Ve světě Taurey pracuje mnoho vyšších sil. Někteří je považují za božské bytosti, jiní pouze za identity obrovské moci a s významným vlivem na obyvatele Starého kontinentu. Tak či onak je jejich působení ve světě nezpochybnitelné a často velice hmatatelné. Právě proto má náboženství ve světě Taurey tak dlouhou tradici a je na něj při hře kladen takový důraz. Existují už od samotného počátku života na Starém kontinentě, náboženství a víra v ně se zde vyvíjí již několik tisíciletí. Za tu dobu se sice hodně změnilo, bohové však přetrvali. Náboženství Starého světa se může zdát neznalému velice složité. Občas je komplikované i pro ty, co ve víře v bohy vyrůstali od svého raného dětství. Mnohdy se najdou i tací, jenž víru v bohy zpochybňují nebo uznávají jen některé z nich. Vlastně takových je většina, neboť se nenajde téměř nikdo, kdo by vyznával všechny bohy, kteří působí ve Starém světě. Všichni si však uvědomují, že zde existují vyšší síly, jež na nás působí, snaží se nás ovlivňovat a zlákat na víru v sebe. Záleží především na lidech, jak si poradí se svým životem a zda uvěří vyšším mocnostem či nikoliv. Cesta víry je však ve Starém světě rozhodující pro naprostou většinu jeho obyvatel a opravdových bezvěrců se najde pomálu. Kolem mnohých těchto vyšších sil vznikají různé kruhy a skupiny, které se o ně blíže zajímají, ctí je, dále v ně šíří víru a dokonce s nimi promlouvají a komunikují. Forma těchto uskupení se hodně liší podle vyšší síly, kterou vyznávají. Některé jsou hodně organizované, jiné spíše volnější. Také názory a postupy té či oné "náboženské" frakce či jednotlivců vyznávající ono božstvo se hodně odvíjí od konkrétní mocnosti, kterou ctí. Není dokonce neobvyklé, že jednoho boha následuje i více skupin a každá razí trochu jinou filozofii. Povídá se, že moc každého boha se přímo odvíjí i od počtu jeho následovníků. Proto se také tolik snaží, aby si získali věřící, kteří dále budou šířit jejich učení, morálku a názory. Některá božstva jsou ke svým služebníkům velice přívětivá, jiná naopak přísná a často až bezohledná. Mnohé tvory však žene kupředu spíše slib moci, vlivu a slávy než laskavost a shovívavost, kterou jim jejich bůh může nabídnout. Jednotlivé náboženské kruhy jsou na Starém kontinentě poměrně rovnoměrně rozloženy. Může za to několik tisíc let historie a ustanovených tradic. Poslední roky se však tyto dávno určené sféry vlivu pomalu bortí a v mnohých zemích se jednotlivá náboženství začínají prolínat. Níže naleznete popisy božstev, jednotlivých bohů i dalších mocných identit působících v našem světě. Na Starém kontinentě existuje mnoho menších náboženství většinou pouze místního rozsahu. Proto jsou zde vypsána pouze ta významnější, která mají výrazný dopad na formování světa kolem sebe. Doporučujeme si je přečíst, zvlášť pokud plánujete jet za nábožensky orientované zaměření (klerik, smrtonoš, templář, zvěstovatel), chcete být členem odpovídající frakce (Kult proklatých, Řád, Zatracení) anebo jednoduše chcete vědět více o historii a mythologii našeho světa, neboť náboženství je s ním úzce propojeno. I když neplánujete hrát nábožensky založené zaměření, můžete v popisu našich božstev najít určitou inspiraci k historii vaší postavy a nejen to.
