapením, že okruh častých pachatelů má „velký průnik“ s okruhem těch, kteří mají potřebné znalosti a prostředky.

34

Role ICT v edukačním procesu Příklady porušování autorských práv Vlevo ukázka původní přípravy Mgr. Jaroslavy Úlovcové vytvořené pro Gymnázium Cheb v roce 2005, vpravo slide z „nové“ přípravy Mgr. Gabriely Feilové vytvořené pro VÚP v roce 2007. (http://www.rvp.cz/clanek/361/1460, září 2007). Článek s přípravami byl z www.rvp.cz stažen, dopad do pracovně právní roviny nám není znám.

Etiketa Etiketa představuje souhrn doporučení pro slušné chování v síti, zejména při komunikaci. V mnoha internetových zdrojích se lze dočíst, že by snad netiketa, tedy pravidla slušného chování v síti, měla být zařazena do povinné výuky ICT. Ona tam ale samozřejmě zařazena je a na drtivé většině škol je také „vyučována“. Pohled na její praktické dodržování je však poměrně tristní. Kdo nevěří, ať někdy zkusí chvíli sledovat komunikaci na „spolužácích“. Domnívám se, že největší podíl na porušování všech zásad slušného chování má pocit anonymity a nepostihnutelnosti. K podrobnějšímu seznámení s pravidly práce v počítačové síti doporučuji článek pana Satrapy a pro porovnání pak třeba stránku Silicon Hill. Poměrně zajímavá je i následná diskuse k článku pana Satrapy.

35

ICT metodik + ICT koordinátor Otázky k zamyšlení • Porovnejte řád počítačové učebny vaší školy s nějakým hodně odlišným. • Najděte a prostudujte smlouvu o poskytnutí autorských práv, kterou by měla podepsat organizace s řešiteli projektu. Vzorovou smlouvu najdete na E-gramu. Vyjádřete se k obsahu smlouvy v diskusním fóru. • Prostudujte http://commons.wikimedia.org/wiki/Commons:Popisky_licence_soubo r%C5%AF . • Jaké licenční modely jsou k dispozici pro školství? Rozdělte na oblasti operačních systémů, aplikací a serverů. Porovnejte je z hlediska vaší školy. • Navrhněte vybavení a uspořádání „ideální“ počítačové učebny, doplňte náčrtkem rozvodů a nábytku. Navrhněte do učebny nábytek nebo najděte na vhodný nábytek odkazy. • Najděte na internetu libovolný projekt SIPVZ (pokud vaše škola byla řešitelem nějakého projektu, dejte přednost tomuto projektu) a posuďte jeho obsah z hlediska dodržování autorských práv. Upozorněte na možná úskalí.

Literatura: Autorský zákon. Dostupné na www: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/ Netiketa. Dostupné na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Netiketa Kopecký, K. Moderní trendy v elektronické komunikaci. Olomouc: Hanex, 2006

36


Principy a možnosti počítačových sítí (Gangur, Pimek) Rozdělení sítí Podle rozlehlosti PAN – Personal Area Network – osobní síť - rozsah řádově několika metrů • pro připojení počítačových periferií nebo propojení mobilních zařízení • kabelové technologie - USB, FireWire • bezdrátové technologie – IrDA, Bluetooth, Wi-Fi • setkáváme se i s pojmem domácí síť, která má již téměř charakter LAN, ale zároveň zahrnuje také zabezpečovací prvky a inteligentní domácí spotřebiče LAN – Local Area Network – lokální síť - rozsah nejvíce několik kilometrů • především pro sdílení prostředků (souborů, tiskáren, aplikací) • přenosová rychlost 10, 100 nebo 1000 Mbps (Ethernet, Fast Eth., Gigabit Eth.) • malé přenosové zpoždění (do 10ms) • vlastníkem sítě je obvykle její provozovatel • pracují typicky v režimu bez spojení • data se posílají v rámcích po sdíleném médiu, všechny stanice odposlouchávají • pro přenos signálu se v současné době používá technologie Ethernet dle normy IEEE 802.3 nebo bezdrátové technologie podle norem rodiny 802.11 MAN – Metropolitan Area Network – městská síť - rozsah nejvíce desítek kilometrů • jde obvykle o propojení několika LAN v rámci jednoho města či městské části • sdružují se například organizace státní správy nebo zájmové komunity • dnes se obvykle používají bezdrátové technologie dle IEEE 802.11 ve veřejném (bezplatném) pásmu nebo při větších nárocích na rychlost a spolehlivost technologie využívající optické kabely • někdy se používají také zkratky NAN – sousedské sítě; CAN – komunitní sítě WAN – Wide Area Network – rozlehlá síť – rozsah typicky stovky kilometrů • především pro komunikaci • přenosová rychlost většinou 1-10Mbps, páteřní linky internetu až stovky Mbps • větší přenosové zpoždění (až 10-100 ms) • vlastníkem je externí poskytovatel, síť je pronajímána

37

ICT metodik + ICT koordinátor • používaly se technologie ISDN, X.25, Frame Relay, ATM, ADSL, rádiové (mikrovlnné) spoje v placených pásmech, v současné době však převažují optické spoje Podle způsobu práce Host-Terminal – nejstarší typ sítě z doby sálových počítačů. Host je hostitel, na kterém běží programy, a Terminal je stanice bez vlastní logiky, která je jen „prodlouženou“ klávesnicí a monitorem a bez centrálního počítače nemůže pracovat. Server-Workstation – nebo též síť s centrálním serverem - server slouží ke sdílení některých zdrojů, pracovní stanice může pracovat i bez serveru. Na serveru se sdílí diskový prostor podle nastavených přístupových práv. Využití tohoto prostoru je na uživateli (uložení citlivých dat, zálohování). Mohou však být sdílena také například databázová data – v tomto případě je přístup řízen přímo databázovou aplikací, která umožňuje současnou práci více uživatelů se stejnými daty. Síť se serverem je optimalizována pro vysokou rychlost a výkon (na serveru lepší disky a procesor, více paměti) a také vyšší bezpečnost (šifrované přenosy dat nebo alespoň hesel, ochrana dat na serveru přístupovými právy). Server je drahý a jeho ovládání vyžaduje vyšší znalosti od obsluhy (administrátor, správce sítě). Vyplatí se pouze ve větší organizaci (nad 10 stanic). Peer-to-Peer – síť rovnocenných uzlů. Každá stanice může nabídnout nějaké zdroje ke sdílení (diskový prostor, tiskárnu), sdílení není centralizováno. Síť je optimalizována na maximální jednoduchost ovládání. Nevyžaduje speciální obsluhu. Peer-to-Peer je mnohem méně bezpečná síť, i když sdílené zdroje mohou být chráněny heslem. Client-Server – zde slovo server neoznačuje počítač, ale program. Aplikace (uživatelský program) je rozdělena na dvě části – Client je program na počítači uživatele a Server je program běžící na vzdáleném počítači. Na rozdíl od předchozích uspořádání, která jsou možná pouze v LAN, je síťová architektura Client-Server použitelná i ve WAN, a zejména v internetu. Client si se Serverem vyměňuje pouze holá data, o uživatelské prostředí se stará pouze Client. Na jednom fyzickém serveru (počítači) na internetu může běžet několik programů typu server současně (pošta, webové stránky, synchronizace času...)

38

Role ICT v edukačním procesu Podle způsobu přenosu Přepojování okruhů – circuit switching – vzniklo ve světě telekomunikací • vytvoření vyhrazeného kanálu propojením v ústřednách (jako při telefonování) • přenáší se proud dat pouze jednoho uživatele • platí se telekomunikační firmě, i když kanál právě není využíván • tzv. pevné (vyhrazené) linky, vytáčené spojení, ISDN • přenosová kapacita je pevně dána • síť je řízena přepojovacími ústřednami - „chytrá síť, hloupé uzly“ • vhodná k přenosu multimédií – zvuk, obraz

Přepojování okruhů ( zdroj[Peterka 2006]) Přepojování paketů – packet switching – vzniklo ve světě datových sítí • sdílení kanálu s dalšími uživateli • přenáší se kousky dat (pakety, rámce) od různých uživatelů a na konci cesty se skládají • platí se jen za přenesená data • ADSL, WI-FI • síť je řízena koncovými uzly - „hloupá síť, chytré uzly“ • vhodná k přenosu dat – soubory, HTML stránky, e-mail

39


Přepojování paketů (zdroj [Peterka 2006]) Podle přenosového média Klasické, drátové – wired network – LAN jsou založeny většinou na TP kabelech (Twisted Pair – kroucená dvojlinka) a Ethernetu – IEEE 802.3. Přístupové linky pro napojení do WAN využívají telefonní měděné dráty (ISDN, ADSL) nebo koaxiální kabely kabelové televize. Bezdrátové – wireless network - přenos přes antény v mikrovlnném pásmu 2.4 nebo 5 MHz – IEEE 802.11, využívají se jako alternativa telefonní linky pro „poslední míli“. Optické kabely – fiber optics - signál není rušen elektromagnetickým zářením – IEEE 802.8. Využívají se zejména pro páteřní spoje internetu. Podle topologie Kruh •

40

nemá centrální uzel, používalo se u sítě TokenRing

Role ICT v edukačním procesu Sběrnice •

sítě založené na koaxiálním kabelu (dnes již nepoužívané) nebo optickém kabelu

Hvězda •

nejobvyklejší uspořádání Ethernet sítí - s centrálním rozbočovačem

Strom •

hierarchická síť propojující sítě „hvězda“

41


Podle historického vývoje technologií - LAN Arcnet, TokenRing – již nepoužívané technologie na koaxiálním kabelu Ethernet* 10BASE-5 a 10BASE-2 • koaxiální kabel, sběrnicová topologie, již se nepoužívá • dosah 185m Ethernet 10BASE-T – IEEE 802.3i • nejrozšířenější typ ethernetu • topologie „hvězda“ s centrálním rozbočovačem (hub) • přenosová rychlost 10Mbit/s • realizováno na kroucené dvoulince – UTP – kabel kategorie 3 nebo 5 – použity 2 páry ze 4 • dosah 100m Ethernet 100BASE-TX – FastEthernet – IEEE 802.3u, y • 100Mbit/s • UTP Cat5, 2 nebo 4 páry, ale také na optickém kabelu (100BASE-TX) nebo na telefonních rozvodech (100BASE-T4) Ethernet 1000BASE-T – GigabitEthernet – IEEE 802.3z, ab • realizováno hlavně na optice, ale také na UTP Cat5, 4 páry *Přenosová technologie Ethernet Technologie sítí Ethernet byla vyvinuta už začátkem 70. let ve vývojových laboratořích firmy Xerox. Firmy DEC, Intel a Xerox nakonec společně předložily návrh specifikací Ethernetu pracovní skupině IEEE 802 společnosti IEEE (konkrétně podskupině 802.3, která byla pro práci na Ethernetu ustanovena). První standard Ethernetu, vypracovaný organizací IEEE, byl publikován v roce 1985 pod označením „IEEE 802.3 Carrier Sense Multiple Access with Collision Detection (CSMA/CD) Access Method and Physical Layer Specification“. - WAN X.25 - síť s přepojováním paketů proměnné délky v prostředí telekomunikačních sítí • předpokládá „chytrou síť“, má velkou režii, je tedy zátěží pro routery • pokrývá fyzickou, linkovou a síťovou vrstvu Frame Relay – síť s přepojováním rámců • vytváří virtuální okruhy na linkové vrstvě ISDN - Integrated Services Digital Network – síť s přepojováním okruhů • společný přenos telefonních hovorů i dat, ale malá přenosová kapacita • dnes se používá již jen pro poslední míli

42

Role ICT v edukačním procesu ATM – Asynchronous Transfer Mode – síť s přepojováním buněk • vzniklo z ISDN; je širokopásmové, ale drahé a obtížně napojitelné na IP sítě • používá se jen pro páteřní spoje xDSL - Digital Subscriber Line • s využitím speciálních modemů se maximálně využije kapacita místní smyčky mezi uživatelem a ústřednou, ale dále se nepokračuje telefonní sítí (digitální ústředny mají nedostatečnou přenosovou kapacitu), ale rychlou datovou sítí • ADSL je asymetrická varianta xDSL, kdy přenosová kapacita směrem k uživateli je vyšší než opačně. Maximální přenosová kapacita ADSL je asi 8Mbps. GigabitEthernet – určeno pouze pro datové sítě (obvykle rozsahu MAN) • původně určen jen pro LAN, nyní na optickém vlákně vhodný i pro páteřní spoje • rychlejší, jednodušší, levnější; může s pomocí spec. SW přenášet opět i hlas – VoIP

OSI model komunikace na síti Propojení počítačů z hlediska uživatele Propojení počítačů v síti obecně si lze jednoduše představit jako uzavřený okruh, na kterém jsou napojeny všechny počítače (viz obrázek)

Internet z hlediska uživatele (zdroj [Pužmanová, Šmrha 1999])

43

ICT metodik + ICT koordinátor Podíváme-li se na takovou síť detailněji, skládá se z jednotlivých WAN sítí a na nich napojených LAN sítí. Jednotlivé sítě jsou navzájem propojeny pomocí směrovacích počítačů (routerů) (viz obrázek).

Internet jako propojené WAN a LAN (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994] ) Takové hraniční počítače nazýváme také brány, neboť jsou propojovacími branami mezi sítěmi. Propojení tří sítí pomocí brány ukazuje obrázek.

Propojení 3 sítí (zdroj [Pužmanová, Šmrha 1999]) Na základě toho si potom úvodní zjednodušený pohled na celou síť můžeme představit pomocí propojení přes brány a další sítě (viz obrázek).

44


Skutečné propojení v internetu (zdroj [Pužmanová, Šmrha 1999]) OSI referenční model • OSI referenční model byl vytvořen v roce 1984 organizací ISO a poskytuje sedmivrstevní konceptuální model pro komunikaci zařízení na síti. • OSI model řeší mnoho problémů spojených s konceptualizací komunikace zařízení. • Výhody modelu: o kompatibilita a standardizace mezi výrobci, o operativnost ve spolupráci výrobců, o zjednodušení síťového modelu pro snadnější porozumění komunikačním procesům, o modulární architektura umožňující změnu jedné vrstvy bez vlivu na ostatní vrstvy. • Sedm vrstev OSI modelu se shora dolů: aplikační vrstva (application layer), prezentační vrstva (presentation layer), relační vrstva (session layer), transportní vrstva (transport layer), síťová vrstva (network layer), linková vrstva (data link layer) a fyzická vrstva (physical layer). • Pomůcka pro anglicky mluvící: o se shora dolů - memo pomůcka: All People Seem To Need Data Processing, o zdola nahoru - memo pomůcka: Please Do Not Throw Sausage Pizza Away.

45


Peer to Peer OSI komunikace • Sedm vrstev OSI referenčního modelu komunikuje každá s odpovídající vrstvou peer-to-peer komunikací. • Každá vrstva komunikuje pouze s odpovídající vrstvou příjemce. • Každá vrstva je tak odstíněna od aktivit ostatních vrstev modelu. Proto se chyba může objevit ve dvou různých separátních vrstvách simultánně. • Každá vrstva poskytuje služby vrstvě nad sebou a využívá služby vrstvy pod sebou, ale vrstvy nepotvrzují tyto služby. • Každá vrstva se soustředí pouze na svou funkci v celém procesu komunikace.

Vrstvy OSI modelu • Fyzická vrstva - vrstva 1: Fyzická vrstva zodpovídá za převod dat do formy bitů, které jsou prezentovány jako napětí na přenosovém médiu. Tento proces převodu bitů na volty se někdy nazývá jako kódování. Ve fyzické vrstvě pracují kabely, konektory a repeatery. (IEEE 802.3 standardy: 10BaseT - twisted pair, 10Base2 - tenký koaxiál, 10Base5 tenký koaxiál, 100BaseTX - 100 Mbps, twisted pair 100BaseFX - 100 Mbps, optika) • Linková vrstva - vrstva 2: Tato vrstva je spojována s MAC adresací (hardwarové adresy), přístupem na médium, síťovou topologií, “balením” dat do rámců (frame) a kontrolou toku dat. CRC (kontrolní součet) je přidán na konec v této vrstvě. Linková vrstva se dále dělí na Logical Link Control a Media Access Control subvrstvy. V linkové vrstvě pracují mosty a přepínače. • Síťová vrstva - vrstva 3: Vrstva je zodpovědná za směrování (routing) paketů nejlepší cestou mezi sítěmi. Rozhodnutí o směru je založeno na logické adresaci jako TCP/IP adresy a IPX/SPX adresy nastavené síťovým administrátorem. V této vrstvě pracují routery (směrovače) a protokoly IP a IPX. • Transportní vrstva - vrstva 4: Vrstva zajišťuje, že pakety dorazí na místo určení bez porušení, ve správném pořadí a bez duplikace. Transportní vrstva umožňuje poskytovat spojovanou službu přes TCP nebo protokoly jiných spojovaných služeb. Nespojové služby mohou být použity přes UDP další nespojované protokoly. V této vrstvě pracují TCP, UDP a SPX protokoly. • Relační vrstva - vrstva 5: Vrstva vytvoří, synchronizuje, obsluhuje a ukončuje spojení mezi aplikacemi. Spojení jsou dialogy mezi dvěma

46

Role ICT v edukačním procesu aplikacemi, např. SQL dotaz na informace z databáze. Na této vrstvě operují SQL a RPC protokoly. • Prezentační vrstva - vrstva 6: Vrstva transformuje data do meziformy, která může být poslána dolů do dalších OSI vrstev. Pokud je použito kryptování a komprese, je implementováno v prezentační vrstvě. V této vrstvě pracují JPEG, GIF, BMP, WAV, MPEG, MidI , EBCDIC a ASCII protokoly a standardy. • Aplikační vrstva - vrstva 7: Tato vrstva spolupracuje přímo se síťovými aplikacemi. V této vrstvě pracují SMTP protokol a FTP a Telnet jako aplikace . • OSI model specifikuje sedm vrstev, ale mnoho ostatních protokolů má své vlastní modely, které mají různý počet vrstev definovaných s odlišnými funkcemi. OSI referenční model je však standard a většina modelů může být mapována na OSI model. Otázky k zamyšlení: • Ve které vrstvě se používá kryptování? • Ve které vrstvě probíhá navázání komunikace mezi počítači a její synchronizace? • Ve které vrstvě probíhá výběr nejlepší cesty? TCP/IP model vs. OSI model Následující obrázek ukazuje vztah mezi vrstvami OSI modelu a vrstvami nejrozšířenějšího TCP/IP modelu.

47

ICT metodik + ICT koordinátor Vztah mezi vrstvami OSI modelu a TCP/IP modelu (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994]) Mezi jednotlivými odpovídajícími vrstvami TCP/IP modelu probíhá peer-topeer komunikace. Další obrázek ukazuje přenos zprávy z počítače č. 1 do počítače č. 2 přes jednotlivé vrstvy. Na každé vrstvě počítače probíhají identické, navzájem inverzní operace (např. zabalit zprávu/rozbalit zprávu).

Princip peer-to-peer komunikace jednotlivých vrstev (zdroj [Šmrha, Rudolf 1999]) Další obrázek ukazuje vztah mezi jednotlivými vrstvami TCP/IP modelu a protokoly z rodiny protokolů TCP/IP.

Vztah mezi vrstvami TCP/IP modelu a protokoly rodiny TCP/IP (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994])

48

Role ICT v edukačním procesu Jednotlivé vrstvy v modelech pracují s různými datovými jednotkami. • fyzická vrstva - bity • linková vrstva - rámce (frames) • síťová vrstva - pakety (packets), v TCP/IP modelu jsou známé jako datagramy • transportní vrstva - segmenty (segments), v TCP/IP modelu jsou známé jako pakety Tyto datové jednotky jsou v jednotlivých vrstvách „baleny“ do formátu nižších vrstev a poté zase postupně „rozbalovány“ při průchodu jednotlivými vrstvami. Tento princip zapouzdření ukazuje obrázek. V každé vrstvě je k datům z předchozí vrstvy přidána (odebrána) příslušná hlavička vrstvy s údaji důležitými pro práci na dané vrstvě. Následují dva příklady IP hlavičky a ethernetové hlavičky.

Princip zapouzdření TCP/IP dat (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994]) Příklad IP hlavičky - Datagram internetového protokolu • Verze: 4 • Délka hlavičky: 5 • Precedence: 0 • Typ služby: %0000 • Nepoužito: %0 • Celková délka: 40 • Identifikátor: 701 • Flagy fragmentace: %010 Nefragmentováno • Offset fragmentu: 0 • Životnost: 64 • IP typ: 0x06 TCP

49

ICT metodik + ICT koordinátor • Kontrolní součet: 0xb6bc • IP adresa zdroje: 192.168.1.5 • IP adresa cíle: 192.168.1.254 Příklad ethernetové hlavičky • Cíl: 00:c0:df:c3:3a:8c • Zdroj: 00:a0:c9:4a:40:ef • Typ protokolu: 08-00 IP Otázky k zamyšlení: • Co je to zapouzdření dat? • Jakou datovou jednotku přijímá síťová karta počítače z přenosového média?

Propojování počítačů v síti V této kapitole se budeme věnovat struktuře sítě na úrovni 1. a 2. vrstvy OSI modelu. Síťová segmentace • Ethernet sítě založené na IEEE 802.3 standardech používají CSMA/CD metodu přístupu. • CSMA/CD - každý počítač poslouchá na médiu, aby zjistil, kdy je médium volné. • Jestliže žádný počítač nemá pakety na médiu, počítač může zahájit přenos. • Je možné, že dva počítače poslouchají, zjistí volné médium a vyšlou pakety ve stejném čase. Výsledkem je kolize, ve které jsou oba pakety zničeny. • CSMA/CD metoda přístupu specifikuje, že počítače, které zjistily kolizi, provedou Backoff algoritmus. Počítač čeká náhodný časový okamžik před tím, než se pokusí znovu poslat data. • Problémy nastávají, pokud je mnoho počítačů ve stejném segmentu. • Se zvyšujícím se počtem počítačů roste i provoz v segmentu a vzrůstá i šance, že dva počítače pošlou data ve stejném okamžiku. • Příliš mnoho počítačů na síti je příčinou rostoucího počtu kolizí. • Výsledkem je rostoucí provoz a kapacita na síti, nutné je znovuposílání paketů zničených při kolizi. • Řešením tohoto problému je segmentace, která rozdělí síť na segmenty s menším počtem počítačů.

50

Role ICT v edukačním procesu Obrázek ukazuje princip popsané síťové segmentace

Segmentace sítě Repeater (opakovač) • Nevytváří segmenty sítě, ale mají důležitou roli. • Pracují na fyzické vrstvě OSI modelu a zesilují signál, který slábne přenosem vzhledem k elektromagnetické inferenci. • Nefiltrují ani nijak neovlivňují provoz založený na fyzické či logické adresaci (MAC, IP). • Nezvyšují počet kolizí, které se objeví v segmentu. • Repeater se používá k prodloužení segmentu, tj. používá se ke zvětšení oblasti, kterou síť obsáhne. • Aktivní huby, které spojují úzly sítě, pracují také jako repeatery a zesilují signál. • Huby jsou také někdy označovány jako multiportové repatery. Bridge (most) • Bridge je síťové zařízení, které pracuje na datově vrstvě OSI modelu. Bridge se používá k segmentaci sítě. Využívá bridgovací tabulky MAC adres.

51

ICT metodik + ICT koordinátor • Bridge se naučí MAC adresu každého počítače, který je připojen na jeho port, tím, že prozkoumá hlavičku rámce datového paketu. • Bridgovací tabulka je uchovávána v RAM paměti a mapuje MAC adresy na porty bridge. Tímto způsobem bridge filtruje provoz na síti do segmentu určení. • Jestliže stanice A v segmentu 1 pošle zprávu stanici B v témže segmentu, bridge nepropustí paket do segmentu 2, protože MAC adresa stanice B je v seznamu segmentu 1. • Tato filtrace MAC adres redukuje kolize a množství kolizí v doméně (collision domains). Kolizní doména je oblast, ve které je možná kolize paketů (segment). Bridge definuje svou tabulkou kolizní domény. • Jednou z nevýhod bridge je, že broadcast pakety (pakety všesměrového vysílání) jsou posílány přes bridge do všech segmentů připojených na bridge. • Všesměrová zpráva má cílovou adresu MAC FFFF:FFFF:FFFF. Bridge není schopen zastavit všesměrové vysílání nebo ho omezit. Obrázek ukazuje příklad bridge spojujícího dvě sítě s bridgovací tabulkou.

Bridge spojující dvě sítě s bridgeovací tabulkou Switch (přepínač) • Switch operuje na vrstvě 2 stejně jako bridge a je někdy označován jako multiport bridges. • Hlavní výhodou použití switche oproti bridge je použití virtuálních okruhů (virtual circuits) pro komunikaci s cílovým uzlem.

52

Role ICT v edukačním procesu • Celá kapacita je určena pro spojení mezi zdrojovým a cílovým uzlem. • Switche jsou hlavní zařízení, kterými se zkvalitňuje provoz na síti. • Dnes jsou již obvyklé přepínače L3, které pracují na 3. vrstvě s IP adresami a vykonávají funkce routeru. Otázky k zamyšlení: • Které zařízení segmentuje síť do podsítí? • Které zařízení segmentuje síť na základě MAC adres? • Které zařízení pracuje na fyzické vrstvě a zvětšuje užitnou délku média? • Která předešlá zařízení mohou být použita k segmentaci sítě? • Které zařízení definuje kolizní doménu (collision domains)?

Vytváření, propojování sítí a jejich IP adresace V této kapitole se budeme zabývat strukturou sítě a provozem na úrovni 3. síťové vrstvy OSI modelu. IP adresace • IP adresy jsou 32-bitové adresy v síťové vrstvě, které obsahují ID sítě, popř. ID podsítě ID počítače; příkladem IP adresy je 192.168.2.3. • Uvedená IP adresa je reprezentována v dot desetinné notaci. Každá adresa je však binární číslo, obsahující čtyři oktety, z nichž každý je z osmi bitů. • Číslo 192.168.2.3 může být zapsáno jako 11000000.10101000.00000010.00000011. • Síťová zařízení používají binární tvar pro výpočet informací o IP adrese. • IP adresy jsou seskupeny do 5 tříd. Rozdělení je založeno na počátečních hodnotách v prvním oktetu. • Síťoví administrátoři pracují většinou s třídami A, B a C. • Rozsah adres je přidělen instituci NIC (InterNIC) agenturou. Lokální administrátoři zajistí použití IP adres. • Každý uzel (počítač, zařízení) v síti má unikátní IP adresu, masku podsítě, a pokud je potřeba, i defaultní bránu (default gateway). • Defaultní brána je adresa použitá zařízením, pokud cílová adresa není známa. • Obvykle je defaultní brána jeden z interface routeru, na který směřujeme všechen “ostatní” provoz. • Defaultní brána není požadována na uzlu, pokud síť nemá žádný přístup na externí sítě.

53

ICT metodik + ICT koordinátor • Malé LAN sítě bez routeru nepotřebují konfiguraci defaultní brány na počítačích sítě. Třídy IP adres Třída Dekadické hodnoty prvního oktetu A 1-127 B 128-191 C 192-223 D 224-239 E

240-255

Binární hodnoty Uspořádání prvního oktetu Síť/Počítače 0 10 110 1110 1111

oktetu

S.P.P.P S.S.P.P S.S.S.P Vyhrazeno pro multicasting Vyhrazeno pro experimenty

Uvedené IP adresy jsou tzv. veřejné, tj. všechna zařízení s těmito adresami jsou “vidět” v internetu, tj. jsou přímo dostupné. Dvě různá zařízení na intenetu nemohou mít stejnou veřejnou IP adresu. Vzhledem k jejich omezenému počtu využíváme i tzv. privátní adresy, kterými adresujeme libovolně sítě “skryté” za veřejnou IP adresou. Většinou se používají sítě (podsítě) z rozsahu 192.168.0.0. V takovém případě může mít stejnou adresu z daného rozsahu libovolné množství zařízení v internetu. Tato zařízení nejsou přímo dostupná a jsou všechna přístupná přes zařízení (router) s veřejnou IP adresou (tzv. NAT). Na tomto zařízení probíhá “překlad” privátní adresy na veřejnou a naopak. Otázky k zamyšlení: • Jaký je rozsah hodnot prvního oktetu pro adresy třídy A? • Jaký je rozsah hodnot prvního oktetu pro adresy třídy B? • Jaký je rozsah hodnot prvního oktetu pro adresy třídy C?

54

Role ICT v edukačním procesu Masky podsítě • Každá IP adresa se skládá ze síťové adresy a adresy počítače. Všechna zařízení v IP síti požadují masku (pod)sítě (subnet mask). • Maska (pod)sítě je 32-bitová adresa, která se běžně uvádí v dot desítkové notaci. • Maska (pod)sítě zakryje tu část IP adresy, která určuje síť či podsíť. • Síťová zařízení používají masku (pod)sítě k určení, která část adresy je ID sítě a zda je uzel lokální, či vzdálený. • Masky se také zapisují jako desítkové číslo za lomítkem, které udává počet bitů vyhrazených pro masku • 255.255.255.0 = 24 Þ • síť 147.228.190.0 s maskou 255.255.255.0 může být zapsána jako 147.228.190.0/24 • síť 195.113.182.64 s maskou 255.255.255.192 může být zapsána jako 195.113.182.64/26 Masky pro jednotlivé sítě Třída Maska A 255.0.0.0 B 255.255.0.0 C 255.255.255.0 Otázky k zamyšlení: • Pro jaké účely používáme masku podsítě?

Adresování podsítí Třídy adres A, B a C jsou omezeny na počet sítí nebo počítačů, které určují, jak ukazuje následující tabulka počtu počítačů pro jednotlivé sítě. Z toho důvodu je nutné použít podsíťování (subnetting), pomocí kterého síť rozdělíme na více sítí, a umožníme tak jednodušší administraci provozu po síti. Třída Počet využitelných sítí Počet počítačů A 126 16,775,214 B 16384 65,534 C 2,097,152 254

55

ICT metodik + ICT koordinátor Obrázek ukazuje příklad adresování dvou podsítí přes 3. podsíť. Všechny tyto podsítě jsou vytvořeny ze sítě 147.228.0.0 třídy B.

Adresace dvou podsítí přes 3. podsíť (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994]) Princip vytvoření podsítí pomocí masky je popsán v rozšiřujících materiálech.

Vytváření podsítí (Pod)síťování sítě třídy C • LAN sítě potřebují více adres, než je k dispozici. • Třída adres C 192.168.2.0 umožňuje provozovat síť s 254 počítači. Na obrázku je síť, pro kterou není možné použít síť 192.168.2.0. Uvedená síť se skládá ze 3 sítí spojených routery A a B. Z toho důvodu musíme z poskytnutého rozsahu sítě 192.168.2.0 vytvořit více podsítí.

56


Příklad sítě tvořené více podsítěmi Následující tabulka ukazuje parametry sítě C bez podsíťování. Síť 192.168.2.0 Maska podsítě 255.255.255.0 Počet sítí 1 Počet počítačů v síti 254 • Síť na předchozím obrázku vyžaduje tři sítě; jednu pro společné seriálové spojení a jednu pro každou ze dvou ethernetových sítí napojených přes porty E0. • Pokud chceme 3 sítě a máme k dispozici pouze jednu C síť, musíme vytvořit podsítě sítě 192.168.2.0. • Proto si “půjčíme” bity z části “počítačové” a přidáme je k části síťové a tím zvýšíme počet síťových bitů, a tedy počet možných sítí. • Tyto zapůjčené bity určí ID vzniklých podsítí. • Jakmile určíme třídu sítě a tím defaultní síťovou masku, stanovíme počet použitelných podsítí. V našem příkladu potřebujeme 3. • Můžeme vzít více bitů, než potřebujeme, ale tím ubíráme bity v počítačové ćásti adresy a zmenšujeme počet počítačů, které mohou být v síti. Více podsítí znamená méně počítačů v nich. • Používáme následující předpis pro určení počtu možných podsítí: • Počet možných podsítí = 2n-2, kde n je počet bitů, které jsme vzali z počítačové ćásti. • Pro 3 podsítě musíme vzít 3 bity: • 23-2=8-2 = 6 • Výsledkem je 6 podsítí. To je více podsítí, než potřebujeme, ale 2 bity umožňují postavit pouze 2 použitelné podsítě. • 22-2=2

57

ICT metodik + ICT koordinátor • Zapůjčením 3 bitů z části počítačů se mění maska podsítě z defaultní 255.255.255.0 na 255.255.255.224. • Pokud převedeme masku do binárního tvaru, je patrné, jak maska vznikla. • Defaultní maska podsítě je: • 255.255.255.0 nebo 11111111.11111111.11111111.00000000 • Pokud vezmeme 3 bity z posledního oktetu počítačové části, maska podsítě se změní: • 255.255.255.224 nebo 11111111.11111111.11111111.11100000 • Nyní musíme určit rozsah IP adres pro každou podsíť. • Toto určíme z nejnižších signifikantních bitů v oktetu, ve kterém jsou zapůjčené bity. Z nich stanovíme počet počítačů v podsíti. • V našem příkladu je nejnižší bit ze zapůjčených s hodnotou 32. Jinak řečeno v oktetu zbývá 5 bitů pro počítače, tj. může jich být maximálně 25-2=30. Tabulka ukazuje rozsah IP adres v podsítích sítě 192.168.2.0 s maskou podsítě 255.255.255.224. Je uvedeno 8 podsítí místo 6. Číslo Podsíť Rozsah podsítě Broadcast adresa podsítě podsítě 0 192.168.2.0 192.168.2.1 do 192.168.2.31 192.168.2.30 1 192.168.2.32 192.168.2.33 do 192.168.2.63 192.168.2.62 2 192.168.2.64 192.168.2.65 do 192.168.2.95 192.168.2.94 3 192.168.2.96 192.168.2.97 do 192.168.2.127 192.168.2.126 4 192.168.2.128 192.168.2.129 do 192.168.2.159 192.168.2.158 5 192.168.2.160 192.168.2.161 do 192.168.2.191 192.168.2.190 6 192.168.2.192 192.168.2.193 do 192.168.2.223 192.168.2.222 7 192.168.2.224 192.168.2.225 do 192.168.2.255 192.168.2.254 • Někdy se první a poslední podsíť používá pro označení sítě a broadcast (všesměrové vysílání) a jsou nepoužitelné. • Pro určení počtu počítačů v podsíti použijeme předpis: 2x-2, kde x je počet bitů, které zbývají po zapůjčení síťových bitů.

58

Role ICT v edukačním procesu • V našem příkladu zbylo 5 bitů z posledního oktetu po zapůjčení 3, takže dle předpisu je počet počítačů v podsíti 25-2=30. • Stejně jako v případě podsítí, první adresa je rezervována pro číslo podsítě a poslední jako adresa broadcastu dané podsítě. Podsíťování sítě třídy B • Rozsah adres třídy B je určen stejným způsobem jako v případě třídy C, pouze je to trochu komplikovanější. • V příkladu třídy B použijeme stejné schéma propojení, pouze síť třídy B má číslo131.107.0.0 a defaultní masku podsítě 255.255.0.0. • Jsou nutné opět 3 sítě, tj. stejně jako v předchozím příkladu potřebujeme zapůjčení 3 bitů. Výsledkem je opět 6 použitelných sítí. • Maska podsítě třídy B se změní na 255.255.224.0. V tomto případě jsou zapůjčené 3 bity položeny do třetího oktetu, takže poslední oktet není ovlivněn zapůjčenými bity. Číslo podsítě 0 1 2 3 4 5 6 7

Rozsah adres podsítě 131.107.0-31.1-254 131.107.32-63.1-254 131.107.64-95.1-254 131.107.96-127.1-254 131.107.128-159.1-254 131.107.160-191.1-254 131.107.192-223.1-254 131.107.224-255.1-254

Otázky k zamyšlení: • Co představují hodnoty proměnných x a n ve formuli 2x-2=použitelný počet počítačů v podsíti a 2n-2=použitelný počet podsítí? • Patří počítač s IP adresou 147.228.190.81 do sítě 147.228.190.64/28? • Jaké masky je možné použít pro podsíť 147.228.190.64, aby do ní patřil počítač s IP adresou 147.228.190.75? • Určete síť s maskou 255.255.255.224 tak, aby do ní patřil počítač 147.228.190.100

59


Broadcast v síti • Vyhrazená adresa, ve které jsou v počítačové části adresy na všech pozicích 1. • Síť 147.228.190.0/24 má broadcast adresu 147.228.190.255 • Síť 147.228.190.0/26 má broadcast adresu 147.228.190.63 • Síť 147.228.190.96/27 má broadcast adresu 147.228.190.127 Obrázek ukazuje princip různého šíření broadcastu v sítích dle masky.

