I přes tropické teplé noci bylo po setmění nutné ihned se obléci a aspoň částečně se tak ochránit před bodavým hmyzem

I přes tropické teplé noci bylo po setmění nutné ihned se obléci a aspoň částečně se tak ochránit před bodavým hmyzem.

TEXT A FOTO: M D

Surinam? Co to je? Ještě před půl rokem jsem nevěděl o Surinamu skoro nic. A to bylo samo o sobě dostatečným důvodem k tomu, abychom sbalili pár nejnutnějších věcí a vydali se na cestu do neznáma...

N

ení divu, vždyť Surinam je vlastně pustá země. Přes 90 procent obyvatel žije v hlavním městě Paramaribu a na pobřeží, zatímco vnitrozemí zůstává téměř liduprázdné. Na území větším než Česko a Slovensko tu najdete méně než 600 000 lidí. Jejich osady, rozmístěné podél větších řek, obklopuje fantastický, nedotčený tropický deštný prales. Nejdokonalejší ekosystém, který se vyvíjí již desítky milionů let a jemuž není svou různorodostí a složitostí rovno. Navíc UNESCO označilo centrální Surinam za největší neobydlenou pralesní oblast světa. A právě proto jsme se sem vydali, abychom na nafukovací kanoi spluli přes 200 kilometrů po řece jménem Lucie. Rezervace čtyřmístné cessny u společnosti se sympatickým názvem Gum Air se sice někde ztratila, ale přesto během dvaceti minut odlétáme. Po vzletu si pilot přes čelní sklo vylepí noviny, aby mu slunce nesvítilo do kabiny,

a v klidu si čte. My fascinovaně zíráme dolů – letíme stovky kilometrů nad úžasnou tropickou přírodou bez jediné známky lidské aktivity. Dokud jsem to neviděl na vlastní oči, nevěřil jsem, že je takový pohled na světě ještě možný.

PIRANÍ SE NEBOJTE Travnatý airstrip, kde přistáváme, udržují tři přátelští černoši a tvoří tak největší osadu v okruhu dvou set kilometrů. Teprve od nich se přímo na místě dozvídáme, že řeka jde opravdu sjet, a také jaká nebezpečí nás mohou potkat. Piraně prý nevadí, ledaže bychom krváceli, a také kajmani jsou neškodní. Máme ale dávat pozor na velké dravé ryby ayumary, které se bez váhání zakousnou i do člověka. Na písčitých mělčinách pak s oblibou odpočívají trnuchy (ryby podobné rejnokům), jejichž bodnutí se hojí několik měsíců. A ještě jsou tady paúhoři električtí (Electrophorus electricus), jejichž rána dokáže člověka zbavit vědomí. Správci airstripu nám je ochotně ukážou u blízKOKTEJL 5/2010

49

TEXT A FOTO: DAVID GLADIŠ Řeka Lucia na první pohled připomíná líné české toky. „Pod její hladinou však číhají piraně, kajmani a nebezpečné trnuchy,“ říká David Gladiš.

Nádherný a nesmírně inteligentní Ara ararauna je v Surinamu stále ještě běžným druhem. I jeho však ohrožují pytláci i kácení pralesů.

SURINAM – TIPY A RADY • Pohyb pralesem Nadšení pro chůzi pralesem mimo stezky vám vydrží jen pár kilometrů. Prosekávat si cestu mačetou se dá tak leda ve filmu. Na větších řekách si můžete pronajmout motorovou kanoi, na menších bezmotorovou, vydlabanou z kmene stromu. Nafukovací kanoi na rozdíl od nich můžete vypustit, sbalit a přenést přes peřeje nebo mělčiny. Na místě ji ale nekoupíte; vyplatí se pořídit si něco osvědčeně kvalitního, například od Gumotexu. • Noc v pralese Využijete stan a hamaku, oboje s moskytiérou. Pokud je nízký stav vody, najdete dost písčin a míst k postavení stanu, ale pokud je období dešťů, může se řeka rozlít do lesa a půda se promění v bažiny. Vegetace je v okolí řeky nejhustší, zkuste se prodrat padesát metrů od vody a slunečního svitu a šance najít volné místo pro stan se zvýší. Na množství hmyzu se dívejte pozitivně – zachrání vás před případným vyhladověním. • Jídlo a pití Špičkoví botanici zařadí v tropickém lese do správné biologické čeledě