Podle legendy jim Stvořitel před svou smrtí předal velkou část své moci, aby mohli místo něj vládnout Starému kontinentu. Následuje je Víra v Šest, která je jednoznačně nejrozšířenějším náboženstvím západního světa i Taurey samotné. Víra v Šest je jinak známa také jako víra v taureiské bohy, kterých je příznačně právě šest. Původně Stvořitelovi Strážci převzali velkou část jeho moci, aby případně mohli uchránit svět před rozpadem, pokud by on sám zemřel, což se nakonec i stalo a Gwaerien, jak jím byli nazváni, zachránili svět před zkázou, nejen díky čemuž získali svůj božský status v očích smrtelných. Šesti taureiskými bohy jsou Arewiel, Caeweth, Melmeri, Tauripin, Thverin a Vessevë. Povídá se, že kdysi dávno bylo Gwaerien více, někteří však upadli v zapomnění nebo prostě zmizeli z našeho světa. Řád, prastará organizace založená Prvorozenými, již od svého prvopočátku krom víry ve Stvořitele podporovala právě i víru v Gwaerien a nejinak tomu je i dnes. Legendární Řád však není jediným uskupením, které následuje Víru v Šest, v mnoha oblastech Starého světa existuje i několik dalších skupin vyznávajících Gwaerien. Víra v Šest je pravděpodobně nejrozšířenějším náboženstvím Starého světa vůbec a jednoznačně převládající vírou v taureiské říši, kde byla dlouhé věky propojena světská moc s Řádem samotným. Většina z Šesti jsou laskavými bohy, i když ne tak úplně to samé se dá říci i o Arewiel a Caeweth, které občas dokáží být velice rozmarné až kruté, avšak i přes to je mnozí lidé milují. Bezejmennou sice považuje Víra v Šest za bohyni, ale veřejně ji nevyznává a je pro ni spíše služebnicí, jež se stará o říši mrtvých. Severské bohy bere jako zlo sloužící Temnotě a jako nepřítele číslo jedna, jehož jediným cílem je zničit vše, co Víra v Šest ochraňuje. Taureiští bohové jsou na první pohled o poznání milejší a laskavější než jejich severští kolegové, minimálně z pohledu běžných obyvatel taureiské říše. To však neznamená, že v případě nutnosti nejsou schopni zasáhnout silou a ztrestat své nepřátele. Každý z nich se stará o blaho svých věřících a snaží se o vyšší dobro, stejně tak však dokáží krutě zasáhnout proti komukoliv, kdo by zneuctil jejich majestát. Taky možná proto si tito bohové udrželi svou nezměrnou moc až do dnešních dnů a mají tolik stoupenců, jenž následují jejich učení.
Arewiel Vládkyně na nebesích je podle mnohých nejmocnější bohyní vůbec nebo minimálně z Šesti. Právě ona se jako první chopila moci nad Starým světem po pádu Stvořitele. To ona prý sjednotila své bratry a sestry, Řád a jeho služebníky, aby zachránila osud Starého kontinentu. Bývá vyobrazována jako planoucí anděl v neskonalé kráse třímající plamenný meč. Ve východních zemí jsou společně se svou sestrou Caeweth jedinými z Šesti Gwaerien, které jsou zde respektovány a vyznávány. Zde je však znázorňována jako ohnivý drak. Vládne nebeským ohněm stejně tak, jako ovládá mnohé pozitivní ale i negativní emoce. Nenávist ji mnohdy vystihuje lépe než samotný oheň, je náladová, nevypočítavá a někdy až krutá. Stejně tak však dokáže být ke svým věrným upřímně laskavá a milující. Z taureiských bohů se společně se svou sestrou Caeweth nejvíce přibližuje drsnému charakteru severských bohů, na rozdíl od nich má však i dobré vlastnosti, díky kterým je také mezi lidmi tolik oblíbená. Ke svým služebníkům je přísná a vyžaďuje od nich maximální oddanost a věrnost. Nesnáší Temnotu, severské bohy a Bezejmennou, stejně tak vše s nimi spojené, proto se také snaží vyzbrojit své válečníky na boj právě proti nim. Ona ani její bojovníci nikdy neustanou ve své svaté válce proti stvůrám temnot. Svými věrnými je milována a právě její služebníci patří mezi ty nejfanatičtější z Řádu.
Caeweth Je zastřena tajemnem, až donedávna nebyla v Tauree příliš známa, víra v ni se sem rozšířila až z dalekého jihu. Je bohyní všeho vodstva a proto ji také mnozí uctívají, neboť si bez ni lze svět jen těžko představit. Svou vůlí dokáže ovládat počasí a podle něj její věrní vidí, v jaké je jejich milovaná bohyně náladě. Pokud prší, smutní, pokud je klid, je spokojena. Ale pokud bouří, hněvá se a její služebníci jsou také pro nepřátele své bohyně nejnebezpečnější. Caeweth je ještě nevyzpytatelnější a nebezpečnější než její sestra Arewiel. Ani Caeweth nepatří mezi nejmírumilovnější bohy. Dokáže být náladová a velice nemilosrdná, zvlášť vůči svým nepřátelům. I pro své nejvěrnější však může být hrozbou, pokud se vše nezdaří podle jejích představ. Někdy kolem sebe šíří zkázu, pak se však uklidní, lituje své divoké povahy a změní se v laskavou bytost. Přes to všechno má však mezi lidmi velikou oblibu, neboť bez deště by nebyla úroda a bez úrody by nebyl ani blahobyt. Společně se svou sestrou má i další podobnou vlastnost a to je nenávist ke všem stvořením temnot, na rozdíl od Arewiel, jejíž moc má hlavně útočnou povahu, se Caeweth snaží své bojovníky před temnotou především chránit.