Příklad šíření broadcastu (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994])

60


Propojení dvou lokálních sítí Obrázek ukazuje propojení dvou sítí, ve kterém funkci routerů (bran) vykonávají počítače Bigboy a Lucy s routovacím softwarem.

Propojení dvou lokálních sítí (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994]) Následující obrázek ukazuje výpis parametrů dvou interface eth0 a eth1 reprezentovaných ethernetovými síťovými kartami v jednom počítači (ve vzorové síti takovými počítači mohou být Bigboy nebo Lucy). Počítač se dvěma kartami bývá většinou spojovacím počítačem dvou sítí. Uvedený počítač s IP 195.113.182.30 je součástí sítě 195.113.182.0/27 a zároveň s IP 192.168.1.254 druhé karty je součástí privátní sítě 192.168.1.0/24.

Parametry dvou interface počítače ve funkci routeru (zdroj vlastní)

61


Obrázek ukazuje výpis routovací tabulky počítače (brány, Bigboy, Lucy). Pro každou síť je určena brána (IP adresa počítače), na kterou mají být směrovány veškeré pakety do dané sítě. Počítač, který je bránou, musí být v síti, do které počítač vidí jednou ze svých karet (síť 195.113.182.0/27 nebo 192.168.1.0/24). Defaultní brána, tj. brána, kam jdou všechny ostatní pakety, které nejsou určeny do vyjmenovaných sítí, je uvedena na konci. V tomto případě se jedná o počítač 195.113.182.1.

Výpis routovací tabulky počítače ve funkci routeru (zdroj vlastní)

Router (směrovač) • Ve větších a komplexnějších sítích jsou routery často používány pro segmentaci v kombinaci s bridge a/nebo switchem. • Routery pracují v síťové vrstvě OSI modelu a segmentují velké sítě na menší podsítě (subnetworks). • Routery směrují pakety z jedné sítě nebo podsítě do další využívajíce nejlepší možnou cestu. • Routery si vytváří a udržují routovací tabulky, které mapují logické síťové adresy na porty routeru. • Logické adresy jsou obvykle IP nebo IPX adresy. • Na rozdíl od bridge nebo switche, které používají MAC adresy, routery přeposílají pakety na základě zdrojové a cílové síťové adresy. • Routery nepropouštějí všesměrové (broadcast) pakety a jsou často užívány pro omezení broadcast domén. • Bridge a switche definují kolizní domény, routery definují broadcast domény. • Všechny funkce související se směřováním paketů realizuje router na specializovaném hardwaru a se specializovaným softwarem.

62


Příkazy pro práci v síti Následující příkazy pro práci v síti se používají ke zjištění dostupnosti vzdáleného počítače, popř. ke zjištění cesty ke vzdálenému počítači. Příkaz ping • Ping příkaz se používá pro kontrolu spojení mezi dvěma počítači. • Pokud použijeme ping příkaz následovaný IP adresou, vysílající počítač pošle pakety s ICMP požadavkem specifikovanému počítači. • Pokud je cílový počítač nakonfigurován správně, odpoví zasláním paketů s ICMP odpovědí. • Je možné si nastavit počet ICMP paketů, které chceme odeslat. Pokud se vrátí 100% paketů, jedná se o úspěšný ping a cílový počítač je dostupný. Příklad výstupu příkazu ping je uveden na obrázku

Výstup programu ping (zdroj vlastní) Příkaz traceroute Dalším příkazem pro hledání a odstranění problémů spojení je traceroute. • Traceroute ukazuje cestu paketů ze zdrojového počítače k cílovému. To je realizováno s pomocí time-to-live čitače (TTL). Čítač ukazuje životnost paketu. Jakmile je čítač nastaven na nulu, paket je zařízením zahozen. Každé zařízení na cestě, kterým projde paket, zmenší hodnotu TTL o jedna. • Paket je poslán s TTL hodnotou 1. Jakmile na cestě k cíli najde první hop (zařízení, router), paket je vrácen tímto zařízením i s jeho IP

63

ICT metodik + ICT koordinátor adresou a se zprávou o nedoručitelnosti paketu k cílovému počítači. TTL je zvýšen na 2 a paket je znovu poslán k cíli. • Proces pokračuje, dokud paket nedosáhne cíle nebo nevyprší čas. Na následujících obrázcích jsou uvedeny výstupy příkazu traceroute.

Výstup programu traceroute (zdroj vlastní)

Výstup programu traceroute (zdroj vlastní) Otázky k zamyšlení: • Které diskutované nástroje používají ICMP? • Jaký čítač používá příkaz traceroute ? • Které zařízení definuje kolizní doménu (collision domains) a které zařízení definuje broadcast doménu ?

Služby poskytované sítí Jak chápat spojení „služby sítě“ 1. V širším slova smyslu – zdroje nebo aplikace dostupné v síti. 2. V užším smyslu – konkrétní aplikace typu client/server. Služby poskytované v lokální síti (obecně) 1. Sdílení zdrojů – sdílení tiskáren a diskového prostoru, multilicence programů (význam těchto služeb s poklesem cen počítačových komponent postupně klesá) 2. Sdílení aplikací – např. databáze s centrálním zálohováním, přístupovými právy a zabezpečeným přenosem dat (tato služba si udržuje svůj význam) 3. Komunikace – služby internetu - většinou mají smysl až po připojení k internetu - e-mail, telefonování (Voice over IP), videokonference, elektronický obchod, styk s bankou, zpravodajství, rozhlas i TV po internetu (význam multimediálních služeb dále roste)

64

Role ICT v edukačním procesu Nároky počítačových sítí se sdílenými zdroji a aplikacemi 1. Nutnost kvalifikované obsluhy – administrátor sítě 2. Větší nároky na zajištění bezpečnosti uložených i přenášených dat 3. Větší nebezpečí úniku informací při napojení na internet Otázky k zamyšlení: 1. Potřebujete ve vaší organizaci sdílet zdroje nebo aplikace? 2. Potřebujete ve vaší organizaci připojení k internetu? 3. Mohou zaměstnanci využívat toto připojení i pro soukromé účely a myslíte, že je to správné? Služby typu client/server Jde o aplikace založené na spolupráci mezi klientskou částí aplikace umístěnou na počítači uživatele a serverovou částí umístěnou na vzdáleném serveru v internetu (tyto služby je ale možné provozovat i v lokální síti). Příklad: Klient aplikace (například webový prohlížeč) požádá server aplikace (například program Apache nebo Windows IIS) o data (HTML kód stránky) a pak data interpretuje uživateli (zobrazí stránku včetně obrázků a odkazů). Dále se v této kapitole budeme zabývat síťovými službami v aplikačních vrstvách od 4.vrstvy OSI modelu výše. Architektura klient-server • Komunikace probíhá mezi aplikací na straně uživatele (klient) a aplikací na straně serveru (server). • Aplikace server běží v paměti a očekává požadavky klientů. • Tyto požadavky očekává (poslouchá) na svém přiděleném well-known portu. • Klient na tento port zasílá svůj požadavek. • Server požadavek přebírá, a pokud se jedná o spojovanou službu TCP, vyhradí pro komunikaci jiný port a uvolňuje port, na kterém poslouchá pro další požadavky. • Komunikace dále probíhá přes nově přidělený port.

Porty – čísla portů • Porty se používají k určení aplikace, která využívá vrstvu 4 pro spojení. • Port funguje jako další adresa (vedle MAC a IP).

65


TCP vs. UDP TCP/IP používá ve vrstvě 4 (transportní) dva protokoly: TCP a UDP. •

•

• • • • • •

TCP - Transmission Control Protocol o spojovaná služba, spolehlivá o posílá tok dat o více přetečení než UDP (méně efektivní) UDP - User Datagram Protocol o nespojovaná služba, nespolehlivá o posílá datagramy o rychlejší než TCP Paket používá buď TCP, nebo UDP protokol, ale ne oba. Aplikace vybere protokol za uživatele. TCP/UDP používá 16 bitů, které reprezentují číslo portu (65,536 možností) 0-255 použité pro veřejné služby 256-1023 použité pro aplikace společností 1024- neregulováno

V rozsahu 0-255 jsou pro každou službu definovány tzv. well-known porty (např. 21 pro FTP, 23 pro telnet, 25 pro SMTP, 53 pro DNS nebo 80 pro HTTP). TCP navazuje spojení s počítačem trojitým “potřesením rukou” - three-way handshake. Tento princip je ukázán na obrázku.

Navázání TCP spojení (three-way handshake) (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994])

66

Role ICT v edukačním procesu Šest bitů v TCP hlavičce má důležitý význam při navázání, obsluze a ukončení spojení: URG - ukazatel urgence, ACK – potvrzení, PSH - push funkce, RST - reset požadavek, SYN - synchronizační požadavek, FIN - značka konce přenosu Při inicializaci spojení je nejdříve odeslán paket s nastaveným bitem SYN. Ostatní bity jsou nastaveny na 0. Paket odpovědi má nastaven ACK bit na 1.

Část výpisu well-known portů a přiřazených služeb (zdroj vlastní) Otázky k zamyšlení: • Se kterou vrstvou OSI modelu souvisí spojovaná služba? • Která služba je spolehlivější – TCP, nebo UDP? • Co je to SYN flood útok? • Co se objeví na obrazovce, pokud se terminálem (telnet) připojíte na port 80 vzdáleného počítače, pokud na něm běží http server? Protokoly aplikační vrstvy Poslední vrstvou modelu je aplikační vrstva. V TCP/IP modelu na této vrstvě pracuje celá řada protokolů. Jejich postavení vzhledem k ostatním protokolům nižších vrstev ukazuje obrázek:

67


Přehled protokolů aplikační vrstvy a jejich vztah k protokolům nižších vrstev (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994])

Postavení těchto protokolů vzhledem k vrstvám OSI modelu, popř. TCP/IP modelu ukazuje obrázek.

Postavení protokolů vzhledem k vrstvám OSI a TCP/IP modelu

68


ARP, RARP protokol • • • •

Pracuje na úrovni síťové vrstvy. Převádí MAC adresy na IP adresy a naopak. Tento protokol využívá protokol BootP. RARP (Reverse Address Resolution Protocol) vysílá broadcast pakety se svou MAC adresou vždy po inicializaci síťového zařízení (např. po zapnutí počítače se síťovou kartou). • BOOTP server poslouchá na síti a podle své bootp tabulky nalezne příslušnou MAC adresu a pošle zpět paket s vyplněnou IP adresou. • ARP (Address Resolution Protocol) protokol naopak mapuje IP adresy na MAC adresy. • IP adresa je přidělena buď staticky, tj. dané MAC adrese je vždy přiřazena stejná IP adresa, nebo je přiřazena dynamicky, tj. je přidělována z určitého rozsahu IP adres a může se v čase měnit. Následující obrázky ukazují části konfiguračního souboru serveru DHCPD, který realizuje BOOTP server (BootP tabulka).

Výpis části konfiguračního souboru serveru DHCPd – dynamické adresy (zdroj vlastní)

69


Výpis části konfiguračního souboru serveru DHCPd – statické adresy (zdroj vlastní) Na dalším obrázku je ukázána část výpisu seznamu dynamicky přidělených (pronajatých) adres.

Výpis části seznamu dynamicky pronajatých adres

70


DNS protokol Jméno počítače se skládá z vlastního jména a ze seznamu domén, ve kterých počítač leží, oddělených tečkami, ve směru od nejnižší k nejvyšší, např. juno.fek.zcu.cz, gate.gymcheb.cz DNS - Domain name system • Převádí jména počítačů na IP adresy a naopak. • Počítač se dotazuje name serveru na IP adresu počítače, který jsme zadali jménem. • Name server buď najde požadované jméno ve svých tabulkách, nebo pošle požadavek svému nadřízenému name serveru - name resolution process. • Pokud získá odpověď, ukládá si ji ve svých pomocných tabulkách. • Nadřízený name server se dotazuje stejným způsobem až k name serveru dané domény. • Určuje mail server pro doménu (poštovní úřad domény). Obrázek znázorňuje proces vyhledání jména pomocí DNS služby.

Vyhledání IP adresy ke jménu počítače (zdroj [Pužmanová, Šmrha 1999])

71

ICT metodik + ICT koordinátor Na následujícím obrázku je popsán hierarchický strom domén.

Hierarchický systém domén (zdroj [Pužmanová, Šmrha 1999]) Každý DNS server v síti obsahuje konfigurační soubor pro vybranou doménu s definicemi jmen v dané doméně. Obrázky ukazují části výpisu takových konfiguračních souborů pro doménu (převod jména na IP adresu) a reverzní doménu (převod IP adresy na jméno).

Část výpisu konfiguračního souboru DNS domény (zdroj vlastní)

72


Část výpisu konfiguračního souboru reverzní domény (zdroj vlastní)

Seznam nejčastěji používaných služeb • SMTP - Simple Mail Transfer Protocol - protokol zajišťující příjem a odeslání pošty • FTP - File Transfer Protocol - protokol pro přenos vzdálených souborů • Telnet - Telecommunications Network - síťový virtuální terminál pro interaktivní přístup ke vzdáleným počítačům • NFS - Network File System - sdílení vzdálených souborů • RPC - Remote Procedure Call - volání vzdálených procedur • TFTP - Trivial File Transfer Protocol - jednoduchý protokol pro přenos souborů (zavádění OS přes síť) • BootP -Bootstrap Protocol • SNMP - Simple Network Management Protocol - protokol umožňující správu vzdálených aktivních komponent sítě • NTP - Netwokr Time Protocol - synchronizace času mezi několika počítači • Finger - Finger Protocol - zjištění informace o uživatelích právě pracujících na vzdáleném počítači • NNTP - Network News Transfer Protocol - přenos zpráv • ICMP - Internet Control Message Protocol - umožňuje posílat chybové a řídící zprávy ostatním • IGMP - Internet Group Management Protocol - skupinová adresace počítačů na úrovni internetové vrstvy

73

ICT metodik + ICT koordinátor Následující obrázek ukazuje výpis démonů (procesů představujících servery jednotlivých služeb) v paměti vybraného serveru.

Výpis démonů (serverů) v paměti (zdroj vlastní) Otázky k zamyšlení: • K čemu slouží DNS? • Jaké protokoly převádí IP adresu na MAC adresu na úrovni síťové a na úrovni aplikační? • K čemu slouží protokol SMTP? • Jak funguje DNS? • Který protokol umožňuje přenos souboru ze vzdáleného počítače? • V prohlížeči jsme zadali URL http://www.fek.zcu.cz. Co znamená http v uvedeném URL? • Pokud stránka z předchozího příkladu nebude zobrazena, znamená to vždy přerušení spojení? • Do webového prohlížeče jsme zadali následující URL: ftp://archiv.zcu.cz/2006/index.zip. Jaký protokol používáme, jaký počítač a jaký port kontaktujeme?

74


Technická realizace sítě LAN Návrh sítě LAN Se znalostmi z minulých kapitol musíme síť nejprve rozdělit na podsítě, které budou odděleny směrovači-routery (obvykle jsou podsítě v jednotlivých budovách). Další podrobnosti - topologii sítě a rozmístění aktivních prvků sítě – obvykle konzultujeme s firmou, která síť bude instalovat. Přesto je ale potřeba mít alespoň základní představu. Budování lokální sítě na bázi kroucené dvoulinky Podsítě dále rozdělíme na oblasti obsluhované jedním přepínačem-switchem tak, aby délka kabelů nepřesáhla 100m (obvykle 1 patro nebo křídlo budovy) Pro rozvod klasické sítě na bázi Ethernetu po budově se používá: STP – Shelded Twisted Pair – stíněná kroucená dvoulinka – odolná proti rušení UTP - Unshelded Twisted Pair – nestíněná kroucená dvoulinka - levnější Kabeláž je zakončena buď zásuvkou ve stěně, nebo přímo v uzlu sítě konektorem RJ-45.

Standardní zapojení RJ-45 při propojení síťová karta – rozbočovač (nebo přepínač) – oranžová – zelená – modrá – hnědá

Křížené zapojení RJ-45 při propojení dvou síťových karet nebo dvou rozbočovačů

75


V kříženém kabelu dochází k záměně zelených a oranžových párů

Strukturovaná kabeláž Je to standardní postup, při kterém se kabely UTP nebo STP kategorie 5 (vhodné pro rychlosti 10-1000 Mbit/s) sbíhají od zásuvek ve všech místnostech v budově do patrových přepínačů a z nich pak další kabely vedou do centrální místnosti (serverovny nebo rozvodny), kde jsou zakončeny v propojovacím panelu - patch panelu. Kabeláž tedy tvoří stromovou strukturu:

Patch panel je tvořen dvěma propojovacími poli – do jednoho se sbíhají kabely z budovy, z druhého odchází kabely do centrálního přepínače. Budou fungovat pouze zásuvky v místnostech, jejichž kabel je na patch panelu propojen na přepínač:

76


Budování lokální sítě na bázi bezdrátu Wireless síť obvykle není tak rychlá a spolehlivá jako klasická drátová síť. Používá se v budovách, kde není možné natahovat v lištách nebo ve zdech velké množství kabelů (historické budovy, estetické důvody), nebo jako doplněk drátové sítě. Tato síť má podobnou strukturu jako síť strukturované kabeláže, jen jsou místo přepínačů rozmístěny tzv. přístupové body (Access Point –AP) a klasické kabely jsou jen mezi AP a centrálním přepínačem, nebo dokonce ani tam ne (pak musí být v serverovně centrální AP s výkonnější anténou).

Access Point • Má obvykle s vestavěnou anténou dosah 20-50m. • Uvnitř budovy na krátkou vzdálenost nevyžaduje přímou viditelnost. • Dá se použít s externí anténou i na delší vzdálenosti – například na propojení budov. Zde už však vyžaduje přímou viditelnost dvou AP navzájem. • Signál neprojde železobetonovým zdivem – efekt Faradayovy klece.

77


Příklad rozmístění AP na jenom patře ekonomické fakulty v Chebu (zdroj vlastní) Power Injector – zařízení, které se vřadí mezi centrální přepínač a přístupový bod a umožní přenos po UTP kabelu nejen pro datový signál, ale také pro elektrické napájení. Pak není třeba řešit napájení v místě umístění AP, ale jen centrálně v serverovně. Je to možné jen pro zařízení s malým odběrem elektřiny.

78

Role ICT v edukačním procesu Technické řešení serverovny • Je umístěna pokud možno v centru topologie sítě. • Měla by mít dostatečně dimenzovaný přívod elektrického napětí a větší množství zásuvek, plánujeme-li více serverů a centrálních aktivních prvků. • Místnost by měla být klimatizovaná nebo alespoň dobře větraná. • Měla by být zabezpečena proti vloupání nebo vniknutí cizích osob. • Všechna zařízení by měla být napájena přes záložní bateriové zdroje (UPS).

Správa sítí Správa sdílených prostředků Správa lokálních sítí s centrálním serverem spočívá zejména v administraci uživatelských účtů (kont, accounts) uživatelem s nejvyššími právy administrátorem. Ten byl dříve většinou zároveň správcem celé sítě. Dnes se již obvykle odlišují zvlášť správci jednotlivých serverů, nebo dokonce aplikací a zvlášť správce sítě. Jednotliví správci nemusí pracovat v organizaci na plný úvazek, ale mohou spravovat aplikace, servery nebo síť externě a na dálku – více organizací nebo více poboček jedné organizace. Jednotlivým účtům nebo skupinám účtů se přidělují práva ke sdíleným prostředkům, které poskytuje server, tedy zejména ke sdílenému diskovému prostoru a serverovým (centralizovaným) aplikacím. Moderní serverové operační systémy snižují nebezpečí zneužití administrátorských práv tím, že například neumožňují správci zjistit heslo uživatele a prohlížet jeho data nebo poštu. Správce může heslo pouze změnit což uživatel pozná a může žádat o zdůvodnění změny. Většina robustnějších systémů přidělování práv (v operačních systémech nebo databázích) zavádí novou funkci – auditor. Ta neumožňuje nijak měnit práva uživatelů, ale je určena ke kontrole činnosti administrátorů. V sítích peer-to-peer nejsou žádné uživatelské účty a nepřidělují se práva uživatelům, ale pouze se sdílené prostředky (tiskárna, disk, aplikace) chrání heslem. Komu je heslo sděleno, ten může prostředek používat. U disků se rozlišují dvě úrovně přístupu – pouze čtení, nebo čtení i zápis – každá úroveň má jiné heslo. Centralizovaná správa prostředků Pro přidělování práv uživatelů ke sdíleným prostředkům na serverech sítě je možné vyhradit speciální server s aplikací, která provádí autentifikaci – ověření identity uživatele. Při žádosti uživatele o využití prostředku v síti

79

ICT metodik + ICT koordinátor požádá server, na kterém je prostředek uložen, externí autentifikační server o ověření totožnosti uživatele (autentifikaci) a zda má příslušná práva k požadovanému prostředku (autorizaci). Nejrozšířenější aplikací tohoto druhu je autentizační systém Kerberos. Správa přístupu k internetu Dříve byl centrální server LAN většinou zároveň bránou k internetu – jeho sériový port nebo telefonní modem nebo jedna z jeho síťových karet. Proto bylo možné povolovat přístup k internetu přidělením uživatelských práv k tomuto portu nebo k internetové aplikaci. Dnes se přístup k internetu řídí nezávisle na přístupu ke sdíleným prostředkům serverů. Bránou je obvykle směrovač (router) nebo layer4 switch. Přístup se řeší na routeru výčtem IP adres, které mají povolen přístup na internet. Centralizovaná správa přístupů mezi sítěmi S rozvojem internetových aplikací a zvyšováním rychlostí propojení mezi sítěmi vznikla potřeba robustnějšího a bezpečnějšího řízení přístupů mezi jednotlivými segmenty sítě a přístupů do internetu. K tomuto účelu byla vyvinuta norma IEEE 802.1x (Port-Based Network Access Control, 2001) - obecný bezpečnostní rámec pro všechny typy LAN, zahrnující autentizaci uživatelů, integritu zpráv (šifrování) a distribuci klíčů. 802.1x má za cíl blokovat přístup k segmentu lokální sítě pro neoprávněné uživatele. Je založen na protokolu Extensible Authentication Protocol (EAP), který byl původně vyvinut pro PPP LCP (Point-to-Point Protocol Link Control Protocol). Ověřování provádí přístupový bod segmentu. Pro klasickou síť je to přepínač nebo router, pro bezdrátovou síť je to Access Point. Ověření lze provést pomocí seznamu nebo pomocí externího autentizačního systému - serveru Kerberos nebo RADIUS. Servery RADIUS (Remote Authentication Dial In User Service) se používají zejména pro bezdrátové nebo rozsáhlé klasické sítě. Zálohování dat • Při zálohování dat na serveru se používají následující techniky. • Je nutné zálohovat na jinou fyzickou jednotku, než kde jsou uložena data. • Pokud není potřeba archivovat data daleko do minulosti, je výhodnější a hlavně rychlejší použít pro zálohu harddisk než datovou pásku. • Je potřeba myslet nejen na zálohování dat, ale zároveň i na zálohování přívodu elektrické energie pomocí záložní baterie – UPS.

80

Role ICT v edukačním procesu • Někdy se zálohují (zdvojují) i napájecí zdroje nebo disky (viz dále). Redundantní zařízení – záložní zařízení navíc Hot-plug zařízení – zařízení, které lze odpojit, případně vyměnit za chodu serveru

Zálohování na HW úrovni Na serverech se často používá automatické zálohování na úrovni hardwaru. Server je osazen dvěma až třemi identickými hot-plug disky, které tvoří tzv. RAID pole. Data jsou na ně zapisována speciálním RAID řadičem, a to tak, že při výpadku jednoho disku jsou data doplněna z ostatních disků a nedojde k jejich ztrátě. Původně RAID pole vznikla pro urychlení přístupu k disku, později přibylo zálohování. RAID 0 – Striping - Řadič rozděluje data do bloků a každý blok je zapsán na zvláštní disk. Bloky se zapisují na několik disků současně, takže dochází ke zrychlení zápisu i čtení. Při porušení kteréhokoliv disku dochází ke ztrátě dat celého pole. RAID 1 – Mirroring - Řadič zapisuje data vždy současně na dvojici disků a zrcadlí je. Při poruše jednoho disku se pole rozpojí, ale data zůstanou zachována. RAID 0+1 – Mirrored Striping Array - Kombinace předchozích dvou typů, spojující vlastnosti redundantnosti dat a možnosti paralelního zápisu na více disků. Toto řešení je ale už dost nákladné s velkými nároky na řadič. RAID 10 – Striping with mirroring – obměna předchozího řešení, která je při stejných nákladech rychlejší. Existuje ještě mnoho dalších řešení RAID polí, ta jsou už však velmi drahá. Pro zvýšení bezpečnosti dat na serveru obvykle postačí řešení RAID 1 nebo RAID 10 Vzdálená správa serveru Pro vzdálené připojení k serveru je možné použít klientský program služby „Vzdálená plocha“ (Remote Desktop Client, dříve Terminal Services Client). Klientský program pro Windows verze 95 až XP je možné stáhnout z některého serveru Windows 2003 Server v lokální síti na následující cestě: \\<název_počítače>\Tsclient\Win32\Setup.exe nebo přímo ze stránek Microsoftu http://www.microsoft.com/windowsxp/downloads/tools/rdclientdl.mspx . Serverovou část služby je nutné na serverech 2000 přidat a spustit, na serverech 2003 je aktivována automaticky. Uživatelé služby musí mít na serveru 2000 práva Administrators, na serveru 2003 Administrators nebo Remote Desktop Users.

81

ICT metodik + ICT koordinátor Je také možné použít klienta „Webové připojení ke vzdálené ploše“, který pracuje pod webovým prohlížečem MS IE s využitím prvků Active-X. Bezpečnost

Freewarové ochranné programy Microsoft Baseline Security Analyzer (MBSA) – program, který je schopen najít na dálku u kteréhokoliv počítače v síti zranitelná místa, například neprovedené aktualizace, slabá hesla, zbytečně otevřené porty a chyby v konfiguraci.

Ukázka obrazovky programu MBSA (zdroj vlastní)

Ochranné programy od firmy GFI Computers Tyto programy jsou placené, cena se pohybuje mezi 10-20 tisíci, ale jejich užitná hodnota je vysoká. GFI LANguard Network Security Scanner (N.S.S.) Skenuje všechny počítače v zadané síti a zjistí chybějící bezpečnostní záplaty, service packy, otevřená sdílení, otevřené porty, nepoužívané uživatelské účty a další slabá místa. Umí následně stáhnout a nainstalovat chybějící patche a service packy OS i aplikací. GFI LANguard Security Event Log Monitor (S.E.L.M) Provádí detekci průniků do sítě pomocí kontroly protokolů událostí (event logs), archivuje a analyzuje protokoly událostí ze všech strojů na síti a v reálném čase upozorní administrátora e-mailem na útoky a další kritické události. Detekuje útoky prováděné za použití místních uživatelských účtů.

82


Připojení sítě k internetu Zařízení pro připojení k Internetu – gateway – brána

Router Původně se většina komunikace v LAN odehrávala mezi stanicemi a servery uvnitř sítě. Pro připojení k internetu byl vhodný klasický router (směrovač) s jedním speciálním WAN portem. Protože zpočátku byly přípojné linky pomalé, nebyly zde velké požadavky na rychlost a směrování, proto byl router často realizován softwarově jako program pod OS Unix/Linux. Směroval provoz mezi dvěma nebo více síťovými rozhraními, z nichž jedno směřovalo do WAN (internetu).

Firewall Později vznikly požadavky na bezpečnost stanic uvnitř sítě vůči napadení z internetu a router byl doplněn systémem překladu adres (NAT). Všechny stanice LAN se „schovávají“ za jednu adresu hraničního zařízení – firewallu. Začínají se používat specializovaná zařízení bez klasického OS a směrování probíhá částečně na úrovni hardwaru.

Layer4 switch V současné době začíná většina provozu směřovat ven z lokální sítě. Způsobil to rozvoj služeb internetu, podnikových aplikací client/server provozovaných mezi pobočkami podniku a také IP telefonie. Jsou tedy daleko větší nároky na rychlost směrování. Proto se jako koncové zařízení používá layer3 switch, tedy klasický router na 3.vrstvě s velmi rychlým směrováním paketů realizovaným převážně hardwarově (podobně jako u rychlých přepínačů). Přípojné sítě Páteřní spoje – hlavní spojovací linky internetu. Jde většinou o optické kabely s propustností v řádu Gbit/s. Internet Service Provider – ISP – poskytovatel přístupu k internetu. Sítě poskytovatelů přístupu – jsou tvořeny páteřními spoji a zakončeny uzly, které slouží k připojování koncových uživatelů nebo jejich sítí. Poslední míle – spoj, který překlene vzdálenost mezi koncovým uzlem poskytovatele a bránou sítě uživatele. Místní smyčka - poslední míle na telefonní lince. Realizace poslední míle

- po telefonní lince Vytáčené (komutované) připojení

83

ICT metodik + ICT koordinátor Po místní smyčce prochází data v analogové podobě a musí se převádět modemem. Nízká rychlost (max. 56 Kbit/s) a vysoké náklady (platba za dobu připojení) způsobují, že toto spojení není vhodné pro připojení sítě s více počítači. POTS – Plain Old Telephone System – klasická telefonní síť PSTN – Public Switched Telephone Network – veřejná komutovaná telefonní síť Uzlem poskytovatele je analogová ústředna –> max. rychlost 33 Kbit/s. Uzlem poskytovatele je digitální ústředna –> max. rychlost 54 Kbit/s. ISDN - Integrated Services Digital Network (síť digitálních integrovaných služeb) Telekomunikační spoj na bázi přepojování okruhů. Zajišťuje zároveň přenos telefonních hovorů i dat. Data se přenáší po místní smyčce digitálně. BR (Basic Rate Access) – 2x B kanál 64 Kbit/s + D kanál 16 Kbit/s – až 128 Kbit/s PR (Primary Rate Access) – 30x B kanál + D kanál 64 Kbit/s – až 2048 Kbit/s ISDN se používalo i pro páteřní spoje sdružením několika PR linek. T1 – PR v USA - 23x B kanál + D kanál 64 Kbit/s = 1544 Kbit/s E1 – PR v Evropě - 30x B kanál + D kanál 64 Kbit/s = 2048 Kbit/s Připojení na straně zákazníka vyžaduje speciální ISDN převodník, který umožní připojení analogových nebo digitálních telefonů a zároveň počítačů. Problém je, že ISDN se u nás zpoplatňuje stejně jako komutované připojení za čas připojení, a nikoliv za přenesená data. Za každý použitý B kanál se zaplatí stejná cena jako za vytáčené spojení a navíc se platí měsíční paušál – při dlouhodobém připojení sítě vyžaduje ISDN vysoké náklady – téměř se již nepoužívá. ADSL – Asymetric Digital Subscriber Line (asymetrická digitální účastnická přípojka) Asymetrická varianta xDSL, kdy přenosová kapacita směrem k uživateli je vyšší (až 8Mbit/s) než od uživatele (až 1 Mbit/s). S využitím speciálních koncových zařízení se maximálně využívá kapacita místní smyčky mezi uživatelem a ústřednou, ale dále se nepokračuje telefonní sítí (digitální ústředny mají již nedostatečnou přenosovou kapacitu), ale rychlou datovou sítí. Využívají se pouze frekvence nad hovorovým pásmem – je tedy možné zároveň telefonovat. Výhodou je stálá platba (paušál) bez ohledu na skutečnou dobu připojení – tedy již žádné počítání impulsů a připojení 24h denně. Nevýhodou je, že paušál se platí, i když linka není využívána. Někdy je navíc zvlášť zpoplatňován přenos dat, pokud byl v daném měsíci překročen určitý limit stažených dat (platí se za objem přenesených dat nad limit).

84

Role ICT v edukačním procesu Někteří poskytovatelé navíc používají tzv. FUP – Fair User Policy – omezení rychlosti zákazníkům, kteří masivně stahují data z internetu, a uvolňují tak přístupovou kapacitu uzlu poskytovatele pro ostatní zákazníky. Po překročení určitého limitu (obvykle v řádu GB) je zákazníkovi do konce měsíce snížena rychlost připojení. Je to na straně zákazníků velmi nepopulární omezení. Se zvyšováním kapacity uzlů poskytovatelů připojení se ale od uplatňování FUP postupně upouští. ADSL je asymetrické a sdílené – tedy jen pro malé sítě – nejvíce do pěti počítačů. xDSL se stále vyvíjí. Nové systémy – HDSL, SHDSL, VDSL, M2DSL – dosahují rychlostí až 100Mbit/s, ale se zvyšováním rychlosti se zkracuje maximální délka místní smyčky ze 4km až na 500m. Účastník musí být do 4km od ústředny – ADSL není vhodné pro odlehlá místa. Pro podniky jsou vhodnější symetrické varianty – zatím poměrně drahé. Sdílení místní smyčky Jednu místní smyčku může sdílet více telekomunikačních operátorů – Telecomu se platí paušál za smyčku (je jejím vlastníkem), některému telefonnímu operátorovi za telefonní hovory a poskytovateli internetu za přístup k internetu. Někdy může dvě nebo všechny tři služby na místní smyčce nabízet tatáž firma. Telecom k tomu, aby se dělil o místní smyčku s jinými operátory, musel být donucen zákonem.

- kabelovou přípojkou CATV – Community Antenna TV - společná TV anténa Cable TV – síť kabelové televize – původně určena pouze pro šíření TV signálu Tradiční síť byla pouze jednosměrná a neměla dostatečnou šířku pásma musela být zmodernizována. HFC – Hybrid Fibre Coax – páteřní spoje jsou optické a poslední míle využívá staré koaxiální Cable TV rozvody, ale na obou stranách poslední míle musí být speciální modemy. CMTS – Cable Modem Termination System – na straně uzlu poskytovatele. CM – Cable Modem – na straně zákazníka pro připojení počítače nebo sítě. STB – na straně zákazníka pro připojení televizního přijímače. Spojení je nesymetrické – až 42 Mbit/s k zákazníkovi a 10 Mbit/s zpět do internetu. Je však sdíleno všemi účastníky v obsluhované lokalitě, proto skutečná propustnost bývá v řádu stovek Kbit/s. Přenos je pro zajištění bezpečnosti šifrován. Technické řešení je normalizováno specifikací DOCSIS – nyní verze 2.0 .

85

ICT metodik + ICT koordinátor Platí se paušál za trvalé připojení, nezpoplatňuje se čas ani objem přenesených dat. Ceny jsou obvykle o něco nižší než u ADSL, ale služba je dostupná jen v hustě osídlených oblastech a je zaměřena zejména na domácnosti. Kabelová přípojka je sdílená a asymetrická – méně vhodná pro podniky – jen pro malé sítě do pěti počítačů. Kabelové připojení je ve světě vedle ADSL nejrozšířenějším způsobem připojení k internetu, u nás je ale ve hře ještě bezdrátové mikrovlnné spojení Wi-Fi.

