BEZPEČNOST NA SÍDLIŠTÍCH autoři: Erik Reiter, Anna Strecková, Mikuláš Valeš ÚVOD Následující text se bude týkat tématu, na kterém pracovala naše skupina, a sice pocitem bezpečí na jednotlivých sídlištích a jejím srovnáním napříč lokalitami, kde se výzkum uskutečnil. Domníváme se, že jednotlivá sídliště se mohou v tomto ohledu lišit, přičemž roli hrají různé faktory jako je například doba vzniku sídliště, velikost domů, dostupnost do centra, stejně tak jako reflexe obyvatel v souvislosti s hojností policejních hlídek a trestných deliktů nebo přestupků. Celkově se nechceme zaměřit na první jmenované – tedy na jakousi urbanistickou charakteristiku jednotlivých lokalit, ale spíše na subjektivní stránku věci, tedy jestli obyvatelé místo svého bydliště vnímají jako nebezpečné nebo bezpečné. (To samozřejmě může souviset s urbanistikou sídlišť, avšak samotnou výstavbu, infrastrukturu atd. zde popisovat nebudeme – to bylo prací jiných skupin.) V první části srovnáváme míru pocitu bezpečí na jednotlivých sídlištích a uvádíme některé sociálně-demografické charakteristiky obyvatel, které byly v souvislosti s pocitem bezpečí statisticky významné nebo pro nás nějakým způsobem překvapující. V druhé části se potom zaměříme na to, čeho konkrétně se obyvatelé sídlišť obávají, jaké mají zkušenosti s kriminalitou a jak subjektivně vnímají přítomnost policie ve své lokalitě. Jednotlivé obavy z různých druhů trestných činů se budeme snažit propojit i se sociálně-demografickými charakteristikami obyvatel sídlišť a navzájem je srovnat. Na závěr se potom pokusíme shrnout překvapivé momenty naší analýzy a možnou motivaci pro další výzkum na dané téma. I. POCIT BEZPEČÍ A SOCIÁLNĚ-DEMOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY OBYVATEL SÍDLIŠŤ Jak už bylo řečeno výše, předpokládáme, že jednotlivá sídliště se mohou v souvislosti s pocitem bezpečí lišit a že zde hraje roli řada faktorů od sociálně-demografické charakteristiky respondentů v jednotlivých lokalitách po jejich individuální zkušenosti s kriminalitou a vnímání četnosti policejní ochrany. Následující tabulku jsme vytvořili ve snaze nastínit, na kterých sídlištích se obyvatelé jednotlivých lokalit cítí bezpečně a kde je pocit bezpečí menší. Zmíněný pocit bezpečí, se kterým se bude i nadále pracovat, jsme vytvořili sloučením dvou proměnných1. Pro větší přehlednost je nově vytvořená proměnná dichotomická. Vzhledem k nerovnoměrnému rozložení dat (většina respondentů se klonila k „bezpečí“), jsme střední hodnoty slučovaných proměnných klasifikovali jako „pocit nebezpečí“. Je tedy důležité mít na paměti, že „pocit nebezpečí“ znamená spíše absenci „pocitu bezpečí“ než pocit přímého ohrožení - více nejistotu než riziko. Jak je z tabulky č.1 patrné, analýzou dat jsme zjistili, že nejvíce bezpečně se cítí obyvatelé Petrovic (65% respondentů se zde cítí bezpečně) a největší počet lidí (61,5%), kteří se cítí duševně nebo fyzicky ohroženi, se nachází na Jižním městě. Z tabulky se dá také
1
V první proměnné respondent popisoval svoji lokalitu jako bezpečnou nebo nebezpečnou na škále o sedmi kategoriích. V druhé, se respondent vyjadřoval k výroku o lokalitě: „Tato lokalita je v zásadě bezpečná,“ na škále jedna až pět (rozhodně souhlasím, až rozhodně nesouhlasím). Proměnné byly překódovány na dichotomický pocit bezpečí, každý respondent, který se podle alespoň jedné původní proměnné necítil bezpečně, byl v nové proměnné označen jako necítící se bezpečně. Střední hodnoty (4 a 3) byly hodnoceny jako pocit nebezpečí.