Melmeri Sestra Thverina a Vessevë je vůbec nejlaskavější z Šesti a bezpochyby nejmírumilovnější bohyní Starého světa. Symbolizuje lásku, krásu, shovívavost a především naději ve vyšší dobro. Je obrazem dokonalého ztělesnění dobra. Své věrné bezmezně miluje a své odpůrce lituje. Není snad ani schopna zloby a možná i proto působí její vyznavači tak bezbranně v boji proti temným silám. O to více však vynikají v ochraně života a pomoci potřebným. Právě proto je Melmeri tolik milována mezi lidmi a všemi vyznavači Šesti bez výjimky. Ona sama je ostatními Gwaerien občas považována za poněkud pošetilou a naivní, i přes to však respektují její přednosti a dobrotu, kterou přináší její čistá duše. Dokáže život pouze dávat, nikoliv brát a proto je také tak oblíbená. Její služebníci jsou především léčitelé a ochránci utlačovaných. Dobrota Melmeri je však částečně i její slabostí, neboť mnozí by její laskavosti chtěli zneužít. Byl by však omyl si myslet, že všichni její služebníci jsou pouze bezmocnými léčiteli a kněžími. I ona má ráznější následovníky, kteří jsou ochotni za svou bohyni prolévat krev. Vždy však bojují pouze za dobrou věc a ochranu života a nikdy nevezmou život, pokud existuje i jiná možnost.
Tauripin Bůh přírody a strážce lesa je jediným z Gwaerien, jenž nemá mezi zbylými Šesti žádného sourozence. Možná i proto působí trochu odtažitě a tajuplně v očích vyznavačů ostatních bohů. O to více je však oblíbený mezi svými a také jako jediný z bohů je uznáván druidy, kterých je patronem, a lesními elfy, kteří jej sice nepovažují přímo za boha, ale za mocného strážce hvozdů. Pro ostatní je však pouze tajemným pánem lesa a ochráncem přírody a netěší se vždy takové oblibě. Má nepochybně nejméně vyznavačů v Tauree a Západozemí jako takovém, o to více má však věřících v okrajových oblastech a také na dalekém severu. Právě spojení civilizace a přírody, rovnovážný stav mezi technickou vyspělostí a harmonií světa je hlavní ideou jeho učení. Nenávidí démony a jiné zcela nepřirozené tvory, jenž se opovažují ničit jeho milovanou přírodu. Jeho služebníky překvapivě nejsou druidové, ale především speciálně vycvičení bojovníci, kteří skrytě potírají zlo a snaží se tak udržet rovnováhu světa. Ačkoliv má Tauripin pouze dobré úmysly, nebývá vždy pochopen, a proto se ne všude těší takové úctě. Povídá se, že pokud Caeweth vládne počasí, tak Tauripin dokáže hýbat samotnou zemí a přesouvat celé lesy.
Thverin Bratr dvou mírumilovných sester - Melmeri a Vessevë, byl původně po boku Arewiel nejmocnějším z Šesti. Je ochráncem života a mezi lidmi se vždy těšil asi největší oblibě. Jeho vliv jako boha naděje však pomalu ustupuje, pro mnohé totiž s příchodem Temných na tento svět naděje pomalu vyhasíná. Mnoho věřících se od něj odklonilo a začalo vyznávat spíše agresivnější bohy, především Arewiel a Caeweth, ale dokonce samu Bezejmennou. Při tom právě nyní je naděje tím, co služebníci Šesti nejvíce potřebují. Thverin není ani tak klidným bohem jako je jeho sestra Melmeri, ale ani bojovným jako sesterské duo ArewielCaeweth. Snaží se najít jistou rovnováhu mezi oběma stavy, aby své služebníky vybavil jak na boj proti temným přisluhovačům, tak stejně tak i ochranu potřebným. Díky tomuto postoji se i přes oslabení své moci stále těší veliké oblibě zvláště v jižanských knížectvích, kde je i dnes nejuznávanějším z Šesti. Ochraňuje vše živé a je ztělesněním všech dobrých vlastností, proto také bývá jeho osoba považována za ideál ušlechtilosti. Jeho stoupenci se snaží do světa přinést co nejvíce dobra a Thverin jim k tomu dopomáhá. Nenávidí démony, a proto také své válečníky vybavuje na boj právě proti nim, stejně tak však i proti výtvorům temnoty, které ohrožují život, který Thverin tak pracně ochraňuje. Ačkoliv je Thverin spíše bojovým bohem, dokáže život i dávat, právě proto se vždy těšil takové úctě.
