METODIK ICT Inovovaný manuál

Studijní program

METODIK ICT Inovovaný manuál

Úvod Studijní program Metodik ICT je sociální studium k výkonu specializované činnosti Koordinace v oblasti informačních a komunikačních technologií (dle vyhlášky č. 317/2005 Sb. § 9 a). Studium Metodik ICT je určeno pracovníkům škol, kteří chtějí vykonávat funkci učitele - metodika informačních a komunikačních technologií. Studium je zaměřeno na získání kompetencí umožňujících kvalifikované metodické působení v oblasti užití informačních a komunikačních technologií (dále “ICT“) ve vzdělávacím procesu.

Základní cíle vzdělávání Prohloubit a rozšířit kompetence absolventa k metodickému vedení ostatních pracovníků školy v oblasti účelného využití ICT ve vzdělávacím procesu, tvorby ICT plánu a kvalifikovaného plánování a řízení naplnění standardu ICT služeb. Využití získaných kompetencí přímo ve výukovém procesu.

Časový plán studia Studium bude probíhat jednou za měsíc v rozsahu dvou dní (14 hodin) po dobu 18 měsíců (252 vyučovacích hodin přímé i nepřímé výuky, z toho nejméně 30 hodin proběhne výuka distanční formou – e-learning). Studijní program Metodik ICT proběhne v průběhu projektu jedenkrát.

Průběžné hodnocení Na konci každého započatého roku studia koná frekventant ročníkovou soubornou zkoušku. Tato zkouška probíhá formou testu a řešení dvou zadaných praktických úloh. Ukončení studia Celé studium je po úspěšném složení poslední ročníkové souborné zkoušky zakončeno obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou ústní zkouškou před komisí. Po úspěšné obhajobě závěrečné písemné práce a složení závěrečné zkoušky získá absolvent osvědčení o absolvování studia.

Charakteristika vzdělávání učitele-metodika ICT Hlavním smyslem studia je vybavení absolventa potřebnými znalostmi, organizačními a řídícími dovednostmi, resp. didaktickými metodami k tomu, aby byl učitel - metodik ICT schopen ve své škole, případně v okolních „malých“ školách kvalifikovaně: • • • • • • •

metodicky pomáhat kolegům v integraci ICT do výuky většiny předmětů metodicky působit v oblasti užití ICT přímo ve vzdělávacím procesu využívat získané znalosti přímo ve vyučovacích předmětech zaměřených na ICT doporučovat a koordinovat další ICT vzdělávání pedagogických pracovníků koordinovat užití ICT ve výukovém procesu koordinovat nákupy a aktualizace software zpracovávat a realizovat v souladu se školním vzdělávacím programem ICT plán školy

•

koordinovat provoz informačního systému školy.

Studium by mělo naplnit svým obsahem a vhodným časovým rozvržením následující kompetence.

Kompetence k učení •

role, výhody a meze využití ICT v edukačním procesu, moderní didaktické metody (používá v praxi moderní didaktické metody, používá moderní techniku pro podporu výuky, zvládá e-learningové systémy (LMS))

•

využití počítače ve vzdělávacím procesu (využívá získané znalosti přímo při výuce “vlastního“ předmětu zaměřeného na ICT, radí kolegům ve využití ICT v „jejich“ předmětu, sleduje novinky ve všech oborech, předmětech)

•

organizace vedení školních žákovských a studentských projektů (odborně vypomáhá žákům s využitím ICT ve školních žákovských projektech a organizuje, případně pomáhá kolegům organizovat, školní žákovské projekty po stránce využití ICT, poskytuje jim IT podporu)

•

vyhledávání a hodnocení výukových a informačních zdrojů na internetu (sleduje novinky v oblasti výukového software, informačních zdrojů a vybírá vhodné produkty pro splnění ŠVP nebo obdobného plánu)

•

užití metod distančního a kombinovaného vzdělávání podporovaného ICT (podporuje používání LMS pro podporu distančního a kombinovaného studia, koordinuje a využívá, případně pomáhá kolegům metodicky využívat, LMS při podpoře běžné výuky, „blended learningu“)

Kompetence k řízení •

zpracování a realizace ICT plánu školy (ve spolupráci s ředitelem školy připravuje ICT plán, odborně garantuje zadávací podmínky nákupů zboží a služeb souvisejících s ICT, realizuje poptávková řízení, účastní se výběrových řízení)

•

zpracování bezpečnostní politiky školy (ve spolupráci s vyučujícími připravuje pravidla pro použití HW a SW ve škole, dbá na dodržování licenčních pravidel a smluv)

•

organizace zapojení školy do regionálních (národních) projektů (organizuje a podporuje zapojení školy do projektů města, krajů ČR a EU, podílí se na jejich řešení)

•

organizace a metodická pomoc při provozu školního vzdělávacího a organizačního informačního systému (organizuje provoz školního webu, matriky školy nebo jiných informačních systémů školy, pomáhá kolegům s jejich využitím, psaním článků a metodicky je vede při zveřejňování informací)

Kompetence ke správě ICT ve škole •

základní orientace v nových trendech vývoje ICT pro vzdělávání (sleduje novinky na trhu LMS, projekční techniky, videokonferencí, digitálních učebnic, komunikačních programů a dalších technologií)

•

základní orientace v právních předpisech souvisejících s ICT (zná bezpečnostní předpisy související s ICT, zákon o odpadech, doporučení BOZP týkající se použití dataprojektorů, nábytku a dalších zařízení)

•

znalost principů a možností počítačových sítí (je partnerem pro firmy zajišťující realizaci sítí a jejich provoz, určuje, které služby bude poskytovat lokální síť a které „nakoupí“ škola odjinud - připravuje vizi)

•

znalost principů a možností moderních prezentačních technologií (navrhuje vhodná projekční zařízení, interaktivní tabule, plátna a další projekční zařízení pro konkrétní použití ve výuce)

Počítač a volný čas děti a mládež Ve volném čase je možné využívat učebny s výpočetní technikou k různým činnostem. Na některých školách je umožněn přístup žákům do učeben v případě, že čekají na spoj, nebo nechtějí, případně nemohou pracovat na počítači doma. V takovém případě je na školách stanovený dozor, z řad žáků vyšších ročníků, případně některý z volných učitelů. Na některých školách fungují také určité kluby nebo počítačové kroužky např: grafické, foto kroužek atd. •

Vyžití ICT při mimoškolních aktivitách.

•

Kluby a kroužky.

Možné přístupy k učebnám Každý přístup má své výhody a nevýhody jak ukazuje tabulka č.1. Tabulka č.1: Přístup k učebnám

Do učeben je možné také zabudovat monitorovací systém, zde je třeba, prostudovat materiály na stránkách http://www.uoou.cz/uoou.aspx, je třeba dodržet několik zásad, aby se neporušily zákony na ochranu osobních údajů.

Kroužky Na spoustě škol vznikají zájmové kroužky, které jsou většinou v kompetenci někoho z pedagogů. •

Mohou být zaměřeny na konkrétní činnost.

•

K činnosti se většinou využívají programy na PC

Programování •

Pascal

•

HTML, XHTML, HTML5

•

PHP

•

CSS

•

JAVA

Grafika •

Corel – dobrá cena

•

Zoner – výhodná cena

•

Inkscape - free

•

Gimp - free

•

Photoshop – drahý

•

Cinema 4D – 3D grafika – CAP licence

Ostatní •

Matematika

•

Foto kroužek

•

Hry

Úkol V rámci řízené diskuze vymyslet další druhy kroužků použitelné na konkrétní škole

Difuzní model integrace ICT do života školy Difuzní model školy popisuje určité stádium školy při implementaci ICT. Rozlišuje 4 fáze: • • • •

začínáme máme první zkušenosti nabýváme sebejistoty jsme příkladem ostatním

„Hlavním záměrem pro vytvoření tohoto modelu je usnadnění auto-evaluace školy. Jde především o to, aby každá škola měla k dispozici nástroj umožňující jí stanovit své vlastní postavení na cestě k cílovému stavu využití technologií. Zároveň tak dostává i návod, jak dál postupovat v situaci, v níž se právě nachází.“1

Plánování a řízení Tabulka č.2: Plánování a řízení

Zdroj: http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2

1

http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2404

ICT v ŠVP Tabulka č.3: ICT v ŠVP

Zdroj: http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2

Profesní rozvoj Tabulka č.4: Profesní rozvoj

Zdroj: http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2

Integrace

Tabulka č.5: Integrace ICT do života školy

Zdroj: http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2

ICT infrastuktura Tabulka č.6: ICT infrastruktura

Zdroj: http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2

Moderní didaktické teorie V Pedagogickém slovníku (Průcha a kol. 2001) najdeme odkaz u termínu teorie vzdělávání na didaktiku (podobně u teorie vyučování) a nemůžeme si nevšimnout souvisejícího termínu teorie učení. Tabulka č.7: Tradiční a nové přístupy ve vzdělávání

Tradiční

Nové

Zaměřené na jedince (Evropa též?)

Větší orientace na sociální

Racionální / logické

Více intuitivní

Orientace na tržní ekonomiku

Orientace na trvale udržitelný rozvoj (?)

Soutěžní, výkonové očekávání

Více zaměření na kooperaci a učení se

Atomizovaný přístup

Holistický přístup

Kvantita

Větší orientace na kvalitu

Lineární, predikce

Nelineární, komplexní

Hierarchie

Orientace na spolupráci v síti

Rozhodování vedoucích

Větší orientace na konsensus

Celostní přístup s využitím intuice, kreativity a při zaměření na kvalitu ve spolupráci lidí v síti. Tak to je možná základ nového přístupu. Instrukční přístup je nahrazován kostruktivistickým až sociálně konstruktivistickým. Důležitý je důraz na rozvoj společnosti znalostí, celoživotní vzdělávání atd. Učení je založeno na změně.

Průvodce studiem V praxi dnes v řadě e-learningových kurzů máme prvky všech tří výše uvedených kruhů. Pohybujeme se ve středovém trojúhelníku a podle účelu (potřeby), cílové skupiny aj. faktorů více či méně inklinujeme do jednoho z jeho vrcholů.

Teorie učení Průcha a kol. (2001): Ucelený a vnitřně konzistentní soubor obecných předpokladů a tvrzení, který se snaží vysvětlit podstatu psychického procesu učení, předvídat jeho průběh a umožnit účinné zasahování do něj. Existují desítky různých teorií učení, většinou založených na koncepcích psychologie učení, kybernetiky, teorie umělé inteligence aj.

Důležitý bod Učení znamená získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného... učení plní funkci přizpůsobování se organizmu k prostředí a ke změnám v tomto prostředí. (Čáp, 1993)

Základní druhy učení • Senzomotorické učení • Verbálně-kognitivní učení • Sociální učení

Další členění je např. podle podílu intencionality, tj. vědomého záměru, který může být realizován až v podobě řízeného učení (Kulič, 1992): • Bezděčné (nahodilé, spontánní učení) • Intencionální (záměrné) učení • Řízené učení (regulace z vnějšku)

Edukační process Budeme-li sledovat Moderní pedagogiku Průchy (1997), potom od teorií učení se dostává k pojmu edukační proces: Edukační proces probíhající v pedagogických situacích je činnost, v níž se realizuje

intencionální učení, a to učení s vědomou regulací nebo učení vnějškově řízené. To je velmi důležité pro „zarámování si“ řešené problematiky. Edukačního (též pedagogického) procesu je již hned u didaktického trojúhelníku: učitel, žák učivo. Na uvedené je potřebné vždy uvažovat, když plánujeme vzdělávání.

Didaktika Průcha a kol. (2001): Didaktika = pedagogická disciplína, teorie vyučování. Jejím předmětem jsou cíle, obsah, metody a organizační formy ve vyučování. Obecným řešením se zabývá obecná didaktika a ta se člení na didaktiky podle stupňů a předmětů. Kalhoust, Obst (2002) považují za dva základní pohledy: • Přístup Komenského jako zakladatele didaktiky. Dodnes má vliv na pojetí budov, tříd a způsob vyučování. • Americký přístup, Dewey. Nabývání zkušenosti z praktické činnosti a aktivního experimentování – teorie zkušenosti. „Dewey obrací Komenského didaktiku naruby, když říká, že myšlení nezačíná premisami, ale obtížemi.“

Konstruktivismus Průvodce studiem Řada současných pokusů o inovaci pojetí učení, učiva a vyučování se hlásí ke konstruktivismu, který si dále stručně objasníme dle Eger (2005). Z hlediska teorií učení je dnes nejaktuálněji využíván tzv. konstruktivismus. Nejedná se o teorii jednoznačnou, i v ní se vyskytují různé směry. My si dále uvedeme základní definici konstruktivismu a následně poznatky, které jsou využitelné pro praktickou práci ve

vzdělávání dospělých a v e-learningových kurzech. Zájemce o hlubší studium odkazujeme na dostupné publikace, např. Bertrand (1998), či Kalhous, Obst (2002). Konstruktivismus = široký proud teorií ve vědách o chování a sociálních vědách, zdůrazňující jak aktivní úlohu subjektu a význam jeho vnitřních předpokladů v pedagogických i psychologických procesech, tak důležitost jeho interakce s prostředím a společností... V didaktice jedno ze soudobých paradigmat. Snaží se realizovat didaktické postupy založené na předpokladu, že poznání se děje konstruováním tak, že si poznávající subjekt spojuje fragmenty informací z vnějšího prostředí do smysluplných struktur a provádí s nimi mentální operace podmíněné odpovídající úrovni jeho kognitivního vývoje. Sociální konstruktivismus zdůrazňuje nezastupitelnou roli sociální interakce a kultury v procesu konstrukce poznání. (podle Průcha, Walterová, Mareš, 2003)

Programované vyučování Nutně musíme uvést, že se opět uvažuje i o využívání poznatků z programového učení. Moderní technologie umožňují mnohem lépe realizovat design programovaných studijních materiálů a někteří odborníci to chápou jako vhodný návrat k metodice programování studijních textů a testů ze 70 let. Metodika distančního studia a konstruktivistický přístup k tvoření vzdělávacích kurzů nové generace ovšem nechápou programové učení jako jedinou správnou cestu, ale samozřejmě nevylučují využití programovaného učení pro dílčí studijní materiály apod. Uvedený střet dvou přístupů byl patrný na konferenci Od programového učení k e-learningu (Brno, 2005) a předpokládáme, že bude v ČR námětem pro řadu dalších odborných diskusí a pro výzkum v následujícím období.

Paměť a smysly Pasch a kol. (1998) uvádějí: „ Abychom mohli správně připravovat kurikulum a řídit výuku, musíme pochopit práci tří složek paměti, jimiž jsou 1. senzorická paměť, 2. krátkodobá paměť, 3. dlouhodobá paměť.“ Senzorická paměť přijímá signály z okolí prostřednictvím smyslů. Veškeré vjemy jsou součástí senzorické paměti a protože se jedná o miliardy informací nemůžeme je všechny zpracovat a tím spíše všechny najednou. Zapomínání je podle Pasche a kol. (1998) bezpečnostním ventilem proti přetížení. V krátkodobé paměti si proto ukládáme jen to, co

zaujme naši pozornost. Dalším problémem je, že naše schopnost sledovat více věcí najednou je silně omezená, výborně se můžeme soustředit obvykle jen na jednu věc. Z toho také vyplývá, jak důležité je upoutání pozornosti při výuce! Navíc pozornost studujících je potřebné udržovat nejen na počátku lekce, ale i v celém jejím průběhu. Krátkodobá paměť se nazývá „pracovní pamětí“. Pasch a kol. (1998) upozorňují na dva základní rysy: obvykle dokážeme zpracovávat maximálně sedm položek současně a držet informace jen krátkou dobu, tj. cca 15 – 30 sekund. (kapacita je omezená) Z toho např. plyne, že je vhodné informace strukturovat a ukládat do smysluplných částí s menším počtem položek a pro zapamatování si informace opakovat (viz působení reklamy). Proto je také nutné látku opakovat, procvičovat a jinak aktivně opakovaně využívat. Obsah krátkodobé paměti (Petty, 1996) má krátký život a je snadno nahraditelný novými informacemi. Dlouhodobá paměť „je skladištěm informací, faktů, emocí, pocitů, vzpomínek atd. Je zde uloženo přes 100 miliónů bitů informací, nikoliv však náhodně.“ (Pasch a kol. 1998)

Smysly Vše stručně odvodíme z obrázku pyramidy, který ukazuje procentní vzestup zapamatování a podtrhuje důležitost aktivního činnostního učení. V praxi je poslední stupeň umocněn ještě tzv. kooperativním učením, tzn. že jde nejenom o činnost aktivní, ale nejlépe i o týmovou, tedy motivovanou a ve spolupráci orientovanou na společný cíl.

Pyramida zapamatování • Nejméně si udržíme v dlouhodobé paměti to, co jen čteme nebo slyšíme. Jestliže k mluvení a čtení přidáme prohlížení obrázků, zvyšuje se počet spojů a tím dochází k vyššímu zapamatování. (zapojit více smyslů a přidat pozornost je důležité) • Nejvyššího efektu dosáhneme pokud sami činnost aktivně provádíme. Zvažte, jak uvedeného využít při přípravě a organizaci kurzů a studijních materiálů!

Se zapamatováním souvisí i zapomínání. To označuje Petty (1996) za mechanismus, pomocí něhož se mozek brání, aby nebyl přetížen zbytečnými vědomostmi. Mozek chce,

abychom si pamatovali pouze užitečná fakta a to, co opakovaně nepoužíváme, považuje za informaci z dlouhodobého hlediska neužitečnou. (výjimku tvoří např. informace spojená s citovým nábojem) Proto je opakování matkou moudrosti. Z uvedeného se odvozuje křivka učení, o které Petty (1996) uvádí, že by se lépe měla jmenovat „křivkou zapomínání“.

Teorie her a hra ve výuce Jedná se o hledání efektivního uplatnění digitálních výukových a digitálních simulačních her ve výuce. Jejich výhody pro e-learning označuje Gangur (2005) následovně: • Odpovídají stylu učení dnešních a budoucích studentů • Jsou motivační, protože jsou zábavné • Jsou flexibilní a adaptovatelné. Pokud jsou použity správně, tak jsou i vysoce efektivní.