50

KOKTEJL 5/2010

sotva třetinu rostlin. Nepočítejte tedy s tím, že rozeznáte něco jedlého. Raději si vezměte jídlo s sebou. S rybolovem počítejte jen jako s doplňkem stravy. Nezanechávejte za sebou petláhve, ale vezměte si opravdu kvalitní filtr na vodu (například filtry Katadyn ji upraví spolehlivě). Převařování vody je v horku otravné, chlorová a jodová chemická čistidla zase nefungují v kalné vodě a zanechávají pachuť. • Rizika Ohrožení velkými zvířaty by se v Amazonii nemělo přeceňovat. Například jaguáři útočí na člověka jen v sebeobraně, krokodýli a kajmani bývají velmi plaší a u anakond je neoficiálně potvrzeno jen málo případů napadení lidí. Mnohem horší jsou nejrůznější paraziti. Na očkování se zeptejte někoho, kdo se v tom vyzná, zkuste třeba www.ockovacicentrum.cz.

kého přítoku. Ještě nevíme, že správci jsou jediní lidé, které během patnácti dní naší plavby potkáme. Rychle nafukujeme loď a poprvé zabíráme pádly zatím ještě odpočatýma rukama. Během dvou set kilometrů mění Lucie několikrát tvář. Jednou je přes sto metrů širokým líným tokem, jindy její dvoumetrový proud mizí mezi balvany. Říjen a listopad jsou krátkým obdobím relativního sucha, takže peřeje jsou až na výjimky mírné. Hlavně zpočátku často přetahujeme mělčiny, porostlé fialově kvetoucími vodními saláty. Na několik místech se Lucie také větví do mnoha malých, menších a nejmenších ramen. Díky nízkému stavu vody docela snadno nacházíme písečné plážičky ideální pro stan. Jen výjimečně vyháníme kapybaru z malé loučky, kterou proměníme na jednu noc v kemp. Jídelníček občas zpestřujeme chytáním ryb. Většinou ale vytáhneme piraňu – i ta půlmetrová má však příliš kostí a jen trochu masa.

modrozelené. A jedné noci po dešti stačilo dvacet minut, abych s baterkou jen v okolí stanu našel deset druhů žab.

JAKO NA BEROUNCE Hned druhý den plavby přichází dramatické zjištění. Naše nafukovací loď je na několika místech děravá, vypouští se a teče do ní. Pro expedici jsme vybrali vynikající, osvědčenou Baraku, avšak kamarád nám zapůjčil dosti opotřebovaný kousek. Doufám, že nechtěně, neboť v případě nepojízdné lodi bychom Atlantský oceán Paramaribo

SURINAM Amotopo

FR. GUYANA

v deštném pralese velká zvířata totiž vyžaduje trpělivost a čas a ten my trávíme hlavně na lodi. Přesto pozorujeme kajmany, kapybary, tapíra plavajícího přes řeku, trnuchy, obrovské říční vydry nebo třeba rodinku nosálů. Velmi zajímavé je hledat zvířata v noci. S dobrou silnou baterkou je najdete snadněji než ve dne, protože oči mnoha nočních tvorů svítí odrazem světla. Z velké dálky tak uvidíte velké oranžové oči kajmana, který k sobě v noci nechá připlout loď na dosah ruky. Pavoučí oči jsou zase