Vessevë Asi nejméně známá bohyně ze všech Šesti je zároveň jednou z nejuctívanějších tam, kam se rozšířil její vliv. Je sestrou laskavé Melmeri a rozvážného Thverina a v mnoha ohledech se jim charakterově podobá. Povídá se, že je ze všech tří sourozenců nejstarší a také nejmoudřejší. Právě moudrost a rozhodnost ji charakterizuje. I když mnohem častěji bývá spojována s blahobytem, plodností, domácností, řemesly a rodinou. Pokud se Tauripin snaží o návrat civilizace co nejblíže k přírodě, Vessevë naopak miluje rozvoj lidské společnosti a její pokrok. Ne, že by nemilovala přírodu jako takovou, pouze považuje lidský pokrok jako odpor proti zákonům Starého světa a šanci o zboření starých proroctví a poražení temných bohů. Její služebníci svou bohyni sice nade vše ctí, ona se je však snaží trochu svést z čistě náboženské cesty a přizpůsobit i prakticky tomuto světu. Její konání symbolizuje radost a potěšení z dobře vykonané práce. Je patronkou všeho, co tvoří nejen život, ale buduje nový lepší svět. Její služebníci jsou často léčiteli a pomáhají tam, kde je jich třeba. Ačkoliv nebyla Vessevë ještě donedávna příliš známá, velice rychle si našla oblibu mezi chudými i mezi bohatými.
Tato mocná identita je mladší než většina ostatních božských bytostí Starého světa. Povídá se, že kdysi dávno byla obyčejným člověkem - tedy spíše Prvorozenou. Původně smrtelná bytost získala v poslední hodině, kdy hrozila zkáza Starého kontinentu, důvěru Stvořitele a ten ji předal kontrolu nad životem i smrtí. Bezejmenná je bezesporu nejznámější bytostí mezi všemi živými tvory, avšak ne každý ji považuje za bohyni. Jak se v průběhu věků měnil svět, měnila se Bezejmenná i její charakter a stejně tak víra v ni. Ovlivňovala tak život nejen kolem sebe, ale taktéž poslání svých služebníků. Dlouhé věky byla nenáviděnou bohyní, dokonce považovanou za pouhou služebnici Temnoty či dokonce jednu ze severských bohů. Podle mnohých na zemi roznášela pouze smrt a to bez jediného důvodu. Pokud se někde zjevila, přinášela jen zkázu a utrpení. Čas však ukázal, jak se mnozí mýlili. Bezejmenná, sama Smrt ukázala, jaká moc se v ní skrývá a odhalila, že nenávidí severské bohy, Temnotu a ohnivé démony z astrálních sfér stejně tak jako Šest. Přistupuje však k problémům úplně jinak, což mnohokrát pobouřilo nejen zástupce Řádu, ale i obyčejné lidi, kteří se i dnes hrozí její strašlivé moci. Avšak zatímco se severských bohů pouze obávají a nenávidí je, vztah k Bezejmenné je mnohem komplikovanější. Bezejmennou vždy vzývali tajné kulty, řády smrti a další pochybná uskupení, která tak úplně nerozuměla pravému poslání Bezejmenné a jen poškozovala již ne zrovna nejlepší pověst této bohyně. Časem však byly smeteny z povrchu zemského, když ne Řádem tak samotnou Bezejmennou, která si časem uvědomila svůj vliv ve světě a začalo jí záležet na tom, jak na ni nahlíží smrtelní. Proto také dala vznik Zatraceným, prvnímu řádu, jenž opravdu stál za jejími zájmy a byl odhodlán bojovat nikoliv za své zvrácené cíle jejím jménem, ale obětovat za svou bohyni cokoliv, klidně i svůj život. Víra v Jedinou je oficielně vyznávána Zatracenými. Jedinou je myšlena samozřejmě Bezejmenná. Podle Zatracených je pokračovatelkou Stvořitele a jeho jedinou právoplatnou nástupkyní. Víra v Jedinou sice neodmítá víru v Gwaerien, považuje je však za pouhé služebníky Stvořitele a dle jejich filozofie by nyní měli následovat právě jejich Paní - Bezejmennou. Ačkoliv je bohyní Smrti, dle Víry v Jedinou dokáže život i darovat a její moc je nekonečná. Svým věřícím slibuje věčný život v říši mrtvých. Tato víra má největší zastoupení v dalekém Tethysu, kam kolem roku 5400 náboženství Zatracených přišlo z východu. Odtud se dále šíří i směrem k Tauree a první vyznávající Víru v Jedinou se již začínají objevovat v Sedmihradí a Severním knížectví. Zatracení Bezejmennou považují i jako bohyni života, neboť smrt bez života by nebyla ničím a stejně tak naopak. Tento názor sice není respektován