Výzkumy z USA dokladují, že cílová skupina je uživatelsky připravená pro využívání digitálních her pro své vzdělávání. Nové generace studentů přitom myslí jinak a je nutné proto použít jiný styl práce a jiné metody. Hraní her zvyšuje představivost, orientaci na problém, schopnost reakce. Hrou se objevují pravidla dynamických systémů. Studenti také řeší více úloh paralelně. Z hlediska metod je to orientace na učení praxí (learning by doing), učení z chyb (learning by mistakes), učení s orientací na cíl (goal orientad learning) a tzv. řízené objevování (discovery learning). Dále sem patří question-led learning (hledání na základě otázky), ale též hraní rolí (role playing) atd.

Technologie vzdělávání V publikaci Kalhous, Obst (2003) je uvedena otázka: Proč některé národy nemají didaktiku? Stručně je zde ukázáno, že didaktika je spojena s naším kontinentem, že pojem dokonce není v některých odborných pedagogických slovnících a že v Americe se pedagogické vědy zakládaly na zcela jiné tradici. Mluví též o roztříštěnosti pedagogických koncepcí, což nejlépe prezentuje již citovaná publikace Bertranda (1998). V té se v pojednání o technologii uvádí definice Knirk, Gustavson (1986), která je pro náš účel velmi inspirativní: „Technologie je aplikace vědou získaných a ověřených poznatků pro řešení praktických

problémů.“ V ČR se pojmu technologie vzdělávání věnoval např. Průcha (2000), který ve své práci Přehled pedagogiky uvádí, že mezi pedagogickými odborníky není shoda názorů na to, zda je skutečně technologie vzdělávání pedagogickou disciplínou. Jeho vymezení, kde technologii vzdělávání spojuje s počítači, internetem a hypermediálními prostředky, patří mezi tzv. užší pojetí. V dalším textu ovšem Průcha (2000) upozorňuje i na širší vymezení, které definoval např. Maňák (1994) či na definici z uznávané publikace Bertranda (1998, s. 90), kde je uvedeno: „Technologie vzdělávání studuje způsob, jak organizovat pedagogické prostředí, jak použít vzdělávací nebo výcvikové metody a prostředky, jak uspořádat poznatky, v souhrnu tedy podle jakého vzorce předávat vzdělávání tak, aby subjekt mohl asimilovat nové poznatky s co nejvyšší možnou efektivitou.“

Autorské právo, licence Co je to licence • Právo užívat produkt • Řídí se autorským zákonem • “Nesmí” odporovat zákonu

Softwarová a licenční politika Historie: • •

Firmy vznikají a zanikají Globalizace a dominance

Druhy licence: • • •

Komerční Open Source Public Domain

Komerční licence •

Multilicence

•

Otevřené licence

•

Deriváty Shareware Trialware Adware

•

Freeware

Open Source a Freesoftware •

Volné kopírování a šíření

•

Možnost upravovat

•

Dodržování pravidel

Autorské právo Z.č.121/2000 Sb. o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským, účinnost od 1.12.2000, významná novela – účinnost 22.5.2006

Zásady: •

komplexní úprava autorského práva

•

kontinentální systém práva,

•

rozdíl od koncepce oblasti common law (anglosaského práva) copyrightové právo

•

koncepce oddělených autorských práv, t.j. práv osobnostních

a práv

majetkových

•

•

úprava jednotného smluvního typu - licenční smlouvy

•

prodloužení ochrany na 70 let po smrti autora.

Předmětem

autorského práva je dílo literární, umělecké a vědecké, které je

jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.

•

Dílem je zejména dílo slovesné, hudební, dramatické, choreografie, pantomima, fotografie, za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní a také databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem.

•

Právo autorské vzniká v okamžiku, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.

•

Zničením věci autorské právo k dílu nezaniká.

•

Námět jako takový není autorským zákonem chráněn.

•

Zaměstnanecké dílo, dílo vytvořené na objednávku

•

Školní dílo

•

Díla vyloučená z ochrany ve veřejném zájmu

•

Autorem může být pouze fyzická osoba

•

O spoluautorství se jedná vzniklo-li dílo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů, o nakládání

rozhodují spoluautoři jednomyslně, pokud se nedohodnou,

rozhoduje soud.

•

Činnost autora není podnikáním, nevyžaduje

registraci či povolení od státu,

svobodná, nezávislá činnost každého jednotlivce

Obsah autorského práva •

osobnostní práva

•

majetková práva

Osobnostní práva

•

právo rozhodnout o zveřejnění svého díla

•

právo osobovat si autorství, tj. prohlašovat, že je autorem díla

•

právo na nedotknutelnost díla, pokud je dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím jeho hodnotu

•

Osobnostních práv se autor nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají.

Majetkovým právem je právo dílo užít Způsoby užití díla: •

právo na rozmnožování díla

•

rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny

•

pronájem

•

půjčování

•

vystavování

•

sdělování díla veřejnosti (živě, přenos, vysílání)

Majetková práva trvají 70 let po smrti autora. Autor se jich nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná, nelze je postihnout výkonem rozhodnutí a lze je dědit ( 70 let po smrti autora) je dílo volné.

Omezení autorského práva 1. Volné užití – rozmnoženina díla pro osobní potřebu 2. Tisková rozmnoženina Nepřípustné • • •

u rozmnoženiny počítačového programu, elektronické databáze díla architektonického stavbou

Rozmnoženina díla zhotovená pro osobní potřebu • nesmí být použita k jinému účelu • povinnost zaplatit autorovi odměnu • třístupňový test !!!

Bezúplatné zákonné licence • citace • propagace výstavy • katalogová licence • úřední a zpravodajská licence • užití díla umístěného na veřejném prostranství • občanské a náboženské obřady • školní představení • knihovní licence (knihovna, archiv, muzeum, galerie, škola, VŠ apod.) – půjčování, rozmnožování • licence pro zdravotně postižené • licence pro dočasné rozmnoženiny • licence pro fotografickou podobiznu • nepodstatné vedlejší užití díla • licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým • licence pro sociální zařízení • výstavní licence

Omezení autorských práv k počítačovému programu Směrnice ES 91/250/EHS, o právní ochraně počítačového programu

Oprávněný uživatel počítačového programu nezasáhne do autorského práva : • rozmnožuje, překládá, zpracovává, je-li to potřebné k jeho užití, v souladu s jeho určením • zhotoví si záložní rozmnoženinu • zkoumá fungování programu při jeho zavedení do paměti • rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu

Práva související s právem autorským • právo výkonného umělce • výrobce zvukového záznamu • výrobce zvukově obrazového záznamu • rozhlasového nebo televizního vysílatele • zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu • nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny díla pro osobní potřebu

Kolektivní správa autorských práv • Ochranný svaz autorský / OSA/, • Ochranná organizace autorská sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl /OOA-S/ • Intergram, Dilia, Gestor

Ochrana autorského práva Je obsažena : • v autorském zákoně (včetně postihu přestupku)

• v občanském zákoníku, z.č.40/1964 Sb. • v trestním zákoně, z.č. 140/1961 Sb.

Ochrana podle autorského zákona Autor se může domáhat následujících nároků: • určení svého autorství • zákazu ohrožení svého práva /výroba, dovoz,propagace/ • sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, o původu padělků, o totožnosti osob • stažení a zničení padělků, materiálů, nástrojů, zařízení použitých k výrobě • poskytnutí zadostiučinění /omluvou nebo v penězích/ • zákazu poskytování služby,kterou využívají třetí osoby k porušování autorova práva • právo na informace od celních orgánů o dovozu padělků

§ 43 a 44 AZ AZ porušuje i ten •

kdo vyrábí,dováží, přijímá, rozšiřuje, prodává, pronajímá pomůcky k odstranění technických zařízení k ochraně autorských práv – DRM (Digital Rights Management)

•

odstraňuje elektronické informace o správě práv k dílům

•

rozšiřuje, dováží, přijímá dílo ze kterého byla tato informace odstraněna nebo změněna

Ochrana podle občanského zákoníku •

náhrada škody nebo vydání bezdůvodného obohacení

•

Místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem

•

Výše bezdůvodného obohacení, na straně neoprávněného uživatele díla, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem

Ochrana podle trestního zákona §152 Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi

(1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch, nebo

b) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu.

Autorskoprávní licenční smlouva • lze ji použít pro všechny způsoby šíření díla • touto smlouvou poskytuje autor nabyvateli oprávnění dílo užít • výhradní licence - povinná písemná forma • nevýhradní licence • musí být dohodnuta výše odměny nebo alespoň stanoven způsob jejího určení (+právo na dodatečnou odměnu)

Rozdělení sítí Podle rozlehlosti PAN – Personal Area Networks – osobní síť - rozsah řádově několika metrů • pro připojení počítačových periferií nebo propojení mobilních zařízení • kabelové technologie - USB, FireWire • bezdrátové technologie – IrDA, Bluetooth, Wi-Fi • setkáváme se i s pojmem domácí síť, která má již téměř charakter LAN, ale zároveň zahrnuje také zabezpečovací prvky a inteligentní domácí spotřebiče

LAN – Local Area Network – lokální síť - rozsah nejvíce několik kilometrů • především pro sdílení prostředků (souborů, tiskáren, aplikací) • přenosová rychlost 10, 100 nebo 1000 Mbps (Ethernet, Fast Eth., Gigabit Eth.) • malé přenosové zpoždění (do 10ms) • vlastníkem sítě je obvykle její provozovatel • pracují typicky v režimu bez spojení • data se posílají v rámcích po sdíleném médiu, všechny stanice odposlouchávají • pro přenos signálu se v současné době používá technologie Ethernet dle normy IEEE 802.3 nebo bezdrátové technologie podle norem rodiny 802.11

MAN – Metropolitan Area Network – městská síť - rozsah nejvíce desítek kilometrů • jde obvykle o propojení několika LAN v rámci jednoho města či jiné oblasti • sdružují se například organizace státní správy nebo zájmové komunity • používají se dnes obvykle bezdrátové technologie dle IEEE 802.11 ve veřejném (bezplatném) pásmu nebo pří větších nárocích na rychlost a spolehlivost technologie využívající optické kabely. • někdy se používají také zkratky NAN – sousedské sítě; CAN – komunitní sítě

WAN – Wide Area Network – rozlehlá síť – rozsah typicky stovky kilometrů

• především pro komunikaci • přenosová rychlost většinou 1-10Mbps, páteřní linky Internetu až stovky Mbps • větší přenosové zpoždění (až 10-100 ms) • vlastníkem je externí poskytovatel, síť je pronajímána • používaly se technologie ISDN, X.25, Frame Relay, ATM, ADSL, rádiové (mikrovlnné) spoje v placených pásmech, v současné době však převažují optické spoje

Podle způsobu práce Host-Terminal – nejstarší typ sítě z doby sálových počítačů. Host je hostitel, na kterém běží programy a Terminal je stanice bez vlastní logiky, která je jen „prodlouženou“ klávesnicí a monitorem a bez centrálního počítače nemůže pracovat. Server-Workstation – nebo též síť s centrálním serverem - server slouží ke sdílení některých zdrojů, pracovní stanice může pracovat i bez serveru. Na serveru se sdílí diskový prostor podle nastavených přístupových práv. Využití tohoto prostoru je na uživateli (uložení citlivých dat, zálohování). Mohou se však sdílet také například databázová data – v tomto případě je přístup řízen přímo databázovou aplikací, která umožňuje současnou práci více uživatelů se stejnými daty. Síť se serverem je optimalizována pro vysokou rychlost a výkon (na serveru lepší disky a procesor, více paměti) a také vyšší bezpečnost (šifrované přenosy dat nebo alespoň hesel, ochrana dat na serveru přístupovými právy). Server je drahý a jeho ovládání vyžaduje vyšší znalosti od obsluhy (administrátor, správce sítě). Vyplatí se pouze ve větší organizaci (nad 10 stanic).

Peer-to-Peer – síť rovnocenných uzlů. Každá stanice může nabídnout nějaké zdroje ke sdílení (diskový prostor, tiskárnu), sdílení není centralizováno. Síť je optimalizována na maximální jednoduchost ovládání. Nevyžaduje speciální obsluhu. Peer-to-Peer je mnohem méně bezpečná síť i když sdílené zdroje mohou být chráněny heslem. Client-Server – zde slovo server neoznačuje počítač, ale program. Aplikace (uživatelský program) je rozdělena na dvě části – Client je program na počítači uživatele a Server je program běžící na vzdáleném počítači. Na rozdíl od předchozích uspořádání, které jsou možné pouze v LAN, je síťová architektura Client-Server použitelná i ve WAN a zejména v Internetu. Client si se Serverem vyměňuje pouze holá data, o uživatelské prostředí se stará pouze Client. Na jednom fyzickém serveru (počítači) na Internetu může běžet několik programů typu server současně (pošta, webové stránky, synchronizace času...)

Podle způsobu přenosu Přepojování okruhů – circuit switching – vzniklo ve světě telekomunikací • vytvoření vyhrazeného kanálu propojením v ústřednách (jako při telefonování) • přenáší se proud dat pouze jednoho uživatele • platí se telekomunikační firmě i když kanál právě není využíván • tzv. pevné (vyhrazené) linky, vytáčené spojení, ISDN • přenosová kapacita je pevně dána. • síť je řízena přepojovacími ústřednami - „chytrá síť, hloupé uzly“ • vhodná k přenosu multimédií – zvuk, obraz

Přepojování paketů – packet switching – vzniklo ve světě datových sítí

• sdílení kanálu s dalšími uživateli • přenáší se kousky dat (pakety, rámce) od různých uživatelů a na konci cesty se skládají • platí se jen za přenesená data • ADSL, WI-FI • síť je řízena koncovými uzly - „hloupá síť, chytré uzly“ • vhodná k přenosu dat – soubory, HTML stránky, e-mail

Podle přenosového media Klasické, drátové – wired network – LAN jsou založené většinou na TP kabelech (Twisted Pair – kroucená dvojlinka) a Ethernetu – IEEE 802.3. Přístupové linky pro napojení do WAN využívají telefonní měděné ddráty (ISDN, ADSL) nebo koaxiální kabely kabelové televize. Bezdrátové – wireless network - přenos přes antény v mikrovlnném pásmu 2.4 nebo 5 MHz – IEEE 802.11, využívají se jako alternativa telefonní linky pro „poslední míli“. Optické kabely – fiber optics - signál není rušen elektromagnetickým zářením – IEEE 802.8. Využívají se zejména pro páteřní spoje Internetu.

Podle topologie Kruh • nemá centrální uzel, používalo se u sítě TokenRing

Obrázek č.1: Zapojení do kruhu

Zdroj: http://homel.vsb.cz/~fol179/teorie.html

Sběrnice • sítě založené na koaxiálním kabelu (dnes již nepoužívané) nebo optickém kabelu

Hvězda • nejobvyklejší uspořádání Ethernet sítí - s centrálním rozbočovačem

Obrázek č. 2: Zapojení do hvězdy

Zdroj: http://homel.vsb.cz/~fol179/teorie.html

Strom • hierarchická síť propojující sítě „hvězda“

Podle historického vývoje technologií - LAN Arcnet, TokenRing – již nepoužívané technologie na koaxiálním kabelu Ethernet* 10BASE-5 a 10BASE-2 • koaxiální kabel, sběrnicová topologie, již se nepoužívá • dosah 185m Ethernet 10BASE-T – IEEE 802.3i

• nejrozšířenější typ ethernetu • topologie „hvězda“ s centrálním rozbočovačem (hub) • přenosová rychlost 10Mbit/s • realizováno na kroucené dvoulince – UTP – kabel kategorie 3 nebo 5 – použity 2 páry ze 4 • dosah 100m Ethernet 100BASE-TX – FastEthernet – IEEE 802.3u, y • 100Mbit/s • UTP Cat5, 2 nebo 4 páry, ale také na optickém kabelu (100BASE-TX) nebo na telefonních rozvodech (100BASE-T4) Ethernet 1000BASE-T – GigabitEthernet – IEEE 802.3z, ab • realizováno hlavně na optice, ale také na UTP Cat5, 4 páry *Přenosová technologie Ethernet Technologie sítí Ethernet byla vyvinuta už začátkem 70-tých let ve vývojových laboratořích firmy Xerox. Firmy DEC, Intel a Xerox nakonec společně předložily návrh specifikací Ethernetu pracovní skupině IEEE 802 společnosti IEEE (konkrétně podskupině 802.3, která byla pro práci na Ethernetu ustanovena). První standard Ethernetu vypracovaný organizací IEEE byl publikován v roce 1985 pod označením „IEEE 802.3 Carrier Sense Multiple Access with Collision Detection (CSMA/CD) Access Method and Physical Layer Specification“. - WAN X.25 - síť s přepojováním paketů proměnné délky v prostředí telekomunikačních sítí • předpokládá „chytrou síť“, má velkou režii, je tedy zátěží pro routery; • pokrývá fyzickou, linkovou a síťovou vrstvu Frame Relay – síť s přepojováním rámců • vytváří virtuální okruhy na linkové vrstvě ISDN - Integrated Services Digital Network – síť s přepojováním okruhů • společný přenos telefonních hovorů i dat, ale malá přenosová kapacita

• dnes se používá již jen pro poslední míli ATM – Asynchronous Transfer Mode – síť s přepojováním buněk • vzniklo z ISDN; je širokopásmové, ale drahé a obtížně napojitelné na IP sítě • používá se jen pro páteřní spoje xDSL - Digital Subscriber Line • s využitím speciálních modemů se maximálně využije kapacita místní smyčky mezi uživatelem a ústřednou, ale dále se nepokračuje telefonní sítí (digitální ústředny mají nedostatečnou přenosovou kapacitu), ale rychlou datovou sítí • ADSL je asymetrická varianta xDSL, kdy přenosová kapacita směrem k uživateli je vyšší než opačně. Maximální přenosová kapacita ADSL je asi 8Mbps. GigabitEthernet – určeno pouze pro datové sítě (obvykle rozsahu MAN) • původně určen jen pro LAN, nyní na optickém vlákně vhodný i pro páteřní spoje rychlejší, jednodušší, levnější; může s pomocí spec. SW přenášet opět i hlas - VoIP

Služby poskytované sítí Jak chápat spojení „služby sítě“ • V širším slova smyslu – zdroje nebo aplikace dostupné v síti • V užším smyslu – konkrétní aplikace typu client/server

Služby poskytované v lokální síti (obecně) • Sdílení zdrojů – sdílení tiskáren a diskového prostoru, multilicence programů (význam těchto služeb s poklesem cen počítačových komponent postupně klesá) • Sdílení aplikací – např. databáze s centrálním zálohováním, přístupovými právy a zabezpečeným přenosem dat (tato služba si udržuje svůj význam) • Komunikace – služby Internetu - většinou mají smysl až po připojení k Internetu - e-mail, telefonování (Voice over IP), videokonference, elektronický obchod, styk s bankou, zpravodajství, rozhlas i TV po Internetu (význam multimediálních služeb dále roste)

Nároky počítačových sítí se sdílenými zdroji a aplikacemi • Nutnost kvalifikované obsluhy – administrátor sítě • Větší nároky na zajištění bezpečnosti uložených i přenášených dat • Větší nebezpečí úniku informací při napojení na Internet

Služby typu client/server Jde o aplikace založené na spolupráci mezi klientskou částí aplikace umístěnou na počítači uživatele a serverovou částí umístěnou na vzdáleném serveru v Internetu (tyto služby je ale možné provozovat i v lokální síti). Dále se v této kapitole budeme zabývat síťovými službami v aplikační vrstvách od 4.vrstvy OSI modelu výše.

