Bohemia centralis 20: 61-107, 1991
Živočichové červeného seznamu ČR ve Středočeském kraji I. Kruhoústí, ryby, obojživelníci a plazi Tiere aus der Roten Liste der Tschechischen Republik im Mittelbömischen Bezirk
Pavel PECINA ÚVOD Středočeský kraj je značně členitý a rozrůzněný geomorfologicky i klimaticky, leží na střetu někdejších migračních cest organismů a v současnosti na rozhraní několika fyto- a zoogeografických celků. Z toho vyplývá celkem výjimečná pestrost druhů organismů, akcentovaná mimo jiné i pestrostí geologického podkladu determinujícího rostlinná společenstva. Aplikace červeného seznamu živočichů ČR na středočeský region bude tedy význačná množstvím druhů, zejména bezobratlých (Evertebrata). Vzhledem k tomu, že bezobratlí dosud nemají zpracovanou definitivní formu červeného seznamu ani pro vybrané skupiny, budou probírány ohrožené druhy, prozatím pouze obratlovci. Druhy jsou uspořádány podle systému, nikoliv abecedně, jak se někdy také řadí. Milou povinností je pro autora vyjádření vděčnosti recenzentům rukopisu, bez jejichž připomínek a doplňků by byla informační hodnota elaborátu jen částečná a kteří se zasloužili o odstranění chyb nebo ukvapených generalizací, učiněných podle nemnohých, často výjimečných zkušeností autora. Byli to pro třídy kruhoústých a ryb doc. dr. Ota Oliva, CSc., ing. Martin Pecina a ing. Petr Ráb, CSc, pro obojživelníky
61
MUDr. Vít Zavadil a pro plazy Petr Šapovaliv.
SEZNAM DRUHŮ KRUHOÚSTÍ - CYCLOSTOMATA Mihule potoční - Lampetra planeri Chrán. s hvězdičkou, háj. ryb. předpisy, kat. E (kriticky ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 500,- - 3000,-, ČR Kčs /1500,-/ (částka v závorce značí, že jde o zatím neschválený návrh) Druh rozšířený ve střední a severní Evropě, u nás v povodí Labe, Odry a Visly, ale vyhubený na většině území drastickými a namnoze samoúčelnými devastacemi potoků (napřimování, kanalizace toků, zatrubňování atd.) a jejich znečištěním. Vlivy postihující jednotlivce jsou zanedbatelné. Potenciální ohrožení představuje snižování průtoku vody v potocích v důsledku negativního ovlivnění hydrologické funkce lesa a celkového vysušování krajiny a rozbití populace na ostrůvky navzájem izolovaných zbytků s důsledkem závažného genetického ochuzení populace a tím zvýšené zranitelnosti při současných, často nepříznivých podmínkách zbývajících biotopů. Výskyt ve Středočeském kraji: zbytkové populace se dosud uchovaly místy v potocích tekoucích z Brd, v povodích majících návaznost na Českomoravskou vysočinu a na Křivoklátsku, nelze však vyloučit drobné izoláty mihulích populací i jinde. Možnost ochrany: důsledné zachovávání nebo obnovování přirozeného charakteru potoků s bahnitými nánosy, v nichž se vyvíjejí larvy (minohy), zachování nebo navrácení oligo- až mesosaprobního charakteru toku; legislativně změna technokratických norem na úpravu vodotečí. Je třeba zpracovat urychleně studii o vlivu aplikace agregátů (používaných rybáři k odlovu ryb) na mihule. Dále územní
62
ochrana lokalit výskytu s funkčními dopady na udržení existenčních podmínek mihulí. Pozitivní údaje o výskytu by měly být vždy kategorickým argumentem pro zachování toku v přirozeném stavu a vyloučení všech zásahů kromě běžné drobné údržby.
Mihule ukrajinská - Eudontomyzon mariae (syn. E. vladykovi) Zařazena v červeném seznamu ČR v kategorii E (kriticky ohrožený druh); jako karpatský prvek v regionu Středočeského kraje chybí.
RYBY - OSTEICHTHYES Střevle potoční - Phoxinus phoxinus Nechráněný druh, háj. rybář. předpisy; kategorie I (druh vyžadující zvláštní pozornost) Sazba: SSR O, ČR (Kčs 500,-). Druh rozšířený téměř v celém mírném pásmu Eurasie. Před 40 lety ještě zcela běžná a hojná drobná rybka řek a potoků. Pro svou existenci vyžaduje přirozený charakter toku odpovídající pstruhovému a lipanovému, popř. parmovému pásmu s čistou vodou a bohatou zvířenou drobných bezobratlých ve vodě i v okolí (sbírá také hmyz z hladiny). Je schopna žít i v čistých jezerech s mělčinami. Ohrožení je stejné jako v případě ouklejky, sekavce a dalších potočních ryb. Důvody nápadného zmizení z vod, kde se zachovaly pro ni vhodné podmínky i ochrana (některá území Křivoklátská), nejsou známé. Výskyt ve Středočeském kraji: dříve souvislý, zejména ve Vltavě a Berounce a jejich přítocích. Dnes roztříštěně na Křivoklátsku, v Posázaví, v zachovalejších pahorkatinných oblastech okresů Příbram, Praha-východ, Benešov, Kutná Hora, jinde vzácně.
63
Možnost ochrany: zabránit denaturalizaci vodních toků a znečisťování vod. Za předpokladu zachování biotopů je možný i umělý odchov a reintrodukce.
Ouklejka pruhovaná - Alburnoides bipunctatus Nechrán, druh, nehájena; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR 0, ČR (Kčs 300,-). Drobná rybka "bělička", pro neodborníky špatně odlišitelná od podobných příbuzných druhů, zejména oukleje obecné a mladých jedinců tlouště a proudníka, je rozšířená ve větší části Evropy. U nás žila původně ve většině tekoucích vod přibližně stejně jako střevle potoční, v současnosti je vzácná a lokálně rozšířena tam, kde si toky dosud zachovaly čistou vodu a přirozený charakter. Pro existenci ouklejek je zřejmě vedle čisté vody nezbytná značná proměnlivost koryta, od tůní s hlubší vodou a úkrytů pod břehy po mělké úseky s kamenitým podkladem, které slouží ke tření. Dalším předpokladem je trofická báze - bohatá zvířena bezobratlých v okolí i ve vlastním toku (rybky se živí zčásti vodními larvami hmyzu, zčásti členovci spadlými na hladinu). Výskyt ve Středočeském kraji: na více místech, zejména v Povltaví, Posázaví, jinak prakticky po celém regionu, ale lokálně a vzácně. Možnost ochrany: zabránit denaturalizaci vodních toků a znečisťování vod. To je též samozřejmým předpokladem pro případné umělé rozmnožování a vysazování, které by ale vždy mělo využívat geograficky nejbližších zbytkových populací a nemísit jedince z odlišných krajinných celků a podmínek.
Piskoř páskovaný - Misgurnus fossilis Nechráněný druh, háj. rybář, předpisy; kategorie I (druh vyžadující zvláštní pozornost). Sazba: SR O, ČR (Kčs 300,-)
64
Druh eutrofních, mělčích a sporadicky silně prohřívaných vod s druhotným střevním dýcháním jako adaptací na tyto podmínky, je rozšířený ve větší části Evropy. U nás byl ještě v 60. letech tu a tam poměrně hojný, zejména v inundacích velkých řek a rybničních pánvích. Optimální podmínky nalézá ve stojatých vodách (odstavených ramenech, rybnících) a v nížinných pomalu tekoucích potocích a říčkách s bohatšími nánosy detritu, do nichž se zahrabává a ve kterých je údajně schopen přežívat i krátkodobé vyschnutí nádrže. Jeho úbytek je způsoben v prvé řadě chemickou kontaminací (většina škodlivých sloučenin se ukládá v humusojílovitém komplexu dna a jako první jsou tedy postiženi živočichové dna, z ryb např. piskoř, ale i hrouzek či parma) nebo celkovým zánikem vod, na které je vázán při technokratickém zemědělském hospodaření a dále obecným znečištěním vod, zejména nížinných potoků a říček. Na druhé straně se zdá, že nedostatek údajů o výskytu piskořů vyplývá z jejich nenápadného způsobu života a z toho, že jim jako rybám bez přímého rybářského významu je věnována malá pozornost. Piskoři jsou obvyklými rybářskými metodami (na udici nebo sítěmi) obtížně ulovitelní především proto, že žijí většinou na silně rostlinstvem zarostlém a zabahněném dně. Výskyt ve Středočeském kraji je koncentrován zejména v Polabí, ale i odtud je nedostatek údajů o konkrétních lokalitách. Možnost ochrany: zachování všech stojatých vod v krajině, zejména slepých ramen řek, a zabrzdění sukcesního vývoje (zazemňování) těchto lokalit, nejlépe ve spolupráci s místními organizacemi ČRS. Současně je možno stabilizovat a chránit nově vzniklé stojaté vody (po těžbě štěrkopísku apod.) a osazovat je z umělého chovu, který ale zatím neexistuje. Navíc současné výzkumy ukazují, že označení "druhu" Misgurnus fossilis zahrnuje soubor různých divergujících nebo se naopak
65
křížících populací charakteru hybrido nebo gynogenetického komplexu a že řada forem představuje tzv. klonální taxony, které se liší drobnými znaky i počtem chromozómů. Za této situace je nutno k vysazování a posilování populací přistupovat velmi zodpovědně, nevhodný zásah může vyvolat genetickou kontaminaci, neplodnost kříženců a vyhubení zbytkových populací. Pokud nejde o silně kontaminovanou vodu, vyhovují piskořům i otevřené odvodňovací kanály v zemědělské krajině zarostlé submerzní vegetací.
Sekavec písečný - Cobitis taenia Nechráněný, hájený rybář. předpisy; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1500,-). Drobná rybka, někdy zaměňovaná s podobnou mřenkou mramorovanou, byla dříve rozšířena po celém našem území téměř souvisle. Podobně jako v případě piskoře zde však jde o komplex forem, které se v současné době nacházejí v intenzívním evolučním procesu; některé z nich mohou mít charakter druhu, většinou však nikoliv, a mnohé se spolu zpětně vzájemně kříží. Komplex označovaný souborně Cobitis taenia obývá většinu mírného pásu Eurasie. U nás v současné době přežívá v několika neznečištěných povodích v potocích na pískovcovém nebo žulovém podkladě s nánosy jemného písku. Sekavci jsou bentické ryby, které jsou za normálních okolností během dne zahrabány ve dně. Živí se bentickými živočichy. Nánosy písku jsou hlavní existenční podmínkou pro sekavce, na Pšovce se dílčí populace posunují s tím, jak se stěhují písčité nánosy; na kamenitém dně jej vystřídává mřenka. Ohrožení představují veškeré technokratické úpravy vodotečí, zejména napřimování, vyzdívání a uniformita toku bez možnosti nánosů jemného materiálu v určitých částech toku a samozřejmě znečištění a jakékoli příčiny vedoucí
66
k poklesu obsahu kyslíku ve vodě (tedy i přehřívání v místech bez břehových porostů). Výskyt ve Středočeském kraji: v prvé řadě Pšovka a Liběchovka a jejich povodí, též povodí horního toku Kačáku. Pro skrytý způsob života, atypickou reakci při lovu ryb agregátem (sekavec se dá zjistit jen při velmi malé hloubce vody a její naprosté průzračnosti) a určitý nezájem sportovních rybářů o drobné rybky není vyloučen ani výskyt na jiných příhodných lokalitách (např. v Posázaví, na jihu benešovského a příbramského okresu). Možnost ochrany: zachování přirozeného charakteru toků, v nichž sekavci žijí, a zachování čistoty (+ mezosaprobity) těchto toků.
