1
G
•
J
•
M Ě S T A
v
o
n
B i e n e n b e r g
D
Ě
J
I
N
H R A D C E
Y
K R Á L O V É
I I .
Přeloţil: Jan Balcar z Bystrého L. P. 1953.
opis: F. S. P. 1966.
:
2
V ě n o v á n o m é m u v ě ř n é m u p ř í t e l i rytíři Janu Ferdinandu ze Schenfeldu.
Spravedlností svým nepřátelům čeliti budiţ cílem Tvým-.
V Praze 2. dubna 1790.
3 Německy: Kdyţ zpráva o smrti krále Ludvíka v Čechách se rozšířila, shromáţdili se stavové na svátek sv. Františka ve velkém počtu, aby se poradili os vém1 příštím králi, taktéţ i o pomoci proti Turkům. Ačkoliv Ferdinand, arcikníţe rakouský, vzhledem k své manţelce, sestře zesnulého krále, domníval se míti největší právo na královskou korunu českou, bylo přece přikročeno k řádné volbě českého krále. Na den sv. Šimona a Judy bylo vybráno z kaţdého ze tří stavů po dvacíti čtyřech osobách, které, sloţivše v kapli sv. Kříţe přísahu na sv. Evangelium, měly příštího krále zvoliti. Královna Marie, vdova po zesnulém králi, prostřednictvím Jiřího, markrabí braniborského, usilovala získati stavy pro svého bratra, arcikníţete, jakoţ i on sám prostřednictvím svých vyslanců k volbě, Jiřího z Pucheimu, maršálka rakouského, a Sigmunda, svob. pána z Dittrichsteinu, zemského hejtmana štýrského, o korunu se ucházel. Byli tu Ludvík a Vilém, oba vévodští bratři bavorští, kteří téţ naději si činili. Ferdinand byl zvolen za krále českého. +/ Německy: Ferdinand byl pak za krále českého zvolen a nejvyšším purkrabím v Zemském sále v řeči české provoláno bylo: Jeho osvícenost, arcikníţe Ferdinand rakouský jest králem českým! Stavové nato odebrali se do metropolitního kostela a tam zapěli ambrosiánský chvalozpěv /Te Deum/.++/ Slezané byli s jednáním Čechů nespokojeni a chystali se odtrhnouti od koruny české, coţ ale nový král zamezil prohlášením, daným Slezanům, ţe volba Čechů, která byla s vyloučením Slezanů provedena, těmto nebude na újmu. Zvolený král vydal nato stavům ve Vídni datovaný dne 13. prosince 1526 revers, ve kterém vyznal, ţe jej stavové svobodně a dobrovolně zvolili. --------------+/ Tímto způsobem psané a podtrţené poznámky /nadpisy/ nejsou v originále obsaţeny a byly přidány překladatelem kvůli lepšímu přehledu. ++/ Slova v závorkách jsou rovněţ přidána, kde toho k vysvětlení nebo srozumitelnosti zapotřebí bylo.
1
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „o svém“.
4 Bienenbergův posudek o oprávněnosti volby. O oprávněnosti či nesprávnosti této volby je jiţ toho tolik sobě odporujícího napsáno, ţe z toho nic vybrati se nedá. Mně se zdá, ţe se zde skutečně jednalo o pravé nástupnictví. Anna, sestra zenulého krále, dle Majestátu krále Vladislava, daného na Hradě praţském v pátek po sv. Třech králích 1510, jako královna následovati musela tak, jako posledně zesnulá nejosvícenější dcera Karla II., neboť dle zřízení císaře VI /Karla ?/ bylo tehdy Čechům moţno nechati si ţenou vládnouti. Sňatek ani Ferdinanda ani císaře Františka neopravňoval činiti si dědičných nároků na uprázdněnou korunu. Ţe ale Ferdinand byl zvolen, stalo se z ohledu na královskou princeznu Annu stejným způsobem, jakým volba krále Jana se stala pro českou princeznu Elišku, jemu za manţelku danou; také volba Albrechta pro Elišku, dceru Zikmundovu vykonána byla. Toto jen mimochodem jest řečeno, neboť zde se jedná nikoli o přítomné době, nýbrţ o tom, co bývalo dříve. Hájek, de duc. stavů, Epit. Balbín Epit. Eomiter M5, potom Beckovský v rukopise popisují tuto volbu velice obšírně a jmenují téţ volitele, mezi nimi však ţádný z Hradce Králové se nenachází, nalézají se také v tak zv. Slavatovském rukopise ve 4. knize XV. dílu. /2/ Henelii annal. Sileh. Epit. Eomiti M5 u mne /tohoto označení "bei mir", t.j. "u mne" uţívá Bienenberg často a značí to, ţe příslušné doklady má ve svém drţení /pozn. překladatele/. /3/ Tento revers nalézá se v Goldastu v přílohách stavovských dedukcí, lze jej nalézti téţ in Epit. Bell. Boem. in Epit. Eomitor a jinde. V tomto /reversu/ uţil král slovs "Sua libera et Bona voluntate iuxta libertates illius regni ... ex libera et Bona voluntate hoc fecerunt." Ferdinand podstrčil jiný revers. Německy: Kterýţto revers si král však na zemském sněmu r. 1545 po Nanebevzetí Panny Marie vyţádal a jiný, v české řeči, daný v Praze ve středu po sv. Jiljí stavům podstrčil, kterýţ rovněţ v Goldastu, v dedukcích a jinde se nachází. /4/ Lze také v tomto případě nahlédnouti do rakouského svobodného pána ze Sterin Goldastu 2, a Glahay, kteří všichni práci si dávají, této periody ke svému předsevzetí vyuţiti. Jestli se jim to ale účelně podařilo, nebudu přezkoumávati.
5 1527. Německy: Radost arcikníţete Ferdinanda byla velice značná, jako to dosyta lze seznati z příběhů a příslibů dávaných stavům; většina šlechty přivítala ho na hranicích u Jihlavy, kde 30. ledna obvyklou přísahu sloţil. Na paměť toho pro budoucí pokolení byl zřízen na tom místě pamětní sloup. /l/ Slavné korunování bylo v Praze. Bylo to ve věku králově 25 let. Korunován byl olomouckým biskupem Manislavem. Jan Balbín /2/, učený právník a básník, který po čase od téhoţ krále jako sekretář k zřízeným Appelacím byl povolán a do stavu šlechtického povýšen, tento den v následujícím časovém verši vyjádřil: Sena LVCeqVater febr.Va cp Len Dente re Ve Cta, FemanDVs Praga regtas Ceptra Caplt /3/. Jiný verš, nalézající se v česky psané knize pamětihodností Janem Vokálem z Českého Brodu, nebo v jeho dějinách náboţenských, které mám, vyjadřuje se o tomto korunování: Rex FernandeIVIs statWnt, te Fata boeMIs. Královna Anna byla následujícího dne od kněţny abatyše u sv. Jiří, Barbory ze Šelenberga, dle starého obyčeje korunována /4/. Podkomořím věnných měst královských byl nejen v tomto roce, ale nepřetrţitě aţ do roku 1537 v předešlém roce od královny vdovy potvrzený Petr Rašín z Risenburka. Doklady: 1/ Epit. Balbín, rukopis u mne, a jiní. Tento pomník stojí ještě dnes pod štěrkem silnice jako bezcenná nyní věc. 2/ Balbínové se o město Hradec Králové velice zaslouţili a v tomto městě se usadili, o čemţ na příslušných místech psáno bude. - 3/ Veleslavínův Kalendář, str. 107. - 4/ M 5 Hoděj. 1528. Německy: Přestupy k učení doktora Martina Luthera a veřejná, pro toto učení příznivá kázání utrakvistického administrátora Havla Cahery Ţateckého přivodily, ţe také i zde nabývalo vrchu rozšiřující se toto učení. Hradec Králové byl směsicí utrakvistů, luteránů a Bratří, aţ konečně získalo helvetské vyznání převahu. Toto vše nechalo volný běh nepřátelství, roztrpčení a nepořádkům /2/. K tomu přistoupilo bludné učení odpadlého nikopolského biskupa Martina, který současně byl sufraganem v Olomouci a oţenil se s unesenou jeptiškou. Tento byl téhoţ
6 roku v Praze uvězněn, mučen, avšak zemští stavové vyprosili si na králi jeho ţivot, kdyţ toho roku do Prahy přišel. /3/. Doklady: On /Havel Cahera/ byl muţ, který brzy k té, brzy k oné straně se přiklonil; jiţ za vlády krále Ludvíka roku 1523 prohlásil se od učení Lutherova ke kališnickému, přidrţel se také Bratří a brzy nato proti všem těmto bouřil a vymlouval se při tom, ţe se s lutherskou a bratrskou vírou jen proto seznámil, aby tím důrazněji proti nim vystoupiti mohl. - 2/ Manual. Consul.3/ Balbín, Indie. hist. Ms. 1529. Německy: Ačkoli, jak se hned očekávalo, kdyţ král Ferdinand do země přijel, různá opatření učinil, Havla Caheru jako přední příčinu ze země vypověděl /?/, to vše ale přece nedostačovalo, aby rozšiřující se učení bylo potlačeno, a mimo jiné také Královéhradečtí od něho .... /?/ Všecka taková předsevzetí byla překaţena zvláště odchodem krále, který, kdyţ vtrhlo turecké vojsko, vedené sultánem Solimanem, spěchal, aby město Vídeň, které Turci dne 22. září obléhati počali, v této hodině nebezpečí s vynaloţením všeho osvobodil a Turky ze země vyhnal. /2/ V tomto obleţení bylo 2.000 Čechů, mezi nimi 60 Královéhradeckých, pod vedením Arnošta z Brandesteinu /Brandýsa ?/ a Viléma z Kantenbergu. Hradečtí u Vídně proti Turkům, poboţnosti doma. Turecký zvon. Tehdy byly nařízeny určité hodiny modlení a jedním velkým zvonem se zvonilo, který od té doby byl nazýván Tureckým zvonem. /3/ Doklady: 1/ Epit. Balbín, rukopis u mne. - 2/ Ist huarumsius etc., rukopis u mne. Item Slavatovský rukopis. - 3/ Rukopis u mne. 1530. Augsburská konfese /Augustana/ předloţena císaři Karlu V. Německy: V roce 1530 v Augsburku sepsané a císaři Karlu V. předloţené
7 bylo tak zvané Augsburské vyznání víry čili konfese a bylo přijato protestujícími říšskými stavy za jejich vlastní. A podobně jako kdysi stará kompaktáta byla vyvzdorována tolika krveprolitími, ačkoli nebylo od nich odpadnuto, bylo /nové/ vyznání od stavů pod obojí neoprávněně nazváno starým českým náboţenstvím. /l/ Kniha Bohuslava Bilejovského. O dosavadní změně vyznání v Čechách Bohuslav Bilejovský z Kutné Hory, jinak také z Malina zvaný, kněz utrakvistický, sepsal 3 knihy v české řeči a tyto r. 1532 v pondělí před svátkem apoštola Barnabáše změnil /správně má ani býti: doplnil - pozn. překl./. Tyto vydal roku 1537 dne 6. května Václav Austin z Norimberka na náklad M. Jana z Chocně. V této nyní jiţ velice vzácné knize, od které současný rukopis mám ve vlastnictví, nalézá se velmi podrobný popis o tehdejším stavu víry, z čehoţ hojně čerpal Veleslavín, který také psal dějiny náboţenství. Po Bilejovskám jest to Jan Vokál z Českého Brodu, který k tomuto /cennému dílu/ peníz znamenitý hotový přidal a aţ do r. 1609 pokračoval, kteréţto dílo rovněţ v rukopise u mne se nalézá. /2/ Doklady: Slavatovské a jiné rukopisy u mne - 2/ Poznámka ve zmíněném rukopise na konci knihy, ţe Bolejovský roku 1555 zemřel a ve Starém Městě praţském pohřben byl, komu na tom záleţí, čti: Boem. docta Balbín, apud et - Raph. Ungar, p. b. 2. 1531. Ovdovělá královna česká Marie udělila v Linci v sobotu před nedělí Reminiscere - druhou nedělí postní - městu Hradci Králové privilegium v české řeči, jehoţ mocí potvrzuje všechna, od svých předchůdců králů a královen českých, jmenovitě králů Otakara, Jana Karla, Václava Zikmunda, Ladislava, Jiřího a Vladislava, městu Hradci Králové daná privilegia, milosti, svobody, darování, práva a spravedlnosti, a také dobré a chvalitebné obyčeje. Také zdejším měšťanům obojího pohlaví právo dává, aby svého dluţníka - krčmáře ţalovati mohli a jeho vůz a koně zamknouti tak dlouho, dokud
8 by nezaplatil nebo dluh jistým rukojmím nezajistil. Také ţádný obyvatel města, který ţádné berně a jiná břemena neplatí tak, jak jiní je nesou, řemeslo a ţivnosti provozovati nesmí, lečby takový tak, jak jiní řemeslníci a obyvatelé činí, zachovati se chtěl. Co se Ţidů týče a jejich obchodů, aby ţádný bez vědomí a vůle příseţných tohoto města výpůjčky, frajmarky, prodeje a lichvy s nimi nečinil pod ztrátou toho, čeho se dopustil. Také ve dny trţní, aby ţádný překupník obilí nenakupoval /cizí/, dokud by měšťané s městem spolutrpící a zdejší obyvatelé dle své domácí potřeby nenakoupil, dokud věch /vích slámy/ dle starodávného obyčeje a pořádku by vystaven nebyl; pak má kaţdý, kdo pšenici do města veze, tuto dle trţních cen prodávati. Obsah této privilegie jest: Privilegium královny Marie: Česky: My Maria, z Boţí milosti Uherská, Česká královna, markraběnka Moravská, kněţna Slezská s Luţická2, markraběnka Luţická, známo činíme tímto listem naším všem vůbec a kaţdému zvláště, jimţ slyšeti náleţí anebo před nimiţ čten nebo čtoucí slyšán bude, kterak jsouce ţádáni snaţnou a pokornou prosbou jménem opatrných purkmistrů a konšelů i vší obce města Hradce nad Labem, poddaných našich věrných, milých, abychom jim všech listů svobod, milostí, obdarování, výsad, práv a starobylých zvyklostí, kteréţto nejjasnější římští čeští králové a královny, předkové naši, tomu městu a jeho obyvatelům dali, z dobroty naší královské obnoviti, upevniti a potvrditi milostivě ráčili, ukázavše nám při tom také list na pergameně slavné paměti krále Vladislava, někdy předka našeho, latinským písmem psaný s visutým Majestátem královským, kterýmţto listem potvrzují se jim všechna jejich práva, privilegia a svobody i starobylé zvyklosti. Z kteréhoţto listu jsme také dobře seznali, kterak jsou svrchu jmenovaní měštané našeho Hradce se vší náleţitou poddaností a věrností sluţbami svými vţdycky dobře se zachovali, tak, jak týţ list v sobě zavírá a světle ukazuje, a poněvadţ jsme to při jmenovaných měšťanech města našeho Hradce shledati ráčili hned, kdyţ jsou nám na počátku kralování našeho v věrné poddanosti postoupeni od slavné paměti krále Ludvíka Uherského a českého, pana manţela našeho, i přemýšlejíce na to, aby také výše jmenovaného města Hradce měšťanův zachování a za mnohé sluţby, které
2
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „a Luţická“.
9 jsou, jak se svrchu dotýče, někdy nejjasnějším římským a českým králům, předkům našim, i také nám činili, chtíce, aby zase milost naši poznali a aby nám tudíţ nejjasnějšímu kníţeti, pánovi Ferdinandovi Římskému, Uherskému a Českému králi a bratru našemu nejmilejšímu, tím chtivěji a hotovější sluţby vedli, i vzhledše my na jejich pokorné a slušné prosby a jsouce jim obzvláštní milostí nakloněni, s dobrým rozmyslem a dokonalým rad našich věrných rozváţením, mocí královskou jakoţto královna česká, všechny listy, milosti, svobody, obdarování, výsady, práva a privilegia, dobré rady, obyčeje a chvalitebné, starobylé zvyklosti, které to město Hradec sobě a svým obyvatelům nynějším i budoucím, od nejjasnějších Římských, Českých králů a královen, jmenovitě Otakara, Jana, Karla, Václava, Zikmunda, Ladislava, Jiřího, Vladislava a jiných králů, královen a kníţat, předků to našich, dané, půjčené a obdarované, ráčili jsme utvrditi a obnoviti, obnovujeme tímto listem naším ve všech punktech, klausulích, artikulích a rozumech jejich tak všem, jakoby všecka jiţ jmenovaná privilegia v tomto listě našem slovo od slova v čele postaveny byly, nad to, aby tíţ měšťané a obyvatelé města našeho Hradce nad Labem nynější i budoucí, zvláštní milost od nás znali a tím dostatečněji v dobrém řádu stáli a ţiviti se mohli, ráčili jsme jim na jejich poddanou a pokornou prosbu, tuto prosbu pořád správnou učiniti a tímto listem naším činíme, aby kaţdý měštěnín obojího pohlaví pro dluh svůj za pivo zůstalý, krčmáře totiţ jistce svého obstaviti, nebo vůz, koní zamknouti mohl a práva svého nepouštěl, dokud by týţ dluţník dluhu svého povinného nezaplatil nebo úmluvu rukojmími jistiny neujistil. Item ţádnému obyvateli města toho Hradce nad Labem, kterýţ s měšťany a spoluobyvateli téhoţ města daní buďto do komory královské nebo jiných věcí dle zvyklostí a potřeby téhoţ města nezastává, aby řemesla a obchodův a jiných ţivností v tomţ městě Hradci vésti a provozovati dopuštěno nebylo, leč by je takový ve všech daních a povinnostech městských zachoval a zachovati chtěl, tak, jak je jiní řemeslníci a obchodníci zachovávají. Item co se Ţidů a obchodů jejich dotýče, těch aby ţádný mimo vůle a vědomí příseţných téhoţ města Hradce našeho, ţádných půjček, lichev, prodejů, frejmarků a jiných všech obchodů mezi nimi nečinil a nevedl pod propadením toho, čeho by se dopustil,
10 tak, jak se prvé při témţ městě Hradci pod uvarováním těţkostí a budoucích lidských nesnází nedopouštělo. Item ve dny trhové ţádný překupník, jsa člověk přespolní, ţádného obilí aby nenakupoval, dokud by měšťané a obyvatelé domácí sobě, kteříţ o městských trzích všeho dostávají, vedle potřeby své domácí sobě nenakoupili, a dokud by věch, jakţ za starodávna zvyklost jest a řád mají, za znamení vystaven a ukázán nebyl. A kaţdý, kdoţ do toho města Hradce pšenici na trh přiveze, aby ji prodal, jak trh běţí a jak jiní prodávají, a tak mimo jiné sypáním aby drahoty neobmejšlel. Pakli kdo tu pšenici souti chtěl, tak pšenice od ţádného přijata býti nemá vedle obyčeje a zvyklostí jejich, protoţ všem a kaţdému zvlášť mocí naší královskou přísně přikazujeme, tomu ráčíce, aby ta všechna privilegia, práva a také obzvláštní darování, se všemi v nich zavřenými, ode všech i od jednoho kaţdého zvláště, kteréhokoli stavu a povolání, nepřestupně a neporušitelně drţána a zachována byla nyní i na časy budoucí. A tak tedy nebuď ţádnému slušné, aby jakoukoli všetečnou smělostí nebo kterýmkoliv obyčejem směl se protiviti, nebo toho předsebráti, co by proti listu tomuto našemu bylo nebo býti mělo, ale by raději všichni a jeden kaţdý svrchu jmenované město Hradec a obyvatele jeho v jejich právech, privilegiích a obdarováních a v jejich starobylých zvyklostech chovali, drţeli a obraňovali, pod nemilostí naší a budoucích naších- však i všem a kaţdému zvláště tato milost naše jejich svobodám beze škody býti má. Tomu na vědomí pečeť naší královskou jsme k tomu listu zavěsiti a majestátem naším upevniti rozkázati ráčili, jenţ jest dán a psán v Linci, před druhou nedělí postní, jeţ slove Reminiscere. Léta Boţího tisícího, pětistého třicátého prvního, království našeho uherského a českého desátého. MARIA, Regina. /2/ Vzácný rukopis Fikara z Vratu, darovaný městu Hradci Králové. Německy: Jakub Fikar z Bratu nebo Vratu /3/ sepsal rukopisně knihu zákonů a věnoval tuto purkmistrovi, radě a celé obci města Hradce Králové. Datovaná je v Praze 1531, ve čtvrtek na svátek Boţího Těla. Tato kniha je na pergamenových listech psána, malována a na prvním listě je městský znak s nápisem: Arma Dominorum Grecensium supra Albin. Sice spisovatel v před-
11 mluvě se neuvádí jménem, ale poznati jej dává jeho malovaný znak: modré pole, v němţ bílý pštros stojí, který v zobáku podkovu drţí. Toto pěkné dílo v městském archivu jest uschováno. Stíţnosti katolíků na utiskování. O první neděli po Svaté Trojici stavové podobojí zemský sněm drţeli, na kterém jim bylo od katolíků předkládáno, ţe byli od utrakvistů ze 150 farností vytlačeni, kterouţto záleţitost nejen Bohu předkládají, ale dovolávají se 10 bodů víry se týkajících, z nichţ první obsahuje, ţe má býti ustanoven administrátor s radou, kterým Praţané v obtíţných věcech s radou k ruce býti mají. K tomu byli zvoleni: z panského stavu Jan z Vartenberka, nejvyšší purkrabí praţský, a Vojtěch z Pernštejna, vrchní hofmistr zemský, a ze stavu rytířského Jan Litobořský z Chlumu, purkrabí kraje Královéhradeckého, a Jaroslav Brozanský z Vřesovic. /4/ Doklady:1/ Také po čase vyvěšoval se řádný trţní prapor. - 2/ Confin. Priv. Car. VI. Henelius in analibus Siles. klade rok 1530, ve kterém byla /Marie/ od císaře Karla V. do Nizozemí za vladařku povolána od krále Ferdinanda z Lince, kde dosud se zdrţovala, aţ k Rýnu doprovozena. Z dotyčného dokladu je však jasně zřejmo, ţe v tomto roce 1531 o druhé neděli postní ještě v Linci byla. - 3/ Tento byl primátorem Starého Města praţského a hofrychtářem měst královských. Roku 1547 kdyţ pod různými záminkami proti Janu Bedřichovi, kurfirstu saskému s králem táhnouti nechtěli, a potom po bitvě u Mühlberka pokořeni jsouce, králi na milost a nemilost vzdáti se museli, byl tento hofrychtář dne 22. srpna o 14. hodině na rozkaz krále sťat, jeho tělo ale v jeho vesnici Hovořicích pochováno. - 4/ Epitome Comitior M 5 u mne. 1532. Německy: Ruka Turků, která skrze podnícení /nebo vypálení - nejasně napsáno, pozn. překl./ sedmihradských kníţat a skrze Uhrám vnuceného Solimanem krále Jana hraběte Spišského, ustavičně poţár /ţivila/, tato ruka není pro Hradec Králové méně pozoruhodná, protoţe i toto město v důsledku usnesení Zemského
12 sněmu, toho roku na den Filipa a Jakuba na praţském Hradě a v přítomnosti krále odbývaného, to bylo, které také přispělo na penězích, lidech a výzbroji. Účast Hradce Králové na válce proti Turkům. Chci o této záleţitosti nechat mluvit samotný přípiš, který Královéhradečtí dostali z Prahy a jehoţ prvopis v mých rukách se nalézá, tak, aby tehdejší poměry, způsob myšlení a charakter lépe známy byly učiněny. List do Hradce poslaný, bez podpisu. Česky: Sluţbu svoji vzkazuji, vzácné a slovutné opatrnosti páni a přátelé moji milí, téţ zdraví, štěstí i všeho dobrého vám ţádostivě přeji, jako mým milým a zvláštním pánům přátelům. Kdeţ ani psáti ráčíte, o té pomoci svolané proti Turkům ţe neslyšíte, aby přijímám lid byl, a stavové vyšší se hotovili, ţádajíce, abych Vám zprávu učinil, hotoví-li se Praţané a na jaký způsob prý sluţebních taţení bude; páni a přátelé, znáte povahu Čechů, v rozkoši, v kvasích a lakomství navyklých. Ţe se jim dvojně nehaleká, ani věří v nepříteli, aby Turek, pro kteréhoţ tato potřeba opatřiti se má, táhl. Ale já v tomţto čase jest přišel na jistú věc v psaní, které jest do ruku pánů mých došlo. Ačkoliv věc i jiná jest, kteráţ včera jest psaním, který i císař Jeho Milosti, na nejvyššímu panu purkrabí praţskému, ţe Imbray Baše aţ k Vídni se pouští po Dunaji s počtem lidu znamenitým, a císař turecký ţe u Budína býti měl, není-li těchto dnů a jiţ svou všechnou velice velikou mocí, kterouţ nikdy jest nehýbal, ze všech zemí sehnanou, jenţto jest se obávati pro naše váhavosti, nedůvěry a rozpakování, aby se Vídni něco nestalo a nám potom, jeţto toho litovali bychom, jeţto s takovou mocí táhne, znáte, ţeť toho neobleví, ale svou mocí tak a tím ukrutenstvím bude chtíti provésti, jenţto, Pane Boţe, rač nám pomocník býti, jakoţ coţ pak to který psáti ráčí a jaké špehy má, teď Vám posílám, protoţ coţ se pánův Praţan dotýče, ti na tom jsou, nebude-li moci dříve svých vypraviti, tehdy aby vţdy na tom místě dáti se najiti, jakţ zřízení ukazuje a vedle sněmovního jednání jeţdním aţ od těţkosti budu je moci míti, tudíţ píši platiti budu, neţ zmínili sobě místo spíţe na jeska /?/ na tejden dáti chtí a prostici soli na vůz
13 ke XX /dvacíti - p.p./ pěším a chleba, co sluší a zdáti se bude, jakoţ toho také pořádek vyměřený jest, jenţ toho psáti nemohl jsem pro svá přílišná zaneprázdnění a posel brzo chtěl odpověď jmíti a tak sporny i jsuce od pana sudího naproti kterýmţ vyjíti na pole ty k Čáslavi ráčí v pondělí přijísti, znejdřív budou moci své sluţby páni Praţané védsti a vy nejspíš, k té potřebě budou lidé to nejplatněji, ale my nevěříme, aţ se stane, jako i u Vídně bylo, protoţ co jste se a v čemţ přiznali a co i také sluţbě jiţ jízdně a pěší na tu sluţbu počtěte s pěti tisíc kop grošů českých, dva jízdné a XX pěších, nečekajíc ţádného v tom dalšího ukládání, neb neţli ta ukládání po krajích se vykonala, ţe se s tím prodle a obmeškáni budete, neb taky paná moji i páni starosti učinili, rozváţivše statky své, a čas mají a počet jízdních jednají i také pěších, kterýmţ tak vedle zřízení na jeden měsíc zavdávají a potom kaţdý týden platiti budu skrz osobu z rady k tomu kteroukoli v království vyslanou, podle lidí daních a tak zřídíce na týţ počet a vedle toho pořádku, abyste také neobmeškali, neb válečnému běhu malé zameškání škodu přináší. A Turek, znaje nehotovost, chtivěji bude pospíchati, neb jiţ snad ani pánům hejtmanům který královským postačí čas ukládati, rozdělovati a nerozumný, podle těch novin nepřijdeli na veřejné hnutí všech jaký z toho spisu srozumíte, protoţ toho bych rád v to i více psal, ale čas neplouţil a také mám jiţ nad moţnost zaneprázdnění skrz přílišná psaní a odpovědi dávání. Kdyţ jsem tak jiţ psal, tehdy přišlo jest pánům mým nové poselství, kteréţ vám také posílám - vţdy pro to srozuměný, jaká těţkost se valí na křesťany. Coţ bych mohl koli k vůli Naší Milosti učiniti, učiním rád pro Vaší ke mně přátelskou vůli a pro dobré, neţ ţe škaredě píši, jenţto jest přílišný pospíchání, chtěje se rád Vám slouţiti - sluţbou poníţenou. V Praze Anno MCXXXII. A já maje pro jiné příliš pilné potřeby odjíti, nemohl jsem ani korrigovati. 1533. Seznam vsí patřících Hradci Králové. Německy: V tomto roce patřily následující vesnice městu Hradci
14 Králové: Březhrad, Plačice, Blíţkovice, Praskačka, Sedlice, Chraštnice, Urbanice, Stěţery, Charbušice, Řibsko, Hvozdnice, Bříza, Rozbeřice, Všestary, Neděliště, Třešovice, Světí, Lochenice, Předměřice, Skalička, Rusek, Piletice, Slatina, Svinary Malé, Svinary Velké, Lhota za Malšovicí, Lhota za šibenicí, Kluk, Třebeš, Roudnička a Vysoká. 1534. Krajští hejtmané a jiní úředníci. Německy: Z Titulární knihy M. Brikciho z Liţky je znám Vilém z Valdštejna na Lomnici co krajský hejtman panského stavu, Jiří Gerštorf z Gerštorfu na Ţírči co krajský hejtman stavu rytířského, v kraji královéhradeckém. Pak nalézají se mezi vladyky Jindřich Pavel a Václav Nejedlý z Vysoké a v Hradci Králové neméně Mikuláš z Michelsdorfu, co ouředník v Hradci Král. Téţ zemřel v tomto roce, dne 18. ledna, královský hofrychtéř království /českého/ Jan Hlavsa z Liboslavic, který předtím byl primátorem Starého Města praţského a velice zaslouţilý muţ, jehoţ tělo bylo u sv. Michala ve Starém Městě praţském pohřbeno. /Veleslavín./ 1535. Ţádný zápis. 1536. Německy: V pátek před sv. Magdalenou vyhořelo skoro celé město aţ na 25 domů a předměstí. Kostel, v němţ se ještě zvětralé kresby na kamenech klenutí spatřují, radnice, fara se všemi kolem leţícími domy do základů zničeny jsou. /l/ Obvyklé obnovení rady /města/ předsedal podkomoří ve středu po sv. Jakubu. Průběh té slavnosti byl: Česky: Vzácný a statečný rytíř pan Petr Rašín z Risenberka a na Staré .... /asi vynecháno slovo - p.p./ královské Mti dvoru maršálka rada, téţ podkomoří v království českém, ráčil jest
15 radu obnoviti a tyto osoby níţe psané na úřad konšelský posaditi ve středu po sv. Jakubu apoštolu Větším, léta Boţího MDXXXVI. Jakub Kadrman Pavel Jiskra Vít Koţešník Martin Ziambach Marek Hrádek Zigmund Zyšek Laurin Horský M. Štěpán Kotoul Bryki Soukeník Jan Krčma M. Jan Mls Jiřík Jvíček Rychtář Matouš Přeštický /2/ Doklady: 1/ eupac. Veleslav. - 2/ Lib. contr. III, Folii A 5. 1537. Hěmecky: Tohoto roku děje se první zmínka o špitálu sv. Pavla, která se týká dílem špitálu malomocných sv. Pavla, dílem sv. Pavla na Střezině. V následujících letech aţ do roku 1570 nacházejí se nadace, úroky a docházející poţitky řádně rozdělené, ale nikdy není zmínky o kostele sv. Pavla. Kdyţ tento byl roku 1778 zbořen, jeho základy vyzvednuty a se vší zemi odvezeny, nenašla se ani stopa po základním kameni, jinak obvyklém. /l/ Kostel a špitál sv. Pavla, viz výše. Ve čtvrtek před sv. Vítem byla rada obsazena následujícími členy - dle českého zápisu: Léta P. 1537 ve čtvrtek před sv. Vítem urozený a statečný rytíř pan Petr Rašín z Ryzmburka a na Staré obnovil úřad konšelský a tyto níţepsané na radu přesadil: Jan Straka malej, primas Martin Ziampach Vít Koţešník Václav Kazka Jakub Kaderman Jiřík Mlynář Laurin Horský Jan Krčma M. Jan Mls Petr Smetana Mikuláš Chausnický Jan Pexa Rychtář Jiřík Jvíček z Kolovsi /2/ Doklady: 1/ Coacervatio /?/ Thes. Eules. - 2/ Liber contr. III A 19 pag. versa.
16 1538. Zvon Ţebrák na věţi sv. Ducha. Německy: Na věţi sv. Ducha jest zvon zvaný Ţebrák, který tohoto roku ulit byl s nápisem /českým/: Léta Páně 1538 slit zvon ke cti a chvále Pánu Bohu i Panně Marii i vší říši nebeské za pana Jana Straky, hospodáře města, skrze Matěje Spicze Konwarze a Mikuláše Rormajstra, bratra jeho. Buď z toho Pán Bůh pochválen. Pak byl na zvonu i obraz sv. Václava. Dne 9. září, v pondělí na úterý po Narození P. Marie uzřel světlo světa v Hradci Králové Václav z Kaliště a Ottersfeldu, prokurátor u nejvyššího zemského soudu. Ve čtvrtek po vyslání apoštolů sadil nový podkomoří Jan Litobořský z Chlumu radu města podle zápisu /českého/: Česky: Urozený a statečný rytíř pan Jan Litobořský z Chlumu a na Pecce, purkrabí kraje Hradeckého a králové JMti podkomoří v království Českém, ráčil jest radu obnoviti a tyto osoby níţe psané na úřad konšelský posaditi ve čtvrtek po rozeslání apoštolův leta 1538. Primas Jan Straka Andrej Velaš Vít Koţešník Jan Krţina Jakub Kaderman Petr Smetana Brykcí Soukeník Zikmund Zych Mistr Jan Mls Matěj Koštický Martin Ottomar Jan Lamač Pan rychtář Jan Pexa /l/ Doklady: Veleslavín - 1/ Lib. Contr. III C 3. 1539. Německy: Dle historického kalendáře Prokopa Lupáče zemřel náhlou smrtí dne 26. května královský podkomoří Plancnar. U oněch věnných měst byl podkomořím Jan Litobořský z Chlumu, /l/ který v předešlém roce co purkrabí a v předešlém roce co podkomoří je připomínán, sázel radu v Hradci Králové po sv. Bartoloměji, dle zápisu /latinského/: Strenuus Eques auratus Dominus Joannes Littoborsky de Chlum et in Peczka, Reginalich Majestatis sub Camerarius renovavit
17 officium Consulatus Feria Il-da post Bartolomai Anno 1539 et ad hoc officium constituit personas subscriptas. Primátem Briccium Panificem Joannem Krčţma Joannem Pexam Petrum Smetana Vitum Pellificem Joannem Pieram Magistrum Joannem Mls Bartolomeum Hlozek Joannem Domascum Joannem Slatinsky Andreas Velas de Haslovicz Toman Strachotam Rychtář Jiřík Mejtský /2/ Nepokojný zeman zavřen ve věţi. Německy: Královéhradečtí dostali se do sporu s panem Janem Korbem /Kordule ?/ ze Sloupna, obţalovali ho z výtrţností a byl pak vsazen do vězení v Černé věţi. /3/ Doklady: 1/ Manu. Consul. Fol. 74 a Ehrengedächtniss der Böhmen, u mne. V roce 1545 tento Jan Litoborský z Chlumu a /1545, 22 vide 1542/ na Prčicích, purkrabí kraje Královéhradeckého a podkomoří nad městy věnnými, prodal Mikuláši Karlíkovi z Neţertic jednoho poddaného s ourokem ve vsi Nevraticích za 200 kop. Ibidem. - 2/ Lib. Contr. III d. 7 pag. versa. 3/ ex M 5 Novodomi invent. 1540. Kidlin co majitel v Plotištích. Mikuláš Kindlin - Kidlin - nachází se /v tomto roce/ jako majitel Plotiště, čemuţ se má ale rozuměti tak, ţe nevlastnil celou ves, nýbrţ jen díl téţe, ke kterému také nynější Kydlinovský mlýn patřil. Po Stětí sv. Jana Křtitele stalo se opět sazení rady: Strenuus Eques auratus Dominus Ioannes Litoborsky de Chlum et de Peczka, Reginalis Majestati Subcamerarius etc. renovavit Officium Consulatus Feria III post Decolationem Ioannis Anno 1540 et ad hoc Officium vocavit personas intra scriptas. Primas Vitus Pellifex Joannes Krczma Joannes Pexa Petrus Smetana Bricci Pannifex Mathias Koštecky Martinus Ottomar Joannes Lamač Magister Ioannes Mls Mathias Holiaš
18 Joannes Damašek Rychtář Jan Slatinský /2/
Hendricus Nejedlý +/
Doklady: 1/ M.s. Novodom. - +/ U tohoto individua je tato poznámka napsána: Učinil přísahu k úřadu konšelskému Feria II Nativitatis Mariae a při tom odřekl se, ţe na lichvu peněz půjčovati nebude, a kteréţ má peníze na lichvě, ty ţe vyzdvihne. 2/ Lib. Cont. III C 7. 1541. V pátek před příchodem Nového roku 1541 vypravila věnná města Hradec Králové, Jaroměř, Dvůr Králové, Chrudim a Vysoké Mýto některé jejich členy rady ke králi a královně do Nového Města v Rakousích, kteří jejich stíţnosti přednésti měli. Vysláni byli z rady: Jan Damašek z Hradce Králové, Jiří Kantorek z Chrudimi, Pavel Roţnovský, městský písař jaroměřský. Jim k posluze byli přidáni: Jiří Michalův, Adam Kropáč, Mikuláš Bosák a Vašek z Hradce Králové, Vaněk Postřihač a Jindřich z Chrudimi. Byli přátelsky přijati a obdrţeli následující přípiš, a to jak věnná města tak i nejvyšší hofmistr. Královský přípis věnným městům. Česky: Ferdinand z Boţí milosti etc. nadepsaným městům. Opatrní věrní naši milí. Těţkostem, kteréţ jste na nás skrze posly své a písaře naše vznesli, jsme srozuměti ráčili a věděti vám dáváme, ţe urozenému Zdislavovi Berkovi z Dubé a z Lipého na Zákupech, nejvyššímu království českého a dvou synů našich nejmilejších arcikníţat rakouských hofmistru, a Landvogtu Horních Luţic, věrnému našemu milému psáti a poroučeti ráčíme, aby se všemi těmi osobami stavů vyšších, do kterých se těţkosti jmíti pravíte dostatečně, a s pilností jednal a k tomu vedl, aby od takových předsevzetí, které vám a těm městům na škodu jsou, přestaly. Jestliţe pak by toho hofmistr náš při nich obdrţeti nemohl, aţ se nenaděje, tedy všeho aţ do příjezdu našeho, dá-li Pán Bůh šťastného do království Českého, odkládati a vám poroučeti i přikázati ráčíme, abyste se zatím všelijak pokojně v té věci zachovali, aniţ toho před se, co by k nesousedství nebo k nepřátelství slouţilo,
19 nebrali, a my, kdyţ příjezd náš do tohoto království českého bude, ráčíme v ty těţkosti vzniklé milostivě náhlédnouti a v tom spravedlivě se zachovati a opatřiti. Dáno v Novém Městě v Rakousích v úterý po sv. Antonínu léta tisícího pětistého čtyřicátého prvního - království našeho římského dvanáctého a jiných patnáctého léta. Česky: Ferdinand etc. Nejvyššímu hofmistru. or. 18. Urozený věrný náš milý! Všemu tomu, co jsou města králové, jejţ lásky paní manţelky naší nejmilejší do některých osob ze stavů vyšších v království českém ze strany piva vaření, pivovarův nové stavěni, i také zápovědi, aby do těch měst na trhy jejich poddaní nevezli, stěţujíc, v příleţícím výpisu, v kterým i ty osoby poznamenané, od kterých by se těm městům proti jejich svobodám, jak nás spravují, díti mělo, posíláme šířeji vyrozumit. Na táţ města v tom poníţení za milostivé opatření prose, i nevidouc My, kterak toho na ten čas jinak opatřiti, tobě poroučíme, aby s těmi osobami ze stavů vyšších, pokud /lze/ slušně, povolně jednal, a rozmluvil, aby od takových předsevzetí a zvláště zápovědi, aby lidé jejich do měst nevezli, přestali a toho nebránili. Pakli by toho při tom tou měrou toho zjednati a obdrţeti nemohl, tehdy nám zdání a radu svou, jak a pokud bychom tu věc aţ do šťastného příjezdu našeho do království českého opatřiti měli, oznámiti neomeškávej, kdeţ znajíc vůli naší býti, nepochybujem v tobě, ţe v tom pilností a bedlivostí tvou, pokudţ toho potřeba uznašní /?/ nesejde. Dáno v Novém Městě v Rakousích etc. /1/ Poţár Zemských desek. Německy: Ve čtvrtek před svátkem Sv. Ducha, bylo to 2. června, kdy v Městě praţském Menším, v jednom domě, Bašta zvaném, nedopatřením oheň vyšlehl, který se tak velice rozmohl, ţe Malá Strana a Královský Hrad i s královskými Zemskými deskami zcela popelem lehly. Pro zemi vznikla nenahraditelná škoda. K obnovení těchto shořelých desek zemských byl ještě téhoţ roku, v pondělí po sv. Barboře na Hradě praţském sněm drţán, na kterém 24 bodů přijato a určitý počet osobností ze všech tří stavů k tomuto jednání zvolen, mezi nimiţ se také or. 19. Jan Litoborský z Chlumu a na Pecce, purkrabí kraje královéhradeckého a současně podkomoří královnin, se nalézal. Tito přednesli králi o vypracovaném usnesení zprávu o Štědrém
20 večeru, který tehdy na sobotu připadl. Takovýmto způsobem byly zápisy pracně spojeny a současně nové desky zaloţeny. +/ Ve čtvrtek po sv. Vavřinci bylo následující obnovení rady: Česky: Urozený a statečný rytíř pan Jan Litoborský z Chlumu a na Pecce, purkrabí kraje Hradeckého a králové JMti podkomoří v království českém, ve čtvrtek po sv. Vavřinci leta 1541 úřad konšelský z vůle Boţí sadil, k témuţ úřadu volil osoby níţe psané: Hospodář města Jan Damašek Ondřej Velaš Vít Koţešník Petr Smetana Brikcí Soukeník Matěj Goliáš Jakub Kaderman Martin Hrnčíř Martin Ottomar Jiřík Mejtský Mistr Jan Mls Adam Kropáč Rychtář Jan Slatinský /2/. Doklady: 1/ Archiv Jaroměřský. - +/ Kutnohorský rukopis, item Nové zřízení ve vyzdviţení desek zemských. Tisknuto Severinem Mladším 1542 ve Starém Městě praţském, Slavatovský rukopis. 2/ Lib. Contr. III F 8. 1542. Německy: Dne 11. ledna zřídil král pro některé záleţitosti starých měst Appelaci, mezi jejímiţ členy byl Jan Litobořský z Chlumu, purkrabí královéhradeckého kraje, /l/ Dílo královéhradeckého literáta. Jiří Engel neboli dle českého textu Jiřík Anděl Královéhradecký přeloţil do českého jazyka knihu Erasma Rotterdamského pod titulem "Spis stanovený v církvi" a v Praze vydati jej nechal. /2/ Hradec kupuje vesnice a statky. Ve středu po Přenesení sv. Václava poupila obec města Hradce Králové od Petra a Jana Hamzů ze Zábědovic statek Radikovice za 950 kop grošů českých. /3/ A téhoţ dne od Jana Donáta z Těchlovic vsi Libčany a Těchlovice za 1.300 kop grošů českých. /4/
21 Smrt arciděkana Pavla a pamětní zápis. Německy: Dosavadní arciděkan, kněz Pavel upadl do smrtelné nemoci a učinil na den Přenesení sv. Václava svoji poslední vůli v přítomnosti od něho doţádaných a od purkmistra Petra Smetany vyslaných radních muţů Matěje Goliáše a Martina Hrnčíře, načeţ na neděli Reminiscere zemřel. Básník tohoto města zanechal v knize Testamentů 2. Litt. 12 vedle zmíněné poslední vůle následující Epitaphium: Epitaphium Sacerdotis Pauli Pastoris Ecclesiae Hradecensis qui mortuus est Dominica Reminiscere Anno 1542 dum sequitur Sancti Paulus vestigia Pauli et tradidit populo dogmata vera sua. Identique animo Christum docet atque Salutem Spes alibi proprie ponere quemque vetat. Heu! cito Sublatus fatis et morte reliquit. Non bene perfectum Religionis Opus illius ossa cubant hic, menstenet athera celsum Patria sed tanto lugeat orbe viro. Ve čtvrtek před sv. Sixtem sadil podkomoří tuto radu: Česky: Urozený a statečný rytíř pan Jan Litoborský z Chlumu a na Pecce etc .... ve čtvrtek před sv. Sixtem leta 1542 obnoviti ráčil úřad konšelský, na který sadil osoby níţe psané a potom feria IV in Nativitate umřel. Primas Jan Damašek Peter Smetana Vít Koţešník Ondřej Nejedlý Brikcí Soukeník Tomáš Strachota Jan Straka Jiřík Mejtský Martin Ottomar Adam Kropáč Ondřej Velas Jan Pisák or. 21. Rychtář Jan Slatinský /5/ Největší zvon na kostele sv. Anny. Německy, nápis český: Ze zvonů, které na věţi kostela sv. Anny visí, největší byl ulit tohoto roku s ja nápisem: Léta Boţího tisícího pětistého čtyřicátého druhého tento zvon slit jest ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu skrze Václava Konváře k svaté Anně. - Při tom je obraz svátého Václava. Doklady: 1/ Velesl. - 2/ Cath. Libri prohib. - 3/ Ehrengedächtn. der Böhmen, u mne - 4/ ibidem - 5/ Lib. Contr. III. G 8.
22 Německy: Podkomořím králové a současně také hejtmanem na Hradě praţském byl tohoto roku Wolf z Vřesovic a na Doubravské Hoře. /1/ Týţ obnovil radu města Hradce Králové následovně: Urozený a statečný rytíř pan Wolf z Vřesovic na Doubravské Hoře, podkomoří králové Její Mti, podkomoří v království českém a hejtman Hradu praţského, obnovil úřad konšelský a posadil osoby na týţ úřad ve čtvrtek před svátým Václavem leta 1543. Primas Jan Straka Zikmund Zych Vít Koţešník Matěj Goliáš Brykcí Soukeník Matěj Koštický Andrej Velaš Martin Hrnčíř Petr Smetana Jan Smejtmík /Sanytrník ?/ Mistr Jan Mls Jan Provázek Judex: Jindřich Nejedlý z Vysoké /2/ Právě v tomto roce Jan Litoborský z Chlumu a na Pecce, purkrabí královéhradeckého kraje, prodal městečko Hořice s Libonicemi, Lhotou a Chvalínem Petru Bohdaneckému z Hodkova za 5.000 kop českých. /3/ Doklady: 1/ Man. Cons. Fol. 56. Doubravská Hora je zámek leţící západně u Teplic, dnes všeobecně zvaný Schlossberg. - 2/ Lib. Cont. or. 22. III H 16 pag. versa. - 3/ Ehrengedächtnis der Böhmen M 5, u mne - zde je poznamenáno, ţe purkrabí /Litoborský/ sice jiţ předešlého roku zemřel, ale teprve v přítomné době kontrakt do Zemských desek byl zapsán. 1544. Zastavené věnné město Trutnov drţitel nechce vrátit. Poněvadţ královna česká neměla ţádné Dominium directum vlastní panství, nýbrţ jen uţitky brala z věnných měst, tedy panství tato nesměla zciziti, nýbrţ toliko v případě nejvyšší potřeby zastaviti, stalo se také, ţe Adam Silber ze Silbersteinu jemu od královny Anny, Manţelky Ferdinandovy, za 447 kop praţských grošů zastavené město Trutnov vrátiti nechtěl, byl toho roku odsouzen k vydání proti přijetí zástavní sumy. Po Všech svátých byla městská rada opět obnovena:
23 Česky: Urozený a statečný rytíř pan Volf z Vřesovic etc. obnoviti ráčil úřad konšelský a posadil na týţ úřad konšelský osoby níţe psané, feria II. post Omnium Sanctorum Anno 1544. Primas Vit Koţešník Mistr Jan Mls Jan Straka Zikmund Zich Jan Damašek Jindřich Nejedlý Brikcí Soukeník Martin Hrnčíř Ondřej Velas Adam Krovač Martin Ottomar Jan Hronek Rychtář Jan Slatinský. /2/ Doklady: 1/ Epit. Comit. M 5 - 2/ Lib. Cont. III S 18. 1545. Německy: V tomto roce v pondělí po neděli Laetare byl v Praze drţán zemský sněm pro vojnu tureckou, na němţ mimo jiné byl z Hradce Králové Jaroslav Kaderman z Kolce přítomen a dosazen k vybírání daní a přiznání majetkových v kraji královéhradeckém. or. 23. Podkomoří královnin obsadil radu města následovně: Česky: Urozený a statečný rytíř pan Volf z Vřesovic etc. obnovil jest úřad konšelský ve čtvrtek před památkou Všech svátých a posadil na týţ úřad tyto osoby Anno 1545: Primas Vít Koţešník Jan Slatinský z Hostovic Jan Straka Matěj Košlický Jan Damašek Jiří Háček z Kolovsi Brikcí Soukeník Jan Provázek Mistr Jan Mls Václav Sprinczel Jindřich Nejedlý z Vysoké Václav Zabzděl Pan rychtář Bartoš Hlozek /2/. Německy: Dne 24. října tohoto roku zemřel Ondřej Velaš z Hostovic, měšťan a radní v Hradci Králové. /3/ Kostel a špitál u sv. Jakuba. Mezi nadačními účty tohoto roku nalezneme kostel sv. Jakuba na Louce jako "eine starke Begräbnis" /asi ţe se tam hodně pochovávalo - pozn. překl./ a při tom špitál pro zchudlé, který od Bernáška Noţíře vystavěn byl. Pak kostel sv. Petra, filiální k faře sv. Anny a zvaný Záduší sv. Anny. Tyto kostely
24 byly velice bohatými důchody nadány. /4/ Taká je špitál sv. Anny nově vystavěn, kteráţto stavba se na 150 kop 24 grošů 2 denáry míšeňské vyúčtována byla. /5/ Doklady: 1/ Slavatovský rukopis - 2/ Lib. Contr. III K 14. - 3/ Lupáč in Coron. fol. 11 — 4/ Coacer /?/ Thes. Euelsie /snad Ecclesiae ?/, v němţ jsou sazby štoly vyznačeny - 5/ Manual Cons. de Anno 1556. 1546. Mezi 20 osobami, které dne 18. května ze středu stavů v záleţitosti Lehnického sporu ke králi Ferdinandovi do Vratislavi poslány byly, nalézali se ze stavu rytířského Jiří z Gersdorfu na Cholticích, podkomoří, a Bernard Ţehušický z Nestájova na Riesemburku, purkrabí královéhradeckého kraje. /l/ Pak byli téhoţ roku tomuto kraji představeni: Jan Špetle z Janovic, co krajský hejtman panského stavu, a Jindřich Haugvicz z Biskupic na Kopidlně za stav rytířský. Tento poslední, "propria in Tutoria nomine" , jménem Jana a Václava z Haugviců koupil od Jiřího Kopidlanského z Kopidlna ves Lísku za 663 kop grošů českých. /2/ Šmalkaldská válka na obzoru. Ale s Janem starším Špetle z Janovic to tak klidně nedopadlo. V tomto roce stahovaly se strašné mraky skrze šmalkaldskou válku, které království českému změnu státního zřízení předpovídaly. V této válce král Ferdinand pomáhal svému bratru císaři Karlu V. proti kurfirstu Janu Bedřichovi Saskému a lantkraběti Filipu Hessenskému a také Čechové byli do této války se smutným koncem zapleteni. /3/ Dne 17. srpna vydal král rozkazy všem krajům, ţe se mají svolati všechna vojska povolená zemským sněmem, který byl konán na Hradě praţském za přítomnosti krále ve čtvrtek po sv. Jakubu. Vojska tato mají se se svými vůdci, kteří také na sněmu byli zvoleni, na den sv. Václava u Kadaně shromáţditi a pod velením Šebestiána z Breitmühle táhnouti tam, kam bude nařízeno, a pak má sebrané vojsko státi aţ do sv. Martina v poli. Dle tohoto rozkazu rytířstvo a vojsko se shromáţdilo u Kadaně a to mimo vlastního lidu králova, který ponejvíce z Uhrů se skládal.
25 A jiţ bylo na tom, ţe se potáhne do Voigtlandu. Češi nechtějí jíti proti Sasku. Tu ale češi pod mnohými záminkami, především ale proto, ţe kurfirst saský také sv. Večeři Páně pod obojí způsobou přijímá a je jejich spoluvěřícím, krok přes hranice učiniti se zpěčovali, ale k ochraně země zůstati státi chtěli. Od krále do leţení vyslaný nejvyšší kancléř Jindřich z Klauen or. 25. a za ním následující primátor Starého Města praţského Jakub Fikar z Vratu, kteří praţské stavy k pochodu pohnouti měli, mohli se vší výmluvností jen jeden díl do pohybu přivésti, který také v tomto polním taţení vybrané ukázky statečnosti podal. Jeden díl zůstal za hranicemi, druhý se navrátil domů. Mezi oněmi, kteří nechtěli přes hranice táhnouti, byl Jan Špetle z Janovic, hejtman kraje královéhradeckého, se svým lidem, byl pak s jinými do vězení uvrţen a k trestu smrti odsouzen, ale naléhavé ţádosti královniny jim vyprosily ţivot. /4/ Doklady: 1/ Veleslavín Kalend., Slavat. rukopis. - 2/ Ehrengedächtnis der Böhmen M 5 - 3/ Sixt z Ottersdorfu, Balbin Epitome Gomit. M 5 - 4/ Loco cita acta těch všech věřících. 1547. Německy: Ještě znamenitěji nastoupil rok 1547, kdyţ král k nastalé roztrţce buď pro nedostatek opatrnosti nebo z podceňování Čechů současně první krok učinil, kdyţ bez povolení zemského sněmu vydal neobvyklý rozkaz a dne 12. ledna učinil taková opatření pro polní taţení, která musila vzbudit pozornost a hněv Čechů. Kdyţ stavové byli vyzváni, aby na pondělí před Obrácení apoštola Pavla se u Litoměřic vynajiti dali. /1/ Praţská města byla první, která proti této výzvě námitky činila, tyto byly králem zodpovězeny, a právě, kdyţ tato protivná záleţitost klíčiti počala, zemřela královna Anna, manţelka krále, po porodu, ve stáří 44 roků dne 27. ledna. /2/ or. 26. Královna umírajíc prosila krále, obejmouc ho, aby byl k Čechům
26 milostiv a dobrotiv. /3/ V pátek po Obrácení apoštola Pavla opětoval král rozkaz daný 12. ledna všem krajům, dávaje při tom zprávu o úmrtí královny. Ale Staré i Nové Město praţské viděla v tom zásah do svých práv a jejich magistráty písemné vylíčení pohnutek, které je domněle opravňovaly vzepříti se královým úmyslům. Nejpřednější příčina, která také vrhá světlo do dalších dějů, byla: přijímáni Svaté Večeře Páně pod obojí způsobou vedle mnohých jiných důvodů. Král oběma Městům jejich přípisy zodpověděl a jel pak dne 5. února v doprovodu svého syna arcikníţete Ferdinanda do Litoměřic. Tam zastihl mnohé pány, rytíře a vyslance měst, dle jeho rozkazu shromáţděné. Ubytoval se v tamějším rathouze. Tam mu bylo předneseno tolik podání, ţe to ukazovalo na řádně svolaný sněm, a bylo mezi králem a stavy vyměněno tolik odpovědí, ţe vše opakovati příliš daleko by zabíhalo. Shromáţdění stavové učinili rozhodnutí, ţe kaţdému pánu, rytíři i městu se dává volnost s králem táhnouti či nikoli. Kdoţ s králem potáhnou, nebudou tak činiti z nějakého ohledu nebo úmyslu, ale proto, aby osobu krále chránili před nebezpečím. Takto uváţivše zavázali se všichni, ţe s králem do pole půjdou a ostatní stavy rovněţ k tomu pohnou. Král jim poděkoval za toto prohlášení. /4/ Co se takto v Litoměřicích vyjednávalo, zavázala se tři or. 27. praţská města v Karolinu v Praze, ţe svoje práva, svobody a staré zvyklosti aţ do hrdel a statků brániti chtějí. /5/ Stejného času shromáţdili se v Praze v domě Bohuše Kostky z Postupic pánové, rytíři a vyslanci stavů z krajů: královéhradeckého, chrudimského, čáslavského, boleslavského, kouřimského, bechyňského, prácheňského, vltavského a podbrdského. Po zpěvu poboţných písní a modlitbě šli odtud do Karolina a tam nechali si čísti ujednání praţské jednoty a hlásili se, ţe do této jednoty vstupují, coţ jim taká povoleno bylo. /6/ Toto byl první nebezpečný krok, protoţe královéhradečtí byli první ze všech zemských měst, a z toho jim pak vzrostla největší pohroma. Z této právě zmíněné jednoty psali v pondělí, na den sv. Valentina, neboli 14. února, králi a prosili ho, aby vypsal všeobecný zemský sněm na blíţící se postní dny / na den 17. března - pozn. překl./, aby mohli v tomto sněmu závaţnosti válečného taţení se stavy se uraditi. Kdyby to král učiniti nechtěl, tedy ţe se sami v ten čas sejdou a věc
27 tu uváţí. /7/ Dne 15. února, v úterý po sv. Valentinu, zavázali se přísahou ještě úţeji a poněvadţ byly roztroušeny všelijaké řeči, které svůj původ ze dvora královského míti měly, "jakoby se král nechal slyšeti, ţe chce praţská města tak zničiti, ţe sotva by se ukázati mohlo místo, kde tato stávala", psaly tři magistráty obcí praţských ve čtvrtek po sv. Valentinu králi, prosíce ho, aby takové řeči zakázal. /9/ Mezitím spříseţenci dostali od krále odpověď na jejich připis ze 14-tého. Psal jim z Ústí v sobotu po sv. Valentinu, t.j. 19. února, a sliboval, ţe on sám - král - osm dní po velikonocích přítomen býti chce zemskému sněmu na Hradě praţském, který hned na pondělí Quasimodogeniti vypsal. Do té doby zapověděl jim všecko or. 28. podnikání a dopisování. Dne 17. února obdrţeli Praţané odpověď z postní soboty od krále z Ústí, v níţ je ujišťoval o tom, ţe všechny takové řeči nemají podkladu a ţádal je, aby zase i oni zapověděli všechny v Praze vytisknuté písně a spisy proti němu a císaři. /10/ Tehdy by se bylo nepochybně nedorozumění mezi králem a stavy utišilo, nebýti toho, ţe kurfirst Jan Bedřich Saský poslal psaní datované dnem 20. února, t.j. v sobotu po svátku Stolice sv . Petra, v němţ stavům, shromáţděným v Praze, připomíná staré dědičné spojení mezi Čechy a Saskem, také to, ţe jeho poddaní jsou stejné víry s čechy , vzpomíná hodlovacího dopisu Šebestiána Breitmühla a prosí, aby se přátelsky proti němu a jeho poddaným chovali. Dopis tento dne 22. března stavové zodpověděli. /11/ Co se takto dopisy vyměňovaly, kurfirst mezi tím dobyl určitých úspěchů proti markrabí braniborskému u Rochlic, které stavům v Praze v sobotu na den sv. Řehoře, t.j. 12. března, svým dopisem oznámil a slíbil jim svoji pomoc proti těm, kteří po jejich svobodě sáhají. Tímto úspěchem král Ferdinand dostal se do nesnází ještě větších a byl přiveden k rozhodnutí vůdce svého vojska Breitmühle proti Chomutovu poslati a všechny stavy v Čechách do zbraně svolati. V dopise z Dráţďan v úterý po neděli postní Reminiscere vydal otevřený rozkaz všem krajům, aby zmíněnému vůdci se hlásili a ačkoli tento vůdce /Breitmühl/ ţádal stavy, aby svá vojska k Schleckenwerdu poslali, a král ve svém opětovaném dopise ţádal, aby stavové odeslali potraviny proti hotovému zaplacení do Chebu, k vydrţování císařského vojska, k pomoci arcikní-
28 ţeti Morici Saskému táhnoucího. Ale stavové na to nepřistoupili, na svém novém sjezdu v Karolinu byli toho mínění, ţe všecko toto tak jako tak projedná se na sněmu, který král na osmý den po velikonocích svolal, na kterýţ si připraviti nechali jisté artikuly. Současně Sebastianovi z Breitmühlu písemně prohlásili, ţe nemají proti kurfirstovi a jeho poddaným or. 29. bojovati ţádných příčin. Tím více, ţe skončil čas, na který jemu stavovská velení svěřili, a proto aby na nějaké další polní velení nemyslil. Mezitím psali vůdcové kurfirstovi stavům, ţe se zmocnili města Jáchymova, k rukám jejich - stavovským. /12/ Ale tento, od saských velitelů pouţitý trik působil na nedůvěřivé mysle Čechů v Praze shromáţděných tolik, ţe nechali tisknouti prohlášení, v němţ vyzývají spolustavy k přístupu k jednotě, s vyloučením těch, kdo se do velikonoc nepřihlásí. Protoţe se jim také zdálo zbrojení v sousedních zemích pováţlivým, usnesli se ve středu po sv. Benediktu postaviti vlastní vojsko k ochraně jejich ţen, dětí a poddaných, k čemuţ království v dalekosahajícím návrhu vyzývali. /13/ A poněvadţ ţe v Praze stále dlíti nemohou, ze svého středu vyvolili po čtyřech osobách, a sice za stav panský čtyři, za stav rytířský téţ čtyři a praţská města .... /nenapsáno kolik - pozn. překl./ za správce k řízení společných věcí. /14/ Kdyţ pak do Prahy došla zpráva, ţe saští vévodové Moric a August stojí u Mostu s více neţ 7.000 vojáky, zvětšila se nedůvěra a nastalo téměř zděšení, tím spíše, ţe stavové najisto měli za to, ţe toto vojsko, které bez ohlášení do země vpadlo, bylo proti nim určeno. To mělo v zápětí, ţe stavové učinili v Ţatci opatření, aby další postup Sasů byl zastaven. Peníze hraběte Šlika byly určeny k tomu v zemi povstání vyvolati a vůdci stavovskému, Kašparu Pluhovi z Rabštejna, bylo uloţeno nějaké vojsko sehnati a proti cizímu lidu s ním se postaviti. /15/ Usnesli se psáti králi saskému, jemu obdiv /oddanost/ projeviti a prošiti, aby saským vévodům rozkázal, aby zemi vyklidili, jinak ţe by se museli jiných prostředků chopiti a sami vévodům psáti, a konečně Moravské, Slezské a Luţické stavy o pomoc ţádati. /16/. or. 30. Král odpověděl jim z Mostu v sobotu po Zvěstování Panny Marie, ţe on sám se svými a císařskými spojenci skrze Čechy předsevzíti musí, aby se mohl spojiti s vojskem císařským.
29 Takto ţe bude moci chrániti království České proti kurfirstovi, který byl dán do Achtu. Stejné ujištění jim dal vévoda August, ţe on nikoliv co nepřítel, ale jako spojenec dle starého dědičného spojenectví přichází. /17/ Ale nedůvěra vůči králi zapustila jiţ hluboké kořeny, vůči králi, který revers o své volbě daný jiţ roku 1545 změnil, v předešlém roce svévolně jednal, proto mu nedali sluchu k tomu přišla zpráva z Plzeňského kraje od Kašpara Pluha odeslaná, ţe císař s 20 muţi /asi vynecháno slovo "tisíci", takţe se má čisti "s 20.000 muţi" - pozn. překl./, většinou Španěly, do chebského kraje vtrhnul a chce na Prahu táhnouti. Tato zpráva měla v zápětí, ţe všecko dohromady způsobilo rychlé vyzvání k zbrojení, veřejnému verbování /vojska/ a veliké roztrpčení pro právo potlačující jednání. /18/ Král táhl mezitím přes Chomutov a Ludic do Chebu a kdyţ k jeho uším dostaly se zprávy o velkých přípravách, psal z různých míst, kde měl leţení, nejen na Praţany, ale i na všecky kraje, v těchto listech Čechům neuţitečnost jejich zbrojení a peněţitých nákladů proti domnělému nepříteli stavěl před oči. A přísně je napomínal, aby zbraně sloţíce klidně se chovali do jeho příchodu do Prahy. Tato ujišťování a napomínáni a také i ona, která musili učiniti nejvyšší purkrabí Wolf Krajíř z Krajku a nejvyšší hofmistr Zdislav Berka z Dubé, nezmohla nic jiného, neţ ţe Praţané prohlásili příčiny pro něţ zbrojí a proč také pro tentokrát odvolati je nemohou. Prosili, aby král brzy do hlavního města přišel a císaře od krveprolití odvrátiti hleděl. or. 31. Do Achtu daný kurfirst hleděl dále vyuţívati dobré příleţitosti a nedůvěru v krále udrţovati, pročeţ nové rozkazy do krajů šly, dle nichţ všichni k obraně proti domnělému nebezpečí zbraní chopiti se mají a do pole táhnouti. /19/ Císař Karel psal jiţ z Gunzenhausenu stavům dne 22. března ţádaje o dovoz potravin, jeţ hotově zaplaceny budou, poněvadţ se se svým bratrem a saskými vévody v Chebu spojil a o zbrojení Čechů věděl. Opětovně psal 7. dubna na všechny kraje a dával ujištění, ţe ani on ani jeho bratr nemají ţádné úmysly proti obyvatelům království nebo proti náboţenství; vše, cokoliv podniká, vztahuje se proti Janu Bedřichovi, pročeţ nemají se Čechové znepokojovati, vojenské sbory mají se pokojně rozejiti a má se starati o dovoz ţivotních potřeb. Skoro to samé psal král téhoţ dne a napomínal neposlušné,
30 ţe jinak si budou muset špatné následky sami přičísti. /20/ Vyslanci stavovští odpověděli na to v úterý po velikonocích v obšírném přípise králi, v němţ králi děkují a doznávají, ţe nyní jiţ více ţádných pochybností o císařově i králově ujištění nemají, nikdy nezapomenou na své povinnosti vůči králi. Svůj vojenský lid neshromáţdili proti králi a v ţádném jiném úmyslu, neţ aby toliko své přirozené, všem národům vlastní právo, aby se mohli brániti proti násilím, která by koruně protiprávně se mohla dít, proti komukoliv uhájili. /21/ Nedorozumění mezi stavy a králem v příštím sněmu bude odstraněno. Prosili krále, aby upustil prut od taţení proti kurfirstovi, jeţto je to proti dědičné jednotě a svobodě zemské. Aby se tak nevydával do pověsti, ţe sám král český proti svobodě koruny něco nesprávného podniká. V souhlase s tím tito vyslanci všecky kraje k dodrţení dědičné jednoty se Saskem napomínali. /22/ My nechceme překáţeti císaři a jeho bratru v pohybech z Chebu do zemí kurfirstových, nýbrţ nechati je samotné provésti své taţení proti Janu Bedřichovi /23/ a obrátiti se ke sněmu, jejţ jsme se tolik domáhali. Stavové se ve velkém počtu v Praze shromáţdili, protoţe král přislíbil, ţe bude osobně přítomen. Tázali se zemských úředníků, zdali král jiţ zde jest, bylo jim však odpověděno, ţe nepřijde. Nehledě k tomu bude zítřejšího dne, t.j. 19. dubna, sněm otevřen, na který se dostaviti mají. Zemská síň nemohla veliký počet shromáţděných pojmouti a většina musela na hradním nádvoří zůstati. Na jejich ţádost bylo přečteno dědičné sjednocení mezi Čechy a Saskem. Následujícího dne došly některé ţaloby a byl pak Florian Grispek obţalován ze zrady a vsazen do vězení. Pak přišel konečně Jan, biskup olomoucký, Václav z Ludanic a na Chropíni, zemský, hejtman na Moravě, Vilém Kuna z Kunštátu na Hrádku, Jiří Ţabka z Limburku a na Kounicích, Jeho Majestátu rada a vicekaneléř království Českého, Břeněk z Víčkova na Prusinově, podkomoří markrabství moravského, a Václav Telauer z Telau /Tetauer z Tetova ?/ na Malenovicích, nejvyšší písař zemský na Moravě, co královský komisař. Tito prokázavše svoje pověření, ţádali, aby okresy nedostavení se před králem odprosily /? nejasno pozn. překl./, pak ţádali jménem krále zrušení paktů a odstranění vojska tak, aby sněm svobodně konán býti mohl. Zřetelná odpověď stavů byla, ţe ani toto, ani ono učiniti nemohou,
31 or. 33. poněvadţ nic proti dávným obyčějům země nepodnikají, naopak, sjednotili se v mnohém větším počtu, ke kterému k největší radosti i nejvyšší purkrabí Wolf Krajíř z Krajku přistoupil. Královští komisaři za těchto okolností předali králův dopis, určený praţským magistrátům, ve kterém král ţádal, aby arcivévodkyni, jeho dceru, pod ochranou 50 jezdců do Innsbrucku doprovoditi nechali. Tato ţádost vzbudila určité rozpaky a stavové usnesli se na tom, ţe pošlou poselství ke králi s určitými výklady, v nichţ své jednání ospravedlní. Vyslanci byli tito: Wolf Krajíř starší z Krajku a na Nové Bystřici, nejvyšší purkrabí praţský, Viktorin Křinecký z Roupova a na Dětenicích - za stav panský; Jiří Gerštorf na Cholticích, podkomoří zemský, Hynek Krabice z Weitmile - ze stavu rytířského; Sixt z Ottersdorfu, kancléř Starého Města praţského a Magistr Václav Medek z Krumlova, měšťan Nového Města praţského - za stav městský. /24/ Sněm byl přeloţen na pátek po Nanebevstoupení Páně a také i k tomu měli vyslanci ţádati dovolení od krále, nejvíce však ţádati odstranění cizího vojska ze země, které by rádi pod všemoţnými záminkami zamítli. Dříve však, neţ ještě tito vyslanci vyrazili, přijel velkopřevor Maltézského řádu Zbyněk Berka z Dubé s písemnou zprávou od krále pro jeho komisaře, olomouckého biskupa a ostatním z Prahy, Ve zprávě této psal, ţe kurfirst Jan Bedřich, daný do Achtu, byl nejen dne 24. dubna v bitvě u Mühlberka poraţen, ale i spolu s vévodou Arnoštem Brunšvickým do zajetí vzat. Jak působila zpráva o bitvě u Mühlberka. Tato neočekávaná zpráva potěšila jedny, druhé však zdrtila, neboť tím rozpadly se všechny vyhlídky a Čechové snadno konce předvídati mohli. Proto připojili vyslancům následující různé or. 34. body: Ţe přejí /oni, stavové/ císaři a králi k dobytému vítězství všeho štěstí, protoţe tím vojna konec vezme, spoléhajíce se na milostivý slib králův, ţe ţádný vojenský lid do Čech nepřivede. Protoţ chtějí své vojsko také propustiti a o dovoz potravin pro císařské vojsko se postarati. Krále prosí, aby pohnul císaře, aby po ruce jsoucí vojsko proti Turkům vypravil, k čemuţ oni svým dílem přispěti chtějí a dávají rozkaz svému veliteli, aby vojenské sbory nechal domů odejíti. /25/
32 Vyslanci dospěli dne 5. května do císařského tábora u Wittenberku, kde je král následujícího dne přijal, jejich zprávu vyslechl a ji zodpověděti připověděl. Stejným způsobem zachoval se císař, který ţádal, aby stavové zrušili jednotu a sloţili zbraně, jinak ţe by musel svému bratru /králi/ s pomocí přispěti. Navrátili se opět do Prahy na den Nanebevstoupení Páně a v následující den nato sešel se sněm od stavů svémocně svolaný, ve kterém nejen vyslanci stavovští /zprávu podávali/, ale také i vyslanci císařští, pak i Berhold z Lípy na Krumlově, nejvyšší maršálek království českého, a místokancléř Jiří Ţabka vystoupili, kteří měli obšírné instrukce, dané králem Ferdinandem z jeho leţeni3 u Wittenberka o neděli Rogate /26/. Tyto byly veřejně čteny a obsahovaly nejtrpčí výčitky, které král stavům činil a v nichţ uzávěrem odbojným stavům vyhroţoval. /27/ Stavové zhrozili se tak, ţe kleknouce k Bohu o pomoc volali. /28/ Několik dní nato, kdyţ stavové opětně se shromáţdili, předloţil jim nejvyšší purkrabí obtíţnost jejich postavení, a stavové, vidouce se všech stran jim hrozící nebezpečí, souhlasili. or. 35. Ale Jan z Pernštejna a Vilém Křinecký z Ronova přiměli stavy k rozhodnutí, aby v opětovném přípise králi svoje jednání ospravedlnili nebo aspoň z výčitek jim dělaných se vymluvili. Současně aby v jiném přípise prosili císaře o zprostředkování. S těmito instrukcemi vypravili ke králi Adama ze Šternberka na Zelené Hoře, purkrabího karlštejnského, Jáchyma z a na Jindřichově Hradci, Václava Ţehušického z Nestájova a na Ţehušicích, Jana Drábského z Drábu a na Dřevčicích - tito za panský stav. Jménem stavu městského: Václav Stříbrný z Rovin a Jan Pamphyl od Zlatého lva z Prahy. /29/ Tito zastihli krále jiţ na pochodu proti Čechům u Pirny v Sasku dne 2. června s četným průvodem, mnohým lidem a hrubými děly. Přednesše jemu svoji záleţitost, šli s druhým dopisem k císaři. Hned druhého dne král postoupil aţ k Litoměřicům, vzal klíče od bran městských k sobě, nechal sedmnáct polních kusů na náměstí vyvézti a vojenský lid do okolí, tam, kde nyní nová pevnost u Kopist zaloţena jest, byl rozloţen. Ještě týţ den - byl to pátek po svatodušních svátcích, nechal král sepsati psaní na Praţany a na všechny tři stavy, do všech krajů, v nichţ činil opětovně stavům výčitky a nařídil jim jednotu rozpustit a smýšlení jednoho kaţdého mu ohlásit. Dobře smýšlející a ty, kteří z unáhlenosti nebo pod nátlakem kroků proti němu se odváţili, ţádal, aby se
3
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „leţení“.
