I VAN OLB R. ACHT. ŽALÁ NE^TEMNEJíáf. ROM XaT. g i ó. N AKLADATEL FR.BOROVývPRAZE

5038 35^2 ^16

I

VAN OLB

ŽALÁ

R.

ACHT

NE^TEMNEJíáf ROM XaT

i

N

g

i

ó

AKLADATEL FR.BOROVývPRAZE

ŽALÁ NEJTEMNJŠÍ

IVAN OLBRACHT

ŽALÁ NEJTEMNJŠÍ ROMÁN

I.

KNIHA

1

NAKLADATEL

FR.

Q

„Z A

1

T V V"

6

BOROVÝ

V

PRAZE

c,

FEB

1

2 1970

VEŠKERA PRÁVA VYHRAZENA

VYTISKL EDVARD LESCHINGER

P& 503Ž )9IG

V

PRAZE

BEDICHU SORSOVI VE STARÉM Pf^ÁTELSTVÍ I.

OLBRACHT

OSVTLENA ZAHRADA

okej, Kaiiouši,

z

jest

vtrno.

ekla paní domu.

.Jarmila,

Komisa Mach

se zastavil,

iitáliiiu

ti

když vycházela

sal klobouk

páskul« s mii/.ein

a

žena

opravovala uzel erného hedvábného šátku, jímž

mu

ml

obvázáno levé oko.

V

té chvíli

kolem kráeli po hrbolatém dláždni

venkovského námstí listonoš ješt

jakýmsi mu-

s

žem. Listonoš

pál »šfastný dobrý veer«

a smekl hlu-

boko úední epici.

Druhý

jak by se chvíli rozmýšlel; pak

po klobouku a neochotn, beze slova

Manželé podkovali. Pak se dali píkrou

ulicí

sáhl

jej

pozdvihl.

chiizi,

»podívej.

dol.

Byl ervencový podveer. »Karlouši,« ekla paní Jarmila v je pece jen chudák a má šest dtí »Myslíš Šimka?

pece

.

.

.«

!«

Šimek byl muž, jenž šel prve s listonošem. »Ano. Odvykla jsem si sice již dávno vymlouvat ti nco, co sis vzal jednou do hlavy, ale

ui

tentokráte výjimku!

dobrý

.

.

Bu

milosrdný. Jsi

pece

.!«

»Aby bylo mezi námi již jasno v té otázce, milenko,« ekl vážn. »Mám radost, že jsi pijala Šimkovu ženu, když šla prosit za muže, že sis s ni pan berní mne tím dokonce trochu poplakala

—

ovšem

již

vykládá

mimochodem

tak

—

rýpl, že se to ve

nenamítám také nieho, žes

jí

mst

dala

šít

spousty prádla, kterého nepotebujeme a že za

ni

oroduješ mezi panikami. Víš, že miluji tvé dobré srdce,

tebaže mne jím tentokráte trochu desavujcš.

Ale pro Simka se nedá dlati nieho. Kradl a musil

pry. Na tom nemní,

msíc mu scházelo

kolik

má

dtí, ani mnoho-li

do plné pense. Chci míti v

úad

poádek a budu jej míti.« Neodpovdla. Tón jeho hlasu byl píliš uritý. Jen oi sklopila. Manželé šli zavšeni dol ulicí mezi všedními mšanskými domy a zahrádkami, oba mladí, krásní,

elegantní.

v holené

On

tvái;

širokoplecí brunet

s

pevnými rysy

ona zlatovláska milého

odná s prostým, ale jemným mstským vkusem. Potkávali

oblieje,

a nikterak ne maloje

chodci a pozdra-

Bylo vidti, že »šfastný dobrý veer«, který jim dávah prostí lidé, patí více jí, než jemu a že ji vovali.

mají rádi. Jen jeho

padná a

ohlíželi se.

»Nezlob kráte

se,

nesmle

o Šimkovi

.

.

erná páska na oku jim byla náCo se stalo komisai Machovi?

Karlouši,« pokusila

paní

Jarmila,

»ale

se

ješt jeden-

ješt

slovíko

.«

»Ne, Jarmilko. Jest opravdu vše marno.

Vc

jest

vyízena a nedá se na ní nieho mniti. Co chceš ostatn íci? Že všichni sluhové všech rakouských hejtmanství nahívají stará akta nad svíkami, až 10

«

odskoí kolky

a

s

kolky pak achrují? Vím. Ale,

má-Ii býti zjednána náprava, musí býti jednou bez-

ohledn dán výstražný píklad. Bylo to snad kruté, ale jest to nutné. Nebo mi chceš pipomenouti, že jsem postrachem úedník sluh? Nevadí. Ostatn i

mi

ti

praktikanti,

po letech

má

vdní,

kteí mne dnes že jsem

tak, Jarmilko: Dali

je

proklínají,

nemu

jsme se

již

nauil.

budou

Vc

se

jednou do služeb

Zda to bylo správné, o tom konen možno míti rzné názory. Ale jsme úedníky a musíme býti znamenitými úedníky. Alespo já jím chci býti, jako bych chtl být dobrým pekaem, kdybych se byl vnoval pekain. A upímn eeno: tohoto státu.

Ano, chci dlati kariéru. Že k tomu neužívám níz-

kých prostedk, víš dobe. Mj šéf na mne žárlí a nenávidí mne ješt více, než praktikanti. Ctižádosti, krom ped sebou a tebou, nemám. A abych se snaze zištnosti, na to jsme oba píliš zámožní. Jen

žil

pro

vc

samu

nejmenšího

se tak

dje. Nikdo mi nesmí vytknouti

poklesku.

Toho bych prost

nesnesl.

Simkovi není pomoci.

Neekla již dopovdti.

Msteko

slova. Ale byla smutná, že

se rychle šeilo

a

jí

ani nedal

v kupeckých krá-

mech rozsvcovali bleskové petrolejové lampy. »Ci chceš íci, že jsem pece jen darebák?« pravil

pl

žertem komisa. »Karlouši!« ekla s výitkou.

za chvíli

//

.

Komisa

se usmál.

»Ostatn možná. Poslyš, jaký jsem jímavý sen!

ml

ml

dnes za-

jsem ranním vlakem do Prahy a jsem velkou žíze. Na všetatském nádraží roz-

nášel

Jel

pikolík

pivo.

Podal jsem

mu oknem

vozu

dvacetihalé a on mi tam skleniku. Chtl jsem

mu

sahám po penžence, ale nemám jí; hledám po všech kapsách nic. Byly to mé poslední peníze. Pro boha, myslím si, jak se dostanu na Malou Stranu, nezbylo mi ani na elektrickou, dáti zpropitné,

—

mám

býti v deset hodin

kám?! To si

mu

je

na místodržitelství a zmeš-

hloupé! Chci vrátiti chlapci pivo a íci

o dvacetihalé, ale stydím se a rozmýšlím.

Ale pikolík se hrabe v drobných penzích na pod-

nosu a dává mi do nastavené ruky dvacet, tyicet, šedesát, osmdesát

halé. Co

to?

Sklepníek

se pa-

trn spletl, myslil, že jsem mu dal korunu. Musím pece hocha upozornit, že se mýlí! Pemýšlím o tom, ale neíkám prozatím pranic a pikolík stojí na špikách

mi stotyicet

pravicí

Hoch volat

ped vagónem, sází do

—

v levici drží podnos a

otevené dlan

do zlatky a

já

sto,

stodvacet,

poád ješt

jest to

má

nejprimitivnjší povinnost a jest to

niemnost, že o tom

vbec

72

zachází. «

Komisa

se

již

uvažuji. Ale jak se do-

stanu do deseti na místodržitelství? Pijdu

Hoch

držím.

Dívám se na peníze. Nutno pece zaza ubohým chlapcem, že se ošidil, nu, ovšemže, odchází.

pozd!

znova usmál a ekl

.

s ja-

«

«

kýmsi veselým údivem: »Co bys tomu ekla, dve: Já jsem si ti ty peníze nechal! ... Nu vidíš, « dodal pak,

»Šimek krade ve dne,

stát, já

já

Šimek okrádá

v noci.

chudé pikolíky. Co o tom soudíš?«

»Co bych

tom soudila? Že

o

to jest

hloupý sen.«

»To si totiž také íkám, ale vc stojí za uváženou. Snad jest moje tak zvaná estnost a korektnost jen plodem dobré výchovy a po léta pstné vle a snad jsem skuten ve svém podvdomém nitru darebák. Pochybuji

velice,

zdává, že

pl vážn, pl »Upokoj

mu

To bylo

eeno

žertem.

týmž tónem, jist tch devadesát krejcar z do-

se,«

»byl bys

mova

opravdu poctivým lidem

že se

všetatské pikolíky.«

šidí

pravila

paní Jarmila

poslal.

»Nnno

.

.

.«

pemýšlel komisa

možnosti, »já nevím, Jarmilko.« slím, že

bych se byl

již

Mezitím docházeli k

námstí

a k hostinci

o

A

nov smál

nadhozené se.

»My-

stydl. cíli

»U tí

své cesty:

Na

dolení

Iip«.

Dnes byl pátek a v ten den se scházela do hostinské zahrady úednická a vybraná mšanská spolenost na

Když

partii kuželek.

komisaovi k zahradní brance, setkali starým doktorem Hartlem a stavitelem

pišli

se zde se

Chaloupeckým. Pozdravili se a podali

si

ruce.

13

»Nu, co

»Dkiiji.

s

je

doktor Hartl

s

okem, pane komisai?« zeptal se

léka.

bodrostí starých

Ješt trochu

zlobí, ale lepší se.«

»No, nievó, nievó, za pár dní pásku sundáme.

A vy

se, milostpaní,

nebojte! Budete mít zase hez-

kého muže.« »Koulet snad smím?!« zeptal se komisa. »Jestli

budete v

mé

part, pak jen do toho, pane

komisai, ale kdyby takového nepítel,

zakroím

devae ml

získati

energicky.*

»Co se vlastn stalo panu okresnímu komisai?* zdvoilým zájmem se tázal stavitel. »U pivovaru dláždí,« vysvtloval doktor, »a njaké nemehlo nemlo nic lepšího na práci, než stiknout panu komisai odštpek edie do oka. Zdálo se to ze zaátku horší, než to je Nu, což, nepjdeme? Vevnit je již živo Prosím, milostse

.

.

.

.

.

.

paní!*

Léka vešla.

Za

otevel zahradní branku a paní Jarmila ní

doktor

a potýkal se

pak

jemn chvíli

posunul v

ped komisae

se stavitelem,

houževnat

se bránícím pednosti.

V zahrad

bylo

skuten

již

rušno, nebof

tyto

pátení veery byly malomstské spolenosti svátením osvžením z šedi celotýdenní nudy. Vše

letní

vypadalo slavnostn.

Zem

byla

ist

umetena, ku-

želníková bouda, vylepená obrázky z ilustrovaných

asopis, ješt vlhká od 14

drhnutí a kuželník byl

nov

Nesetmlo se posud, ale mezi kaštan a lip záily již do šera se zelených sloupk peliv vycídné petrolejové svítilny a rozlévaly svj jas po stolech, pokrytých barevnými ubrusy, které mly ješt erstvé záhyby od žehlení. Sem, k zahradním stolkm, sesedla se vtsedlán a posypán. pni starých

šina

spolenosti:

steka

Mladší úedníci, honorace

m-

nkolik ctihodných matek s dcerkami na vdávání. Druhá ást byla v kuželníkové boud. a

Hrálo se

již.

»Válená«

o prkno a rachotily v a hlueli a

se

dev

hrála.

kuželek.

Koule buchaly

Hrái

se smáli

uprosted sedl pan geometr, poadatel

ernou

hry, s velikou

tabulí

na kolenou, vyvolával

dámy

jmény, zapisoval hody a usmíval se na mladé

úsmvem.

neodolatelným

Komisaovi dáti k

se pozdravili se spoleností a

panu geometrovi zapsat do

partie. Byli

šli

se

ovšem

ješt pijati. Paní Jarmila musila hoditi zlatníkem los:

orel,

nebo pán. Parta, k

níž byl takto

pidlen

komisa, pijala nového hráe voláním výborn, protivná strana paní Jarmilu poklonami. Dámy se hlu-

n

ohrazovaly proti podceování.

Než dojde ve válené na velmi dlouho a

kulice

komisa Mach

si

ada, trvá šel

to

vždy

zatím sednout

mezi spolenost do zahrady. Paní Jarmila zstala

uvnit u své pítelkyn paní adjunktové. Komisa usedl mezi nkolika živ debatujícími mladými muži. Otoil se tak, že vidl zahradou do 75

oste osvtlené kuželníkové boudy. Sledoval rozhovor u stolu lidi. Debaty se súastnil student ze i

sousední bavit do

vsi,

který se také v pátek

msta,

a

ponvadž

se

veer pišel

komisai

po-

zdálo, že se

nkolikráte ohlédl po hráích, v místa, kde sedla

vnoval mu nkolik nelaskavých pohled.

jeho žena,

Mluvilo se o události, která tehdy celý kraj ne-

obyejn

zajímala:

O

milionovém úpadku nejvtší

tkalcovské továrny okresu. Závod musil býti za-

ven, na i

tisíc

živnosti a

dlník

bylo bez práce, trpl obchod

nkolik menších

textilních firem se tím

beznadjném. Vc psobila trapn. súastnil spoleenského života m-

octlo v postaveni

Bankrotá

se

steka, všichni se zde

lidí

jej

se více

osobn

mén

znali a

vtšina bavících

pokládala za jeho dlužníky.

lenem mnoha spolk; tenisové spolenosti dal tovární válec; ochotníci mli od nho plátno na dekorace; plesové výbory si u nho vypjovaly látky na ozdobu sálu; zval na hony, pjoval rodinám koár k vyjížkám, jeho zahradník býval peený vaený v zahrad pana okresního hejtmana. Te Byl

tom

byli všichni stísnni, neradi o

tož

jenom šeptem, jako o

rým pece kiel

mluvili a když,

dvrném tajemství, ktenmž psaly noviny.

celý kraj a o

Ale spolenost byla k nemilému rozhovoru vyprovokována studentem, který s velkým temperamen-

tem a viska

16

s

nedobe chápaného

továrníka

prudce

socialistického stano-

napadal.

Nkteí mrzut

mleli,

jiní

se ho

podráždn

pokonšeli brániti, ale

obhajob nedovedli íci mnohem více. než že byl hodný lovk a že za to nemže. Tu byl o úsudek požádán komisa Mach. A ku

k jeho

podivu! On, který se k oblíbenému továrníkovi vždy

choval nevlídn a odmítav,

jal

se ho nyní hájiti.

Vidl v pádu textilního závodu jen lánek etzu všeobecné hospodáské krisc. Dal se do výkladu. Po-

nkud

ze široka a trochu docentsky, ale projevoval

pi tom

tak zevrubné

vdomosti národohospodáské

a takovou znalost detail politiky zahraniní

vdníchtivý uitel mohl oi

mácí, že mladý,

i

do-

nechati

na jeho ústech. Spolenosti byla ostatn tato obrana

píjemnou a student byl nucen umlknouti. »Pan komisa Mach!« ozval se náhle velitelsky liluný hlas geornetrv

Komisa

se zdvihl,

z

kuželníkové boudy.

aby

odkoulel své ti hody

si

v partii válené.

Mladý uitel

se naklonil ke

svému sousedu, advo-

kátnímu koncipientovi, v tichém nadšení:

»To

je geniální

lovk !«

Koncipient chvíli mlel.

»Kdybys

ml

pod ním

sloužit,

byl

bys

mén

nadsen,« ekl pak. bylo živo a hluno, mnoho se sem hlavn mlaUchýlily žert a dívího smíchu. dé dámy. Zdlouhavá hra byla jen záminkou k zá-

V

kuželníkové

bav.

boud

Když

komisa Mach

se

jim

shýbal pro kouli, dva berní

okem

pohlédli a kolem rt úsmv. Vdli, co pijde. Prapodivn komisa Mach. Pehraboval se v truhlíku, tu

úedníci za ním na sebe zahrál

koulel

kouli vzal do ruky, tu kouli, nadhazoval, potžkával.

zkoušel,

která

konen

ta

je

pl

pravá. Koulel

stoupl

k

hmat, kroutil koulí, zase narovnal, il.

jeho

a

klátil

Ale když kouU

placato,

prknu,

nemohl

rovnal,

dvakráte

neml

skuten

ta

když

si

a

pravý

najíti

dlouho rukou a

pustil,

se

shýbl

a

dlouho mí-

letla sedlaným kužel-

níkem jako stela a zaádila želkách. NLkdo

to

je-li

pl

šišato,

s

rachotem v ku-

tak prudkého hodu a chlapec

stav, když vidl komisae

státi u

prkna, vylézal

až na koly, aby ho koule nezabila.

Komisa

dvma od

dam

šel

hody,

tentokráte

zaež

sklidil

»do plných«. Srazil

»výborn«

a

je

»znamenit«

své party. Ale tato pochvala nebyla ani tak

hluná ani tak veselá, jako u jiných dobrých hrá. Hoch posta\il kuželky znova a komisa u prkna rovnal,

Tu

mil

a míil.

se stala píhoda, jež

by

u kteréhokoli z

muž

zstala nepovšimnuta, která však nepovšimnuta nezstala u komisae Macha.

Za jeho zády ve smsici hlas tenorový chechtot, v

njž

se ozval

hluný

se vmísil ženský smích,

zatajovaný nejprve, ale pak vybuchlý celou

Smáli se to magistr a paní Jarmila. 18

silou.

Komisa ím. Mrštil

mu

se neohlédl, ale zacukalo

cosi obo-

Bez míení, na zda bh. Pak

koulí.

se

obrátil a odcházel.

ekl jeden

»,Brandejs'!«

z berních

úedník. »Pk-

nám tu nechal. Všechny ,fanky'!« komisa na žert neodpovdl ani pohledem.

né ddictví jste

Ale

Paní Jarmila se zapálila a pestala se smát. Magistr se

ehtal

dále.

Paní okresní soudcová a paní školní inspektorova

na sebe zamžouraly staeckýma oima. Rozumly »Pan uitel Marousek!« volal geometr.

Komisa

se vrátil k

zahradnímu

si.

stolu.

Hovoilo se ješt o úpadku. Mluvil student a když komisa pisedl, opakoval poád: »jak velmi správ-

n

pan komisa podotkl«,

pímá

polemika

mlel. Z kuželníku než prve, nucený strem.

Ob

ale byla to

vlastn ne-

komisaovým výkladem. Ten však

s

stále

dámy

staré

ješt zazníval smích. Jiný umle udržovaný magi-

jaksi a

se

sem dívaly

s

uštpaným

úsmvem na stažených rtech. U sloupku, podpírajícího kuželníkovou v

temném míst

zahrady,

kam nedosahoval

svtla lampy nad prknem,

ani

té

stíšku, ani pruh

nad kuželkami,

soudní adjunkt se zvrolékaem. Mluvili o jakési finanní záležitosti a nechtli býti vyrušostál

open

váni. Ale

i

oni

si

povšimli píhody. skandál, co ten

»To je prost zlostn soudní adjunkt.

lovk

dlá!« ekl

19

«

lovk

»Každý

blázní jinak

trochu potrhlá ,sestenice,«

—

íkává jedna moje

odpovdl odmítav zv-

roléka. Ale adjunkt se zlobil dooipravdy.

»A

si

dlá, k ertu, oo chce, ale jak se

chovat k ji

ubohé paní? Nevšimnete

té

si

jí,

má lovk ekne, že

celá spolenost ignoruje, promluvíte s ní zdvoilé

slovíko, bude na vás dlat

pl

Vždy

Policajt

je to

prost komické!

oi

roku

jako led

ermák

tuhle

vykládal naší služce, že ho vidl »V radnici« na

dvoreku

na okno a dívat se dovnit. Víte, to Vyjde jakoby ven a špehuje, co dlá, když on tam není. Nebo z nieho nic upustí pod stul lézt

o veírku.

honem se sehne, aby vidl, jestli mu žen nkdo nešlape na nohy. No, eknte mi?! Inteligentní lovk, takový vzorný úedník, jak je to prost možno? Celé msto se tím baví. Fi!«

šátek a

»Divný patron! Já radji dále nalých

lidí.

Nu, což

.

.

.«

a

od*

takových doko-

zvroléka

se vrátil k

p-

vodnímu finannímu tématu. Paní Jarmila posedla ješt chvilku ve spolenosti a snažila se chovati se co nejpirozenji.

když

se

jí

zdálo, že minula

již

nutná doba k odvrá-

cení pozornosti,

ekla paní adjunktové:

* »Nevím,

moudré, že sedí Karel

je-li

v chladném vzduchu.

ekla a

to hlasitji, než bylo

zaervenala

20

Musím

se trochu.

Pak

se za

s

tím okern

ním podívat.

teba. Zpozorovala

Usmála

to

se na paní adjunk-

«

«

na pozdrav a odkvapila k mužovu

tovoii jako

Proivázely

«

ji

úsmvy

pohledy a útrpné

stolu.

matron. Paní

školní inspektorova z hluboká vzdychla, povytáhla

bolestn oní víka a resignovan zakývala hlavou. »Dovolíte, pánové, abych

si

na okamžik

pisedla'.-'«

ptala se paní Jarmila se strojenou živostí.

»Prosím!... Rate!... Bude nám

ctí.«

A

páni

dlali rychle místo.

Chtla jsem okem?«

»Dkuji. Nebudu vás vyrušovat

t

jen zeptat, Karlouši:

Co

je s

.

.

.

se

»Nic zvláštního.« »Myslila jsem

si,

že snad

pece

není dobe, sedíš-li

na chladném vzduchu.

»Mžeme

jíti,

peješ-li

si.«

»Ano, byla bych radji.

»Pjdeš

se rozlouit? Zaplatím zatím.

»Ano.«

A s

paní Jarmila odešla týmiž rychlými kroky a

týmž rozpaitým úsmvem,

Komisa

jak byla pišla.

zavolal hostinského, zaplatil a požádal

advokátního koncipienta, aby za

nho

dohrál

partii.

Zítra se vyrovnají.

Paní Jarmila se vrátila obleená do žaketu. Rozlouili se se spoleností. Usmála se ješt jedenkráte

smrem

ke kuželníkové

boud

a

komisa

v tu stranu

smekl klobouk.

Zavšeni

vyšli zahradní brankou.

21

Adjunkt od sloupku za nimi hodil hlavou. Jakoby

chtl íci zvrolékai: Tak se podívejte!

noního msteka k domovu. Šli mlky a jen jejich kroky dunly temnem. Když dospli na hoení námstí, otevel velkým klíem domovní vrata a rozškrtávaje sirky, svítil Komisaovi

žen

pustou

ulicí

po schodech.

Služka s

šli

již

spala. Jarmila rozžehla v ložnici

erveným

stínidlem a jala se odstrojovati.

sa

na

se posadil

manželskou

odestlanou

lampu Komipostel.

Odkládala ásti odvu, pecházela pokojem a jeho

oko z kalené oceh se pohybovalo v nehnutém bledém oblieji za ní;

kam

ona,

tam ono.

Jak opírala nohu o sedadlo

židle,

rozvazujíc botu.

pohlédla letmo na muže. Jejich

oi

se setkaly. Její

modré

jeho

a

míeným

nepevné v pohledu

jala

šla

šedým okem.

jako hrot šípu.

Nechala rozvazování,

smle

s

k muži. Sedla

siiala si

k

nohu a pomalu, ne-

nmu

na postel a ob-

ho nahými pažemi.

»Karlouši!«

Nepohnul sebou. »Karlouši,«

smát,

slibuji

Jemn

ekla mu mkce, »nebudu se ti

od sebe odsunoval. »Neodstrkuj mne!« prosila. »Ty mne

rád?« 22

již

nikdy

to.«

ji

již

nemáš

««

»S\ lekej se!

Pjdeme

spát. Jest již

»Karlouši,« íkala, »opravdu se

pozd. nikdy nebudu

již

smát.«

»Víš velmi dobe, že tu o žádný smích nebží. Nejsem pevor trapistického kláštera, abych ti zakazoval smáti se. Jde o mnohem hlubší vci. Ostatn jsme o tomto tématu mluvili již píhš asto.

Pitiskla se k

»Ano,

nmu

a líbala ho.

hezká, vím. Svlékej se!«

jsi

Smutná od

nho

odešla.

Odstrojili se a ulehli. Zhasila lampu.

mu

Položila

hlavu na prsa.

»Karlouši!« šeptala

Nepohnul se a

Pak za

s

zíral

láskou.

upeným pohledem

chvíli vzal její hlavu a položil

ji

do tmy.

jemn

do

podušek. »Nu,

dceruško,

spi.

pozd !«

spi, jest již

»Ano, miláku,« ekla

unaven

a obrátila se na

bok.

»Oiko t Ale a bylo

vta

neboli?« zeptala se ješt.

již

byla vyslovena

zejmo, že odpovdi

s

velkým pemáháním již

neslyšela.

Usnula

pevným spánkem.

On

nespal.

Mrail

se.

Nebudu

Vždy

se

již

nikdy smát!

jest to lež, tato

—

mu

ekla.

vta, slovo za slovem

lež!

23

Což ví, že od

A

aby se nesmála? Ne; není

ní chce,

Pro mu

hloupá.

tedy íká takové nepravdivé vci?

neví ani, že jsou nepravdivé!

Komisa Mach

sebou zlostn hodil na bok a snažil

se usnouti. Ale bylo to

tilnami v zeleni

strom

málo plátno. Zahrada se

sví-

mu

a osvtlený kuželník se

znova zjevovaly.

Kdo

dv

jest tato žena, s níž žije již

léta

pod

je-

dinou stechou?

Ano! To

I

práv, že toho neví! Jest vrná, oddaná? Miluje, i jest jenom nžná? Ano! To jest to práv, že toho neví! A nikdy toho nevdl. A ona sama toho jest to

Jest dobrá,

i jenom hodná?

i

jen

|

o

sob

také neví a to jest ze všeho nejhorší.

Eh! Marné otázky! Stokráte kráte nerozešené. Spát,

položené a sto-

již

komisai Machu!

Obrací pikrývku chladnjší stranou na tlo, za-

bouie hlavu do podušek ítá do

sta a zase

zní její smích.

a snaží se nemysliti. Po-

zpt. Marno. Do jeho íslic mu

A opt

otázky.

Dv

léta se jimi již

muí. Znova poítat! v

že

maminka,

ad

jejich

cifer a

uchá mu

mu jej nií, ale trpí Chudrka maminka!

se usmívá.

24

se mu zjevuje etz. Komisa ví,

Bílá staenka, nebožka

jí

to.

— myslí

si

a ne bez trpkosti

Teprve dlouho po jeho svatb se

mu pi-

že se o Jarmile a její rodin informovala soukromého detektivního ústavu. Komisa Mach

znala, i!

se tehdy velice smál. Šetrná

blaho synovo

etl ty

—

ji

dv

dv

stovky. Ale informace ústavu -

byla vzorná a

stovky

maminka vyhodila pro

stála.

maminina

Rodina

radost

vru

za

vší vážnosti se tšící,

v níž se nikdy neudalo nejmenšího, co by budilo po-

vzorným úedníkem a požíval za svého života neobmezené dvry a úcty; vdova po nm se vnovala výhradn výchov svých dvou dtí, staršího Josefa, jenž vy-

horšení; otec, rada zemského soudu, byl

studoval

techniku

a

nyní editelem

jest

továrny

v Rakovníku, a mladší Jarmily; slena Jarmila jest devatenáctiletá,

hezká,

peliv vychovaná,

mluví

francouzsky, zná literaturu a hraje na piano, jest pilná,

ná,

mírné povahy, dobroinná, spoleensky obrat-

nikdy

nemla

známosti a ddila po ddekovi,

Trauttmansdorfíském lesním správci, 80.000 K; slena Jarmila jest prima partie, ale prozatím ješt na vdávání nepomýšlí. Ano,

hodn

se tehdy smál, ale

O

byl jeho povýšený smích byl velmi zbytený. Krádo pátrání agent, vyslaný z Prahy na pldenní

lové Hradce, chytejší, než on,

komisa Mach! Dnes,

po dvouletém manželství, neví o zrnéko více, než eho se dovdl atíent za pl hodiny na berním

úad,

za deset minut u babky

loubí Jarmilina

domu

a za

ovocnáky na pod-

tvrt hodiny od vrchního

sklepníka v hotelu, kde obdval. 25

Komisa Mach, ních

který míval ve všech svých život-

vždy naprosté

záležitostech

jasno,

který

je

vlí a formuloval do systém, nedovede o nejpalivjší otázce svého života íci více, než hoovládal

kynáka

a sklepník!

Vždy neumí pomru k

jáditi svého základního

Ano, snad

ji? jí

miluje,

ji

snad

ji

ani

pesn

vy-

Jarmile! Miluje

velice miluje, ale rád

nemá. Nebo, jak možno míti rád nkoho, koho

vbec neznáme, kdo možná

vn

jest snad naším pítelem, ale nejvtším nepítelem, nkoho, koho teba

i

stežiti, stále pozorovati,

lstí

a násilím z

dobývati odpovdi na otázky, které

nému letech ciána, nu.

jsou nezodpovditelné?! lile! si

nho

jemu samot-

i

V

p:ymnasijních

komisa Mach císae Dioklevle a provedeného životního plá-

zamiloval

muže

velké

Naprosto

mu

nestailo,

eho

nm

se o

dovdl

ve škole, všechno chtl znáti, zahloubal se do ratury o tomto

djinném období

lite-

a neustal, dokud

neosvojil vše, co se o císai Diokleciánu

vdti

si

dá.

Nadšený profesor mu tehdy radil, aby se vnoval historii, aby hned za nkolik hodin užasl nad tím. jak jen

prmrné

ostatních.

Když

jsou znalosti

Machovy

v partiích

byl právníkem, nadchl se pro Justi-

niána, organisátora a systematika, prostudoval pra-

meny

v originálech a uvedl zkušební komisi v údiv

vdomostmi. A

zde, loket od jeho boku, leží jeho

vlastní žena, jejíž

Ne! Neví zbla 26

dech slyší a neví o

více,

než

vdl

ní nic!

agent!

v

prvním roce manželství slídil ve skíních a namezi prádlem schovaný dopis bývalého Jarmilina ctitele. Byly to tehdy první slzy v manželství. Dopis neíkal nic, nedalo se z nho ani vyísti, je-li

lezl

odpovdí,

i prvým

listem,

byl

jen

sentimentální,

hoekoval nad zhrzenou láskou, pál štstí a písahal vnou vrnost v lásce, by beznadjné. Co i

mu

bylo? Nic nebylo, odpisáhla

na

mnohokráte a

to

povrchn

liko

ale

pise,

mnohými

písahala

mu

slzami, znali se to-

ze spolenosti, byl do ní zamilován,

smšný. Pro mu tedy neekla

byl jen

jí

s

to a

pro má

tajemství

ped

o do-

ním, který jest k

ní

vždy poctivý? Jen proto, že mu nechtla psobiti nepíjemné chvilky a zarmoutiti ho, když ví, jak jest žárliv! Pro tedy nespálila alespo dopisu a ukrývala si jej v prádle? Aby jej mohla potají íst

Nestaí

a kochat se jím?

jí

snad

silná láska jediného

a touží býti obdivována a milována

muže

Ne, nic takového,

mnohými?

písahá mu, zapomnla

dopis v prádelníku, nepikládala

jen ten

mu vbec váhy

a

ani na nj, nikdy ho neproítala, byl

nevzpomnla si jediný a neodpovdla, písahá, písahá míti

již

nikdy

významných

ped mužem

a nebude

tajemství, ani tak bez-

ne.

pravdpodobn to všechno znlo! Pravd — podobn! Ale jak možno viti žen, která má záJak

sadu neíkati vcí, jež by mohly zpsobiti nepíiemnou chvilku? A žen, která nemluví pravdu? 27

..

O tom se pesvdil nkolikráte. Hrávala nkdy na ochotnickém jevišti. Byla Ano!

di-

vadelní zkouška a on pišel nepozorován do sálu a

Po odbyté scén scházela se svým partnerem po schdcích s jevišt do jíarderoby. »Milostivá paní, jsem nadšen vaším výkonem !« ekl s neobratnou galantností malomstský herec, postavil se za kulis3^

vzal

ruku a

její

J.i

L:r.i

:;.;

Zasmála se a ruku

políbil.

b\ io? Nic na

mu

utrhla.

neiriusilo býti,

to:;i

jako

nemusilo býti nic na milostném list a na tom, že

srden

se dnes tak

smála vtipm nesympatického,

obhejem

povrchního seladona s Ale když se

mu

vše

s

jí

píhod

o

se

tak nevinnou tváí a tak

chem nad podezíváním

A

užasl.

loutky z výkladu.

schdk

pak

to

»s

lovkem«, že Njaké

zapomenutá práce,

to byly,

samy

malichernosti

mohly

pirozeným smí-

tímto

zatajený úet, návštva u paní

jež

zapela

bylo v desítkách drobností.

malé zbytené nákupy

vesms

zmínil,

býti

snad

i

jen

adjunktové;

sob

o

ano.

bez významu,

nedostatkem pamti a

zájmu, toliko malou pohodlností, ale jež shrnuty,

dávaly hroznou skutenost: Nemluví pravdu.

vdla snad

o

tom

mén

ani,

A

ne-

že nemluví pravdu. Ale bylo to tím

strašné? Ne. Naopak.

A pece miluje! Ano? Ano, ano, ano! Na tom nezmní nic rozum, na tom nezmní nic »Éh!« protahuje se komisa Mach v kíži, zlobí ji

28

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

se a chce

již

jednou definitivn ukoniti tyto noní

rozhovory se sebou samým.

vtipm hloupélio magistra, smiou!« íká si s bodrou »Nad tím pece není teba profilosofovat

»Nu, smála se hloupým jako se všechny ženské hrubostí.

noc!« Ale v témž okamžiku se

již

sám sobe zlomysln

usmívá: »Nelliat

si,

Ano! Kutá a

komisai Machu !« zase ve starých ložiscích, v dávno

již

dávno pebraném šedém štrku, o

kráte

A sice

pesvdil,

noc

že z

rj^chle plyne.

ješt rozeznati,

okna.