Mník jednovousý - Lota lota Nechráněný druh, lovný: kategorie R (vzácný druh) Sazba: SR 0, ČR (Kčs 500,-). Ryba s holarktickým rozšířením v mírném pásu. Rozšíření mníka u nás bylo víceméně souvislé, limitované pouze teplotou vody; v nádržích a tocích, kde se voda značně přehřívá v průběhu teplého období roku, nebyl nikdy tento druh běžný. Je výrazně poikilotermní, nejaktivnější je při teplotě vody od 0 do + 10 °C. Osídluje proto zastíněné toky s hlubšími tůněmi a úkryty v kořání, kde se přes den ukrývá; má noční aktivitu. Ohrožení druhu je mnohostranné. Někteří rybáři se zastaralými názory mníka zbytečně hubí jako dravou rybu schopnou lovit i značně velké rybky (např. násadu pstruhů). Daleko významnější jsou však vlivy postihující biotop a populace. "Úpravami" vodotečí dochází k napřimování toků, umělému vytváření širokých koryt bez dřevinného krytu a bez meandrů, tůní a úkrytů. V takových kanálech se voda v teplém období roku extrémně ohřívá a zarůstá řasami nebo vodní vegetací. To vše znemožňuje mníkovi existenci. Určité náhradní možnosti nalézá mník v některých údolních nádržích.
67
Ve Středočeském kraji se vyskytuje mník dosud na více místech, ale vždy vzácně a ostrůvkovitě. Možnosti ochrany: zachovat přirozený charakter vodotečí, zabránit znečištění vody a také tepelné kontaminaci vody (z průmyslových podniků, elektráren, čističek), významné zachovalé lokality územně chránit (i jako území klidu), ve spolupráci s ČRS nebo ČSOP zavádět umělý výtěr a reintrodukci. Bylo by vhodné více využívat možností udržovat dostatečně početné populace mníků v přehradních nádržích umělým zarybňováním. přitom je však nutno respektovat, jak by to ostatně mělo být při podobných zásazích všude, provenienci s ohledem na ekologické podmínky, povodí atd., aby se nemísily ekologicky i geneticky divergující populace. Významná je i existence bohaté potravní báze pro mníka - drobných druhů rybek, namnoze ohrožených z podobných příčin jako mník.
Vranka obecná - Cottus gobio Nechráněna, nehájena; kategorie I (druh vyžadující zvláštní pozornost). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 300,-). Druh s rozsáhlým areálem v téměř celé Evropě byl ještě v nedávné minulosti poměrně hojně rozšířen ve všech úsecích potoků a řek s kamenitým dnem a prudce proudící vodou. Obýval pstruhové a lipanové pásmo toků, ale žil hojně i v prudce tekoucích řekách v nižších úsecích. Dnes je vranka znečištěním a úpravami vodotečí v řadě území zcela vyhubena, přežívá v menších, zredukovaných a izolovaných populacích. Pronásledování jednotlivců, dříve celkem bezvýznamné, může dnes u oslabených populací hrát i významnější roli. Je však zcela samoúčelné, protože škody na pstruzím plůdku jsou při současném,převážně umělém rozmnožování lososovitých ryb zcela zanedbatelné a také domněky o potravní konkurenci vranek a pstruhů byly vyvráceny (STRAŠKRABA, in HRABĚ, OLIVA, OPATRNÝ, 1973).
68
Pokles početnosti může být lokálně určován i sníženou potravní nabídkou bentických bezobratlých a souvisí opět s deteriorizací vodotečí a jejich okolí. V zachovalých potocích s přirozenými podmínkami prosperují populace pstruhů vedle populací vranek, aniž by bylo nutno pstruhy uměle rozmnožovat (Jevanský potok, Ráb in litt.). Ve Středočeském kraji byl prozatím zjištěn výskyt v přítocích Berounky na Křivoklátsku, Jesenicku, na Podblanicku, v Posázaví a na jihu kraje (zejména okres Příbram). Možnost ochrany je obdobná jako u většiny potočních ryb: zachovat nebo rekonstruovat přirozený charakter toků a břehových porostů, vyloučit znečisťování. Je nezbytné zakotvit též ochranu (hájení) vranky v rybářských předpisech a osvětově působit na rybářskou veřejnost (předsudky o škodlivosti) a tím vyloučit nesmyslné hubení vranek při "očištování" pstruhových vod od "nežádoucích" ryb při lovu elektřinou. Český červený seznam obsahuje dále řadu druhů, které jsou endemické pro povodí Dunaje, resp. černomořského systému. Vyskytují se okrajově v některých řekách a jejich přítocích na Moravě nebo i v západních Čechách, ve Středočeském kraji však chybí. Pro informaci jsou níže taxativně uvedeny. Druhy červeného seznamu SR, resp. ČSFR, žijící pouze na Slovensku, zde uvedeny nejsou. Z dunajského povodí patří mezi ohrožené druhy :
jeseter malý -
Acipenser ruthenus kategorie
R
plotice lesklá dunajská -
Rutilus pigus virgo
"
R
cejn perletový -
Abramis sapa
"
R
hrouzek Kesslerův -
Gobio kessleri
"
E
ostrucha křivočará -
Pelecus cultratus
"
R
69
kapr obecný, divoká forma - Cyprinus carpio
"
R
sekavčík horský -
Sabanajewia aurata "
E
drsek větší -
Zingel zingel
"
E
drsek menší -
Zingel streber
"
E
ježdík žlutý -
Gymnocephalus schraetser "
R
Na základě upozornění recenzentů rukopisu zařazuji ještě zmínky o těch druzích, které se zdají být ohroženy v regionu Středočeského kraje, i když do červeného seznamu ČR zařazeny nebyly. Jsou to:
Hořavka duhová - Rhodeus sericeus Drobná rybka, rozšířená v mírném pásmu Eurasie. Je typická pro zarůstající tůně v inundacích řek, kde se živí planktonem,a má zvláštní způsob rozmnožování klade jikry do plášťové dutiny škeblí a velevrubů, kde se vyvíjí plůdek. Hořavka je typická pro určité sukcesní stadium vývoje odstavených ramen, v němž se na čas stává dominantním druhem a dosahuje vysoké populační hustoty, potom se vytrácí ve prospěch jiných druhů ryb. U nás je ohrožena skutečností, že všechny větší řeky již nevytvářejí odstavená ramena, takže staré lokality přirozenou sukcesí zanikají a nové již nejsou. Jako rybka nepříliš pohyblivá prosperuje zejména v nepřítomnosti dravých ryb; umělé rozšiřování dravých ryb na nejnemožnější lokality zredukovalo nebo zlikvidovalo řadu populací hořavek. Nízkým počtem jiker, složitou rodičovskou péčí a komenzálním vývojem u mlžů se hořavka řadí mezi K-stratégy, kteří většinou mívají vyvážené populace přizpůsobené možnostem prostředí, ale nedovedou se dostatečně rychle namnožit, a tak odolávat nepříznivým vlivům a zejména antropickým zásahům. Znečištění vod, které ryby ještě přežívají, bývá již zhoubné pro většinu bezobratlých a také pro mlže, takže hořavky ztrácejí možnost reprodukce. Podle výzkumů v populacích převažují jednoleté ryby, dvouletých je již podstatně 70
méně a tříleté netvoří ani 5 % populace. Hořavka je tedy krátkověká ryba a absence vzrostlých mlžů na lokalitě po 2 - 3 roky postačí k tomu, aby zde hořavky vymřely bez potomstva. Výskyt ve Středočeském kraji: zejména Polabí. Opatření k ochraně: zachovat odpovídající management odstavených říčních ramen ve spolupráci s ČRS a ČSOP, osazování nově vzniklých vodních nádrží po těžbě štěrkopísků, v lomech apod. (které dnes představují jedinou náhradu odstavených ramen v iniciálním stadiu zazemňovací sukcese) mlži a hořavkami z regionálně nejbližších zdrojů.
Ježdík obecný - Acerina cernua Okounovitá rybka rozšířená od střední Evropy po Kolymu. Obývá mírně tekoucí a stojaté vody, žije při dně a zde také loví potravu, bezobratlé ze dna a drobné rybky. Jako všechny bentické ryby je přednostně ohrožen kontaminací vod jedovatými látkami, dále úbytkem potravy a dalšími obecnými změnami, postihujícími vody a vodní faunu. V posledních 10 letech jeho početnost trvale klesá a z některých lokalit vymizel. Výskyt ve Středočeském kraji: skoro souvislý, nyní vzácnější a místy vymizel. Opatření k ochraně: zachování nebo rekonstrukce přirozeného stavu vodních toků, odstranění zdrojů znečištění, místy odstranění kontaminovaných nánosů sedimentů.
Koljuška tříostná - Gasterosteus aculeatus Drobná dravá rybka s holarktickým rozšířením a značnou proměnlivostí, v prvé řadě vázaná na brakické vody a pobřežní moře. Její výskyt u nás je pravděpodobně
71
sekundární, na mnoha lokalitách prokazatelně vznikl introdukcí, ale spontánní rozšíření Labem také není možno vyloučit. V letech 1930 - 1960 osídlily koljušky nejrůznější typy stojatých a pomalu tekoucích vod a na vhodných místech se mnohdy staly dominantním druhem. Koljuška má vysoce vyvinutou péči o jikry a plůdek. Jiker snáší ve srovnání s jinými rybami jen nepatrný počet, jde tedy opět o příklad Kstrategie a z ní plynoucí menší adaptability populací k výkyvům podmínek a větší zranitelnosti. Také zde se pochopitelně projevuje soustavné negativní ovlivňování kontaminací vod a dalšími antropickými zásahy. Koljušky v posledních letech na mnoha lokalitách zcela zmizely a jinde se staly vzácnými, někdy bez zjevné příčiny. Výskyt ve Středočeském kraji: v okolí Prahy, v Polabí a Povltaví, jinde spíše výjimečně. Možnosti ochrany: zachování nebo rekonstrukce sítě přirozených stojatých vod, náprava znečištění řek, rozmnožení v chovu a vysazování na příhodné lokality.