33 do Litoměřic dostavili, slibuje jim všechnu vlnu odpustiti a jen ony vzdorné trestati. /30/Jak rychle rozkaz královský znám byl, tak více a více scházeli se lidé z panského a rytířského stavu do Litoměřic, kteří své doznání ve spise králi doručeném sloţili a slibovali při něm státi a jej neopouštěli. Těmto král děkoval a jejich jména zapsati nechal. /31/ Jen Praţané postavili se proti a byli by věc ještě dále hnali, kdyby Oldřich z Prostěboře, místopísař zemský, je od jejich úmyslů nezdrţel. Následovali pak příkladu jiných stavů a poslali posly do Litoměřic. Tito však nebylý předpuštěni, dostali odpověď, ţe král stejně v brzku do Prahy přijde. /32/ Vojsko královo rostlo den ode dne, přidali se k němu Luţičtí a Moravani, dokonce se dostavili biskupové z Vratislavi a Olomouce a ještě dříve, neţ poslové se navrátili, obsadil houf německých lancknechtů královský hrad dne 30. června k podivu a zděšení Praţanů. Časně ráno nechal nejvyšší purkrabí městské purkmistry k sobě povolati a oznámil jim příchod králův na následující den. Nemají ho však dle obvyklého způsobu vítati, mají mu však vydati klíče od bran malostranských, jelikoţ je král u sebe podrţeti chce. Druhý den přišel král s průvodem a vojskem, obsadil Malou Stranu, brány a mosty, dílem pěším lidem s těţkými kusy, které se všech stran na Staré Město namířeny byly. Jízda pak a ostatní pěší lancknechti utábořeni byli před branami města. Lid na Starém Městě se rozzuřil a chopil se zbraní, za těchto okolností na obou stranách se děly mnohé věci, lid dokonce přinutil staroměstského primátora, aby generální vyzvání do všech krajů rozeslal. /33/ Protoţe zatím navrátil se od krále kancléř Sixt z Ottersdorfu a pokojné úmysly královy lidu oznámil, byla výzva ta jízdními posly odvolána. or. 37. Protoţe však husaři ves Bubny zapálili, neustaly nepokoje dotud, dokud král skrze nejvy-ššího purkrabího neujistil, ţe toto se proti jeho vůli stalo, náhradu ţe chce dáti a vinníky na hrdle ţe bude trestati, načeţ se lid rozešel. Předtím však, 3. července, král skrze komorníky desek zemských nechal vyzvati všechny 3 magistráty, aby se primátoři, purkmistři, radní, příseţní a starší města, i sto nejpřednějších z obce staroměstské, tolikéţ z Nového Města a čtyřicet z Malé Strany v nejbliţší středu na praţském Hradě k výslechu vynajiti nechali. Tento den byl pak přeloţen na nejbliţší pátek. Tak
34 sešel se lid ve čtvrtek na jejich radnicích a v pátek dne 8. července v oznámeném počtu šli na Hrad. Jakmile všichni vstoupili, byly brány zavřeny a dvojnásobně obsazeny. Ferdinand vystoupil co král, ve velice váţném postoji na povýšeném místě, po jeho pravici seděl arcikníţe Ferdinand, moravský zemský hejtman Václav z Ludanic na Chropini, Berhold z Lipí4, nejvyšší maršálek království českého, Jan z Lichtenštejna a na Nikolčicích, Dětřich z Kunovic, Václav Letauer z Letova, nejvyšší zemský písař moravský, Břeněk z Víčkova, podkomoří moravský, Jan Kropáč z Nevědomí, všichni tito z markrabství moravského. Kryštof, purkrabí z Donína, z rytířského stavu, Oldřich Nostic, doktor Jan von Schlimbe, Mikuláš Mezerád, Hank von Maxen, tito byli z markrabství luţického. Vlevo Sasové, slezský pán Joachim von Malzan, Lorenz z Drahotuše, z kníţectví opavského, hejtman Jan starší z Vrbna a Bruntálu, or. 38. komoří tohoto kníţectví, Battha, Šar /?/ starší z Rittlic, Baltazar z Bibersteinu z rytířského stavu, Matěj von Logan, hejtman ze Svídnice a Haueru, Jan Posadovský, hejtman v Opolí a Ratiboři, Jan Planknar, zemský sudí z Opavy, Franz Kečirský z Rottenburku, Hanuš Gosch, kancléř kníţectví svídnického a Hauer, Jiří Schweinichen z Dolní Luţice, Petr von Rodenstock a Lorenz Knor, biskupové z Vratislavi a Olomouce, pod arcikníţetem, pak Ladislav Popel z Lobkovic s mečem před králem stojící. Po výzvě k utišení se byly čteny body obţaloby proti Praţanům, které obsahovaly celé jejich jednání. Staroměstský kancléř odpověděl jménem všech, ţe se se svým králem nechtějí pouštěti do právních sporů, poddávají se všichni králi na milost a nemilost, prosí arcikníţete a přísedící rady o přímluvu a padajíce na kolena, prosí krále opětovně o odpuštění a aby nebyla přísná spravedlnost na nich provedena. Král konečně velel jim povstati a skrze moravského zemského hejtmana jim věděti dal, ţe jejich prosby jsou vyslyšeny, mají se jenom do soudní síně odebrati a tam tak dlouho ve vězení setrvati, aţ se král s radami svými poradí. Po málo hodinách vstoupil zemský hejtman k vězňům s oznámením, ţe král na přímluvu svých rad a z vrozené or. 39. dobrotivosti jim jejich přečiny odpouští, ale s těmito podmínkami a nařízeními. Kruté podmínky dané Ferdinandem I. městům praţským: Německy: 1. Ţe jednotu, kterou utvořili se stavy, ihned zruší, a na
4
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „z Lipé“.
35 příštím sněmu pečetě od jejího smluvního spisu odejmou a zlomí. 2. Ţe všechny písemnosti, úmluvy a dopisy, které s oněmi stavy, především pak s bývalým kurfirstem Janem Bedřichem navazovali, ihned odevzdají; 3. ţe všechna privilegia, listiny a svobody, které kdykoliv dosud obdrţeli, také hned králi doručí a spokojí se s tím, co on změní, zničí nebo ponechá; 4. ţe na stejný způsob úřady a cechy svouje privilegia vydají; 5. ţe svoje těţká děla i jiná, zbroj a munici na svých radnicích sloţí; 6. ţe všechny své poddané a obecní zboţí i s kupními a zápisními listy odevzdají, králi odstoupí, a tyto v zemských deskách králi a jeho dědicům zapsati dají; 7. ţe všechna svá cla městská králi přenechají a písemně se zaváţí králi a jeho nástupcům králům českým na věčné časy, ţe z kaţdého sudu piva jeden bílý groš a také tolikéţ z kaţdého korce sladu platiti budou; 8. ţe kdyţ na toto vše přistupují, král chce býti milostiv celému lidu s malou výjimkou. /34/ Kaţdý si můţe lehce představiti, jaký účinek tyto artikuly na uvězněné měly, zejména kdyţ ţádné rozmýšlení nebo prodlouţení povoleno nebylo, nýbrţ rychlé, okamţité přijetí této hořké stravy bylo poţadováno a také museli k tomu počátek učiniti, dokonce aţ do úplného provedení všichni zajatí v hradebních sklepeních bídně byli chováni. or. 40. Po příkladu Praţanů byla i ostatní města obeslána s výjimkou Budějovic, Plzně a Ústí, pak některých pánů a rytířů. Královéhradečtí mezi jinými městy souzeni. Zástupci z měst Hradce Králové, Ţatce, Tábora, Litoměřic a Klatov s jejich primátory, purkmistry, konšely, obecními staršími a 50 osobami z kaţdého města stáli ve čtvrtek před sv. Maří Magdalenou dne 21. července před soudem, kaţdému městu byla před ostatními obcemi přečtena jejich provinění a naloţeno s nimi jako s oněmi praţskými městy. Královéhradečtí na přečtené jim viny tuto odpověď dali: Ţe mocí rozkazu královského všichni, aţ na ty, kteří jsou nemocni, jsou zde, a ţe Jeho královskému Majestátu nechtějí odporovati aniţ právní spor vésti /35/, proto ţe se ale vţdycky vůči králi a svého
36 svého času královně poddaně chovali, vyjímaje jediného případu, do kterého upadli, tedy prosí také, aby král jim byl laskavým, dobrotivým a milostivým pánem, co se stalo, aby milostivě prominul, a je potom se vším, čím se kdykoli provinili, na milost a nemilost přijal. Prosili v souhlase s ostatními o přímluvu a zprostředkování, načeţ jim byla dána odpověď, ţe král na přímluvu arcivévody na milost a nemilost je přijímá, mají však svou sepsanou smlouvu, pakli ji sebou mají, do rukou krále vydati a za ostatními do vězení jiti. /36/ V tomto stavu, do kterého Královéhradečtí z popudu Praţanů se dostali a nyní ve stejných poměrech jako oni stojí, přejděme přes další průběh této soudní věci se šlechtou a obrátíme pozornost na sněm, který král Ferdinand na pondělí před sv. Bartolomějem svolal a který je nazýván Krvavým, na němţ se také osud měst v království Českém rozhodl. Sněm byl dne 22. srpna zahájen a byli popraveni: Václav Pětipeský z Krásného Dvora, Bernát Barchanec z Baršova, ze stavu rytířského, pak ze stavu městského Jakub Fikar z Vratu, hofrychtář království a primátor Starého Města praţského, muţ sedmdesátiletý, a Václav z Jelení, měšťan novoměstský. /37/Pak promluvil ke králi jménem států řeč nejvyšší purkrabí. Akta jednoty byla ze zemských desek vyzdviţena, pečeti odtrţeny a zlomeny. /38/ Nejvyšší Lantzer prohlásil jménem krále vyslancům měst, ţe by sice pro neposlušnost zasluhovali, aby ztratili právo zasedati a hlasovati na sněmech, ze zvláštní milosti budou však právo toto pro tentokráte uţívati, napříště budou ale hlasy odevzdávati staroměstští, pat5 novoměstští, budějovičtí a ústečtí. /39/ Privilegia městská musí být prohlédnuta, pak některá dle dobrého zdání vrácena budou. /40/ Odebrané zbraně budou do Vídně odvezeny, posádky do praţských měst vloţeny. Někteří z jejich středu byli potrestáni peněţitými pokutami, jiní tělesně a druzí vypovězeni ze země. Aby však městský stav nebyl dokonce do zoufalství dohnán, vrátil jim král mnohá privilegia zpět. Hradec Králové stihla pokuta. Zato však musela města sloţiti veliké sumy peněţité jako pokuty. Na město Hradec Králové bylo uvaleno 8.000 kop míšeňských. Do rady městské v Praze bylo 18 nových radních ustanoveno, kaţdé z měst praţských mělo míti svého hejtmana a všech-
5
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „pak“.
37 na královská města dostala kaţdé královského rychtáře, kteří měli na chování měst dohlíţeti jménem královského prokurátora. Mezi královskými komisaři, kteří členy rady jmenovali, byl or. 42. Bernard Ţehušický z Nestájova, purkrabí královéhradeckého kraje. /41/ Pohroma na Hradec Králové. Kdysi zboţné a jměním tak mocné Královéhradečany nacházíme nyní všeho zbavené, pokutami stiţené, ve stavu velice sklíčeném. Zvláště ztráta odúmrtí po osobách bez příbuzenstva neb bez poslední vůle zemřelých, které měli dosud jako Praţané podle majestátu krále Jana /Lucemburského/, přivedla je do nepříznivých okolností. Z listin, které král Ferdinand zpět navrátil, potvrdil a znovu propůjčil, jest nejdůleţitější mocný list, daný na Hradě praţském v pondělí po svátku sv. Matouše, v němţ král vypočítává Královéhradeckým tresty, které za spáchaný zločin zasluhují. Jeho obsah jest následující: Česky: My, Ferdinand, z Boţí milosti král Římský, po všechny časy rozmnoţitel říše, Uherský, Český, Dalmatský, Chorvatský etc. král, infant v Hispanii, arcikníţe Rakouské, markrabí Moravský, Luxemburské a Slezské kníţe a Luţický markrabí etc., oznamujeme tímto listem přede všemi, jakoţ jsme od opatrných primasů, purkmistra, konšelův a starších příseţných i vší obce města našeho Hradce nad Labem, věrných našich milých, skrze skutečné proti nám jejich přečinění a veliké provinění, z příčiny znamenité dané, hněvem a nemilosti naší královské, hnuti a nakloněni jsouce hodné trestání na ně, jiným na příklad, spravedlivě od nás dopuštěno a vloţeno býti mělo, avšak proto prohlédajíc na mnohé a časté přímluvy, kteréţ jsou na ně od Nejjasnějšího Ferdinanda, arcikníţete Rakouského, /biskupů Olomouckého a Vratislavského, osvíceného Václava, kníţete Těšínského, úředníkův a rady našich z království Českého, or. 43. markrabství Moravského, kníţectví Slezského a z Horního a Dolního markrabství Luţického, věrných našich milých .... i také na jejich pokorné, poddané a poníţené vší obce města našeho Hradce prosby, a rozvaţujíc, ţe jsou se mnozí, jak jsou nám pravili, v takové provinění i zcestnosti proti nám, králi, svému dědičnému pánu, někteří z nedorozumění, z přihrození a z přinucení navésti dali, a poněvadţ jsme některé z původcům trestati dáti ráčili, majíc jiţ nad dotyčným
38 městem Hradcem nad Labem, tak od starodávna, císaři a králi českému, slavné paměti předky našimi, ke cti a k dobrému všeho království českého vyzdviţenými, a zvláštními milostmi obdařenému, nemalou, jako král křestanský, lítost, ze zvláštního milosrdenství, tuto dole psanou milost svrchu řečeným Hradeckým a vší obci města našeho Hradce nad Labem nynější a budoucím potomkům jejich činiti a jim všecka provinění, čehoţ jsou se proti nám jakkolivěk a dosavad dopustili, /toho/ promíjeti, odpouštěti a ochranu a obranu jakoţto komoru naši, zase bráti vší poctivosti náleţité podle svobod jim od nás daných, řadu práva přáti, králem a pánem jejich milostivým býti, a to mocí naší královskou s radou našich věrných milých, jakoţto král český, uznávati ráčíme, aby dotčeným Hradeckým také jejich proti nám provinění a přečinění na jejich dobrých pověstech a poctivostech k ţádné škodě a újmě nyní i v časy budoucí nebylo, a tím od ţádného člověka naříkání, obviněni a honěni býti nemají. Protoţ všem i jednomu kaţdému, úředníkům, radám našim i jiným stavům a obyvatelům, kteréhokoliv důstojenství, povýšení nebo povahy jsou, zvláště obyvatelům království českého a jiných našich zemí našich poddaným našim věrným a milým, poroučíme přísně přikazujíc, abyste svrchu psané primasa, purkmistra, starší obecní a všecku obec našeho Hradce nad Labem, or. 44. věrné naše milé, při dotyčné milosti naší, které jsme jim nadepsané učiniti ráčili, drţeli a bez přerušení zachovali pod uvarováním hněvu a nemilosti naší královské i skutečného trestání našeho, tomu na svědectví pečeť naši královskou k listu tomu jsme přivěsili rozkázati ráčili. Dáno na Hradě našem praţském v pondělí po svátém Matouši, apoštolu a evangelistovi Páně, léta Boţího tisícího pětistého čtyřicátého sedmého v království našem římském sedmnáctého a jiných jedenmecítmého. Ferdinand. /42/ Henricus Purcipani Misensii, S. R. Boemic. Cancelarius. Německy: Potom na Hradě praţském na den svátého Matouše, apoštola a evangelisty bylo vydáno dalekosáhlé privilegium, dle kterého ona od předešlých králů a královen městu Hradci Králové propůjčená privilegia, svobody a darování, která propadla pro zločin proti jeho majestátu spáchaný, opět restutuje a potvrzuje, s tím dodatkem, ţe mají-li Královéhradečtí mimo tato potvrzená privilegia ještě jiná, která nepředloţili, tedy tato ţádného účinku a platnosti nadále nemají míti. Potom podrţuje si král
39 právo rychtáře do sazovati a kdo bude na rychtáře dosazen, má tento úřad věrně spravovati a radní jemu mají věrně k ruce státi, ţádné rady na rathouz neb jamkoli jinam tajné schůze bez přítomnosti rychtáře drţeti nemají, obec bez povolení rychtáře nesmí svolávati, i kdyţ by o tom zprávu měl. Pak nemají se apelace dávati tak, jak tomu dosud bylo obyčejem, na Staré Město praţské, ale kdyţ Jeho Majestát v království se nenachází, jemu mají přednášeny býti, v jeho nepřítomnosti pak na rady k apelacím zřízené. Protoţe pro rozmanité těţkosti cechy různých or. 45. řemesel byly zrušeny, nadále v Hradci Králové dovoleny býti nemají kromě cechovního pořádku, který se při přijímání na řemeslo a tovaryšů udrţuje. Potom nemají se řemeslu při prodejích ţádné ceny určovati, tak, aby chudý jako bohatý levně pro svoji potřebu nakoupiti mohl a zdraţování se zabraňovalo, a kdyby toho potřeba kázala, aby to u řemeslníků, hospodářů a hospodských nařízeno bylo, má se takový pořádek drţeti a purkmistrovský úřad na to pozor míti. Co se dědictví dotýče, tedy, kdyby obyvatel bez poslední vůle zemřel a v Hradci Králové ţádných pokrevných příbuzných neměl, má jeho pozůstalost králi a jeho příštím nástupcům připadnouti, rovněţ tak i pokuty, jmenovitě za mordy, pálení, násilí a loupeţe, cizoloţství a faleš, to na vůli králově zůstává, má-li se z toho co dáti na dobro města a na jeho opravy. Co se týká cel a ungeltů, to se má dle královského vyměření díti. Listina tato jest v následovném znění: Česky:
My, Ferdinand etc. etc. oznamujeme tímto listem všem vůbec, jakoţ jsou opatrný primas, purkmistr, konšelé i všecka obec města našeho Hradce nad Labem, znamenitě proti nám přečinili a v nemilost naši královskou upadli a skrze takové přečinění všecka svá privilegia, svobody a výsady od císařův a králův českých, slavné paměti předků našich, i od nás jim nadané, provinili a nám v moc i samy sebe na milost a nemilost podali, ale přihlédajíc my na jejich poníţené, poddané a pokorné prosby i také /k/ přímluvám, kteréţ jsú za ně od nejjasnějšího Ferdinanda, arcikníţete rakouského, syna našeho nejmilejšího, a důstojných biskupův Olomouckého a také Vratislavského a osvíceného Václava, kníţete Těšínského, úředníkův a rad našich z království českého, markrabství moravského, kníţectví slezského a z obojího horního a dolního markrabství luţického, věrných našich milých učiněny, z přirozené milostivé vůle naší, jakoţto král křešťanský, vzhlédnouc na
40 ustavičné prosby, jsouc hnuti milosrdenstvím, tu milost primasovi, konšelům i vší obci dal z města Hradce nad Labem učiniti, nechtíc jich do konce bez jistých výsad, privilegií a svobod zůstaviti, dolejně novými privilegiemi, na níţeji psaný způsob jim jsme zase dáti a navrátiti ráčili, totiţ: list králové Alţběty, potvrzený datum v Neyburku osmého dne po svátém Vavřinci, léta tisícího třístého osmého; item krále Jana, obecný, potvrzený datum v Praze tisícího třístého dvacátého třetího, osmého dne měsíce října; item list krále Jana o obnovení rady a to, co podkomořímu dávati mají, datum v Praze na zejtří svátého Prokopa, léta tisícího třístého třicátého sedmého; item císaře a krále /Karla IV./ na nápady a poručenor. 47. ství jejich statkův, datum v Praze, léta tisícího třístého sedmdesátého druhého, třináctého dne měsíce října; druhý list takový slovo od slova od téhoţ císaře a krále, léta a dne ut supra. Item list krále Václava na nápady a poručenství, datum v Praze léta tisícího třístého sedmdesátého druhého, třináctého dne měsíce listopadu. Item list císaře a krále na ungelt, soli a šrutku /solní skladiště - p.p./, datum v Praze léta tisícího třístého sedmdesátého osmého, ten pátek po Svatém Duše. Item: Císařovna Alţběta dotvrzuje toho listu na. Ungelt , sůl a šrutku, datum v Praze léta tisícího třístého sedmdesátého osmého, ve čtvrtek po sv. Duše. Item: krále Václava, jímţ potvrzuje Ungelt i šrutku; dán v Praze léta tisícího třístého sedmdesátého osmého, ten pátek po Svatém Duše. Item: list krále Václava na soud hofrichtrovský a na berně královské, datum na Karlštejně léta tisícího třístého devadesátého pátého, ten pátek po Boţím Těle. Item: Král Václav dává clo, kteří nejsou obyvatelé a prodávati chtějí, ukládá na ně ungelt, datum v Praze léta tisícího, třístého devadesátého šestého na den svátého Ondřeje. Item: Ladislava krále obecné potvrzení na privilegia, datum v Praze dne svátého apoštola Petra v okovech, léta tisícího čtyřstého padesátého čtvrtého. Item: krále Jiříka obecné potvrzení všech privilegií; datum v Praze v neděli po sv. Ondřeji léta 1459. Item: krále Vladislava obecné potvrzení na privilegia. Datum v Praze 25. máje léta 1472.
41 Item: král Vladislav povoluje vod vedení do města; datum v Praze ve středu po svaté Dorotě 1476. Item: list krále Vladislava na červený vosk; datum v Praze 25. dne měsíce května 1472. or. 48. Item: list krále Vladislava na jarmark a clo v městě; datum v Praze 21. května léta 1478. Item: králové Marie list na krčmy, pivovary, řemeslníky a na ţidy, datum v Linci před nedělí Reminiscere léta 1538. A těchto listů, svrchu dotčených, jsme jim milostivě potvrdili a tímto listem naší mocí královskou v Čechách jistým vědomím pod radou věrných našich milých jakoţto král Český, pokud jsou jich předešle a posavad v uţívání byli, potvrzujeme. Jestliţe by pak listy privilegií a svobody měli a před nás jich nebyli předloţili, ti moci ţádné míti ani jich uţiti nemají. Však nás sobě, dědicům našim a budoucím králům českým, při městu Hradci nad Labem komoří naši tuto mocnost obzvláště pozůstávati a zachovati ráčíme. Jakoţ jsme ouřad rychtářství i coţ k tomu náleţí nám, dědicům našim a budoucím králům českým v městě Hradci nad Labem pozůstaviti ráčili. A kdoţ tak bude z poručení našeho na rychtáře usazen, ten má ouřad rychtářský podle přísahy od nás vydané, i jednoho času kaţdého spravedlivě, věrně i právě spravovati a jestli by jaké překáţky od kohokoli jemu se dály, a on to na úřed konšelský vznesl, nemají jeho v ničemţ opouštěti, nýbrţ jemu pomocni býti a kteří tak v úřadech konšelských budou nyní i na časy budoucí bez rychtáře našeho, jim od nás v Hradci nad Labem usazeného, ţádných rad obecních na rathouze ani jinde drţeti a postranních obecních schůzí ţádným vymyšleným způsobem nemívati, ani obec bez povolení rychtáře našeho obsílati nemají, leč by rychtáři našemu v tom prve oznámili, ţe jest potřebí obci pohromadě býti a při tom vědouce, ţe se jednati má, by povolil, teprve tehdy touţ míti mají a jiné činíc. A kdyţ prve appelací a odvolání z téhoţ města Hradce nad Labem do Starého Města praţského šla a bejvala, takové appelací z města Hradce do Starého or. 49. Města praţského více jíti nemají, neţ tomu chceme, aby takové appelací a odvolání z města Hradce nad Labem, kdyţ v království českém býti ráčíme, před nás, dědice a potomky naše, a bez přítomnosti naší před rady naše, k takovým appelacím obzvláštně zřízené a na Hradě praţském usazené se dály a nejinam řízeny byly.
42 Jakoţ jsme také, znajíc lidskou těţkost z strany cechův všelijakých řemesel v městě našem Hradci nad Labem takové cechy zrušiti a zdvihnouti ráčili, těch více v Hradci nad Labem dopuštěno býti nemá, kromě toho pořádku, kterýţ se při přijímání na řemeslo a při tovaryších kaţdého řemesla zachovává, při tom se zůstavují - neţ /při/ prodejích všelijakých řemesel nemají sobě nic jistého, zač by koupeno nebo prodáváno býti mělo, ukládati, tak, aby chudý jako bohatý k potřebě své tím laciněji od řemeslníků /kupovati/ mohl, drahoty pro jednoho kaţdého dobro uvarováno býti mohlo, a pokudţ bychom jednoho kaţdého času, uznajíc potřebu při řemeslnících, hospodářích a hospodských skrze osoby od nás vydané, naříditi ráčili, takoví pořád budou povinni podnikati a podle toho poslušně se zachovati a úřad konšelský povinen bude drţeti a pilně dohlédati, aby se tomu dosti dálo. A podle toho nám, dědicům našim i budoucím králům českým odúmrtí při městě Hradci nad Labem pozůstávati ráčíme, jestli by který obyvatel hradecký se světa bez poručenství šel a v městě Hradci nad Labem krevního nebo příbuzného přítele neměl, tehda taková odúmrtí a statek pozůstalý nemá jiného, nešli na nás, dědice a budoucí krále české připadnouti má, tolikoţ taky viny a pokuty na obyvatelích v témţ městě Hradci nad Labem, zejména mordy, pálení, loupeţe mocí násilí, or. 50. cizoloţstvo a faleš, nám i dědicům našim pozůstavujeme. Nezráčíme-li potom z milosti naší královské na obecní dobré a opravu města co dáti, to při vůli naší královské, dědicích našich a budoucích králích českých, kaţdého času bude. A k tomu přidávání a spravování cel a ungeltův našich i také, kdyţ bychom soli do tohoto království našeho českého voziti dali, budou povinni jednoho kaţdého času podle vyměření a usazení našeho, dědicům našich a budoucích králův českých se zachovati, proto takţ podle toho všeho bez umenšení, jakţ se svrchu píše, primas, purkmistr, konšelé, starší a obecní příseţní i všecka obec města Hradce nad Labem nám, dědicům našim i budoucím králům českým sami za sebe i budoucí potomky své přiřkli, připověděli a slíbili, při všem poslušně, povolně a ve vší poddanosti, jakoţto věrní poddaní naši k nám, králi a pánu svému dědičnému se zachovati a nás, dědicův našich a budoucích králů českých, jakoţto komora naše, se přidrţeti a s námi se bez všeliké odpornosti spravovati, tomu na vědomí pečet naši královskou k listu tomuto jsme přivěsiti rozkázali a rukou vlastní se podepsati ráčili.
43 Dáno na hradě našem Praţském v sobotu po svatém Matouši apoštolu a evangelistu Páně čtyřmecítmého dne měsíce září, léta od narození Syna Boţího pětistého čtyřicátého sedmého a království našich Římského sedmnáctého a jiných jedenmecítmého. Ferdinand. /43/ or. 51. Henricus Purcziani misensis S.R. Bohemiae Cancellarius. L. Ziabka. Německy: Třetí listina krále Ferdinanda, kterou toho roku na Hradě praţském v pátek po sv. Michalu dal, obsahuje navrácení gruntů, které kostelům a špitálům v městě Hradci Králové odebrány byly, jakoţ i ouroků a je tohoto obsahu: Česky:
My Ferdinand .... etc. /titulaturu stejnou jako u první listiny - p.p./ oznamujeme tímto listem všem, jakoţ jsme z příčiny hodné městu našemu Hradci nad Labem všecky důchody pozemské odjíti ráčili, mezi kterýmiţ také některé platy zádušní kostelům a špitálům náleţely, a nechtíce my, aby co z toho záduší náleţitého a nadaného odjato, odcizeno a jinak obráceno bylo a tudy sluţba Boţí umenšena býti měla. Protoţ s dobrým rozmyslem naším, s jistým vědomím, s radou věrných milých našich, mocí královskou v Čechách, z vlastní milosti naší královské všech těch platů a statkův zádušních při témţ městě našem Hradci nad Labem pozůstávati ráčíme, tak, aby ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu při kostelích a špitálech, jakţ od starodávna bývalo zůstaveno, zachováno a pořádně jakţ bychom jednoho kaţdého času my, dědicové naši a budoucí králi český v tom nařídili, vydáváno a spravováno bylo - bez umenšení sobě neb dědicům a budoucím našim králům českým, vrchnost na tom i na těch lidech, kteříţ tak platy k záduším vydávají, pozůstavováti ráčíme. Však proto samy sebe, dědice naše a budoucí krále české v tom zavazujeme, ţe nyní i na budoucí věčné časy těch platův or. 52. a důchodův zádušních, kostelův a špitálův nadaných, jinam odcizovati ani obráţeti nemáme a moci míti nebudeme, neţ těch při dotčených kostelích a špitálích zanechati ráčíme a jednoho kaţdého času, kdyby se nám, dědicům našim a budoucím králům českým, jakţ vejš oznámeno, /se/ zdálo, podle vůle naší v tom osoby zříditi a v tom ouřad ustanoviti, podle kteréhoţ by obyvatelé města našeho Hradce nad Labem nynější i budoucí poslušně a bez odporův se zachovati povinni budou. K tomu
44 na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Hradě našem Praţském v pátek po sv. Michalu archandělu léta Páně tisícího pětistého čtyřicátého sedmého a království našich Římského sedmnáctého a jiných sedmecítmého. /44/ Německy: Během těchto nepokojů obsadil hofrychtář Vít Lišovský Průchod v pondělí před sv. Petrem a Pavlem radu města v následujícím pořádku: Česky:
Vít Lišovský z Průchodu, hofrychtéř měst královských JMti obnovil úřad konšelský a posadil na týţ úřad osoby níţe psané v pondělí před sv. Petrem a Pavlem léta 1547: Jakub Kaderman, primas Martin Ottomar Vít Koţešník Bartoloměj Gloziek Jan Lvovický z Lvovic Matěj Golliáš Brikcí Soukeník Martin Ţampach Mistr Jan Mls Adam Kropáč Jindřich Nejedlý Václav Kovář Rychtář Zikmund Zich. /45/
Německy: Protoţe ale král dosadil do odbojných měst královské rychtáře, tedy k tomuto účelu vyslaní komisaři v úterý na den sv. Mikuláše za prvního královského rychtáře jmenovali primátora Jakuba Kadermana z Kelče. Zápis o tom zní následovně: Rychtář Jakub Kaderman z Kelče Krále JMti ouředník Martin Hrnčíř a zádušní Jiřík Rorajček Václav Hamíč Krále JMti ouřadní Jindřich Nejedlý z Vysoké na ungeltu Jan Damašek /46/ Doklady: Německy: 1/ Akta těch všech věcí etc. - 2/ Lupáč - 3/ M 5 Pavla Sixta z Ottersdorfu. - 4/ Akta těch všech věcí etc. - 5/ Tento tak zvaný Fadus Pragense podávám ze spolehlivého a v tom roce sepsaného rukopisu ve vlastním nářečí: Česky: Ve jménu Svaté a nerozdílné Trojice Otce, Syna i Ducha Svatého. Amen. My purkmistři a rady a starší obecní příseţní a všecky obce všech tří měst - Starého, Nového i Menšího praţských - známo činíme tímto listem našim všem vůbec i jednomu kaţdému i jak
45 nynějším tak budoucím, před nimiţ by tento list náš čten nebo čtoucí slyšán byl. Vyznamenavše, kterak skrze rozdíly a nejednosvornost a mnohé nevole měst těchto praţských i stavu našeho městského obecní dobré k znamenitě nyní a k smíření přišlo. Skrze coţ právům, svobodám a privilegiím a dobrým, starobylým úřadům, zvyklostem znamenité se ublíţení stalo. Kdyţ šetříce v tom příkladův předkův našich, kdyţ jsou se v společnosti, v jednotě, v lásce a v pravé křešťanské a bratrské svornosti města tato praţská i stavy naše městské snášely a drţely. Ţe měst těchto Praţských a stavu našeho městského sláva, poctivost i obecné dobré rozmáhalo se jest i svůj štastný průchod mělo, i nechtějíce tomu, aby za takovými příčinami výš dotčenými na konec města tato Praţská i stav náš městský ve svých svobodách, privilegiích se ..... a k zkáze měla přivedena býti. Protoţ z darů Pána Boha všemohoucího a z vůle jednomyslné my svrchu psaní purkmistrové a rady starší obecní i tři obce měst Praţských v lásce a v dobrém pokoji i úmyslem přímým, vespolek své shledání měvše a toto předkem pro čest a chválu Pána Boha všemohoucího i taká pro poctivé, uţitečné a dobré měst těchto Praţských, našeho stavu městského, a zvláště uznavše to, ţe to proti králi Jeho Milosti pánu našemu nejmilostivějšímu - poněvadţ v poctivost, svobody a práva starobylé zvyklosti měst těchto Praţských i stavu našeho městského, Jeho Milostí králem a pánem naším milostivými předky Jeho Milosti slavné a svaté paměti císaři a králi českými, Jejich Milostí stvrzenými, toto naše shledání a jednání v artikule nizneni /asi: nic není - p.p./ a níţ /asi: aniţ - p.p./ se nevztahuje. - Z té příčiny artikule jisté a v listu tomto nešeno /asi: snešené - p.p./ níţe psané jednomyslíc a také za jednoho člověka jsme se snesli a je sobě upřímně dokonali i prvně jako dobří a ctní lidé na budoucí časy drţeli a podle nich do svého wssez přemoţení /asi znamená,: do úplného svého přemoţení - p.p./ státi a sebe neopouštěti připovídáme. Item, jakoţ jest na Jeho Milosti královská mandát, jehoţ datum na Hradě praţském ve středu po Stém Miastným /??/ léta 1547 po krajích království tohoto rozeslaný času nedávno minulého v artikulích, v knihách postavených Jeho Milosti královské odpověď dána a v té odpovědi o těch artikulích jisté příčiny poloţeny, pro které bychom takovým taţením povinni nebyli, protoţ majíce o tom jistě zprávy a ţe bychom pro touţ odpověď od některých lidí lehkomyslně tím dotýkáni byli.
46 Abychom tu proti svým ctem a dobrým poctivostem i dobrým poctivostem i dobrému pořádku království toho činili. Ještě z té or. 55. odpovědi i artikulů v ní poloţených jeden kaţdý dobrý a spravedlnost milující tu nic nečestného a poctivostem našim nenáleţitého nadjíti nemůţe. Neţ ţe jsme štědře v tom předkem svobod dobrého a poctivého království tohoto českého a stavu našeho městského a Jeho Milosti královské pánu našemu nejmilostivějšímu cesty a příčiny slušné k poloţení sněmu obecného předkládali - a protoţ kdeţ by koliv za tou příčinou i za jakoukoli jinou městům těmto Praţským a stavu našemu městskému i také osobě neb osobám v čem jakýmkoliv pak způsobem nenáleţité ublíţení učiniti a nám škoditi chtěl. Ţe proti tomu kaţdému do hrdel i statkův našich s pomocí Pána Boha všemohoucího do naší nejvyšší moţnosti slibujeme podle sebe státi a dostáti a sebe ţádným vymyšleným způsobem v ničemţ neopouštěti. Item na tomto jsme se tolikéţ usnesli, kdykoliv by sněm obecný v tomto království od Jeho Milosti královské poloţen byl a o obecné království tohoto jednáno býti mělo, v takovém my ţádném jednání a rozmivání /?/ od pánův poslův z měst k sněmovnímu jednání vyslaných, abychom se nedělili, neţ v stálosti s obcemi našimi a stavu městského o všecky /o všem - p.p./ s nimi společně přátelsky rozjímali a zavírali a snešení naše společně jiným stavům království oznamovali, jakţ to od starodávna za předešlých slavné paměti císařův a králův bývalo. A kdyţ by koli obce pospolu býti měly, aby /na/ veliký zvon na jednom i na druhém městě zvoněno bylo tak, jak za starodávna bývalo. Item také jsme se za tím snesli - jestliţe by kdy ačkoli mezi městy praţskými neb radami svrchu dotčenými jaké nevůle neb nesnáze vznikly - tedy /pro/ takové a ţádné nevůle a nesnáze jedni druhých k ţádnému právu poháněti nemají. Neţ zvolíc z prostředku svého z měst jmenovitě muţe rozumné a rozšafné a spravedlnost milující, o to všecko se přátelsky srovnali, a coţ by koliv a maziem soly /???/ ty osoby k takovému jednání zvolené se snesly a prostředek vypověděly, na tom jedna i druhá strana přestati mají. A to jsme sobě, i coţ výš postaveno, připověděli na věčné časy bez zrušení drţeti. Tomu na svědomí etc. jenţ jest dán v pátek po sv. Scholastice léta Páně 1547. Německy: 6/ Akta těch všech věcí, M 5 k Ottersdorfslcé listině o přístupech je také obsaţena v tak zvaném Slavatovském rukopise
47
v obou řečích. - 7/ Akta těch všech věcí. - 8/ Spis nese název: Snesení a přátelské nařízení, etc. a v dotyčných aktech k nalezení jest. - 9/ Akta těch všech věcí. - 10/ Akta. 11/ Akta, dopis etc. Sixta z Ottersdorfu 1J 5 - 12/ To bylo pouze k oslnění, neboť Sasové neměli jiného úmyslu, neţ táhnoucímu císaři Karlu překáţky do cesty klásti a jej obsazením hraničního státu od jejich vlastního území oddáliti. - 13/ Akta. Přípis nese titul: O nařízení hotovosti ode všech tří stavů etc. Jsou v něm navrţena pěkná opatření a způsob tehdejší vojenské ústavy, byl v něm Kašpar Pluh z Rabštejna za nejvyššího hejtmana jmenován a kaţdému kraji dána volnost, aby si polního hejtmana zvolil, den byl na poslední duben stanoor. 57. ven, kdy se lid vojenský ve svých krajských městech shromáţditi má. - 14/ Ottersdorf. - 15/ Jiří Arnold v "Leben des Hertzog Moritz" u Menkena To. 2 pag. 1207 uţívá výrazu: Statibus tamen induciis Bohemorum rebellio in tantum xereverat ut nuove Rege Tacto qui Casparus Pflug nomina baturveterem prorus aspernarentur. Tím rozumí Arnold skutečně, ţe Čechové si místo krále Ferdinanda jiného v osobě Kašpara Pluha zvolili, coţ ještě v pokračování, na straně 1218 těmito slovy potvrzuje: Caspar quoque Pflug, quem a Bohemis in Regis locum electum diximus quod et invitus provinciam illam susspisset, et periculi magnitudinem intelligent. - 16/ Akta těch všech věcí, etc. Sixt z Ottersdorfu. - 17/ loco vita ? - 18/ Tamtéţ. - 19/ Akta a Ottersdorf. - 20/ Akta těch věcí. - 21/ Do tohoto listu vsunuli větu: quod defensor proprie Salutis, in nullo peccasse videtur nam non defensio prohibetur, et natura omnibus concessum est, ut vim vi repellere possint. - 22/ Akta těch všech věcí etc. - 23/ Denní rejstřík taţení, které císař Karel dne 5. aţ 13. dubna, kteréhoţto dne z Chebu vyrazil a aţ do dne 24. dubna podnikl, lze nalézti ve sbírce smíšených zpráv k Saským dějinám ve třetím svazku, str. 105, mimo toho celý děj bitvy u Mühlberka a všechny děje Šmalkaldské války nalézti u Melken, Tom. 2 in Chron. Coldic p. 722 et sq., neméně u Jiřího Alnolda v Ţivotě vévody Morice, pak opět v Tom. 3 p. 1362, or. 58. coţ Sebestian Sehentlein z Burtenbachu popsal, se nalézá. 24/ Akta těch věcí. - 25/ Ottersdorf - 27/ Akta těch všech věcí. - 28/ Ottersdorf. - 29/ Akta etc. - 30/ Akta etc. 31/ Ottersdorf. - 32/ Akta cita. - 34/ Ottersdorf - 35/ Nebylo obvyklé, nýbrţ královská milost. - 36/ Akta etc. - 37/ Václav
48 Pětipeský a Bernard Barchanec byli na hřbitově u sv. Apolináře a Václav z Jelení u sv. Štěpána Většího, v kapli Všech Svatých pochováni. Tělo hofrychtéře Jakuba Fikara vyzvednuto a jeho pozůstalé vdově, dětem a přátelům vydáno, převezli jej druhého dne na jeho statek Hovořovice, kde byl pochován pod náhrobkem: Léta MDXLVII v den Svat. Thymotea Pán Bůh ráčil povolati z tohoto světa Jakuba Ficara z Wrathu hofrychtýře království Českého a primasa ze Starého Města praţského, jehoţ tělo tuto pochováno jest. Pán Bůh buď milostiv jeho duši. Síxt z Ottersdorfu. - Ves Hovořovice patří dnes hraběti Nosticovi k panství Pakoměřice, kdeţ však náhrobek více k spatření není. - Ale při roce 1569 v jedné rozepři o ves Hovořovice nalézají se v Zemských deskách děti Jakuba Fikara z Vratu: Jan, Dorota, Kateřina a Ludmila. - 38/ Tuto Jednotu podepsalo 1730 pánů a rytířů mimo Praţanů a jiných měst přistoupivších, které v často vzpomenutém Ottersdorfském rukopise v abecedním pořadí se nalézají. - 39/ Tuto přednost dostali pro věrnost králi v šmalkaldské válce prokázanou. - 40/ Ottersdorf - Pešina, Epit. Comit. - 41/ cita loco. - 42/ z origin. - 43/ z originálu - 44/ Beiträge zur Diplomatie, Erster Teil, u mne. 45/ Lib. Contrac. III L 7 - 46/ Lib. Contract. III L 9. 1548. Německy: V tomto roce byl zemským podkomořím a současně královniným při věnných městech místopodkomoří pan Adam Řepický ze Sudoor. 59. měře, který ve středu po Petru a Pavlu léta 1548 následující radu v Hradci Králové dosadil: Česky:
Urozený a statečný rytíř pan Adam Řepicky ze Sudoměře a na Řepici, slavné paměti králové J. Mti měst podkomoří v království Českém ve středu po sv. Petru a Pavlu na úřad konšelský léta 1548 posadil osoby tyto: Jan Straka, primas Bartoš Ljoţek Jan Damašek Jiří Chvíček Mistr Jan Mls Tomáš Strachota Jindřich Nejedlý Václav Jiskra Matěj Golliáš Mistr Václav Adam Kropáč Jiřík Slon Rychtář Duchek Voříšek. /1/
49 Zřízení nového apelačního soudu. Německy: Také zřídil král Ferdinand vlastní appelační soud, na který Čechy, Morava, Slezsko a Luţice byly odkázány - soud zřízen na den sv. Šebestiána. Dohledávání rozsudků v Magdeburku bylo zapovězeno. /2/ Doklady:
1/ Lib. Gontr. III M 5 - 2/ Veleslav. Kalendář a j.
1549. Koupě vsí Hvozdnice a Libčan. V pátek po sv. Dorotě koupil Jindřich Nejedlý z Vysoké, měšťan královéhradecký, od pana Jaroslava, Vojtěcha a Jindřicha, bratří z Pernštejnů na Helfensteinu ves Hvozdnici za 231 kop a 12 grošů českých a stejného dne od zmíněných bratří or. 60. ves Libčany za 695 kop 53 gr. 1 den. českých. /1/ Na den sv. Šimona a Judy hofrychtéř slavné paměti králové Václav Bišický z Bišic z nařízení podkomořího obnovil radu dle následujícího zápisu: Česky: Urozený pan Václav Bišický z Bišic, králové J.Mti slavné a svaté paměti hofrychtýř v pondělí v den sv. Šimona a Judy, z vůle Pána Boha všemohoucího a poručení urozeného a statečného rytíře pana Adama Řepického ze Sudoměře, podkomořího, osoby níţe psané posadil jest na úřad konšelský tyto Léta 1549: Jan Karásek ze Lvovic, primas. Matěj Laštický Jan Damašek Mistr Václav Mistr Jan Mls Duchek Koršišek Jindřich Nejedlý Martin Hrnčíř Jan Slatinský Václav Harař Zikmund Zich Filip Malíř Rychtář městský Jakub Seele. /2/ Tři slunce byly viditelné v Hradci Králové. Německy: Na den sv. Barbory bylo v Hradci Králové viděti tři slunce, které však v ţádném případě skutečnými slunci nebyly, ale dvě z nich byly "Kupferscheinung" /??/. Taková slunce povstávají dle zprávy Gugenia při cylindrickém neboli sloupovém /?/
50 krupobití, kdyţ cylindrické kroupy světlo slunce ve velkém okruhu odráţejí. To potřebuje optických výkladů, které sem nepatří, ale u fyziků se o nich dočisti lze. Mzdové sazby pro zeměděleské dělnictvo. Na sněmu tohoto roku v Praze drţeném dohodly se v přítomnosti krále kraje: Hradec Králové, Boleslav, Chrudim na mzdách, které nadále mimo stravy dělníkům platiti se mají: Sekáčům sena nejvýše dva bílé groše, při otavě 1 a 1/2 groše ke stravě, ţencům obilí 3 a 1/2 bílých grošů, těm samým při sekání ječmene a ovsa 2 a 1/2 groše, nejvýše 3 groše, za sečení hrachu 1 a 1/2 groše, odebíračkám a vazačkám 1 a 1/2 groše, těm "geträudbrüdern" - ţňovým bratřím /?/ 2 groše. Ţencům při pšenici 2 aţ 2 a 1/2 groše, nejvýše 3 groše, řezačům slámy na podzim a v zimě od Václava do Jiřího po 1 a 1/2 groši a od Jiřího do Václava po 2 groších, a kdyţ by na stovky řezal, má se mu od 100 korců šest bílých grošů dáti. Mlatcům od Václava do Jiřího 5 bílých denárů a od Jiřího do Václava 1 bílý groš, nejvýše 8 denárů. Těm "handlangem" /asi přidavačům nebo nádeníkům - p.p./ při městech, vsích neb dvorech v zimě po 5 denárech, v létě 1 groš, nejvýše 8 denárů. Dobrým tesařům a zednickým mistrům 2 a 1/2, nejvýše 3 bílé groše, je stravě, od Jiřího do Václava jejich tovaryšům po 2, nejvýše po 2 a 1/2 groších. Od Václava do Jiřího mistrům po 2, nejvýše 2 a 1/2 groších, jejich tovaryšům ale 1 a 1/2 aţ 2 groše. Jejich nádeníkům v létě 9 denárů, v zimě 1 groš. Kteří řemeslníci ale beze stravy pracují, těm se má místo ní 1 groš přidati. Jestliţe se v některých krajích těmto dělníkům od starých dob méně platilo, tedy se má při tom zůstati tak, jako se o sluţebnících jedná a rozumí, ţe dle starého obyčeje s nimi jednáno bude. /4/ Doklady: 1/ Ehrengeldchtnis der Böhmen M 5 u mne, ţe obec Libčany od krále Ferdinanda dostala se do rukou Behrensteina, od něhoţ ji koupili roku 1542 Královéhradečtí a roku 1547 museli ji odstoupiti. - 2/ Lib. Contr. III. str. 14. - 3/ Lib. Memorab. - 4/ Beckovský, II. díl v rukopise.
51
Česky:
1550. Ve středu po sv. Sylvestru dosadil královský podkomoří následující radu města /dle zápisu/: Urozený a statečný rytíř pan Adam Řepický ze Sudoměře a na Řepici, slavné paměti králové J. Mti podkomoří, obnovil úřad konšelský ve středu na den sv. Sylvestra léta 1550 a na týř6 úřad posadil osoby tyto: Primas Jan Straka Mistr Václav Jan Karásek Jiřík Lvíček Mistr Jan Mls Matěj Goliáš Zikmund Zych Adam Kropáč Martin Ottomar Filip Malíř Duchek Voříšek Václav Spevart Pan rychtář Pavel Kavka. /1/ Pavel Vorličný /Aquilinas/ královéhradecký rektor školní, v Prostějově na Moravě, vydal tamţe .... /Pro chybnou interpunkci v rukopise je smysl zkreslen a správně je to, jak následuje - pozn. překl./: Pavel Vorličný, královéhradecký /rodák/, rektor školní v Prostějově, vydal tamţe v řeči české a německé překlady řečí Sc. Terentia k potřebě mládeţe. Jeho další díla jsou v Boem. Docta Balb. a v koment. De Doctis Reg. Hrad.
Doklady:
1/ Lib. Contr. XII 0 14 vers.
1551. Německy: V tomto času ţil také M. Martin Hanno, rozený v Hradci Králové. Tohoto Balbín /l/ ve svých Komentářích a Scherschnik zneuznávají a přehlíţejí. Chci tedy rodnému jeho městu znovu přivésti na paměť muţe, který zemřel nikoli ve vlasti, ale ve Wittenberce. O jeho smrti psal Jan Schentigar z Chotierii panu Janu z Hodějova. A Mistr Matěj Kolínský z Chotierii, rodák kouřimský, o smrti Hanno psal Epicediom de Morte Hannonis exechum. Z knih, Hannem samým sepsaných, jsou mi známy následující: Poema de Accademia Wittenbergensi; De Sententia Ferdinandi Gonzaga de Accademia Pragensi de Saxonia;
6
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „týţ“.
52 Consiliatorum Hodeporicon Borotinense; Epistolae Accademiae Pragensia ad Regem Ferdinandum; Apophoretum, aliud De Amore honesto; Idyllion de hostiladio archid. Ferdinandi /2/; De munere Epigramata ibid. Item ut Bilem Contra Sehelingar um Conceptam Deponat /nempe Johan Hodig/ De aurase et Lepore; ibi Donatis; De donatis Piscibus; Donati o meta Lactis; De munere de Epithalavio Margareta ab Hoddeiova; Item Epithalamion de Multus D. Petri Kotecznik a Domoslav et nobilissima matrona de Margareta ab Hoddeiova; De altera quieste praterca scripsit Hanno quondam Cormina Chalcecia; Carmen in Dodieg. /3/ Ještě jednomu vzdělanci, leterý v Hradci Králové zrozen jest, chceme dáti místo, který téţ přehlédnut byl a jeţto v roce 1554 na morní nakaţení zemřel v Praze. Byl to Jan Roderich z Chotierin neboli Joannes Rodericus de Chotierina. Jeho smrt opěvoval v náhrobním nápise výše zmíněný M. Matouš Kolínský: Nomine parva quidem Sed recatuque virorum Nobilium nullis urbibus inferior, Tertia, pragenses Urbs, inter, nobilis, Urbes, In Lachrymas occulos tota resolue tues Amisus quaniam est civis, tibi tempore Longo tu paucos Similes cujus habere pates. Nomen Joanes fuit huic Roderius ab urbe Hradecis, titulis cum Choterina, tuis. Ille Scholam rector praeceptis imbuit istam Utilibus primum, Servit inde foro Non hic, non illis, puer, aut vir, Dives imposue quod de vita eius jure quaratur, habet, Omnibus acceptus, gratus, iucundus, amicus, Omnibus es aque proplus ad officia, Musicus et vates, patrii iurisque peritus Profuerat Studio pluribus ille suo. Hunc jacet estinetus crudeliter Asthmate Praga, finde, minor, lachrymas in Sua Custatuas. Jan Hoderico psal Elegiam de Epiphaniis - Eleg. Conciliitoriam Apophoretum - De ratione Sui ocy. /4/ Epitaphium Georgy et Smilonis ab Hodieova Filii, de Piscibus Donatis. De Tabula Donata ad Joem orpheum de Hoddeiomoa de autore Hoddeio in Studia Apophoretum, aliud, quod Epigramata vel digna vel nulla scribenda sint. Carmen gratul. pro novi anni Esordic. Epodon.
53 Ještě jednoho vzdělance tohoto města musím vzpomenouti, který do tohoto 16. století náleţí a jehoţ spisy v Hodiegonini v roce 1561 tisknutém Poemu stojí. Jest to Jindřich Candidus, pravděpodobně jmenoval se Bílý. Psal Hymny a Epigramy, mezi něţ patří Elogium de Calendis Januariis. Eleg. Conciliator, item De sua quate. Doklady: 1/ V Boem. doct. - 2/ Ex Sarrag Poem. Jo. Hoddegoa inpres. Praga 1561. - 3/ Eleg. Epist. - 4/ Sarrag. Poemat. Jos. Hodiegavini ab Hodiegowa. 1552. V tomto roce zemřel farář u sv. Antonína, kněz Matouš, utraquista7, který od svých co zboţný muţ popisován bývá. V záleţitosti desátků, patřících témuţ faráři, k vydrţování jeho čeládky, nalézá se při roku 1565 zaznamenáno /l/: Česky: Témuţ panu faráři, který posluhuje v kostele svátého Mistra Jana Husi řečeném, v Konstanci, dávají za takové posluhování desátky sedláci ve vsi Roudničky 7 korců ţita a ovsa tolikéţ a sedláci ze Vsi Vysoké do roka 18 korců ţita a ovsa tolikéţ, neţ jestliţe by pak neposluhoval, tedy k vydávání téhoţ obilí jemu povinni nejsou. Kostel kdysi zvaný Svatého Mistra Jana Husa. Německy: Tento kostel, nesoucí jméno Jana Husa, na tak zvaném Brinbergu, obecně "Na kopci" řečeném, vystavěný, byl při reformaci r. 1626 zasvěcen svátému předchůdci Kristovu /Janu Křtiteli/. Nový podkomoří nastoupil tohoto roku v osobě Oldřicha Dubanského z Duban, který před svátkem Svaté Trojice radu v Hradci Králové takto obnovil: Česky: Léta Páně 1552 Feria IVta ante Trinitatem urozený a statečný rytíř pan Voldřich Dubanský z Duban a na Libešicích, králové J.Mti slavné a svaté paměti měst pan podkomoří a hejtman Hradu praţského obnoviti ráčil úřad konšelský a posadil na týţ úřad osoby tyto: Primas Jan Damašek Tomáš Strachota Jan Karásek ze Lvovic Václav Jiskra Mistr Jan Mls Václav Farář
7
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „ultraquista“.
54 Zikmund Zych Pavel Kavka Dušek Voříšek Václav Hlaváč Matěj Goliáš Jan Bzencz Pan rychtář Jakub Seele. /2/ Doklady: 1/ In Libro cui titulus: Coacervatio Thesauri Ecclesiae. 2/ Lib. Contr. II P. 12. 1553. Hofrychtéř Jan Jarouz von Posnitz obsadil radu města v pondělí po sv. Jakubu následujícím způsobem: Léta 1553 urozený pan Jan Jarauz z Písnice, králové J.Mti slavné paměti hofrychtéř, úřad konšelský obnoviti ráčil, an8 na týţ úřad posadil osoby tyto v pondělí po sv. Jakubu: Primas Jan Damašek Pavel Kavka Jan Straka Václav Konvář Mistr Jan Mls Martin Hrnčíř Jiřík Jvíček Jiřík Slon Matěj Goliáš Petr Koštialik Matěj Loštický Duchka Trávnička or. 66. Pan rychtář Jakub Seele. /Dle Lib. Contr. III Q 5./ 1554. Koupě statku Skalice s Rusekem a Pileticemi. Ve čtvrtek po sv. Bartoloměji koupilo město Hradec Králové nad Labem pupilátní statek Skalici i s vesnicemi Rusek a Piletice za 3.050 kop grošů českých, které pozůstalo po Jakubu Kadermanovi z Kelče, /l/ Úmrtí Hradeckého lékaře. Nekrolog Martina Luthera. Dne 20. října zemřel v Hradci Králové Jan Šentygar /Schentygar/ z Chotěře, zdejší měšťan a lékař, který byl rodem z Hvozda, vesnice u Nepomuku, a dříve, neţ se zde usadil, byl veřejným učitelem a pak roku 1547 děkanem filosofické fakulty na vysokém učení v Praze. Pojal za manţelku vdovu Aneţku, která byla sestra Jakuba Velase z Hostovic. Byl učený, rozumný
8
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „na“.
55 a váţený, psával mnoho Janu z Hodějova a jiným; část toho u Tomáše Mitise se nachází. Verše na jeho hrob, ke cti tohoto muţe sloţil Martin Luther. /2/ Ve svatvečer tohoto roku obsadil opět podkomoří radu podle následujícího zápisu: Léta 1554 urozený a statečný rytíř pan Voldřich Dubanský z Duban a na Libšicích, slavné paměti králové J.Mti podkomoří království Českého úřad konšelský obnoviti ráčil a na týţ úřad posadil tyto osoby v pondělí, den sv. Adama: Primas Jan Damašek Tomáš Strachota Mistr Jan Mls Václav Hlaváč Václav Šťastný Jiřík Slon Jan Slatinský Jan Brencz Duchek Voříšek Petr Košťalík Pavel Kavka Martin Krčma Pan rychtář Václav Jiskra. /3/ Doklady: 1/ Ehrengedächtnis der Böhmen M 5 - 2/ Lupák, Calend. Boem. or. 67. Doct. Balb. apud Raphallem. - 3/ Liber Cantr. III R 3. 1555. Jménem podkomořího na den sv. Abdonise hofrychtéř Jiří Velik ze Šonova sadil radu dle zápisu takto: Česky: Léta Páně 1555 Feria III die S. Abdony z poručení urozeného a statečného rjrtíře pana Voldřicha Dubanského z Duban a na Libšicích, slavné paměti králové J. Mti v království českém podkomořího a hejtmana Hradu praţského, urozený pan Jiří Welik ze Šonova, hofrychtéř králové J.Mti slavné paměti a igrossator větších Desek zemských, úřad konšelský obnoviti, níţe psané osoby voliti a vystaviti jest ráčil. Voleni byli: Mistr Jan Mls - z úřadu Jan Straka - ze starších obecních, Jan Pisál-z obce, Václav Laurin - písař, Mistr Štěpán Kotoul, primas, Jan Straka Adam Kropáč Jakub Seele Petr Košťálek Matěj Goliáš Mistr Jan Mls Mistr Viktorin Jiřík Slan Václav Špringel Jan Strnad Pan rychtář Václav Jiskra. /Dle Liber Contr. III S 4.
56
Německy: Zde zaujme místo Vít Arcin nebo dle latinského dialektu Vitus Orcinuss, jemný básník. Byl narozen v Hradci Králové a jeho - mně známá - díla jsou následující: De Barnnibus et nobilibus Bohemiae Genuam; Liguria prefectis ob viam Regi Maxmiliano; De Prodigiis Arrni 1551; Consiliatoriam; Apophoretum; De Cabiculoribus Diebus; Idyllion de Baroedbus ac nobi/ libus Bohemin; Italia excipientibus Regem Maxmili /l/. Carmen in Hodieg. Item:Epodon aliud iterum ad huc aliud Hodoe poricob. /2/ Domnívám se nikoli bez pravděpodobnosti, ţe toto jméor. 68. no jen polatinělé bylo dle tehdejšího zvyku, muţ ten však v mateřském jazyku Pekelský se nazýval, z kterého rodu mnozí v tomto městě ţili. Doklady:
1/ Ex Farrag. Poem. Hodigow. - 2/ Pachac. in Program.
1556. V titulámí knize, která pro tento rok zaloţena byla, nalézají se následující, sem /do Hradce Králové/ příslušející /osobnosti/: Pan Bernard Ţehušický z Nestájova a na Rizmburku, purkrabí královéhradeckého krájej Jiří Velík ze Šonova, inglossator větších Desek zemských a královnin hofrychtář v Čechách; Albrecht Nejedlý z Vysoké a na Plotištích /l/; Jindřich Nejedlý z Vysoké; Milič Nejedlý z Vysoké a na Plotištích /2/; Pavel a Tobiáš Nejedlý z Vysoké; Jan Lvovický ze Lvovic /3/; Mikuláš Kydlín z Plotiště a na Plotišti /4/; Jiří Vrabust /Vavrouš/, královéhradecký vzdělanec, obdrţel tohoto roku zakročením pana Jana Hodějovského z Hodějova /5/ povýšení do šlechtického stavu s přídomkem z Limusu /von Limus/. Byl básníkem, protoţe v Harranquinibu na Jana staršího as Hodějovakého z Hodějova a na čepici zmínka o něm se nalézá. Zemřel roku 1565 dne 20. srpna ve Vídni a byl u sv. Štěpána pohřben. /6/ V pátek před sv. Jakubem opětně hofrychtéř obnovil radu města z poručení podkomořího. Česky: Léta Páně 1556 v pátek před sv. Jakubem, apoštolem Boţím, z poručení urozeného a statečného rytíře Voldřicha Dubanského z Duban a na Libšicích, slavné paměti králové J.Mti v království českém podkomořího a hejtmana Hradu praţského, urozený pan Jiřík Velík ze Šonova, hofrychtéř králové J.Mti slavné
57 paměti úřad konšelský obnoviti a níţe psané osoby vyvoliti a or. 69. vystaviti jest ráčil: Jan Stara - z konšelů, Petr Hrách ze starších, Michal Pekař - z obce, Václav Laurin - písař - voleni byli. Mistr Štěpán Kotaul, primas Jan Lvovický Jakub Seele Zikmund Zich Adam Kropáč Mistr Viktorin Václav Konvář Petr Koštálík Jan Hronek Václav Chausnický Jan Šatný Jan Voříšek Pan rychtář městský Jan Strnad /7/. Německy: Dne 7. února uzřel světlo světa Václav Plácal z Elbingenu /8/ v Hradci Králové /9/, který byl písařem městského úřadu a úřadu purkrabského a zaslouţilým rektorem školním na tehdejším gymnasiu, jak dále psáno bude. Doklady: 1/ Tento měl jen zemskodeskový dvorec v této vsi. - 2/ Je to tentýţ dvorec. - 3/ Otec slavného Cypriana Lvovického. - 4/ Toto jest nynější Kydlinovský mlýn. - 5/ Kdo byl tento viz Boem. Doct. Balbin. - 6/ De Doct. Reg. Hrad. - 7/ Libr. Contr. III T 2. - 8/ Viz Epige Swechini, které jsem roku 1780 vydal. 9/ Toto praví sám o sobě ve věnovací předmluvě svých Ţidovských dějin. 1557. Královéhradecký rodák - slavný astronom. Cyprian Lvovický ze Lvovic, jehoţ vzpomenuto jiţ v I. díle při roce 1514 - jeho to roku narození - v 32 létech stáří svého se-stavil první astronomické tabulky se všemi souhvězdími, postaveními a stupni, neobyčejně pilně a pracně, kteréţto dílo roku 1557 na náklad domu Roţmberského vydáno bylo /tiskem/. A toto dílo přineslo světlo pak Tychonovi de Brahe, or. 70. Keplerovi, Obiganovi a jiným hvězdářům./l/ Byl toho času matematikem u dvora rýnského falckraběte Otty Jindřicha. U falckrabího Kazimíra stál u veliké váţnosti, byl učitelem této vědy v Dillingách, kde 25. května 1573 nebo 1574 zemřel.
58 Balbín se chlubí, ţe jako chlapec viděl jeho malovaný náhrobní nápis V Hradci u sv. Ducha. /2/ Dle zápisu byla obnovena rada následovně: Česky: Léta Páně 1557 v pondělí před slavnou památkou Proměnění Pána Krista urozený a statečný rytíř Voldřich Dubanský z Duban a na Libšicích, slavné paměti králové J.Mti pan podkomoří království českého úřad konšelský v městě Hradci nad Labem urozeným panem Jiříkem Velikem ze Šonova, hofrychtéřem slavné paměti králové J.Mti, ráčil obnoviti a osoby tyto níţe podepsané na úřad konšelský ráčil dosaditi. Voleni byli tito: Zikmund Zych - z konšelů Petr Hroch - ze starších, Michal Pekař-z obce, Václav Laurin - písař, Primas Jan Straka Mistr Štěpán Kotoul Zikmund Zych Adam Kropáč Mistr Viktorin Václav Konvář Pavel Kavka Petr Groch Jan Šatný Jan Voříšek Michael Glausnický Martin Veles Pan rychtář městský Václav Chýška. /3/ Doklady: 1/ Titul této, v Augsburku vydané knihy jest následující: Ephemeridum novum, atque in signe opus ab Anno Domini 1556 accuratissime supputetum, cui praeter alia omnia in cateris addi solita, etiam hac accesserunt I Elipsium typielegentisor. 71. sirne. II Expedita ratio constituendi celestis thematis cum Tabulis, e quibus motus planetarum tum in natibitatibus quam revolutionibus citra laborem haberi possint. III Brevis ratio geneses judicandi cum novis quibus dam abservationibus, et electionum methoda tam universalo, quam adjucusque genessim accoraodata. IV. Loca Stellarum fixorum ab Anno 1349 usque in 2029 diligenter anotata. V. Themata quatuor anni temporum cum brevi declaratione revolutionis mundi aliaque pluro, quo diligens lector in ipsa opere facile perspiciet. Auctore: Cypriano Leovicio a Leonicia Boemo Hradecensi Illustrissimi Principis Electoris Ottonis Henrici Palatini Rihni etc. Mathematica Excudebat Augustae Vindelicorum Philippus Uhardus. Anno Domini 1557 mense Martio.