Vbec

nmž

se

již

sta-

nho nevytží nic. Zlobí V houšti tmy jest možno

ale již

alespo

vytušiti

se.

ne

obrysy

dnes neusne?

Ale marno zbaviti se myšlenek. Malý náraz staí,

aby se nanovo tvrdohlavý

jak

Cítí,

vn.

halda šedého kamení a on,

tža

a rozdíral je o

Pozvedá

ítila

pravdy, aby opt do hrany ostrého štrku.

ní

se na loži a sklání se k

žen.

mu

jejího

vane do tváí teplo

boil ruce

tla a

Jejich hlavy jsou vzdáleny sotva na

komisa

se vpíjí

její

pí. Ale

oima jen do tmy. Jarmily nevidí. mu hlavou^ »jen do tmy, v-

»Ano,« probleskuje

n

do tmy!« Hledí.

A

v oku s páskou jest táž tma, jako v oku

zdravém.

»Kdo

jsi?« šeptá

vášniv žen. 29

Ale ta odpovídá jen klidným, spokojeným dechem dítte.

Komisa znova

uléhá a pevrací

se na loži

ve

snaze usnouti.

Okno pozvolna šedne. Tu se náhle Jarmila zavrtla v poduškách. Pozdvihla maliko hlavu. »Karlouši!?« zašeptala.

Neodpovdl. »Karlouši?!«

.

.

Její

.

»Ty ješt nespíš?« Tváil se, jako by

hlas

odpov.

»Chceš nco,

»Pro

Její

rozespale.

spal.

»Karlouši, ty nespíš, já sila o

znl posud

vím

.

.

.«

Jako by ho pro-

nahá ruka ho hledala.

dveko?« ekl mkce.

nespíš, Karlouši?«

»Spím, spím, tys »Já nechci.

mne

jen probudila, spi také!«

nmu a objala Mám t tolik ráda!«

Stulila se blíže

k

ho.

Nehýbal se a hledl ke stropu. Jarmila se probírala z rozespalosti. Mnula

si

oi

rukama do vlas. »Jé, to je ješt tma,« ekla vesele a hned v jedné vt: » vezmeš mne trochu k sob, vid?!* Její hlas se smál a ona vklouzla pod mužovu pikrývku. Jala se ho hladiti po vlasech a líbati drobnými

a vjela

si

polibky.

»No, miláku,

30

... no, ...

ty

jsi

mj

.

.

.

vid

... a již

se na

mne nehnváš

poád

se

.

.

.

mrait na sebe

Jaký pak by

to byl život,

a žárlit jeden na druhélio?«

Ale íkala to zcela vesele.

»Njaké

jiné

téma, Jarmilko

dut.

pravil

!«

»Ne,« stála tvrdohlav na svém, »nepovolím, do-

kud

takovéhle myšlenky z hlaviky nevyženu.

ti

mžeš

Jak mi jen

tak ubližovat?! S magistrem Ku-

erou mne podezívat! Takový

Co pak mne

hlupák!

opravdu považuješ za tak prázdnou?«

O

»Ne, ne!

nem

jiném !« ekl nervosn, jakoby

ho bolel tento rozhovor a smích. »Karlouši, neubližuj mi!...

»Nic

.

.

.

ekl

jsem

ti

milko, tolikráte jsme o

Co máš

jediné slovo?

tom

již

.

mluvili!

»Ano, tolikráte, a všechno marné!

mn?«

proti .

Hle,

Jar-

K emu

to?«

.

Máš právo mi

nevit?« »Nevím.«

vážn t nkdy?«

»Aha!« To zaznlo

»Oklamala jsem »

Jarmilko

»Ne.

!«

již

z

Jarmiliných

úst.

prosil.

Odpovz !«

Ležel nehnut.

I

ona umlkla a dlouho nepromluvil

nikdo z nich.

»Ty pochybuješ o mé chvly slzy.

lásce?«

ekla

a

v

jejím

hlase se

Díval se na šednoucí ve »Ne,«

odpovdl

tm

tyhran

okna.

pak, jakoby dojat jejím

smutným

mlením. 31

..

pro mne

»Karlouši,

tedy

muíš?«

muím t Znám t Jarmilko. eho neznám, tomu »Ano,

.

.

.

tak málo, to je

A

ovati. Byl jsem vždycky takový.

nemžeš mi

znáš a

zde pomoci. To

ty se také

je to,

to,

dv-

nemohu pln

málo

Jarmilko!

.

A snad

také proto, že jsem zbablý a bojím se ponvadž nemám jiného lovka na svt A když paJt pijde njaká taková hloupost byla

o tebe,

.

.

—

to hloupost

dnes,

znám

...

nu

...

Vždy

jsem

—

vzpomenu si, že t nemi prost smutno, nic více.

vím

nu a

je

nieho nevytýkal, Jarmilko

ti

.

.

.«

Paní Jarmila plakala. »Vidíš, vidíš,« íkal, »k

emu

o

tom znova mlu-

víme?«

pevn muže, jakoby u nho hledala ochraadra se chvla pláem. »Karlouši, vždy já také nemám nikoho na svt, Objala

ny

a její

Pro si ztrpujeme život, ekni, pro?« Hledl ped sebe do tmy a hladil jí vlasy. »Nu ... nu .« chlácholil ji. »Tak strašn t mám ráda. Nemohu t míti více

než tebe.

.

ráda.

A

.

nemže

nikdo

více.«

»Nu, nepla, nepla,« íkal

nžn,

»na tom nieho

nezmníme.* Její

hlava

»Ncchtla láska

neest

mu spoívala .

.

dlouho na prsou.

mi viti, když jsem

jsi .

ti

íkal, že jest

Velká neest !«

»Ne, Karlouši, ne, neíkej to!« šeptala.

32

«

Pohyb jeho ruky

Uklidnila se a pestala plakati.

po ženiných vlasech se

nm. Okno se vihled

stal

mechanickým,

ale ne-

ustával v

znati záclony a

rozsvcovalo. Bylo

lze již roze-

kvtiny na meziokní.

Jarmilina ruka se náhle octla v jeho. Stiskl tu

mkkou

ruku.

t

»Miluji

pece, Jarmilo !« zašeptal.

nmu

Pitulila se k silou;

jakoby zlostnou

»Miluji t, Jarmilo

úže a on

stiskl

jí

ruku vší

silou.

!«

Svinula se bolestí tohoto stisku a rozesmála

»Och, och, och se

.

.

.

Kar-lou-ši ... au

drobounkým smíchem. Sevel ji kleštmi paží a

.

.

.!«

se.

a smála

rty vtiskl do jejího krku

bolestným polibkem.

Venku

mu

již

svítalo jitro a pokoj byl

šerý,

když

pravila:

»Karlouši, jest láska

Bylo

by

již

to

milý,

eeno pece

neest?«

sladce a

jen

nžn,

ale v slovech byl,

výsmch.

»Je, Jarmilko. Velká. »Jdi, ošklivý,«

nula se

s

ekla,

»nemám

s

tebou,« a

pesu-

jeho lože na své.

»Jemine, jest

již

den,« volala. »Koukej, naše ky-

tiky. Již ani jediná nekvete,

i

bude smutno v našem byteku

kamelie odkvtá, to !«

Jarmila ješt usnula.

33

«

Ale on jen chvílemi dímal. Byly uspány jeho zlé

myšlenky, ale ne ná

tolik,

aby nevdl, že

žijí

a že

každé chvíle mohou probuditi.

se

Když ráno ubledlý vstával, šukala usmvavá, po domácnosti.

a

»Jejej!?

Pro

tak brzy?« volala na

šího pokoje. »Je teprve

pl

již

ona,

nho

svží

z vedlej-

sedmé. Zdímni

si

ješt

pl hodinky !« »Chci dnes

Pišla k

jíti

nmu

trochu

»Ty, ty!« a hrozila

Pi

snídaní

díve do úadu.

a mazlila se

mu

mu pohlédla

s

ním.

prstem. trochu starostliv do tváe.

»Karlouši, máš zase zaervenalé vyítav. »Podívej, podívej !« »To pejde.«

Komisa Mach

se odebral

oko,«

ekla skoro

ped pl osmou

z do-

mova. Krátce po osmé pišel zahradnický pomocník

šem

fuksií,

begonií a

Vzpomnla pro

chopila,

Tšilo

34

ji

si,

ko-

že v noci mluvila o kvtinách a po-

Karel odešel dnes tak

to.

s

eich.

asn.

SKUHRALV

CFTÁT

oktor Hartl se mýlil.

Oní

choroba komisaova se

dní tak zhoršila, že doktor

»Zaíná

za

nkolik

ekl:

se mi to nelíbit. Víte co?

Zajete

do

si

Prahy, pane komisai!*

A komisa Mach jel. Paní Jarmila ho Oní specialista prohlédl nemocného a líiti

píinu choroby

i

zpsob

provázela. dal

si

vy-

léení. Tváil se velmi

vážn. »Levé oko považuji za neodvratn ztraceno.* pra»dá vil. »Pravé se snad« to ekl s díirazem

—

—

ješt zachrániti.

K tomu by

mžité operace. Radil bych

bylo ovšem potebí oka-

vám k

ní.

Chcete se

jí

podrobiti?«

»Ano.«

Co

následovalo, bylo dílem nkolika málo dní. Vše

udalo se tak chovi,

krom

neuviteln

rychle, že v

komisai Ma-

ošklivého pocitu nejistoty a trapné ne-

trplivosti, nezanechalo ani

uritých dojm.

operaní sí oní kliniky, Pamatoval se operaní stl, množství lesklých nástroj ve skíních a lidi, kteí zde lhostejn pecházeli. Položili jej, dali mu nad 0'biiej vatu s chloroformem a rozjen na

kázali

Pak

mu jej

poítati. Poítal do osmdesáti.

penesli do stinné místnosti a on tam

ležel

unavený v posteh. Operace byla provedena. Vyali

mu

levé oko. Ale

37

bylo

již

pozd. Byl

již

zachvácen také nerv oka

pravého.

Komisa Mach

oslepl nadobro.

Ležel v sanatoriu.

Lékai se pokoušeli neíci odsouzenému plné pravdy a ponechati mu alespo pro zaátek, než se zotaví, svtélko nadje, ale on rozpoznal ihned jejich zbožnou lest a odmítl ji. Jarmila prodlala celé toto

muení

spolu, pro ni

snad krutjší, než pro nho.

Byla zoufalá. Jakoby nechápala a nevila. teprve a

kdy

nkoHk

dní minulo od chvíle,

kdy

Vždy

byl zdráv

se bylo všeho spíše nadíti, než že

pozbude

zraku!? Není možno, že osud v tchto nkolika

dnech rozdrtil vše. co bylo, není prost možno, že šel

z

jedné hodiny zdravý a

úadu

pinka

dom

edie,

k

obdu

lovk

bezvýznamná, všední,

trest za jakési

To íkaly Pak

Hlavn

s ní

neznámé

jeho

ale

která zniila zdraví, budoucnost,

štstí a zniila život! Není to sen všechno?

ukrutná hra, kterou

vesele

a u pivovaru že íhala ste-

malinká,

práv jemu urená,

nadjný

tm

její

její

se jala obviovati

Ona mla

Njaká

kdosi provádí v pomíjející

provinní?

plá

a vzdechy jejích vt.

doktora Hartla a sebe.

rozumu a neviti venkovskému lékai, jí nebylo pranic do kanceláe a úedních povinností, ona nemla zanedbati tak 38

sebe.

míti tolik

vážné vci a pinutit muže, aby

do Prahy hned

jel

první den!

Ale on

»Bu niti.

se

jí

pravil:

silná,

se nedá nieho zmtýmž klidem, s jakým já Budu o všem pemýšleti a po-

Jarmilko!

Snášej tento osud

jej

pokusím

hovoíme

si

nésti.

A

s

pak o tom.«

Paní Jarmila

muže.

Na vci

byt

si

dom

odvezla z Prahy

jejich

slepého

rázem

nabyl

manželství

jiné

tvánosti.

Picházelo mnoho zdvoilých dotaz po zdraví

komisaov sili

a také návštvy. Ale oni dkovali a pro-

prozatím za prominutí.

Ve dne bývali doma. Jen veer, za chladu silnicí

k

lesu,

který

vy-

msteka, nahoru

cházeli spolu na procházku, ven z

horskou

již,

vonl

a

málo a když, ne o nemoci. Znala

šuml. Hovoili

jej

vdla,

a

pemýšlí, jak utvoiti píští život a že

jí

že

sdlí své

rozhodnutí.

A

ta chvíle nadešla.

Jednoho pozdního odpldne a

si

ji

zavolal k sobe.

Sedl na pohovce, mrtvé oi za ernými brýlemi vážnjší, než kdy jindy. »Dej mi svou sladkou ruku, Jarmilko !«

A

tápal ve vzduchu.

Vložila

dlan do

jeho a on

si

hrál s jejíma

rukama,

hladil je a líbal.

»Jsi stále tak krásná, jako

jsi

bývala,

vi?!« 3')

«

»Ano, jsem stále stejná a

«

poád

t mám

stejn

ráda.«

Malý mráek mu pejel elem. »Ne, ješt více

t mám

svdiv. »Nevila milovat, než jsem

»Nu, dosti

!«

t

ti

nco

milovala.

ekl. »Ted'

mi svým polibkem

znl pemožno ješt více

ráda.« Její hlas

jsem, že jest

sílu.

mne

polib, Jarmilko, a vlej

a dej mi dar jazyka! Chci

íci. Ale, prosím, neodpovídej

skoním

mi díve, než

a dej pozor na každé moje slovo

Pivinul Sedla

k

ji

si

sob

mu

« vroucn

ji

políbil

!«

na rty.

k nohám a svoji ruku ponechala

v jeho.

»Povídej!«

í

»Rozejdeme

vci

se,

Jarmilko! Dáš do

poádku své

a odjedeš k bratru Josefovi.

»Karlouši!« vykikla zoufale a vyskoila, ale on nepustil

její

ruky a stáhl

silou

ji

zpt ke svým

nohám. »Pst!« ekl klidn, ale velmi energicky. »Slíbilas mi, že

mne

ale vyslechneš

vci

odpovdti, mne!... Dáš tedy do poádku své

vyslechneš. Miižeš mi pak

a odjedeš k Josefovi.

hodneme.

Rozumj

chci pinésti

já,

O

podrobnostech se do-

mi: Není to

njaká obt, kterou

slepec a mrzák, tob, zdravé a

vota schopné žen. Ne. Jest to obt, kterou já

od tebe a o kterou

t

žádám

prosím ve jménu svého

osudu a ve jménu naší lásky 40

ži-

.

.

.«

»Zase mne muíš, « zasténala slab u jeho nohou. Ale on jakoby neslyšel:

»Chtl bych míti jazyk apoštol a chtl bych znáti slovo, které by ti to eklo. Jarmilko, duše moje, poslechni mne! Jaký to bude život? Peklo, Jarmilo, pochop pece! Víš, že ti nevím. Ne své Jarmilce, ale Jarmile

žen

že

nevím.

t

Stežil jsem

jako

vze svého žaláníka, hlídal jsem každý

tvj pohyb, jako zbablý pohyby svého nepítele, každý tvj pohled a hnutí ruky, a nevdl jsem nic a nevil jsem ti. jsem slepý, Jarmilo. Rozumíš, co to jest, chtít palivou hádanku, které nebylo lze roz-

Te

luštit

zoufat

všemi smysly, ešiti si

te pouhým

nad tajemstvím šustotu tvého

sluchem,

šatu, vrznu-

mne kií? To jsou muka, Jarmilo. Muka moje a muka tvá, nebo tob bude tžko se mnou. Zbav nás jich! Rozejdme se, Jarmilo! Odejdeš k Josefovi, bude ti lépe beze mne a zapomeneš. Také mn bude lépe a také já zapomenu. Najdu si radosti života a dám tím dveí, barvou tvého hlasu a tichem, které na

i

mu

úel. Najdu, ubezpeuji t. Ale to jen bez tebe

mohu. S tebou

nic,

nebo jsi-li mi po boku, muivou a krutou

dinou mojí myšlenkou,

.

.

.

jsi

je-

Slyšíš

mne, Jarmilo?« Jarmila vzlykala. »Ne, ne, neslyším

nom, že

t

miluji a že

t

a

neposlouchám t. Vím

je-

od tebe nikdy neodejdu, všude 41

s

tebou budu a uteeš-li mi.

pjdu

za tebou.

Nemohu

býti bez tebe.«

mu

Objímala

tmy k jejímu

nohy.

u velké lásce, on u »

Jarmilo

on se sesunul a poklekl do

Pevn

tlu.

A jeho mj!«

uniká.

hlas se chvl. »Odejdi!«

Zapísahám t!«

»Odejdi!« šeptal zoufale.

»

Dlouho tak kleeli proti

sob

jetí:

Ona

se objali.

vdomí, že mu na vždy

!«

»Karlouši

A

mkkému

v úzkostném ob-

jako by druh u druha ochrany hledali.

Tak skonila vážná rozmluva, na byl pipravoval. Ale

její

niž se dlouho

osudovosti

si

byl jen on

vdom. Manželé se nerozešli.

Nový

život!

To bylo

heslo, jež

ona udala.

A

do

Prahy, kde bude Karlovi lépe, než zde, ve venkovské

osamlosti! Pepadla

ji

náhlá energie, u

ní

tak ne-

obvyklá.

Odjela do Prahy, najala na Vinohradech byt a jezdila

te

zaizovat novou domácnost. Pevážela tam

sta drobností a milých vcí,

sviti povozníkovi

a služka

nebylo

jichž

Andula

možno

každé chvíle

ji

doprovázela na nádraží, obtžkána krabicemi, košíky a balíky.

On

k tomu jen

mlky byt

dail zatím v prázdnícím se

trpHv oekávaje

Jarmilina

pihlížel. s

návratu.

usmvavá, rozradostnná vykonanou žitým úkolem, který 42

jí

te

Hospo-

dvetem, Vracela

prací a

nese

dle-

pipadl, padávala muži

do náruí a íkala: »Pokej, pokej, všechno bude dobré a krásné !«

O

obsahu své vážné rozmluvy se

pi odjezdu

nezmínil. Jen

o

nj ješt

již

nikdo z nich

zavadil slovem.

Na venkovské nádraží se tehdy sešlo mnoho známých rozlouiti se. Všichni tito úedníci a mšané, s

nimiž se komisaovi stýkali a jichž

byl, eh,

bh

sice závisti, ale již jen

a

každý

jaký, necítili

ví

hnvu,

nieho

k nim

z té divné

sm-

strachu, zlomyslnosti a obdivu,

opravdovou soustrast

ml

pomr

potebu

stisknouti

s osudem lovka komisai Machovi

ruku na rozlouenou, íci mu, te že jest všechno zapomenuto a jen pátelství že zbývá a kdyby neho v život poteboval, mže se spolehnouti. Úedníci pišli v

parád,

mšané

Paní Jarmila dostala

ve sváteních úborech.

mnoho kvtin

a

dámy

se s ní

líbaly.

»Moje drahá, drahá paní komisaová,« žehnala jí ji na elo a mnohokráte jí tiskla ruce. Slzy jako hrachy kanuly staré paní školní inspektorova, líbala

paní lícemi a brada se

Komisa Pak

jí

vraštila.

byl obklopen muži. Usmíval se.

zapískal, zarachotil vlak. Cestující obecenstvo

se hrnulo z peronu.

Ješt jedno vroucí

objetí Jarmilino s paní adjunk-

tovou.

A sedU

ve vlaku.

Vlak se hnul. 43

Když Jarmila a zaklapla

kem

odstoupila

zámeek

již

od okna, uklidnila se

kabelky za uplakaným kapesní-

dunl mezi skalami a ekl jí muž: »Chybila jsi, Jarmilko. Také já chybuji, že ti povoluji. Mohlo nám býti ušeteno mnoho bolestí. Ale ženy se neumjí dívati do pedu a chtjí pirozený, a vlak daleko za stanicí

tunely na

behu

Jizery,

zdlouhavý vývoj všeho

.

.

Máme

.

dvouleté lásky za sebou! ...

Komisaovi Machovi

tedy hnízdo své

A jedeme do Prahy.«

se usadili ve

tech pokojích

svého nového vinohradského bytu.

Zapoal nový s

život. Všechny praktické otázky novou domácností související byly velmi rychle

vyízeny a vše uvedeno do pevných teba zvyknouti novému.

Te

kolejí.

bylo

A komisa Mach

zvykal ku podivu rychle.

bylo-li v jeho nitru tolik klidu, kolik

ho

jevil

I

ne-

na ve-

pece poínal rozumti, že slepému jest možno žíti. Poal chápati krásu zvuku a rozkoš sluneního doteku. Snad radost pohybu jednou pochopí, ale posud si neosvojil onch tápavých a pi

nek, tož

i

i

zdánlivé nejistot

c a pohyb mu

pece

tak obratných

posun

psobil obtíže. Ale zvykne

vdl. »Mám z tebe ohromnou mu žena.

si

a

slep-

nauí

se, to

radost, Karlouši!« íkala

Vyvážela ho za pkných dní drožkou do pražského 44

okolí,

vodívala

jej

do tichých uliek ped-

mstských

zákoutí a tam ho uila chodit, obeznamovat se s chodníky, rohy a zvuky uHc, s kižovatkami elektrických drah. Poznala na nm, že si toto

pál a vnovala se svému uitelskému úadu s láskou a nadšením. Snad bude záhodno ješt lecemu jinému se piuiti, psáti a prsty ísti písmo slepých,

snad by bylo

i

dobe

požádati nkterého z

uitel

Klárova ústavu slepc, který by jist mohl

dáti

te

ješt

mnoho dobrých ne,

rad. Ano, dojista, íkal, ale

až jednou pozdji;

jeho

nervy

dvrný

nejsou

aby snesly

vkem. Bude

nutno lidem zvykat, je-h teba

styk

s

posud

cizím lo-

dosti pevný,

žíti,

ale

pro zaátek chce jen neznámé a lhostejné, k nimž

nemají naprosto žádného

pomru.

Vozívala ho tedy na 2ofín, Nebozízek a do Stro-

movky, kde hrávala vojenská kapela

podveer

vlažných letních

vni

usínajícího

listí,

si,

kde se za

mile sedalo. Cítil zase

vdechoval

vzduch a pedstavoval

a

veerem

chladnoucí

jak v houstnoucím sou-

mraku rozsvcují mezi stromovými pni záící lampy na sloupcích, jako tehdy »U tí lip«, v dob jeho po-

dojm. Bylo mu zde celkem hluná muzika, která si všechnu hudbu

sledních zrakových

píjemno.

I

ta

pekládá do svého šikovatelského tempa, byla zcela milá a svým životným barbarstvím loudila dokonce

úsmv na rty. Sedávali s Jarmilou sami u stolku ?y kolem nich šuml ruch oživené zahrady. Mnoho hovoila, popisovala

mu

Udi kolem, toalety sousedek a

45

on

si

vše pedstavoval.

Ml

dojem, že

jest

a utvoil

si již

svj názor: Jarmila

cítí,

i

pí-

jí

píin

jemno. Ovšem, neklamal se nikterak o

toho

jak vyrostla,

jak nezbytnou se stala jeho životu; neprýštila z lás-

nmu

ky k

velikosti.

vcech liti

jí

tato veselost, ale ze

sebevdomí

vlastní

Neví o tom, ženy nepemýšlejí o takových

teba íkati jí Ale byla milá a nžná.

a není také prozatím radost.

její

to a ka-

»Te

se

nikdo nedívá! Stiskni mi rychle ruku, Karlouši, ale

hodn, hodn !« íkala.

Doma mu kou a

hrávala na piano. Byla dobrou pianist-

divil se,

že toho díve nepozoroval. Ne,

o hru nežádal nikdy, ale

asto její

zlou,

kdy že

již

pece

tml

sám

ji

netrplivostí,

cvakne klika pokoje a zašumí

šat po koberci a

kdy že

skloní s polibkem a zašeptá:

se

konen

»Smím

ti

nmu

k

zahrát, Kar-

louši?*

Smetana! Dvoák! Qrieg! Harmonie hrají a zvuky zpívají, ne již ve tm, ale do peste veselého reje eských vesnian na návsi pod

lipou,

i

hospod rozdovádné posvícenským

v

veselím; do tanících kol severských

leným knírem a v

devácích

a

s

naškrobených epcích.

pjí, pjí, zvuky zavýskají mezi se.

Veselo

Ale to

rybá

podsebitím, ve víivé

n,

s

oho-

toe dvat Harmonie

tanec víí, kolébá

je.

nkdy

jenom.

Jindy jest tma a tóny píliš hluné a prázdné 46

pi

.

To

tom.

Tší

proto, že ona sedí u piana. Jak se dívá?

ješt

ji

znudn možno

hráti

a jest

si

na

nucené obti?

vystihnouti ze hry?

Tžko!

.

.

.

vbec

Ne,

i

protektorku,

jeiio

vdoma

si

.

.

.

.

.

se .

tváí

Jest to

Poslouchá napiat

.

.

ne!

»Jarmilko!« Ustala ve he.

»Peješ

si

nco, Karlouši?«

»Jaké máš dnes šaty na

sob? Tu modrou

suk-

niku, vi?« »Ano, Karlouši.« Hltal

snaže se z

její hlas,

nho nco

vystihnouti.

Marn. »Nu, hej, hej,

Tóny

Te

se

se

opt

dveko !«

potácejí tmou.

znova spojily v píse

.

.

.

te, ano,

již

sly-

šel zase. Cítí, že by mu hudba psobila mnoho rozkoše, kdyby ji provozoval nkdo jiný, cizí, neznámý lovk, jehož by neznal a nevidl. Ale jak mže nutiti tuto ženu, aby mu hrála, kdy jemu se líbí a co on

chce? Jest to

násilí.

A

co on

jí

za to

mže

dát? On,

který nikdy od nikoho nevzal nieho zadarmo? Nic jí

nemže

dát!

A

bere od

Nepíjemná, hluná,

almužnu!

smsice tón se lomozem o strop a tyi

protivná

zmítá pokojem, odráží se

stny

ní

s

a bije ho do hlavy,

»Jarmilo!« volá

hlun. 47

»Nu, co pak,

t

miláku? Netší

Komisa Mach

dnes hudba?«

pohovky

se zdvihá s

a

tápe po-

kojem k pianu, Zarývá prsty do ženiných vlas a drtí je mezi klouby. V dlaních cítí vlahé teplo její hlavy.

»Nu, co pak?«

tvrd

»Jsi krásná, vid'?« praví

Ona

se drobounce

skoro.

smje.

»Ano. Snad. Ale co pak na tom záleží?* odpovídá.

mu

Klade

hlavu na prsa a on dle zvuku hlasu po-

znává, že se k

nmu

dívá vzhru.

budu stará babika,« laská se s ním, »plná vrásek, bezzubá a s ervenýma oima, víš, jako »Víš,

babika ovocnáka na

podloubí, a

budu šeredná. Ale budeme se míti

poád

velice rádi,

ponvadž

a

u nás, v Hradci,

vdti

tom nebudeš

o

pro tebe budu

vždycky Jarmilka, jaká jsem tenkráte dávno bývala. A to bude krásné. A nikdy t nenechám odejíti, nikdy, kdybys mne vyhánl od sebe a kdybys i

mne

pral a

.

.

.

a

.

.

,

ty,

mj,

mj

.

.

.!«

muže po ruce a on tiskne její hlavu úzce k prsm. Tiskne ji, ale pece si myslí: Hle, krásná lež, ale pece lež! Hle, poesie! Hle, Jarmila hladí

láska žen ke

lži

a poesii!

»Nic mi neekneš, Karlouši?

.

.

.

Opravdu nic?«

»Miluji t.«

»Nu

.

.

.

však jsem na to ekala.«

Líbá muži ruku, která 48

ji

svírá.

»Tebe dnes piano nebaví,

vi? Budu

ti

nco

íst,

nechtl bys?« Ne, ani to nechtl.

Ano, jsou asto celé dny, že se že se

mu

nechce

protiví její

pée

nic, nic, jen klid a

mu nieho

a dráždí ho

pokoj.

Pro mu

nechce,

nha, že

její

na píklad

pedítá echovovy humoresky, Haška, Averenka a Twaina? Kdo jí ekl, že se mají nemocným peítati veselé

poradil?

A

vci? Byl

léka, který

to jen

jak pišla na

jí

tak

Averenka, kterého ped

tím nikdy neznala?

Ano, celé dny to zamyšlení jak ona

si

i

pi

nkdy

jsou.

A

pistihuje se v jich

slabošské touze, aby vše bylo tak,

peje a ví,

a nikoli tak, jak on

ví,

že to

bude. Bojí se svých zlých myšlenek, oddaluje

zatlauje kamsi do kouta, ale

i

o nich

ví,

že jednoho dne sesune se po kterémsi

razu zase štrková halda a bude velmi

A

zlé,

že se bojí

neho,

jej

je a

že pijdou,

malém

bít.

A

ná-

to jest

co pijíti musí.

takového oškliv dusného dne: Sedl na pohovce, ruce založeny na prsou, bradu to bylo za

v límci a mlel. Odmítl hudbu, odmítl etbu, odmítl

procházku. Jarmila pechází domácností.

Jde každé chvíle

pokojem, aby se podívala, co dlá Karel a aby mohl íci, kdyby si snad neho pál. Ale on se netiše

hýbe.

Tu usedá

Jarmila ke stolu a píše dopisy. Péro

škrtá po papíe.

49

«

povz pece,

»Nu,

Usmívá

Karlouši:

Na

myslíš?«

se zatrpkle:

»Pamatuješ se na toho protivného slepého žebráka,

vždycky

sedal

ženou na

se

most pes

Jizeru

a

všude ho bylo vidt v okresu, kde byla pout, nebo

výroní trh!? Takový hranatý chlap

a žena taková

tlustá a naditá !?«

»Ovšem, že pamatuji. »Jak to skuhral celý den?... .Ach, dobrodinekoivé moji,

od narození jsem slepotou stížený, svtla

božího nevidím. Slepota jest žalá nejhorší, žalá

vného!

nejtemnjší. Smilujte se pro Krista

nešastného boží almužnikou! Pán

rujte to

vynahradí

Poda-

bh

Jak mi byl protivný

tisíckrát!'

vám ten

kouravý strýc se svou nauenou íkakou, kterou mlel poád od repetice!... Hehe! A vida! Ml životní úkol a nebylo

žebrával

dti

si

Loukov

v

a

jmníko,

mu

k

Ml

A

pil.

chalupu.

íkaku: Manželko moje ,

Nic ty se o

m

moji slepce neopustí."

A

ze života.

prý

Ml

tyi

Vy-

zdravé

ješt jednu

milá, pro lásku boží tebe

prosím, pines mi vody ke trápí.

sešílení

chytrák.

rt

svlažení.

nestrachuj,

A zaal hned

2íze

m

dobrodinekové zase odíkávati

s hlinným hrnekem pro koalku anýzku a šibal býval k veeru tak opilý, že ho ani se zem zdvihnouti ne-

tu první.

mohla

.

alespo 50

.

.

tlustá

žena bhala celý den

Velký chytrák! Je

pít

umí.«

to

výhoda. kd,\ž

lovk

«

.

.

lovk,«

»Ano, byl to nemilý

se

ujala

Jarmila

rychle slova, aby uvedla rozmluvu do jiných koleji.

naveer jsme šly s paní adjunktovou bokovskou pšinou a vedle cesty se»A

Pral ženu. Jednou

zlý.

dli

oni.

Mli

a nevidli nás.

Bylo mezi námi stromoví

ervený

na zemi rozprostený velký

plniký krejcaru

njak do

a ptníku, a poítali

šátek,

Dostali se

je.

sebe. byl opilý, a jak tak sedl, chytil ženu

za vlasy, pitáhl

si

Ona mu nadávala

ji

k a

sob

a tloukl

pstí do hlavy.

ji

škrábala ho. Oškliví lidé

to

byli.«

Ale on ekl:

»Ty

jsi

byla

nkdy veer s paní adjunktovou na pšin? í^íkala jsi mi pece

procházce po bokovské o

každém svém kroku,

ale o

tom

mi nikdy ne-

jsi

vypravovala.

se

zapomnl vta vyznla

jen na to.«

»Ale ano, vypravovala,

jsi

Zdálo se mu. že

píliš rychle a

její

špatn pedstíranou

jistotou.

»Nevypra'Vova]a!« chtlo se mu na ni vykiknouti, ale zadusil výkik v hrdle. Tváil se klidn.

A

Kdo bydlil v Bokov? co tam dlaly ty ženy?

—

mu

víilo

hlavou

.

.

Jarmila cosi vypravuje, ale on neposlouchá.

Kdo míná

.

to bydlil

jenom v

Bokov?

.

.

.

Marn

vzpo-

.

Jarmila mluví, ale on slyší jen

její

hlas a

slovm

nerozumí. 51

«

Ach!

— probleskuje

mu

Ten student, moDobe! Ten student, se

hlavou.

derní filolog tam bydlil! kterým tehdy veer »U tí Iip« debatoval o zbankrotlém továrníkovi. A zase se chtlo komisai

Machovi vykiknout. Ne!... Nebude kiet!... Co na tom všem zá-

Vždy

leží?!,..

žalá

nejhorší,

slepý!

je

Slepý... Slepota

brodinekové moji

.

.

.

pohovky, chytit se za hlavu a smát

s

— íká

Se, mrzáku!

»Peslechl jsem t, co Stálo to velké

klidn, jak

ji

jest

vného, smilujte se, doChce se mu smát se, vyskoit

pro Krista

si

jsi

se.

však a praví: vypravovala, Jarmilko.

naptí vle, aby vyslovil vtu tak

ekl.