OBOJŽIVELNÍCI - AMPHIBIA Mlok skvrnitý - Salamandra salamandra Chráněný druh, nehájen; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 300,- - 1800,-, ČR (Kčs 1000,-). Druh listnatých, popř. smíšených lesů, rozšířený ve větší části Evropy, Malé Asie a severní Afriky v územích s odpovídajícími společenstvy. Ohrožení druhu ve větších lesních celcích je v podstatě minimální a mlok zde dosahuje optimální populační hustoty. Jinde spočívá v prvé řadě v neekologických přeměnách lesů na jehličnaté monokultury a v poškozování nebo kontaminaci lesních potůčků a studánek nebo v samovolném zániku studánek, v nichž se vyvíjejí jejich larvy. Negativní význam zde mají také vlivy současného lesnického hospodaření -
72
velkoplošné těžby s použitím těžké mechanizace a chemická kontaminace lesů nebo výsadeb. Jistý lokální význam může mít i vychytávání jedinců. Výskyt ve Středočeském kraji: zejména Křivoklátsko, včetně povodí Berounky a brdských Hřebenů, střední Povltaví +dolní Posázaví a střední Posázaví s Černokosteleckem. Tyto tři oblasti mají dosud početné populace na vhodných lokalitách a v minulosti zřejmě tvořily souvislou oblast výskytu (ZAVADIL, DITTRICH, ŠAPOVALIV, 1988). Mimo tuto zónu je mlok podstatně vzácnější a sít lokalit jeho výskytu řidší (Džbán, Kokořínsko, Český ráj, úpatí Železných hor - Zavadil a kol., 1. c). Výskyt v nížinných oblastech Polabí a Pojizeří lze považovat za výjimečný. Možnosti ochrany:zejména zachování přirozené skladby lesů, ekologické lesnické hospodaření, přítomnost čistých potůčků a studánek a jejich údržba a obnova. Pokud by byly více rozšířeny chovy mloků, je možno pomocí výsadků larev do vhodných lokalit posilovat stávající nebo obnovovat zaniklé populace. Pro přežívání mloků mají též zásadní význam vhodná zimoviště, na něž se mloci shromažďují často ve značném počtu z širokého okolí. Tato zimoviště by měla být registrována a chráněna. Naproti tomu odchyt jednotlivců pro chov v teráriích, pokud není provozován kvantitativně z komerčních důvodů, má na početnější prosperující populace křivoklátského nebo povltavského typu jen nepatrný vliv.
Čolek velký - Triturus cristatus Chráněný, nehájený; kategorie E (kriticky ohrožený druh) Sazba. SR 0, ČR (Kčs 1500,-). Ekologicky značně plastický druh, rozšířený téměř v celé Evropě, v Malé Asii a na Kavkaze. Žije od nížin místy až k horní hranici lesa. Ve vodní fázi se vyskytuje v různých typech stojatých vod, obvykle žije společně s čolkem obecným a jeho menší jedince příležitostně loví. Úbytek tohoto druhu v řadě lokalit v posledních letech
73
naznačuje, že je z našich čolků nejvnímavější k chemické kontaminaci vody. Tolerance k ostatním abiotickým faktorům prostředí spočívá mimo jiné i v tom, že ve vodní fázi snáší širší amplitudu teplot, takže setrvává ve vodě dlouho do léta. Vzhledem
k
velikosti
čolka
velkého
hraje
významnou
úlohu
bohatství
evertabratofauny jako potravní báze. Drastický úbytek populací i lokalit je způsoben v prvé řadě zánikem a chemickou kontaminací stojatých vod v důsledku meliorací, rekultivací a ostatních technokratických a neekologických metodik v zemědělství. Zarybňování tůní, jezírek v lomech atd. zejména dravými rybami způsobuje velmi rychle vyhubení veškerých obojživelníků. Výskyt ve Středočeském kraji: v podstatě asi rovnoměrný, velmi řídce se vyskytuje např. na jihu okresu Kutná Hora, Benešov a Příbram, prakticky se nevyskytuje na severu okresu Kladno a Mělník. Čolek velký je nesrovnatelně ohroženější než ostatní ocasatí obojživelníci, z rozsáhlých oblastí zmizel nebo v nejbližší budoucnosti zmizí, veškeré lokality je třeba registrovat a chránit. Opatření k ochraně: zachování všech vhodných stojatých vod, vyhlašování územní ochrany lokalit s perspektivními populacemi, zakládání nových drobných vodních nádrží a jejich osazování, přednostně v souvislosti se záchrannými transfery. Organizace požadující likvidaci vhodného prostředí je nutno přimět k vytvoření vhodných náhradních biotopů. Významnější pro čolka velkého jsou v prvé řadě větší tůňky a nádrže včetně umělých a vyzděných, pokud vyhovují kvalitou vody a potravní nabídkou. Tento druh někdy osídluje i poměrně hluboké vody, např. v zatopených lomech. Všechny lokality hostící populace tohoto druhu by měly být zachovány, popř. chráněny.
74
Čolek obecný - Triturus vulgaris Nechráněný, nehájený; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1000,-). Ekologicky plastický, široce rozšířený druh s velkým areálem od Britských ostrovů po Altaj v lesní zóně, žijící od nížin do hor, místy až k hranici lesa. V minulosti byl u nás souvisle rozšířen, dnes se odhaduje zdecimování populace na 3 až 5 % dřívější početnosti, a to jak v případě stanovišť, tak jedinců. Tento drastický úbytek, týkající se zejména zemědělské krajiny nížin a středních poloh, kde byly optimální podmínky tohoto druhu, byl způsoben stejnými neekologickými praktikami jako v případě předchozího druhu. Místy čolek obecný prosperuje ve vysloveně umělých vodních nádržkách, např. betonových bazéncích na zahradách nebo v protipožárních nádržích. V místech dosud častého výskytu se rozmnožuje v nivách potoků, v kolejích na loukách (vzniklých při zemědělském obhospodařování), zaplněných vodou. V pozemní fázi se tito čolci příliš nevzdalují od vody. Výskyt ve Středočeském kraji: dříve souvislý, dnes v podstatě rovněž, ale sít lokalit je adekvátně k negativním změnám v krajině řidší a početnost prudce poklesla. Možnosti ochrany: ochrana všech vhodných stojatých vod, vyhlašování územní ochrany významných lokalit s perspektivními populacemi, revize samoúčelných úprav potoků a náhradních rekultivací, které přinášejí zánik drobných stojatých vod v potočních nivách (odstavené meandry apod.), zakládání nových drobných vodních nádrží a jejich osazování, a to i na soukromých pozemcích. Osazování by mělo v prvé řadě využívat záchranných transferů. Význam má i propagace ochrany a podchycení zájmu mezi majiteli zahradních bazénků, protože v přiměřeně velkých okrasných bazéncích (stačí již 3 m2 plochy a 50 cm hloubky) se zázemím nekontaminované zahrady nebo skalky mohou menší populace čolků úspěšně dlouhodobě přežívat.
75
Čolek karpatský - Triturus montandoni Chráněný, nehájený; kategorie E (kriticky ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 400,- 2400,- Kčs, ČR (1500,-). Druh nezasahuje na území Středočeského kraje.
Čolek horský - Triturus alpestris Chráněný, nehájený; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 400,- - 2400,- ČR (1000,-). Druh vázaný na chladnější oblasti - hory a pahorkatiny, může však ostrůvkovitě osídlovat i nižší polohy, zejména jsou-li zde větší lesní komplexy nebo jde-li o inverzní polohy. Je rozšířen v západní a střední Evropě - od Španělska po Karpaty a Balkán. Většinou osídluje stojaté vody v lesích nebo v nejbližším okolí lesa; to je též důvod, proč početnost druhu i jeho lokalit nedoznala takových drastických změn jako v
případě
ostatních
druhů
čolků.
Je
však
ohrožen
zejména
přirozeným
zazemňováním tůní sloužících k reprodukci, v některých oblastech i přeměnou lesních cest s hlubokými výmolovitými kalužemi na vyasfaltované svážnice. Z některých lokalit vymizel, aniž došlo k významné změně charakteru a chemismu nádrže - může jít spíše o změny v jejich okolí, postihující čolky v suchozemské fázi života (vysoušení, chemizace, úbytek potravy či možností úkrytů apod.). Významné ohrožení představuje velkoplošné kácení, a to jak mechanicky, tak změnou vodního režimu půdy i mikrotůněk. V hlavní oblasti rozšíření - v pohraničních horách - je tento druh ohrožen až lokálně vyhuben prudkým okyselováním vod v důsledku imisí a odlesňování.
76
Výskyt ve Středočeském kraji: oblasti výskytu jsou v území Brd a Hřebenů, na Křivoklátsku a v jeho okolí včetně Džbánu, při severovýchodním okraji kraje v území Kokořínska a Českého ráje, v území jihovýchodně od Prahy (černokostelecké lesy) a v Posázaví včetně lokalit na okrese Kutná Hora, v okresech Příbram a Benešov při hranici s Jihočeským krajem. Limitujícím faktorem je u čolka horského zřejmě teplota vody v období rozmnožování - jde o druh výrazně psychrofilní. Možnosti ochrany: zachování a zakládání drobných lesních tůněk, též jako samozřejmá náhrada za likvidovaná rozmnožovací stanoviště při opravách lesních cest. Izolované populace tohoto druhu mají tendenci vytvářet určité morfologické a hlavně barevné odlišnosti (např. nověji popisované poddruhy z maďarských pohoří); tato tendence se projevuje i u nás, např. vysokým zastoupením nápadně světle zbarvených jedinců v populaci Džbánu atd. Proto je nutno při případných záchranných transferech respektovat provenienci čolků a nemísit tyto přirozené divergující populace s ohledem na ochranu genofondu.
Kuňka ohnivá - Bombina bombina Nechráněný druh, hájena rybářskými předpisy; kategorie R (vzácný druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 800,-). Druh rozšířený v Evropě přibližně na východ od Vesery a na sever od Dunaje zhruba po Oral a Kavkaz; osídluje především nižší polohy. Typickými biotopy jsou mělké, vegetací hustě zarostlé stojaté vody: okraje rybníků, tůně v inundacích řek a potoků v pokročilém stupni zazemňovací sukcese (a uměle vzniklé nádrže na stejném stupni vývoje), často i mělké, periodicky zaplněné deprese a kaluže. U nás původně velmi hojný a souvisle rozšířený druh je v současné době drasticky zredukován
do
roztříštěných
ostrůvků
zbytkových
populací
neekologickými
metodikami rybníkářství a zemědělství. Ačkoli tráví kuňky aktivní období života ve
77
vodě, jsou schopné se přemísťovat po souši na značné vzdálenosti a spontánně osídlovat nově vzniklé vhodné biotopy a také zimují převážně mimo vodu. Z toho vyplývá, že nejen zachovalost bezprostředního vodního biotopu, ale i jeho dosti širokého okolí je nezbytná pro kontinuitní přežívání populace. Značný negativní význam pro destrukci populací zde sehrála zřejmě i mánie přeměny luk na pole a tzv. rekultivace mokřadních území. Pokud není ovšem krajina příliš deteriorizována a chemicky kontaminována, jsou kuňky jako poměrně tolerantní žáby schopny žít i v polních odvodňovacích kanálech a strouhách. Snesou zřejmě značné rozmezí tvrdosti a přirozeného znečištění vody podle výskytu v alkalických vodách černav a na druhé straně kyselých jezírek žulových lomů nebo v labských ramenech s vyústěním drenáží z polí nebo obecní kanalizace. Výskyt ve Středočeském kraji: kdysi téměř souvislý, nyní koncentrován zejména v Polabí. V místech kontaktu s kuňkou žlutobřichou se objevují na rozdíl od Slovenska velmi málo introgresanti s tímto druhem, se znaky obou druhů kuněk. V mělnickém Polabí je však téměř vyhubena. Opatření k ochraně: pozastavení nebo velmi kritické posuzování devastačních záměrů v krajině postihujících biotopy kuněk nebo kontaminujících jejich prostředí, ochrana významných biotopů, omezení chemizace. Rybníkářské zásahy (úpravy rybníků, odbahňování, prohlubování) provádět podle pokynů státní ochrany přírody a alespoň v zimním období'; s ohledem na druhy zimující ve vodě v bahně je však optimální doba pro takové úpravy (a totéž platí i pro zásahy do chráněných lokalit v rámci managementu proti zazemňovacímu procesu) koncem léta a začátkem podzimu. Na přírodovědecky hodnotných rybnících je třeba ustanovit ohleduplnější metody hospodaření,pokud jde o chemické hnojení, přikrmování ryb apod. a vyloučit chov kachen. Drobné vodní nádrže významné pro kuňky a vůbec obojživelníky nebo vodní bezobratlé vyloučit z možnosti využívání myslivci pro kvantitativní polovolný chov březňaček.