Architektura klient-server • Komunikace probíhá mezi aplikací na straně uživatele (klient) a aplikací na straně serveru • Aplikace server běží v paměti a očekává požadavky klientů • Tyto požadavky očekává (poslouchá) na svém přiděleném well-known portu • Klient na tento port zasílá svůj požadavek • Server požadavek přebírá a pokud se jedná o spojovanou službu TCP, vyhradí pro komunikaci jiný port a uvolňuje port, na kterém poslouchá pro další požadavky • Komunikace dále probíhá přes nově přidělený port

Porty – čísla portů • Porty se používají k určení aplikace, která využívá vrstvu 4 pro spojení • Port funguje jako další adresa (vedle MAC a IP)

TCP vs. UDP TCP/IP používá ve vrstvě 4 (transportní) dva protokoly: TCP a UDP. • TCP - Transmission Control Protocol spojovaná služba, spolehlivá posílá tok dat více přetečení než UDP (méně efektivní) • UDP - User Datagram Protocol nespojovaná služba, nespolehlivá posílá datagramy rychlejší než TCP • Paket používá buď TCP nebo UDP protokol, ale ne oba. • Aplikace vybere protokol za uživatele. • TCP/UDP používá 16 bitů, které reprezentují číslo portu (65,536 možností) • 0-255 použité pro veřejné služby • 256-1023 použité pro aplikace společností • 1024- neregulováno V rozsahu 0-255 jsou pro každou službu definovány tzv. well-known porty (např. 21 pro FTP, 23 pro telnet, 25 pro SMTP, 53 pro DNS nebo 80 pro HTTP)

TCP navazuje spojení s počítačem trojitým “potřesením rukou” - three-way handshake. Šest bitů v TCP hlavičce má důležitý význam při navázání, obsluze, a ukončení spojení: URG - Ukazatel urgence, ACK – Potvrzení, PSH - Push funkce, RST - Reset požadavek, SYN - Synchronizační požadavek, FIN - Značka konce přenosu Při inizializaci spojení je nejdříve odleslán paket s nastaveným bitem SYN. Ostatní bity jsou nastaveny na 0. Paket odpovědi má nastaven ACK bit na 1.

Protokoly aplikační vrstvy Poslední vrstvou modelu je aplikační vrstva. V TCP/IP modelu na této vrstvě pracuje celá řada protokolů. Jejich postavení vzhledem k ostatním protokolům nižších vrstev ukazuje obrázek č. 3. Obrázek č.3: Protokoly aplikační vrstvy

Zdroj: http://www.earchiv.cz/a92/a250c110.php3

Postavení těchto protokolů vzhledem k vrstvám OSI modelu popř. TCP/IP modelu ukazuje obrázek č.4.

Obrázek č.4: Osi model a TCP/IP

Zdroj: http://webpage.pace.edu/ms16182p/networking/protocols.html

ARP, RARP protocol • Pracuje na úrovni síťové vrstvy • Převádí MAC adresy na IP adresy a naopak • Tento protokol využívá protokol BootP • RARP (Reverse Address Resolution Protocol) vysílá broadcast pakety se svou MAC adresou vždy po inicializaci síťového zařízení (např. po zapnutí počítače se síťovou kartou) • BOOTP server poslouchá na síti a podle své bootp tabulky nalezne příslušnou MAC adresu a pošle zpět paket s vyplněnou IP adresou • ARP (Address Resolution Protocol) protokol mapuje naopak IP adresy na MAC adresy • IP adresa je přidělena buď staticky tj. dané MAC adrese je vždy přiřazena stejná IP adresa nebo je přiřazena dynamicky tj. je přidělována z určitého rozsahu IP adres a může se v čase měnit.

DNS protocol Jméno počítače se skládá z vlastního jména a ze seznamu domén, ve kterých počítač leží, oddělených tečkami, ve směru od nejnižší k nejvyšší např. petr.moravek.volny.cz

DNS - Domain name system • Převádí jména počítačů na IP adresy a naopak • Počítač se dotazuje name serveru na IP adresu počítače, který jsem zadali jménem • Name server buď najde požadované jméno ve svých tabulkách nebo pošle požadavek svému nadřízenému name serveru - name resolution process • Pokud získá odpověď, ukládá si ji ve svých pomocných tabulkách • Nadřízený name server se dotazuje stejným způsobem až k name serveru dané domény • Určuje mail server pro doménu (poštovní úřad domény)

Každý DNS server v sítí obsahuje konfigurační soubor pro vybranou doménu s definicemi jmen v dané doméně. Obrázek č.6 zobrazuje stromovou strukturu domén.

Obrázek č.6: Stromová struktura domén

Zdroj: http://www.cisco.com/web/about/security/intelligence/dns-bcp.html

Seznam nejčastěji používaných služeb • SMTP - Simple Mail Transfer Protocol - protokol zajišťující příjem a odeslání pošty • FTP - File Transfer Protocol - protokol pro přenos vzdálených souborů • Telnet - Telecommunications Network - síťový virtuální terminál pro interaktivní přístup ke vzdáleným počítačům

• NFS - Network File System - sdílení vzdálených souborů • RPC - Remote Procedure Call - volání vzdálených procedur • TFTP - Trivial File Transfer Protocol - jednoduchý protokol pro přenos souborů (zavádění OS přes síť) • BootP -Bootstrap Protocol • SNMP - Simple Network Management Protocol - protokol, umožňující správu vzdálených aktivních komponent sítě • NTP - Netwokr Time Protocol - synchronizace času mezi několika počítači • NNTP - Network News Transfer Protocol - přenos zpráv • ICMP - Internet Control Message Protocol - umožňuje posílat chybové a řídící zprávy ostatním • IGMP - Internet Group Management Protocol -skupinová adresace počítačů na úrovni internetové vrstvy

OSI model komunikace v síti Propojení počítačů z hlediska uživatele Propojení počítačů v síti obecně si lze jednoduše představit jako uzavřeny okruh, na kterém jsou napojeny všechny počítače (viz obrázek č.7)

Obrázek č.7: Internet z hlediska uživatele

Zdroj: Pužmanová, Šmrha 1999

Podíváme-li se na takovou síť detailněji, skládá se z jednotlivých WAN sítí a na nich napojených LAN sítí. Jednotlivé sítě jsou navzájem propojeny pomocí směrovacích počítačů (routerů). Obrázek č.8: Wan a Lan sítě

Zdroj: Šmrha, Rudolf 1994 Takové hraniční počítače nazýváme také brány neboť jsou propojovacími bránami mezi sítěmi.

OSI referenční model • OSI referenční model byl vytvořen roce 1984 organizací ISO a poskytuje sedmi vrstevní konceptuální model pro komunikaci zařízení na síti. • OSI model řeší mnoho problémů spojených s konceptualizací komunikace zařízení. • Výhody modelu:

Kompatibilita a standardizace mezi výrobci Operativnost ve spolupráci výrobců Zjednodušení síťového modelu pro snadnější porozumění komunikačním procesům Modulární architektura umožňující změnu jedné vrstvy bez vlivu na ostatní vrstvy • Sedm vrstev OSI modelu se shora dolu: Aplikační vrstva (application layer), prezentační vrstva (presentation layer), relační vrstva (session layer), transportní vrstva (transport layer), síťová vrstva (network layer), linková vrstav (data link layer) a fyzická vrstva (physical layer). • Pomůcka pro anglicky mluvící se shora dolů - memo pomůcka: All People Seem To Need Data Processing. zdola nahoru - memo pomůcka: Please Do Not Throw Sausage Pizza Away.

Peer to Peer OSI komunikace • Sedm vrstev OSI referenčního modelu komunikuje každá s odpovídající vrstvou peer-topeer komunikací. • Každá vrstva komunikuje pouze s odpovídající vrstvou příjemce. • Každá vrstva je tak odstíněna od aktivit ostatních vrstev modelu. Proto se chyba může objevit ve dvou různých separátních vrstvách simultáně. • Každá vrstva poslytuje služby vrstvě nad sebou a využívá služby vrstvy pod sebou, ale vrstvy nepotvrzují tyto služby. • Každá vrstva se soustředí pouze na svou funkci v celém procesu komunikace.

Vrstvy OSI modelu • Fyzická vrstva - vrstva 1: Fyzická vrstva zodpovídá za převod dat do formy bitů, které jsou prezentovány jako napětí na přenosovém médiu. Tento proces převodu bitů na volty se někdy nazývá jako kódování. Ve fyzické vrstvě pracují kabely, konektory, a repeatery. (IEEE 802.3 standardy: 10BaseT - twisted pair, 10Base2 - tenký koaxiál, 10Base5 tenký koaxiál, 100BaseTX - 100 Mbps, twisted pair 100BaseFX - 100 Mbps, optika • Linková vrstva - vrstva 2: Tato vrstva je spojována s MAC adresací (hardwarové adresy), přístupem na médium, síťovou topologií, “balením” dat do rámců (frame), a kontrolou

toku dat. CRC (kontrolní součet) je přidán na konec v této vrstvě. Linková vrstva se dále dělí na Logical Link Control a Media Access Control subvrstvy. V linkové vrstvě pracují mosty a přepínače. • Síťová vrstva - vrstva 3: Vrstva je zodpovědná za směrování (routing) paketů nejlepší cestou mezi sítěmi. Rozhodnutí o směru je založeno na logické adresaci jako TCP/IP adresy a IPX/SPX adresy nastavené síťovým administrátorem. V této vrstvě pracují routery (směrovače) a protokoly IP a IPX. • Transportní vrstva - vrstva 4: Vrstva zajišťuje, že pakety dorazí na místo určení bez porušení, ve správném pořadí a bez duplikace. Transportní vrstva umožňuje poskytovat spojovanou službu přes TCP nebo protokoly jiných spojovaných služeb. Nespojové služby mohou být použity přes UDP další nespojované protokoly. TCP, UDP, a SPX protokoly pracují v této vrstvě. • Relační vrstva - vrstva 5: Vrstva vytvoří, synchronizuje, obsluhuje a ukončuje spojení mezi aplikacemi. Spojení jsou dialogy mezi dvěmi aplikacemi. Například SQL dotaz na informace z databáze. SQL a RPC protokoly operují na této vrstvě. • Prezentační vrstva - vrstva 6: Vrstva transformuje data do meziformy, která může být poslána dolu do dalších OSI vrstev. Pokud je použito kryptování a komprese, je implementováno v prezentační vrstvě. JPEG, GIF, BMP, WAV, MPEG, MidI , EBCDIC a ASCII protokoly a standardy pracují v této vrstvě. • Aplikační vrstva - vrstva 7: Tato vrstva spolupracuje přímo se síťovými aplikacemi.

SMTP protokol pracuje v této vrstvě. FTP a Telnet jako aplikace pracují v této vrstvě.

OSI model specifikuje sedm vrstev, ale mnoho ostatních protokolů má své vlastní modely, které mají různý počet vrstev definovaných s odlišnými funkcemi. OSI referenční model je však standard a většina modelů může být mapováno na OSI model.

TCP/IP model vs. OSI model Obrázek č. 9 ukazuje vztah mezi vrstvami OSI modelu a vrstvami nejrozšířenějšího TCP/IP modelu.

Obrázek č.9: Vztah mezi OSI a TCP/IP

Zdroj: Šmrha, Rudolf 1994 Mezi jednotlivými odpovídajícími vrstvami TCP/IP modelu probíhá peer-to-peer komunikace. Na každé vrstvě počítače probíhají identické navzájem inverzní operace (např. zabalit zprávu/rozbalit zprávu).

Jednotlivé vrstvy v modelech pracují s různými datovými jednotkami • Fyzická vrstva - bity • Linková vrstva - rámce (frames) • Síťová vrstva - pakety (packets), v TCP/IP modelu jsou známe jako datagramy • Transportní vrstva - segmenty (segments), v TCP/IP modelu jsou známe jako pakety

Tyto datové jednotky jsou v jednotlivých vrstvách „baleny“ do formátu nižších vrstev a poté zase postupně „rozbalovány“ při průchodu jednotlivými vrstvami. V každé vrstvě je k datům z předchozí vrstvy přidána (odebrána) příslušná hlavička vrstvy s údaji důležitými pro

práci na dané vrstvě. Následují dva příklady IP hlavičky a ethernetové hlavičky. Příklad IP hlavičky - Datagram internetového protokolu • Verze: 4 • Délka hlavičky: 5 • Precedence: 0 • Typ služby: %0000 • Nepoužito: %0 • Celková délka: 40 • Identifikátor: 701 • Flagy fragmentace: %010 Nefragmentováno • Offset fragmentu: 0 • Životnost: 64 • IP typ: 0x06 TCP • Kontrolní součet: 0xb6bc • IP adresa zdroje: 192.168.1.5 • IP adresa cíle: 192.168.1.254

Propojení počítačů

Síťová segmentace • Ethernet sítě založené na IEEE 802.3 standardech používají CSMA/CD metodu přístupu. • CSMA/CD - každý počítač poslouchá na médiu, aby zjistil, kdy je médium volné. • Jestlže žádný počítač nemá pakety na médiu, počítač může zahájit přenos. • Je možné, že dva počítače poslouchají, zjistí volné medium a vyšlou pakety ve stejném čase. Výsledkem je kolize, ve které jsou oba pakety zničeny. • CSMA/CD metoda přístupu specifikuje, źe počítače, které zjistily kolizi, provedou Backoff algoritmus. Počítač čeká náhodný časový okamžik před tím, než se pokusí znovu poslat

data. • Problémy nastávají, pokud je mnoho poćítačů ve stejném segmentu. • Se zvyšujícím se počtem počítačů roste i provoz v segmentu a vzrůstá i šance, že dva počítaće pošlou data ve stejném okamžiku. • Příliš mnoho poćítačů na síti je příčinou rostoucího počtu kolizí. • Výsledkem je rostoucí provoz a kapacita na síti, nutná žnovuposílání paketů znićených při kolizi. • Segmentace, která rozdělí síť na segmenty s menším počtem počítačů je řešením tohoto problému.

Repeater (opakovač) • Nevytváří segmenty sítě, ale mají důležitou roli. • Pracují na fyzické vrstvě OSI modelu a zesilují signál, který slábne přenosem vzhledem k elektromagnetické inferenci. • Nefiltrují ani nijak neovlivňují provoz založený na fyzické či logické adresaci (MAC,IP). • Nezvyšují počet kolizí, které se objeví v segmentu. • Repeater se používá k prodloužení segmentu, tj. používá se ke zvětšení oblasti, kterou síť obsáhne. • Aktivní huby, které spojují úzly sítě, pracují také jako repeatery a zesilují signál • Huby jsou také někdy označovány jako´multiportové repatery..

Bridge (most) • Bridge je síťové zařízení, které pracuje na datově vrstvě OSI modelu. Bridge se používá k segmentaci sítě. využívá bridgovací tabulky MAC adres. • Bridge se naučí MAC addesu každého počítaće, který je připojen na jeho port, tím, že prozkoumá hlavičku rámce datového paketu. • Bridgovací tabulka je uchovávaná v RAM paměti a mapuje MAC adresy na porty bridge. Tímto způsobem bridge filtruje provoz na síti do segmentu určení. • Jestliže stanice A v segmentu 1 pošle zprávu stanici B v témže segmentu, bridge nepropustí paket do segmentu 2, protože MAC adresa stanice B je v seznamu segmentu 1. • Tato filtrace MAC adres redukuje kolize a množství kolizí v doméně (collision domains). Kolizní doména je oblast, ve které je možná kolize paketů (segment). Bridge definuje svou tabulkou kolizní domény.

• Jednou z nevýhod bridge je, že broadcast pakety (pakety všesměrového vysílání) jsou posílány přes bridge do všech segmentů připojených na bridge. • Všesměrová zpráva má cílovou adresu MAC FFFF:FFFF:FFFF. Bridge není schopen zastavit všesměrové vysílání nebo ho omezit.

Switch (přepínač) • Switch operuje na vrstvě 2 stejně jako bridge a je někdy označován jako multiport bridges. • Hlavní výhoda použití switche oproti bridge je použití virtuálních okruhů (virtual circuits) pro komunikaci s cílovým úzlem. • celá kapacita je určena pro spojení mezi zdrojovým a cílovým úzlem. • Switche jsou hlavní zařízení, kterými se zkvalitňuje provoy na síti. • Dnes jsou již obvyklé přepínače L3, které pracují na 3. vrstvě s IP adresami a vykonávají funke routeru.

Technická realizace sítě LAN

Návrh sítě LAN Se znalostmi z minulých kapitol musíme síť nejprve rozdělit na podsítě, které budou odděleny směrovači-routery (obvykle jsou podsítě v jednotlivých budovách). Další podrobnosti - topologii sítě a rozmístění aktivních prvků sítě – obvykle konzultujeme s firmou, která síť bude instalovat. Přesto je ale potřeba mít alespoň základní představu.