- bezdrátovým připojením Infračervené Pouze pro krátké dvoubodové spoje s přímou viditelností, dosah desítky metrů. Optické laserové Pro dvoubodové spoje mezi budovami, dosah stovky metrů, nutná přímá viditelnost. Rádiové Využívá vyšší kmitočty elektromagnetického záření nad rozhlasovými a televizními pásmy. Komerčně se využívají zejména bezlicenční mikrovlnná pásma. WLAN – Wireless LAN – bezdrátové lokální sítě – označované také Wi-Fi Původně vznikla pouze pro použití uvnitř budov jako alternativa strukturované kabeláže. Později se začala tato technologie používat s výkonnými externími anténami i na propojení sítí na vzdálenost až 15 km. Vyžaduje přímou viditelnost. Umožňuje i připojení mobilních zařízení (notebook) a jejich pomalý pohyb v prostoru, aniž by se ztratilo spojení. Pracuje pouze v bezlicenčních pásmech. U nás má Wi-Fi zcela výjimečné postavení – v době, kdy Telecom otálel s nasazením služby ADSL a později se snížením její ceny, zaplnila Wi-Fi mezeru na trhu a významné postavení si udržuje dodnes – v Evropě to nemá obdobu. WLAN se řídí specifikací IEEE 802.11 IEEE 802.11b – pásmo 2.4 GHz, max. rychlost 11Mbit/s, reálná rychlost 5-6 Mbit/s IEEE 802.11g – pásmo 2.4 GHz, max. rychlost 54 Mbit/s, reálná cca 22 Mbit/s IEEE 802.11a – pásmo 5 GHz, max. rychlost 54 Mbit/s, reálná až 25 Mbit/s Existují i proprietární řešení některých výrobců s nominální rychlostí až 100 Mbit/s – normu pro tyto rychlosti řeší skupina IEEE 802.11n, ale zatím není dokončena.

86

Role ICT v edukačním procesu IEEE 802.11e – řešení podpory QoS ve WLAN – již se používá Pro zajištění bezpečnosti se používá 128bitové šifrování WEP, případně ověření identity na autentizačním a autorizačním serveru RADIUS (podle IEEE 802.1x). Nevýhodou je vzájemné rušení jednotlivých poskytovatelů v hustěji pokrytých oblastech, zejména v centrech větších měst. WMAN – Wireless MAN – bezdrátové metropolitní sítě – označované také WiMax Počítá rovnou s nasazením na větší vzdálenosti, řeší jednak vysokorychlostní páteřní spoje a jednak i spoje pro poslední míli. Rychlost je až 134Mbit/s s podmínkou přímé viditelnosti. Používají se pásma 10-66 GHz. Později přišlo řešení s rychlostí do 70 Mbit/s, které nevyžaduje přímou viditelnost. Pracuje v licencovaných i volných pásmech 2-11GHz s dosahem do 40km. Umožňuje připojení mobilních zařízení pohybujících se rychlostí až 150km/h. K dispozici je mnohem více přenosových kanálů, proto by nemělo docházet k vzájemnému rušení. WMAN se řídí specifikací IEEE 802.16, resp. 802.16a až 802.16e. Technologie na bázi 802.16 u nás zatím nejsou k dispozici. Mobilní technologie v GSM sítích (sítě pro mobilní telefony) GPRS – 42-172 Kbit/s (2. generace datových přenosů) UMTS – 144 Kbit/s až 2 Mbit/s (3. generace) výhledově HSDPA – až14.4 Mbit/s Nízké a nestabilní rychlosti – není vhodné pro připojení sítě.

- satelitním připojením Toto spojení využívá sítě geostacionárních družic. Protože signál překonává velkou vzdálenost, dochází k nezanedbatelnému zpoždění signálu (kolem 500ms) – musí se používat upravené TCP méně citlivé na latenci. Zpočátku se používalo hybridní řešení – satelitem pouze dopředný kanál, zpětný kanál se řešil pozemní cestou (vytáčené spojení, ISDN). DVB-RCS – DVB Return Channel via Satellite – obousměrný přenos přes satelit. Dopředný kanál – obvykle 1-10 Mbit/s, max. 55 Mbit/s, zpětný kanál – 0.2-2 Mbit/s. Výhody – dostupnost i pro odlehlá místa, rozsáhlé pokrytí jediným zařízením – na rozdíl od pozemní sítě nemá oblast pokrytá satelitem „úzká místa“, vyšší přenosová kapacita než ADSL, vyšší spolehlivost než kabelové sítě a Wi-Fi. Nevýhody – zatím vyšší cena provozu i pořízení (satelitní terminál + anténa) než u ADSL, Wi-Fi a kabelové sítě (ale levnější než optika).

87


- optickým kabelem Je to nejrychlejší, nejkvalitnější a nejperspektivnější řešení připojení sítě k internetu. Bohužel ale také nejdražší. Přenosová kapacita optického kabelu tvořeného svazkem optických vláken je řádově 10 Tbit/s, tedy asi milionkrát více než současné maximální požadavky na rychlost připojení k internetu (10 Mbit/s). Výhodou je dlouhá životnost, odolnost proti rušení a proti odposlechu, jsou vhodné i pro větší vzdálenosti. Pokládání kabelů, instalace a konektorování jsou nákladné (hrubý odhad 1milion Kč na 1km). Proto se zatím optika používá jen u páteřních sítí. Je však snaha je dovést co nejblíže k zákazníkům a zbytek řešit co nejkratší místní smyčkou. FTTC – Fiber to the Curb – optika na kraj ulice (k obrubníku) FTTB - Fiber to the Building – optika do budovy FTTH - Fiber to the Home – optika do rodinného domu Tento způsob připojení má velkou budoucnost – pravděpodobně postupně nahradí spojení přes metalické linky a koaxiální kabely. V odlehlejších oblastech může být nahrazeno satelitním spojením. Závěr – porovnání způsobů připojení Broadband – širokopásmové připojení – pojem, jehož význam se mění s nároky uživatelů – je to takový druh připojení k internetu, který uživatele neomezuje. V současné době je za broadband obvykle považováno připojení od 512Kbit/s pro jednoho uživatele – to je možné splnit pomocí ADSL, Wi-Fi, kabelových rozvodů, satelitním a optickým spojením. Pro připojení celé sítě nejsou vhodné agregované spoje (sdílené s více zákazníky), tedy především klasické ADSL, Wi-Fi s centrální anténou a kabelové sítě. Pro připojení sítě jsou vhodné vysokorychlostní xDSL, Wi-Fi spojení „point to point“ (dvě úzce směrové antény proti sobě), vysokorychlostní satelitní spojení a zejména optické spojení (ne celý kabel, ale jen vlákno).

88


Ochrana sítě před viry a spamem Otevřená síť - ochrana pracovních stanic a serverů

Záplatování chyb operačního systému Ve Windows 98 je potřeba ručně spouštět alespoň 1x týdně volbu Start/Windows Update , kterou se spustí instalace oprav chyb operačního systému (tzv. záplaty bezpečnostních děr). Ve Windows ME, 2000 a XP lze zapnout automatické instalování záplat volbou Start/Nastavení/Ovládací panely/Automatické aktualizace .

Používání antivirového programu K dispozici je mnoho placených kvalitních antivirových programů, například Norton Antivirus, Kasperski antivirus, Avast, AVG, PCcilin. Některé lze po omezenou dobu nebo pro nekomerční použití užívat i bezplatně. Antivir je nutné nastavit tak, že se bude automaticky každý den spouštět test souborů na pevném disku a také aktualizace virové databáze z internetu . Novinky ze světa antivirové ochrany lze sledovat na adrese: http://www.viry.cz . Žebříček nejrozšířenějších virů za posledních 24 hodin: http://virovyradar.seznam.cz .

Obrana proti spywaru a addwaru Na vyhledání a deaktivaci špiónského softwaru, který může do internetu odesílat informace o některých aktivitách na vašem počítači, lze použít zdarma například program SpyBot. Program zároveň automaticky blokuje přístup na škodlivé webové stránky. Kontrolu je potřeba spouštět ručně alespoň 1x týdně. Proti skrytým programům, které se instalovaly bez vašeho vědomí spolu s jinými programy (addware), použijte například program Ad-Aware. Spouštějte ho ručně alespoň 1x týdně. Novinky ochrany proti spyware i addware lze sledovat na adrese: http://www.spyware.cz .

89


Obezřetná práce s elektronickou poštou Neotvírejte a mažte podezřelou poštu, tedy tu, která je v angličtině, od neznámých lidí, s podivnými nabídkami... Používejte antispamový filtr v Outlooku: Nástroje/Pravidla pro zprávy/Seznam blokovaných uživatelů – zde můžete vytvořit seznam nežádoucích adres. Další adresu z nově došlé nevyžádané zprávy přidáte v hlavním menu Outlooku: Zpráva/Blokovat odesílatele . Pozor na poplašné a falešné zprávy – tzv. hoax. Podezřelé nabídky a výzvy prověřujte na stránkách http://www.hoax.cz .

Zákaz instalace neprověřených programů Běžní uživatelé by pokud možno neměli sami instalovat programy. Ve Windows XP to ani práva běžného uživatele neumožňují. Pokud má uživatel dostatečná práva, měl by instalovat pouze programy, které již u někoho běží a nezpůsobily virovou nákazu. Pokud si není jist, měl by se poradit se správcem sítě nebo se zkušenějšími kolegy. Programy z internetu zdarma většinou obsahují přinejmenším addware.

Zákaz prohlížení nebezpečných webových stránek Jde zejména o stránky nabízející snadné zisky a výhry, stránky slibující zdarma hudbu a programy, které jinde zdarma nejsou, stránky s nástroji pro hackery a většina stránek s pornografií .

Používání alternativy Internet Exploreru Tento program je často terčem útoků. I když se podaří vyčistit harddisk od virů, stačí někdy jen spustit Internet Explorer (IE) a ten může ze sítě stáhnout viry nové, protože byl tak nastaven ještě v době, kdy byly předchozí viry aktivní. Najít všechna místa, odkud může IE dostat příkaz ke stažení škodlivých skriptů nebo souborů, není jednoduché. Existují programy na ochranu registrů (viz níže), ale někdy je jednodušší přejít na jiný prohlížeč internetu, který není tak rozšířený, a proto není pro tvůrce virů tak zajímavý. Známá je Opera nebo Netscape, v poslední době však zejména Mozilla Firefox. Obsahuje všechny důležité komponenty, dodržuje standardy (na rozdíl od IE) a má velmi dobrou českou lokalizaci. Při instalaci si přebere seznam oblíbených stránek i další nastavení z IE, takže není třeba nic znovu nastavovat. Je zde ovšem nevýhoda, že některé webové stránky jsou optimalizovány pouze pro IE, například stránky elektronického bankovnictví.

90


Instalace firewallu na stanici Program typu firewall sleduje komunikaci počítače s internetem, a je-li správně nastaven, nepovolí žádné přenosy vyvolané zvenčí, může tedy zamezit útokům na počítač. Ve Windows 2000 a Windows XP je již jednoduchý firewall integrován v systému. U ostatních verzí Windows je nutné firewall nainstalovat. Doporučuje se například Kerio Firewall, který je ve verzi Personal poskytován zdarma. Pozor! Pokročilejší firewall, jako je Kerio, vás může obtěžovat, protože si zpočátku nechává každou komunikaci schválit od uživatele. Jeho nastavení je trochu složitější. Může také znatelně zpomalit počítač, který má málo operační paměti nebo starší procesor.

Ochrana registrů Windows Některé viry i programy typu addware upravují záznamy jiných programů v registrech Windows (zejména Internet Exploreru) tak, aby tyto programy pracovaly v jejich prospěch – například změní adresu úvodní stránky internetu. Tomu lze zabránit speciálními nástroji, které hlídají přístup do registrů. Takový nástroj s názvem TeaTimer je součástí programu Spybot, který byl již zmíněn výše. Lze jej aktivovat ve Spybotu v sekci Nástroje po přepnutí do režimu pro pokročilé. Tento nástroj může mírně obtěžovat, protože si nechává schvalovat zápisy do registrů i při instalaci neškodných programů. Může také nepatrně zpomalovat počítač.

U serverů umístěných v otevřené síti se provádí ještě další opatření: 1. 2. 3. 4. 5.

přejmenování, případně i deaktivace účtu administrátora uzavření portů, které nejsou nezbytné k činnosti serveru zcela automatické záplatování (bez potvrzování uživatelem) instalace balíků oprav a inovací – tzv. ServicePack zákaz používání e-mailu na serveru

91

ICT metodik + ICT koordinátor Uzavřená síť - ochrana ve vstupním bodě sítě 1. firewall na bráně sítě (viz následující oddíl textu) 2. skrytí vnitřní sítě za jednu IP adresu – NAT 3. ochrana SMTP serveru proti zneužití – poskytuje služby jen určitým IP adresám 4. filtrování pošty – detekce spamu, addwaru a virů

Další bezpečnostní techniky v internetu - Firewall SOCKS - softwarový firewall ochraňující lokální síť před neoprávněnými přístupy z internetu. Navíc přináší výhodu v tom, že pro připojení sítě do internetu postačí pouze jedna IP adresa a není nutný router. SOCKS pracuje na úrovni IP paketů, podporuje tedy libovolný komunikační protokol - jedinou podmínkou je, aby klientský program podporoval komunikaci prostřednictvím SOCKS. - PROXY pro HTTP a FTP - softwarový firewall ochraňující lokální síť před neoprávněnými přístupy z internetu. Navíc přináší výhodu v tom, že pro připojení sítě do internetu postačí pouze jedna IP adresa a není nutný router. Proxy obvykle zahrnují i funkci cache pro daný protokol. Proxy pracují vždy na konkrétním komunikačním protokolu. Klientský program musí podporovat komunikaci prostřednictvím proxy. - PROXY pro Telnet - princip práce spočívá v tom, že se programem telnet nejprve spojíme na počítač s proxy, kde se objeví výzva k zadání adresy a případně portu cílového počítače, kam se chceme ve skutečnosti spojit. Po zadání tohoto údaje dojde ke spojení s cílovým počítačem a vše probíhá standardním způsobem. - RealAudio PROXY - Americká firma RealNetworks (http://www.real.com) vytvořila softwarovou podporu pro přenos mediálních dat (rozhlas, video...) po internetu. Nejznámější je klientská část RealAudio Player, který umožňuje příjem zvuku a videa a obvykle se používá pro poslech rozhlasových stanic. - Net2Phone PROXY - Proxy pro protokol pro internetovskou telefonii firmy IDT, kterou podporuje Cesnet. Zde jsou bližší informace. - Mapovaná spojení - komunikace dvou počítačů po TCP/IP prostřednictvím serveru, který pomocí tabulky mapovaných spojení nalezne cílový počítač a spojení naváže a zprostředkovává. Ke spojení není třeba, aby komunikační program stanice tento princip spojení jakkoliv podporoval. - Zakázané URL - filtr používaný v Internet Serveru pro zjištění, zda převod jména daného počítače na číselnou IP adresu není zakázaný - slouží pro omezení přístupu k některým počítačům v internetu. - IP filtr - filtr používaný v Internet Serveru pro zjištění, zda je povoleno spojení s daným cílovým počítačem.

92

Role ICT v edukačním procesu - VPN - VPN je způsob, jak dosáhnout pomocí technologie tunelování, případně šifrování a autentifikace vytvoření privátního spojení po veřejném médiu. Klasickým příkladem je spojení jednotlivých stanic s firemní chráněnou sítí přes internet, kdy se data tunelují po IP. Nebo propojení firemních LAN přes internet místo přes pronajaté linky, což je značná úspora (nemusí jít tedy jen o internetové technologie WWW apod., ale i o klasický LAN přístup k souborům na serverech). V podstatě je k tomu zapotřebí klientský software na straně stanice (VPN klient) a na straně chráněné sítě je třeba mít VPN gateway. VPN klient je přímo součástí Windows, jako tunelovací protokol používá PPTP. Použití je jednoduché, stačí si při výrobě spojení vybrat VPN adapter a zadat IP adresu VPN serveru. Takto to lze použít na LAN, při použití přes modem je třeba se nejdřív zajistit IP, tj. klasický dial-up přes providera nebo firemní dial-up server. Tj. v takovém případě se "vytáčí" dvakrát, nejdřív internet a pak VPN. Ve světě stále více podporují VPN i provideři, pak stačí jediné vytočení a místo uživ. jména se zadá jméno@doména, kterou je identifikovaná chráněná síť. To musí být dohodnuto s providerem. Je třeba zmínit, že jako tunelovací protokol se hojně používá IPSec, který ovšem windowsovým klientem podporován není. Na druhou stranu PPTP je multiprotokolové, takže je možné použít i protokol IPX, což IPSec neumí. V každém případě se tuneluje IP jako takové, takže transparentně je propuštěno všechno, co projde přes IP, tj. také veškerý TCP/IP a UDP provoz. Vlastní šifrovací algoritmus lze podobně jako u S/MIME či SSL zvolit různý a o různé délce klíče.

Slovníček pojmů z oblasti bezpečnosti počítačů: spyware (špiónský software) – program distribuovaný obvykle zdarma nebo jako shareware, který kromě své hlavní činnosti, pro kterou si ho uživatel nainstaloval, odesílá na internet statistická data. Jde například o přehled adres nejčastěji navštěvovaných webových stránek nebo přehled nainstalovaných programů. Tato data jsou pak využívána pro cílenou reklamu. Autoři těchto programů tvrdí, že tak jen lépe naplňují potřeby uživatele a že nejde o narušení soukromí. Většinou se uživatel o této vlastnosti programu dozví i v licenčním ujednání (to však většina uživatelů nečte). Problém je v tom, že hranici narušení soukromí vnímá každý uživatel jinak. Uživatel také nemá záruku, zda se statistickými daty neodchází do internetu i nějaká osobní citlivá data. Protože nejde jednoznačně o škodlivé programy, nejsou považovány za viry a antivirová ochrana je nemusí detekovat. addware (přidaný software) – program distribuovaný obvykle zdarma, který například obtěžuje reklamou ve vyskakovacích oknech nebo přenastaví vaši úvodní stránku internetu. Obecně provádí činnosti, o které uživatel nemá zájem. Tyto činnosti má však povoleny v licenčním ujednání jako protiváhu toho, že je poskytován zdarma. Při instalaci s nimi musí uživatel souhlasit

93

ICT metodik + ICT koordinátor (většinou o tom ale ani neví), a proto nelze tento software považovat za virus, antivir ho nemusí detekovat. trojský kůň - škodlivý program, který kromě své hlavní činnosti, pro kterou si ho uživatel nainstaloval, provádí ještě nějakou škodlivou činnost. Může na internet odesílat citlivá data, například soubory s hesly nebo vstupy z klávesnice. Může rozesít na různá místa vašeho systému viry, které měl v sobě uschované (tzv. dropper). Může si viry stáhnout sám z internetu (tzv. downloader). Napadá registry Windows, aby si zajistil automatické spouštění sebe sama nebo svých virů při každém startu systému. Často trojský kůň provádí několik typů záškodnické činnosti najednou a nakonec znatelně zpomalí nebo zcela ochromí činnost počítače. Trojský kůň je detekován antivirovými programy. backdoor (zadní vrátka) – škodlivý program, který kromě své hlavní činnosti, pro kterou si ho uživatel nainstaloval, umožní autorovi programu nebo hackerům, kteří program používají, průnik do vašeho systému bez znalosti přístupových hesel. Někdy takový program ani žádnou jinou činnost než otevření systému nevykazuje, například když byl rozeset trojským koněm. Backdoor je detekován antivirem. hacker – člověk, který s využitím svých nadstandardních znalostí operačního systému Windows nebo pomocí speciálních programových nástrojů usiluje o proniknutí do vašeho systému. Zde si pak může například ukládat své soubory nebo se pokouší najít vaše citlivá data. Jsou ovšem i hackeři, kteří neškodí – stačí jim jen „dobrý pocit“, že prolomili vaši obranu. Takových je ale velmi málo. hoax (falešná zpráva, kachna) – e-mail, který se vás všemožným způsobem snaží vyprovokovat k tomu, abyste jeho kopii rozeslali co nejvíce dalším lidem. Neštítí se vám namluvit, že je potřeba rychle sehnat krev vzácné skupiny pro nemocné dítě. Nejčastěji se však tyto podvodné zprávy snaží vyvolat paniku například tvrzením, že se šíří nový virus, proti kterému zatím neexistuje obrana… spam – nevyžádaná pošta obsahující nabídku služeb, zboží nebo reklamu. Odesílatel využívá některých nedokonalostí v mechanismech elektronické pošty a různých triků, aby dopis obdrželo co nejvíce adresátů. Pokud na takový dopis odpovíte, potvrdíte jen, že vaše adresa „funguje“, a budete dostávat ještě více spamů. Často dopis přímo vyzývá, abyste případně napsali, že o tuto reklamu nemáte zájem. Tím opět jen potvrdíte, že se vaše adresa používá, a budete dostávat další nabídky... registry Windows – databáze informací o konfiguraci Windows a dalších aplikací. Při jejich poškození nemusí Windows správně fungovat nebo se vůbec nespustí. V registrech je mimo jiné možné nastavit automatické

94

Role ICT v edukačním procesu spouštění určitých programů, aniž by o tom uživatel věděl. Toho využívá většina virů i spyware a addware. dialer – škodlivý program, který je nebezpečný, jen pokud se na internet připojujete vytáčeným spojením přes modem. Dokáže přerušit spojení k internetu a nastavit ho znovu vytočením jiného čísla. To patří obvykle zahraniční firmě a je zpoplatněno vysokým tarifem. Existují naštěstí programy, které tomuto přesměrování brání, například OptimAccess Dial, který je k dispozici zdarma.

Literatura: Pužmanová, R, Šmrha, P. Propojování sítí pomocí TCP/IP, Kopp 1999, 807232-080-7 Pužmanová, R. Širokopásmový Internet, Computer Press 2004 Přednášky Jiřího Peterky – Počítačové sítě, Katedra softwarového inženýrství, Matematicko-fyzikální fakulta, UK Praha, k dispozici na internetu: http://www.earchiv.cz/i_downpredn.php3 (2006) Šmrha, P. Úvod TCP/IP, ZČU Plzeň 1994 Šmrha, P., Rudolf, V. Internetworking pomocí TCP/IP, Kopp 1994, 8085828-09-X Internetové odkazy: www.tcpipguide.com – podrobný průvodce rodinou protokolů TCP/IP www.ieee802.org – přehled IEEE standardů www.dsl.cz – nabídky připojení k Internetu, recenze, diskuse, především xDSL www.lupa.cz – srovnání různých druhů připojení, články o broadband Internetu

95


E-learning na základní a střední škole (Úlovec) Podmínky pro použití sítě při e-learningu Podmínky a pořizovací náklady Existuje mnoho variant použití e-learningu. Od nejjednoduššího použití (emailového klienta) až po ucelené LMS (Learning ManagementSystem). Proto jsou i podmínky pro použití e-learningu velmi rozdílné. Samozřejmostí je fungující lokální síť. Připojení do internetu není podmínkou, ale dnes je již samozřejmostí. V dnešní době již každá škola splňuje podmínky pro nejjednodušší použití e-learningu. Proberme si technologickou náročnost jednotlivých řešení a finanční náročnost na sklonku roku 2006.

LMS Moodle je zdarma a jeho nároky na hardware jsou malé.

96

Varianta e-learningu

Podmínky

Použité řešení

Disky

Jeden počítač v síti, na kterém bude nainstalován operační systém, který umožňuje sdílení souborů. Například Novel, Windows (server nebo 2000, XP,....), Linux, Mac OS. Pokud budete zároveň připojovat více uživatelů, je lepší použít vyhrazený server. U některých produktů budete potřebovat i uživatelské licence (Novel, Windows).

Pro menší sítě Peer to Peer Obvykle se vejdete do do deseti PC postačí běžná 20 000Kč. pracovní stanice s Windows.

E-mail

Libovolné PC zapojené do internetu, mobilní telefon

Postačí opravdu libovolný Zdarma, pokud jej opravdu Zdarma, bývá součástí počítač s připojením k budete kupovat, nedávejte za starého PC nebo lze získat internetu, na kterém lze něj více než 5 000Kč. zdarma. spustit internetový prohlížeč.

Publikační systém

Na straně klienta postačí libovolný počítač s internetem. Na straně serveru postačí nějaký jednoduchý publikační systém, který je zdarma. Například PHP RS nebo PostNuke. Také lze použít instalaci publikačního systému na server zdarma nebo za malou úplatu.

Servery Hostování na serveru zdarma Vlastní server Linux nebo Windows. Výkon je závislý hlavně na použité paměti, sběrnici a rychlosti disků, protože jde o databázovou aplikaci. Rychlost procesoru se tak neprojevuje. Proto se vyplatí 512kB RAM a rychlejší disky, bohatě postačují SATA. Skříň by měla být dobře chlazena.

Lepší je vyhrazený server. Stačí jeden počítač s výkonem dimenzovaným podle OS. Například: Windows server 2003 ...., Linux, Novel. Jeho výkon v tomto nasazení bude závislý jen na rychlosti disků a síťového propojení. Win, Novel

Cenová náročnost HW

Linux - 10 000Kč (můžete je provozovat na takřka libovolném starším počítači) Windows (SATA) 2003 20 000Kč

Cenová náročnost SW Zdarma, je součástí OS

Linux Zdarma Windows server 2003 server+10lic. 19 387Kč Novel server+50lic. 10 400Kč

Novel (SATA) - 20 000Kč

Zdarma

Zdarma

Linux - stačí starší stroj 10 000Kč

Zdarma

Windows (libovolné) 20 000Kč

Zdarma (platíte jen OS)

LMS

Na straně klienta postačí libovolný počítač s internetem. Na straně serveru je to složitější. Můžete si koupit nebo pronajmout komerční řešení (eDoceo, Unifor, ...), nebo sáhnout po řešení zdarma. Například Moodle. Všimněte si, že další buňky jsou stejné jako u publikačního systému. Jde v podstatě o technologicky stejná řešení.

Servery pro Moodle Hostování na serveru zdarma Vlastní server Linux nebo Windows. Výkon je závislý hlavně na použité paměti, sběrnici a rychlosti disků, protože jde o databázovou aplikaci. Rychlost procesoru se tak neprojevuje. Proto se vyplatí 512kB RAM a rychlejší disky, bohatě postačují SATA. Skříň by měla být dobře chlazena. Servery pro komerční řešení (Unifor) Hostování celého řešení Vlastní server Linux nebo Windows. Výkon je závislý hlavně na použité paměti, sběrnici a rychlosti disků, protože jde o databázovou aplikaci. Rychlost procesoru se tak neprojevuje. Proto se vyplatí 1024kB RAM a rychlejší disky, bohatě postačují SATA. Skříň by měla být dobře chlazena.

98

Zdarma

Zdarma

Linux - stačí starší stroj 10 000Kč

Zdarma

Windows (libovolné) 20 000Kč

Zdarma (platíte jen OS)

Nelze zobecnit, ale obvykle jsou požadavky systému poměrně velké a vyžadují klasické servery. Potřeba paměti stupá s počtem připojených uživatelů.

Stovky tisíc Kč


Náklady na chod systémů a jeho obnovu Náklady na používání výše uvedených zařízení se neskládají jen z pořizovací ceny nebo amortizace. Nezapomeňme na fixní náklady a náklady na správu. Proto je mnohdy mnohem jednodušší sdružit prostředky několika škol a používat společné servery nebo hostovat některé služby. Problémem hostovaného řešení je řádově pomalejší rychlost připojení k internetu, než je rychlost lokální sítě (například 1Mb/s proti 100Mb/s). Ideální je využití metropolitní sítě. Odhadneme jen fixní náklady na elektřinu jednoho trvale běžícího serveru, protože ostatní nejsou tak podstatné. Průměrná (nikoli špičková) spotřeba počítače je kolem 100W, u zatíženého serveru můžeme počítat i 200W. Jeho roční spotřeba je 100W*24h*365 =876000Wh =876kWh. Při ceně 5Kč za 1kWh (dosaďte aktuální cenu pro vaši školu) jde o 4380Kč za rok. Náklady na správu serveru se liší a jsou velmi špatně oddělitelné od nákladů na správu celé sítě, a tak je nechám na osobním posouzení laskavého čtenáře. Amortizace serveru vychází z jeho předpokládané životnosti. Při malých nárocích lze předpokládat morální životnost 4 roky, takže roční amortizace je 1/4 pořizovacích nákladů. Při nákladech 20 000Kč je to 5 000Kč na rok.Všimněte si, že je to částka srovnatelná s náklady na energii. Opravdu výkonný školní server s rychlými zrcadlenými SATA disky a externím diskem na zálohování pořídíte do 40 000Kč, tj. do 10 000Kč za rok. Nezapomeňte na náklady za připojení k internetu, protože externí řešení vyžaduje rychlejší spojení. Podle velikosti školy a vašich potřeb rozhodněte, které řešení bude nejvýhodnější. Otázky k zamyšlení • • • • •

Jaké jsou průměrné náklady na jednu pracovní stanici ve vaší škole? Jaké jsou náklady na provoz vašeho serveru? Jaké jsou vaše náklady na připojení k internetu? Kolik by stál nákup LMS systému pro vaši školu? Kolik by dělaly provozní náklady LMS systému?

99


Konkrétní aplikace ICT ve vzdělávacím procesu E-learningové prostředí (Úlovec) LMS a jeho možnosti E-learning „E-learning je vzdělávání, které je poskytováno elektronicky, nezbytným prostředkem je počítač se softwarem a prohlížečem, který umožňuje pracovat v síti (internet i intranet), součástí je i multimediální platforma založená na CD-ROM nebo DVD. Primární je užívání počítače, sítě a vizuálního a interaktivního prostředí, hlavním je zaměření na vzdělávací cíle.“ (Eger, 2004) LMS Learning management system - Systém pro správu vašeho učení. LMS je program na podporu učení. Umožní vám studovat kdykoli a kdekoli. Bude záležet jen na vašem rozhodnutí. To je často označováno 24/365. (Jestlipak víte proč?) Jde o didaktický prostředek, takzvaný LMS (learning management system). Dokáže vám i učiteli pomoci s vaším studiem. Zmíním teď několik důležitých částí, které vám pomohou studovat.

Získávání studijních materiálů Vše přehledně na jednom místě (texty, soubory, odkazy).

Plánování studia, plnění úkolů V kalendáři vám důležité termíny hlásí automaticky a můžete si přidávat i svoje postupné termíny.

Komunikace s kolegy a tutory Vzájemnou komunikaci zajišťuje systém interní pošty, chat a fóra.

Odevzdávání úkolů Jednoduše odevzdáte požadovaný soubor podobně, jako přikládáte soubor k poště, máte přehled o odevzdaných úkolech a jejich hodnocení.

100

Konkrétní aplikace ICT ve vzdělávacím procesu

Testy Testy vám pomohou se sebehodnocením. Uvidíte, zda jste studovali pozorně, a pokud budete chybovat, také se dozvíte, kde a jak včetně stručného komentáře. Možnosti si prakticky ukážeme v dalších kapitolách na LMS Moodle. Otázky k zamyšlení • Jaké výhody přináší e-learning na ZŠ a SŠ? • Jaké klady a zápory má LMS z hlediska žáka a jaké z hlediska učitele?

Přehled LMS Výběr z lokalizovaných produktů V praxi je nabídka e-learningových systémů poměrně široká a i v lokalizovaných produktech si jistě vyberete. Uvádíme alespoň několik lokalizovaných produktů, které jsou na českém trhu dostupné. Vesměs můžete volit mezi instalací u vás ve škole a hostováním na cizím serveru. • Moodle - vynikající e-learningový systém. Nejrozšířenější systém na světě. Zdarma. • Unifor - komerční produkt. Dostupný za úplatu. • King - (Království informační gramotnosti) České školy. Původně komerční systém. Pouze portálové řešení. Od září 2006 zdarma. • Microsoft Class Server - komerční produkt orientovaný na platformu MS. Dostupný za úplatu. V roce 2007 došlo ke změně licenční politiky. Informace na serveru Microsoftu nejsou k dispozici a operátorka dotazy „eskaluje“ na vyšší místa. Technologie je založená na Windows SharePoint Services, které jsou k MS serveru 2003 zdarma. • eDoceo - komerční produkt. Dostupný za úplatu. Výběr z dalších produktů • WebCT • IBM Lotus LMS (nástupce Lotus Learning Space) • Blackboard

101

ICT koordinátor + ICT metodik Příklad z praxe Na Gymnáziu Cheb používáme Unifor i Moodle. Oba mají své výhody i nevýhody. Moodle + Moodle je velmi jednoduchý a rychle se jej naučí každý učitel. Nemá velké nároky na server a velmi jednoduše se v něm tvoří jednoduché kurzy. Je také velmi variabilní, tj. může být použit i jako "elektronická třídní kniha". Cena. Moodle Nevýhodou je nutnost tvorby materiálů on-line, nemožnost tvorby CD s kurzem a tisku materiálů. Unifor + LMS Unifor ve srovnání s LMS Moodle umožňuje navíc přípravu CD s offline verzí studijních materiálů a také tisk těchto materiálů. Také má lépe propracovanou strukturu práv tvůrců a možnost skládat kurzy z jednotlivých částí. Unifor Komplikovanější tvorba jednoduchých kurzů, složitější správa systému. Nutnost naučit se program pro tvorbu a správu kurzů. Cena. Otázky k zamyšlení • Využili byste alespoň někdy možnosti LMS? • Jaký systém by byl pro vaši školu nejlepší a proč?

102


Počítač a volný čas dětí a mládeže (Úlovec) Úvod do problematiky Úvod Ve volném čase můžete použít počítač k různým činnostem. Nejjednodušším případem je pouhá možnost přístupu žáků do počítačové učebny školy. Někdy jde o formu kroužků či klubů s dozorem, v některých školách vykonávají dozor starší žáci. Jsou i školy, které umožňují svým žákům široký přístup k internetu bez časového omezení a bez dozoru. Naše škola k nim patří a máme s tímto přístupem dobré zkušenosti. Praktikujeme tento přístup již mnoho let a jde to bez problémů. Shrňme výhody a nevýhody obou přístupů: Volný přístup Výhody Minimální bariéry Časté návštěvy učebny Výchova k sebekázni

Omezený přístup Zajištěna kontrola obsahu Nemožnost dělat zakázané činnosti Škola ovlivňuje náplň Nevýhody Není kontrola obsahu Omezená doba využití Žáci mohou dělat učeben zakázané činnosti Finanční náročnost Není řízena náplň práce Nic žáky nevychovává k sebekázni V praxi je nejlepší oba přístupy kombinovat. Také se nám osvědčila instalace kamerového systému do učeben. Nadále se budeme zabývat jen organizovanou činností, kterou lze rozdělit na: • netkluby • zájmové kroužky O nich si více řekneme v dalších kapitolách. Otázky k zamyšlení • Jak byste zpřístupnili žákům počítače ve vaší škole?