GUYANA

RÁJ BEZ LIDÍ Se západem slunce je nutné se ihned důkladně natřít repelentem a obléci dlouhé rukávy a nohavice. Nejsou to jen komáři, ale také mouchy, mušky, muchničky, vosy, klíšťata, blechy, vši a všemožná další havěť, proti které je veškerá obrana marná. Prokousnou i košili a celtu stanu. Malárie v této oblasti naštěstí není (protože zde nežijí lidé), ale hmyz může přenášet různé parazity a tak stále sleduji, kdy z opuchlých štípanců začnou lézt červi. Okolní prales bují životem. Různé druhy opic vřeští v korunách stromů, nad řekou často přelétávají modrožlutí a červenomodří papoušci ara a u kvetoucích keřů se občas mihne kolibřík. Netopýři se schovávají pod uschlými kmeny přímo nad vodou. Velcí varani zelení se zase sluní na větvích několik metrů vysoko a jakmile připlujeme blíže, mrsknou sebou do vody. Některým to nevyjde a žuchnou na břeh. V písku u řeky vídám často stopy tapírů. Číhaná za rozbřesku u těch jaguářích nepřinesla výsledek. Pozorovat

BRAZÍLIE

KOKTEJL 5/2010

51

NEČEKANÁ SMĚSICE

• Nejrozšířenějším náboženstvím v Surinamu je hinduismus. Asi 30 % obyvatel tvoří potomci přistěhovalců z Indie. • Pětina Surinamců má zase kořeny na Jávě a vyznává převážně islám. Dalšími minoritami jsou Číňané, Holanďané a také Židé. Velká část obyvatel Surinamu pak jsou potomci černošských otroků, zčásti animisté a zčásti křesťané. • Jednotlivá etnika nežijí odděleně ve svých vlastních čtvrtích a ghettech. Naopak se mezi sebou mísí, takže už často nepoznáte Inda od Javánce, nebo potkáte černochy mluvící plynně hindí. • Pralesy ve vnitrozemí obývají nejen indiáni, ale také černošské „kmeny“. Mnoho otroků totiž utíkalo z plantáží hluboko do džungle, kde si už před 200 lety založili vlastní ministáty, vycházející ze západoafrických zvyků a náboženství. Žili zde svobodně, ale izolovaně od ostatního světa a dodnes si udržují částečnou autonomii.

Nepočítejte s tím, že v pralese poznáte, která havěť se dá v případě nouze sníst.

se ocitli v dosti nebezpečné situaci. Díry odolávají všem pokusům je zalepit a tak nám nezbývá, než zbývajících čtrnáct dní několikrát denně zastavovat, vylévat vodu a dofukovat. Abychom situaci trochu zkomplikovali, pátý den jsme ztratili gumičku od jediné pumpy. Naštěstí se nám ji podařilo nahradit polofunkční slepenou gumovou záplatou. Vzápětí nám uplavala násada na pumpu. Amatéři, jako jsme my, by ve vlastním zájmu neměli opouštět rodné město! Další nehoda přišla až předposlední den. Uchlácholeni dvěma týdny vodácky snadné plavby jsme zapomněli na ostražitost a vpluli bez předchozího průzkumu do velké peřeje. Velká boční vlna otočila loď dnem vzhůru a už jsme plavali nejen my, ale také všechny věci, které jsme už ani nepřivazovali k lodi. Kromě jedné boty jsme všechno důležité našli na březích dále po proudu.

MÍSTO PIVA VARAN A pak už přicházejí poslední kilometry a soutok s mohutnou řekou Corentijn. Dle mapy má být na soutoku velká vesnice Santa Lucia. Jsme ale v Surinamu. Santa Lucia je osada jedné rodiny s asi deseti obyvateli. Jsou to ale první lidé, indiáni kmene Tirio, které po dlouhé době 52

KOKTEJL 5/2010

Živá hmota pralesního velikána je větší než hmota i toho největšího dinosaura.