Budování lokální sítě na bázi kroucené dvoulinky Podsítě dále rozdělíme na oblasti obsluhované jedním přepínačem-switchem tak, aby

délka kabelů nepřesáhla 100m (obvykle 1 patro nebo křídlo budovy) Pro rozvod klasické sítě na bázi Ethernetu po budově se používá: STP – Shelded Twisted Pair – stíněná kroucená dvoulinka – odolná proti rušení UTP - Unshelded Twisted Pair – nestíněná kroucená dvoulinka - levnější Kabeláž je zakončena buď zásuvkou ve stěně nebo přímo v uzlu sítě konektorem RJ-45. Obrázek č.10: Konektor RJ-45 a kabeláž

Standardní zapojení RJ-45 při propojení síťová karta – rozbočovač (nebo přepínač) Obrázek č.11: Zapojení kabelu

Křížené zapojení RJ-45 při propojení dvou síťových karet nebo dvou rozbočovačů Obrázek č.12: Křížové zapojení kabelu

- v kříženém kabelu dochází k záměně zelených a oranžových párů

Strukturovaná kabeláž Je to standardní postup, při kterém se kabely UTP nebo STP kategorie 5 (vhodné pro rychlosti 10-1000 Mbit/s) sbíhají od zásuvek ve všech místnostech v budově do patrových přepínačů a z nich pak další kabely vedou do centrální místnosti (serverovny nebo rozvodny), kde jsou zakončeny v propojovacím panelu - patch panelu. Kabeláž tedy tvoří stromovou strukturu. Patch panel je tvořen dvěma propojovacími poli – do jednoho se sbíhají kabely z budovy, z druhého odchází kabely do centrálního přepínače. Budou fungovat pouze zásuvky v místnostech jejichž kabel je na patch panelu propojen na přepínač: Obrázek č.13: Propojení Racku

Budování lokální sítě na bázi bezdrátu Wireless síť obvykle není tak rychlá a spolehlivá jako klasická drátová síť. Používá se v budovách, kde není možné natahovat v lištách nebo ve zdech velké množství kabelů (historické budovy, estetické důvody) nebo jako doplněk drátové sítě. Tato síť má podobnou strukturu jako síť strukturované kabeláže, jen jsou místo přepínačů rozmístěny tzv. přístupové body (Access Point –AP) a klasické kabely jsou jen mezi AP a centrálním přepínačem nebo dokonce ani tam ne (pak musí být v serverovně centrální AP s výkonnější anténou).

Access Point • Má obvykle s vestavěnou anténou dosah 20- 50m • Uvnitř budovy na krátkou vzdálenost nevyžaduje přímou viditelnost • Dá se použít s externí anténou i na delší vzdálenosti – například na propojení budov. Zde už však vyžaduje přímou viditelnost dvou AP navzájem • Signál neprojde železobetonovým zdivem – efekt Faradayovy klece Power Injector – zařízení, které se vřadí mezi centrální přepínač a přístupový bod a umožní přenos po UTP kabelu nejen pro datový signál, ale také pro elektrické napájení. Pak není třeba řešit napájení v místě umístění AP, ale jen centrálně v serverovně. Je to možné jen pro zařízení s malým odběrem elektřiny.

Technické řešení serverovny • Je umístěna pokud možno v centru topologie sítě • Měla by mít dostatečně dimenzovaný přívod elektrického napětí a větší množství zásuvek, plánujeme-li více serverů a centrálních aktivních prvků • Místnost by měla být klimatizovaná nebo alespoň dobře větraná • Měla by být zabezpečena proti vloupání nebo vniknutí cizích osob Všechna zařízení by měla být napájena přes záložní bateriové zdroje (UPS)

Správa sítí Správa sdílených prostředků

Správa lokálních sítí s centrálním serverem spočívá zejména v administraci uživatelských účtů (kont, accounts) uživatelem s nejvyššími právy - administrátorem. Ten byl dříve většinou zároveň správcem celé sítě. Dnes se již většinou odlišují zvlášť správci jednotlivých serverů nebo dokonce aplikací a zvlášť správce sítě. Jednotliví správci nemusí pracovat v organizaci na plný úvazek, ale mohou spravovat aplikace, servery nebo síť externě a na dálku – více organizací nebo více poboček jedné organizace. Jednotlivým účtům nebo skupinám účtů se přidělují práva ke sdíleným prostředkům, které poskytuje server, tedy zejména ke sdílenému diskovému prostoru a serverovým (centralizovaným) aplikacím. Moderní serverové operační systémy snižují nebezpečí zneužití administrátorských práv tím, že například neumožňují správci zjistit heslo uživatele a prohlížet jeho data nebo poštu. Správce může heslo pouze změnit - což uživatel pozná a může žádat o zdůvodnění změny. Většina robustnějších systémů přidělování práv (v operačních systémech nebo databázích) zavádí novou funkci – auditor. Ta neumožňuje nijak měnit práva uživatelů, ale je určena ke kontrole činnosti administrátorů. V sítích peer-to-peer nejsou žádné uživatelské účty a nepřidělují se práva uživatelům, ale pouze se sdílené prostředky (tiskárna, disk, aplikace) chrání heslem. Komu je heslo sděleno, ten může prostředek používat. U disků se rozlišují dvě úrovně přístupu – pouze čtení nebo čtení i zápis – každá úroveň má jiné heslo.

Centralizovaná správa prostředků Pro přidělování práv uživatelů ke sdíleným prostředkům na serverech sítě je možné vyhradit speciální server s aplikací, která provádí autentifikaci – ověření identity uživatele. Při žádosti uživatele o využití prostředku v síti požádá server, na kterém je prostředek uložen, externí autentifikační server o ověření totožnosti uživatele (autentifikaci) a zda má příslušná práva k požadovanému prostředku (autorizaci).

Nejrozšířenější aplikací tohoto druhu je autentizační systém Kerberos.

Správa přístupu k Internetu Dříve byl centrální server LAN většinou zároveň bránou k Internetu – jeho sériový port nebo telefonní modem nebo jedna z jeho síťových karet. Proto bylo možné povolovat přístup k Internetu přidělením uživatelských práv k tomuto portu nebo k Internetové aplikaci. Dnes se přístup k Internetu řídí nezávisle na přístupu ke sdíleným prostředkům serverů. Bránou je obvykle směrovač (router) nebo layer4 switch. Přístup se řeší na routeru výčtem IP adres, které mají povolen přístup na Internet.

Centralizovaná správa přístupů mezi sítěmi S rozvojem internetových aplikací a zvyšováním rychlostí propojení mezi sítěmi vznikla potřeba robustnějšího a bezpečnějšího řízení přístupů mezi jednotlivými segmenty sítě a přístupů do Internetu. K tomuto účelu byla vyvinuta norma IEEE 802.1x (Port-Based Network Access Control, 2001) - obecný bezpečnostní rámec pro všechny typy LAN, zahrnující autentizaci uživatelů, integritu zpráv (šifrování) a distribuci klíčů. 802.1x má za cíl blokovat přístup k segmentu lokální sítě pro neoprávněné uživatele. Je založený na protokolu Extensible Authentication Protocol (EAP), který byl původně vyvinut pro PPP LCP (Point-to-Point Protocol Link Control Protocol). Ověřování provádí přístupový bod segmentu. Pro klasickou síť je to přepínač nebo router, pro bezdrátovou síť je to Access Point. Ověření lze provést pomocí seznamu nebo pomocí externího autentizačního systému - serveru Kerberos nebo RADIUS. Servery RADIUS (Remote Authentication Dial In User Service) se používají zejména pro bezdrátové nebo rozsáhlé klasické sítě.

Zálohování dat • Při zálohování dat na serveru se používají následující techniky • Je nutné zálohovat na jinou fyzickou jednotku než kde jsou uložena data • Pokud není potřeba archivovat data daleko do minulosti, je výhodnější a hlavně rychlejší použít pro zálohu harddisk než datovou pásku • Je potřeba myslet nejen na zálohování dat, ale zároveň i na zálohování přívodu elektrické energie pomocí záložní baterie – UPS • Někdy se zálohují (zdvojují) i napájecí zdroje nebo disky (viz dále) Redundantní zařízení – záložní zařízení navíc Hot-plug zařízení – zařízení, které lze odpojit, případně vyměnit za chodu serveru

Zálohování na HW úrovni Na serverech se často používá automatické zálohování na úrovni hardwaru. Server je osazen dvěma až třemi identickými hot-plug disky, které tvoří tzv. RAID pole. Data jsou na ně zapisována speciálním RAID řadičem, a to tak, že při výpadku jednoho disku jsou data doplněna z ostatních disků a nedojde k jejich ztrátě. Původně RAID pole vznikla pro urychlení přístupu k disku, později přibylo zálohování. RAID 0 – Striping - Řadič rozděluje data do bloků a každý blok je zapsán na zvláštní disk. Bloky se zapisují na několik disků současně takže dochází ke zrychlení zápisu i čtení. Při porušení kteréhokoliv disku dochází ke ztrátě dat celého pole. RAID 1 – Mirroring - Řadič zapisuje data vždy současně na dvojici disků a zrcadlí je. Při poruše jednoho disku se pole rozpojí, ale data zůstanou zachována. RAID 0+1 – Mirrored Striping Array - Kombinace předchozích dvou typů, spojující vlastnosti redundantnosti dat a možnosti paralelního zápisu na více disků. Toto řešení je ale už dost nákladné s velkými nároky na řadič. RAID 10 – Striping with mirroring – obměna předchozího řešení, která je při stejných nákladech rychlejší. Existuje ještě mnoho dalších řešení RAID polí, ta jsou už však velmi drahá.

Hygiena práce Hygiena práce se zabývá pracovními podmínkami a jejich vlivem na zdraví a pracovní výkonnost člověka. Ergonomie je věda zabývající se studiem optimálních pracovních podmínek. V našem případě tedy bude řeč především o vlivu práce s výpočetní technikou na zdraví a výkonnost studentů a žáků. Samozřejmě se ale také zmíníme o pracovních podmínkách učitele.

Tak jako v mnoha jiných oblastech, i zde platí, že najít relevantní informace o normě, je práce pro kvalifikovaného právníka s několika asistenty. V rámci dodávky počítačů v akci „Indoš“ byly údajně dodávány také příručky s názvem „Rozměry a ergonomie pracovního místa“. Jelikož do naší školy Indoš nedorazil, nevím zda je to pravda. Dalším zdrojem informací je web Jednoty školských informatiků kde můžeme nalézt informace, které lze shrnout do těchto bodů:

•

orientace oken učebny nejlépe na sever,severovýchod, severozápad

•

na osobu nejméně 2 m2 plochy

•

vzduchová kostka na osobu minimálně 6 m3

•

vzdálenost monitoru od očí 50-60 cm, horní okraj monitoru ve výšce očí

•

výška obrazovky nad zemí 90-115 cm

•

klávesnice na desce nebo výsuvná, 70-85 cm nad podlahou

•

monitory bez zrcadlení

•

volná pracovní plocha stolu minimálně 60x30 cm

•

matný povrch desky, ve světlých barvách

•

nastavitelná výška židle s opěrkou

•

1 počítač nejvýše pro 2 žáky

•

při umístění počítačů v řadách dodržet vzdálenost alespoň 1 m mezi řadami

•

možnost regulace světla žaluziemi, závěsy nebo roletami

Tyto požadavky vycházejí z normy zpracované Ministerstvem zdravotnictví a vyšly i v Učitelských novinách. Jedná se o Vyhlášku č. 410/2005 Sb.,V několika internetových zdrojích lze také nalézt tabulky s požadavky na výšku židle, pracovní plochy a dalších měřitelných parametrů počítačového pracoviště v závislosti na výšce postavy. Údaje v těchto tabulkách se více méně shodují. Dobrou představu o ergonomii pracoviště pak poskytuje následující obrázek:

Obrázek č. 14 Zásady práce

Zdroj: http://www.khsova.cz/01_aktuality/zasady_sezeni.php?datum=2005-12-01

Problémem školy však je,že v učebně se v průběhu týdne střídají žáci a studenti jejichž tělesná výška se pohybuje v rozpětí cca 50 cm, možná ještě více. Vyhovět tedy výše

uvedeným požadavkům je téměř nemožné. Znamenalo by to vybavit učebnu nábytkem s nastavitelnou výškou, což u židlí jistě není problém, problém však bude najít stůl vhodný pro počítač a ještě s možností nastavení výšky. Když pomineme finanční situaci většiny našich škol, která pravděpodobně odsune nákup speciálního nábytku až téměř nakonec v pořadí priorit nákupu, dopracujeme se k dalším, ryze praktickým důvodům. Neumím si představit situaci, kdy v průběhu každé přestávky žáci přenastavují výšku pracovních stolů, aby vyhovovala jejich tělesným parametrům. To by jistě vyžadovalo přítomnost učitele v učebně každou přestávku, v případě mladších žáků pak pravděpodobně i aktivní pomoc vyučujícího. Řešením tohoto problému by jistě mohl být asistent, ať už tuto funkci nazveme jakkoliv. „Velké“ školy mohou tento problém částečně vyřešit rozdělením počítačových učeben dle věku žáků, nikdy však to nebude řešení stoprocentní.

Na druhé straně, žáci tráví u školního počítače obvykle jen velmi omezenou dobu v průběhu týdne. V naprosté většině jde o dobu nesrovnatelnou s dobou, kterou tráví u svého počítače doma. Proto se domnívám, že hlavní úloha školy v oblasti hygieny práce a ergonomie v souvislosti s výpočetní technikou spočívá v seznámení žáků s hlavními zásadami, tak abychom ovlivnili jejich „domácí“ prostředí a konec konců i prostředí v jejich budoucím zaměstnání.

Ani vybavení tím „nejvhodnějším“ nábytkem ještě nezaručuje, že dlouhodobým používáním nebude poškozováno zdraví žáků. Je důležité, aby učitel dbal na správné sezení žáků, aby nepřehlížel a nepodporoval jejich špatné návyky.

Také nevhodné světelné podmínky mohou vést (kromě potíží se zrakem) k nesprávnému sezení ve snaze vyhnout se odleskům na obrazovce nebo ke sledování obrazovky z kratší vzdálenosti, než je vhodné. Samozřejmě, že dobré světelné podmínky v místnosti je potřebné doplnit také kvalitními monitory. V případě „klasických“ monitorů je nutné sladit velikost rozlišení a obnovovací frekvenci.

Další otázkou do diskuse je rozmístění jednotlivých pracovišť v učebně. Roce 2002 proběhla na „České škole“ k tomuto tématu diskuse, jejím výsledkem je, že co učitel, to vlastní názor. Nejméně rozšířené je klasické uspořádání lavic za sebou jako v běžné třídě. K hlavním nevýhodám patří fakt, že žáci vidí na sousední monitory, někdy také komplikovaný přístup učitele k některým stanicím. Výhodou naopak to, že žáci vidí na tabuli nebo promítací

plochu. Z hlediska tématu hygiena práce a bezpečnost považuji za nejproblematičtější složitost montáže a zabezpečení kabeláže. Další používanou variantou je „malá podkova“, kdy počítače jsou uprostřed místnosti zadní stěnou monitoru k sobě. Výhodou je snadná montáž kabeláže.Na naší škole jsme v tomto uspořádání museli řešit neustálé „okopávání“ zásuvek a vytrhávání kabelů. Problém však spíše souvisel s příliš stísněným prostorem, zejména malou hloubkou pracovních stolů. Jasnou nevýhodou pak je, že učitel nikdy neuvidí na všechny monitory zároveň.

Asi nejpoužívanějším rozestavením je pak „velká podkova“, kdy počítače jsou rozmístěny kole tří stěn učebny a na čtvrté je tabule a (nebo) promítací plocha. Výhodou je jistě bezproblémová instalace kabeláže a možnost vidět na všechny monitory z jediného místa. Velkou nevýhodou pak je, že pro potřeby výkladu se žáci musí otáčet, aby viděli na tabuli. Jelikož tuto variantu také upřednostňuji, mohu přidat i další „postřeh“ z praxe – při velkém počtu skupin žáků s poměrně malou týdenní hodinovou dotací, znám některé žáky dlouhou dobu „jen zezadu“.

Bezpečnost při práci v počítačové učebně – řád učebny Kromě vhodného pracovního prostředí zabraňujícího poškozování zdraví žáků, je nutné také stanovit obecná pravidla pro práci v učebně tak, abychom předcházeli možným úrazům a poškození hardwarového vybavení učebny. Pravidla by také měla jednoznačně upravovat možnosti uživatelů zasahovat do sw vybavení a konfigurace pracovních stanic. V neposlední řadě je třeba zmínit přístup k Internetu a vše co s tím souvisí, zejména stahování souborů a navštěvování stránek s „problematickým“ obsahem. Na ukázku uvádím pravidla platná na naší škole bez nároku na to, aby snad byla považována za vzorová.

Porovnáním pravidel provozu v počítačových učebnách na různých školách lze vysledovat na jedné straně často se opakující zákazy ( jídlo a pití, manipulace s hardwarem, …),. Na druhé straně se pravidla značně liší například možností „volného“ vstupu žáků do učebny v době mimo vyučování od naprosté volnosti (například u nás) po naprostý zákaz. Některé zákazy bych si dovolil označit za zbytečné – například zákaz manipulace se žaluziemi a podobným vybavením . Znamená to snad, že pokud náhle začne do oken svítit slunce a žaluzie nejsou zataženy, musí středoškolák počkat, až přijde „pověřená a náležitě vyškolená osoba“ a žaluzie zatáhne? Téměř všude nalezneme nějakou formulaci zakazující manipulaci s kabely. V našich pravidlech je zákaz formulován jako „bezdůvodná manipulace“ a můj výklad v rámci poučení je takový, že pokud vidí žák „vypadlý“ kabel, tak jej prostě zasune do správné zástrčky a pokrčuje v práci. Pro správce učebny tento přístup samozřejmě znamená, že pokud chce něco „odpojit“, tak je třeba kabel odnést nebo alespoň zařízení jasně označit jako neprovozuschopné. Netvrdím, že tenhle přístup k manipulaci s kabeláží je ten naprosto správný, ale nechce se mi přistupovat k žákům tak, jako by všichni žili v jeskyni a elektřinu znali jen z vyprávění. Na druhé straně je zřejmé, že na základní škole, kde učebnu navštěvují i žáci prvního stupně, je nutné stanovit pravidla podstatně přísnější.