59 Jeho z latiny do českého textu přeloţené Prognosa planet na 20 let, to jest od r. 1556 do 1584, která v Praze od Jiřího Melantricha z Aventina roku 1564 vydána byla, jest v mých rukou. - 2/ Balbin Boem. Doct. item de Doctis Regino Grad. 3/ Libr. Eontr. II do 7 17. 1558. Královéhradečti získávají zpět les Obec. Konečně s mnohou námahou a velkými prosbami obdrţeli ze statků jim odebraných zpět les, Obec zvaný, který jiţ v I. díle při roce 1307 pode jménem Bor se připomíná. Obdrţeli jej pod určitými podmínkami, jako: výhrada lovu vysoká zvěře a těţení stavebního dříví. Listina byla datována v Praze po Hromnicích a zní: Česky: My, Ferdinand, z Boří9 milosti Římský král, po všechny časy rozmnoţitel říše, Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský král, infant v Hispanii, arcikníţe Rakouské, markrabě Moravský, Lucemburský a Slezské kníţe a Luţický markrabin, oznamujeme or. 72. tímto listem všem, jak jsme předešle opatrným purkmistru a konšelům i vší obci města našeho Králové Hradce nad Labem, věrným našim milým, mezi jinými statky a důchody, /téţ/ lesy, řečené Obec, nedaleko od města Hradcei leţící na jistý způsob a do vůle naší královské dáti ráčili, i poněvadţ jsou nás někteří okolní obyvatelé nejednou jiţ za ty lesy, abychom jim je z milosti královské dáti nebo prodati ráčili, prosili, z té příčiny předstoupivše před osobu naši královskou od purkmistra, konšelův i vší obce téhoţ města Hradce vyslaní, předloţili jsou nám obšírně, co tomu městu a na tom lesu záleţí, zvláště pak kdyby v cizí ruce přijíti měl a Pán Bůh ze strany ohně na téţ město a obyvatele v něm příhodu neštastnou dopustiti ráčil, ţe by s velikou těţkostí zase stavětí mohli, prosíc nás poníţeně, abychom téhoţ lesa od téhoţ města neodcizovali, ale při něm milostivě zanechati ráčili, kdeţ my rozvaţujíce poníţenou prosbu jejich, i také ty všechny příčiny od nich předloţené, i budoucí potřeby a příhody, a co tomu městu na tom lesu k všelijakému nynějšímu i budoucímu pohodlí záleţí, protoţ dobrým rozmyslem naším, jistým vědomím, mocí královskou v Čechách a s radou věrných našich milých zvláštně milosti
9
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „z Boţí“.
60 milosti naší královské, dali jsme a tímto listem dáváme jmenovaným Hradeckým nynějším i budoucím nadepsaný les Vobec se vším jeho příslušenstvím a k témuţ městu jej přivlastňujeme na budoucí a věčné časy, kteréhoţto lesu oni Hradečtí nynější i budoucí uţívati mají bez překáţky všelijaké, nemáme také a nechceme od téhoţ města toho lesu Obce všeho ani na díle ţádnému dávati, prodávati, ani kterakkoliv je odepisovati, ani dědicové a budoucí králové čeští, poněvadţ by to k záhubě a ke škodě toho města býti muselo, však sobě, našim dědicům a budoucím králům českým v tom lese Obci lovy a hony na vysokou a černou zvěř pozůstávati ráčíme, a ty budeme moci dáti a povoliti komuţ se nám zdáti a věděti bude. or. 73. Tolikéţ jestliţe bychom z toho lesa jakého dříví stavěcího k zámkům našim potřebovali a v tom často psaným Hradeckým oznámiti ráčili, v tom se oni k nám jako věrní poddaní poslušně zachovati mají. Tomu na svědomí pěčeť naši královskou větší k listu tomu přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Hradě našem praţském ve čtvrtek po Hromnicích léta od Narození Syna Boţího tisícího pětistého padesátého osmého a království našich římského dvacátého osmého a jiných třicátého druhého. /1/ Léta Páně 1558 v pondělí v den sv. Prokopa urozený a statečný rytíř pan Voldřich Dubanský z Duban a na Libišicích, císaře J. Mti rada, králové slavné paměti J.Mti podkomoří a hejtman Hradu praţského, s urozeným panem Jiříkem Velikem ze Šonova, J.Mti králové slavné paměti hofrychtéř v království českém, úřad konšelský v městě Hradci nad Labem obnoviti a tyto osoby na týţ úřad konšelský posaditi ráčil: Volenci byly osoby tyto: Zikmund Zych Jiřík Slon Michael Pekař Ondřej Písař primas Mistr Štěpán Kotoul Pavel Kavka Filip Malíř Václav Chausnický Jiřík Slon Petr Košťálek Matěj Bylina Václav Špringel Jan Šatný Jan Hronek Václav Hlaváč Jiřík Vodňanský or. 74. Rychtář městský Duchek Voříšek. /2/ Dne 10. listopadu král, nyní císař, slavnostně vjel do Praţských měst. Vjezd tento obšírně popisují: Beckovský
61 ve II. díle v rukopisu a Jan Vokál, téţ v rukopisu, které mám /v drţení/ a které význačné pozoruhodnosti obsahují, se všemi různými slavnostmi, triumfálními oblouky a alegorickými obrazy. Královéhradecký purkrabí Bernard Ţehušický z Nestájova vede při tom třináctý houf /v průvodu - p.p./ Volba konsistoře podobojí v Praze. Stavové, přijímající pod obojí způsobou, páni, rytíři a města s povolením krále drţeli sjezd ve velké koleji Karla IV. K tomu byli přizváni děkanové a praţské duchovenstvo a pak jejich konsistoř obnovena. Volbu prováděli z pánů: Jan starší z Valdštejna, nejvyšší zemský sudí, jeho bratr Jindřich, pan Říčanský z Říčan a na Kosové Hoře, pán z Talmberka a Jan Leskovec z Leskovce. Potom byli zvoleni M. Jan Kolínský, arciděkan královéhradecký, a M. Matěj Dvorský z Hájku, rektor vysokých škol, za administrátory a jim přidáni konsistoriální radové: M. Šebestián Arichaelius Přešticenus, profesor vysoké školy, M. Jan Artophidus, učitel přírodních věd, kněz Jan Straka Sedlčanský, farář od sv. Jindřicha, a jiní. /3/ Ve čtvrtek před sv. Martinem intercedovali stavové za purkrabího a obyvatele stavu rytířského a panského, bydlící v kraji královéhradeckém, aby jim privilegie tohoto kraje byly potvrzeny a z kanceláře vydány býti mohly. Současně prosili, aby purkrabí tohoto kraje Bernard Ţehušický z Nestájova proti Konrádu Hoberkovi chráněn byl. /4/ V kostele sv. Petra, který ke konci května roku 1778 byl strţen, nalézal se malovaný náhrobní nápis, který tohoto roku or. 75. /1558/ jedné měšťanské dceři byl zřízen. Nápis zněl: Epitaphium pudica Virginis Margarita Privigna, honesti Civis Wenceslay Maneatoris que Mortua est 29ten Decembris Anno 1558. Lazarus exemplum vita post Sata Futura exhibet, ut passin pagina Sacra Docet Quadriduum fuerat busto tumulatus olensque Huic vitam Christus reddidit ipse tamen Hanc quisque restituet cunctis mortalibus alim. Avum venient Sunni tempora judicii Hac igitur Virgo qua nunc Margaretja sepulta est. Dormit, et aeternam non pavet illa necem
62 Namqua se Christo novit moritura suamque Solusque i meritis Spemque Fidemique tulit Hic igitur tanta pietatis pramin carpit Virgo Virgines associata choris. Doklady: 1/ Beytrag zur Diploinatie M 5, u mne I. díl. - 2/ Libr. Gontr. II V 14. - 3/ Johan Vokális v rukopise. - 4/ Epitome Comitor M5 u mne. 1559. Město Hradec Králové kupuje 9 vesnic. V úterý po Sv. Trojici koupilo město Hradec Králové od pana Jaroslava z Pernštejna a Helfensteina a na Pardubicích, J.Mti cís. rady a komořího a vrchního štalmistra, vsi Březhrad, Plačice, Praskačku, Vlčkovice, Sedlici, Chrastnici, Urbanici, Hřibsko a Roudničku za 7.500 kop gr. českých. Aby bylo známo celé jednání, kterým kdysi městu odebrané vsi, dané Janu z Pernštejna, byly opět Hradci Králové vráceny, a také aby byla známa jména radních a členů obce, kteří v této věci jednali, podávám výpisy z královských Zemských desek, tohoto prodeje se týkající: Trhová smlouva mezi Hradcem Králové a Jaroslavem z Pernštejna. Česky: Jaroslav z Pernštejna a na Pardubicích, císaře Římského rada, komorník a nejvyšší štallmeister etc. jakoţ jest téhoţ léta a dne bedizky zemské postoupeni starou právu Klad. purkmistr a konšelům vší obci města Hradce Králové J.Mti slavné paměti /opisuji doslovně, je to zřejmě špatně opsáno a nemá to smyslu. Pravděpodobně má to znamenati asi toto: Jakoţ jest téhoţ dne a léta dle desky zemské postoupeny jsou právu, radám, purkmistru a konšelům vší obce města Hradce Králové J. Mti slavné paměti - pozn. překladatele/ nynějším i budoucím jich v sumě půlosma tisíce kopách /grošů/ praţských českých, totiţto ves Březhrad, ves Plačice, ves Vlčkovice, ves Praskačka, ves Sedlec, ves Chrastnice, ves Urbanice, ves Hřibsko, ves Roudnická, vesnice celé a dvory, k moci, s platem a dědinami - lukami a ulehlinami, lesy, porostlinami a hájky, vrbinami, volšinami, potoky, vodotočinami, s rybníky,
63 zejména těmito: rybník Březhradský Sednemz Sasadu /?/, Sbarky v témţ rybnice i Podbřezhradský leţícími, i s tím kusem volšin pod tím rybníkem Březhradským při obci Plačické a Březhradských mezí10 grunty Vlčkovskými, coţ toliko on, Jaroslav z Pernstejna, mezi hranicemi nad vsí Pohřebačkou má leţící. Však toliko ty volšiny po hráz s rybníkem Novým na obci Hradecké s rybníkem Roudníčkém, s rybníkem Datlíkem - s rybníkem Baytským - a rybníkem Vyskyt, s rybníkem Cikánem i s rybníkem Panstvím, tak a v témţ v těch mezích a hranicích záleţí, i také jakţ smlouva pečetěná trhová mezi nimi o to učiněna tolikéţ, i registra pečetěná právní bázni /?/ na to k trhu vydaná, vše co sobě plněji i s tou starou správou, jakţ Desky někdy Janovi z Pernštejna, otci téhoţ Jaroslava z Pernštejna, od J.Mti císařské na na ten čas11 J. Mti královské v kvaternu trhovém bílém, léta čtyřicátého osmého, ve čtvrtek po Rozeslání sv. apoštolů M.p.l.p. ve všem plněji svědčí a v sobě šíře drţí a zavírají, tak jak dsky téţ staré správy plněji svědčí, ţe on, Jaroslav z Pernštejna, to podepsané dědictví pod touţ starou, spravice /?/ dědinami svými, kteréţ má neb míti bude. Před kaţdým člověkem, právem zemským a zvláště před věny a sirotky, jakţ ziemie /?/ za právama, czincz /?/ má neb míti bude. Třetímu vejš kterémuţto zápisu J.Mti císařská, jakoţto král Český skrze relátora svého na to vyslaného Wolfa z Vřesovic, nejvyššího písaře království českého z vladyk, ráčil dáti své milostivé povolení, tak jak relati na to k deskám zemským do kvaternu relati J.Mti cís. a pánův Jejich Milosti a vladyk z plného soudu zemského vloţená a vypsaná téhoţ léta dne XXIV plněji svědčí, drţí a zavírá. Jaroslav z Pernštejna a na Pardubicích z jedné a purkmistr, konšelé i všecka obec města Hradce Králové J.Mti nad Labem, vyslavše z sebe s mocným listem pod pečetí svou městskou Václava Hausnického z Tmova, z větší rady Adama Kupáče z Dřevíče, Václava Jiskru ze Sobotnice, ze starších obecních Václava Bártu zorzevicze /?/ z obce strany druhé PP. ţe jsou mezi sebou takovou smlouvu učinili, kteráţto slovo od slova takto napsaná stojí: Léta Páně tisícího pětistého padesátého devátého v sobotu před sv. Jiřím stala se smlouva zcela jistá a dokonalá, na místě J.Mti urozeného pána Jaroslava z Pernštejna a na Pardubicích, J.Mti cís. římské radu, komorníka
10 11
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „mezi“. Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „na ten čas“.
64 a nejvyššího štalmistra, námi Hynkem Kostelníkem z Kostelce a Burianem Svitkovským ze Skudel a na Skalici ze strany jedné, a na místě purkmistra a rady starších obecních i vší obce města Hradcem nad Labem, Jindřichem Neglim /správně Nejedlým p.p./ z Vysoké, Mistrem Štěpánem Kotoulem, Pavlem Kavkou, Filipem Malířem z Vorličné Roudnice a Janem Slatinským z Hostovic, s Mistrem Viktorinem Píseckým, Jakubem Seely a Petrem Hrachem ze starších obecních i na místě vší obce se strany druhé, a to taková smlouva, trh, ţe jsou nadepsaní plnomocníci na Místě J. Mti pana Jaroslava z Pernštejna svrchu psaným purkmistru a radě starším obecním i vší obci, nynějším i budoucím dotčeného města Hradce nad Labem, prodati vesnice zejména tyto: ves Březhrad, ves Plačice, ves Vlčkovice, ves Praskačku, ves Sedlec, ves Chrastnici, ves Urbanici, ves Hřibsko, ves Roudničku, vesnice celé s dvory, k pomoci, or. 78. s platem, s dědinami, lukami ulehlými lesy, porostlinami a hájky, vrbami, volšinami, potoky, vodotočinami, s rybníky těmito: rybník Březhradský i se dnem i s sousadou z Borky, v témţ rybníce i pod Březhradem leţícími, i s tím kusem volšiny, pod týmţ rybníkem Březhradským při obci Plačické a Březhradských, mezi grunty Vlčkovickými, coţ tu koliv J.Mti pana z Pernštejna mezi hrázemi nad vsí Pohřebačkou leţící míti ráčí. Však toliko ty volšiny po hráz, ale hráz potoční všecka v celosti panu Jaroslavovi z Pernštejna a dědicům budoucím pro ně se vymiňuje, aby J.Mti s dědici a budoucími svými mohli jí uţívati tak, jakţ jest to předešle od starodávna bývalo, týţ také mimo tu vejminku prodáno jest i s tou struhou a tokem svobodným, kterýţ se počíná splavem nad mlejnem Předměřickým i rybníkem, kterýţ slove Vraţdovský, s těmi toky a vejpady z téhoţ rybníka Březhradského, rybník Nový se dnem na obci Hradecké pod lesem Obcí leţící, statkem tím, kterýţ na nejpředešlé od starodávna byl, kterýmţ jde z Království z nadymače nad Bělčem Velikým, rybník Raudničky se dnem, rybník Datlík se dnem, rybník Cikán se dnem, rybník Bejštky, rybník Mistík se dnem i v těch všech rybnících svrchu psaných s násadami, s lidmi i sirotky osedlými i vosedlými, z těch gruntů zběhlými, i s jejich spravedlivými, s kurmi, vejci, s ospy, plecemi, robotami i se vší zroly /?/ a slavným panstvím, jak jest toho týţ pan Jaroslav z Pernštejna na drţení a v uţívání býti ráčil, a to jsou prodali na místě pana
65 Jaroslava z Pernsteina týmţ pánům Hradeckým za sumu půlosma tisíce kop grošův českých, kterouţto sumu za týţ statek oni páni Hradečtí J.Mti panu Jaroslavovi z Pernštejna takto vyplatiti a dáti mají, předkem na placení J.Mti Pernštejna těch or. 79 některých vesnic a rybníkův zastavených p. Hanušovi Haugvicovi z Biskupic od datum smlouvy této ve dvou nedělích napořád sběhlých, konečně při deskách zemských na minci obecné berně a poloţiti a dáti mají šest tisíc půlosma sta kop grošův vše českých a ostatních půlosma sta grošův českých komu JMti pan Jaroslav z Pernštejna ukázati ráčí. Však předkem račiţ sobě, cokoliv JMt PP peněz sirotčích nebo purkrechtních z těch vesnic zadrţených svého vyzdvihnouti poručiti ráčil, coţ by mimo to zůstalo bucí zastoupení nebo dodání, povinni jsou vyplniti. A ten statek a vesnice svrchu psané pan Jaroslav z Pernštejna JMt spravovati ráčí, předkem starou zprávu, kterou od JMt Czyl. /asi císařské - p.p./ míti ráčí, jakţ smlouva zpečetěná a v desky zemské vloţená plněji svědčí, a nad to vejše cziniczma /?/, aneb JMti ráčí třetinu vejš, pokudţ země za právo má a drţí, a jakţ jsou na některých svrchu psaných vesnicích s jich příslušenstvím závady zápisné s dluhem od JMt učiněné, ty Jmt pan z Pernštejna svésti a očistiti má pod pokutou sumy v trhu poloţené, s jedním komorníkem praţským v jiné vesnice a dědiny JMt pana Pernštejna, kteréţ má aneb míti ráčí uvázány a týchţ statků uţívání potud, pokudţ by taková závada z toho statku svedena a spraveda nebyla. A kdyby byla, má se zase bez umenšení toho statku postoupiti, týţ pod pokutou s jedním komorníkem praţským, v to, več by se tak uvázalo zase uvázání a dále JMt pan Jaroslav z Pernštejna, jakţ suma zástavní panu Hanušovi Haugvicovi JMt poloţena a dána bude, těch vesnic svrchu psaných má od JMt pana z Pernštejna se vším jich příslušenstvím postoupeno pánům Hradeckým býti. A o vloţení toho statku v desky zemské, kdyţ toho na JMt pana Pernštejna páni Hradečtí poţádají, ve dvou nedělích pořád or. 80. sběhlých poţádaní toho, ráčí jim JMt pan z Pernštejna a povinen bude trhem neb postoupením v desky zemské klásti, při čemţ toho se, co níţe psáno jest v této smlouvě, znamenitě vymiňuje, jakoţ jsou některé díly lesní od vsi Roudničky a z těch gruntův lidem od vsi Vysoké odprodány, ti lidé, jakoţ jsou těch lesův předešle v uţívání byli, beze všeho obtíţení a překáţek zanecháni býti mají, neţ z těch gruntův oni páni Hradečtí,
66 majíc vrchnost nad nimi, hony a z rolí, jak se jim líbiti bude, jakoţto svých dědičných, uţívati mají, avšak jestliţe by takový člověk, kterýţ by takové lesy drţel ve vsi Vysoké, dobbrovolně zase Roudnickým odprodati zase chtěl nebo chtěli, toho se při tom zanechává a toho jim bráněno býti nemá - při tom také se vymiňuje, jestliţe by suma svrchu psaná po postoupení, coţ by přišlo od pánův Hradeckých, dána a doloţena nebyla, tehdy pan Jaroslav z Pernštejna bude se moci pro touţ sumu tak nedodanou, týţ statek a vesnice svrchu psané s jedním komorníkem praţským uvázati a při tom také, coţ se register správních purkrechtních a sirotčích na téţ vesnice vztahujících dotýče, ty JMt pana Jaroslava z Pernštejna mají pánům Hradeckým od postoupení statku tohoto v šesti nedělích pořád sběhlých vydána býti, pakli by se toho nestalo a JMt pána napomenutí jich Hradeckých jim těch vesnic vejš psaných i toho všeho, jakţ se svrchu píše, ve dvou nedělích nepostoupí, v desky zemské vloţiti a register správních poloţití neráčil, tehdy budou se moci téţ s jedním komorníkem praţským v dědiny JMt. v kterékoliv do sumy v trhu jmenované uvázati a ty budou moci drţeti a jich uţívati dotud, pokudţ se tomu všemu, co se svrchu píše, dosti nestalo. A coţ se tuto nařídilo a smluveno jest, my svrchu psaní plnomocníci na místě JMt pana Jaroslaor. 81. va z Pernštejna a my, purkmistr a rada starší obecní, na místě vší obce vejš psaného města Hradce nad Labem, slíbili jsme a připověděli a touto smlouvou připovídáme to všechno plniti, drţeti a zachovati ve všech punktech a artikulích vejš psaných, jakţ na dobré lidi sluší a náleţí a pro lepší toho jistotu a pamět toho trhu a smlouvy, my svrchu psaní plnomocníci na místě JMt. pana Jaroslava z Pernštejna a my purkmistr a rada starší obecní dotčeného města Hradce nad Labem pečeti své k této smlouvě o trhu dali jsme přitisknouti, kterouţ jedna kaţdá z vejš psaných stran v jednostejná slova psané máme. Kterouţto smlouvu v desky zemské vedle vejš psaného, dotčeného artikule uloţena býti má, stalo se léta a dne svrchu psaného. Zápis do desek zemských. Česky: Jaroslav z Pernštejna a na Pardubicích, JMt císaře římského rada, komorník a úředlnící praţských menších desek zemských v království Českém, ţe jest dluţen půlosma tisíce
67 kop grošův vše praţských, purkmistru, konšelům i vší obci města Hradce nad Labem králové JMti slavné paměti nynějším i budoucím, v kterémţto dluhu ihned postoupil jest jemu dědictví své ves Březhrad, ves Plačice, ves Vlčkovice, ves Praskačku, ves Sedlici, ves Chrastnici, ves Urbanici, ves Hřibsko, ves Roudničku, vesnice celé a dvory, k moci s platem i s dědinami, lukami volšinami, potoky, vodotečemi, s rybníky zejména s těmito: rybník Březhradský se dnem i s násadou, s borky v témţ rybníce i pod Březhradem leţícími i s tím kusem volšiny pod týmţ rybníkem březhradským, při obci Plačické a Březhradských, mezi grunty Vlčkovskými, coţ tu koliv Jaroslav z Pernštejna mezi hrázemi nad vsí Pohřebačkou má leţící, však toliko ty volšiny po hráz s rybníkem Roudnickým, s rybníkem or. 83. novým, na obci Hradecké leţící, s rybníkem Datlíkem, s rybníkem Cikánem, s rybníkem Vyskyt, s rybníkem Bejštským, i se vším panstvím tak a v témţ plném právě v těch mezích náleţí i také, tak jakţ smlouva mezi nimi i s pečetěmi o tom učiněná, i registra správní činí na to k trhu vydaná, vše sobě plněji svědčí, drţí a zavírají i s tou starou správou, jakţ jemu desky zemské někdy Janovi z Pernštejna od JMt cís. a na onen čas královské v kvaternu bílém trhovém léta 1548 ve čtvrtek po Rozeslání svátých apoštolů M 19 všem plněji svědčí a v sobě sice drţí a zavírají, a tak k jmění drţení, prodání a zastavení zapsané učiněné s tím se vším, jako vlastním svým, v témţ právě řádného práva panství, ani které vlastnosti sobě ani dědicům a budoucím na tom na všem dále nepozůstavujíc, kterémuţto kladení nejjasnější kníţe P.T. Ferdinand, římský císař, jakoţto král český ráčil dáti své milostivé povolení relatoru svému Wolfu z Vřesovic a na Doubravské hoře, nejvyššímu písaři království Českého z vladyk, na to zvláště vyslanému, tak jakţ relací v kvaternu J.Mti císařské a pánův jich milých a vladyk plného soudu zemského, léta 1559 v outerý po sv. Trojici, F X i Y o všem plněji svědčí, a v sobě zavírají šíře drţí. Vodoprávní spor Hradeckých. Česky: My, Petr Zvířetický z Vartemberka a z Bydţova, Mikuláš Trčka mladší z Lípy a na Litenburce, Bořek z Dohalic, Beneš z Kundratic a na Milstrţi, jakoţ jsou na nás mocně přestali urozený P.T. Vilím z Pernštejna a na Helfensteinu, nejvyšší
68 hofmistr království Českého z jedné, a moudří a opatrní páni purkmistr a konšelé města Hradce Králové nad Labem se strany druhé, jakoţ jest byla mezi námi různice vznikla o kusy tyto, jakoţ pán list mocný na to nám dal, a oni, purkmistr a konšelé téţ dali od sebe a od vší obce. Nejprve z toho páni Hradečtí pana hofmistra vinili, ţe stav, kterýţ na Labi na tuze /na or. 84. tolik/ jest vyvýšil jim ku škodě a tím vyvýšením ţe jim škodu činí na lukách a na mlejních, které pod městěm jejich leţí, jakoţ jsou nás na to vodili, nám to všechno ukazovali a na to páni Hradečtí a jeho pán jsou svědky z obou stran na to vedli. Druhý kus: oni páni Hradečtí jsou ţalovali o struhu, kterouţ pán jest udělal, kterouţ vede vodu z Labe na mlejn a na rybníky a na to jsou taky svědky z obou stran vedli, táhnouce se na to obě strany. Pán pravil, ţe jim v svém dělal, páni Hradečtí pravili, ţe v jejich udělaná byla. Třetí kus ţalovali páni Hradečtí, ţe se co se hrází povyšování proti Březhradu dotýče, pravíce, ţe by se jim škoda dála zvýšením těch hrázi a pán jest pravil, ţe jsou ty hráze od starodávna byly, ale ţe z jedné a té příčiny jich zvýšiti a opraviti musil, aby tudy voda se nepřelévala a ve vsích jim škody nečinila a na to jest pán svědky vedl, ţe jsou ti lidé těch prvních hrází, které jsou tu bývaly, vţdycky hájívali, kdyţ jest voda veliká přišla, aby do vsi jim se nepřelévala, a pravíce, ţe jsou té hráze hájili. Čtvrtý kus, kdyţ jsme se v první našli výpovědi, vypovídali, co se luhu dotýče, ţe na to pohledíc, jim chceme o to konec učiniti. My svrchu psaní neslyšíce jich pře opory, bliţší dva svědky a nejvíce mlynáře příseţné, kteříţ jsou na to podle prvnějších výpovědí vyslaní, takto v tom nalézáme, a mocně, jakoţto ubrmané vypovídáme: Nejprve, coţ se stavu na Labi dotýče, tu jsme přivedli mlynáře příseţné na radu a rozkázání krále, ţe jsou sami jeli, počavše od mlejnův pod městem po Labi aţ k stavu tomu, a tu všecky proudy a východy toho Labe na louku v kaţdém místě jsou nám ukazovali oni páni Hradečtí před těmi mlynáři a za ten stav jsme přijeli, kdeţ praví, ţe by se jim skrze or. 85. povýšení toho stavu a topením škoda dála, tu jsme stoupili na týţ stav s mlynáři příseţnými a tu na jejich přísahy a závazky, kteréţ mají ku vší zemi, tázali jsme se jich, dějeli se jaká škoda pánům Hradeckým tím potopením, pokudţ nyní stojí voda na stavu? Tu oni znamenavše jsou z vody, pověděli
69 nám na své přísahy, vzavše k své duši, ţe tou vodou nynější, pokudţ nyní stojí na stavě, pánům Hradeckým ţádná škoda se neděje, tu jsme hned, jakţ ta voda stojí, majíce od mlynářů takovou zprávu podle jejich přísah a svědomí, kázali jsme kůl zřezati a cejch na ten kůl poloţiti, a při tom z obou stran mají se tak zachovati, ţe pan hofmistr na tom stavě, ani jeho dědicové ani budoucí, výše vody ani drţeti ani zdýmati nemají, nad ten cejch týmiţ příseţnými mlynáři poloţený a p. hofmistr i jeho dědicové a budoucí mají sobě stav přímo přes Labe dělati přímo k té ruce cejchované a v tom stavu práh sobě poloţiti, srovnajíc jej k tomu cejchu tak, aby voda na tom prahu vejš nestála neţli s cejchem zároveň, a bude-li chtíti pán sobě poníţiti toho prahu proto, aby plavci volně plynouti mohli, to pán bude moci učiniti, neţ byla-li by voda malá, tehdy pán bude moci sobě na tom prahu hrazditi pokud cejch ukazuje, aby voda stála a vejše nic; jestliţe by pak Labe, rozvodnic se, vystoupilo nad ten cejch vejše, jakţkoliv podle svého zvodnění, tak, ţe by vody mnoho přebývalo, tím pán povinen býti nemá. Coţ se pak bokův břehů dotýče, kteréţ slovou hrádkové, ty pán sobě bude moci dělati, hrazditi a vyšiti, pokudţ potřeba kázati bude od břehu do vody z obou stran, ty boky můţe pán vystrčiti pro břeh šesti nebo sedmi /loket ? pozn. př./ zdéli na kaţdé straně, neboť jsou mlynáři vyznali, ţe jest to za právo na kaţdém stavu, ţe sobě to můţe kaţdý or. 86. upravovati pro břehy, ale proto vejše nad ten cejch topiti nemá, leč by voda zbytečně /nadbytečně/ přibytá přišla. Coţ se pak struhy dotýče, kdeţ oni páni Hradečtí viní pána, ţe by ji udělal v jejich gruntech, a pán zase praví, ţe ji ve svém udělal, a nadto jsou svědky vedli z obou stran, a kdyţ jsme na mezích stáli, tomu jsou ouředníci páně neodpírali, ţe by něco v gruntech Hradeckých té struhy nebylo, toto takto vypovídáme: Poněvadţ pán sobě přijav něco gruntův pánů Hradeckých, sobě tu struhu k uţitku vede, aby pán té struhy i jeho dědicové i budoucí uţívali a jí sobě vodu předce vedl, v těch mezích, jakţ jest nyní, a pán zase místo toho, coţ jest v jejich udělal, aby pánův Hradeckým tu struhu pustil /t.j. přepustil p.p./ kterouţ jsou vodu sobě přes Království vedli, kteréţ byli jsme v první výpovědi naší odřekli, a pan hofmistr aby se k tomu s dědici svými listem pod pečetí svou přiznal, ţe
70 takovému Jeho král.Mti obdarováni pánům Hradeckým povolení své dává, a tehdy páni Hradečtí mají zůstati při tom Majestátu a obdarování krále na časy věčné a budoucí. A coţ se vody tejče, kteráţ jest chodívala Křepelkovi, člověku páně hofmistrovu na jeho rybníky, jestliţe oni páni Hradečtí tu vodu sobě přece povedou, tehdy aby jemu, Křepelkovi, také té vody upouštěli a trubka aby byla vloţena, pokudţ by jemu z té struhy pánův Hradeckých voda jiti měla, to zvláště při tom vymiňujeme, jestliţe by páni Hradečtí těm lidem Bělečským neb jiným páně hofmistrovým /lidem/ jakou škodu na dědinách neb gruntech, přes kteréţto voda a struha jde, učinili, ty škody aby jim páni Hradečtí napravili. Pak páni Hradečtí té struhy u Bělče, coţ jest v jejich /pozemku/ uděláno přijíti nechtěli, tehdy jinak takto vypovídáme o tom, jakoţ jsou páni Hradečtí svědky vedly i Majestáty ukazovali, ţe by struha skrze jejich luhy dělána byla, a pán proti tomu svědky vedl, ţe jest louka a dědina jeho aţ pod tu struhu, kteráţ za struhou jest, takto nalézáme v tom: poněvadţ oni páni Hradečtí netáhnou se na louky, ani jich Majestátové nedokazují, neţ toliko na luhy a pán provedl čtyřmi dobrými urozenými lidmi a mnoha jinými chudými /svědky důkaz/, ţe jest ta louka a dědina pod tu cestu, kteráţ jest za struhou člověka páně /jeho/ a ţe jsou na ni sami vrby sázeli, i poněvadţ pán provedl jest /důkaz/, ţe ta struha děkaná jest v louce a v litčích /?/ a louky jsou páně, protoţ tu struhu pán dobře udělati mohl a při té stroze zůstati má, coţ jest v svém dělal podle průvodu /důkazu/, a jakoţ páni Hradečtí jsou svědky vedli, ţe by v jejich gruntech děláno bylo, a ouředlníci páně jsou tomu neodpírali, /ţe/ by něco té struhy v jejich děláno nebylo, /t.j. v gruntech Hradeckých/, protoţ pokud jest v jich a za času jich před mezí páně hofmistrovy ţádali, aby pan hofmistr skrze jejich grunty té vody nevedl, ale chtěli /ji/ vésti tak, aby se od jejich gruntů oddělil a po svém vedl /t.j. aby vedl struhu po hranicích, na svém - p.p./ . Coţ se hráze proti Březhradu týče, kdeţ jsou páni Hradečtí ţalovali, ţe tím zvýšením té hráze, která /jest/ na gruntech hofmistrových udělána, jejich vsi Březhradu, dědinám a lukám škoda ţe by se dála, proti tomu pan hofmistr odpíraje, pravil, ţe jsou ty hráze od starodávna, aby ty vsi, kteréţ pod tou hrází jsou, nevytopily, kdyţ se Labe rozvodní, a oni páni Hradečtí tomu neodpírali, ţe by tu hráze nebývala, neţ pravili, ţe jsou /nyní/
71 ty hráze vejše, neţ od starodávna bývaly, a ţe se jim tudy louhy bahní, pro vysokost té hráze ţe voda vypadati nemůţe; v tom takto vypovídáme, aby pán v té hrázi splav udělal, zšior.88. ří šesti loket, v tom místě, kdeţ nejslušněji voda vypadati by mohla z Labe, tu vystupující se zastavila nad těmi hrázemi, tu aby splav ten odhraţen byl, aby ta voda z těch luk volně ven vypadnouti mohla, a trubky, které jsou nyní v těch hrázích poloţeny, aby nikdy nebyly zahrazovány, a oni, jakţ jsou sobě čistívali struhy od starodávna - ty u Březhradu ty aby sobě téţ čistívali, aby se jim škoda nedělala, jestliţe by pak pán podle této naší výpovědi toho splavu nedal v těch hrázích dělati, tedy aby pán těch hrází sňal a je zase převedl, tak, jak jsou sami mezi sebou to ohledávali a nám toho zprávu dali, ţe jest v tom mezi nimi o malou věc /?/ a to takto vypovídáme: poněvadţ jsou páni Hradečtí, před námi v Praze pře své vedouce, pravili, ţe jsou se pánu na louky netáhnou /nečiní si na ně nároků/, ani na to, coţ na těch lukách zroste, neţ ţe drţí vedle Majestátů svých těch luhův, kterých i od starodávna uţívali a posavad uţívají, poněvadţ tito luhové jiţ jsou několikráte měřeny od pánův Hradeckých, pokudţ jsou jich od starodávna v drţení vešli od císaře Zikmunda, jakoţ jejich Majestátové to šíře ukazují, drţívali, neţ co se luk dotýče, téţ jsou sami vyznali, ţe se na ně pánu ani lidem jeho netáhnou, při tom také pána a lidi jeho zůstavujeme, a coţ by koliv na těch lukách vzrostlo, křoví, pruty neb čehokoliv, pokudţ jsou ty louky páně, to pán i lidé páně budou moci sobě k uţití bez překáţky /od/ pánův Hradeckých, tak, aby sobě lukám zarůsti nedali. Jestliţe by pak or. 89. tuto naši výpověň straně kterékoliv nebo oběma se bude zdáti /zapotřebí/ nechat vepsat pro budoucí paměť, to budou moci učiniti. Tomu na svědomí /svědectví/ a budoucí paměť my, svrchupsaní Ubrmané pečeti naše vlastní s jistým vědomím přitisknouti jsme dali k této naší mocné výpovědi, kteráţ jest se stala roku od Narození Syna Boţího 1502, v pátek, na den sv. Jana Křtitele a v desky /zemské/ vloţeno léta svrchupsaného v pondělí po sv. Remigii tato smlouva a vejpověď ve dsky12 zemské vloţena jest a vepsána z rozkázání pánův gníti /?/ a vladyk z plného soudu zemského, poslové na to od J.Mti z téhoţ soudu byli jsou odesláni: Jindřich z Hradce, nejvyšší komorník království českého, Puta z Ryzmburka a ze
12
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „desky“.
72 Švihová, nejvyšší sudí království Českého, z pánův, jsouce k tomu zvláště vyslaní. /2/ Léta Páně 1559 v pátek před sv. Ludmilou urozený a statečný rytíř pan Voldřich Dubanský z Duban a na Libišicích, císaře římského J.Mti rada, slavné paměti královny Anny J.Mti podkomoří království Českého, ouřad konšelský v městě Hradci nad Labem s urozeným panem Jiříkem Velkem ze Šonova, králové J.Mti slavné paměti hofrychtéřem obnoviti jest ráčil a osoby tyto níţe psané na ouřad konšelský posaditi: Volenci: Filip Malíř z Vorličné Brikcí, sladovník Matouš Šklubal, Jan Šatnej z Olivethu, písař Primas Filip z Vorličné Matěj Bílina Mistr Štěpán Kotoul Václav Hlavatý Pavel Kavka Bohuslav Hotavič Václav Choustnický Šimon Litický Jiřík Slon Matouš Šklubal Petr Košťálek Jakub Kamaryt Rychtář města Jakub Seele. /3/ Doklady: 1/ Ehrengedächtniss der Böhmen, u mně. - 2/ Cap. authen. Tab. Regn. : poslední listina o hrázích u Opatovic a příkopech u Březhradu etc. patří sice jiţ do roku 1505, poněvadţ ale tam se nenachází, jeţto mi /teprve/ později známa učiněna byla, vztahuje se však také na zboţí nyní koupené, které /dříve/ Královéhradečtí vlastnili a pro vzpouru ztratili, proto jsem ji k oněm přednějším listinám připojil. - 3/ Lib.Contr.III A 1. 1560. V outerý po sv. Jiljí obnovil podkomoří radu města následovně: Léta Páně 1560 v outerý po sv. Jiljí urozený a statečný rytíř pan Voldřich Dubanský z Duban a na Libišicích, císaře J. Mti rada, králové J.Mti slavné paměti podkomoří království českého s urozeným panem Velíkem ze Šonova, králové J.Mti hofrychtéřem, ouřad konšelský v městě Hradci nad Labem obnoviti a týţ osoby na týţ ouřad posaditi ráčil:
73 Voleni, byli: Václav Choustnický, Matouš Ráček Michal Pekař Jan Albus, písař Primas Filip Malíř z VorličnéMistr Štěpán Kotoul Petr Košťálek Jan Hronek Václav Hlaváč Bohuslav Kotavec Václav Konvář Matouš Šklubal Václav Šprinsel Jan Kamaryt Martin Jaroměřský Jan Voříšek Pan rychtář města Michal Choustnický. /dle Lib.Contr. XII A 18/. 1561. Císař Ferdinand jakoţto král český doznal před praţskými úředníky královských zemských desek skrze své relátory pana Jáchyma Šlika z Holejče, hraběte z Pasaunu a na Kalkstejně a Ostrově, presidenta komory v království Českém, a téhoţ království hejtmana německých lén Jana z Rensbergu, Bruno ze Salca, Jana Šlovského ze Šlovic, Jeho Mti rady, ţe statky, které byly za dřívějších rad odebrány kostelům, špitálům a školám, ze své dobrotivosti opět navrátil zpět a prodal /?/. /l/ A sice dle následujícího prohlášení a oumyslu: k faře a škole u sv. Ducha a tamnějšímu domu farnímu, ke sv. Anně, sv. Antonínu a jejich kostelům, ke kostelu sv. Jakuba, sv. Petra a Pavla, kde se pochovává, pak špitálům těchto kostelů, k vydrţování pana arciděkana, farářů, duchovních ţáků a chudých lidí, a to následující vsi: Lochenice, Předměřice a Všestary celé, se dvory a se všemi přináleţitostmi a selským svorem13 ve vsi Světí, na kterém Jan Faranda sedí, pak některé vsi k zlepšení města, dláţdění cest, splavů vodních, vody vedení do města k vaření piva a k jiným potřebám, jmenovitě: ves Lhotu za Malšovicemi, Lhotu za šibenicí a Kluky se dvory a náleţitostmi, především ale s lesem Farářství, nad Svinary leţícím, s kusem lesa u Břeckých lesů, které mocí nadační listiny krále Jana a stvrzení císaře Karla ke špitálu sv. Anny patří, pak s lesem nad Černým potokem, s těmi Macháčovskými u studánek a při vinicích leţícími nad vsí Vysokou lesními
13
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „dvorem“.
74 pruhy, s těmi domy Kukleny, které na Hrušovský dvůr dosahují, s připadajícími ouroky, tak, jak to dále níţe stojící opis listiny ukazuje. Za to však Královéhradečtí králi 600 kop grošů českých sloţiti museli. Listina krále Ferdinanda I., kterou vrací statky Hradci Králové. Česky: or.93. Nejjasnější kníţe a pán, pan Ferdinand, volený římský císař a rozmnoţitel říše, uherský a český král, jakoţto král český, skrze relatory své Joachima Šlika z Holejče, hraběte z Pasaunu, na Kalkstejně a Ostrově, presidenta komory v království Českém, a téhoţ království hejtmana německých lén, Hanuše z Rensberku a na Oučenevsi /?/ - dále Brunu ze Salcu na Regenstorfu, Jana Šlovského ze Šlovic a na Olešné, rady J.Mti císařské, ráčil se přiznati před ouředníky praţskými, jest některé vesnice předešle purkmistru a konšelům obecním a vší obci města Hradce nad Labem slavné paměti králové Její Milosti s štědrosti své královské po odstoupení Jeho Milosti královské všech a všelijakých statků od nadepsaných purkmistra a konšelů starších obecních i vší obce, zase k faře Sv. Ducha a k škole při téţ faře, téţ domům zádušním, tolikéţ k farám u sv. Anny a sv. Antonína a k jiným kostelům, jakoţ k sv. Jakubu, k sv. Petru a Pavlu, kdeţ se pohřbové dějí a mrtvá těla se pochovávají, tudíţ i k špitálům při týchţ farách a kostelích, na vychování pana arciděkana, farářův a kněţí, ţákovstva a chudých lidí. Zejména těchto vsí: Lochenic, vsi Předměřic, vsi Všestar, vesnic celých a dvorů kmetcích s popluţími, vsi Plotiště, coţ se tu Jeho Milost císařská jmíti ráčil, ve vsi Světí dvoru kmetcího s popluţím, na kterémţ sedí Jan, řečený Haranta, a s tím se vším, coţ k tomu přísluší, téţ některých vesnic na vzdělání a opravy města, silnic dláţdění, splavův a vedení vody do města k piva vaření a pro jiné všelijaké potřeby městské. Zejména vsi Lhotky za Malšovicemi, vsi Lhotky za šibenicí, vsi Kluků, vesnic celých a dvorův kmetcích s popluţími, téţ obojích výše i níţe psaných vesnic s dědinami, lukami, zejména s těmito lesy: Farářským nad Svinary, s kusem lesa při lesích Březských, k špitálu u sv. Anny od slavné paměti krade Jana nadaného a slavné paměti císařem a kráor. 94. em stvrzeného, s lesem na Černém potoku pod Roudnickým rybníkem a s těmi kusy lesa Macháčovského u Studýnek a vinic leţících nad vsí Vysokou a dědinami leţícími nad Hrušovským dvorem,
75 řečeným Kukleny, z kterýchţto dědin toliko plat celoroční se vydává. Jakoţto od příplatníku Šťastnému Pravětickému z Pravětic na Stěţeřích k špitálu svátých Pavla a Antonína nalézajících a háji nadanými, porostlinami, obcemi, ostrovy, potoky vodotečemi, struhami s řekou Trotinou, k záduší témuţ lochenickému od starodávna náleţitou, rybníky, zejména těmito k W .... dvěma rybníky, rybníkem Hrušovským, rybníkem Plachtou, rybníkem Jámou s řekou Orlicí, kteráţ pod mlejnem Svinarským leţící, s jezery u Svinar a s zátokou pod Svinary, s Labem od mlejna podskalního, anebo mezi Vilíma Trčky a jich Hradeckých s kurmi, vejci, robotami poddanskými, kostelními v Lochenicích a Všestařích, s krčmami, s posudným z těch krčem, s lidmi osedlými aneb z těch gruntů sběhlými, s příplatníky, s podsedky a zahradníky i se vší zvolí i plným panstvím, tak a těmţ plným právem jakţ téţ dědictví záleţí, a také tak, jakţ registra s pečetěmi z komory České, zato jim vydané, plněji svědčí. Jakţ téţ vesnice ke kostelu a k faře Sv. Ducha a domu zádušnímu nadané jsou milostivě bez umenšení k uţívání k týmţ farám, záduším, špitálům, školám, a na opravy měst a panství a vrchnosti, sami sobě nad tím toliko pozůstavivše do vůle své císařské navrácením jest postoupiti ráčil. Kterouţto vrchnost a panství Jeho Milost císařská jakoţto král český nadepsaným purkmistru a konšelům, starším obecním i vší obce or. 35. vypsaného města Hradce nynějším i budoucím ráčil jest doprodati za sumu šest set kop grošův českých, úplně a docela zaplacených, a jim nadepsaného panství a vrchnosti i všech také těch nadepsaných vesnic a statků dědičně postoupiti jest ráčil. Ţádného práva a panství ani které vlastnosti sobě ani dědicům svým a budoucím králům Českým, ani komu jinému k nadepsanému panství, vrchnosti, vesnicím a statkům tudíţ dále nepozůstavujíce. A oni, purkmistr a konšelé a obecní starší napřed psaného města Hradce nad tím nade vším vrchnost a vladařství míti a těch statků k dobrému obecnému a vzdělání města, téţ k rozmnoţení cti a chvály Boţí na kněţí, jakoţ i na chudý lid obraceti se mají. Relatory na to od J.Mti císařské k deskám zemským jsou byli: Joachim Šlik, Hanuš Renšparger, Beno ze Salcu, Šlovic, tak, jakţ relati od JMti císařské jakoţto krále českého, v kvaternu relatí J.M. královské pánův JMti a vladyk z plného soudu zemského léta 1561 v outerý po sv. Lukáši zapsané, plněji svědčí, a to vše v sobě šíře
76 drţí a zavírají. A tento vlad /vládu?/ přijali jsou na místě purkmistra a konšelův, starších obecních i vší obce téhoţ města Hradce nad Labem Václav Hausnický a Ondřej Starý, písař a konšel. /2/ Hradec prodává některé vesnice Jindřichu Nejedlému z Vysoké. Ve čtvrtek na Fabiána prodalo město Hradec Králové panu Jindřichu Nejedlému z Vysoké vesnice: Praskačku, Sedlici, Chrastnici a Urbanici za 1.350 kop grošů českých /3/, o čemţ následující smlouva vyhotovena byla: Léta Páně tisícího pětistého šedesátého prvního ve čtvrtek po sv. Fabiánu stala se jest smlouva celá a trh dokonalý mezi námi, purkmistrem a radou a vší obcí města Hradce nad Labem s jedné, a urozeným pánem Jindřichem Nejedlým z Vysoké, strany druhé, a to taková, ţe jsme my, svrchupsaní, purkmistr or. 96. a rada všecka obce prodali dědictví své jemu, Jindřichu Nejedlému z Vysoké a dědicům jeho, vsi zejména tyto: Praskačku celou s krčmou, Sedlce ves celou s krčmou, s dubinou, Chrastnice ves celou s krčmou, Urbanice ves celou s krčmou, kteréţto vsi koupili jsme předešle od neboţtíka pána pana Jaroslava z Pernštejna, dobré paměti, s povolením Jeho Milosti císařské, tak, jakţ na to Relati Jeho Milost císařská deskami /zemskými/ zapsaná plněji .... /zde asi chybí celá věta - p.p./ .... i se zběhlými a sirotky i se spravedlnostmi jejich i také dvory kmetcí, s platy na těch lidech stálými i s ..... i s obilními, s lesy, lukami, porostlinami, s vodotočinami a se všemi a všelijakými důchody a uţitky, kteréţ na těch lidech jsou, v těch mezích a hranicích, jaké téţ dědictví záleţí, a tak, jakţ na to registra od nás purkmistra a rady i vší obce nadepsaného města Hradce nad Labem jsou, panu Jindřichovi Nejedlému z Vysoké vydána jsou, i tak, jakţ toho dobré paměti pán pan Jaroslav z Pernštejna etc. toho sám v drţení a uţívání byl, a nám, purkmistru a radě i vší obci nadepsaného města Hradce nad Labem deskami zemskými všeho dědictví postoupiti ráčil. Tu my, často psaní purkmistr, rada i všecka obec města Hradce nad Labem sobě ani budoucím svým na těch statcích a vsích nic nepozůstavujeme, ty vsi jsme prodali a jich dědičně postoupili panu Jindřichu Nejedlému a dědicům jeho za sumu půl čtvrnácta sta kop grošů českých,
77 kterouţto sumu jest nám zouplna dal a zaplatil a ve dsky zemské my purkmistr a rada i všecka obec téhoţ města jemu, Jindor. 97. řichovi Nejedlému z Vysoké a dědicům jeho povinni budeme a máme těch vsí svrchu psaných s jejich se vším příslušenstvím a zejména s lidmi i s platy vloţiti, kdyţ by nám napřed tejden věděti dal, a spravovati máme my i budoucí naši jemu, Jindřichovi Nejedlému a dědicům jeho před sirotky .... i před kaţdým člověkem tak, jakţ země za právo má, čímţ máme aneb míti budeme třetinou vejš, a vyhledají-li se jaké sirotčí peníze z těch gruntův a vsí i na těch gruntích, ty máme jemu, Jindřichovi Nejedlému, odvésti a s registry purkrechtskými vydati a coţ jsou ti lidé zadrţení našeho od gruntův luka nebo rolí odbyli, neb coţ zastavovali, to on, Jindřich Nejedlý bude moci zase volně k těm gruntům přivlastniti, navrátíc jim sumy zastavené nebo prodané. Toto všecko, coţ se v této smlouvě obsahuje a uzavírá, slíbili jsme sobě s obcí straně dodrţeti a tomu všemu dosti učiniti, jak na dobré a křesťanské lidi náleţí. Tomu všemu na svědomí a pro lepší jistotu, my purkmistr a rada i všecka obec města Hradce nad Labem pečeť naši městskou větší s jistým naším vědomím k této smlouvě a tolikéţ já, Jindřich Nejedlý z Vysoké pečeť svou vlastní a přirozenou /!/ s jistým svým vědomím dali jsme přitisknouti. Kterouţto smlouvu jednu my, purkmistr a rada často psaného města Hradce, a já, Jindřich z Vysoké druhou, v jedna stejná slova sepsanou a spečetěnou máme, kteráţ se stala v městě Hradci nad Labem, léta a dne svrchupsaného. /4/ Německy: Stavové opětně u J.Mti prosili za Bernarda Ţehušického, purkrabího královéhradeckého kraje /z Nestájova/, aby král ráčil skrze komisary na místě samém ke konci nechati přivésti spor, který měl s Konrádem Hoberkem z Fürstenberku kvůli pastvinám a polím. /5/ Obvyklé obnovení rady města stalo se v pátek před svátým Václavem takto: Léta Páně 1561 v pátek před svátým Václavem urozený a statečný rytíř pan Voldřich Dubanský z Duban a na Libišicích, císařské Mti rada a králové JMti slavné paměti podkomoří království českého, ouřad konšelský v městě Hradci nad Labem obnoviti a tyto osoby na týţ ouřad posaditi ráčil:
78 Voleni byli:
Petr Košťálík, Václav Choustnický, Duchek Trávnička Ondřej písař Pan primas Filip Labín z Vorličné Mistr Štěpán Kotoul JanVoříšek Petr Košťálek Jiřík Vodňanský Václav Chempnický Jan Vocásek Václav Konvář Jan Nosál Jan Hronek Petr ml. Nejedlý z Vysoké Pan rychtář městský Michal Choustnický. /6/ Doklady: 1/ Viz doklady při r. 1547 - 2/ Královské zemské desky v kvaternu bílém trhovém - 3/ Ehrengedächtniss der Böhmen. - 4/ Etb. origin. - 5/ Epit. Comit. M 5 u mne - 6/ Lib. Contr. III B 10. 1562. Německy: Arciděkanem v Hradci Králové byl toho roku Štěpán Mirotič, protoţe M. Jan Kolínský co vicerektor praţských vysokých škol se připomíná. On, Mirotič, je mezi jinými luterskými duchovními podepsán na vyznání víry, které tito duchovní tohoto roku předloţili králi Ferdinandovi /na obranu/ proti hanobení Havla Gelasta Vodňanského a některých jeho přívrţenců. /1/ or. 39.
Ve středu po sv. Matěji koupil Bernard Ţehušický z Nestájova, purkrabí kraje královéhradeckého, od pana Vojtěcha Klusáka na Kostelci 2 dvory ve Starém Bydţově za 550 kop grošů českých. /2/
Bohatý odkaz hradeckého mecenáše školám a ţákům. Královéhradecké školy a ţáci, zvláště chudí, dostali zvláštní výhody poslední vůlí Václava Hlaváče z Levhartic, tamního radního, který v druhou neděli po sv. Lukáši v přítomnosti Jiřího Vodňanského a Jana Mecíře r. 1562 učinil poslední pořízení, jeţ radou města roku 1563 v pondělí po sv. Řehoři bylo potvrzeno. Odkázal školám následující: Za prvé: dluh /správně: pohledávku - p.p./, kterou on sám za panem Ondřejem z Levhartic v 50 kopách má, které mají
79 představenému školy vydány býti. Kdyby jmenovaný pan Ondřej z Levhartic chtěl místo těch 50 kop přenechati louku pod Věkošemi, mají uţitky z ní k vydrţování ţáků a nakoupení knih pro tyto a k nakoupení obleků pro chudé /asi chudé ţáky, p.p./ na velikém jarmarku kaţdoročně a tyto sukna mají se rozdati. Za druhé: Stodolu svoji ve Střezině /4/, zahradu, všecka jeho pole v Hlinici i s obilím, pak malou louku, která k oněm polím přiléhá, /to vše/ věnuje škole s určením, ţe představený školy obilí, které se tam nachází, prodá, a kaţdoročně sukna za to nakoupí. Tyto grunty nemají se bohatým najímati, ale chudým, aby svoji obţivu nalézti mohli, na 3 roky. /podtrţeno překladatelem./ Za třetí: Zahrady se nemají prodati, ale řádně obdělané má je představený pronajmouti k rukám ţáků a uţitek má být vyúčtován. or. 100. Za čtvrté: Včelí úly ve Slatině mají býti ošetřovány nebo k dobru škol prodány a za strţené peníze /s připojením/ 100 kop grošů ve Svinarech na dvoře leţících, koupiti se má louka pro školu, k čemuţ i dva vozy, které ve stodole rozdělané sloţeny jsou, přidány býti mají. Za páté: Těch 30 kop grošů, které pozůstavitel od Martina Hrnčíře k pohledání má, také škole věnovány buďteţ. Za šesté: Dům, který pozůstavitel obývá, se vším stříbrem, nádobím, hotovými penězi a zlatém, mimo onoho, které paní Šatný patří, a od ní ze Zul..... pochází, vše, co kdekoli nalezeno bude, taká šaty pernaté /peřiny/, které se tu a tam nacházejí, odkazuji škole, kteréţto všecky věci hned po smrti mé představení za přítomnosti 2 konšelů v peníz proměniti mají, a za to sukna v čase velkého jarmarku, jak dalece to postačitelno bude, nakoupiti a rozděliti se mají, ale co nejsvědomitěji, aby představení trestáni a hněv spravedlivého Boha na sebe neuvalili. /5/ Za sedmé: Všecko cejnové nádobí, plátno a prádla má se odváţiti, změřiti a bez podvádění prodati a k dobrému školy a k doplnění odkazu škole přiděliti. /6/ Další odkaz jiného mecenáše kostelům, chudým a školám: V tom samém roce vyhotovil Jindřich Nejedlý z Vysoké v pátek po sv. Brči /? - asi Brixí, p.p./ svoji poslední vůli, mocí kteréţ svoje dědice zavázal, aby z jeho zboţí vypadají-
80 cího ouroku svatojirského 8 kop 20 grošů a 2 denáry míšeňských obnášejícího, dalo se 5 kop 20 grošů a 6 denárů kostelu Sv. Ducha, kostelu sv. Antonína 2 kopy 2 denáry, ke sv. Anně téţ 2 kopy 2 denáry /asi je omyl při opisování vzniklý součet se neshoduje - pozn. překladatele/. Tyto všecky poţitky nemají k ţádné jiné potřebě, toliko ke sluţbám Boţím upotřebeny býti. Druhý ourok, na sv. Havla, 8 kop 20 grošů a 6 denárů má býti obrácen k nákupu sukna pro chudé a almuţny sbírající lidi. Škole v Hradci Králové a pro chudé ţáky, or. 101. jejichţ přítelem vţdy býval, odkazuje 200 kop na ten způsob, ţe rada města má masný kotec zakoupiti a jej některému řezníku pronajmouti, a z ouroku, z toho vypadajícího, 8 kop kaţdého týdne, v sobotu, nakoupiti se má maso a rozděliti ţebravým neboli zpěvavým ţáčkům. /poznámka překladatele: pravděpodobně má to býti za 8 grošů týdně, nikoli kop, asi to bude špatný přepis/. Pak bratr zůstavitelův Petr má radě města 500 kop odevzdati, za které rada koupiti má louku a uţitky z ní těm věnovati, kteří tyto ţebravé čili zpěvavé ţáčky častěji vyučují. /7/ Také podkomořský sekretář Adam Wurm z Hranic připomíná se v následujícím obnovení rady, které se stalo v pátek po Proměnění Krista Pána, vedle hofrychtéře Oldřicha Veliká ze Šonova. Česky:
Ouřad konšelský skrze urozeného pana Jiříka ze Šonova, jeho Mti králové slavné paměti hofrychtéře v království českém, a pana Adama Sturmy /správně Wurma, p.p./ z Hranic v pátek po Proměnění Pána Krista léta Páně 1562 obnoven a níţe psané osoby na týţ úřad konšelský jsou voleny a usazeny: Voleni: Petr Košťálek Václav Jiskra ze Sobince Brickí /Brixí ?/, purkrabě, Primas Filip Labín z Vorličné, Mistr Štěpán Kotoul, Petr Košťálek, umřel, na místě něho Adam Kropáč z Dřevíce, Václav Hlavatý - umřel; Václav Šprinsel Ondřej písař - Levhartický z Levhartic Jan Hronek Jan Voříšek - umřel; Šimon Litický Bohuslav Hotovec
81 Jiřík Skornice z Vorličné Martin Velas z Hostovic Jan Doubek - umřel; Jan Masal or. 102. Izaiáš Šatný z Olivethu rychtář městský Michal Choustnický. N.B. Ex 20 Senioribus plebis hoc anno fuere mortui octo /8/, t.j. Z 20 starších /obecních/ toho roku zemřelo jich 8. Doklady: 1/ Acta Literaria Boem. et Morav. Vol. 1, pars 5, pag. 343 et sequent. - 2/ U mne nalézající se rukopis Jana Vokála obsahuje ţalobní artikuly a obhajobu a císařský rozkaz obšírně, z čehoţ také jména obou odpůrců jsem seznal. /Pravděpodobně tento doklad týká se sporu Ţehušického s Hoberkem, o čemţ je psáno při roce 1561, pag. rukopisu 97 - p.p./ - 3/ Václav Vodňanský i jeho bratr, radní, pod latinským jménem Aquinus v Epig. Swechini se připomínají. - 4/ Dyl to díl Mýtského předměstí, ve kterém kostel sv. Pavla stál, t.j. Střezina. 5/ Bylo by jen ţádoucno, aby tento velice zboţný odkaz hluboko do srdcí potomků se vtisknul a aby ţádný smrtelník toto lidumilné pořízení nezměnil nebo dokonce nezrušil. - 6/ Lib. Test. 3, sub. lit. 0 8a, kopie u mne. - 7/ Kniha dokladů královéhradeckého úřadu purkrabského. - 8/ Lib. Contr. III B 20. 1563. Německy: Filip Labín z Vorličné byl jiţ od roku 1559 primátorem tohoto města a roku 1560 rozeznává se přídomkem "malíř", z čehoţ se uzavírati můţe, ţe byl podle svého řemesla malířem. Zdá se, ţe v přítomném roce 1563 jiný primátor, Václav Jiskra ze Sobnice, dosazen byl a on, Labín, na královského rychtáře byl povýšen, /l/ Toho času ţili také Pavel a Jan Aquilinové, kteří dle tehdejšího zvyku /psáno doslovně Raserei, t.j. zběsilost, pozn. př./ učených lidí své české jméno Vorličný, bezpochyby od řeky Orlice odvozené, změnili v ono latinské Aquilinus. or. 103. První z nich byl utraquistickým farářem v Kyjích a vydal mnohé spisy s pomocí svého bratra v různých létech. Václava Patzela z Elbingu vzpomíná Balbín ve svém věnování u svých Dějin ţidovských, kde ho svým krajanem nazývá. /2/ Leopold
82 Šešnik a Rafael Ungar /tento úplněji/ vyznačili, a to většinou ze seznamu knih zapovězených, i s tím, co jim o něm bylo známo, od roku 1552 počínaje, které s oněmi spisy Jana Aquiliny byly vykázány. /3/ Shora zmíněné obnovení rady stalo se v pondělí před sv. Martinem, a sice následujícím způsobem: Česky: Ouřad konšelský skrze urozeného pána a statečného rytíře pana Oldřicha Dubanského z Duban a na Libišicích, J.Mti císařské rada a J.Mti králové slavné paměti podkomoří v království Českém, v přítomnosti urozených pana Jiříka Veliká ze Šonova, hofrychtéře, a pana Adama Šturma /dříve psáno Wurma -p.p./ z Hranic, sekretáře komorního, obnoven a níţe psané osoby na týţ ouřad voleny a usazeny jsou, léta Páně 1563 v pondělí před sv. Martinem: Primas Václav Jiskra ze Sobince Adam Kropáč z Dřevíce Ondřej Levhartický z Levhartic Michal Choustnický Simon Jiřík Skornice z Vorličné Litický Izaiáš Šatný z Olivethu Martin Jaroměřský Jiřík Vodňanský Jeremiáš Huspeka Jan Mečíř Ondřej Noţíř Rychtář městský Jan Salis. Pomocníci přidaní: Martin Velas z Hostovic, Mikuláš Kavinský ze Stránova. /5/ Doklady: 1/ Lib. Contr. III. - 2/ Boem. Doct. Raphael Ungar, pag. 53 et seq. - 3/ De Doct. Reg. Hrad. - 4/ Boem. doct. p. 253 sq. viz také Epig. Swechini. - 5/ Lib. Contr. III C 6. 1564. Smrt císaře Ferdinanda I. Císař Ferdinand I. zemřel tohoto roku dne 25. července ve Vídni v Rakousích. Jeho tělo bylo do Prahy převezeno a tam v královské hrobce pohřbeno. Čechové tohoto panovníka nazývali "Hubáček" /l/ pro jeho tlusté rty. Po něm nastoupil Maxmilián, v pořadí německých císařů druhý.
83 Dne 23. října byla v Praze vyhlášena bulla papeţe Pia IV., kterou se dává i světským lidem povolení k přijímání sv. Večeře Páně pod obojí způsobou. /2/ V pondělí po sv. Markétě je zaznamenáno následující obnovení rady města; Česky: Ouřad konšelský skrze urozeného a statečného rytíře pana Oldřicha Dubanského z Duban a na Libšicích, J.Mti císařovny Marie, jakoţto královny české, v království českém podkomoří, v přítomnosti urozených pánů Jiříka Veliká ze Šonova, hofrych. téře14, a pana Adama mladšího Šturma z Hranic obhoven a osoby níţe psané na radu volené jsou, v pondělí po sv. Alţbětě léta 1564: Electores: Ondřej Levhartický z Levhartic Michael Choustnický Mistr Štěpán Kotoul Primas Václav Jiskra ze Sobince Ondřej Levhartický z Levhartic Michal Choustnický Šimon Litický Izaiáš Šatný z Olivethu Václav Sprisel Jiřík Vodňanský Jan Mečíř Jan Smetana Martin Čejp Václav Satranský Viktorin Nymburský Rychtář městský Martin Velas z Hostovic; jeho pomocníci: Mikuláš Kavinský ze Stránova a Ondřej Noţíř. /3/ Doklady: 1/ Balbin, Stránský De republica Boema - 2/ Balbin, Indi. hist. M 5 - 3/ Lib. Contr. III E 1. 1565. Obvyklé obnovení rady města stalo se v pondělí po sv. Lukáši a zápis o tom má text: Česky: Ouřad konšelský na místě JMti pana podkomořího skrze urozeného pana Jiříka Veliká ze Šonova JMti císařovny Marie v království českém hofrychtéře a sekretáře komorního, obnoven a osoby níţe psané na radu voleny a usazeny jsou v pondělí po sv. Lukáši léta Páně 1565: Electores: Václav Šprinsl
14
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „hofrych-téře“.