78
Kuňka žlutobřichá - Bombina variegata Nechráněna, hájena rybářskými předpisy; kategorie R (vzácný druh). Sazba: SR 0, ČR (800,- Kčs). Západo- a středoevropský druh, u nás většinou v drobných nádržích a kalužích ve vyšších polohách nebo v chladnějších územích či inverzních údolích. Také tento druh zimuje na souši a vodu vyhledává až na jaře.Je snad ještě vagilnější, pokud jde o vyhledávání vhodných vodních ploch a přemísťování. Většinou žijí tyto kuňky v kalužích a kolejích lesních cest; s jejich přeměnou v asfaltové svážnice ztrácejí biotop a vymírají. Kromě toho (zřejmě jde o původní biotop) žijí v odstavených meandrech lesních potůčků a v různých,často jen periodicky zaplavovaných terénních depresích. Tam je potom jejich ohrožení shodné s ohrožením předchozího druhu. Výskyt ve Středočeském kraji: ostrůvkovitý při jihozápadní hranici kraje zejména v oblasti Křivoklátská. Možnosti ochrany: ochrana stabilních líhnišť přirozeného charakteru a vytváření drobných vodních nádržek v místech výskytu. Tyto nádržky vyhovují nejlépe, pokud jsou nezarostlé, mělké a prosluněné - tedy jiného typu než náhradní stanoviště čolků horských, která mohou být uvnitř lesa. Ve Středočeském kraji však v nízkých polohách snáší kuňka žlutobřichá místy i částečné zastínění tůněk a zarostlé nádrže. Jako v kraji velmi vzácný a ojedinělý druh by si zasluhovala v rámci svého přirozeného výskytu, tedy i v místech s historickým výskytem, dnes již zaniklým, aktivní pomoc budováním biotopů a znovuosídlováním (nejlépe pomocí pulců). "Kontraindikací" transferu kuňky žlutobřiché je výskyt kuňky ohnivé,která se s kuňkou žlutobřichou snadno kříží a v populaci nakonec převládne.
79
Blatnice skvrnitá - Pelobates fuscus Chráněná, hájená ryb. předpisy. Kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR Kčs 300,- - 1800,-, ČR (1500,-). Žába rozšířená v mírné zóně Evropy od Francie a Dánska po Kavkaz a Ural. Skrytě žijící druh s noční aktivitou, kromě období rozmnožování žije trvale mimo vodu a zahrabává se do půdy (do značných hloubek). V minulosti nesouvisle, ale poměrně hojně rozšířena po celé republice. V důsledku likvidace drobných stojatých vod a chemické kontaminace zemědělské krajiny, kterou blatnice jako nelesní druh přednostně osídlovala, je dnes velmi vzácná - na známých lokalitách sloužících k rozmnožování se obvykle neozývá víc než několik samců. Svou roli zde zřejmě hraje i narušení potravní báze žab a další složky celého komplexu vlivů, v němž se mohou uplatňovat i vlivy dopravy. Antropogenní vlivy, projevující se pozitivně, jsou zejména těžba štěrkopísků s následným vznikem vodních ploch vhodných k reprodukci. Rozšíření ve Středočeském kraji: nesouvislé, druh se vyhýbá vápencovým oblastem a naopak je koncentrován v místech s hlubšími, lehkými půdami: v Polabí, Pojizeří a v jižní části kraje (v podstatě v rozsahu středočeského plutonu). Opatření k ochraně: zachování menších a mělčích vodních nádrží - tůní, ramen, především ale kaluží v lomech a pískovnách v otevřené krajině, udržení jejich čistoty. Všechny rozmnožovací lokality blatnic by měly být registrovány státní ochranou přírody nebo chráněny. V mnoha případech je nutný management lokalit, zabraňující přílišnému zarůstání nebo zazemňování vodních nádrží. Jako u většiny žab a obojživelníků vůbec je možno přenášením larev (pulců) na vhodná místa rozšiřovat sít lokalit sloužících k reprodukci. Transfery dospělých žab, které ve většině případu mají své opodstatnění pouze při hrozbě neodvratného zániku lokality, mohou být
80
úspěšné na rozdíl od většiny druhů věrných stanovišti právě u blatnic, které osídlují nově vzniklé nádrže poměrně dobře.
Ropucha obecná - Bufo bufo Chráněná, hájená rybářskými předpisy; kategorie I (druh vyžadující pozornost ) .Sazba: SR Kčs 200,- - 1000,-, ČR (500,-). Lesní druh s rozsáhlým areálem v mírném pásmu Eurasie a v severozápadní Africe. I když patří k elementu lesní fauny, nemá zvlášť vyhraněné ekologické nároky a může se vyskytovat i v primárně či druhotně bezlesých oblastech, velmi často žije též synantropně v parcích, na zahrádkách, v zídkách z kamenů nebo přímo v podezdívce staveb. Má převážně noční aktivitu a osídluje vlhčí biotopy. Rozmnožuje se ve stojatých vodách různého charakteru a stupně sukcesního vývoje, obvykle hromadně ve větších a hlubších nádržích, alespoň zčásti osluněných. Pulci jsou býložravci (seškrabují řasy) jako u všech ropuch a vytvářejí hejna se zajímavým sociálním chováním. Druh, i když představuje jeden z nejhojnějších a ekologicky nejméně náročných, je ohrožen zánikem vhodných stojatých vod a jejich kontaminací. Na reprodukčních shromaždištích se může často negativně projevovat také sadismus a vandalismus určitých jednotlivců (zabíjení žab); v době, kdy ropuchy migrují k vodě, může lokálně populace významně redukovat silniční doprava. Běžné ztráty jsou vyrovnávány obrovskou reprodukční schopností druhu. Výskyt ve Středočeském kraji: souvislý. Možnosti ochrany: ekologizace hospodaření, zabránění chemické kontaminace
81
krajiny, zachování a ochrana vodních nádrží. V rybnících, kde se rozmnožují žáby (které jsou zde hájeny podle rybářské legislativy), je nutno nemanipulovat s vodní hladinou asi 14 dní po vykladení. V místech hromadných přechodů žab přes komunikace je třeba prosazovat budování podchodů pro drobné živočichy a na. jaře uskutečňovat odchytávací a přenášecí akce, a to nejen při cestě žab k vodě, ale i při migraci z vody na trvalá terrestrická stanoviště.
Ropucha krátkonohá - Bufo calamita Chráněná, nehájená; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 300,- - 1800,-, ČR (1000,-). Západoevropský druh, jehož areál zasahuje na východ do Skandinávie, Pobaltí a střední Evropy severně od Alp. Kromě krátkého období rozmnožování žije terrestrickým způsobem života, převážně v oblastech s hlubší půdou, zejména písčitou. V tomto ohledu má obdobné požadavky jako blatnice skvrnitá. K rozmnožování vyhledává mělké a nezarostlé, nebo jen málo zarostlé, nezastíněné vody, dosti často periodického charakteru. V sukcesi zoocenóz hydrosérie patří k prvním průkopnickým druhům obojživelníků, které osídlují zcela čerstvě vzniklé nádrže a jsou schopné se v nich rozmnožovat tak dlouho, dokud nezačnou zarůstat vegetací. Potom se ropuchy krátkonohé z lokality vytrácejí a jejich místo nahrazují jiné druhy žab, např. ropucha obecná, skokani a kuňky. Zvučný, daleko slyšitelný hlas samců tohoto druhu je rovněž adaptací, sloužící jeho existenční strategii. Umožňuje populaci z širokého okolí shromáždit se na vhodném, nově vzniklém rozmnožovacím stanovišti za předpokladu, že alespoň jeden samec je objeví a začne se v něm ozývat svolávacím hlasem. Ropucha krátkonohá je ohrožována zejména poklesem hladiny spodní vody (čímž se prakticky z krajiny vytrácejí mělké,vodou zaplněné deprese), chemickou kontaminací a na lokalitách svého výskytu též
82
samovolným sukcesním vývojem stojatých vod. Prosperující populace vznikají v pískovnách s občasnou těžbou, při které se vytvářejí nové, mělké,vodou zaplněné deprese, na tankodromech s určitým typem písčitých půd apod. Vzhledem k tomu, že ropucha krátkonohá je u nás na jihovýchodním okraji areálu, má značně vyhraněné nároky na biotop vhodný k rozmnožování a půdní substrát a navíc žije skrytým způsobem života a vývoj pulců s ohledem k adaptaci na periodické vody je velmi rychlý, uchází výskyt tohoto druhu většinou pozornosti a žába je pokládána za vzácnou i v územích, kde se může vyskytovat v relativně početných populacích . Výskyt ve Středočeském kraji: v podstatě pouze v Polabí, Pojizeří, na Rakovnicku a snad na jižním okraji příbramského a benešovského okresu v návaznosti na populace v jihočeské pánvi. Opatření k ochraně: odstranění všech obecných negativních vlivů likvidujících obojživelníky. Pro zachování populací a pro udržení důležitých stanovišť nestačí pouhá územní ochrana, naopak často přivodí rychlejší zánik populace, pokud vyloučí plynulou obnovu mělkých tůněk (např. v opuštěných pískovnách). Pro kontinuitní existenci populací je nutný management lokalit, spočívající v blokování zarůstání a zazemňování kaluží a v občasném "překopání" terénu a vytvoření zcela nových vodních stanovišť.
Ropucha zelená - Bufo viridis Chráněná, hájená podle rybář, předpisů; kategorie I (druhy vyžadující pozornost) Sazba: SR Kčs 200,- - 1200,-, ČR (500,-) Má značně velký areál v mírné a stepní zóně Eurasie a v severní Africe. V naší fauně představuje teplo a suchomilný element. Ropucha zelená je druhem odlesněné
83
nebo primárně bezlesé krajiny, velmi často žije synantropně v obcích. Ve vodní fázi, stejně jako její vajíčka a pulci, je značně rezistentní vůči znečištění, snáší i značné procento solí ve vodě (v jižní a východní Evropě se množí i v brakických lagunách). Pokud má dostatek vodních nádrží (i zcela umělých,jako jsou betonové protipožární nádrže) bez vysloveně toxické vody, je tento druh schopen přežívat i ve značně urbanizované a deteriorizované krajině. Ohrožení představuje zejména úbytek vhodných vodních nádrží a celková kontaminace krajiny jedovatými látkami. K rozmnožování slouží nejrůznější typy vod od velkých rybníků po periodické kaluže v polích, preferovány jsou mělčí vody s bohatou rasovou flórou. Výskyt ve Středočeském kraji: téměř rovnoměrný, chybí v souvislých lesních komplexech. Nejčastější je v Polabí (zejména na Mělnicku), v Českém krasu, na Kladensku, Rakovnicku, Kutnohorsku. Možnosti ochrany: podobné jako u obou předchozích druhů. Obdobně jako ropucha krátkonohá osídluje nově vzniklé, nezarostlé mělké nádrže, takže jí vyhovuje obdobný management lokalit jako tomuto druhu, ale může se množit i ve starších, zarostlých stojatých vodách.Vzhledem k synantropii (úkryty v zídkách, za omítkou, ve skalkách, pařeništích a sklenících, zimoviště ve sklepích) má u tohoto druhu značný význam výchovně osvětová práce, prosazující u veřejnosti ekologický a kulturní vztah k obojživelníkům a ke zvířeně vůbec.