Pravidla práce v učebně výpočetní techniky 1. Je zakázáno bezdůvodně manipulovat s kabely, přenášet přístroje a otevírat je. 2. Učebna je určena pro studium – proto zde platí absolutní zákaz hraní her. 3. V učebně je zakázáno jíst a pít, jídlo a pití si studenti nesmí nosit na počítačové pracoviště. 4. S veškerou technikou je třeba zacházet maximálně šetrně. 5. Každý student zahajuje práci přihlášením se výhradně ke svému uživatelskému účtu. 6. Studenti smí libovolně používat všechny nainstalované programy. 7. Instalaci nových programů provádí výhradně pověření pracovníci školy, studentům je tato činnost zakázána. 8. Při příchodu na pracoviště každý student zkontroluje jeho stav a případné závady okamžitě hlásí vyučujícímu. Pokud není žádný vyučující přítomen, sdělí závadu mailem na adresu [email protected], případně požádá někoho z přítomných, aby tak učinil. 9. Při práci v počítačové síti je třeba dodržovat zásady slušného chování („netiketu“), zejména nerozesílat SPAMy, řetězové e-maily a neomezovat ostatní při práci v síti. 10. Studenti jsou povinni řídit se předpisy bezpečnosti práce, seznámit se s Pravidly pro přístup do školní počítačové sítě a sítě Internet. 11. Při nedodržení těchto pravidel může být studentovi správcem sítě zrušen, pozastaven nebo omezen přístup k síti!

V ......... dne ..................

........................ Správce sítě (metodik ICT)

Pravidla pro psaní písemností • Ujasněná celková koncepce dopisu • Upřesnění obsahu došlé písemnosti či sdělení, na které budu reagovat • Dopisy se snažíme zaměřit na jeden problém (často se odlišné věci vyřizují v jiných odděleních apod.) • Píšeme věcně a stručně v krátkých větách • Pozor na jazykovou správnost • Píšeme zdvořile, jedná se o společenský styk • Stylizujeme jednoznačně • Dopis má i psychologický efekt (působíme na příjemce) Př.: Adresa: Právnická osoba: (otevírá se!) 15. základní škola Mgr. Pavel Malý Dlouhá 225 350 02 Cheb

Fyzická osoba: (neotevírá se!, je určeno konkrétní osobě) Mgr. Pavel Malý 15. základní škola Dlouhá 225 350 02 Cheb

Zásady pro psaní adres • Adresa vždy začíná velkým písmenem

• Všechny údaje se píší v prvním pádě • Všechny údaje začínají od levé svislice • Používá se jednoduché řádkování bez vynechání řádku • Nezvýrazňuje se (tučným ani proložením) • Na konci řádku se nepíší znaménka kromě tečky za zkratkou • Údaje na řádku se oddělují čárkou • Název firmy (adresát) a dodávací pošty lze napsat velkými písmeny neproloženě • Mezi PSČ a názvem pošty se dělají dvě mezery • Adresa se píše čitelně latinkou a bez přepisování

Psaní přepravních údajů • Doporučeně, Letecky • Pouze s velkým počátečním písmenem (nepodtrhává se atd.) • Nad adresová pole od stejné svislice jako adresa, nejméně + cm nad horní hranici • Na obálce vlevo pod adresou odesílatele

Odvolací údaje Je možné použít: Vaše značka, Váš dopis značky, Ze dne, Naše značka, Vyřizuje, Telefon, Linka, Mobil, Fax, E-mail, Datum, Místo odeslání

Při správném psaní dodržujte zásady • Pod předtisk, pod první písmeno • Nesmí přesáhnout pod další předtisk a je-li delší, je možné psát do 2 i 3 řádků Váš dopis/zn. ze dne Naše značka

Vyřizuje/Telefon

Liberec

DOP-19/22.5.2011

Raulím/604838473

26.6.2011

3.6

Psaní nadpisu a oslovení Nadpis

• Vynechají se 2 řádky • Pod odvolací údaje se heslovitě píše obsah dopisu (dříve Věc) • Začíná se velkým písmenem a neukončuje se tečkou • Zvýrazní se podtržením nebo tučným písmem Vyúčtování za měsíc březen 2003 Oslovení • Mezi vyjádřením věci a oslovením se vynechají dva řádky • Oslovení začíná vždy od levé svislice, za oslovením čárka • Vlastní text začíná malým písmenem • Mezi oslovením a písmenem se vynechává jeden řádek • Oslovuje se 5. pádem Vážený pane řediteli, Paní Mgr. Monika Nováková, Vážený pane kolego,

Zásady pro psaní dopisu • Podle obsahu se člení do odstavců • Mezi odstavci se vynechává jeden prázdný řádek • Odstavce od levé svislice nebo se od ní odrážejí • Začátek odstavců je v celém dopise jednotný • Text se obvykle skládá z: oslovení (někdy), úvodní věty, účelu dopisu, formulace návrhu či cíle,kterého chceme dosáhnout, zakončení, pozdrav, razítko a podpis, přílohy, rozdělovník

Pozdrav Pozdrav se považuje za nový odstavec, začíná od levé svislice a od posledního řádku se odděluje prázdným řádkem. Závěrečný pozdrav může být i součásti souvětí či zakončení.

Zásady pro razítko Razítko patří vždy nad vlastnoruční podpis, hranaté do pravé poloviny 2-3 řádky pod text, kulaté doprostřed pod text.

Zásady pro podpis Při blokové úpravě také od levé svislice. Při odrážení odstavců je podpis obvykle v pravé polovině papíru. Pod podpis se vypisuje titul, jméno a příjmení a funkce. Nad vypsaným jménem musí zůstat místo pro vlastní podpis. Jsou-li na dopise dva podpisy je funkčně vyšší pracovník vlevo (jinak abecedně).

Přílohy a rozdělovník Přílohy: od levé svislice, pod textem po 2-3 řádcích a zvýrazňují se. Je možné uvést počet nebo je vyjmenovat. 5 příloh Účetní kniha Přehled Přílohy Účetní kniha Přehled

Rozdělovník upozorňuje na to, že kopie dopisu má někdo k dispozici. Píše se od levé svislice a je možné použít Na vědomí nebo Kopie (je možné zvýraznit)

Strukturovaný životopis Jinou důležitou písemností je životopis (curriculum vitae). Vzhledem k tomu, že na Internetu je dostatek externích zdrojů k tvorbě životopisu a to v češtině i angličtině, neuvádíme v této kapitole informace. Student si otevře vyhledávač, např. google.com a dotazem si najde potřebné zdroje sám.

Úkol: najděte si na internetu formulář pro tzv. EU CV. Jeho českou, anglickou či jinou jazykovou verzi můžete použít při výuce na vaší škole při vytváření portfolia žáků či studentů.

Poznámky k elektronické komunikaci Zejména v oficiální korespondenci prostřednictvím e-mailu je nutné dbát na formu zpráv.

První rozhodnutí je stejné jako u listové korespondence, koho a jak oslovíme a jakou formu dopisu volíme (přítel x oficiální sdělení v organizaci).

Při komunikaci mezi známými se na internetu běžně používají zkratky, vynechávají se oslovení a dokonce i interpunkce. To je daň za zrychlení komunikace a něco, co se samozřejmě nelíbí jazykovým odborníkům (a oprávněně).

Pokud oslovujeme neznámé osoby nebo instituce, píšeme dopis v podobné formě jako oficiální listový!

Kromě adresy píšeme vždy krátkou informaci o dopise – účelu komunikace = předmět.

Srozumitelnost komunikace je klíčová a to je potřebné zdůraznit zejména pro komunikaci v cizím jazyce. Lepší jsou stručné, ale přesné formulace.

Elektronická pošta má samozřejmě řadu odlišností • Je možné využít klasických poštovních klientů nebo webového rozhraní. (free-mailové servery velmi rozšířily používání elektronické pošty) • Zpráva na adresáta čeká na poštovním serveru nebo je předána, pokud je online.

• Jednou z výhod je možnost připojení různých příloh (pečlivě važte zvolený formát přílohy). • Jinou výhodou je archivace a přeposílání zpráv. • Nevýhodou je možnost napadení a zničení pošty, její nedodání, její zneužití přeposláním neurčenému či neuvažovanému adresátovi (outing) aj. • U firemní komunikace je vhodné využití standardního podpisu, který software dovoluje připravit (opět važte šíři a důležitost sdělovaných údajů). • Nezapomeňte, že pošta je „dokladovaná“ a to z obou stran. Na došlém mailu je vidět datum a čas a podobně odesílatel si může nastavit i žádost o potvrzení čtení atd.

Zásady pro psaní bakalářských a dalších prací Viz. Elektronická příloha Doporučení: www.citace.com Citace upravuje norma ČSN ISO 690

Princip ICT plánu školy ICT plán je plán průřezový Jak bylo zmíněno v úvodu kapitoly, ve škole existuje řada plánů. Podle časového horizontu, na který plánujeme věcné cíle je rozdělujeme na:

• dlouhodobé - s výhledem na 4 - 10 let, zpravidla se jedná o strategické plány • střednědobé - v horizontu 1 - 3 let, zpravidla se jedná o realizační plány popisující taktiku realizace dílčích strategií. • krátkodobé –v horizontu týdnů až měsíců, zpravidla se jedná o operativní scénář,tedy souhrn termínovaných úkolů s konkrétní osobní zodpovědností.

Základní dokument školy – podmínka pro dotaci Vychází ze ŠVP (RVP). Zde se často objevuje zjednodušená reakce v podobě neexistence ŠVP. Jde ale o mylný názor. Jestliže přijmeme ICT plán jak způsob realizace určité vize školy v oblasti ICT a rozvoje na škole,není možné budoucí vliv ŠVP přehlížet. Rozvoj IT ve škole vytváří platformu pro ostatní oblasti vzdělávání. To vychází ze základní představy, kdy informatika a výpočetní technika nejsou cílem vzdělávání ale prostředkem pro rozvoj jiných oborů. Dokonce i jako samostatný předmět (gymnázium, ZŠ) musí mít výrazný aplikační charakter. V případě,že tato představa je,můžeme charakterizovat vizi. Základní nedostatek je v tom, že vize využití ICT začíná právě u HW a SW. Naopak, tyto oblasti se řeší až v okamžiku, kdy si plánujeme, jak cílů dosáhnout a proč. A o tom je ICT plán.

Základní východiska Víme, co chceme a proč - nikoli HW a SW, ale koncepci školy víme, co k tomu potřebujeme, popř. požadavky, které se v budoucnu objeví víme, co již v dispozici máme víme, kolik činí pořizovací náklady na další vybavení alespoň ve dvou alternativách víme, kde na to vezmeme peníze. Těchto 5 kroků ukazuje, že peníze jsou až na posledním místě. Jakékoli posunutí této položky výše znamená jistý alibismus v případě,že něčeho nedosáhneme.

Základní struktura ICT plánu • aktuální stav – analýza • cílový stav • způsob dosažení cílového stavu včetně časového rozložení, zdrojů, implementace, školení, kompetencí, apod.

Filosofie standardu služeb ICT Koncepce financování informačních a komunikačních služeb vznikala v roce 2004. Poprvé stanovila pravidla pro čerpání dotací na základě existence plánu školy. Do té doby školy dostávaly finanční prostředky na základě pravidel stanovených z centra. Samostatně byly distribuovány finance na infrastrukturu, výukový software i školení v oblasti ICT. Školy tak přesunout finance ze školení na software,resp. infrastrukturu. Podle nové koncepce tato omezení dané centrálním řízením padlo. Školy si však musely předem rozmyslet,naplánovat, jak budou integrovat ICT do výuky. Tuto svou představu měly zpracovat ve formě ICT plánu. Na základě tohoto plánu pak požádaly o účelovou dotaci jednak na investice, jednak neinvestice. Protože byl ICT plán novinkou, vydalo MŠMT tzv. standard služeb ICT a stanovilo náležitosti ICT plánu.

Význam standardu ICT Postupem času se situace měnila. V prvních letech realizace nové koncepce bylo třeba řadě škol a jejich zřizovatelům předložit cílové hodnoty vybavenosti, protože se objevovaly tendence finanční prostředky využívat jednostranně. Některým ředitelům pomáhaly tyto "cílové" tabulky přesvědčit zřizovatele o posílení finančních zdrojů do oblasti ICT. Tyto ukazatele také pomáhaly školám při zpracování ICT plánu. Když už měla škola dosáhnout jisté úrovně vybavenosti, pak přemýšlely o efektivním využití této techniky. ICT plány se rozšiřovaly z pouhých statistických sumárních tabulek aktuální a cílové vybavenosti na rozsáhlejší dokumenty, které více a více popisovaly věcný cílový stav využívání ve výuce a kvantifikované hodnoty vybavenosti, resp. priority byly stanovovány podle obsahu výuky. Tato změna myšlení byla zásadní. V současné době již většina škol uvažuje racionálně, tedy od pečlivého zvážení svých možností využití techniky ke stanovení celé strategie. Pokud nejsou jednoznačně zajištěny podmínky k efektivnímu využívání ICT v dané oblasti výuky, je někdy lepší se zaměřit na rozvoj jiných oblastí. Nicméně, financování služeb

ICT ze strany státu je značně podhodnoceno. Dle hrubých výpočtů by bylo třeba na všechny školy rozpouštět cca 5 mld. Kč ročně. V této částce by bylo zahrnuto nejen pořizování nových technologií, ale hlavně kvalitních výukových dat, přístupu k nim. Nemalá část prostředků by byla určena na udržení provozuschopnosti techniky.

Co patří do plánování rozvoje služeb ICT V každé škole se pracuje s informacemi o vzdělávání i pro vzdělávání. Proto je nutné zajistit komplexní služby ICT tak, abychom mohli opravdu hovořit o řešení, které je systémové: • výukové a informační elektronické zdroje (digitální obsah) • přístup ke sdíleným zdrojům (připojení do Internetu, příp. jiných sítí) • informační gramotnost ped. pracovníků (znalosti a dovednosti v oblasti využití ICT ve vzdělávání) infrastruktura (počítače a další periferní zařízení, architektura sítě)

Příprava tvorby ICT plánu Na základě předchozího textu můžeme popsat proces ICT plánování takto: Východiska:

• právní předpisy (školský zákon, nařízení vlády o DVPP, …) • usnesení vlády • metodické pokyny (tzv. věcný standard služeb ICT) Účel:

• systematický přístup k rozvoji informačních a komunikačních služeb vzhledem ke vnějším a vnitřním podmínkám školy Cíle:

• popis aktuálního stavu služeb ICT vzhledem k obsahu výuky • stanovení cílových požadavků dle vzdělávacího záměru školy • popis procesů směrujících k naplňování cílů • nastavení kontrolních mechanismů plnění ICT plánu

Výstupy v ICT plánu:

• identifikační údaje o škole • infrastruktura školy (konektivita, LAN, vybavení učeben, kabinetů, knihovny,...) • pracovní prostředí žáků a pedagogů (HW, SW, přístup k datům, bezpečnost, ...) • ICT kompetence zaměstnanců (pedagogů i nepedagogů) • informační a bezpečnostní politika školy

Činnosti:

• popis jednotlivých činností, směřujících k naplnění cílů • časový harmonogram • potřebné lidské a materiální zdroje

Technická stránka - Architektura školní sítě Pod tímto termínem si představme mapu, která ukazuje, jak máme ve škole rozmístěné veškeré informační technologie. Dnes by již v každé škole měl být umístěn server. Zde jej budeme chápat nejdříve jako zařízení hardware, neboli fyzicky umístěný počítač. V tuto chvíli neřešme, jaké operační systémy a aplikace poskytuje. V druhém kroku si označíme všechny počítačové stanice a další periferní součásti, které máme k dispozici. Do této mapy zahrneme také technologie, které fungují pro správu školy. Je to nutné, neboť i ty vytvářejí určitou síťovou zátěž. Nyní bychom měli mít zmapované umístění všech IT ve škole. Začneme řešit, jak jsou jednotlivé stanice a další prvky propojené. Nejčastější typy počítačových sítí najdete na mnoha místech na Internetu v uvedených odkazech, zde se jim věnovat nebudeme. Velmi důležitý je způsob informačního toku v učebnách. Jde totiž o to, zda využíváte ve škole zařízení typu HUB nebo SWITCH. Druhý uvedený poskytuje lépe ošetřenou komunikaci, kdy by nemělo docházet k tzv. kolizím. Pravděpodobně jej ve škole máte. V případě, že vaše škola byla součástí projektu Internet do škol, určitě jej využíváte. (Malé školy z tohoto projektu používaly HUB).

Server Centrálním bodem této hardwarové sítě je server. V této části se budeme zabývat operačními systémy, aplikacemi a způsobem jejich instalace. Server – nejčastější operační systémy jsou Windows Server a Linux. Druhý uvedený je zpravidla ve školách, které nebyly zahrnuty do projektu Indoš. Nejčastější typy serverů: • souborový server – slouží k ukládání dat, zpravidla tak, že každý registrovaný uživatel má k dispozici omezený datový prostor, ke kterému má přístup přes svůj účet • internetový server – slouží ke zprostředkování přístupu na Internet, může využívat i jiné aplikace (např. Software602LAN) • poštovní server – slouží ke komunikaci prostřednictvím e-mailů. Uživatelé mají svůj účet daný doménou školy ([email protected] ), přes který do své pošty vstupují. Nejčastěji se ve škole používá poštovní klient (Outlook), do kterého se pošta stahuje ze serveru. Modernější způsob umožňuje i vnější přístup přes webové rozhraní, tzv. exchange. V tom případě je možné využívat e-mailový účet i mimo síť školy. Antivirová ochrana je běžnou součástí všech systémů, zde ji nebudeme uvádět podrobně. Týká se serverů i stanic v síti. Pracovní stanice využívají jednodušší operační systém, nejčastěji Windows XP, výjimečně Windows 98(SE) nebo nějakou distribuci Linux (Open Source).

Programové vybavení Programy ukazují své využití při výuce a další práci školy. Možná zjistíte, že vaše škola má velmi slušné portfolio výukových aplikací, které využívá minimálně. Tato mapa je velmi důležitá, neboť vám umožňuje lépe plánovat další programové vybavení.