84 Mistr Štěpán Kotoul Jakub Seele. Primas Ondřej Levhartický z Levhartic Václav Jiskra ze Sobince Mistr Štěpán Kotoul Adam Kropáč z Dřevíče Jakub Seele Václav Šprinsl Šimon Litický Izaiáš Šatný z Olivethu Václav Satranský Ondřej Noţíř Jeremiáš Huspeka Jan Kantor Rychtář městský Martin Velas z Hostovic, podkomoří jeho Mikuláš Kavinský ze Stránova a Ondřej Noţíř. /Lib. Contr. III. F 10./ 1566. Školní řád pro školy hradecké vydaný. Německy: Zdá se, ţe tehdy způsob vyučování i školy v Hradci Králové nebyly zcela řádně zavedeny a předpisy praţské vysoké školy jen nedbale a bez důrazu byly prováděny, protoţe rada města shledala pohnutku k tomu, aby z předloh děkana svobodných umění na vysoké škole v Praze Jana Hortensia, jinak Zahrádky, který jiţ roku 1557 zemřel, a téţ i jiných Magistrů, sestavila a navrhla svůj vlastní školní řád pro učitele a ţáky tohoto města, který předloţen byl plné radě k prozkoumání dne 8. března. Tam byl přítomen téţ slavný císařský matematicus Cyprian Lvovický ze Lvovic a jeho otec Jan Lvovický ze Lvovic, pak tamnější rektor školní Jan Vysokomýtský, kantor Václav Táborita, a za jejich souhlasu byl přijat a vydán. Na tomto školním řádu, jak jest zřejmé, pravděpodobně mají oba slavní a učení muţové Jan a Cyprian Lvovičtí ze Lvovic, totiţ otec a syn, největší podíl. Pro jeho znamenitost jej slovo od slova opisuji. O ŠKOLE NOVÉ NAŘÍZENÍ. My purkmistr a rada města Hradce nad Labem, starší obecní a hejtmané příseţní i na místě vší obce téhoţ města známo činíme tímto zápisem nynějším i budoucím, k věčné památce, jakoţ jsou předešlých let a časův, od někdy vysoce urozeného Mistra pana Hortensia aneb Zahrádky, doktora Universitatis, i jiných pánův Mistrův ze slavného učení praţského, předkům
85 našim psané, s předkládáním mnoha slušných, předřízení ... od správcův školy naší nejednou s pilností ţádost vzkládána byla, aby se Recordací, kterýmţ se mzda za práce školní Mistru, kantorovi, sukcentorovi, kustošovi i lokátovi na lidech zpíváním a chozením okolo domův, v městě v neděli a ve čtvrtek, na předměstích v outerý a v pátek, dobývala a vyprošovala, /aby tento způsob/ byl zastaven a záplata jinak, bez takových toulek vyměřena byla a na místo takové recordací raději dobré a platné vyučování drţeno bylo. K čemuţ jest pro chudobu, zadluţení a pro mnohé těţkosti obce naší, kterýmiţ jest obklíčena, bezelstně aţ posavad na náš veliký zármutek přivedeno býti nemohlo, teď pak naposledy přistoupilo jest také chvalitebné nám od urozeného á vysoce učeného pana Cypriana Lvovského ze Lvovic, Jeho Milosti císařské matematika, přítele a krajana našeho nejmilejšího, i na městě urozeného a statečného pana Mikuláše Waltra z Waltersperku, císaře římského Jeho Milosti rady a království Českého sekretáře dvorského, pána nám příznivého, v jistých příčinách učiněné předloţení, z čehoţ jsme .... vyrozuměti nemohli, neţ ţe Pán Bůh všemohoucí, prostředkem těch znamenitých lidí povinnost naši, kterouţ jsme k opatrování školy a mládeţe domácí i přespolní, ke cti a chvále jeho Boţské milosti, k rozmnoţení Církve svaté křesťanské, ku poctivosti slavného učení praţského a k dobru obci a království Českého a obzvláštţně města tohoto zavázaní, nám před oči milostivě /postaviti/ ráčí. A protoţ my vedle rozkazu Boţího a své povinnosti ouřadní nastoupivše, na to se vší pilností a upřímností přivedše, sobě ku paměti příklady mnohých měst, příčinou dobře ..... a opatřených škol, vyzdviţených a zvelebených, převejší /?/ důchody záduší školního, jakoţto or. 108. nejvyšší, od JMti císařské, slavné paměti Ferdinanda krále a pána našeho někdy nejmilostivějšího, deskami zemskými království Českého ustanovení kollátorové, z jednomyslného usnesení, ţe na místě vší obce, abychom lidem z pomluv a domnění, ve které jsme upadli na zprávy některé, jako by tu co scházelo, zase vyjíti a při své nevině zůstaveni býti mohli. Toto nacházíme: předkem, ţe příčinou dotyčných rekordací a ţebravých toulek okolo domův mládeţ, kteráţ /nám/ od svých rodičův k poboţnosti, k svátým ctnostem a k svobodnému liternímu učení, s dobrým oumyslem oddána jest, ţe /tato mládeţ/
86 čtyřikrát kaţdého téhodne v svém dobrém předsevzetí a povinnostem povolání školního překáţku /má/, nýbrţ i k zahálce příčinu nemalou mívala, by i nechtěla tak činiti, se svou škodou musela. Druhé: pro svou rekordací, správce školní, aby s pracovníky svými o mzdu za práci povinnou nepřišel, musel jest někdy tak mnoho zlých jako dobrých ve škole trpěti, jim i proti svědomí svému mnohdykráte folkovati, odkudţ i to přicházelo, ţe původem těch neposlušných, nepilných, nepříkladných a nezdařilých učedlníkův, častokrát i dobří a ctnostní mládenci, jakoţto věk k nakaţení schopný majíce, na ţalost svým starším a na posměch školy města tohoto, k tomu svozováni bývali a or. 109. kdyby správce spravedlivý /býti/ chtěl, tedy skrze malý počet ţákovstva i se svými officírky /pomocníky/ museli by se záplaty, kteráţ jemu /a jim/ za práci vyprošena býti měla, zbaviti. Třetí: srozumělo se k tomu, ţe za těchto časův mnohem menší sumy peněţité z těchto rekordací neţli za předešlých let /se sejde/, snad za příčinou postešného /?/ na týchţ rekordacích skrývání, jména Boţího nadarmo braní, nepříkladného mládeţe školní, ano i správcův obcování, se jest /tak málo/ přinášelo, a tak přednímu správci školnímu dosti málo a někdy i nic nepřipadlo, poněvadţ on zouplna pomocníkům, totiţ kantorovi VII grošův, sukcentorovi iiij. grošův, kustošovi iij grošův, a lokátovi ij grošův, vše a všudy míšeňských, jako plat jim vyměřený, kaţdého téhodne z těch rekodací dávati musil. /Poznámka překladatele: staré číslice značí asi: kantor dostával 7 grošů, sukcentor 4 groše, kustoš 3 a lokát 2 groše, značky nejsou správně opsány/. Odkudţ mezi officiály rozmáhaly se stejně nenávisti a roztrţky k obmeškání a na záhubu mládeţe a dítek a tak cesta k nepilnosti se jest tudy otvírala. I poněvadţ Pán Bůh ve své svaté milosti někdy urozeného pána Václava Hlaváče z Levhartic dobré paměti k tomu vzbuditi ráčil, ţe jest na větším díle všeckem statek svůj ke školnímu záduší kšaftem pořádným a správně stvrzeným /odkázal/, tolikéţ urozený někdy pan Jiřík Vavroušovský z Limuz, krajan náš čtyři louky poručil a odkázal, protoţ aby takových všech zlých, nahoře psaných věcí ujiti se mohlo, ţe i z jiných slušných, poboţných a uznalých příčin, pro čest a chválu Pána Boha všemohoucího, pro vyzdviţení školy města a učení liter-
87 ního v ní skutečně rozmnoţení, a pro polehčení pánův měšťanův a sousedův našich milých, kteříţ takovými rekordacemi a vybíráním platův obtěţováni byli, více méně také k prospěchu mládeţe nynější i budoucí a k povzbuzení pilnosti, poboţnosti i všech svátých ctností ve správci školním a jeho pomocnících, ve jménu Boţím, ty rekordací v městě i na předměstích hned ode dne svátého Jiří nejprv příštího ve všem, konečně nyní i na časy budoucí skládáme, boříme a tímto zápisem věčně zastavujeme, a tomu chceme, aby tudíţ dále více drţány nebývaly. Ţe pak Mistr a správce školy naší nynější i budoucí a jeho officiálové bez vyměřeného a vydávaného za práce své jistého platu zůstati by nikoli nemohli s dobrým prospěchem mládeţe a dítek domácích i přespolních, váţíce to, ţe kaţdý dělník mzdy své hoden jest, protoţ místo často vzpomenutých recordací, jednomu kaţdému z nich plat tento níţe psaný, totiţ přednímu správci, buď on Mistr nebo Bakalář, k těm dvaceti kopám za střední a páteční lekci artikulův náboţenství křesťanského, od vejš psaného Jiříka Vavroušovského odkázaným, ještě výše dvanácte kop /náleţeti bude/. Kantorovi pak, coţ mu za recordaci přicházelo, totiţ šest kop, čtyři groše a výše mimo to, aby pilnější byl, jednu kopu a padesát šest grošů, facit obojího osm kop /dohromady/. Succentorovi místo rekordací, coţ obyčejně brával, tři kopy, osmecítma grošův a mimo to dvě kopy a třidceti dva groše, facit obojího šest kop. Kustošovi za rekordaci, coţ se mu scházelo, dvě kopy, třidceti šest grošův, a nadto vejše dvě kopy a čtyřmecítma grošův, facit obojího pět kop. Lokátovi, coţ z recordace od Mistra přijímal, jednu kopu čtyřiceti čtyři groše, a mimo to vejše dvě kopy a šestnácte grošův, facit obojího čtyři kopy, vše a všudy na groš míšeňský počítajíc, kaţdý rok, však rozdílně: jedna polovice na den sv. Havla a druhá na den sv. Jiří aby vydávána byla, vyměřujeme a ustanovujeme. or. 111. Však pod těmito znamenitými, níţe psanými vejminkami, předkem, aby všichni officiales i jeden kaţdý z nich obzvláštně v poboţnosti, v umění, v pilnosti, v střídmosti, v modlitbách, v sluţbách Boţích, čistotě, upřímnosti, pravdě, lásce, svornosti i v jiných svátých ctnostech, nechajíc na straně oplzlosti, s lidmi lehkými obcování, po domích šenkovních zbytečného chození, zahálky různic, i jiných všech zlých a
88 nepřikladných věcí a vášní škodlivých, na sobě, jakţ lidu obecnému, tak obzvláštně mládeţi a dítkám sobě svěřeným dobrý a svátý příklad kaţdého času a na kaţdém místě dávati a učedlníky své ve vší upřímnosti a pilnosti k témuţ vedli a zlé /ţáky/ náleţitě, bez ublíţení na zdraví, trestali, dobrým pak a ctnostným pofolkovali /shovívali/ a tak své práce školní, poněvadţ se od nich za peníze kupovati budou, ve všem a konečně dosti činili. Druhé: Mistr neb správce školní podle té instrukcí, kteráţ jemu a jeho pomocníkům od nás a z bedlivého uváţení plné rady, skrze Inspectory od nás k tomu obzvláštně zřízené a ustanovené, dána bude, povinen jest touţ školu s pomocníky svými tak spravovati, mládeţ učiti, ve svém povolání, jakţ na dobré praeceptory náleţí, chvalitebně státi, lectiones, repetitiones, exercitia, examina, styli, disputationes, declamationes, i jiné pořádky školní drţeti, na schválení dobrých lidí a obzvláště místo sloţených rekordací to, co uloţeno bude, věrně a správně vykonati, a sumou se ve všem, na místě našem jmenovanémi Inspectorovi školnímu spravovati, k nim outočiště a zřízení své míti, poněvadţ přítomnost správce školu ozdobuje, a coţ by oni ve škole napraviti a zříditi chtěli, to volně podniknouti. Třetí: Jestliţe by pak Mistr nebo bakalář, kantor, succenor. 112. tor, kustos a lokat v svém povolání, co toho čímţ kdo povinen jest, svémyslně zameškal a to by se uznalo, tehdy jemu u vyměřeného platu jistá suma peněz sraţena a v moc inspektorův, coţ by slušného bylo, se vydati má, aby to oni mezi pilnější ţákovstvo a svobodně podle uznání hodnosti jednoho kaţdého rozděliti a tudy jim a jiným mládencům k pilnosti příčinu dáti mohli. A váţíce to, ţe ţákovstva ve škole naší přespolního nemálo bývá, a kdyţ dobrá škola bude, ..... se tomu, ţe po zastavení rekordací jich přibude, to majíce v paměti, rozkaz Syna Boţího, aby hladem nemřeli, přidáváme, místo toho, coţ jim z často psaných rekordací vycházelo, na maso, aby se jim kaţdého týhodne k těm patnácti grošům českým, kteréţ jim se dávají, ještě pět grošův českých od ouředlníka zádušního školního, a k tomu taéá suken, podle vuole kšaftujícího, někdy Václava Hlaváče, za patnácte kop míšeňských kaţdého roku se koupiti a ţákům chudším i jiným chudým lidem rozdáváno býti má, a ta suma, napřed psaná, podle bedlivého
89 vyhledávání vycházeti má takto: Z nájmu rolí, luk, zahrady a stodoly, jakoţto statku po často psaném Hlaváčovi přiostalého a na díle z peněz hotových a také za svršky strţených koupeného: čtyřiceti devěti kop čtyřiceti pěti grošův, z důchodu domu zádušního pět kop a nájmu z hliníkův devět kop padesáte dva groše, ostatek z pieticí /?/, kteréţ se ve svátky vejraţní od starodávna drţívají. Proto se také znamenitě vyměřuje, jestliţe by se kdy trefilo, ţe by který officiál, kterého půl léta ve škole drţán or. 113. nebyl, tedy vydávání platu vyměřeného, aby ţádnému kostelník /úředník zádušní - p.p./ povinen nebyl. Co se koliv dotýče .... /zde je vynecháno, čeho se to týká - pozn. př./ v těch takto jednomyslně, poněvadţ na tento čas dostatek k svedení jich vyhledat se nemohl, nacházíme a míti chceme, aby polovice jich šla na Mistra neb Bakaláře školního, z druhé pak polovice kantor třetího dílu uţiti, a dvěma díly se succentor, kustos a lokat rozděliti mají. Z strany precum a platu toho, kterýţ od dítek domácích kaţdého kvartalu všem officialům a správcům školním od starodávna vychází, v tom takto vypovídáme: aby třetí díl bral Mistr neb Bakalář - přední správce školní a ze dvou dílů kantor napřed aby vzal 20 grošův míšeňských, ostatkem pak kantor, succentor, custod a lokat aby se rovným dílem rozdělili. Puro /?/ pak accidentia a platové případní se při starobylém způsobu, obyčeji a řádu zůstavují. Inspectory pak školní a na místě našem gubernátory volili jsme zejména tyto: Předkem ctihodného kněze Jiříka Agricolu, správce našeho duchovního a pana arciděkana kraje Hradeckého, pana Mistra Štěpána Kotoule, spoluradního, Jana Kotoule, písaře radního a Jiříka Budínského z počtu starších obecních, jakoţto spoluradní a příseţné naše, kterýmţ jsme řád a správu a taká dohlédání, zejména jednou kaţdého čtvrt léta a examinování ve škole naší, aby se vuoli kšaftujících lidí i našemu upřímnému nařízení všemu dosti dálo, mocně a právě poručiti a zase tímto poroučíme. Actum et lectum in pleno consilio praesentibus et plaudentibus nobilitate generis, virtute et doctrina clarissimo viro or. 114. D. Cypriano Leontino a Leovice, invictissimi Imperatoris D. nostri clementissimi Mathematico cellebtrimo et patre illiius
90 nobili et clarissimo viro D. Joanne seniore praefecto, Venceslav Thaborita, eiusdem scholae cantore et aliis sinegris die 8 Martii anno salutiferi partus millessimo quingentesimo sexagesimo sexto. /2/ Německy: Tomu samému Janovi Lvovickému na přímluvu jeho syna Cypriana Lvovického a pro jeho příchylnost k městu vyplatila rada města oněch 300 kop najednou v tomto roce /3/, které městu půjčil a které jemu jinak po dvacíti kopách ročně spláceti měla. Učenec Stanislav Vydra, cís. král. učitel matematiky na vysoké škole v Praze, dodal téţ některé výpisy ze /spisů/ Cypriana Lvovického, které zde k nahlédnutí jsou. /4/ Jinak ještě se nachází, ţe v tomto roce a v roce 1572 Královéhradečtí císaři Maxmiliánu 1.600 kop míšeňských půjčili, načeţ od císaře Rudolfa roku 1584 jistotu čili komorní list obdrţeli. /5/ Obnovení rady pro tento rok jest následující: Česky: Urozený a statečný rytíř pan Oldřich Dubanský z Duban a na Libšicích a Pločovicích, císařovny JMti jakoţto královny české v království Českém podkomoří, v přítomnosti urozeného pana Šturma z Hranic, JMti císařovny sekretáře komorního, obnoviti ráčil ouřad konšelský v městě Hradci nad Labem a osoby níţe psané na radu volené a usazené jsou v pátek u vigilií sv. Tomáše, apoštola Boţího, mezi 17. a 18. hodinou, léta P. 1566: Primas Ondřej Levhartický z Levhartic Mistr Štěpán Kotoul Adam Kropáč z Dřevíce Jakub Seele Jan Albus Klatovský Simon Litický Jan Kantor Jiřík Vodňanský Martin Čeyp Mikuláš Kavinský ze Stránova Jiřík Budínský Tomáš Bolek V neděli po Mláďátkách od pana purkmistra a pánův volen za rychtáře města Michal Choustnický. /6/ Doklady:1/ Viz o něm u Balbína, Boem. Docta apud Roph. pag. 216. 2/ Ex libro intitulato Coacervatis Thesaur. Ecclesia. - 3/ Lib. Contr. III tit. S 5. - 4/ Historia Mathes. in Boem. pag. 21. - 5/ viz doklad při roce 1612. - 6/ Lib. Contr. III 95.
91 Německy: V pondělí po neděli Misericordia propůjčil císař Maxmilián městu Hradci Králové mocný list, daný na Hradě praţském v české řeči, jímţ konfirmuje /potvrzuje/ městu všechna privilegia, darování, svobody a dobré obyčeje tak, jak jim od posledního císaře a krále Ferdinanda obnoveny a potvrzeny byly. Listina tato má znění: Privilej císaře a krále Maxmiliana II. daná městu. Česky: My, Maxmilián druhý, z Boţí milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnoţitel říše, a uherský, český, dalmatský, or. 116. chorvatský etc. král, arcikníţe rakouské, markrabě moravské, lucemburské a slezské kníţe a luţický markrabě etc. Oznamujeme tímto listem všem, ţe jsme od opatrných purkmistra, konšelův a na místě vší obce města našeho Hradce nad Labem, věrných našich milých, poníţeně prošeni byli, abychom jim všech majestátův, privilegií, milostí, obdarování, výsad a chvalitebných dobrých zvyklostí a práv, kteréţ sobě od slavné paměti císaře Ferdinanda, pána a otce našeho nejmilejšího slavné paměti zase navrácené, dané, potvrzené, a další milosti učiněné námi - téţ milostivě obnoviti, potvrditi a schváliti ráčili, k jejichţto pokorné prosbě nakloněni jsouce, a vidouce ty listy, majestáty, obdarování a potvrzení celé a neporušené býti, s dobrým rozmyslem a s naším jistým vědomím, a radou věrných našich milých, mocí královskou v Čechách, těch všech svobod a obdarování schváliti jsme a potvrditi ráčili a tímto listem ve všech jejich zněních, poloţených v punktech, klausulích a artikulích, jakoby v tomto listě našem slovo od slova vypsané byly, schvalujeme a obnovujeme a potvrzujeme. Chtíce tomu konečně, aby při tom od kaţdého člověka, pokudţ jsou toho aţ posavad dotčené město Hradec v uţívání bylo, i nyní v drţení neporušitelně zachováno bylo bez naší a budoucích našich i budoucích králův českých i jejich všech lidí jakékoliv překáţky a odpornosti. Protoţ přikazujeme všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův království českého, nynějším i budoucím věrným milým, abyste svrchu psané purkmistra, konšele a obyvatele a všecku obec města Hradce nynější a budoucí milostivě při tomto schválení, obno-
92 or. 117. vení a potvrzení našem měli, drţeli a neporušitelně nyní i v budoucích věčných časích zachovali, ţádných jim v tom překáţek nečiníce, aniţ komu jinému činiti dopouštějíce, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské, dědicův našich a budoucích králův českých. Tomu na svědomí pečet naši císařskou k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali. Dáno na Hradě praţském našem v pondělí po neděli Misericordia, léta Boţího tisícího, pětistého šedesátého sedmého, a království našich římského pátého, uherského čtvrtého, českého devatenáctého, /l/ MAXMILIÁN G. Mehl, m.p. Vra. a Pernstein ad mandatum Sac. Caes. Matis S.K. Bohemiae Cancellarius proprium Mi Walter, m.p. Německy: V tomto roce v pondělí po neděli Oculi byl za přítomnosti císaře Maxmiliana drţán zemský sněm, na němţ byla kompaktáta basilejského církevního sněmu, posud veřejně platná, na ţádost stavů ze zemských zřízení vypuštěna a vyzvednuta. Tímto nepředloţeným krokem mohlo se jiţ z dob Lutherových a Caherových tajně se šířící učení nyní veřejně se rozšiřovati a bratřím - luteránům a jiným spoluvěrcům jejich byla cesta otevřena, kdeţto před tím ţádný jiný v Čechách trpěn býti neměl, kdo by nebyl buď katolíkem, nebo ten, kdo dle kompaktát or. 118. se nespravoval. /2/ Na tomto sněmu bylo mimo toho pro vojny turecké povoleno nejen vojsko, ale také i nové berně, které v Hradci Králové určeny byly na 1 rok obnosem 1 kopy a 15 grošův českých z kaţdého domu. /3/ Nalezeny doklady o rodu Balbínů z Vorličné. V tomto roce našly se připomínky na Jana a Jiřího Balbíny z Vorličné, zejména od posledního /Jiřího/ originál svědectví, které v úterý po sv. Barboře roku 1566 proti jednomu rytíři - dluţníkovi - vystavil a které mám ve svých písemnostech uschováno. M. Petr Kodicill věnuje městu Hradci Králové svůj kalendář. M. Petr Kodicill z Tulechova, učený astronom, básník, blahořečník a častý čestný člen praţské vysoké školy, /4/ věnoval
93 svůj kalendář a prognostica na rok 1568 radě a městu Hradci Králové. Věnování toto bylo obsaţeno ve zvláštním věnovacím přípise, který byl čten ve velké radě v pátek po sv. Barboře. Spis tento pro čistotu, rovnoměrnost úhledného písma a řádků můţe se počítati mezi nejkrásnější listiny současné doby. Tuto původní listinu já v dobrém opatrování mám a znění její níţe sděluji: Česky: Sluţbu svou vzkazuji Vaší Milosti, páni a přátelé, mně laskavě přízniví. Pán Bůh rač Vašim Milostem dáti zdraví a v něm jdu ..... všecko dobré, tohoť bych Vaším Milostem a všem obyvatelům města Vaší Milosti přál rád věrně, Pán Bůh rač dáti na dlouhé časy. Při tom teď Vašim Milostem odesílám nového léta několiko exemplářův minucí nové s pranostikou, kterou jsem na rok tento Páně 1568 z učení praţského ku poctivosti Vaší Milosti a vší obce slavného města Vaší Milosti vůbec vydal. Kterouţto věc jsem před sebe vzal s radou pánův a přátel, chtěje prokázati k Vaším Milostem vděčně vuole své, ţe jak předkové Vašich Milostí, tak také i Vy dobrým příkladem jejich obzvláštní libost a lásku k učení liternímu a k lidem, kteříţ se s ním obírají a cvičí, míti ráčíte, jakţ se to očividně spatřuje. A protoţ Vašich Milostí, jakoţto pánův a přátel sobě laskavě příznivých, ţádám, aby tuto práci mou, jakoţto dar literní a dobrý úmysl, i také vuoli k Vašim Milostem a k městu Vaší Milosti v dobré obrátili a vděčně ode mne přijíti ráčite. Kdeţ nepochybuji, ţe pro lásku a libost, kterou k učení liternímu a k učení Accaderaie praţské míti ráčíte, učiniti to ráčíte. S tím Pán Bůh náš nebeský a všemohoucí rač Vašim Milostem i všem obyvatelům města Vaší Milosti dáti dobré zdraví a poţehnání i pomoc svou svátou v prácech Vašim Milostem, jak při správě obecního dobrého, tak také při domácím hospodářství a rok tento Svolý /?/ nastávající šťastný a uţitečný s prospěchem Církve jeho svaté a obecného dobrého vlasti naší. Dán v Praze v koleji císaře Karla Čtvrtého, jinak Velké, v Starém Městě praţském, v pátek na den památný svaté panny Barbory, kteréhoţto dne před lety šestnácti tři slunce jsou or. 120. v Praze vidina na východu, léta 1549 a sněmě duchovním. Léta Páně 1567. Mistr Petr Kodicill z Tulechova.
94 Posměšné básně na Kodicilla pro vypuštění svátku Jana Husa. Protoţe tento muţ ve svých mnohých vydáních kalendářů jindy vţdycky den 6. července co svátek Jana Husi slavně označoval, v roce 1585 poprvé tak v kalendáři neučinil proto, aby se zalíbil katolíkům. Zato byl vydán ve velké pronásledování a roku 1589 zemřel. Verše, které se týkají zrušení svátku, Čechy od roku 1415 zachovávaného, a které aţ na naše doby se zachovaly, zveřejňuji, jak následuje: Stal se Čechům protivný kus, vyletěla jim z Prahy hus, prodal jim Mistr Kodicillus. Chci však také i jiné verše v známost uvésti, které jsem v současném rukopise o této věci nalezl: Hussius ille dei vates Hironimus una Delentur vicio cur Codicille tua ? Crescit amor numi quantum ipsa pecunia crescit Sanctum habet et fidei, quis quis avarus eget Va tibi, qui nornen Sanctum vendis et aufers Sanguine quod scinus promer visse suo or. 121. fidei non est ecclesia quod sit Sancta, tui numi credere posse negant Sic ne tibi primum quaerenda peccunia, quaendo ? Post numos judam non sequitur pietas. Jam vero quoniam fidei scintilla relicta est, Pectore petre tu nulla, quod esse voles! Nepe quod ipse facit, Christum qui prodidit autor Simon, qui crepuit viscere post laquem Hac te, pana moret, credas Codicille libello Qui parvo verum nomen et omen habes Prodisti patriam dum splendida dona Esse Dei credis, qui potiora tui Qui Christum fidit, Christum Christique ministros Non negat et constans presat ubique fide Conscius ipse tibi propriis culpis, male vitam Traduces, vernis non morietur avi. Sollicitus metum ne sis, quis carmina cudat Detonat hoc eadem pagina sacra tibi Contentus fias paucis monuisse volebam
95
or. 122.
Infectum factum jam tamen esse nequit Proditori sanctor veraces esse negasti Dignus es, ut vivus tartaro saevo petos, Tantus vir, tanta virtutis noraine nunquam Dignus eras, per te terra Boema ruit. Alter Hawelka venis, quoniam defecit et ille Exedet pectus pro tantis ansibus agrum Conscia mens sceleris sat scio petre tui Prodiit in lucem tua jam seniulatio, pro qua Dum vives semper sesmata dura fores Hac ego sat prome, screbat alius quoque prosse Ne dubita movet terra Boema minis.
Česká posměšná báseň na Mistra Kodicilla. A ten Peter z Tulechova Kodicillus prodal za dvě stě peněz svátou Rus pokud s námi trval v té jisté na něj laskavi býti všichni i pouta říše ale vzavše za to svůj úplatek udělal lotrovský mezi lidem zmatek nebo co se jest tu od něho stalo potřebí budu o tom mluvit mnoho. Mistr Jan Hus jak do kalendáře postaven jest nachází se toho okolo půldruhého sta let ten svátý od Kodicilla jest vymazán hoden aby za to byl na kolo dán nebo kdo se kde s kým na ulici ptá zvědějíc, jestli tam poloţený Mistr Jan Hus který vpravdě byl poboţný a svátý muţ a kdyţ se tam najiti nemůţe, lají Kodicillovi zle a hůře naříkají, ţes ty ho sám, šelmo, nevytiskl nám, protoţ já ho ze sebe zlatém poznamenám k tomu lid obecný v táţ hustá mluví proč Kodicilla jako prve na ulicích nevidí, mohl z peněz lotrovství své v koutě dělati zato bude jemu hrozná odplata od biřice i od kata neb jest lepší památka Mistra Jana Husi neţ aby rozsekán byl Kodicillus na kusy
96 or. 123.
nebo není hoden býti v té koleji kde bývají učení Mistři volení ale toho jest zas touţil na krátce aby byl vyhnán od dobrých jako zrádce Pán Bůh to rač dáti k napravení a Jana Husi zas do kalendáře vepsání neb bysme k tomu nevinně přišli nevida, jaký jest Kodicill zrádce v mysli a tak ţádný jeho lotrovství neznal, aţ nám to o něm vypravil Pán Bůh sám ač neušanoval nám Mistra Jeronýma jehoţ památka zůstala nám vţdycky slavná z munucí nám také i toho vymazal bez pochyby, ţe mu někdo dobře podmazal učinil to jak jiný zrádce mluví se o tom dlouze a krátce ale nemějte mu za zlé tak hosta aneb rozuměl zdávna mínil konati taková lotrovstva budeť ho naposledy hrýzti jeho zlé svědomí neoběsí-liť se jako Jidáš, bude podivení.
Cyprian Lvoviclcý ze Lvovic se svými bratřími Theofilem, Václavem a Janem koupili v tomto roce zahradu v Hradci Králové. /5/ Doklady: 1/ Confir. Priv. Caul. - 2/ Sněmovní uzavření, v originále u mne, Balb. Epit. Z 5 C 14, pag. 600. - 3/Sněmovní uzavření a rukopis zemského sněmu, M 5 - 4/ Viz Bohem. Doct. Balbin apud Raph. pag. 219 et sequent. - 5/ Lib. leg. Lit.. J 7. 1568 Německy: Dne 2. srpna zemřel Jiří Velík ze Šonova, hofrychtéř královny při věnných městech. Jeho tělo bylo pohřbeno na Malé Straně u sv. Mikuláše. Byl to zboţný, ctnostný a zdvořilý muţ, milovník hudby a hudebníků. /Lupáč v Eorondie?/
97 1569. V tomto roce ţádný zápis se nenachází - p.p. 1570. Německy: V tomto roce byly klenoty kostela u sv. Anny a špitálu chudých, znovu sepsány, /l/ Jan Balbín z Vorličné, jenţ se k roku 1526 připomíná a jemuţ vlastenecká vděčnost mnoho dluhuje, zemřel v tomto roce dne 16. února, o kterémţ u Lupáče v Coment. de Doct. Reg. Hrad. a u Bohuslava Balbína v Boem. Doct. apud pag. 247 dočisti lze. Královna Marie jako královna česká svými úředníky, komořím Michalem Spanovským rytířem z Lisova a na Pacově a hofrychtéřem Adamem Šturmem z Hranice obnovila ve středu po sv. Janu Křtiteli o hodině šestnácté radu města Hradce Králové, po předcházející volbě M. Štěpána Kotoula, Jakuba Seele a Jana Mečíře, co řádně vylosovaných volitelů. Nová rada byla následující: Primas městský Jakub Seele Jiřík Vodňanský M. Štěpán Kotoul Václav Pyčák /?/ M. Jan Albus Klatovský Mikuláš Kavinský ze Stránova Jan Kantor Vodňanský Jan Roubal Ţatecký Martin Velas z Hostovic Ondřej Noţíř Lukáš Vilímovský Jan Balbín z Vorličné /2/ Poněvadţ ale primátor brzy zemřel, byl na jeho místo M. Václav Jiskra ze Sobince dosazen. Hradec kupuje vesnici Plotiště. V sobotu po sv. Vavřinci koupilo město Hradec Králové od královské komory zboţí Plotiště za 3.000 kop grošů českých./3/ Jak rada města dělala dědičnou pořádnost rodiny Lvovických ze Lvovic. Buďteţ ještě v tomto roce zaznamenány paměti Cypriana Lvovického ze Lvovic, jak následují:
98 On - Cyprian - společně se svými bratry Václavem, Theofilem a Janem zjednal sobě přístupu do shromáţdění rady města a sloţil blahopřání, ţádal radu, aby jemu a jeho bratřím stejnou lásku, přízeň a ochranu věnovala, jaké poţívali jeho otec a matka, a na to ţádal, aby rada určila některé osoby, jeţ by dědičnou pozůstalost a poslední vůli jejich matky mezi ně porovnaly. Předloţil téţ poslední vůli své matky. Primátor Václav Jiskra ze Sobince uvítal bratry Lvovické a ujistil je s mnohým důrazem, ţe ţádost jejich dokonale vyplněna bude. K tomu cíli, aby dědičná pořádnost uspořádána byla, určeni or. 126. jsou: královský rychtář M. Štěpán /Kotoul/, Jakub Seele a písař města Jan Kotoul, který současně úřad písaře purkrabího tohoto kraje zastával. Tento Jan Kotoul, písař městský a purkrabský, předloţil v té věci radě některé punkty: mezi nimi byl ten, aby klenoty, které u paní Vanické v truhlici uloţeny jsou, vydány byly, sepsány a v radním domě uschovány, tamtéţ aby byl také uloţen jejich šlechtický predikát /Adelbrief/ a nikomu aby vydán nebyl /5/, dále pak /6/, kdyţ jeho návrhy přijaty byly, uloţil všecka privilegia, které o jejich šlechtictví měl, v uzamčené skřínce na radnici téhoţ dne. Doklady: 1/ Coacerv. Thes. Eccl. - 2/ Prothoc. Jo. Kotouli, synd. 3/ Ehrengedächtnis der Böhmen - 4/ Mann action L 12 - 5/ Manaction 5, 5ta Ferix post Mathäi. - 6/ ibid. 5., 10. Fer. 2da mique Fran., to jest Remigius a Frant. svátky v měsíci říjnu a dle tehdejšího obyčeje kalendáře čišio /?/ Janus, neboli proto, ţe verše v lednu tak začínají. /Doslovný překlad - p.p./ 1571. Ţádný zápis v tomto roce není. 1572. Německy: M. Jiří Vodička Horaţďovský, o kterém později mnoho psáno or. 127. bude, oţenil se v tomto roce s pannou Kateřinou /dcerou/ M. Štěpána Kotoula, člena rady města. Na toto spojení sloţil
99 Václav Plácel z Elbingu svatební báseň. 1573. Královéhradecký purkrabí členem poselstva do Polska. Dne 28. ledna, na sněmu v Praze zasedajícím, byl mezi jinými zvolen téţ Albrecht Kapoun ze Svojkova a na Hlušicích /1/, purkrabí kraje královéhradeckého, do poselstva, jeţ do Polska jeti mělo. Úkolem tohoto poselstva bylo pohnouti Poláky, aby za svého krále přijali císaře neb některého z jeho synů./2/ Také stavové na tomto sněmu prosili ve prospěch tohoto purkrabího, aby některé důchody ke královéhradeckému purkrabskému úřadu příslušné a ke komoře královské přidělené, tomuto úřadu purkrabskému ponechány byly. /3/ Doklady: 1/ Byl roku 1523 dne 2. srpna o 17. hodině narozen. Jeho otec byl Piram Kapoun ze Svojkova na Berouníčku, který dne 12. června 1547 zemřel a v rodinné hrobce u sv. Jakuba v Praze pohřben byl. Matka jeho byla Kateřina z Trojanovic, která jiţ dříve, dne 31. března 1541 zemřela a rovněţ do téţe krypty u sv. Jakuba pochována byla. /Veleslavín./ Více o nich a or. 128. o jejich rodi15 lze se dočísti v seznamech šlechty u Balbína, Paprockého, Veleslavína a Hammerschmieda i jinde. V roce 1557 byl /on Albrecht/ místopurkrabím v Hradci Králové. - 2/ Velesl. 3/ Epit. Comit. u mne. 1574. Dne 25. května zemřel v Bauingen - dle jiných v Dillingen často jmenovaný Cyprian Lvovický ze Lvovic, kterého Prokop Lukáš následovně opěvá /l/ : Urbani splendete di - sic parca serebat Carpit iter Lethi triste Leo vitius. Byl náhrobek Cypriana Lvovického v Hradci ? Jestli ale Balbín, kdyţ ještě chlapcem byl, jeho náhrobek u Sv. Ducha skutečně viděl, je mnoho od člověka poţadováno, má-li to býti zjištěno, protoţe je moţné, ţe tento náhrobek
15
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „rodu“.
100 byl zakryt lavicemi kanovnickými. Lze se o tom dočisti v Coment. de Doct. Reg. Grad. a v samých Boem. Doct. Balbínových, apud Raph. pag. 212 et sequens. Tycho de Brahe byl ţákem Lyoviclcého v Bauingen. Nemohu přejiti mlčením poznámku, která činí městu Hradci Králové čest: ţe totiţ tehdejší veliký matematik Tycho de Brahe byl ţákem Lvovického v Bauingen, od něhoţ počáteční základy /vědy/ nabyl. Zatím se zdá, ţe s Cyprianem Lvovickým rod ten vymřel, nachází se však potomstvo, z něhoţ Matěj or. 129. Lvovický ze Lvovic roku 1615 statek Malý Barchov Janu Dobřenskému z Dobřenic prodal. Neposlušný arciděkan zbaven úřadu proti vůli města. Ondřej Albin byl toho roku arciděkanem v Hradci Králové, protoţe se však provinil neposlušností proti niţší konsistoři sub utraque, sesadila jej tato konsistoř, ačkoliv rada města snaţila se ji usmířiti, nemohla však učiněné rozhodnutí zcela změniti a po dlouhém dopisování bylo docíleno toliko, ţe mu bylo povoleno, aby arciděkan v obročí tomto zůstal do termínu sv. Havla. Mezitím byl však na jeho místo jiţ o sv. Jiří potvrzen Jan Nymburský, děkan v Turnově, kterýţ potom o termínu na sv. Havla nastoupil a Ondřej Albin na nátlak konsistoře místa zbaven byl. /2/ Praţský vysoká škola dosazuje rektora školního, město ţádá jiného. Současně praţské vysoké učení navrhlo M. Matěje Molesia /3/ za rektora školního v Hradci Králové, kterého však rada města nepřijala a ţádala o M. Jana Zabonia /4/, který v Praze u sv. Jindřicha co rektor školní působil. Tento byl pak v pondělí po sv. Bartoloměji za rektora školy v Hradci Králové od M. Matěje Dvorského z Hájku, rektora vysoké školy praţské /5/ a M. Petra Kodicilla, děkana svobodného umění, potvrzen. Výstavba Bílé věţe královéhradecké. Tak zvaná Bílá věţ byla tohoto roku vystavěna a nade vchodem do kaple sv. Klimenta letopočet 1574 s heslem císařovým: Deus providebit vicilandum tamen - vysoko v kameni vytesány, coţ jsem jiţ v popise zmíněné kaple sv. Klimenta nebo kostela
101 or. 130. a této věţe v prvém dílu na str. ..... při roce ..... zapsal a nyní toto svým čtenářům na paměť přivádím. Doklady: 1/ Ephemer ver. Boem. - 2/ Origin. Liter* Consist., item Grat. acta etc. arch. Reg. Grad. - 3/ Toto viz v Balb. Doct. apud Rapha. pag. 279. - 4/ Jeho vnuk, M. Jakub Zabonius zanechal roku 1610 vytisknutý spis: De virtute Iieroica. Kdyţ roku1624 zemřel, vyšla báseň o jeho předčasné smrti s názvem: Mors praematura M. J. Zabony. - 5/ Byl narozen ve Dvoře Králové a slavný učenec. - 6/ Orig. Lit. Boem. et Lati., item Grat. act. Zabony extant in arch. Reg. Hrad. 1575. Arcikníţe Rudolf, nejstarší syn císařův, byl na návrh císaře od stavů dne 6. září jmenován králem českým a dne 22. korunován. Konfese z roku 1575 na sněmu projednávána. Různost ve vyznání víry: luteránské, kalvínské, bratrské a některé dle starých kompaktát, které přece všechny společně co "sub utraque" povaţovány býti mají, byí navzájem mezi sebou se různily, přiměla některé prozíravé Čechy k rozhodnutí svoje vlastní vyznání víry sestaviti a ve známost uvésti a také předloţiti k potvrzení císaři, aby tak byly zamezeny předhůzky oněch sub una /pod jednou, t.j. katolíků - pozn.p./ Tato věc císaři Maxmiliánovi II. na sněmu přednesena a on or. 131. povolil, aby stavové na určitém místě shromáţditi se mohli a vyznání víry sestaviti. K tomu následující osobnosti /byly pověřeny/: ze stavu panského Jindřich z Valdštejna, Vilém z Talmberka, Jaroslav z Kolovrat, Jindřich Kurzbach z Trachmberku, a ze stavu rytířského: Michal Španovský z Lisova, Bernard z Hodějova, Albrecht Kamenický, Florian Gryspek z Gryspachu, Šebestián z Vřesovic, Jan Vratislav z Mitrovic. Potom za stav městský: Sixt z Ottersdorfu, M. Matěj z Aventina, M. Tadeáš Hájek, M. Petr Kodicill, M. Václav Holub, M. Petr Štěrba, M. Václav Arpin, Mikuláš od Červené růţe a Cyprian Lopatský. A za stav duchovenský: Do. Pavel Pressius, kněz Václav Ertorovský a kněz Valentin Horovský.
102 Tito sestavili vyznání víry o 18 artikulích, které poslali k potvrzení vysoké škole ve Wittenberku a pak předloţili císaři. Císař dal jim potom, v pátek po sv. Jiljí, ujištění o tomto českém vyznání víry. Po tomto sněmu vyšel císařský mandát a zákaz, datovaný v Řezně ve středu po sv. Jeronýmu, proti shromaţďování se Českých bratří a byl vyhlášen. V tomto roce byli také povýšeni do šlechtického stavu Martin Čeyp, Jan Longer a Šimon Litický s přídomkem "z Peclinovce" a tito také Janu Hladkému a Adamu Kozlovi co do znaku a predikátu přidruţeni byli. Chci tedy tento šlechtický predikát vypsati, protoţe se potomci Martina Čeypa v našem městě nalézají. Zní: Šlechtický predikát Čeypů z Peclinovce. My, Maxmilián Druhý, z Boţí milosti volený římský císař, po všechny časy rozmnoţitel říše, uherský, český, dalmatský, chorvatský etc. král, arcikníţe rakouské, markrabě moravské, lucemburské, slezské kníţe, luţické markrabí etc. K věčné paměti oznamujeme tímto listem všem, jakoţ jsou Jan Hladký a Adam Kozel strejčkové z Peclinovce, Jana Longnera, Šimona Litického a Martina Čeypa, /tyto/ poddané naše věrné a milé, k titulu a erbu jejich, neboliţto vladyctví od krále Ludvíka, předka našeho dobré paměti předkům jejich daném připustili, ţe jsme pak od týchţ Jana Longnera, Šimona Litického a Martina Čeypa nato poníţeně prošeni /byli/, abychom k tomu naše milostivé svolení dali a toho tímto listem a Majestátem potvrdili ráčili. K jejichţto poníţené prosbě nakloněni jsouce a pováţlivše toho, kterak císařskou vyvýšenost ozdobuje a vychvaluje poddaných svých ctnostem skutky, ten, kterýţ toho věrně a právě zasluhuje, aby jiní tím způsobem povzbuzeni jsouce, takových skutkův a chvalitebných cností tím chtivěji se provozovati snaţili. Na to pak jsouce my hodnověrným svědectvím zpraveni, kterak vejš psaní Jan Logner, Šimon Litický a Martin Čeyp aţ dosavade v stavu svém poctivě se obcházeli a zachovali, aby na potom tím lépe a poctivěji stav svůj vésti, téţ ţivnosti hleděti mohli. Protoţ s dobrým rozmyslem naším, jistým vědomím, s radou věrných našich milých mocí královskou v Čechách, k tituli a erbu povolávati ráčíme a těmţe Janovi Lognerovi, Šimonovi Litickému a Martinu Čeypovi
103 i dědicům jejich obojího pohlaví, řádně z manţelek jejich pošlých, k těm, které jiţ nyní mají neb ještě míti budou, po věčné časy, z milosti a štědrosti naší císařské propůjčujeme a dáváme těmţe erb neboliţto znamení vladyctví, totiţ: štít červené nebo rubínové barvy, v němţ ruka zbrojná, drţící kladivo, střelou prostřelená, jakoby z oblaků vycházela, nad štítem kolčí helm a okolo něho přikývadla neboli fanfrnochy červené nebo rubínové a bílé nebo stříbrné barvy z obou stran dolů potaţené jsou, nad tím nade vším točenice s rozletícími feštíky týchţ barev, z nichţto dvě křídla orličí, jedno za druhým, přední červené neb rubínové barvy a druhé bílé neb stříbrné, vynikají, na týchţ křídlech ruka zbrojná tím vším způsobem jako dole ve štítu se tolikéţ vidí, totiţ to všecko vtipem a uměním malířským uprostřed listu tohoto jest vymalováno a barvami hojně vysvětleno, LOCUS SCUTI or. 134. kteréhoţto erbu a znamení vladyctví jmenovaní Jan Longner, Šimon Litický a Martin Čeyp nyní i na budoucí časy při všech rytířských činech, buďto přísných nebo kratochvilných uţívati mají a moci budou, totiţto v bitvách, honbách, kolbách, na korouhvích, praporcích, pečetích, sekrytech a hrobových kameních i všech jiných náleţitých poctivých místech tak, jakţ toho jiní vladykovó v království našem Českém i v jiných zemích našich uţívají buď z práva nebo obyčeje. Chtíce tomu konečně, aby se tito Jan Logner, Šimon Litický a Martin Čeyp s dědici svými, od nich předně a manţelsky pošlými, těmiţ, které nyní mají neb ještě míti budou, obojího pohlaví, z Peclinovce se psáti mohli. Přikazujíce při tom všem poddaným našim, kteréhoţkoli stavu, řádu nebo povolání by byli, ze všech stavů našeho království Českého i jiných zemí našich, nynějším i budoucím, věrným milým, abyste jiţ jmenované Jana Lognera, Šimona Litického, Martina Čeypa i jejich dědiců a těch dědicův dědice i budoucí za to, co se v tomto Majestátu píše, je měli, drţeli a neporušitelně je při tom na budoucí časy věčné zachovali, ţádných jim v tom překáţek nečinili, ani komu jinému činiti dopouštějíce, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské i skutečného trestání, téţ i budoucích našich. Však proto chceme, aby toto naše obdarování jednomu kaţdému bez újmy a škody na jeho spravedlnosti bylo a na ţádného více aby se
104 toto vladyctví nevztahovalo, anebo toho kdo buď nyní nebo napotom uţívati mohl, kromě oněch Jana Lognera, Simona Litického a Martina Čeypa, dědiců a budoucích jejich, od nich pořádně a manţelsky nyní nebo napotom, jak vejš dotčeno, zplozeor. 135. ných. Tomu na vědomí pečet naší císařskou tomuto listu přivšsiti jsme rozkázali. Dán na Hradě našem praţském ve čtvrtek po Povýšení sv. Kříţe léta Boţího tisícího pětistého sedmdesátého pátého, království našich římského a uherského třináctého, českého sedmnáctého. MAXMILIAN. L.S. Ad mandatum Sac. Caes. Matis proprium: M. V/alter. Doklady: 1/ Celý průběh sněmu , 18 artikulů, ujištění /assecuration/ v mandátu, /to vše/ obsahuje rukopis Jana Vokála u mně, také i později sepsaný t.zv. Slavatovský spis - u mne. 1576. Německy: Klenoty a skvosty kostela Sv. Ducha, které znamenitě vzrostly /co do počtu/, byly letošního roku znovu sepsány./l/ Také toho roku nalézají se některé připomínky Balbínů, tak Jiřího Balbína Skornice z Vorličné, který toho roku o některých právních záleţitostech zpravuje, a také Filip Balbín z Vorličné tak činí o vícerých věcech. /2/ Dne 4. září zemřel v tomto roce ve Starém Městě praţském Adam Šturm z Hranic, královnin hofrychtéř měst věnných. /3/ Dne 12. října zemřel císař Maxmilián na říšském sněmu v Řezně, před tím viděv splněné svoje přání míti následovníkem na císařském trůně svého syna Rudolfa. /4/ Tělo jeho bylo do Prahy převezeno a s nádherou pochováno. Jeho nejstarší syn Rudolf nastoupil hned na trůn království Českého a trůn císařský. Doklady: 1/ Coacer. Thes. Eccl. - 2/ Lib. Contr. III. Lit. L 26, M 9 i jinde. - 3/ Veleslavín - 4/ Lupáč.
105 1577. Německy: Humprecht Černín z Chudenic a na Chudenicích byl tohoto roku podkomořím zemským i měst věnných a současně hejtmanem Hradu praţského. /1/ Dosavadní arciděkan Štěpán ţádal o propuštění a také v pořádku odstoupil. /2/ Doklady: 1/ Man. Cons. Litt. V 22. - 2/ Man. Cons. 1578. Pan Hamza Bořek starší ze Zábědovic a na Světí prohlásil purkmistrovi a radě města v pondělí po sv. Lukáši čili 20. října, ţe svou louku "Charvátku" tehdy však "Ostrov" zvanou, odkazuje ke kostelu na Chlumu, kde pohřben býti ţádá. Doklad o tom viz Lib. Reg. A 4, kde se nalézá. Jan Kutovec z Ourazu byl toho roku hofrychtéřem věnných měst, Šimon Litický z Peclinovce byl pak královským rychtářem a Martin Čeyp z Peclinovce primátorem. /1/ Prvnější s Janem Albusem Klatovským byli současně ouředníky školními - dozorci /2/. Proor. 137. toţe ale Litický setohoto úřadu zřekl, dne 18. února stala se nová volba dozorce kostelního a školního u sv. Ducha, při které padl los na Jana Albuse Klatovského, který opětovně královským rychtářem byl, a na Jana Kavinského ze Stránova. Potíţe s obsazením místa arciděkana a faráře. V lednu zvolen byl za arciděkana královéhradeckého jaroměřský děkan Jan, který však toto obročí nepřijal. Proto rada a obec městská dne 6. března radily se o nové volbě arciděkana. Poněvadţ arcibiskupská niţší konsistoř pod obojí doporučovala na toto místo faráře Jana Benešovského z Poděbrad a na místo kněze Václava Třebíčského, kterého Královéhradečtí ţádostiví byli míti za představeného kostela sv. Anny a špitálu, zmíněná konsistoř navrhovala kněze Matěje ze Ţiegelič /asi Ţiţelic? - pozn. př./ a taká pan Matěj Kodicill z Tulechova doporučoval
106 aby Benešovského získali, byli ke shlédnutí do Poděbrad posláni z rady města Jakub Velas z Hostovic a za obec Jan Roubal, starší. /3/ Začíná se persekuce Českých bratří. Ustavičné hádky tří v Čechách se nalézajících vyznání měly v zápětí, ţe pojednou v našem městě vznikla zášť proti Českým bratřím, kdyţ primátor Martin Čeyp z Peclinovce tyto, t.zv. Valdenské nebo Boleslavské bratry, obvinil ze zpupných výstřelků. Dne 3. dubna byli obecní starší povoláni do rady a tam jim předneseno, jak Bratří k svým cvičením drţívají velice trestné or. 138. shromáţdění, kdyţ zpupné a chvástavé písně zpívají tak, ţe se jiţ i jiná města nad tím uráţejí, jak jim je taková svoboda v naší obci povolena. Při tom byl předčítán rozkaz J.Mti císaře daný ve středu po sv. Jeronýmu v říšském městě Řezně. V tomto rozkaze bylo výslovně poručeno, ţe v Hradci Králové Čeští bratří ani náboţenská kázání ani své duchovní drţeti nesmí, coţ i dříve obvyklé nebylo, a také ţádné shromáţdění se jim trpěti nemá, jináče nevyhnutelně bude následovati císařská nemilost a nejtvrdší tresty. Po přečtení tohoto rozkazu drţel primátor Čeyp z Peclinovce dlouhou řeč, ţe jak jest jistě známo, Bratří tajné a pokoutní shromáţdění k svým sluţbám boţím mívají, zvláště v zahradě pana Krištofa Plesa ze Sloupna /tento rod míval vesnici Ples, kde nyní pevnost a město Josefov stojí - pozn. př./, kdeţ všetečné a vychloubačné písně zpívají, nehledíce na císařský rozkaz, který hned po dojítí obci byl ohlášen a na věţích přibit i všemoţná opatrnost k zamezení tohoto zla upotřebena byla. Zde tedy kaţdý má povinnost bedlivě pozorovati počínání Bratří, jak také jiţ městský rychtář po obdrţení rozkazu pana Krištofa Plesa ze Sloupna přepadl a také tam velké shromáţdění a i jednoho duchovního našel, který těm Bratřím kázání činil a sluţby Boţí slouţil. Jinak by toto snadno mohlo přivoditi hněv císařův a trestání na město naše, moţná také i oloupení or. 139. města o jeho statky. Obecní starší skrze Jana Kantora odpověděli, ţe ovšem lze se obávati rozdělení /?/ města tohoto a z toho pocházejících následků, aby pak trest na všecky nebyl přiveden, pánové mají se vyjádřiti, jaké jsou jejich úmysly k tomu, aby se tomu
107 předešlo. Primátor nejprve přednesl svoje úvahy, na které mnoho barev nanesl: ţe ovšem je nebezpečno toho času něco proti Bratřím podnikati, kdyţ téměř všude v jejich bohosluţbách pokoj mají a kdyby se jim překáţelo, mohlo by to lehce vyšší stavy proti městu popuditi a k nepokojům příčinu zavdati. Na druhé straně musí se však také v úvahu vzíti, ţe jsme císaři více neţ komu jinému zavázáni, z čehoţ snadno se má seznati, zdali snadnější bude rozkaz císařský vyplniti nebo obávati se popuzení vyšších stavů. Na mnohé přednesené pochybnosti sdělil usnesení rady městské, která chce Bratry na zítřejší den na radnici předvolati, jim shora zmíněný rozkaz císařský ještě jednou přečisti a posléze jim všecky jejich zvrhlosti předestříti a pohroziti jim potrestáním. Kdyby však toto vše zůstalo bezvýsledným, mínila rada tuto věc na příslušný úřad předloţití, který další rozsáhlé opatření navrhne. Co se pak osob stavu rytířského dotýče, poněvadţ stav ten svoji vrchnost má, tedy s tím nechtěor. 140. jí ničeho začínati a nechají je na pokoji. Po této řeči primátorově obecní starší ústy Jana Kantora odpověděli, ţe ovšem s míněním městské rady souhlasí, ale aby také pan Krištof Ples byl vyzván; poněvadţ ale on jakoţto osoba stavu rytířského stěţí se dostaví, má se jemu napomínací list poslati, jemu všechny následky předloţití a jej poţádati, aby shromáţdění Bratřím netrpěl. Pro případ, ţe by se tomu protivil, má tento list - který také usnesen bude - býti uschován. Primátor prohlásil na to spokojenost rady, ţe obec je srozuměna, přednesl některé náhledy a zachycené řeči, které všecky Bratřím předestřeny býti mají, mezi jinými také, ţe Jan Rodovský z Rodova a na Rodově sám svému švagrovi Krištofu Plesovi za zlé měl, ţe trpí shromáţdění Bratří, dále mělo býti příštímu arciděkanovi svěřeno, co v ohledu pohřbívání Bratří zaříditi chce, a také to, ţe Bratří nenechávají své dítky křtíti od královéhradeckého kněţstva. Dne 4. dubna přišli předvolaní Bratří na radnici, kdeţ jim v plném shromáţdění primátor do duše promluvil: "Vy, páni měšťané obojího pohlaví hned seznáte příčinu, pro kterou jste před tento úřad předvoláni. My jsme vpravdě, kteréţ popříti or. 141. nemůţete, zjistili, ţe proti rozkazu Jeho Majestátu toho času císaře Maxmiliana jednáte, neboť vám s dostatek známo učiněno bylo, ţe ţádné shromaţďování k nové víře v tomto městě pod
108 trestem dovoleno není. Protoţ my opětovně tento rozkaz nyní panujícího pána vám přečteme. Nato bylo čteno nařízení císaře Maxmiliana z Řezna, ve středu po sv. Jeronýmu datované, a další, císařem Rudolfem v neděli po Boţím Těle r. 1577 na Hradě praţském dané. Potom pokračoval primátor ve své řeči: "Z toho seznali jste, ţe Jeho Majestát, nynější císař ani slovem se neodchýlil od nařízení svého pana otce. Vy srozumíváte sami, ţe to, co naše vrchnost si přeje, my změniti nemůţeme, slova císařská jsou přísná, kterých my šetřiti a vám poručiti musíme. Proti tomu pod těţkým trestem se nyní jednati nesmí a zapovídáme vám vaše pokoutní shromáţdění, které dříve ve městě obvyklé nebývaly. My jsme vás dříve nejednou napomínali a vás ţádali, abyste si sami vinu nepřivozovali. Nyní obáváme se, aby naše chudá obec a naše statečky pro naši dlouhou shovívavost nedostaly se do nebezpečí. Tak dlouho, dokud takováto cvičení ve víře na /území/ cizích zboţí se dála, neptali jsme se na to, neboť nestojí v naší moci takováto překaziti. Poněvadţ ale nyní shromáţdění do naší obce se vloudila, nemůţeme a nechceme je proti císařskému rozkazu trpěti. Vy však víte dobře, ţe jste si své kněze přivedli, proto ţádáme vás ještě jednou přátelsky a napomínáme vás ve jménu Majestátu or. 142. našeho nejmilostivějšího Pána, abyste proti jeho nejvyšší vůli ţádná postranní shromáţdění nedrţeli. V další řeči primátor Bratřím sdělil vyjádření obce, která ode všech zlých následků uchráněna býti chce, dále pak svědectví městského rychtáře, který v pátek před Květnou nedělí v zahradě pana Krištofa Plesa ze Sloupna při jejich poboţnosti je zastihl. Bylo jim pohroţeno, ţe bude zakročeno proti nim a jejich dalším přívrţencům, neupustí-li od postranních shromáţdění a cvičení u víře. Na to přítomní /Bratři/ totiţ Bonaventura Royt z Bílé hory, Jiřík Bohdanecký se svojí ţenou a dcerou, Martin Tauchner se ţenou, skrze Jiříka Bohdaneckého odpověděli, ţe obeslání přijali a prosí, aby jim bylo dovoleno, aby se mohli domluviti. Primátor jim na to odpověděl, ţe "my se věci ujímáme a ţe dávati se s vámi do rozepře, není naše věc, ale věc císaře, a proto vám dobré přejeme, všas jsme vás napomenuli a jsme té naděje, ţe vy dle toho budete se spravovati." Bratři odpověděli: "ţe my nejsme jinak na tom, ale ţe kaţdého času tak jako proti našemu Pánu Bohu, také i proti naší vrchnosti
109 státi nechceme, a proto děkujeme Vašnostem velice. Chceme se pokojně chovati, ale prosíme Vaše Urozenosti, aby se rozpomenuli, ţe my jsme nevinní Bratři, a ţe skrze hodpody a jiné domy k našemu příkoří a pohanění se roznášejí knihy proti Bratřím. Tyto netýkájí se jen našich osob, ale také osob vyšších, ze stavu panského a rytířského, obojího pohlaví v království Českém a věcí všech stavů. Protoţ ţádáme vás, abyste zakázali takové knihy a také latinské písně, které na plotech /?/ i jinde se zpívají k naší pohaně, abyste i ty zakázali." Proti tomu se vyjádřil primátor, ţe o tom vědomost nemají, jestli kdo co takového provozuje a k jejich pohaně píše nebo mluví, my jim to nenařizujeme, a pakli kdo co takového provádí, nemáme na tom ţádného podílu. /4/ Co se ale vyšších stavů dotýče, tak my tyto do našeho napomenutí nezatahujeme, nýbrţ pouze vás, co naše spoluměšťany a obyvatele tohoto města vás napomínáme, abyste na tuto přátelskou domluvu pamatovali. Bratří naproti tomu dali odpověď, ţe toto otcovské a přátelské napomenutí přijímají a ţe svou ţádost proto vyjádřili, aby páni o tom buď k vyřízení nebo zatíţení vědomost měli, věříce, ţe páni nic o tom nevědí. Slibují, ţe pokojně a poslušně chovati se budou. Potom povstal královský rychtář a napomínal Bratří v obšírné a tklivé řeči přátelsky, aby od těch shromáţdění upustior. 141. li a nedávali ţádné příleţitosti k tomu, aby něco zlého bylo přivedeno na město, úřad, je samé i jejich dítky. Při této příleţitosti bylo také Jiříku Bohdaneckému připomenuto, ţe mu jiţ bylo pro tuto věc přisouzeno vsazení do Bílé věţe, načeţ on děkoval a na své duše zachování a jistotu svědomí poukazoval a byl na to s ostatními propuštěn. Dne 15. dubna byli opětovně obecní starší do rady města zavoláni, ve které se uvaţovalo o různých návrzích proti Bratřím, a některé zprávy byly o nich podány. Bylo uzavřeno především všechny jejich pokoutní shromáţdění přetrhovati, ohledně Jiříka Bohdaneckého oznámení učiniti, některé, jiţ přistiţené, do arestu dáti a cechmistry všech řemesel svolati. Těmto /cechmistrům/ přednesl opětovně primátor Martin Ceyp příčinu, proč byli předvoláni - coţ opět tak, jako tomu bylo 3. dubna, stejný průběh mělo. Základ jeho přednesu spočíval v napomínání proti pokoutnímu shromaţďování těch Bratří,
110 kteří se mezi řemeslníky nalézají, k zachování pokoje a svornosti, o čemţ předčítal z městských práv a vysvětloval v nich obsaţené pokuty peněţité, neméně téţ oboje císařská nařízení proti Bratřím opětně četl. Bylo pak poručeno cechmistrům, aby, jestliţe Bratří pokoutních shromáţdění nezanechají a s nimi se ve vykonávání náboţenství nebudou chtíti srovnati, aby je přátelsky napomenuli, a neuposlechnou-li, aby je ze řemesel vyloučili a jim se ţádnou čeledí na ruku nešli. Tuto řeč primátora obšírně potvrdil královský rychtář Simeon Litický z Peclinovce, a kdyţ mezi nimi Jiříka Bohdaneckáho spatřil, postavil jej k zodpovídání, proč se proti nejnovějšímu zákazu a proti své přípovědi o poslední neděli opětně ve velkém počtu postranně shromáţdili. Nato obecní starší skrze Jana Kantora dali v odpověď, ţe po těch napomínáních k pokoji, lásce a jednotě tyto slibují /zachovávati/. Potom cechmistři prohlásili, ţe oni se nejinak, neţ na takovýto způsob zachovati chtějí. Jediný Jiřík Bohdanecký prohlásil bouřlivě a s hněvem, ţe "co mne týká, jak dalece já, jak to královský rychtář přednesl, jakobych já do shromáţdění jedné sekty vstoupil, ačkoliv já se za pravého křesťana drţím a také jsem se drţel, jak jsem se tomu naučil pod obojí způsobou přijímati, /proti tomu/ neporoučí Jeho Majestát ničeho a také s násilím mi neporučíte. Cechům bylo poručeno odstoupiti a Bohdaneckému čekati. Uvaţováno o jeho bouřlivém a nápadném jednání proti královskému rychtáři, pak nechali jej opět předstoupiti. S ním současně vstoupil Jan Vokoun. Rychtář královský jemu /Bohdaneckému/ předloţil jeho neslušnost, nechal artikuly svých instrukcí přečísti a chtěl jej k rukám Jeho Majestátu do vazby vzíti. Protoţe však Bohdanecký své chování omlouval a o ušetření prosil, předloţil jemu primátor jeho nezpůsob a zlý příklad, který on těm k pokoji a svornosti shromáţděným cechům dal, nechal jej zase odstoupiti a radili se o té věci. Bylo usneseno vsaditi jej do věţe Kropáčky a nechali jej opět předstoupiti. S ním vstoupil současně Krištof Václav Kapoun ze Svojkova. Královský rychtář prohlásil jemu, Bohdaneckému, ţe jej pro jeho bouřlivé chování do vazby béře, on však nechtěl se k ničemu připraviti. Pan Krištof Kapoun vyjádřil svoje pochybnosti, proč Královéhradečtí s věcí touto
111 hýbati chtějí, o kteréţ v jiných městech zticha jsou a nechtějí o těch císařských rozkazech nic věděti, také ne ani tajní radové, jak se on sám se vší pilností přezvěděl. Primátor ujistil pana Kapouna, ţe tato záleţitost vyšších stavů v ničem se nedotýká, a oni sami ţe také takové do ničeho zatahovati nechtějí a nepomýšlejí, ale při svých spoluměšťanech musejí se podrobiti /rozkazům císařským/. Pak zase poručeno Bohdaneckému opětně odstoupiti a potom, kdyţ zase - to jiţ po čtvrté - byl vyvolán, vstoupil s kupcem Bonaventurou Roytem a rada mu oznámila, ţe bude vsazen do vězení ve vsi Kropáčce, čemuţ se podrobil. /6/ Dne 27. dubna byla celá obec na rathouz svolána a tam jim některá místodrţitelská nařízení přečtena a také opětně oba ony, jiţ často vzpomenuté, císařské rozkazy. Potom - jiného jitra - byl jim zase oznámen také rozkaz nejvyšších zemských úředníků proti některým Bratřím. Dle rozkazu tohoto Jiřík Bohdanecký, Jan Zied /Ţid ?/, Ondřej Křešťan, Tomáš Syrový a Jan Polark, knihař, byli městským rychtářem Janem Salixem na Hrad praţský dodáni. /7/ I nový arciděkan nechce v místě setrvati. Co takto bylo jednáno, přibyl do města nový arciděkan Jan or. 147. Benešovský. Tomu odepřeli faráři Jan u sv. Anny a lochenický farář Pavel vzdáti povinnou počestnost. Proto si je nechala rada městská dne 23. června zavolati a projevila jim nejvyšší nemilost. Avšak nový arciděkan měl právě tak málo chuti ţíti mezi Královéhradeckými jako jeho předchůdce, a ve veřejném kázání se s lidem rozloučil, coţ bylo příčinou nevole a pocitu hanby u Královéhradeckých, ţe tento kněz, ještě před vypršením jednoho čtvrtletí jiţ se chce vrátiti zpět. Ve shromáţdění dne 14. července se rozhodli přiměti arciděkana k tomu, aby aspoň do sv. Havla setrval. Dne 21.tého předloţil arciděkan radě města v 7 bodech své pohnutky, pro které nemůţe déle neţ do sv. Havla setrvati v této duchovenské správě. Rada uznala je za neuspokojivé a rozhodla se u pana administrátora sub utraque zakročiti. /8/ Dne 25. srpna stalo se obnovení rady města a zápis o tom je následující: Česky: Ouřad konšelský na místě Jeho Milosti urozeného a stateč-
112 ného rytíře pana Humprechta z Chudenic a na Chudenicích, J.Mti císařské rady, hejtmana Hradu praţského a J. Mti císařovny, jakoţto královny české, podkomořího v království Českém, skrze urozeného pana Jana Kutovce z Ourazu a na Hlubočépích, J.Mti císařovny hofrychtéře, obnoven jest a osoby níţe psané jsou v pondělí po památce sv. Bartoloměje, apoštola Páně, 25. dne or. 148. srpna léta Páně MDLXXVIII. Německy: Voliteli byli: Jiří Skornice Balbín z Vorličné - ze staré rady, Jan Bašta, cínař - z obecních starších, Jakub Mlejnek - z obce. Potom byli následující zřízeni a k prvnímu zasedání dne 28. srpna přivedeni: Primátor Martin Čeyp z Peclinovce, Jiří Skomice Balbín z Vorličné, Jan Albus Klatovský Tobiáš Pentauer z Vosov Jakub Velas z Hostovic Jan Houska Václav Satranský Václav Lhotský Bohuslav Vostatek Jan starší Smetana Matěj Konvář Tomáš Hřebenáč Představení čtvrtí: Jan Truhlář v první, Tobiáš Hubálek ve druhé, Zachariáš Zakázka ve třetí, Jan Honschneider ve čtvrté. Obecní starší: 1. M. Jan Sokol Písecký - 2. Martin Velas 3. Jan Macháň - 4. Adam Levhartický z Levhartic - 5. Ondřej Noţíř - 6. Matěj Jeţek - 7. Matěj Městecký - 8. Jan Bašta, cínař - 9. Jiřík Řehákův - 10. Pavel Mečíř - 11. Jan Balbín z Vorličné - 12. Jan Zlatník starší - 13. Jakub Hradecký 14. Jiřík Kostka - 15. Jiří Pácha - 16. Jan Stříbrský - 17. Martin Kantor - 18. Vavřinec Dýnko. /9/ or. 149. Pak byli představení předměstí: ve Střezině u sv. Antonína, v Zámosti, v Malšovicích, v rybámě, v soukenické čtvrti, pod praţskou branou, na Vokrouhlíku u sv. Jakuba, u sv. Anny, na klášteřišti, u sv. Petra na Trávníku, velkých a malých /?/, coţ všechno svědčí o rozloze a lidnatosti města. Do opětného sporu s arciděkanem dostal se farář u sv. Anny, Jan Brodský, proto, ţe měl proti arciděkanovi odpor. Byl proto dne 16. října zavolán do rady města, kde jemu vytýkáno, ţe v posledním kázání říci měl, ţe mnozí /kněţí/ své ţeny zapírají, kuběny a nemanţelské děti na svých farách vydrţují, coţ prý bylo na arciděkana namířeno. Farář popíral tyto
113 výtky, ujišťoval, ţe nic proti arciděkanovi nemá, děkoval za napomenutí a pilně prosil radu, aby jím jízané slovo Boţí vyslechnouti přišli a také svátosti přijmoutia a také obec u sv. Anny při tom přidrţeti, protoţe se mezi nimi mnozí překrucovaci slova Boţího a Bratří nalézají. /10/ Dne 23. října Hofrychtéř jmenoval Jiřího Balbína z Vorličné královským rychtářem a na jeho místo dosadil Adama Levhartického z Levhartic. Gradual český pro literátský kůr usneseno poříditi. Dne 5. prosince bylo v plné radě města a ve shromáţdění obce uzavřeno, aby český graduál na pergamenu dal se napsati, ku cti a chvále Boţí a vzdělání poboţnosti, ke cti města a zámku jejího Majestátu císařovny /12/. K úhradě nákladu bylo usneseno vykonati dobrovolnou sbírku a také hned zvoleni sběratelé, a sice: z rady města Václav Lhotský a Adam Levhartický z Levhartic, ze starších literátů Matěj Městečky a Václav Sobota, ze starších obce Matouš Suchý a Jan Gerblice, z obce Petr Táborský a Jiřík Praţák neboli Hostěradský. /13/ To byl počátek chvalitebný k oněm krásným literáckým knihám, které jsouce nejkrásnějšími malbami ozdobeny, dodnes se zachovaly. Doklady: 1/ Manual de anno 1578 - 2/ ibidem, školní účty byly řádně vedeny, z nich ony z let 1565 aţ do 1576 ještě po ruce jsou. 3/ ibidem - 4/ Toto nebyla ţádná dostatečná odpověď, protoţe primátor nic neříká, ţe by rada města zakázati chtěla takové přečiny k pohoršení; je tedy zřejmé, ţe luteránská rada takové spisy proti Bratřím ráda by viděla. - 5/ Kropáčkou nerozumí se praţský ţalář pro vyšší stavy, ale bývalé vězení v Hradci Králové. - 6/ Loc. cit.: tento příběh odporuje ujišťování Mart. Boera., ţe by Bratří za Maxmiliana II. a Rudolfa klidu poţívali. - 7/ Loc. cit. - 8/ Loc. cit. - 9/ Loc. cit. 10/ Loc. cit. - 11/ Loc. cit. - 12/ Doklad, ţe zámek královnin po Táboritských dobách opětně částečným způsobem obnoven byl; nalézal se v něm purkrabský úřad. - 13/ Loc. cit. Hradec Králové počítá se mezi města se znamenitým školstvím. M. Daniel Adam z Veleslavína věnoval tohoto roku slovník
114 Basilia Fabera radám a obcím měst Ţatce, Králové Hradce, Litoměřic a Loun jakoţto městům, v nichţ tehdy školství znamenitě zřízeno bylo. 1579. Rudolf II. dává Hradci Králové výsadu na koňské trhy. V úterý po neděli Laetare povolil císař Rudolf II. co král český městu Hradci Králové ročně šest koňských trhů, jmenovitě: 1/ na pondělek po svátku Fabiána a Šebestiána, 2/ po postní neděli Reminiscere, 3/ na pondělí po neděli Smrtelné, 4/ na pondělí po kříţové neděli, 5/ na pondělí po svátku Sv. Trojice, 6/ na den před Narozením Panny Marie, při čemţ povoleno bylo vybírati z koní mýto a sice po jednom českém penízi z koně, jak listina sama svědčí: My, Rudolf Druhý, z Boţí milosti volený římský císař, po všechny časy rozranoţitel říše a Uherský, český, Dalmatský, Chorvatský etc. král, arcikníţe Rakouské, markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníţe, Luţický markrabí etc. Oznamujeme tímto listem všem, ţe jsme byli poníţeně prošeni od opatrných purkmistra a konšelův i vší obce města Hradce nad Labem, věrných našich milých, abychom jim z milosti naší císařské, jakoţto král Český, šest trhů na dobytek koňský, totiţ první v pondělí po svátém Fabianu a Šebestiánu, or. 151. druhý v outerý po neděli postní, jeţ slove Reminiscere, třetí v pondělí po Smrtelné neděli, čtvrtý v pondělí po kříţové neděli, pátý v pondělí po Sv. Trojici, šestý na den před Narozením Panny Marie, téţ také podle toho clo z takového dobytka koňského na trhy i zase z trhův vedených po jednom penízi českém, milostivě dáti a znovu vysaditi ráčili. K jejichţto snaţné prosbě nakloněni jsouce a chtějíce, aby se obyvatelé téhoţ města Hradce nad Labem tím lépe opatrovati a ţivností svých dostatečněji hleděti mohli, dotčených šestvtrhův ročních na dobytek koňský a podle toho clo z takového dobytka koňského jim dávati a znovu vysazovati ráčíme. Chtíce tomu konečně, aby obyvatelé téhoţ města Hradce nad Labem, nynější i budoucí tak, jakţ jiná města v našem království Českém or. 152. svých trhův ročních na dobytek koňský uţívají, buď z práva neb obyčeje, téţ uţívati mohli a moc měli, a jeden kaţdý
115 z dobytka koňského na nadepsané trhy i zase z trhův do města vedených, z jednoho /koně/ kaţdého pohlaví, po jednom penízi českém, jakţ nahoře dotčeno, platiti povinen byl. Protoţ přikazujeme obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův jmenovaného království Českého, nynějším i budoucím věrným milým, abyste často psané obyvatele města Hradce nad Labem, nynější i budoucí, při těch šesti trzích koňských a vejš dotčeném clu, od nás znovu vysazeném, měli, drţeli a neporušitelně nyní i na budoucí časy zachovali, ţádných jim v tom překáţek nečiníce, ani komu jinému činiti dopouštějíce, pod uvarováním naší nemilosti císařské. Však proto chceme, aby těchto našich trhův a cla znovu nadání, jednomu kaţdému bez újmy na jeho spravedlnosti bylo, k tomu na svědomí pečet naši císařskou k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázati ráčili. Dáno na Hradě Praţském v outerý po neděli postní, kteráţ slove Laetare, léta Boţího tisícího pětistého sedmdesátého devátého a království našich římského čtvrtého, uherského sedmého a českého téţ čtvrtého. /2/ RUDOLF G. Mehl, vice Cancellarius Vrat. a Pernstein ad mandatum Sac. Gaes. Matis S. R. Bohemiae Cancell. proprium D. Krober. Výsady města Hradce Králové potvrzeny Rudolfem II. Ve středu po svátku sv. Valentina potvrdil císař mocným listem daným na Hradě Praţském městu Hradci Králové všecka předešlými králi českými daná a jiţ od císaře a krále Maxmiliána potvrzená privilegia, milosti a svobody i dobré obyčeje. or. 153. Text je následující: My, Rudolf Druhý, z Boţí milosti volený římský císař, po všechny časy rozmnoţitel říše etc. /tak jako u předešlé výsady - p.p./ , oznamujeme tímto listem všem, ţe jsme od opatrných purkmistra a konšelův i na místě vší obce města Králové Hradce nad Labem, věrných našich milých, poníţeně prošeni /byli/, abychom jim všech milostí, obdarování, výsad, chvalitebných dobrých zvyklostí a práv, kteréţ sobě od předkův našich, císařův římských a králův českých, nadané a propůjčené, i také od J. Mti císaře Maxmiliana, pána a otce našeho nejmilejšího slavné paměti potvrzené mají, tolikéţ milostivě schváliti, obnoviti, potvrditi ráčili, k jejichţto
116 poníţené prosbě nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem, s naším jistým vědomím, mocí královskou v Čechách těch všech svobod, milostí a obdarování a listů jsme schválili, obnoviti a potvrdili ráčili a tímto listem ve všech jejich zněních, poloţeních a punktech, plausulích a artikulích, jakoby v tento list náš císařský slovo od slova vepsány byly, schvalujeme, obnovujeme a potvrzujeme. Chtíce tomu konečně, aby při tom od jednoho kaţdého člověka drţány a neporušitelně zachovány byly, bez všelijaké překáţky našich, budoucích našich králův českých a jiných všech lidí a bez odpornosti, protoţ přikazu. jeme16 všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův království Českého, nynějším i budoucím, věrným našim milým: Abyste svrchu psané purkmistra, konšely i všecku obec města Králové Hradce nad Labem nynější i budoucí, při tomto milostivém obnoor. 154. vení a potvrzení našem jměli a neporušitelně nyní i v budoucích věčných časech zachovali, ţádných jim v tom překáţek nečiníce, ani komu jinému činiti dopouštějíce, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské, dědicův našich a budoucích králův českých. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali ráčili. Dán na Hradě našem Praţském ve středu po svátém Valentinu léta Boţího tisícího pětistého sedmdesátého devátého a království našich římského čtvrtého, uherského sedmého a českého téţ čtvrtého. /3/ RUDOLF L.S. G. Mehl., m.p. Vrat. a Pernstein ad mandatum S.Cae. Matis proprium S.R. Bpehemia Canc. D. Khober, m.p. 1580. Ţádný zápis není. 1581. Ţádný zápis není. 1582. Tohoto roku byl Vilém z Valdštejna a na Heřmanicích kraj-
16
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „přikazu-jeme“.