103


Netkluby O jaké kluby jde? NetKlub Pojmem NetKlub označujeme kluby, které ke své práci a vzájemné komunikaci používají internet. Jedná se o kluby s různorodou činností, které používají internet ke komunikaci, informovanosti o výsledcích činnosti a k vyhledávání zdrojů informací i peněz. Příkladem může být program Klub-net. Jde o trinacionální program pro kluby při škole, do kterého jsou zapojeny kluby z Česka, Německa a Polska. V tomto programu je na české straně zapojeno 20 klubů. Nadace rozvoje občanské společnosti poskytuje nejen finanční podporu klubům, ale také organizuje jejich setkávání na národní a mezinárodní úrovni. Kluby v průběhu roku organizují mezinárodní projekty (binacinální nebo trinacionální) a pracují i na dalších aktivitách. Příklady z praxe Na Gymnáziu Cheb pracuje pod vedením Mgr. Alexeje Kokoreva od roku 2003 "Club Sušenky", který navázal na tradici volnočasových aktivit (studentské divadlo, diskusní klub, čajovna...). Hlavními aktivitami klubu jsou kromě mezinárodních projektů divadelní soubor, diskusní klub, výlety do okolí apod. Bližší informace na webu klubu http://www.gymcheb.cz/club.susenky. Na Gymnáziu Ostrov pracuje pod vedením Mgr. Veroniky Lanové Německý klub. Jde o zájmový klub pro žáky, kteří se zajímají o všechno německy mluvené, psané, natočené a zpívané. Jde o jakési seance lidí, kteří si chtějí popovídat v cizím jazyce, řešit úkoly, které vyučování nenabízí, a poznávat německou kulturu. Zařazují proto pravidelně filmy z německy mluvících zemí, poznávací jednodenní výlety do Německa, rozebírají texty písní. To vše s internetem i bez něj. Internet je zdrojem informací, ale součástí činnosti jsou i překlady školních webových stránek, aby byly dostupné i pro německé partnery. Činnost vyplývá ze zájmů žáků. Otázky k zamyšlení • Máte ve svém okolí nějaký NetKlub?

104


Zájmové kroužky Kroužky jsou obvykle zaměřeny na konkrétní specializovanou činnost. Obvykle k činnosti používají skupinu programů, popř. jeden program. Například: Programování • Baltík • Logo (Imagine Logo) • Basic (už se moc nepoužívá) • Delphi (nástupce Pascalu) Grafika (obvykle celá rodina programů) • ZonerCalisto (výhodná cena) • CorelDraw (přijatelná cena) • AdobePhotoshop (drahý) Matematika • Cabri • Geonext • Derive Ostatní • Internetový kroužek (brouzdání) • Tvorba www stránek • Základy práce s PC • Hry Velmi diskutovaná je problematika her. Na některých školách platí přísný zákaz hraní her. Na naší škole je tomu také tak. Osobně proti počítačovým hrám nic nemám a myslím si, že organizované hraní her se stane plnohodnotným sportem jako dáma nebo šachy. Mnozí z vás jistě vědí, že dnes již tomu tak v podstatě je. Existují turnaje, sponzoři i profesionální hráči. Mnozí zase namítnou, že náruživé hraní může vést až k závislosti. Oba tábory mají pravdu. Jak máme postupovat ve školách? Byl bych pro podporu strategických her, nejlépe tahových. Šachům se to jistě nevyrovná, ale je to dobrý prostředek pro rozvíjení strategického myšlení. Takových her je k dispozici opravdu málo. Některé hry také věrně popisují historickou dobu a uvádějí mnoho historických informací. Při výběru je potřeba dát velký pozor na obsah her. Strategické hry nebývají náročné na výkon počítačů a pořízení takových her nemusí být nákladné. Simulátory

105

ICT koordinátor + ICT metodik šachů a dámy seženete zdarma a na rozvoj strategického myšlení postačí starší hry, které jsou k dostání za rozumnou cenu nebo jsou přibaleny jako bonus k časopisům. Příklady z praxe ZŠ Jana Ámose Komenského, Karlovy Vary Na této škole mají v odpoledních hodinách kroužek pro zájemce o Cabri Geometrii. DDM Chodov V DDM Chodov otvírají několik kroužků s tematickým zaměřením na počítače. V náplni se objevují i počítačové hry: Počítačové hry Výuka na PC+ hry Internet + hry Otázky k zamyšlení • Jakou náplň počítačových kroužků nabízí vaše nejbližší okolí?

106


Užití ICT ve speciální pedagogice (Úlovec) Speciální software Úvod Speciální pedagogika Speciální pedagogika je významná pedagogická disciplína orientovaná na výchovu, vzdělávání, na pracovní a společenské možnosti a uplatnění zdravotně a sociálně znevýhodněných osob a jejich co možná největší integraci do společnosti. (Wikipedia www.wikipedia.cz, 2006) Použití ICT ve speciální pedagogice je poměrně složitá a různorodá problematika. Složitost je způsobena tím, že se speciální pedagogika zabývá mnoha velmi rozdílnými poruchami. Od neslyšících, slabozrakých, tělesně postižených, až po žáky trpící specifickými poruchami učení (dále jen SPU), která jsou heterogenní skupinou potíží, jež se projevují při učení. Vhodné programy, výukové materiály ICT může efektivně napomoci při odstraňování následků poruch učení. Ve výsledku umožní lepší zapojení do výuky i běžného života dětem s mentálním, sluchovým, zrakovým i tělesným postižením. Obzvlášť multimédia pomáhají těmto dětem zapojit víc receptorů zároveň a v kombinaci s trojrozměrnými pomůckami můžeme zapojit snad všechny receptory vnímání. Na katedrách vysokých škol vznikají počítačová centra na podporu osob s postižením. Například v Brně na PF MUNI http://www.ped.muni.cz/wsedu/mu/komplpodp/centrpodpory.htm K využívání ICT potřebujeme také vhodné programy a další materiály. Přehled těchto programů najdete na evaluačním webu a také v metodických materiálech uvedených v dalším textu. Zaměříme se na běžné školy, kde se často setkáváme se žáky trpícími SPU. Zde je použití ICT možné ve výuce, ale i mimo ni, kupříkladu při ambulantní individuální nápravě SPU. Výborných výsledků lze dosáhnout třeba v českém jazyce, ale i v jiných předmětech. Vždy také záleží na dostupnosti vhodných programů a prioritách školy. Například na ZŠ Lidická Bílina nasadili do výuky na prvním stupni běžně dostupné výukové programy, které zpřístupnili mimo vyučování. Při výuce používali notebook s dataprojektorem, mimo výuku učebnu IVT. Při srovnání 107

ICT koordinátor + ICT metodik s třídami z minulého roku se největší zlepšení projevilo v českém jazyce. Dle závěrečného hodnocení to bylo dáno i prioritami školy. Každá porucha má svá specifika, takže neexistuje obecný návod na použití ICT. Bude mnohem lepší získat podrobné informace od kolegů zabývajících se konkrétními poruchami než číst obecná pojednání. Na http://is.e-gram.cz najdete informační centra (dále jen IC), která se specializují na speciální pedagogiku, a tamtéž v projektech najdete školy, které již tuto problematiku řešily a vytvořily mnoho zajímavých materiálů, které jsou k dispozici zdarma. Mimo jiné byla zmapována použitelnost běžně dostupných programů. Jejich výsledky vám pomohou orientovat se v nabídce programů a mohou posloužit jako základ pro váš aktuální výběr. Nezapomeňme, že výsledky velmi rychle zastarávají a je potřeba doplnit stávající poznatky o aktuální informace. V další kapitole se společně podíváme alespoň na tři příklady. Otázky k zamyšlení • Jaké programy by byly vhodné pro vaši školu?

Příklady využití Využití ICT při výuce dětí se SPU na I. stupni

Využití ICT při výuce dětí na II. stupni se zaměřením na SPU Adresa: www.zslidicka.cz/ Organizace: ZŠ Lidická Bílina Projekty se zabývaly využitím ICT ve výuce na první a druhém stupni ZŠ s integrovanými dětmi se SPU. V těchto projektech také najdete zajímavé subjektivní porovnání výsledků nasazení ICT do výuky. Obaprojekty jsou zaměřeny na využití běžného výukového softwaru a technického vybavení v mnoha předmětech ZŠ. Autoři také uvádějí konkrétní tematické plány se zařazením vhodných programů.

108


ICT ve výuce žáků s mentální retardací a lékařskou diagnózou autismus Adresa: www.volny.cz/specskoly.cb/page11.html Organizace: Speciální školy, České Budějovice, Štítného 3 Projekt podrobně mapuje použitelnost výukových programů pro základní školu praktickou (zvláštní školu). Součástí výsledků tohoto projektu je i metodická příručka pro učitele žáků uvedených v názvu projektu. Mimo to zde najdete i výukové prezentace vhodné pro žáky škol tohoto typu. Na stránkách školy také najdete výsledky mnoha dalších projektů této školy.

Aplikace výukového programu Altíkův slovník do vyučovacího procesu žáků s kombinovaným postižením Adresa: www.skolygp.cz Odkaz školy byl v době vzniku materiálu nedostupný, proto uvádíme i tento: Adresa: www.petit-os.cz/alt_slov_popis.htm Organizace: Soukromé speciální školy Gabriely Pelechové, Horní Poustevna 40, 407 82 Dolní Poustevna Výsledkem projektu je program Altíkův slovník, což je „multimediální výukový a vzdělávací program, který slouží jako nástroj pro usnadnění výuky alternativní a augmentativní komunikace a globální metody čtení“ (neznámý autor 2006). Je dostupný za manipulační poplatek 150Kč (podzim 2006) na adrese školy a také na výše uvedené adrese občanského sdružení Petit o.s. Občanské sdružení Petit také nabízí mnoho dalších výukových titulů s podobnou problematikou.

109


Český jazyk pro zrakově postižené – výukový počítačový program se zaměřením na procvičování Adresa: www.zsi-hlinky.cz Adresa: www.petit-os.cz/CestZrak_popis.htm Organizace: Základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Kamenomlýnská 1a, Brno 60300 Podobně jako v minulém projektu je i zde výstupem počítačový program vyvinutý se stejným partnerem. Tentokrát pro zrakově postižené žáky ZŠ. Je distribuován za stejných podmínek a lze jej také stáhnout ze stránek občanského sdružení Petit. Na stránkách školy jsem hodnocení ani výsledky nenalezl. Upozornění Podobných projektů najdete jistě více a některé jejich výsledky vám mohou pomoci v běžné práci. Nesnažme se za každou cenu objevovat již objevené a po sté padesáté druhé připravovat prezentaci na téma „Měření délky“. Asi vás moc nepřekvapí, že tato prezentace je ve výše uvedených odkazech na tři školy dokonce ve dvou provedeních. Otázky k zamyšlení • Kde byste hledali potřebné výukové programy a materiály?

110

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace

Vedení školních žákovských projektů (Úlovec) O žákovských projektech

Projekt „Projekt je specifický typ učebního úkolu, ve kterém mají žáci možnost volby tématu a směru jeho zkoumání, a jehož výsledek je tudíž jen do určité míry předvídatelný. Je to úkol, který vyžaduje iniciativu, kreativitu a organizační dovednosti, stejně tak jako převzetí odpovědnosti za řešení problémů spojených s tématem.“ (Kasíková, 2001). Další definice najdete na stránkách Zdeňky Kamarádové (http://sweb.cz/zdenka-projekty, možná ji znáte z publikací pod jménem Pinkavová)

Žákovský projekt Žákovským projektem rozumíme takový projekt, jehož řešiteli jsou žáci. Při vyučování se stále více setkáváme se žákovskými projekty. Projekty jsou zpestřením běžné výuky nebo pomocí nich může probíhat běžná výuka. Projekty lze efektivně využít při realizaci průřezových témat ŠVP. Na jejich realizaci nepotřebujeme ICT, ale my se budeme zabývat jen těmi, kde budou tyto technologie použity. Podpora projektů z hlediska ICT může být velmi různorodá. Od nejjednodušších mailových projektů až po nasazení LMS. Projekty můžeme rozdělit pro naše potřeby podle délky, místa realizace nebo technologických požadavků.

Rozdělení projektů Podle délky • krátkodobé • střednědobé • dlouhodobé Podle místa realizace • školní • národní • nadnárodní

111

ICT koordinátor + ICT metodik Podle technologických požadavků • se sdíleným prostorem • mailové • internetové (www stránky) • WebQuesty • využívající publikační systém • LMS Technologické požadavky si probereme podrobněji. V závorkách jsou uvedeny alternativní požadavky, které nejsou nezbytné. Technologie

Požadavky na Požadavky na Možná řešení straně klienta straně serveru a učitele Sdílený diskový Libovolný operační Žádné Sdílení složky prostor systém www.seznam.cz WWW prohlížeč Žádné (mailový Mail www.centrum.cz (mailový klient) ser.) www.gmail.cz Znalost tvorby WWW www.webzdarma.cz WWW stránky WWW prohlížeč stránek (WWW www.domeny.as server) Žádné (možné kombinovat s WebQuest WWW prohlížeč www.webquest.cz technologií WWW) www.phprs.cz www.plone.org Publikační systém WWW prohlížeč Publikační systém www.adminhranice.cz LMS WWW prohlížeč LMS www.moodle.cz

Postřehy Příprava a realizace projektu je časově náročná, a proto doporučuji začít s menším projektem, třeba s nějakým hotovým WebQuestem. Žákům se řešení projektů většinou líbí, je to vybočení z mantinelů běžné výuky. Zvažte sami, jakou hodinovou dotaci můžete na projekty věnovat. Podle našich zkušeností lze bez problémů realizovat každé pololetí jeden menší projekt. Projekty lze velmi snadno zařadit do výuky cizích jazyků, kde se často objevují konverzační témata. Ale i v jiných předmětech lze nalézt mnoho 112

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace zajímavých námětů. Některá průřezová témata ŠVP k realizaci projektů přímo svádějí. Jejich podpora z hlediska ICT zatím (jaro 2008) není příliš velká, ale je to jen otázkou času, kdy bude na internetu dostatek materiálů. Otázky k zamyšlení • Jaké projekty jsou vhodné pro začátečníky?

Fáze a činnosti Fáze a činnosti při řešení projektu Na projekt se podíváme z hlediska učitele a žáka. Popíšeme fáze a typické činnosti v těchto fázích. Budeme předpokládat, že si učitel projekt připravuje sám. Z hlediska učitele Příprava projektu • cíl projektu • scénář • časový harmonogram • hodnocení • technologické prostředí Začátek projektu • motivace žáků • vysvětlení cíle projektu • rozdělení rolí • zadání úkolů pro žáky Průběh projektu • aktivizace žáků • průběžné hodnocení • kontrola plnění cílů Ukončení projektu • prezentace výsledků žáky • hodnocení projektu učitelem • závěr Z hlediska žáka Začátek projektu • motivační úvod • seznámení s cíli projektu • výběr role 113

ICT koordinátor + ICT metodik • seznámení s úkoly Průběh projektu • sběr dat • zpracování dat • komunikace s ostatními řešiteli a učitelem • příprava prezentací Ukončení projektu • prezentace výsledků • hodnocení projektu žáky Otázky k zamyšlení • Která fáze bude žáky nejvíc bavit?

Jak na to? Cíl Nejprve si uvědomme cíl, kterého má být v průběhu projektu dosaženo. Podle cíle zvolíme vhodný typ projektu a vybereme si technologii, kterou dobře ovládáme my i žáci. Nápad Nejdůležitější je samozřejmě nápad. Zkuste se zamyslet a najděte alespoň jeden námět na projekt. Máte vymyšleno? Ano? Tak vám prozradím i druhou možnost – tou je výběr vhodného existujícího projektu. Je totiž velmi pravděpodobné, že většinu z námětů, které vás právě teď napadly, už někdo zpracoval. Nemalou roli hrají i naše technologické možnosti. Příprava - projektový scénář Následuje příprava projektu, které je potřeba věnovat velkou pozornost, protože vám ulehčí realizaci a minimalizuje infarktové situace při řešení projektu. Připravíte si legendu projektu, motivaci žáků, úkoly, způsoby hodnocení a časový harmonogram projektu s milníky projektu. Zkrátka připravíte si projektový scénář. Projektový scénář obsahuje i didaktické poznámky. V podstatě se podobá přípravě na hodinu. Můžete jej zpracovat v textovém editoru a strukturovat pomocí stylů nebo pracovat v tabulkách. Moderní formou zpracování jsou myšlenkové mapy. V odkazech naleznete link na jednoduchý editor myšlenkových map, který je zdarma. Pokud máte všechny podklady připravené, můžete se dát do realizace projektu. Pokud budete využívat podporu ICT, je čas na převod scénáře do konkrétní aplikace (Moodle, WebQuest, …).

114

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Realizace Samotná realizace projektu je nejzajímavější částí vaší práce a také vás bude nejvíc bavit. V průběhu práce na projektu nezapomeňte žáky motivovat a aktivizovat. U dlouhodobějších projektů je dobré kontrolovat a prezentovat i dílčí výsledky. Tyto kontroly provází i hodnocení. Prezentace Projekt vyvrcholí prezentací konečných výsledků žáky a diskuzí. Žáci také mohou projekt zhodnotit. Na závěr provedete vyhodnocení projektu. Pokud chcete, můžete aktivitu nebo výsledky projektu převést na klasické hodnocení a zohlednit při klasifikaci. Otázky k zamyšlení • Co bylo při realizaci nejtěžší?

Příklady z praxe Uvedeme několik příkladů z praxe rozdělených podle použité technologie. Sdílený diskový prostor

Fyzika kolem nás Autoři: Mgr. Roman Úlovec, Vítězslav Kubín - Gymnázium Cheb Adresa: http://www.gymcheb.cz Se žáky čtvrtého (maturitního) ročníku připravuji ve volitelném předmětu publikaci o fyzice v našem okolí. Žáci vytvoří skupiny s určenými rolemi. V průběhu roku mimo jiné připravují listy popisující jednoduché fyzikální jevy, které vidí kolem sebe. Třeba na ulici, doma, v přírodě. Každý list průběžně obhajují před spolužáky a na závěr roku vzniká CD a papírová verze složená z těchto listů.

Mai Autor: Ing. Zdeněk Vrbata - ISŠT Cheb Projekt byl zaměřen na výuku cizích jazyků, především měl posílit schopnost komunikovat. Komunikace probíhala pomocí internetu a elektronické pošty. Princip projektu je velmi jednoduchý. Z každé země byl určitý počet studentů rozdělen do skupin, podmínkou byla jejich jazyková vybavenost v příslušném jazyce. Na tomto základě byla skupině určena osnova. V případě ISŠT Cheb se jednalo o začátečníky v anglickém jazyce u oborů kuchař. V projektu se zúčastnili sekce Building Bridges. Témata byla: Getting 115

ICT koordinátor + ICT metodik to know you, What do you do?, What is your home town like?, Free subject and "Goodbye". Obsah je na internetu www.juromail.com. Hlavním přínosem pro žáky je praktické používání angličtiny. Na dopis, který si žáci připravili a odeslali, reagoval určený student z druhé skupiny samostatně, pouze s dozorem učitele. U žáků se projevila aktivita, které v normálních hodinách neexistuje. Navíc se žáci připravovali mimo vyučovací hodiny a na vlastní hodinu již měli připravený text, který jen přepsali a doplnili na počítači ve škole. Rozšířili si slovní zásobu, když museli reagovat na slova, která neznali. První texty byly krátké, ale postupně se žáci rozepisovali. V té době bylo dalším přínosem používání počítače a práce s elektronickou poštou. Pro učitele byl přínosem již podíl na projektu. Při komunikaci s ostatními učiteli měl možnost nahlédnout do jejich prostředí, seznámit se s jejich přípravou a vedením výuky. Hlavně se poučil při tvorbě projektu. WWW stránky

Vycházka Autoři: Mgr. Monika Bartošová, Mgr. Marta Břehovská, Mgr. Libor Bříza, Mgr. Jana Krejzová, Mgr. Zdeněk Pečenka, Mgr. Pavlína Poledňáková, Mgr. Hana Vlčková - 1. ZŠ Kraslice Adresa: http://zs1.kraslice.indos.cz/projekty.htm Projekt je založen na spolupráci mezi pedagogy základní školy. Propojuje různé oblasti a učí žáky chápat v souvislostech. Na vycházkách do okolí Kraslic spojují poznatky zeměpisné, přírodopisné a dějepisné a procvičují jazykové znalosti (lze vynechat). Na vycházku se nejprve s pomocí ICT připraví, pak ji absolvují. Po vycházce probíhá zpracování v různých předmětech a slohových útvarech. Na závěr můžete zařadit překlady do němčiny a angličtiny. Na webu jsou zveřejněny jen studijní podklady pro žáky a navazující informace. Popis trasy, pověsti, informace o rostlinách atd. Zadání žákům probíhá pomocí jiných prostředků a záleží hlavně na tom, kteří učitelé se chtějí do realizace projektu zapojit.

Injekční stříkačka Autor: Mgr. Zdeňka Kamarádová ZŠ Ústavní, Praha 8 Adresa: http://sweb.cz/zdenka-projekty/ukazky.html#strikacka Žáci základní školy mají za úkol vyrobit nějaký funkční přístroj s použitím injekční stříkačky, zpracovat jeho dokumentaci včetně vysvětlení fyzikálního děje a zařazení do souvislostí. Na konci projektu je samozřejmě jejich krátká prezentace na hodině. 116

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Na webu je zveřejněno zadání pro žáky. Na stránkách najdou i motivační fotografie žáků prezentujících přístroje z minulých let. Na tomto webu najdete i mnoho dalších zadání a námětů k projektům. Konkrétně námět Elektrárny - Konference o elektrárnách je jako dělaný pro zpracování pomocí WebQuestu.

WebQuest Příklady použití WebQuestu při řešení projektů již byly popsány v kapitole Praktické využití LMS ve výuce na ZŠ a SŠ.

LMS Příklady použití LMS při podpoře projektů "Podmínky života" a "Školní časopis" již byly popsány v kapitole Praktické využití LMS ve výuce na ZŠ a SŠ. Otázka k zamyšlení • Které projekty by bylo možné realizovat ve vaší škole?

Žákovské projekty v rámci školy Projekty můžeme řešit v rámci jedné skupiny, třídy nebo celé školy. V prvních dvou případech je organizace poměrně jednoduchá. Nejste závislí na ostatních učitelích ani na změnách rozvrhu. Projekty v rámci školy jsou mnohem náročnější a mohou být organizovány například v projektovém týdnu. Tj. týden má celá škola mimořádný rozvrh a řeší se projekty. Některé školy tak řeší průřezová témata ŠVP. Tato organizační forma je nejjednodušší. Z žáků celé školy se sestaví skupiny a ty celý týden řeší projekty včetně jejich závěrečné prezentace. Existují dvě varianty, jak sestavit skupiny pro řešení projektů - buď řešit projekty v rámci tříd (vrstevníků), anebo můžeme sestavovat skupiny napříč ročníky. Oba přístupy mají své výhody i nevýhody. Podle mého názoru by bylo nejlepší oba přístupy kombinovat. Kombinace přístupů třeba ob jeden rok je ale velmi náročná na množství vhodných projektů. Příklad z praxe

Projektový týden Autoři: učitelé ZŠ Hanspaulka Mělník Adresa: http://www.zshanspaulka.cz

117

ICT koordinátor + ICT metodik Na této škole organizují projektový týden pro celou školu. Žáky rozdělí do skupin podle tříd a na závěr týdne proběhnou „zkoušky“. Náplň je velmi různorodá. Například prevence závislostí, dopravní výchova, ohrožená příroda, 1. pomoc, prevence a ochrana člověka za MS atd. Na několik fotografií z aktivit se můžete podívat sami. Další příklady jste již prostudovali v předchozích kapitolách. Otázky k zamyšlení • Uvažujete o projektovém týdnu ve vaší škole?

Žákovské projekty v rámci ČR a EU Úvod Složitější situace nastává, pokud projekt řešíte ve spolupráci se skupinou z jiné školy nebo z jiného státu. Nejprve je potřeba navázat kontakt s vhodnou školou. Můžete 1. kontaktovat školy, se kterými máte dlouhodobější spolupráci, a hledat styčné body. V praxi je to poměrně složité, protože je potřeba splnit několik požadavků současně: • najít učitele s obdobným zaměřením, který chce řešit projekty • najít skupiny, které mohou spolupracovat (stejné vstupní znalosti, odpovídající věk) • učitel musí mít kladný vztah k ICT • vyhledat již běžící vhodný projekt a připojit se k jeho řešení • připravit projekt a hledat vhodného partnera K hledání partnera můžete použít portál eTwinning. Portál pracuje v rámci programu eLearning Tento portál je bohužel určen pro spolupráci škol z 28 různých zemí EU a některých dalších. I tak vám může pomoci najít partnera i z ČR. Další výhody, třeba prostředí TwinSpace, můžete použít jen v případě, že vám projekt schválí. Na projektech může spolupracovat i více škol, ale nemohou být jen z jedné země. Další postup řešení je shodný s řešením projektů v rámci školy. Navíc vám přibude koordinace s učitelem na partnerské škole. Pokud vám to situace dovolí, je vhodné zařadit na konec projektu osobní setkání řešitelů. Pokud budete pracovat v rámci eTwiningu a váš projekt bude vyhodnocen jako nejlepší, náklady na setkání vám uhradí EU . Podrobnosti o eTwiningu najdete v další kapitole.

118

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Příklad z praxe

Historie a současnost Ašska Škola: Základní škola Aš, Kamenná 152, Aš a Volksschule Erkersreuth/SelbPlößberg Grundschule mit Teilhauptschule II , Selb, Německo Adresa: http://www.kamenka.cz/ Projekt je zaměřen na spolupráci škol, které to k sobě mají opravdu velmi blízko (7 km). Jejich vzájemné setkávání není sice až takový problém, ale pomocí ICT je to mnohem pohodlnější a také to přispívá ke vzdělání žáků. Projekt je určen pro žáky ve věku 10-15 let. Žáci se zabývají zpracováním daného tématu. Často se potkávají na společných akcích a pracují buď samostatně, nebo ve skupinách. V průběhu projektu vznikají různé materiály finalizované na multimediálním dvojjazyčném DVD s texty, fotografiemi a filmy. Více najdete na stránkách školy. Otázky k zamyšlení • Máte zahraniční partnery schopné zapojit se do projektů?

eTwinning K čemu slouží? Jedná se o podpůrný systém v rámci programu eLearning. Slouží, jak je patrné již z názvu, k párování skupin žáků. Párování neberte doslova, na projektech může spolupracovat i více škol. Párování není cílem, jen slouží k realizaci projektů škol z více zemí EU a některých dalších zemí. Pokud budete chtít eTwinning využít, postupujte následovně: 1. Zaregistrujte se na serveru http://www.etwinning.cz/ . 2. Po přihlášení vyhledejte školy odpovídající vašim představám a pokuste se s nimi navázat partnerství. Komunikace probíhá vesměs elektronicky. 3. Když se dohodnete na projektu, můžete partnerství zaregistrovat. 4. Po kontrole Národním podpůrným střediskem vám bude udělen Certifikát eTwinning Label a s ním se můžete nechat vyfotit (oficiální doporučení zní:"vytisknout a vystavit ve škole"). Mnohem důležitější je, že získáte přístup do prostředí TwinSpace.

119

ICT koordinátor + ICT metodik TwinSpace TwinSpace je e-learningové kolaborativní prostředí provozované EU. Umožní vám efektivní spolupráci, výměnu názorů a dat. K tomu složí následující nástroje: • Fórum • Schránka • Soubor • Kalendář Administrátoři (učitelé ze spolupracujících škol) mají k dispozici nástroj Můj tým na sledování pro sledování práce žáků. Mimo to mohou měnit spoustu nastavení, vytvářet strukturu složek, webové stránky, fóra a spravovat archiv. Na vše je možné přidělovat přístupová práva (prohlížet, přidávat, měnit, mazat, publikovat). Vybrané části mohou být zpřístupněny veřejnosti (právo publikovat). Prostředí se neustále zlepšuje. Bohužel není možné uzavřít partnerství jen mezi školami v ČR. Podrobné materiály najdete na výše zmiňovaném webu. Příklad z praxe Výborné příklady najdete v publikaci o programu eTwinning na stránce: http://www.etwinning.cz/.

Literatura: Eger, L. E-learning, evaluace e-learningu + případová studie z projektu Comenius. Plzeň. ZČU v Plzni, 2004 Kasíková, H.: Kooperativní učení, kooperativní škola, Praha, Portál, 2001 Moodle. Dostupné na www: http://www.moodle.cz Brdička, B. WebQuest. Dostupné na www: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=101970&CAI=2129

120


Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Pravidla pro psaní písemností (Eger) Úvod Kapitola je stručně věnována úpravě korespondence. Pravidla správného vyjadřování v dopise Zvažte následující: • Ujasněná celková koncepce dopisu. • Upřesnění obsahu došlé písemnosti či sdělení, na které budu reagovat. • Dopisy se snažíme zaměřit na jeden problém (často se odlišné věci vyřizují v jiných odděleních apod.). • Píšeme věcně a stručně, v krátkých větách. • Pozor na jazykovou správnost. • Píšeme zdvořile, jedná se o společenský styk.. • Stylizujeme jednoznačně. • Dopis má i psychologický efekt (působíme na příjemce). Adresa Právnická osoba: (otevírá se!) 15. základní škola Mgr. Pavel Malý Dlouhá 225 350 02 Cheb Fyzická osoba: (neotevírá se!, je určeno konkrétní osobě) Mgr. Pavel Malý 15. základní škola Dlouhá 225 350 02 Cheb Zásady pro psaní adres: • Adresa vždy začíná velkým písmenem. • Všechny údaje se píší v prvním pádě. • Všechny údaje začínají od levé svislice. • Používá se jednoduché řádkování bez vynechání řádku. • Nezvýrazňuje se (tučným ani proložením). 121

ICT koordinátor + ICT metodik • Na konci řádku se kromě tečky za zkratkou nepíší znaménka. • Údaje na řádku se oddělují čárkou. • Název firmy (adresát) a dodávací pošty lze napsat velkými písmeny neproloženě. • Mezi PSČ a názvem pošty se dělají dvě mezery. • Adresa se píše čitelně latinkou a bez přepisování. Městský úřad Mgr. Jan Pytlík Kubálkova 67 370 01 CHLEBOVICE Psaní přepravních údajů: • Doporučeně, letecky. • Pouze s velkým počátečním písmenem (nepodtrhává se atd.). • Nad adresová pole od stejné svislice jako adresa, nejméně + cm nad horní hranici. • Na obálce vlevo pod adresou odesílatele. Odvolací údaje Je možné použít: Vaše značka, Váš dopis značky, Ze dne, Naše značka, Vyřizuje, Telefon, Linka, Mobil, Fax, E-mail, Datum, Místo odeslání Při správném psaní dodržujte zásady: • Pod předtisk, pod první písmeno. • Nesmí přesáhnout pod další předtisk, a je-li delší, je možné psát do dvou i tří řádků.

Psaní nadpisu a oslovení Nadpis: • Vynechají se dva řádky. • Pod odvolací údaje se heslovitě píše obsah dopisu (dříve Věc ). • Začíná se velkým písmenem a neukončuje se tečkou. • Zvýrazní se podtržením nebo tučným písmem. Vyúčtování za měsíc březen 2003 Vyúčtování za měsíc březen 2003 Oslovení: • Mezi vyjádřením věci a oslovením se vynechají dva řádky. • Oslovení začíná vždy od levé svislice, za oslovením čárka. • Vlastní text začíná malým písmenem. 122

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace • Mezi oslovením a písmenem se vynechává jeden řádek. • Oslovuje se 5. pádem. Vážený pane řediteli, Paní Mgr. Moniko Nováková, Vážený pane kolego, Zásady pro psaní dopisu • Podle obsahu se člení do odstavců. • Mezi odstavci se vynechává jeden prázdný řádek. • Odstavce od levé svislice nebo se od ní odrážejí. • Začátek odstavců je v celém dopise jednotný. • Text se obvykle skládá z oslovení (někdy), úvodní věty, účelu dopisu, formulace návrhu či cíle, kterého chceme dosáhnout, zakončení, pozdravu, razítka a podpisu, přílohy, rozdělovníku. Pozdrav se považuje za nový odstavec, začíná od levé svislice a od posledního řádku se odděluje prázdným řádkem. Závěrečný pozdrav může být i součásti souvětí či zakončení. Zásady pro razítko: vždy nad vlastnoruční podpis, hranaté do pravé poloviny 2-3 řádky pod text, kulaté doprostřed pod text. Zásady pro podpis: při blokové úpravě také od levé svislice. Při odrážení odstavců je podpis obvykle v pravé polovině papíru. Pod podpis se vypisuje titul, jméno a příjmení a funkce. Nad vypsaným jménem musí zůstat místo pro vlastní podpis. Jsou-li na dopise dva podpisy, je funkčně vyšší pracovník uveden vlevo (jinak abecedně). Přílohy a rozdělovník Přílohy: od levé svislice, pod textem po 2-3 řádcích a zvýrazňují se. Je možné uvést počet nebo je vyjmenovat. 5 příloh Účetní kniha Přehled Přílohy Účetní kniha Přehled Rozdělovník upozorňuje na to, že kopie dopisu má někdo k dispozici. Píše se od levé svislice a je možné použít „Na vědomí“ nebo „Kopie“ (je možno zvýraznit)

123

ICT koordinátor + ICT metodik Strukturovaný životopis Jinou důležitou písemností je životopis (curriculum vitae). Vzhledem k tomu, že na internetu je dostatek externích zdrojů k tvorbě životopisu, a to v češtině i angličtině, neuvádíme v této kapitole informace. Student si otevře vyhledávač, např. google.com, a dotazem si najde potřebné zdroje sám. Úkol: najděte si na internetu formulář pro tzv. EU CV či Europass. Jeho českou, anglickou či jinou jazykovou verzi můžete použít při výuce na vaší škole při vytváření portfolia žáků či studentů. Poznámky k elektronické komunikaci Zejména v oficiální korespondenci prostřednictvím e-mailu je nutné dbát na formu zpráv. První rozhodnutí je stejné jako u listové korespondence, koho a jak oslovíme a jakou formu dopisu volíme (přítel x oficiální sdělení v organizaci). Při komunikaci mezi známými se na internetu běžně používají zkratky, vynechávají se oslovení, a dokonce i interpunkce. To je daň za zrychlení komunikace a něco, co se samozřejmě nelíbí jazykovým odborníkům (a oprávněně). Pokud oslovujeme neznámé osoby nebo instituce, píšeme dopis v podobné formě jako oficiální listový! Kromě adresy píšeme vždy krátkou informaci o dopise – účelu komunikace = předmět. Srozumitelnost komunikace je klíčová - to je potřebné zdůraznit zejména pro komunikaci v cizím jazyce. Lepší jsou stručné, ale přesné formulace. Elektronická pošta má samozřejmě řadu odlišností: • Je možné využít klasických poštovních klientů nebo webového rozhraní (free-mailové servery velmi rozšířily používání elektronické pošty). • Zpráva na adresáta čeká na poštovním serveru nebo je předána okamžitě, pokud je online. • Jednou z výhod je možnost připojení různých příloh (pečlivě važte zvolený formát přílohy). • Jinou výhodou je archivace a přeposílání zpráv. • Nevýhodou je možnost napadení a zničení pošty, její nedodání, její zneužití přeposláním neurčenému či neuvažovanému adresátovi (outing) aj. • U firemní komunikace je vhodné využití standardního podpisu, který software dovoluje připravit (opět zvažte šíři a důležitost sdělovaných údajů).

124

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace • Nezapomeňte, že pošta je „dokladovaná“, a to z obou stran. Na došlém mailu je vidět datum a čas a podobně si odesílatel může nastavit i žádost o potvrzení čtení atd. Poznámka: s problematikou může souviset i tzv. elektronický podpis, který identifikuje a autorizuje sdělení.

Textový editor WORD a práce se šablonou Psaní dopisů nám může usnadnit textový editor. Díky šabloně „Normal“ (soubor ve Wordu s příponou dot) si můžeme nastavit základní úpravu dokumentu. Každý dokument se vytváří podle nějaké šablony, ve Wordu implicitně podle šablony Normal. Ta je vlastně vždy otevřena, pokud zadáme ve Wordu příkaz Soubor / Nový, na kartě „Obecné“ má název „Prázdný dokument“. Šablona Normal.dot má tedy univerzální použití. (Při otevření se ze šablony vždy vytvoří kopie a po uložení je to dokument s příponou doc.) Její nastavení si ovšem můžeme upravit: V otevřeném normálním souboru zadáme příkaz Formát / Styly a formátování. Přesuneme-li kurzor nad styl Normální, zobrazí se nám informace. Stiskneme-li pravé tlačítko myši, můžeme provést změny – Změnit.