Příprava tvorby ICT plánu Popis aktuálního stavu Abychom mohli kvalifikovaně zpracovat plán, je třeba znát aktuální stav. Z běžných činností, které se ve škole realizují, je potřeba vypsat jednotlivé ICT služby a ty potom seskupit do jednotlivých skupin ICT služeb: Obrázek č.15: Popis aktuálního stavu

Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm

Schéma popisuje aktuální stav orientačně. Podrobnější, druhá úroveň jednotlivých položek je na následujícím obrázku:

Obrázek č.16: Podrobnější popis

Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm

Popis cílového stavu Při popisu aktuálního stavu využívání ICT služeb je vhodné se současně zajímat o požadavky zaměstnanců na požadovaný cílový stav ICT služeb, např. v následující struktuře: Obrázek č.17: Oblasti plánování

Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm

Schéma popisuje ICT služby orientačně. Podrobnější, druhá úroveň jednotlivých položek, je na následujícím obrázku: Obrázek č.18: Požadavky na cílový stav

Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm

Cíle ICT plánu Další výrazný krok vede k tomu, co ICT plán sleduje. Musí vycházet ze střednědobého a dlouhodobého plánu školy, který má každý správný ředitel zpracován. Informační technologie nejsou cílem ale prostředkem, proto by se v plánu neměly objevit body typu …cílem je zakoupení 3 počítačových stanic…. Správným cílem je určení …cílem je zpracování studijních materiálů pro studenty v elektronické podobě a následný umožněný přístup k nim. K tomu potřebujeme počítače, vhodně umístěné ve studovně (knihovně, učebně, na chodbě,…)

Cíle neřeší finanční stránku. Jednak to není záležitost ICT koordinátora, ale vedoucích pracovníků ve škole, a dále je průběžné sledování finančních možností velmi svazující.

Popis procesu přechodu od aktuálního k cílovému stavu

Obrázek č.19: Přehled oblastí

Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm

Popis přechodu od aktuálního k cílovému stavu je vlastně to nejdůležitější na celém plánování. Zde se objeví popis variant přechodu k cílovému stavu a výběr vlastní realizační cesty. Tuto část tedy bude mít každá škola jinak, protože realizační cestu si volí dle podmínek každá škola svoji.

Podrobná úroveň uvedených oblastí, je na následujícím obrázku:

Obrázek č.20: Podrobnější úroveň

Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm

ICT a ŠVP Kromě řady administrativních změn přináší posun ve vzdělávání. Dříve byly stanoveny závazné osnovy přesně popisující témata a jejich rozsah, který bylo třeba předat prostřednictvím pedagoga žákovi - instruktivní výuka. V novém způsobu výuky se vychází z klíčových kompetencí, které jsou potřebné pro život. Ministerstvo stanovuje pro jednotlivé druhy škol vzdělávací rámce - rámcové vzdělávací programy a každá škola si postaví vlastní vzdělávací program tak, aby si žáci nejen osvojovali znalosti, ale také schopnosti a dovednosti na takové úrovni, aby mohli nabyté vědomosti použít. Od přemíry mnohdy podružných znalostí je výuka směrována k principům a hlavně k metodám výuky - konstruktivní výuka. Právě jejich osvojením bude žák připraven se učit i po škole.

Při přípravě a tvorbě ICT plánu je nutné vycházet z principu vize školy. To je celkem běžný přístup, který může působit nepříliš prakticky. Ale dnes se školy musí zaměřit na výraznou změnu, která je čeká, a to vytvoření vlastního Školního vzdělávacího programu (dále ŠVP). Vzhledem k zákonné aktuálnosti této aktivity je vhodné ICT plán psát tak, aby již ŠVP v jeho určitém stádiu respektoval. Jestliže totiž vycházíme z předpokladu, že informační a komunikační technologie jsou prostředkem, není možné tvořit ŠVP bez nich. Jde o pojem moderní, žádaný školskou veřejností, s vysokým tvůrčím potenciálem. ICT zde mohou hrát dvě významné role: • prostředek pro učitele při vlastní tvorbě ŠVP (společné prostředí, kde se setkávají, diskutují, přijímají a odmítají různé návrhy, apod.) • prostředek pro výuku, kdy je použití IT jednou z hlavních metod práce.

Proto je třeba, aby tvůrce ICT plánu a koordinátor ŠVP ve škole byli v kontaktu a spolupracovali. Z hlediska hledání a stanovení vize školy není možné řešit tyto aktivity odděleně.

Kontrola realizace plánu Plány jsou od toho, abychom podle nich řízeně postupovali k naplňování vytyčených cílů. Současně by však plán měl obsahovat i alternativní cesty realizace úkolů. Kdy však máme přestoupit na tyto alternativy? Jak poznáme, že původně zvolená cesta přestává být tou nejlepší? Jedině pravidelnou kontrolou realizace ICT plánu a to hned od začátku celého realizačního procesu. Kontroly ICT plánu můžeme rozdělit na: Formální - zjišťujeme, jestli ICT plán • obsahuje všechny náležitosti předepsané pokyny, • má odpovídající formu, • má odpovídající (vhodný) design.

Procesní - zjišťujeme, jestli -

• byla při tvorbě ICT plánu provedena analýza aktuálního stavu, • jsou cílové požadavky v souladu se strategickým plánem školy, • existuje harmonogram činností se zodpovědností konkrétních osob, • existují alternativy realizace.

Věcná - zjišťujeme, jestli • je ICT plán reálný (plní se), • je komplexní (zasahuje-li do všech požadovaných oblastí života školy), • přináší zkvalitnění práce žáka (učitele, managementu), zjednodušuje (usnadňuje) práci

Přístupy ke tvorbě ICT plánu K sestavení ICT plánu lze přistoupit různými způsoby. Každá škola realizuje jinak. Vždy záleží na vnějších a vnitřních podmínkách školy, na firemní kultuře, ochotě zapojit se do hlubších a dlouhodobějších změn. Pro ICT plán jsou stanoveny pouze požadavky na jeho náležitosti. Proto jsou stávající plány tak různorodé. K jejich sestavování pak pochopitelně školy přistupují opět velmi různorodě. Přesto se dají přístupy školy s jistou mírou nepřesnosti seskupit do následujících variant.

Individuální požadavky zdola Tento přístup je vhodný pro menší školy nebo pro školy, kde informačním a komunikačním službám nepřikládají ve vzdělávání velký význam, resp. hrají vedlejší, podpůrnou roli (např. mateřské školy, základní umělecké školy se zaměřením na klasické obory, apod.). Přístup těchto škol lze popsat takto:

Požadavky pedagogů Pedagogičtí pracovníci vznáší své požadavky na zajištění informačních a komunikačních služeb podobně jako u jiných didaktických pomůcek.

ICT plán Školní ICT koordinátor požadavky seřadí do kategorií dle věcného obsahu a náležitostí standardu ICT a předá ve formě ICT plánu řediteli. Pokud ve škole není nikdo pověřen touto činností, shromáždí se požadavky u ředitele.

Realizace Ředitel školy stanoví priority a zahrne zajišťování těchto služeb do ročního, resp. operativních plánů školy. V průběhu roku jsou pak jednotlivé požadavky uspokojovány. Někdy se stane, že se strategie a plánování omezí pouze na sběr požadavků a jejich „náhodné“ uspokojování. To pak již není plánování rozvoje, ale pouhé rozdělování financí.

Kooperace předmětových komisí Tento přístup je vhodný pro školy, v jejichž systému řízení mají silné postavení předmětové komise. Současně jsou nebo by měly být na těchto školách běžně využívány informační a komunikační služby jak k výuce, tak i v její přípravě. Přístup těchto škol lze popsat takto:

Statistika vybavenosti školy Školní ICT koordinátor – metodik připraví statistický přehled vybavení ICT ve škole a vyzve kolegy k doplnění věcných požadavků.

Věcná analýza potřeb a příležitostí Na úrovni předmětových komisí jsou na základě potřeb výuky jednotlivých předmětů, resp. vzdělávacích oblastí sestaveny strukturované požadavky dle jednotlivých služeb ICT – pro každou předmětovou komisi zvlášť.

ICT plán školy Školní ICT koordinátor – metodik jednotlivé analýzy a požadavky sjednotí, prokonzultuje jejich reálnost se správcem školní sítě a připraví pro ředitele ICT plán školy.

Roční plán školy Ředitel školy určí dle strategie školy priority a zapracuje je do střednědobého ročního plánu školy.

Realizace Ředitel školy stanovuje harmonogram realizace stanovených taktických cílů v krátkodobých operativních plánech školy podle finančních možností školy. Na většině škol je ředitel hlavním hybatelem rozvoje školy. Předložený ICT plán pak bere jako jeden ze základních dokumentů, podle kterého sestavuje taktické realizační roční plány školy a z nich pak následně krátkodobé operační plány.

Systematické plánování „shora“ Tento přístup je vhodný pro velké školy nebo pro školy, kde informačním a komunikačním službám přikládají velmi významnou roli, případně jsou tyto služby součástí studia. Taková škola pak přistupuje k plánování i realizaci komplexněji a systematičtěji:

Analýza vnějšího prostředí školy Ředitel školy za pomoci ICT koordinátora – metodika zpracuje analýzu vnějšího prostředí školy v oblasti informačních a komunikačních služeb.

Analýza vnitřního prostředí školy Pedagogové ve škole zpracují analýzu vnitřního prostředí školy v oblasti informačních a komunikačních služeb.

Evaluace strategie školy Ředitel školy pak na základě předložených analytických materiálů provede evaluaci strategie školy a stanoví strategické pilíře ICT plánu.

ICT plán školy ICT koordinátor – metodik zpracuje konečnou verzi ICT plánu školy.

Realizace Ředitel školy zapracovává dílčí úkoly harmonogramu realizace ICT plánu do krátkodobých operativních plánů školy.

Jak napsat strukturovaný životopis Na co nezapomenout • Piště stručně a výstižně - rozsah CV by měl být max. dvě strany A4.

• Pište na počítači, jen některé firmy požadují životopis psaný rukou, aby mohl personalista provést grafologický rozbor.

• Všechny klíčové údaje o Vaší osobě by měly být vypsány na první straně CV.

• Popisované události seřaďte vždy chronologicky a zpětně.

• Nejvíc prostoru věnujte popisu Vašeho posledního zaměstnání.

• Grafická úprava - používejte široké okraje a hodně volného místa mezi odstavci, abyste usnadnili čtení. Rozvrhněte si CV tak, aby věta na první stránce nepřecházela na stránku druhou. Nepoužívejte výstřední grafickou úpravu dokumentu, umělecké styly písma, barevný nebo hlavičkový papír ani jiný formát než A4.

• Vyberte si jeden formát a ten dodržte v celém CV.

• Nezapomeňte vyzdvihnout Vaše aktivity a zájmy, především pokud podporují Váš profesní cíl nebo ukazují Vaši inteligenci a rozhled.

Čeho se vyvarovat • Nepřehlednost.

• Pravopisné chyby a nesrozumitelná větná spojení.

• CV by neměl nikdy obsahovat nepravdivé nebo nepřesné údaje.

• Chybějící popis pracovní náplně u jednotlivých pozic.

• Nenechávejte mezi jednotlivými zaměstnáními žádné časové mezery (jako časový údaj používejte raději roky než měsíc a rok).

• Nezdůrazňujte příliš Vaše vzdělání (zejm. pokud máte praxi delší než 5 let).

• Nepoužívejte zkratky (technický žargon je přípustný pouze v případě některých vysoce specializovaných pozic)

• Do CV nepatří údaje, které nemají přímý vztah k Vašim profesním cílům

• Pokud je třeba k CV přiložit fotografii, používejte výhradně snímky pořízené na doklady.

• Někdy je vyžadován životopis v cizím jazyce - i když jste si naprosto jisti svými jazykovými schopnostmi, je dobré si ho nechat zkontrolovat rodilým mluvčím.

Jak zasílat CV elektronickou poštou • Posíláte-li životopis e-mailem použijte svou soukromou e-mailovou adresu.

• Vytvořte si formálnější název soukromého mailu, např. Vaše jméno a příjmení (adresy typu [email protected] nelze doporučit).

• Kopie - je rozhodně lepší posílat unikátní mail na konkrétní pozici u konkrétní firmy, neposílat životopis na více adres najednou.

• Předmět zprávy - napište konkrétní pozici, popř. referenční číslo inzerátu.

• Tělo zprávy - jedná se vlastně o průvodní dopis, který sdělí personalistovi, proč mu píšete. Je vhodné i sem vložit kontaktní údaje na Vaší osobu.

• POZOR! Životopis do těla mailu nepatří!

• Příloha - jedná se vlastně o přiložený životopis jako samostatný dokument.

- název souboru je dobré nazvat Vaším příjmení a jménem - např. „zivotopis-jnovakova.doc" nebo „cv-plihal.rtf". - soubor posílejte v takových textových editorech nebo programech, které jsou běžně užívané a otevře je opravdu každý personalista - např. formáty .doc, .rtf, .txt případně .pdf - dávejte si pozor na velikost souboru, příliš velký soubor zatěžuje poštu Informace, které se ve strukturovaném životopise uvádějí, lze rozdělit do několika skupin: Osobní údaje Jméno, adresa, telefon, datum a místo narození, občanství, případně rodinný stav.

Dosažené vzdělání

Přesný název vzdělávacích institucí počínaje střední školou, včetně doby jejich studia, uveďte typ závěrečné zkoušky a dosaženou kvalifikaci. Jednotlivé vzdělávací instituce se řadí chronologicky od poslední zpět do minulosti. Pracovní zkušenosti Uveďte chronologicky, opět od posledního zpět do minulosti, všechna vaše zaměstnání. Stručně popište vaši funkci a pracovní náplň. Čerství absolventi středních a vysokých škol mohou uvést i dlouhodobější brigády během studia. Znalost cizích jazyků U jednotlivých jazyků uveďte skutečnou úroveň jejich znalosti, případně dosaženou zkoušku. Ostatní schopnosti a znalosti Znalost práce na PC: uveďte jednotlivé počítačové programy, které ovládáte. Zahraniční stáže, publikační činnost, řidičský průkaz. Uveďte jakékoliv další informace, které mohou být ve vašem novém zaměstnání přínosem. Zájmy Jen velmi stručně vypište, co rádi děláte ve volném čase. Reference Některé firmy vyžadují před přijetím pracovníka reference na jeho osobu. Uveďte proto jména, povolání a kontakt na osoby, které souhlasí s poskytnutím referencí na vaši osobu. Datum a vlastnoruční podpis Pokud neposíláte životopis emailem, jsou datum a podpis nedílnou součástí životopisu.

Profesní životopis – Jan NOVÁK Osobní údaje: Jméno a příjmení:

Jan NOVÁK

Datum narození:

01.01.1950

Stav:

svobodný

Trvalé bydliště:

Vodičkova 10, 120 00, Praha 2

Přechodné bydliště: U Svobodárny, 190 00, Praha 9 Kontaktní telefon:

+420 777 123 456

E-mail:

[email protected]

Pracovní zkušenosti: 01/2005 – dosud NÁZEV FIRMY, a.s. NÁZEV POZICE - Dosažené úspěchy v zaměstnání - Popis náplně práce - Získané zkušenosti - Odpovědnost za …

01/2007 – 12/2007 NÁZEV FIRMY, a.s. NÁZEV POZICE - Dosažené úspěchy v zaměstnání - Popis náplně práce - Získané zkušenosti - Odpovědnost za …

Dosažené vzdělání: Soukromá střední odborná škola, studium: 2003 - 2007 Obor: Podnikatelská administrativa

Ostatní znalosti: Počítače: Výborná znalost prostřední MS Windows a práce s MS Office Jazyky: Anglický jazyk: na úrovni čtení zadání práce Německý jazyk: na úrovni pasovní komunikace

Zájmy: Posilovna, horské kolo, divadlo, posezení s přáteli, kulturní akce

Tvorba strategických plánů školy a její prezentace Co je to projekt? •

Plánování a řízení rozsáhlých operací (Jindra, 2002)

•

Projekt je cílevědomý návrh na uskutečnění určité inovace v daných termínech zahájení a ukončení. (Němec, 2002)

•

Projekty jsou svého druhu jedinečné úkoly, které vznikají, když je třeba něco udělat. (Milton, 2003)

•

Strukturovaná množina činností, jejich výstupů, zdrojů a lidí, směřující k dosažení určitého cíle v určitém omezeném čase a v daných podmínkách.

•

Projekt je svou podstatou koordinované úsilí – proces orientovaný na vytvoření něčeho nového, dosud neexistujícího, v časově omezeném úseku. (Pitra, 2006) o Splněním cílů a úkolů projektu vede k realizaci výsledků (produktů, služeb atd.), a to ve stanoveném plánu v určeném období se stanovenými zdroji a prostředky.

Proto také návrh, bez jasně definovaných cílů, výsledků, produktů není projektem! •

Projektové řízení – koordinace zdrojů za účelem dosažení cíle

Příklady projektů •

stavba rodinného domu

•

velká svatba

•

zavedení intranetu v organizaci

•

realizace konference

•

natáčení filmu „Vratné láhve“

•

MS ve fotbale, OH v Praze

•

vzdělávání ICT koordinátorů o koncepce

projektu,

akreditace

vzdělávacího

programu,

příprava

e-

learningových opor, realizace výuky, závěrečné zkoušky (monitorovací zprávy, závěrečné, hodnotící zprávy, nutnost pokračování aktivit i po skončení podpory EU)

Charakteristiky projektu •

sleduje konkrétní cíl

•

definuje strategii k jeho dosažení

•

určuje nezbytné zdroje a náklady včetně očekávaných přínosů z jeho realizace

•

vymezuje jeho začátek a konec

•

Trojrozměrný cíl o tzn. věcné provedení, časový plán a rozpočtové náklady

•

Jedinečnost a neopakovatelnost (dočasnost) o provádí se jednou, je dočasný a pracuje na něm jiná skupina lidí

•

Nejistota, riziko

•

Zdroje o projekty se realizují pomocí lidských a materiálních zdrojů, které jsou limitované

•

Systematičnost, souběh činností z různých oblastí, orientace na dosažení cíle, změny

Základny řízení projektů Cíle •

hlavní cíl, výsledky, dílčí úkoly

Čas •

promýšlení nápadů, příprava projektu, design projektu – přihlášky, vypracování zpráv aj.

Prostředky a zdroje •

finance, know-how, lidské zdroje, vybavení, subdodavatelé aj.