Jarmila vypravuje znova, jak se jedenkráte setkaly na

námstí

Mach

zase neposlouchá.

již

s

paní adjunktovou ... a

Slepota jest žalá nejtemnjší

milinými slovy hlavou a: Sed,

—

víí

komisa

mu

s

Jar-

se, se!

Jednoho odpldne ekl žen:

»Chtl bych se dnes pjila bys mi ji?«

»Pro

s

Ale

s

Andulou. Ne-

Andulou?«

»Nu, nezlob s

projíti.

se,

tebou nemohu,

odpoineš-li

si

byl bych rád

vždy

víš.

Ani

dnes sám.

tob nebude

to

chvilku ode mne.«

»Andula nemže. Je špinavá z kuchyn. 52

A

škodit,

Pjdu

«

sama, Karlouši, a nepeješ-li

mluvím. S Andulou

t

si.

na tebe nepro-

ani

nepustím. Sama, blázen, po-

tebuje nkoho, kdo by

držel za

ji

sukn, aby na

schodech vaz nesrazila.*

pj

»Nu,

A

milejší.

Peli se ješt

abys

rád,

na dopis. Odkládáme

s

Skuten

mi Andulu!

pak bych

tím

s

chvíli.

A

již

pak

mi

to

bude dnes

odpovdla

Josefovi

dlouho.

komisa pece

šel

Andulou. Jde

dvetem dol Jenou

s

Drží se

levicí jejího

rozen skrenou, aby nárazu

brániti proti

ped

ním.

Osvojuje

ramene, pravici jaksi nepi-

se

s

ulicí.

mohl každým okamžikem

jí

kroky, jež jdou za ním, nebo

krok

ponenáhlu

si

slepých.

Zvuky chodníku ho již nenaplují neklidem, nechytá se pi jich blížení keovit paže své prvodkyn, Jarko

díve, ale toto obranné držení ruky

mu

z bý-

valé nejistoty zbylo pece. Ulicí jede s

dráhy.

inkotem

Drní po

a

kolejích

zvonním

smrem

vz

elektrické

ke Karlovu ná-

mstí. Pedjíždí komisae, hluk se vzdaluje a

Kroky kolem

nho

klapou po chodníku.

tichne.

Te

kýsi vozík velice hrí po hrbolatém dláždní a

ja-

k

Vzduch teple zavonl pekaským krámem. Dobe! Ješt asi dvacet krok a pijde na roh a bude teba uiniti krek s chodníku dolu

rychle klusá.

na

ulici.

53

« «

Myslí na ženu. Dovede se

kám

již

oddávati myšlen-

má Jarmila. muí? Nu,

Život se slepcem,

v chzi.

i

Tžký který

ji

život

s

A

staré bolesti.

ním

Pro

muí.

ji

jímá ho náhlá

mu

také hrdinkou a chce se

ano, ano, jsou to

nha

ukázati

k

ní,

jí

jež jest

njak

tuto

nhu. »Co pak bychom mli pinésti milostpaní, Andulo?« »No, koupjí nco, milostpane!« »Co byste tak myslila?« »No, teba nco od zlata.«

svoji

»Ale co?«

»Já bych

nco vdla.

koupi, prohlížela

klobouku.

Moc

krásná a že by

si

Tuhle, když jsme šly na

milostpaní ve výkladu jehlici do

dlouho tam stála a íkala, že jí

je

pe-

jist do toho nového klobouku slu-

No, moje gusto by to nebylo. »Kde to bylo?« »To jsme již pešli. Tamhle výše.«

šela

.

.

.

»Vrafme

se tam!

Vždy

»No, bože!

Poznáte je

Koupil v zlatnickém ale s

ml

ve výkladu.

krám

náhodou peníze u

pensí. Jarmila

Ml

nebyla

tu jehlici?«

jehlici.

Byla drahá,

sebe. ráno pišel listonoš

doma

a

on peníze pejal.

radost, že jehlici koupil.

Pak sešU Vyhledali

si

s

Andulou dol na Karlovo námstí.

slunnou laviku a usedli.

MleH. Andula sebou trochu vrtla, bylo zejmo, 54

sama se rozhovoit si netroufala. Z povzdáleí k nim doléhal hmot ulice. V pisku sadových cestiek chodili lidé, muži a ženy, a písek

že se nudí. ale

chrastl.

Nkteí

rychle, jako za

šli

jní volnou procházkou.

sa

Opodál

si

uritým

cílem-

hrály dti. Komi-

naslouchal zvi:kiim. Nedovedl, jako slepí od na-

rczení, tvoiti

vin

si

a spojoval

dojmy

vyda.-li

a

dosud všechny vjemy se zrako-

si

A

vými pedstavami. cházeli

pouhého doteku, zvuku

z

tak

si

kreslil

lidi,

kolem a hádal. Chtlo se mu tento vrzavý zvuk runí koš a

snad pekaský dlník, jenž pešel

kteí pezeptati

se,

nebyl-li to

práv kolem; zda

po pšince zašumla hedvábnou spodnikou mladá koketní maminka s dckem, i zda to šla s vnou-

to

etem

stírá

Ale neptá.

dáma

se.

v sukni ze starodávného hedvábí.

Znal ošklivou mnohomluvnost oslep-

lidí a té se bylo teba Pak zaponnl na Andulu

lých

vystíhati. i

lidi

kolem a

cele se

oddal rozkoíí slunce. Dnes byla asi obloha modrá,

bez

mráku, nebo

jen s bílými

jasem, ^elé

zalito

msto

asi

»beránky«, a vše svítí

žárem,

hroty

pražských vží hoí a cestiky sadu se blyští kezrny. Slunce jest krásné! Slunce jest dobré; Jeho paprsky padají komisai na

menitými pískowmi

obnaženou hlavu. Hadí

tváe

mu hebkým dotekem elo

a

teUem na rukou. Slunce ukliduje. chuti Nikdo by mu toho netomu tik, chut má a možno ji cítit,

a lehtají ho

Hle, slunce

uvil,

má vni

ale jest

i

i

00

když

pootevou ústa a paprsky

se

se pevalují po

jazyku a pohazují na rtech, jako dobré víno. Jaká

kdyby

slova

by pro

líiti?

Není pro to slov! Slova

to našel,

chtl nkomu vyvymýšleU lidé, kteí

to si

a cítí tedy zcela jinak.

vidí

Komisai Machovi jest milo, klidno, snad dobe. To asi proto, že vedle nho sedí lhostejná Andu/a. 2e jest možno oddati se doteku, vni a chuti slínce, že neteba pemýšleti, zda se Andula nu/ i nenudí, co dlá a kam se dívá, že není nutno h;ídati z jejího hlasu, co se dje v její duši. / i

Hle,

k

zase myslí na ni! Všechny cesty vedou

již

ní!

A již

ve

chvíli,

kdy

si

to

uvdomuje,

vidí, ž/

není ani dobré, ani krásné.

Pojednou se

mu

zdá, že se

slunce

/

Andula

vrtf a že do-

konce potlauje chichtot.

»Cemu v

ní

se smjete, Andulo?« ptá se/urit,

vzbudil zdání, že to ví jist

»I

vždy

já se

Ne? Mýlil

nesmju, milostpane/« Co na tom? ert vezmi An-

se tedy.

A komisa Mach se znova vystavuje mu tváe, krk a dlan dulu!

lézti

roz/ládá na slunku, a /iiaží se

opt

na-

jeho ztracenou chut a vni.y

Ale ne! Andula se

pece

jen

^mje! Zlobí

zapírá.

»Pro

se

smjete, Andulo?«/

»Jistojistotn se

56

aby

nesmju, ^ilostpane!«

ho, že

»Povzte!« íká to mírn. » Opravdu ne!« »Nu, povzte, Andulo! Podívejte, jinak si budu myslit, že se smjete mn.« Hle, jak ponížen mluví s Andulou, s hloupou Andulou, kterou znal jako malou žábu a pivezl si ji od matky do mladého manželství! .

.

A

ta Andula »Nu?«

.

te

propuká v hlasitý smích.

»Ale nic.« »Nu, bude

to,

Andulo?«

peka

»Ale, tamhle sedí jeden voják od

mi

a posílá

poád hubiky.«

Andula se chechtá. Drží se obma rukama za nos oi a ehtá se. Také komi-sa Mach se roze-

a za

smává. »No, to

je

toho!« praví.

Ale náhle se s

jiné

stránky.

drzost vlastn!

mu

celá ta

Jestli

obrací a on

Celém mu pejíždí mrak.

eho

si

Ud

Odvážil by se toho voják

A myšlenky

vc

Jest

to

nedovolí oproti slepci!

vi

pak také Jarmile se ve

komukoli jinému?

posílají vojáci

tm

a on neví nic! Ne, vojáci od

kolem

peka

ky pímo snad také ne, ale což voják a hubika vzduchem? A to

vidí

se stávají horšími.

hubiky? Všechno

i

ji

to

od

peka

nho mže

díti

snad ne a hubi-

musí býti práv

konen pro

by

ne? 57

.

Myšlenky

se

pekotem

valí

a

srdce se rozbu-

chává.

ve veerních vojenských koncertech!

Její záliba

Jak

Aj! Hdi

to,

že

mu

kolem

mšanech

a

dtech vždy mluvívá! A na vojenských

koncertech bývá

A te A

toho ješt nepovšiml? Všechny

si

Jarmila popisuje, ale jen o ženách,

pece

spousta dstojníkii?!

pišla myšlenka, která uhodila a zapálila:

dje doma te?

co se

Komisa vyskakuje srdce

s

laviky. Až v krku slyší

bít.

»Dom,

Andulo !«

Dve

mu

je

ne-

to

mu

Chytá se Anduly a spchá sadem. ji vlee za sebou. Ta tam jistota, ta tam báze ped nárazem. Ale sotva staí a on

i

jest

pomalé.

»Bžte

pro drožku, Andulo

Andula jde

pen

a on

eká

!«

rozilen na kraji sadu pode-

o strom.

Drožka hrí kolem Ne.

To

A pak

.

.

není ješt ta pravá.

ješt nkolik jiných pejelo, jež stupovaly

jeho vzrušení.

Konen! Andula pomáhá komisai do vozu.

»Pojte, Andulo !« volá na ni, ale hned si to roz»Ne, jdie pšky, pojedu sám. Dejte mi

mýšlí:

58

«

A

klíe !« rychle

«

volá na

koího: »Korunní

jete

54! Ale

!«

Drožka drkotá Jenou

vzhru.

ulicí

skuten rychle. Drožkáský koník klusá. Komisa Mach netrpliv poposedá na poduškách. Jede

Tma, tma, a v již

duši nic, než

doma. Cesta se

skutenosti

jest,

trplivosti,

ale

klusá, klusá a

mu obyejn

ví

to

než ve

delší,

drkotá a kobylka

drožka drkotá,

jemu pipadá, že

54.

zdá

ze zkušenosti a nutí se do

nouti jeho ulici a že jsou

»Korunní

palivá netrplivost býti

již

Slyšel jste

již

dávno musili mi-

kdesi u vodárny.

pece dobe?«

volá na

koího. »Ano. Ale ješt nejsme na Komenského

ejí nevidt?« dodává drožká

.

.

.

Oni rá-

dvrn.

Neodpovídá.

A

zase hrí kola a

Vz konen

podkvky

klapou

... a

tma.

zastavil.

Vystupuje sám, neekaje, až

mu koí pomže.

Hledá v kapse peníze a nahmatává ptikorunu.

»Nemám zpt. Dobhnu

do

trafiky

rozmnit,'*

praví drožká.

»Není teba.

»Dkuji uctiv, milostpane. Mám, prosím, zavolat domovníka, aby »Ne,«

k

jich

odpovídá

dovedl?«

nevrle.

»Doprovo(lte

mne

jen

domovním vratm. 59

Drožká

zavádí

komisae do sín Pak odchází.

a klade

mu

ruku

na zábradlí schod.

Komisa Mach nitrem a ve své

jest sám se svým rozechvlým tm. Ješt nikdy nebyl tak sám.

Také ješt nikdy sám po schodech jednati rychle a tiše.

neuritých krocích jde

prvních

V

nešel. Cítí ne-

Teba jednati. A teba Nebo to jest hlavní. Jde. Po

Ale není vyhnutí.

jistotu.

prvním pate klopýtl, domnívaje

rychle se,

a

pevn.

že pijde ješt

schod, ale pešel bez úrazu chodbou a vystoupil

i

do

druhého poschodí. Nepotkal nikoho. To byla výhoda. Je tedy doma!

Nahmatává dvee bytu.

Te

jen

tiše, tiše!

Sune opatrn klí do dirky. Pomalu, pomaliku klíem otáí, pidržuje jej obma dlanmi, aby zá-

mek

náhle necvakl. Podailo se. Ani zvuku nevydal.

Te

otevít! Ani ony nezaskiply, jak

dvee poítaným se vyhnul

a

prudkým trhnutím na

je

vy-

ráz otevel, aby

dlouhému zavrznutí.

Stojí v pedsíni.

Napiat naslouchá

.

.

.

Ceká.

Ticho.

Tápe opatrn po pedmtech, dotýkaje se jich koneky prst, aby ho zvukem neprozradily a jeho kroky jsou kroky noního zlodje, každý nkojen

likráte

60

zkoušený a nkolikráte odvolaný v strachu,

.

zda nevrzne prkno, na

namáhavá

tato

Konen hmatává

nž

Trvá dlouho

stoupá.

cesta.

dochází ke

jejich pažení.

kuchyským dveím

n

Klade na

a na-

z lehká ucho.

Naslouchá.

V

kuchyni

ticho.

plechové hodiny. Jinak

tikají

tam

je

Ticho stejn trapné, jako v pedsíni a celém

dom. Nic.

Stlauje dlanmi neslyšiteln chyské dvee týmž prudkým v pedsíni. Nic

tam

kliku a otevírá ku-

trhnutím, jako prve

vn

není. Jen

po jídlech

mu

zavanula vstíc. Ceká. Zakašle maliko, že by to musil slyšet, kdo by tu byl

chov

tikají

.

.

.

.

.

a nic.

.

Hodiny

ple-

Tma.

Vychází znova do pedsín a plíží se touže zdlouhavou a opatrnou cestou ke dveím salonu. Také tam tikají hodiny, ale jinak zase: vážn a táhle, hlubokým zvukem. Krom nich není slyšeti nieho. Bere za kliku a vchází do pokoje

s

chladnými

v-

nmi

málo obývaných místností. Sahá na pohovku a kesla. Bez jakékoli nadje v úspch, ale iní tak pece. Ostatn

ani

neoekával, že zastihne Jarmilu

sem sama Jarmila?

v kuchyni nebo v salon, ale podívati.

Jarmila

v jídeln nebo

Do nou

jídelny

jest

—

— v ložnici!

...

vedou tetí dvee

i

A z

se bylo

—

teba

musí býti

tam? pedsín. Za jídel-

není-li ani

.

.

pak ložnice. 61

.

.

.

«

.

.

Jde tedy ke tetím dveím. Zase naslouchá a opét

opatrn

se nic nehýbe. Zase

Nic

.

stiská

kUku a

otvírá

.

.

.

Kde

Jarmila?!

je

Jen ložnice

Pi

již

.

pedstav

její

.

zbývá! se

mu

srdce rozbušilo.

Pechází neslyšiteln po špikách koberec jídelny, zachycuje se pedmt zde dobe známých, vše se zvýšenou opatrností. Klade ucho ke dveím ložnice. Poslouchá dlouho

.

.

Ticho, ticho, ticho!

Jediného zvuku neslyšet ve

vymelém byt krom Ticho.

kde

Co

je?

.

je

to?

Není

srdce.

tlukotu

vlastního

Jarmila

doma? A

ne-li,

.

Otevel prudce dvee. »Karlouši!« zaznl

mu

v ústrety výkik,

pekva-

pený a radostný zárove, a v píštím okamžiku objalo dvé

mkkých ramen

a polibky

mu

jej

pokryly

tváe a ústa. »Miláku! Tys již pišel ke své žen? Jak hodný !« Ne! To nebyla petváka! »A kde máš Andulu?«

jsi

»Pijel jsem drožkou. Andula pijde.

»Pro

sám? Nebylo ti snad dobc?« ptala se starostliv a udiven zárove. »Jest mi zcela dobe. Chtl jsem to jednou zkusit sám.« 62

jsi

pijel

.

.

.

»A kdo Otázky

t

vyvedl po schodech?«

se sypaly a

komisa Mach

odpovídal, jak

nejlépe dovedl.

A když

jej pak žena odvedla do jídelny a sama odskoila do kuchyn, postavil se do prosted po-

koje,

ruce v kapsách, a obliej

mu

stáhl

oškli\ý

úšklebek nad sebou samým.

Pak nahmatal v kapse jehlici, dar Jarmile. Otevel zásuvku psacího stolu a jehlici hodil

tam.

Jak žebrácký úplatek!

Popošel k oknu a položil horké elo na chladicí tabulku.

Ne,

patrn zde nebyl

nikdo.

63

PÍBH

TETICKÝ EMMY

atrn! Toto slvko bylo zlým objevem onoho dne. Není

»patrn«

jistoty nikde a

již

jest jeho

vlád-

cem na vždycky. Ale nepehání v sebelásce významu slovíka a

»patrn« údlem života všech

není

patrn,

pece ne

ale

Snad, ano,

lidí?

natolik, jako života jeho, slep-

cova.

Vzpomíná na Osvojil jich

si

denn

se to

úednickou innost.

svoji

bhem

jistou znalost

ní

lidí.

S kolika

setkával v bíle klenuté kancelái

okresního hejtmanství se starosvtskými koženými

kesly ped dkladnými psacími stoly a s regály vonícími papírovým zápachem kopuletých listin? Chodili sem vyjednavai, žalobníci a obžalovaní, žavtšinou tak málo, nebo sem nepišli odkrývat

datelé a prosebníci, o nichž

vbec ledví,

neznal, a kteí

nic

nýbrž vyídit

zaujati

jen

jí

snaží

a

se jen tak,

aby

jest uctivé,

tok

toliko svoji záležitost. Jsou

si

jí

mluviti

se

šidí.

nemohou. Ale najednou,

mimochodem

tím,

i

tenkráte, mluví-li prav-

slným šibalm

bh

že jste

zavadili

tmto dobrým, i

a tváiti

zdvoilý a v oích jediná po-

du. Och, velcí šibalové jsou lidé!

nkdy

to

co nejvíce prospli. Dižení tla

ei

korná otázka. Všichni

náhodou,

jen

zlým,

o

ví,

Mnohdy jak,

jemounce

pravou

za to ani

nkdy irou a jen tak

strunku,

kmitne

zúmyslným nebo bezúmy-

cosi v oích, cosi jim kmitne v kout-

67

.

ku nosu,

hoj,

skote po tom, držte a nepouštjte.

kousek pravdy, co se

to bylo

Sette

tu mihlo.

výrazem oblieje svého lovka,

s

s

ji

jeho hlasem,

pohyby a dospU jste k emusi, co jest více, pouhým »patrn«. ... A vše ostatní? Obsah ei. iny? Ne, to již není pranic. Lidé mnoho lžou slovy a ješt více skutky, ponvadž jimi klamou sebe. s

jeho

než

i

O nyní

tuto rozkoš chytati

záblesky pravdy byl

komisa Mach na vždy pipraven. Ano,

sluch, který se slepotou i

oima

dalšího vývoje, ale to jest jen nepatrná

hatství, které kdysi míval.

vlastní

slepcm od

A

narození, jimž pešla

bolestí

ást

bo-

té již

ást

zra-

nenabude,

to

Mnohem, mnohem menší »patrn«

bylo jasno.

pravdy zbylo, než kdysi míval. ních

mu

oné jemnosti hmatu,

kové bystrosti do hrot prst,

mu

zbyl

zbystil a jest snad schopen

A

to jest asi z hlav-

osleplých, jako zchudnutí

horší

chu-

doby, zotroení otroctví. Slepí od narození tohoto bohatství nikdy neztratili, nezeli tedy.

pes to omylem tvrditi, že osleplému možno žíti. Síla života jest píliš velká. To si komisa Mach znova a opt uvdomoval. Snad Ale bylo by

není

.

snad by se chtlo

žíti

.

dokonce za podmínek ješt

horších!

Kdysi, dokud byl ješt zdráv, slyšel vypravovati o mladém, inteligentním muži, který v téže nemoci

zárove oslepl nému zbyl za 68

i

ohluchl.

jediné

Hrozné! Jen

pojítko s

cit

nešast-

vnjším duševním

svtem. Píbuzní mu tvá, co

mu

psávali prstem do dlan,

i

na

chtli sdliti. Prosíval prý své pátele

o revolver nebo o jed a

rodie

aby se nevrhl

alespoíí

s

okna.

Tak

jej

musili stežiti,

vypravoval komi-

sai lovk, který ubohého mladého muže znával. Ale jest to pravda všechno? Není jen povstí ta

vc s revolverem a jedem, nebo jen pochopitelnou ostatn aíektací nemocného? Komisa Mach myslí mnoho na hluchého Experimentuje

s

slepce.

tím dokonce.

Za letního odpldne sedí s Andulou v Gróbov zahrad. Sedí na lavice v plném slunku, naslouchá šumní strom a cvrlikání ptactva, dává kol svých uší míjeti

letnímu životu.

»Dojdte mi pro Chce

doutník, Andulo

!«

býti sám.

Když Andula

odchází, opírá

ukazováky do

lena a vtlauje

si

jediný zvuk k

nmu

uší;

lokte o ko-

pevn, aby

ani

nepronikl.

A pozoruje: Dýchá dlouhými doušky

vzduch. Krásný koeii-

ním všechnu silnou vni dozrá\ajíSlunení paprsky ho hladí po obnažené

ný vzduch a cího léta.

nenápadn

s

hlav a ele, pohrávají

si

s

jeho prsty a lehtají ho

na zápstí. Vdechuje dlouze a rozkošnicky a myslí si:

Nestojí

již

pro tento okamžik za to žít?

Ale což jsou jen radosti zbylých tí

smysl? Což 69

není vnitního života,

možno nyní znova

nemá v

duši

nastádaného za ticet

hatství,

brát

a

dlouho žít?

prožíti svoji cestu k

ohromného bo-

šest

Kam

mkkému

severských fjord? Ci chce snad poví starého í^íma a súastniti se

let,

nhož

slunci siných

zajíti s

z

chce? Chce

mezi slou-

Catilinou po-

vstání proti senátorským nepravostem, nebo s Cae-

sarovými legiemi výpravy do zaalpské Qallie? Chce býti

svdkem

a

úastníkem Valdštýnova vzrstu a

pádu? Ci pjde dále: do žár, v nichž zem uzrávala, do ohnivého bahna tvoících se velehor a hloubek jeskyní, kde se krystaly rodily?

nepjde dnes

Ne,

tak daleko.

Pjde dom. K

ta-

tínkovi a mamince, k sob, když byl šestiletým chlapekem.

Hle! Maminka šuká v »modrém pokoji«, v tom svtlém, milém »modrém pokoji« s úzkými, lesklými lišty na starosvtském nábytku, s obrazy d-

deka

a

babiky nad pohoivkou

níkem, v

nmž

jest

a se

záícím

skle-

uloženo sta nepístupných jemu

poklad. Maminka v domácím úboru pechází od okna k oknu, bílou plechovou konviku s dlouhým hrdélkem

má

v ruce, poodhrnuje krajkové záclony

a zalévá fuksie se žluté

rže

a

smšnými bloervenými kvty,

muenku,

jejíž

dvee do koán nek,

70

pouhé tajemné jméno

A pomalu se otevírají a vážn a dstojn jimi vchází tatípan notá. Jde z kanceláe. Obláky dýmu se

ho napluje divným pocitem.

«

nesou ode dveí a »modrý pokoj« zavonl jeho

bri-

tanikem.

Ale co to?

Kdosi klepe komisai Machovi na rameno a on se rychle vztyuje.

»Snad

milostpane, že

neusnuli,

Andula

mne

neslyšejí?«

se to vrátila.

Vida, vnjší svt!

myslí

si

komisa Mach.

tentokráte representován Andulou. Vlastn

nepíjemn Usmívá

jej

Jest

velmi

vyrušil.

jakoby Andule na omluvu. »Skoro jsem trochu dímal, « praví vesele. »Sednte si ješt, Andulo, jest dnes píjemno a paní snad na nás

se,

obdem poká.

s

oddává svým myšlenkám.

Komisa

se znova

Snad

snad nebylo pece teba jedu a revol-

.

.

.

veru!

Ale myšlenky o hluchém slepci a obrázek modrého pokoje mu vybavily pedstavu ješt jednoho

lovka

podivnou houževnatostí života: Tetiky staré podivínky, která žila v domácnosti s

Emmy, jeho rodi. A úsmv probhl komisaovou tváí pi

této vzpo-

mínce.

»Jak

Emma?«

to

bylo.

když

Andulo,

zemela tetika

ptá se.

»Stará slena?

A

však

to

vdí.« 7/

«

»Zapomnl jsem jste byla pece

již.

vy

» Všechno,

Nebyl jsem tehdy doma a

prvm',

»A co chtjí vlastn

.

kdo

ji

vidl.

vdt?«

jak to bylo.«

»No, jdu tam ráno se snídaní. Klepu, však vdí, že se stará slena vždycky zavírala, a nikdo se ne-

Co pak

ozývá.

si

zase stará slena dneska vy-

to

ješt jednou a poád nic. klíovou dírkou! I, Ježíši Kriste! Leží jim tam chudrka stará v prosted kumbálku a kumbálek plniký pták. Hopkovali jí po tle a mýšlí? myslím

Kouknu

a klepu

si

já se jim

po hlav a ten velký kos, co

mu

íkala Petr,

ji

obal

slena vždycky ráno krmila, okno nikdy nezavírala a to ji pišli upomínat. Tluu. bouím, ptáci uletli. Tak jsem pak zavolala milostpaní. Našli jsme ji již studenou, chudáka. Doktor povídal, že umela od staroby. Však jí byl již jenom drobeek Bože, to jim to bylo smutné s tmi .« ptáky, milostpane do tváe. Vdí, ona

.

.

je

.

.

Komisa Mach Mírný

úsmv

již

si

.

vzpomíná na tetiku Emmu.

neopouští jeho tváe.

»Ona byla stará slena divná,« dodává Andula za chvíli, když komisa neodpovídá, »ale byla hodná .

Ci co chtli

vdt?«

»Nic, jen to.«

Ale pak se

pece ješt

ptá:

»Jak že se jmenovaly ty 72

její

koky?«

.

»Á, to je juž

nemla. To když

myslila, že nic nebude

k

sob

nepustila.

baly na

Ty

jíst,

si

tenkráte vy-

tak je od té doby juž

se narvaly, potvory, a naškra-

dvee. Té jedné íkala Katrmúr

její

a

té

trojbarevné Šnurolína.«

»Ano, ano

.

.

.«

Tetika Emma! vzdor v

Vzdor?

.

ní .

Zvláštní

Takový divný

žena!

osudu a celému svtu!...

proti

Ne, to není pravé slovo, vzdor zní v

.

tin píliš

byl

vážn

eš-

a tžce, ale takový »truc«, takový

divný truc!

Komisa Mach Emmy. Jak horoucn u jeho

rodi

pipomíná celý

si

ji

miloval ve

píbh

tetiky

svém dtství!

2ila

od svého ptapadesátého do osmde-

sátého roku a znal

ji

již

blovlasou

jen jako starou,

dámu. Ale o jejím mládí se v píbuzenstvu mnoho vypravovalo. Tetika

Byly vojenské dti, níkem.

Emma

byla

matina

komisav ddeek

Maminka byla

nejmladší z

sestra.

byl plukov-

mnoha

dcer, ona

ješt plný lesk dsiojnického

pamatovala domu. Vzbuzovala mnoho nadjí. Oslovala okolí

nejstarší a

krásou a roztomilostí, uvádla

je

vzdnmeckých

v nadšení

láním, duchaplností a veršíky, které v

rodinných asopisech uveejovala, a v úžas divo-

kými jezdeckými kousky a osvícenstvím tak nebez-

peným,

že ji dokonce podezívali z tajného svobodného zednáství. Byla zbožována a obletována a 73

dm

plnil se jen

vdá. Ale tu

Bylo

to

ji

pro

Tvrdilo

ni.

že se

výborn

opravdu neštstí? Lhostejno, staí, že

Emm. Pi

bylo neštstím tetice

v plném trysku porušila jest

se,

potkalo první velké životní neštstí.

jemné ústrojenství,

si

to

kon

skoku na

jež

panenství — a bylo rozhodnuto

vnjším znakem Rozkošná

o budoucnosti.

Emma

a okouzlující

byla

uzavela se ješt hloubji ve studium a knihy a užaslým rodim se vší rozhodností prohlásila, že se nikdy nevdá. Nikdo

mrtva. Odešla z ruchu

nechápal pro, vali,

marn

marn

života,

rodie vyptávali a dohado-

se

zbožovatelé ve svých dopisech

svila

ze spolenosti a teprve po letech se ze sester, co se stalo a

odkud

tváky nebo

ze

lži.«

Nevrátila

zemel

nkolik

let

uhasla.

»Dstojnická vdova

na to

její

jedné

rozhodnutí: »Nikdy

nkdo

bych nesnesla, aby mne

prosili

Emmin

odchodu

a zapísahah, jen legendy zbyly o

podezíval

se.

Dd

z

pe-

plukovník za

a rodinná sláva hasla, až jest

jako

shroucený

pomoí jej,« íkávala prý babika. Dcery se vdaly naprosto ne podle svých mladistvých sn, stárly, mly dti. Také tetika Emma stárla. Jezdila po rodinách sester a dti jim vychokíž, pijde pes a

vávala.

Chlapce provedla

ata vyuila základm literatue,

dobrému

obyejn

piana,

franin

a

tónu, trochu pírodopisu a ra-

kouským vlasteneckým djinám a co z ádných mšanských rodin mají 74

dvnmecké

kvartou,

již

tak dívky

znáti.

Tehdy

po letech se vrátila sláva jejího mládí. Byla milo-

zbožována mládeží, šastna touto novou sama milující. Ale to vše jen potud, dokud

vána, ano,

láskou a

byla

dtem

vším. Jakmile dti dospívaly a ona po-

znala, že jim

Odjela

s

poíná

laskavým

býti

již

úsmvem

ním,

jen

byl konec.

na rtech, aby se

již

nikdy nevrátila, aby se nikdy v budoucnu nezeptala

na osudy Annininy, Pepovy, Viktorovy, kteí byli po deset

let

celým jejím životem, aby písmenkou

neodpovdla na Nedovedla ]im

jejich listy plné lásky, slz a proseb.

již

vším, pozbyla tedy na

býti

n

Taková byla tetika Emma. Milovala na píptáky zpváky. Samá klec býval její pokoj a komisa Mach se z dtství živ pamatuje na stny ovšené zelenými klíckami, v nichž hopkovali, zpí-

práva.

klad

vali a cvrlikali

drozdi a kosi, ížkové, ernohlávkové

a stehlíci, pamatuje na

piplavou

péi

o

n

a vý-

pravy za mraveními vajíky. Ale jednoho jitra nalezla tetika Emma v kleci umrlého ížka. Když po

pátrala

pomnla žízní.

V

píin

jeho

dát do misky

smrti,

vody

a

vidla, že

zpváek

že

mu

za-

zemel

téže chvíh zotevírala okna pokoje a zote-

dvíka klecí. Ptáci se rozletli do širého svta. Tetika Emma ztratila svojí nedbalostí na právo. Tehdy bydlila již v domácnosti jeho rodi. Pesthovala se tam trvale po druhé svojí životní nehod. Pi vaení na sebe pevrhla lihový kahanec a tžce se popálila na nohou. Uzdravila se po dlouhé vírala

i

n

/o

nemoci, ale nikdy se

již

nepostavila. Belhala se na

špice jediné nohy o berlích. Tak ji ml v duši komisa Mach. Blovlasou staenku s laskavým úsm-

vem kolem rt, zaboenou do velkého koženého kesla, o jehož lenoch se opíraly pipravené ber-

mahkou

liky;

a ubohou, hopkující za

náraz svých opor po podlaze pokoje

a

devných dol

a na-

horu schody. Jak miloval tetiku snídaní

ped

Emmu!

Vstal

Emm.

Pišel v poledne ze

bžel k tetice

školy a první jeho cesta byla k

ní.

a ješt

Položil po

obd

Co krásných vcí mu hrav nauila! Jak mu

vidliku a do jejího pokoje!

navypravovala!

emu

ho

rozumla! Nikdy by se byl dim nesvil s tím, s ím s

touže vážností ukrýti

ani

kamarádm svoval

se

pede všemi

jí.

ani ro-

Dovedla

výkres, který

maloval na blahopání k tatínkovu svátku, jako plán

ton, kterou objeví. mu dala pro obojí. Když pak byl do krajského msta poslán do primy gymnasia, psávala mu tém denn dopisy na mnoha a mnoha stránkách a nešastným byl pro nho jeho budoucí cesty k severní

A mnoho

neocenitelných rad

den, kdy psaní nepišlo. Prázdniny s ní patí k nejkrásnjším vzpomínkám jeho dtství. Letmý polibek otci a

koji

matce a k tetice! Cekala na

nov

uklizeném, za stolem

a bylo-li léto, s

pt

minut.

nho

již

v po-

istou pokrývkou

kvtinami ve váze;

zpozdil-li se vlak o

76

s

Umla

vdla latinsky,

vždy, i

tro-

chu

ecky

a aby poznala jeho milované autory

ráska a Tebízského. nauila se také

esky

Ji-

ísti.