Příklad: Vybereme si písmo či odstavec, upravíme či nastavíme velikost (můžeme i jiné parametry) a stiskneme OK. Pro širší formátování si v otevřeném okně po stisknutí změnit vybereme formát a otevře se nám nabídka možného formátování v rámci vybraného stylu v uvedené šabloně. Zvažte, zda označíte položku „Přidat do šablony“ a stisknete OK. POZOR: Kromě textu (úpravy odstavců a stylů) mohou být v šabloně grafické prvky (logo), můžeme nastavovat i okraje, vlastní panely nástrojů, makra. Nápad: Je možné si do šablony připravit symbolem (či tečkami) místo vhodné pro složení dopisu! Nápad: Pro úpravu písemností se také dá použít Zobrazit / Záhlaví a Zápatí. Do záhlaví např. vkládáme povinná loga projektů ESF a do zápatí kontakty na naši školu.

125

ICT koordinátor + ICT metodik Úprava dokumentu pomocí stylů Text, odstavce, znaky můžeme ve Wordu formátovat také pomocí stylů. Označíme požadované (např. nadpis či odstavec) a ve standardním panelu vybereme „Styl“. Formátujeme tím, že si vybereme připravený styl z nabízeného menu. Nový styl pro rychlou úpravu dokumentu dle našich požadavků vytvoříme tak, že: A) zformátujeme odstavec dle našich požadavků a stiskneme tlačítko „Styl“, potom zapíšeme název vytvářeného stylu. B) Zadáme příkaz Formát / Styly a formátování, stiskneme „Nový styl…“, napíšeme název stylu a dále si ho upravíme. Můžeme ho potom přidat do šablony. Styl můžeme dále upravovat či odstranit (viz Formát / Styly a formátování). Nová šablona Ještě lepším řešením je vytvořit si speciální šablonu pro korespondenci týkající se grantu, k určité akci atd. Možný postup tvorby nové šablony: • Vytvoříme dokument dle našich představ. • Do míst pro požadované značky vložíme např. tečky nebo XXX. • Ponecháme jen opakující se text. • Dokument uložíme jako šablonu: Soubor / Uložit jako – Šablona dokumentu. • V panelu se zobrazí stromová struktura Program Files / Microsoft Office / Šablony. (Doporučujeme kontrolní tisk) Pro podrobnější studium doporučujeme manuál k textovému editoru Word či jinému textovému editoru, který užíváte.

Literatura: ČSN 01 6910 (Úprava písemností zpracovaných textovými editory) Rybka, M. Malý, O. Jak komunikovat elektronicky. Praha: Grada, 2002 Úprava písemností. Dostupné na www: http://fei1.vsb.cz/kat451/studium/studium_soubory/uprava_pisemnosti.doc Jednoduché kurzy k aplikaci Microsoft Word. Dostupné na www: http://office.microsoft.com/cs-cz/training/CR100654561029.aspx

126


Tvorba ICT plánu školy, interakce ICT a RVP (Chlebek) Princip ICT plánu školy ICT plán je plán průřezový Jak bylo zmíněno v úvodu kapitoly, ve škole existuje řada plánů. Podle časového horizontu, na který plánujeme věcné cíle, je rozdělujeme na: • dlouhodobé - s výhledem na 4 - 10 let, zpravidla se jedná o strategické plány • střednědobé - v horizontu 1 - 3 let, zpravidla se jedná o realizační plány popisující taktiku realizace dílčích strategií • krátkodobé - v horizontu týdnů až měsíců, zpravidla se jedná o operativní scénář, tedy souhrn termínovaných úkolů s konkrétní osobní zodpovědností. Základní dokument školy – podmínka pro dotaci Vychází ze ŠVP (RVP). Zde se často objevuje zjednodušená reakce v podobě neexistence ŠVP. Jde ale o mylný názor. Jestliže přijmeme ICT plán jako způsob realizace určité vize školy v oblasti ICT a rozvoje na škole, není možné budoucí vliv ŠVP přehlížet. Rozvoj IT ve škole vytváří platformu pro ostatní oblasti vzdělávání. To vychází ze základní představy, kdy informatika a výpočetní technika nejsou cílem vzdělávání, ale prostředkem pro rozvoj jiných oborů. Dokonce i jako samostatný předmět (gymnázium, ZŠ) musí mít v obecném pojetí vzdělávání výrazný aplikační charakter. V případě, že tato představa je, můžeme charakterizovat vizi. Základní nedostatek je v tom, že vize využití ICT začíná právě u HW a SW. Naopak, tyto oblasti se řeší až v okamžiku, kdy si plánujeme, jak cílů dosáhnout a proč. A o tom je ICT plán. Základní východiska: • víme, co chceme a proč - nikoli HW a SW, ale koncepci školy, • víme, co k tomu potřebujeme, popř. požadavky, které se v budoucnu objeví, • víme, co již k dispozici máme, • víme, kolik činí pořizovací náklady na další vybavení alespoň ve dvou alternativách, • víme, kde na to vezmeme peníze. Těchto zjednodušených pět kroků ukazuje, že peníze jsou až na posledním místě. Jakékoli posunutí této položky výše znamená jistý alibismus v případě, že něčeho nedosáhneme. 127

ICT koordinátor + ICT metodik Základní struktura ICT plánu • aktuální stav – analýza • cílový stav • způsob dosažení cílového stavu včetně časového rozložení, zdrojů, implementace, školení, kompetencí apod. Filosofie standardu služeb ICT Koncepce financování informačních a komunikačních služeb vznikala v roce 2004. Poprvé stanovila pravidla pro čerpání dotací na základě existence plánu školy. Do té doby školy dostávaly finanční prostředky na základě pravidel stanovených z centra. Samostatně byly distribuovány finance na infrastrukturu, výukový software i školení v oblasti ICT. Školy tak musely využít finance přísně účelově v dané oblasti, tedy např. více "proškolená" škola nemohla přesunout finance ze školení na software, resp. infrastrukturu. Na základě potřebné změny koncepce a zkušeností z prvního období omezení, dané centrálním řízením, padlo. Školy si však musely předem rozmyslet, naplánovat, jak budou integrovat ICT do výuky. Tuto svou představu měly zpracovat ve formě ICT plánu. Na základě tohoto plánu pak požádaly o účelovou dotaci jednak na investice, jednak na neinvestice. Protože byl ICT plán novinkou, vydalo MŠMT tzv. standard služeb ICT a stanovilo náležitosti ICT plánu. Plánování je potřebné i v současné době, kdy nám tvorbu plánu již nikdo nenařizuje. Význam standardu ICT Postupem času se pochopitelně situace mění. V prvních letech realizace nové koncepce bylo třeba řadě škol a jejich zřizovatelům předložit cílové hodnoty vybavenosti, protože se objevovaly tendence finanční prostředky využívat jednostranně. Některým ředitelům pomáhaly tyto "cílové" tabulky přesvědčit zřizovatele o posílení finančních zdrojů do oblasti ICT. Tyto ukazatele také pomáhaly školám při zpracování ICT plánu. Když už měla škola dosáhnout jisté úrovně vybavenosti, pak přemýšlela o efektivním využití této techniky. ICT plány se rozšiřovaly z pouhých statistických sumárních tabulek aktuální a cílové vybavenosti na rozsáhlejší dokumenty, které více a více popisovaly věcný cílový stav využívání ve výuce a kvantifikované hodnoty vybavenosti, resp. priority byly stanovovány podle obsahu výuky. Tato změna myšlení byla zásadní, bohužel ne vždy správně pochopena. V současné době již většina škol uvažuje racionálně, tedy od pečlivého zvážení svých možností využití techniky ke stanovení celé strategie. Pokud nejsou jednoznačně zajištěny podmínky k efektivnímu využívání ICT v dané oblasti výuky, je někdy lepší se zaměřit na rozvoj jiných oblastí. Nicméně 128

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace financování služeb ICT ze strany státu je značně podhodnoceno. Dle hrubých výpočtů by bylo třeba na všechny školy rozpouštět cca 5 mld. Kč ročně. V této částce by bylo zahrnuto nejen pořizování nových technologií, ale hlavně kvalitních výukových dat, přístupu k nim. Nemalá část prostředků by byla určena na udržení provozuschopnosti techniky. Východiska pro vytvoření ICT plánu

Příprava tvorby ICT plánu Na základě předchozího textu můžeme popsat proces ICT plánování takto: Východiska: • právní předpisy (školský zákon, nařízení vlády o DVPP, …), • usnesení vlády, • metodické pokyny (tzv. věcný standard služeb ICT). Účel: • systematický přístup k rozvoji informačních a komunikačních služeb vzhledem ke vnějším a vnitřním podmínkám školy. Cíle: • popis aktuálního stavu služeb ICT vzhledem k obsahu výuky, • stanovení cílových požadavků dle vzdělávacího záměru školy, • popis procesů směrujících k naplňování cílů, 129

ICT koordinátor + ICT metodik • nastavení kontrolních mechanismů plnění ICT plánu. Výstupy v ICT plánu: • identifikační údaje o škole, • infrastruktura školy (konektivita, LAN, vybavení učeben, kabinetů, knihovny,...), • pracovní prostředí žáků a pedagogů (HW, SW, přístup k datům, bezpečnost, ...), • ICT kompetence zaměstnanců (pedagogů i nepedagogů), • informační a bezpečnostní politika školy. Činnosti: • popis jednotlivých činností směřujících k naplnění cílů, • časový harmonogram, • potřebné lidské a materiální zdroje.

Technická stránka – základní vstupní informace Architektura školní sítě Pod tímto termínem si představme mapu, která ukazuje, jak máme ve škole rozmístěny veškeré informační technologie, včetně zajištění konektivity. Dnes je již pravděpodobně v každé škole umístěn server. Zde jej budeme chápat nejdříve jako zařízení hardware neboli fyzicky umístěný počítač. V tuto chvíli neřešme, jaké operační systémy a aplikace poskytuje. V druhém kroku si označíme všechny počítačové stanice a další periferní součásti, které máme k dispozici. Do této mapy zahrneme také technologie, které fungují pro správu školy. Je to nutné, neboť i ty vytvářejí určitou síťovou zátěž. Nyní bychom měli mít zmapováno umístění všech IT ve škole. Začneme řešit, jak jsou jednotlivé stanice a další prvky propojeny. Nejčastější typy počítačových sítí najdete na mnoha místech na internetu v uvedených odkazech, zde se jim věnovat nebudeme. Velmi důležitý je způsob informačního toku v učebnách. Jde totiž o to, zda využíváte ve škole zařízení typu HUB (dnes již méně často) nebo SWITCH. Druhý uvedený poskytuje lépe ošetřenou komunikaci, kdy by nemělo docházet k tzv. kolizím. Pravděpodobně jej ve škole máte. V případě, že vaše škola byla součástí projektu Internet do škol, určitě jej využíváte. (Malé školy z tohoto projektu používaly HUB.)

130

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Server Centrálním bodem této hardwarové sítě je server nebo skupina serverů podle velikosti školy. V této části se budeme zabývat operačními systémy, aplikacemi a způsobem jejich instalace. Server – nejčastější operační systémy jsou Windows Server a Linux. Druhý uvedený je zpravidla ve školách, které nebyly zahrnuty do projektu Indoš. Přednosti kteréhokoli z nich se obhajují velmi subjektivně, neboť stabilita operačních systémů je do velké míry ovlivněna odborností jeho správce a dostupností podpory ve formě helpdesku, online pomoci nebo dosažitelnosti outsourcingových služeb. K serveru budeme nyní přistupovat softwarově. Budeme sledovat, k čemu slouží. Nejčastější typy serverů: • Souborový server – slouží k ukládání dat, zpravidla tak, že každý registrovaný uživatel má k dispozici omezený datový prostor, ke kterému má přístup přes svůj účet. • Internetový server – slouží ke zprostředkování přístupu na internet, může využívat i jiné aplikace (např. Software602LAN). • Poštovní server – slouží ke komunikaci prostřednictvím e-mailů. Uživatelé mají svůj účet daný doménou školy ([email protected]), přes který do své pošty vstupují. Nejčastěji se ve škole používá poštovní klient (Outlook), do kterého se pošta stahuje ze serveru. Modernější způsob umožňuje i vnější přístup přes webové rozhraní, tzv. exchange. V tom případě je možné využívat e-mailový účet i mimo síť školy. Antivirová ochrana je běžnou součástí všech systémů, zde ji nebudeme uvádět podrobně. Týká se serverů i stanic v síti. Pracovní stanice využívají jednodušší operační systém, nejčastěji Windows XP nebo Vista, výjimečně Windows 98(SE) nebo nějakou distribuci Linux (Open Source). Programové vybavení Programy ukazují své využití při výuce a další práci školy. Možná zjistíte, že vaše škola má velmi slušné portfolio výukových aplikací, které využívá minimálně. Tato mapa je velmi důležitá, neboť vám umožňuje lépe plánovat další programové vybavení.

131


Příprava tvorby ICT plánu v příkladech Popis aktuálního stavu Abychom mohli kvalifikovaně zpracovat plán, je třeba znát aktuální stav. Z běžných činností, které se ve škole realizují, je potřeba vypsat jednotlivé ICT služby a ty potom seskupit do jednotlivých skupin ICT služeb:

Schéma popisuje aktuální stav orientačně. Podrobnější, druhá úroveň jednotlivých položek je na následujícím obrázku:

132


Popis cílového stavu Při popisu aktuálního stavu využívání ICT služeb je vhodné se současně zajímat o požadavky zaměstnanců na požadovaný cílový stav ICT služeb, např. v následující struktuře:

133

ICT koordinátor + ICT metodik Schéma popisuje ICT služby orientačně. Podrobnější, druhá úroveň jednotlivých položek je na následujícím obrázku:

Cíle ICT plánu Další výrazný krok vede k tomu, co ICT plán sleduje. Musí vycházet ze střednědobého a dlouhodobého plánu školy, který má každý správný ředitel zpracován. Informační technologie nejsou cílem ale prostředkem, proto by se v plánu neměly objevit body typu …cílem je zakoupení tří počítačových stanic…. Správným cílem je určení …cílem je, aby byly zpracovány studijní materiály v elektronické podobě a studenti k nim následně měli umožněn přístup. K tomu potřebujeme počítače, vhodně umístěné ve studovně (knihovně, učebně, na chodbě,…). Cíle neřeší finanční stránku. Jednak to není záležitost ICT koordinátora, ale vedoucích pracovníků ve škole, jednak je průběžné sledování finančních možností velmi svazující. Popis procesu přechodu od aktuálního k cílovému stavu Popis přechodu od aktuálního k cílovému stavu je vlastně to nejdůležitější na celém plánování. Zde se objeví popis variant přechodu k cílovému stavu a výběr vlastní realizační cesty. Tuto část tedy bude mít každá škola jinak, protože realizační cestu si volí dle podmínek každá škola svoji. Na následujícím obrázku najdete alespoň stručný přehled oblastí, na které je dobré při plánování pamatovat: 134


Schéma popisuje oblasti, které je třeba před volbou vlastní realizační cesty důkladně promyslet, pouze orientačně. Podrobnější, druhá úroveň uvedených oblastí je na následujícím obrázku:

ICT a ŠVP Kromě řady administrativních změn přináší ŠVP posun ve vzdělávání. Dříve byly stanoveny závazné osnovy přesně popisující témata a jejich rozsah, který bylo třeba předat prostřednictvím pedagoga žákovi - instruktivní výuka. V novém způsobu výuky se vychází z klíčových kompetencí, které jsou potřebné pro život. Ministerstvo stanovuje pro jednotlivé druhy škol vzdělávací rámce - rámcové vzdělávací programy a každá škola si postaví vlastní vzdělávací program tak, aby si žáci nejen osvojovali znalosti, ale také schopnosti a dovednosti na takové úrovni, aby mohli nabyté vědomosti použít. Od přemíry mnohdy podružných znalostí je výuka směřována k 135

ICT koordinátor + ICT metodik principům a hlavně k metodám výuky - konstruktivní výuka. Právě jejich osvojením bude žák připraven se učit i po škole. Přes širokou kritiku ŠVP je třeba si uvědomit, že se jedná především o zpochybňování způsobu realizace, který vede k určité formálnosti. Filozofie ŠVP je ve změně myšlení, což je problémové téma k diskusi prakticky vždy. Skutečnost je taková, že informační a komunikační technologie dostávají díky těmto změnám novou roli. Jejich začlenění do vzdělávacích metod je totiž poměrně jednoduché z hlediska systémového pojetí ŠVP. Škola, která by si dovolila ICT ve výuce odmítat, již dnes nemá šanci, naopak se při přijímání žáků svým vybavením a využíváním IT ráda pochlubí. Vedle této skutečnosti stále více pracovníků školy výpočetní techniku a další technologie používá ve škole i mimo ni a počítačová gramotnost, přes všechna zpochybňování, příliš nestagnuje. Je to samozřejmě otázka podpory a systémového a koncepčního vedení vzdělávání ve škole. Na obrázku jsou znázorněny trendy změn ve výuce.

Při přípravě a tvorbě ICT plánu je nutné vycházet z principu vize školy. To je celkem běžný přístup, který může působit nepříliš prakticky. Ale dnes se školy musí zaměřit na výraznou změnu, která je čeká, a to vytvoření (SŠ) a realizace vlastního Školního vzdělávacího programu (dále ŠVP). Vzhledem k zákonné aktuálnosti této aktivity je vhodné ICT plán psát tak, aby již ŠVP v jeho určitém stádiu respektoval. Jestliže totiž vycházíme z předpokladu, že informační a komunikační technologie jsou prostředkem, není možné tvořit ŠVP bez nich. Jde o pojem moderní, žádaný školskou veřejností, s vysokým tvůrčím potenciálem. 136

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace ICT zde mohou hrát dvě významné role: • prostředek pro učitele při vlastní tvorbě ŠVP (společné prostředí, kde se setkávají, diskutují, přijímají a odmítají různé návrhy apod.) • prostředek pro výuku, kdy je použití IT jednou z hlavních metod práce Proto je třeba, aby tvůrce ICT plánu a koordinátor ŠVP ve škole byli v kontaktu a spolupracovali. Z hlediska hledání a stanovení vize školy není možné řešit tyto aktivity odděleně.

Kontrola realizace ICT plánu Plány jsou od toho, abychom podle nich řízeně postupovali k naplňování vytyčených cílů. Současně by však měl plán obsahovat i alternativní cesty realizace úkolů. Kdy však máme přestoupit na tyto alternativy? Jak poznáme, že původně zvolená cesta přestává být tou nejlepší? Jedině pravidelnou kontrolou realizace ICT plánu a to hned od začátku celého realizačního procesu. Kontroly ICT plánu můžeme rozdělit na: Formální - zjišťujeme, jestli ICT plán • obsahuje všechny náležitosti předepsané pokyny • má odpovídající formu • má odpovídající (vhodný) design Procesní - zjišťujeme, jestli • byla při tvorbě ICT plánu provedena analýza aktuálního stavu • jestli jsou cílové požadavky v souladu se strategickým plánem školy • jestli existuje harmonogram činností se zodpovědností konkrétních osob • jestli existují alternativy realizace Věcná - zjišťujeme, jestli • je ICT plán reálný (plní se) • je komplexní (zasahuje-li do všech požadovaných oblastí života školy) • přináší zkvalitnění práce žáka (učitele, managementu) • zjednodušuje (usnadňuje) práci

137


Jak sestavit ICT plán - shrnutí Přístupy ke tvorbě ICT plánu K sestavení ICT plánu lze přistoupit různými způsoby. Každá škola ho realizuje jinak. Vždy záleží na vnějších a vnitřních podmínkách školy, na „firemní kultuře“, na ochotě zapojit se do hlubších a dlouhodobějších změn. Pro ICT plán jsou stanoveny pouze požadavky na jeho náležitosti. Proto jsou stávající plány tak různorodé. K jejich sestavování pak pochopitelně školy přistupují opět velmi různorodě. Přesto se dají přístupy školy s jistou mírou nepřesnosti seskupit do následujících variant. Individuální požadavky zdola Tento přístup je vhodný pro menší školy nebo pro školy, kde informačním a komunikačním službám nepřikládají ve vzdělávání velký význam, resp. hrají vedlejší, podpůrnou roli (např. mateřské školy, základní umělecké školy se zaměřením na klasické obory apod.). Přístup těchto škol lze popsat takto: Požadavky pedagogů Pedagogičtí pracovníci vznáší své požadavky na zajištění informačních a komunikačních služeb podobně jako u jiných didaktických pomůcek. ICT plán Školní ICT koordinátor požadavky seřadí do kategorií dle věcného obsahu a náležitostí standardu ICT a předá ve formě ICT plánu řediteli. Pokud ve škole není nikdo pověřen touto činností, shromáždí se požadavky u ředitele. Realizace Ředitel školy stanoví priority a zahrne zajišťování těchto služeb do ročního, resp. operativních plánů školy. V průběhu roku jsou pak jednotlivé požadavky uspokojovány. Někdy se stane, že se strategie a plánování omezí pouze na sběr požadavků a jejich „náhodné“ uspokojování. To pak již není plánování rozvoje, ale pouhé rozdělování financí. Kooperace předmětových komisí Tento přístup je vhodný pro školy, v jejichž systému řízení mají silné postavení předmětové komise. Současně jsou nebo by měly být na těchto školách běžně využívány informační a komunikační služby jak při výuce, tak i v její přípravě. Přístup těchto škol lze popsat takto:

138

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Statistika vybavenosti školy Školní ICT koordinátor – metodik připraví statistický přehled vybavení ICT ve škole a vyzve kolegy k doplnění věcných požadavků. Věcná analýza potřeb a příležitostí Na úrovni předmětových komisí jsou na základě potřeb výuky jednotlivých předmětů, resp. vzdělávacích oblastí sestaveny strukturované požadavky dle jednotlivých služeb ICT – pro každou předmětovou komisi zvlášť. ICT plán školy Školní ICT koordinátor – metodik jednotlivé analýzy a požadavky sjednotí, prokonzultuje jejich reálnost se správcem školní sítě a připraví pro ředitele ICT plán školy. Roční plán školy Ředitel školy určí dle strategie školy priority a zapracuje je do střednědobého ročního plánu školy. Realizace Ředitel školy stanovuje harmonogram realizace stanovených taktických cílů v krátkodobých operativních plánech školy podle finančních možností školy. Na většině škol je ředitel hlavním hybatelem rozvoje školy. Předložený ICT plán pak bere jako jeden ze základních dokumentů, podle kterého sestavuje taktické realizační roční plány školy a z nich pak následně krátkodobé operační plány. Systematické plánování „shora“ Tento přístup je vhodný pro velké školy nebo pro školy, kde informačním a komunikačním službám přikládají velmi významnou roli, případně jsou tyto služby součástí studia. Taková škola pak přistupuje k plánování i realizaci komplexněji a systematičtěji: Analýza vnějšího prostředí školy Ředitel školy za pomoci ICT koordinátora – metodika zpracuje analýzu vnějšího prostředí školy v oblasti informačních a komunikačních služeb. Analýza vnitřního prostředí školy Pedagogové ve škole zpracují analýzu vnitřního prostředí školy v oblasti informačních a komunikačních služeb.

139

ICT koordinátor + ICT metodik Evaluace strategie školy Ředitel školy pak na základě předložených analytických materiálů provede evaluaci strategie školy a stanoví strategické pilíře ICT plánu. ICT plán školy ICT koordinátor – metodik zpracuje konečnou verzi ICT plánu školy. Realizace Ředitel školy zapracovává dílčí úkoly harmonogramu realizace ICT plánu do krátkodobých operativních plánů školy. Proto je třeba, aby tvůrce ICT plánu a koordinátor ŠVP ve škole byli v kontaktu a spolupracovali. Z hlediska hledání a stanovení vize školy není možné řešit tyto aktivity odděleně.

Cíle ICT plánu Další výrazný krok vede k tomu, co ICT plán sleduje. Musí vycházet ze střednědobého a dlouhodobého plánu školy, který má každý správný ředitel zpracován. Informační technologie nejsou cílem, ale prostředkem, proto by se v plánu neměly objevit body typu …cílem je zakoupení tří počítačových stanic… Správným cílem je určení …cílem je, aby byly zpracovány studijní materiály v elektronické podobě a aby měli studenti následně k těmto materiálům umožněn přístup. K tomu potřebujeme počítače, vhodně umístěné ve studovně (knihovně, učebně, na chodbě…). Cíle neřeší finanční stránku. Jednak to není záležitost ICT koordinátora, ale vedoucích pracovníků ve škole, jednak je průběžné sledování finančních možností velmi svazující.

Proto je třeba, aby tvůrce ICT plánu a koordinátor ŠVP ve škole byli v kontaktu a spolupracovali. Z hlediska hledání a stanovení vize školy není možné řešit tyto aktivity odděleně.

140


Informační systém školy, webová prezentace školy (Brož, Chlebek) Informační systémy ve škole (Brož) Na našem trhu existuje několik více či méně komplexních systémů pro administrativu školy zahrnující evidenci osobních a klasifikačních dat žáků, dat zaměstnanců, evidenci majetku, tvorbu rozvrhu a suplování. V minulosti si školy z této nabídky pořídily některé programy. V současné době lze pozorovat snahy nadřízených orgánů po jisté unifikaci ve školách spadajících do jejich působnosti. Ze strany úředníků je tato snaha celkem pochopitelná, protože realizace jim jednoznačně usnadní sběr dat z podřízených škol. Co s těmito daty ale budou dělat, opravdu nevím. Zato se mi na druhé straně zdá, že realizace tohoto záměru bude znamenat poměrně značné ztráty vynaložených investic, zejména pokud jde o čas věnovaný zaškolování uživatelů. Soudě ze zkušeností naší školy, konečně se blížíme stavu, kdy více než 90% učitelů bude v námi používaném systému zvládat rutinní činnosti. Dosažení tohoto stavu však představuje mnoho let postupného zaškolování, přesvědčování o výhodách, objevování nových možností. Nejvyšší čas ke změně systému a k novému kolu zaškolování, objevování a přesvědčování. Rozvrh Naše škola již po několik let úspěšně používá k tvorbě rozvrhu a suplování program autora RNDr. Červeného ze Slovenské republiky. Již několikrát přišly nabídky na jiné rozvrhové programy. Nejvíce času jsme věnovali rozboru varianty přechodu na rozvrh, který je součástí systému Bakaláři. Bakaláře totiž již více než deset let využíváme pro evidenci žáků a jejich klasifikaci. Zástupce ředitele, v jehož náplni činnosti je tvorba rozvrhu, zatím (i na základě mého doporučení) setrvává u „svého“ programu. Je pravda, že přechod na „bakalářský” rozvrh by jistě přinesl významná pozitiva, zejména návaznost přípravných prací pro rozvrh s podklady pro oprávnění ke klasifikaci, pravděpodobně také malou finanční úsporu. Na druhé straně však jsou také jasná negativa, zejména jiná filosofie samotné tvorby rozvrhu, jiné ovládání. Obecně si myslím, že pokud program svými funkcemi vyhovuje požadavkům uživatele, navíc pokud uživatel již strávil mnoho hodin při zkoumání, co a jak v programu udělat, a je s ním spokojen, není žádný rozumný důvod měnit program za jiný. Pravděpodobně se mnou nebudou všichni souhlasit, sám znám několik lidí, kteří pro tutéž činnost neustále zkoušejí nové programy (nebo alespoň jejich nové verze). Nejsem přesvědčen o tom, že se jedná o rozumné nakládání s finančními prostředky a s časem, kterého máme všichni stále nedostatek. 141

ICT koordinátor + ICT metodik Evidence Jak jsem již zmínil, používáme již více než deset let systém Bakaláři. Začínali jsme v době verze 5.0, tedy verze dosovské. Původně byly v elektronické evidenci zahrnuty jen čtyři třídy, jejichž třídní učitelé projevili o věc zájem. Jednalo se samozřejmě o ty kolegy, jejichž rukopis se na blanketech vysvědčení příliš nevyjímal. Postupně přibývaly další třídy, až po zhruba čtyřech letech vydalo vedení školy rozhodnutí, že všechny třídy budou mít počítačovou evidenci, která bude v souladu s (klasickým) třídním výkazem. Veškerá evidence tedy byla vedena dvojmo – papírově i elektronicky. Tisk vysvědčení byl a ve skutečnosti u nás stále ještě je záležitostí dobrovolnou – tedy zájemci mohou blankety stále vyplňovat ručně. V současné době, po odchodu několika starších kolegů do důchodu, již nikdo v naší škole vysvědčení ručně nepíše. V posledních dvou letech, po dlouhých a vyčerpávajících debatách s vedením školy i s některými kolegy, škola přešla výhradně na elektronickou podobu evidence. Prozatímní zkušenosti jsou pozitivní, což neznamená, že nejsou žádné potíže. Zejména na začátku školního roku a na konci prvního pololetí potřebují méně zdatní uživatelé významnou pomoc. Na druhé straně si vzpomínám, že v těchto obdobích jsem také často chodil pro radu, jak vyplnit tu či onu kolonku v třídním výkazu. Většina učitelů naší školy však běžné administrativní činnosti, jako je změna některých osobních údajů, vytvoření seznamu žáků či zápis pololetní klasifikace, zvládá zcela samostatně. Jiné je to samozřejmě s úkony, které provádějí jednou za několik let (například zápis nových žáků). To však není žádné překvapení a pravděpodobně to ani nemá žádné řešení. Obzvláště když od minulého zápisu nových žáků vidí učitel o dvě verze novější program s přepracovanými obrazovkami a jinak uspořádaným menu.

Školní webová prezentace (Chlebek) Definovat školní web není jednoduché. Je to dáno vývojem tvorby webových stránek obecně a současnou školskou legislativou, která nařizuje některé formy poskytování informací. Je zřejmé, že weby zde mohou hrát významnou roli. Pokud bychom chtěli školní web nějak definovat, je nutné se zaměřit na tři oblasti: • informační web, • vzdělávací web, • komunikační web.

142

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Informační web Soubor www stránek, které předkládají informace o životě školy, umožňují přístup k informacím, které vyžaduje legislativa, které školu představují jako instituci. Informace o studiu – zde se prezentují informace o možnostech studia, přijímacím řízení, učebních dokumentech apod. Záleží na druhu a typu školy, v souvislosti s rozvojem RVP a následnou povinností tvorby ŠVP jde o velmi důležitou oblast. Také se zde mohou objevit výsledky studentských nebo učitelských prací. Škola může formou fotogalerie představit interiér i exteriér školy, doprovodné podmínky školního života (jídelna, studentské zázemí apod.). Vzdělávací web Datový sklad materiálů, odkazů a dalších zdrojů, které umožňují žákům a studentům školy více rozvíjet své studijní schopnosti. Školní web může být za tímto účelem doplněn o další serverovou aplikaci, nejčastěji o publikační nebo e-learningové prostředí. Tato část může být pro veřejnost skryta pod přihlašovacími údaji, což je logické, neboť veškeré učitelské a studentské výstupy mohou podléhat autorskému právu. V případě, že škola realizuje i vzdělávání dospělých, je možné tento web využít pro kombinovanou formu studia a distanční vzdělávání. Komunikační web Možnost zpětné vazby veřejnosti směrem ke škole - minimálně formou emailové pošty. Škola může využít i jiných možností, například diskusní fórum nebo chat. Je důležité si uvědomit, že tyto komunikační prostředky jsou poměrně citlivé. U žáků a studentů může docházet i ke zneužití. Vhodné je například umístění online formuláře na stránkách školy, který stačí vyplnit a odeslat. Doručen bývá zpravidla do nastavené e-mailové pošty.

Technologické řešení školních webů Hlavní roli u školních webů hraje obsah. Technologické zpracování veřejnost příliš nezajímá, škola se mu ale musí věnovat. Nejjednodušším způsobem publikování na internetu je využití statických stránek. Jde o poměrně jednoduchou strukturu, celkem levnou, s nutností pravidelné aktualizace. Většina škol s takovým webem začínala, i dnes jich na internetu najdeme poměrně hodně. Jejich výhodou je zpravidla hezký, zajímavý a lákavý design, který by ale neměl mít větší význam než obsah. Publikační weby – jde o dynamické stránky, které jsou zpravidla postaveny na tzv. objektově orientovaném programování (OOP) a využití serverové databáze. Tyto systémy umožňují dobrou komunikaci, širší možnost při 143

ICT koordinátor + ICT metodik zapojení celé školy do publikování informací, nabízí datová skladiště, možnosti různých odkazů, reklamních ploch pro případné sponzory školy apod. Jsou zpravidla rozděleny na dvě části: • veřejnou, která je viditelná veřejnosti přes prohlížeč • neveřejnou – redakční, která je určena pouze registrovaným autorům příspěvků a článků Využít publikační weby je nejčastěji možné dvěma způsoby: • Vytvořit (naprogramovat) si vlastní web, což vyžaduje dobré znalosti, personálně odborné zajištění a znalost prostředí. • Využít již hotové publikační systémy (phpRS, Drupal, Joomla, WordPress, …), které jsou zpravidla k dispozici zdarma. Vyžadují pouze technologické vyřešení vlastních instalací, designérské záležitosti apod. K těmto systémům existují kvalitní webové podpory, které mohou pomoci při řešení různých problémů. Dnes je celosvětová internetová síť zahlcena weby, které jsou zpracovány amatérsky a s chybami. To síť více zatěžuje, proto vzniklo mezinárodní hnutí W3C za čistý, tzv. validní kód webových stránek. Respektování těchto pravidel by mělo být základním ukazatelem dobrého technického zpracování webu školy. Kde najít další informace? Dnes existuje mnoho článků na téma kvalitní a smysluplné weby. Je mnoho lidí, kteří se touto problematikou zabývají systematicky s cílem udržet standard dobře zpracovaného webu na určité úrovni. Vynikajícím projektem v této oblasti je kniha Ondřeje Neumajera Budujeme školní web, Computer Press, 2005. Dále zde uvádím několik odkazů, které podobnou problematiku řeší: Školní weby: • Ondřej Neumajer (Neumajer.cz) – autor Ondřej Neumajer • Chytrák Tim (ChytrakTim.cz) – autor Petr Chlebek • Publikování na Internetu (JSI.cz) – Jednota školských informatiků (garant SIPVZ) • Česká škola (CeskaSkola.cz) – publikování článků, různí autoři Obecná problematika webů: U následujících webů je uveden pouze název, neboť není možné garantovat platnost adres po vydání publikace. • Sova v síti – autor Marek Prokop • Jak psát web – autor Dušan Janovský • Tvorba webu – autor Šimon Grimmich 144

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace • Typografie – Jaroslav Polakovič • Pixylophonie – autor Petr Staníček • Tvorba webů – autor Roman Žďárek

Několik článků o publikačních systémech Zde je uvedeno několik článků o publikačních systémech, které je možné pro tvorbu školních stránek použít. Cílem tohoto studijního materiálu není naučit vás tyto systémy instalovat, ale získat dostatečný přehled o jejich možnostech. V článcích zpravidla najdete odkazy na autorské weby těchto systémů. Vzhledem k nereálnosti garance za platnou adresu publikačních webů do budoucna jsou uvedeny pouze názvy článků. Najdete je přes vyhledávače, stejně jako řadu dalších. Uvedený přehled pouze poukazuje na skutečnost, že zdroje informací o dané problematice existují. • Vyzkoušejte si konečně pořádný redakční systém zdarma! • Vynikající redakční web phpRS. • Publikování v prostředí WordPress. • Publikační systém Drupal. • TiddlyWiki. • Školní web v roce 2006. • Školní web – stále aktuální téma.