Obrázek č.21: základy řízení projektu

Zdroj: Svozilová, 2006, s. 23, upraveno

Kategorie projektů •

komplexní

•

speciální

•

jednoduchý

o liší se stupněm inovace o rozsahem, délkou, finanční náročností

Životní cyklus projektu (fáze projektu) •

Koncepční fáze o volba projektu a základní představa, na základě strategií (školy, podniku)

•

Plánovací fáze o vytvoření představy o ideální cestě, formulace cílů

•

Řešitelská fáze o zpracování řešení, podrobná dokumentace

•

Implementační fáze o realizace, dosažení výsledků, kontrola aktivit, kontrola plnění cílů

•

Závěrečná fáze o zhodnocení výsledků a poučení, závěrečná zpráva

Životní cyklus – jiné členění •

založení projektu o iniciace projektu, zpracování projektového rámce

•

zahájení projektu o schválení projektového rámce, jmenování členů projektového týmu

•

realizace projektu o všechny řídící a kontrolní činnosti, včetně zpráv o průběhu projektu (reporty)

•

ukončení projektu o vypracování závěrečné zprávy

Zdroje projektu

•

lidé

•

peníze

•

technika

•

materiál

•

informace

•

čas – neobnovitelný, specifický zdroj

Zdroje projektu - řízení •

optimalizace využití zdrojů

•

ekonomické uvažování o zdrojích

•

uvažujte ve variantách

•

zdroje se vždy promítají do nákladů

•

z hlediska plánování času závisí na: o zkušenostech o vybavení pracoviště o výstupu dané činnosti

Projekt a strategické dokumenty •

školské projekty většinou vychází z různorodých strategických dokumentů o v oblasti ICT je základní dokument ICT plán školy, příp. strategie rozvoje školy (existuje-li) o dále v závislosti na poskytovateli grantu/dotace městské, krajské, státní, evropské rozvojové a strategické dokumenty odpovídající zaměření projektů operační programy v případě evropských projektů, zásady evropských politik

Proces plánování – návrh projektu zaměříme se na proces přípravy projektů

vypracování projektových návrhů plánované projekty by měly zapadat do koncepce (strategie, plánů) školy jako celku ideální případ projekt by byl realizován i bez grantů/dotací např. modernizace počítačové učebny – grant, sponzorský dar, dotace/grant šetří vlastní prostředky školy

Role organizace v projektu Organizace/škola může být obvykle: předkladatelem koordinátorem či partnerem projektu, také jeho hodnotitelem, dodavatelem aj. Roli předkladatele a koordinátora často plní jeden subjekt. Koordinátor je odpovědný za obsah, administraci a řízení projektu. Zajišťuje styk s partnery a poskytovatelem finančních prostředků. V projektu se dále mohou vyskytovat subdodavatelé, expertní poradci, ale také hodnotitelé a auditoři aj.

Projektová partnerství Různé projekty jsou cílené na různé cílové skupiny a mohou je realizovat někdy jen přesně vymezené organizace. viz grantové směrnice, výzvy k podávání projektů aj. Pro získání projektu je často výhodou, pokud máte široké partnerství. někdy to bývá zásadní podmínkou (výrazný podíl v hodnotících kritériích) někdy povinností (např. přeshraniční projekty)

Kdo bývá vhodným partnerem při projektech škol: místní zaměstnavatelé nebo přední zaměstnavatelé v oboru místní a regionální samospráva regionální rozvojové agentury, mikroregiony někdy též zaměstnanci a klienti (u škol absolventi atd.) organizace, které mají s předkladatelem blízké vztahy

externí experti, nezávislí hodnotitelé

Různé variace partnerských vztahů!

Projektový tým Pro vlastní řízení (ale i přípravu) projektu je nutné vytvořit projektový tým. Minimálně doporučujeme: Vedoucí projektu a vedoucí týmu, garant projektu Zástupce s pravomocí Odborní pracovníci Nejlépe nejen podle odbornosti, ale i týmových rolí. Role vyhledávače zdrojů a příležitostí je stejně důležitá jako role specialisty např. pro ICT či dotahovače, který pomůže s kontrolou projektu, rozpočtu atd. + externí spolupracovníci? Jednotlivé fáze projektu a další informace viz. přiložená prezentace.

Příprava školních projektů (v rámci ČR a EU) Podmínky pro tvorbu projektu Role MŠMT Projekty v oblasti SIPVZ se řídí jednotným Metodickým pokynem MŠMT, který se vyhlašuje na dané období, zpravidla na jeden kalendářní rok. Jde o základní materiál, který je nutné podrobně prostudovat. Obsahuje metodické i ekonomické pokyny k tvorbě projektu. Školní projekty v oblasti ICT jsou pouze částí realizace cílů školy. Jejich zaměření je velmi specifické – jejich realizace zpravidla vytváří prostředky pro využití v jiných vzdělávacích oblastech. Historie těchto projektů je poměrně krátká. Navazuje na finanční politiku MŠMT – SIPVZ, kdy byla po první vlně projektu Internet do škol zvolena nová strategie: jestliže chtějí školy finance, musí si o ně umět říct a musí ukázat, k čemu je využijí. Způsob realizace byl velmi jednoduchý – škola předloží zpracovaný projekt a na základě schválení a doporučení komise dostane dotaci na jeho uskutečnění.

Podmínky pro tvorbu projektu Základní podmínkou pro tvorbu projektu je přístup vedoucích pracovníků ve škole, především ředitele školy. Vzhledem k jeho odpovědnosti za vzdělávací proces, musí jeho role vyčnívat již v samotném stanovení vize v ICT. Bez nadšeného a vůdčího přístupu ředitele není možné projekty tvořit! Přestože řada z nich dané problematice rozumí okrajově, musí to být především odborníci v manažérské oblasti. V případě, že plnou kompetenci za tvorbu a realizaci projektu převedou na svého zástupce, jde o první ústupek, který nemusí výsledek ohrozit, pokud je škola řízena týmově. Pokud je ale veškerá odpovědnost (nikoli finanční, ale realizační) na postu učitele bez vedoucích kompetencí, není možné projekt úspěšně realizovat. Toto striktní vyjádření vychází z jednoduchého principu – stanovení priorit v plánování a řízení školy. Jak se ukazuje, problém v ICT projektech není finanční ale manažérský.

Cíle projektu Základní myšlenka, která stanovení cílů provází je jednoduchá – informační

technologie jsou prostředkem pro realizaci jiných (vyšších) cílů a měly by vést k nastavení určité změny v procesu vzdělávání. Zkušenost je taková, že zdaleka ne všechny realizované projekty svoji vizi naplnily. V mnoha případech se škola vybavila novými technologiemi a k další realizaci nedošlo.

Každá změna bolí Předpoklad změny ve vzdělávacím procesu je v oblasti využití ICT velmi důležitý. Vytrhává školu z určitého stereotypu, který ještě nutně nemusí znamenat něco negativního. Řada ředitelů i učitelů se změny bojí, ti odvážnější ji často odmítají. Konstatování typu … my ale máme výborné výsledky, není třeba hledat nové cesty… je ukázka manažérského selhání. Porovnávání výsledků není nikdy oproštěno od subjektivního posouzení, a dále prostředí každé školy se v něčem liší. Nositelem změny na škole je vždy ředitel, což znamená jeho plnou participaci v nějaké roli na projektu. To ale neznamená, že zajišťuje technicko- administrativní zpracování projektu. Zde nastupuje proces delegování a role ICT koordinátora.

Konkretizace cílů Jestliže vycházíme z uvedených principů, můžeme se pokusit je promítnout do prostředí vlastní školy. Dílčím cílem může být vytvoření metodických materiálů v elektronickém zpracování, které budou sloužit učitelům při výuce v přírodovědné oblasti. Tyto materiály budou v podobě CD, datového skladiště na serveru, tištěné, publikované na Internetu nebo školní síti, apod. Jejich smysl spočívá ve vhodném využívání všemi učiteli ve škole nebo ve spolupráci mezi školami. Výroba těchto materiálů je určena, ale co s nimi? Dostáváme se k dalšímu kroku – cílené řízení práce lidí. Součástí projektu musí být „převýchova“ učitelů k tomu, aby vzniklé materiály začali využívat (další dílčí cíl). Cílovým prvkem v hierarchii dílčích kroků je vždy žák, na to se nesmí zapomínat. A zde se také musí objevit finální podoba cíle celého projektu. V další etapě stanovení cílů je třeba plánovat technické podmínky pro využívání materiálů. Jestliže se například jedná o využití datového prostoru serveru, je nutné aby učitelé

měli neomezený přístup. V případě výstupu pro žáky je nutné zabezpečit jiné technické zázemí – např. dataprojektor, apod. Tento bod je velmi citlivý – v projektu se nutně objeví, zároveň nesmí být prioritní. Jednoznačně musí být z obsahu projektu zřejmé, že se jedná o prostředek nikoli o cíl. Jestliže shrneme tyto dílčí cíle, dostáváme opět výše uvedené vrcholy. Pro připomenutí - vytvoření prostředků pro vzdělávací cíle a procesní změnu ve vzdělávání. Nyní již v pojetí tří styčných bodů škola jako instituce - učitel - žák.

Časový harmonogram Projekt musí obsahovat časový harmonogram. Jeho nastavení není jednoduché. Je totiž ovlivněno prostředím školy, schopnostmi realizačního týmu, podmínkami školy a vnějšími podmínkami, které vycházejí z role poskytovatele dotací a někdy také zřizovatele. Projekty bývají jednoleté nebo dvouleté. Je vhodné promyslet, kolik času na realizaci škola potřebuje, opět ale ve vazbě na vnější i vnitřní podmínky.
Jestliže se jedná o projekt jednoletý, je možné předpokládat jeho realizaci, závislou na dotaci, až v druhé polovině roku (vzhledem k organizaci práce na MŠMT).

Rámcový časový harmonogram projektu - modelová ukázka V případě schválení projektu se předpokládá tento časový harmonogram projektu: • červen - září 2006 příprava řešitelského týmu, určení dílčích úkolů jednotlivým řešitelským rolím první školení učitelů v ........ (20 hodin)

• červenec - srpen 2006 příprava technického a softwarového prostředí pro realizaci projektu (souběžně se školením pedagogů) zpracování pilotního vzorového tématu

• září 2006 pokračující školení učitelů ve využívání vzdělávacích programů (10 hodin)

• září - listopad 2006 zpracování jednotlivých vzdělávacích oblastí dílčí ověřování při výuce

• listopad - prosinec 2006 využití .......... ve výuce, oveření funkčnosti a dosažení cíle ve všech ročnících předkladatelské i ověřovací školy.

Realizační tým Realizační tým je zásadním prvkem při tvorbě a zpracování projektu. Vychází z kapacitních možností školy, schopností lidí, jejich znalostí a chuti pracovat. Stanovení týmu je důležité – ovlivňuje totiž i časový harmonogram.

Popis rolí Vedoucí projektu – ředitel školy (popř. zástupce ředitele). Tato role vychází z jediné zásady, změny je nutné řídit a provádět shora, a zároveň umožňuje vedoucím pracovníkům realizaci průběžně sledovat. Vedoucí projektu sleduje hodnocení jednotlivých etap, zpracovává časový plán, reguluje jeho zpracování a čerpání rozpočtu, podílí se na odborném i věcném zpracování, zpracovává závěrečnou evaluační zprávu. Organizuje propagaci projektu a jeho výsledků. Zajišťuje komunikaci s ověřovací školou. Garant projektu – nejčastěji ICT koordinátor. Nejdůležitější článek, neboť vyžaduje odborné znalosti v oblasti ICT i pedagogické. Tato osoba plně odpovídá za celou realizaci, reguluje práci týmu, stanovuje dílčí úkoly, reaguje pružně na nečekané situace, apod. Zodpovídá za odbornou stránku realizace projektu, garantuje kvalitativní zpracování, řídí dílčí evaluační procesy, podílí se na odborném i věcném řešení, připravuje podklady pro hodnocení, je také řešitelem projektu. Zajišťuje technicko-odbornou stránku systému. Realizátoři dílčích úkolů – skupina lidí, která zpracovává jednotlivé úkoly, počet je závislý na velikosti projektu. Řeší dílčí úkoly připravené garantem projektu, postupně ověřují dílčí výsledky ve výuce, jsou účastníky odborných a metodických kurzů, zpracovávají dílčí evaluační výstupy. Administrativně ekonomický pracovník – zajišťuje veškerou administrativu a ekonomický

dohled, komunikuje především s vedoucím a garantem projektu. Připravuje podklady pro čerpání rozpočtu, dohody o provedení práce, sleduje průběžně čerpání rozpočtu v souladu s předloženým projektem a příslušným metodickým pokynem ve spolupráci s vedoucím a garantem projektu.

Rozpočtování projektu Rozpočet vychází ze spolupráce tvůrce projektu, vedoucího (ředitele) a ekonoma školy. Je důležité vědět, že za ekonomickou stránku plně odpovídá ředitel jako statutární orgán školy. Proto i role ICT kordinátora by zde měla být především poradní, vysvětlující a zdůvodňující. Nikoli ovšem rozhodovací.

Finanční zajištění projektu Převážná část finančních nákladů je tvořena dotací. Maximální výše bývá zpravidla do 70%, zbývající část je v režii školy, popř. zřizovatele. Struktura rozpočtu je dána pravidly vyhlašovatele dotací, nicméně je zde určitý prostor pro finanční plánování. Zpracování projektu není v rozpočtu uvedeno. Rozpočet vychází ze základních ekonomických ukazatelů. Vyžaduje znalost základních ekonomických pojmů – investiční náklady, neinvestiční náklady, ONIV, dohody o provedení práce, o činnosti, apod.

Odměny řešitelům Důležitou a povinnou součástí nákladů je finanční ohodnocení realizátorů projektu. Zde by měla vyčnívat především role garanta. Naopak ohodnocení vedoucího projektu bývá menší, což je správné. Jeho role v projektu vyplývá z postavení ve škole a manažérských povinností vedoucího pracovníka. Odměny členům týmu je vhodné tvořit dle odpracovaných hodin ve vazbě na plnění stanoveného úkolu. To znamená, že rozpočet určuje, kolik hodin bude úkol trvat. Nejčastější forma odměny je zaměstnanecká smlouva - dohoda o provedení práce a dohoda o činnosti. Obě smlouvy se liší v některých bodech obsahových i technických. Další možností je tzv. služba na živnostenský list, kde je plná personálně ekonomická odpovědnost na pracovníkovi, který činnost provádí a fakturuje.

Popis navrhovaného řešení V této části se popisuje celý projekt z pohledu realizace, naplňování cílů, vlivu na život školy apod. Z pohledu věcného hodnotitele jde o zásadní bod. Právě zde by se měly veškeré cíle, rozpočtové rozvahy, řešitelské role, apod. odrazit v popisu projektu. Ten musí konkrétní, nicméně bez zbytečných detailů, musí ukazovat myšlenkovou propracovanost a promyšlenost všech časových etap. Rozpočet by měl odrážet jednotlivé práce tak, aby se držel obecných parametrů ve financování (pozor na podhodnocení nebo nadhodnocení některých položek). Tuto kapitolu v projektu je vhodné struktualizovat, aby jednotlivé odstavce obsahovaly dílčí popisy a celkový popis nepůsobil zmatečně. Je nutné vědět, že členové komise jsou zpravidla dostatečně kompetentní k tomu, aby posoudili validitu předložených projektů. Protože se ale drží pouze elektronických a písemných materiálů, není možné nic dodatečně vysvětlit. Jakékoli nesouvislosti nebo nejasnosti, které nejsou v projektu dostatečně odůvodněny, vedou k bodovým ztrátám při celkovém hodnocení. Odhadový rozsah textu jsou 1-2 stránky formátu A4.

Příprava školních a žákovských projektů „Projekt je specifický typ učebního úkolu , ve kterém mají žáci možnost volby tématu a směru jeho zkoumání, a jehož výsledek je tudíž jen do určité míry předvídatelný. Je to úkol, který vyžaduje iniciativu, kreativitu a organizační dovednosti, stejně tak jako převzetí odpovědnosti za řešení problémů spojených s tématem.“ 2 Žákovským projektem rozumíme takový projekt, jehož řešitelé jsou žáci. zpestřením běžné výuky běžná výuka efektivní při realizaci průřezových témat ŠVP na realizaci nepotřebujeme ICT při užití ICT podpora velmi různorodá jednoduché mailové velké LMS

Rozdělení projektů Podle délky Krátkodobé Střednědobé Dlouhodobé

Podle místa realizace

2

(Kasíková, H.: Kooperativní učení, kooperativní škola., Praha, Portál, 2001)

Školní Národní Nadnárodní Podle technologických požadavků Se zdíleným prostorem Mailové Internetové (www stránky) WebQuesty Využívající publikační systém LMS Tvorba projektu - učitel 1.Příprava projektu cíl projektu Scénář časový harmonogram Hodnocení technologické prostředí 2. Začátek projektu motivace žáků vysvětlení cíle projektu rozdělení rolí zadání úkolů pro žáky

3. Průběh projektu aktivizace žáků průběžné hodnocení kontrola plnění cílů 4. Ukončení projektu prezentace výsledků žáky hodnocení projektu učitelem závěr

Žákovské projekty ve škole Třída - jednoduché Škola – složité –změna rozvrhu o Projektový týden o prevence závislostí o dopravní výchova o ohrožená příroda

Žákovské projekty - ČR a EU Kontaktovat školu – spolupráce, podobnost poměrně složité - několik požadavků

najít učitele s obdobným zaměřením najít skupiny které mohou spoluipracovat (znalosti, věk) učitel - kladný vztah k ICT najít vhodný projekt a připojit se k řešení připravit projekt a najít vhodného partnera eTtwinning

Využití počítače ve vzdělávacím procesu – německý jazyk Obecné informace a odkazy

• ambasáda SRN

• deutschland.de – oficiální a nezávislý informační portál o SRN • austria.cz – rakouská zastoupení v Praze • stadtplan.net • bahn.de, reiseauskunft – Německé dráhy (DB) mají jeden z nejnavštěvovanějších turistických serverů…

Nakladatelství

• duden.de • hueber.de • fraus.cz • SPN

DaF – výuka němčiny s Internetem



Goethe-Institut Praha



deutsch-als-fremdsprache.de – fórum učitelů DaF – „Deutsch lehren und lernen mit

dem Internet“ 

ralf-kinas.de – 225 cvičení; hry apod.