služebníky Šesti, ale i přes to k sobě Řád a Zatracení nalezli jakési pouto, i když zatím je velice slabé a není pochyb, že jakékoliv zaváhání jej hned přetrhá, neboť odlišnosti mezi Šesti a Bezejmennou jsou až příliš veliké. Přes to všechno zůstává Bezejmenná asi nejrozporuplnějším bohem ze všech. Její služebníci ji na smrt milují, nepřátele nenávidí. I tak však každý ví, že se s ní dříve či později jednou setká a bude se muset vyzpovídat ze svých činů proti ní, ať už byly jakékoliv. Právě Bezejmenná má nejvíce odlišné vyznavače, v čemž se výrazně liší od ostatních božstev, jejichž věrní jsou většinou velice jednotní ve svém přesvědčení. Od poměrně mírumilovných Zatracených, kteří dokázali svou víru vnést i do Západozemí, přes různé kruté a pronásledované kulty smrti až po fanatickou víru Padlých. Bezejmenná není pouze bohyní smrti, ale i strážkyní světa mrtvých - pouze ona může povolit někomu, aby její říši opustil a navrátil se zpět do života. Ovládá nejenom smrt, ale také některé negativní emoce jako je například nenávist a strach. Jako jediná ze všech tvorů také dokáže manipulovat přímo se smrtí, neboť je přímo její součástí. Je schopna oživit jakéhokoliv mrtvého tvora, i pokud by byl mrtev několik tisíc let a prach z jeho kostí dávno odvál vítr. To by však udělala jen nerada a tento tvor by musel být za svého života nejen neobyčejně mocný a zbožný, ale musel by i věřit v její nekonečnou moc, což nedělá každý.
V západních zemích a Tauree jsou známa spíše jako temní bohové. Podle legendy vznikli v dávných časech, kdy převzali velkou část síly identity Temnoty. Zdroj jejich moci jim dal i jejich neblahé vlastnosti a přístup k životům smrtelníků. Podle ideologie Šesti jsou krutí a všude, kde se zjeví jejich služebníci, následuje pouze strach a krveprolití. Podle starých pověstí původně existovalo devět severských bohů, ale dnes je známo pouze pět a to BagDugor, Kherne, Kîeweri, Nhorq a Qazrek. Severští bohové se v mnoha ohledech liší od těch taureiských. Již od základu se odlišuje jejich pohled na smrtelné, na které pohlíží z vrchu a berou je především jako prostředek, pomoci kterého se snaží dosáhnout svých vyšších cílů. Svým služebníkům slibují velkou moc a propůjčují jim strašlivé síly, aby uspěli ve svém poslání. Životů svých stoupenců si příliš neváží, také si velice často žádají lidských obětí, především však z řad nepřítele. Obětování živých a také strašlivá bezohlednost při jejich konání jsou také hlavními znaky, jenž je podle Řádu odlišují od taureiských bohů. Své věřící si udržují především ráznou rukou a krutými tresty, proto si také dokázali udržet moc až do dnešních dnů. V čem se ale vlastně tolik liší například od Arewiel. Jsou uctíváni divokými barbarskými kmeny ve východních pustinách a samozřejmě také Temnými, s nimiž prý severští bohové dokonce sdílí stejné předky. Víra v ně se však rozšířila i mezi další národy - strašlivé skřety, ale například i některé seveřany. Může se to jevit až bláznivě, ale i dnes stále nachází své služebníky mezi smrtelnými. Zdá se bláhové, že by někdo dobrovolně sloužil tak strašlivé moci, ale některé příslib moci a utrpení ostatních může nalákat. Není pochyb, že to souvisí s jakýmsi prastarým proroctvím, které s sebou severská božstva přinesla. Vypráví, že zvěstovalé, kteří je následují, povedou jejich vojska na Starý svět a opět do něj vnesou staré pořádky. Šíří víru, moudrost a poznání severních bohů mezi obyvatele Starého kontinentu. Není pochyb, že tato vize znamená přímé nebezpečí pro všechny civilizované země a proto je v Tauree nazývána také jako proroctví zkázy. Pro vyznavače severských božstev však tento pojem neexistuje, oni jej znají jako proroctví obnovy. Znamená pro ně obnovu Starého světa a navrácení jej do stavu před mnoha tisíciletími, kdy byl na svém prvopočátku. Podle ideologie severských bohů a názorů jejich zvěstovatelů totiž lidstvo dříve nebo později přivede Starý svět do záhuby a tomu je třeba zabránit.