117 ským hejtmanem kraje královéhradeckého, jak o tom svědčí kniha dokladů purkrabského úřadu královéhradeckého, kterou já v opatrování mám. 1583. Zřízení Praţské brány, osud kalicha na ní, nápisy. Praţská brána byla zvenčí obloţena novými tesanými kameny a krásně ozdobena. Nahoře jest císařský znak a pod ním nápis: DIVO RUD. II. RO. IMP. SMP. AUG. HUNG. BOEM. x REG. ARCH. AUS. MARCH. MORA. FELI. IMP. S. S. P. P. Q. REGINNAE HRADECEM. A. 1583 E.E. Pod tím jest v kameni vytesán kalich a v reformaci roku 1626 vytlučen, u toho klečí modlící se Jan Hus, ten však byl povaţován za Krista na hoře Olivetské a proto byl ušetřen. Po straně je skutečně hora Olivetská a na druhé /straně/ Kristus na kříţi in perspectio a pod tím nápis ve starých českých literách; KREW PANA GEŢIŠŠE KRISTA OCŢISTIUGE NAS OD KAŢDEHO HRŢICHU P. F. I. Na straně pravé jest; BŮH LÁSKA JEST, A KDOŢ PŘEBÝVÁ a pod tím: V BOHU PŘEBÝVÁ A BŮH PŘEBÝVÁ V NĚM. Na levé straně jest: OCHRANA MĚSTA ZÁLEŢÍ VE SVORNOSTI a pod tím: LÁSCE JEDNOTĚ U VÍŘE BEZ ROZTRŢITOSTI. Velký zvon pro kostel Jana Husa ulit. Současně v tomto roce byl ulit velký zvon pro kostel Jana Husa "Na poušti" nebo "Na vinici", kde se obecně nyní "Na kopci" říká. Nápis na něm byl následující; "Leta Panie MDLXXXIII tento Zwon gest na Paust M. Iana Hussa za Primassa P. Martina Ceipa z Peclinowce a fararze K. SAntonia knieze Girziho Horzickeho od Eliase Stodoly w Hradczi za Rictarze Wisoczkiho Pavla Zbiehlika trzebeskeho Jana Meinowce." Pod tímto nápisem jest tolar císaře Rudolfa II. a po kaţdé straně po půlzlatníku do měkké slitiny vtlačeny. Na zadní straně nápisu jest Kristus na kříţi, Maria a Jan /apoštol/ ulit.
118 Na den sv. Jakuba udeřil hrom do kostela sv. Ducha, zasáhl kazatelnu, urazil kamennému volu na obraze sv. Lukáše rohy a kamennému andělu křídlo, zanechal i jiné škody v kostele nadělané. 1584. V tomto roce začalo město opětně vzkvétati. 1585. Na Nové či Bílé věţi byly zasazeny tohoto roku: makovice, korouhvička a hvězda. /1/ Během času toto sešlo a místo toho roku 1731 byla dána makovice se lvem. Také toho roku v kancionále, určeném pro literácký kůr, byl vymalován obraz Jiřího Balbína z Vorličné. Doklad: 1/ Registr, memorab. 1586. Veliký poţár města. Ve středu dne 30. července za jitra v den sv. Markéty vypukl poţár v městě Hradci Králové před osmou hodinou dle celého orloje. Vyhořelo 65 domů v městě, 6 domů pivovarských, dva masné krámy do základů, mimo mnoţství domů poškozených. or. 157. Tím obci a měšťanům způsobena veliká škoda. /1/. Řádění blesku. Také tohoto roku udeřil blesk do příbytku Jana Roubala Čátečského s účinkem: udeřil do stáje, kde zabil koně, pak pod prahem vedral se do pokoje, kde bydleli mladí studující hrabata společně s mladým von Haugwitzem. Haugwitz četl v knize, blesk jej zasáhl a zabil a omráčil jednoho sluţebníka. /2/ Dne 1. září zemřel dosavadní hofrychtéř měst věnných Jan Kutovec z Ourazu a byl u sv. Havla v Praze pohřben.
119 Vynikající vzdělanci hradečtí a kulturní rozvoj města. Ve školním řádu, který tohoto roku praţské vysoké školy pod tehdejším rektorem M. Petrem Kodicillem z Tulechova vydaly pro učitele a ţáky škol městských, je označován způsob vyučování pro gramatikální třídy dle Jana Kotuliše, představeného škol královéhradeckých, za nejlehčí. Neméně pak ve psaní, které vysoká škola rozesílala na školní dozorce, dáváni jsou za příklad dva královéhradečtí muţi: Martin Hannon, básník, a Václav Timotheus, kteří naši vlasti předčasnou smrtí jsou odňati. /4/ Školství v této šťastné době vzkvétalo utěšeně, neboť císař sám byl přítelem literatury a učenců. - Šťastná to doba! Sotva by se dal nalézti některý vesnický farář, který by svého ducha potřebnými vědomostmi dále nedoplňoval a nebystřil. Lze říci, ţe Královéhradečtí v tom s jinými závodili a je předstihovali. Vzniklo tak velmi mnoho učených děl, které díle z přemrštěné a literatuře nebezpečné horlivosti ještě v rukopisech při reformaci roku 1626 byly spáleny /5/, dílem ještě tu a tam v zastrčených koutech se povalují. Doklady: 1/ Veleslavín. - 2/ Beckovský II. díl, v rukopise. - 3/ Veleslavín. - 4/ Acta lit. Boem. et Mot. Vol. 2, par. 4, pag. 265 et pag. 274- - 5/ Na to ţaluje jeden rukopis v městském archivu a zvláště jsou obviňováni někteří Jezuité z příliš veliké přísnosti. 1587. Arciděkan Benešovský byl také opět obměkčen a koupil pro sebe, svoji manţelku a dítky tohoto roku dne 16. září zahradu Stračkovskou s kolnou a jinými ještě stavbami, pod svědectvím primátora Čeypa a jiných, mezi nimi také byl M. Jiří Vodička, přední písař městský. Tedy arciděkan se jiţ usadil trvale. Doklad: Kniha luční a rolní
120 1588. Válka v Uhrách, kterou tam císař s Turky vedl, vyţadovala ustavičné pomoci na penězích i na muţstvu. Ve středu po obrácení sv. apoštola Pavla bylo na sněmu zemském ujednáno, ţe jeden kaţdý majitel zboţí /v originále Landsass, t.j. v zemi osedlý; z dalšího ale vysvítá, ţe se jedná o vlastníky velké, t.j. šlechtu, p.p./ dle svého prošacování z kaţdých pěti tisíc /? v opise je füntntausend nedbale napsáno, p.p./ kop grošů praţských svých příjmů jednoho ozbrojeného rejthara a jednoho pěšího muţe do pole postaviti má, kteří v kaţdém kraji v úterý po kříţové neděli v krajském městě od komisařů ve vojnách zkušených mustrováni býti mají. Na penězích královská města a věnná města královen povolila ročně sumu 12.500 kop grošů, na 2 roky. /l/ Vojenská přehlídka v Hradci Králové. Dle tohoto rozkazu v úterý po kříţové neděli byl vojenský lid k vojnám uherským /tureckým/ povolán z krajů královéhradeckého, boleslavského a chrudimského a v Hradci Králové shromáţděn a tam mustrován. /2/ Dle jednoho dokladu purkrabského úřadu v Hradci Králové, or. 159. jehoţ původní rukopis mám ve vlastnictví, byl jiţ toho času Václav Plácel z Elbingenu úředním písařem tohoto soudu. Doklady: 1/ Viz dále v usnesení zemského sněmu. - 2/ Registr, memor. 1589. Tohoto roku byl Jan Albus Klatovský královským rychtářem zdejším. Potom zasedali ve staré radě tohoto roku aţ do obnovení rady, jak následovati bude, tito členové: Primátor Martin Čeyp z Peclinovce, Jan starší Smetana, Jonáš Seydler, jinak Hřebenář řečený, Svídničan, Jan Hušek, Jan Gniský, fendrych, Václav Jiskra ze Sobince, Václav Dvorský, Pavel Kavinský ze Stránova, Jan Holoubek, Jan Roubal Ţatecký, Václav Lhotský a M. Jiří Vodička první, pak M. Václav Plácel z Elbingu druhý písař městský. /1/
121
Poznámka o sourozencích Balbínových z Vorličné. Jan Adam, Daniel a Bedřich, bratři Skornicové, jinak Balbínové z Vorličné a jejich sestra Mariana, která byla provdána za Václava Hroneše, ţili v tomto roce. Tito sourozenci byli pozůstalé dítky po zemřelém královském rychtáři Jiřím Balbínovi. /2/ Hradcem projíţdí poselství ke dvoru polskému. Dne 19. března, na Smrtelnou neděli dorazil do Hradce Králové na svém návratu z dlouhého a nebezpečného poselství Vilém z Roţmberka, J.Mti tajný rada, nejvyšší purkrabí v Praze a rytíř Zlatého rouna, a s ním Krištof z Lobkovic a na Náchodě, pak Richard, svobodný pán ze Strainu, J.Mti tajný rada v Rakousích. Svobodný pán přenocoval v Klebsatlovském domě a jel v pondělí o 14. hodině ku Praze. Toto poselství bylo vysláno do Polska za tím účelem, aby arcikníţe Maxmilián, bratr císařův, po zemřelém králi polském or. 160. Štěpánovi na trůn dosazen býti mohl, jak on potom r. 1587 od některých velmoţů říšských za krále zvolen byl a také v Olomouci před vyslanci polskými přísahu sloţil, ale na počátku roku 1588 u Przin od polského vojevůdce Jana Zamoyského poraţen byl, jsa od svých zrazen, byl pak donucen ke vzdání se koruny polské. /4/ /Poznámka překladatele; Data se neshodují; zmíněné poselství by mělo jeti dříve neţ byl roku 1587 Maxmilián zvolen, nikoli teprve 1589./ Těţké stíţnosti chudých na sociální útisk. Nebylo doby, ve které by chudí neměli příčiny na výstřelky a nadrţování jiným naříkati, a to právě proti těm, od kterých svoje denní potřeby musí si opatřovati. Příklad, který na to ukazuje, našel jsem v jedné radě, list to zapečetěný znamením kříţe. Jest to opovědný list ve verších, na jeho konci místo podpisu jsou namalovány dva hořící domy. Tento list zněl: Opovědný list chudých: Vzácné a slovutné opatrnosti panu purkmistru a pánům města Hradce nad Labem, pánům nám
122
milostivě příznivým k vlastnímu dodání. Vaše Milost, pane purkmistře, a páni města Hradce nad Labem. Jest nám to věc divná, jako jedna pod nebem ţe jsouce vy lidé opatrní a moudři, a mnohým řemeslníkům v některých příčinách příliš na nás chudé a potřebné lidi málo dbáte, ale bohatším ledacos přehlídáte. Ti nás, chudé, šidí, jak sami chtějí, na ţádného se neohlíţejíc, svou vůli provozují. A protoţ je vám světleji jmenujeme a nad jiné řemeslníky do pekaře sobě stěţujeme, neb nás, lidi chudé a nebohé, suţují a nad míru se s chlebem Boţím draţiti smějí, or. 161. /co my nebozí/, na Boha ani na nás se neohlídají, svůj lotrovský šizuňk provozovati smějí. Co my nebozí krvavě a pracně vyděláme tím pekařům lotrům k statku pomáháme, nad to pak nade všecko vejše, lotři se rozmáhají vţdy více v pejše, divně dcery své v šátek šperkuji, a to z toho, co na nás chudých vyšidit smějí, jeţto by mnoho dceři pekařové slušel pytel neţ dykytová neb damašková kytel, a jim, lotrům pekařským, by slušela šibenice mnohem lépe neţ liščí koţich a kuní čepice, a protoţ více jmenovati nechceme a všech ţertů na stranu odkládáme, nýbrţ Vaše Milosti pana purkmistra a pány pro Boha prosíme, a vám v tom upřímně věříme, ţe jim v tom více průchodu nedáte takového abyste na se rozhněvali Boha svého, skrze prsty jiţ na to více nehleďte, na Boha a nás, lidi chudé, zření mějte, neb my našimi pracemi chceme vám věrně slouţiti, však budete-li nad tím bedlivě ruku drţeti, pakti toho nepřetrhnete v brzce hrozné pomsty na sebe očekávejte, chceme se toho vrchovatě mstíti, ţe nad tím musíte rukami lomiti,
123
a to vše pro pekaře vinu přísaháme Pánu Bohu svýmu, pak-li to tak napravíte, nám dobře a sobě lépe učiníte, tím se spraviti račte. Rada města byla těmito hrozbami velice zkrušena a svolala na den 22. března obec dohromady a oznámila, ţe tento dopis v rybámě na okně pana Dohalského nalezen byl od čtvrtního hejtmana a purkmistrovi Janu Fendrychovi doručen. Po skladaor. 162. teli bylo se vší pilností pátráno, však bezvýsledně, a bylo konečně usneseno pekaře na několik dní do věţe Kropáčky vsaditi. /5/ Dne 3. července poţádal Bedřich Skornice Balbín z Vorličné od rady města /co poručenského úřadu - p.p./ Marii Annu Roytovu z Bílé hory, pozůstalou dceru po Bonaventurovi Roytovi z Bílé hory, a Anny, rozené Velasovy z Hostovic, k manţelství, coţ také jemu povoleno bylo. Bonaventura Royt připomíná se mezi Českými bratřími roku 1579 /6/. Tohoto roku měl právní rozepři farář Štěpán ze Všestar s panem Janem Sádovským ze Sloupna a na Sádové. Obnovení rady: poprve se vypisuje, jak byly rozděleny referáty. Dne 31. srpna J.Mt císařovna jakoţto královna česká skrze pana Benjamina Kutovce z Ourazu na Hlubočepích, písaře menších desek zemských /menšího písaře/, ve jménu podkomořího královských, měst věnných, pana Jana Humprechta Černína z a na Chudenicích, J.Mti rady a hejtmana Hradu praţského, obnovila radu města. Volitelé k rukám hofrychtéře byli: Jan Roubal Ţatecký - ze staré rady, Martin Velas z Hostovic - z obecních starších Matěj Hynek z Valejova - " " Vavřinec Pevný - z obce. Dne 6. září byla uvedena rada, jak následuje: Primátor čili hospodář města: Martin Čeyp z Peclinovce nad dláţděním města, obecními Jan Roubal věcmi, oprava městských opevnění Jakub Velas z Hostovic dozor nad mlynáři, pekaři a Václav Lhotský jinými řemeslníky
124
Jan Mácháň dozor nad vězeními a špitály or. 163. Jan Smetana starší " Jonáš Hřebenář nad vahami a kaperníky Jan Huspeka " Jan Fendrych - Gryský k hašení ohně a jiným neštěsMatyáš Litoměřický tím ve městě Jan Kamenický nad čištěním města a předměstí Matouš Městecký " Pak zůstávají staří městští syndikové /dosavadní/. Dne 10. září byli zvoleni a dne 11. vyhlášeni: Městský rychtář : Jiří Voříšek Městští hejtmané : Adam Táborský - v první čtvrti Jiří Praţák - v druhé čtvrti Václav Vosyk - v třetí čtvrti Jan Helth - v čtvrté čtvrti Obecní starší: Václav Jiskra ze Sobince, Jan Kantor Vodňanský, Martin Velas z Hostovic, Václav Dvorský, Bohuslav Vostatek, Pavel Kavinský ze Stránova, Václav Praetorius, Jan Holoubek, Jan Jirklíček, Jan Stříbrský, Jan Formanek starší, Jan Zlatník, Vavřinec Dinko, Matyáš Hynek z Valejova, Jiří Řehák, Jan Honsschneider, Jakub Hradecký, Jan Volterin, Mikuláš Štipáčius, Jan Rychnovský. /8/ Básník M. Petr Capellus, měšťan královéhradecký. V této knize zasluhuje si vzpomínky slavný básník M. Petr Capellus, kterého často nacházíme co právního přítele, a jehoţ verše v různých knihách se nalézají. Byl měšťanem královéhradeckým a patří mezi učence tohoto města, nehledě na to, ţe jej Balbín v Boem. Docta přehlíţí. Jeho manţelka jmenovala se Anna a měl s ní dvě dcery: Annu Wolfovu a Johanu Oujezdecou. V roce 1598 byl na sněmu vedle Smila Ctibora Petzingera Pidezdina na Nechanicích a Kunčicích jmenován výběrčím berně v kraji královéhradeckém. Petr Capella během tohoto vybírání upadl ve smrtelnou nemoc, na kterou také i zemřel. Jeţto pán z Petzingerů se málo staral o záleţitosti vybírání berní a od nejvyšších úředníků pak k pořádnosti přidrţen byl, povstal mezi ním, Petzingerem a Capellovskými dědici spor, který roku 1601 byl ukončen. /9/ Co tyto řádky píši, mám před sebou leţeti Capellské spisy: Epigrama in Nuptias M. Jan Plewka Reginae Hradecensis, Idyl-
125
lion in Nuptias Erasmi Quinti a Dromsdorff 1589, Carmen Gratulatorium Lan. Beczkovecio a Zavorizic 1591, elocanti filiam suam. Od právě zmíněného M. Jana Plevko mám po ruce z r. 1600 pocházející báseň, kterou pěl nad mrtvolou v Ţatci zesnulého kněze Ambroţe Ţiţelického. V neděli Juatus v měsíci září přijel do Hradce arcikníţe Maxmilián, před tím zvolený král polský, a druhý den odjel k Pardubicům. /10/ Mezi obecními staršími jmenovaný Mikuláš Stipacius nechal v tomto roce vytisknouti modlitby na všechny dny nedělní a sváteční, které sám z Joachima Euraucha přeloţil v Hradci Králové. Doklady: 1/ Man. Cons. - 2/ ibidem. - 3/ Tento Strein, tak jako Goldast a Clafay psal si o rakouské dědičné právo v Čechách. - 4/ Veles a jiní. - 5/ Man. Cons. - 6/ Locita - 7/ ibidem - 8/ Man. Consul. - 9/ Kniha dokladů královéhradeckého purkrabského úřadu - 10/ Lib. memor. 1590. Dne 2. ledna tohoto roku zemřel Adam Levhartický z Levharor. 165. tic, radní městský. /l/ Kamenná kašna postavena. Dne 22. ledna byla kamenná kašna postavena u vodního potrubí, která byla v lomech ve Wohánce /? Bohánka ?/ vytesána a na saních do města dopravena, u sv. Jiří. /2/ Dne 1. června zemřel královský rychtář Jan Albus Klatovský, jehoţ tělo bylo u Sv. Ducha uloţeno. Městský syndikus M. Gabriel Swechin z Paumberka zapsal tento úmrtní den do knihy pamětní v následujícím časovém verši: Eteostichon CVnas gLato VIa, aLbo Iano graCIa honores /ah/ De - DI et IVnIILVXnItes, ILLeIaCet. /3/
126
Poţár lesa Království. Dne 15. července zapálily se lesy v Království, tojest lesy reservátní, tím povstala veliká škoda. /4/ Silné zemětřesení, ale beze škody. Dne 15. září mezi 7. a 8. hodinou českou, neboli na celém orloji, v neděli, nastalo silné zemětřesení, aniţ by však v Hradci Králové nějakých škod nalézti semohlo. Na paměť toho rukou Gabriela Swechina následovně napsáno: Ter qVInta fVgIente DIe septeMbrIs abortV terra tVLIt, strepItV, trIstIa signa graVI, qVo terra IngentI fVIt Vt per VICta CaLore IntreMVIt VarIIs neCte sILente LoCIs. /5/ Albrecht starší Klusák z Kostelce byl s ohledem na své sluţby, které v purkrabském úřadě vykonával za Albrechta Kapouna ze Svojkova, na rozkaz J.Mti císařské povýšen na radu tohoto královéhradeckého purkrabského úřadu. /6/ Doklady: 1/ Lib. memor. - 2/ Loc. cit. - 3/ Lib. mem. vide et Swechini Epigramata a meaedita. - 4/ Lib. memor. - 5/ Lib. mem. et Epig. Swechini. - 6/ Paprocký in Ritt. St. pag. 279. 1591. V neděli po Hromnicích zemřel v Praze pan Albrecht Kapoun ze Svojkova a na Hlušicích, purkrabí kraje královéhradeckého, byl do Starého Bydţova dovezen a tam pohřben. /1/ Průtrţ mračen, rozvodeň, krupobití, poslední soud. Na sv. Jana, v noci z pátka na sobotu, povstala po častých větrech tak silná průtrţ mračen a povodeň, ţe zde k veliké škodě obce všecky mlýny a mosty strţeny a odplaveny byly. Hluk krupobití a hromu, spolu s obrovským vichrem vyděsily obyvatele tak, ţe mysleli, ţe přichází jiţ poslední soud. /2/ Hodinový bicí cimbál na Bílou věţ umístěn. V pondělí po sv. Bartoloměji byl z Prahy dovezen nový bicí cimbál k hodinám a v sobotu v oktávu sv. Bartoloměje
127 byl na novou čili Bílou věţ vytaţen. Byl ze starého zvonu přelit a váţí 19 centnéřů a 45 liber. /3/ Arciděkan Jan Benešovský neb z Benešova nechal tohoto roku v Praze vytisknouti spis: Jana Benešovskýho, arciděkana v Král. Hradci, od důstojnosti Slova Boţího písnička na odchodné: Bůh věčný nás poţehnej. V Praze 1591. /4/ Mikuláš Stipacius Strakovský, královéhradecký měšťan, nechal tohoto roku v Praze vytisknouti následující knihu u Jakuba Dačického: Compendium, to jest krátké obsazení /? asi objasnění - p.p./ historie o válce ţidovské s Římany etc., a věnoval tento spis královskému rychtáři, purkmistru, radě or. 167. obci města Hradce Králové. Vzadu na titulním listě nalézá se městský znak s nápisem: Insignia urbis Reginae Hradecii supra Albim a pod znakem jsou následující verše: Urbs antiqua locis, niveo signata leone est, Gracia, qua rapidus labitur Albis aquis Forte, quod adversis quantum eo viribus obstát tantum funnestis abstitit illa malis. Hinc virtute gravis fama inclita laude celebris Inclita regina gloria semper erit O utinam longo patria sic floreat usu Felix consilio rebus, honoře, viris. Ve věnovacím přípise praví spisovatel, ţe tuto knihu z latinského díla Davida Kybera před několika léty na ţádost pana Martina Velase z Hostovic, do mateřského jazyka přeloţil, aniţ by kdy na vydání pomýšlel. Poněvadţ však mnozí si toho přejí, tedy toto řádné dílo sloţil, kterého věnování se týká. Spisovatel /datuje to/ v Hradci Králové roku 1590, dne 10. srpna, na den sv. Vavřince, a tak dále. Od téhoţ autora pochází také kniha: Modlitby na kaţdou neděli a svátek. Doklady: 1/ Lib. memor. - 2/ ibidem - 3/ ibidem - 4/ Cath. lib. prohibiti. 1592. Dne 2. ledna zemřel radní Václav Lhotský, o kterém rukou
128 Swechina napsáno; Tres IanVspVros, rapIDVs resara Verat ortVs te rapVIt LhotskI Moro InopIna tVis. Rovněţ tak tohoto roku, dne 31. srpna zemřel nejvyšší purkrabí Vilém z Roţmberka, který 1535 dne 11. března byl narozen a na jeho paměť sloţil Gabriel Swechin tyto verše; Il Vrosag VapILIas boIs sVper annos DebVIt aVgVsto IaM fVgIente perIt. /l/ Václav Plácel z Elbingu, písař královéhradeckého purkrabského úřadu a písař městský, vydal v Praze tohoto roku dějior. 168. ny "Historia Ţidovská", kteréţ jsou rozdílné od dějiny Josefa Flavia. Věnoval tuto knihu taktéţ královskému rychtáři, radě a obci královéhradecké. Vzadu na titulním listě je městský znak s těmito verši; Is color est, idemque leo, quo laetria in armis gaudet, quid lustrat gracia stremma tuum, una inter reliquas urbs macte hac laude decoris Cui donat partem patria terra sui. Pak na zadní straně věnovacího přípisu nalézá se znak spisovatelův, na nějţ Petr Capella z Elbingu sloţil následující verše; Quid bisido in elysses LAURUS, quid LUNA bicomis PLACELLI signet stemate quaris, habe ut LUNAE sis flux hominum res, LAURUS honores servat, sic coeli GLORIA perpetua est. V pátek na den sv. Havla opětně Královéhradečtí císaři Rudolfu 1.000 kop míšeňských zapůjčili. /2/ V knize dokladů, která v mém opatrování jest, nachází se Jan Roubal Ţatecký co královský rychtář tohoto města. Doklady; 1/ Lib. mem. Epigr. Swechini. - 2/viz doklady při roce 1612. 1593. Na sněm do Prahy byl mezi jinými poslán i Václav Plácel. Podal pak z Prahy obšírnou zprávu radě města o jednáních
129 sněmovních, od úterka do soboty v den svatby v Káni galilejské. /1/ or. 169. Na tomto sněmu byli opětně povoleni vojáci a berně na vojnu tureckou v Uhrách na 3 následující roky. /2/ Arciděkanem tohoto roku byl Václav Třebíčský, který dne 18. srpna svoji sestru Salomenu s Jiřím Randisem, mistrem krejčovským, oddával. /3/ Jan z Vřesovic a na Doubravské hoře, purkrabí kraje královéhradeckého, urovnal z nařízení stavů spor mezi pannou Markétou Vančurovou z Řehnic a Janem Vančurou z Řehnic, to se stalo v pátek po sv. Mikuláši v Hradci Králové. Doklady: 1/ Z originálu, u mne. - 2/ Rukopis zemského sněmu, item usnesení sněmovní. - 3/ Kniha dokladů u mne. - 4/ Doklady u mne. 1594. Tohoto roku byl mimo shora uvedeného hofrychtéře Benjamina Kutovce z Ourazu také pan Hartig Seidlic ze Šenfeldu a na Chocni a Sobinově, J.Mti císařské rada a královský místodrţící, také královským podkomořím, /l/ Od obou mám ve své sbírce malované okenní tabule /??/ Jan Benešovský, který byl děkanem v Chlumci a pak za zdejšího arciděkana přijat, kdyţ pro něj přijeli, zemřel. /Poznámka překladatele: Je to nejasnéj přece je známo, ţe byl Jan Benešovský arciděkanem v Hradci po léta a přišel tam z Poděbrad. Nedá se to tedy jinak vysvětliti, ţe buďto se jedná o jeho jmenovce, nebo ţe snad odešel za děkana do Chlumce a byl zase zvolen a místo nastoupení zemřel./ Na jeho místě přijali Královéhradečtí kněze z Jaroměře jménem Jan Korintinus; mezitím zastupoval místo arciděkana kněz od sv. Antonína, Nikodemus zvaný. Ale i tento Corintinus musel buďto také zemříti nebo se poděkovati, protoţe brzy potom Klemens Nigrinus Svitavský se nachází co arciděkan. /3/ Dne 15. srpna zemřel syndikus Václav Kotoul. /4/
130 Doklady: 1/ Mem. cons. lit. W VI. -2/ registr. memor. - 3/ Liber memor. - 4/ ibidem. 1595. Dne 25. února zemřel arciděkan Clemens Nigrinus Svitavský./l/ or. 170. Zvláštní osud měli tito arciděkanové, ţe ţádný nevydrţel ţíti mezi Královéhradeckými. P. Candid in Boema Doct. Balbini zmiňuje se v I. traktátu rukopisu knihy Saalovy u sv. Václava v Praze a pod tím samým v rukopisu LXXXV Glavicula Salomonis Idiomate Bohemico in cuius fine habetur: Tuto jiţ se dokonává kniha, jeţ slove Ráčil a slove Kniha o mocech a tajnostech etc., začata jest 12. Juli a dokonává se 24. Augusti per generosum Joannem Polentarium de Polentario et monte Regino Hradecenum Anno 1595. - Jak se jmenuje spisovatel pravým svým českým nebo německým jménem, nemohu říci. Dne 2. března zemřel M. Václav Vodňanský, rozený z Horaţďovic, měšťan kutnohorský, který zde nemůţe býti vynechán proto, ţe na jeho paměť Swechin následující verše sloţil a jimi jeho bratra M. Jiřího Vodňanského, radního v Hradci Králové, poctil. FLos PatrIa aLoqVIp CeLebrIs VenCesLaVs aqVInVs tabe. FerI MartIs LVCe seqVente abIIt QVanta orbI MartIs CeLebrIs LVX fVLsIt AqVIne Iane petIs CaLI parte VoCante poLos. A další na jeho ţijícího bratra: Vt Mars bIs LVXIt bInos tIbI CLare GeorgI par CatVLIt fratrIs, hoC tIbI par Cat atroXC. /2/ Tito bratři pocházeli z krajského města kraje prácheňského, z Vodňan, a vypůjčili si odtamtud latinské jméno Aquinus dle tehdejšího obyčeje učených lidí. Tito bratři nemají se však zaměňovati a nemají nic společného s Pavlem a Janem Aquiliny, kteří dříve, při roku 1563 se připomínají. 1596. or. 171.
Bez zápisu - p.p.
131 1597. Turecké vojny v Uhrách stále ještě tvrdě doléhaly a byly těţce pociťovány v Čechách, které jak lid vojenský, tak i berně odváděti musely. Swechin opěvá tehdejší poměry: Nos CrVX, beLLa, faMe satIgant eX aCtIo ab IstIs tV erIpe CVLtores, ChrIste benIgne tVos. /1/ Prostřední zvon, který dříve ve špitále sv. Anny, v bývalém minoritském klášteře visel, a roku 1778 do Kuklen převezen byl, byl tohoto roku ulit s následujícím českým nápisem: Nebo tak Bůh miloval svět, ţe Syna svého jednorozeného dal na svět, aby kaţdý, kdoţ věří v něho, nezahynul, ale aby měl ţivot věčný. 1597. 1598. Dne 19. ledna zemřel radní a současně školní dozorce a představený kostela Pavel Kavinský ze Stránova, o jehoţ smrti jeho švagr, Michal Pečkovius Smerický z Radostic, následující dvě pohřební básně na ţádost umírájícího sloţil, které v Praze 1598 u Anny Šumanové pod následujícím titulem vytištěny byly: In ..... splendore generis, pietata et prudentia excellentissimi viri domini Pauli Kavinii de Stranova urbis Hradecense Reginae civis calendissimi, eiusdemque rei publica senatoris moritissime et consultissime de patria sua, schola et ecclesia preclare meriti, D. Affinis sui memorabilis, die 19. Januarii 1598 pie in coelestem patriam migrantis. Anno Dei hominis 1598. or. 172. Praga, Typis Anna Schumaniana. Optimo viro, Domino Paulo Kavino de Stranova Epitaphia Duo, qua ille sibi ante obitum scribi mandavit. I. Nicolao satus exgenitore Kavinus Occidit exequias concellebrata pias Flete pii cives, tumulaqua inscribite luctus Tu quosque die gemitus curia raosta tuos
132 Ille tui fuerat modo qui fundator honoris, Deseruit laudes amplificare tuas Occidit Altilius fama, pietate Metellus et quidquid genio Roma uso suo Scipio, ceu Latiis quem sensist amiliane natus Kavinus juris sic quoque munus erat. ....... quidem conjux tanta vidatua patrono Excubat inviano semisepulta Thoro, Ipse ego, quod tato jam sin privatus amico Ogra, cliens Orbus, tempora semper ago. Sic fitet in nostech /??/, dum spem praesumimus hortis Inneca de tantis nil retinemus agris. II. Paulus in hac gelida postius Kavinus urna quos sua Stranovice terra Bačma /?/ vocat Hic taceo vacua circumdatus aggene Tumba Osa sua recubant examinate Fapho Quis fuerim, vivax vivassem consule forman Praeter terreni nil ferra fata trahunt Nescio, quis tu sis, neque te cognosco sub umbra Cui vivus vivo commodo multa tuli. Porexi miseris dextram, clementer egenos Fovi, distribui munera dona dedi Adjuvi .... patriam, rempublicam, adibam Templa, scholas .... larga alimenta dedi Quid plus expetis? addideram quoque munera Christo, Et votis iunxi publica vota tis. III. Tantum possedi, quantum de sorte reliqui Fortuna sederit sor cumulata mea quid coma Samsonis, quid Aronis profuit ora ? Tam bona vita docet, quam mala fama nocet Vitam habui puram, quam mors mihi rursus ademit, Vita potest demi, fama perennis erit Jam mihi nil restat, nisi tu athera spiritus intret, Gondantur tumulo merabra saluta suo Si bene cum Christo morior, benecator amicis Et patria dederam i sua danda sat est. Michael Pieczkonius Smrzcizký a Radosticz, D. Affini suo Lectuls lacrimosa affixo morens, gemens proxime ante ultimum diem fundabat faciebat.
133 Obec královéhradecká navrhla M. Václava Agricolu, Praţana, za arciděkana svého města u dolní konsistoře podobojí a obdrţela potvrzení téhoţ od této konsistoře přípisem ze čtvrtka po sv. Vavřinci: ţe ten od termínu sv. Havla nastoupí, všechny povinnosti svého "jemu svěřeného úřadu ve smyslu jejich učení vykonávati bude." /l/ Příchod Jezuitů do Hradce Králové a malé jejich úspěchy. Jezuité, kteří v tomto čase se velice namáhali, aby katolické náboţenství rozšířili, poslali na ţádost Jana Václava z Lobkovic dva své kněze poprvé do Hradce Králové, kteříţ v tomto městě a okolí za 3 měsíce celkem 13 osob církvi katolické získali. /2/ Doklady: 1/ Z originálu - u mne. - 2/ Jan Schmidl, Hist. Soc. Iesu, Pars 2 G 2, pag. 147. 1599. V tomto roce nalézá se Jan z Vřesovic a na Doubravské Hoře a Podseticích /?/ a Libčevsi, co J. Mti císařské purkrabí or. 174. Královéhradeckého kraje a nejvyšší lovčí v království Českém; pak téţ Albrecht Jiří Klusák z Kostelce a Boţci /?/, co rada tohoto purkrabského úřadu. /l/ Svolení ke koupi třetiny mlýna. Na zemském sněmu, tohoto roku shromáţděném, bylo povoleno, ţe ku hradeckému purkrabskému úřadu můţe býti přikoupen třetí díl mlýna, pod městem Hradce Králové poloţeného, za 500 kop grošů českých. /2/ Zlý mor, mnoho úmrtí, i primátora Čeypa. Nejen v Praze, ale také i v Hradci Králové tohoto roku zuřil mor tak krutým způsobem, ţe průběhem času přes 4.500 lidí v Hradci zemřelo morem, a co zvláštního jest, ţe jakmile primátor Martin Ceyp z Peclinovce ve čtvrtek po Nanebevzetí Panny Marie dne 19. srpna zemřel, a s ním pak největší počet denně zemřelých, který toho dne 95 dosáhl, a pohřbeni byli, mor zuřiti přestal. /3/
134 Mimo primátora zemřel také radní Matouš Litoměřický dne 18, srpna, rovněţ jsa postiţen morem. Na oba tyto sloţil M. Jan Kampanus Vodňanský následující verše: Dum fera Hradecii pestis ruit omnia late Sextillisque fluit nona bis axe dies Mathias Litomierzicinus venerabilis annis Insignia facie, voce cororus obit. Quantum templa viro, quantum schola, curia quantum Debeat, ampia locis, urbs Hradecena refer, Situ dissimulos, contra te templa loquentur Et quiscumque istia scripserat ille libros Sed non dissimilas luges magis, esse repente Tot data, Damna choro, sed graviora foro. Z toho vysvítá, ţe Litoměřický byl spisovatelem a beletristou, který sepsal pozoruhodnou knihu Chori Literatorum. or. 175. D. Martini Čeyp de Peclinovec Primatis Hradecensis meritissimi, Mecenatis optimi 19 Augusti 1599 vita functi: Quam cito consequeris veterem Martine sodalem Quem modo pro meritum carmine fassus eram Septima ab undecima lux Augusti abstulit ipsum Qua sequitur vitam rumpit acerba tuam Sic quos vita fides pietas, urbs, curia iunxit Fac iungi gelida tenpore mortis erat, Dissentit Hradecium - nara vellet, amicum Tam cito ne moriens consequerere tuum, Vellet adhuc curaque tua vigilique labore Crescere, quas Divum munere prendit spes. Non satis est illi viginti quinque per annos Quod primas ipsi, quod patris instar eras? Non satis in magnis densisque laboribus esse Bis septem vita castra per acta tua? Sat viri patria, sat honoribus, accipe calum, Bracchia fas aliqua fessa quiete frui. Ţivotopisná data primátora Čeypa z Peclinovce. Na paměi tohoto muţe, který si zásluh o město dobyl a svůj rod tam zanechal, chci zde vypsati jeho původ: Petr Čeyp ze Dvora Králové, koţešník, koupil v Hradci Králové Máchovský dům /a/, pak Janovský dvůr v Malšovicích /b/, byl čtvrtním hejtmanem a obecním starším od roku 1536 do
135 roku 1548 /c/, zemřel v roce 1554. Jeho syn byl Martin Čeyp, jeho zeťové Jan Hansel a Jan Malata /d/, přátelská jednání se v roku 1554 nalézá /e/. /pozn. př.: asi je to přátelsky sjednaná dohoda o dědictví./ Jeho manţelka jmenovala se Zuzana, která roku 1552, před tím, zemřela, /f/ Martin Čeyp měl tři manţelky: první byla Anna, dcera Bohuslava Havelského, který roku 1556 jí svoje zboţí upsal /a/ a upsání téţ v roce 1567 učinil /b/. Druhou byla Ludmila, dcera po Bohuslavu Holovousovi z Beyeru /c/, or. 176. třetí byla Dorotka, dcera Jana Marchana /d/; s touto měl dceru, kterou za jistého Laumlubergra provdal, jak to mateřská poslední vůle /e/ a narovnání pozůstalosti /f/ dokazují. Tento Martin Ceyp byl nejprve roku 1558 obecním starším /g/, pak radním /h/ a naposledy primátorem /i/, od císaře Maxmiliána do stavu šlechtického povýšen roku 1575 /k/ , vystavěl dům, který dnešnímu primátoru Janu Kříţovi patří /l/. Zemřel, zanechav poslední vůli roku 1599 /m/. Se třemi manţelkami měl syny: Jindřicha a Samuela, pak Jana a Václava; tito poslední před ním zemřeli. Anna byla provdána za Daniele Skornice Balbína z Vorličné /n/, Ludmila, jak shora psáno, provdaná za Laumlubergera /o/, svoji pozůstalost dílčími cedulemi /p/ na pozemnostech odkázal svým synům Jindřichu a Samuelovi, kteréţ za 8.800 kop míšeňských stály. Za svého ţivota zdědil dům po Dorotce Seele. /q/ Také v tomto roce napsán menší kancionál literáckého kůru a v tomto je zapsán ku konci průběh tehdejšího moru, jak níţe je uvedeno: "Tyto písně jsou psané od T.B. léta 1599 v čas velké a veřejné rány morové po vší české zemi, ve čtvrtek po památce Nanebevzetí Panny Marie, kteréhoţto dne, dobré a hodné paměti pochován urozený pan Martin Čeyp z Peclinovce, primátor města; tohoto dne také jest jich nejvíce pochováno, totiţ devadesáte pět osob, jiní pak o dvě osoby /více/ počítají. Počet všech nyní jich v městě a na podměstí zemřelých nachází se přes půlpáta tisíce. Doklady:1/ Paprocký v ryt. stavu, str. 279. - 2/ Epit. Comit. M 5 or. 177. u mne. - 3/ Liber memor. - a/ Lib. Contr. nigro Lit. A 1, koupě od roku 1532 - b/ B 15 Ao 1537 - c/ Lib. Contr. Ildo A 5, T 8, G8, M5, A renov. magistr. - d/ Lib. Contr. Nigro
136 T 10 Anno 1540 - e/ Lib. Contr. II Q 16 A 1554, narovnání vtělené. - f/ Lib. Testam. II No 3 p.r. A 1552 kšaft vtělený. a/ Lib. Contr. II T Anno 1556 et Lib. Obligát. Conjug. B 18 b/ Lib. Conjugal. B 17. Ao 1567 - c/ Lib. Cod. C 17 per Ao 1571 téţ z dání statku od. E 12 p.v. - d/ Lib. Contr. IV. O 13, důvod, ţe Jana Marhaně dcera byla. - e/ Lib. Test. V, Ao 11, dtto 19. Juli 1614 et Liber Contr. IV 0 13, datto 28. Ianuar 1600. - f/ Lib. Contr. IV. T 3. detto 12 Juli 1603 porovnání ve kšaft manţelský. - g/ Lib. Contr. IIdo V 14 Ao 1558 Renov. Magistrát, /h.i./ jest z této renovace zřejmé. - k/ Diplom. Nobilitatis de dato ve čtvrtek o Povýšení sv. Kříţe Ao 1575 -1/ Nápis nad vraty na témţe domě od roku 1598, který on sárn v zadání statku svého manţelce Lidmile Lib. obligát. Conjugal. H 12 p.v. vtělené hned roku 1588 "dům takměř znova vyzdviţený jmenuje a příčinu svého dání v tom zakládá, ţe do vojny proti Turkovi odchází. - m/ Lib. Test. IV P. 6 Ao 1599 velmi obšírný kšaft mezi dědici detto 2 Juli 1603. - n/ Lib. Obligát. Conjugal. L 25 smlouvy svatební od roku 1594 - o/ Sub lit. e/ citovaný kšaft - p/ Lib. Contr. VI C 11. Rozdíly de Anno 1616 - q/ Lib. albo Contr. I M 17 detto 11 Juli 1584. 1600. Poněvadţ zemské správě nebylo nic hlášeno, jaké má královéhradecký purkrabský úřad výsady a dokumenty, bylo na zemském sněmu, tohoto roku drţeném, usneseno, aby byl královéhradeckému purkrabímu dán pokyn, ţe osobám, k tomu zřízeným, všecko takové předloţití má, kteří vše prohlédnou a vyššímu zemskému právu předají, aby takováto zřízení témuţ úřadu od zemské správy potvrzena býti mohla. or. 178. Branský /asi správně Stránský - p.p./ /2/ vztahuje právě na tento zemský sněm a praví, ţe teprve tehdy tento soud ve svém pořádku započal ony tehdy připadlé soudní případy, jako na př. praţského nejvyššího purkrabského úřadu projednávati a rozhodovati. Jan Heeytes /asi Herites - p.p./ Královéhradečák, vydal
137 tiskem pět kázání, která měl v Kninu /?/ městě to se zlatými doly v berounském kraji, pod titulem: ”O hanebném a mrzutém opilství neb oţralství". Potom je od něho: "Summarium, kratičké vysvětleni 2. a 3. artikulu víry 1612 v paterém kázání adventním" téhoţ faráře v Touškově výklad adventní na rorate dvou artikulů o vtělení". Více jeho děl mi známo není, abych jej do řad královéhradeckých učených lidí povýšiti mohl. Doklady:1/ Epitome Comit. a usnesení zemského sněmu. - 2/ Kap. 16 de rep. Boema. 1601. Tohoto roku byl v Praze na vysokých školách povýšen na bakaláře Královéhradečan Tobiáš Dvorský; stalo se tak skrze M. Marka Bydţovina z Florentinu. 1602. V radě zasedali dne 18. září jmenovaní členové rady /ve středu po sv. Lampertu/. Primas města: pan Václav Jiskra ze Sobince a Jan Duchoslav ze Sobince - oba k vzdělání města, obecného dobrého a opravě zdí městských. Jan Havel Vostrovský k dozoru nad pekaři, mlynáři Jan Vulterin Bakalář a jinými řemeslníky Mikuláš Vostrovský k vězňům a nad špitály Tvarůţek " Jan Boháč " or. 179. p. Jan Hubetius k měrám a kaperníkům Václav Vosyka " Pavel Beran k ohňům a bezpečnosti města Jakub Joseph " Adam Pekelský k čistotě v městě a při městě Jan Krumlovský " Rychtář městský Václav Suk, ku pomoci jemu přidaní jsou: Adam Táborský a Petr Reisinger. Hejtmané čtvrtí:
138 Hejtmane čtvrtí: První: Václav Bureš Druhé: Daniel Pohůnek Třetí: Jakub Bílek Čtvrté: Ondřej Šafránek K sazení vína: Jan Duchoslav a Jan Boháč: z rady města Jan Czinvič a Jan Roţnovský: z obecních starších. Páni starší města: Pan Jan Cenvič z Libná Pan Martin Uhlíř Adam Táborský Sixt Praţák z Petřína Jan Roţnovský Tobiáš Dašický Jan Koudelka Martin Kotlář Vavřinec Dýnko Jan Toboletius Jiřík Praţský Jan Klimeš Jan Lindner Joachim Kameník Václav Slepička Matyáš Altmann Jiřík Opereda Mikuláš Boček Petr Reisinger Adam Huspeka 1603. V tomto roce nachází se pan Štěpán Jiří ze Šternberka a na Postoloprtech, J. Mti císařské president radní komory a podkomoří. /l/ V pondělí po sv. Fabiánu a Šebestiánu k večeru zemřel pan Hertvík Zeydlic z Schönfeldu a na Polné a Chocni, J.Mti cíor. 180. sařské rada a královny podkomoří. /2/ Proto také tohoto roku obnovil radu v Hradci Králové Jan Bunzony z Bunzonu následujícím způsobem: Léta Páně 1603 ve středu o suchých dnech podzimních, jinak na den sv. Lamberta, J.Mti urozený pan Jan Bunzon z Bunzony, císařovny římské a královny české, dobré a svaté paměti, jenţ za J.Mti císaře pána našeho nejmilostivějšího hofrychtéře v království Českém, ouřad konšelský a tyto poctivé lidi níţe poznamenané na ouřad konšelský dosaditi jest ráčil: Pan primas města: pan Václav Jiskra ze Sobince. pan Jan Duchoslav pan Václav Suk Jan Vulterin Adam Táborský
139 Havel Vostrovský Jan Roţnovský Jan Vadas z Karlova Pavel Beran Jan Boháč Sixt Praţák z Petřína M. Jan Hubetius Rychtář města: pan Václav Vosyka /3/ Také v tomto roce zapůjčili Královéhradečtí císaři Rudolfu. 7.000 kop míšeňských, začeţ v pondělí po sv. Jiří roku 1606 zajištění obdrţeli. /4/ Jan Vencelin Boleslavský byl tohoto roku mladším písařem městským. /5/ Doklady: 1/ Man. Cons. Litt. No 18 et sq. - 2/ Lib. Memor. - 3/ Reper. Gons. et Lib. Perrept. et Distr. - 4/ viz doklad při r. 1610. 5/ Kniha dokladů purkrabského úřadu. 1604. V sobotu po sv. Bartoloměji byli odesláni do Prahy v důleţitých záleţitostech z rady města M. Jan Hubecius a M. Václav Plácel z Elbingu. or. 181. V pondělí po sv. Lambertu, bylo to 20. září, večer v 1 hodinu přijeli do Hradce Králové podkomoří Adam z Valdštejna s hofrychtéřem Bunzonem z Bunzonu k obnovení rady města Hradce Králové. Oba byli dle pradávného způsobu jménem rady a královského rychtáře od veleučeného pana Václava Plácela z Elbingu, od purkrabského úřadu tohoto kraje a od městského syndika uvítáni velice ozdobnou řečí. Následujícího, to jest 21. dne, neboli na den sv. Matouše, odcházeli z kostela od slyšení slova Boţího pánové: podkomoří, hofrychtéř a zmíněný Plácel a ubírali se do domu pana primátora Václava Jiskry ze Sobince. Plácel byl docela zdráv, sotva však do svého vlastního domova došel, byl trefen nebezpečným šlakem a nemocen se zhroutil. Tím byli oba pánové velice polekáni. V tomto stavu, polomrtev, leţel Plácel aţ do středy o sv. Františku, nebili do 6. října, kteréhoţto dne mezi 21. a 22. hodinou zesnul a v neděli po sv. Dionysiu, dne 10. října o nešporní hodině, v doprovodu duchovenstva a literácké
140 bratřiny, jakoţ i školního ţactva a mnohého lidu, byl pohřben. Nad jeho smrtí zavládl všeobecný smutek, poněvadţ muţ ten jak vyšším stavům tak celé obci městské byl velmi uţiteč. ný17 a obětavý. Na jeho paměť Schwechin sepsal následující verše: Sua sexta Octobris nituit, te dočte Placeli eripuit patria, sat nobilibus mors invida dicit rapitinorigin Servitum, summo seviat ille Deo. Pak na jeho pohřeb: or. 182. OCtaVVs IMVerCaperat Foro DeCVs styLanItor seXtVs soL aLVXerat VIVaX GaDIt LegI VIgor GLaCeL poLI petIVerat VeraX ne Gis faCIt rIgor astrIa. taLIa. /2/ Popisy vyobrazení ve starých kancionálech bratřiny literácké. V kancionálech literáckého kůru, o nichţ byla jiţ zmínka, je vyobrazení klečícího Plácela, velice jemně provedené. Dle tohoto obraz nechal obrazu nechal jsem na svůj náklad poříditi kopii v mědirytině pro dílo: "Dějiny českých a moravských učenců", kde pod tímto obrazem jsou následující verše /Schwechinovy/: Cui placidum placuisse fuit quam mente gerebat, placatum cuius firmus amore stetit. Ejus amore sacro locatis hoc Codice vigna placalius placidi eum in cola factus O placidum requiem! o pacem! qua contigit illi, OCtobrIs sena IaM renItente DIe. A pod jiným obrazem tamtéţ: Placalius fuit arrho fori, tum voce vocati Graczensis fuerat laus columenque chori Atquid ab hocce choro sublatus dicere! civis Egregiur superi, cantor olorque chori. Jiné básně, které Gabriel Schwechin a Václav Makovec sloţili, uvádí pan Plácel /? - asi je to omyl, bude to jiný autor, nikoli Plácel - pozn. překladatele/ v obrazech 4. dílu a přehlíţí jak v předmluvě, tak i v ţivotopise zesnulého zmíněného, ţe onu mědirytinu Václava Plácela i zprávu o jeho ţivotě ode mne dostal a stejným způsobem při ţivotopise P. Bonaventury Pitra zcela zamlčuje, ţe já jsem to byl,
17
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „uţiteč-ný“.
141 kdo mu mědirytinu a část ţivotopisu dodal. Tento Plácel jmenoval se vlastně Plácal a ono poslední "a" bylo změněno v "e" pro lepší libozvučnost a slušnost. Jeho or. 183. čestný přídomek "von Elbing" můţe pocházet od Labe /Elbe/, vedle Hradce Králové tekoucího. Tento přídomek měl společný s Petrem Capellou; mám za to, ţe to pochází z přátelství a vzájemné příchylnosti obou. V oněch literáckých knihách je velice Zachovalý umělecký obraz primátora Václava Ceypa z Peclinovce s jeho znakem a jménem, dále pak jeho následníka, primátora M. Václava Jiskry ze Sobince, je téţ obraz i znak se začátečními písmeny: W. G. Z. S. Potom nalézají se obrazy Pavla z Jiranova, Jana Holovousa z Geyeru, Jana Teyneckého z Oujezda, a G ..... K ..... z M ....., Jiřího Rychnovinusse Thama, umělce, na titulním listě a mezi mnoha jinými také obraz představující Jana Rybu, který tento nechal malovati, i obraz, představující sv. Jana Křtitele. Pod tímto posledním napsal Schv/echin následující verše: Qui digito Christum monstrat, qui voce styloque praedicat et pura flumine raergit aequa. Hune, quia novem habes ejus, tu Ryba Joannes eficis hic pigni, vitam imitando loco. At ne forte etiam sis sorte similimus illi. Quod tibi ego, hod tibi tu mente precor. Poslední verš je nesprávný a můţe se také navrhnouti znění: Quod tacita tibi vis, hoc ego mente precor. Kdo byl tento Ryba, nemohu říci, ale dle varování soudím, ţe to byl utraquistický kazatel, který pro svoji přílišnou horlivost v kázání byl varován výstraţným příkladem Jana Křtitele. Dle obrazu nebyl stár a byl slušně při těle. Doklady: 1/ Registr, memor. - 2/ Liber memor. et Epigram. Schv/echini. 1605. or. 184. Buďto nebylo dobře hospodařeno s dobročinnými nadacemi a obecním majetkem, nebo to byla nějaká jiná příčina, která pohnula císaře, aby vlastnoručním přípisem naléhavě v pondělí na sv. Tři krále ţádal o předloţení účtů. Originál tohoto přípisu dostal se mi náhodou do ruky a jeho znění je následující:
142 Rudolf Druhý, z Boţí milosti volený římský císař a uherský i český král, etc. Opatrní, věrní naši milí, ráčili jsme vám v pondělí, na den sv. Anny milostivě poručiti, abyste v jistém, od nás vám v témţ poručení našem jmenovaném a uloţeném času, počty vaše na statky a důchody jak obecní a zádušní i taky špitální, od někdy slavné paměti císaře Ferdinanda, pána našeho, děda nejmilejšího, na poníţenou a pokornou prosbu předkům našim, léta minulého čtyřicátého devátého, k obci postoupené se vztahující, se všemi kvitancemi a approbacemi, coţ k těm počtům náleţí, beze všeho odporu a prodlévání, na komoru naši českou poddaně odeslali, jiné milostivé naděje k vám nabyvši, neţ ţe se tak a nejinak poddaně a poslušně zachováte. Však srozumíváme tomu, z přednesení nám v té věci od presidenta Rad našich komory české, ţe jest se toho aţ posud nic od vás nestalo, coţ nám do vás s nemalým podivením i stíţné jest. Chtíce my, jakoţto pán a král váš, a to slušně a spravedlivě o tom vědomost jmíti, jak jest s těmi, od času postoupení k obci vaší takových statkův a důchodův od předkův našich or. 185. zacházeno bylo, a tolikéţ i od vás se zachází, co jest v těch letech obci k dobrému způsobeno bylo, aneb dluhův na obec proč a z kterých příčin uvedeno bylo. Pročeţ vám dále poroučeti ráčíme, přikazujíce, abyste beze všeho prodlévání a jakého odkladu, nic se na to neohlédajíc, by vám pak i takoví důchodové a statkové ač stalo i jest se, co z toho, buď od téhoţ pana děda, téţ od pana otce našeho aneb i od nás potom prodané a do desk zemských království našeho Českého vloţeny byly, poněvadţ nicméně vy a město naše, se vším k němu příslušenstvím komora naše a nám i dědicům i budoucím králům českým, z toho ze všeho, coţ k obci a témuţ městu náleţí, jakoţto toliko jako správcové, od nás nad tím zřízení, odpovídati a počten povinni jste, neb vám takových statkův a důchodův v do desk uvedení, k osvobození vás od činění týchţ počtův nikoliv slouţiti, ani ţádné platnosti, proti nám i dědicům našim a budoucím králům českým, nésti nemůţe - tak a ne jinak, jakţ nám prve od nás v tom poručeno jest, poddaně se zachovali, a takové počty se vším tím, coţ k tomu náleţí, an jste se v tom čase, jakţ vám od nás poručeno jest, s nimi volně a dobře přihotoviti se mohli, bez
143 meškání na komoru naši českou, konečně odeslali. A ţe jste se pak, jak vám od nás milostivě poručeno bylo, tak se poslušně nezachovali, vypravíce sem vedle těch počtův dvě neb tři osoby prostředku našeho, toho se před presidentem a radami našemi komory České, na místě našem, náleţitě a dostatečně spravili, jináče nikoli nečiníce, neb v tom jistou a milostivou vůli naší císařskou naplniti. Dáno na Hradě praţském v pondělí po památce svátých Tří králů, léta šestnáctistého pátého. A království našich římského třidcátého, uherského třidcátého třetího a českého třicátého. Rudolf, m.p. Ad mandatum Dni Electi ImperatoNV. Šternberk, kane. ris proprium: Stiasný Mošovský, m.p. Peldýmovský, m.p. Pan Adam Herzán z Harachova, purkrabí kraje královéhradeckého, koupil ve čtvrtek po sv. Vítu panství Rotenhaus /Červený Hrádek ?? - p.p./ , konfiskované panu Jiřímu z Lobkovic, za 250.000 kop míšeňských, /pozn. překladatele; asi je to mylně napsáno a má státi 25.000 kop míšeňských./ /l/ Berghauer /2/ píše o jednom Královéhradečanu, Ondřeji Koke, který byl toho roku děkanem dómu a generálním vikářem v Praze. Ve čtvrtek po sv. Martinu mělo město naše čest uvítati ve svých zdech arcivévodkyni Annu Marii s jejím synem Maxmiliánem a dcerou Konstancií, jeţ byla zasnoubenou nevěstou Sigmunda, krále polského. V průvodu jejím nacházel se pán, Jan hrabě Serényi na Rotenbergu, kráječ a šenk císařský, a pan Vilém Ruth z Dirného, Jeho Majestátu rada a hejtman kraje plzeňského. /3/ Doklady; 1/ Ehrengedächtniss der Böhmen - 2/ pag. 155 - 3/ Lib. memor. 1606. Úder hromu do Bílé věţe a poţár. Na velikonoční středu udeřil blesk o třiadvacáté hodině
144 starého orloje do Bílé věţe, zapálen, poţár, který však byl hned uhašen. Rakouští arcivévodové Matyáš, Maxmilián, Ferdinand, Maxmilián a Arnošt uzavřeli spolek proti svému bratru a příbuznému císaři Rudolfovi dne 25. dubna ve Vídni. Hlavou tohoto spolku byl zvolen arcivévoda Matyáš. Prohlásili svého bratra /Rudolfa/ za neschopného vlády. Z této roztrţky ponenáhlu vznikl ohníček, který se později rozmohl ve zţírajicí poţár. /2/ V tomto roce se nachází Václav Roubal Ţatecký v hodnosti královského rychtáře. /3/ Doklady: 1/ Lib. memor. - 2/ Goldast Epit. bel. Boem. - 3/ Kniha dokladů úřadu purkrabského. 1607. Úmrtí a pohřeb primátora Jiskry ze Sobince. rř. 187. V sobotu dne 6. ledna mezi 3. a 4. hodinou noční na neděli zemřel primátor M. Václav Jiskra ze Sobince, muţ, který od současníků pro ctnosti všeho druhu chválen jest. Dne 8. ledna, v pondělí, za doprovodu velikého mnoţství truchlícího lidu byl pochován v kostele sv. Ducha nedaleko křtitelnice do hrobu svého otce. Při tom představený kostela Jiří Tesák Mostovský /l/ drţel krásné pohřební kázání, které tohoto roku 1607 ve Starém Městě Praţském u Daliele Sedlčanského vytištěno bylo. Text smuteční řeči přednášející vzal z 57. kapitoly proroka Izaiáše. Vytisknutou tuto řeč, /datovanou/ z fary dne 10. ledna, věnoval mnohým osobnostem obojího pohlaví, předně Jiřímu Sýrovi /Cýrovi ?/ Hořickému, faráři u sv. Antonína, svému otci a pak měšťanům: Janu Vulterinovi z Libé Hory, Janu Roţnovskému - oba tito byli výběrčími berní v kraji královéhradeckém - Janu Oznevicovi z Hybin, Janu Lindnerovi Otterwandovi, apotékaři, Janu Libockému z Libé Hory, Janu Toboleciovi, Janu Boleslavskému, Janu Kozohorskému, Janu Biskupovi, Janu Vokáčovi, Janu Hubovi a mlynáři Václavu z Malšovic. Nakonec vdovám: paní Magdaleně, pozůstalé vdově po primátoru, Dorotce
145 Čeypové, Dorotce Skornicové, Dorotce Petrnosové, Kateřině Vodičkové, Marianě Hrušovině, Anně Sixtové, Alţbětě Osvaldové, Alţbětě Brencině a Maruši Huspekové. V řeči připomíná Jiří Tesař /asi omylem bylo dříve psáno Tesák - pozn. překladatele/ posluchačům bolestnou ztrátu, povstalou úmrtím Václava Plácela z Elbinku, pak obrací se k primátoru Václavu Jiskrovi ze Sobince a vypravuje, ţe byl v Hradci Králové ve středu po Narození Panny Marie roku 1555 narozen, jeho otec byl Václav Jiskra, tehdejší primátor, matka Dorota. Byl přes pět let primátorem a třikráte ţenat. Poprvé s Ludmilou, dcerou tehdejšího královského rychtáře Jiřího Skornice Balbína z Vorličné, a kdyţ tato i s děťátkem po porodu zemřela, oţenil se po druhé s Annou, dcerou Jana Macháně, se kterou měl syna Jana a dceru Ludmilu, kteří v době tohoto kázání jěště ţivi jsou, a kdyţ i tato druhá manţelka na morové nakaţení zemřela, pojal za ţenu nyní po něm pozůstalou vdovu Magdalenu, dceru Jana Huspeka, se kterou štastně 7 let ţil a dva syny i dvě dcery s ní měl a páté dítko vdova, jsoucí v těhotenství, nyní očekává. V další řeči připomíná ještě řečník primátora Martina Ceypa z Peclinovce a M. Jiřího Vodičky. Dále změn, nastalých úmrtími M. Václava Plácela, Václava Hroneše, zkušeného řečníka /advokáta - p.p./, Havla Makovce, Šimona Blatenského, Jana Jirklice, kteří veřejným záleţitostem prospěšni byli, a přivádí na mysl posluchačům, ţe pro trest za jejich hříchy oni odvoláni byli. Straší lidi, ţe pro smrt primátorovu královéhradecká obec jakoby zcela aţ do základu se rozpadnouti měla. Mezi ctnosti zesnulého počítá řečník jeho zboţnost a ujištuje, ţe po smrti svého otce kostel sv. Jakuba na Louce obnoviti nechal a rád v něm poboţnost vykonával. Jeho památka bude udrţována úmrtním náhrobním nápisem: NatVs DIsCe MorI Vir bonus et pudens WenCsLaVs cognomine GISKRA heu cito HRADECIO mořte peremptus abit. Hac rapto publicis ne sit mutatio rebus JOVA face auxilia res eget ista tua. AFB. Poslední dva verše pouţívá řečník sám v kázání, vyvolávaje je, z čehoţ vysvítá a uzavírati se dá, ţe tyto myšlenky ještě před pronesením řeči jemu dodány byly. Jiné verše napsal Václav Makovec z Hradce Králové:
146 Regina Hradecium. Jani sexta micat sax clara ut funere raptus Giskra Polos subito VENCESLAE subis Regina hradeCIUM Iani seXta MICat faX CLara Vt FVnere raptVs GIskra poLos sVbIto VenCesLae sVbls. V.M.H. Tento proslulý královéhradecký básník Václav Makovec oplakával smrt primátora v dlouhých verších, ve kterých nechává mluviti obecní správu města; tato báseň zní: Prosopo poeja Reipublica Regina Hradecensis mortem Domini primatis Venceslai Giskra deflentis Ergo iterum in luctum patior mea sumina svalvi? Ergo iterum lacrimis humet arena meis? O inter miseras, ego sola miserima semper Urbes quas Ceshia fertilis ova fovet Tertia currit hiems Australibus hórrida nimbis Ut sua Placelio justa suprema dedi Ille meo, factor /nesenim lacrimare nequimbum/ Parvula tristitia causa nec una fuit or. 190. Tullius eloquio, maro Carmine, munere Graja linqua monidis, es mihi semper eras. Gracia Maonidem, tellus Romana Maronem, Nasonem cantet patria terra suum Ille mea memori et constanti mente manebit Quaque meo vivat carmine, dignus adest, Ossa tenent Tellus mens accupal astra quitem Caelestem, reluti rape petebat habet. O inter miseras, ego sola miserima semper Urbes quas Cechia fertilis ora favet. Obiicitur mihi nunc flendus, meus urbis ocellus spes, columen patria praesidiumque sua. Praesidium miseris sax pressis anchora egenis Auxiliatricem sentit ubi Irus opem. Hac durante iterum sum vise vires cene, vivo Viva fui, sed dum corrigit, ergo cadam. Curia Primatem vidit Respublica civem Oeconomum urbs, patrem, tempula licaea suum. Nullum iam nebus super est solamen in arctis? Nullus qui miseram sublevet alter erit. Flete mei cives fie primus, et ultimo ordo,
147 Ille meus Primas gloria vestra cadit. Curia fana, forum, cineri date lugubre carmen Et vestras lacrimis cordecorate genax. O inter miseras, ego sola misserima semper Urbes, quas Cechia fertilis ora fovet! Vix sol octavus rutilus pervolvitur annum: Tertius hic Primus jam mihi flendus adest! Martinus Ceypus, quem non virtutis egentem Abstulit atra dies, primus ad astra volat. or. 191. Hune sequeris seria jam Iesus aquine magister, Dum sava parce vulnera tactus obis Tertius ecce meum rénovat modo Giskra dolorem In fenetra cuius corpus inane jacet! An, bis praeterito quo Tacta est Turris in anno, Hoc in speratum fulminus omen erat? Arliciumne istud quam creavit? an ille futurum Praedixit rapidis concitus albis aquis. O inter miseras ego sola miserima semper, Urbes, quas Cechia fertilis ora fovet. Quem mihi jam dabitis! quem jam Primate perempto Esse meum dicam, confiteorque, patrem? Quem mihi jam dabitis quire factisque, suosque Consilio fonevat, Fura Lyca a forum O, cives, cives! Q rassa date Cytara Cymba Nerapidis penitus corvuat ilia Nestis Vestra opis est. Jvo annopice nunc succurere Mutos Ne mutata diu funditus intereat. - - Na paměť kostela sv. Jakuba, obnoveného zesnulým primátorem, sloţil Makovec následující skladbu: Renovatio Terapii D. Jacobi Hradecii a Nobili D. Venceslav Giskra de Sobinec facta. Phobe velut renovas herbas spirantibus auris Oppressit nivibus quas glacialis hiems Sic qua nigra diu stabant hic templa, nitore Auxilio Giskra recente mieant Non satis est habuisse nitens sine pondere templum Ometur precibus niquoque Jova sacris Hic quoque pars lamam laudisque relocet: at ecce quam dulce est, fama consubuisse sua
148 or. 192. Eteostichon Arni Kensis et Del Iani seXta MICat foX CLara Vt fVnere paptVs gIsCra poLoa sVbIto VenCesLae sVbIs. Potom Schwechin vyjádřil svoje myšlenky o smutku Makovcově v následujícím: Adomatissimum virtute et doctrina virům D. Venceslaum Macovecium R. Hradecenum, D. Primatis Hradecensis deflentem. Qua scintilla tua Macoveci carmine fletur, Lucida Hradeciis fax fuit illa facis: Tu fles patronum, Primatem curia, patrem Urbs, suo flent cives commodo: Phabus osiem, Heum duram Lachesim! qua legum juraque baesque Et juris cura juxa sub astra vocat Sed citet, haud urbis tantas extinguet honores Splendida legis adhuc lumina queis stet, habet, Nefle, ne nimium Primatem Venceslae raptum Hau nova Praga gemit, Czaslaque cassa bose Sperato lucem: tuam quae manibus urbem Patre ut Hradecium municat, axe fluet. Gabriel Schwechinus a Paunberga. Nadto zanechal Schwechi. následující verše: IanVs VbI obsCVrat seXto Ignes LVMIno noCte VenCesLaVs giskra Intrat regna reCVapoLI. Ornamentum urbis, patriique insigne decoris Ante diem ad manes Giskra sepultus abit, Non illum gravitas rerumque peritia major Eruta nec facili pectore dieta juvant Nec contracta fides, et amor cum principa turba Omnina sub leges mors vocat atra suas. /2/ Rebelie poddaných v Králíkách. Německy: Poddaní v Králíkách ukázali se jakoţto vzdorovití proti or. 193. vrchnosti zemské i jejich vlastní vrchnosti a nechtěli uznati ţádného poddanství. Aby tito byli pokořeni, ve středu před Nanebevstoupením Krista Pána bylo tam posláno 106 měšťanů královéhradeckých a 44 poddaných. /3/ Aby bylo zrušeno rukojemství, které Královéhradečtí za císaře Rudolfa u pana Karla z Liechtensteinu převzali, obdrţeli tito od císaře zajištěni neboli Commerschein na 2.000 kop míšeňských v sobotu po neděli Jubilate. /4/
149 Doklady: 1/On zde vynechal některá díla, pro něţ je hoden býti počítán mezi učené Královéhradečanyj jsou to: Christi duo miracula. Christi ad mulieres Concio 1607. Vide Cathal. de Anno 1749, pag. 38. - 2/ Lib. memor. Epig. Schwechin. - 3/ Lib. memor. - 4/ Viz doklady u r. 1612. 1608. Bouřka, která povstala ze spolku arcivévodů, konečně začala velmi citelným způsobem rozpoutávati se i nad hlavami Čechů, kdyţ arcivévoda Matyáš s vojskem do země vpadl a vládychtivostí veden, neměl jiné snahy, neţ aby svého bratra - císaře o vládu oloupil. Tento krok byl počátkem, z něhoţ se šířily zlé následky a přišla řada zpustošení. Mírumilovný císař snaţil se ze všech sil, aby úmysly svého bratra odvrátil jednak po dobrém, jednak přípravami válečnými. Kdyţ došla zpráva, ţe arcivévoda táhne na Čáslav, psal dne 12. května kardinálu Františku z Dietrichsteina dopis, v němţ bylo psáno: or. 194. Důstojný a milý příteli a kníţe! Dozvěděl jsem se, ţe Jeho Láska, můj bratr arcivévoda Matyáš se svým lidem táhne a nechce se u Čáslavi zdrţeti, ale hotoví se dále táhnouti. Vaše Lásky mají k tomu přihlédnouti a všechnu pilnost vynaloţiti, abyste Jeho Lásku od dalšího jednání zdrţel, neboť moje dřívější, Vaším Láskám a úředníkům zemským dané instrukce a vlastnoruční psaní naději dávají, ţe věc ta srovnána bude, ţe mi Tyroly i s územím především zajištěny a ponechány budou. A taká jistou roční pensi, jak vysoko tato dána býti můţe, připověděna a dána mi bude, a já se vším svým dvorem /Comitina/ a se všemi svými věcmi a pakáţí bezpečně propuštěn budu, tak, jako moji radové, ministři a sluţebnictvo i s jejich vlastnictvím salvirováni býti mají. Co nyní Vaše Lásky pro mne a druhé zařídíte, to mi co nejpilněji oznámiti račte, abych to s milostivou affekcí kaţdého času uváţiti mohl. Datum Praha, 24. Máje 1608. Tato záleţitost, pro císaře tak špatně vyhlíţející, byla však stavy krátkou cestou vyřízena a mírumilovný císař byl od odstoupení odvrácen a po bezvýsledném jednání v Dubci, kdyţ jiţ nepřátelství zcela blízko Prahy se počalo ukazovati,
150 sešli se zplnomocněnci ve vsi Libni, kdeţ věc urovnali tak, ţe arcivévodovi slíbeno následnictví a zajištěno, království uherské, alei18 Rakousy jemu odstoupeny a titul jmenovaného krále českého jemu přiznán byl. or. 195. Říká se, ţe stavové podobojí této příleţitosti a stísněného postavení králova pouţili k nátlaku a vynucení, aby jim svobodné vykonávání náboţenství povoleno bylo. Já však jiţ od dětství jsem se rozhodl a prohlásil pro pravdu a nechci proto v této záleţitosti rozhodovati, ale nechati pouze mluviti paragrafy z usnesení zemského sněmu. Dle toho všecky tři stavy království Českého podobojího vyznání, u Jeho císařského Majestátu, jakoţto krále českého, se vší pokorou a poddaností ţádali: Aby oni při všeobecné české konfesi, která od některých augsburskou nazývána bývá a která roku 1575 na všeobecném zemském sněmu sepsána byla a pak předloţena Jeho Majestátu císaři Maxmiliánu, aby při tomto vyznání ponecháni býti mohli a ţádná jiná připuštěna býti nemohla, a aby v té samé konfesi jejich duchovní jak čeští tak němečtí ordinováni býti mohli anebo jsou-li jiţ dříve ordinováni, tyto pánové z panského i rytířského stavu, také však i města ve svých farnostech dosazovati mohli, aniţ by jim v tom překáţky se strany arcibiskupa neb kterékoli jiné se jim dály. Aby tak oni na kompaktáta vázáni nebyli, kteréţto roku 1567 na všeobecném zemském sněmu ze zemských desek vymazány byly a tím stavové od poslušnosti jejich /kompaktát/ zproštěni jsou, takţe proti této konfesi a od stavů podobojí učiněným narovnáním ţádné poručení platnost míti nemá, at jiţ s kterékoli strany by přijíti mělo. Tuto konfesi a narovnání od stavů učiněná, aby jeho císařský Majestát poručil nechati vloţiti do desek zemských. Ţe stavové tímto nic nového neţádají, neţ jen to, co jim Jejich císařský Majestát Maxmilián slavné a svaté paměti při sněmu v roce 1575 povolil a co by také jiţ do desek zemských zanešeno bylo, kdyby Jeho cís. Majestát nebyl Bůh povolal z tohoto světa smrtí neočekávanou. Item: aby stavové k spravování konsistoře ze svého středu defensory pro nynější i budoucí časy vyvolili a zříditi mohli, čehoţ confirmaci /potvrzení/ stavové na sněmu roku 1575 poníţeně ţádali.