Rosnička zelená - Hyla arborea Nechráněna (v ČR), hájena rybářskými předpisy; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 300,- - 1800,-, ČR (1000,-). Drobnější arborikolní žába, rozšířená téměř po celé Evropě a ve Středomoří.
84
U nás je vázána na nížiny a pahorkatiny, i když jsou známy ojedinělé výskyty i z vyšších poloh. Pro svou existenci vyžaduje neznečištěné drobnější stojaté vody alespoň částečně zarostlé vodní vegetací. Důležitá je přítomnost vyšší pobřežní bylinné nebo křovinné vegetace, kde se zdržují nějaký čas dospělé žáby po opuštění vody a metamorfované žabky, a hojnost rozptýlené zeleně, popř. blízkost přirozených listnatých hájů. Vajíčka a larvy jsou značně citlivé na kontaminaci vody, ale snášejí (alespoň některé populace) dosti tvrdou, alkalickou vodu slatin na křídových horninách. Dá se říci, že rosnička je významným bioindikátorem ekologické zachovalosti krajiny, protože její přítomnost dokládá bohatství entomofauny, na které je rosnička potravně závislá, kvalitu krajiny, pokud jde o refugia stojatých vod a rozptýlené zeleně, a celkově nepatrný vliv kontaminace chemikáliemi. Mizení vodních nádržek, znečisťování vod a ovzduší, chemizace (přímou kontaminací a zprostředkovaně přes entomofaunu) a likvidace břehových porostů a rozptýlené zeleně jsou hlavními faktory způsobujícími vymizení tohoto druhu. Odchyt jednotlivých žabek je bezvýznamný, pokud nepostihuje kvantitativně dospělé jedince shromážděné při rozmnožování. Výskyt ve Středočeském kraji: téměř rovnoměrný, nikde však hojný. Druhotně vymizela na řadě území změněných urbanizací nebo zemědělským využíváním např. v okolí Prahy, v okrese Mělník a místy v Polabí. Chybí také v lesnatých územích vyšších poloh (Brdy, Hřebeny). Možnosti ochrany: obnovování harmonické, nekontaminované krajiny, budování drobných stojatých vod, ochrana existujících vod, v nichž se rosničky rozmnožují. Výsadby dřevin kolem vod i volně v krajině jsou stejně důležité jako přítomnost vhodných vodních nádržek.
85
Skokan hnědý - Rana temporaria Nechráněný, hájený rybář, předpisy; kategorie I (druhy vyžadující pozornost). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 500,-). Druh lesní zóny mírného pásma Eurasie s disjunkčním areálem (téměř celá Evropa a západní Sibiř, východní Asie včetně Japonska), žijící mimo období rozmnožování terrestrickým způsobem života. 0 nás je rozšířen od nížin po horní hranici lesa i výše na vlhkých biotopech (lesy, louky). Populace je místně zredukována likvidací luk a stojatých vod vhodných k rozmnožování, chemizací apod. Při jarních migracích k vodě a od vody je tento druh značně zranitelný, pokud trasy tahu přecházejí komunikace. Výskyt ve Středočeském kraji: téměř souvislý, pouze v intenzívně exploatované zemědělské krajině místy druhotně zredukován změnami biotopů. Opatření k ochraně: podobná jako u většiny obojživelníků - ochrana a budování malých vodních nádrží v krajině, omezování chemické kontaminace, ochrana a obnova luk, pěstování přirozených, převážně listnatých lesů. V místech kolizí žab s vozidly jsou nutné záchranné akce, budování podchodů apod.
Skokan ostronosý (= rašelinný) - Rana arvalis Nechráněný, hájený rybář, předpisy; kategorie V (ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1000,-). Areál zahrnuje střední a severní Evropu a sahá až do Asie v pásmu listnatých a jehličnatých lesů. Způsob života druhu je téměř shodný se skokanem hnědým, s nímž se dá také nejsnáze zaměnit. Pro samce některých populací je po několik dní
86
v období rozmnožování charakteristické bleděmodré nebo nafialovělé zbarvení. Žáby přezimují většinou v zemních úkrytech, zřídka přímo ve vodě. Ohrožen je stejnými příčinami jako skokan hnědý, včetně nebezpečí při přecházení komunikací. Je však podstatně méně přizpůsobivý, není většinou schopen přijmout náhradní, umělá místa pro rozmnožování, má užší ekologickou valenci,a tudíž je i zranitelnější. Velký význam má pro skokana rašelinného existence mokrých luk a pobřežních zón u rybníků. Významné ohrožení druhu spočívá také ve vyhrnování rybničního bahna na břehy a degradace rybničních okrajů v ruderální plochy. Výskyt ve Středočeském kraji: místy zcela chybí, jinde roztroušeně. Početné populace jsou např. místy v mělnickém Polabí, lokálně na Benešovsku a Příbramsku. Je pravděpodobné, že populace z Pardubicka zasahuje do východních okrajových částí kraje, i když zde dosud nebyl skokan rašelinný zjištěn. Opatření k ochraně: ochrana a budování menších stojatých vod, redukce chemické kontaminace prostředí, ochrana a obnova luk v inundacích řek a na březích rybníků, ekologizace rybníkářství (zejména revize vyhrnování zarostlých rybníků na břehy, vysekávání nebo vypalování rákosu), v místech kolizí žab s dopravou záchranné akce a budování podchodů.
Skokan štíhlý - Rana dalmatina Nechráněný, hájený rybář, předpisy; kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1500,-). Areál druhu zahrnuje střední, jižní a východní Evropu. U nás je to žába typická pro listnaté háje a lužní lesy. Jako oba předcházející druhy žije po většinu roku mimo vodu. Přezimuje na souši, ale častěji již přímo na lokalitách rozmnožování ve vodě a ozývá se jako jedna z prvních žab, často již pod ledem. Ohrožení je podobné jako v případě skokana hnědého a rašelinného, skokan štíhlý je zranitelnější než skokan
87
hnědý, ale méně ohrožen než skokan rašelinný. V nádržích, sycených převážně srážkovou vodou, je tento druh více než jiné ohrožen kyselými spady. Klade totiž jako vůbec první z našich žab a ve vodách z roztálého sněhu je obvykle tolik škodlivin, že snůšky odumírají. Protože snůšky jsou umísťovány pod hladinou, vyvíjejí se vajíčka delší dobu (také s ohledem na nízké teploty v časném jaře); na lokalitách se znečištěnou a zároveň zastíněnou vodou dochází v důsledku toho rovněž k odumírání a plesnivění snůšek. Výskyt ve Středočeském kraji:nejčastější je v Polabí v luzích, jinak kolem dolního toku Sázavy a v okolí Slap, na Křivoklátsku, Kokořínsku, v podhůří Českého ráje, v rožďalovických lesích a vzácně a roztroušeně i na řadě dalších území. Zatím nebyl zjištěn v jižní části Středočeského kraje. Místy vytváří populace, které mají kratší končetiny, než se udává v klíčích a žáby se podobají habituálně spíše skokanu rašelinnému (např. na Rožďalovicku). Opatření k ochraně: stejná jako u předchozích dvou druhů "hnědých" skokanů.
Skokan zelený - Rana kl. esculenta Nechráněný, hájený rybářskými předpisy; kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR Kčs 1500,-). Nedávnými výzkumy bylo prokázáno, že skokan zelený není druh ve vlastním slova smyslu, ale habituálně stabilizovaný kříženec skokana krátkonohého a skřehotavého. Takovéto nepravé druhy vzniklé jako ustáleně populace hybridního
88
charakteru se označují jako klepton, zkratka tohoto označení (kl.) se píše před "druhovým" názvem. Areál skokana zeleného je v podstatě identický s areálem Rana lessonae. Místy se vyskytuje s oběma rodičovskými formami, vždy ale alespoň s jednou z nich, společně na lokalitě. Na této okolnosti vlastně závisí i reprodukční úspěšnost populací. U nás byl dříve nejhojnější ze "zelených" skokanů, ale redukce populací postihla žáby kl. esculenta nejdrastičtěji. Ohrožení všech vodních žab (kuněk a "zelených" skokanů) představuje bezohledná industrializace rybníkářství, vysoušení krajiny, zánik drobných stojatých vod násilnými zásahy či přirozeným zazemňováním a jejich kontaminace, v první řadě splachy a průsaky agrochemikálií. Skokan zelený zimuje mimo vodu i ve vodě, oproti oběma rodičovským druhům má velice širokou ekologickou valenci, takže osídluje nejrůznější typy stojatých vod. Rozšíření ve Středočeském kraji: při jižní a východní hranici kraje, na Kutnohorsku, Černokostelecku, ve středním Posázaví, na Rakovnicku a Křivoklátsku. Opatření k ochraně: ekologizace zemědělství a rybníkářství, obnova malých vodních nádrží jako opatření k zajištění homeostatické rovnováhy krajiny, registrace nebo ochrana významných lokalit, ochrana veškerých ramen a tůní v inundacích řek, omezení chemické kontaminace krajiny a tím i splachů do vod. Pozitivní význam refugií a rezervoáru pro okolní populace mohou mít i polovolné chovy skokanů, zakládané pro komerční účely (vývoz), pokud z nich mohou metamorfované žabky pronikat do okolí.
Skokan krátkonohý (= menší) - Rana lessonae Nechráněný, hájený rybářskými předpisy; kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1500,-).
89
U nás méně známý druh z komplexu tzv. "vodních" nebo "zelených" skokanů, o jehož výskytu je zatím málo údajů. Je vázán na nejrůznější stojaté vody v pokročilejším sukcesním stadiu vývoje, tedy spíše bohatě zarostlé vodní vegetací. Areál zahrnuje větší část střední a východní Evropy (mezi západní Francií, jižním Švédskem, povodím Kamy a severní Jugoslávií - ENGELMANN et al., 1985). Přezimuje na souši v zemních úkrytech, vodu osídluje od konce března. Jako jedna z rodičovských forem kleptonu Rana esculenta se tento skokan může vyskytovat prakticky všude, kde žije tato hybridní forma. Ohrožení všech vodních žab a také skokana krátkonohého je prakticky stejné - viz předchozí "druh". Výskyt ve Středočeském kraji: zatím byl zjištěn v okolí Uhlířských Janovic, místy při východní hranici kraje a téměř souvisle v nejjižnější části kraje. Opatření k ochraně: stejná jako u skokana zeleného.
Skokan skřehotavý - Rana ridibunda Nechráněný, hájený rybářskými předpisy; kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1500,-). Nejmohutnější ze "zelených žab", rozšířená v oblastech kolem Černého a Kaspického moře, ale i ve střední a severní Evropě, Malé a Přední Asii; na severovýchod sahá její areál až po horní tok Uralu a řeky II. U nás se chová jako teplomilný druh, rozmnožuje se až při oteplení vody na 15 °C, p řezimuje v zemi v blízkosti vody. Osídluje veškeré stojaté vody a místy i mírně tekoucí řeky, zarostlé vegetací. Od vody se ve vegetačním období vzdaluje obvykle jen na vzdálenost "doskoku".