usoudit, že co se týká pocitu bezpečí, mělo by se sídliště Petrovice blížit spíše charakteru Barrandova a Červený vrch zase Jižnímu městu. Pocit bezpečí (%)
Celkem Bezpečně Nebezpečně (%) Název sídliště Barrandov
62,7
37,3
100
Jižní město 38,5
61,5
100
Červený vrch
47,9
100
52,1
Petrovice
65 35 100 Celkem (%) 54,7 45,3 100 tab. č. 1 - pocit bezpečí u jednotlivých sídlišť (Statisticky významně na hladině 0,1% se liší Jižní město a na hladině 1% Petrovice) N=382 Co se týká socio-demografických charakteristik, uvádíme zde pouze ty, kde se prokázala statisticky významná závislost nebo nás zjištěné překvapilo (viz níže komentáře u tabulek). Příkladem může být výsledek analýzy dat, díky které jsme zjistili, že muži i ženy se bojí stejnou měrou, ačkoliv je časté, že ženy jsou vnímány jako „něžné pohlaví“, které by se mělo cítit více ohroženo. Může to samozřejmě souviset s emancipací žen, avšak to jsou dohady a ne výstupy dat tohoto výzkumu. Pocit bezpečí (%) Pohlaví
muž
Bezpečně Nebezpečně
Celkem (%)
54,1
100
45,9
žena 55,3 44,7 100 Celkem (%) 54,7 45,3 100 tab. č. 2 – pocit bezpečí v závislosti na pohlaví N=380 Další tabulka znázorňuje závislost vzdělání a pocitu bezpečí. Neprokázala se zde žádná statisticky významná závislost a vidíme, že počet lidí, kteří se cítí bezpečně se pohybuje mezi 50-60% bez ohledu na vzdělání. Mezi respondenty by tedy neměl být v pocitu strachu velký rozdíl, pokud je budeme rozdělovat do skupin podle dosaženého vzdělání. Toto zjištění nás trochu překvapilo, neboť jsme se domnívali, že lidé s nižším stupněm vzdělání budou více podléhat mediálnímu tlaku, který kriminalitu často démonizuje a že tedy bude u těchto respondentů míra pocitu nebezpečí vyšší. Nic takového se však v našem datovém souboru neprokázalo.
Pocit bezpečí (%)
vzděl. základní střední
Celkem (%)
Bezpečně
Nebezpečně
53,3
46,7
100
51,9
48,1
100
vysoké 59,8 40,2 100 Celkem (%) 54,5 45,5 100 tab. č. 3 - pocit bezpečí a dosažené vzdělání N=376 Na poslední tabulce v tomto oddíle potom můžeme pozorovat rozdílné odpovědi respondentů z různých věkových skupin, co se týká jejich pocitu bezpečí. Vidíme zde, že u obou věkových skupin nad 30 let je pocit bezpečí/nebezpečí prakticky totožný a pohybuje se okolo 50%. Pro naši analýzu je významná skupina pohybující se v rozmezí 18-29 lety, kde se téměž 70% respondentů cítí bezpečně a pouhých cca 30% má pocit ohrožení. Pocit bezpečí (%) Věk
Bezpečně
Celkem Nebezpečně (%)
18-29
66,3
33,7
100
30-59
54,7
45,3
100
60 a více 49 51 100 Celkem (%) 55,7 44,3 100 tab. č. 4 - pocit bezpečí a věk (Statisticky významná na hladině 5% je věková skupina 18-29let) N=391 II.FAKTORY VEDOUCÍ K POCITU BEZPEČÍ/NEBEZPEČÍ V SOUVISLOSTI SE SOC.-DEMOGRAFICKÝMI CHARAKTERISTIKAMI OBYVATEL JEDNOTLIVÝCH SÍDLIŠŤ II.A.Pocit bezpečí a různé druhy trestných činů Dříve než se budeme zabývat jednotlivými faktory, které mohou k pocitu bezpečí/nebezpečí vést (jako jsou vlastní zkušenosti s kriminalitou nebo přítomnost policejních hlídek), pokusíme se popsat ze kterých trestných činů nebo přestupků mají obyvatelé jednotlivých sídlišť strach a jak se mezi sebou dané lokality liší. V dotazníku jsme zjišťovali celkem čtyři proměnné, které by měly reflektovat určité druhy strachu – jednak z fyzického napadení a za druhé z poškození majetku. V grafu č. 1 si můžeme přečíst, kterých trestných činů se obyvatelé sídlišť obávají nejvíce bez ohledu na lokalitu. Jsou to tedy celkové údaje za všechny sídliště. Jak je z obrázku patrné, největší počet respondentů (80,8%) se obává krádeže auta a nejméně obyvatel našich vybraných sídlišť (17,8%) má strach z napadení v bytě. Druhou největší obavou hned po krádeži auta je potom napadení v okolí bydliště (37,8% respondentů) a třetí největší napadení v prostorách domu (28,1%). Velmi důležitý je však fakt, že zatímco hodnoty proměnných napadení v okolí domova, v domě a v bytě se od sebe liší o cca 10%,