Dlouhé hodiny spolu rozmlouvali a peli se o eské literatue a národnostních otázkách, ona, cítním

Nmka,

ním,

s

jedenáctiletým

eským

radikálem,

dkazy vzdlané staeny ml jen svoji krásváše a erve rozpálených tváí. Snad práv

jenž na

nou

dtský žár teta milovala a snad to byl jen dobe sehraný žert od ní, co tehdy považoval za krvavou vážnost. »Emmina poslední láska«. íkala tento

mírným úsmvem o tomto jejich mru. V tch dobách tetika Emma ze svého

maminka koje

již

s

vbec

Pro? Bývaly

popo-

nevycházela. Ani do zahrady ne. to

pece

tak krásné chvíle,

když ho

uívala milovat pírodu, ukazovala a upozorovala,

když ho zasvcovala do tajemství slunce, kvt a hmyz. Posledn byli spolu venku v jarní den, plný jasu,

kdy

se

zahrada takoka

pes noc

rozzáila

kvítím a barvami. Vrátila se nahoru do pokoje za-

mlklá; tak se

dne pro

pela co

jí

mu alespo

pišel, aby

ni

ji

zdálo.

druhého

doprovodil schody, ode-

Teprve za nkolik

sejíti.

A když

dní

mu matka

ekla,

Emma odpovdla na otázku, pro ne»Oškhvý lovk nemá práva hyzditi bož-

tetika

vychází:

pírody.* Plakal tenkráte u obda, když to maminka vypravovala a nemohl se dokati konce ské

jídla,

aby

sml

k tetice. Když vstoupil, vidl

ji

milou a krásnou stáím ztráceti se ve velké lenošce //

a upírati na

padnouti

jí

nho

Ml

své jasné, laskavé oi.

kolem krku

a zlíbati

ji,

touhu

která ho nikdy

nepolíbila a nikdy nepohladila. »Tetiko,« a hlas se

mu

zachvl, »poj(fte!

Celém

... Jste

tak krásná, tetiko!*

pejel mráek, který se snažila smazati

jí

úsmvem. »Pro vám vypravuje maminka takové vci? ... A to se jen vám, Karlíku, zdá, že nejsem ošklivá. Všichni ostatní Udé to vdí a já sama to vím ... I vy to jednou uvidíte* ... A pece tato ohromná láska skonila

náhle. Byl v tercii a pijel

dom

na svátky. Když

u nich

práv návštvou pražský

pozdravit

šel

ženýr, ostatn také bývalý žák tetiky

velmi

zajímav vypravoval

o

rodie, byl

jeho bratranec, in-

stavb

Emmy

a ten

tunelu, kterou

vede a o nebezpeích a obtížích, které pi práci teba pekonávati. Také otec byl tehdy v dobré míe, poklepával synkovi na rameno a íkal mu »mladý muži«. »Poslouchej, mladý muži, tady se mžeš mnoho pro život nauit !« Tercián poslouchal bratrance inženýra a na tetiku teprve po jejího

pl hodin. Rozbhl

Emmu

si

vzpomnl dvée

se k ni Ale

zameny. Klepal. »To jsem já, »Nechote sem, Karlíku, není odpovdla. Stál ješt dlouho za

pokoje byly

Karel, tetiko !«...

mi dnes

dobe !«

dvemi, zaražen a bledý. Nemohl se odhodlat odejíti od nich. Tetika Emma nemluvila pravdu, nebyla nemocna, to

vdl ... A

jež spolu promluvili.

78

byla to poslední slova,

Bez úspchu zstal dlouhý

druhého dne napsal, marná byla

in-

tervence matina. »2e Karla pozdravuju, ale af

již

dopis, který

jí

žen

nezazlí staré

pochopí

Od k

Teta

ní

Jest

již

velký a

to.«

tetiky Emmy neuvidl. Mimo vbec již nikdo nespatil a matka as od asu vydobývala pístup jen násilím. chvíle

té

služku a matku si

rozmar.

jejích

Emma

již

jí

dlouhým trpným vzdorem

si

vynutila,

že z pokoje, jejž obývala, byla peložena do nej-

horšího kumbálku v

ská komora,

mící mlýnskou

zahrad a

dom. Bývala

jejíž jediné

luk.

kuchy-

struhu pod ním a

za struhou

do

kousk nejnutnjšího náZde v osamní prožila zbytek

Jen nkolik

bytku se sem vešlo.

nikým

stáí. Nikoho nepijímala, s

Jen domácí

kdysi

to

okno vedlo na prudce šu-

koky

k

ní

si

nedopisovala.

chodívaly návštvou a boží

sem létaJi oknem, v lét, v zim, ve dne, v noci oteveným. T veškery knihy po ase vyhodila a

ptáci

velký pytel korespondence

druhem

její

byla dlouho

samoty, zniila a psaní po psaní v drob-

ných útržcích papíru

pustila po

punochy. Maminka pracování

z mládí, jež

si

kousku

proudu struhy. Pletla

pochopila, že to jídla,

které

jí

znamená odposkytovala,

nový »truc« a zásobovala ji vlnou a bavlnou, tváíc se, jako by nieho nepozorovala. Pak si teta jednou vymyslila, že nebude jísti více. než denn ti krajíky chleba. Odmítala jídlo a po Andule poslala matce o svém rozhodnutí dopis. Teta trpla

jí

tento

79

Emma mla pišla do

ješt

když k nim

asi šest tisíc korun,

domu (komisa Mach

zddil) a vypoítala

že

si,

no a dávno projedla.

je

ostatn po

je

za

ta

léta

již

ní

dáv-

»Mrzák musí pijmouti od

sestry almužnu,« psala tenkráte, »ale ta nesmí býti

vtší, než kterémukoli jinému žebrákovi.

denn

chleba

jest

komisa Mach matku poprvé ani jinak

A

ti kusy

až píliš mnoho. « Tenkráte vidl v život zlou. Nebylo

tehdy v rodin veselo. Tatínkovi klesaly

mrzutý a špatn vypadal. Picházíval kanceláe zamraený a týral matku zlomyslnými narážkami o nákladu domácnosti a roztomilými prpovídkami, že zná úednické rodiny, které mají papíry, byl

z

jen jednu služku šesti

a že není

a

dokonce jen ti pokoje, místo

naprosto

jisto,

nebude-li

si

teba

pomalu zvykati na chlebovou polévku a nastavovanou kaši. Maminka tehdy mnoho potají plakávala.

Vždy

velký byt se

platil jen

k

vU

tatínkovi,

také malá Andula se pijala pro úklid jeho kanceláí a vailo se jen pro

budeš

nho. A do toho ješt pišel vzkaz si na ni došla. »Také ty mne ti kdy udlala?* volala na ni

Emmy. Matka muit? Co jsem

tetiky

se slzami v hlase.

»Nesnáším po dvacet

tvoje sobecké vrtochy? Nedovoluji

sedm

všechny

díe celého domu? Co ode Trápit mne chceš! Ale já se budu mo-

k tatínkovi a k mamince, aby

nepijímali, protože

80

let

pro klepy sou-

bydlit v nejhorší

mne chceš? •dlit

ti

jsi

t

v nebi k

sob

utýrala svoji sestru, která

tob

se k

chovala

s

láskou a všechno by od tebe pi-

kdyby byla na tvém míst a ty na jejím. Ty ženská zlá, ošklivá, sobecká !« Nevidl nikdy matku tak rozzlobenou. A tetika Emma kapitulovala. Po jala,

prvé v život.

A

kapitulace u

ní

znamenala

defini-

píchod staroby. Zaryla se jen ješt zuivji do svých punoch, pletla a pletla a docilovala prý tivní

výkon Emmy,

úžasných. její

Skín

se

plnily

ponožky a punochy

zbožím tety

nosila celá rodina

maminka byla šastna, mohla-li nkoho ze známých njakým párem obdarovati. Tatínek, když byl v dobrém rozmaru, dlal mnoho bodrých vtip na ten punocháský krám a mnoho i

se služkami a

když mu klesaly alpinky. Komisai Machovi pipadla náhle tato punochová

jizlivých,

tragikomedie velmi v

smšnou

a

srden

Grobov zahrad rozesmál. »Cemu se smjou, milostpane?«

se na lavice

zeptala se udi-

vená Andula.

»Vzpomnl jsem Emmy.«

si

na

punocháský krám tetiky

Andula se také rozesmála hluným,

dtským e-

hotem. Smáli se oba.

»Prosím vás, nenosím vlastn ješt punochy po tetice

Emm?«

ptal se.

»A ješt dlouho budou

nosit. Já taky.«

Andula se

chichtala.

Komisai Machovi byla pojednou velmi drahou 6

81

.

vzpomínka na podivínskou pítelkyni mládí a jeho

úsmv

byl dobrý. Ale

i

ten po chvíli zmizel z tváe,

nebo te, po

tolika letech, teprve se

otázka, které

si

Co udržovalo

mu namanula

ješt nikdy nepoložil: tuto ženu

pi život, když všechno

byla zahodila?

Otázka byla dležitá. Stailo pece sednouti jen na prkno okna stále oteveného a sesunouti se dol, dol do šumící a prudké mlýnské struhy, jež kdysi divoce unášela do neznáma v bílých útržcích dopis minulost

tiky

Emmy!

zele

luk a zahrad? Ci to byl

te-

pi život snad práv tento vný tok a vný šumot eky, vyplniv celé nitro staré ženy svou melancholickou písní? Nebo hra vtr v korunách olší tam na druhém behu a Ci udržoval

ji

osudu, jen on to byl, který letí?

Podivn houževnatý

ji

vzdor životu

její

po

živil

tolik

a

deseti-

jest život!

»Kdy zemela tetika Emma?« Andula pemýšlí. »Jak dlouho jsou ženat, milostpane?«

»Na tetí

rok.«

»Milostpaní, chudinka drahá,

umela

loni,

že?«

»Ano.« »Milostpán ten rok, co se

ženili

.

.

.

Ti,

tyi

.

.

dobe: pt rok tomu bude. To jsem byla první rok ve služb. Kouknou, jak ten

Ano, osmdesát 82

let

jí

bylo!

as

utíká...

!«

.

Podivn houževnatý komisa Mach.

lidský

jest

íká

život!

si

Smr tetina života byl uren milimetrem špatn pipevnného sedla. Divné! Ale což nebyl smr života jeho uren ediovou stepinkou? Smšné vci rozhodují o lidských osudech! ... Stepinka! Jest to

.

.

skuten

pravda?

.

.

.

Nu, ano!

.

.

.

Jest to

nesmírn komické, ale již jest tomu tak: SteOpravdu stepinka! A jeho myšlení se sousteuje na tuto smšnou vciku. Miliony let se potácel jakýsi nepatrný obláek

sice

pinka

.

.

.

žhavého

A v ným

plynu

jedné

kdesi

hlubokostech

v

vtein vnosti zkapalnl

jícnem

s ostatní

A

ležel tisíce

sope-

lávou vyvržen ven. na slunce

a vzduch. Vychladl, stal se

útvaru.

zemských.

a byl

kousíkem ediového

a desettisíce

let,

nehybný

a

klidný uprosted své vrstvy, na niž se nakupila prst a rostly lesy a traviny. Nad ním, jako mraky oblohou, táhly

vky. generace

se vystídaly,

djiny

rostlinstva,

zvíeny

i

lidí

se tvoily a on ležel a ležel a

mu do toho všeho nebylo. Až pišla jeho chvíle: Asi ped deseti lety dlal hostinský Jirák u svého jetelišt stružky a našel, že má pod polem ediovou skálu. Najal si tyi dlníky, zídil si primi-

nic

tivní

lomy a dodával kámen okresu na štrkování

silnic

a

mstu

na dlažbu.

Komisa Mach

znal všech-

83

.

ny tyto

lidi,

potkával

pozdravy, a na mysl

njakou úlohu

hráti

od

šesti

vali

je,

odpovídal jim lhostejn na

mu

nepišlo, že by kdy mohli

v jeho život.

hodin ráno do šesti

na jeho osudu a každý úder

byl prací pro

stepince,

nho. LámaH, až trpliv,

která

A

zatím

tito lidé

veer neúnavn jejich

praco-

krumpá

se dolámali k jeho

desettisíce

let

tam

ve

n

tmách na ekala. Dokala se. Naložili ji s ostatním kamením na vz a odvezU k pivovaru na hromadu. tyikráte na

to,

jak

si

iti celý život.

mady

A

chodíval kolem a myslíval utvo-

si

nikdy ani smíchu nad tím z hro-

nezaslechl.

chechtával s

denn

zaíditi odpoledne a zítek, jak

pi své

Stedovký ábel práci,

klidnou lhostejností.

se

alespo

dnes koná osud své

dílo

Pak stepinka pod zvonivým

úderem kladiva odskoila ve zlomku vteiny, kdy kolem on, její pedurený ... Co se s ní stalo

šel

te? Odpoívá

nkde

snad

v

štrbin

dlažby,

i

kroky rozšlapána v prach a roznesena vtrem, aby se stala novým tvarem a tvoila nové osudy nových lidí? ... Co na tom záleželo komisai byla

již

Machovi? Pro

vážn

nho

již

svj

úkol vykonala

.

.

komisa a hluboce procifoval. Ale pojednou mu iismv skoil na rty: Pistihl se pi plagiátu. Hlehle, tohle je pece etz tetiky Emmy, ten není jeho! Ona jej v dtství uívala takto vnikati Zcela

na vše

to myslil

ve vci! Mnula mezi prsty cíp stolní pokrývky a 84

.

ekla

náhle: »Zkusme, Karlíku,

..

dovdti

se.

co pro-

dlala tato pokrývka, než se dostala z bavlnových plantáží až na náš stl!« Mnoho si pak vyprávli a

mnoho pravdpodobných povídek

chomáek

sledovali

rických plantáží souší a nami,

mu

dávajíce

moem,

A

kupc.

a

vida:

Karlíek

I

s

vymýšleli, jak

jinými

skladišti a továr-

rukama ernoch,

procházeti

padlák. tkalc,

lodník, železniních zízenc,

ví

si

své bavlny na cest z ame-

vcmi

tak hrávali

si

Dnes, po ptadvaceti letech s

ediovou

bar.

.

tak hraje

si

stepinkou!

Moudrá byla tetika Emma, teba podivínka ješt dnes jest možno mnohému se od ní nauiti. Moudrá byla: Dovedla žíti svým vzdorem. Ale

ím

on bude

a

žíti?

Ne, ne! opravuje se rychle a vrací se k východisku svých myšlenek: Jest

i

možno

tak

žíti,

jen

své radosti a uprosted lhostejného víru odcizeného

svta. Nejsou sice dávný doby, kdy více chtl a

chtlo by se

Rozkoše duše

žíti i

nemu ...

i

tla

mu

i

více

tak jest možno.

i

zstaly. To

snad se dá z života vynutiti

Chce

ale

A

již ví. .

snad

.

.

.

dále rozpádati své myšlenky. Ale Andula

praví:

»Nemrzejí jedna

se,

milostpane,

ale

vdí,

že

je

juž

pry?«

Vyjímá hodinky

a ohmatává

ciferník

zbavený

skla.

85

»Opravdu! Tož pjdeme !« Jdou k zastávce elektrické dráhy a ekají, až

pijede

jejich

vz.

Ano, jest možno finitivní

žít!

závr svých

Drní

opakuje

komisa

si

jako de-

dnešních úvah.

tramvaj, zastavuje a oni sedají do vozu.

Jedou k domovu. Komisaovy myšlenky se rozptylují. Cítí

usedly

dv

rozilen

nuselské ženy,

šeptají o

pdy

vuje

kolem sebe. Na

lidi

lavici

vedle

patrn babky,

nho

a ty

si

tajemném zloinci, který navšt-

sousedek v

jejich

ulici

a krade prádlo.

mu nemilé, že si cizí lidé vynucují jeho pozornost. V nitru mu zstala po vzpomínkách pachut, která mu iní vše píjemným. Rozhovor babek ho baví, poslouchá a je mu veselo a dobe. Dojíždjí dom. Není

»Jak se

ti

vede, KarIouši?« ptá se ho s políbením

když vstupují do dveí. Jak se mu vede? Dobe, dobe, pro by

žena,

mlo

Ale náhle se rozpomíná:

Vždy

jest jiný

všem ostatm'm.

A

Ach.

než žena a jeho

Vždy

mu

ano... pravda:

svt

jest cizí

jí

a

jest slepý!

odpovídá:

»Dobe, miláku« ... a se mu již nevede dobe. Obdují. 86

se

vésti jinak?

v

témž okamžiku

cítí,

že

«

.

Po

obd

kolem

usedá na pohovku a poslouchá, jak žena

nho

šuká.

2ena! Milovaná, nenávidná žena!...

pohyb vyhaslými

Sleduje zvuk jejích a divný,

muivý

by prorazit temno a uvidt milovanou, chtl by ... ne. nemže.

by, chtl

Co dlá

zornicemi

pemáhá: Chtl

pocit ho

Jarm.ila? Jak na

nho

ji

ji,

hledí?

A

by. chtl

krásnou,

jest

v

je-

oích ješt kousek lásky? »Chce se ti neho. Karlouši?«

jích

Jest v jejím hlase ješt kousek lásky?

»Chce se

ti

neho.

Karlouši?«

Ci jest tento hlas jen utkvlou roztomilou maskou

ošetovatelky nemocných? »Ne, Jarmilko,

A

nieho

se

mi nechce.

stává se zlým.

Míjejí dlouhé chvíle a on se

nehýbá

s

pohovky,

slova nemluví a ona posléze ustává se svými otáz-

kami. Usedá opodál

etbou

s

obasným obrácením

listu

a ticho jest rušeno jen

knihy.

Cte? Ci se jen tak petvauje? lile,

list

se obrátil

.

.

87

BUDU

TI

PRE DITAT!

«

f^^y^

omisa Mach si v tchto krát vzpomnl na jistý

který byl také

Bylo

nkoli-

k jeho »patrn«.

ješt za dob komisaova plného zdraví.

to

mšanské

editel

rodiny, chodil za

alespo po klepii.

píspvkem

dobách

Jarmilin výrok,

školy, starší ženatý pán a otec

slenou pokladní

msteku

Mluvila o

z nádraží; tak se

vykládalo a bylo z toho

vci

i

mnoho

Jarmila a ekla tehdy muži:

»Ty mne nebudeš nikdy podvádt, vi(J?!« Odpovdl jí: »Miluii t a proto t nemohu podvádti. Nemohu prost a není v tom tedy žádná zásluha. A kdybych t snad jednou pestal míti rád a zamiloval si jinou ženu, ekl bych ti to.« Vrhla se mu kolem krku. »Ne, ne!« Jakoby se o

mu

nho

bála.

A

za

rozechvlým: »Kdybys mne nkdy ošidil, neíkej mi to! Udlej to tak chyte, abych se o tom nikdy, nikdy nedovdla. Nemohla bych žíti ani pak bez tebe a kdybych to vdla, bylo by mi tžko.

chvíli

Ejhle,

šeptala

hlasem

trochu

Oví logika! proti nmu!

ženská logika!

A te využívá Nebo Jarmila ho klame! Od chvíle, kdy odmítla jeho jí

Její logika!

žádost, aby se roze-

na tuto možnost pipraven každým okamžikem. V zásad bylo konen zcela pirozeno,

šli,

byl

že

pi neradostném život, který má

slepcem,

si

žena hledá radost nové lásky.

s

mužem A pece, 91

když nabyl

jistoty,

že jest klamán, padla na

nho

a objala ho celým svým objetím. Když nabyl jistoty! Smát se mu chce! Což pro nho njaké jistoty jest? Ne, nenabyl jistoty, nikdy

hrza

nenabude, v tom

jí

hrza

ta

práv

byla ta hrza.

nebyla poctivou hrzou.

prolhaná, ta Ihaná, vše

hrza

Nebo

Ta nevra

ani

byla

byla prolhaná, ta tma byla pro-

kolem komisae Macha

nkdo?«

»Byl u nás dnes

lhalo.

zeptal se jakoby

mimo-

chodem na procházce Anduly. »Nebyl, milostpane.«

A

za chvíli:

»Nezapomnla

dnes milostpaní to psaní

jste dát

na poštu?« »Ne, nic jsem nenesla na poštu

;

milostpaní mi nic

nedávala.«

»Kde

jste

byly

vera

s

paní?«

»Nádobí jsme kupovaly.* I

ta

Andula byla prolhaná,

rá se zdála býti tak

mlká

ta

a

hloupá Andula, kte-

prhledná jako luní

studánka. Poprosil jednoho berní

úad

jitra

Jarmilu, aby

vyíditi jistou záležitost.

také Andulu poslal z domu.

mu

došla na

Když

odešla,

Chtl dnes ekati na

listonoše sám.

Konen

zaznl zvonek v pedsíni.

Sel otevít. Listonoš

krajinský asopis. 92

doruil ti psaní,

lístek

a

«

Aj?!...

Od koho najednou

tolik

dopis? Snad

ti týdny nepišla tak velká pošta a podivno, že

již

pichází

práv

dnes,

kdy

ji

sám pejímá! Sevel

dopisy v ruce. »Poslyšte, pane založila poštu.

»Myslím

jen

listoTioši,«

ekl, »služka

korespondenní

lístek

Ano, to by se tedy shodovalo.

to

bylo?«

vera.

Vera

pišel jen

od švadleny.

lístek

Listonoš odešel. a

nám vera

Nepamatujete náhodou, co

Komisa

položil psaní na piano

netrpliv pecházel pokojem. Cekal.

Když se žena vrátila, ekl jí: »Na pian máš poštu, Jarmilko.* Trvalo

to velmi

»Bratr Josef píše a paní adjunktova. To

je tvoje,

Slyšel, jak trhá obálky. Ctla

si.

dlouho.

úet od knihkupce

a pak ješt pohlednice, také od

na Hrubé Skále na výlet.

paní adjunktové, byli

Máš

trplivost poslouchat?

»Je tam Ctla

nco

plynn

Petu

ti

zajímavého?... Nu, a

rozpak. Bylo

bez

to.«

ti!'<

to

skuten

psaní od švakra Josefa o rodinných záležitostech

pozváním na venek, pak dopis pítelkyn s nkolika malomstskými novinkami a klípky a bezvýznamný pozdrav z výletu, podepsaný bývalými a s

komisaovými kolegy

a

známými.

Jeho nervy se na okamžik uklidnily. Ne, to nebyl pravý systém dopátrati se kouska

93

A

pravdy! z

Jarmila byla dosti qhytrá, aby vystihla

tohoto jediného pípadu, že

má nedvru

ke psa-

ním, která ona pijímá a kdykoli nyní pišly dopisy, bylo první, že

mu

je

pinesla a íkala:

Od

toho,

od toho, od toho; máš trplivost poslouchat?; pe-

tu

je.

ti

A

nebyl-li

píchodu doma,

dob

náhodou v

hlásila

mu píjem Máš

jeho návratu a zase íkala:

listonošova

pošty ihned po

trplivost poslou-

ti pedítat. A íkala to s tak rafinovanou pirozeností, jako by ani netušila, že ji pode-

chat?; budu

zívá. Ne, to nebyla tedy správná cesta dopátrati

kouska pravdy! Ale jak? Jak jen? zády se cosi dje, to vdl.

se

A

že za jeho

Cosi!... »Cosi« jest hrozné slovo. Ne tak oste

muivé to tím

blízkou nedosažitelností jako »patrn«, za

dusivjší svou beztvárností. Ale o bolestných

jemnstkách podobných slov nemají vidoucí zdání a bylo by marno vykládati jim. A toto cosi vyplnilo te celé jeho nitro. Bylo tam ostatn vždy, ale netušil, že muže nabýti rozmr tak ohromných. Kvapilo však v horkostech nocí a rostlo a rostlo a když

stny

hrudi

lým tlakem trhnouti.

A

již

a to

nestaovaly, opíralo se o hrozilo

je

v

bylo zase to:

ale až v kterýchsi

n

Ne te, ne

za hodinu,

píštích chvílích! Ohavné!

bylo lze zbaviti se ho. Míval

trva-

píštích chvílích roz-

nkdy

pocit

—

A

ne-

a

pi

tom byl nucen sedti klidn na pohovce a odpovídati laskav na Jarmiliny otázky že by je

—

94

zárove s hlasem svého kdyby se te rozkiel; že by se mu ulehkdyby mohl nkoho rdousiti a bíti mu hlavou

snad mohl vyplivnouti hrdla,

ilo,

o zemi, nebo vehnati si kulku do prsou, aby tímto otvorem mohlo »cosi« vyprouditi ven. Ale vdl, že nic z toho

A

neudlá.

za nocí, jež ode dní se

hladila

jej

mu

jen

lišily

vtší ješt

picházela Jarmila do jeho

blízkostí ženinou,

po ele,

líbala

jemn

lože,

na vlasy a íkala:

»Och, tvá Jarmilka není hloupá a

co se v téhle

ví,

hlavice dje. Ale nikdy se mne nezbavíš. Mra se na mne, nepromluv jediného teplého slovíka za celý den, ubližuj

mi v srdci a

si

pece každého

já

t po vlasech a eknu že t miluju.« Znlo to po-

veera pijdu, pohladím že

jsi

korn,

míij

ale

Karlouš a

znlo

že noc patí

ženiných paží

to

A

jí.

—

i

s

ti.

vítzn. Byla

si

což

pi tžkém postavení Jarmi-

lin mohl býti písný k jejím Ižem?

násobn síly a

celé nevolnictví

hrzy bude

vdoma,

píliš

prvním shovívavým pohlazením

stát,

vi

ní

a

probojovat

—

cítil

cítil,

se.

desatero-

co životní

Byla krásná.

tla vnímal hmatem zmnohonásobeným a tvary jejích nohou a prsou, dotek jejích vlas jej denn naplovaly novou bolestnou vydraždovala v bezmoc. rozkoší a její jej Vlahou hebkost

jejího

vn

»

Jarmilo

!«

sténal,

zuby zatínal do rt

a

veškerá

síla jeho života vcházela do hrot prst, jimiž vidl, a vždy nov vidl, úžas její krásy, do prst, jež ho-

95

en

sbíraly polibky s bradavek jejích íader, dá-

valy se laskati vlasy jejího tla a chtiv v sebe ssály

její

vonné

teplo.

Chvíle štstí? Jedna ze zbylých radostí života?

Och, nikoli! Manželské lože sinad mohlo dáti vte-

iny zapomenutí slepému žebrákovi

jizerského

z

mostu, ne však bystrému komisai Machovi. Ten znal,

odkud prýští

touha:

tato

vná

ztvrdla v

kámen

To schnou

ervn, kdy

píida

žhavý vzduch se chvje nad

a

zemí, tvoí se v lánech zeleného skvrn.

neukojená

a nikdy

Za neobyejn parných

obilí

plochy žlutých

klasy, které ztratily živnou vláhu

pod sebou a jsou odsouzeny zemíti. Klasy vdí, že propadly smrti a v tomto umírání jediná, divoká touha se jich zmocnila: vydati plod. Zoufalá vášeí plození je pepadla. Poslední síly vypialy a vyhnaly v klas, poslední život sebraly a vlily

v zrno.

jej

Pak zemely. A chorobný plod jejich poslední vášKomizahynul s nimi, mrtvý již pi narození sa Mach znal zákon své vášn. Ale jest znalost zákona úlevou k smrti odsouzenému? Jen novou,

n

.

vtší bolestí

jest

Vidl píznaky Ano, znal,

i

v

pírod

i

.

.

ve spolenosti

lidí.

nov

tuto

blížící se smrti.

vdl

a

pece

si

bral

vždy

ženu, která nepatila jemu, která ho klamala a obesi ji, ponvadž musil, musil, ponvadž ponvadž se nedovedl oprostiti, ponvadž ponvadž byl podlý, ponvadž byl umí-

lhávala, bral ji

miloval,

byl slabý,

96

A

pak šly bezesné noci, kdy Jarmila klidn oddechovala po jeho boku a on cítil nenávist k ní

rající.

a touhu zardousiti

A: »Zardousit?« vysmíval se

ji.

sám sob. »Te?« Hodiny míjely voval odporem k sob samému. A nebylo bodu, jehož by se bylo .

ani nikoho, jejich

.

kdo by jim

»Pro?« zeptá

a on se ztra-

lze

zachytiti,

spravedlnost v tomto

dal

sporu a ukázal tím cestu.

obrátí? ní:

.

se ho v

Nebo

na koho se

plái Jarmila a ostat-

»Jak vypadá to vaše »cosi«?« Lidé chtjí vše

vidti. Jejich myšlení se ídí zcela jinými zákony.

Kdo? Co? Pro? To Dkazy tomu íkají. Ne. Nikoho není.

žalobcem, soudcem

jest

Sám

je,

jejich

zraková logika.

jako jím vždy byl.

odsouzeným. Jaké máte dkazy, pane žalobce?

Sám

i

— zeptal by

se

Co by odvzdorovit do rt a mlel by?

ho soudce, jehož ovšem nikdy nebude.

povdl?

Zahryzl by se

»Jaké máte dkazy, pane žalobce?« zeptá se ho soudce, jehož není.

Ale ne! Ten soudce jest!

Komisa Mach

ve své obrazotvornosti jasn.

Vidí

ho

vidí

sí okresního

soudu svého posledního psobišt, bílou a starobyle

zelen potaženým stolem svíkami v mosazných svícnech a tucto-

klenutou. Soudce sedí za se

dvma

vým litinovým kížem mezi nimi. Jest to jeho známý, rada zemského soudu erný, starý, mrzutý pán s šedivým plnovousem, šedivou rozcuchanou 97

«

«

hlavou a šedivým tlustým oboím. Vše jest na tom

muži šedivé; i oi a barva oblieje a rukou. Jen soudcovský talár jest erný. Na zeleném stole leží

erný

baret. Pan rada se tváí nevlídn. Pelíení zapoalo soudcovou otázkou. Podrobí se mu komisa Mach? Ano. Nemá

zahrýzti zuby do

rtíi,

mleti a

žalovaným. Obhájí svoji

vc

státi se z i

chuti

žalobce ob-

ped šedivým

soud-

covským rozumem. Ovšem, komisa ví, že tu bží jen o experiment obrazotvornosti, ale pln se v nj vžívá.

A

odpovídá panu radovi:

»Casto

dvee,

nás

u

dojista

v

vrznou bez zvonní

pedsíni

astji, než se v jiných bytech stává

nkolik letmých a ne-

a není slyšeti hlas, nebo jen

hluných slov. Neptám-li se, neekne se mi o toni vbec, ptám-li se, vrátila se to služka z koup, nebo to byl žebrák, nebo muž s reklamou, nebo podomní obchodník, nebo kominík a vím jist, že to

tito lidé

nebyli. .

»Pesvdil

jste se

nkdy

s

uritostí o tom?«

»Ne.«

»To

jest

všechno, co víte?«

»Není to všechno. Zena asto vychází beze mne, k pítelkyni prý, nebo k švadlen a vracívá se svží, veselá, plná životní energie, které

ped

tím

nemla.

»Odchází proti vaší vli?« »Ne.

98

Sám

ji

posílám, aby se šla osvžit.«

«

»ZjistiI jste

«

«

nkdy,

«.

vám

že byla jinde, než

udala?«

»Jak mohu? Jsem slepý, pane rado, a pítelkyn

by mne obelhala stejn, jako mne obelhává žena a služka.«

»Co ješt? názory jsou takové, že opravují podezení. »To by bylo tedy nco. Jaké jsou její názory?*

»Její

»Neíkati nepíjemných vcí.« »Jak se

pede mnou

»Schovala

—

snad jen

zkoušce

Ostatn

ctitele

políbil její .

.

názory v praksi?«

jeví tyto

—

dopis svého ctitele z mládí

a zapela, že

A

partner ruku.

jí

to

pi

divadelní

jsem vidl

.

.

ostatn mne také vodívala na koncerH'

,

vojenské kapely.

»To

vše?«

jest

»Totiž

.

.

.

Naposled vám

to nestaí,

»Vysvtlete mi, pane žalobce, jak inteligenci

možno

pane rado?!«

smšné

nechápati, jak

pi

jest

vaší

jest vše, co

mi zde pednesl. To nazýváte dkazy?« vzpo»Ne, pokejte, soudce, pokejte pece menu si ješt na mnohé. Vystihl jste správn, že jste

.

mém pípad

nejde v spíše

o

Ovšem

.

,

.

Mám vám

.

ani tak o zjištná fakta, jako

naše názory, o

celé

.

naši

celou

vyprávti o

jisté

povahu.

píhod

z

dob

našeho zasnoubení?* »Myslíte-li,

že

to

má

dležitost

pro

posouzení

vci, vypravujte, prosím.

»Tedy

...

nu, ano, seznámili

jsme

se,

jak se

již

99

mst

na malém

lidé

seznamují. Zahradní koncerty,

sokolský a mládenecký dívku z

ádné

Mla

rodiny.

A já jsem ml hodnou a milou

ples, výlety.

v úmyslu oženiti se. Našel jsem

si

také na naše

pomry

znané vno, ale, vte, to mi bylo zcela lhostejno, jsem sám zámožný a nikdy jsem svých píjm nespoteboval. Myslím, že jsem

—

zamilujeme

udlati svojí

si

letu a

my

ml

ji

ženu,

manželkou — a ekl

nalé kdysi veer,

byli

obyejn kdy

se

již

tehdy rád

kterou

jsem

jí

to

spolenost vracela z vý-

zstali pozadu. Požádal jsem o

jsme

zasnoubeni.

chceme zerve-

pak

Jaké

její

výklady

ruku,

dále?

U všech snoubenc naší spolenosti to jest stejné. Teba dodati, že jako lovk, jenž má njaké žinikterak nepeceoval významu nepodceoval jsem ho také. Svou budoucí ženu chceme ovšem znát, pozorujeme, slevotní

cíle,

jsem

manželství, ale

dujeme; ale nenajdeme-li nic obzvlášt zarážejícího,

odkládáme velmi trestuhodn

bližší

poznání do bu-

doucnosti a utoneme v sladkostech snoubeneckých

týdn. Zamiloval jsem

se do

A te

ní.

poslyšte pí-

hodUi která jest pro nás oba velmi charakteristická.