4teachers.de



ide – časopis pro DaF

Evropská média a weby v české škole (projekt Ústavu pro informace ve vzdělávání)

Slovníky

• seznam.cz – sekce Slovníky (slovníky fy WinGED) – internetový překladový slovník • lingea.cz – nabídka softwarových produktů • též viz Nakladatelství

Projekty

 bild-online.dk – LernWelt „Das Bild der Anderen“  bjr.de – stránky Bayerischer Jugendring – možno nalézt partnerské školy  deutsch-als-fremdsprache.de – viz DaF, pod Lehrer-Infos/Web-Projekte další

Literatura, čtení a noviny na webu

• gutenberg.spiegel.de – největší literární archiv na Internetu • jetzt.de – didaktizované články pro mládež, ze Süddeutsche Zeitung • punktde.ruhr-uni-bochum.de – časopis pro mládež a DaF • carlsencomics.de – stránka komiksů, nakladatelství Carlsen

Využití počítače ve vzdělávacím procesu - (zeměpis) Vyhledávače

•

Google www.google.com

•

Český Google www.google.cz

•

Seznam www.seznam.cz

•

Centrum www.centrum.cz

Statistické údaje

•

CIA Factbook http://www.cia.gov/cia/publications/factbook/

•

Your Nation www.your-nation.com

•

Ročenka FAO http://apps.fao.org

•

Světová banka http://devdata.worldbank.org

•

Stat. úřad OSN http://unstats.un.org

•

Český statist. úřad www.czso.cz

•

Citypopulation www.citypopulation.de

Odkazy na mapové servery

•

Mapy na Seznamu www.mapy.cz

•

Mapy na Centru http://mapy.centrum.cz

•

Webmapy www.webmapy.cz

•

Mapy na iDnes http://mapy.idnes.cz

•

Mapy National Geographic www.nationalgeographic.com

•

Maporama www.maporama.com

Další zajímavé www stránky •

Klimadiagramy www.klimadiagramme.de

•

ČHMÚ www.chmi.cz

•

Český NG www.national-geographic.cz

•

Zámky, hrady www.zamky-hrady.cz

•

Geografický server www.zemepis.com

Národní atlasy

•

USA http://nationalatlas.gov/

•

Kanada http://atlas.gc.ca

•

Švédsko www.sna.se/webatlas/index.html

E-learning - seznámení Dnešek je dobou „e“ e-mail, e-shop, e-banking, e-business ... Před informačními a komunikačními technologiemi (ICT) se neschováme mobilní telefony, CD, DVD, Internet, digitální foto/video ... ICT je využít ke vzdělávání studovat je možno i jinak než pouze z knih ... Multimédia vládnou světem více médií = zapojení více lidských smyslů ...

LMS Uniform Studijní informační systém pro distanční a další vzdělávání. Hlavním komunikačním médiem je mezinárodní síť Internet. •

Požadavky na pracovní stanici (počítač studujícího) o běžné PC zvuková karta DVD-ROM (off-line materiály) o Internetový prohlížeč Internet Explorer, Firefox, Opera, Google Chrome, Safari o připojení k Internetu

Demo •

http://demo.online-kurz.net/

•

uživatelské jméno = student

•

výchozí heslo = student

•

přihlášení do Portálu

Struktura studia Kurz - Modul - Disciplína - Kapitoly distančního textu •

Disciplína – konkrétní předmět. Obsahuje dané kapitoly distančního textu nebo jiné studijní opory (foto, audio, video ...) (příklad disciplíny: „ukázková disciplína“)

•

Modul – složen z jednotlivých disciplín (příklad modulu: „ukázkový modul“) pozn.: modul nemusí nutně odpovídat akademickému semestru!

•

Kurz – obsahuje jeden a více modulů (příklad kurzu: „ukázkový kurz „)

Úkoly •

Krátký úkol o vyžaduje pouze stručnou odpověď - přímo v Uniforu o nelze odpovídat po stanoveném termínu

•

Dlouhý úkol o analogie se seminární prací v klasické výuce o je třeba jej vypracovat mimo Unifor (např. v textovém editoru) a zaslat k hodnocení o pokud ještě nedošlo k hodnocení práce tutorem, lze již jednou zaslaný úkol smazat a nahradit novým o práci lze zaslat i po stanoveném termínu - takový úkol však tutor může, ale nemusí přijmout. o Tutor může studujícímu práci zamítnout (neschválit)nebo vrátit k přepracování.

Testy •

„Zkušební“ (cvičný) test o není hodnocen o slouží studujícímu k procvičování („test nanečisto“) o lze jej libovolně opakovat o po ukončení je možno si zobrazit správné odpovědi

•

„Ostrý“ (skutečný) test o je hodnocen o slouží k ověření znalostí studujícího o lze jej absolvovat pouze jednou (nový pokus je oprávněn povolit jen tutor) o nelze zobrazit správné odpovědi

Prezenční akce •

Tutoriál / zkouška o možnost on-line přihlášení i odhlášení o podrobné informace a jejich okamžitá aktualizace při změně termín místo konání rozsah výuky počet přihlášených/počet volných míst vstupní požadavky program tutoriálu u zkoušek nabídka více termínů

•

termíny všech tutoriálů či zkoušek, na které se studující přihlásil, jsou automaticky vkládány do jeho osobního kalendáře

Komunikace •

Zprávy o interní zasílání zpráv - obdoba e-mailu o provázanost s ostatními částmi Uniforu o automatické upozorňování na došlé zprávy o možnost přeposílání na skutečný e-mail + upozornění jako SMS o RSS kanál – automatický odběr zpráv a informací z Uniforu

•

Diskusní kluby o diskusní fóra na všech úrovních obecná diskuse k disciplíně konkrétní diskuse k jednotlivým kapitolám diskuse nezávislé na disciplíně

•

Chat o synchronní on-line komunikace v reálném čase (v Uniforu pro zjednodušení označena pouze jako online) o možnost založení vlastních komunikačních skupin („místností“) o komunikační skupiny veřejné (přístup má kdokoliv) privátní (přístup pouze se znalostí hesla)

•

Novinky o obecné vzkazy od tutorů či správce Uniforu (administrátora)

•

Často kladené otázky (FAQ) o dotazy uživatelů a odpovědi administrátora na ně o souvisí s funkčností a obsluhou Uniforu, netýkají se výuky

Zdroje informací •

Knihovna o vyhledávání vyhledávání v rámci Uniforu lze omezit pouze na určité oblasti

o vyvěšení veřejně přístupných souborů může vyvěsit kterýkoli tutor či studující možnost omezení přístupu jen pro určité skupiny uživatelů •

Literatura, odkazy o uváděny u jednotlivých disciplín o snadná orientace (možno použít vyhledávání) o hypertextové odkazy („hyperlinky“) mohou vést na informační zdroje i mimo Unifor nebo k souborům ke stažení

Studující Osobní stránka o informace o uživateli o lze umístit i fotografii o „Vaše nastavení“ vzhled („skin“) přeposílání zpráv na e-mail a upozornění o zprávách jako SMS počet záznamů na stránku, heslo pro RSS, Google kalendář ... Body o okamžité zjištění hodnocení o bodovány jsou úkoly, testy i prezenční akce o možno přidělit též dodatečné body („prémiové“) Vyhledávání o v kapitolách, uživatelích, zprávách, diskusích, úkolech ... Kalendář o zobrazuje důležité akce spojené se studiem o veden a aktualizován automaticky o termíny testů, tutoriálů a zkoušek o vložení vlastních akcí o budík – upozornění v zadaný okamžik Třída

o virtuální třída v Uniforu o obsahuje všechny studující konkrétní disciplíny u daného tutora o možnost zobrazení osobních stránek členů třídy i tutora

Moodle Jedná se o program šiřitelný pod GPL licencí , ve kterém je možné tvořit elektronické kurzy, publikovat materiály, založit různá fóra, tvořit testy a další podporu výuky. Program je tedy možné stáhnout z těchto stránek: http://download.moodle.org/

Program je defaultně v anglickém jazyce, český jazyk stáhnete z těchto stránek: http://download.moodle.org/download.php/lang16/cs_utf8.zip

Tvorba databáze Po spuštění instalace a zkopírování na FTP je třeba pustit se do tvorby databáze. Je třeba v administraci MySQL vytvořit novou databázi, kterou pojmenujte, zadejte heslo a kódování.

Postup instalace Otevřete internetový prohlížeč a zadejte adresu, kam jste nakopírovali program Moodle. Následně zvolte jazyk a to češtinu. Pokračujte kliknutím na další. Obrázek 22.: Výběr jazyka

Nyní musíme upravit nastavení datového adresáře. Adresář zapište ve tvaru /data/www/nazev-vasi-domeny/tmp/nazev-vaseho-webu/. V další části je třeba zvolit databázový ovladač, ten nechte nebo nastavte na MySQL Improved (native/mysqli).

Obrázek 23.: Databázový ovladač

Databáze a její nastavení V další fázi nastavíme databázi. Do prvního políčka napište adresu, která je v administraci SQL databáze, je to ta kolonka „Váš MySQL server“. Poté vyplňte ostatní políčka. Obrázek 24.: Nastavení databáze

Váš MySQL server Váš název databáze Jméno uživatele databáze Vaše heslo k databázi

Autorská práva V tomto kroku je třeba odsouhlasení GNU licence.

Obrázek 25.: Licence

Kontrola V následující části dojde k několika kontrolám. První je kontrola serveru, zde se dozvíte, zda Moodle je schopen pracovat na Vašem serveru. Pokud bude na konci napsáno „Prostředí Vašeho serveru plní minimální požadavky“ je vše v pořádku

Druhá kontrola zkontroluje moduly, které můžete využívat. Nejprve vše upgradujte.

Obecné V následující části se budou vyplňovat administrátorské údaje.

Obrázek 26.: Administrátorský přístup

Váše jméno Váše příjmení Vaš e-mail

Místo bydliště

Jako poslední část vyplníte základní popis, název stránky atd. Po doplnění uložíte změny a můžete začít s tvorbou kurzů, tak jak jsme si to ukazovali v některé z předchozích přednášek.

Obrázek 27.: Stránka

Ukázka čisté instalace, nebo demo je zde: http://moodle.demo2.cz/.

ÚKOL: Pomocí manuálu na http://moodle-prirucka.webnode.cz/zakladni-pojmy/ vytvořte vzorový e-learningový kurz.

Aktuální zdroje informací a výukových objektů na internetu „Nové technologie ve vzdělávání – moderní prostředky didaktické techniky, didaktické programy a jimi inspirované nové formy vyučování zahrnující zejména:

1. sítě (lokální počítačové sítě, internet a jeho prostřednictvím přístupné on-line knihovny, databáze a další zdroje informací, videokonference aj.);

2. multimédia, která spojují různé formy prezentace informace (hypertext, obraz a animovaný obraz, zvuk atd.) na různých typech nosičů (on-line, na CD-ROM);

3. mobilní prostředky a přístupy podporující flexischooling a další formy distančního vzdělávání, zahrnující bezdrátové sítě, notebooky apod.“3

Výukové objekty Moderní svět je dnes plný různých elektronických zařízení, která se využívají snad ve všech odvětvích lidské činnosti včetně školství. Neumajer uvádí, že „školní učebnice, které dříve srozumitelně zprostředkovávaly žákům informace o fungování a principech světa kolem nás, dnes již nemusí být aktuální nebo nemusí generaci mládeže odchované na konzumování televize a pohybující se v on-line světě Internetu vyhovovat. Navíc decentralizace našeho vzdělávacího systému spojená se změnou role učitele vyžaduje od pedagogů stále větší tvořivost a zodpovědnost.“4

Učitelům mohou při jejich práci pomoci různé servery s různým digitálním výukovým obsahem nebo výukovými objekty, které vzešli ze snahy autorů různých e-learningových kurzů.

Výukovým objektem může v případě pedagogické praxe být obrázek, různé zvuky, videa, Vaše prezentace, různé pracovní listy atd.

Autorská práva Problematiku autorských práv jsme již probírali v jedné z předchozích přednášek, pouze pro úplnost si zopakujeme několik základních informací.

3 4

Pedagogický slovník (PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2003) http://ondrej.neumajer.cz/?item=vyukove-objekty-jako-pomocna-ruka-ucitelum

Jednou ze základních licencí je tzv. Open Source.5 Jedná se o otevřený počítačový program tzn. Že uživatel může za dodržení určitých podmínek zdrojový kód využívat a upravovat. - Kancelářské balíky: •

OpenOffice – populární kancelářský balík (http://www.openoffice.cz/)

•

LibreOffice – další verze kancelářského balíku (http://cs.libreoffice.org/)

Obrázek 28.: LibreOffice

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:LibreOffice_Writer_3_3_2_en.png

- Operační systémy: •

Debian – (http://www.debian.cz/)

•

Ubuntu – (http://www.ubuntu.cz/)

Obrázek 29.: Debian

5

Open source - otevřený software

Zdroj: http://deviceguru.com/testing-debians-lenny-kde-beta/

- Internetové prohížeče: •

Firefox – (http://www.firefox.cz/)

•

Chrome – (https://www.google.com/intl/cs/chrome/browser/)

Toto je jen ukázka některých programů, které jsou volně dostupné na internetu. Na těchto internetových stránkách, můžete najít přehled open aplikací, jako náhrada za uzavřené: http://wiki.linuxquestions.org/wiki/Linux_software_equivalent_to_Windows_software

Výukové objekty V současnosti vzniká celá řada projektů, které mají za úkol sdružovat a sdílet výsledky práce učitelů. Aktuálně se jedná o tzv. DUMy,6 které aktuálně zpracovávají učitelé snad na každé škole. 6

DUM – Digitální učební materiál

Zde je několik odkazů na možné zdroje výukových materiálů:

-

http://rvp.cz/

-

http://www.veskole.cz/

-

http://lreforschools.eun.org/

Vašim dalším úkolem je prozkoumat jednotlivé webové portály a najít výukové objekty, které by se dali využít při Vaší výuce.

Kolaborativní učení Principem je učení ve skupině, která spolupracuje za účelem dosažení cíle, takovým cílem může být například již zmiňovaný žákovský projekt (Komponenta ICT). Zodpovědnost za výsledek, mají všichni členové skupiny.

Další informace ohledně kolaborativního učení a systémů si prostudujte na stránkách: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Kolaborativn%C3%AD_systémy

Existuje také spousta aplikací: -

DIGIcation - http://www.digication.com/ o „Platforma pro studenty, učitele a odborníky různých oborů. Lze ji použít pro tvorbu výukových webových stránek učitelů, hodnocení znalostí studentů, kolaborativní projekty a prezentace výsledků výzkumné práce.“7

-

RCampus - http://www.rcampus.com/ o „Kolaborativní prostředí k učení, které používá Open Education Management System. Můžete v něm vytvářet osobní i skupinové webové stránky, řídit kurzy a organizovat akademické komunity.“8

7 8

http://www.digication.com/ http://www.rcampus.com/

Výuka hrou Dnešní mládež je zvyklá většinu času trávit u počítače a hrát počítačové hry. Je tedy možné využít právě počítačových her . Vyšla celá řada studií a projektů (How are digital games used in schools?), který se snaží využívat hry ve výuce. Vzdělávání založené na hře, resp. digitálních hrách se nazývá GBL – Game based learning.

Výsledky projektu jsou zveřejněny v tabulce 1, s možností jejího využití:

Tabulka č.8: Využití her při vyuce

Zdroj: http://games.eun.org/upload/gis-full_report_en.pdf

Na našich školách jsou většinou hry zakázané, nebo nejsou díky neznalosti vůbec instalovány. Přesto řada učitelů tvoří různé hry pomocí interaktivních nástrojů a programů,

jako jsou Aktive Inspire nebo Powerpoint, ve kterých lze vytvářet jednoduché hry, jako Pexeso, Milionář, Risk, Puzzle a další.

Existuje i celá řada již hotových her jak deskových tak digitálních, které se prodávají na internetu. Příkladem deskové hry může být vědomostní hra Česko – otázky a odpovědi od firmy Albi, které vytváří i další hry jako Lidské tělo, Vesmír atd.

Dále je možné využít digitálních her, například Vesmírná čeština a další, které je možné za pár korun zakoupit na www.vyukovehry.cz . Portál nabízí i další hry pro matematiku a anglický jazyk.

Obrázek č. 30: Vesmírná čeština

Zdroj: http://www.vyukovehry.cz/vhpsoft/?17,vhpsoft

9 Zdroje NEUMAJER, O. Výukové objekty jako pomocná ruka učitelům. Moderní vyučování. Praha : AISIS, roč. 16, 2010, č. 5, strana. 10. ISSN 1211-6858

Krčál Martin. Document management systems. Inflow: information journal [online]. 2008, roč. 1, č. 4 [cit. 2008-04-09]. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-9736.

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. 2003. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 8071787728.

EGER, L. Technologie vzdělávání dospělých. Plzeň: ZČU v Plzni, 2005

PRUCHA, J. a kol. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001

KALHOUS, Z., OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002

KOPECKÝ, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Olomouc: Hanex, 2006 RYBKA, M. MALÝ, O. Jak komunikovat elektronicky. Praha: Grada, 2002

FLEISCHMANOVÁ,

Emílie;

KULDOVÁ,

Olga;

ŠEDÝ,

Raimund.

Obchodní

korespondence: Pro střední školy. 2., upr. vyd. Praha: Fortuna, 2008. 119 s. ISBN 80-7168919-X.

KASÍKOVÁ, H.: Kooperativní učení, kooperativní škola., Praha, Portál, 2001 http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Kolaborativn%C3%AD_systémy

http://www.digication.com/

http://www.rcampus.com/

http://www.internetprovsechny.cz/socialni-sit-dobry-sluha-zly-pan/

http://ondrej.neumajer.cz/?item=vyukove-objekty-jako-pomocna-ruka-ucitelum

http://wiki.linuxquestions.org/wiki/Linux_software_equivalent_to_Windows_software

http://rvp.cz/

http://www.veskole.cz/

http://lreforschools.eun.org/

http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2

http://www.khsova.cz/01_aktuality/zasady_sezeni.php?datum=2005-12-01 http://moodle2.gymcheb.cz/mod/resource/view.php?id=2672

http://www.vsrr.cz/kestazeni/doporuceni_bp.pdf

http://www.nicm.cz/jak-napsat-strukturovany-zivotopis

ČSN ISO 88 6101

ČSN ISO 690