druhá nejvyšší hodnota (napadení v okolí domova) se od nejčastější obavy (tedy od obavy z krádeže auta) odlišuje o 43%. Je tedy zjevné, že krádež auta je trestným činem, kterého se obyvatelé všech sídlišť nejvýrazněji obávají 90 80 70 60
napadení v bytě
50
napadení v domě
40
napadení v okolí
30
krádež auta
20 10 0
obává se
graf č. 1 – obava z trestných činů celkově za všechna sídliště N=405 Graf č. 2 nám potom ukazuje obavy z různých druhů trestných činů v rámci jednotlivých sídlišť, a to nám nabízí možnost srovnání. Jak vidíme a jak už bylo řečeno výše, největší strach na všech sídlištích je z krádeže auta, kde se hodnoty procent pohybují od nejmenší hodnoty 74,4% (Petrovice) po největší hodnotu 89,8% (Jižní město). Zatímco se obava z krádeže auta v rámci Barrandova (75%) liší pouze o 0,6% od Petrovic, Jižní město se od Červeného vrchu odlišuje o 6,9%. V zásadě se dá však říct, že na všech sídlištích tento strach překračuje 70% a můžeme proto usoudit, že se v tomto lokality mezi sebou neliší. Zajímavým momentem je také to, že ačkoliv se obyvatelé Barrandova a Petrovic cítí většinou bezpečně, z krádeže osobního vozu mají „velký“ strach (krádeže se obáva více jak 50 % obyvatel). Pokud budeme ve čtení grafu dále pokračovat zleva doprava, narazíme na proměnnou napadení v bytě, která je významná pro Petrovice (12%). Překvapivé je, že nejmenší strach z tohoto trestného činu mají obyvatelé Červeného vrchu (9,6%), ačkoliv jsou na druhém místě v největších obavách z trestných činů obecně. 36,6% obyvatel Jižního města a 13,6% obyvatel Barrandova se bojí této kriminální činnosti, ale tento údaj není statisticky významný. Z napadení v prostorách domu mají největší strach obyvatelé Jižního města (50%), poté obyvatelé Barrandova (30,2%), Červeného vrchu (21,4%) a nakonec Petrovic (14,6%). Pokud se podíváme na jednotlivé údaje, pořadí sedí k celkovému pocitu bezpečí, který jsme uvedli v tabulce na začátku kromě Barrandova, který by měl teoreticky skončit na třetím místě. Poslední proměnnou je potom napadení v okolí bydliště, kde jsme naměřili hodnoty 62,3% pro Jižní město, 37,7% pro Barrandov, 34,2% pro Červený vrch a 20,5% pro Petrovice. Jižní město a Petrovice tvoří opět krajní meze, ale pořadí zamíchala data z Barrandova, kde se napadení v okolí bydliště obává více jak 35% obyvatel. Pokud tedy shrneme, je zajímavé, že ačkoliv Barrandov se v pocitu bezpečí téměř vyrovnal Petrovicím, v případě napadení v prostorách bytu, domu a v okolí bydliště je hned na druhém místě za Jižním městem. Může to souviset s pocitem anonymity, o které psala jiná
skupina a kde vyšlo, že lidé žijící na Barrandově nejméně znají sousedy ve své lokalitě. Toto možné vysvětlení jsme však netestovali. V části II.C a II.D ovšem odkryjeme některé faktory, které mohou hrát při utváření pocitu bezpečí/nebezpečí roli. Předtím se však podívejme, jak se liší jednotlivé druhy strachu v souvislosti se sociálně-demografickými charakteristikami 90 80 70 60 50
Barrandov
40
Jižní město
30
Červený vrch Petrovice
20 10 0
napadení byt
napadení dům
napadení okolí
ukradení auta