Náležitosti školního webu - autoevaluační asistent Jedná se o zcela novou službu, kterou autor Ondřej Neumajer nabízí na svém webu zdarma. Máte zde dvě možnosti, jak si ověřit správnost stránek vaší školy: • pomocí offline dokumentu (ve formátu PDF), který je na webu ke stažení • pomocí online dotazníku, kde budete reagovat na výzvy průvodce Autoevaluační asistent je pokračováním knihy stejného autora Budujeme školní web (Computer Press 2005, recenze – viz Chytrák Tim). Jde o zcela výjimečný počin, který je třeba vnímat jako službu pro autora webu, nikoli jako obecné hodnocení školních stránek. Proto doporučuji nejdříve pročtení informací na webu autora a dále recenzi, která popisuje první zkušenosti. Hodnocení webu vaší školy je založeno na práci s tímto materiálem, proto mu věnujte pozornost.

145


Zkušenost (uživatelská, administrátorská i technická) Škola, na které autor vyučuje, používá pro prezentaci školy publikační web na platformě phpRS. Výhody: • web je stabilní a nevyžaduje výrazné technické zásahy, • umožňuje publikovat více autorům bez nutnosti používat jazyk HTML, • strukturou jde o modulový systém, který je snadno administrovatelný, • stojí na produktech Open Source a má solidní podporu v české lokalizaci, • může respektovat kritéria W3C, • existuje řada designových šablon, • systém je mezi institucemi velmi rozšířen. 146

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Nevýhody: • web si svojí strukturou říká o časté publikování, • je nutné zajistit přístupnou administraci a technickou podporu webu, nejlépe vlastními silami (nikoli outsourcing), • publikující autoři musí být proškoleni nebo průběžně proškolováni, • je nutné používat služby serveru s databází MySQL a PHP podporou (možnost řešení garantovaným hostingem), • častější kontrola validity (W3C), která může být narušena vlastním publikováním.

Literatura: Dobryweb.cz. Dostupné na www: http://www.dobryweb.cz/ Cytrak Tim. Dostupné na www: http://www.chytraktim.com/ Neumajer, O. Vytváříme školní web. Dostupné na www: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/ Metodický pokyn ICT plán školy. Dostupné na www: http://www.egram.cz/documents/mp_27_419_2004-55.htm

147


Základy řízení projektů od návrhu až po evaluaci (Eger, Úlovec) Základy řízení projektu Projekt a logický rámec projektu Co je to projekt? Projekt je návrh či plán. Splnění cílů a úkolů projektu vede k realizaci výsledků (produktů, služeb atd.), a to ve stanoveném plánu, v určeném období a se stanovenými zdroji a prostředky. POZOR! Návrh bez jasně definovaných cílů, výsledků, produktů není projektem. Milton (2003): Projekty jsou svého druhu jedinečné úkoly, které vznikají, když je třeba něco udělat. Autor uvádí následující typické znaky: • trojrozměrný cíl, tzn. věcné provedení, časový plán a rozpočtové náklady, • jedinečnost, provádí se jednou, je dočasný a pracuje na něm jiná skupina lidí, • zdroje, projekty jsou realizovány pomocí lidských a materiálních zdrojů. Alternativně dle Vašák (2004): Projekt pro nás představuje časově a věcně vymezený sled činností spolu se stanoveným rozpočtem. Sled činností přitom zahrnuje ty, které jsou spojené s prvními myšlenkami na řešení nějakého problému či využití příležitosti až po ty, jejichž náplní je ověřit dosažení požadované změny. POZOR! V případě realizace projektu v grantovém schématu je nutné si předem pročíst zadávací dokumentaci! Zejména otázka nositele, spoluúčasti a finanční část jsou klíčovými. (Nápovědou může být i hodnoticí systém projektu.) Požadavky na projekty (design) Dnes jsou tyto požadavky často dány zadavatelem (např. zákazník, vlastní organizace, ministerstva, grantové agentury, EU). Jedná se o popis projektu, výsledky, zdroje financování, popis předkladatele a jeho kapacit atd. Popis a souhlasy partnerů. Můžeme ovšem podat i projekt, kdy připravujeme realizaci akce či žádáme o podporu organizace a struktura není předem dána příručkou, formuláři atd. I 148

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace zde je potom dobré dodržovat obecně doporučenou osnovu, kterou nám ukazuje i tzv. struktura předběžné žádosti. Cíle a výsledky projektu závisí na prostředcích. (též zdrojích - lidských, finančních, materiálních, časových ...) Projekt musí popisovat: • východiska a cíle projektu (projekty EU dbají i na společenské cíle), • umístění (region, cílová skupina), • dílčí cíle, vazby mezi nimi, • metodiku a odůvodnění jejího výběru, • plán akce a trvání projektu, • rozpočet projektu (pro celý projekt a detailně pro první rok) + zdroje financování, • produkty a výsledky (odhadovaný dopad na cílovou skupinu), • diseminaci a účinky (též výstupy, multiplikační efekt, udržitelnost), • popis žadatele a partnerů. Nejčastější nedostatky projektů: • navrhované výsledky nebo produkty neodpovídají potřebám, • potřeba projektu není reálná, • nedostatečné zohlednění širších vývojových trendů v oboru, • nebere v úvahu současný stav, • malá pozornost je věnována kooperaci, • činnosti se nevztahují k zadání projektu, • nedostatek zkušeností x reference. Různé role v projektu: Organizace může být obvykle předkladatelem, koordinátorem a partnerem (též hodnotitelem aj.). Roli předkladatele a koordinátora často plní jeden subjekt. Koordinátor je odpovědný za obsah, administraci a řízení projektu. Zajišťuje styk s partnery a poskytovatelem finančních prostředků. Fáze přípravy projektu: • Projekt je dobré připravovat dříve (otázka idey, projednání spolupráce, shromáždění relevantních informací aj.). • Vyhodnocení vstupní analýzy a vstupních jednání, shrnutí myšlenek. • Doporučuje se vypracovat předběžný návrh projektu a teprve potom (dílčí evaluace) realizovat plnou verzi projektu. • Po předběžné fázi se podrobněji dopracovávají aktivity a časový plán a hlavně rozpočet projektu. • Projekt by měl mít pro partnery konkrétní přínos, musíme vymezit role partnerů. 149

ICT koordinátor + ICT metodik • Schematicky se projekt zobrazuje v logickém rámci projektu. • Musíme také připravit evaluaci projektu, jak bude provedena? • Podkladové materiály, požadované přílohy, smlouvy, zavazující dopisy. • Přehledné shrnutí projektu. Logický rámec (metoda logického rámce) Logický rámec projektu je základem pro řízení projektu, umožňuje identifikovat a analyzovat problémy a současně definovat cíle a stanovit konkrétní aktivity při jejich řešení. Metoda logického rámce ověřuje projekt z hlediska vhodnosti a přiměřenosti pro řešení daného problému a dále z hlediska proveditelnosti a trvalé udržitelnosti projektu. Uplatnění metodiky logického rámce je důležité ve fázi přípravy projektu a současně je klíčovým nástrojem pro implementaci a hodnocení projektu. Logický rámec tvoří základ pro přípravu jednotlivých aktivit a rozvoj monitorovacího systému. Logický rámec je připravován spolu s vlastním projektem na základě principu partnerství za účasti všech zúčastněných skupin osob, obcí a institucí, které budou projekt realizovat nebo na které bude mít projekt nějaký vliv. Vašák (2004): Jestliže tedy můžeme stanovit datum zahájení i ukončení, určit hmatatelné výstupy a vymezit rozpočet, nabízí se nám jedinečná možnost využití zvláštního souboru metod a nástrojů řízení vyvinutých právě pro tento druh úloh. Jednou z metod, jak přehledně zmapovat naše záměry, naše očekávání a uvést je do souladu s konkrétními výstupy a činnostmi při realizaci projektu, je metoda logického rámce. Je to postup, s jehož pomocí jsme schopni stručně, přehledně a srozumitelně popsat projekt na velmi malém prostoru. Tímto prostorem je pouhý list papíru, tzv. formulář logického rámce. NÁMĚT: vhodný logický rámec i s otázkami najdete ve Wordu či v Excelu ke stažení na www, hledejte např. v Gogole.cz! POZOR: Uplatnění metodiky logického rámce je důležité nejen ve fázi přípravy programu či projektu, ale je klíčovým nástrojem i pro jeho implementaci a hodnocení. Logický rámec je nástroj pro plánování, realizaci i vyhodnocení projektu. Logický rámec obsahuje jasné stanovení : • čeho můžeme (chceme) dosáhnout (výstupy), • důležité výsledky, které očekáváme (účel), • jaké předpoklady musíme splnit. 150

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Logický rámec se skládá ze čtyř sloupců, které vyjadřují: • vertikální logiku projektu, • objektivně ověřitelné ukazatele, • zdroje (informací) k ověření, • rizika/předpoklady, které podmiňují dosažení výsledků a cílů projektu. 1. Cíl – obecnější PROČ Cíl vyššího stupně, k jehož dosažení je projekt jen jednou z předběžných podmínek. 2. Účel – PROČ Čeho hodláme projektem dosáhnout, „opravdový či zásadní“ motiv a vliv projektu. 3. Výstupy – CO Specifické výstupy dosažené řízením jednotlivých částí. Co se skutečně zrealizovalo. 4. Aktivity - JAK Činnosti patřící k jednotlivým výstupům, které mají být vykonány spolu se zdroji, jež musí být dostupné pro vytvoření těchto výstupů. Vertikální logika projektu Vertikální logika projektu je vztahem příčina-důsledek mezi aktivitami a cíli na rozdílných úrovních. Každá úroveň by měla vést logicky k úrovni, která je o jeden stupeň výše. Údaje z tohoto sloupce, jako jsou cíl, účel,výstupy a aktivity projektu, se uvádějí i v projektové fiši. Horizontální logika projektu Je konkretizací a specifikací položek z prvního sloupce logického rámce.

151

ICT koordinátor + ICT metodik Pozornost je nutné věnovat: • aktivitám projektu Ke každému výstupu stanovíme 2 až 4 aktivity projektu, jež podle nás povedou k jeho dosažení. Tyto uvedeme do čtvrtého řádku prvního sloupce. Uvádějí se pouze ty aktivity, které mají být financovány či spolufinancovány v rámci tohoto projektu. Veškeré aktivity musí mít přímou vazbu na jednotlivé výstupy • objektivně ověřitelným ukazatelům Řídit lze jen to, co lze měřit. Proto se ve druhém sloupci logického rámce uvádějí objektivně ověřitelné ukazatele hlavního cíle, účelu projektu a jeho výstupů. Ukazatele vytvářejí základ pro měření efektivity a účelnosti projektu. Ukazatele projektu se vztahují ke shora definovaným vstupům, výstupům, účelu a dopadům. Aby bylo možné monitorovat realizaci projektu a hodnotit jeho efektivnost a účinnost, je nutné předem definovat systém vhodných ukazatelů, aby o nich mohly být zjišťovány vhodné údaje. • zdrojům a informacím k ověření Ve třetím sloupci logického rámce by měly být uvedeny možné zdroje informací k ověření průběhu a výsledků realizace projektu (kde jsou tyto informace uloženy, jaké existují metody k jejich získání atp.). • časovému rámci Ve čtvrtém řádku se v rámci zdrojů k ověření mohou uvést časové údaje k realizaci a ukončení jednotlivých aktivit. Doporučujeme zde neuvádět konkrétní data, ale měsíce projektu, pokud to zadání nestanoví jinak. Uvažte, že na začátku je obvykle problém s administrativou, smlouvou a financemi a na konci opět potřebujete čas pro administrativní ukončení a evaluaci projektu. • rizikům Čtvrtý sloupec logického rámce je určen pro stručný popis rizik, která mohou ovlivnit průběh realizace projektu a dosažení hlavního cíle. Je dobré uvedení rizik nepodcenit.

152

Logický rámec – projekt : (název)

Název programu:

(název)

Předkladatel projektu: (název)

Celkové náklady projektu (cena):

Celkové způsobilé výdaje (cena):

1. Sloupec Intervenční( popis projektu)

3. Sloupec Zdroje informací k ověření

4. Sloupec Vnější předpoklady /Rizika

Hlavní cíl Důvod realizace Hlavní cíl daného opatření v programovém dodatku

Účel projektu Změna, kterou chceme dosáhnout projektem Jaké jsou specifické cíle, kterých chce projekt dosáhnout

2. Sloupec Objektivně ověřitelné ukazatele Měřitelné indikátory na úrovni cílů (počet, délka, obsah....) Způsoby, kterými lze měřit splnění cíle.

Měřitelné indikátory na úrovni Kde se dají získat informace o objektivně Nezbytné vnější podmínky pro dosažení dopadů a výsledků – konkrétní ověřitelných ukazatelích hlavního cíle mimo naši odpovědnost (zájem o hodnoty jednotlivých cílů (monitorovací zprávy, statistiky obce, danou aktivitu, volné pracovní síly) projektu (počet, délka, vlastní projekt) obsah....) Způsoby, kterými lze měřit splnění účelu.

Výstupy projektu Nezbytné k naplnění účelu projektu Co bude konkrétním výstupem projektu (co se postaví, opraví, nakoupí, zrealizuje) Čeho bude dosaženo

Aktivity projektu

Kde se dají získat informace o objektivně ověřitelných ukazatelích (výzkum, monitorovací zprávy, statistiky aj.).

Měřitelné indikátory na úrovni výstupů nezbytné pro zabezpečení účelu (počet, délka, obsah....) Způsoby, kterými lze měřit dosažení výstupů.

Výčet měřitelných vstupů Ke každému výstupu Jednotlivé činnosti, které jsou nezbytných pro zabezpečení aktivit projektu (finanční předmětem předkládaného zdroje, dokumentace, projektu (logická a časová povolení, materiál, energie....) posloupnost) Jaký typ zdrojů projekt Jak bude projekt realizován vyžaduje.

Kde se dají získat informace o objektivně Předpoklady a rizika na úrovni výstupů ověřitelných ukazatelích podmiňující dosažení účelu (průběh realizace, (monitorovací zprávy, statistiky obce, finanční zdroje, dodavatel) vlastní projekt)

Časový rámec aktivit Ke každé aktivitě se uvede časový údaj, kdy daná aktivita bude zrealizována.

Předpoklady a rizika na úrovni vstupů (zajištění fin. zdrojů,popř. vybrání kvalitního dodavatele..)

Předběžné podmínky


Aktivity, harmonogram, rozpočet, řízení a monitorování Aktivity Každý projekt se skládá z hlavních aktivit, ale o tom jste se již dočetli v disciplíně Dokumenty 4. Provázejí vás celým projektem a bez nich by projekt nešlo realizovat. Každou aktivitu lze krátce a srozumitelně popsat a také u ní můžeme vyčíslit náklady. Náklady na aktivity jsou základem pro sestavení rozpočtu. Aktivity také mají logickou posloupnost, která je vyjádřena v harmonogramu projektu. V dalším textu si prakticky tuto problematiku projdeme. Jako modelovou situaci předpokládejme, že v rámci projektu budeme školit na PC skupinu uživatelů. Rozsah školení a další podrobnosti nebudeme uvádět. Popis aktivity Aktivitu je potřeba srozumitelně popsat a podrobně určit součásti aktivity. Typickými aktivitami našeho vzorového projektu jsou například: • propagace projektu, • řízení projektu, • příprava studijních materiálů, • školení uživatelů. Některé činnosti můžete vložit do různých aktivit. Například řízení projektu a propagace mohou být součástí aktivity školení. Každé řešení má svá pro i proti. Aktivity je potřeba popsat až na úroveň, ze které budeme schopni vyčíslit náklady na aktivitu. Role v realizačním týmu V každé aktivitě se budou objevovat různé týmové role. Například koordinátor projektu, účetní, školitel, autor studijních materiálů. Pokud provedete sumarizaci rolí v jednotlivých aktivitách, budete znát nároky na lidské zdroje. Při plánování lidských zdrojů musíme také zohlednit harmonogram realizace a možné špičky v těchto nárocích. Harmonogram realizace Harmonogram realizace může být poměrně jednoduchá tabulka, která přehledně zobrazí průběh aktivit. Pomůže vám s plánováním zdrojů, tvorbou rozpočtu na jednotlivé roky a měsíce a také s určováním milníků projektu, ve kterých by měla probíhat vaše vnitřní kontrola.

154

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace V tabulce vidíte příklad části harmonogramu projektu. Aktivita 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Koordinace X X X X X X X X X X X X Tvorba studijních materiálů X X X Školení uživatelů X X X X X X Náklady na aktivity U každé aktivity je potřeba také vyčíslit náklady na tuto aktivitu. Reálnost a přiměřenost těchto nákladů bývá jedním z kritérií pro posuzování projektů. Podrobný popis aktivit již máme hotový, a tak postačí vyčíslit náklady podle tohoto popisu. Například u školení vyčíslíme náklady na lektora (náklady mnohdy nejsou jen hrubá mzda), cestovné lektora, pronájem nebo amortizaci učebny a energie, kopírování studijních materiálů, náklady na školníka, uklízečku (někdo musí školu otevřít a také zavřít, uklidit, …), internet, náklady na tisk a laminování závěrečných certifikátů a další náklady. Podrobné členění nákladů je dobré zpracovat v nějakém tabulkovém programu, aby vám i po několika měsících bylo jasné, co všechno jste plánovali zaplatit, a také proto, že tyto náklady spolu s harmonogramem jsou podkladem pro sestavení rozpočtu. Popis aktivity a vyčíslení nákladů můžete zaznamenat třeba do následující tabulky: Aktivita Školení

Náklady 60500Kč

Popis Lektor bude školit na dohodu o provedení práce 1x týdně 2 hodiny. Školení bude probíhat 16 týdnů. … Rozpočet Dobře sestavený rozpočet je základem úspěšného projektu. Proto jeho sestavení věnujte obzvlášť velkou pozornost. Jeho členění a omezující kritéria jsou vždy spjata s konkrétním grantovým schématem. Například může být členěn na tyto kapitoly: • mzdové náklady, • cestovné, • zařízení a vybavení, • místní kancelář / náklady projektu, • nákup služeb, 155

ICT koordinátor + ICT metodik • drobné stavební materiály, • přímá podpora. V následujícím textu uvedeme několik důležitých informací, které mohou ovlivnit sestavování rozpočtu, ale zdaleka nejsou všechny. Také nemůžeme uvést omezující pravidla, protože ta mohou být dokonce i pro každou výzvu odlišná. Prostudujte si podrobně příručku pro žadatele a pozor na další omezení plynoucí z konkrétní výzvy. Mzdové náklady Mzdové náklady se mohou skládat z těchto složek: • hrubá mzda, • odvody zaměstnavatele (soc. a zdr. pojištění), • FKSP. O tom, které musíte vzít v úvahu, rozhoduje smluvní vztah se zaměstnancem. • Dohoda o provedení práce (maximálně 150h za rok jednoho zaměstnavatele). Neplatíte odvody zaměstnavatele. Netvoříte FKSP. • Dohoda o činnosti (maximálně 0,5 úvazku na jednu dohodu, dohoda nesmí být na stejnou činnost, kterou u vás zaměstnanec vykonává). • Klasická pracovní smlouva pro potřeby projektu. Nezapomeňte na dovolenou! • Stávající zaměstnanec konající přesčasy. Přesčasová práce je dražší než práce normální a zvýšené náklady nemohou jít jen na vrub projektu. Proto je potřeba práci i přesčasy rozpočítat ve stejném poměru. Cestovné Pozor na cestovné do zahraničí a cestovné zahraničních odborníků. Bývá to upraveno rozdílně. Používání automobilu na služební cesty je účetní oříšek, raději se informujte dopředu.

156

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Zařízení a vybavení Nákupy lze rozdělit na: • NEinvestice • Investice (HW - 40 000Kč, SW - 60 000Kč) Toto dělení je nepřekročitelné, a pokud je projekt zaměřen na reinvestice, tak vám žádnou investici neproplatí. Například nakoupíte notebook za 39900Kč a dopravné bude činit 120Kč. Celková hodnota bude účetně 40020Kč a jedná se o investici. Pokud máte neinvestiční projekt, půjde o neuznatelný náklad. Také lze rozepisovat nákup počítačů na komponenty (například nakoupit disky do serveru zvlášť), ale ceny komponent se sčítají!!! Nájem nelze účtovat za vlastní majetek (třeba učebnu školy). Amortizaci vlastního majetku nelze uplatnit na věci pořízené z obdobných grantů. Opravy lze hradit v odůvodněné míře. Například máte příslušný nefunkční předmět a je levnější opravit jej než nakoupit pro potřeby projektu nový. Místní kancelář / náklady projektu Spotřební materiál bývá obvykle velmi omezen. Například maximálním procentem z objemu prostředků projektu. Výdaje za telefon bývá velmi složité vyúčtovat. Musí se položkově zdůvodňovat. Provoz vozidla - používání automobilu na služební cesty je účetní oříšek, raději se informujte dopředu. Internet, úklid a podobné náklady je potřeba rozúčtovat poměrným způsobem Nákup služeb Nákupem služeb můžete řešit nedostatek vlastních lidských zdrojů. Abyste se nestali pouhým nákupčím služeb, je obvykle nákup služeb omezen maximálním procentem z objemu prostředků projektu. Například tisk studijních materiálů může být pojat jako služba nebo jste je vytiskli vlastními silami (náklady na mzdy, spotřební materiál, amortizace kopírky, …). Drobné stavební úpravy Například úprava vjezdu pro vozíčkáře a podobně. Bývají velmi limitované. Přímá podpora Přímá podpora je určena například pro nezaměstnané, kterým lze hradit náklady na hlídání, dopravu do místa konání školení a podobně. 157

ICT koordinátor + ICT metodik Rozpočet vytvoříte na základě rozpisu nákladů na jednotlivé aktivity a jeho časové členění podle harmonogramu projektu. Zjednodušená tabulka rozpočtu bez časového členění může vypadat třeba takto: Rozpočet Druh výdajů

1. Osobní náklady

2. Cestovné

3. Zařízení a vybavení

4. Místní kancelář

5. Nákup služeb

6. Stavební úpravy

7. Přímá podpora

8. Celkové uznatelné náklady 9. Celkové neuznatelné náklady 158

Jednot ka

Počet

Jednotkov á cena

Celkové náklady

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Horizontální témata V minulém programovacím období (2004-2006) se v projektech EU vyskytovala také takzvaná horizontální témata. Každý projekt musel být k těmto tématům minimálně neutrální. Pozitivní dopad na horizontální téma nebo přímo zaměření na toto téma jsou body navíc. Horizontálními tématy byly: • Rovné příležitosti, pro ženy a muže, absolventy škol, etnické menšiny, … • Udržitelný rozvoj (ekologie), dopad na životní prostředí, udržitelný rozvoj ekonomiky. • Informační společnost, rozvoj ICT dovedností, informační služby, … • Místní iniciativy, spolupráce s občanskými sdruženími. V novém programovacím období 2007-2013 je z hlediska horizontálních témat kladen důraz především na rovné příležitosti a udržitelný rozvoj, který v sobě zahrnuje i problematiku životního prostředí. Řízení a monitorování projektu Pokud vám schválí projekt, nastane jeho realizace po poměrně dlouhé době od jeho podání. Určitě uvítáte podrobné podklady, které jste si připravili před jeho podáním. Projekt má zhruba následující průběh: • Rozdělení zodpovědností, vytvoření realizačního týmu. • Mechanismy řízení, archivace – stanovení jasných pravidel, obvykle písemně. • Monitorovací zpráva (obvykle po 3 měsících). • Žádost o platbu (pokud jsou prostředky ze stanovené části vyčerpány). • Monitorovací zpráva. • Ekonomická část, doložení výdajů. • Elektronická žádost o platbu. • …opakování monitorovacích zpráv a žádostí o platbu. • Závěrečná zpráva, až po ní je vám poskytnuta poslední část prostředků. Otázky k zamyšlení • Které aktivity jsou klíčové pro váš projekt? • Jak budete sestavovat rozpočet? 159


Literatura: Milton, D. R. Řízení projektů Brno: Computer Press, 2003 Pokorná, G. Projekty – jejich tvorba a řízení.Doporučený modul dostupný na www: http://esfmoduly.upol.cz/elearning/projekty/index.html (2006) Vašák. Logický rámec, metodická příručka. Dostupné na www: http://www.businessinfo.cz/files/file3440.doc (2004) Zadejte do google.cz „logický rámec“ a získáte materiál rámce ke stažení ve Wordu či v Excelu.

160


Příprava školních projektů (Chlebek) Podmínky pro tvorbu projektu Role MŠMT Projekty vyhlašované MŠMT se řídí zpravidla jednotnými Metodickými pokyny MŠMT, které je vyhlašovány na dané období, zpravidla na jeden kalendářní rok. Jde o základní materiál, který je nutno podrobně prostudovat. Obsahuje metodické i ekonomické pokyny k tvorbě projektu. Školní projekty v oblasti ICT jsou pouze částí realizace cílů školy. Jejich zaměření je velmi specifické – jejich realizace zpravidla vytváří prostředky pro využití v jiných vzdělávacích oblastech. Historie těchto projektů je poměrně krátká. Navazuje na finanční politiku MŠMT – SIPVZ, kdy byla po první vlně projektu Internet do škol zvolena nová strategie: jestliže chtějí školy finance, musí si o ně umět říct a musí ukázat, k čemu je využijí. Způsob realizace byl velmi jednoduchý – škola předložila zpracovaný projekt a na základě schválení a doporučení komise dostala dotaci na jeho uskutečnění. Podmínky pro tvorbu projektu Základní podmínkou pro tvorbu projektu je pozitivní přístup vedoucích pracovníků ve škole, především ředitele školy. Vzhledem k jeho odpovědnosti za vzdělávací proces musí jeho role vyčnívat již v samotném stanovení vize v ICT. Bez nadšeného a vůdčího přístupu ředitele není možné projekty tvořit! Přestože řada ředitelů dané problematice rozumí pouze okrajově, musí to být především odborníci v manažerské oblasti. V případě, že plnou kompetenci za tvorbu a realizaci projektu převedou na svého zástupce, jde o první ústupek, který nemusí výsledek ohrozit, pokud je škola řízena týmově. Pokud je ale veškerá odpovědnost (nikoli finanční, ale realizační) na postu učitele bez vedoucích kompetencí, není možné projekt úspěšně realizovat. Toto striktní vyjádření vychází z jednoduchého principu – stanovení priorit v plánování a řízení školy. Jak se ukazuje, problém v ICT projektech není finanční, ale manažerský.

161

ICT koordinátor + ICT metodik Cíle projektu Základní myšlenka, která stanovení cílů provází, je jednoduchá – informační technologie jsou prostředkem pro realizaci jiných (vyšších) cílů a měly by vést k nastavení určité změny v procesu vzdělávání. Zkušenost je taková, že zdaleka ne všechny realizované projekty svoji vizi naplnily. V mnoha případech se škola vybavila novými technologiemi a k další realizaci nedošlo. Je zřejmé, že mezi projekty vyhlašované MŠMT a plánováním s vazbou na ŠVP existuje propojení, které se vyplatí respektovat. Stojí totiž na legislativním podkladu, jehož předkladatelem je právě uvedené ministerstvo, a to má zároveň roli poskytovatele dotací. Časový harmonogram Projekt musí obsahovat časový harmonogram. Jeho nastavení není jednoduché. Je totiž ovlivněno prostředím školy, schopnostmi realizačního týmu, podmínkami školy a vnějšími podmínkami, které vycházejí z role poskytovatele dotací a někdy také zřizovatele. Projekty bývají jednoleté nebo víceleté. Je vhodné promyslet, kolik času na realizaci škola potřebuje, opět ale ve vazbě na vnější i vnitřní podmínky. Jestliže se jedná o projekt jednoletý, je možné předpokládat jeho realizaci, závislou na dotaci, až v druhé polovině roku (vzhledem k organizaci práce na MŠMT). Rámcový časový harmonogram projektu - modelová ukázka V případě schválení projektu se předpokládá tento časový harmonogram projektu: •

•

162

červen - září o příprava řešitelského týmu, určení dílčích úkolů jednotlivým řešitelským rolím o první školení učitelů v ........ (20 hodin) červenec - srpen o příprava technického a softwarového prostředí pro realizaci projektu (souběžně se školením pedagogů) o zpracování pilotního vzorového tématu

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace •

září pokračující školení učitelů ve využívání vzdělávacích programů (10 hodin) září - listopad o zpracování jednotlivých vzdělávacích oblastí o dílčí ověřování při výuce listopad - prosinec o využití .......... ve výuce, ověření funkčnosti a dosažení cíle ve všech ročnících předkladatelské i ověřovací školy o

•

•

Realizační tým Realizační tým je zásadním prvkem při tvorbě a zpracování projektu. Vychází z kapacitních možností školy, schopností lidí, jejich znalostí a chuti pracovat. Stanovení týmu je důležité – ovlivňuje totiž i časový harmonogram. Popis rolí Vedoucí projektu – ředitel školy (popř. zástupce ředitele). Tato role vychází z jediné zásady, změny je nutné řídit a provádět shora, a zároveň umožňuje vedoucím pracovníkům realizaci průběžně sledovat. Vedoucí projektu sleduje hodnocení jednotlivých etap, zpracovává časový plán, reguluje jeho zpracování a čerpání rozpočtu, podílí se na odborném i věcném zpracování, zpracovává závěrečnou evaluační zprávu. Organizuje propagaci projektu a jeho výsledků. Zajišťuje komunikaci s ověřovací školou. Garant projektu – nejčastěji ICT koordinátor. Nejdůležitější článek, neboť vyžaduje odborné znalosti v oblasti ICT i pedagogické. Tato osoba plně odpovídá za celou realizaci, reguluje práci týmu, stanovuje dílčí úkoly, reaguje pružně na nečekané situace apod. Zodpovídá za odbornou stránku realizace projektu, garantuje kvalitativní zpracování, řídí dílčí evaluační procesy, podílí se na odborném i věcném řešení, připravuje podklady pro hodnocení, je také řešitelem projektu. Zajišťuje technicko-odbornou stránku systému. Realizátoři dílčích úkolů – skupina lidí, která zpracovává jednotlivé úkoly, počet je závislý na velikosti projektu. Řeší dílčí úkoly připravené garantem projektu, postupně ověřují dílčí výsledky ve výuce, jsou účastníky odborných a metodických kurzů, zpracovávají dílčí evaluační výstupy. Administrativně-ekonomický pracovník – zajišťuje veškerou administrativu a ekonomický dohled, komunikuje především s vedoucím a garantem projektu. Připravuje podklady pro čerpání rozpočtu, dohody o 163

ICT koordinátor + ICT metodik provedení práce, ve spolupráci s vedoucím a garantem projektu průběžně sleduje čerpání rozpočtu v souladu s předloženým projektem a příslušným metodickým pokynem. Seznam rolí je doporučený, nicméně vychází z praktických zkušeností.

Rozpočtování projektu Rozpočet vychází ze spolupráce tvůrce projektu, vedoucího (ředitele) a ekonoma školy. Je důležité vědět, že za ekonomickou stránku plně odpovídá ředitel jako statutární orgán školy. Proto i role ICT koordinátora by měla být především poradní, vysvětlující a zdůvodňující. Nikoli ovšem rozhodovací. Finanční zajištění projektu Převážná část finančních nákladů je tvořena dotací. Její maximální výše bývá zpravidla okolo 70%, zbývající část je v režii školy, popř. zřizovatele. Struktura rozpočtu je dána pravidly vyhlašovatele dotací, nicméně je zde určitý prostor pro finanční plánování. Zpracování projektu není v rozpočtu uvedeno. Rozpočet vychází ze základních ekonomických ukazatelů. Vyžaduje znalost základních ekonomických pojmů – investiční náklady, neinvestiční náklady, ONIV, dohody o provedení práce, o činnosti apod. Odměny řešitelům Důležitou a povinnou součástí nákladů je finanční ohodnocení realizátorů projektu. Zde by měla vyčnívat především role garanta. Naopak ohodnocení vedoucího projektu bývá menší, což je správné. Jeho role v projektu vyplývá z postavení ve škole a manažerských povinností vedoucího pracovníka. Odměny členům týmu je vhodné stanovit dle odpracovaných hodin ve vazbě na plnění zadaného úkolu. To znamená, že rozpočet určuje, kolik hodin bude úkol trvat. Nejčastější formou odměny je zaměstnanecká smlouva - dohoda o provedení práce a dohoda o činnosti. Obě smlouvy se liší v některých bodech obsahových i technických. Další možností je tzv. služba na živnostenský list, kde je plná personálněekonomická odpovědnost na pracovníkovi, který činnost provádí a fakturuje.

Popis navrhovaného řešení V této části je popisován celý projekt z pohledu realizace, naplňování cílů, vlivu na život školy apod. Z pohledu věcného hodnotitele jde o zásadní bod. Právě v popisu projektu by se měly odrazit veškeré cíle, rozpočtové 164

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace rozvahy, řešitelské role apod. Musí být konkrétní, nicméně bez zbytečných detailů, musí ukazovat myšlenkovou propracovanost a promyšlenost všech časových etap. Rozpočet by měl odrážet jednotlivé práce tak, aby se držel obecných parametrů ve financování (pozor na podhodnocení nebo nadhodnocení některých položek). Tuto kapitolu v projektu je vhodné strukturalizovat, aby jednotlivé odstavce obsahovaly dílčí popisy a celkový popis nepůsobil zmateně. Je nutné vědět, že členové komise jsou zpravidla dostatečně kompetentní k tomu, aby posoudili validitu předložených projektů. Protože se ale drží pouze elektronických a písemných materiálů, není možné nic dodatečně vysvětlit. Jakékoli nesouvislosti nebo nejasnosti, které nejsou v projektu dostatečně odůvodněny, vedou k bodovým ztrátám při celkovém hodnocení. Odhadovaný rozsah textu jsou 1-2 stránky formátu A4.

165


Projekty financované EU vhodné pro školy (Tlučhoř) V této kapitole získáte přehled o informačních zdrojích o projektech EU, speciálně pak financované Evropským sociálním fondem (ESF) a možnostech podpory projektů školy v období 2007-2013, seznámíte se s postupem podávání projektové žádosti v rámci Evropského sociálního fondu (ESF), získáte základní informace o webové aplikaci Benefit7 (pro některé OP mimo rámec ESF jsou využívány jiné aplikace např. BENEFILL či eAccount), jejíž pomocí se zpracovávají projektové žádosti, získáte doporučení a budete upozorněni na možné chyby při podávání projektové žádosti, příp. při jeho realizaci.