90
Místy se vyskytuje tato rodičovská forma skokana zeleného společně s kl. esculenta, jinde tvoří zcela "čisté" populace. Ohrožení je stejné jako u ostatních "zelených" skokanů, největší význam má však pro tento druh zachování přirozeného charakteru krajiny v nivách řek, především tůně a odstavená ramena. Výskyt v kraji: převážně v nížinách, především v Polabí a dolním Povltaví, místy při dolním toku Berounky, na, Kladensku a na Slánsku, kde je však početnost silně zredukována. Ochranářská opatření: stejná jako v případě skokana zeleného. K aktivní ochraně obojživelníků obecně považuji ještě za potřebné zdůraznit některé aspekty, které byly sice již zmíněny u jednotlivých druhů, ale pro svůj klíčový význam je nutno stále je respektovat. 1. V poslední době existuje živelný a dost možná že i oficiální trend zarybňování drobných stojatých vod nejrůznějšími druhy ryb včetně dravých. Je to zcela pochopitelná reakce na stále klesající množství vod vhodných k rybářskému využívání. Mnohdy může tento trend pomoci přežívat populacím ohrožených druhů, většinou však porušením rovnováhy v nádržích, zvláště menších nebo málo zarostlých, přináší vyhubení místních populací obojživelníků nebo i drobných rybek (např. hořavky), a to buď konkurencí, nebo likvidací vajíček či přímou předací. V tomto ohledu je naléhavě potřebná rozumná dohoda s rybářským svazem. Na druhé straně bez rybářského obhospodařování by se velmi urychlila zazemňovací sukcese většiny vod. 2. Společenstva obojživelníků nejsou neměnná, vyvíjejí se v závislosti na vývoji prostředí stojaté vody. Druhy typické pro iniciální stadia vývoje vodních nádrží vyžadují speciální management (viz např. ropucha krátkonohá), v každém případě je třeba nádrž udržovat tak, aby nezarostla vegetací a nezazemnila se. Samotná ochrana bez takové péče udrží lokalitu obojživelníků nejvýše několik let.
91
3. Jednotlivé druhy obojživelníků se mohou za určitých podmínek vyvíjet harmonicky na jedné lokalitě, většinou jsou však vždy v určitém kompetičním vztahu. Pulci žab zásadně při okusování vegetace likvidují i vajíčka čolků, pokud na ně přijdou. Autor zná tyto vztahy mezi čolkem horským a skokanem hnědým, existují však pravděpodobně i u dalších druhů. Pokud je nutno preferovat na lokalitě ohroženější druh na úkor méně ohroženého, je vhodné využít žabích snůšek určených k redukci pro transfery. 4. Transfery, které mají za cíl rozšiřovat obojživelníky na jiné vhodné lokality, je vhodné provádět ve stadiu vajíček nebo larev. Dospělí obojživelníci zpravidla ihned opustí novou lokalitu, kam byli přeneseni, a většinou se ztratí. Jeli v blízkosti lokalita jejich původního výskytu, mají tendenci se tam vracet. 5. Záchranné transfery obojživelníků z ohrožených lokalit, možné prakticky jen v případě dospělých jedinců ve vodní fázi, je nutno uskutečnit co nejrychleji a jako novou lokalitu zvolit co nejvzdálenější místo se sítí dalších vhodných lokalit v okolí, aby ti jedinci, kteří svou lokalitu opustí, měli možnost najít další. 6. Bez objektivní ekologické revize současných bezohledných, exploatačních metod v zemědělství, rybníkářství, lesnictví a průmyslu a bez nápravy škod, k nimž v naší přírodě a krajině v průběhu posledních desetiletí došlo, je ochrana obojživelníků, a vlastně i celá ochrana přírody, fiktivní záležitostí. Tendence hledat uspokojení v postizích jednotlivců, kteří si chytí do terária mloka nebo rosničku, jsou scestné, protože se zaměřují na nepodstatné zanedbatelné vlivy, které populace neohrožují, a vytvářejí podmínky pro opomíjení vlivů podstatných, které jsou sice obtížněji
92
řešitelné, ale zato zásadní. Sazby uvedené u druhů by měly být používány v prvé řadě k odhadům vyčíslení škod na populacích při ničení lokalit a v odůvodněných případech k postihu kvantitativního, komerčně zdůvodněného vychytávání.
PLAZI - REPTILIA Želva bahenní - Emys orbicularis Chráněný druh s hvězdičkou, nehájený; kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR Kčs 3500,- - 21 000,-, ČR (5000,-). Želva bahenní je rozšířená v jižní, jihovýchodní a východní Evropě, jižním Pobaltí, v Malé Asii a v Maroku. Ve Středočeském kraji a v Čechách nebyla nikdy původní. Přežívající drobné populace jsou výsledkem introdukcí ze středověku, kdy byla želva jako "postní jídlo" rozšiřována zejména na majetcích klášterů, středně starých výsadků (jako v okolí Konopiště) nebo i zcela novodobých výsadků. Přes nepůvodnost výskytu je třeba veškeré lokality tohoto druhu chránit a registrovat. K novodobým introdukčním záměrům by měla vždy být uskutečněna dohoda se státní ochranou přírody a lokality, kam byly želvy vysazeny, by se měly registrovat a dlouhodoběji sledovat. Reprodukce je limitována teplotou v době inkubace vajec, k úspěšnému rozmnožení proto v našich podmínkách může dojít jen jednou za několik let, v extrémně teplých a příznivých letech s dlouhým podzimem.K údajnému rozmnožení došlo ve volnosti v ZOO Praha (kolem roku 1970, rybník s vrubozobými ve vltavské nivě, snad i před válkou), k vykladení ve 30. letech ve Václavících na Benešovsku. Podmínkou existence želv jsou nekontaminované, dobře prohřívané stojaté vody s bohatstvím drobné zvířeny, zejména měkkýšů, navazující na vyvýšené, nezalesněné okolí s písčitým substrátem, které není zemědělsky využíváno a může nabídnout místa ke snášení vajec.
93
Ještěrka zední - Podarcis muralis Chráněná, nehájená; kategorie R (vzácný druh). Sazba: SR Kčs 700,- - 4200,-, ČR (800,-). Tento druh rovněž není příslušníkem zvířeny českých zemí; je vázána prozatím pouze na karpatská pohoří a panonskou nížinu. Přirozené lokality výskytu mohou existovat nebo vznikat na moravskoslovenském pomezí, ve Středočeském kraji se nikdy nevyskytovala. Vzhledem k diskutabilním a problematickým tendencím vysazování některých plážích druhů na nové lokality je však možno počítat i s nově vzniklými izolovanými populacemi zcela mimo přirozený areál výskytu. Např. v 80. letech vznikla a dosud se udržuje menší populace jižně od Slap. Podobné vysazování by mělo být vždy projednáno se státní ochranou přírody a rozhodně by nemělo být samoúčelné - jedině registrovaný a dlouhodobě sledovaný a vyhodnocovaný aklimatizační experiment může zdůvodnit jinak zcela samoúčelné přemísťování druhů mimo přirozený areál. Na druhou stranu výsadky ještěrky zední nemohou mít negativní důsledky na ekosystémy ani herpetofaunu. I takto uměle vzniklé populace by se měly chránit stejně jako populace ostatních druhů ještěrek.
Ještěrka obecná - Lacerta agilis Chráněna, nehájena; nezařazena do červeného seznamu. Sazba: SR Kčs 700,- 4200,-, ČR (500,-). Nezařazení tohoto druhu do červeného seznamu považuji za omyl a uváděný sosiekologický index (TRPÁK in ČEŘOVSKÝ et al., 1988) za silně podhodnocený. V minulosti takřka souvislé populace jsou dnes zredukovány do vzájemně izolovaných a snadno zranitelných zbytků. Za posledních několik desetiletí klesla četnost ve Středočeském kraji o 50, místy o 80 %, v některých zemědělských oblastech
94
Slánská, Benešovská, Berounska a Mělnická ještě výrazněji. Stupeň ohrožení ještěrky obecné je s určitostí větší než u běžnějších druhů obojživelníků, např. ropuchy obecné nebo zelené. Dnes je tento druh rozšířen zejména v náspech železniční a silniční sítě, na zbytcích neplodné půdy, na lesních okrajích a světlinách, v opuštěných nebo občas činných lomech a pískovnách. Preferuje travinná a nižší bylinná stepní společenstva s menší pokryvností vegetace. Tím, že byla populace rozbita na drobné nepropojené izoláty, vyvstalo zde značné nebezpečí genetického driftu a podprahové minimiareálové hodnoty těchto izolátů. Ohrožení představuje v prvé řadě ničení biotopů, používání agrochemikálií (přímo i nepřímo přes postižení potravní báze - entomofauny), požáry stařiny v předjarním a jarním období (početnost klesá po jednorázovém vypálení na třetinu až pětinu původního stavu), zneužívání posledních ostrůvků přirozených společenstev, starých sadů nebo pastvin k výstavbě chatových nebo zahrádkářských kolonií, predační tlak slepic v okolí obce a bažanta v místech s početnějším výskytem nebo vysazováním tohoto druhu zvěře, lokálně i kvantitativní odchyt jedinců pro krmení ještěrkožravých živočichů v chovech. Naproti tomu mohou prosperující populace existovat i v zahradách zahradních čtvrtí měst a obcí s vhodnými biotopy (alpina apod.). Rozšíření ve Středočeském kraji: rozptýlené po celém území, chybí v intenzívně zemědělsky exploatovaných územích a v souvislých lesních komplexech. Nejbohatší populace jsou na lokalitách se společenstvy tzv. bílých strání (na křídových sedimentech). Opatření k ochraně: registrace a ochrana všech refugií, nepovolování exploatace (zahrádkářské, chatové, rekultivace, zalesňování atd) těchto refugií, obnova biokoridorů v krajině, umožňujících propojení izolovaných populací, redukce chemizujících trendů, omezování vlivu volně pobíhající hrabavé drůbeže.
95
Ještěrka zelená - Lacerta viridis Chráněná, nehájená; kategorie E (kriticky ohrožený, druh) Sazba: SR Kčs 700,- 4200,-, ČR (2500,-). Východostředomořský druh obývající střední, jižní a jihovýchodní Evropu a černomořskou severozápadní část asijského Turecka. Chybí na Korsice a Sardinii a na větší části Iberského poloostrova. U nás dosahuje severní hranice souvislého areálu na jižní Moravě a Slovensku. V Čechách žijí izolované populace v územích s údolním fenoménem, který umožňuje přežívání a reprodukci jinak již za hranicí ekologických možností druhu. Obývá především lesostepní a křovinatá společenstva a ekotony na rozhraní stepí a teplomilných hájů, nikdy zcela nevysychající, s určitou vzdušnou i půdní vlhkostí. Za extrémně suchých let se v údolích populace v létě koncentruje v nižších partiích poblíž vody. Ohrožení představuje v prvé řadě likvidace biotopů (lomy, navážky v říčních údolích, chatová rekreace nebo parcelace lokalit na zahrádky). Odchyt pro účely chovu má zanedbatelný vliv, odchyt z komerčních důvodů může sice dosti ovlivnit lokální populace, pro svou nesnadnost (ještěrky zelené jsou velmi hbité a opatrné) však v praxi sotva přichází v úvahu. Významnější je destrukce entomocenóz chemizací, v jejím důsledku dochází ke snižování početnosti, protože území nestačí uživit větší počet ještěrek. V údolí Vltavy byl výskyt výstavbou přehrad zredukován asi na polovinu (či méně) původního stavu, ať už jde o lokality nebo početnost. Z přirozených vlivů majících význam limitujícího faktoru je třeba zmínit některé hojnější predátory (např. poštolku, kočku domácí), záplavy v údolních lokalitách, silné holomrazy nebo chladné podletí, zabraňující mláďatům zesílit před hibernací nebo se vůbec vylíhnout. Na izolovaných českých lokalitách je úspěch vylíhnutí snůšek podmíněn přehříváním substrátu s vejci na údolních svazích s jižní a jihozápadní expozicí při teplém počasí. Tím je dáno, že populace jsou koncentrovány pouze v kaňonovitých údolích řek; jinde sice mohou dospělí jedinci dlouhodobě přežívat, ale reprodukce již není možná.