BagDugor Horkokrevný bůh války a zkázy je asi nejznámějším ze severských bohů a to i v oblastech západních zemí a Taurey. Bezpochyby se jeví jako brutální, nemilosrdný a krutý vládce, jenž se v první řadě snaží sjednotit své vyznavače a vyhlásit válku okolnímu světu. Alespoň tak je líčen vyznavači Šesti. Bezesporu si však našel své věrné následovníky, především barbary východní Pustiny, kteří vyznávají především dobývání a plundrování cizích zemí, ale také mnohými obyvateli dalekého severu. Svou ničivou moc propůjčuje také svým služebníkům. Proto není divu, že jej nejčastěji uctívají tak primitivní a agresivní národy. Pod jeho symbolem se šikují početné armády zkázu vyznávajících válečníků a proto je také BagDugor tak obávaný v civilizovaných končinách Starého světa, kde se třesou před jeho vojsky. BagDugor je ke svým následovníkům velice přísný, ale spravedlivý a přímý. K nepřátelům je krutý a nemá s nimi žádné slitování - stejně jako s těmi, jenž by se ho opovážili zradit nebo by na to jen pomysleli. Nesnáší zbabělce a slabochy, s kterými nemá pochopení. Podle severského učení však symbolizuje i čest a odvahu v boji. Mnozí jej drží v obrovské úctě a každý se obává jeho hněvu. Pro každého jeho služebníka je ctí, pokud padne v boji za svého boha. Jeho rozhodnost a přímost jsou dalšími důvody, proč nalezl tolik vyznavačů mezi ušlechtilými seveřany. V minulosti si našel věřící dokonce přímo v Tauree, zvlášť v knížectvích Kieweathi, Killiah a Thesii, kam víra v něj pronikla z východní Pustiny. Je až ironií, že některé pluky jižních legií nosí na svých zástavách právě jeho symbol.
Kherne Nemilosrdný bůh krve a vraždění je bratrem horkokrevné a bláznivé Kîeweri. Ačkoliv má často podobné cíle, dosahuje jich velice odlišnými prostředky. Na rozdíl od ní je zcela chladnokrevný a o to je smrtelnějším. Nikdy se nenechá při svém konání unést emoceni a proto je také tak nebezpečný. Vedle Kîeweri je asi nejobávanějším a nejnáviděnějším ze severských bohů - bezcitný a bez žádné úcty k životu, alespoň tak jej líčí ti, jenž následují Víru v Šest a idealizují si svět bez válek a utrpení. Pokud jej jeho služebníci zklamou, bez slitování je ztrestá. Pokud však uspějí, získají si jeho přízeň. Ač k nim zůstane navždy chladný, bere jejich schopnosti na vědomí a váží si těch, kteří mu jsou užiteční. Jeho cílem je usmrtit všechny své odpůrce a bezvěrce. Služebníci Kherneho následující jeho učení zabíjí bez emocí, snaží se nicméně způsobit svým nepřátelům co největší bolest. Nekonají však tak, protože z toho mají jakousi zvrhlou radost, ale na počest svého boha, aby vzbuzoval ještě větší respekt mezi svými odpůrci. Řádení stoupenců Kherneho často provází krvavé rituály, při kterých bývají často obětováni nepřátelé jejich pána. Za tím vším se však skrývá mnohem více, než pouhá radost z krveprolití a lidské bolesti. V severském učení je Kherne často považován za nejlstivějšího z bohů vůbec. Mnohdy také využívá lží a přetvářky, aby dosáhl svých plánů. Jeho konání má vždy důvod a skrývá nějaký vyšší smysl. Díky své cílevědomosti a prohnanosti dokáže směřovat své služebníky tak, jak potřebuje. A oni jej za to respektují, uznávají a jsou za něj ochotni kdykoliv položit svůj život. Kherne učí, že za pád Stvořitele mohou právě Gwaerien. Proto musí skrz krveprolití jeho následovníci rozbít starý řád světa a očistit jej krví, aby do něj vnesli pořádek a rovnováhu.