18
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „ale i“.
151 Rovněţ, aby praţská Akademia pod ochranou stavů podobojí zůstati mohla. Neméně téţ, aby jak vyšší i svobodní stavové, tak také i města, městečka i selský lid proti zemskému zřízení ani od svých vrchností ani od kohokoli jiného k náboţenství nucen nebyl. Item: aby nikomu v doprovázení při pohřbech a také ve stavění kostelů odpíráno nebylo, tak, jako jiţ oněm podobojím rovněţ bráněno býti nesmělo, poněvadţ víra jest dar Boţí etc... Naní Jeho Majestát rád by viděl, aby tyto artikule, víry se týkající, patřičně, jak toho potřeba nutná vyţaduje, uváţeny byly a na tomto sněmu zemském na místě ku konci přivedeny. Tento sněm pro nastalou velkou potřebu J.C.Majestát vypisuje na tuto sobotu a ţádné průtahy se trpěti nemohou a takové or. 197. tentokráte potvrditi nemůţe, ale poţaduje odloţení aţ na příští sněm k ukončení všech těch věcí. Stavové také k tomuto odkladu svolili a tento nejbliţší sněm na čtvrtek před sv. Martinem od Jeho cís. Majest. ustanoven a určen jest. Jeho cís. Majestát se stavy tohoto království uzavřeli: Jestliţe by na tomto sněmu co takové ohledně artikulů o náboţenství nebylo na místě ke konci přivedeno, tedy Jeho cís. Majestát stavy prostřednictvím tohoto sněmu tak dalece ochrání, ţe stavové podobojí nebudou povinni k nějakým jiným artikulům, které by J.M.C. stavům k projednání předloţil, přistoupiti, je projednávati, o nich uvaţovati a je vyřizovati dotud, dokud by nebyly artikule o náboţenství na místě ke konci přivedeny. Také byl dán na tomto sněmu všeobecném od Jeho cís. Majestátu skrze nejvyššiho praţského purkrabí příslib, ţe všem třem stavům království Českého, ať jiţ pod obojí nebo pod jednou, ţádnému ani jejich poddaným ve vykonávání jejich náboţenství bráněno být nesmí ani od duchovních ani od světských lidí ţádnými rozkazy ani jakýmikoliv vymyšlenými způsoby, ale při tom zůstávati se má, ţe jmenované stavy mohou své křesťanské náboţenství /podobojí/ vykonávati bez překáţky od kohokoliv. Od této doby jest faktickou věcí, ţe v této věci mezi staor. 198. vy v království Českém rovnost zavedena byla. Takto mají, aby byly odstraněny mnohé z té příčiny povstávající nesnáze a protivenství, býti stavové i obyvatelé, jak pod jednou, tak pod obojí, i se svými poddanými bez překáţek býti ponecháni, aby na farách, kostelích a koláturách ponecháni, při
152 křesťanském náboţenství a jeho pokojném vykonávání v kostelích, ceremoniích, zcela a bez přetrhování a od nikoho jim ţádné překáţky činěny býti nemají. Také úřady zemské jak osobami pod obojí, tak i pod jednou, obsazovány býti mají. Píseň M. Jana Kampana Vodňanského. Dne 14. června tohoto roku zemřel královéhradecký radní a první městský písař Jan Libocký z Libé Hory, k jehoţ cti různí učení muţi své smuteční projevy uveřejnili. Především zasluhují zaznamenání následující: od M. Jana Kampana Nodrianusa /má býti Vidnianusa - p.p./ sloţené, které na výlohy praţského vysokého učení u Šumanové vytisknuty byly. Nobili et Clarissimo viro Joani Libocký a Libeo Monte, Pragens, Regina Hradecii civi, senátoři et archigramatea meritissimo die 14 Juny 1608 vita feliciter defuncta Academia Pragensi alumno grata. L.M.O. parentabat. Praga Typis Schumanianis. Prosopopeja defuncti. Jele ego de libeo Joanes monte Libocky Qui fuerim, ut noris, hac tibi lector habe Praga mihi primas, nascenti praebuit auras, Praga, Bohemioci mater honorque soli Ingenuas Zaca fovi, coluique Camaras, Dux mihi, quem sequerer, Cenovicenus erat. Hinc pretium nobis academica patria lauros Bachacii verbis, praesidis usa, dedit. Jam me Hradecium collega munere fungi Inque suem pubem sceptra tenere videt Dum Catharinai, vidus, post tadia Lada nubit, et ut eruciet me schola nullo, facit Quo mihi clamosi vitala molestia ludi Si Thiemidis ad Streperum me trahit ipsa forum Huic ego dum calama per multas servio messes Placelius, patria cura Theraistos, odit, Surrogor, invitus rapto, me reorque placere Ad fortuna mihi, non satis illa placet Ergo meus fio, et studii communis amices Tamquam Pirothos actoridasque, colo
153 Extitit in paucis argutus Hubetius, et qui Centonum docto carmine nomen habet. /l/ Quid nos non aurit? tam comoda vincula nernpes Tabe cito in gelidum me trahit atra solum. Vil agis, exclamo, sic sic quoque gratus amicos In caras, Lathi vis licet obstet, ero Sic satus, patria ne desiunt Lyceo Mando, mei gratam senciat aris opem. or. 200. Nec Behllemiticu mea mens oblita Sacelli est Huic quoque pars ga. a cedit aperta mea Non hoc ca.a fames fama mihi svasit Hubeci Huc suasu et patria tractus amore fui Ita per exemplum Phabi quos cura remordet Et gravis immensas areo flagelat opes Qui male congesto, ut fano canis, ineubat auro Sordidus, aetemum dignus egere fuit, M. Joan Campanus Vodnianus. Tento M. Campanus Vodňanský dedikuje hned v úvodu s podpisem J.C.V. svoje smuteční skládání dvěma přátelům zesnulého následujícím způsobem: Ad clarissimos et Doctissimos viros D.M. Simeonem Humbergium ab Humberg, et D. M. Joannem Hubecium Hradecii Senatores Consultissimos Maecenates observandes. Legibus Humbergi numeris Sub.mis Hubeci Cultor uterque fori, Cantor uterque Chori etc. Hubecius byl tedy také královéhradeckým radním. Ostatní Nania /???/ o Libockém jsou sloţeny od jistého M. Mikuláše Troilo Hagiochoraoa /špatně napsáno: Hugior Zoranus - p.p./, M. Lauera: Benedicto, Christophoro, Mathebao, M. Prokopa Poconia, Gabriele Schwechina z Paumberka, M. Pavla Stránského ze Zap, Jana Jaroměřského, Viktorina, Cherbicera, Tustena, Daniele Crucio Altomontano. 1609. Jan Vokál v rukopise, který mám v opatrování, sepsal přesně všechno, co se dálo na sněmu od 19. května do 30. června, kdy Matyáš, jmenovaný čekatel na království české, svoje leţení vyzdvihl a odtáhl, a co dále se dělo. V tomto rukopise
154 je vidět zcela jiné okolnosti a pravý opak toho, co jednostranná pověst o tom praví. Protoţe od jeho cís. Majestátu ţádné k cíli vedoucí rozhodnutí na prosebné přípisy a rozklady ve věci víry předloţené dáno nebylo a ţe dosud ony od Jeho cís. Majestátu na sněmu v r. 1608 zrovna tak, jako mandátem z r. 1609 učiněná zajištění, ţe přes toto všecko aţ de dato ţádná jistá a dokonalá ujištění s potvrzení articuli religiones nemohli /stavové podobojí/ dostati, ani ty samé, které na zemském sněmu byly usneseny a Jeho Majestátu předloţeny, nebyly listem Majestátu potvrzeny. Ovšem ale opačně strana sub una /pod jednou/, která přece, jak dalece stavy pod obojí věděly, ţádné stíţnosti nepředloţila, aniţ nějaké ochrany ţádala, se resolucí J.M. císařskou opatřila a stavy pod obojí tak odbyty byly, ţe jak to dříve bylo za císařů Ferdinanda a Maxmiliana, také i nyní, za vládnoucího císaře Rudolfa se děje a zůstati má etc. etc. Kdyţ stavy pod obojí byl usnesen artikul o zřízení defensorů k ochraně náboţenství před všelikým ohroţením, coţ se or. 201. stalo při plném sněmu praţském, v pátek po sv. Janu Křtiteli vyhlášeno a dále uvedené osoby pro directoribus defensiones zvoleny byly: Ze stavu panského: Petr Vok z Roţmberka a na Třeboni, vladař domu Roţmberského, Jeho cís. Maj. rada, Jan Jiří ze Švamberka a na Vorlíce, Jeho cís. Maj. rada a dvorský nejvyšší sudí království Českého. Jan Sezima ze Sezimova Ústí a na Oustí, Jehocís. Maj. rada a dědičný kráječ království Českého. Theobald Švihovský z Ryzmburku a na Švihově a v Horaţďovicích, Jeho cís. Maj. rada, Radlev starší ze Vchynic a Tetova, na Teplicích, Doubravská Hoře a Nové Bystřici, J.M.C. rada, Karel z Wartemberka na Rohozci a Skále, J.M. císařské rada, Jan Litvín z Říčan a na Hořovicích, J.M. císařské rada, Vilém starší z Lobkovic a na Horšově Tejnu /?/, Čičovicích, a Miřkovicích, J.M. císařské šenk /Mundšenk/, Jáchym Ondřej Šlik z Holejše, hrabě z Pasounu a Lokte, na Švihově a Rovném, Václav Vilém z Roupova na Trnovanech a Citenicích, Václav Budovec z Budova, na Hradišti nad Jizerou a Zásadce, J.M. císařské rada,
155 Ze stavu rytířského: Jiří Gerštorf z Gerštorfu a Cholticích, J.M. císařské rada, Matyáš Štambach ze Štambachu a na Srbicích, Kornhauze a Přerůbenicích, J.M. císařské rada, Mikuláš Beřkovský ze Šebířova a na Košeticícli, J.M. císařské rada, Bernard starší Hodějovský z Hodějova a na Řepicích, or. 203. Krištof Fitztura na Fitztumu na Novém Šumburku a Klášterci, Jiří Vančura z Řehnic a Studence Jiří Homut /? Hrzán ?/ z Harasova na Choustníku a Bílé, Bohuslav z Michalovic, na Rvenicích, Novém Sedle, místokancléř království Českého, Jindřich Otta z Losu a na Konárově, Václav starší z Mitrovic a na Litni. Ze stavu městského: a/ ze Starého Města Praţského: Adam Linhard z Neuenbergu na Velkově, J.M.C. sluţebník, Václav Magerle ze Sobíšku, J.M.C. sluţebník, Martin Fruvein z Podolí, Simeon Homburk z Humburku, Nathanael Vodňanský z Vráčova, b/ z Nového Města Praţského: Eligius Perger z Častolovic, primátor, Magistr Valentin Kochan z Prachové, c/ z Menšího Města Praţského: Kryštof Kober z Kobersberku d/ z Klatov: Daniel Korálek z Těšna /? / e/ z Domaţlic: Adam Koprcha /?/ z Vráčova Při roce 1610 se najde napsáno, co se týká artikulů ve věcech náboţenství, pro které byl tento zemský sněm především svolán Jeho cís. Milostí. Kdyţ pak J.C.M. co král český všem třem stavům pod obojí způsobou přijímajícím a k České konfesi se přiznávajícím, jak tato konfese jiţ roku 1575 tehdejším císařem Maxmiliánem a rovněţ tak nyní panujícím císařem a králem Rudolfem skutečně udělená byla, který při nynějším všeobecném zemském sněmu svojí listinou - Majestátem - dal bezpečné ujištění, ţe jejich náboţenství dle jejich konfese
156 a dle jejich mezi sebou uzavřené jednoty vykonávati mohou. Proto také dolní konsistoř a praţská Akademia i se všemi svými příslušenstvími těmto stavům podobojí do jejich moci a péče dány byly. Také mezi oběma stranami pod obojí i pod jednou učiněno na tomto zemském sněmu určité porovnání, jak se navzájem snášeti mají mezi sebou. Coţ obojí ve zvláštní sněmovní relaci do desek zemských vloţeno a zapsáno bylo, or. 205. pročeţ při tom zcela zůstává. Jakţ také ten samý Majestát císaře Rudolfa de dato ve čtvrtek po sv. Prokopu do Gold ast /zlatého kvaternu ?/ v jeho přílohách, pag. 280 s artikuly a porovnáními o zprávě, moci a zřízení defensoria a také rovněţ o předání konsistoře a akademie, také o právu Con - Abstrag /asi kontraktu - p.p./ kdy a jak, jestliţe Jezuité napříště více domů nebo městských gruntů koupiti chtějí a je s kolejí spojití nechtějí, u takových mají pak onera publica /povinnosti veřejné/ tak, jako praţská i jiná města, za povinnost svou převzíti a nésti. Item: kněţí pod obojí nesmějí ţádné cizí poddané oddávati; kdyby tak činili, sněm usnesl se na výměře trestu pro ně za to. Pro prvním ustavení defensorů v pátek po sv. Janu Křtiteli, dávno jiţ po příhodě s arcivévodou Matyášem, obdrţeli stavové známý Majestát, který ve čtvrtek po sv. Prokopu 1609 datován byl a který u Slavaty ve Zlatém kvaternu a na mnohých místech se nalézá, ke kterému však nejvyšší kancléř Zdenko z Lobkovic, svobodný pán Jaroslav z Martinic a Vilém Slavata nechtěli přistoupiti. /2/ Kdoţ můţem stavům zazlívati, ţe pro svůj pokoj a bezpečnost bděli; přece jiţ jednou ujištění o svém vyznání dostali, a všechny okolnosti, které jsou v tak zvaném Slavatovském rukopise uvedeny, musely ovšem pozornost a nedůvěru stavů podnítiti. Slavata zapisuje přímluvy a připomínky krále Matyáše uherského, datované dne 23. dubna 1609, kurfirsta Bedřicha Falckého de dato Heidelberg dne 6. dubna 1609, kurfirsta Kristina Saského z Dráţďan dne 4. dubna 1609, kurfirsta Jana Sigmunda Braniborského de dato Neuendorf 4. dubna 1609, Phiepfs? Ludvíka falckrabího z Keuenburku nad Dunajem dne 15. dubna 1609 a vévody Jindřicha Julia Brunšvického, dané v Haus Hessenu dne 8. dubna 1609. Slavata je podává v celém jejich obsahu a jsou mnohem pozdější neţ záleţitost následnictví trůnu, o níţ se jednalo mezi císařem Rudolfem a jeho bratrem,
157 arcivévodou Matyášem. Nato pak stavové pod obojí, bylo to tři měsíce po obdrţení Majestátu a po dosaţení úplné amnestie, rozpustili vojenský lid a sedmý měsíc po získání Majestátu a uzavření sněmu nastoupili direktoři ve svůj úřad a tak pro tentokráte se všecko rozešlo. Ke zvláštnostem patří následující: R. 1609, dne 1. ledna věnoval v Hradci Králové báseň /či kázání pohřební? - je to vynecháno - p.p./ Maria Gaetoriti Jan Valesius, jinak Jaroměřský, z Čáslavi, kterou o smrti Sigmunda Smiřického, pána ze Smiřic, sloţili ţáci: Pavel a Jan Wollzogenovi, Lorenz Switter z Klumpenbergu a Windhope, Jonáš Hilbratin ve Vonderskirche a Ronau, všichni z Vídně. Vypadá to, ţe on byl v Hradci Králové školním dozorcem a učitelem. V tomto spisku, tisknutém v Praze u Pavla Sessia, na titulním listě je několik veršů ţalostných od Gabriela Schwechina z Paumberka připojeno. Tento Valesius vydal na světlo téţ epigramata, ve kterých leccos se nachází, co sem patří, a rovněţ na zadní straně titulního listu nalézají se verše Gabriele Schwechina - Paumberka, na Valesia znějící. Po nich následuje nerýmovaná latinská řeč Valesiova na Jana Felsinia, informátora oněch shora uvedených mladých Rakušanů, v Hradci Králové studujících, pak jeho řeč veršovaná na Jaroslava Smiřického ze Smiřic, na jeho šťastný návrat ze studií ve Švýcarech loňského roku, pak verše na Balbína z Vorličné, na Kamarýta Jana z Rovin, další verše na narození Jana Duchoslava z Libina, primátora královéhradeckého roku 1608, rovněţ na narozeniny královéhradeckého radního Jana Vulterina z Libé Hory, k oněm Jana Hradeckého, právníka, arciděkana kněze Jana Nissela, kněze Jiřího Syriusa /Cyrusa ?/, faráře u sv. Antonína. Verše na Jana Toboleciuse, předního písaře města, verše o znaku Gabriela Schwechina z Paumberka, verše na M. Jiřího Marcotia, písaře městského, verše na M. Gabriela Schwechina z Paumberku o jednom falešném příteli - jiné na téhoţ, i na Ondřeje Pambergra /správně Taubenbergra, p.p./, měšťana v Hradci Králové, chronodistichon or. 208. na svatbu Jindřicha Dvorského: Ter eInIs LVXIt febrVarIVs aXe CaLenDIs HenrICVs DVorský saCra CVbILIs aglt. Opětně distichon na Schwechina o tajném pití vína. Ti, kteří sloţili svoje blahopřání k Novému roku, byli: Ondřej
158
Taubenberg z Taubenberga, M. Gabriel Schwechin z Paumberka, Elias Nyselius - Jindřich Dvorský - Jan Balbin z Vorličné Jan Duchoslav z Libin - Jan Kamarýt z Rovin, Jan Neniochus z Hradce Králové, měšťan v Kutné Hoře, Jan Hradecký - M. Jan Hubecius, radní - Jan Nyselius, arciděkan, Jan Tobolecius, městský písař - Jan Vulterin z Libé Hory. Gabriel Schwechin napsal báseň na sňatek, uzavřený dne 3. února 1609, kutnohorského školního rektora M. Petra Čapou??? s Esther, pozůstalou vdovou po Martinovi Columbusovi, měšťanovi v Kutné Hoře, vytisknutou v Praze v Schumanovské tiskárně. Roku 1609 dne 15. května Elias Nyselius Truth wovod /???/ promován na bakaláře promotorem M. Janem Kampanem Vodnianencem, Decanem Artium in Acad. Pragae Mistr Kampanus býval dříve školním rektorem v Hradci Králové. Tento Kampanus býval dříve školním rektorem v Hradci Králové, jak je viděti z jeho veršů, psaných pro město Pardubice. Prostřední zvon na kostele sv. Jana na Kopci byl toho roku ulit s nápisy: Ve věnci: Léta Pánie MDCVIII slyt gest Zvon tento od Symeona Zvonarţe w Hradcy. - Pod tím: Za Jana Krčzmarze z Visoký Koš. V zarámování: Jan III. Jakoţ Moiţiš Powisil hada na Poušti tak ma Poviššen býtj syn čzlověka aby kaţdý kdoţ wierzi w nieho nezahinul ale mil ţiwot vyečzny. Na zadní straně: Petr III. Kristus hrzichi naše na Swem tiele vmesl na drţewo Krzie. INRI. Jan Křtitel. Pamětní mince se sv. Trojicí. Kříţ s Marií a Janem. 1610. V sobotu na sv. Marcela, to jest dne 16. ledna byla předměstí postiţena neobyčejnou zátopou vodní, při čemţ vítr a bouře veliké škody způsobily a mnohé budovy se zřítily, voda nebyla však tak veliká, jako ona r. 1591. /l/ 1610 podal Jiří Polentarius z Hradce Králové nějaké verše na sňatek Jaroslava Smiřického, dne 8. února uzavřený, kte-
159 ré ve vydání českobrodského gymnasia, pod tehdejším školním rektorem Janem Matheidem vyšly u Pavla Sessia v Praze. 1610 dne 23. dubna Eliáš Nysellus Truthras /???/ fit Magister determinatore Rectore accad. Prag., M. Martino Bachaček de Naumierzicz, Decano M. Nicolo Troilo Hagiochoraneo, Jicor. 210. zenský Progrom. V úterý po Laetare Jiří Herzán z Harasova, purkrabí královéhradeckého kraje, koupil od Jana z Wartemberka zboţí Ronov a Rolinka u městečka Pliswedel /??/, pak Radoušov, za 51.424 kop 31 gr. 2 denáry míšeňské. /2/ Císař Rudolf, kterému překvapení jeho bratrem způsobené velice na mysli leţelo, a který by rád odstoupené země dostal zpět, shromáţdil říšská kníţata do Prahy, kde jim na bezpráví jemu způsobené ţaloval a jejich podpory ţádal. Tito uzavřeli, ţe přinutí krále uherského, aby na kolenou odprosiv, země vrátil, Rudolf sám však na to nenaléhal, takţe celá záleţitost přešla bez následků, poněvadţ Rudolf odprošení nepřipustil, aby budoucí svět nemohl říci, ţe rakouský arcivévoda se tak velice před císařem pokořiti musel. /3/ Na sněmu tohoto roku drţeném byl přítomen z Hradce Králové Jan Suk, který s jinými k uloţení Majestátu do Karlštejna poslán byl. Doklady: 1/ Mib. Memor. - 2/ Ehrengedächtniss der Böhmen: toto panství nyní patří do litoměřického biskupství a proto česky se jmenuje Stolník, Ronov je starý zámek Ronberg a Radouška se nyní jmenuje Graben. - 3/Balbin, Epitome - 4/ Epit. Comit. u mne. 1611. Pasovský vpád. Narovnání mezi bratry /císařem a arcivévody/ nemělo ţádného dlouhého trvání, neboť arcivévoda Leopold, který byl současně biskupem pasovským, sehnal vojsko a toto náhle v počtu 9.000 pěších a 4.000 jízdních se 260 vozy do Čech
160 vpadlo, lstivým způsobem zmocnilo se měst Budějovic, Písku, Vltavotýna, Berouna a Menšího města Praţského. Pokoušelo se i udeřiti na Staré Město Praţské, ale tu se stavové náhle vzchopili a sebrali narychlo válečný lid. Z tohoto lidu onen, který pocházel z kraje královéhradeckého, byl mustrován v Hradci Králové a potom ku Praze veden. Nikomu nebylo známo v čí prospěch se Pasovští do země vkradli a takové nesmírné plundrování v zemi prováděli. Vinu z toho dávali jejich vůdci Vavřinci Rammovi. Proto byly prapory Královéhradeckých opatřeny nápisy: Contra Ramme. Během této doby poslali stavové některé vyslance do Vídně ke králi Matyášovi s prosbou, aby je proti násilí pasovských chránil. /l/ Císař Rudolf si nepřál nic více, neţ aby stavové s těmi Pasovskými se spojili, poněvadţ se tehdy domníval, ţe arcivévoda Leopold se proti Matyášovi postaví. Kdyţ však stavové s tím srozumněni nebyli, ale toliko pro sebe, k rukám císaře nabídli, ţe nechají přísahat vojsko, a chtěli Pasovské míti ze země, vyjednávání prošlo bezvýsledně. Stavové potom zvolili 30 muţů, po desíti z kaţdého stavu, které jmenovali představenými čili direktory, jim k radě z kaţdého kraje po 9 muţích, vţdy po třech z kaţdého stavu přidali. /2/ Kdyţ ale král Matyáš stavům několik tisíc Uhrů ku pomoci poslal a sám následoval, Pasováci odtáhli ze země a byli nějaký čas pronásledováni. Stavové šli Matyášovi ve čtvrtek po neděli Judica s celým vojskem vstříc, při čemţ královéhradecké oddíly tři modré prapory s korunou nesly. /3/ Za těchto okolností neviděl opuštěný císař ţádného jiného východiska, neţli králi Matyášovi i ostatní země dobrotivě odstoupiti a spokojiti se s příjmy z nich vypadajícími. Potom byl Matyáš provolán králem a dne 23. května od kardinála Františka z Dittrichsteinu, biskupa olomouckého, korunován. /4/ Tak skončil tak zvaný Pasovský vpád a také vláda císaře Rudolfa, který následujícího roku 14. ledna, zţírán tajným zármutkem, zemřel. /5/ V jedné městské knize častěji nalézám napomenutí, znějící městským školním inspektorům, by pilněji dohlíţeli. Mezi zemskými úředníky, které toho roku král Matyáš ustanovil, byl Adam Herzán z Harasova za purkrabího kraje královéhradeckého jmenován. /6/
161 V tomto roce připadají úmrtí, které níţe se vypisují; dají se z nich zjistiti jména učených lidi. Jussa funebria In abitum venerabilis senis - - - Sacerdotis Georgii Syri Horziceni, Ecclesia Christi ac Divi Antoni apud R. Hradecenses Mystagoga vigilantissimi etc. qui post labores per 50 Annos exeant latos mortuus est Anno ac Die ILLVXIt pVLChro ferVens bIs IVLIVs ortV Regna SyrVs Mystes CaLICa tVtVs habet. Praga Typis Georgii Hanussii: In tumulum sui, Syri . Lector siste pedem! Siroque Mista Horentem assidue pecator Urnam Ut qui per trembulas virente soles avit flore gregem, deditque certam Spem vita alterius, - virentis Urne Det corpus viridi senex quieti Et nextus anima linis, futuri, Germen perpetui serat vigoris! Hunc tu si cupidus Syro preparis Vita, Lector, alia memor futura. M. Elias Niscellus Trutnovinus Hradecii a Sacris moerens praeseripsit. Pozůstalého syna Jiřího těší písničkami M. Gabriel Schwechin z Paumberku, M. Melchior Polidius, Jiří Schwechin z Paumberku /tento byl prvním syndikem v Jaroměři, jak vysvítá z městských knih, Lib. albo Emt. III et 17 p.v. a sice po 22. únoru 1634/. Syn Jiří lamentuje sám takto: Ach, dolor, extremum nec comitatus honorem Gorlicii Musis cura Littare fuit. Filius defuncti Georgius Syrus Boemo Brodensis Lugens apparebat. Také patří sem /mezi učené lidi/ Jan Vodička z Hradce Králové, který tohoto roku na svobodném učení praţském se stal Magistrem pod M. Vavřincem Bened. Hudoţerským. /7/ Doklady: 1/ Lib. memor. Epit. bel. Boem., rukopis, který falešně se or. 214. připisuje Slavatovi, Apologie stavů a j.v. /poznámka překladatele: z tohoto a z jiných naráţek je zřejmé, ţe Bienenberg
162 popírá pravost spisů Slavatových. - 2/ tamtéţ - 3/ Diac. anonym. u Dobnera - 4/ Balbin Epit. a cit. loc. - 5/ Balbin, cit. loco. - 6/ Slavatovský rukopis - 7/ Jičínský Program. 1612. Sotvaţe v předešlém roce primátoru Janu Duchoslavu z Libin jeho druhá manţelka Libuše roz. Kaliská z Ottersfeldu k jeho veliká radosti porodila synáčka Václava, brzy na to, dne 21. února smrt nemilosrdná jim toto dítko vyrvala. Různé učené osobnosti předloţily svoje smuteční projevy, které pak v Praze u Jonáše Bohutskýho vytištěny byly. Mezi nimi nalézají se projevy: M. Jana Kampana Vodňanského, M. Jana Hubecia, radního v Hradci Králové, M. Eliáše Nysellia, který se také v jakémsi Epicediu o nastoupení Tomáše Grenczera co arciděkana v Hradci Králové jmenuje, Jana Tobolecia /Toboláře/, Jiřího Markotia, Jiřího a Gabriele Schwechinů z Paumberku. Exequia. Nobilis et bona spei infantuli Venceslai Duhoslai a Lybina, Nobilis Consultissimique viri Domini Joannis Duchoslai a Lybina, Reginae Hradecii Primatis dignissimi, nec non Kabilis Domine Lybussa Kalistia ab Ottersfeldo Parentum Dilectissimi ex secundis nuptus fillioli A.C. die 16. Januarii in Lucem aditi. or. 215. Eteodistichon. QVID fVgIas? est Mores aeterna IanVa Vita Vna VIa est qVa LVX, regna LIbIqVe patent Annus orbis conditi Per Manet aeterna VIta Mors IanVa porte SI VoLVIt DoMInVs, ne MorIare Mori Pragae, Typis Jonatan Bohutský. Tempus accubitus. VICento febr. VILVX DefVIt Vna DIebVs LVCtVs eras Choro VenCesLae PoterI. Tempus Sequetura. LVCebIs Vn Dena febr. VVs gLaCIaLIs Vt IVIt He ICartVs ConDVnt VsIobVsta tVos. G.S. a P. Z tohoto jest zřejmé, jaké veliké váţnosti těšil se otec dítka mezi učenými lidmi své doby, mimo toho je to ukázkou,
163 jak tehdy bylo zvykem i dítka - nemluvňata opěvovati. Dne 15. dubna shromáţdili se stavové v Praze, aby doprovodili krále Matyáše k volbě za římského krále do Frankfurtu. V úterý po smrtelné neděli koupil Jan Krištof z Waldštejna, královéhradecký krajský hejtman, od pánů Jetřicha a Albrechta, bratří Loršanských, zboţí Vobědovické za 11. 300 kop grošů míšeňských. Mistr Kampanus potvrzuje školního rektora v Hradci Králové. Právě v témţe úřerý /po smrtelné neděli/ potvrdil M. Jan Kampanus Vodňanský, rektor vysoké školy praţské, za rektora školy v Hradci Králové Jiřího Schwechina z Paumberka a ostatní pomocníky školní. Potvrzení to bylo následujícího obsahu: or. 216. Sluţbu svou vzkazuji slovutné poctivosti pane purkmistře, páni mně laskavě příznicí. Zdraví a jiného všeho dobrého přeji Vaší Milosti věrně rád. Maje zvláštní zalíbení nad tím, ţe nařídivše škole své jistě inspektory, dále o to se starati ráčíte, aby škola táţ hodnými správci opatřena byla, k ţádosti Vaší Milosti tak činíme a podle naděje a smýšlení Vaší Milosti v Jiříkovi Schwechinovi z Paumberku, svobodného umění bakaláři, jeho za správce školy věrného téţe školy dodávám a confirmuji. K němuţ také za Conrektora, poněvadţ Johannes Cavanius z Čechova jiţ jinam jest konfirmován, Johan Ţák Litoměřicenum, za třetího pak Collegara aneb Cantora Johannem Assulinum Slanaum připojuji, a z moci úředu rektorského dotvrzuji. V té naději, ţe kdyţ oni v podle Commendaci a zprávy o nich k Vaší Milosti prošlé, se chovati a svou poboţností, bedlivostí, sobě lásky a fedruňku a zvláště jména dobrého dobývati hleděti budou, je sobě poručené míti a v náleţitých příčinách laskavě i s ţákovstvem jich fedrovati ráčíte, s tím milost Boţí rač býti s námi se všemi. Dán v Collegii Všech svátých, jinak Andělské, v Starém Městě Praţském, v outerý po neděli Judica. M. Jan Campanus Vodnianský, na ten čas rektor učení praţského. or. 217. V pondělí po sv. Martinu dal císař nový dluţní zápis neboli Kammerschein královéhradeckými na 11.600 kop grošů míšeňských, postupně zapůjčených, kteréţto peníze Maxmiliánovi a Rudolfovi byly zálohou dány. Jak a na jaký způsob byly
164 zúčtovány, dokazuje následující listina: Jaroměřští vidimují Královéhradeckým císařský list. Česky: My, Jeho Milosti císařský rychtář, Purgmister a konšelé města Jaroměře nad Labem: Známo činíme tímto listem, jenţ Vidimus slove, vůbec přede všemi a zvláště tu, kdeţ náleţí: Jakoţ jsme snaţně ţádáni /byli/ od slovutných Jeho Milosti císařské rychtáře, purgmistra a konšelův a vší obce města Hradce nad Labem, abychom ku potřebě jejich list dluţbí19 od J. M. císaře Matyáše slavné a svaté paměti jim daný a na summu jedenácti tisíc šesti set kop míšeňských se vztahující a nezaplacené, při právě našem zvidimírovali: Vedle čehoţ přednesli jsou nám týţ list in originali na papíře graduálním psaný, kterýţ my bedlivě ohledavše, a na papíře, písmě, podpisu a pečeti J.M. císařské i jiných podpisech a summou v ničemţ nepřerušený spatřivše, vedle ţádosti jejich takový list při právě našem jsme zvidimirovali, a do listm tohoto, našeho spolu i s juxtou na druhé straně přiloţenou vepsati dali, jenţ zní slovo od slova takto: My, Matyáš, z Boţí milosti volený římský císař, po všechny časy rozmnoţitel říše a Uherský, Český, Dalmatský a Chorvatský král, arcikníţe rakouské, markrabě moravské, lucemburské a luţické markrabě. Vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, ţe jsme dluţni opatrným purkmistru a konšelům, starším obecním i na místě vší obce města našeho Hradce Králové nad Labem, věrným milým or. 218. nynějším i budoucím, i tomu kaţdému, kdoţ by sobě tento list, dobrou vůlí odevzdaný a postoupený jměl, věřitelům našim, pravého a spravedlivého dluhu jedenácte tisíc šest set kop míšeňských, kaţdou kopu po šedesáti groších a kaţdý groš po sedmi penízích malých počítajíc. A to takových, kteréţ jsou někdy slavné a svaté paměti J.M. císaři Maxmiliánovi, panu otci našemu nejmilostivějšímu, k některým pilným a nevyhnutelným vydáním rozdílně za dvakráte, předně jeden tisíc, šest set kop v létu minulém tisícím pětistým šedesáti šestým a sedmdesátým druhým, a ty jim od císaře Rudolfa, pana bratra našeho nejmilostivějšího, v outerý na den svátého Havla léta minulého osmdesátého čtvrtého obzvláštní jistotou přejištěny byly. Po druhé jeden tisíc kop, kteréţ jsou téţ městští slavné
19
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „dluţní“.
165 a svaté paměti Jeho Milosti císaři Rudolfovi, panu bratru našemu nejmilostivějšímu, téţ k pilným vydáním v pátek na den svátého Havla, léta devadesátého druhého, potom po třetí, k takové téţ potřebě sedm tisíc kop v létu šestnáctistém třetím, kteréţ jim obzvláštně jistotou od Jeho Milosti císařské léta šestnáctistého šestého v pondělí po svátém Jiří, obzvláštní jistotou přejištěny jsou. A naposledy dva tisíce kop k vyváţení sebe z rukojemství, v kteréţ jsou se za J.M. císaře Rudolfa na onen čas vysoce urozenému Karlovi z Liechtensteina a z Niklsburku a bratřím jeho za jistou sumu peněz postavili. Pro kteréţto rukojemství dotčený Karel z Liechtensteina maje sobě právo a spravedlnost od bratří svých na sumu jim náleţející pořádně dobrými vůlemi postoupenou, pro or. 219. nezaplacení na ně, Hradecké, jakoţto rukojmí právně jest nastoupiti a na statky jejich obecní právo vésti jest mínil, poddaně zapůjčiti, také jakoţ jim na to jistota obzvláštní od Jeho Milosti, kteréţ jest datum na Hradě praţském, v sobotu po neděli Jubilate, léta minulého šestnáctistého sedmého učiněna jest. Čehoţ všeho v jedné sumě nadepsaných jedenácte tisíc šest set kop míšeňských /jest/. Nyní pak, poněvadţ nám taková suma k vyplacení náleţí, purkmistr a konšelé města Hradce nad Labem, přihlídajíce k nepříleţitosti naší nynější, na jednání summy o to direktora ouřadu presidentského a rad naších komory české věrných a milých, nám jsou k milostivému a obzvláštnímu zalíbení také summy, proti tomuto novému přejištění a předešlých Jeho Milosti císařské starých jistot do komory naší české ke kasírování a navrácení do některého prodlouţenějšího času poddaně k čekání učiniti se podvolili. Protoţ chtíce, by takovou summou jich jistí a bezpečni naproti tomu býti mohli, ráčímě těmţe purkmistru a konšelům starším obecním a vší obci svrchupsaného města Hradce Králové nad Labem, nynějším i potomním, nadepsanou summu těch jedenácte tisíc šest set kop míšeňských tímto listem pojišťovati, při tom milostivě připovidajíc, ţe těmţe věřitelům našim neb jednomu z nich takovou summu, kdyţ by nám koliv při kterémkoliv času, buď sv. Jiří neb sv. Havla aneb dvě neděle potom, půl léta napřed věděti dali, i s ourokem obyčejným podle nového nařízení na touţ summu přišlým a zadrţelým, dáti a hotovými gro-
166 or. 220. ši českými stříbrnými rázu praţského, zaplatiti chtící, ráčíme bez všelijaké odpornosti. Na potvrzení toho sekret náš císařský rozkázali jsme přitisknouti k listu tomuto, jehoţ jest datum na Hradě našem Praţském v neděli po sv. Martinu léta šestnáctistého dvanáctého a království našich římského prvního, uherského čtvrtého a českého druhého. MATYAŠ L.S. Ad mandatum sui Electi ImperaMikuláš z Gerstorffu toris proprium: F. Peldrţimovský, m.p. Dnes, de dato 27. listopadu roku 1627 jest na to, na sráţku kapitálu, mocí uzavření Zemského sněmu první, druhý a třetí termín, dohromady jmenovitě devět set, devadesát osm kop, 21 grošův, 4 denáry míšeňské, zaplaceno, id est 998 kop 21 gr. 4 den. Podepsán: Český rentmistrovský úřad ut supra. Ţe nadepsaný list dluţný sem zouplna do listu tohoto našeho ve všech punktech a klausulích vloţen jest, to my, Jeho Milosti císaře rychtář, purkmistr a konšelé města Jaroměře nad Labem, kteříţ jsme týţ list viděli a v rukách svých měli, četli a čísti slyšeli, přijímáme k své víře a duši. Na potvrzení toho pečeť naši městskou menší dali jsme přitisknouti k listu tomuto vědomě. Téhoţ jest datum v městě Jaroměři nad Labem 22. srpna léta Páně 1640. L.S. or. 221. My, Jeho Milosti císařské rychtář, purkmistr a konšelé města Jaroměře nad Labem. Známo činíme tímto listem, jenţ Vidimus slove, vůbec a přede všemi obzvláštně tu, kdeţ náleţí. Jakoţ jsme snaţně ţádáni byli od slovutných, Jeho Milosti cís. rychtáře, purkmistra a konšelův i vší obce města Hradce nad Labem, abychom ku potřebě jejich certificati na dluh sedmset kop míšeňských, J.M. císaři Ferdinandovi Druhému, slavné a svaté paměti k zalíbení milostivému J. M. císařské od těchţe purkmistra a rady zapůjčených a k rukám na onen čas vysoce urozených pánův a pánův, pana Kašpara Melichara ze Ţerotína a na Nových Dvořích, téţ pana Jana Rudolfa Trčky z Lípy a na Opočně a na Smiřicích vzácné paměti od J.M. císařské k tomu zřízených komisařův, odvedených se vztahující, od týchţ pánův jim C. dekády /??/ by od J.M. císařské takového dluhu pojištění nedošly, odvedenou a ode-
167 vzdanou při právě našem zvidimírovali. Na jejichţto slušnou a pravou ţádost také jsme učinili a jmajíce sobě touţ certifikaci in originali přednesenou a na papíře, písmě a téţ jednom sekretu a podpisu neporušenou, patřivše do listu tohoto, zcela, zouplna a bez proměny vepsati dali, jenţ zni takto: My, Kašpar Melichar z Ţerotína a na Nových Dvořích a Jan Rudolf Trčka z Lípy, na Opočně a Smiřicích, Jeho Milosti císařské rady a komorníci, od J.M. osvíceného kníţete a pána, pana Karla, vladaře domu Lichtenštejnského, kníţete opavského a J. M. císařské tajné rady, nařízení komisaři. Známo činíme, ţe jsou na snaţné ţádosti naše, k milostivému zalíor. 222. bení J. M. cis. králi a pánu, panu nás všech nejmilostivějšímu a k nevyhnutelným potřebám J.M. cís. půjčili a nám odvedli moudří a opatrní, pan purkmistr a rada i všecka obec města Hradce nad Labem summy sedm set kop míšeňských, kteráţto summa nadepsanému p. purkmistru a radě i vší obci města Hradce nad Labem dodatečně pod J.M. císařské pečetí pojištěna i také zaplacena býti má. Pro lepší toho jistotu k této certificati sekryty naše jsme přitisknouti dali a sami se vlastními rukami podepsali. Kdeţ jest datum v městě Hradci nad Labem 12. Maji Anno 1621. L.S. Jan Rudolf Trčka z Lípy. A ţe nadepsaná certificati sem, do listu tohoto našeho ve všech punktích a klausulích tak, jakţ se in originali nacházejí, zcela a zouplna a bez proměny vloţena jest, to my, Jeho Milosti císařské rychtář, purkmistr a konšelé města Jaroměře nad Labem, kteříţ jsme týţ list viděli a v rukou měli, četli a čísti slyšeli, přijímáme k své víře a duši. Na potvrzení toho pečeť naši městskou menší k listu tomuto dali jsme přitisknouti vědomě, čehoţ jest actum v městě Jaroměři nad Labem 22. srpna léta Páně 1640L.S. Léta Páně 1652 dne 20. měsíce července slovutné a vzácné poctivosti pan purkmistr a rada i na místě celé obce města Hradce nad Labem, vedle sněmovního snešení, na Hradě praţském v pominulém létu 1650 završeného /správně: usneseného p.p./ a přítomného, od nejmilostivějších a od J.M. cís. prošlých patentův, na provedené a prokázané praetensi své za J.M. cís. komorou českou mající, sloţili jsou v náleţitém času patenty své, vyměřené vidimus jistoty slavné a svaté paměti císaře Matyáše, jiţ jest datum na Hradě Praţském v pon-
168 dělí po památce sv. Martina léta šestnáctistého dvanáctého, a jedné certificati, pod datern 12. Máje A.D. 1621, jim od urozených p.p. Kašpara Melichara ze Ţerotína a p.p. Jana Rudolfa Trčky z Lípy vydané, načeţ se jim tato reykogniti /??/ dává. Actum v Praze léta a dne svrchupsáného. L.S. Samuel Muller z Mildenbergu. Německy: Dne 19. září obnovil hofrychtéř následující radu: Léta Páně 1612 ve středu po sv. Lambertu, 19. září, urozený pan Jan Bunzon z Bunzonu, J.Mti císařovny a královny české, měst věrných hofrychtéř v království Českém a inglossator větších desk zemských, ouřad konšelský posaditi jest ráčil: Pan primátor města pan Jan Duchoslav z Libina Jan Vadas z Králova Václav Suk or. 224. Jan Čţenovič z Libína Timotheus Nymburský Jan Boháč Jan Vorlicský M. Jan Hubecius Jan Hradecký M. Gabriel Schwechin Pan rychtář města Jeroným Bolek Ku panu rychtáři přidaní: Ondřej Ţlutický Lorenc Hostický /4/ Doklady: 1/ M. S Gonsulatus - 2/ Ehregend. der Böhmen - 3/ z originálu - 4/ Lib. present. et Distrib. 1613. Ve středu po neděli Reminiscere koupil pan Adam starší z Waldsteina, podkomoří věnných měst královských, od pana Jindřicha staršího Krištofa Kmirtického ze Zubří a Lipí zboţí Vločice za 8.500 kop grošů míšeňských. /l/ V úterý po neděli Exaudi jsoupil pan Jan Bunson z Bunsonu, hofrychtéř věnných měst a ingrossátor při deskách zemských od pana Jana Bohuslava Těmína z Timic zboţí Doubravice nad Oupou za 7.550 kop míšeňských. /2/ Ve čtvrtek po Narození Panny Marie zemřel o 22. hodině Jan .... Slaneus, collega na hlavní škole. /3/
169 or. 255. Petr Straka z Nedabylic a na Lhotě Řešetové a Studnicích nalézá se toho roku co purkrabí kraje královéhradeckého. /4/ Konečně také dne 17. září došlo na obnovení rady podkomořím hrabětem Waldštejnem. Česky: Vysoce urozený pan, pan Adam starší z Waldštejna a na Ţehušicích, J.Mti císařské, jakoţto králové české, měst věnných podkomoří v království Českém, ouřad konšelský obnoviti a tyto .... lidi na ouřad konšelský dosaditi jest ráčil: Pan primátor města pan Jan Duchoslav z Libína Pan Jan Vadas starší z Králové Jan Reznovský Jan Vulterin Timotheus Nymburský Jan Čţenovič Mikuláš Boček Jan Boháč Jan Vorlický M. Jan Hubecius Joachim Kameník pan rychtář města Ondřej Ţlutický Ku panu rychtáři přidáni: pan Adam Táborský, Lorenc Hostický. /5/ Bernardus Machanius z Hradce Králové obhajoval These ex Historia regni Bohemiae dne 3. července 1613 pod předsednictvím M. Jana Kampana a M. Mikuláše Troilo, bakaláře svobodného umění. Doklady: 1/ Ehrenged. der Böhmen - 2/ tamtéţ - 3/ Lib. memor. 4/ Manual Consul. - 5/ Lib. percept. et distr. 1614. Dne 19. ledna zemřel M. Eliáš Niscellus Trutnoviensis, farář u sv. Antonína, který byl téţ dobrým básníkem./l/ Dne 13. července zemřela paní Dorotka Kreuzheimová z Ippenhofen, manţelka tehdejšího lékaře Leonarda Kreuzheima z Ippenhofen, kterou Schwechin následujícími verši zvěčnil: Prosopopeia defuncta. bis qVInas aC tres VIX IVLIVs eXtVLIt Ignes sVa Meor CrInes VertICe gLotho se CaL. /2/ Tento Kreutzheim bxl20 Slezan a jeho otec, také Leonard Kreutzheim z Ippenhofen, byl francouzský šlechtic, byl 1532
20
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „byl“.
170 dne 16. záři ve vesničce Ippenhofen narozen, byl učenec a chronolog, r. 1566 pastor /vyučen bohosloví/, konečně superintendent v Lehnici a Břehu a zaviněním některých bohoslovců byl z úřadu vypuzen a odešel do Polska, kde ve Fraustadtu neboli Frankštátě pastorem se stal a opět byl přinucen odstoupiti, poněvadţ byl obviněn z kalvinismu. Zemřel ve Frankštátě 1598 dne 12. prosince, 66 roků stár, z nichţ po 40 let městu a vévodství Lehnickému co duchovní slouţil. Týţ jest proslaven co uţ bohoslovec ve smyslu Melanchtonově a výtečný chronologista./3/ Obnovení rady stalo se následovně: Léta Páně 1614 na den sv. Lamberta, 17. záři urozený pan Jan Albrecht z Trmice, Jeho Milosti císařské rychtář Starého Města Praţského a Její Milosti císařovny, jakoţto královny české, měst věnných v království českém, po smrti vzácné a dobré paměti urozeného a statečného pana Jana Bunzona z Bunzonu etc., v nově od J. Mti císaře zvolený a dosazený hofrychtéř, ouřad konšelský v městě tomto Hradci Králové nad Labem obnoviti a tyto poctivé lidi na ouřad konšelský dosaditi jest ráčil: Pan primátor města pan Jan Duchoslav z Libina, Jan starší Vadas z Králova Jeroným Bolek Jan Vulterin z Libé Hory Václav Malšovský Jan Boháč Jan Vorlický M. Jan Hubecius z Libé Hory Tobiáš Vostatek Jan Krumlovský Joachim Kameník Jan Roţnovský Pan rychtář města Ondřej Ţlutický Jemu přidaní: Adam Táborský Martin Uhlíř /4/ Doklady: 1/ Lib. Epigr. Schwechin - 3/ Henely anal. Siles. in annis citat. adr. Regenwals. Hist. Reb. Slav. Prav. - 4/ Lib. percept. et distrib. 1615. Dne 26. února zemřel Adam starší z Waldštejna a na Ţehu-
171 šicích, podkomoří králové. Dne 20. března zemřel Jan Niscellus Trutnoviensis, arciděkan hořejšího farního kostela. Jiří Krinitus, Královéhradečan, byl 4. srpna od M. Jana Kampana Vodňanského na bakaláře povýšen. Dne 21. září, v pondělí, stalo se obnovení rady zdejší skrze pana hofrychtéře Jana Albrechta z Trnic, který současně královským rychtářem Starého Města Praţského byl. Česky: Leta 1615 v pondělí, na den památky svátého Matouše, to jest dne 21. Septembris urozený pan Jan Albrecht Trnice, J. Mti císaře římského, jakoţto králové české měst věnných v království Českém hofrychtéř, ouřad konšelský města tohoto Hradce Králové obnoviti a tyto poctivé lidi na ouřad konšelský dosaditi jest ráčil: Pan primátor města: pan Jan Vulterin z Bilé Hory Jan starší Vadas z Králové Matyáš Altman z Arevce /?/ or. 228. Jan Boháč Václav Malšovský Jan Duchoslav z Libína Tobiáš Vostatek M. Jan Hubecius z Libé Hory Mikuláš Boček Jan Krumlovský z Hiršfeldu Ondřej Ţlutický Jan Roţnovský Pan rychtář města Pavel Jakobeus Jemu přidaní: Adam Táborský Martin Uhlíř. /3/ Mlýn patřící purkrabskému úřadu. Německy: Na zemském sněmu bylo povoleno toho roku Kašparu ze Sulevic na Neustupově, Voticích a Milčíně, raddě J.M.C. a purkrabímu královéhradeckého kraje, na opravu mlýna, který se poblíţ města nalézal a k purkrabskému úřadu patřil, 1.000 kop grošů míšeňských. /4/ Na sněmu roku 1610 bylo povoleno vybírat z kaţdého sudu piva po 6 groších tak zvaného posudného na dobu 5 po sobě jdoucích let. /5/ Císař Matyáš /poněvadţ tohoto roku lhůta vypršela -p.p./ zaţádal u města Hradce Králové ohledně dalšího odvádění tohoto posudného, a kdyţ město se uvázalo tuto berni nadále
172 po uplynutí tohoto času po 2 měsíce odváděti, vystavil císař následující revers: Česky: My, Matyáš, z Boţí milosti volený římský císař, po všechny časy rozmnoţitel říše, Uherský, Český, Chorvatský a Dalmatský král, arcikníţe Rakouské, markrabě Moravské, Lucemburské, Slezské kníţe a Luţické markrabě. Oznamujeme tímto listem všem, jakoţ jsou nám opatrný purkmistr i konšelé i na místě vší obce města našeho Hradce nad Labem, věrní naši milí, na milostivou ţádost naši a s ním o to, skrze obzvláštní, od nás nařízené komisaře jednání, po vyjití termínu /na/ pominulého svátého Filipa a Jakuba, apoštolův Páně, léta tohoto, při kterémţto času posudné od stavův království Českého, léta pominulého šestnáctistého desátého svolené jest přestalo, takové poslední ne z povinnosti, ale ze své dobré vůle svobodné, od pátku po neděli Exaudi, ještě dále do dvou měsíců pořád sběhlých, poddaně dávati se svolili, coţ od nich, Hradeckých, ţe se k nám tak svolně a poddaně ukázali, milostivě a vděčně přijímati a naproti tomu tímto reversem naším, sami za sebe /i/ dědice naše a budoucí krále české připovídati ráčíme, ţe jim takové jejich dobrovolné a nám k milostivé ţádosti naší a obzvláštnímu zalíbení učiněné svolení, netoliko na jejich privilegiích, obdarováních, svobodách a starobylých zvyklostech, k ţádnému ublíţení, protrţení ani škodě není a býti nemá aniţ můţe nyní i na časy budoucí a na věčné, anobrţ ţe jim, Hradeckým, to zase v budoucích případnostech a potřebách jejich, milostí naší císařskou a královskou vzpomínati a nahraţovati chiíti ráčíme. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou menší k tomuto listu přitisknouti jsme rozkázali. Jenţ jest dáno na Hradě našem Praţském v pátek po sv. Janu Křtiteli Boţím, dvacátého šestého dne měsíce června léta šestnáctistého patnáctého, království našich římského čtvrtého, uherského sedmého a českého pátého. /6/ MATHIAS Ad mandatum Sac. Caes. Reg. atque Vilém Slavata Majestatis proprium Jaroslav z Martinic Německy: Jan Ţák z Radobejle, rodák z královského města Litoměřic pročeţ se také Litoměřickým nazývá, byl tohoto roku přijat za písaře městského. /7/
173 Od toho pocházejí: Jan Ţák Litoměřicensis, Bohemiados Rudimenta n.e. de Bohemia situ in colis, eorumque moribus nec non de primis reipublica Czechicae moderatibus Theses ... Praeside M.J. Campanae om F. Praep. ult. Jun. 1610 Praga Typis Georg Hanusi. Doklady: 1/ lib. memor. - 2/ ibidem - 3/ man. cons. - 4/ Epit. comit. 5/ uzavření sněmu zemského, item rukopisy zemského sněmu. 7/ z originálu. 1616. Německy: Císař Matyáš nechal za královnu českou korunovati svoji manţelku Annu, dceru arcikníţete Ferdinanda, který byl jedním z bratří císaře Maxmiliana, s níţ se oţenil roku 1611 ve Vídni. Tato slavnost se dála dne 10. ledna a k ní poslali královéhradečtí dne 5. ledna svoje vyslance do Prahy. /2/ Hradecká škola je z předních škol. Německy: Dne 28. března potvrdil prorektor praţské vysoké školy Basilicus z Deutschenberku /byl to Slovák z Německé Lupče, pozn. překl./ jménem Magnifica, rektora Jana Nigrina z Kutné Hory, bakaláře svobodných umění a toho času školního rektora v Novém Kolíně, za rektora školy v Hradci Králové. Z toho vysvítá přednost školy hradecké. /3/ Vlastním pak rektorem školy neboli dohlíţitelem byl M. Gabriel Swechin z Paumberku, jehoţ filosofické these, jiţ roku 1608 tisknuté, o obraně tamní školní mládeţe po ruce mám. /4/ Německy: Mladší syn arciděkana Jakuba Hrabeusa Václav zemřel 14. srpna, starší Syn Jan dne 21. srpna. Obnovení rady a rozdělení referátů ve správě města. Obvyklé obnovení rady města stalo se tohoto roku v pondělí po Narození Panny Marie, t. j. 11. září skrze pana Jana Albrechta z Trnice, Její Milosti královny rychtáře Starého Města praţského a Její Milosti císařovny, co královny české, věnných měst hofrychtéře, v následujícím pořádku: Primátor: Jan starší Vadas z Karlova, M. Jan Hubecius z Libé Hory
174 K zlepšování města, k obecnému dobrému a zlepšování městských zdí: Jan Boháč Jan Roţnovský Nad pekaři, mlynáři a jinými řemeslníky: Jan Duchoslav z Libína Jan Krumlovský z Hiršfeldu Nad vězeními a špitály: Tobiáš Vostatek Adam Táborský Nad vahami a rybami: Daniel Pohonek Mikuláš Uhlíř Pak následovalo 20 obecních starších. /6/ Blaţej Borovský z Borovny, farář v Holohlavech, rozený Královéhradečan, patří mezi počet vzdělanců tohoto města, nechal tohoto roku 2 díly svých pohřebních řeči pod názvem: Manipulus Cancionium funebralium, to jest: Kázání pohřebních snopeček etc.,vydati v Kleinwartherské tiskárně v Hradci Králové. Díl I. věnoval Janu Rudolfu Trčkovi, svob. pánu z Lípy etc., svým kollátorům panu Hanibalu z Waldštejna a na Hostinném etc., panu Ludvíku Bezdruţickému z Kolovrat a na Hrochově Týnci, panu Ctiboru Zárubovi z Hustiřan etc., Jindřichu Kunáši Dobrţenskému z Dobřenic, panu Janu Gerstorfovi z Gerstorfu na Malšovicích, panu Krištofu Miskovi ze Ţlunic a Janu Chotoušovskému z Nebovid. - Díl II. věnoval: Jáchymu Ondřeji Šlikovi z Holejče, hraběti z Passaunu etc., panu Bartoloměji z Waldšte jna a na Miletíně etc., pánům Mikuláši, Bernardu a Štěpánovi Gerstorfům z Gerstorfu a na Cholticích. V těchto kázáních není však moţno tolik najiti, jak Balbín slibuje genealogům. Kdo chce více zvěděti, viz Balbínovy Boem. Docta u Raphaela Ungara, str. 370 a následující. V těchto jsou také následující díla jeho zapsána: Hiponema Epistolarum, Veyklad řečí epištolních nedělních, 1617 etc. Disputatio - hádání člověka s pokušením etc., kázáni pohřební etc., kázání nad urozeným panem Jiřím Zárubou etc., kázání o pokání v Hradci 1603 etc. Řeč učiněná etc., kázáni o umučení a vzkříšení etc. Dne 28. října zemřel radní Jan Ozumovic z Libiny v 64 létech věku svého a na den Všech svátých byl u sv. Jakuba na Louce pohřben. Nad jeho tělem byla drţena řeč od Jana Hrabeuse Dobřinského, arciděkana, a tato byla také vytisknuta u Martina
175 Kleinwächtera v Hradci Králové. V kázání oznamuje mimo jiné téţ, ţe zesnulý pojal za manţelku Markétu, dceru M. Jiřího Vodičky Horaţďovického, svého času primátora královéhradeckého, s níţ spořádaně 18 let ţil a tuto nyní, co vdovu, zanechal. or. 233. Byla čtvrtou jeho manţelkou a sestrou Zuzany Skornice Balbínovy z Vorličné. Doklady: 1/ Balb. Epitome - 2/ Man. Gons. - 3/ z originálu u mne 4/ viz Epigr. Swechin - 5/ Lib. menu - 6/ Manu. Gons. - 7/ Boem. Docta. 1617. Německy: Na radu arcikníţete Maxmiliana, velmistra řádu německého, snaţil se císař Matyáš vyvoliti nástupce z jeho domu, potřeboval rázná vyjednávání a k tomu cíli vypsal na den 6. června zemský sněm stavovský, ve kterém dvě osoby z Hradce Králové vyslány byly, předtím však, jiţ 21. února, jiné dvě, které mezi defensory patřily. Navrhován a odporoučen byl arcikníţe Ferdinand, vnuk císaře Ferdinanda I., coţ také císař Matyáš na místě svého syna přijal. Část stavů, především podobojích, odporovala návrhu a ţádala zcela svobodnou volbu dle svobod království Českého, přes značné obtíţe. Protoţe pak největší část stavů před tímto krokem odjela na své statky, zmenšil se počet oněch podobojích tak, ţe byli přehlasováni a arcikníţe Ferdinand pod stanovenými podmínkami byl zvolen za krále a také hned dne 29. června v metropolitním chrámě od arcibiskupa Lohelia korunován. Při této příleţitosti dne 6. června bylo zřízeno Successions, t.j. nástupní narovnání, dle kterého, kdyby přímá linie arcikníţete Ferdinanda zanikla, aby muţští potomci krále Filipa III. španělského v království Českém měli následnické právo s vyloučením však všech arcikněţen. /2/ or. 234. Tohoto roku byl královským rychtářem Jan Hubecius z Libé Hory a v pondělí po sv. Ludmile, to jest 18. září, obnovil horfýchtéř královnin Jan Albrecht z Trnice radu, dosadiv následující osobnosti: Primátorem se stal Jan starší Vadas z Karlova. Duchoslav z Libin Mikuláš Boček Jan Boháč Matouš st. Altman z Arnova
176 Jan Roţnovský Václav Malšovský Tobiáš Vostatek Martin Uhlíř Daniel Pohonek Martin Uhlíř Pak 20 obecních starších a čtyři čtvrtní hejtmané. /3/ Dne 18. listopadu, t. j. v předvečer svátku sv. Alţběty, zemřel městský písař Eliáš Grusius a byl u sv. Jakuba na Louce pohřben. Na jeho paměi Gabriel Swechin tyto verše napsal: OCto et VhDenos VIX eXLVLIt IX br /november/ InVIDa tVnC CrVoII Corpora faCta neCant /4/. Po něm byl M. Jindřich Swechin z Paumberku syndikem zdejšího města, jestliţe vlastně místo Jindřich má se psáti Gabriel, takţe by se jednalo o druhou osobnost, nemohu zjistiti, nemaje po ruce knihu pamětí, a musím se dle opisovatele říditi a v básních Swechinovských, ode mne vydaných, musím jej Jindřichem jmenovati a také nemohu z nedostatku této /knihy/ k tomu nic připojiti. Budiţ tomu jakkoliv, městský písař Swechin krátce po svém ustanovení ztratil svoji manţelku Juditu při narození dítka v úterý po sv. Barboře, která na obvyklém místě na Louce /u kostela/ pohřbena byla. /5/ Koncem tohoto roku císař a císařovna odebrali se do Vídně, aby svoje zdraví obnovili. Avšak toto přesídleni císařského or. 235. královského dvora mělo smutné následky pro zemi, bylo příčinou brzy vypuknuvších nepokoji, nadále pak v Praze ţádný král svůj dvůr neměl a důchody zemské plynuly do Vídně. Jiţ dříve často zmíněný Majestát císaře Rudolfa, který byl císařem Matyášem potvrzen, byl štítem, kterým se bránili podobojí proti všem výpadům. Kdyţ arcibiskup Lohelius v klášteře v Hrobech a broumovský opat Selendr Wolfgang v Broumově překáţeli ve vykonávání náboţenství a zvláště poslední rozsáhlé jednání v zápětí mělo, kdyţ v Broumově, uvnitř zdí městských, postavený luterský kostel byl zavřen, pročeţ vyslanci Broumovšti jeli za císařem, který zatím z Prahy odcestoval, přes Pardubice do Litomyšle, nakonec však byli vzati do vazby. /6/ Ovšem zdrojem nespokojeností podobojích a jiskrou, která pod popelem doutnala, bylo, ţe císař jednu stranu pohněvati nechtěje a druhé vyhověti nemoha, volil raději vzdálení se. Zřídil následující říšské místodrţící: Z panského stavu byli to Adam starší ze Šternberka, nej-
177 vyšší purkrabí, Adam ml. z Valdštejna, zemský hejtman /zemský hofmistr/, Jiří z Talmberka, nejvyšší komoří, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, nejvyšší zemský soudce a president komory /7/, Jaroslav Bořita z Martinic, purkrabí karlštejnský, Karel Minský z Dubu/ jinde ho Slava jmenuje Mratcký? Matěj/, Děpold z Lobkovic, nejvyšší mincmistr, majitel soukromého a zemského práva. Ze stavu rytířského Jan z Klenova a Janovic, nejvyšší zemský písař, Burkhard Točník z Křinic, zemský podkomoří, a Oldřich Gerstorf, přísedící zemského soudu. /8/ Doklady:1/ Man. Cons., Apologia stavů, Epitome Bell. Boem. Balbin or. 236. Epit. - 2/ Goldast /zlatý kvatern?/ v App. - 3/ Man. Cons. - 4/ Lib. mem. Epigram. Swechini. - 5/ Lib. memor. - 6/ Velmi staroţitný 1 kus S. 25 etc. následující. - 7/ Byla synem Adama Slavaty z Chlumu a Košumberka, z domu velmi chudého, v učení Českých bratří vychován a kdyţ si nevěděl jiné pomoci, neţ kdyţ Lucie z Jindřichova Hradce /Neuhausu/ za manţela vezme, která však svolila jen s tou podmínkou, ţe přijme katolické náboţenství, opustil proto svoje učení a přidal se ke katolíkům, načeţ jej Lucie z Neuhausu roku 1601 za manţela pojala. Jeho otec zemřel roku 1616 ve stáří 74 let jako utraquista v Kutné Hoře, kde on sám zakoupil dům, prodav předtím zboţí Češtín - Kostel a byl u sv. Barbory v jedné kapli pohřben a zanechal svoji manţelku vdovu Sybillu roz. hraběnku z Mansfeldu ve velice trudných poměrech. - Kutnohorský rukopis.-8/ Kutnohorský rukopis, item zvaný Slavatovský rukopis u mne /se nalézající/. 1618. Nedůvěra podobojích a podezření, které měli na Jezuity, ţe jako nástrojů pouţívají k utiskování nejvyššího kancléře Zdeňka z Lobkovic, nejvyššího hofrychtéře a presidenta komory Viléma Slavatu a dvorského maršálka a karlštejnského purkrabího Jaroslava z Martinic, dostalo se do plného kvašení, kdyţ věci přicházely a současně oba poslední pánové obviněni byli, ţe svoje poddané nejtvrdšími a nejhrubšími prostředky donucují k víře katolické a podobojí pronásleduji. Defensoři, zřízení s vědomím císaře Rudolfa zemským sněmem
178 roku 1609. vypsali svoláni zemského sněmu do Prahy, kam však nedostavili se ani vyslanci měst praţských ani vyslanci měst královských, s výjimkou pouze měst Hradce Králové, Slaného a Mladé Boleslavě. Sněm tento byl svolán do Prahy do Karolina na den 6. března. Po neděli kříţové se větší počet tam sešel, kde o poměrech náboţenských se radili a prosebnou ţádost císaři do Vídně poslali, ţádajíce, aby jim byla dána odpověď prostřednictvím nejvyšších zemských úředníků. Nato ţádali je v Praze přítomní nejvyšši purkrabí Adam ze Šternberka, Vilém Slavata, Jaroslav Martinic a Děpold z Lobkovic ony v Karolinu shromáţděné stavy, nebo některé z nich, aby se na místodrţitelství dostavili a došlý rozkaz J.Mti císařské slyšeli. Mnozí ze stavů dostavivše se a rozkaz zvěděvše, ţádali opis téhoţ a slíbili, ţe příštího dne opět přijdou. Dne 23. května stavové, dostavivše se v hojném počtu na Hrad praţský, radili se v tak zvaném Zeleném pokoji, co mají počítí s místodrţícími, protoţe oni rozkaz císařský zfalšovali, jeho rukopis napodobíce; císař ţe jest nevinen, pouze Slavata a Martinic byli původci tohoto i všech předešlých svévolí - tak tvrdili. Bylo rozhodnuto oba jako rušitele pokoje dle uzavření sněmovních a zvláště onoho z 24. května 1808 v zemském sněmu daného ujištění: "Kdo by při tom společném porovnání státi nechtěl nebo je rušiti chtěl, aby jej s okna smetali" - aby tedy oni oba z okna do přikopa svrţeni byli. Nejpřednější v čele s Jindřichem Matyášem hrabětem z Thurnu vešli do místodrţitelské kanceláře České, kde činili těmto místodrţicím nejtrpčí výčitky, které nejvyšši purkrabí mírnou domluvou odvrátiti chtěl. Kdyţ však přítomní ujistili, ţe nic nemají proti nejvyššímu purkrabí a proti velkopřevoru Děpoltu z Lobkovic, pouze jedině proti Slavatovi a Martinicovi, a kdyţ odvedli se vší pečlivostí nejvyššího purkrabí a velkopřevora do vedlejšího pokoje, uchopili pak Vilém starší z Lobkovic, Adam Smiřický ze Smiřic, Oldřich Vchynský ze Vchynic, Jan Litvín z Říčan a Pavel Kaplíř ze Sulevic svobodného pána z Martinic a dovlekouce ho k oknu, svrhli jej do přikopa. Nato jim řekl hrabě Thurn: "Urozeni pánové, zde máte také druhého", načeţ oni prve jmenovaní čtyři pánové a jeden rytíř stejným způsobem naloţili s panem Slavatou a konečně v tom tumultu uchopili sekretáře Filipa Fabricia Plattera, který se domníval dle jejich slibu v bezpečí býti, a hodili jej za nimi. Prvnější
179 ţádal před shozením o zpovědníka, ale nebylo jemu tomu dopřáno času. Byli však všichni tři s celými údy při ţivotě zachováni, coţ jednak zázraku se připisovalo, jednak tomu, ţe země, na níţ dopadli, byla pokryta mnoha smetím a papíry. /3/ Po tom výstupu shromáţdili se stavové na Hradě a odeslali následující psaní moravským stavům: Česky: Sluţbu svou vzkazujeme Vašim Milostem a vám, urození páni a Páni, urození a stateční rytíři a slovutní a mnoho vzácné poctivosti páni města, páni ujcové, strejcové a švakrové, páni a přátelé naši zvláště milí, a páni nám laskavě přízniví, zdraví a při tom i jiných, duši i tělu spasitelných věcí vinšujíce, přejeme věrné rady, jaké veliká nátisky a souţení v provozování náboţenství našeho křesťanského podobojí, proti patrnému Majestátu od slavné svaté paměti císaře Rudolfa nám na svobodné provozování náboţenství danému sejnočený /?/ poor. 239. rovnání našemu snesení sněmovnímu lidem v tomto království českém posavad se dála, to jest Vašim Milostem a vám, času jiţ nedávno pominulého psaním naším, jehoţ datum v koleji veliké císaře Karla Čtvrtého, v pondělí 12 Martii léta 1618 na díle v známost uvedli, a přitom Vašich Milostí a vás za to přátelsky ţádali, abyste Jeho urozenosti, císařská Milosti pánu nás všech nejmilostivějšímu, podle nás se přimluviti ráčili a přimluvili, aby netoliko souţení lidé v svobodném provozování náboţenství svého utiskováni nebyli, nýbrţ také i Broumovští, tehdáţ u vězení zůstávající, téhoţ vězení prázdni, z něho propuštěni byli - tolikéţ jaká jest se a komukoliv bezpráví a příkoţí21 proti Majestátu porovnáni našemu a snešení sněmovnímu aţ posavad činilo, to jednomu kaţdému k slušné nápravě přivedeno a skutečně vynahraţeno bylo, jakţ téţ přátelské psaní Vašim Milostem vám o tom učiněné, to v sobě šíře obsahujíc, zavírá. A ač jsme se nenadáli, ţe JM císařská ráčí milostivě naši poníţenou ţádost k srdci svému připustiti, a pro zdrţení dotčeného Majestátu potvrzení svého sjednocení a porovnání snešení sněmovního, aţ i lásky a svornosti mezi stranou pod jednou a námi pod obojí, takové souţení a nátisky k napravení přivésti. Ale od neupřímných, zlých a tomuto království škodlivých lidí byla nám cesta k dojití napravení toho zamezena a čím dále tím více všelijaké souţení přibývalo, neboť defensorům našim rozmanité pohrůţky se činily a jim poručeno bylo, aby se nescházeli, ani nás nepovolávali, tak kdyby
21
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „příkoří“.