96
Výskyt ve Středočeském kraji: v údolí Vltavy, v dolním Posázaví a v údolí Berounky v oblasti Křivoklátská, dále v Karlíčkem údolí a v SPR Voškov. Opatření k ochraně: územní ochrana významných lokalit, registrace dalších lokalit a biotopů a nepovolování devastačních záměrů v oblastech výskytu středočeských
populací,
které
mají
vesměs
reliktní
charakter.
Na
území
Středočeského kraje byl využit i úspěšný chov tohoto druhu k reintrodukcím mnoha desítek mláďat na vhodné lokality (Tiché údolí u Roztok, Větrušická rokle). Obecně je nutno ekologizovat veškerou hospodářskou činnost, výrazně zredukovat chemizaci v krajině, nepovolovat rekreační zástavbu na lokalitách druhu v říčních údolích. Lokálně (u populací osídlujících okolí silničních těles) je vhodné projednávat snížení rychlosti a event. umístění speciálních informačních značek na silnicích.
Ještěrka živorodá - Lacerta vivipara Chráněná, nehájená; kategorie V (ohrožený druh). Sazba: SR Kčs 700,- - 4200,-, ČR (1500,-). Chladnomilnější, ovoviviparní druh rozšířený od Britských ostrovů střední a severní Evropou a zónou tajgy až po Sachalin. U nás je to druh charakteristický zejména pro vyšší a vlhčí polohy, ovoviviparie mu umožňuje osídlovat i značně extrémní stanoviště nad horní hranicí lesa (a obecně v rámci areálu za polárním kruhem). V nížinách se vyskytuje zcela výjimečně, v izolovaných populacích reliktního charakteru na slatiništích, jinak od nadmořské výšky 300 m je ještěrka živorodá častá na řadě míst, i když zde nevytváří souvislé osídlení. Druh je ohrožen na většině území výskytu u nás imisemi a v jejich důsledku rozvratem lesních společenstev, odvodňováním mokřadů, úpravami rybničních břehů a obecnou tendencí redukovat pobřežní pásmo, důležité i pro řadu dalších ohrožených a
97
chráněných druhů organismů, na minimum, likvidací luk, úvozových cest, snosů kamení apod. Výskyt ve Středočeském kraji: z publikovaných pramenů je známo několik údajů (okolí Rakovníka a Nového Strašecí, Brdy a pravděpodobně zaniklý výskyt u Toušeně, Rožďalovicko), takže byl výskyt ve Středočeském kraji považován za výjimečný. Ve skutečnosti podle novějších systematických výzkumů (ŠAPOVALIV a ZAVADIL, in litt.) je ještěrka živorodá častá na Křivoklátsku a Jesenicku (a výskyt pokračuje v západočeském kraji), v okolí Rožmitálu, Březnice, v Brdech a Hřebenech, na Benešovsku, Vlašimsku, na jihu okresu Kutná Hora, v širším okolí Rožďalovic a Loučené, u Dolního Bousova a v severní části CHKO Kokořínsko. Žije zejména na loukách podél potoků, na lesních okrajích a pasekách, na slatinách a kolem rybníků a na vlhčích vřesovištních stanovištích. Možnosti ochrany: zachovat v optimálním stavu veškeré existující lokality, významnější a cenologicky hodnotné územně chránit, obnovit přirozenou sít luk a mokřadů v krajině, zachovat nebo zrekonstruovat břehová společenstva i kolem zregulovaných a poškozených vodotečí a rybníků.
Slepýš křehký - Anguis fragilis Chráněný, nehájený; kategorie V (ohrožený druh). Sazba: SR Kčs 400,- - 2400,-, ČR (1000,-).
98
Druh obývající téměř celou Evropu, Malou Asii a severní Afriku. Je celkem euryekní a hojný, u nás osídluje světlé háje, lesostepi a stepi a mozaikovitý či parkový typ kulturní krajiny. Má charakter spíše půdního živočicha, na povrchu půdy se objevuje sporadicky, takže často zcela uniká pozornosti. Ohrožení druhu spočívá zejména v neekologických praktikách lesnictví a zemědělství, v nahrazování přirozených porostů smrkem, v likvidaci refugií přirozených společenstev a rozptýlené zeleně v krajině a v chemické kontaminaci přírody. Populace mohou prosperovat i v umělých biotypech typu příkopů, drážních těles, břehů kanálů, parků a zahrad. Škodlivé je (jako ostatně pro většinu fauny) též vypalování stařiny, při němž zahyne většina mláďat a subadultních jedinců . Rozšíření ve Středočeském kraji: souvislé, pouze ve zcela zdeteriorizované zemědělské krajině je slepýš vzácný. Opatření
k
ochraně:
optimalizace
využívání
krajiny,
zachování
nebo
znovuvybudování husté sítě refugií, účinnější zákazy a postihy zakládání požárů v přírodě; nelze pominout ani osvětovou práci, směřující k normalizaci vztahu lidí vůči některým živočichům a zejména vůči hadům, protože slepýš bývá většinou nevzdělaných lidí považován za hada a jako takový z privitivismu likvidován některými osobami.
Užovka stromová - Elaphe longissima Chráněný druh s hvězdičkou, nehájený; kategorie E - kriticky ohrožený druh. Sazba: SR Kčs 700,- - 4200,-, ČR (5000,-). Tento druh, rozšířený v jižní a jihovýchodní Evropě a Malé Asii,nezasahuje svým přirozeným výskytem do Středočeského kraje. Hlášení o výskytu mohou vzniknout jednak záměnou s velkými jedinci užovky obojkové, nelze vyloučit ani introdukci z chovů, přičemž na lokalitách, vyhovujících reliktním populacím ještěrky
99
zelené a užovky podplamaté, lze předpokládat i úspěšné přežívání užovky stromové. Z toho důvodu uvádíme tento druh s poněkud obsáhlejším komentářem než v případě jiných druhů, které se v kraji nevyskytují. Ochranářská opatření s ohledem na líhniště jsou podobná jako u užovky obojkové, řada odborníků dokonce pochybuje o možnosti dlouhodobého přežívání populací užovky stromové v našich podmínkách bez synantropních líhnišť, tedy hnojišť a kompostů Veškeré snahy o introdukci tohoto i jiných druhů plazů by měly být bez podmínečně konzultovány se státní ochranou přírody a podchyceny. Samoúčelné "přemísťovací" akce, konané obvykle na úkor místních reliktních populací, stejně jako zavlékání jedinců jiné (jiho- nebo východoevropské) provenience je třeba jednoznačně odsoudit.
Užovka hladká - Coronella austriaca Chráněná, nehájená; kategorie V (ohrožený druh). Sazba: SR Kčs 400,- - 2400,-, ČR (1500,-). Ovoviviparní druh, rozšířený v Evropě a Malé a střední Asii. Stepní sucho a teplomilný had, vázaný u nás zejména na sušší trávníky a sady pastviny a stepní společenstva včetně skalních stepí. Ohrožení představují snahy po likvidaci nebo "využití" biotopů - výstavba chat a zahrádek, tzv. rekultivace, přeměny pastvin a vysokokmenných starých sadů v jiné kultury, likvidace hromad kamení, zídek a snosů, zbytků rozvalin; v neposlední řadě i hysterické zabíjení hadů, plynoucí z nekulturnosti a sadismu některých občanů. Užovka hladká se dostává poměrně často do kontaktu s člověkem a často se při vyrušení staví na odpor, někdy se dá snadno zaměnit se zmijí. Vzhledem k tomu, že se většinou živí ještěrkami a hady, jsou její populace ovlivněny celým potravním řetězcem. Má tedy i značný bioindikační význam, její přítomnost v prosperujících populacích signalizuje nepatrné nebo žádné narušení cenóz. Může se vyskytovat i v ekologicky využívaných zahradách. 100
Výskyt ve Středočeském kraji: není souvislý, místy užovka hladká chybí, zejména v územích se souvislými lesními komplexy (i když existují výjimky v podobě trvale
dlouhodobě
odlesněných
enkláv
nebo
průseků
podél
elektrovodů).
Nejpočetnější populace jsou v Povltaví, v údolí Berounky, na Křivoklátsku, v širším okolí Zdic, ve Džbánu, na Kladensku až k západnímu okraji Prahy, v oblasti Barrandienu, na jižním okraji Středočeského kraje a v Posázaví. Možnosti ochrany: registrace a ochrana refugií stepního charakteru, starých lomů a pískoven, starých sadů, kamenných snosů, zídek a zbytků ruin (působí kuriózně, když právě takovéto drobné biotopy jsou v rámci různých "zvelebovacích" akcí, často i pod hlavičkou ČSOP, likvidovány); dále osvětová práce s ohledem na postoj člověka k hadům, optimalizace využívání krajiny, nepoužívání chemikálií v přírodě atd.
Užovka obojková - Natrix natrix Nechráněná, nehájená; kategorie V (ohrožený druh). Sazba: SR Kčs 0, ČR (1500,-). Užovka obojková je rozšířena v Evropě (kromě Irska, Skotska a větší části Skandinávie a pásma tajgy v SSSR), v mírném pásu Euroasie až k Bajkalu, areál zasahuje do severní Afriky, na většinu středomořských ostrovů a do asijské části Turecka. Ještě v nedávné minulosti to byl u nás velmi hojný had, i nyní, kdy je možno odhadovat pokles početnosti na méně než desetinu dřívějšího stavu, je užovka obojková náš nejčastější had. Preferuje blízkost vody a dobře plave, ale osídluje i území bez tekoucích a stojatých vod, pouze s vlhčími podmínkami, a někdy osídlují jedinci i vysloveně sušší místa. Gravidní samice se stahují na vhodná líhniště, kde
101
často zůstávají až do vylíhnutí mláďat a zimují tam. Hlavní potravou jsou žáby, v menší míře čolci, ryby a teplokrevní obratlovci. Pokles populace, lokální vymizení a celkové ohrožení vyplývá jednak z vysoušení krajiny a z kontaminace vod, s tím souvisícího snížení až vymizení potravní báze (obojživelníků), a z likvidace refugií (tůní, remízků, břehových porostů, drobných vodotečí) v krajině, jednak za určitých podmínek i ze zániku drobnějších v terénu umístěných deponií hnoje a kompostu, v nichž v minulosti nejčastěji docházelo k inkubaci snůšek. Podobný význam mají i staré, nesklizené kupky sena a jako náhradní prostředí i smetiště s organickým, tlejícím materiálem. Jak pro tento, tak další druh jsou jako líhniště velmi významné kupy náplavu v říčních nivách - jejich odstraňování při "zvelebovacích" akcích rovněž způsobuje snižování populací. Náplavy slouží části populace i k zimování, přestože mohou být dočasně při zvednutí hladiny pod vodou (ŠAPOVALIV, in litt. ). Výskyt ve Středočeském kraji: v minulosti souvislý, dnes omezen zejména na Polabí a území kolem řek a rybníků. Ve vyšších polohách a na studenějším podloží je výskyt většinou podmíněn možností využívat synantropních líhnišť (hnojišť apod.). Opatření k ochraně: revize technokratických změn v krajině a jejich náprava, rekonstrukce původní harmonické kulturní krajiny, obnova tůní a rybníčků, omezení chemizace, na vhodných místech zřizování umělých líhnišť (hromad kompostu, hnoje, pilin apod.).