Mli jsme asi msíc ped svatbami. ŠU jsme po veei s Jarmilou na procházku podél Labe. Nebyl nikterak poetický veer, jak byste se snad domníval,

nehezky bylo,

msíc

nesvítil,

z

luk byla

tráva a páchly mlhou. Sli jsme daleko za

vyprávli 100

si.

Zúmysln jsem

se

skosena

msto

a

vyhýbal nžnostem.

Byla

aby je sama vyhledávala, a kehká, aby se okamžit a celou bytostí nepodídila nálad, kterou jsem utvoil já. Hezká slocudná,

píliš

píliš

víka jsem

Rate

tehdy vymýšlel, pravda? Kehká!

si

dovolit ješt malikost:

hodn hrub,

vt, zní

ale

Co vám budu vyprá-

ubezpeuji vás, že

to ve

skutenosti nebylo tak drsné, jako ve vypravování,

tžko

si vysvtliti pro, vím jen, že jsem v píštích dnech nepocítil nejmenšího studu a stud že se do-

stavil

mnohem

teprve

kdy mi patrn provázely. náhle

V

již

onen nepvabný veer jsem

pravil:

kdybych

ti

pozdji, až ve vzpomínkách,

vymizely okolnosti, které událost

»

Jarmilko,

co

bys

ekl: Jarmilo, chci

t

jí

tedy

odpovdla,

mi

mít!?« Myslíte,

njakého okamžitého nadšení? Ne. Ta otázka mi nedala pokoje nkolik dní a rozhodl

že to byl výraz

jsem

se,

že

ji

položím. Snad jsem chtl Jarmilu

zkoumati, snad jsem se chtl pesvditi,

mi pln, snad

to byla hra s

dohromady, nevím dnes z toho,

pro obyejn

již,

dvuje-li

ohnm, snad všechno vím

jen, že

nebylo nic

k podobným otázkám dochá-

Snad by neneurit, chápala otázky zúmysln nebo by se alespo tak tváila; snad by byla rozhoena; snad by si v studu zakryla rukama tvá; zívá.

Jak by se chovala

jiná dívka?

položené

tak

snad by se rozplakala; snad by nehezky žertovala:

snad by mi roztoužen padla do náruí a šeptala s

polibky svoje ano

... nic z

toho neuinila Jarmila.

im

«

«

Pohledla na mne svýma velkýma modrýma oima a odpovdla: »í^ekla bych ti: Vezmi mne!« Co bylo v tch zvtšených modrých oích a co bylo v tom hlasu, se mne ptáte? Ano, smát se mi chce. Nevím toho, nevím, pane rado! Již tenkráte jsem

nieho nevdl. Zachvlo

mi tehdy nitro nad tou samozejmostí, srdce se mi sevelo a váhal jsem, mám-li jíti dále, nežli jsem již šel. A šel jsem ješt o krok. ekl jsem jí stejn suše, jako prve: »Nuže, já chci!«

Jen ješt o

nco

se

oi rozšíila, ale nemne nedotkla, tváe si

více

váhala ani vteiny, rukou se nezakryla,

oí

nesklopila. Nešel jsem dále.

mi,« pravil jsem,

mne

»Odpusf

»chtl jsem jen vdti, miluješ-li

a víš-li mi.«

A

dívce bylo devatenáct

této

jiskiky smyslnosti. Stala se pece pozdji mojí ženou, vím to, a smyslnost jsem v 'ní teprve já vznítil ... Co tomu íkáte?« »Cekám na vaše dkazy. »Na moje dkazy?« byla panna a nebylo v

let,

»

ní

———

»Což nechápete, že nevím nic, ale co horšího, že Což nerozumíte, že pro totéž nic a s touže samozejmostí se mže dát ovládnout jiným lovkem, prvním, který pijde?... Což... také ona neví nic?

eh

.

.

na

.

ekáte, soudce?«

»Jest to

již

vše?«

»Ne,

ine,

to

ješt není vše

»

Cit?

102

.

.

.

.

.

.

Má-li

lovk

.

.

.

Mj

cit

mi

to

íká.«

pebytek fantastických

cit, píše prý dobré verše. Ale

ped

S lékaem nervových chorob pane komisai Machu?«

jste

soudce nechodí. se

ješt

neradil,

komisa odpovídá vášniv: »Což nechápete, soudce, že vám nemohu podati

Ale

dkaz, jimž byste uml? Nevidíte, že

tm

vlastním byt, v

vlastním

2e

loži?

jest

mé

v jeho pítomnosti?

vlastní ložnici, ^na

mém

možno, že se rozplývám

chvji se nhou, íkám jí sladká slova, v témž okamžiku, dva kroky ode mne, že ji kdosi

láskou k a

jsem slepý? Nechápete, že ve

možno klamati lovka

jest

V mém

ve své stupidní moudrosti roz-

ní,

ji a ona že neposlouchá mých slov a oi pod jeho polibky v rozkoši tisíckráte stupované mou pítomností a híchem? Což ne-

líbá

a tiskne

pivírá

chápete, soudce, že jsou to muka, takto takto

žít,

že nelze

že nelze, nelze?«

Komisa Mach vilo se

žít,

cítí,

svému

že ulehil

srdci. Ule-

mu, že nalezl tuto formuli. Naptí

voluje a vstupují

mu

nitra po-

slzy do oí. Slzy nad jeho

neštstím; jeho velkým neštstím.

Soudce mlí. Ano, nebo co by mohl íci? Soudce mlí a komisa Mach tiše slzí. Hle, jeho pýcha povolila a on Náhle pozvedá

Co

oi

slzí.

k soudci.

to?

Soudce není ce se na

dojat,

nho

dívá,

soudce není

upen,

pesvden?

zle

dívá

Soud-

utkvlýma 103

.

oima? A

co jsou to za

ml

covy!? Ten

nepíjemn

probíhá lebky.

A

kde

Pro

oi? To pece nejsou soudKomisai Machovi

šedivé oi...

se na

lehtavý proud

nho

pod pokožkou

Neví mu

dívá?

snad?

.

.

vidl komisa Mach tyto modré, krut

již

krásné oi?

A

soudce, nespouštje s

malu a

s

nho

pohledu, praví po-

vážnou monotoností:

»Nehrejte zde komedii, komisai Machu, komisai

Machu, vy sobecký, požívaný

Komisa

love,

vy

— lhái

!<'

divoce vyskakuje, aby soudce chytil za

prsa a udeil

jej

za urážku v tvá.

oi soudcovy jej zarážejí na polovin cesty. s hrzou poznává, í to oi jsou. Jsou Jarmiliny. Ale není v nich mkkosti a nhy, Jarmiliny oi se rozhoely tygím žárem, jako by byly Ale

A

nyní také

vsazeny do dravci hlavy.

Komisa klesá pod jejich silou zpt na židli. A ohe oí hasne a stávají se zase jen písnými

nho upenými. A soudce se zdvihá a jde pok nmu, pomalým a obadn diistojným. Staví se ped nho a komisai probíhá mráz lebkou a zády. Cítí, te že bude vynesen roza na

malým krokem

sudek.

»Vzpoimínáte

si

na všetatské nádraží, komisai

Machu?« Podivno! 104

Komisa jakoby náhlým vnuknutím

si

vzpomíná na všetatské nádraží a

událost,

již

má

soudce na mysli.

tam chudého pikolíka o korunu osmjste slušným lovkem jen na venek x< písné oi se vbodávají svou modrostí do bezmocného mozku komisaova a ukazovák soudcovy ruky, dlaní vzhru obrácené, se pomalu tyí, ». ale ve své duši jste »Ošidil jste

desát

halé. Vy, komisai Machu, .

.

.

.

podlec. Ro-zu-mí-te mi pece,

komisai Machu? !«

»Chcete snad íci, darebáku, že se chci zbavit Jarmily a

které jsem se nikdy nedopustil?

s ní viny,

Chcete snad íci, že nepravdivý

lovk

nikdy ne-

najde pravdy?«

Chtl jistotou

tato slova soudci

zavati v tvá, pekonati

svého pohledu zlou potmšilost tchto mo-

drých oí

... ale

ekl

pravdiv

to

ku podivu

skuten

Ano. Tento soud

se konal v ložnici

byl.

tiše.

Ne ve

sae Macha a v jeho duši. Komisa Mach má hlavu peplnnou a v celém tle

cítí

snu,

ale

pensionovaného komik rozskoení

nevolnost.

Hodí sebou prudce na loži, hlavu zahouje do podušky a tiskne keovit psti ke slepým oím. Ješt jednou sebou hodí na druhou stranu a vyskakuje

s postele.

Jde se napiti vody.

Uprosted pokoje

se zastavuje, natahuje se, rov-

ná se v kíži a ruce rozpíná do široka. 105

»Prokletý život! Eh!«

Když

se napil a vrací se k loži, probouzí se Jar-

mila.

»Karlouši ... co

je,

Karlouši?«

podráždn.

»Nic,« praví

»Spi!«

Ale když uléhá, mrzí ho zlý tón tchto slov a hledá ve

tm

»Nezlob

Jarmilinu ruku.

se,

nkdy

Jarmilko! Nemocní bývají

po-

dráždni. Nu, nezlob se!« Jarmila se k

nmu

naklání a klade

mu

ospale

hlavu na prsa.

»Jak bych se na tebe mohla se na tebe

nebudu

miláku? Nikdy

zlobit,

zlobit.«

A znova usíná. komisa neusne do

Ale

rána.

Soudce

mu

sedí

v duši.

Ráno, ráno.

Co

je

to

zanou

ráno? Pod okny

hret tramvaje, Andula ímsi bouchá v kuchyni, mlé-

kaka s

zaklepe,

Jarmila se myje, a

postele do téže tmy, do níž

vera

lovk

vstává

uléhal, uštva-

njší te, než veer. v

A pak zane sud sedl.

den.

Prázdný a dutý, jako by

lovk

Psí život!

»Te

je

konec íjna, vi?« ptá se ženy.

»Ano. Osmadvacátého.«

»Ti msíce

již

Protivno

lovku ped

706

je

takhle žijeme?!

sebou

Neuvitelno!«

samým

tak bez

«

.

práce, bez myšlenky. Nic nejde, nikdo nejde a není

koho oekávat.

ani »

Veverí

»Pro

Jarmilko

život,

!«

myslíš, Karlouši?«

»Víš, taková klec, co v ní

a

bhá, až

Bhá

veverky bhají.

poád

se celá upachtí a

na jednom

je

míst.

A

dn

za takovýchto dusných

mívá komisa Mach

divné nápady.

íhá iní

to

pes

za korunu

Zvoní

spchá

mu

na listonoše, odebírá

mu

pak, pedítá-li to,

že

udlá

nkdo

ví,

psaní a srovnává

Jarmila všechna a plynn.

je

zbytené

jak je to

Jarmile

to,

co

si

a že listonoš

ona bude pát.

v neobvyklou hodinu a

komisa mu

otevít.

»Co pak?«

diví se Jarmila.

Ale on neodpovídá.

Na chodb

stojí

»Milostpaiie,

žebrák.

práv mne

pustili z

tak laskav, uctiv jich prosím,

Komisa puje

nemocnice, jsou

mám pt

dtí

.

pi tom k žebrákovi

.«

zcela blízko, až se ho do-

týká a ichá, zapáchají-li jeho šaty chudobou

Nebo nkdo zaklepe na dvee,

misa

.

sahá do kapsy pro almužnu, ale pistu-

otevíti, ubíhá

»Hej! Vy!«

kií

»Co?« odpovídá »Pojte sem!«

již

ten

ale

nkdo

než

.

.

mže

ko-

schody dol.

za ním. se

schod neochotný

hlas.

107

«

Neznámý skuten uposlechne

tohoto vehtelského

tónu.

»Co pak jste tu dlal?« »Co'? Kouknou se do schránky! Reklamy »

Ukažte mi

je!«

love?! Co

»A

no(SÍm,«

odpov.

zní pepicky protáhle

Co pak

chtjí?!

si

myslejí, že

roznáším anarchistické Ietáky?«

komisa

Ale

hrábl

skuten

hmátl tam

již

nemjte mi za

»Nu,

»Kdo

oni

vlastn

po ruce neznámého a na-

balík tiskopis.

chramstají? Jsou od toho? o

mn

omlouvá

zlé!«

jsou,

love, To

si

se.

že

tu

po

dají pokoj!

mn Co

si

myslejí?«

»Nu, promite,

opravdu

jsem

si

nic

zlého ne-

myslil.

Roznaše »To

jde zase schody dol.

m podrž

Jednou,

!«

bylo

povídá

to

za

si

se zlostným

podzimního

jitra,

smíchem. zazvonil

listonoš.

Otevít

»Pepa koje.

šla Jarmila. píše,«

oznamovala, když se vrátila do po-

»Máš trplivost poslouchat?*

Zdálo se mu, že to ekla

s

nepatrným rozilením

v hlase. »Cti, chceš-li!«

Roztrhla

Byl 108

to

ped ním

obálku a tla.

opravdu bezvýznamný dopis od švakra

«

Josefa. Všichni jsou zdrávi,

Zdenika

mla

Ržena chystá Jarmile njakou na tom mlo zajímati?

mandle,

Co ho

zpuchlé zeleninu.

Ale když dopoledne odešla Jarmila z domu, zeptal se

Anduly: »Kolik pišlo dnes dopis?«

»Milostpaní

A pi

obd

je brala.

Dva myslím.

pak zeptal ženy:

se

»Jen Pepa psal? Ci pišlo ješt njaké

jiné

psaní?«

»Ne. Jen to Pepovo.*

Oj! Stalo

jak se

již

pece

tedy

se

a že tento

že

nesmluvily

se

poal domnívati!

Když osaml v tiše

jednou,

zdlouhavý systém nebyl tak bezúelný,

zásuv"ky a

pokoji, tápal po nábytku, otvíral

dvee

skíní, hledaje

onen druhý

runí kabelce, posud otevené. Nezaklapla jí ani, patrn, aby se zvukem neprozradila. Sevel dopis v ruce a rozilen jej dopis. Našel

jej

posléze v

její

ohmatával. Starý dopis to nebyl;

vera

byla ješt

kabelka prázdná. Dnešní Josefv dopis to také ne-

Švakr posílá psaní v hladkých obchodních obálkách a tahle byla drsná, vykládaná hedvábným papírem a patrn velmi elegantní... Nu, ovšem!...

byl.

Vstril dopis do kapsy. Dnes se doví pravdy!

V tom zaznl z kuchyn otevenými dvemi pes pedsí Jarmilin hlas: 109

»Venku s

»Dobe, u

dnes tak krásn!

je

Nevzal bys

mne

sebou na procházku, Karlouši?«

nho

pojme !« ekl

v

náhlém

rozhodnutí,

tak neobvykle náhlém, že se ho až zalekl.

Tedy dnes! Za každou cenu! co pešla do ložnice ustrojit se a on dle šumotu rozeznával ásti odvu, do nichž se obléká, iZatím

snoval plán.

I

pro kabelku

došla a on ekal, zda

ji

Jarmila do jídelny

si

oteve

Ale zaklapla bezmyšlenkovit

a projeví nepokoj.

zámeek

a kabelku

vzala.

Pomohla muži obléci se do svrchníku. Pak zavšeni v sebe, do ulic. Byl píjemný podzimní den a mírné a vzácné.

Šli

svítilo slunce.

vyšli,

Bylo

vinohradskými ulicemi a dol

Václavským námstím.

Komisa se snažil pemoci neklid, býti píjemným a pedstírati zájem o drobné záležitosti, o nichž mu vypravovala. Sešli námstím a zaboili v právo za roh. Obklopil je ruch Píkop. Tu se komisa po nkolika krocích zastavil a ekl: »Jarmilo, prosím t, rozbolela mne hlava, dojdi mi do lékárny pro pyramidou. Snad »í11ava

t

ti

jej

dají.«

bolí?« zeptala se se starostlivým údi-

vem. »Poj, vrátíme se na Václavské do lékárny, zde o žádné nevím. A co to, Karlouši, spal jsi snad

špatn?« 110

«

odpovdl:

Ale on

pokám

»Jdi sama, Jarmilko,

t

»Co

nechat?

«

napadá? Jak bych

Poj, stál

zde na tebe.«

mohla samotného

tu

Karlouši!« l^ekla to tak jist, jako by

ani nepochybovala, že

Ale on

t

ji

poslechne.

na svém:

»Ne. Prosím t.

Pokám.

»Co myslíš? Ne, nenechám

t

samotného,« ekla

polekan. »Chci poslouchati sám ten ruch

ulice.

Pej mi

trochu svobody !«

Mlela

a

chvíli

v

jejím

mlení

byl

úzkostlivý

údiv,

»Nerozumím ti, Karlouši, co tohle zase má být.« Její hlas se chvl zadržovaným pláem. »Pochop ne, není to možno, uznej, vždy je to umela bych na cest strachem o tebe.« »Nebu tak úzkostlivá. Žádám t o to.«

pece, a

daleko

»Karloušku, miláku, nedlej mi takové vci,« a paní Jarmila se rozplakala, »tolik »Ale,

mže

t

prosím.

ekl shovívav, »co pak se mi Andula mne také asto nechává o sajdi,«

jdi,

stát?

mot.* miláku !« »Nu, poj, poj,« ekl mírn, ale rozhodn »Jaké

ji

je to s

tebou trápení,

a vzal

za ruku, » dove mne ke zdi!« Dovedla ho k prjezdu domu a postavila u .« pokoušela se ješt prositi. »Karlouši .

vrat.

.

///

«.

»Neboj

odtud nehnu, dávám

se, ani se

»Karlouši

.

.

ti

slovo.

.«

»Pá, Jarmilko, jdi!« »Pá, Karlouši!... Nehýbej se!...

Umru

strachy

cestou.«

spšn

Jarmiliny kroky se

Komisa Mach

open

stojí

vzdalují.

ze.

o

Ceká. Jarmiliny kroky se

Te jest

již asi

o

patrn zastavuje dále?

.

.

.

Asi ano!

dm .

dále ... Již o dva

obrací se po

a .

.

Píkop

smísily s hlukem

již

nm

.

.

Komisai Machovi

.

.

.

.

.

.

Te

se

Jde

již

buší srdce.

Stojí.

Ped

ním tma,

ale v

v ní zní, hlas, hrkot

dráhy.

A všechny

povoz I

Zmt krok

zvonní

elektrické

se

v jedinou

slily

jednotlivá slova

vt, jak se

chodci mihnou, smích a

—

a

zvuky

tyto

hudbu. Symfonie ulice! slechne a úryvky

víí život.

ní

tsn

lidí

kolem

za-

nho

zašumní ženských šat

jako tóny jednotlivých nástroj, vyniklých na

okamžik ze souzvuku orchestru. Poslouchá. Slyší vlastn poprvé v život tuto píse. Jest píjemná svou zdravou životností a

její

veselé

temípo

jej

ukliduje. Bim, bam, zaznl triangl elektrické.

Ale ne! Není kdy oddávati se! Jest teba jednati!

Nyní

Tož 112

již

—

asi

te!

Jarmila zaboila za roh.

Do symfonie

vpadlo jeho srdce. Divoce se

ulice

rozvíilo.

roztaženýma rukama dva kroky v ped do prosted víru, jenž náhle divoce kolem nho zaUinil

s

bouil. Kdosi o

Te —

nho mu

kmitlo

letmo zavadil. duší

—

ml

by zakourati:

»Slepota jest žalá nejhorší, dobrodinekové moji, smilujte se!«

Ale nabral dechu a pohybuje nejist prsty polorozpiatých rukou, pravil:

»Pánové, jsem slepý,

snažn

vás prosím

.

.

.«

Vír kolem nho se zastavil a hluk krok ve tm rázem utichl. Jen elektrická zvonila a její ostrý zvuk se vrážel do nastalého ticha. Lidé asi na komisae hledli a divili se. Nemohli pedpokládati, že elegantn ustrojený

Náhle zaznl

»Ceho

si

ped

muž na

nich bude žebrati.

jeho tváí laskavý hlas:

pejete, pane?

Mám

vás snad

nkam

dovésti?«

»Jsem pensionovaný okresní komisa Mach,« ekl a natáhl ruku, tápaje ve tm po ruce laskavého mluvího. Ta ruka se náhle octla v jeho. »Tší mne. Jsem gymnasista Král. Sextán.« »Dkuji vám, pane studente.« Hlas komisav s

vdomím,

nosti.

»Mám

mní

ty,

byf ne 8

že

má ped

sebou chlapce, nabyl pevBohové odsnažnou prosbu

k vám kdož prokáží službu slepému Oidipovi,

králi,«

.

zažertoval

si

.

.

dokonce. 113

«

Rate

»Prosím.

jen íci!«

»Došlo psaní a velmi rád bych znal jeho obsah.

Nemám, kdo by mi

peetl. Prosím

je

vás,

pane

studente, abyste tak uinil.

»Ano, rád.«

kolem nich opt rozvíila svým tokem. »Snad bychom mohli zaijíti do prjezdu, vám obtížno,« pravil komisa.

Hudba

ulice se

a ply-

nula dále

Rate mi

»Prosím.

Komisa

není-li

podati ruku!«

tak uinil a chlapec

jej

zavedl do chlad-

ného prjezdového zápachu a na šamotové dlaž-

diky s ohlasem krok. Komisa vyal z kapsy

psaní a podal

je

studen-

tovi.

»To

jest ten dopis,«

vyjímán jak se rušiti

mu

jak

Cítil,

list

je

ekl.

ruka odebrala a

z obálky.

Pak

slyšel, jak jest

'nastalo ticho.

Dlouhé,

komisai zdálo, a rozilující. Chtl je již pezdra^znním své prosby, tu se však ozval

rozpaitý, ale stejn mírný hlas: »Ale

misai

... to .

.

psaní není adresováno vám, pane ko-

.«

»Nevadí, nevadí. Prosím vás, pane, záleží mi na

tom

velice,« vyrazil ze sebe

stží pemáhaje vzru-

šení.

A

zase pestávka. Dlouhá a trapná.

»Ano Í14

.

.

.

Konen vám

je

snad mohu peísti. Zdá

.

se to být

njaké rodinné

ekl student

psaní,«

a ti

pak polohlasit: »Drahá Jarmilko, u nás není nic nového, co by t mohlo zajímati. Všichni jsme. chvála bohu, zdrávi,

mla

žena

já,

Zdenika

dti, jen

i

ale

pe-

Ne! To tedy není dopis, který hledal! To

jest

minulý týden trochu zpuchlé mandle,

šlo to zcela lehce

.«

.

.

psaní švakra Josefa, které dnes ráno došlo a které

mu

Ml

Jarmila pedítala. vzíti

list

a

podkovati mu

za laskavost. Ale roz-

hodl se jinak. Snad se z dopisu

snad

snad,

mu

nco. Sympatický

neho

pece

doví,

Jarmila netla celý a zatajila

jej

hlas

matce, starostech

úmyslu studentovi

v

s

etl

ženin

žen,

dtech,

o

—

vedením továrny

vesms

známé vci. »Drahá Jarmilko, všichni cítíme

.

.«

.

Náhle se student zarazil.

Nu

...?..

Ticho. Jen proud ulice

Pro nete?

...

Co

»Já nevím, pane,« ozval se

ten

vní

sem z Co

hlunji zaznl.

je?

je?

nesmle

hlas

nevím, mám-li právo ísti dále

»Pro

.

.

.

.

.

»sku-

.«

myslíte, pane studente?«

.« bude nepíjemné »Ne. Urit ne. Velice vás prosím. Ubezpeuji vás. že kdybych já vidl a slepec mne o podobnou služ-

»

.

.

.

Bojím

se,

že

vám

to

bu požádal, vyhovl bych mu.

.

ekl

jste

.

ostatn, že 115

tam bude

nco

rtojí

chtít

mn

nikdo

nepíjemného. Snad mi to nepeísti a skuten nemám

—

—

kolem sebe jediného objektivního lovka a snad se pak budu domýšlet, že jest v dopise nco ješt

mnohem »Ano hlas

.

tam ve skutenosti

horšího, než .

.

neml

jsem vám toho íkati,«

stojí.«

odpovdl

smutn.

»Snažn

vás prosím.*

»Dralui Jarmilko,«

hlasem

student,

pokraoval

»všichni

cítíme

konen s

nejistým

Tebou Tvoje

hrozné neštstí, stále o tom mluvíme a všichni

nekonen Komisa

litujeme.«

T

*

zbystil sluch. Ne, tohohle

mu

netla!

Ržena nad Tebou asto pláe a také její matka píše moc smutné dopisy. Vždy všichni víme, jaký »

býval Karel divný

máš

vky

již

asi soužení ted,

dokud byl zdráv a jaké s ním když je slepý a Ty k nmu na

uvázána. Nezlob

se,

drahá sestro, že se do-

týkám opt této vci, také Ti slibuju, tentokráte již urit, že Ti již nikdy nebudu psáti podškrtaných dopis, ale Karel se k nám choval vždy cize a byl nám cizí, kdežto Tebe milujeme a Tvoje blaho nám leži na srdci. Tu pokládám za svoji povinnost íci Ti nco. Nedomnívej se, že nemáš jiného domova,

dm

jest Tvým svj vinohradský. Také mj domovem. Tvých 80.000 K (máš-li je ješt) není sice žádným jmním, ale ke skromnému venkov-

než

116

skému životu staí majetkové

a

Ty

menši renta a

i

pomry

víš,

znáš naše

bychom oba

že

šast-

byli

kdybychom pro Tebe nco mohli uiniti. Vila jest velká, penechali bychom Ti celý prizemek, neobtžovali bychom a v niem neomezovali ni,

T

Tvoji svobodu. Stane-li se tedy u vás cokoli, roz-

umj

i

mi, drahá sestro, cokoli, af z Tvé,

z jeho

nezapome, že mj dm jest Tvým domem a že vše, co mám, jest také Tvým. To vše Ti pišu z návodu Rženina a po úad s jeji matkou, ne

strany,

mn nedostávalo pochopeni pro

by se

snad, že

my

osud, ale viš, jak jsme

kátních

vcech málo

muži v podobných

A

chápaví a neohrabaní.

Tvj deli-

R-

žena Ti vzkazuje, že musíš ješt letos k nám,

mužem,

s

i

bez

nho

vzíti

opatrovníka), aby

toho,

má

tu

a

ses

a

tu

dobu

trochu zotavila.

Máš

na

drahá, ubohá sestro, jist zapotebí.

Máme

pekrásný podzim,

jak krásný, i

mu

(mohla bys

autem a

vru

Rža

i

já s nimi,

nezávidíme

mstských

zábav.

ani si nedovedeš pedstaviti, dti dlají asté výlety pšky

pokud mi

to

mj as

vám Pražákm

V,

a Ubilo by se Ti zde.

dovoluje

vašich

Jarmilko, zvykla by

Ržena

jest

velkosis tu

obrovsky pyšná

na letošní sklize své zahrady a chystá Ti njaké

zavaeniny a

zeleninu.

Tak

si

pro to

pojedu do Prahy, nevím, ale rozumí

Vašem novém tebovala, piš!

pije! Kdy

se,

že Vás ve

stánku navštívím. Kdybys cokoli po-

Rža, dti

i

já

T

mnohokráte

lí-

117

«

báme

Pozdravuj

poizdravujeime.

a

srden

Karla.

Tvj upímný

od

nás

všech

Josef.

Student se odmlel.

»Hm,« ekl sotva slyšiteln komisa a

cosi

mu

zacukalo v koutku rt.

Chvilka ticha byla.

»Nevim, opravdu, ml-li jsem

vám

to ísti.

Jist

jsem vás zarmoutil, pane,« pravil posléze student. »Ach, nikoli,«

odpovdl komisa

úsmvu. »To pece žen.

Její

píbuzní o

a nezazlívám jim.

se

do

není tak zlé. Jest to dopis

mé

ni

teli?

lidé a

jak to

hledá

tomu

nic,

ji,

tak,

drží a brání,

i

I

on

chápu

ped rozumným lo-

u

mladý pí-

pravd, prav

se

bra pravdy

ekl Mistr Jan Hus.

to

mi vyhovl.

než pravda. Alétheja!

pravdy, slyš pravdu,

pravdu, drž pravdu,

jste

skrývati, vite,

Pravda, pravda a

Hledej

Pln

mají starosti.

Dkuji vám, že

Jsme pece inteligentní vkem neteba nieho

a nutil

až do smrti!

—

slepý miluje pravdu a

má

na

ni

právo. Jest

pane studente?*

»Ano, pane komisai !« zaznlo jinošsky pevn.

Jak podlé! Takhle ho klamou! Ctla ihned jak došel, roztrhla

ped ním

mu

ten dopis

obálku a tla

jej

bez pípravy, aniž se jedinkráte zarazila, aniž pozoroval mezery. covati

celé

vty

A a

musila peskakovati a pekruneprozradila se ani slabikou.

Prodán! Prodán bez milosrdenství a bezbranný! »Máte pravdu, pane komisai,« ekl týž mladicky 118

nadšený

Snad vás bude tlivá

smí a musí íci pravda!

hlas, »inteligentu se to zajímati:

i

Nkteré vty

slova dopisu jsou podtrhána,

vám mají

zejm

i

ta,

jednokterá

Od místa, odkud jsem se zdráhal ísti, až k slovm ,A Ržena Ti vzkazuje' jest podškrtáno vše a hned další vta tak, že teno jen nepodtrhané, zní: ,musíš ješt letos k nám s mužem'. V dalším jsou pak ješt dv vty podbýti zatajena.

trženy.*

Ahahahahá! projelo rála z

nekonen

mu mozkem,

tenkého a do

mu

drátu, jehož hrot se

Ahahahahá! Tak-hle

jako jakási spi-

blá rozžhaveného

zabodl do temene hlavy.

oni ho

klamou! Tak-hle oni ho

pro-dá-va-jí!

Chtl

ehosi

se

ne! KIid!«

uchopiti,

kiel na

aby nezakolísal. »Ale komisai Machu!

sebe. »Klid,

Mladý student ped tebou stojí !« Vzpímil se a usmál. »I to chápu, « ekl pevn. »Dkuji vám, mladý píteli! Ano! Tak mluví muž s mužem, lovk s lovkem; tak! Dkuji vám srden. Snad se naskytne píležitost, že

i

já

vám budu moci

teným. Zpsobíte mi

býti jednou uži-

radost, navštívíte-li

mne pi

píležitosti.*

V tom zazvuely prjezdem

prudké kroky, kdosi

komisae Macha za rameno, padl mu do náruí a v komisaovu tvá zaznl úpnlivý plá. uchopil

»Karlouši ... co mi to dláš?« 119

«

»No,

nic, nic

.

.«

.

.

Komisa

se snažil ženu od sebe

odsunouti.

»Když jsem žela

.

.

»No

t

od rohu nevidla,

jsem

tolik

b-

.« .

.

.«

Ale Jarmila stiskla jeho hlavu v dlaních a jala se ji

v slzách prudce

líbati.

»Karlouši, Karlouši

t t

ztratila ... že se

.

ti

.

.

jsem myslila, že jsem

Již

nco

stalo

odvezla ochranná stanice »Nu,

nic,

nic,

sebe ženu vší

Jarmilo,« a

silou.

.

.

»Ruku

slyšel,

šátek. Utírala

Ne. »To jste

mj

bože, že .

.

.«

»Poodešel jsem jen do prjezdu,

líbám, milostivá paní,«

jak otvírá

.

Karlouši

.

milým lovkem jest moje žena.«

ponkud zaražený »Tší mne, pane

.

komisa odsunoval od

setkal jsem se s

pan Král, to

.

...

To

jest student

zaznl z povzdáleí

pozdrav. Králi,«

zámeek

ekla Jarmila

a

komisa

kabelky a vyjímá z

ní

patrn oi. Nepoheší dopisu? mne polekali. Nu, jen když to dobe si

.

.

dopadlo. Navštivte nás jednou, pane studente !«

»Dkuji uctiv, milostivá paní.« A za malou chvíli ekl týž stydUvý hlas: »Ruku líbám. Porouím se

vám

zdvoile, pane komisai.«

»Bud'te zdráv, na shledanou,

mladý

píteli.

Ne-

zapomete! Bydlím na Vinohradech, Korunní tída 54,

120

druhé poschodí.

Komisa natáhl smle dotkl.

do tmy pravici a student se

jí

ne-

»Poklona.«

»Budu

se na vás tšiti,«

ekla ješt

Jarmila.

Studentovy kroky zaznly prjezdem se venku

A

hlukem

s

a

smísily

ulice.

zase ho žena objala.

»Karlouši

.

»Pojedeme

.

.«

ekla vyítav.

dom. Prosím

t,

zavolej

drožku

Odešla beze slova. Tón jeho hlasu byl patrn kový, že

vty.

nedovolil dokoniti

jí

Když

vstupovali do vozu, zeptala se:

»Je

špatn, Karlouši?«

ti

»Není to

!«

ta-

zlé.«

»Pyramidon vezmeš až doma?« »Ano.« Pak, když drožka drkotala

vzhru Václavským

námstím, uinila ješt jeden pokus: »Kdo byl

ten

mladý lovk?«

»Nevím. Dali jsme se do

Cestou Ani

již

doma

ei na

ulici,«

ekl ledov.

nepromluvil slova. nepromluvil. Pecházel pokojem a po-

sedával na pohovce.

Ped soumrakem Stulil

Andulou na Petín. se do koutka laviky, zahalil se do plášt a

zamraen

odešel

s

myslil. Myslil.

121

«

student Král na sebe nedal dlouho ekati.

Píhoda

dopisem se stala ve tvrtek a píští

s

nedli, když Jarmila hned dopoledne odešla k pítelkyni (ovšem, k

— pítelkyni!), zaznl k jedenácté

hodin v pedsíni zvonek. Andula

se s

kýmsi

u

dveí

dohovoovala. Pišla do

jídelny.

njaký mladý pán

»Milostpane,

po nich

se

ptá,

íkal, že prý ho pozvali.