Operační programy a projekty Projekt je časově omezené úsilí vedoucí k vytvoření unikátního produktu nebo služby. (Skalický, J., Vostracký, Z., 2000) Příprava projektů v rámci ESF začíná výběrem vhodného grantového schématu pro zamýšlený projekt. Na další straně naleznete obrázek, který prezentuje přehled Operačních programů pro plánovací období 2007-2013. Černé šipky na obrázku naznačují, že pro projekty škol se jeví jako nejvhodnější Operační programy Vzdělávání pro budoucnost, Lidské zdroje a zaměstnanost, Regionální operační program pro daný region soudržnosti, a v případě přeshraničních projektů (např. výměny žáků, zkušeností) i příslušné Operační programy Přeshraniční spolupráce. Výběr nejvhodnějšího Operačního programu, resp. následně nejvhodnější priority a opatření bude záležet na zaměření připravovaného projektu. Při hledání vhodného operačního programu je třeba text pročíst daného OP a jeho prováděcího předpisu. Zde zjistíte základní informace o systematice podpory a podporovaných prioritách a opatřeních. Při přípravě samotné projektové žádosti je nutné věnovat pozornost textu konkrétní výzvy, ve které je projekt podáván, příručky pro žadatele, ale i příjemce a jejich příloh. Studiem příručky pro příjemce předcházíte rizikům při realizaci projektu. Dále je třeba věnovat pozornost příručkám, které se zabývají publicitou projektů, a způsobu vyplňování webové žádosti Benefit7. Úřady a agentury, které zajišťují implementaci jednotlivých OP, nabízejí množství seminářů pro žadatele. Využijte takových nabídek, budete seznámeni s procesem podávání žádosti, vyplňování žádosti, budete upozorněni na časté chyby. Vůbec je komunikace s poskytovatelem podpory velice důležitá, protože může včas zachytit možné chyby v projektech. Po podání žádosti o projekt jsou projekty hodnoceny na základě bodovacích kritérií a seznamu indikátorů. Bodovací kritéria i přehled indikátorů je vždy zveřejněn v dané výzvě, či popř. v příloze příručky pro žadatele. Znalost těchto kritérií a indikátorů je zásadní pro 166

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace úspěšné hodnocení žádosti projektu, neboť žadateli naznačuje důležité části projektové žádosti.

Zdroj: vlastní návrh, Cheb, 2008, dle Fondy Evropské unie, Dostupné na www: http://www.strukturalni-fondy.cz (29. 02. 2008)

Příprava projektové žádosti může být ve své podstatě iniciována dvěma způsoby: • pro již existující projektovou myšlenku - v různé fázi přípravy - hledáte grantové schéma (v terminologii Operačních programů – vhodnou 167

ICT koordinátor + ICT metodik prioritu a opatření) a v rámci tohoto opatření sledujete zveřejnění výzvy v daném regionu; • pro již zveřejněnou prioritu, opatření či přímo konkrétní výzvu je připravován nový projekt. Zdroje informací o strukturálních fondech, ESF, operačních programech, výzvách apod. Oficiální stránka Strukturálních fondů EU v ČR (http://www.strukturalnifondy.cz) • Poskytuje přehledy o regionální politice EU, aktuální informace, odkazy na jednotlivé operační programy, dokumenty atd. Oficiální stránka ESF v ČR (http://www.esfcr.cz) • Zde naleznete informace o aktivních výzvách, zadávacích řízeních, otázky a odpovědi, loga ke stažení apod. Pozor! Aktualizace není vždy dostatečně rychlá! Stránky jednotlivých ministerstev, která jsou zodpovědná za dané operační programy • např. www.msmt.cz, www.mpsv.cz, www.mmr.cz Fondy Evropské unie - Průvodce podporami (http://www.dotaceeu.cz) • Vyhledávání vhodných podpor Další informační zdroje • http://www.e-dotace.cz, http://europa.eu/, ale i stránky poslanců v Evropském parlamentu Role školských zařízení v rámci projektů EU Školské zařízení může v rámci projektů financovaných z ESF vystupovat ve více možných rolích. A sice jako žadatel/realizátor projektu, jako partner projektu, či jako dodavatel projektu. Každá z těchto pozic má své výhody i nevýhody, které jsou shrnuty na následujících schématech. Je předpokládán projekt dalšího profesního vzdělávání.

168


169


170

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace V praxi se můžeme setkat i s dalším možným postupem. A sice žadatelem projektu je "nezávislý subjekt", který může být pověřen vzdělávacím zařízením, nebo cílovou skupinou, existuje také možnost, že jedná z vlastní iniciativy.

Zapojení konkrétního školského zařízení je však nutné řešit individuálně pro každý projekt. V běžné projektové praxi škol je však pouze výjimečně využíváno služeb externí společnosti pro zpracování projektu. Důvodem jsou především finanční prostředky.

Od projektové myšlenky k dlouhodobé aktivitě 1. Projektová myšlenka • Je třeba podporovat každou projektovou ideu. 2. Nalezení vhodného prostředku podpory • Grantová schémata financovaná ESF představují pouze jednu z možností podpory. • Pro sledování možností je vhodné využít odběru novinek mailem, nebo RSS feed jednotlivých serverů nabízejících tyto informace (http://www.dotaceeu.cz/, http://www.esfcr.cz/, http://www.edotace.cz/, servery Regionálních rad regionů soudržnosti atd.) 3. Nalezení vhodných partnerů • Fungující projektové partnerství je základním předpokladem přijetí žádosti, a také realizace projektu. 4. Rozpracování projektové myšlenky • Určení cílů, zaměření a přínosů projektu • Zjistit např. formu poskytování podpory (záloha, předfinancování) – důležité pro sestavení rozpočtu, spolufinancování • Kontaktovat poskytovatele podpory daného grantového schématu 171

ICT koordinátor + ICT metodik • Využití literatury, referenčních projektů, projektových manažerů (např. Karlovarský kraj) 5. Detailní zpracování žádosti • Dle příručky pro žadatele. • Nejdříve spolu s partnery - určení: harmonogram, klíčové aktivity, logický rámec, náklady. • Zadání do Benefitu7 – pro každou výzvu vzniká nová unikátní verze, která se ve svých parametrech a položkách mění pouze minimálně (změna především v oblasti indikátorů, vyžadovaných příloh). • Zaměření se na obecná hodnotící kritéria, která jsou stanovená v příručce pro žadatele a jejích přílohách, nebo jsou přímo součástí výzvy ve smyslu specifických hodnotících kritérií, Vždy jsou zároveň zveřejněna bodovací kritéria a jejich váhy. • Důraz na publicitu projektu, realizátor projektu si hradí veškeré náklady (i více než 10% celkového rozpočtu). • Důraz na vazbu na strategické dokumenty a horizontální a vertikální témata. • Výstupy (neslibovat něco, co nelze splnit). • TIP: Do harmonogramu zahrňte náklady na řízení projektu, čas na „rozběhnutí" (příprava smluv, nastavení účetního systému atd.) aktivit, vše ve smyslu uznatelných nákladů projektu. • Kontrola konzistentnosti žádosti (přiřazení nákladů přes aktivity, partnery, jednotlivé členy týmu, soulad úvazků členů týmu a rozpočtu, rozdělení uznatelných a neuznatelných nákladů apod.) • TIP: Vytvořte logický rámec projektu a přiložte ho k žádosti (často není povinnou přílohou) – blíže řeší metodu logického rámce následující kapitola. • Příprava smlouvy o partnerství. Pro lepší řízení procesu zpracování žádosti a jejího vlastního podání doporučuje autor zpracování „checklistů“ (kontrolních seznamů), aby byly splněny všechny formální podmínky projektové žádosti. 6. Podání projektové žádosti • V termínu, se všemi přílohami, v dostatečném počtu kopií, se správně označenou obálkou apod. • Dle pokynů ve výzvě – často řešeno výhradně osobním předáním. 7. Realizace projektu • Dle příručky pro realizátora/příjemce podpory. • Zajišťování publicity dle stanovených pravidel pro publicitu. 172

• • • •

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace Označení jednotlivých součástí projektu dle grafických manuálů se zachováním logotypů. Důraz na evaluaci projektových činností. Průběžné monitorovací zprávy, na jejichž základě jsou vypláceny finančních prostředky Závěrečná zpráva atd.

8. Evaluace projektu 9. Ukončení projektových činností s podporou fondů EU 10. Pokračování projektových aktivit po skončení podpory EU • Jako nutná podmínka čerpání příspěvku EU. Projektové žádosti se zpracovávají výhradně pomocí webové aplikace Benefit7. Tato aplikace je vytvářena vždy unikátně pro každou výzvu, avšak do značné míry zachovává velmi podobnou strukturu. Webová aplikace je dostupná na těchto internetových adresách: www.eu-zadost.cz, www.euzadost.cz, www.eu-zadost.eu, www.euzadost.eu. Součástí příruček pro žadatele je i příloha názorně vysvětlující proces registrace žadatele, průběh vyplňování projektové žádosti. Chyby při přípravě projektové žádosti (výběr z minulého programovacího období 2004-2006) • formální chyby žádosti - nedostatečný počet kopií, chybějící povinné přílohy (v aktuální verzi), chybějící podpis, žádost není přelepená a podepsaná v levém horním rohu, překlepy, špatné označení žádosti (resp. obálky se žádostí) apod. • nesprávný formát elektronické žádosti • elektronická a tištěná žádost jsou odlišné (jiný unikátní klíč) • malá konkrétnost projektu • nesoulad projektu s danou prioritou, opatřením • nedoložení dosavadních zkušeností s projektovým řízením (i ve smyslu vize do budoucna) • nezadání povinných monitorovacích indikátorů (přílohou dané Výzvy, přednastavené v Benefitu) • náklady nepodložené kalkulací • nejasnosti spojené se spolufinancováním • problematika DPH • dodržení pravidel zadávání veřejných zakázek • nedostatečná specifikace udržitelnosti projektu 173

ICT koordinátor + ICT metodik • nedostatečná vazba na trh práce, cílové skupiny, nedostatečné zapojení cílových skupin • chybějící vazby na strategické dokumenty (na všech úrovních), horizontální témata • zaměňování (rozlišení) uznatelných a neuznatelných nákladů • příloha Stanovy - není dodána ověřená kopie a další Tip: Pořádně si prostudujte základní dokumenty, Příručky, směrnice, příslušné zákony, a především text výzvy. V případě nejasností konzultujte s Poskytovatelem podpory. Chyby a rizika při realizaci projektu (výběr z minulého programovacího období 2004-2006) • nedostatečné zajištění finančního krytí projektu • riziko odstoupení partnera od projektu • nedostatečné finanční řízení • neúplnost žádostí o platbu • neoznámení změn v projektu • výběrová řízení o mnoho nedostatků, např. nezveřejnění na Centrální adrese (www.centralniadresa.cz) o snížení rozsahu předmětu plnění o nákup bez výběrového řízen • účetní dokumentace o nedostatečná specifikace dodávek na fakturách o nedodržování termínů splatnosti o platby v hotovosti bez účetních dokladů o nevytvoření zvláštního bankovního účtu pro projekt o špatná účetní administrace • publicita o nedostatečná publicita o nedodržení vizuální identity a pravidel publicity o chyby při použití log a znaků Otázky k zamyšlení • V jakých oblastech činnosti Vaší školy by bylo možno využít podpory z ESF, resp. Strukturálních fondů EU? • Který Operační program, resp. jeho prioritu a opatření by bylo možné pro plánované projekty Vaší školy využít? • Kdo by se na Vaší škole mohl stát členem projektového týmu pro přípravu, resp. realizaci projektu? 174

Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace • Napadají Vás možnosti minimalizace uváděných chyb při podávání žádosti a realizaci projektu?

Literatura Evropský sociální fond v ČR. Dostupné na www: http://www.esfcr.cz (20062008) Fondy evropské unie. Dostupné na www: http://www.strukturalni-fondy.cz (2006-2008) Karlovarský kraj. Dostupné na www: http://www.kr-karlovarsky.cz (2007) Ježek, J., Tlučhoř, J. Studie. Rozvoj podnikatelské sféry s ohledem na potřeby kvalifikované pracovní síly a možnosti čerpání dotací v letech 2007-2013. Cheb: ZČU v Plzni, FEK, SVRR, 2006. Nepublikováno. Regionální rada regionu soudržnosti Severovýchod. Dostupné na www: http://www.rada-severovychod.cz (2008) Skalický, J., Vostracký, Z. Projektový management. Plzeň: ZČU, 2000

175


Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole E-learning a blended learning (Eger) Co je to e-learning?

Definice e-learningu E-learning se stal pojmem, který již není možné v pedagogice přehlížet. Na druhou stranu (díky svému rychlému nástupu, jenž je spojen s bouřlivým rozvojem informačních a komunikačních technologií (ICT) v posledních dvaceti letech) není ještě zcela přesně definován. Na vývoji a různém definování pojmu se podepsal právě vývoj technologií a boj technologického a pedagogického přístupu k e-learningu. V posledních letech je e-learning značně podporován Evropskou unií, a to nejen pro celoživotní či podnikové vzdělávání, ale i pro výuku na základních a středních školách. Vliv rychlého vývoje počítačů a internetu na rozvoj e-learningu Počátky využívání ICT ve výuce jsou spojeny jen s počítačem, protože internet ještě neexistoval nebo později prostě nebyl pro školy k dispozici. Novodobá historie počítačů začíná rokem 1981, kdy firma IBM přichází s PC (Personal Computer) a procesorem 80286. První procesory 80386 se objevily v roce 1988 a téměř současně s nimi i grafický adaptér VGA. Po procesoru 80486 v roce 1990 přichází v roce 1993 Pentium. K nám se uvedené počítače zpočátku dostávaly se zpožděním několika let. Zlepšování kapacity počítačů s sebou přinášelo rozšiřující možnosti pro práci s daty a multimediálními prvky, které se stále více uplatňovaly ve výuce. Počátky internetu jsou sice datovány do roku 1969 v USA, ale k prvnímu propojení evropských zemí dochází až v roce 1982. V roce 1991 se připojila ČR, ale teprve v roce 1992 vzniká služba World Wide Web. V roce 1995 se uvádí, že internet se stává oficiálním globálním informačním systémem. Nárůst připojení k internetu v ČR významně roste od roku 2000 a pomalu se začínáme přibližovat průměru zemí EU. Podle ČSÚ ve 2. čtvrtletí 2007 má doma počítač 40% domácností a 32% domácností má připojení k internetu, z toho 80% je již vysokorychlostní. Stručně z historie e-learningu Většina autorů se shoduje na tom, že za základ e-learningu je možno považovat tzv. computer based training (CBT). Vzdělávání je v tomto smyslu spojeno hlavně s personálním počítačem a k řízenému 176

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole (programovanému) učení jsou jako výrazná inovace využívána multimédia. E-learning je v tomto případě spojen s počítačem jako se stanicí a z pohledu technologického je nejdůležitějším využití CD-ROM. Z dnešního pohledu je pro toto období charakteristické, že výuka neměla znaky "anytime and anywhere" (tj. kdykoliv a kdekoliv) a problém při využívání prvních programů byl i se servisem a zapojením učitele. Tento typ e-learningu s podstatným zdokonalením multimédií existuje i dnes a je dle Blooma pokládán pro vzdělávání na nižších hladinách cílů (Skalková, 1999) za vhodný a efektivní. V dalším období dochází k velkému rozvoji a využití internetu v oblasti firem. Tento fakt je od roku 1995 spojován s možností zcela nových vzdělávacích služeb! Nastupují nové technologie, které využívají rozšíření a zkvalitňování internetu pro řízení a distribuci vzdělávání. S rokem 1999 se spojuje "zrození" e-learningu ve smyslu LMS = learning management system, který umožňuje distribuci kurzů prostřednictvím webu se známým pojetím vzdělávání "anywhere and anytime" Též je známé označení pomocí čísel 24/7/365. To znamená 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a samozřejmě po celý rok! LMS přináší zcela nové možnosti v administraci a službě zákazníkům. A to, jak víme, je především u distančního studia nesmírně důležité. Od roku 1999 vznikají také výukové (vzdělávací) portály, které nabízejí mnoho online i offline kurzů. Přitom hlavní úlohou informačního a komunikačního portálu v oblasti školství (Turčáni, 2004) je zlepšení komunikace a řízení edukačního procesu. Pozitivem je i novinka, kdy je obsah vzdělávání vytvářen díky kooperujícím týmům v síti. Nadšení pro využití LMS v podnikové sféře s filozofií, že nejlépe si utvoříme kurzy vlastními silami, a tím ochráníme svoje know-how, bylo od roku 2000 střídáno rozčarováním z LMS. Jednotlivé LMS ne vždy vyhovovaly podnikové potřebě a samozřejmě kvalitní LMS ještě nezaručil kvalitní obsah kurzů. Dnes stále vylepšované LMS, rozvoj hardware, software, ale i internetu v posledních letech ukazují příznivou budoucnost pro elearning. Spolu s pedagogickým přístupem, který se od roku 2002 začíná více prosazovat, s profesionálním řízením a s blended learningem i s jednoznačně pozitivními výsledky některých vysokých škol a firem se ukazuje, že e-learning má své výhody a může být efektivně využit nejen pro distanční, kombinovanou, ale i pro prezenční výuku. Inovované současné LMS umožňují využít řady předností e-learningu a většinou obsahují i nástroje pro řízení obsahu.

177

ICT koordinátor + ICT metodik Pro školy je důležité, že se cca od roku 2000 stupňuje podpora e-learningu EU nejen pro univerzity, ale i pro regionální školství. To je patrné z různých navazujících národních programů. Vymezení pojmu e-learning Původní technologické vymezení dobře prezentuje definice z portálu EU elearningeuropa.info z roku 2003: „E-learning označuje aplikace nových multimediálních technologií a internetu ke zlepšení kvality vzdělávání, posílení přístupu ke zdrojům, službám, k výměně informací a ke spolupráci vzdělávací komunity.“ (podobně i Kopecký, 2006) V roce 2004 byla na konferenci Belcom v Praze prezentována skripta K. Květoně, který patří mezi uznávané nestory e-learningu v ČR, ale při svém technologickém zaměření zkomplikoval definování pojmu uvedením následujících tří definicí: pedagogické, technologické a síťové (syntetické pojetí?, viz i Kopecký, 2006). Pro českou pedagogiku jsme pokládali za vhodnou definici z Pedagogického slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 2001), kterou jsme v rozšíření o přístup, který prezentuje uznávaný odborník Hall (2003), upravili na následující vymezení: „E-learning je vzdělávání, které je poskytováno elektronicky, nezbytným prostředkem je počítač se softwarem a prohlížečem, který umožňuje pracovat v síti (internet i intranet), součástí je i multimediální platforma založená na CD-ROM nebo DVD. Primární je užívání počítače, sítě a vizuálního a interaktivního prostředí, hlavním je zaměření na vzdělávací cíle.“ (Eger, 2004) Uvedená definice je reakcí na krizi e-learningu, která je ve vyspělých zemích západní Evropy obvykle spojována s lety 2000 – 2001. Tehdy zejména v podnikové oblasti docházelo k určitému rozčarování z e-learningu právě pro důraz na technologickou stránku a pro nepochopení toho, že hlavní je pedagogický proces a dosahování vzdělávacích cílů. Vzdělávací proces (též edukační proces = Průcha, 1997) je v české terminologii ne zcela utříděný pojem. My si pod ním představujeme vzdělávací proces ve smyslu výuky. Zahrnuje činnosti učení na straně studujících a činnosti vyučování na straně učitelů. Jedná se o realizaci vzdělávacího obsahu ve výuce. Též lze uvést, že sem patří všechny činnosti, které probíhají v nějakém vzdělávacím prostředí. Druhy e-learningu Druhy e-learningu nebo vymezení vzdělávání spojeného s počítačem v pojmech, které se v odborných diskusích objevuje na internetu:

178

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole 1. Vzdělávací proces spojený s počítačem a software bez použití sítě. Jedná se především o domácí samostudium, ale uplatňuje se i ve vzdělávacím procesu ve školách a hlavně v dalším vzdělávání ve firmách. Pro tento druh vzdělávání se používají termíny "multimedia training" (multimediální vzdělávání) a "computer-based training" (vzdělávání založené na práci s počítačem). Využívá se dvou a více médií (text, grafika, animace, audio, video). Pravda je, že tento druh u některých autorů spadá též pod pojem e-learning, a je zřejmě otázkou konvence, jak k tomu v ČR přistoupíme. 2. E-learning spojený s počítačem a sítí - ovšem s využitím prohlížeče (web browser) pro vzdělávací proces, který využívá didakticky zpracovaných www stránek a dalších zdrojů. Pro případnou komunikaci užívá jako hlavní nástroj elektronickou poštu (tato komunikace se v tomto případě rozumí off-line). Používá se též termín "web-based training". 3. E-learning spojený s počítačem, sítí a speciálním výukovým softwarem, který umožňuje tzv. online learning. Vzdělávací proces je podporován nejenom počítačem a sítí, ale významně je podpořen speciálním softwarem, který pro učitele i studenty nabízí řadu nástrojů, podporuje různé vzdělávací formy a metody a hlavně i bohatší a zároveň on-line komunikaci. Nesmíme ovšem zapomenout na to, že z hlediska studujícího je důležitý prohlížeč, který dnes umožňuje jít přes různé základní platformy, ve kterých je studijní prostředí utvářeno! Nezapomeňme, že www stránky jsou jen jednou součástí internetu. Proto je pojem e-learning spojován na prvním místě se sítí. Nemůžeme se divit, že se setkáme i s definicí (Nagy, 2004), kde se uvádí, že pojem e-learning je deštníkem pro různé typy vzdělávání, které souvisejí s využitím ICT. Vidíme, že není jednoduché charakterizovat druhy nebo snad stupně elearningu. Nezapomínejme ovšem, že k dosažení vzdělávacích cílů je hlavní vzdělávací proces, jeho plánování, využívání forem, metod a didaktických prostředků. Proto e-learning v tomto pojetí neznamená předání dat na disketě nebo jen přečtení informace z internetu bez jejího dalšího cíleného zpracování. Po několikaletých zkušenostech se dnes k e-learningu přistupuje přece jen jinak než v prvním nadšení pro nové technologie před rokem 2000. Hlavní důraz je kladen na vzdělávací proces, a ne na technologie. Na druhé straně se i podle technologií uvádějí „generace“ e-learningu (Eger, 2006).

179

ICT koordinátor + ICT metodik • První generace byla často jen překlopením klasických textů na www s využitím hyperlinek a barevných obrázků. Dnes se o ní mluví jako o ereading. • Druhá generace je možná ta, ve které se pohybujete. Text je cílen, strukturován, jsou zde aktivity jako testy, úkoly, diskuse, otázky, podpora tutorem atd. Je možné využít i další technické nástroje. Uplatnění didaktiky je zřejmé. • Třetí generace kurzů bude vycházet např. z Kolbova cyklu. Kurz bude více individualizován, a to nejen podle cílů a potřeb studenta, ale i podle učebních typů, protože tím se odlišujeme v našem učení a má to vliv na efektivitu studijních výsledků. Technika umožňuje využívat i nových prezentací a simulací s využitím her atd. Kurzy třetí generace již vznikají, ale jejich výroba je velmi nákladná a vyžaduje nejen novou technologii, ale i týmy specialistů. Kurzy třetí generace nahrazuje i blended learning, který se ukazuje být nejvhodnější vzdělávací cestou (viz dále a literatura Eger, 2005). Pro rozšiřující studium můžete najít řadu volně dostupných příspěvků a prezentací na stránkách konferencí BELCOM či SEMIS.

Blended learning Otázka k zamyšlení • Vysoké školy již neznají pojem dálkové studium, který se ovšem v oblasti středních škol stále používá (též studium při zaměstnání aj.). Uvedené pojmy budou v širším zahraničním pojímání spadat též pod pojem blended learning, a to i proto, že i SŠ při jeho organizaci začínají stále více využívat internet a PC se vzdělávacími programy. Kombinované studium V ČR nastává velký rozmach kombinovaného studia po roce 1998, kdy se tato forma objevuje v zákonu o VŠ. V mnoha vysokoškolských centrech vychází z bohatých zkušeností s tzv. dálkovým studiem. Příklad Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách (vysokoškolský zákon) stanoví v §44 odst. (4) dvě základní formy studia: prezenční a distanční, případně jejich kombinaci. Ve stejném paragrafu, odst. (2a) je uvedeno, že součástí studijního programu je i jeho forma. Pro programy, ve kterých se kombinuje prezenční a distanční forma studia, se poněkud nešťastným způsobem (podle Dvořákové) použil název „kombinované studium“, který původně vznikl chybnou interpretací zákona 180

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole jako název pro dálkové studium. To je námětem do diskuse. Řada center, např. při marketingu kurzu, používá ve svých materiálech následující pojmy: • prezenční (denní), • kombinované (při zaměstnání) nebo • distanční (dříve dálkové). Účel podobných interpretací je zřejmý – přesněji a stručně prezentovat pro klienta „jeho řečí“, o jaké studium se jedná. Podle Mužíka (1998) stručně popisujeme jednotlivé prvky schématu: Vstupní seminář • Úvod, obsahové představení kurzu, seznámení s organizací, upozornění na učební techniky (motivace, důvěra, diagnostika schopností ke studiu, návod k racionálnímu učení, příprava na výcvikové semináře a zkoušky, zařazení studia). Individuálně řízené studium (- velká neznámá?) • Specifické texty (distanční studijní balíček). • Pročtení, orientace, studium po kapitolách, kontrolní úkoly, studium dalších kapitol, shrnutí, opakování, řešení zkušební úlohy. Výcvikové semináře • Někdy jsou povinné, někdy fakultativní (1-3 dny). • Vyhodnocení individuální studijní práce. • Rekapitulace látky. • Prohloubení poznatků. • Praktická aplikace + aktivizující metody. Závěrečný seminář • Shrnutí, ověření + někdy ukázka následujícího apod. Z hlediska evaluace výstupů vzdělávacích kurzů je důležité závěrečné prezenční zkoušení či obhajoba práce nebo projektu. Tím dochází i k požadované autorizaci hlavních výstupů, neboť se ukazuje, že neautorizované zpracované úkoly či testy jsou jedním z problémů e-learningu (Eger, 2005). Ostatně požadavek závěrečného prezenčního přezkoušení se stává v Evropě standardní a také naše Akreditační komise MŠMT ho pro graduální programy v ČR požaduje. Otázka k zamyšlení Kvalifikační zkoušení na dálku po síti je dnes ohroženo neautorizací odpovědí využitím např. tzv. přítele na telefonu. Co o tom soudíte? 181


Blended learning Uvedený pojem je v zahraničí velmi aktuální a diskutovaný. Jeho nástup je spjat především s překonáváním určitého rozčarování a snad i krizí elearningu, která je v Evropě datována do let 2000 – 2001 (Kolář, 2003, Eger, 2004). Blended learning je vzdělávací proces, kde e-learning využíváme většinou jako doplněk pro prezenční a distanční formu výuky. (V zahraničí se tato koncepce prosauje i na základních a středních školách, Rakousko, Anglie) Ukazuje se, že to může být velmi efektivní řešení, a to z pohledu studenta, učitele i instituce. O tento koncept je velký zájem v podnikovém a celoživotním vzdělávání. Vymezení pojmu blended learning Autor stručně vymezuje pojem jako kombinaci e-learningu a prezenčních forem studia (Eger, 2004) a spojuje ho právě s reakcí nad výsledky čistých elearningových kurzů. Při tomto pojetí se vychází z poznání, že cesta smíšeného (kombinovaného) použití, zde e-learningu s prezenčními formami studia, se ukazuje jako efektivnější a hlavně odstraňuje některé právem kritizované nedostatky "čistých" e-learningových kurzů. (více v kapitole o e-learningu) Alternativní definice (Mužík, 2004): V praxi se často používá termín blended learning neboli tzv. smíšené učení. Příkladem blended learning mohou být semináře v kombinaci s videokonferencemi, kurzy v kombinaci s neustálým e-mailovým spojením nebo navazujícím dialogem mezi účastníky. Za blended learning lze považovat i kurzy poskytované prostřednictvím webových stránek v kombinaci s klasickou výukou ve vzdělávacím zařízení apod. Pro termín v uvedeném pojetí nemáme v ČR český ekvivalent a je možné, že bude anglický pojem blended learning používán podobně jako pojem elearning. Zde se také překlad elektronické vzdělávání téměř nepoužívá, ustálilo se používání anglického termínu. V tomto pojetí termín blended learning nemůžeme totiž překládat jako kombinovaná výuka, protože pod ním v distančním vzdělávání chápeme kombinaci distanční a prezenční výuky. V praxi se např. jedná také o korespondenční studium a prezenční semináře či zkoušky apod. Termín kombinovaná výuka je tedy širší. (Eger, 2005) Širší vymezení blended learning Aby to nebylo tak jednoduché, tak na internetu můžeme najít zastánce i tzv. širšího vymezení.

182

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole Ukazuje se, že širší vymezení pojmu blended learning se naopak rovná tomu, co dnes (a zatím stále nedostatečně) chápeme pod termínem kombinovaná výuka či kombinované studium. K výše uvedené problematice předložíme příklad do diskuse: Např. Smith z USA (2001) při definování blended learningu příhodně uvádí, že se jedná o starého přítele s novým názvem. Kromě upozornění na využití ICT poukazuje na různé vhodné kombinace, hlavním je dosažení cíle vzdělávání. Mezi uvedené kombinace např. patří: • tradiční workshopy a semináře ve spojení s telekonferencí, • tradiční kurzy, které využívají e-mail pro podporu dialogu mezi účastníky, • tradiční semináře doplněné živým televizním vysíláním, • další podobné kombinace technologie a tradičního vzdělávání. Existuje mnoho možných druhů kombinací, které můžeme zahrnout pod pojem blended learning. Zvažte na závěr následující tvrzení: SFEFC/SHEFC (2005): „E-learningové formy jsou jen jednou částí široké možné nabídky forem vzdělávání“ (zde ve smyslu teaching and learning). Základem je, že ICT jsou využívány pro podporu komunikace a pro poskytování vzdělávání. „Vzdělávání je sociální proces a sociální interakce mezi studenty a učiteli je základem pro vysoce kvalitní vzdělávání.“ Je zde dále správně upozorněno na to, že výuka s pomocí počítačů se nehodí pro každý vzdělávací proces. Existuje také např. řada aspektů hodnocení, které počítač nemůže obsáhnout atd. Proto je nutné velmi vhodně zvažovat poměr e-learningu a tradičních forem při výuce a optimalizovat užití vhodných metod výuky pro určitý vzdělávací obsah a konkrétní vzdělávací cíl. Otázky k zamyšlení: • Znáte příklad efektivního využití blended learningu? • Co získáte úpravou vašeho vzdělávacího kurzu do formy blended learning (e-learning a prezenční výuka)? • Jak můžete prezentovat efekt blended learningu pro studenta? • Vidíte nějaká omezení pro vaši specializaci, váš kurz atd.?

Evaluace e-learningu Výhody a nevýhody e-learningu Pro diskusi o evaluaci e-learningu je nutné se krátce zastavit u problematiky výhod a nevýhod e-learningu. Obvykle se jako výhody e-learningu uvádějí: 183

ICT koordinátor + ICT metodik • Flexibilita a pohodlnost ve smyslu, že studující může studovat ve svém vlastním prostředí. Časová výhodnost. • Přístupnost, kdy přes prohlížeč jsou dostupné různé studijní platformy. Samotné prohlížeče jsou dnes široce dostupné. • Dostupnost ve smyslu možnosti přístupu z každého počítače, který je připojen k síti. • Jednoduchá modernizace - inovativnost. • Úspora cestovních výdajů studujících i času potřebného na cestování za vzděláním. Nevýhody e-learningu: • Limitování v oblasti zvuku, videa, grafiky - to způsobuje dlouhé čekání při spojení a stahování dat. Zejména je to patrné ve špičkách sítě. Lze předpokládat, že budoucí technologie budou tento problém řešit. • Personální kontakt, komunikace mezi lidmi. Přes možnosti tzv. videokonference je potlačena přímá komunikace (face to face). • Současné programy jsou stále ještě hodně statické, interaktivní prvky jsou limitované. • Velké počáteční náklady při zavádění e-learningu (technologie, kvalifikovaný personál). • Některá témata jsou nevhodná pro e-learning (výuka hry na hudební nástroje, částečně medicína aj.). Důležité! Pokud chceme evaluovat e-learning, musíme se na něj dívat z několika rozdílných pohledů: • vzdělávací instituce, • tutor (též autor), • student (klient).

Otázka k zamyšlení: • Jaké rozdíly v potřebách mohou mít uvedené skupiny? Jiný pohled (Khan, 2005) uvádí, že ačkoliv můžeme uvažovat různé faktory, tak rozhodující pro e-learning je následujících osm kritických dimenzí: pedagogická, institucionální, technologická, design, evaluace, management, podpora zdrojů a etický rozměr. Můžeme konstatovat, že uvedená šíře, kterou vymezují jmenované dimenze, nám situaci hodnocení e-learningu nijak nezjednodušuje. 184

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole Příklady: Několik poznámek k zamyšlení z publikace Barešové (2003, s. 28-36): Mezi výhody e-learningu patří i menší náklady. Pro Evropu uvádí číslo o 32,4%, pro USA o 75%. Samozřejmě s vědomím, že ne pro každé vzdělávání je e-learning vhodný, a s tím, že autorka je orientována hlavně na podnikovou sféru. Ušetřený čas ze strany studujícího je odhadován v USA na 50%, odborníky z VB na 26%. Další diskusní výzvou je tvrzení, že e-learning má být v budoucnu o 50% rychlejší, o 50% levnější a o 50% kvalitnější než klasické vzdělávání (Broadbent and Cotter, 2003). Vedoucí virtuální univerzity pro Bavorsko dr. Rühl (prosinec 2002, Hof): "Není rozhodující, kdo jaký má systém, ale spolupráce, postupná standardizace a výměna zkušeností." Rozšiřující text: Několik poznámek k trendům v e-learningu z hlediska trhu vzdělávání: V materiálech OECD (2001) můžeme najít informace o trhu pro e-learning. Další údaje pro EU jsou např. ve zprávě BIZMEDIA (2003). Je evidentní, že se jedná o dynamicky rostoucí trh, kde země EU zatím stále zaostávají za USA a Japonskem (viz údaje Lynch, 200 či Nagy, 2004). Dynamiku můžeme prezentovat údajem, kdy pro USA se v roce 2000 udávalo, že trh vztahující se k e-learningu byl 1,1 bilionu dolarů, ale pro rok 2003 je již odhad na 11,4 bilionu dolarů (Haugen aj., 2003). Nové údaje Cortona Consulting (2003) předpokládají, že výdaje na e-learning vzrostou do roku 2010 na 50 bilionů dolarů (pro USA a Evropu). Pro ČR nejsou známé aktuální přehledy, ale nabídku a růst můžete nepřímo sledovat na internetu. Příklad: http://www.educity.cz/skoleni-kurzy/e-learning Několik poznámek k e-learningu a rozvoji lidských zdrojů: Značný nástup nových technologií pro rozvoj lidských zdrojů ve firmách v ČR můžeme pozorovat od roku 2002, což je patrné i z příspěvků z konferencí k e-learningu, které proběhly v letech 2003 – 2005, ale i z odborných časopisů, diskusí s personalisty či zástupci top managementu firem. V roce 2002 vychází v ČR překlad známé Armstrongovy učebnice Řízení lidských zdrojů, která obsahuje řadu novinek v oblasti vzdělávání včetně přílohy k elearningu. S tím je spojen i nástup tzv. e-Governmentu, tedy využívání ICT ve státní a veřejné správě. Řada dalších úkolů z pozice státu je obsažena v tzv. Národním programu počítačové gramotnosti. Všechny kraje mají rozpracovanou 185

ICT koordinátor + ICT metodik koncepci rozvoje lidských zdrojů, informace jsou dostupné na www. Pro sledovanou oblast byl významný tzv. program eČesko 2006, který je zaměřen na rozvoj informační vzdělanosti. Plánem bylo dosažení nejméně 50% gramotnosti v oblasti IT u obyvatel ČR, a to je také příležitost pro další rozvoj e-learningu. Součástí plánu bylo připojení k internetu všech vzdělávacích institucí včetně knihoven do konce roku 2006. Rozvoj e-learningu v podnikové oblasti: Můžeme konstatovat, že zatímco velké podniky již ICT (někdy i v napojení na ERP) a e-learning využívají (např. Škoda Auto Mladá Boleslav, ČSOB, Telecom a.s., ČD a.s., HVB Bank aj.) a do této oblasti investují, tak malé a střední podniky často váhají. Pravděpodobným důvodem je problém v oblasti financování (včetně ROI) a v kvalifikovanosti řídících a odborných pracovníků. Toto téma je velmi aktuální v EU (viz např. "i2010 - A European Information Society for growth and employment"). V současné době dochází k velkému zájmu o podporu e-learningu pro malé a střední podniky tam, kde je to účelné. Nastupují i nové formy jako Rapid elearning (Egerová, 2006), který se snaží pomocí nových technologií o rychlejší, levnější i jednodušší řešení vývoje kurzů. Velkou příležitostí pro další rozvoj je v současné době podpora pro celoživotní vzdělávání v rámci Evropských sociálních fondů. Rozvoj e-learningu pro veřejnou správu Nástup e-learningu pro další vzdělávání pro veřejnou správu je evidentní. Na jejím portále můžeme najít jednoduché kurzy (od PDF), ale i informace o outsourcingu a kurzech v LMS. Veřejná správa a její vzdělávací potřeby i rozmístění poboček po území ČR přímo vybízejí k využití výhod e-learning. Příklad: Portál veřejné správy: http://portal.gov.cz/ Rozvoj e-learningu v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků Naše fakulta akreditovala v roce 2002 pravděpodobně první kurz DVPP, který byl plně e-learningový (Strategie rozvoje školy). Od té doby můžeme sledovat nástup e-learningu či blended learningu v PVPP. Příkladem jsou kurzy spojené se vzděláváním ICT koordinátorů, managementu škol aj., které většinou organizují univerzity. V roce 2007 i střešní organizace, NIDV, rozjela e-learningovou podporu DVPP s použitím Moodle. Na Slovensku se problematice věnuje Ústav technológie vzdelávania (viz Hašková a kol. 2006) s využitím Class Serveru a jeho nové varianty.