graf č. 2 – strach z trestných činů na jednotlivých sídlištích N=405 II.B.Obavy a sociálně-demografické charakteristiky Na grafu č. 3 vidíme vztah jednotlivých obav v souvislosti s pohlavím. Jak je zřejmé, ženy se více obávají krádeže auta, napadení v okolí bydliště, v domě i v bytě, kdežto respondenti z řad mužů mají větší strach z vykradení nebytových prostor a bytu. V případě krádeže auta je procentuální rozdíl mezi muži a ženami nižší než jedno procento (konkrétně 0,9%; ženy 81,3% a muži 80,4%) a v případě nebytových prostor se této kriminální činnosti obávají muži o 1,1% více než ženy (muži 81,5% a ženy 80,4). Co se týká dalších forem strachu z kriminality jsou rozdíly o něco větší, avšak nedosahují ani 6% a nejsou statisticky významné. Ačkoliv jsou však, jak už bylo řečeno, rozdíly v obavách mezi muži a ženami minimální, je zajímavé všimnout si, že muži se o něco více obávají vykradení bytu a nebytových prostor, kdežto ženy zase napadení různých druhů. Co se týká krádeže auta, jsou na tom obě pohlaví prakticky stejně. Pokud se nad tím zamyslíme, dalo by se vydedukovat, že muži zdůrazňují strach o majetek a ženy naopak strach z fyzického napadení. To je ovšem pouze spekulace a my můžeme z našich dat pouze shrnout, že se respondenti v obavách z hlediska genderových charakteristik neliší.
krádež auta napadení v okolí napadenív domě
žena muž
napadení v bytě vykradení nebytových prostor vykradení bytu 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
graf č. 3 – pohlaví a obava z trestných činů Graf č. 4 zobrazuje opět formy strachu, tentokrát však ve vztahu se vzděláním. Vidíme zde, že ze všech druhů trestné činnosti kromě vykradení nebytových prostor mají největší strach obyvatelé se středoškolským vzděláním (v případě nebytových prostor jsou to lidé s vysoškolským vzděláním). Nejméně se pak krádeže auta, napadení v domě, vykradení nebytových prostor a bytu obávají obyvatelé se základním vzděláním, kdežto z napadení v okolí a napadení v bytě mají nejmenší strach lidé se vzděláním vysokoškolským. Zjištěné tedy na první pohled příliš nekoresponduje s tab.č. 3, kde bylo patrné, že by se respondenti, co se týká strachu, neměli příliš lišit. Pokud se však na graf č. 4 pozorněji podíváme, vidíme, že co se týká krádeže auta, vykradení nebytových prostor a vykradení bytu, jsou si respondenti se stedoškolským a vysokoškolským vzděláním podobní v poměrně vysoké míře obav (krádež auta a vykradení nebytových prostor se obává přes 80% respondentů, vykradení bytu přes 60%), kdežto lidé se základním vzděláním se od nich znatelně odlišují (o 25-35%). Přesto však můžeme říct, že i tito respondenti se kromě vykradení bytu obou výše zmíněných kriminálních činů obávají poměrně často (hodnoty přesahují 50%). V případě různých druhů napadení si lidé s jiným stupněm vzdělání liší jen o velmi málo a tato odlišnost není významná. Můžeme tedy shrnout, že vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaní lidé zdůrazňují o něco více strach o majetek, avšak v zásadě se kromě obavy z vykradení bytu od lidí se základním vzděláním neliší - míra obavy je u všech respondentů z různým stupněm vzdělání poměrně vysoká. Napadení v domě, v okolí a v bytě není příliš častým strachem a respondenti se v míře obav z těchto trestných činů neliší. Zjištěné tedy v zásadě koresponduje s tab.č.3, kde se hodnoty pocitu bezpečí/nebezpečí pohybovaly kolem 50% a dotazovaní se významně neodlišovali.
krádež auta
napadení v okolí
napadení v domě
základní střední vysoké
napadení v bytě
vykradení nebytových prostor
vykradení bytu 0
20
40
60
80
100
graf č. 4 – vzdělání a obava z trestných činů Poslední graf v tomto oddíle II. části rozděluje respondenty do věkových skupin a snažili jsme se jím vystihnout rozdíly v různých druzích strachu. Vidíme zde, že napadení ať už v domě, na ulici nebo v bytě se obávají nejvíce respondenti z nejstarší věkové skupiny (60 a více) a stejně tak je tomu v případě vykradení bytu. Co se týká vykradení nebytových prostor a krádeže auta, na prvním místě v největší četnosti obav jsou zde obyvatelé sídlišť ve středním věku (30-59 let). Nejmladší věková skupina se kromě napadení v okolí svého bydliště obává všech možných kriminálních činů nejméně, a to souhlasí s tab. č. 4 na začátku.