Komisa

vzpomnl.

ihned

si

»Ano. 2e prosí'm.« »Milostpán

dává

dál,

mladý

pedsín otevenými dvemi

Andulin

jich

pane!« slyšel z

hlas a studentovo:

prosit.

Jdou

»Dkuji, sleno !«

Nesmlé zaklepání na otevené kroky a nesmlejší pozdrav:

již

dvee, nesmlé

»Poklona, vašnosti.«

Komisa »Pan

jde hosti vstíc.

Král,

pravda?«

»Ano, vašnosti.« »

Vítám

vás,

Komisa sedá proti

mladý

Sednte !«

píteli!

po'dává studentovi ruku,

usazuje ho a

nmu.

»Jsem rád, že jste pišel Andulo, « volá do kuchyn, »pineste skleniku vína a njaký zákusek! ... Kouíte?* Hostitel vyjímá pouzdro s dout.

níky

a

sirky !«

122

cigaretami.

.

»Prosím,

.

berte!...

Andulo,

«

»Dkuii uctiv,

mám,

já

prosím.

Andula pinesla popelniku a láhev vína a íšky. Nalila.

nco

»Hned Bylo

chvíli

smrem, kde »Tož,

Komisa

ticho.

rád,

že ke

kredence

laskav usmíval

se

studenta.

vám mohu

posloužiti,

mladý píteli?«

Nastalo mlení. Píliš dlouhé, aby

komisa Mach

z

pinesu,« ekla a odešla.

tušil

ím

sirky,

nepochopil,

své otázce

o

asi

bhem nho

mže

nepipojil:

bžeti. Byl

»Ci

jste

mne

A komisai Machovi

opravdu pišel jen navštívit?«

pojednou zdálo, že sedí za knihami a rozpra-

se

covanými akty svého úedního stolu, že slyší šumot písaských per, že jen v zamyšlení zavel na okamžik oi a ped ním že stojí chalupník, maká a kroutí klobouk v ruce a

úade !« A skuten

zane

co nevidt: ^Slavný

se za chvíli ozval ten

dobe známý,

ponížený, trochu šibalský tón: »Vašnosti, byl jste ke

laskav a tu jsem jen

sml

odvážiti

.

.

mn

ve tvrtek tak velice

mysUl, že snad bych se pece

si

.«

»Jen bez ostychu, mladý píteli,* ekl komisa hlasem, který povzbuzoval.

»Moje finanní prostedky na studie jsou velmi skromné.

Mj

otec

jest

konduktor

Františkovy

dráhy a bydlím zde v Nuslích u jednoho jeho pítele. Myslil jsem si, že rate mít jist mnoho známostí 123

«

v Praze mezi bohatými rodinami a tak jsem vás

chtl uctiv mluvit,

prosit, vašnosti,

kdybyste se ráil pi-

abych dostal njaké kondice. Studuji

s

vy-

znamenáním.«

Komisa se zamyslil. »Nemám v Praze známých,« ekl po chvíli, »ale napadá mne jiná myšlenka, která vám snad také nebude nesympatická ... Co te tete z latiny?« »Salusta, prosím.

»Pravda!

To

je

pece krásná etba!

Hlete,<^

usmál se, »snad bych se dokonce ješt rozpomenul na úvod Katiliny!« A komisa íkal latinsky:

»,Všem lidem, kteí se snaží zachovati si prvenství mezi ostatními tvory, sluší všemi silami pracovati k

tomu, aby životem neprošli

mlky,

jako ho-

vada, jež píroda stvoila k zemi ohnutá a žaludku poslouchající'

.

.

.

Jest to tak

dobe?«

»Ó, ano, prosím.

»Jak hezky

eeno:

Nechtl byste

se

,Aby životem neprošli mlky'!

mnou

v prázdných chvílích ítati

Salusta?« »Ó, prosím, vašnos'ti.«

»Až dojdete k Tacitovi, cita.

Mám

rád

tohoto

mžeme

spolu ísti Ta-

zamraeného

aristokrata,

ovšem, znám ho vtšinou jen z peklad a do latiny mne budete nucen teprve vpravovat, mnoho jsem

zapomnl.*

již

»Prosím.« 124

«

«

Kamisa pi vzpomínce

«

na svá gymnasijní

léta

se usmíval.

»Ovidia

jste

ovšem také tli?!«

»Ano.«

»Trochu verš má.

mkký

pán

—

pravda?

—

Nkteré hexametry lovku

letech nevymizí z hlavy dicabile corpus ense

.

.

Nu, ovšem!

.

recidendum

est,

krásný

ale

ani po dvaceti .

.

.

Imme-

ne pars sin-

cera trahatur.«

Z komisaovy tváe Pak ekl:

»Nmecky

úsmv

náhle zmizel.

neumíte?«

»Ano. Tatínek byl díve v

Opav

nmecké

školy.

ti tídy obecné do »Nu, hlete!

V

nmin

a chodil jsem

ted vychází

zají-

tolik

mavých pírodovdeckých vcí, peteme Kolik vám platí za hodinu?«

si

nco.

»ó, to není stejné, prosím.

»Nu, nebojte

se,

neošidím vás.«

Pišla Andula se zákusky a cinkala talíky

a

pí-

bory. »Dolejte panu Královi a

mn dejte také ješt skle-

niku!* »Jé, ten

»Mám

jim

pán ješt ani

nco

nepil !«

divila

se Andula.

rozkrájet, milostpane? Je tu šunka,

sardinky a máslo.

»Ano, pipravte mi kousek. Ale díve poslužte panu Královi! ... A vy pijte a pojezie, pane Králi. 723

«

a nedejte se pobízet. Vidíte, že jest to u

když

mne tžké,

ani nevím, ohutná-li vám.«

Andula mazala slepému housku a krájela

mu

jídlo

na talí.

»Dobe tedy, budeme ísti klasiky,* pravil komisa a opakoval si jako pro sebe: »'Nezhojiteln chorý úd

meem

nenakazila'

tak?« Zase

.

,

.

odfat býti má, aby se

Ense recidendum

mu

pejel mírný

ást zdravá

Skanduje se

'st.

úsmv

to

tváí.

»Ano, prosím.

Když Andula odešla »Ve tvrtek scény. Ale ty

a oni pojedli,

jste byl

svdkem

ekl studentovi:

jakési

manželské

vci nejsou ve skutenosti

tak

zlé,

tetímu jeví. Sám to jednou poznáte. Nu, nechme toho! Povzte mi radji ješt nco

jak se ale

o

sob!

... Pijete?

bohužel, není

doma

Vezmte a já

vám

si

ješt

neho!

posloužiti

Paní,

nemohu. Tož

sám, prosím!... Studujete od zaátku v Praze?'<

126

OLOVENY MRAK

píhody

d

dopisem švakra Josefa byl ko-

s

misa Mach pevn

rozliodniit

Jarmilou

s

se rozejíti.

Za každou cenu!

1

neml

Jest pravda,

za cctiu lidských život!

toužebnjšího pání, než aby

pe-

zstali ušeteni tohoto krajního zla a kdykoli

mu

mýšlel o jeho možnosti, vždy se valo,

vil

srdce zachví-

tam že vci nedojdou;

také, až

pece,

ale

když se sám sebe na to tázal, nemohl, než odpovdti si: Ano, i za cenu lidských život! Nebo takto

žíti

bylo prost nemožno! Otázka, kde

vina, je vedlejší

nost, že tohle jest peklo, v

zahynuli oba.

vkem

nmž

Dá svobodu sob

svobody ona, dá

vli vyvésti ze

lži

ji

by bez

Ml

sob.

slitování

nejpoctivjší

tohoto spolužití oba, nechce-li

Ví ostatn, doufá, že ani

i

svdomí jest ona nezahyne, nebo

našla a sleduje nitky, jež

mimo

jejich

slabými ve

pouze

manželství,

kdy

chvíli,

jich, selžou-li

lo-

a není-li

jí

i

Jarmila, není to jeho vina a jeho

si

jest

prozatím a pevnou jedin skute-

se

i

ona

upoutají k životu

ji

ale

isto.

ukážou-li

se

Jarmile bude

a strhají se

.

.

pak

.

nitky

uchopiti

... ne, jest

zde bezmocen a nezbude, než zaplakati nad jejím

údlem

a pokriti

rameny, nebo

její

osud nezávisí

nm.

Lépe ze dvou umírajících zachrániti jednoho, dokud as, než dáti bídn zemíti obma. již

na

Kdy uiní rozhodný krok? Dnes, jeden ze slabých bodu jeho úvah.

zítra?

Nevdl

To

byl

toho a 129

odpovídal

si

takto:

lov-

Není dosti primitivním

kem, aby se jednoho krásného dne rozzuil, nábytek, spral ženu a vyhnal tu

bezradný

A

co

ném

stál s

ji

otázkou ve vyjeveném oblieji:

te? Snad bude

lze rozvázati uzel v

klidu a vyvarovati se píliš

a píliš

velkých

rozbil

ze stavení, a pak

bolestí.

prudkých

K tomu všemu

jest

pomr-

otes potebí

asu, který dá Jarmile ne-li pochopiti, tož alespo vytušiti nemožnost tohoto života a nutnost nového; který jí umožní pipraviti se a snésti tak snáze i

konený náraz, jenž asi bude nevyhnutelný. A komisa jest ochoten protrpti ješt tuto nutnou lhtu, nebude-li nad jeho síly dlouhá, nebo chce míti vdomí, že vykonal vše, co se vykonati Také jasno ohce míti na budoucí svou cestu. k tomu jest potebí asu. Proto eká. Neváhá. nedoufá, jen eká. Snad nco v život ješt vykoná! Chtl kdysi více, než na jeho síly staí dnes, chtl mnoho, ale uklidující dalo. I

šel

pevn

as

a jist a

uražená

mu

vytená ást dráhy dokazovala,

správná, krok dobrý,

dojde jako

cíle. s

ní

mýšlel, nulost a

mapy

že

jeho

v stanovený cesta

bezvadné a že

S ediovou stepinkou ovšem nepoítal, nemže nikdo poítati. Tam, kam za-

nedospje! Tož velkou áru pes minkam jinam! Neposadí se tu ve svých

již

šestaticeti letech uprosted silnice, protivný a na

:.w

byla

urit

sob

pekážku všem, nepoká, až ho zadkne prach

a

rozjezdí

cizí

'povozy.

Pjde nkam.

Sejde

na

jinou cestu, pohodlnjší, zvolní

teba krok, vezme do ruky mapy s vypichovanými znakami, v nichž slepci dovedou ísti, ale pjde! Na prvním kroku

i

dráhy

však Jarmila v cest! Musí

stojí

pry

Jar-

mila!

Plán ve velkých obrysech

žen vno

má

již

hotov. Vrátí

pidá jí ást svého jmní, pijme-li. (Zde snad bylo možno poítati s pímluvou Josefovy vypoítavosti.) Pak koupí stateek v eském Stedohoí, blíže svého rodišt, vezme si správce a bude hospodait. Ano: Nové Dvory koupí. Nové a

Dvory, statek svého staršího bratrance Jana, churavého a nespokojeného starého mládence, který jen proto ješt svého majetku neprodal, že na

nemže dobe

nalézti

Komisa Mach zná pl panský zámeek, pl

kupce.

tuto usedlost,

nj

velmi selský

statek, vévodící svými bílými zdmi a bidlicovou stechou vesnici došky krytých barák, ddince uprosted lán a polí, širých lán a polí, až daleko

na obzor k

tam kdysi

ernému pruhu

tém

knížecích les. Ztrávil

rok života. Bylo to za jeho práv-

kdy po jakémsi beznovém bronchiléka maminku možností vážné plicní choroby a kdy bylo usneseno poslati Karla ven na erstvý vzduch. Od jara do pozdní zimy zstal na Nových Dvorech a vzpomínky na tyto msíce patí k nejkrásnjším jeho života. nických

studií,

álním kataru

postrašil

131

.

S archy ímského práva po kapsách se potuloval po kvetoucích mezikách a panskými lesy, hospodail s Janem, pomáhal mu pi polních pracích, uil se vnikati do života pírody a Udí a pi tom brunátnl v tvái a

síhl

líný a rozkošnický,

v ramenou. Klid a mír. Ale ne

nýbrž plný plodné práce a roz-

košný. Práce selská jest nehonosná, prostá a pokorná -^ tak njak to praví Chelický. Možno si ji hluboce zamilovati a nalézti v

k

ní štstí. Píijde

ní

.

Ano, Nové Dvory jsou jeho budoucím psobištm!

A kdo

jest

správcem? Student Král?

ano, v budoucnosti snad. Král jest

gentní chlapec. Jen chudoba

upímnou

mu

V pedstavách hodný a inteli-

vtiskla jakousi ne-

poníženost, ale ta se dá stykem se spra-

sebevdomými Hdmi asem odstraniti. Možná, že poradí hochovi, aby vystoupil z gymnasia, že ho dá do hospodáské školy a vezme pak k sob na dvorec; snad pro nho v život nco

vedlivými a

i

udlá

a student

bude jednou rád neobvyklému

dání v príijezd na Píkopech, jest,

jež

již

shle-

náhoda

to

To ovšem ješt komisa Mach nevívá lidem

uruje vnjší osudy

záleží od budoucnosti,

když lidí.

hned na první setkání, prohlížívá

si

je

dkladn

a

si bude nucen jeho dvry dlouhým stykem teprve zasloužiti. Jest podivné, že komisai Machovi, který pi všem napínání mysli není s to, aby rozpoznal byf

se všech stránek a Král

i

jen nejmatnjší

132

obrysy píštích dn,

jest

obraz

zejmý

této vzdálené budoucnosti tak zcela

Vzpomínky

jsou

práv

a jasný.

píliš živé a penášejí se do

budoucnosti se všemi podrobnostmi. Cítí dokonce i

tu zvláštní smsici vim mléka a medu a soustedí-li myšlenky ichá nejen charakteristickou vni Dvora,

zápach Nových Dvor,

sena, chlév, a chce-li, ale i

všechny pachy venkovského

podzimu

jara, léta,

zem

zimy. Cítí chladné výpary otevírající se

po

roztátém snhu; dech kvtnových luk; horký zá-

svdivý prach mláceného hromad v podkroví. A slyší táhlé buení krav a chestní v chlévech, bzukot vel ped úly, jasné jejich zvonní naklepávanýcli kos za asných jiter a ez-

klas

pach

zralých

obilí;

uspávající

a

vn

jablek složených do

etz

ný šumot

obilí,

kladoucího

se v

ádky

pod

roz-

machy seká. Cítí hebkost koské srsti pod rukou a v dlani studen vlhký dotek nozder telátka odstavete a drsný jeho jazyk. Ano, myslí s velkou láskou na Nové Dvory! Pro? Není to jen píjemná vzpomínka na minulost; není to jenom okamžité vdechnutí svžího vzduchu, zavanuvšího oteveným oknem do uspávajícího dusna manželských pokoj; spása jeho budoucího života. Ano, pjde a lidem! Ti mu snad ukáží pravou cestu

jest to více:

k k a

pírod sob samému. Píroda jest tvrdá, ale spravedlivá; lidem snad ješt nco bude moci dát. Nic nechce za-

darmo. Krajina kolem Nových selské hospodáství

Dvor

jest

zanedbaná.

o sto let pozadu, žebráci chalup-

133

«

níci

vných

ve

otroící dvoru,

sporech

s

žebráky baráníky a obojí

lhostejný a odevzdaný vli boží.

lid

tam potebí a lovka dobré vle. Pedstavuje si, jak sedí uprosted vesnických soused v hospdce s piboudlým zápachem, kde jen jednou za týden pivo epují, jak v dobrot

A pece

i

jen ruky jest

do nich vtlouká pochopení po sdružování a

zlosti

spolupráci, jak s nimi zakládá nákupní, i

velaská

kupu a

družstva,

tržištích,

pouuje

je

mlékaská

o -pramenech ná-

o pojišování, radí jim ve styku

úady, vede je, chrání je ped drahou lácí a podvodnými agenty, nutí je býti poádnými, rozumnými a zámožnými. Pedstavuje si, jak podepen s

o Královo

rám

zastavuje se

s

prochází dvorem, polnostmi

dává

lidmi,

si

i

vsí,

vykládat a zajímá se

a všecko a všechny. Radí, pouuje, rozkazuje. Jeho

práce jest užitená a radostná; on obdivován, pode-

zíván

a

jde

musí

to,

Jest

rána

s

pomlouván

—

vše, jako kdysi bývalo.

erven.

A

on, sedlák

Králem travnatou

zrávajícího žita.

Kroeje

ale jitní slunce se již

Mach, jde za asného

polní cestou stírají

obilí

žluté

mezi lány do-

ješt chladivou rosu,

rozehívá. Obilí

šumí a nad polem zpívá skivan.

tvoí se v

P-

to jít!

A

tiše,

tichounce

tu se ptá:

»Ne-

skvrny usychajících klas?«

»Ne, hospodái. Jest dosti živné vláhy.

Nejsou to fantasie. Nikdy nebyl fantastou komisa Mach. Ani v dtských snech si nevymýšlel, že bude 134

.

.

císaem, nebo arodjníkem, nýbrž nejvýše objevitelem severní tony, ale to až tehdy, kdy se již i

domýšlel

znáti, jak k ní dojíti. To, co

všechny obtíže jeho provedení,

možno za ním

a

cíl

A

Mach.

jasn,

vidí-li

možno

i

s

vždy

kaje,

A

cílem!

Má Oj!

ji? .

.

.

jen

sám sebe

.

má

se ne

lovk

bít,

komisa

po dobrém, do nichž se-

Pjde

tne!

pevný

to

odvahy. Vše,

a

svládnout,

i

mátohami

douíá. že

jest

vše vidí

jest vesel a pln

co lze ohmatat,

po zlém. Jen

ale

Jasn

jíti.

nyní kreslí,

si

mu dobe známy

sice jen široký plán a jsou

jest

za

svým

dosti síly dojíti.

.

Pozor, komisai Machu!

Dobrá! Snad

cíl,

jehož

i

.

.

.

Jasný

cíl jest.

slepec míiže dosíci. Dobrá!

Ale jest stejn jasno, co teba uiniti zítra a pozítí?

..

.

Oj!?...

A

bez zítka a pozítku není ani

dne tetího a není dne stého. první krok na

Ne, ne! Jen

cest k

cíli

.

as! Neváhám,

ale neví' již ani tolik,

A zítek znamená

.

jen

ekám

zda se obelhává,

—

íká

si,

ili nic; jen

náhle rozedmuté »cosi« v jeho hrudi nui dává

tušiti,

že spíše ano, než ne.

Nemysliti na zítek se snaží komisa.

To

jest zlé.

Ale snaží se nemysliti.

A

žije

na venek starým životem.

Chodí k

Komisa

nmu

student Král.

pedplatil noviny a hospodáské

aso135

pisy

a

student

mu

denn pedítá.

z nich

Zcela

komisae zajímá. zemdlství a probírají

hezky, jest chytrý a vystihl, co

tou

také populární knihy o

pírodovdeckých

v

se

revuích.

Salusta

a

latiny

prozatím nechali. Chodí spolu na dlouhé procházky, vypravují

si

a debatují, zastavují se u návštních

sloup, aby se dovdli, kde jsou jaké schíize

pednášky (hudbu

te komisa Mach

knihkupeckými výklady, aby

pátrali

knihách a brožurách, jež by

mohly

je

nechce) a

i

ped

po odborných zajímati.

A

ko-

misa jest asto nucen usmáti se horlivosti studentov v pídní se po statích o dobytích nemocech. chemických rozborech pícnin

a pojednáních o orga-

nisaci selských družstev.

»Dláme si

musíme

to trochu najít!

o rozsahu látky

Ale

blázniv, milý píteli. Systém fiat!

Poume

se nejprve trochu

!«

Student Král odekl všechny kondice, které

ml

vnuje celý svj volný as komisai. Studují dokonce pednáškový plán techniky a srovnávají jej a

s

rozvrhem hodin sextánových,

nebylo možno navštvovati

hledajíce,

spolen nkteré

zda by hospo-

dáské pednášky na vysoké škole. Student se zdá býti spokojen novým úadem, tím spíše, že jest nyní hmotn zabezpeen. Také komisa jest spokojen. Znamená mu pece tento chlapec mostek s vnjším svtem a budoucností. Spolenost Jarmii

lina

136

jest

jen

bolestným dotekem rány minulosti,

Andulina jen ješt posupnjším stažením se do sko-

epiny

vlastního nitra.

doma není zmn. Alespo vnjších ne. K žen chová komisa Mach zcela hezky, dokonce mileji,

Ani se

než v minulých dnech. Nešpehuje. nepodezívá. netrápí.

Snad chladnji

se chová, ale mileji.

v jeho chladu není, ale Jarmila

jej

Úmyslu

pozoruje a

cítí.

Picházívá veer, objímá ho a ptává se smutným hlasem. Nikoli, zcela

Nepoví

jí

nieho mu neschází

ani,

pro

se nyní tolik

—

odpovídá

jí.

zabývá hospo-

dáskými vcmi?

Ním

se

lovk

musí zabývati. Není pece mož-

no zarýti se tak naprosto do vlastního nouti

vi všemu, co se dje ve svt, v nmž

po šestaticet jest

já a ohluch-

let žil.

Zájem

prozatím jen nápad a

o

lovk

hospodáské otázky jí, kdyby snad ml

ekne

nabýti uritých tvar.

Nepravda jest to vše. Ale co jí má íci? Snad: Opustím t, stanu se sedlákem a to proto, ponvadž ti psal tvj bratr podtrhané psaní? Jaký nesmysl! Komisa se nyní zdržuje mnoho mimo dm. Vycházívá

s

Andulou dopoledne, vycházívá

i

po poledni

ped svátky nebo dny, na nž se Král nepotebuje do školy mnoho pipravovati, že na nho komisa po odpolední procházce poká hned u gym-

a stává se

nasia, odesílá

Andulu

dom

a

sám

se vrací až

pozd 137

«

njaké pednášce, kterou

v noci, po

se studentem

navštívili.

Jest

prosinec a dny mrazivé.

již

Jednoho veera, krátce

ped vánoními

svátky,

poslechnout do »Mšfanské Besedy« rodohospodáskou pednášku. Ale veer

si

jakousi ná-

šli

co

si

píliš

od

nho

slibovali,

nepoueným

a

eník

nepovdl

dávno neznal ze své etby

již

ješt

i

nic,

s

nesplnil,

obecenstvem

eho by komisa

prakse. Odešli proto

ped koncem.

Venku byl ostrý mráz že

poítal

jej

ruky.

bylo sotva lze

Veer

myšlenka

byl

»Poslyšte,

ucítiti

na

hbet

nastavené

svží a komisai byla nepíjemnou

mladý

let

píteli, «

pravil,

»za

mých

stu-

tady kdesi na blízku, v Opatovické,

nebo erné, nebo tam nkde, stávala malá

kde jsme

sníh.

te dom.

jíti

dentských

drobounký

a padal

nkdy

sedávali.

»U

krmika.

zlatého soudku« se to

jmenovalo, myslím, a chodilo se tam po nkolika stupních do suterénu. Podívejme se tam! se

Chtlo by

mi obnoviti staré studentské vzpomínky. Ci

ml njaký

jiný plán pro

jste

dnešek?«

»Ne, prosím.«

»Snad

to

najdeme.

»ó, ano!«

Nebylo

pdky 138

to poprvé,

co zacházeH do zapadlé hos-

mezi neznámé hlasy a neznámé

vn posedt

«

Komisai Machovi

v klidu a popovídat.

novým

nkolik

Prokižovali

chodc svedl

to bylo

ímsi

a píjemtiým.

komisae po schdcích

se

nkolika

našli.

Student

zeptali

ulic,

krmiku skuten

a starou

a

sklennými dvemi

do hospodského vzduchu. Uvítal je pozdrav sklepnice. Usadili se u kulatého stolku, proti

sob

a

dve

jim pineslo pivo.

Bylo

tu

V

ticho.

místnosti

tedy

nebylo

lidí;

alespo mluvících ne. Nad hlavami jim bublal plamen oteveného plynového kahanu... Divný zvuk! 1

mlky.

oni sedli

Dlouho-li zde

nesedl komisa? trnáct,

již

Usmívá

šestnáct let?

Pak dlouho mlí

se

i

maliko.

a jen jako z roztržitosti usrkuje

nedobrého piva.

Pojednou se ptá: »Kolik

vám

let?

je

Sedmnáct?*

»Již skoro osmnáct. Šel jsem

pozd

na gymna-

sium, tatínek nechtl dlouho dovoliti. » Jestli pak jste byl již nkdy zamilován?« Otázka byla píliš nenadálá a komisa s úsmvem

na rtech ekal na »Byl,«

ekl

se

mžeme

dlouho.

posléze student.

» Vypravujte

thema. Snad

odpov

i

mi o tom! Láska není nezajímavé vám mohu nco povdít a pouiti

já

oba

.

.

.

Jak

to

tedy bylo?« 139

«

.

student mlel. Také on se patrn v rozpacích asmíval.

»Nesedí

nikdo kolem nás?« zeptal se po chvíli

tu

komisa. »Ne, prosím.

njaká

»Tož, povzte pece!... Ci to byla jen všední a bezvýznamná láska?«

»Ne Velká a krásná.« »Tož!« Ješt chvíli mlel student a pak se jal vypravovati. Nesmle s poátku, tu s velikými pausami, tu .

.

.

pekotn

se zajíkaje.

»To, prosím, byla jedna dívka od Tábora

njak píbuzní

novala se Stázika. Oni jsou

pány, ale jen docela málo, ani Její

rodie

.

s

ji

pán

...

jae skoro ti msíce

Já nevím,

íkám

nejkrásnjší žena, kterou jsem kdy vidl

a íkají to

i

patrn

.

šít

a

všichni milující, ale jest

— a nikdy

ve skutenosti

.

tak všední, když

je to

to

uvidím.

Jme-

nikdy nepíší

si

to

obrazech

.

našimi

poslali do Prahy, aby se nauila

šaty; byla zde letos na bydlila u

.

již

—

na

takové ne-

Takové velké modré oi mla, jako kosatce

a takové rusé, zlaté vlasy ... a takový, já ani nevím,

úsmv, že se mne podívala a prost není možno

takový neobyejný, strašn krásný

nad ním až dech

tajil.

usmála se tak zvláštn

zapomenout

.

.

ani nevím, jak

140

Když .

.

.

se na

ne, to

Odmlel se v rozpacích. » vám to povdít. Vídali jsme se

.«

...

Já

vlast-

.

n

pi obd. Já jsem tam

jen

jen na

pl

stravy a

odpoledne jsem musil hned do kondic a vracel jsem

dom

až

pozd veer;

to jsem šel hned do svého pokojíka, protože paní chodívá brzy spát. Pi jsme sedávali se Stázikou proti sob. Sedla zády

se

obd

k oknu a jak

padalo ze zadu slunce, jí na vlasy kolem hlavy jakoby zlatozá z nejryzejšího

mla

Byl jsem vždy velmi vzrušen. Nkolikráte se

zlata.

oi

naše a

setkaly, jak jsme na sebe

vždy rychle

jsem se velice rád

.

.

.

sklopila

víka

aby na

bál,

mn

Asi dvakráte jsme se potkali na

jsme spolu nemluvili. valo,

ale tak

V

krom

mohl

již

devné

zátoin

ji.

toité schody v

oba dva a zastavili asi o

A

zase vidti.

schody, potkám v staré

ji

já

mám

chodb

a

pozdravu

živ, že když jsem se probudil, ne-

prvém okamžiku, byl-li Jednou v poledne jsem bžel dom ze ji

pohlédli

Také

noci se mi o ní stále zdá-

jsem v

abych

se.

nepoznali, že

krev se mi nahrnula do tváí. Ale

vdl

kradmo

zapýila

a

se.

Stáli

to

sen

.

.

školy, jen

jak utíkám nahoru

My máme

dom.

takové

Lekli jsme se

isme proti sob, ona

ti schody výše, já níže. Myslím, že jsme tak

Byla krásná a rozervenalá a oi mla já se na ni díval a hlava se mi toila. Pak zašeptala: »Musím tetice pro tvaroh.« Bylo dlouho

stáli.

sklopeny.

A

pvabné! Usmála se na mne tím svým ohromn krásným úsmvem, odkryla z pod as kosatcové oi a rychle kolem mne zašumla to naivní, ale tak

141

.

dol

Nezapomenu nikdy toho úsmvu a tch zvuk. Od té chvíle jsme se nkolikráte vidH na schody.

pavlai a na schodech, vyhledávali jsme píležitost,

abychom

se mohli setkati a

VymniU

jsme vždy nkolik letmých slov a ona

ekával jsem na

ni.

mi jednou podala ruku. To bylo také tak krásné. Držel jsem dlouho tu teplou, hebkou ruku kráte jsem se

si

nkdy

dodal odvahy a poprosil

nemohli

»Když vy

máte

to

mýšlela se

vidti

na

tak divné s

chvíli a

ji,

delší

tmi

.

.

Jeden-

.

zda bychom jRekla:

chvíli.

hodinami

Roz-

!«

pak zašeptala rychle: »Cekejte

dnes na mne. Až tetika usne, pijdu k vám.« Za-

V prvním odvahy a toho všeho. prosím: Bydlíme v prvním poschodí ta-

a odkvapila. Polekal jsem se.

pálila se

okamžiku jsem

To

je tak,

ani nechápal té

kového starého domu. Páni mají svtnici a kuchyni na levo od schodišt. Já bydlím na právo z chodby,

mám

pokojíek se zvláštním vchodem. Totiž, ona to není vlastn obytná místnost, je to takový divný pístavek se šikmým stropem, malinký, vejde se tam zrovna postel a stolek, židle stojí docela již na

dveích

okno vede na pavla. Pán

a

jest

íšník v jedné pražské kavárn a vracívá se

díval,

jsem mnohokráte zda

již

paní

na pavlai,

zhasila

svému štstí

a tomu, že

Ale pišla

Byl

142

.

dom

hodin ranní... Ten veer jsem ekal.

až po tetí

Byl

vrchní

.

.

to

by

.

.

.

se

abych se po-

Nevil

jsem

mohla odvážiti

nejkrásnjší den

mého

ani .

.

života,

.

pane komisai.

mne

Nemže

ani pro nikoho.

jsem na

To

býti jest

krásnjšího, ani pro

již

pravda

...

V

když

noci,

ekal, vylezl jsem oknem na pavla

ni

a

sešplhal se do dvora a pres plot do sousedovy za-

Tam

hrady.

plná postel a všude byl. Vše

Tak krásná s

odvem

tm

.

.

.

spchu na

.

.

.

Mj

navšeným, jak se ve jak vám to íci, pane ko-

bože,

Byli jsme spolu dlouho, až do svítání,

zá

petrolejové

lampy tak zvláštn

ranním šerem. Pak jsme

v

domovních vratech a

slyšeli

Ml

K

smrti.

Když

tak

mísila

cvaknouti klí

že se

poznali,

a že nastalo rozlouení.

rád tu noc.

a .

sebe

s

dom

vonlo svžím bezem

byla! Vlásky rozpuštné, bosé nožky,

ve

strojila

misai? kdy se

nárue

kvetl bez. Natrhal jsem ho plné

do svého pokojíka. Byl ho plný stl

a nanosil

pán vrací

jsem

ji

sedla na mé

strašn posteli,

bez v klín, bez v náruí, bez v zlatých vlasech,

jsem k jejím bosým

klekl

lásku jí

.

.

to jen

.

Nevím, snad jsem

moje oi

Studentv

povdly

hlas

se

nožkám a vyznal jí-nieho neekl, snad

ani

jí

.

.

ztlumil

.

A a

.

.

.

políbil

zachvl

jsem

ji.«

vzpo-

se

mínkou. Tentokráte trvalo mlení dlouho. pal.

Usmíval se ve svém

nitru;

Komisa

je

chá-

mírn, shovívav

a

pitrpkle. Ale snažil se tváiti se co nejvážnji, aby

chlapce nezastrašil.

Mlel

a ekal, až bude

pokraovati. Nebo, že pokraovati bude,

vypráv to

»To bylo ticátého prvého kvtna,« ekl za

vdl. chvíli

143

.

tiše student. »

.

Jednu

.

z

tch bezových

mám

snítek

na památku vylisovanou v latinské gramatice

A

.<^

zase mlel.

Pak pokraoval: »0d té doby ke s

.

.

mn

chodívala každou noc. Pán

paní spí v kuchyni, ona spávala na pohovce ve

svtnici.

Když

paní usnula, kradla se Stázika ven.

Trvalo vždy strašn dlouho, než otevela

kuchyn, protáhla

se

kolem

dvee

do

spící tety a dostala se

na sí. Bylo pi tom potebí velké opatrnosti bylo to nebezpené. Ale byla vynalézavá a

a

závry

kliky mazávala petrolejem,

když paní odešla dopoledne na koupi. Já jsem zatím rozilen ekal. To radostné shledání po pestálých úzkostech! A kdyby lovk v takové chvíli zemel, již za to by stálo žít. Celou noc pak u mne byla. Byl to zázrak všechno i

.

Ale, pro

bh,

pane komisai, abyste

ne,

nehezkého myslil, dobrá a istá!

»Pece jsem Vstával

.

v

jsem

.

.

ne,

ne,

to

Jedno mi

je

prosím!

divné, «

denn ped

šestou,

lovk pece

také

je

Byla

ekl za

musil

nco

snad

tch týdnech skoro vbec

trochu pipravit, do školy

dojmech

si

tak

chvíli

nespal.

jsem

se

kus a po takových

okamžit neusne,

a

pece

jsem nebyl nikdy tak zdráv a nikdy tak veselý a ilý, jako tehdy Pán chodil dom vždy nkolik .