102
Užovka podplamatá - Natrix tesselata Chráněná, nehájená; kategorie V (ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1500,-). Úzce na vodu vázaná užovka, rozšířená ve stepní zóně Eurasie od jižní a jihovýchodní Evropy po západní Čínu, na hranicích areálu (tedy i ve střední Evropě) je výskyt často ostrůvkovitý. Kořist (převážně ryby, méně často obojživelníky) loví ve vodě. Jako jihovýchodní, teplomilný element preferuje pomalu tekoucí nebo stojaté, dobře prohřáté vody. Vltavské populace nad Prahou byly prakticky zlikvidovány výstavbou přehrad, které způsobily značné ochlazení vody. Další ohrožení představují změny na březích - užovky zachovávají velmi konzervativně své zvyky po celé řady generací; migrace mezi zimovišti (zimují většinou hromadně v teplých a suchých výhřevných sutích nebo skalách v blízkosti řek), shromaždišti před rozptýlením, kde hadi většinou hromadně kopulují, a individuálními místy pobytu během vegetační sezony. Zásahy, které nějakým způsobem ovlivňují tyto biotopy (nebo třeba jen jediný z nich), a migrace mezi nimi, mohou zásadně ovlivnit existenci celé místní populace. Celkově trpí užovky podplamaté úbytkem drobných ryb a jejich kontaminací ze znečištěné vody. Vajíčka se vyvíjejí zčásti v náplavech v říční nivě, zčásti v humózním substrátu na stráních exponovaných k jihu nebo jihozápadu. Zdá se, že středočeské populace, podobně jako je tomu u ještěrky zelené, by se bez existence údolního fenoménu a příznivých mezoklimatických podmínek líhnutí na prohřívaných svazích nemohly trvale reprodukovat. Místy může být zbytečně decimována rybáři. Výskyt ve Středočeském kraji: údolí Vltavy v okolí Prahy, dolní tok Sázavy, údolí Berounky včetně větších přítoků. Opatření k ochraně: územní ochrana celých komplexů říčních údolí (např. formou CHKO, klidových oblastí atp.), zachování klíčových míst lokálních populací (líhnišť, zimovišť, rozmnožovacích shromaždišť a úživných úseků vod - je
103
samozřejmé, že je nutno je napřed zjistit speciálním výzkumem) a možností migrací mezi nimi, obnovení čistoty vod, zákaz výstavby údolních nádrží v místech výskytu. V neposlední řadě má vliv i výchova veřejnosti ke kulturnímu, ekologickému vztahu k fauně a k přírodě a zvláště k plazům. Nesmyslné pronásledování ze strany rybářů, motivované neopodstatněnými obavami ze "škod" na rybí osádce, by bylo třeba řešit novelou rybářského zákona, v němž by mimo dosud hájené druhy živočichů (žáby, mlži) byly hájeny i obě na vodu vázané užovky rodu Natrix (a výše zmíněná vranka). V místech, kde se hromadně vyskytují užovky podplamaté a pravidelně se dostávají do kontaktu s lidmi (zejména v rekreačně frekventovaných územích), by bylo vhodné instalovat informační tabule o ekologii, neškodnosti a ochraně druhu.
Zmije obecná - Vipera berus Nechráněná, nehájená; kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1000,-). Všeobecně známý, ovoviviparní had s předními jedovými zuby, rozšířený od Anglie přes střední a severní Evropu do mírného pásma Eurasie až na Sachalin. Více na jih zasahuje výskyt zmije pouze v pohořích. U nás je zmije vlhko a chladnomilný had, typický pro rašeliniště a pahorkatinné až horské polohy, tedy biotopy s poměrně značnými výkyvy teplot mezi dnem a nocí. Živí se hlavně teplokrevnými obratlovci, mláďata se živí často hmyzem, mláďaty ještěrek (převážně ještěrky živorodé, se kterou zmije obývá stejné biotopy) a malými hnědými skokany. Skokany a ještěrkami se příležitostně živí i vzrostlé zmije. I když ve většině případů nedoznaly biotopy zmijí významných změn a početnost druhů sloužících zmiji za potravu, v prvé řadě hrabošů, je spíše vyšší, projevuje se na celém území ČR silný úbytek až vymizení zmijí. Přitom - alespoň z autorovy zkušenosti (Středočeský kraj, Krkonoše) - se značně změnil vztah veřejnosti ke zmijím, takže hubení jednotlivých hadů, které ostatně ani v minulosti nemělo velký vliv na populace, je prakticky 104
bezvýznamné. Zdá se, že zde jde spíše o kontaminaci celých potravních řetězců, které zmije zakončuje. Určitý význam má i časté rušení, zmije obvykle mizí v prvé řadě z oblastí s větší návštěvností a naopak se objevuje na místech, kde došlo ke snížení nebo vymizení frekvence (hospodářské, turistické apod.). Tomu odpovídá i skutečnost, že nejpočetnější populace prozatím přežívají ve vojenských prostorech a hraničních pásmech. Výskyt ve Středočeském kraji: na vhodných místech na celém území, s výjimkou Polabí a teplých území Barandienu. Početnější populace jsou zejména na Benešovsku a Příbramsku, v Brdech, v Posázaví a v CHKO Křivoklátsko . Opatření k ochraně: ekologizace zemědělství, zachování mokřadních stanovišt, luk, snosů a mezí mezi zemědělskými kulturami, starých sadů a remízů; odstranění chemické kontaminace krajiny a cenóz, výchova veřejnosti. Obecně lze z pohledu plazů zdůraznit v několika bodech zásady nebo opatření, mající zásadní význam pro zachování plážích populací: 1. Na základě revize technokratických, byrokratických a zištných současných a nedávných praktik aplikovaných v lesnictví a zemědělství přikročit k rekonstrukci harmonické kulturní krajiny se sítí refugií přirozených společenstev, konkrétně zejména na tzv. neplodné půdě - okrajů cest, vodotečí a rybníků, stromořadí, mezí, snosů a zídek atd. 2. Na stejných principech založit revizi dosavadních travičských praktik chemizace, dosáhnout její maximální eliminace a nahrazení přirozenými postupy (např. agrotechnickými, ekologickými). 3. Upustit od nesmyslného amatérského pokusnictví, snažícího se o "obohacování" naší zvířeny výsadky živelně a nekontrolované; podobné akce mohou mít pozitivní význam jen za určitých okolností. Je nezbytné podchycení, evidence a sledování a odborné projednání s ochránci přírody a herpetology.
105
4. Prosazovat dostupnými prostředky ve výchovné a osvětové sféře kulturní vztah k přírodě a fauně obecně a k plazům zvláště, pranýřovat předsudky, vést k ekologickému myšlení, ekologické etice a zodpovědnosti. ZUSAMMENFASSUNG Im vorliegenden Aufsatz wird eine Übersicht der Arten von wechselwarmen Wirbeltieren angeführt, die in die Rote Liste der Tschechischen Republik eingetragen worden sind, und befasst sich eingehender mit der Ökologie, dem Vorkommen und den
Schutzmöglichkeiten
bei
denjenigen
Arten,
die
in
der
Fauna
des
Mittelböhmischen Bezirks vertreten sind. Von der Klasse der Rundmäuler (Cyclostomata) ist es 1 Art in Kategorie E, von der Klasse der Fische (Pisces) 2 Arten in Kategorie V, 1 Art in Kategorie R und 3 Arten in Kategorie.I; ferner wurden hieher, im Einklang mit den Erinnerungen von Rezensenten des Manuskriptes, weitere 3 Arten eingereiht, die in der Region gefährdet oder stark abnehmend sind, nämlich Rhodeus sericeus, Acerina cernua und Gasterosteus aculeatus. Von den Lurchen (Amphibia) handelt es sich um 6 Arten in Kategorie E, 6 Arten in Kategorie V, 2 Arten in Kategorie R und 3 Arten in Kategorie I. Was die Kriechtiere (Reptilia) anbelangt, werden hier (einschliesslich der in der Region nicht einheimischen Arten) 4 Arten in Kategorie E, 5 Ar ten in Kategorie V und 1 Art in Kategorie R erörtert; ausserdem wurde hieher noch Lacerta agilis eingeordnet, die auf dem Gebiet des Mittelböhmischen Bezirks stark gefährdet ist. In der Arbeit werden ebenfalls die allgemeinen Grundsätze angeführt, die für einen wirksamen Schutz der Populationen von einzelnen Gruppen der gefährdeten Arten wichtig sind.
106
LITERATURA
BALON, E. K., 1966: Ryby Slovenska. Obzor, Bratislava, 413 str. DYK, V., 1956: Naše ryby. Nakl. ČSAZV, Praha, 474 str. ENGELMANN, W. E., FRITZSCHE, J., GÜNTHER, R. , OBST, F. J. , 1985: Lurche und Kriechtiere Europas. Neumann Verlag, Leipzig - Radebeul, 420 str. HRABĚ, S., OLIVA, O., OPATRNÝ, E., 1973: Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. SPN, Praha, 347 str. PECINA, M., RÁB, P., 1986: Sekavec - tvor neznámý. Nika, Praha, 7,4:86-87 (14-15). PECINA, M., RÁB, P., 1988: Zpráva o orientačním průzkumu ichtyocenózy potoka Pšovky na území SPR Kokořínský důl. Bohemia centralis, Praha, 17: 217-224. PECINA, P., ČEPIČKA, A., 1979: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů I. SPN, Praha: 219 str. ŠAPOVALIV, P., ZAVADIL, v., 1989: (K rozšíření a ochranářské problematice obojživelníků a plazů). In litt. ŠMAHA, J., 1990: Informace o batrachofauně biosférické rezervace Křivoklátsko. Bohemia centralis, Praha, 19. : 235-259. ZAVADIL, v., DITTRICH, M., ŠAPOVALIV, P., 1988: Rozšíření ocasatých obojživelníků ve Středočeském kraji. Bohemia centralis, Praha, 17: 169 - 209. ZAVADIL, V., ŠAPOVALIV, P., 1989: Rozšíření žab ve Středočeském kraji II. - Msc. ZAVADIL, V., ŠAPOVALIV, P., 1990: Rozšíření žab ve Středočeském kraji I. Bohemia centralis, Praha, 19: 147 - 234. TRPÁK, P., 1988: Současná ochrana živočichů v ČSR. In. Čeřovský, J., Petříček, V., Trpák, P., Damohorský, M. : Rukovět ochránce přírody 3, vyd. MK ČSR v SZN, Praha: 43 168.
Adresa autora: Pavel Pecina, CSc, Řipská 25, 130 00 Praha 3 107
108