186

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole Otázka k zamyšlení: • Naším cílem je připravit děti pro život, pro jejich úspěšné uplatnění na trhu práce a pro celoživotní vzdělávání. Zvažte, že to také znamená je připravit pro využívání e-learningu a ICT. Rozšiřující text E-learning není všemohoucí, má své výhody i nevýhody a ukazuje se, že pro řadu školení je nejefektivnější tzv. blended learning (mix e-learningu a prezenční výuky). Zvažme, že e-learning bude ve vzdělávání efektivní, pokud bude využívat metodiku distančního vzdělávání a vycházet z potřeb žáků, studentů, firem a pracovníků v oblasti vzdělávání. Ukazuje se, že na jeho implementaci má velký vliv kultura organizace. Existují organizace, kde si již vzdělávání bez e-learningu neumí ani představit. Základní informace k evaluaci vzdělávacích kurzů najdete v publikaci Eger (2005). Zde jsou také uvedeny poznámky k výhodám a nevýhodám elearningu z pohledu studenta nebo odlišnost pro evaluaci vzdělávacího procesu v podnikovém vzdělávání.

Literatura Barešová, A. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: VOX, 2003 BIZMEDIA. [cit 2003] Dostupné na www:< http://www.elearningage.co.uk/> Broadbnet, B., Cotter, C.: Evaluating e-learning. [online] [cit 2003] Dostupné na www: Eger, L. E-learning, evaluace e-learningu + případová studie z projektu Comenius Plzeň: ZČU v Plzni, 2004 Eger, L. Blended learning. Aula, 2004, č. 3, s. 21 – 24 Eger, L. Technologie vzdělávání dospělých. Plzeň: ZČU v Plzni, 2005 EGER, L. Generace kurzů - příspěvek k evaluaci e-learningu Sborník příspěvků ze semináře a soutěže e-learning 2006. Hradec Králové, Gaudeamus, 2006 Egerová, D. Pedagogická dimenze e-learningu. Sborník příspěvků ze semináře a soutěže eLearning 2006. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. s. 182-187 Elearningeuropa.info. Dostupné na www: http://www.elearningeuropa.info Hall, B. FAQs About E-learning. [online] [cit 2003] Dostupné na www: Hašková, A. Záhorec, J., Brečka, P. Elektronické učebné materiály zamerané na didakticko-technologickú prípravu učiteľov. eLearning 2006, Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, s. 210-215 Haugen, S., Behling, R, Wood, W., Douglas, D. Managing global Training Utilizing Distance Learning Technologies: The United States Army Readness 187

ICT koordinátor + ICT metodik Training. In. Managing Global Transitions, International Research Journal, Vo. 1, No.1, 2003 Khan, H.B. Flexibile Learning in an Information Society. London: Information Science Publishing, 2005 Lynch, V. M. The Online Educator. New York: Routledge Falmer, 2002 Mužík, J Andragogická didaktika. Codex Bohemia, Praha 1998 Mužík, J. Androdidaktika. Praha: ASPI, 2004 Nagy, A. e-Learning. ACTeN, [online] [cit 2004] Dostupné na www:< http://www.acten.net/uploads/images/423/e-learning.pdf> Kopecký, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Olomouc: Hanex, 2006 Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997 Průcha, J. a kol. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001 SFEFC/SHEFC E-Learning Group: Final Report. [online] [cit 2005] Dostupné na www: Skalková, J. Obecná didaktika. Praha: ISV nakl. 1999 Smith, J.M. Blended learning. [online] [cit 2004] Dostupné na www: Turčáni, M. Dištančné vzdelávanie + e-learning = perspektíva pre všetkých. Technológia vzdelávania. Roč. 12, 2004, č. 5

188

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole

Výuka hrou s využitím ICT (Gangur) Digitální výukové a simulační hry Podle [Prensky, 2001] jsou tři důležité faktory opravňující nás pohlížet na digitální hry a učení založené na těchto hrách jako na jeden z důležitých směrů dalšího vývoje e-learningu: 1. Digitální výukové hry naplňují představy, vyhovují potřebám a stylu učení generace dnešních, ale i budoucích studujících. 2. Digitální výukové hry jsou motivační, protože jsou zábavné. 3. Digitální výukové hry jsou velice flexibilní, adaptovatelné pro jakéhokoliv uživatele či znalosti nebo dovednosti, které si s jejich pomocí osvojujeme. Pokud jsou tyto hry použity správně, jsou zároveň velice efektivní. Digitální výukové hry se dnes používají ve všech oblastech, institucích, ale také na všech stupních vzdělávacího systému. Není překvapením, že největším uživatelem digitálních výukových a simulačních her je armáda USA, ale i naše armáda (viz [Verto, 2005]). Tento nový fenomén zasahuje do všech odvětví od bussines simulátorů k zábavným výukovým titulům pro předškoláky. Nové myšlení potenciálních uživatelů Velice důležitým faktorem při použití výukových metod je věk cílové skupiny. Nejedná se pouze o studenty základních, středních či vysokých škol, o kterých dnes již bez rozsáhlejších výzkumů můžeme říci, že se jedná o generaci vyrostlou na počítačích, ale i o zaměstnance firem a institucí. Dle výzkumu v USA je průměrný věk těchto zaměstnanců 39 let. Pro většinu v tomto věku je dnes již samozřejmostí nejen počítač, ale i Walkman, MP3 přehrávač a prostřednictvím dětí již také velmi oblíbený (a zároveň) výukový televizní pořad „Sezame, otevři se“ (Sesame Street). Mnoho lidí v tomto věku i u nás již jistě slyšelo nebo hrálo logické hry jako Sherlock Holmes, stavělo města pomocí SimCity simulátoru, budovalo civilizace pomocí her Civilizace nebo Age of Empires či obchodovalo prostřednictvím bussines simulátorů jako Zillionare, CFO, Risky Bussines nebo Start-up. Ovšem nejrozšířenějšími „hrami“, které dnes již v této generaci využívá téměř každý, je email, ICQ nebo celý web. Na základě výzkumu je již prokázáno, že odlišný druh vjemů a zážitků vede k odlišnému vývoji relevantních částí mozků. Jinak řečeno, současná i následující generace studentů již myslí jinak. Používají jiný druh myšlení, ale především, a to je důležité pro použití kompletně jiných metod výuky, mají velmi odlišný, někdy až nepochopitelný styl práce. Použití videoher a 189

ICT koordinátor + ICT metodik počítačových her, dosti často vnímané jako neužitečná ztráta času, rozvíjí mnoho z našich schopností. • Hraní her zlepšuje dovednost čtení vizuálních obrazů ve třídimenzionálním prostoru a zlepšuje představivost. Hraním v reálném čase se zvyšuje schopnost orientace v problému, schopnost reagovat na problém a nalézt jeho úspěšné řešení. • Hrou objevujeme pravidla a zákonitosti chování dynamických systémů cestou objevů, cestou pokusů a omylů. Hra nám umožňuje formulovat hypotézy a dostatečně je testovat. • Hraní her rozšiřuje schopnost pracovat paralelně na více úlohách. Hry trénují naši schopnost rozdělit pozornost do více míst a řešit více problémů simultánně. Všechny uvedené skutečnosti lze shrnout do následujícího přehledu změn ve stylech poznání (dle [Prensky, 2001]). Tyto změny jsou iniciovány právě jiným myšlením dalších generací a jsou výzvou k velkým a obtížným změnám ve výuce. Většina z nich se realizuje právě použitím DVH a DSH. • skokové tempo výuky vs. konvenční tempo výuky • paralelní postupy vs. sekvenční postupy • těžiště informací v grafické podobě vs. těžiště informací v textové podobě • náhodný přístup k učení vs. výuka krok za krokem • kooperující spojením v síti vs. samostatný • aktivní vs. pasivní • hra vs. práce • okamžitá odměna vs. trpělivé čekání na odměnu • fantazie vs. realita • technologie jako přítel vs. technologie jako nepřítel Motivace uživatelů Co všechno hra přináší uživatelům? Jaké možnosti přináší do výuky? Následující seznam uvádí některé z nich, které jsou dle mého názoru důležité, ale ne vždy jsou dle současných studentů naplňovány. Bez uvedených atributů není výuková hra skutečnou hrou, která zaujme studenty a motivuje je ke studiu. • Hra je forma zábavy. Přináší požitek a potěšení. • Hra motivuje. Přináší napětí a zaujetí. • Hra má pravidla. Ta poskytují strukturu. • Hra má cíle. Ty přináší motivaci. • Hra je interaktivní. Aktivuje nás k činnosti. • Hra má výsledky a zpětnou vazbu. Tím nás učí • Hra je adaptabilní. To přináší různorodost a flexibilitu. 190

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole • Hra obsahuje vítězné stavy. To nás naplňuje potěšením a je nám odměnou. • Hra obsahuje konflikt, soutěživost, výzvu, kontrast. Tím nám poskytuje adrenalin. • Hra požaduje řešení problémů. Tím povzbuzuje naši kreativitu. • Hrou se navzájem ovlivňujeme. To nám umožňuje zařadit se a fungovat v sociálních skupinách. • Hra obsahuje příběh. To v nás vyvolává emoce. Nejdůležitějšími vlastnostmi hry (schopné zaujmout studenty), které by měly být implementovány i v každé výukové hře, jsou pravidla, cíle, výsledky a zpětná vazba, konflikt či soutěživost, možnost interakce a příběh. Bez aplikace výše uvedených principů se nadějný projekt může stát dalším výukovým materiálem, který studenti nebudou používat. Kombinace počítačových her a učení a jejich implementace Zkombinovat dvě takto rozdílné věci, jako je učení a hra, je velice obtížné. Pokud uvažujeme o digitálních výukových hrách, pracujeme se dvěma dimenzemi, vzhledem ke kterým je tento přístup použitelný a efektivní – zaujetí a efektivita učení. Na následujícím obrázku č.1 je postavení některých přístupů v rámci těchto dvou dimenzí.

Obrázek č. 1 Kombinace učení a hry. 191

ICT koordinátor + ICT metodik Při využívání CBT (Computer-based training) není motivace tak velká a výsledný efekt učení je také na nízké úrovni. Ke hraní her nemusíme většinu našich studentů nutit, ale také se mnoho nenaučí. Digitální výukové hry, ze svého principu hry, silně motivují a současně díky zaujetí uživatele pro hru je efektivita učení vysoká. Dobrou hru není tak obtížné vytvořit, pomineme-li grafickou stránku věci, jak se na první pohled může zdát. Při její implementaci využijeme mnoho učících technik, které používáme již při interaktivním učení bez pomoci hry. Většinu z nich lze nalézt v úspěšných výukových hrách. Mnoho z nových technik bude jistě ještě objeveno v souvislosti s jejich použitím v DVH (DSH) ke zvýšení efektivity vyučovacího procesu. Ze stávajících postupů můžeme v DVH (DSH) nalézt (viz [Prensky, 2001],[Aldrich, 2004]): • praktické procvičení a zpětná vazba • učení praxí (learning by doing) • učení se z chyb (learning by mistakes) • učení při dosahování vytyčeného cíle (jak něco udělat) (goal-orineted learning) • učení při objevování a řízené objevování (discovery learning) • učení při plnění série jednodušších úkolů bez použití teorie a celkové osvojení náročnější dovednosti (task-based learning) • učení hledáním odpovědí na zadané otázky (Question-led learning) (trivia hry, kvízy) • učení v prostředí, které je podobné prostředí, ve kterém bude naučené aplikováno v budoucnosti (Situated learning) • napodobování reality ve vybrané roli (Role playing) • vedení systémem (tutorem) při řešení úkolů (coaching) • konstruktivistické učení, ACL učení (accelerated learning) • mnohasmyslové učení, výběr nezávislých učících objektů (learning objects), které lze spojovat ve vybraném pořadí pomocí spojovacích článků, inteligentní průvodce studiem Na základě uvedeného můžeme sestavit principy použité při implementaci digitální výukové hry. Než začneme vytvářet efektivní a jistě úspěšnou digitální výukovou hru, odpovězme si na následující otázky: 1. Je hra dostatečně zábavná, aby ji hráli i ti, pro které není primárně určena, a ještě se z ní něco naučili? 2. Budou uživatelé hry o sobě uvažovat spíše jako o hráčích, nebo spíše jako o studujících? 192

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole 3. Bude hra natolik zajímavá, že o ní uživatelé řeknou ostatním a nepřestanou ji hrát, dokud nevyhrají? A poté se ke hře znovu vrátí? 4. Je součástí hry zlepšení uživatelových dovedností? Jsou tyto stále lepší, čím déle uživatel hru hraje? 5. Podněcuje hra uživatele k přemýšlení o tom, co se učil? Velmi důležité je umístění principu zábavy na první místo. Vytvořit zábavnou výukovou hru je mnohem užitečnější než postavit výukovou hru, která je zábavná pouze grafickým prostředím. Často jsou takto implementované výukové hry pouze barevnou skořápkou, ve které je zařazena jedna z uvedených technik učení. Vytvořit opravdu zajímavou výukovou hru je pro tým tvůrců časově náročnější úkol. Můžeme však začít i bez takového týmu. Existují jednodušší způsoby použití hry ve výuce, ať už jako doplněk prezenční výuky nebo jako součást jiných forem studia využívajících e-learningové nástroje.

Simulační hra Investujeme na finančních trzích Aplikací, jejíž snahou je přiblížit teoretickou výuku více praxi a zatraktivnit daný předmět, je Investiční hra. Tuto aplikaci vyvíjíme jako podporu výuky předmětu Finanční a pojistné výpočty. Obsahem kurzu je seznámení studentů s matematickým aparátem, který je používán analytiky na finančních trzích. Pro běžného investora není až tak nutné tento aparát znát detailně. Proto používáme zmíněnou aplikaci k praktickému investování imaginárních peněz na reálném peněžním a kapitálovém trhu pomocí webového rozhraní. Data, jako jsou sazby bankovních produktů, kurzy podílových fondů a akcií, jsou reálná. Ostatní, jako jsou vstupní investice a následně zisky či ztráty, jsou fiktivní. Každý uživatel systému je vlastníkem jednoho korunového účtu a jednoho dolarového účtu. Na tyto účty je administrátorem systému uložen vstupní kapitál. Přes tyto účty také probíhají veškeré obchody. Oproti jiným aplikacím, které umožňují spravovat fiktivní portfolio (např. [Peníze, 2005]), umožňuje popisovaný systém pohled do historie investování jednotlivých uživatelů a zrychlenou simulaci na historických datech. Samotná hra může probíhat ve dvou režimech: reálný režim a simulační režim. ad 1) V tomto režimu investuje uživatel do jednotlivých nabízených titulů na základě reálných dat v reálném čase. ad 2) V simulačním režimu uživatel investuje na základě reálných historických dat v čase, který je zrychlený a jehož průběh si řídí sám. Uživatel zadává příkaz k přechodu na následující den. 193

ICT koordinátor + ICT metodik V aktuální podobě se systém skládá z několika částí: 1. Administrativní modul slouží k zadávání nových uživatelů, jejich zařazení do skupin pro různé typy investic, možnost přidělení vstupního kapitálu, vkládání nových investičních nástrojů a jejich klasifikaci dle druhu. 2. Investiční modul umožňuje uživateli investice v reálném čase. 3. Portfoliový modul poskytuje uživateli přehled o veškerých aktuálních transakcích, popř. i historické přehledy uživatelem uskutečněných obchodů. 4. Datový modul zajišťuje propojení systému s reálnými daty umístěnými na webu. 5. Simulační modul umožňuje uživateli simulovat investice dle historických reálných dat ve zrychleném časovém běhu, který si určuje uživatel sám. 6. Časový modul zajišťuje správu času dle režimu práce systému i dle nastavení uživatele, který může pro simulaci zvolit různé časové úseky. Nejdůležitější pro uživatele jsou moduly investiční, simulační a modul portfolia. Ostatní zajišťují jejich správnou funkci. Funkce modulů jsou navzájem propojeny. Uživatel přechází z portfolia příkazy pro nákup a prodej do investičního modulu a simulační modul využívá pro svou činnost služby modulu investičního i zobrazení portfolia.

Obr. č. 2 Portfolio uživatele systému Investiční hra Portfolio zobrazuje přehled aktuálních investic v podobě počtu jednotek daného aktiva, aktuálního kurzu a aktuální ceny. Výpis je rozdělen dle druhu 194

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole investic na termínované vklady, peněžní trh (podílové fondy), dluhopisový, akciový apod. V každé skupině portfolio zobrazuje celkovou aktuální cenu investic, celkově potom aktuální cenu všech investic, hodnotu hotovosti a celkovou aktuální cenu uživatelových aktiv. Na obr. č. 2 je jeden ze základních výstupů modulu portfolia. Celý systém je implementován tak, že umožňuje přidání modulů, které budou simulovat další druh finančních aktivit či jejich podporu. Plánujeme tak podpořit obchod s akciemi simulací vlastní burzy s kotací fiktivních akcií, dále chceme do hry zavést i podporu investic uživatelů v podobě poskytování úvěrů, popř. další aktivity, které mohou být investicemi i do jiných oblastí, než jsou finanční trhy.

Použití PowerPointu ke konstrukci hry nebo k výuce Dnes již klasickými příklady použití PowerPointu ke konstrukci výukové hry jsou hry Milionář nebo Riskuj. Jde o zábavnou formu ověření si znalostí a přitažlivější formu testů. Příklad šablony prezentace realizující hru Milionář najdeme mezi rozšiřujícími materiály jako prezentaci Milionar.ppt. V této variantě je v uvedené šabloně realizován pouze základní průběh hry. V dalším lze přidáním odpovídajících snímků rozšířit hru o nápovědu 50:50, popř. o nápovědu na telefon. V této základní variantě jednoduchým způsobem změníme v šabloně zadání otázek a dokončíme animaci k zobrazení správné odpovědi. Zájemci mohou doplnit i další doprovodné zvuky. Další hrou je hra Jeopardy, u nás známá pod názvem Riskuj. Příklad šablony prezentace najdeme mezi rozšiřujícími materiály. Opět jednoduchým způsobem doplníme okruhy otázek, zadání otázek v jednotlivých tématech a správné odpovědi. Podobně si můžeme upravit i Hollywoodské čtverce, jejichž šablonu najdeme mezi doplňujícími materiály, nebo obecnou šablonu Multi-Q pro konstrukci her typu Riskuj. Obecný návod ke konstrukci hry v PowerPointu nalezneme mezi rozšiřujícími materiály pod názvem "Návod na vytvoření hry v PPT" v šablonách pro tvorbu her v PowerPointu. V další části uvádíme příklady použití PowerPointu ve výuce periodické tabulky prvklů v chemii či fyzice, výuce sluneční soustavy ve fyzice nebo výuce o amerických prezidentech.

195


Zdroje pro tvorbu on-line výukových her Sestaveno: Dr. James J. Kirk, Robert Belovics. Upraveno: Dr. Mikuláš Gangur Zdroj Vytvořte si vlastní příběh Eclipse křížovky

Elibs

Game-Omatic

Gameshow pro web

196

Poskytovatel Public Broadcast System http://www.pbs.org/kratts/crazy/ma dlibs

Popis PBS poskytuje bezplatnou online službu pro tvorbu vlastního příběhu ze zadaných slov. (1.-3. ZŠ) ElipseCrossword Bezplatný program pro tvorbu http://eclipsecrossword.com webových křížovek (vhodné pro konstrukci testů v jiné formě). (ZŠ, SŠ) ELibs Online služba pro tvorbu a http://eLibs.com zaslání automaticky tvořených příběhů ze zadaných slov, popř. tvorbu předloh pro vlastní příběhy. (1.-3. ZŠ) Center fot Language Education and Osm bezplatných online Research at Michigan State programů pro tvorbu University interaktivních her (testových http://clear.msu.edu/dennie/matic otázek různých typů - viz Moodle). Koncentrace (pexeso), přiřazování, doplňovačka prázdných slov do textu, rekonstrukce zamíchaného textu, otázky s více odpověďmi. (ZŠ, SŠ) LearningWare Inc. Tvorba interaktivních her http://www.learningware.com (testů) pro vícečlenné týmy. Každému členu týmu umožňuje ovládání pomocí RC. Umožňuje vytvořit hry ve stylu Milionář, Riskuj. (ZŠ, SŠ)


Hot Potatoes Half-Baked Potatoes http://web.uvic.ca/hrd/halfbaked

Interaktivní hry

Riskuj, Milionář

Multi-Q: Otázky a odpovědi

Quia

QuizStar

Owl & Mouse

Šest aplikací pro tvorbu interaktivních her (testů) pro web. Umožňuje zadat multiple-choice otázky, krátkou odpověď, zamíchaná tvrzení, vytvářet křížovky, přiřazovací/srovnávací otázky, doplňování textu. Bezplatně pro neziskové organizace. Formát je podporován pro import do Moodle. (ZŠ, SŠ) Interactive Games Tvorba a hosting šesti typově http://www.oswego.org/staff/ccha různých interaktivních mber/ webových her. Řada již techno/games.htm definovaných her. TechNet.com Bezplatné PowerPoint šablony http://www.teachnet.com/lesson/mi pro Riskuj, Milionář. sc/ winnergame022500.html The Tech Connected Trachet Zajímavý portál pro http://www.esu5.org/techteacher/ interaktivní výuku. Odkazy na powerpoint.htm další interaktivní aktivity: interaktivní výuka, bezplatné PowerPoint šablony, Excel šablony, puzzle a hry, online testy a další. Quia Online služba na tvorbu her v http://www.quia.com 16 různých formátech (např. lodě, šibenice, lov na internetu, trénink paměti (flash cards), trénink koncentrace (pexeso), Milionář, Riskuj). QuizStar Bezplatný program na tvorbu http://quizstar.4teachers.org/index.j kvízů, jejich správu a sp výsledky. Educational Software from Výukový software pro Owl & Mouse geografii. Mapy, on-line http://www.yourchildlearns.com/o výukové hry. Příklady her jsou wlmouse.htm přiloženy.

197


Literatura Aldrich, C. Simulation and the Future of Learning. Pfeiffer, Wiley, San Francisco, 2004, ISBN 0-7879-6962-1 Prensky, M. Digital Game/-Based Learning. McGraw-Hill New York, 2001, ISBN 0-07-145400-4 Verton, D. Simulace počítačových bitev pro armádu. ComputerWorld 16/2005 Peníze. http://www.penize.cz [online] [cit. 22.3.2005]

198


Tvorba týmu (Eger) Skupinová výuka – týmová práce žáků Skupinové vyučování využívá sociální vztahy mezi žáky jako nedílné aspekty reálné výchovně-vzdělávací situace. Umožňuje vytvářet interaktivní situace, a tak podporovat příznivou atmosféru pro učení žáků. (Skalková, 1999) Autorka uvažuje především malé skupinky žáků v počtu 3 – 5. Kalhous a Obst (2002) doporučují 5 – 7 osob a upozorňují na tzv. párové učení ve dvojicích. Vytvářející se vztahy mezi žáky a mezi učitelem a žáky ovlivňují jak oblast intelektuální, tak oblast názorů, postojů a samozřejmě i utváření dovedností pro kooperativní chování. Důležitá je dovednost spolupracovat, rozvíjet komunikaci, vyměňovat si a obhajovat názory atd. Podle Skalkové výzkumy potvrdily, že efektivnost skupinové formy je tam, kde se od žáků vyžaduje řešit složitější úkol či problém. Z pohledu učitele je potom potřebné podtrhnout, že jeho příprava je náročnější než pro frontální či individuální formu výuky. Přitom účinnost se neodvíjí od zařazení této formy do výuky, ale od jejího cílevědomého zařazení. Hodnocení a sebehodnocení skupinové práce je její důležitou součástí. Sestavení skupin • To je velmi důležité téma a diskutovanou otázkou je, zda by skupiny měly být dle výkonnosti vyrovnané, či různorodé. Podobně jako u týmové práce do hry vstupuje nejenom úroveň znalostí a dovedností jednotlivých žáků, ale také jejich sociální projevy při vlastním pracovním procesu. Jsou schopni pracovat v týmu a být přínosem pro tým? • Kalhous a Obst (2002) otevírají otázku tzv. „sociálního prázdna“ u některých současných dětí. (Žáky je potřebné komunikativním dovednostem naučit.) Pro formální vzdělávání ve škole se doporučuje zařazení přípravného období, kdy si žáci zvykají na skupinovou – týmovou práci. Učitel musí umět žáky zorientovat, instruovat, motivovat, podpořit ke spolupráci a vést k sebehodnocení a zaměření na přínos. Žáky můžeme rozdělit do skupin podle různých hledisek. Kalhous a Obst uvádějí: • druh činnosti, • obtížnost činnosti, • zájem žáků, 199

ICT koordinátor + ICT metodik • pracovní tempo, • dovednost spolupracovat aj. V této souvislosti se také mluví o tzv. kooperativním vyučování: (rozlišujme individuální práci ve skupině x skutečná kooperace) Je založeno na principu spolupráce při dosahování cílů. Výsledky jedince jsou podporovány činností celé skupiny a celá skupina má prospěch z činnosti jednotlivce. Základními pojmy kooperativního vyučování jsou tedy sdílení, spolupráce, podpora (Kasíková, 1997). Petlák (2004) uvádí, že skupinová výuka zdůrazňuje hlavně didaktické aspekty, při kooperativním vyučování se soustřeďujeme hlavně na komunikační a kooperativní aspekty. Pro skupinovou výuku jsou (Maňák, Švec, 2003) důležité následující znaky: • spolupráce žáků při řešení obvykle náročnější úlohy nebo problému, • dělba práce žáků při řešení úlohy, problému, • sdílení názorů, zkušeností, prožitků ve skupině, • prosociálnost, tj. vzájemná pomoc členů skupiny, • odpovědnost jednotlivých žáků za výsledek společné práce. Určitě je ovšem potřebné zvažovat i problémové stránky skupinové výuky. Řadíme sem (podle Petlák, 2004): někteří žáci zůstávají pasivní a může převážit aktivita jen nejlepších žáků, může se projevit nezdravé soutěžení ve skupině i mezi skupinami, učitel musí citlivě zvažovat hodnocení a jeho příprava je náročná. Zvažte: Navazujícím tématem potom může být i řešení vývoje neboli dynamiky skupiny žáků a také úloha vedoucího apod. Pro nás je zajímavé, že Skalková ve své publikaci dále klade důraz na podmínky a úpravu tříd pro skupinovou práci. O zapojení PC či internetu ve své publikaci z roku 1999 ještě vůbec neuvažuje. • Jak to pojímají novější publikace našich předních pedagogických odborníků? V nejnovějších didaktických publikacích (Kalhous, Obst, 2002, Maňák, Švec, 2003, Nelešovská, 2005) je ovšem stejné prázdno. Teoretici zaspali a o využití PC a sítě pro skupinovou a týmovou práci žáků zatím neuvažují.

Skupinová, týmová práce žáků a PC Protože teorie v ČR není, musíme se diskusně do problematiky pustit sami. Z výše uvedené teorie ovšem můžeme vyjít a provést základní členění: • Skupinová výuka – každý ve skupině pracuje individuálně. (1) • Skupinová výuka – členové kooperují a mají společný cíl. (2) 200

Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole Podle zapojení PC a internetu: • Každý jedinec ve skupině má své PC - pracují ve třídě. (1) • Skupina, kde je jedno PC, jež slouží jako společný nástroj či zdroj informací - práce ve třídě. (3) • Dvojice, párová komunikace v síti. (4) • Skupinová komunikace v síti. (5) Dále můžeme zvažovat, zda je řízená (učitelem nebo žákem), či spontánní. Určitě sem musíme ještě zařadit, zda se jedná o formální záležitost, např. elearning, který je součástí vzdělávacího procesu školy, nebo o doplňkovou, např. domácí doučování s využitím školní IT podpory, či nefomální – chat, surfování po internetu...

Příklady: 1 Žáci jsou rozděleni do skupin a v každé skupině žák individuálně řeší úkol, který je skupině zadán. Výsledky každého žáka jsou potom stručně prezentovány a porovnávány ve skupině. 2 Žáci skupiny jsou spojeni sítí, řeší úkol a dílčí výstupy prezentují, doplňují a potom vytvářejí společný závěr. 3a Skupina má k dispozici PC, které slouží jen jako nástroj – sepsání protokolu o ..., vytvoření výsledné prezentace aj. 3b Skupina má k dispozici PC, které slouží jako zdroj informací. Viděli jsme takto připravenou výuku historie, kdy skupiny prezentovaly delegace států na Jaltské konferenci a k dispozici na PC měly soubory s informacemi, též krátké filmy, fotky atd. 4 Sem patří dnes stále obvyklejší komunikace s využitím mailu, ale i ICQ, Yahoo Messenger či Skype. 5 U mladých lidí opět velmi obvyklé. Nejčastěji se využívá ICQ, ale současní mladí přecházejí na stále populárnější Skype. Ve formální výuce v LMS vyšší třídy není jen chat, ale i tzv white board, tedy elektronická tabule. Opět upozorňujeme, že není jednoduché podobnou skupinovou komunikaci řídit -vyžaduje to solidní přípravu učitele.

201


Poznámka: Vynechali jsme možnou komunikaci člověk – stroj, respektive i skupina lidí stroj. Specificky může nabývat i podoby programového učení. Podporou skupinové komunikace ve vzdělávání mohou být i různé vzdělávací a komunikační portály se zaměřením na mládež. Příkladem formálních mohou být vzdělávací portály krajů. Jiným příkladem je www.alik.cz. Náš výčet rozhodně není úplný. Uvědomme si, že doslova přede dveřmi je komunikace našich žáků s využitím webkamer. Jak na to bude reagovat pedagogika a jak naši učitelé? Ostatně v USA na některých prestižních středních školách připravují studenti nejenom časopis, ale i „televizní“ vysílání, kde prezentují svoji školu nejen na intranetu, ale i v komunitě či síti sdružených škol. Otázky k zamyšlení • Diskutujte s ostatními učitel problematiku skupinové práce žáků a zapojení ICT. Jak můžete jako ICT koordinátor pomoci v podpoře této náročné výuky ve vaší škole? • Vyhledejte relevantní zdroje pro podporu skupinové výuky a informujte kolegy.

Literatura Skalková, J. Obecná didaktika. Praha: ISV nakl. 1999 Kalhous, Z., Obst, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002 Kasíková, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997 Maňák, J., Švec, V. Výukové metody. Brno: Paido Nelešovská, A. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada, 2005 Petlák, E. Všeobecná didaktika. Bratislava: IRIS, 2004

202


Vývoj vzdělávacích modulů pro internet (Úlovec) Technologie a didaktika Volba prostředí pro tvorbu K tvorbě vzdělávacích modulů můžeme použít různé technologie. • HTML editor (MS FrontPage, …) • Autorský nástroj (WBTExpress, …) • LMS (Moodle, …) Tvorbu pomocí HTML editoru nemohu doporučit, protože je velmi zdlouhavá. Zbývají tedy autorské nástroje a samotné LMS. Snadnější a kreativnější je použití autorských nástrojů, ale mnohdy to vede k nejednotnému vzhledu kurzů. Mimo to bývají mnohem náročnější na přenosové kapacity. LMS mají obvykle jednoduché nástroje na tvorbu samotných modulů a například LMS Moodle produkuje velmi jednoduchý a malý kód stránky, který je nenáročný na rychlost připojení k internetu. Mimo to také můžeme použít kombinaci technologií. Například WBTExpress umí export do LMS Moodle. Didaktika Náležitosti, které by měli moduly splňovat najdete například v knize Ludvíka Egra Technologie vzdělávání dospělých. Podrobnosti k vytváření kurzů v LMS Moodle a kurzy ke stažení najdete na http://www.metodik.cz. I zde najdete náležitosti kurzů a didaktické tipy a návody v záložce Výuka Moodle.

203


Příklady využití technologie pro výuku (Pimek, Eger) Úvod Není cílem předložené kapitoly dát vyčerpávající přehled o moderní didaktické technice. Zmíníme se jen o vybraných příkladech a studující též odkazujeme na modul o trendech využití ICT ve vzdělávacím procesu. Pro zjednodušení uvedeme popis na základě informací od firmy AV Media, se kterou máme dobré zkušenosti, ale rozhodně doporučujeme porovnání nabídek i od jiných firem a jejich aktuální sledování. Vizualizér Přístroj, který vytlačuje oblíbený zpětný projektor. Plní řadu funkcí, dokáže snímat libovolnou předlohu. Snad dílčí nevýhodou, zejména pro malé školy, je jeho cena. Nabídka na trhu je však široká. Příklady (AV Media):

PC a datový projektor Oblíbený didaktický prostředek, který již asi není potřebné blíže popisovat. Příznivou informací je, že cena, ale i rozměry a hmotnost datových projektorů šly dolů, a staly se tak dostupnými a ve škole obvyklými. Přesto doporučujeme zvážit, zda kupujete osobní a přenosný datový projektor, nebo přístroj konferenční, který bude pevně umístěn v učebně. Nabídky prosím sledujte na internetu. Dále uvádíme obrázek jen pro dokreslení textu.

Důležité! U tzv. multimediálních učeben je potom potřebné zvážit uložení prezentační techniky tak, aby byla zabezpečena (bezpečnost práce + ochrana proti odcizení), ale přitom rychle k dispozici pro práci učitele. ICT koordinátor musí tento servis řešit a řídit. Podporujte své učitele. 204

Příklad uložení techniky:

Elektronická tabule Nejnovější technickou pomůckou jsou tzv. elektronické tabule (samozřejmě tabule vyžaduje propojení PC – dataprojektor – tabule). Následují ukázky z výuky na FEK ZČU v Plzni (prezentace studentů, záznam na kameru).

ICT mohou být ve vzdělávacím procesu dobrým pomocníkem. Vtahují žáky a studenty do výuky, upevňují jejich kompetence v této oblasti. Podmínkou je nejenom zabezpečení techniky (to již dnes přestává být problém), ale hlavně připravený a motivovaný učitel, protože příprava na výuku je náročná. Práce v síti učitelů je potom nespornou výhodou.

205

ICT koordinátor + ICT metodik. Roman Úlovec Ludvík Eger Petr Chlebek Mikuláš Gangur Petr Brož Stanislav Pimek Jan Tlučhoř

Recommend Documents