.

.

minut po tetí. Ten zvuk jeho tžkého klíe ve vratech mám stále v sluchu a nikdy na nj nezapo-

menu. Taková 144

tichá,

krásná noc, naše ruce a duše

^e objímají a najednou

—

do ticha a naší lásky

nkdo

cvak! Tak jako by

do hlavy uhodil.

A

všecko

rázem zmizelo a bylo teba pomýšleti- jen na rychlý útk Ten byl již snazší. Stázika si nechávala pootevené dvee ... A ,pak znly pánovy hluné kroky po schodech, pomalu, krok za krokem »Tomu jest již pl roku ... Žil jsem v nebi. Krásný .

.

.

.

sen to byl.

Pak

dom

odjela

jediné psaní plné lásky ...

nevím. Nevím nic

.

.

.

A

.

.

.

.

.^<

Napsala mi jedno

co dále se

s ní stalo,

Je to velmi smutné

.

.

.«

Komisa pozdvihl hlavu, jako by se chtl svýma slepýma oima na studenta podívati. Na ele se mu vytvoily vrásky.

»Ješt sai,

s

ním

neobtžuje-li

bych vás

se

vám svil, pane komi-

poslouchati.

Ješt nikomu

jsem o své lásce slovíka neekl.« » Vypravujte,

poslouchám velmi napiat!« rodi psaní, že pijede do

»Jednou dostala od

Prahy njaký její vzdálený strýek, ani vlastn ne píbuzný, ale jak to již tak na venkov bývá, a že ji navštíví. Zlobila se, když mi to vypravovala a byla mrzutá, že ho bude musit doprovázeti po Praze.

Tšil jsem

ji,

ráno pišel ten

ale

ona byla jaksi nesvá.

lovk

V

nedli

do Nuslí. Takový mladý hra-

ná. Na kvtované sametové vest se mu houpal tlustý stíbrný etz s kaními zuby. Vidl jsem ho. jak šel sím'. Mají tam kdesi hostinec a eznictví a on pijel do Prahy kupovat njaký tlakostroj a 145

Stázika

pivní trubky.

krok

nkolik

kudy

Neznal

šli.

ním

s

mne

a nic nezpozoroval.

mla

byla tenkráte velmi krásná,

klobouek

kvítím a

s

do msta. Šel jsem

šla

za nimi a chodil jsem všude za nimi,

nové

Stázika bílé

šaty,

-

ervený hedvábný sluneník. |

Bylo velmi sluneno ten den, paprsky pronikaly

hedvábím jsem

ji

na bílou Stáziku rudý

stín.

a

Vidl mohl

oi nechat. Ale bylo mi smutno. Nkde výkladní skín, když se dívali a já je pede-

jsem na u

a vrhaly

,ped tím vždy jen v domácím úboru

nebo když se naskytla

šel, tila

ní

píležitost,

jiná

slunník proti ezníkovi, tak, že

mne

vála se na

nho

mile a na

ji

obra-

nevidl, usmí- I

dlala opovržlivé I

posunky. Ale bylo mi stejn smutno. Chodil jsem tak za nimi celé dopoledne.

na

obd

sai!

.

.

.

tam

a

dom ...

Pak

ji

zavedl do hostince

jse'm již za nimi nemohl. Šel

jsem

To vám bylo tžké odpldne, pane komiVrátila se až veer. Paní byla se sousedkou

na procházce a pán v obchod. Vrhla se mi do ná-

mne

ruí, líbala

dupala nožkama.

ona nešla

.

.

.

a

smála

Pak

se.

Chtl prý

Druhého dne

s ní

u

plakala a zlostn

ješt do varieté,

obda

o ezníkovi a o svatbách, ale ona se

vám ješt

vala ... Já nevím, co

komisai. To ostatní

jest

psala mi jednou a pak

již

ale

dlali páni žerty

uštpan

usmí-

vypravovat, pane

tuze smutné. Odjela,

nevím

nic. Psal jsem jí mnohokráte na udanou adresu, prosil, zapísahal, nedala odpovdi. Jak do vody padaly mé listy. Zpt

7^6

již

.

také nepicházely. Není tomu ani msíc, prosil jsem

znova jen o jediné slovíko vysvtlení

Pán

se

—

marno.

asto nemohu a když jsem jednou ekla paní, že také nic neví. Nepíšou si.«

ptát

o to zavadil,

Komisa

poslouchal napiat. Bradu svíral v dlani

elo ml svraštné. Te se student odmlel. komisa pro nho neml slova povzbuzení. Nad

Ale

a

\

ami jim bublal plynový kahanec. Odkudsi

místnosti

znl pitlumený mužský

a

z

hla-

kouta

ženský roz-

hovor.

A pak

se zeptal student tiše a

pane

»Myslíte,

komisai,

že

ustrašen:

nco

bylo

s

tím

hostinským?«

Komisa pokril rameny. » ...

To by

opakoval student. který

si jí

Ale on?

»

.

zaslouží!?

...

O

To by bylo strašné !« .Kdyby to byl alespo lovk,

bylo strašné! .

.

.

.

...

Ani

já

jsem

jí

nebyl hoden.

prázdninách jsem tam chtl

nemohl jsem. Snad si letos njaké peníze Nebudu vyzvídati, ani slovem se nikoho ale vidt ji musím. Jen z dálky se na ni aby o tom ani ona nevdla. Ale to musím! ml zemít !«

jeti,

ale

uspoím. neoptám. podívám,

Kdybych

emu

teba hned umírat?« ekl komisa ku podivu chladn. »K cest do vesnice u Tábora není »K

potebí žádného smrtelného odhodlání, pár korun a dá se to vykonat za sobotní

spraví

to

odpldne 14)

«

a nedli.

Zapjím vám

Ale neradil bych

vám

»Pro, prosím?«

milerád pem'ze, pejete-li

zeptal se tiše student.

»K pohlední pravd do oí

mužné odvahy

a mládí chce

právo kapati

vám kapky

velice, že se

rozprchne váš

jedete-li

si.

to.«

potebí

jest

iluse.

hodn

Nevím, mám-li

jedu do duše, ale bojím se

pkný

na Táborsko. Kolik

let

bezový

sen, po-

dv-

bylo vašemu

átku? »Byla o málo

starší

»Hm! Nevím,

ale

mne. jest

Nco pes

osmnáct !«

pece možno, že pišla venkov íkává, snad

k rozumu, jak se tomu na

sama, snad na domluvy a nátlak

rodi

a tetek a

že dala pednost vdáti se za hranatého ezníka

s tlu-

stým etízkem s kaními zuby, tvoit s ním nové hospodáské hodnoty, založit s ním zámožnou rodinu

svtu

a dát

a národu nkolik zdravých dtí. Snad,

ne sice pochopila, ale vycítila, že jest to trávit sladké chvíle s

hodným

lepší,

než

a inteHgentním chlap-

cem, niit jeho spánek a jeho nervy, ekat deset až on

let,

duševn

sesílí

ona umdlí, až se roz-

a

klene propast mezi nimi a druh druhu se stanou

vzdálenými a

bezová

teli,

pro

to,

cizími.

mj

Nebo,

dvátka

velmi

mají

148

.

.

jemný

instinkt

co jest prospšnjší jejich ženskému život-

nímu poslání a jdou za tím » Ne, pane komisai .

mladý, ubohý pí-

.

.

pímo .

a bezohledn.«

Nevím

.

.

.

Ale jedno

«

jest jisto:

Bylo

to

stane cokoli, budu

Komisa »A vy

«

.

velké štstí, jež mi dala, a af se

za

jí

n

do smrti

vden

.

.

.«

zapaloval doutník.

si

jste žárliv, jak

tomu

íkají,« dodal, jakoby

studenta neslyšel, »a to jest velmi

Býval jsem

zlé.

také kdysi stižen touto ošklivou nemocí. Slepý jste

ovšem nebyl nikdy.

»Rate

Jest to velká neest.

oní chorobu?«

myslit svoji

»Všechno

troje.

V mlení studentov

byla patrn otázka, kterou

komisa ochoten zodpovdti. »Možno si konen o tom pohovoiti. Také vám budu nco vyprávti, chcete-li poslouchat

byl

U

.

.

nás venku byl takový slepý skuhra, sedal o jar-

marcích na jest

most

poád

mlel

a

jednu:

žalá nejtemnjší, dobrodinekové

lujte se!«

A

já

mn

Jsou citáty, které

lovku

»Slepota

moji,

smi-

nedají pokoje.

nedá spát tenhle »žalá nejtemnjší*. Sedí

mi stále v hlav. S poátku jsem byl ochoten

dáti

za pravdu skuhralovi, že jest jím opravdu slepota. Ale jsou ješt temnjší kobky. Slepota není tak

ná

erná, jak

lovku,

asem

jako

si

ji

s

o

sob

pedstavujete. Jest hroz-

který kdysi vidl, ale

družkou spáteliti a

jednotvárnosti padávají jivé

asi

sama

možno žíti

obas krásné

s ní.

se s ní

Do

akordy,

její

he-

slunení paprsky, blesky myšlenek a její vnjší jest asto ozaována vnitními svtly.

O

temnota

Jiorší jest žárlivost!

To

již

není jen vnjší, ale vnit-

149

«

ní

jejích

myšlenek jen duní a otásají,

zující

svtlo blesk

ní s

boue nebo osvobo-

tma. Nevniká do ní harmonií ani tepla a

mrak. Snad

jest

zem se

cáry až u

vn

dušeno olovnou er-

znáte ty uhelné mraky, tlusté

mraky

ploužícími, které zatáhnou celou

krajinu a valí se a valí a nevidíte blesk, jež za

nimi kižují, jen jejich

hmní

a temné ohlasy sly-

zneklidnných prsou?! Hlete, deklamuji. Ale není to improvisace, mj mladý pístrachem

šíte

se

teli.

Pozoroval jsem tyto olovné mraky nkoli-

kráte v jizerských skalách a jejich pedstavu ve

mn

budí citát vždy. Ale

i

toto vysvtlení jest po-

vrchní. Slova skuhralova mají

znam. Jen ponoiti se v

n

mnohem

hlubší vý-

teba, jako kacíi se

hrouží do biblického verše a vysvitne vám, že ne slepota, ne žárlivost, ale láska jest

žalá nejtem-

né}ši.«

Komisa Mach fysikální

vyslovil poslední

práv výpot.

pouky,

z dlouholetých

vtu

nevývratn

»Mlíte. Skoda, že vás nevidím. Dláte udivené oi, pakli »Ó,

ano,

mne ovšem vbec

s

íiritostí

vyplynulé

asi velmi

posloucháte,*

poslouchám vás velmi pozorn, pane

ale nerozumím vám zcela. »A pece jest tomu nejinak. Láska jest velká neest, mladý píteli. Jest jí každá, lovka seslabující náruživost, ale tato tisíceronásobn. To jsme byli jen básníky a romanopisci, tmito emeslnými

komisai,

150

propagátory nejzhoubnjší všech vášní, zmateni ve

svém

že

nazírání,

v lásce

jsme

ochotni

dle

vidti

nich

mystérium, božský dar, zázrak a nevím co

ješt, jen to ne,

ím

ve skutenosti

Pud k

jest:

za-

chování lidského pokolení. Jestliže jeden pud

my-

stérium, pak všechny, prosím! Nepravím, že v

nm

nelze spatovati krásy, ale nelze, z

i

jej

teba kulturou

eknme

ostatních,

potebu

jest

janství

se

nikterak. lásce.

A

jísti

a

jeho otrokem se státi

regulovati, jako kterýkoli

pud k zachování jedince,

to

Propadnouti žravosti a

pi-

píti.

považuje za ohavnost a neopvuje se zatím to

Zniiti

jest

jest

teba

a zálibn živený v nás

totéž,

ten

jako propadnouti

umle vypstovaný

pojem lásky. iní nás sobe-

ckými, závistivými, násilnými, zasnnými a tedy línými. Ale ne, to by nebyly ješt nejtžší píznaky choroby, mnohem horší jest, že nás olupuje i

o svobodu. Hle!

lovk

žije,

myslí,

cítí,

raduje se

nco. A má ást vnjší. A najednou pijde láska. Snad vás pepadne náhle, možná, že se piplíží jako veerní svobodu; celou vnitní

ze života, chce a

i

stín,

to

lehne na vás a obklopí vás, aniž tušíte, jak se

stalo.

A

v té chvíli

již

Rozum

není nieho.

rozplynul, jako kousek ledu v

horenaté

se

ruce. Cit,

nádhern mnohozvuký a mnohobarevný cit onml a vyrudl; byl napuštn jedinou ržovou barvikou a vyplnn jedinou pesládlou melodií. inorodá vle zmkla z oceU v bláto, ztratila své jméno ten

i

151

«

a stala se neplodnou touhou a nytím. Jest po svo-

bod. Chtl byste byste

žít

—

Láska vás omámila,

svt

krom

a

chtl byste jednat, cht)

myslit,

ohlušila

a

lovk

že k

vám

vešla,

dokud

svobodný a prostý vášní

Komisa íkal pedu schýlenou kUdii a jediný

svá slova a

s

jest

jest

žalá

ten

mladý

ji,

ven.

vyplnila

oslepila,

To

není jiného ...

ní

nejhorší a nejtemnjší!... Zabtc cítíte-li,

nemožno

nelze. Jste v žalái a

píteli,

ješt kdy. Jen

mže

býti šasten.

ponkud

hlavou

pitlumeným hlasem. íkal

díiraz, jejž jim

do je

obasný znatelný úsmv,

dával, byl

pohyb vrásek na jeho ele, sotva malé pokrení ramenou, klepnutí

prostedníkern

nm

pi

o desku stolu tak nepatrné, že se

dla na

pokrývce položená ani nepohnula. A v tomto klidu bylo s

nco

silného a

vášnivým obsahem

Te

umlkl.

A

bylo

zárove

ošklivého v kontrastu

slov.

vbec

ticho.

Tak

náhlé.

Šumot

plynového kahance nabyl pojednou jiného zvuku, podivného a neobvyklého. Zbyli zde

již

asi

sami

dva.

Komisa

se chytil pstí za bradu a

smrem

ke

studentovi se usmál.

Ale

i

ten mlel.

Odpovdl

teprve

po

dlouhé

chvíli

nesmle

a

zaražen: »Nedovedu vám odpovdti, pane komisai. Pemýšlím o vašich slovech, ale mj cit mi praví, že se 15:

snad pece jen násobn bolesti, .

.

mýlíte. Nevyváží štstí lásky sto-

.

jež zpiisobujc?«

»To tvrdí také pijáci o alkoholu, moriinisti a kuáci opia. Vyprávl jste mi velmi poutav pibli svého milování. Nevil bych vám, kdybyste mi chtl tvrditi, že vás nestálo velké pemáhám' a

mnoho muk

slovíkm

a

špatn,

vse

to

jste

sedati v tomto nadšení lásky k alge-

poukám

braickým

est vám, že jste ml to vbec. Jsou však i

životní

než

cíl,

Prosím,

tolik lidé,

vysvdení

abyste

prosto ne,

tom

o

nebo

v

tom

liomera. Dlal

z

pochyby,

není

pevné

\ule

ale

dlal

a

kteí mají ješt

jiný

tídy z kvinty. podceování, na-

první

nevidl

ve vašem postavení to musilo býti

jediným cílem k metám dalším. Ale pochopte, že jsou muži, kteí chtjí ovládnouti svt;

prvním

a

kteí chtjí nalézti nové pírodní zákony,

jichž vy-

pinese veškerenstvu štstí; že chtjí obrodit lidstvo; osvobodit svj národ; svou tídu... Eh, to užití

vesms výjimené pípady,

jsou

že jsou lidé ... že jsou žít,

animáln

.

vnímat zvuky,

žít,

.

.

ale

kteí by chtli

lidé,

cítit

pochopte, žít,

jenom

slunení pa-

ponvadž

je

na

Ssál prudce z doutníku a bafal. Ale doutník

již

prsky

svt dávno

ale

láska,

uhasí.

svdiv hodil

se

ani jíž

toho nemohou,

propadH.«

Zpozoroval

to

teprve za chvíli a

prstem na oharku, že

nedopalek pod stl.

Vyal

jest

pe-

studený, od-

pouzdro na dout153

«

niky a hledal v

zda bh

na

nm.

Bylo však prázdné. Obrátil se

do místnosti:

»Sleinko, pineste mi, prosím, doutník !« zavolal.

»A

vy,

mladý

máte

píteli,

dopito?*

již

»Ne ješt.« »Nu, dopijeme. Snad sneseme ješt jednu.

Vyprázdnil

sklenici.

Pišla sklepnice

s

krabicí:

»Tady jsou doutníky, vašnosti.« »Pane Králi, « ekl komisa, » vyberte mi doutník! A njaké cigarety pro sebe!« Student podal komisai doutník a zapálil

»Ten pán nevidí?« zeptala

se

mu

sklepnice se

jej.

zá-

jmem. »Nevidím, sleinko !« »Ale chudáek!

A

takový hezký !« Pohladila ho

po rameni.

Nebylo

to drzé, jen naivní a její altový hlas byl

zcela píjemný.

Komisa Mach

se

tomuto projevu

úasti shovívav usmál.

»Smím

si k vám pisednout?« ptala se. »Sednte, dlá-li vám to radost! Snad zde nejsme posledními hosty?«

»No. Ale to nevadí.

Nesmím stejn

zavírati

již

ped

druhou. Koupíte mi láhev limonády?«

»Koupíme.« Odešla a za okamžik se vrátila 154

s

nápoji. Pivní

«

sklenice

cvakly

šumla. »Tak na vaše

o

misky,

sodovka

nalévaná

zdraví, páni! ...

O

em

pak

za-

jste

si

tu tolik vykládali?«

»0 lásce, sleinko !« »Hm!... No, také to lidi ješt bavl.« »Aj! Vás již ne?« »Ne,« ekla suše. A za chvíli dodala: »To byl mj milý, co jsem s ním prve sedla u kamen. »Dle hlasu se zdáte býti pece mladá?« »Ba ne, je mi již ptadvacet.* »Již tomu íkáte?! A to ani toho svého milého

—

nemáte ráda?« »Pt!« vyrazila opovržliv rty vzduch. se a

zaídíme

si

prádelnu. Je to

lovk. Když je lovk, chod — od patnácti let, již

jako páni

já,

»

hokyná deset

— má

po krk. Jaká pak láska? Žena,

Vezmeme a

rok

hodný v ob-

té

lásky zrovna

ta

by ješt do-

vedla milovat, ale mužský?« Zase totéž opovržlivé a její hlas pešel do sentimentality: já »Takové chudobné dve z obchodu, jako já bych vám toho mohla povídat o lásce, o jé, milí páni! Romány bych mohla spisovat. A také že jednou sepíšu. To bude jinší román, než co te vycházejí! Však beztoho za mnou jednou chodil jeden

vyprsknutí

.

takový vlasatý básník a že že když lají

ml,

to sepíše.

To

co chtl, nesepsal pranic.

.

.

se rozumí,

Tak

to

d-

všichni.«

755

vás!?«

»Šidili

pak jsem se

»Ba, že. Ale

jsem

velká

smích byl

potvora,

již

páni.«

nehezký

taky nauila. Já

to

Zasmála

Ale

se.

její

a hrubý.

Venku ped dvemi zaznla smsice mužských Do stup schod kopaly podpatky, patrn ti venku si oklepávali sníh s bot. Otevely se dvee, hlasy zaznly osteji a do hospodského zápachu vnikl proud chladného svžího vzduchu.

hlasu.

» Vítám žiti

vás!« obrátila se sklepnice a šla obslou-

nové hosty.

Mako! Jak Hospdka se rozhluela »Nazdar,

.

mladického drcaly

smíchu.

podlahy

do

.

se má, žábo?«

.

bujnou

Hosté a

zmtí hovoru

rozsazovali,

se

ad

po

sklenice

a

židle

cvakaly

o misky.

»Také

životní zkušenost

!«

ekl komisa, navazuje román' v tom být

na rozmluvu se sklepnicí. »A musí! ...

nna

Ostatn doufám,

a že z ní ješt bude zcela

prádelny,« sebe, než

dodal,

Nezdrželi se

»Pijte

dívka zachrá-

ádná

majitelka

jakoby

chtl

si to

zas

již

dlouho.

PosedU ješt

spíše

ironisovati

chvilku,

a vyšli.

brzy!«

dopovídáme.«

volala

A

za

smála

Veniku snžilo. Tiše a hust.

hem vyištný vzduch, svží 156

již

ji.

zaplatili, dopili

»Pak

,

že jest

nimi

sklep-nice.

se.

Mráz

polevil a

a nassátý

sn-

vlhkou

«

vní vloek, se mile dýchal. Zmna hospodského dusna za istotu zimní noci byla píiemná. »Chcete »Jak

jeti,

i pjdeme?*

rate pát.

si

Mn

zeptal se

je

komisa.

píjemno.«

»Dobe!« Šli

mlky.

Prošli pustými ulikami

Nového Msta,

Jenou ulicí vzhru Vinohradm. Hustý povlak vloek se jim usazoval na rukávech a ramenou zimník a obtžkával klopešli Karlovo námstí a kráeli

k

bouky. Jejich kroky drtily na chodníky napadlý sníh a sníh vrzal jako

vydlaná hovzí kže

násilím

ohýbaná. Dusot osamlého drožkáského koníka a

zvuk

znly

kol

Komisa Mach

tlumen.

vlastn poprvé za života

sníh.

Z nárožní hospdky vycházeli víranými dvemi zakiel do tiché noci ubíhala.

»Již

lidé a

ote-

orchestrion.

Komenského námstí?«

»Ano,« Šli

slyšel

Cesta jim rychle

odpovdl

ješt

chvíli

student.

mlky.

»Tuze jsme toho cestou nenapovídali, což?« ekl s

úsmvem

komisa. »Premýšlím stále o vašich slovech. jste již našel?« »A argumenty proti

mn

»Ne.«

»Chyba. Dalo by se všeobecn lecco namítati, sám vám jednou ukáži slabá místa a dám do rukou zbran proti sob, vrátíme-li se ješt k tomuto the157

matu. Ale dnes

mn

dovolte, abych mluvil tak, jak

již

zajímavá vc.

Co

Co

tedy?

je to

v nejprimitivnjších pípadnostech!

d?

Sotva! Strach

ped

ani to není správné!...

ekl

jste prve.

tuchu

tohoto

.

.

.

Závist?

Jeri

Touha po prav-

ped

ztrátou milovaného a

Tak jsem

vlastním ponížením? ale

pece

to? Znám-li pravdu, pak

je

není žárlivosti ...

již

Hlete, také taková

se to jeví... Žárlivost!

se kdysi domníval,

,Nevím nic a

jest

to

Zdá se tedy, že vy máte prvodního zjevu choroby. Tohoto vného nepokoje, stálého íhání, horeného hledání a sbírání dkaz, nebo alespo zdání jich, smutné,' jakousi

i

že vás milovaná žena klame, že jest špatná a ne-

hodná

ohromného

pozor!

Tady

to

podvdomá

jen

daru,

jest.

jí

Dejta

vnujete.

svobod? Vzpírání se mužné svobody proti žalái

touha po

poslední revolta citu

poutm

jejž

Nemyslíte, že žárlivost jest

lásky? Rozumíte

a a

mi pece: Svoboda se Svoboda nás to bur-

bije v naší duši s otroctvím.

cuje,

kií

na nás

pi každém

kroku, v

spaní: Nezabíjej mne, vyprosti mne,

bu

bdní se

i

ve

mnou!

Pro mne

niíš? Pro ženu? Jen hle, stopuj, íhej a zkoumej a poznáš, že nestojí žena za to, abys pro ni

ubil

mne, nad niž nemáš krásnjšího! Nejsem žiju, slyš, jsem zde, zde

ješt mrtva, jen zasypána, jsem, dusí

pomoz a budu

díve!.,. 158

A

mi, jen

odstr

toho,

kdo mne v tob

opt s tebou, krásná a silná jako dnem nocí jako pi zemtese-

volá

i

«

«

:

««

nich zasypaní z hloubí sklep, na navalily

domy

Komisa

vže

a

.

,

se v ssutinách

se usmál,

»Co tomu íkáte? Pemýšlejte Student

nž

.«

odpovdl

o

tom!«

až za chvíli:

»Myslím, že vám rozumím, pane komisai. slíte

tedy, že jest to touha ... jak

umím

se

tak

,

bych

to

vyjadovati, jako vy,., že

My-

ekl, nejest

to

eeno,« zasmál

se

touha zbaviti se ženy?!«

»Rozhodn komisa, Zase

»

šli

.

.

.

trochu

pímoae

ale

nu, ano,

.

.

,

máte celkem pravdu.

okamžik mlky.

»Ale pak jste

té

ženy nemiloval!* namítl student.

»V tom se mýlíte. »Tedy alespo milujete svoji vnitní svobodu, to rate nazývat, více než ji.«

jak

»Ano.«

možné?«

»Jest to

»Ano. Ci tomu nevíte?«

»Promite, vše,

nevím. Pravá

ale

láska

jest

nade

myslím.

»Velmi dobe! Ani by se mi

nelíbilo,

svých sedmnácti letech mluvil

kdybyste ve

jinak.«

Pak ekl »Jednou Ale to

si

již

»Hle, jak

budeme moci

byli u

nám

o tom ješt pohovoit.

domu.

cesta

ubhla !« 759

Ale když zazvonil na domovníka a louil se se

studentem, zmizel

tváe

nálile

a stará tíha na

nho

spokojený výraz,

s

jeho

padla.

pece do svého žaláe! Co se dlo doma zatím? Co dlala Jarmila? Komisaovo »Dobrou noc!« studentovi znlo

Vracel se

temn

760

a tvrd.

již

I

SEDLÁK MACH ÚTUJE

íhoda, která se stala den po svátku Štpá-

nov,

neobyejn

uspíšila

události

a

dala

jim netušený, náhlý ráz.

Mnoho o ní pozdji pemýšlel Karel Mach. Karel Mach, slavný novodvorský sedlák, známý hospo-

dáský

spisovatel a hledaný odborník v otázkách

úad

venkovské samosprávy, jediný slepec v ního starosty v Cechách, organisátor

obec-

zemdlských

Hovoíval o ní se svým tajemníkem a dvrným pítelem Králem. Mluvívali však o události klidn a o osobách v ní súastnných jako o lidech nešastných a družstev

rádce

a

celého

kraje.

i

zmítaných osudným jakýmsi omylem, kteí snad ani

nebo byh jen výtvorem spisovatelské

nežili,

obrazotvornosti.

A básník

zvlášt nemiloval. i

bol, práce

tolik

pekonaných toho

umle

Má boj

nikdo z obou pátel ob-

skutený svt

tolik radostí

omyl

a vzruch, život tolik

pekonávaných, že není teba všeho

i

vyhledávati z papíru.

Vc

dosti sama byla zcela jasná. Slyšel. Byl lékai známému ke poradu svdomitým, že šel na nervových chorob, ale ten jej ubezpeil, že jest krom své slepoty zcela zdravým a normálním lovkem. i

em

pemýšleti. Skutenost byla o od prvopoátku vidl. Záhada byla

Zde tedy nebylo taká, jakou

v

emsi

ji

jiném:

kdy poal

ném kruhu

již

a

Pro

stala se událost

pozbývati

kdy

se

sil,

nco

kdy

práv

tápal v

státi musilo,

tehdy,

zaarovaml-li býti Í63

vbec ješt zachránn novému životu? A této bolestn hojivé rány bylo vru potebí, neml-li utoZasáhlo do hry snad jeho Štstí? Jeho Osud?

nouti.

Ale Karel

Mach nevil pomyslm. Pravda,

celý

smr

jeho

jeho život byl pln

mezník,

jež dávaly

budoucnosti, ale všechny minulé situace

tvoil svojí vlí a energií, pipravil

vdl

si

sám vy-

cestu k nim,

si

kdy, nebo alespo pibližn kdy k nim dojde,

jak se v nich zachová a jak je opustí.

A

této z nej-

dležitjších svého života netvoil, neoekával. Jak to tedy, že

práv

onen neznámý pišel

v

as, jako

deus ex machina ve špatných komediích, aby za

nho

rozfal uzel, na njž on sám sáhnouti se bál? To zstalo Karlu Machovi pro vždy otázkou neroz-

ešenou. A nerozešené otázky v

nm

stavovaly nepíjemný pocit, a to

nmu

se k

O

nepiznal ani

i

ode vždy

tenkráte,

z-

když

sob samému,

vánocích zemelo' jeho manželství.

Byly nostní

to

smutné vánoce. Byly dary, byla slav-

veee,

byla

vymnna

i

blahopání, ale bylo

studeno a Schuhmannova píse, zahraná o štdrý

veer

Jarmilou, plížila se po stnách, a zvtralá jejich chladem vnikala do srdce. Byli sami. Student Krá!

píbuzným do Unhošt. Den po svátku Štpánov, když se veer komisa uložil na lože, ekla Jarmila, pecházejíc ješt lož-

odjel na prázdniny k

nicí:

»Byly 164

to

smutné svátky, vi, Karlouši?!«

«

í^ekla to

pokorn,

pistoupiti k

nmu

z povzdáleí, neodvažujíc se ani a polaskati se s ním.

»Nu nebyly opravdu píliš veselé, « odpovdl. »A ty mi neekneš, Karlouši, co proti más?« .

.

.

mn

»Nic, JarmilkO'.«

»Mluvíval

te

jsi

vždy pravdu,« ekla

jinak? Víš sám, že

ti

nevím

.

.

.

tiše,

»pro

je

Smiluj se nade

mnou!« »Jsem nemocný lovk, Jarmilko. Nic

více.«

Jarmila beze slova ulehla. Cítil její blízkost a cítil

studenou tíhu toho ticha

zde. Jarmila ješt nezhasila elekrického svtla.

na tom mohlo nici

svítí

sejíti

lampa, na

chlad, ticho a

její

slepci? Ale

nho

i

vdomí,

Co

že v lož-

psobilo tíživ, jako ten

blízkost.

Náhle nesmle a toliko jemným dotekem

jedi-

ného prstu ovadila o jeho ruku.

»Nemu! Povz !«

zašeptala.

pemýšlel a pak ekl, tvá ke stropu obrácenou, ekl pomalu, jako by ho každé z tchto slov stálo pemáhání:

Mlel

chvíli,

»Nešidíš mne, Jarmilo?«

»Ne!«

odpovdla pevn.

»Ani v malikostech tie?«

»Ne »Pemýšlej!« !

»Nešidím t, Karlouši, v niem.« »Snad jsi mi pece njakou malikost

zatajila,

165

snad máš pede mnou njaké malé sama nepikládáš váhy?!«

tajemství,

jemuž

»Ne.«

Vný bože, A

výkik zajeel do

tento

nitro.

jak dovede ta žena lhát!

Ale

nutil

se dáti

ticha a vyplnil

mu

tvái klidný výraz a

zde nehnut, beze slova, se slepýma

oima

celé ležel

ke stropu

obrácenýma.

»Víš »

mírn. Jarmilo... Ale ted zhas a spme! Jsem

mi, Karlouši?« zeptala se po chvíli

Vím,

unaven.« Zhasila.

Nepromluvili

již.

dechem oklamati ženu a vzbudomnní, že spí; a zdálo se mu, že ona

Snažil se klidným diti

v

iní

totéž.

ní

Kdo koho dailo jemu,

ošálí

díve?

Ml

nebo dtsky

za

to,

že se to po-

spokojené oddechování

Jarmilino zdálo se nasvdovati, že usnula opravdu.

Komisa Mach tvrthodiny

myslil.

A

hlava

mu

víila.

míjely.

A komisa Mach myslil a myslil a hlava byla peplnná a ze zmti v ní vybíral a v etzy spojoval myšlenky jen s velkou, muivou námahou. Míjely hodiny. Šly dusným tichem.

Pro

nemají hodin v ložnici? Noc

lépe, mluví-li jejich hlas.

166

Tyk

pece

ubíhá

tak zas vteina, zas

...

.

.

vteina. Ale takto v tichu se

ploiiži

.

as záludn

a

nepátelsky. Ale co to?

Naslouchá

Co

nkdo

Bere

Maliko z

pozd

mže

býti?

za kliku jejich

pedsín?

.

.

opatrn pozvedá komisa Mach hlavu

a

podušek, aby lépe slyšel

.

.

Kdo by

Nic!... Nu, ovšem, jaká hloupost!

...

u

.

.

je to a jak

nich co

noci

v

hledal?

Andula zapíná každého

veera velmi peliv ochranný etízek u dveí, jest Snad njaký napilý soused. Možná, že

bázlivá se

.

.

.

nkdo

zmýlil ve dveích.

Ne, ne, ne!

Nkdo

opravdu sune klí do dírky, strašn opa-

trn, neslyšiteln skoro.

Co

je

to?

.

.

Ticho zas. Ano, drží

te

opt.

Skuten

odmyká

sune. Nyní

a

klí dlanmi obou rukou, aby zámek necvakl. pomalinku a zase jej

Toí obezetn klíem, úžasn drží.

Ano, vida,

te

to

Co bud&?

.

Nu? malounko prudkým tichým trhnutím

vrzlo

Te

Nu?... Aha. dobe: otevel dvee do koen.

.

.

.

.

.

.

Nic. Nic.

bží

Chvíle, chvíle, chvíle.

asi v

Hodiny celého svta

ped. 167

.

,

Tma,

ticho.

hraka

Nic není. Jak zpozdilá hraje

si

Vždy

nemže

to

cinací!

.

A-le?

Co

.

.

Vteina, ráz, ráz

biuje fantasii?!

a

býti ani zdrávo, nutit se do halu-

Protivné!

.

.

.

tmi dvemi! Pro

s

nemoudrými vcmi

s

d-lá Jarmila?!!

to

vteina,

vteina,

zoufalá,

zoufalá,

ráz,

.

.