krádež auta napadení v okolí napadení v domě
18-29 30-59
napadení v bytě
60 a více
vykradení nebytových prostor vykradení bytu 0
20
40
60
graf č. 5 – věk a obava z trestných činů
80
100
II.C.Reflexe policejní ochrany V dalším oddíle této části se zaměříme na přítomnost policejních hlídek2, neboť se domníváme, že tato skutečnost významně ovlivňuje pocit bezpečí u člověka. Naše hypotéza je, že pokud jednotlivec vídá policejní hlídky a jejich množství se mu zdá dostatečné, měl by se cítit bezpečněji. Z tabulky č. 5 je patrné, že většina lidí (57,7%), kteří se cítí bezpečně, vnímají počet policejních hlídek jako dostatečné. Pouze menšina lidí (36,7%) se domnívá, že jejich okolí je nebezpečné, ale přítomnost policie v jejich lokalitě je dostačující. Vztah přítomnosti policejních hlídek a pocitu bezpečí je statisticky významný na hladině významnosti 0,1% a hypotézu můžeme potvrdit. Přítomnost policie (%)
Pocit bezpečí (%)
Bezpečné
Dostatečná
Nedostatečná
Celkem (%)
57,7
42,3
100
Nebezpečné
36,7 63,3 100 Celkem (%) 48 52 100 tab. č. 5 – vztah mezi pocitem bezpečí a přítomností policejních hlídek N=377 Tabulka č. 6 nám ukazuje, jak pociťují jednotliví obyvatelé sídlišť přítomnost policejních hlídek. Nejvíce respondentů z Petrovic (56,7%) vnímá četnost policie v jejich lokalitě jako dostačující, druhé je Jižní město (55,6%), potom Červený vrch (46,0%) a poté Barrandov (45,9%). Zajímavé je, že lidé z Jižního města se cítí nejméně bezpečně, ačkoliv policejní hlídky jsou pro ně dostačující a v případě Barrandova je situace opačná – zde se lidé cítí bezpečně, ale policejní hlídky dostačující nejsou. Opět zde může hrát roli anonymita na sídlištích a možnost/nemožnost se na někoho obrátit o pomoc nebo také socio-demografické a jiné charakteristiky obyvatel daných lokalit. Přítomnost policie (%)
Celkem Dostatečná Nedostatečná (%) Název sídliště Barrandov
45,9
54,1
100
Jižní město 55,6
44,4
100
Červený vrch
54
100
46,0
Petrovice
56,7 43,3 100 Celkem (%) 51,5 48,5 100 tab. č. 6 – hodnocení množství policejních hlídek na sídlištích N=404
2
Proměnná hodnotící přítomnost policejních hlídek byla vytvořena sloučením dvou proměnných tázajících se na dostatečnost přítomnosti pěších hlídek a hlídek v autě. Obě proměnné pracovaly se škálou „rozhodně ano, spíše ano, spíše ne, rozhodně ne“. Nová proměnná byla vytvořena jako dichotomická (rozhodně ano a spíše ano překódovány jako dostatečná; rozhodně ne a spíše ne jako nedostatečná. Obě původní proměnné nabývaly téměř identických hodnot, sloučení pouze doplnilo chybějící hodnotu u přítomnosti pěších hlídek odpovědí na přítomnost hlídek v autech.
II.D.Setkání s kriminalitou Dále je naším cílem shrnout výsledky týkající se spojitosti pocitu bezpečí a vlastní zkušenosti s kriminalitou3. Na počátku jsme se domnívali, že člověk, který se setkal s kriminalitou na vlastní kůži, bude mít více obav. V grafu č. 6 vidíme, že u lidí, kteří se s kriminalitou nesetkali, vítezí jednoznačně pocit bezpečí (cca 70%), avšak u respondentů, kteří s kriminalitou zkušenosti mají je to pouhých 43%.