180 největší těţkosti a nebezpečenství se valily, abychom ani o tom promluviti nemohli. Města pak i jiné obyvatele téţ pohrůţkou k tomu nutili, aby proti slibu svému a těţkému závazor. 240. ku defensory v ničemţ se neřídili a nestravovali /správně: nespravovali - pozn. př./ ani je více za defensory uznávati nesměli.Ty i jiné obmysly k vyvedení nás z Majestátu a slobody v provozování náboţenství uţívajíce. A coţ těţkého jest, kdyţ jsme se teď ku pondělku po neděli Rogationem nyní pominulého při prvním sjezdu pod mocí nám sjezdem poručení proto uloţenému přislíbili, v tomto času od JMti císařské na naši poníţenou ţádost, jaká odpověď, abychom jí vyrozumívati a v té věci další uvození vzíti mohli - tu jsme se toto dověděli, ţe v tom ve všem čase od JMti císařské nám ţádná odpověď dána nejni, a ţe jest J.Mt cís. místo naplnění naší poníţené ţádosti, z nastrojení těch našich nepřátel pánům místodrţícím psaní těţké na znamenité nebezpečenství netoliko defensoruov v známost uvésti poručiti ráčil, kterýmţ se nám nevinně těţké věci praví a zřízením zemským tohoto království pod ztracením cti a hrdla téţ zapovídané, se připisují, další sjezdové zapovídají a exekucí se nám hrozí. A ačkoliv se z toho od nás nic nestalo, a my jsme nevinně od nepřátel našich u JMti císařské donošeni byli, však k tomu velmi chtiví byli, aby takového na nás bez vyslyšení a před časem vyneseného ortele pod způsobem tvárnosti soudu potvrdili, a nás poctivé lidi a věrné JMti císařské poddané podle vůle své v hrdla a poctivost naši, k velkému zármutku milých manţelek, dítek a přátel připraviti a zase z toho slavného Majestátu a svobody v náboţenství dokonce nic učiniti a nám to, co jiţ jednou Majestátem, or. 241. porovnáním a sněmem obecním schváleno bylo, ustanoveno a nařízeno jest, ráčil zrušiti. A jsouce někteří z těch nepřátel našich dotázaní od nás z jejich i rady svrchu dotčené, psaní a odsouzení nás vyšlo, tomu neodepřeli - kteréţto jejich bezpráví abychom sobě v nápravě přivésti mohli, protoţ jsme se ke dvoum z nich, zejména Vilímovi Slavatovi z Chlumu a Košumberka a Jaroslavovi Bořitovi z Hartinic, jinak Smečanskému, jakoţto rušitelům práva a a obecného dobrého pokoje, zachovali a je spolu s jedním sekretářem pochlebníkem a náhončím jejich podle starobylého způsobu z okna vyhodili, i také dále jiným rušitelům řádu a
181 práva a obecného dobrého pokoje zachovati se chceme. A abychom aspoň jednou takových nátiskův jsoucím v náboţenství našeho křesťanského pod obojí a nebezpečenství naše strojenému zniknouti a pod milostivou ochranu JMti císařské a krále pána našeho v pokoji zůstávati mohli, pročeţ jsme z donucené a nevyhnutelné potřeby společného svého sneseni, pro dobré JMti císařské tohoto království, vlasti naši milé, k obhájení sebe, manţelek a dítek před všelijakým nebezpečenstvím po všem království defensi a hotovost nařídili, i také křivdu, kteráţ se nám posavad od nepřátel našich dála, a pro které příčiny dotčenou hotovost nařídili, všemu světu v srozumění tisknouti dali, coţ oboje Vašim Milostem a vám pro další vyrozumění k tomuto přiloţitě odesíláme. A poněvadţ mezi tímto královstvím a markrabstvím Moravským jakoţto předním oudem jeho aţ posavad dobré srozumění bylo, a jedni druhým běd a těţkostí čitedlni byli, a to také skutečně sobě prokazovali, protoţ i nyní takoor. 242. vé své nátisky a ublíţení Vašim Milostem a vám touţíme a podle toho Vašich Milostí a vás zato strejcovsky, ujcovsky, přátelsky a i sluţebně ţádáme, ţe pováţice toho, ţe se to o spasení duší, poctivosti a hrdla dotýče, a kdyby na nás takové bezpráví a nenáleţitý příklad činěn býti měl, ţe by i proti jiným uţíván býti mohl, jako i toho, ţe markrabstvi Moravské království českému a zase království toto markrabstvi Moravskému, jedna země druhé, netoliko podle přivtělené povinnosti, ale i podle dobrého svědomí i příbuzenství v tak obecném nebezpečenství povinna jest, v čas nastalé potřeby ku pomoci přispěti, ráčíte takové souţení a nátisky k srdci svému připustiti, s námi proti těm a tomu, kdo by království Českému a nám obyvatelům škoditi, nás z řádu, svobody a provozování náboţenství vyvěsti, a buď nadepsaných osob, k nimţ jsme se tak spravedlivě po znamenitých a jiných příčinách zachovati museli, neb jiných rušitelův řádu a práva, k nimţ se dále budeme věděti jak se spravedlivě zachovati máme, proti nám zastávati se chtěl - vedle nás a spolu s námi státi - a kdyby nám koliv toho potřeba nastala a my Vašim Milostem a vám dáleji znáti dali. Skutečně všelijakou a brzkou pomocí a retuňkem nám přispíšiti, nás chrániti a obhajovati, pomáhati ráčite a budete. A jestliţe by proti nám v markrabství Moravském kdekoliv jaký lid verbovati neb jinde verbovaný skrze markrabství Moravské vésti chtěl, ţe tomu dopustiti neráčíte a nedopustíte.
182 Naposledy, záleţejíc na tom velmi mnoho, aby mezi tímto or. 243. markrabstvím a královstvím v tak velikých věcech dobré srozumění bylo a se vědělo, jaké pomoci jedna země od druhé v čas nastalé potřeby se těšiti můţe, k čemuţ jest potřebí osobního shledání, protoţ Vaše Milosti i vás za to ţdáme, ţe k dalšímu vyrozumění tomu všemu, z prostředku svého jisté osoby sem mezi nás na Hrad praţský vypraviti ráčíte a vypravíte, kteří by se na místě Vašich Milostí a vás spolu s námi o to namluvili a snesli, co by dáleji v těch věcích činiti a jaké bychom budoucně pomoci, byla-li by toho potřeba, jedni od druhých očekávati měli. A my v nastalých podobných příčinách /od čehoţ však Vašich Milostí i vás Boţe rač chrániti/ chceme také rádi Vašim Milostem ku pomoci přispívati a na to od Vašich Milostí odpovědi brzké s vyplněním ţádosti naší důvěrně ţádáme. Datum ve středu po neděli Exaudi léta 1618. Páni, rytířstvo, Praţané všech měst, horníci i jiní vyslaní z měst, všichni tři stavové království Českého, tělo a krev Pána Jeţíše Krista pod oboji přijímající, nyní na Hradě Praţském shromáţděni. A tergo Urozeným pánům a pánům, urozeným a statečným rytířům, slovutné a mnoho vzácné poctivosti pánům z měst, pánům stavům markrabství Moravského, tělo a krev Pána Jeţíše Krista pod obojí přijímajícím, pánům strejcům, ujcům, švakrům, pánům a přátelům našim zvláště milým a nám laskavě příznivým. /4/ Německy: Současně zvolili 30 správcův čili direktorův pro řízení obecných záleţitostí, vzali do své péče Hrad a praţské magistráty v sobotu po svátcích svatodušních. Stavové vyhnali Jezuity ze všech měst a míst, především z Prahy, Krumlova, Chomutova, Jindřichova Hradce a Kladska a veřejně je vypověděli. Protoţe se dalo předvídati, ţe císař tyto zákroky a zlé nakládání s jeho místodrţícími lhostejně přehlíţeti nebude, přikročili direktoři ke svolání vojska a zvolili hraběte z Thurnu nej vyšším polním hejtmanem. Současně však poslali do Vídně omluvný list, nato císař chtěl prostřednictvím odeslaných rad věc tuto spořádati, tito však pro Thurnovo a Felsovo protivné radění nic nepořídivše, bez výsledku se do Vídně navrátili. /5/ Jakým způsobem Královéhradečtí do nového spolku zapleteni byli, svědčí následující list, vyňatý z Manualu de anno 1618 lítt. H 17:
183 List Královéhradeckých direktorům ohledně pomoci. Česky: Feria III Christiana Pentecostes 4 Iuni. Pan rychtář městský a páni starší obce všickni mimo toliko dvou osob, Pesingara a Ondřeje Kossaffira, v nedostatku zdraví tehdáţ postavené, spolu s haitmany městskými dosazeni a povolaní do raddy, a tu jim v přítomnosti JMti cís. rychtáře pana M. Jana Hubeciusa z Libé Hory nejprve v známost uvedeno a přečteno psaní poslané od JMti pánův direktorův, a správcův a radd zemských, od všech tří pp. pánův stavův království Českého, tělo a krev Pána našeho Jeţíše Krista pod oboji způsobou přijímajících a ke konfesi české se přiznávajících, z společného snesení nařízených a nyní na Hradě Praţském shromáţděných etc. Kterýmţto psaní pod datem jeho na Hradě Praţském v pondělí po neděli Exaudi, léta tohoto 1618 JMti páni directores P.P.P. napomenouti a poroučeti ráčí, aby k dalšímu vyrozumění tohoto všeho, coţ tak k nařízení ze společného snesení od nadotčených JMti všech tří pánův stavův království tohoto Českého z znamenitých a vysoce důleţitých příčin pro obhajování předně JMti cís. pána a pána, krále nás všech nejmilostivějšiho, království tohoto, vlasti naší milé, sebe, manţelek a dítek svých, téţ Majestátu od slavné a svaté paměti císaře Rudolfa na svobodné provozování náboţenství daného a od JMti císařské, nynějšího kralujícího krále a pána našeho milostivého potvrzeného sjednocení a porovnání i jiných věcí pro zdrţení a zachováni téhoţ Majestátu a svobody provozování náboţenství předešlých nařízeních, jisté defensi přináleţejí, z obce této jisté osoby s plnomocenstvím neprodleně na Hrad Praţský k JMti vypravili. Nicméně přečten před nimi od těchţe pánův direktorův Patent, ve kterém se všichni tři P.P. stavové k hotovosti podle naddotčené nařízené defensi téţ k odvozování a vypravování sbírek zadrţelých a na budoucí termíny podle sněmu generálního léta 1615 drţaného, následujících, učiněné obzvláštně v čas této defensi k poníţeným ku Pánu Bohu modlitbám napomínají - a naposledy přečten artikul téţe nařízené defense a při něm apologia neboliţto osvědčeni všech tří P.P. pánů stavů království tohoto Českého, tělo a krev Pána našeho Jeţíše Krista pod obojí způsobou přijímajících a ke konfesi české se přiznávajících, vůbec vytištěná a vydaná. Čehoţ všeho po přečtení a uváţení a vyhlášení z bedlivého
184 uváţeni, jest s týmţ rychtářem městským, staršími obecními a hejtmany městskými společně sneseno, ţe podle JMti stavův pod obojí stále státi a spolu s nimi jakoţ předně JMti krále a pána našeho nejmilostivějšího, řádu, obyčejů i práva tohoto království Českého vlasti naší milé, tak také z počátku psaného Majestátu od slavné a svaté paměti císaře Rudolfa na svobodné provozování náboţenství daného, a od JMti nynějšího krále a pána a pána našeho nejmilostivějšího do nejvyššího přemoţení hrdel a statkův svých zastávati chtějí. K čemuţ jsou se všichni, ţe jsou se k tomu přiznávají, vespolek přihlásili. A kdyţ jest to také vše, co se nadpisuje nazejtří, potom totiţ v outerý Svatodušní, v plné obci hořejší i dolejší na rathouzu shromáţděné, z poručení týchţ direktorů, zcela a zouplna přečteno a vyhlášeno společné snešení P.P.P. šesti staršími obecními a hejtmany městskými v známost uvedeno a na obec toho, chtěji-li tak nápodobně podle JMti P.P. státi, skrze pana primasa podáno bylo. Na to všecka obec společného promluvení a snešení skrze Vavřince Dinku dala odpověď, ţe předně Pánu Bohu všemohoucímu všichni měšťané a sousedé hořejší a dolejší z milosti jeho Boţské a JMti pánům stavům z otcovské ochrany a péče upřímným srdcem děkují, a toto nařízení s vděčností rádi ţe jsou přeslyšeli, a při jistých pánech stavích jistě a stále a pevně státi chtějí a v tom se s pány staršími a hejtmany městskými zcela a zouplna srovnávají, k čemuţ také všichni jednomyslně ústy svými hlásiti, ţe se k tomu přiznávají, se přihlásili. - - Německy: To byl tedy ten nešťastný krok k mnohým válkám, 30 let trvajícím, ke krveprolévání a pustošení země. Obě strany chtěly svoji vinu navzájem omluviti a se ospravedlniti skrze mnohé mezi sebou vyměňované listy, kaţdý však musí nestranně uznati, ţe v základě se stala chyba na obou stranách a ţe ţádný z křesťanů na tom zúčastněných se dle přikázání svého Mistra nezachovával. Do tohoto zbrojení zapojeni byli měšťané města Hradce Králové i předměstí jeho, v pondělí po Zjevení Krista Pána řádně vymustrováni a rozbili svůj tábor v Zámostí, na polich k Malšovicům. Rovněţ tak byli 15. srpna mustrováni poddaní královéhradečtí a i jiní, k nim přidělení a pak připojení k oněm jiţ se utábořivším. /7/ Kdyţ císař po dobrém na ţádný způsob nic docíliti nemohl, rozhodl se potrestati Čechy jakoţto
185 povstalce a chopil se zbraně. Na obou stranách takto došlo k činům; král polský, kurfiřt saský, vévoda bavorský snaţili se to utlumiti, k čemuţ však větší díl Čechů, jsa podněcován Thurnem a Kolonem, podvoliti se nechtěl. /8/ Doklady: 1/ Slavatovský rukopis. - 2/ Tento /Fabricius/ byl potají dohodnut s utraquisty, byl ale dle větru se točící ramenář. Toto nečekané svrţení s okna mu však přišlo vhod, dokázal toho vyuţiti k docílení nejvyšších odměn a vysokých úřadů. 3/ Jan Vocalius, rukopis označovaný co Slavatovský, Epit. Boem. Comiti M 5. - 6/ Lib. mem. - 7/ ibidem - 8/ Slavat. Epit. Gomit. et Bel. Boem. 1619. Německy: Dne 16. ledna měl svatbu královéhradecký arciděkan Jan Galiarda Kouřimský. /Poznámka překladatele: Jan Galiarda Kouřimský byl od roku 1600 aţ do roku svého úmrtí 1623 děkanem v Dobrušce. Je jmenován celým jménem v bohosluţebném řádu, který Jan Rudolf Trčka z Lípy dal dobrušským dne 30. Augusti 1616 a který se mezi listinami výsad atd. v Dobrušce nalézá. Viz Flesar: Popis okresu Opočenského, str. 43, 108, 162, 184. Je tedy nápadné, ţe by kněz stejného jména byl arciděkanem v Hradci Králové v této době./ or. 248. Jeho /Guliardu/ následoval Krištof Lavarus, lékař městský, který si bral za manţelku dceru Jana Čenviče /?/ z Libiny, /l/ Tato se jmenovala Zuzana a byla dcerou jmonovaného Čenviče z třetího manţelství, kterou měl s dcerou praţského lékaře Matěje Ţelanovského, Zuzanou. S touto koupil Bavor /?/ dne 1. května Roţnovský dům od Ludmily, která byla Roţnovská rodem a tehdy provdaná za Pavla Litického z Litic. Dům koupen byl za 1090 kop grošů míšeňských, v roce 1620 nebo 1621 je nalézáme opět mezi mrtvými. Zatím, co bylo usilováno o mír, umřel císař dne 20. března ve Vídni a Ferdinand zdědil tyto smutné záleţitosti a pokračování ve zbrojení proti Čechům započatém. Vojenské přípravy v Hradci Králové.
186 Vojenské přípravy v Hradci Králové. Dne 8. a 9. května byl vojenský lid královéhradeckého kraje, jízdný i pěší, na tak zvaném Bauchově /Pouchově ?/ mustrován. Jízdy počítalo se přes 200, pěšího lidu přes 1000 muţů. Rytmistrem jízdy byl Karel Jestřebský z Riesenburka na Bohárně, fendrychem čili kornetem Albrecht Ctibor z Pecingaru, praporec jejich byl modrý. Prvním hejtmanem lidu pěšího byl Věnek Bukovský z Hustiřan a fendrychem Straka z Nedabylic, pod modrým bíle pruhovaným praporcem. Druhým hejtmanem byl Kaulovský z Kaulova a jeho fendrychem Vesecký, s modrým červeně pruhovaným praporem /červen karafiátová/. Komisaři tohoto vojska byli: Rudolf Stubenberg a Mikuláš Bukovský z Hustiřan, stavu rytířského. /2/ Spis o kometografii, vydaný v Hradci Králové. V těchto dnech, a sice 10. května, věnoval M. Simeon Partlicius mladší, Přeský, svůj traktát k o kometografii atd. oněm 30 direktorům stavu podobojích, coţ se stalo ve věnovaor. 249. cím přípise, v Hradci Králové navrţeném a tamţe u Martina Kleinwächtera vytištěném. Tento spis končí nadějnými slovy: Datum v Hradci Králové nad Labem desátého dne měsíce Máje, kdyţto nemálo před tím, dne 30 Martii sjezd pánů stavů na Hradě praţském proti dravcům a zrádcům tohoto království šťastně se zavřel. Léta 1619. - Zdá se, ţe jej /pisatele/ tak velice rozohnilo ono shromáţdění válečného lidu. Mezi těmito direktory byl také Kašpar Kaplíř ze Sulevic na Neustupově a Miličíně, který byl královéhradeckým purkrabím. Nalézá se /zmínka o něn/ při mnohých příleţitostech, zvláště jeho znak a podpis je na originálu dluţního úpisu, který mám v úschově. Jím upisují se na summu 10.000 kop v tonrto roce, na den sv. Marka, direktoři panu Ladislavu Šenrychovi ze Šenrychu a jeho manţelce Anně, rozené z Vorise /Dvořiště ?/. V pondělí po neděli Exaudi přenocoval markrabě braniborský v našem městě u Jana Pekelského. Markrabě jel k volbě římského císaře do Frankfurtu nad Mohanem.
187 Zahraniční vojsko spojenecké shromaţďuje se u Hradce. Slezané, Luţičané, Moravani a Rakušané, kteří k českému povstání se připojili, shromáţdili, stejně tak jako stavové čeští, i oni svá vojska a také peníze k válce potřebné. První vojsko přitáhlo v neděli po sv. Trojici do Hradce Králové, aby se připojilo k vojsku měst českých. Sestávalo ze tří praporů pěšího lidu, celkem 1100 muţů, při čemţ ţeny a děti vojáků čítaly stejný počet. Jízdy byly dva praporce. Utábořili se na pozemcích městských, ve středu odtáhli opět dále. Šlo by příliš daleko vypisovati berně, vypsané od direktorů k vydrţováni stavovského vojska, budiţ však učiněna zmínka, ţe tyto berně v neděli po sv. Medardu od měšťanstva vybírány byly. or. 250. Direktoři vypsali na úterý pas sv. Maří Magdaleně, neboli na 23. červenec, všeobecný sjezd na Hrad praţský, k němuţ i stavové markrabství Moravského, kníţata a stavové vévodství Slezského a oni z Horní a Dolní Luţice přizváni byli. Svolaní v sobotu po Stětí sv. Jana Křtitele se usnesli na 100 artikulích a jimi se navzájem zavázali a jednotu takto utvořenou svými podpisy a pečetěmi stvrdili. Nejpřednější artikul byl o vyloučení krále Ferdinanda z nástupnictví na trůn, coţ se stalo z mnohých příčin, které králi známy jsou a králi poslány byly. Potom stavové sesadili všecky královské úředníky a v městech královské rychtáře a vypověděli jim podezřelé osoby na všecky časy z království, zabavili jejich statky, které nechali obšacovati a věnovali peníze za ně získané na potřeby válečné. V kraji Královéhradeckém byli k obšacováni zabavených statků určeni: Krištof Harant z Polţic a Bezdruţic, Mikuláš Klusák z Kostelce a Jan Tobolecius. Mezi těmi, kteří byli sesazeni, byl hofrychtéř měst věnných, Jan Albrecht z Trmice, který byl současně rychtářem královským na Starém Městě praţském, dále arcibiskup, opat Broumovský, opat Strahovský a z Chotěšan. Pak byl jistý počet těch, kteří sesazeni jsouce, z království se vzdáliti nesměli. Potom byl dán návrh na volbu nového krále v osobě Bedřicha, kurfirsta a falckraběte Rýnského, kterému konfederovaní nabídli korunu pod mnohými podmínkami.
188 or. 251. Ačkoliv celý svaz kurfirstů Bedřicha od přijetí české koruny zrazoval, přijal ji přece a byl v pondělí po svátku sv. Šimona a Judy za krále zvolen, volbu přijal a v neděli po Všech svátých byl korunován za krále a manţelka jeho potom ve čtvrtek po sv. Leonardu. /7/ V těchto dobách zemřel dne 26. července v Hradci Králové temnější lékař Leonard Kreutzstein z Ippenhoffen, coţ Swechin následovně opěval: IVLIVs a te tVLIt seXaqVe VIgIntI KreutzheIMI Vt Corps sVbrete paraphIt. Na den 5. srpna hlásí královéhradecká pamětní kniha poráţku generála Dampierra u Nikolčic na Moravě, kde padlo 2.000 muţů a 750 jich zraněno býti mělo. Toho času byl král Ferdinand dne 28. srpna zvolen císařem bez ohledu na direktory, kteří se proti tomu postavili, a dne 9. září byl korunován. /8/ Královéhradecké jízdní vojsko propuštěno. Kniha pamětihodností královéhradeckých praví také, ţe v pondělí po Narození Panny Marie bylo jízdectvo královéhradeckého kraje od komisařův abdankováno /propuštěno/. Dříve často vzpomenutý Jiří Dicastus Miřkovský byl 19. září zvolen administrátorem konsistoře pod oboji - tehdáţ jest příčina k Aplausum Votivum. V úterý po neděli Sapientia, coţ bylo dne 17. prosince, blahorodý rytíř Otto z Losu a na Komárově, královské rady komoří, purkrabí na Karlštejně, podpomoří věnných měst královských a toho času spolumístodrţící v Čechách, obnovil radu města následovně: Jan Vadas z Karlova Jan Vorlický or. 252. Tobiáš Vostatek Martin Uhlíř Jan Krumlovský z Hiršfeldu Adam Táborský Jan Tobolecius Šimon Daniel ze Semanína Mikuláš Boček Jan Ţák Ondřej Ţlutický Městský rychtář Jakub Čáslavský - 20 starších města, mezi nimiţ se nacházel sesazený královský rychtář Jan Hubecius
189 z Libé hory, potom Matyáš, starší Altman z Arnova, Gerhard Tychler z Vašetína, Jan Václav Kotečník z Domaslavu, Daniel Therman ze Zhoře, Jindřich Čeyp z Peclinovce a Burjan Ledecký z Chroustovic; tito byli šlechtického stavu. /9/ Tento rok byl uzavřen v Hradci Králové následujícím chronographikonem: VIrtVs CoMes In ViDIa Doklady: 1/ Lib. memor. et lib. Albin. Cantr. III lit. B 10. - 2/ Lib. memor. - 3/ Lib. mentor. - 4/ Lib. memor. - 5/ ibidem 6/ 0 tomto bude opětně při roce 1626 psáno. - 7/ Epit. Comit. lib. memor. - 8/ Balbin Epit. - 9/ Man. Gonsul. 1620. Poněvadţ nepříznivé počasí dlouho nepřipouštělo ţádných nepřátelských utkáni v poli, leţela proto sice vojska klidně ve svých zimních leţeních, ale na obou stranách bylo však pečováno o další vyzbrojování, byly uzavírány nové jednoty, všecko se připravovalo na nevyhnutelný konec tohoto stavu. Jakmile počasí jen poněkud méně nepříznivým se ukazovalo, započalo hned nepřátelství, při čemţ štěstí přálo poměrně více českým vojevůdcům. Všecko zde uváděti, co předcházelo rozhodné bitvě na Bílé hoře, jak je to v jiných knihách zapsáor. 253. no, přesahovalo by daleko rámec městských dějin. Proto chci zde jen to, co se týká města našeho, zapsati. Poněvadţ Prokop Litoměřický tohoto roku byl farářem u sv. Anny, nacházíme jeho knihy vydané pod tituly: Slov Boţích o sv. Anně prorokyni vysvětlení, Kázání na den sv. Anny a De motu terrae et coeli territorii Hradecensis kázání napomenutelné. De motu terrae et Coeli v zemětřesení v Hradci Králové roku 1620. /1/ Protoţe direktoři zabraly všechny statky po duchovních vypovězených a těch po nich vypovězených pánech a prodali je k vydrţování vojny, koupil Bohuslav z Michalovic, purkrabí královéhradeckého kraje, vsi: Škrly, Hoznice, Přílohy, Zálezly, Vysočany, Laţany, Bylna a Neveklov za 10.000 kop míšenských; koupě stala se ve čtvrtek po neděli Exaudi./2/
190 Taktéţ koupil podkomoří měst věnných a současně purkrabí karlštejnský Jindřich Otta z Losu od stavů v sobotu po sv. Prokopu od karlštejnského děkanství ves Praskolesy za 1.150 kop míšeňských. Konečně taktéţ Martin Fruvein z Podolí, hof- /3/ rychtář věnných měst, v úterý po Vyslání sv. apoštolů koupil vinici Polabí u Litoměřic, kterou stavové tamnější kapitule dómu odňali za 900 kop míšeňských. Tito 3 úředníci, kteří v době /4/ nepořádné vlády v čele města Hradce Králové stáli, vzali velmi špatný konec, jak budoucnost ukáţe. or. 254. Dne 17. října, v pátek po sv. Havlu, obnovil Martin Fruvein z Podolí, krále Bedřicha rada a královnin hofrychtéř měst věnných, radu a obsadil ji následujícími osobnostmi; Primátor Jan Duchoslav z Libin Jan Krumlovský z Hiršfeldu M. Jan Hubecius z Libé Hory Tomáš Vostatek Jan Tobolecius Mikuláš Boček Martin Uhlíř Ondřej Ţlutický Jan starší Ţák - Litoměřický Adam Táborský Šimon Daniel ze Semanína 20 obecních starších, mezi nimi Matyáš starší Altman z Araova, Gerhard Tychler z Vačetína, Jiří Swechin z Paumberku, Václav Kotečník z Domoslavu, Jindřich Čeyp z Peclinovce a Burjan Ledecký z Chroustovic ze šlechtického stavu. /5/ Vojna se blíţila stále více ku Praze, aţ v jejím okolí na Bílé hoře dne 8. listopadu vévoda Maxmilián Bavorský s hrabaty Buquoi a Tilly a jinými, tábor český, který začal se šanci opevňovati, ztekli a dobyli, Čechy, Moravany, Slezany, Luţičany i Uhry pod jejich vůdci a veliteli, kníţetem Anhaltem, hrabětem Hohenlohe, Thurnem a jinými, porazil, jejich tábor dobyl a tímto jediným utkáním celou nebezpečnou věc ukončil. /6/ Při této záleţitosti přivodili si jindy tak stateční Čechové velikou hanbu a pohromu. Říká se ovšem, ţe or. 255. ţe si tento osud zaslouţili, poněvadţ si tak krátkozrakého a váhavého krále vyvolili a sami ve své věci nebyli pilnější. Všechny výhody, které jim bůh války nabízel, zanedbali a vítězný vavřín nechali si tak ţalostně vyrvati v jedné bitvě, která při větší duchapřítomnosti jistě vyhrána býti mohla. /7/ Král Bedřich nejen opustil svoje Čechy během bitvy, poněvadţ
191 se bavil s anglickým vyslancem na Hradě praţském, ale proti všem představám a nadějím svých přívrţenců opustil druhého dne město i království a utekl do Vratislavi a konečně potom úplně odešel z českého státu, a poněvadţ za těchto okolnosti nebylo ţádné hlavy pro zbylé ještě vojsko, kdyţ ještě Maxmilián blíţil se k městu, seznala města praţská a šlechta i celá země, ţe je nutno se pokořiti a prositi o milost. Po obsazení měst praţských byla část polských a kozáckých jízdních vojsk propuštěna, tato na své zpáteční cestě v kraji královéhradeckém nemilosrdně plenila a pustošila. Na město samé ale neodvaţovali se udeřiti, poněvadţ bylo měšťany dobře opevněno. Kdyţ císařský lid se do zimních leţení rozděloval, přitáhla první posádka bavorského pěšího vojska pod obrstlejtnantem Adamem Arnoldem teprve 5. prosince do Hradce Králové. Zpočátku posádka sestávala ze tří praporů, později přitáhly ještě dva prapory další. Tato posádka leţela sice jen do 25. ledna 1621 v našem městě, přesto však muselo město veliteli této posádky, sem vloţené, panu Janu Jakubu, hraběti z Bruckhorstu, svobodnému pánu z Rattenburgu, k vydrţování, jiným potřebnostem a také následkem vydírání 33.314 zl., 45 kr. 2 d. zaplatiti. /8/ Doklady: 1/ Cath. libri prohibiti - 2/ Ehrengedächtaiss der Böhmen 3/ tamtéţ - 4/ ibidem - 5/ Man. Cons. - 6/ Slavata Balbin etc. 7/ Epit. Bel. Boem. - 8/ Lib. mem. et Man. Cons. 1621. Gabriel Swechin, na kterého všecka tíha a následky války dolehly, utěšoval se při příchodu tohoto roku následujícími verši, jak je zapsal do radní knihy, kterou vedl: Ex. Jeremiae Trehn. C. III. V. 26. Bene est - Sapienti, et aces .... centi in salute Jehovae. - V. 27. Bene est viro ..... V. 29. qui indit pulveri os suum fonte est expectatio. /Překlad dle bible Kralické: Z Pláče Jeremiášova, kapitoly III. verš 26: Dobrý jest trpělivě očekávající na spasení Hospodinovo. Verš 27: Dobrý jest muţi tomu, kterýţ by nosil jho od dětinství
192 svého. Verš 29: Dávaje do prachu ústa svá, aţ by se ukázala naděje. - Pozn. překl./ Evohi consolatoria advereus calamitates hujus temporis Vesper et catrema quadrans fluit ultimus horae Quo tenebris horrens nox prope cuncta premit Quo natura omnia senio dafassa laborat, Nobis cum et parturiente gemit Diasidii in terra furus vehementius orbem Cebereus misiet clamque polomque draco Cajus ab au cupio nec amor pietatis, et aqui Nec fidei super est ullibi priscus honor. Hinc est quod justa deus in nos fulminat ira pauarumque ultrice ardet ubique seges Cladibus immersi publicis, noctisque sub umbra Aetemum venia destituemur ope. Ach prohibe magni proles aquava parentis Et miseros umbra nos tege Christe tua Quippe tua ..... pes sperantes nitimur: ipse Affictis adhibes solus, et unus opem Lamentis postilis meus ergo quieace, Jehova Salvisica certam rupe silere decet Quidquid enim restat brevis avi, sive sit annus Hora dies, mensis, seu numerosa decas. or. 257. Seu placidos sumet Nors valtus, sive surrentes Grux tibi, succi instar, sacra salubris erit. /l/ Amen. Callendis Ianuaris Anno MDLXXI. Scribebam M. Gab. Swechinus a Paumberg. Dne 3. ledna zemřel Václav Kotečník z Domoslavu, obecní starší tohoto roku, v Hradci Králové. /2/ Lichtensteinovi komisaři vyšetřují v Hradci Králové. Císař dosadil kníţete Karla Lichtensteina za místodrţitele v Čechách a vyšetřovacího komisaře nad těmi, kteří na povstání podíl měli. Tito byli vzati do vazby, proces s nimi zaveden a vynesen pak rozsudek. Kníţe tento poslal do Hradce Králové a jeho kraje následující komisaře: pana Ottu Jindřicha z Wartemberka na Tuchlcvicích, Čičovicích, Novém Hrádku a Lipé za stav panský, pana Jindřicha Ţďárského ze Ţďáru na Kladně a Jan staršího Čabelického ze Soutic za stav rytířský. Tito
193 vyzvali na den 20. ledna celou radu města k vyšetřování do domu Samuele Čeypa z Peclinovce, kamţ se dostavili všichni aţ na nemocného primátora Jana Duchoslava z Libiny a radního Jana Vostatka. Byli k nim přizváni ještě někteří měšťané a byl jim přečten stíţnostní list Václava Beckovského, psaný kníţeti Lichtensteinovi. Jednáni pak ukončeno. O čem komisaři jednali, není zapsáno; zdá se však, ţe královéhradečtí dokázali se obstojně z kličky vyvléci, poněvadţ mezi těmi, kteří potom byli odsouzeni, ţádný z nich se nenacházel. Museli se však smířiti a opětným odebráním svého zboţí /statků, ovšem or. 258. pak také dříve sesazený královský rychtář M. Jan Hubecius z Libé Hory byl do svého dřívějšího úřadu opět dosazen./ /3/ Pověstní Valoni v Hradci Králové. Kdyţ dne 25. ledna posádka odtáhla, dne 26. ledna přišli do Hradce Králové z Vysokého Mýta pod obristem /plukovníkem/ Frant. de la Horenville 3 prapory Valonů, kteří zde leţeli do 29. března. Měšťané vedle utrpěných příkoři, pálení a svízelí, museli si nechat líbiti, ţe jim bylo vyplatiti v hotových penězích 33.371 zl. 51 kr. 4 den. /4/ Na stíţnosti a ţádosti, které tato posádka hned prvního dne pobytu zapříčinila, sešla se dne 27. února městská rada a rozhodla se předloţiti o tom všem zprávu kníţeti Lichtensteinovi a prositi o přeloţení těchto nevázaných hosti na jiné místo. S tím poslala rada jednoho vyslance do Prahy, a by se předešlo úplnému zničení, a určila prozatímně k vydrţování těchto tlup 105 zl. denně, které mají být vyrovnány všeobecnou sbírkou. Swechin, který to zapisoval, zanechal při tom následující sloky: Haec etiam, te posteritas meminisse juvabit Siqua vales nostris condoluisse malis. /5/ Současně byl v našem městě leţením hrábě Althann, generální vachtmistr /asi brigádní generál/ katolické Ligy, který v úterý po neděli Reminiscere odpochodoval se svojí kompanii z Hradce Králové. /6/ Dne 28. ledna v plném sezení rady poţádal královský rychtář M. Jan Hubecius z Libé hory o ruku Ludmily, vdovy zanechané někdejším primátorem Janem Vadasem z Karlova, a rada mu skrze primátora Jana Duchoslava z Libiny odpověděla souhlasně./7/
194 Kdyţ rok v právní při Anny Popianské s Janem Šafránkem na pondělí po neděli Cantate byl přeloţen, připojil Swechin do radní knihy: .......... si cantare licebit in strepitu Mavors insidiose tua. Aţ dosud v ţádné pokladnici nebyla ţádná hotovost, z níţ by se vojsko uspokojiti mohlo a ti, kdo nějaké peníze měli, museli všecko vydrţovati. K odpomoci tomuto nedostatku předloţil královský rychtář, který byl starším literáckého kůru, z pokladny téhoţ 200 kop míšeňských dne 31. ledna, a radní Jan Vorlický, který současně byl početvedoucím pivovarské pokladny, vyplatil dne 3. února k nákupu ovsa pro koně posádky generálního polního stráţmistra hraběte z Anhaltu 50 kop 2 gr. 4 den. z této pokladny pivivarské22. /8/ Dne 8. února poţádal radu města farář M. Viktoria Kehrbitter za přítomnosti arciděkana Jakuba Hrabeuse /Hrabky/ o ruku vdovy Anny po Jiřím Markaciovi k manţelství. /9/ Dne 11. února potvrdil Jiří Dikast Mirčkovský, administrator sub utraque v Praze, M. Jana Řehoře Hradeckého za faráře ve Všestarech. or. 260. Ve čtvrtek po neděli Judica zemřel Kristophorus Bavarus, lékařství doktor, a byl pohřben na hřbitově na Louce. /ll/ Ve středu po Smrtelné neděli, dne 30. března, kdyţ před tím dne 29. března odtáhli Valoni, byl shromáţděn vojenský lid nejvyššího kníţete Maxmiliána z Lichtensteina k mustrováni do Hradce Králové a na Zelený čtvrtek přijel obristlejtnant Jan Jakub, svobodný pán z Merode, velitel tohoto pluku, jeho plukovní štáb se vším příslušenstvím a 2 prapory vojáků. Leţeli zde aţ do 10. července v našem městě a kdyţ oni opět odtáhli, zůstal jako Salva guardia jeden lejtnant se 60 pěšími po jeden týden leţeti. Tato posádka ztrávila Královéhradeckým 4.008 zl. 23 kr. 2 d. /12/ Ve čtvrtek po sv. Vítu přitáhly z Jaroměře, Králové Dvora, Kostelce a Rychnova 4 prapory pěšího lidu k přehlídce a leţely na Vokrouhlíku. /14/
22
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „pivovarské“.
195 Dne 29. dubna nechal si obristlejtnant svobodný pán z Merode vydati klíče od brány, brány zavřití, načeţ museli měšťané sloţiti všecky zbraně. Hanibal z Valdštejna v nejvyšší čas přibyl do města a překazil obristlejtnantovi další postup proti měšťanům. /13/ Těm praporům na Vokrouhlíku leţícím musela obec dodávati chleba a pivo, a sice po dvakráte po 1.700 porcích po 6 krejcarech na muţe a 24 sudů piva. Po přehlídce odtáhli opět do svých kvartýrů. Tehdy platila na trhu pšenice 3 kopy a 6 grošů, ţito 2 kopy /korec - pozn. překl./ /15/ or. 261. Kdyţ rozsudek o oněch Češích, vynesený hrdelním soudem proti těm Čechům, kteří se proti císaři provinili, byl císařem potvrzen a na místodrţitelství vrácen, coţ se stalo po mnohém štvaní se strany oněch z oken svrţených místodrţících a císařova zpovědníka Lemormaina, byl dne 21. června na Staroměstském náměstí v Praze ortel vykonán. Bylo tam zřízeno lešení, na které byli odsouzenci voděni po můstku z jednoho okna radnice. Celý ten děj, dle rukopisu u mne opatrovaného, odehrával se následovně: Roku 1621, v pátek po svátku sv. Víta, dne 21. června na rynku před rathouzem královského Starého města praţského, kde s pilností bylo postaveno lešení 22 kroků vysoké /asi má státi: dlouhé - pozn. překl./ a 22 kroků široké, na které ze sálu rathouzního vedle kaple skrze velké okno příchod zřízen byl, za přítomnosti královských městských předních osob, královských rychtářů, co vykonavatelů, pak některých ze středu magistrátů všech tří královských měst praţských, co doputovaných exekučních komisařů, kteréţto náměstí bylo všude také stráţí čili ochranou, jmenovitě tří praporů peších a jedné standarty kavalerie obsazeno, byla vykonána exekuce nad rebely a povstaleckými vůdci v království Českém následujícím způsobem: Jakmile ráno na hodinách českých 9 hodin a na německých 5 hodin se bilo, bylo z hradebních příkopů proti bráně městor. 262. ské vypáleno z 33 kusů, načeţ byli z rathouzu vyváděni na lešení: První: Jáchym Ondřej hrabě Šlik, JMti cís. tajný rada a
196 nej vyšší zemský sudí v království Českém, který dle prvního výroku měl být sťat a jeho pravá ruka mu uťata, potom rozčtvrcen a čtvrti těla u zemské cesty /nebo: polní cesty/ vystaveny. Šlik byl sťat, jeho hlava zpět padla a daleko se koulela; jeho sluhové, kteří černě odění byli, tělo vzali a pochovali. Hlavu jeho však i s pravou rukou kat vzal a na věţ Mosteckou na roţeň přibil, obojí pak v roce 1622 dne 10. května z milosti královské sňato a k jeho tělu pochováno. Druhý: Václav starší Budovec z Budova, nad appelacími president, který dle prvního výroku tak jako Šlik popraven býti měl, z milosti královské však jest sťat, jeho hlava na levou stranu nedaleko padla, kterouţto hlavu kat vzal, na Mosteckou věţ přibil, jeho tělo ale sluhové vzali a pochovali. Třetí: Krištof Harant z Polţic, české komory president, byl sťat, jeho hlava těsně vedle těla padla a i s tělem jeho sluţebníkům byla vydána. Čtvrtý: Kašpar Kaplíř ze Sulevic, nejvyšší písař zemský v království Českém, 86 roků starý, který mnoho se provinil, or. 263. s ohledem na jeho vysoký věk byl v košili, bez t.zv. Josen /?/ v dlouhém černém rouchu vyveden, sťat, jeho hlava koulela se daleko aţ ke sloupu útrpnému, kterouţto hlavu popravčí na mostecké věţi vstavil, jeho tělo ale sluţebníky jeho vzato a pohřbeno. Pátý: Prokop Dvořenský, zemský podkomoří v království Českém, měl býti také sťat a rozčtvrcen, byl však pouze sťat a jeho hlava daleko se koulela, byla pak na Mostecké věţi přibita; tělo jeho však do jeho oděvu vloţeno a sluhům vydáno a pak pohřbeno. Šestý: Bedřich z Bílé, německý lenní hejtman, měl rovněţ sťat a rozčtvrcen býti, byl popraven stětím ve svém oděvu a plášti; jeho hlava se poloţila na zemi vedle těla tak, jako by ţivé bylo, proti slunce východu, kterou pak kat rovněţ vzal a na Mostecké věţi přibil. Tělo jeho sluhové vezmouce pochovali. Sedmý: Jindřich Ota z Losu, purkrabí karlštejnský, měl býti za ţiva čtvrcen a čtvrti těla na veřejných cestách vystaveny. Z milosti královské byl ve svém plášti a kabátu sťat, hlava jeho padla na prsa, kterouţ kat vzal a na Mostecké věţi vystavil. Tělo jeho sluhové pochovali. Osmý: Diviš Černín, hejtman Hradu praţského, jemuţ na pra-
197 vé ruce měly býti dva prsty uťaty a pak hlava sťata a potom v hradebním příkopu na roţeň naraţena. Doprovázeli ho jeden páter Soc. Iesu a zámecký kaplan. Byl veden ve svém plášti bez kabátu, hořce plakal a se všemi se loučil, aţ pro hořký pláč na zem padl, načeţ byl popraven a jeho hlava i s tělem sluhům vydána a pohřbena. Devátý: Vilém Konecchlumský, direktor, byl ve svém plášti a šatu sťat, jeho hlava proti jeho tělu padla a i s tělem vzata a sluhy pohřbena. Desátý: Bohuslav z Michalovic, měl býti sťat, jeho pravá ruka uťata a nato tělo čtvrceno. Z milosti královské však právě, kdyţ na německých hodinách 10 hodin, na českých pak 14 hodin se bilo, byl ve svém plášti a oděvu vyveden, hlava jeho sťata a katem na Mostecké věţi naraţena. Jeho tělo vzali sluhové a pochovali. Byl purkrabím kraje královéhradeckého. Jedenáctý: Valentin Kochan z Nového Města praţského, byl sťat ve svém oděvu, jeho tělo sluhové odnesli a pochovali, hlavu kat na věţ Mosteckou přibil. Dvanáctý: Tobiáš Štefek z Nového Města praţského, ve svém oděvu sťat, hlavu kat na věţ Mosteckou přibil, tělo sluhové vzali a pochovali. or. 265. Třináctý: Krištof Kober z Menšího Města praţského, ve vlastním oděvu sťat, jeho tělo sluhy pochováno a hlava na Mostecké věţi přibita. Čtrnáctý: Jan Šultys, primátor kutnohorský, ve vlastním oděvu sťat, jeho hlava poslána do Kutné Hory a tam na pranýři přibita býti měla, byla však tamtéţ v ţelezném koši u kolínské brány vystavena, kdeţ do vyvěšeného data viděti jest /?/, tělo vzali jeho Sluhové. Patnáctý: Maxmilián Hošťálek, primátor ţatecký, ve vlastním oděvu hlavy zbaven, která se koulela a potom do Ţatce byla poslána a na praţské bráně tam přibita. Tělo jeho sluhům vydáno. Šestnáctý: Jan Jesenius, doktor lékařství, jemuţ měl býti za ţiva jazyk vyříznut, pak za ţiva měl býti čtvrcen a čtvrtě těla u cest vystaveny, tělo ale /nejprve/ kleštěmi mělo být trháno, pak sťato a čtvrceno, kteréţ čtvrtě byly u šibenice pověšeny .... /nesrozumitelno, pozn. překl./ Sedmnáctý: Jan Schuldt, doktor, který německé národnosti byl a zboţně se modlil, byl ve svém oděvu sťat a jeho hlava
198 na Mostecké věţi přibita, tělo pak katovými pacholky rozčtvrceno. Osmnáctý: Jan Ripl, Jurista, mladý muţ, sťat a jeho pravá or. 266. ruka uťata a hlava katem na Mosteckou věţ přibita. Ruku pak katovi pacholci nad Staroměstskou ..... narazili a tělo vydáno jeho sluhům. Devatenáctý: Jan Kutnauer ze Starého Města praţského, ve smutečním oděvu byl vydán katu, který jej pak na břevnu z velkého sálu radničního neboli předsíně na rynk vystrčeného oběsil. Ten, kdyţ byl katem na ţebřík veden, jemu ze svého měšce nějaké peníze dal. Dvacátý: Šimon Sušický. Rovněţ tak v černém oděvu katu předán a vedle Kutnauera pověšen. N.B. Tvrdí se, ţe oba byli pověšeni na ţelezném /háku/, který je vidět i v okně sálu nad rybím úřadem. Dvacátý první: Natanael Vodňanský ze Starého Města praţského, v černém oděvu byl popravčím na rynku na zvláštní šibenici pověšen. Dvacátý druhý: Václav Maštěřovský ze Starého Města praţského, v černém obleku byl sťat a hlava i s tělem sluhům vydána. Dvacátý třetí: Jindřich Kozel z Nového Města praţského, byl sťat, jeho hlava daleko se koulela a pak i s tělem byla sluhům vydána. Dvacátý čtvrtý: Ondřej Kotzauer z Nového Města praţského, který v bílých botách /?? Schuen ??/ šel, byl sťat a tělo i hlava sluhům vydány. Dvacátý pátý: Jindřich Řečický z Nového Města praţského, sťat, tělo a hlava sluhům vydány. Dvacátý šestý: Michal Witmann z Nového Města praţského, šel rovněţ v bílých střevících, sťat, tělo a hlava vydány jeho sluhům. Dvacátý sedmý: Šimon Vokáč z Nového Města /jemuţ nákladnický dům na Dobytčím trhu, vedle Linek, nyní Würl zvaný, který má podloubí, a nedaleko Materny stojí, patřil/ byl ve svém šedém obleku sťat a jeho tělo i s hlavou vydáno jeho sluhům, kteří, jeho přítele a sluţebníci, dole v přízemí v bráně u šenku hlavu opět k tělu připojili a pak u Corporis Christi pohřbili. Dvacátý osmý: Jan Theodor Sixt ze Starého Města praţského, kterýţ, jakmile byl na lešení přiveden, obrátil se ke králov-
199 ským hejtmanům, rychtářům a komisařům a s nimi něco rozmlouval, načeţ opět na rathouz odveden byl a brzy nato z vězení propuštěn a osvobozen byl, právě kdyţ na německých hodinách 12 a na českých 16 tlouklo. Nato byla tato krvavá exekuce na následující den odloţena. Dne následujícího, to jest 22. června 1621, jakmile rovněţ na celém orloji 9 hodin a na německém 5 hodin se tlouklo a z děl vypáleno bylo, byli vyvedeni: 1. Jan Švehla, prokurátor královského Starého Města praţského. 2. Josef Kubín, prokurátor Nového Města praţského. 3. Václav Bořecký, servus /sluha/ ze Starého Města praţského. Všichni tito tři byli společně s rathouzu vyvedeni, na věčné časy z království Českého vypovězeni a pak vymrskáni. 4. Mikuláš Divíšek, servus ze Starého Města praţského, který jako takový vota a návrhy od jednoho ke druhému nosil a všech neplech povědom byl. Měl mu býti jazyk vyříznut a on na věčné časy z království Českého vypovězen. Z milosti krále však byl na rynku za jazyk přibit k šibenici od 13. do 14. hodiny, čili od 9. do 10., dokud se nevrátil nazpět kat, který ony předcházející tři odsouzence z města vyváděl, jemu hřebík vytáhl a jej vyprostil. Nato měl býti v ţelezech zakován do Uher, do Rábu dodán a tam dny svého ţivota tráviti. Byl však brzy z vězení propuštěn a bydlel ve svém domě, aţ léta 1627, kdyţ lidé pro víru odcházeli z Prahy, odešel téţ s nimi. Roku 1631, kdyţ kurfirst saský dobyl Prahy, nalézá se mezi těmi, kteří odejdouce r. 1627 z Prahy, nyní se zase nazpět navrátili. A konečně roku 1632, kdyţ zase císařští porazili Sasy, byl jmenovaný Mikuláš Divíšek, servus, pod hrdelním reversem va věky z království Českého vypovězen a vymrskán, v 70letech věku svého. 5. Jiří Hauenšild. Byl sťat, hlava jeho i s pravou rukou, která mu byla uťata, přibity na Mosteckou věţ a jeho tělo pod šibenicí zahrabáno. 6. Martin Fruvein, který předešlého dne v Bílé věţi, kdyţ exekuce započala, z okna vyskočil a vaz si zlámal, nyní byl rozčtvrcen, hlava a ruka pravá na šibenici přibity, čtvrtě těla na Vyšehradě a Poříčí, na Prašné a ...... bráně na pilíře přibity.