Ahahahaháá! Jarmila vstává

Jarmila

s lože!

tápe ložnicí!

tiše

Bere župan. Obléká se do nho.

otevenými dvemi do jídelny. Otevírá dvee do pedsín. Jde tam a dveí za sebou nezamyká Ted vešla do salonu. Plíží se ložnicí, vchází

.

Komisa Mach

se

.

.

vymršfuje

s lože.

Ne, to není halucinace!

Pistupuje k Jarmilinu Stojí ve tniách a

oi

Jest teplé a prázdné.

loži.

teští

ped

sebe. Ale jeho

rozmýšlení trvá jen chvilku:

Ano!! Otevírá prudce zásuvku noního stolku a vyjímá

odtud

browningovu

pistoli.

zbra

v ruce.

v dlani. Svírá

Spchá u dveí

Dvee

mu

jídelnou,

vychází

kov na

jej

sí

zastudil

a

stane

Dotýká zaveny. Pikládá k nim ucho.

salonu.

jsou

Srdce 168

tiše

Její

se jich chvjícími se prsty.

buší a tepny ve skráních divoce

bijí.

«

«

v salon pomalu

.

hlun

a

hluk nitra a srdce, co se uvnit

Te!... Šepot?... Ne ješt te! Prokleté

dje?

pro

srdce,

všechno? Nutno ekat ješt

.

pes

hodiny. Uslyší

tikají

pehlušuje

.

Te! Ano. »Ticho!« zašeiptala Jarmila uvnit.

A

zase

nic.

Komisa, skrený, ucho piložené ke dveím,

na-

piat poslouchá.

»Nerozsvcuj!« pravila nahlas Jarmila.

»Pro?«

zašeptal

jí

mužský

hlas.

»K vli Andule.

Komisa Mach

se

vzpímil. Rozrazil

dvee

sa-

lonu. Vrazil tam.

Pibouchl dvee za sebou a •»Kdo

je

í^ekl to hlasit, ale

»Já,

položil se na

n

zády.

tu?«

jasn

miláku. Jarmila,«

a ku podivu klidn.

odpovdl

polekaný hlas

od okna.

»Kdo ješt?« »Kdo by tu byl? Nikdo. Nezlob mi smutno, nemohla jsem spát a

se,

šla

Karlouši, bylo

jsem do stu-

dena.

Ustrašený hlas se

»Necho

ke

mn!«

blížil

komisai.

vykikl. »Držím nabitý brow769

ning v ruce. Stj! Ani se nehýt)ej!«

Znlo

»Kdo je tu ješt?« »Duše moje,« zvolala polekána, »co

to veli-

telsky.

Nikdo

si

myslíš?

tu není.«

Chvíle napiatého ticha.

Nohy

mu chvly.

se

» Jarmilo,

ptám

se

t

naposledy: Koho zde máš?«

»Karlouši!« vykikla zoufalým vzlykem, »Kar

»Stj!«

zahml.

»

Ješt krok

a stelím se

,

.

.«

ped

tvýma oima.« Utichla.

Bylo

to

píšerné

ticho.

»Ne'povíš tedy?!« Lkající, zoufalé ticho,

»Nepovíš.

Dobe.

zmítající se nárazy srdcí.

Jdi! Ale jdi

sama!

A

nepokus se

dotknouti se mne!«

lovk

Otevel dvee, co by mohl

projíti.

»Jdi!« Cíti'!

potácivé kroky.

nho. Dotkl

zádech, aby se

Pak za

ní

Její

tlo vrávoralo kolem

se jejích prsou a pejel

pesvdil,

jí

rukama po

že vychází samojediná.

rychle zavel dvee.

Zamkl

a vytáhl

klí!

Tak!

Chvl se jako v zimnici a kapky studeného potu mu rosily elo. Cítil, že se neudrží na nohou. Vza! od stolu židli, pistavil ke dveím a posadil se na ni. Tžce oddechoval. PistoH a klí tímal v ruce. ji

Tak! 170

.

.

te

»A

budeme jednat

spolu,

pane!... Pede-

vším: Nepokoušejte se piblížiti se ke

vru

budu stílet a není toho nepoužívejte

saovy

Jinak

by bylo zbytené. Dohod-

to

I

jí.

neme se.« S prvými slovy

mn!

potebí. Máte-li zbraí,

kus klidu do duše komi-

vrátil se

a v tónu jeho hlasu nebylo stopy rozrušení,

spíše snaha, zdáti se co nejlhostejnjším.

»Tož: Kdo

pane?«

jste,

Cekal, ale nedostal odpovdi.

»Kdo jste, jsem Mlení. Noc.

»Rozumjte

se vás ptal!?«

mi, pane:

í^eknte své jméno a

vc

bude vyízena. Otevru vám dvee a vy klidn ode-

kam vám bude

jdete,

libo.

Nezkivím vám

vlasu na

hlav.«

stn

pomalu a hlun tikají hodiny »Mlíte? Není to rozumné od vás. Pochopte mne pece! Pranic mi nezáleží na vaší osob, jen váš hlas chci slyšet. 2e jste tu, vím a bylo by dtinstvím

Na

domnívati

A

.

že

se,

mne svým mlením

chcete-U tím chrániti Jarmilu,

Ani

jí

bute

vzájemn »Jste-li

.

naprosto

by bylo radno pro ni se potvrzení pravdy mi jde.«

instituci,

niit. Jen o

Zavilé ticho

oklamete.

bez starosti:

neublížím. Nepovažuji manželství

za tak vážnou

.

že

.

snad nkterý z mých bývalých známých

a stydíte se,

dobe,

zmte

si

teba

hlas a

eknte 171

jméno, které vás zrovna napadne; ani na tom mi

uite

nesejde... ale

tak rychle a netýrejte

mne

a

Nemáte-li v úmyslu pokusit se pepadnouti

sebe!

mne

nechat

a

k

dojíti

vraždní,

že

pochopte,

jste v mé moci. A já jsem komisa Mach a provedl jsem v život ješt vždy svou. Co chcete podniknout? Ode dveí se nehnu a s okna druhého poschodí skoit nemžete. Ostatn slyšel bych vás. A dlouho-li mžete ostat bez jídla? tyi dny? Ci myslíte, že zde nevydrží komisa Mach ekati tyi dny? Týdny se odsud nehnu, bude-li potebí a

výhod

služka mi jídlo podá. Jsem ve

na

Nebo

spoléháte? 2e

sem

šílence, pošle

mne

policii

a

vy že

skryjete? Pochybuji. Vyšlo by jste

zde a kdo

Ostatn koli

mi

bych

Staí pece

si

z okna, že se zde provádí

.

.

.

nkde

na jevo, že nepejete.

jí:

Vite? Nebo kiet

hanebný podvod na

sle-

ani já nechci skan-

se s vámi ve

všem

Uznejte tedy, pane, že není vyhnutí a že

estnjším a výhodnjším promluviti vám nieho nemám a jsem ochoten vámi jako muž s mužem, než za dny ha-

pro vás

te, kdy jednati s

nebn

proti

kapitulovati.

odejdu a 172

to

zavolati služku a íci

pém lovku a pivolati lidi. Ale dálm. Proto si peji dohodnouti jest

vám.

mohl vytvoiti, kdy-

.Andulo, popište mi toho pána!'

míru

se zatím

pes

jste a toho, jak se zdá, si

tuto situaci libo.

proti

dá žena prohlásiti za

dvee

A

jsou

ješt jednou: Ozvete

vám oteveny.*

se,

já

»Nuže?« Nic.

»Hm

.

.

mých

konen

chápu

Pokám

tedy! o

.

vaše postavení

A vy

do rána...

.

.

Dobe

.

zatím pemýšlejte

Tedy možno klidn se mnou Rozumjte! A pemýšlejte!*

slovech a seznáte, že není východiska.

do dnešního

Pak

mluviti.

pane, jest

jitra,

ne.

již

Píhoda byla pro dnešek skonena. Nezbývalo k

A

co íci.

ní již

vdomím

zároveii s

toho a posled-

nho

velké

Strašná zima.

Chvl

ním slovem, které promluvil, padlo na zemdlení a pustota

Za se a viti

jej

obklopila.

chvíli se dostavila zima.

zuby

mu

drkotaly. Nebylo v jeho moci zasta-

alespo pevn

a tiskl

je

rty k

sob. aby

to-

hoto ponižujícího zvuku nezaslechl ten druhý. Dcpotácel se ke stolu, strhl balil

se

do

ní.

Sedl. Pistole

malátn dol, lehala

—

hlas

vné

opt

nho

pokrývku

na svoji

rychle oddechoval a na

Tyk

vty, jenž

za-

u

dveí. visely

oní víka mu

vteina, zas vte-

tak zas

mluvily hodiny. Vnímal jejich

a

mu

židli

klí ležely v klín. Ruce

únavy.

tíže

ina

Usedl

a

s

jen

tento

hluný

se rozléhal pustotou.

Ale náhle mezi údery hodin

jej

prudce do hlavy

udeila myšlenka:

Ne! Nelze ekati do rána! Jak zamýšlí ten

lovk?! Což

jest

mže

vdti, co

schopen, aby

tecf

v tomto duševním stavu rozvážil všechny mož173

nosti? Jen

te

pro slepce

i

pane!«

mohu

vykilíl.

v noci, lidy

jest

tma!

vidoucíiio stejná

Prudce vyslíoil. Koberec »Ne,

te

se dá jednati,

s

nlio spadl.

»Rozmyslil jsem

se.

Ne-

Okamžit! vašem volném odchodu zstává

elíati do rána. Promluvte hned!

Naše ujednání o ovšem v platnosti.«

Jeho zmalátnlé srdce se

opt

rozbouchalo a hlas

se rozechvl.

»Nuže? Neekám. Vaše jméno !« Srdce bije Rozskoí se? Hodiny kií do ticha. .

.

.

»Ne?« Pinutil se uvažovati:

pohovce!

Kam mže

Kde

mže

býti?

Patrn na

odtamtud? Na keslo

u kre-

dence! Jen ne rozilen! Jen klid!

Usedl znova na

židli.

PistoU a klí pomalu, po-

maliku

a bez hluku položil vedle sebe na zemi. Jen

klidn!

—

hovkou

jest stl.

smrem

volal na

asi.

svoje srdce. Mezi ním a po-

Jde o

to,

nho. Tím Dobe.

nevraziti do

Dva kroky, pak na

levo.

Te! Vyskoil. Skok! Skok! Na levo! Padl celou tíhou na pohovku a pohovka zadunla. Prázdná! Unikl mu! Nový skok do tmy. Ke keslu u kredence!

Ne! Nuž tedy...

Holá! Zazdálo se mu, že te, ve skoku od kesla, 174

.

zavadil ve vzduchu o cíp kabátu prchajícího, lene se za ním. Nechytil

skáe

ke

Zasípl komisa Mach

ho.

a

odtud ke knihovn, od kusu nábytku

stolu,

njaký

k jinému, v šílených skocích, cosi se ítí,

nábytek a vásy,

komisa

se

vrhá k okenním zá-

clonám, vniká do kout, padá na zemi a jako zvíe

tyech

pádí pokojem a lapá po vzduchu, aby nohy prchajícího a strhl jeJ k zemi, vše v divokém honu, naráží údy o pekocené židle, koleny drtí stepy a elo si rozbíjí o stny a hrany

po

zachytil

nábytku.

Pak v kterémsi rohu ho opustily síly. tlem na zemi a hlavu zaryl do kouta. Zaplakal vlím zavytím. Konec ... Je nebožák se, dobrodinekové .

—

A-le ne

— ten

ne.

Je slepec

.

.

.

celým

Smilujte

.

malátn

myšlenka. A-le

...

Klesl

a lín se

Musí býti

mu

hlavou potácí

silnjší, než ten

druhý

druhý.

Vstává a

Usedá na

s

námahou vrávorá ke své

židli u

dveí.

ni.

A-le ne!

sedl komisa Mach? Asi velmi dlouho. A bylo to bdní? Toho neví. Ale ujasuje Dlouho-Ii

si

tak

posléze svoji situaci. Klepe jím zima. Vstává a

sbírá jakési

pokrývky a koberce

do nich. Jak se sbýbá,

vidí,

se

zem

a halí se

že ho celé tlo bolí; jako

rozlámané. Cítí velikou únavu a chtlo by se

mu 175

oi

zavíti

hovku a židli,

a usnout. Ale

námahou

s

Nalézá na zemi klí a se a uléhá.

její

místo a tarasí

jdou.

východ.

jí

je.

Zahaluje

mu vydral slepýma oima, upenýma

z prsou.

pistoli a

Hluboký vzdech

Leží zde se

Hodiny

že nesmí. Jde pro po-

vlee ke dveím. Odsunuje

ji

pohovku dává na

ví,

bere

si

se

do tmy.

Snaží se mysliti. Proud jeho krve.

jenž se prve pnil a tíštil o tesy, dostal se do

chého víru pod balvanem a kolotá a kolotá. srdce

ztichl.

nástnných

to

již

sice 'pistaviti židli a ohmatati cifer-

hodin, ale jest píliš unaven.

»Uštvali jsme se, pane,

úsmvem

buchot

Koíik jest hoidin? Jest noc, nebo jest

ráno? Mohl by ník

I

ti-

vite ?« šeptá

více pro sebe, než k

s

mdlým

nmu. »K emu

pak

bylo potebí?«

Aha, Andula vstává!

—

myslí

si

za

chvíli,

když

kuchyské dvee a chrastit nádobím. ráno. Co pak te asi bude? Ale jest píliš

slyší otevírat

Vida,

již

vyerpán, aby ho

zajímalo, co

te

asi bude.

Zase vrzají dvee.

Kii nkdo? Komisa

Nkdo Co

vstává.

opravdu kií!

dje?! Pišel rázem k sob. Andula bží vedle jídelnou do pedsín. se

»Milostpane, milostpane!« zní to 176

stnou

hluše.

«

A »

chodb

najednou na

zaveštní

do ticha jako pronikavé

polnice:

Ježíš Maria! Ježííš Mariááá!

Kde

jsou, milost-

panééé?!«

Jeí cuje

plechovým zvukem a Andula náhle lomsalonu a ty drní a Andula ve:

to

dvemi do

»Milostpanééé!«

»Co

Andulo?« vykikl.

je,

»Milostpaní

mrtvá v prosted

leží

ložnice.

Zarazil se.

Pejel

si

rukou elo.

»Ne, Andulo. Milostpaní není mrtva. Jest asi jen

ve mdlobách. Uložte kolínskou vodikou.

ji

do postele a tete

te

Já

nemohu.

jí

elo

Pijte mi

ihned íci.«

Andula odbhla.

Komisa pechází rozilen pokojem. Na a

klí nezapomnl a nosí je »Tohle nemusilo být, pane

nedáte svobodu? to

.

,

.

Ne?

.

.

.

sebou.

s .

.

pistoU

.

Ani

te nám obma

Nu, také dobe. « Praví

khdn. Dlouho trvá

Konen »Co

ta nejistota.

jde Andula.

je?« ptá se

Andula bere za »Milostpane,

jí

netrpliv dvemi.

kliku.

otevou !«

»Nemohu, mluvte tak!« »Milostpaní dýchá. « Andulin hlas se chvje roz777

ilením. »Ležela v županu na podlaze. Dala jsem

do postele a tela jsem hned oni

ji.

zase zavela. Prosím

je

tam

...

A

»Andulko (pro

tušila

milostpane, jdou

jich,

nco

hrozného.

—

íká Andulko

jí

nemohu odtud,

te

vysvtlím, nemohu

já,

myslí

po-

si),

vám

neptejte se, pozdji

to

prost, ale vy jdte rychle

dom,

pro lékae, víte pece, tady vedle v se ptal, kde jsem odjel.

ji

ale

co dlají tady, milostpane?« ptá se

ustrašen, jakoby

slyšte, já

otevela oi,

Již také

eknte,

a

kdyby

asn

že jsem

ráno

Panu doktorovi povzte, že má milostpaní

nervový záchvat. Pamatujte

to!«

si

»Ano.« »Nu, jdte, dít, jdte rychle!

»Pl

.

.

Kolik

.

je

hodin?«

sedmé.«

Andula odešla.

Komisa eká.

Sedí

opt na

pohovce.

»Och, vy!« Zdvihá pst a hrozí

jí

v jeho hlase není nenávisti. Jen velká

do tmy. Ale lítost.

»Och, vy!«

Co dlá ani

ten

te, když

jest jen

tam? vidí,

—

myslí

jakou

si.

Což

se neustrne

hrzu zpsobil? Vždy

jediného slova potebí, aby bylo vše vy-

ízeno, aby on, Jarmilin muž, mohl

odejíti k

ulehiti pomocí a slovem. Ale to jest

práv, pro

ní

a

se

onen nehýbá. Ceká, že komisa zrovna te odejde a on že bude moci použiti píležitosti k útku. 178

.

»Ale mýlíte se!

Já ani

te

neodejdu a vy mi

neujdete !«

Co dlá?

nkde

Sedí snad

komisae Macha

a dívá se na

týmž utkvlým a beznadjným pohledem, jaký on

sám

tmy vycházejícího

upírá do

ten!

jitra?

Ano, sku-

Sedí shroucen na kesle u kredence, una-

vyerpaný a smrteln bledý, jako komisa sám, a teští oi na nho a sleduje každý jeho povený,

hyb. Hle, tak tedy vypadá! Ne,

Te

bát!

pro

je

nho

te

se ho nemusí

den a pro komisae Macha

noc. Ale za dvanáct hodin se zase pihodí, že budou

oba

slepí.

Pro Za

nejde Andula?

cíp kabátu jej již v noci držely a stailo

pi-

držeti pevnji, chopit ho druhou rukou za prsa

a

pak?

.

.

.

Nu, nic

již

pak

jen ohmatat

...

svoji provést a odejít ... nic více cíp kabátu, jejž v

Byla

.

.

se dotkla jeho ruky? ...

jež

utekl pak,

Komisa

když ho po zemi honil? myslí na všechny kouty

.

.

ho,

Ci nebyl to

tm

zachytil?

snad záclona, pokrývka, nebo njaká

to

látka,

.

skoku ke keslu ve

si

A kam

že

jiná

mu

a skrýše a vidí,

že nižádné nevynechal.

mu rozsvcuje

Ale náhle se

Pane bože!

Na pes,

stole

po

stál

Vždy

ten

v hlav.

lovk

stál

klidn, zatím co on,

tyech bhal

klidn na stole! jako pominutý

po zemi, chapal po vzduchu 179

a rozrážel

si

hlavu o nábytek! Komisare jímá vztek

Na ostrvek stolu tam v bezpeí. Jak je lovk zaslepen, je-li rozvášnn! A což zde jest toliko stl? Vždy si také mohl vylézti na jednu ze skíní, snad tam ješt te sedí a není nijak vyerpán a nijak nad vlastní hloupostí. Chytrák! se postavil a byl

uštván a není unaven a neteští

oi

— ale smje

se.

Vztek jímá komisae Macha, hrozný vztek. Ale

teba

se opanovat a nedáti znát, že ví o

Až za dvanáct hodin, až v noci! Chrastí zámek v pedsíni a otevírají

nepítelov

skrýši.

se

dvee.

Aha, léka!

Skuten! mužsky

Anduliny

vážné.

Dvee

drobné

kroky a pak

jiné,

do jídelny se otvírají a za-

vírají.

A opt Co

se

ticho v

celém byt.

tam dje?

Vstal a

jal

se pecházeti pokojem.

»Nemluvím o tom, jak možno nabídnouti slepému boj nerovnými zbranmi, nabízel-li on vám mír; ale jak

možno

slovil

to postavení, víte-li,

tyto

— komisa vy— »nechati v tom-

ženu, kterou milujete,«

slovo milujete se zlou ironií

že potebuje pomoci? Ovšem,

argumenty na vás

neplatí, vzdal

jsem se

jich

vyhladovím vás, vy hrdinný bojovníku !« Komisav hlas se stává vášnivým. »Vyhladovím vás, až po kolenou pilezete prosit, nebo až mne také. Ale

napadnete, nebo až 180

sešílíte

hladem !«

Komisa, do pokrývky zahalený, chodí pokojem. ke knihovn a zase zpt,

Od pohovky tyi kroky malou oklikou kolem ani na okamžik.

stolu. Pistole z

s

Jak nešetrné od Anduly, že

vdt,

mu

ruky nepouští

nepichází po-

co jest!

Ale náhle vlastní tlesný pocit zpsobuje, že ho

napadá jasná, skoro veselá myšlenka, tak že se

rezav zasmál.

krátce a

»Hola, bojovníku!* praví.

pomnl. Bez

jídla a pití

»

Ješt

snad

Ale dlouho-li vydržíte bez

té

jste

mžete jisté

na cosi za-

býti ti dny.

záležitosti?*

Zamluje se se zlým úsmvem, aby dal kdy onomu pochopiti a popásl se na jeho úžasu.

»Te

jsem trochu vzrušen ekáním,

odejde... poslyšte mne:

Seberu

já

ale až

doby z pokoje, vázy a kvtníky a dám Tamhle do kouta je složím a sednu

vidíte?

n

.

.

léka

všechny náje

tam,

si

ped

.«

íká

slova se zlou veselostí a tato podivná

ta

myšlenka

se

Konen

mu

náhle zdá

ímsi jasným

a

spásným.

vrzly dvee.

Konen! Andula klepá.

»Co

poád bojím

komisa

je?« ptá se

»Milostpaní

pišla

jich volá .

.

.

.

.

.

již

zhruba.

k sob. Strašn pláe a

milostpane, já se toho

Milostpane

.

.

.

jdou k

ní,

pláe až

milostpane!* 181

!

.

Andula eká.

Mrak pejel komisai elem. »Milostpane

»Nemohu,

.

.

.«

praví posléze,

Aiidulo,«

vám

»

.

.

až jed-

.

Nu a co je?« »Já nevím. Jen tak tuze pláe. Pan doktor je tam. Dával jí ntjaké bílé koláky rozpuštné ve vO!d.« Andula opt eká. nou

...

až jednou

»Milostpane

Komisa

.

ložnici,

.«

Andulin hlas se chvje.

neodpovídá.

vždy

»Milostpane,

v

.

povím.

to

ani nejsou obléknut, šaty jsou

nastydnou se

.

.

.

Pustjí mne tam alespo,

zatopím a pinesu jim šaty

já jim

...

A

to

nebudou

ani snídat?«

Komisa zamraen pemýšlí. »Jíst nebudu, ale šatstvo

mi pineste!*

Andula odchází. »Schovejte se!« obrací se koje.

komisa zlostn do

po-

»Služka vás vidt nemusí!*

Andula

pinesla

oblek.

Odsunul

pohovku,

po-

otevel malou skulinu dveí, vzal vci a zamkl opt.

Andula se od dveí nehýbá. »Milostpane

.

.

.«

Eh, co chce poád, hloupá holka? Avšak Andula se náhle úpnliv rozeštkává. »Milostpane, vždy já tomu všemu nerozumím Milostpane, já jsem z toho sama celá blázen... .

Milostpane, pro Krista pána,

182

eknou

.

mi, co je to

s

nimi a s milostpaní,

poít nevím

chat a co

»Prosím

.

.

vás, nezlobte,

Milostpaní bude zase

pijte mi

vždy

já to tak

nemohu ne-

.«

Andulo! Jste hloupá holka.

dobe. Jdte jenom tam

a

za chvíli íci, jak je!«

Odešla.

Oblékl se a usedl na pohovku

s

bradou ve dlaních.

Cekal.

Pak

lékaovy kroky pedsíní.

slyšel

Pišla Andula a

hlásila:

»Milostpaní z toho hrozného pláe usnula a ted spí.« *

Kdo to zazvonil odpoledne u jejich dveí? Pronikavý hlas zvonku projel komisai Machovi bolestn celým tlem.

Kdo

to

Andula

»Co

mohl býti? šla otevít.

se stalo?«

zahml

na

ni

rozilený basový

hlas.

Ach, švakr Josef! »Milostpaní

je

nemocna,

ale

jest

jí

již

trochu

lépe a spí,« odpovídala Andula.

»Kde je?« »Tady!«

ptal se zhurta Josef.

Kroky, otvírání a zavírání dveí.

Jak se sem dostal švakr Josef? A jak ví, že se stalo?... Jen jedno vysvtlení bylo možné:

nco

183

.

mu

Andula

telegrafovala a on pijel automobilem

Pro

Hloupé!... Ne!

dve ...

moudré slýchá

co se tam asi

te dje?

.

.

.

zcela

jest .

.

Vy-

patrn Andulu.

posupn

Komisa

se

Co bude

dále?

cenu a

ješt

A

Andula

hloupé?

dj

nco

se, dít,

Nehne se! Andula za

.

.

usmívá.

Ne, nehne se odtud! Za žádnou

.

co dj! Ach, ano,

nco

osudného

zase

chvíli

nkam

njakými kroky

a

tuší,

že se bude

hrozného...

ale:

šla a zase to dlouho

Kdo tohle byl? Ješt jedenkráte léka? Jest snad Jarmile he? Nebo se chce Josef informovat? kdo to je? Snují snad njaké úklady proti nmu? Násilí njaké? trvalo a s

se vrátila.

i

Stiskl

A

ošklivé ti

pevnji

bylo

zem

pistoli

píšerné

Jen

jeho

nitrem

olovné mraky. Uhelné mraky

s

táhly

cáry až

se ploužícími, jež zatáhnou celou krajinu a

valí se a valí a není žují,

v ruce.

ticho.

vidti blesk, jež za nimi ki-

jen slyšeti jejich

hmní

a

temné ohlasy

ve,

strachem zneklidnných prsou. Míjely dlouhé chvíle.

Pijde k

nmu

Mach k sob? Ne!

Josef? Jist! Ošidil

Pustí ho

by ho švakr

komisa

Josef, jako

Takovou primitivní, brutální láskou ji miluje. Selhal by mu. Podíval by se na muže na skíni a ekl by: »Nikdo jej

všichni

šidili.

Josef miluje svoji sestru.

zde není. Jsi blázen.« 184

«

Kolik bylo hodin? Deoi asi

již

umíral a tam venku,

komisaovýtn nitrem, se rozplývalo krátké zimní odpldne v soumraku. Brzy bude zase kdesi daleko za

noc,

A muž

Pak byl.

je

na skíni.

slyšel zase

Prsa

se

mu

kroky v pedsíni. Švakr Josef

to

stáhla.

Hrubá pst zabouchala na dvee. Hluné údery do

deva

zabolely

Tak bylo

komisae

tetice

asi

v hlav.

Emm,

když

se na ni do-

bývali!

Komisa A údery

vstal a postavil se

deva

do

a do

tváí ke dveím.

hlavy zabuchaly ješt

Jednou.

»Otevi!« kikl hluboký

hlas.

Tak bývalo asi tetice Emm! »Otevi!« Znlo to pánovit. »Neotevru,« »Víš,

odpovdl

klidn, ale stejn rozhodn.

kdo jsem?«

»Ano. Josef. Chvilku bylo ticho. »í^ekni celé

moje jméno !« znlo

Komisa Mach

se usmál. Ach,

to z

má

vní.

to býti

zkouška

jeho píetnosti! Podrobí se této cizí vli, od níž ho

dlí stna dveí? Ano, podvolí

zvdti, že muž

se.

Švakr

má

právo

jeho sestry není šílený.

A klidn odpovdl: »Josef

kovníka.

Hrazdra, editel keramické továrny Jméno firmy jsem zapomnl.«

z

Ra-

185

«

»Víš,

kdo ty

jsi?«

»Okresní komisa v pensi Karel Mach.« »Víš také, kolikátého dnes je?«

»Osmadvacátého prosince.

»Dobe, blázen tedy nejsi a ochrannou stanici poteba volat,« pravil hrubý hlas. »Neboj se,

není

nebudu se na tebe dobývat, co tam tropíš, chci

dovdt,

a nesmí se

že

jí,

Jarmila

íci jen tohle:

ti

tžký nervový záchvat doma. ekli jsme

mi úpln lhostejno,

je

jsi

ráno

s

Králem

že

má jsi

odjel.

Chovej se dle toho! Pro Krále jsem poslal do Un-

hošt automobil a bude u tebe ješt ped veerem. Tak. A tím bychom byli spolu hotovi. Ale ješt bych dívat, pící

ti

rád ekl, že

niemo, co

jsi

jsi

darebák! Jdi se po-

lotr a

udlal z

té

svží, zdravím ky-

ženy!«

Kroky

odešly.

Komisa Mach lítost, žal

stáhly

Jako zvíe

jej

zde

mu

stál v

sloup

zkamenlý. Hnv,

hrdlo.

štvou.

Zvíe zaveli do

štvou železnými tyemi, jimiž

je

míže. A zvíe utéci.

mže

ani

na

Doplížil se k tabuli.

te

bodají skrze

n

vrhnouti ani

zalézt a zavýt. Ale ne,

nemže. Není zde pece sám.

dali neviditelného, jenž

nnou 186

nemže

Jen do kouta

ani zavýt

mu

se

klece a

je

I

do klece

ho štve.

oknu a položil elo na ledovou

skle-

pane?!« pravil pak. ».. .Abych se

»Vidíte,

podívat, mi

Znlo

to

nepíteli.

A

ekl švakr jako

.

.

šel

.«

Požalování

požalování.

mu

byl

Josef

lovku-

v této chvíli bližším nepítel lo-

vk, než kdokoli jiný. Díval se bolestným pohledem do své tmy a díval se na nho. »Nu, ne, neteba mne litovat. Vaše postavení není lepší,

než moje,

vás lapím a ohmatám

Dvee síní,

vás.«

si

se venku otvíraly a zavíraly a kroky šly

mnoho krok,

pozornosti.

ml

ubožák, pane, a dnes v noci

jste také

Neml

ale

komisa

tušení,

jim

kdo by

to

již

nevnoval

mohl být

a ne-

kombinovati. Jeho prsa byla píliš sevena

sil

a on píliš unaven. Vrátil se ke své

Za

pohovce a usedl opt.

chvíli pozoroval, že kdosi

mírn,

ale vytrvale

klepe na dvee.

Kdo ho »Kdo

to zase

je

pichází muit?

to?« ptal se

unaven.

»Já, milostpane, Andula.*

»Co pak chcete?* »Milostpane

.

.

.«

Vstal.

»Milostpane,«

pan

Král

musím

.

.

znl rozpaitý

pijde

hned

...

hlas,

ale

já

»nezlobjí

te

již

se,

také

.«

Také? »Rízky mají v jídeln na

stole,

kdyby chtli

.

.

.«

187

.

mu zavíila. mu v ní v

Hlava

Blesklo

temnu.

»Co je, Andulo?« vykikl. »Také také mají psaní v jídeln na stole od .« pana editele. Pan Král jim je prý pete »Co je, Andulo?« »Pan editel si milostpaní odvezl a pan editel .

.

.

.

íkal, milostpane, ... že se

.

milostpaní k nim

již

nevrátí.«

.

.

.

"^

» Andulo !«

Jediným hmatem odhodil pohovku ode Otevel dvee. Rozrazil je do koen.

dveí.

»Andulo!« zaval.

ped

Andula

Bžel

ním prchala.

za ní a stanul v

otevených dveích ped-

sín.

»Andulo!« šeptal zoufale. »Milostpane

pod ním, Stál v

.

.

.«

vzdychal

níže, kdesi

vydšený

šepot kdesi

na schodech.

otevených dveích mezi pedsíní a chod-

bou.

»An-du-lo!«

»Milostpane smilujou se

bojím

.

.

Tžce

.

.

.

.

.

.«

lkal hlas. »

oni tak

.

.

.

pro Ježíše Krista,

hrozn vypadají

... já se jich

.«

oddychoval. Hlava

mu

víila.

Slyšel ješt zoufalý úprk Andulin schody dol.

Dopotácel se do pokoje. JS8

^,Ji

Otevel »

ob plky

dveí.

Jdte, pane!« zašeptal.

Pak dovrávoral k

obma

oknm

okny. Týl opel o

a klesl na

ni

stnu mezi

a prsty roztažených

rukou svíral hrany.

Kdosi obrovský a neznámý položil

mu úžasn

dlan na prsa a palci mu sevel hrdlo. oi ml zaveny a tžce dýchal. Ohromné ticho se na nho valilo svými rozbouenými a pece tak mlenlivými vlnami. velké

Slepé

»Jarmilo!« zašeptal.

189

:

*ZLATOKVET* Edice «Zlatokvt"

sousteuje zvlášt cenná

literární

úprav, jejíž celý postup od papíru, typij, výzdoby až do pedsádky, vazby a všech podrobností uruje výtvarný umlec a jejíž technicky bezvadné provedení zaruují povolaní odborníci. díla v

vnjší forKnihy „Zlatokvtu" jsou krásny obsahem mou, styl a myšlenky autorovy docházejí tu ohlasu v celkové knižní komposici, vnitní literární hodnota zvýšena a prohloubena krásnou výzdobou, pelivým provedením a solidností materiálu: tak vznikají umlecko-emeslná díla, kteráž jsou požitkem duši potšením oku. i

i

Dosud vydáno Kniha I. Viktor Dyk, f^rysa. tyry devoryty a celkovou úpravu navrhl Fr. Kysela. V celokožené vazb za K 10--. Kniha

St. K Neumann, Bohyn, svtice, V úprav M. Kalába. Frontispice pv.

II.

Torso.

grafie

J.

ženy. litho-

apka. V celopergamenové vazb za K li* — .

Otokar Ttieer, Všemu navzdory. Básn. V úprav M. Kalába. V celokožené vazb za K 10' -

Kniha

III.

.

Pro

pipraveny jsou knihy Fráni Šrámka, Viktora Dýka, Ivana Olbrachta. Fr. Gelnera, Karla Sarliha atd.

další svazky

Knihy „Zlatokvtu" má na sklad každý knihkupec i

nakladatel

FR.

BOROVÝ

Štpánská

ul.

.

37.

v Praze-II.,

PG