ne nebezpečné bezpečné ano
0
20
40
60
80
graf č. 6 - vztah osobního setkání s kriminalitou a pocitu bezpečí N=378 (Rozdíly jsou statisticky významné na hladině 0,1%) Z další tabulky je patrné, na kterých sídlištích se setkali lidé s kriminalitou nejčastěji. Sídliště jdou procentuálně po sobě v tomto pořadí: 63,1% obyvatel Barrandova, 58,8 % na Červeném vrchu, 57,6% na Jižním městě, 40,3% v Petrovicích. Zde je zajímavé především to, že lidé z Barrandova se cítí velmi bezpečně, ale jak už bylo řečeno výše, mají obavy z různých trestných činů a jak můžeme vidět i zde, nejčastěji se setkávají s kriminálními delikty. Můžeme tedy říct, že důvodem jejich obav například z přepadení v okolí domova je jejich vlastní zkušenost, přesto svoji lokalitu celkově hodnotí jako bezpečnou. Statisticky významné jsou také údaje za Petrovice, které dostáli své charakteristiky z tab.č. 1 – zkušenosti s kriminalitou zde má nejmenší počet lidí a ti nepřesahují 50% obyvatel jako je tomu na jiných sídlištích. Znovu se tedy potvrzuje, že vztah zkušenosti s kriminalitou a pocitu bezpečí je významný.
3
Setkání s kriminalitou je proměnná vytvořená sloučením tří dalších, zjišťujících zkušenost s vloupáním do bytu, nebytových prostor a napadením. Každý, kdo se setkal alespoň s jedním z těchto činů, je v nové proměnné zařazen jako mající zkušenost s kriminalitou.
Setkání s kriminalitou (%) Ano
Ne
Celkem (%)
63,1
36,9
100
Jižní město 57,6
42,4
100
Červený vrch
41,2
100
Název sídliště Barrandov
58,8
Petrovice
40,3 59,7 100 Celkem (%) 54 46 100 tab. č. 7 - setkání s kriminalitou na jednotlivých sídlištích N=405 (na hladině 5% jsou statisticky významný Barrandov a na hladině 0,1% Petrovice) Následující tabulka nám ukazuje, jak obyvatelé jednotlivých sídlišť vnímání kriminalitu jako problém4 a jak to souvisí s pocitem bezpečí. Nejvíce lidí vnímá kriminalitu jako problém na Jižním městě a potom sestupně na Barrandově, Červeném vrchu a v Petrovicích. Zároveň zde můžeme číst, že většina lidí, kteří kriminalitu v jejich lokalitě problematizují, vnímají svoje bydliště jako nebezpečné a lidé, kteří v trestných činech vidí pouze malý problém, považují svoji lokalitu za bezpečnou.
4
Proměnná vnímání kriminality jako problému byla vytvořena sloučením dvou proměnných. První se tázala: „Do jaké míry dotýkají Vašeho života na sídlišti majetkové trestné činy (např. krádeže, ničení soukromého majetku),“ druhá se tázala na: „násilné trestné činy (např. loupeže, přepadení)“. Obě proměnné pracovaly se škálou: „ zásadně, částečně, výjimečně, vůbec“. Nová proměnná je dichotomická. Respondenti, kterých se buď majetkové trestné činy nebo násilí, dotýkají „zásadně“ a „částečně“ byli označeni jako považující je za „velký problém“. Ostatní, kterých se dotýkají „výjimečně“ nebo „vůbec“ je považují za „malý problém“.
Sídliště:
Barrandov
Krádeže a násilí (%) Velký Malý problém problém 48,1 51,9
Celkem (%) 100
Jižní město
66,7
33,3
100
Červený vrch
44,1
55,9
100
Petrovice
43,2
56,8
100
50,3
49,7
100
Bezpečné
37,2
62,8
100
Nebezpečné
65,3
34,7
100
50
50
100
Celkem (%) Pocit bezpečí (%)
Celkem (%)
Tab. č. 8 – Vztah názoru na krádeže a násilí mezi sídlišti Statisticky významné na hladině 0,1% je Jižní město a na hladině 5% Petrovice N=398 Tab. č. 9 – Vztah názoru na krádeže a násilí k pocitu bezpečí Rozdíly jsou statisticky významné na hladině 0,1%. N=366
Graf č. 7 potom zobrazuje, se kterými druhy kriminality se respondenti z jednotlivých sídlišť setkali a opět se nabízí možnost srovnání. Vidíme zde, že napadení čelilo nejvíce lidí na Barrandově (35,9%) a Jižním městě (30,6%), kdežto v Petrovicích a Červeném vrchu se s ním prakticky nesetkali (12,1% a 10,9%). Vloupání do nebytových prostor čelí nejčastěji obyvatelé Červeného vrchu (54,5%) a Barrandova (42,2%), ale i v ostatních lokalitách je toto nejhojnějším kriminálním deliktem (Jižní město 41,8% a Petrovice 32,8%; celkem 42,4 respondentů). Vloupání do bytu potom postihuje nejvíce Jižní město (22,4%), nejméně se s ním setkávají na Barrandově (6,5%) a srovnatelně v Petrovicích a na Červeném vrchu (10,2% a 12,1%). Toto koresponduje i s grafem č. 2, kde se Barrandov drží hned za Jižním městem v obavách z napadení nebo krádeže auta, a to znamená, že domněnka o tom, že zkušenosti s kriminalitou mohou působit na obavy jednotlivce v souvislosti s trestnou činností, bude pravdivá.