Letiště v Amotopu. Běloši se v jeho okolí vyskytují méně často než tapíři nebo jaguáři.

vidíme. Ochotně nás vezmou v motorové kanoi do sousedního Amotopa. Zadržujeme dech vzrušením. V Amotopo je přistávací dráha, bude jistě větší než Santa Lucia. Třeba by tam mohl být i obchůdek s pivem a kolou! Amotopo je největší osídlení široko daleko. Má pětatřicet obyvatel. Před deseti lety ho založil indián jménem Antonio. Na popud Gum Airu si vyhlédl pahorek u řeky, vykácel zde prales a přestěhoval se sem s celou rodinou. V osadě pěstují jen

minimum zeleniny a kromě psa nemají žádné užitkové zvíře. Zdrojem obživy je lov a sběr. Dobře se tu žije, říká nám Antonio, džungle je plná zvířat a řeka ryb. Na důkaz nám ukazuje zrovna uloveného kajmánka. Nad ohněm se opéká varan a jakýsi pralesní pták. K lovu, včetně ryb, indiáni používají hlavně luk s dlouhými šípy. Když se vyptáváme, tak Antonio nakonec vezme knížku s obrázky všech velkých zvířat Amazo-

nie, listuje v ní stránku po stránce a vysvětluje: „Mravenečník, ten má moc dobré maso. Pásovec není moc chutný, ale je jich hodně. Tyhle opice jsou taky docela dobré. Tapír, toho půjdeme lovit zítra, v noci jsme jednoho u řeky zahlédli.“ Uvažujeme o tom, zda bychom v Amotopu neměli zůstat déle. Stálo by za to sledovat život skutečných pionýrů, bojujících a zároveň koexistujících s nepokořenou přírodou. Ale to už musíme nechat na příště. Na většině míst světa je příroda bohužel na rychlém ústupu a nedotčené ekosystémy mizí závratnou rychlostí. Tady v Surinamu se naštěstí nic takového ještě neděje.

DAVID GLADIŠ *1974, cestovatel a horolezec se zálibou v tropických pralesech. Na svých cestách nevynechává země jako Afghánistán, Irák či Kongo. Provozuje portál hedvabnastezka.cz a z Exdič íh ffondu d podporuje vědecké i sportovní pedičního expedice. Dříve pracoval jako náměstek ministra zahraničí a jako ředitel agentury CzechTourism. Do Surinamu se vydal s Vojtou Zvěřinou.

INZERCE

Cestovatelé, vědci, vodáci, dobrodruzi, horolezci, speleologové, altruisté… Plánujete zajímavou expedici do vzdálených krajů?

Expediční fond vám na ni přidá peníze!!! Co je to vlastně Expediční fond? Expediční fond podporuje cestovatelské, humanitární a vědecké projekty, obsahující prvek dobrodružství nebo objevování. Veškeré prostředky byly získány ve spolupráci s našimi partnery, těmi jsou Magazín Koktejl, HUMI, KATADYN, GUMOTEX, Evropská cestovní pojišťovna, Lonely Planet a Hedvábná stezka. Oficiálními partnery, spolupracujícími zejména na odborném hodnocení přihlášených projektů, jsou Česká speleologická společnost a Český horolezecký svaz a časopis Vesmír.

A kdo že se může do soutěže přihlásit? Kdokoliv. Soutěže Expedičního fondu se každoročně zúčastní mladí začínající vědci, sportovci a dobrodruzi i zkušení borci. Napřed si pozorně přečtěte podrobná pravidla soutěže. Můžete se inspirovat našimi radami či minulými projekty. Pak už stačí jen vyplnit jednoduchý přihlašovací formulář a poslat jej na adresu [email protected].

8. kolo soutěže bude zahájeno již brzy! Bližší informace najdete na www.expedicnifond.cz, případné dotazy zasílejte na e-mail [email protected].

Děkujeme všem partnerům Expedičního fondu, bez jejichž pomoci a podpory by se nám naše práce nemohla podařit.

KOKTEJL 5/2010

53