Kîeweri Pokud někdo považuje Kherneho či BagDugora za kruté a nebezpečné bohy, asi neměl co dočinění s Kîeweri. Severská bohyně bolesti a hněvu, které svým chováním přesně vystihuje, je horkokrevná a často nebezpečná i pro své vlastní služebníky. Kîeweri je mladší sestrou Kherneho, sdílí s ním však pouze ty špatné vlastnosti, což je jeden z důvodů, proč je také tak opovrhovanou a nenáviděnou v oblastech Západozemí. Bývá zcela nevypočítavá a často propadá výbuchům hněvu a zloby. Poté nemá slitování dokonce ani s těmi, jenž jí prokazují úctu. V takových situacích se stává krutou a bezcitnou, poté se přímo vyžívá v bolesti, miluje mučení ať už nepřátel či dokonce svých stoupenců. Mnozí nechápou, jaký blázen ji vlastně může odpřísáhnout věrnost, když se kdykoliv může obrátit i proti němu. Ona si však i přes to našla své uctívače, má totiž i druhou stránku. Není totiž jen bohyní bolesti, ale stejně tak i potěšení. Pokud se zrovna nebaví mučením a utrpením, tváří se jako milá, srdečná až hravá. Často se prý pak vydává mezi smrtelné ve své ženské podobě a snaží se lákat bezvěrce na svou víru nebo usměrňovat své služebníky. Povídá se o ní, že vládne emocemi a magickými silami, občas to však vypadá, že je tomu naopak, což by vysvětlovalo její vznětlivou povahu. Stejně jako emoce a magie je i Kîeweri nevyzpytatelná a její nálada pomíjivá. Chvíli působí jako laskavá a milá, v okamžiku se však změní na krutou a nemilosrdnou, jež nemá slitování nad nikým. Podle její ideologie je na světě jen určité množství potěchy, kterou je třeba vyvážit bolestí a utrpením. A tím se přesně řídí i její služebníci, jenž se předhání v tom, kdo způsobí ve světě více utrpení a zmaru.
Nhorq Asi nikoho v západních zemích by nenapadlo vyznávat tohoto strašlivého boha rozkladu. Ačkoliv mnozí další severští bohové jsou služebníky Řádu nenáviděni více, Nhorq působí bezesporu nejhrozivěji. Často je nazýván pánem hniloby a záhuby, zobrazován je jako strašlivý rozkládající se démon, jehož cílem je pozřít celý svět. Nhorq prý nenávidí vše živé a proto se snaží také vše vyhladit. K tomu podle všeho používá své služebníky, jenž přetváří ve strašlivé stvůry. Pohled na jeho zrůdnosti je opravdu nesnesitelný a všude, kde se jeho služebníci objeví, tak roznáší pouze zkázu a rozklad. Buď si jeho služebníci neuvědomují, že jakmile by se podařilo Nhorqovi rozložit Starý svět, tak by přinesl záhubu i jim, nebo je pohled na něj v západních zemích zkreslený a ne zcela pravdivý. Podle severského učení není totiž Nhorq zdaleka tak hrozivý, jak jej popisují vyznavači Šesti. Jeho nenávist k civilizovaným oblastem světa pramení z jeho spojení se silami přírody. Právě tu se snaží ochraňovat před postupným zničením ze strany lidí. A z ní také čerpá velkou část své moci, proto také dokáže tak snadno urychlit rozklad a záhubu živých věcí. Není však pouze bohem rozkladu, ale i obnovy a přeměny. Snaží se pracovat s okolním světem a změnit jej tak, aby život v něm vyhovoval všem, kteří jej následují v jeho konání. Mnozí jej také spojují s nemocemi a dalšími pohromami, kterou s sebou jeho služebníci přináší ve válkách proti Západozemí. Nhorq ale své věrné před působením takových sil ochraňuje a oni tak dokáží nejen nákazám odolat, ale dokonce se jim přizpůsobit a stát se tak mocnějšími a přizpůsobivějšími. Tato přeměna znázorňuje asi nejlépe ideologii Nhorqa v rozkladu, přeměně a obnově našeho světa. Podle něj je totiž tento svět natolik zkažen, že už jinak nemůže být ani zachráněn.