60 50 40
Barrandov 30
Jižní město
20
Červený vrch Petrovice
10 0
napadení
vloupání do vloupání do nebyt byt
graf č. 7 – setkání s kriminalitou III.ZÁVĚR Na závěr se pokusíme shrnout důležité chvíle naší analýzy. Z dříve řečeného vyplývá, že při vytváření pocitu strachu hrají roli zkušenosti s kriminalitou a vnímaná policejní ochrany, avšak existují určité vyjímky ze zjištěného. V průběhu výzkumu jsme se dozvěděli, že lidé na Barrandově se cítí společně s Petrovicemi častěji spíše bezpečně, kdežto obyvatelé Jižního města a Červeného vrchu hodnotí svoji lokalitu většinou jako nebezpečnou. Tento naměřený fakt je ovšem v rozporu s tím, že lidé z Barrandova vyjádřili poměrně velkou míru obav z trestných činů, na které jsme se ptali v dotazníku. Toto se dá vysvětlit právě zkušenostmi s kriminalitou, která byla u obyvatel Barrandova poměrně hojná. Co se týká policejních hlídek, mezi pocitem bezpečí a subjektivním hodnocením četnosti policejní ochrany je statisticky významný vztah a hypotézu o tom, že lidé kteří se cítí bezpečně, by měli vnímat množství policejních hlídek jako dostačující, můžeme potvrdit. Přesto z dat opět vyplynula odchylka v případě Jižního města, kde lidé hodnotí svoji lokalitu jako nebezpečnou a často se setkávají s kriminalitou, avšak i tak se jim zdá přítomnost policie ve většině případů jako dostatečná. Dle našeho názoru tyto nesrovnalosti vytváří odlišný charakter sídlišť. Je možné vyřknout dohad o tom, že naposledy zmíněné způsobuje velká kriminalita na Jižním městě. Je pravděpodobné, že případy trestných činů jsou zde tak na denním pořádku, že obyvatelé tohoto sídliště vídají policejní hlídky často, a proto se nedomnívají, že je jejich čtvrti věnovaná malá pozornost ze strany státu. Několikrát jsme také zmínili naši myšlenku o tom, že v případě paradoxu, který vznikl v datech naměřených na Barrandově, nemusí jít jen o četné zkušenosti s kriminalitou v souvislosti s obavami z různých druhů trestných činů, ale také o to, že se zde cítí lidé nejvíce anonymní (toto téma zpracovávala jiná skupina), a to může mít velký vliv na jejich pocit bezpečí: Svoji lokalitu sice vnímají jako bezpečnou, avšak protože ve svém okolí nikoho neznají, mají strach z napadení, poškození majetku apod. Poslední dvě domněnky jsou však pouze naše spekulace a chtěli bychom jimi ukázat směr, kterým by se mohl ubírat možný navazující výzkum. Bohužel nešlo téma bezpečnosti na sídlištích rozpracovat více do hloubky, neboť jsme se snažili zjistit celkovou situaci na lokalitách - „bezpečnost“ byla pouze jedním z podtémat. Myslíme si však, že námět naší dílčí části by bylo možné rozpracovat podrobněji a případně ho doplnit i o kvalitativní výzkum, který by mohl tak složitý problém jako je „pocit bezpečí“ doplnit o důležitá data.
I přes omezený prostor však veříme, že jsme pomohli alespoň trochu tuto problematiku osvětlit (minimálně naším deskriptivním popisem různých druhů strachu v provázanosti se sociálně-demografickými charakteristikami) a že snad motivujeme další výzkumíky, aby českým sídlištím věnovali pozornost.