Qazrek Asi nejméně známým severským bohem je právě Qazrek, jehož doménou jsou především zoufalství a beznaděj. Ačkoliv není tak výrazný jako ostatní, neznamená to, že by nevládl obrovskou mocí a nebyl západním zemím hrozbou. Možná nedisponuje tolika stoupenci jako ostatní temní bohové, na rozdíl od nich však udržuje mezi svými bojovníky řád. Vyžaduje od nich disciplínu a naprostou oddanost jeho věci. Tím také nejvíce proslul v severském učení. Není zdaleka tak horkokrevný jako Kîeweri či BagDugor, ani tak zákeřný jako Kherne, to však neznamená, že by byl méně nebezpečným než kterýkoliv z nich. Jeho služebníci se nikdy nevzdávají a vnáší mezi své nepřátele zoufalství. Ve své cílevědomosti a odhodlanosti se tak stávají jedněmi z nejnebezpečnějších bojovníků Starého světa. Nikdy neustupují a bojují do poslední muže, pokud si to situace žádá. Svým nepřátelům se na bojišti snaží způsobit co největší utrpení. Nekonají však tak, protože je to těší, ale aby utvrdili strašlivou pověst, kterou mají mezi ostatními smrtelníky, a vzbuzovali tak strach a beznaděj. Qazrekova vojska nebývají zpravidla tak početná, ale díky svému výcviku a výzbroji se těší obrovskému respektu na bitevním poli. Kromě jeho disciplinovanosti lze v Qazrekově přesvědčení jen těžko nalézt jakákoliv dobrá vlastnost. Stejně jako ostatní temní bohové i on je krutým a nemilosrdným vládcem, jenž se snaží získat především moc a další služebníky. Qazrek je však velice vypočítavý a není slepý ke ztrátám na životech svých služebníků, které nikdy zbytečně neobětuje a často raději volí nápaditější způsoby boje. Beznaděj, strach a smrt a naprosté zoufalství jsou jeho nejnebezpečnějšími zbraněmi, dokonce stejně hrozivými jako jeho disciplinovaná vojska.
Právě moc lesa je jednou z vyšších sil, která není přímo považována za božstvo. I přes to je však působení hvozdu nezpochybnitelné a často až příliš hmatatelné. Povídá se, že každý les má svou duši, jejíž moc a vliv na okolní svět se odvíjí nejen od rozlohy takového lesa, ale taktéž působení okolních sil na něj. Učení, které vykládá moudrost lesa, je nazýváno druidismem a samozřejmě je následováno především druidy, ale najde se i mnoho dalších, kteří se z něj chtějí poučit. Zaměřuje se především na rovnováhu mezi přírodními silami a civilizovaným světem lidí. Zatímco druidi se mezi obojím snaží najít určitou vyrovnanost, tak například dryády hvozd podporují v odporu proti lidem. Do tohoto směru částečně zasahují i určití bohové. Ačkoliv druidi ani dryády žádné bohy přímo nevyznávají, nachází určité spojení s jedním z Šesti - Tauripinem. Toho často nazývají strážcem hvozdu a ochráncem přírody. Právě jeho učení se velmi podobá ideologii většiny umírněných druidů. Dalším božstvem, které do vlivu přírody bezesporu zasahuje je severský bůh Nhorq, pán rozkladu a obnovy. Jeho učení je však mnohem radikálnější v postupu proti lidem, proto nenachází mezi druidy vždy pochopení. Oproti tomu některé divoké dryády žijící v temných hvozdech se s těmito názory rády ztotožňují. Hvozd se proti nebezpečným vetřelcům dokáže často bránit i sám a není zcela výjimečné, že ohrožuje i lidská obydlí. V historii je známo hned několik případů, kdy se během noci dokázaly přesunout stromy stovky metrů a mnohdy zničit i celé vesnice a vyhnat jejich obyvatele. Nejproslulejší je v tomto ohledu legendární Les stínů a stejně tak i Ratheatský hvozd. Zatímco Les stínů, který se nachází na dalekém severu, čerpá svou moc ze zvláštních zřídel zde se nacházejících, tak Ratheatský hvozd ovlivňuje především moc Bezejmenné a nyní také temných bohů. Právě zdroj moci, která probouzí hvozd, má také často vliv na jeho chování k bytostem do něj nepatřícím a tzv. temné hvozdy bývají často velice nebezpečné a druidy jen těžko zvladatelné. Právě druidi se starají o významné lesy a hvozdy. Dalo by se říci, že jsou lesními kněžími a zároveň i správci hvozdů. Dokáží díky své vlastní moci hvozd probudit nebo naopak uspat, jak potřebují. Hvozd jim na oplátku propůjčuje ochranu a také část své obrovské síly, skrz kterou mohou druidi využívat přírodní magii. Druidi však nejsou jedinými, kdo je tak úzce propojen s mocí hvozdu. Dalšími takovými jsou například hraničáři a samozřejmě i lesní elfové. Nejsilnější spojení však existuje mezi hvozdem a dryádami, které jsou často nazývány dcerami hvozdu. A právě dryády nejcitlivěji reagují na změny a síly, které působí na jejich milovaný hvozd.