200 7. Jan Komárek, který byl na jeden rok ze země vypovězen a také tam toho roku zemřel. 8. Vilém Popel z Lobkovic, 9. Pavel z Říčan, 10. Václav Felix Pětipeský. Tito tři měli býti sťati, ale dle rozhodnutí císařova byli ve vězení ponecháni a potom na rathouze sťati. 11. Wolfgang Hasslauer, 12. Melichar Terprecht /?/ 13. Jiří Závěta. Tito tři byli na věčné časy ze země vykázáni, z milosti královy však první z nich byl poslán do Rábu, ostatní pak několik let ve vězení drţáni. 14. Matěj Borbonius, doktor, 15. Eliáš Rozýn starší, 16. Lukáš Korban, 17. Jan Ostrovec. Tito všichni měli býti mečem popraveni, z milosti královské ponecháni nějaký čas ve vězení. 18. Pavel Prčka ke tříletému vězení odsouzen. 19. Kašpar Uzlar měl býti s Kutnauerem a Sušickým na okně sálu rathouzního pověšen, z milosti krále po jistý čas ve vězení zůstal. Jména ostatních, kteří ze strachu před krutými tresty ze země ušli, byla na tabuli napsána a na šibenici přibita. or. 270. Z tohoto průběhu jest patrno, jaký konec vzali od zimního krále ustanovení podkomoří větrných měst Ota z Losu, královéhradecký purkrabí Bohuslav z Michalovic a hofrychtéř Martin Fruvein z Podolí. Kdyţ dne 10. července obristlajtnant svob. pán z Merode odtáhl, zase dne 12-tého přitáhl hejtman Jan Valter z Bordoigne z Taxisu, s jednou kompanií pěších, který aţ do 12. září zde posádkou leţel a 14.842 zl. 9 krejcarů a 5 den. královéhradeckou obec stál. /16/ Kdyţ dne 16. července M. Daniel Spirovius, měšťan turnovský ţádal městskou radu o ruku panny Dorotky, pozůstalé dcery po Adamu Pekelským, k manţelství, a s blahopřáním ji obdrţel, narychlo Gabriel Swechin do radní knihy o tom zapsal:
201 Hoc ego si votum vel verbo clausero fiat Valibus innumeris non minor augur era Insit iis Thalamis consors amor, una voluntas Spes prolis - tristis munere menter erit. Amen. /17/ Dne 9. srpna přijel sem pan Jáchym starší Slavata z Chlumu a Košumberku, pán na Lomnici, Turci a Hlubočepech, JMC a arcikníţecí Milosti, arcikníţete Leopolda rada a komoří, zřízený komisař královéhradeckého, chrudimského, čáslavského, or. 271. kouřimského a boleslavského kraje. /18/ Dne 3. září dostali se do sporu arciděkan Jan Hrabka /Hrabeus/ Dobřínský a Matěj Ţabonius, farář v Dohaličkách. /19/ Dne 4. září přitáhly 2 kompanie jízdní z vojska nejvyššího Albrechta Václava Eusebia z Waldštejna. J.C.M. vojenského tajného rady a komořího. Jejich velitelem byl obristlejtnant Ferdinand Gersdorf z Gersdorfu, aţ do 2. listopadu v městě leţely a náklad 22.627 zl. 47 kr. 1 den. obecních peněz strávily. /20/ V tomto čase dne 12. září odtáhl hejtman z Taxisu a dne 1. října přišel obristlejtnant Tomáš Čţerbony /Červený ?/ se štobem a dvěma kompaniemi pěších lidu z vojska Albrechta z Valdštejna, které zde leţely od zmíněného dne aţ do 14. dubna 1622 a z měšťanstva a obce 89.173 zl. 15 kr. 1 den. vyčerpaly. /21/ Dne 12. října byl výslech svědků proti Salomeně Kryšpíně, faráře Jana manţelce, u ustanovené komise a opětně výslech těchto manţelů proti radě města. Byli vyslýcháni od komisařů od kníţete Lichensteina, a byli to: Jáchym starší Slavata z Chlumu a Košumberka, Kanibal z Waldštejna a Otta z Oppersdorfu, Dubé a Fridsteinu. /22j V tomto roce nalézají se následující radní v úřadě purkmistra, na nějţ dle pořadí nastupovali: Jan Tobolecius Klatovský Mikuláš Boček - Ondřej Ţlutický - Jan Vorlický - Bakalář Adam or. 272. Táborský - Jan Duchoslav z Libina - Jan Ţák z Radobejle Jan Krumlovský z Hiršfeldu. /23/
202 Otec a matka Bohuslava Balbína byli Českými bratry. Tento rok dal nám také velikého učence Bohuslava Skornice Balbína z Vorličné. Jeho otcem byl Lukáš a matkou Zuzana, dcera váţeného královéhradeckého učeného syndika a potom primátora, M. Jiřího Vodičky Horaţdovského a Kateřiny Kotoulové, se kterou se otec oţenil roku 1572, a která byla dcerou tehdejšího učeného muţe Štěpána Kotoula. Bohuslav narodil se v Hradci Králové, a sice, jak P. Scherschnik to chce míti, v tehdejším na náměstí stojícím domě, kde později jezuitský kostel Nanebevzetí P. Marie vystavěn byl. Jeho rodiče vyznávali učení Lutherovo, ale potajmu byli přívrţenci Českých bratří. Poněvadţ dle dříve uvedených dekretů Maxmiliánových Bratři zde trpěni nebyli, pak předčasná smrt jeho otce a po Bílé hoře zde se vší přísností roku 1626 vyhlazené rozdíly náboţenské, které se s vírou katolickou nesrovnávaly, byly příčinou, ţe se jeho /Bohuslavova/ matka k víře katolické navrátila. Toto a pak přátelství svobodného pána z Oppersdorfu, kterému na častolovicích se těšila a poţívala, měly za následek zcela katolickou výchovu malého Bohuslava a také jeho druhé jméno Aloisius, které na popud Jesuitů při biřmování dostal. Musel bych velmi daleko zajíti, kdybych měl opakovati, co vše jiného čestného o tomto muţi napsáno bylo, poněvadţ jeho or. 273. nejpřednější díla jiţ vydavatelem vyobrazení českých a moravských učenců v komentáři: De doctis Reginae Hradecensibus a oboje vydáni Bohemia Docta Balbínova známy jsou, zdrţuji se opakování a poukazuji čtenáře na řečené spisy. Poněvadţ však povšechně stav tohoto muţe beze všeho přezkoumání mylně uváděn bývá a nikde jeho příbuzenstvo se nenachází, budiţ mi dovoleno něco o tom při této příleţitosti říci. Balbín nebyl ţádným rytířem, také to o sobě nikde nepraví, ţe jím byl. Doklad, o němţ se pan Scherschnik zmiňuje, praví jasně, ţe císař Ferdinand I. bratry Jana a Filipa Balbíny povýšil do stavu šlechtického a jim predikát /vladycký/ dal-. Ondřej Balbín a také Vavřinec Balbín, jinak Skornice, a Šimon, jeho synovec, prosili císaře Maxmiliana II., aby k tomuto znaku a šlechtictvi připuštěni byli a také roku 1567 obdrţeli stejný šlechtický predikát, česky řečeno: na vladyctví. V tomto byli co znakoví přátelé Jana a Filipa Balbínů uznáni. Pan Scherschnik mohl se u mne, v původním dokladu u mne
203 chovaném, přesvědčiti a odčiniti chybu, která se jemu do jeho "Vyobrazení" vloudila. Stejným způsobem taká i vydavatelé Boem. Docta toto přehlédli. Jan Balbín byl sekretářem u appelací, od císaře Ferdinanda I. zřízené, a tento Jan obdrţel se svým bratrem Filipem roku 1556 zmíněný predikát. Jeho manţelka se jmenovala Voršila a měl s ní syna Václava. Po jeho smrti co vdova provdala se za Adama Konecchlumského z Konecchlumu a po smrti téhoţ opětně za Václava Humpoleckého a zemřela konečně roku 1612 u Balbínů a byla v kostele na náměstí vedle Jana Balbína pochována. /Je psáno v kostele Náměstském — Namiester, coţ by znamenalo, ţe byla pochována v kostele v Náměšti na Moravě? - pozn. př./ Bohuslavem udávané rozsáhlé panství Ovčáry /amplissicmam dictionem Vočáry/ zdědil po Janu Balbinovi jeho syn Václav Balbín z Vorličné a prodal toto zboţí /nikoliv panství/ roku 1592 ve čtvrtek po sv. Markétě panu Kašparu Melicharovi ze Ţerotína dle královských zemských desek za 9.000 kop míšeňských. /26/ Proto nemohlo toto zboţí býti velkého rozsahu. Za zbylé peníze koupil Václav zboţí Sauniov /?/, kde v roce 1595 zemřel a vedle svého otce v Náměšti pochován byl. Zanechal vdovu Veroniku z Konecchlumí s dětmi, mezi nimiţ byl Jan Balbín z Vorličné , který roku 1611 za manţelku pojal dceru pana Mikuláše Hlaváče z Vojenic a příbuznou paní Elišky z Kalenic. Zboţí pupilární /sirotčí/ Václava Balbína, Sauniov, koupil v pátek po neděli Oculi roku 1613 za 3.000 kop gr. českých a prodal toto roku 1616 ve středu po sv. Martinu Janu Burkhartovi Kordulovi ze Sloupna za 8.000 kop gr. míšeňských. /Pozn. překl.: 1 kopa grošů českých rovnala se dvěma kopám míšeňským./ Toto jsou právě potomci učeného Jana Balbína, kteréhoţ dříve častěji bylo vzpomenuto. Poněvadţ ale Bohuslav Balbín tohoto muţe ve svém, ode mne dobře prohlédnutém a mně po ruce jsoucím rukopise jmenuje: hic fuit atavus meus, a praví o něm opět v Epit. Lib. 5 cap. 11, pag. 575 "atavus meus", povstává velká dvojsmyslnost, který z těch dvou to býti můţe, jejţ Balbín zove "atavus", to jest dědův otec, otcem našeho Balbína? Pak musel by jeho otec Lukáš býti bratrem Jana Balbína na Sauniově. Jestliţe však byl "atavus" dědečkův dědeček, pak musel by býti Lukáš syn Jana, ale pak museli by Jiří a Ondřej Balbinovi
204 býti bratry Václava a také syny Jana Balbína, coţ však nemůţe ale býti jiţ proto, poněvadţ by na ně šlechtictví tak jako tak dědičně po Janu Balbínovi připadlo a neměli by zapotřebí si vyprošovati od císaře Maxmiliána, aby /k tomuto znaku/ připojeni byli. Nemohu z nedostatku dokladů, které mi odebrány byly, nic určiti, ale přece mohu nastoupiti jinou cestu: Jiři Skornice Balbín z Vorličné je v tomto spise často jmenovaný radní a roku 1578 ustanovený královský rychtář v Hradci Králové a také i tento predikát od císaře Maxmiliama roku 1567 dostal a roku 1584 se svým synem Bedřichem byl na zemském sněmu co vyslaný královéhradecký měšťan, nikoliv však co samostatný volič. Tento Jiři Skornice Balbín koupil roku 1589 ve čtvrtek po sv. Marku od Jiřího Baltazara Petzingera z Litčin ves Horní Dřevíč /psáno Dřevíčič - pozn* př*/ za 650 kop gr. českých /30/, zemřel téhoţ roku a zanechal syna Jana Adama /3l/, Daniele a Bedřicha Balbíny a dceru Marii Annu, která za Václava Hroneše provdána byla. Z těchto synů oţenil se roku 1589 Bedřich Skornice Balbín z Vorličné a s Marií Annou, dcerou Bonaventury Royta z Bílé Hory, který, jak při roku 1578 řečeno bylo, byl oddán učení Českých bratři. Z prve zmíněných synů Jiřího Balbína byl určitě jeden dědem našeho Bohuslava a otcem Lukáše Balbína, poněvadţ tato větev Balbínů, od Jiřího aţ or. 276. po Lukáše, otce našeho Bohuslava, nese jméno Skornice a Lukáš Balbín Skornice z Vorličné v roce 1615 se nalézá v královských zemských deskách, oranţovém pamětním kvatemu čís. 17, v pondělí po Stětí Jana Křtitele prodal statek Horní Dřevíč /který koupil jeho děd Jiří/ Janu Kladovskému z Kládová za sumu 3.450 kop míšeňských. Toto slouţí co doklad, ţe ono dědovské zboţí na ně připadlo - který ale z těchto bratři to byl /vyjímaje Bedřicha, otce Lukášova/, v tom mohu pouze na Jana domnění míti, spolehlivě určiti ale nemohu. Je tedy moţné, ţe Balbínům samotným jejich původ neznámý byl a ţe on - Bohuslav - svého děda Jana s učeným Janem Balbínem zaměňuje, který také z Hradce Králové prostřednictvím Hodějovských pocházel. Nedůvěřivá městská rada před ním, Balbínem, jakoţto Jezuitou, všecko ukrývala a tohoto učeného krajana svého do ničeho nahlédnouti nenechala. Toho důkaz leţí nabíledni z Balblnových knih zřejmý, poněvadţ často jinam vedoucí stopu ze svého otcovského města sleduje. Matka tohoto našeho učeného Bohuslava Balbína, Zuzana,
205 byla dcerou učeného M. Jiřího Vodičky Horaţďovskéhot, tehdejšího písaře města, a Kateřiny roz. Kotoulové, dcery Štěpána Kotoula, kterouţto Zuzanu roku 1572 za manţelku pojal. Ţila s manţelem aţ do 5. února 1622. V této době kromě syna Bohuslava narodily se jim dvě dcery: Ludmila, potom provdaná za Ondřeje Šmakoviuse, a Dorotka, vdaná za Karla Jiskru ze Soor. 277. bince. Tyto byly tedy sestrami Bohuslava. Jejich matka byla majitelkou dvou domů, na Velkém náměstí leţících, vedle Vodičkova a Bavorovského, které, jak později se dozvíme, ke stavbě a zaloţení jezuitské koleje přibrány byly. Gabriel Swechin na ukončení tohoto roku zapsal do knihy radniční následující verěované a neveršované vzdechy: Hic est terminus Anni MDCXXI, Pauca quod elapso dictari jusserit anno, Justitia leges impediente Themis, Neminere Sago Martis, toga civica cessit, Jussa subarmata Pallade multa pati, Campimua a votis cum votis claudimus annam. Exaquinor Evicas pia. Jeremia Treth, Cap. 3, vers. 22: Summo Benignitatis est Jehova, quoad non sumus absumpti. - Hac israelitica Ecclesia consolatorium Epinition tibi, Jesu Christe Dei aeterni Patris aeterne Fili, substantiali sermo et orator, que potentissime dominaris in medio minimorum tuorum, tibi duci et Domino Crucis, qui per omnia tentari voluisti, ut nobis in omnibus tentatisinibus, et cruce sucurere posses, meritissimo Jure anuimus, atque in solidam adscribimus, tibi, etiam uni et soli invictissimo Liberatori nostro uno cum Patre et Spiritui Sancto Faracleto, immortuales et tantas, quantas animi nostri concipere possunt, agimus gratias, quod in medio gravissimarum afflictionum ac stu /?/ ac desperatissimis calaraitatibus qua qua versum nos circum valantibus, illius immensa, ac in comparabilis Benignitatis tua recordatus sis, quod malleos, virgas et flagella Crucis nobis dedita, et merito imposita, ut pote quatum multivariis preceptorum tuorum transgressionibus tum maxime sacrosancti Evangelii tui pure praedicati cantemptu, ultro nos met ipsi atraximus, in salutaria medicamenta, et alexi phormaca, atque a Deo in benedictionem ipsam mirabiliter, et paternae nobis converteris in primis autem
206 hanc stupendam liberationem tanto majori gratitudine praedicamus, quanto ex majoribus pericilus, et tempestatibus inter inexplicabilea Confusionum et militarium furrorum Labyrinthos hac jam praeterlapso anno eluctati sumus - tua enim benignior. 278. tatis est quod hanc Ecclesiam et Rempublicam cum eius Magistratu, praefectis et membris pisillis, et magnis, insuper Oeconomicis, axores, Liberos, et residues aviculas nostras, immo etiam nosmetipsos veluti imbecillos racemulos post tristiosimam vindemniam, reliquas, ab impiarum militum impetu a libidinibus, dirumptiane, atque adeo ab extrema, et finali inter notiane, nobis inter armatos, et militares Copias impendente, quas tanto numero, in hac urbe nunc in praesidiis, nunc in Lustratianis Campo alterius viribus, nunc pedestres turn questres totius huius anni curiculo nullo levaminis inter posita mora, dispositas, et colloratas incredibilibus, et inrecuperalibus factis impensis, et sustentavimus, pateme defensos, et elementissime conservatos esse videmus - Guberna, et tuere porro benignissime et providentissime Domine - Ecclesiam et Rempublicam nostram, et canctum sceptrum thum - Evangelii tui praedicationem ne auferas a nobis, nec a posteris nostris. Redde et donserva nostris diebus pacem, effice nos vasa misericordiae tuae, et da, ut in his fatalibus, regnorum, et popitiarum can inssionibus gravissimis motibus et periculosissimis morbis invocatianes nostras stadiolo, laboribus nostris cum omni pietate et honestate probe. Interea verbo ab huius in mundi amore, serio abalienati, et gloriosa aetemitatis continua desiderio inflamati coelo praeparemur, dones tandem in illam aetemam tranquilitatis sedem et vitam, quae vere vita est, feliciseime traduamur. Amen. /32/ Sub estium ultima Sanctorum patientia MDCXXI Reipublica et sua nomine in honorem filii dei scribebam. M.G.S. a P. Doklady: 1/ Man. Cons, et Epig. Swech. - 2/ Lib. memor. - 3/ Man. Cons. - 4/ ibidem - 5/ Man. Cons, et Epigr. Swech. - 6/ Memor. - 7/ 8/ 9/ 10/ Man. Cans. - 11/ Lib. memor. - 12/ Man. Cons. 13/ Lib. memor. - 14/ výšina u Piletic - 15/ Lib. memor. 16/ 17/ 18/ 19/ 20/ 21/ 22/ 23/ vše v manuálníku konšelském, Man. Conso - 24/ Kronika Kutnohorská - 25/ Mi3cell. Dec. 2,
207 lib. 1, pag. 87. - 26/ Ehrenged. der Böhmen - 27/ Kutnohorská or. 279. kronika - 28/ Ehrenged. der Böhmen - 31/ V roce 1608 zaţalovala na plném zemském sněmu Marie Anna Bylinovská z Bílé Hory Adama Skornice Balbína z Vorličné, ţe on, vztahuje na sebe neoprávněně milostivý list, udělený králem Vladislavem panskému a rytířskému stavu, vzal na sebe poručenství její dcery a od komorníka na zboţí této nezletilé dcery se uvésti nechal. Tato dcera se jmenovala Kateřina a byla pozůstalou dcerou jeho bratra Bedřicha Skornice Balbína. Načeţ nejvyšší úředníci a přítomní stavové uznali, ţe Adam Balbín, jsa pouze měšťanská osoba, nemohl právem na sebe potahovati ono vladislavské, z milosti dané oprávnění. Má tedy on ve lhůtě šesti neděli zboţí i poručnictví matce dítěte tohoto odstoupiti, při čemţ Marii Anně někteří pomocníci ze středu stavů přidáni byli. Z knihy dokladů u mne jsoucí vyňato. Také i z jiné listiny o narovnání, v té knize dokladů se nalézající, vychází najevo, ţe tito 3 bratři výslovně co královéhradečtí měšťané hlášeni byli. 32/ Man. Cons. 1622. Také stejným způsobem, jako v předešlém, začal i tento rok Gabriel Swechin následujícími verši v radniční knize: Anmim novissimi saeculi supra mille sexcentos vigesimum secundum, In nomine Iehovae Domini exercitum inchoamus: Rogate quo ad pacem sunt Hier /?/ Precatio ad Filium Dei Emanuelem Calendis Januaris. or. 280. Augusta Iesu pacis mitissime Princeps Quo fundante fe.ox franquitur ira maris, Cupis vel nutu robies ventosa silescit Auraque discussa nube, sereno ni.et. Redde piis pacem, et delle bella impia bella Et quidquid contra te fermit, atque fuit Nostibus in mediis dominare, rebelia et innis a fundamentis disjice castra Deus. At placidos animo cuplas et sponte fatentes Praesidii clypeo cuncti potente lege Depositus veniens mitescat motibus annus
208 Et eum pace redi Juatitia atque fides, Quaque precum summa est, nos et custodia Coli Dirigat et sceptri virgula Christe tui. Scribendo precabatur Suo et Reipublica nomine. Gab. Swechinus. /I/ Dne 5. února zemřel v Hradci Králové Lukáš Skornice Balbín z Vorličné, otec sotva jeden rok starého Bohuslava Balbína Jeho tělo bylo pohrbeno na hřbitově "Na Louce". /2/ Téhoţ samého dne vystavil nejvyšší hofmistr království Českého Adam z Waldštejna, pán na Hrádku nad Zašovou a Lovosicích, rozkaz královskému rychtáři Hubeciovi, dle kteréhoţto rozkazu dne 7. února rychtář Hubecius zabral dům Jana Mladšího z Bubna, který utekl se Zimním králem, k rukám císaře a v tomto domě vykázal byt pro pana Hanibala z Waldštejna. /3/ Dne 17. dubna přišla zase čerstvá posádka, byli to valdštejnští rejthaři, pod obristlejtnantem Torquato Conti /Comes Prinor. 281. ceps Halus/ ve dvou kornetách, kteří aţ do 11. června zde leţeli a na vydrţování jejich město muselo 35.203 zl. 12 kr. 4 den. "vypotiti". /4/ Dne 12. června posádka odtáhla a zanechala zprvu 80, později 50 knechtů aţ do 10. listopadu, na tyto byla upotřebena berně od měšťanů odváděná, denně 165 zlatých, celkem tedy 3.547 zlatých. Protoţe však berně a potraviny musely býti poslány za vojskem u Kladska stojícím, obnášela tato berně 9.688 zl. 22 kr. 3 den., obě poloţky v jedné sumě počítány 13.235 zl. 22 kr. 3 den. Během této doby mašírovalo 5 kumpanií pěšího lidu v čele s obristlejtnantem Gramf /asi Grambem, pozru překl./ skrze Hradec Králové, tito zůstali od 13. do 17. září ve městě leţením a toto muselo dáti 6.718 zl. 18 kr. 3 den. a obristlejtnantovi dáno 200 zlatých, celkem tedy 6.918 zl. 18 kr. 3 den. /5/ Protireformační komisaři s rejthary na Hradecku. V tomto čase byli vysláni do zdejšího kraje komisaři s některými rejthary a jejich veliké, jimi vynaloţené píli se podařilo, ţe všichni luterští a bratrští kněţí byli vyhnání. Tento los stáhl také dosavadního arciděkana Jakuba Hrabeusa
209 čili Hrabku Dobřinského, na jeho místo byl dosazen Jan Callestinus co katolický arciděkan. /6/ Taktéţ musel Felix Adolf Oustský, farář u sv. Anny, ustoupiti Minoritům, kteří byli uvedeni do této duchovní a špitálské správy. /7/ or. 282. Otto svobodný pán z Oppersdorfu, Dubu a Fridsteinu, byl tohoto roku hejtmanem a komisařem královéhradeckého kraje. /8/ Dne 17. června byl M. Daniel Thermen ze Zhoře za třetího písaře přijat. /9/ Byl narozen v Ţatci a v roce 1617 a opět roku 1618 sloţil dvě orace a obdrţel dva filosofické vavříny, první dne 10. března skrze D.M. Mikuláše Alberta z Kaménku, profesora svátých Písem, druhý dne 20. dubna skrze D. Daniele Basilia z Deutschenberku, profesora matematických věd. Ony orace nechal vytisknouti u Martina Kleinwächtera v Hradci Králové a věnoval je radě města Ţatce. V tomto malém in quarto vytisknutém spisku jsou jmenováni mezi členy rady Jan starší Thermen ze Zhoře a Pavel Skála ze Zhoře. Pak přichází oslavná báseň Jana Kampana na Daniele Thermena, načeţ následují obě zmíněné orace, potom blahopřejná báseň P. Frodelia k obdrţenému druhému vavřínu. Pak stojí D. M. Jiřího Lukáše Závišia verše sloţené ke cti Daniele Thermena, v nichţ on velebí úřad školního představeného, který byl Thermenovi od Královéhradeckých svěřen. Závěr tvoří na to následující báseň M. Adama Jeníkovského a tato Janu Nigrinu Cutti /věnovaná jest/. or. 283. Dne 10. listopadu přitáhly opětně 4 kompanie obristlejtnanta hraběte Torquata a zůstaly zde aţ do 12. prosince všechny čtyři, od tohoto dne pak jiţ jen 2 kompanie. Tyto aţ do 5. května 1623 leţely, napotom od 5. do 20. května jiţ jen jedna kompanie téhoţ obristlejtnanta v městě setrvala. Aţ do 31. prosince tohoto roku byly všechny zaopatřovací náklady na tuto posádku počítány v celkové sumě 44.055 zl. 11 kr. 4 den. Celkem pak od 5. prosince roku 1620 aţ do roku 1622 počítá se součet všech nákladů na vojska 332.621 zl. 18 kr. 2 den. /10/ Swechin zakončuje přítomný rok těmito verši: Anni MDCXXII et in eo fori negotians finis. Gloria lausque deo personis in tribus uni Personet aeterno continuando Die. Nos quod in extri cabilibus de casibus umbra Mortis, adhuc salvos jusserit esse super
210 Idem quid quid adhuc mortalis defluet avi, faxit id in laudes tendere, Jova suas. /11/ Doklady: 1/ Manu. Cons. et Epigr. Swechini - 2/ Memor. - 4/ 5/ 6/ Man. Cons. - 6/ Martyri Boemi - 7/ 8/ 9/ 10/ 11/ Man. Cens. 1623. Dne 16. ledna představil zde pan Otto z Oppersdorfu, na Dubí a Fridštejně, pana Jáchyma Slavatu staršího z Chlumu a Košumberka, na Lomnici, Tuři a Hlubočné, J.C.M. a arcikníţete Leopolda radu, komořího a prvního hejtmana kraje královéhradeckého a vrchního válečného komisaře. Bylo to na rozkaz or. 284. kníţete Lichtensteina. Slavata byl jím jmenován prvním krajským hejtmanem, gubernátorem a inspektorem. Potom byly přečteny Instrukce, které on obdrţel, a byla jím - Slavatou - obnovena rada města: Královským rychtářem jmenován M. Jan Hubecius z Libé Hory, Primátorem a I. purkmistrem Mikuláš Boček, Adam Madat, ţelezník Jiří Link Jindřich Klocman z Rychnova Daniel Pohonek Matěj st. Altman z Arnova Jan Krumlovský z Hiršfeldu Václav Verchovinský Jáchym Kameník Nikodém Franc Martin Hradecký Jan Weis Syndikus M. Gabriel Swechin z Paumberka. Byli při tom přítomni rytíři Maxmilián z Černovic na Libčanech a Věnek Bukovský z Hustiřan a na červených Poličanech. /I/ Dne 8. února bylo jmenováno a vyhlášeno 20 obecních starších, mezi nimiţ byl Jiří Swechin z Paumberka a za městského rychtáře ustanoven Pavel Jakobeus. /2/ Drahota v tomto roce panující. or. 285. Drahota, která v tomto roce napořád panovala, zavinila, ţe v březnu tohoto roku v Hradci Králové stálo jedno vejce 3 krejcary - jestliţe bylo k dostání - a 1 slaneček 18 krejcarů platil. Nápodobně tamtéţ v květnu sáh dříví 3 kopy a 2 den. stál. /4/
211 Toho času v květnu přitáhla do Hradce Králové císařská armáda, mezi jejímiţ veliteli byl Don Jeroným Caraffa, markrabí z Černé Hory /Montenegro/, rytíř řádu sv. Jakuba, císařský komoří a nej vyšší hofmistr infantky Isabely, člen dvorské válečné rady ve Flandřích, Collateral v Neapoli a General capitain rejtharstva v Sicilii, vše v jedné osobě. /5/ Tento velitel i se svým generálním štábem měl tady svůj kvartýr od 22. března do 12. července. Do obce Předmostí byly 2 prapory pěšího lidu přeloţeny. Posádka Torquatovských rejtharů od 1. ledna do 9. dubna i s obristlejtnantem a rytmistrem de Bois koštovala město na výdajích 89. 368 zl. 14 kr. Gabriel Swechin uzavírá účty těchto výdajů od 5. prosince 1620 do dnešního dne obnosem 421.989 zl. 32 kr. a 2 den. K tomu Swechin přidává následující verše: Has super armatis toleravimus alis, Bellona nostros evacuante domos Quoque minor lar noster erat, vehementior illo Explere ingluviem militis ardor iit. Cum quibus et curis, cum quanta mole laborum Expertos praeter nemo referre potest, Sio calcata Reipublica est vindemia, botri ut Mor cescontis humi rara sit uva super Ibimus in cineres - miseris elemente sub umbra Ni deus atuleris, ni pie Caesar opem. Protoţe tato Torquatovská neboli Waldštejnská posádka aţ do 20. května v městě leţela, jiţ tenkráte výlohy 553.091 zl. 25 kr. dostoupily. K tomu připojilo se ubytování generála liettenanta kníţete Caraffy od 22. března do 12. července, coţ opětovně 22.145 zl 14 kr stálo. Od 12. července do 11. srpna bylo město bez posádek, avšak dne 12. srpna přitáhly opětně 2 komety rejtharů pod obristlejtnantem Gotthardem ze Scheffenberku, Rakušákem, a obristle jtnantem Jindřichem Hofferem do Hradce Králové. Tito byli zde nakvartýrováni aţ do 18. října a 27.343 zl. 40 kr. ztrávili. Od 26. října do 3. prosince zůstalo v městě 100 mušketýrů co salva quardia pod velitelem lejtnantem Jindřichem z Prahdeku, jejich vydrţování stálo opět dalších 5.018 zl 54 kr. /6/
212 V této době bylo vykázáno v Hradci Králové cvičiště pro 100 mušketýrů a 100 dragounů, odkudţ však odešli. Přece však přitáhl do města dne 3. prosince pěší lid Kročvákovský /?/ čili z pluku plukovníka Jana Filipa Cratie, svob. pána ze Scherfensteinu pod obristwachtmistrem /majorem/ Ottou or. 287. z Wittinghofenu a Fabriciem hr. z Nagorollu. Tato posádka vydírala neobyčejně ubohé měšťany podle své zvůle, vyssáli takto sumu 24.730 zl. 55 kr. Dne 22. prosince přitáhli na koních rajthaři pana Jana Arnošta hraběte Montecuculi, plukovníka, do města, které hrabě Montecnculi s jejich veliteli následoval a zde v zimním kvartýru aţ do 16. března 1624 leţeti zůstal. Poţadavky tohoto pána byly veliké a bylo s ním učiněno ujednání o dávce 7.000 zl týdně a 5 věder vína a 118 korců ovsa atd., coţ však město sehnati nemohlo. Toto vše muselo město jiţ ode dne 11. prosince, kdy bylo sjednáno vydrţování, odváděti, coţ 72.522 zl 20 kr. obnášelo./7/ Veliká odolnost země České; co vše tato vydrţela. Při těchto nad ţelezo tvrdších okolnostech musíme my, Královéhradečtí, sobě stýskati, přitom však zůstává obdivuhodno, jak to bylo moţné všecka tato vydírání vydrţeti. Co všechno nezmohl kvetoucí stav země České, neţ takto škubána byla! Swechin rozloučil se s rokem následujícími verši: Hic quoque sedecies Christi post saecula finem Vicenoa supra tertius annus habet. Sic oximus finem ad flectis imponere nebus, Sundendo Calo sunt sine fine preces Soli et uni imoratili Deo. Gloria. Amen. Amen. Amen. /8/ Doklady: 1/ Manual Gons. - 2/ Codex M 5 - 3/ Lib. memor. - 4/ tamtéţ 5/ tamtéţ - 6/ Manual Cons. - 7/ tamtéţ a Liber memor. - 8/ Manual Cons. a Epigr. Swechini. 1624.
213 1624. Vstup do tohoto roku vyzdvihuje často uváděný městský písař Swechin. následovně: VenIt annVs patIentIa DeI atqVe sanGtor Vri MIserICors atqVe benIgnVs IehoVah DeVs noster. Per et propter Unigenitum, et dilectissimum suum et Virginia Maria Filium unicum Immanuelem JESUM CHRISdKJM, in hisce fatalibus, et calamitatissimia Regnorum et paene totius mundi concussionibus, adflictissima sua Ecclesia Reipublica, et oeconomiis Ilaleonio clementissimo concedat Ingressui, et egresaui nostra sumulate benedicat, et vacationis nostra in hoc forensi stadiolo labores, ad omni nominis laudem, et gloriam nostri autem et proximi salutare emolumentum falicissima diripera dignetur. Toto corde precamur amen Illi soli gloria In sacrosanctae et individuae Trinitatis, et lesu Christi Immanuelis dulcissimo nomine auspicamur Annum, ultimo afflictionis, et patientia Sanctorum. Supra MDCXXIIII In quo saneto tuo flatus nos diriga ducta Nostrum opus ut laudes praedicet omne tuas Diva Themis post liminio revocatur, et orbi Augustas pacis restituatur, honos Templa, licea, forum, verbo, moderamine, jure, Rite sonet, recte canflituantur, agat, Hinc uni, et soli tribuatur gloria Jova Venis in aetemos perpetuanda dies. /I/ Calendia Januarii praecabatur M. Gabriel Swechinus. or. 289. Reformace zde prováděná neměla v našem městě valného účinku, ačkoliv si od ní arciděn velmi mnoho sliboval. Buď jeho ne právě dobrý přiklad, nebo jeho jednání, neřídící se učením Kristovým, bylo toho příčinou. /2/ Dne 15. března regiment hraběte Mantecuccoliho měl na
214 nich přehlídku ve městě, potom bylo muţstvo propuštěno /abdankováno/ a obdarováno. Po tomto propuštěni dostali vojáci čtrnáctidenní lhůtu k pobytu a kdyţ konečně odtáhli, vypadalo královéhradecké okolí nejinak, neţ jako by vše ohněm vypáleno bylo. Propuštění vojáci všecky poddanské vsi, dvory, měšťany ve městě i podměstí vyplundrovali a všecku svévoli prováděli. Obriatwachtmistr dokonce klíče města s sebou odvezl. /3/ Na velikonoční neděli, dne 7. dubna, přitáhl od Chrudimi rytmistr Vratislav z Pernštejna s jednou škadronou jízdních do města. Jeho prvním poţadavkem bylo, aby městská dlaţba v délce 150 kroku vytrhána byla. Tato škadrona leţela aţ do 8. ledna 1625 ve městě, coţ stálo měšťany na nákladech 58.000 zl. S těmito náklady skončil Swechia svoje účty, které obnášely 651.418 zl. 54 x 6 d. /4/ Minorité podvedli zboţného císaře Ferdinanda. V prvním díle těchto dějin při létech 1344, 1345 a 1358 jsem prokázal téţ zaloţení, opatření a potvrzeni špitálu sv. Anny na praţském předměstí a také na mnohých místech bylo dokázáno, ţe Menší bratři řádu sv. Františka /Minorité/ měli svůj kostel sv. Jana Křtitele a při něm svůj klášter. Dále, ţe těmto Minoritům roku 1622 správa špitálu byla propůjčena, or . 290. bylo jiţ dříve řečeno. Avšak přesahuje moji schopnost k pochopení, jak mohli tito Menší bratři podvésti zboţného císaře Ferdinanda a jemu tvrditi, ţe jejich klášter byl proměněn ve špitál sv. Anny a tím jim nepráví způsobeno a ţádati o navrácení jim prý kdysi patřícího špitálu /kláštera/. Jak je to moţné před Boţskou Pravdou, náboţenstvím a mými trpícími spolubratřími, ţe dobrý císař mohl zrušiti takovéto blahodárné dílo, věnované k vydrţování chudých, utlačených a obţivy zbavených lidí! Ţe byli tito chuďasové vytlačeni a na místě nich zdraví a silní zahaleči uvedeni! Zde nechám mluviti o účincích Ferdinandova darovacího listu Minoritům P. Antonína Kalksteina v Synopsi historica: ...... Cuius custodia primus Canventus est Reginae Hradecensis, qui olim erat sub titulo St. Joannis Baptistae cellebris, quo anno autem, et a quo fuerit fundatus, ignoratur, excidium tamen illius ab Historicis ponitur ad annum 1421 a quo tempore usque ad annum 1622 vel secundum alios 1623 provincia hoc
215 Conventua coruit. Donee Victor Ferdinandus II praedicante Kaeretico expulso, Ecclesiam jam non St. Joannis, sed aliam St. Anna in insula Stebarbana /?/ fratribus nostris concessit ... A nyní následuje také darovací list císařův, který ukazuje, jak a jakým způsobem vylouděno bylo, ţe ze špitálu klášter se stal: Nos Ferdinandus II dus divina favente Clementia Electus or. 291. Romanorum Imperator, semper Augustus, ac Germaniae, Hungariae, Dalmaciae, Croatiae et Slavoniae Rex, Archi Dux Austrian, Dux Burgundiae, Marchiae Moraviae, Luxemburgensis et Silesiae Dux, Marchioque Lusatiae. Ad perpetuam rei memoriam notum facimus tenore praesentitum et nostro Haeredumque, nostrorumque Successoruia Regnura Boheraiae nomine, universis, et Singulis ad quos hac litera nostra pervenerit praesentibus, et futuris memoria coramendamus. Cum Imperatores, Reges, et Principes muneris sui rations tenenantur non tantum subditorum consilio, et armis prospicere, eoque quae ad statum Reipublicae, pacisque et tranquilitatis conservationem pertinet, curare: verum etiam propagandam et tuendam. Divini Nominis gloriam et augraentum verae Sancteeque Religianis nostro Catholico, Apostolicae Romano spectant indefesso Studio promovere. Eorumque qui sub vita Regulari post positis mundi voluptatibus ad famulantum Deo se se obtuberunt et per Divini verbi praedicationem, aliaque Ecclesiastica sacra munia omnium saluti se se impendunt, commodis prospicere eorumque pios conatus studiose promovere. Ea propter civitate nostra Reg. Hradecii situm quod longissimo tempore templum et monasterium Sanctae Annae, ab Haereticis possesum, et nunc per nos post obtentam adversus perfidos rebelles subditos nostros gloriosam victoriam recuperatum fuit, atque hie prdo Sancti Francisci fratrum Minorum antiquitus ad se spectasse edocuit Nos pro eaqua sumus in Seraphicum ordinem propensione, ad humiles, et devotes praeces venerabilis fidelis Nobis Dilecti, fratris Hieronimi Lapii Honoriensis S.S. Thliae Doctoris, Ord. Min. - Convent. Visitatoris et Comissarii Generalis non per errorem, aut improor. 292. vide sed animo deliberato et habito in super naturo consilio praedictum Monasterium pro fato ordini Sancti Francisci restituimus, dadimus, soncessimus, et assignavimus, prout vigore
216 praesentium restituimus domus concedimus et assignamus. Illa ut inibi ejusdem ordinia Fratres habitare, et juxta Sacrosanctos Canones, et ipsius Ordinia ritum, et institutum Domino Deo perpetua sine eius vis perturbations, et molestatione alacriter, et fructuosi famulari, nec non piis eorum obsequifts et exercitiis publicisque, et privatis. Cantionibus et spectatae virtutis exemplis populum docere, atque idem Monasterium cum omnibus suis juribus et quibuscumque pertinentiis quoque a nobis cedi, posaunt, libere quiete plene ac integre in posterum et perpetuis temporibus possidere piorum ellemosynis restaurare. Absque ulla exceptions pacifice uti et frui possit ac valeat. Et propterea requirimus Serenissimos ac Clarissimos Filios, haeredes ac Successores nostros Reges Boemiae eis paterne et graciose commitentes, ut donatianem, et confirmationem hanc nostram fideliter et diligenter manu teneant, observent, et secio curent, ut hac anima desideratum, nobis effectum, et executionem sender habeant et consequantur. Mandamus quoque universis et singulis superioribus et inferioribus officialibus ceterique subditis, ac fidelibus nostris per Regnum nostrum haereditarium Boema ubilibet constitutis, eiuscumque status, gradus, conditionis, seu praemitentiae extiterint. Imprimus vero consulibus, senatus et incolis praedictae civitatis nostrae Reg. Hradecii praesentibus, et futuor. 293. ris, ne supra dictum manasterixim Sancta Anna, et praefatis fratres sive in personis, sive in rebus molestent, nec a quaquam alio super his omnibus turbari aut quorumquo modo molestare permittant. Verum iuxta hanc nostram donationem et confirmationem nostro nomine efficaciter tueantur, et conservent, secus sub animadversione nostra gravissima at paera centum marcarum auri puri pro structura, et reparatione dicti Monasterii applicando, nequoquam facturi. In quarum omnium plenum et inviolabile robur et testimonium perpetuo valiturum. Diplomo hoc nostrum manu nostra subscriptum, et sigilli nostri appressione munitum super hic omnibus fieri, et praedictis fratribus. Datas in civitate nostra Archi-Ducali Viema Decimo Callendas Septembr. Anno Dei 1624 Regnorum nostrorum Romano 5, Hungarici
217 7 ot Boemici 8. /5/ FERDINANDUS. Zdenco Ad. Pr. Lobkovitz S.R.Boemiae Gancellarius
Otto de Nosticz, Vicecanc. Ad mandatum S. Caes. Majestatis proprium.
Německy: Berghauer uvádí nám Matouše Černovského jakoţto arciděkana ke konci roku 1624 v Hradci Králové. Na Wodochu /?/ v tomto a v následujícím roce Jan Calestin arciděkanem byl. /Psáno doslovně: auf Wodoch - je to asi psáno špatně!/ Swechin uzavírá tento rok následující skladbou: Finis gestorům in nostro foro. Anni novissimarum Calamitatum MDCXXIV. Quem curas inter creperas Mavartis et Aestus, Clausimus immarem infestum ardentem, milite, peste, fame. At quod in his Scopulis tam vastu menavimus auquor. Sancte tui Deus est grande favoris opus. /7/ Doklady: 1/ Manu. Cans. - 2/ Rukopis pozoruhodností - 3/ Liber memor. 4/ Manu. cons. et Liber memor. - 5/ z originálu archivu bratří Minoritů v Hradci Králové. - 6/ pag. 244. - 7/ Man. Cons. et Epigr. Swechin. 1625. Příchod tohoto roku Swechin těmito jedinými slovy uvítal: Annua Salutatis 1625 Si Deus pro nobis, quis contra nos? Z toho lze pozprovati jiţ jeho vyčerpanou chuť k básnění a také to, ţe se jiţ zabýval úmyslem Hradec Králové opustiti. Při roku 1618 připomínaný sekretář, který se dvěma místodrţícími z oken Hradu praţského byl do příkopa svrţen, nejen ţe byl císařem velice bohatě obdarován a do rytířského stavu povýšen, ale také i do vysokých čestných úřadů dosazen. Letošního roku nacházíme jej co komořího královny a hejtmana Boleslavského kraje, který dne 5. května v Hradci Králové radu města obnovoval. Tehdy jeho jméno a stav byly: Filip Fabricius z Rosenfeldu a Hohenfallu /Vysokého pádu - pozn.
218 překl./, pán na Řepíně, Libině a Vruticích, rada JMti, královny podkomoří a hejtman Boleslavského kraje. Jím dosazená rada byla následující: Primátor Jan Hubecius z Libé Hory. Šimon Daniel ze Semanína Adam Madat Jindřich Klotzman z Rychnova or. 295. Daniel Pohánek Jáchym Kameník Nikodém Franc Jan Jeřábek Adam Skornice Balbín z Vorličné Jan Weis Jan Čapek Pavel Jakobeus Čáslavský /1/ Královský rychtář Mikuláš Boček. Jezuité se usazují na Královehradecku. Kdyţ v tomto roce dne 10. června Jezuita P. Adam Kravařský přišel k svobodnému pánu Ottovi z Oppersdorfu do Častolovic, kde v tamním okolí missie čili dílo obrácení do chodu přivedl, tu manţelka tohoto svobodného pána, Magdalena, nenáviděla přítomnost tohoto jezuity. Bylat oddána učení Husovu, kterého se na ţádný způsob odříci nechtěla a nemohl ji k jinému náboţenskému smýšlení přivésti ţádný duchovní, dokonce ani ne sám arcibiskup. Jak vypravuje P. Schmiedel, podařilo se P. Kravařskému po krátkém rozhovoru ji obrátiti, z čehoţ její manţel měl neobyčejnou radost, takţe přiměl svého bratra Bedřicha, tehdy komořího arcikníţete Karla, biskupa Vratislavského, a rytíře řádu Maltézského, aby věnoval své zboţí Ţampašské budoucí koleji Jezuitské v Hradci Králové. Tohoto času jest poloţen základ k tomuto předsevzetí. /2/ Swechin podává resignaci, která není přijata. Dne 21. října podal písař města Gabriel Swechin z Paumberka radě městské svoje písemné prohlášení, jímţ prosí, aby byl s přicházejícím rokem 1626 sluţby sproštěn pro břemeno na něm spočívající, které dále snášeti nemůţe. Rada nechtěla však tak pilného a učeného muţe postrádati a jeho odstup pro tentokráte nepřijala, doufajíc, ţe Swechin jinak se rozmysli. /3//4/
219 Dne 25. listopadu přitáhl hejtman Straus, jinak také řečený Straube, od Breinerovského regimentu s 1 praporem pěšího lidu. Arciděkan Jan Václav Celestin nechal tohoto roku svoji knihu Haereticum quare et Catholicum quia?, kterouţto přeloţil z latinského spisu Jindřicha Lancelota, mnicha - eremity řádu sv. Augustina, do českého jazyka, tiskem vydati a věnoval ji Vilému Slavatovi a Jaroslavu Martinicovi. /6/ Swechin uzavírá rok tento verši: Attigit hic annus, clauso, Sal, cordine metam, Quo duras res est publica passa vices At ne ventura tamen cadat omne sub .vo, Magne tua prohibe pro bonitate Deus Ut de reliquiis Saltem fragments supersint Quae tua sincero nominae corde colant, Uni et soli Deo trinitati Gloria. G.S. a P. /7/ Doklady: 1/ Manu, Cons. - 2/ Hist. S.J. Prov. Boema Par. 3 L. 4. N. 154, pag. 671. - 3/ z originálu - 4/ Epigr. Swechin - 5/ Man. Cons. - 6/ Balbin, Boem. Docta apud Candid. Trac. 1 pag. 96. Tract. 2, pag. 88 apud Raph. Ungar 1, pag. 161. - 7/ Man. Cons, or. 297. Epigr. Swechin. 1626. Často jmenovaný Swechin uvedl tento nový rok blahopřáním v následující nerýmované řeči: State Dominus nobiscum. In cujus Sanctissimo nomine ingredimur novum annum Millesimum sexcentessimum, vigesimum sextum, et in eo /voluntate et propitio Deo/ Labores vocationis nostra auspicate exordimur. Benedic ergo, et Logrime Bonissime Pomine Deus exercituum, in novo Anno, novam intellects lucem, atque in rebus asentis omni modum prosperitatem, tunc vero calamitatum nebulis Justitia Sole discusis et dissipatis Halyconeos Dies da nobis. Imprimis benedic supremo nostro Magistratui, Augustissimo
220 Romanorum Imperatori Ferdinando 2do Regi nostro Clementissimo Supremis - Judicibus et Officialibus Regni, atque omnibus Ducibus et Capitaneis - Imo etiam Reipublica hujus Magistratui, ut, ceu fideles et obsequentea subditi tranquilam, et quietam vitam sub iis agamus cum pietate et honestate. Amen. Callendiis Januariis Anno salutifero crucis. MDCXXVI. G.S. a P. /1/ Dne 9. ledna zemřel radní Adam Balbín Skornice z Vorličné. Tento periodický rok byl nejen pro Hradec Králové, ale i pro celé Čechy pozoruhodný vzhledem k potlačování náboţenství /evangelického/ a vyţadoval by historického vylíčení zvláštních událostí. Poněvadţ dosavade doporučované přijetí katolického náboţenství zůstávalo bez valného výsledku, mělo nyní býti prováděno násilně, pomocí zbrani, a k tomu cíli bylo všem, kteří se k víře katolické připojiti nechtěli, zakázáno provozoor. 298. vání řemesel a mimo toho od kníţete Lichtensteina vyhlášeno 15 tak tvrdých artikulů, ţe při shlédnutí jich zdálo se zcela nemoţným při víře podobojí setrvati. /3/ Ostrá kritika protireformace a nového arciděkana. Způsob, jakým tak zvané nebo míněné obrácení bylo prováděno, nerad bych líčil, poněvadţ ţádnou čest nedělal. Co se však jmenovitě v Hradci Králové dělo, patří ovšem sem. Často jiţ jmenovaný arciděkan Jan Václav Coelestin, který měl za kaplana Davida Sissia, nemohou býti ani on, ani jeho kaplan v ţádných pěkných barvách líčeni, ale spíše za šašky /Posenreiser/ označeni. /4/ I kdyţ nepřipouštím všecko, co se strany jeho protivníků u víře je proti němu se záští uváděno, nemohu to, co o jeho učenosti píše Balbín, ani zastávati ani popírati. Ale způsob, jakým utrakvisty do církve katolické přiváděti chtěl, nemohu chváliti, jestliţe se to dálo tak, jak historie praví. Měl totiţ v jednom svátém dni shromáţděnému lidu vysvětlovati tajemství mše svaté a po skončení kázání vyzval všechny přítomné ku procesí neboli obchůzce a napomínal je, aby nezůstávali /v kostele/. Měl k tomu jiţ svoje ozbrojené pomocníky připraveny a kdyţ s monstrancí z kostela vykročil a nikdo jej neor. 299. následoval, tu jím zjednaní Chorvati se šavlemi v rukou do
221 kostela vpadli a do procesí lid nutili. Zděšený zástup v celých houfech z kostela prchal, ale tu na náměstí stáli rejthaři a lidé od těchto zase byli honěni zpět a k procesí za výsměchu všech vojáků přinuceni. /5/ Nelze zde ne zaznamenati, ţe není ani v pamětní knize nebo v knize radniční nic zaznamenáno o Chorvatech a rejthařích nebo o onom celém Breunerovském regimentu, pouze jedině to je zapsáno, ţe dne 13. listopadu 1625 /25?/ hejtman Straus od onoho regimentu s jedním praporem pěšího lidu přitáhl a dne 27. března 1626 do Kladska odešel. Jestliţe tedy /při onom procesí, které chtěl vésti - pozn. př./ přece Chorvati a rejthaři přítomni byli, tedy museli schválně kvůli tomu z okolí přivedeni býti. Ţe by reformační komisaři celý Breunerovský regiment do Hradce Králové poslali s příkazem, aby dříve se nehnuli odtud, dokud nebude celé město obráceno, tato pověst nemůţe obstáti, můţe se to však ovšem vztahovati omezeně na onu Strausovu kompanii. Arciděkan následuje dle toho, šel na toto dílo takovým způsobem, ţe hleděl nejprve některé vznešenější osoby získati a proto v doprovodu hejtmana Strause odebral se k lékaři Mikuláši Acontiovi, který jsa těţce podagrou nemocen, leţeti musel a jiţ po několik let z loţe nepovstal. Na tohoto se vší or. 300. prudkostí udeřil: Zdali nyní konečně katolíkem býti chce? Na to jemu Acontius odpověděli: Dokud nebudu pozorovati nějaké jiné pohnutky v svém srdci, nemohu to proti svému svědomí učiniti. Arciděkan na to řekl zlostně: My jsme vaši lehkomyslnou svéhlavost dosti dlouho trpěli, nyní vaše chytrántví musí musí jednou vzíti konec. - Lékař na to odvětil: Čest mého jména a mé svědomí nenechají s sebou zahrávati, načeţ opětně děkan pohrozil: Dokud dvě nebo tři hlavy nebudou sraţeny, toto město nepřijde k lepšímu náhledu. Lékař na to dal za odpověď: Stojí-li ti snad moje hlava v cestě a máš-li ji v moci, nech ji sraziti. Já chci raději svoje napolo setlelé tělo nechati vláčeti a na kusy roztrhati, neţ abych vědomě a se svou vůlí svému svědomi také násilí učinil. - Toto arciděkana přivedlo do největší zuřivosti, s niţ nemocného doktora opustil. Hejtman Straus, který za ním odcházel, řekl Acontiovi tichým hlasem: Pán /t. j. Acontius - pozn. př./ bude jiţ věděti, jak si poraditi a pomoci má. Svět je veliký. Brzy
222 nato pozváno bylo měšťanstvo z celého města a předměstí na rathouz, kdeţ zavřeli dveře a vyzvali jednoho kaţdého a hrozili všem co nejstrašlivěji. Bázliví slíbili, ţe se nechají ve víře římskokatolické vyučovat, kdoţ se však zdráhali, byli do vazby vzati, tak, ţe těmito lidmi naplněny byly v rathouze or. 301. kaţdá místnost, i sklepy, předsíň i kaţdý kout. Vojáci byli vloţeni do jejich domů a dána jim úplná volnost. Vyděšené ţeny a děti běhaly na rathouz, kde trápily své muţe a otce, aţ tito na mysli klesnouce, konečně se podrobili a prosili o lhůtu, připoví dajíce, ţe hned se nechají vyučováti v katolickém náboţenství. Tímto způsobem bylo celé město "obráceno" aţ na 28 osob, které raději domov, město a vlast opustily. Mezi nimi byli Šimon Daniel ze Semanína, Jan Tobolecius, který často jiţ jmenován byl, vlastním jménem černohorský, jinak také Tobolář zvaný. Jan Ţák, který pak zpět se navrátil a katolíkem se stal, Jan Nigrinus, Pavel Jakobeus a doktor Mikuláš Acontius, kterýţ nechal se na vůz vynésti a do Polské lysé odvézti, kdeţ ho uvítal slezský bohoslovec a jeho starý přítel Dr Jiří Wechner, obdivuje se, ţe v tak chatrném těle ještě tak čilý duch vládne, následujícími pěknými verši: Degno condoleam, de quo commirer Aconti Inte praereliquis obvenit exulibus Miror quod patria exieris pedis impos, et illud Quod nunc uaque malum te premat, hoc doleo, Lucida vis animi est cum nec tum desiit ipsa, Cum vires aegro in corpore deficiunt. Tento Acontius zemřel potom tamtéţ dne 25. února 1632 a Šimon Daniel ze Semanína, který se tam purkmistrem stal, následoval jej roku 1645. - Potud dějiny české persekuce. Seznamy zabavených majetků. Poněvadţ po uprchlých osobách bylo zabaveno jimi zanechaor. 302. né jmění, chci z jiného dokladu více neţ zmíněných 28 osob vykázati, které při této příleţitosti majetek svůj a zboţí opustily. Dne 27. a 28. dubna primátor Jan Hubecius a k tomu přizvaní komisaři na rozkaz královského komořího níţepsané dony23 a majetky osob ušlých zabavili:
23
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „domy“.
223 V I. čtvrti města:
Dům Petra Košťála, jinak Bachmanovský, item pole u města pod 16 /asi strychů - pozn. př./ oseté. Dům Donáta Schretra, zvonaře. Dům Bedřicha Schuhmana. Dům Jana Tobolecia, item zahrada u města a 2 hony polí po 40 brázdách, potom jiné pole pod 27 brázd, které ţitem oseté jest, a 26 brázd, které neoseté leţí a 16 korci oseté budou, pak louku při Orlici řeče. V II. čtvrti města: Dům Jiřího Dědka. Dům Jakuba Čáslavského. Dům Kateřiny Kavkové. Dům Melichara Bochmana. V XII. čtvrti města: Dům po Jakubu Patočkovi Dům Marie Anny Birotinovy Dům Jana Šmída. Dům Lobkovských. Dům Tobiáše Prostějovského. V IV. čtvrti města: Dům Šimona Kreysara Dům Daniele Píseckého. Na Slezském předm. Dům a zahrada Petra Bitovce. čili na Střezině: Dům a zahrada Ludmily Moudré. Dům Daniele Jaroška. Dům Michala Finka. U sv. Antonína: Dům Samuele Perného. Dům Petra Bitovce. Dům Jakuba Slánského. Dům Aneţky Radochové. Dům Zuzany Strnadové. U sv. Anny: Dům Jana Skákala - Beka /?/ ++/ /++/ psáno: "Bekens" - asi chybný přepis a má býti "Bekers" nebo jak se nyní píše: Bäckers, česky: pekaře. Tedy dá se čisti: Dům Jana Skákala, pekaře - pozn. př. V Klášteřišti: Dům Václava Srna - dvorec, při něm chalupa, pole o 2 honech po 40 brázdách a za sv. Lukášem Vilímovský dvůr; na jednom honu bylo naseto ţito na 15 brázdách. — Item:
224 jiné pole za kamenným mostem, sestávající z 92 brázd, z nichţ 46 ječmenem osety byly. or. 304. U sv. Petra: Dům Kašpara Fridrického, pekaře. Dům Anny Třebechovské se zahradou, k tomu pole u Volšinky pod 5 korců.; item pole pod jménem Skohrada pod 7 korců. Dům Jiřího Mazánka se zahradou. Dům a chalupa Václava Srna. Na Malém trávníku: Zahrada a budova Petra Košťála. V Soukenické čtvrti: Dům Tomáše Cimermana, šmejdíře. Dům po knězi Janu Pachtovi. Dům Jana Bachmana. Kdyţ potom došel rozkaz z královské komory, znějící na královského rychtáře, aby také nářadí a nábytky v těch domech Pavla Jakobeusa a Jana Tobolecia zabavil, stalo se tak od zmíněného rychtáře, primátora M. Jana Hubecia z Libé Hory a Františka Nikodéma dne 15. června a sepsáno: V domě Pavla Jakobeusa /Čáslavského/: ve sklepě 2 velké prázdné truhly, 1 cínový dţber na vodu, 2 cínové konve, 1 plechová lahvice, 1 cínový svícen, 3 postelové or. 305. peřiny v zelené posteli s nebesy, 38 předen příze a 1 kord se závěsem. - V dolní jizbě: 3 velké stoly a 1 malý, 2 stolice, item 3 malé, 1 zelená postel, 1 písařský stůl, 1 zelená koutnice /almara v rohu světnice/. - Nahoře u schodů v komoře: Ţlutá postel s nebesy a 4 peřiny. - V komoře u jizby: dvě obité truhly, kotel na ryby, 1 mosazná stříkačka do ohně, 3 ţelezné kozlíky do ohně, 1 koţené křeslo, 6 roţňů na pečení a 1 pohrabáč. - V hoření světnici: ţlutá postel s nebesy a jednou peřinou, 1 cínový svícen a 3 lenošky. Na předsíni: koţené křeslo, 1 mandl na prádlo. - V "lidské” komoře: /asi to ţnamená obytnou komoru - pozn. př./ postel se 2 peřinami a 2 truhlice. V dolní předsíni: 1 černá tabule, 1 vinný stůl a 2 stolice. V domě Jana Tobolecia nalezeno: Dole ve sklepě: 1 zelená postel bez peřin, 1 truhla, 1 plechová svítilna, 5 cínových talířků, 5 středně velkých mis, 1 umyvadlo, 1 korbel pintový a 1 půlpintový, 2 cínové svícny, or. 306. 1 solní soudek, 7 kotlů bez noh, 1 ţelezná truhla /psáno: "Frosterladen", snad nějaká lednička ? - pozn. překl./, 1 cí-
225 nová půlţejdlíková konvička, 1 truhla se 2 kusy prádla. Vě světnici: 3 velké stoly, 1 měděný hrnec do kamen /měděnec pozn. překl./, lenošky tři a čtyři almary. - V kanceláři: ţelezná postel s nebesy, 1 ţelezný kruh, 2 velké noţe. - V předsíni: 1 velká, ţelezem kovaná truhla. - V horní místnosti: 1 stůl, 1 postel a 3 ţidle. /6/ Kdyţ takovýmto způsobem náboţenství katolické bylo v Hradci Králové zavedeno, byly otlučeny všecky utrakvistické kalichy všude se všech veřejných budov, dveří, sloupů, kašen, kostelů. Na místo nich na kostel sv. Antonína byla dána mostrance, pod níţ nalézal se kalich dnem vzhůru obrácený, ze kterého husté kvasnice tekly, s připojeným nápisem: ebiberunt et faeces. Na dveře téhoţ kostela bylo zlatými písmeny napsáno: Můj dům jest dům modlitby, nikoliv tvůj, ty ..... Kalvíne /einfältiger/. /7/ Při tom také trpká nenávist jest velice rozšířena zcela proti učení Kristovu. Tato nenávist jest vlastní všem duchovním a sluţebníkům církví všech, takţe nemohu určiti, která z křesťanských církví druhé v tom ohledu předstihuje. or. 307. Tyto okolnosti byly při tom příčinou, ţe si císař přivodil nové nepřátele v králi dánském a v saských arcivévodech a kníţatech a z toho teprve byla vyvolána tak zvaná 30-ti letá válka. Rovněţ také se bouřili v zemi sedláci pro toto donucování a tak započaly akce. Aby pak dílo obrácení, vyhrůţkami a násilím započaté, nezůstalo bez trvalého základu a v něm pokračováno bylo, vyslaní kazatelé jezuitští obraceli svůj zřetel a všechno úsilí k tomu, aby dosud nespolehlivý lid dostatečnými důvody přesvědčili. Vydláţděný nápis na Velkém náměstí. Na paměť toho byla na Velkém náměstí čili trhu vydláţděn nápis a Balbín nám zachoval podání o této "literární cestě", kterou co chlapec kolem roku 1634 viděl. Nápis ten, v jeho díle zachovaný, /8/ jest: SIT NOMEN DOMINI BENEDICTUM. AMEN. HOC FORUM STRATUM EST. Ostatek i s letopočtem nemohl Balbín dohromady sloţiti, ale ujišťuje, ţe písmo na černé zemi mezi křemenovými kameny vyplněno bylo. Kdyţ jsem v roce 1774 příchodu Jeho Majestátu císaře očekával a náměstí bylo velkými dešti znečištěno, nechal jsem je důkladně vyčistiti, objevil jsem směrem od fortny /? napsáno Pförl — pozn. překl./ neboli
226 od Myslíkovského domu proti ulici, která vedle Dundy na Hrad or. 308. vede, nápis. Tento nápis, černou zemí a také cihlami vyloţený,byl : + I. H. S. A. D. 1626. Tímto chci Balbínovo podání doplniti. K stejné paměti slouţiti má tento rok ulitý největší zvon pro kostel sv. Pavla, který je ulit s nápisem: Léta 1626 po slavném J.M. římského císaře Ferdinanda IIho ..... zitwa /?/ Prahy tento zwon jest slitt, ke cti Sho Pavla Apoštola zas vradiczy a zety Kralovim Acipřištům I.W.G. Jana Václava Čeleština Zeronem a za Kostelniků Simeona Wodičzky, Do Drábka. Tento zwon jest Slitt ke czti a Chvále Svatimu Paulu od mnie Martina Exnara zvonaře. Dne 1. října přitáhl obrist Martin de Huerta s jednou škadronou rejtharů rytmistra Jana Baptisty Morella do Hradce Králové. /9/ or. 309. Dne 3. října dosadil podkomoří Filip Fabricius z Rosenfeldu a Hohenfallu v Hradci Králové následující členy rady města: Primátor M. Jan Hubecius z Libé Hory. Jáchym Kameník Nikodém Franc Adam Machat Jan Jeřábek Lukáš Vilímovský z Petrovic Jan Pekelský Jindřich Klocman z Rychnova Jan Weis Jan Vorlický Pavel Mikšíček Martin Hradecký Po čemţ Swechin projevil následující přání: Dextera nobiscum Numinis esto manus. or. 309. Dne 8. října jmenoval podkomoří čtvrtní hejtmany a obecní starší. Mezi těmito posledními byl i Daniel ze Semanína. /10/ /Správně: Simeon Daniel ze Semanína/. Tomuto záznamu musíme se však velice diviti, neboť tento muţ byl jmenován mezi exulanty a co purkmistr v Polské Lysé tam zemřel roku 1645. Jak je to tedy? Je to správné, ne-bo to má býti někdo jiný stejného jména? Avšak v soupise domů po odešlých nenacházíme ţádného domu, který by patřil Semanínovi, který přece co dlouholetý radní bez domu býti nemohl! Musí tedy býti nějaká chyba v dějinách persekuce.
227 Dále se nic nenachází o Gabrieli Swechinovi. Jest proto věrohodno, ţe on, častěji naléhav na svoje propuštění, aby předešel škodě, která by mu na svobodě svědomí vzniknouti mohla, a ţe konečně tohoto propuštění od rady městské dosáhl. Kam se však obrátil, jest mi však neznámo. Domnívám se, ţe se odebral do Luţice k svému příteli, a protoţe mnozí z tohoto rodu v Čechách i v Luţici ţili, chci napsati o tomto rodu, co mi je známo: Gabriel Swechin z Paumberka, rozený z Chrudimi, byl doktorem obojích práv, císařský rada a přísedící při apelacích. Zemřel roku 1587 25. května ve stáří přes 70 roku a byl u sv. Petra na Poříčí pochován. Petr Swechin z Paumberka, učený právník. Měl za manţelku Alţbětu Pískovou /? nebo Pickovou ? - pozn. př./, která r. 1606, dne 26. října ve stáří 39 let zemřela. Po ní zůstal Gabriel Swechin z Paumberka, školní rektor ve škole u sv. Jiljí, mimo jiných ještě dvou synů a dvou dcer - toto je vypsáno ze smuteční básně u Pavla Sassia tisknuté, ve které M. Jan or. 310. Kampanus zmíněného Gabriele těší. Také Pavel Stránský ze Zap o ní pravil: Forsitan una trium Mater dulcissima Fratrum, mortua fatali contumulator humo. Nakonec téţ Jan Aphtalimua Turnoviensis dodává: qua restant gemini cumulabunt ista Sorores. - Jestli ale tento Gabriel Swechin je naším básníkem, nemohu určiti, jenom se toho dohadovati. Václav Swechin z Paumberka byl měšťanem a radním ve Starém Městě Praţském, kdeţ se téţ narodil a tam také dne 5. února roku 1606 zemřel. Ten zanechal syna Nikodéma, jenţ se pak pastorem ve Zhořelci stal a na jeho paměť byla tisknuta pohřební báseň u Jana Rhamby ve Zhořelci. Syn začíná smrt svého otce "carminice" oplakávat: Parenti optima Nicodemus Swechin a Paumberk filius moerens. P. Gorlicii. Dává věděti, ţe jeho otec v Praze zemřel, jemu ţe do Zhořelce byla o tom dána zpráva, ţe mimo něj ještě manţelka, jeden bratr a tři sestry pozůstali. Cum tribus at Lungens tua busta sororibua, uno cum fratre et matre, et cum thalamo atque domo etc. Dále čtu: Obitum nobilis, amplissimi literatissimique - Viri Domini Venceslai Swechin a Paumberk vereris urbis Pragensis
228 Civis Patri et decemviri Consultissimi die 5 Februarii. or. 311. Anno 1608 rebus humanis extempi Lacrimis persequitur. Georgius Richterus Gorlicius Minister Ecclesia Patria Primarius dává na srozuměnou, ţe byl upřímným přítelem zesnulého. Jiří Carolides a Carlo pergae M. et Poeta caesareus, ac Publicus Imper. Notarius, dává o něm následující zprávu: Curia Testatur, cui dixit Sancta Decemvir Bis lectus, nullo jura querrenti Reo. Publica testantur subjecta telonia parti quae ferme ad quartam rexit obliimpiadem Et Schola Testaur Cantorum que incliitus ordo /Aegidiana sub nomine dicta Patris/ Se Mecentam, et Socium amisise Choralem Et quo plura! probum linqua animoque Virum etc. Jiný začíná takto následovně: Ergo resolvatur Paumbergus in auras? Et gemitu quasset non fugienti Domum Cui genitor Miistes sacra virtuis, et artis Regibus acceptus Principibusque viris Qui Cancellari gestavit in urbe tiarum Pragensi, fidae dexteritatis apex. Nec tamen ista Patris virtus, nec nobile Matris Stemma, nec ingenii propria facta juvant. Una illi Pietas cordi facit, una Labori. Et studium Sacris invigiasse libris Quod religium fuerat Lacrosi Temporis, omne Sumsit in Stoniis Castaliisque jugis. Testis Gorlicium est, cellebris Testis Testis honorifice vita per acta fuit. Testis Pragae triurbis etc. In Luctus signum adpossuit Gregorius Hoijer Gorlicii. or. 312. Konečně Gabriele Swechinus a Paumberg ad Patermellem Suum Nicodemum mortem Patris Lugentem. Jest moţné, ţe toto byl náš Gabriel Swechinus a jeho otec Petr byl bratrem Václava Swechina. Více o Gabrieli Swechinovi můţe se čtenář dověděti v Epigramech Gabriele Swechina, vydaných mnou v roce 1780 a jiné, zde nejmenované Swechiny můţe v přítomném spise nalézti.
229 Doklady: 1/ Manu. Cons. - 2/ Lib. menior. - 3/ Martyr. Boem. cap. 96 5/ zde citováno - 6/ Manu. Cons. a seznam - 7/ Mart. Boem. cap. 105 - 8/ Miscell. L. 3. C. 11 § 8. - 9/ Manu. Cons. 10/ Manu. Cons. 1627. V zemi bylo ještě daleko k tomu, aby náboţenství katolické bylo veskrze zavedeno. Byla proto k tomu učiněna jiná opatření a země současně ve všech občanských záleţitostech byla na jiný základ postavena. Základ tento poloţil císař Ferdinand na Zemském sněmu, jím na den 10. května do Prahy svolaném, skrze Obnovené zřízení zemské, jím určené. V něm i ohlásil svoji vůli, aby jeho syn Ferdinand byl za krále českého zvolen a korunován. Tím se rozřešila otázka, zdali Čechy v budoucnu voleným či dědičným královstvím býti mají. Protoţe se nikdo odporovati neodváţil, byl Ferdinand /III./ or. 313. za krále korunován dne 24. listopadu, tři dny před korunovací císařovny za královnu českou. Tehdy skrze Obnovené zřízení zemské byl arcibiskup a preláti na první stav zemský povýšeni. Dosavade byli pouze 3 stavové, od tohoto času však jsou čtyři. Ferdinand zřídil nový náboţenský reformační soud, coţ v zápětí mělo odchod více neţ třiceti tisíc rodin ze země, majetek, umění a učenost do sousedních zemí reformované víry s sebou odnášejících. K tomu nehledě byly ještě země České jevišti opětovaných vzpour pobouřeného selského lidu. Mezitím přikročovalo se k prodejům a darováním majetků konfiskovaných po odešlých majitelích a také těch, kteří se zúčastnili povstání. /l/ Tak Humprecht starší Černín z Chudenic, tehdy purkrabí královéhradecký, prodal v sobotu po svátku Nanebevzetí Panny Marie vesnici Velmyšlovec /?/ koleji Chomutovské jezuitská za 25.700 kop míšeňských. /2/ Po něm stal se purkrabím kraje zdejšího Krištof Chanovský z Langendorfu na Chanovicích, Zvířeticích a Ojezdci, který o zemském sněmu na 15. listopad připadším, v pátek po neděli Sapietiae prodal pani Marii Magdaleně Trčkové z Lípy, rozené
230 Lobkovicové, od královské komory vsi, které dříve patřily městu Čáslavi a nyní byly konfiskovány: Vočovice, Tupadly, Potěh, Horka, Dobrovice, Vrdy, Zbudovice a Březí, potom vsi or. 314. konfiskované městu Hradci Králové: Rusek, Skaličku a Piletice, za sumu 92.310 kop míšeňských. /3/ Doklady: 1/ Stránský - 2/ Ehrengedächtniss der Böhmen - 3/ ibidem. 1628. Nespokojeni sedláci v Královéhradeckém kraji na panstvích Opočno, Nové Město a Smiřice pozdvihli se v masopustní době proti katolickým kněţím a svým vrchnostem a jejich úředníkům. Hněv jejich byl obrácen především proti Jezuitům, kteří jim náboţenství kázali, aţ konečně vybuchl. Zabíjeli k smrti vše, co jim do ruky padlo, zle nakládali s duchovenskými i světskými statky a poněvadţ jich na 3.000 pohromadě bylo, velice brzy celý zdejší kraj a také i kraj Mladoboleslavský byly strţeny do pohybu a povstání. Při tom byl Kamil z Grambů, kněz řádu Benediktinů ve dvoře Lhota Ţalmanova na panství Kosteleckém, který byl bratrem plukovníka Kašpara z Grambů, pána tohoto panství, k smrti utlučen. Útok sedláků na Hradec Králové. Udělali také nápor na město Hradec Králové. Mladý Bohuslav Balbín pozoroval jejich taţení a také rozehnání z Bílé věţe. Totéţ potkalo shluklé poddané z panství Kosteleckého a Častolovického, kteří u vsi Lible, kde byli přepadeni, dílem byli pobiti, část jich zajata a ostatní rozprášeni. Kruté tresty: lámáni kolem, řezání nosů atd. K utišení tohoto povstání přitáhl vévoda Albrecht Friedlandský se 3 kometami rejtharů a 2 prapory pěšího vojska or. 315. do Hradce Králové a hnal je v párech /? pozn. překl.: psáno doslovně: "und trieb zu paaren"/. Zajatí povstalci byli u Nového Města nemilosrdně kolem lámáni a jinou smrtí trestáni, druzí opět s uřezanými nosy domů posláni, tímto způsobem utišil se opět brzy vzplanuvší
231 poţár. /1/ Toto odsouzeni k zcela zvláštním, svou nelidskostí do očí bijícím trestům, muselo především na okolí Nového Města působit i tak hlubokým dojmem, ţe se aţ do přítomných dob zakořenil. Ještě po půldruhém století vzpomínali hrozných trestů. O tom jsem před několika lety všechny lidi slyšel s hrůzou mluviti, jak velice bývali od svých dědů napomínáni, aby toto strašné odsouzení stále si připomínali a při nějakém podobně vzniklém povstání se nepřipojovali. To můţe býti příčinou, ţe poddaní tohoto panství při posledním povstání v roce 1775 se chovali klidně, především ale oni ve vsi Slatině se svým poctivým rychtářem dobré sluţby prokázali /ač jestli hned odměněni nebyli - píše Bienenberg/. /1/ Kdyţ takovýmto způsobem Čechy brzy ke klidu přivedeny byly, dal císař Ferdinand listem z královské komory, datovaným v Praze dne 11. května a na císařského rychtáře královéhradeckého znějícím, věděti, ţe zboţí a statky městu Hradci Králové pro rebelii zabavené, pod určitými punkty jemu navráceny budou, ale jen ty, které ještě nejsou buď prodané nebo zastavené. Dokument o tom má následující znění: Zabavené statky zase jsou vráceny městu Hradci Králové. Česky: Jeho Milosti císařské rychtáři královéhradecký etc. or. 316. Poctiví nám milí, věděti vám dáváme, ţe jest v tom jistá a konečná vůle Jeho Milosti císařská a resoluti, aby statky všelijaké a důchody měst královských, téţ JMti císařové, jakoţto královny české věnných, tu však toliko, které ještě odprodané a zastavené ne-jsou, zase týmţ městům pod řádný inventář navráceny a počty J.M. císařskému rychtáři nynějšímu a těch, kteří sobě od vítězství JMti císařské týţ ouřad a důchody obecní svěřené měli, od purkmistra a rady v jednom kaţdém městě přijímané, přehlíţené, pokudţ se větší nedostatkové najdou, vystavené a v restancích JMti císařské zpráva učiněna byla. Protoţ aby on se vedle takové JMti císařské resoluti ihned tak zachoval, všecky statky, grunty a důchody obecní aţ posavad sobě od JMti císaře pod počet náleţitý svěřéné, purkmistru a radě podstoupil, to coţkoliv podstoupí, nato dva inventáře, podpisem svým, primasa a jednoho staršího obecního zaloţil, jeden za ouřadem zanechal, druhy na Komoru
232 Českou podal, počtem svým se neprodleně zhotovil, jej purkmistru a radě k prohlídnutí odvedl, pokudţ se nějaké nedostatky od nich vystaví, ze všeho se odpovídal, s restem, jestliţe by čím pozůstal, práv byl, a dálej pro dobré obecní, tak, aby od některých privátních osob důchody sraţené a ztenčené nebyly. Tyto níţe psané artikule opravdové, skutečné, ustanovil, nařídil a nad tím, aby se budoucně tomu všemu dostatečně or. 317. zadostiučinilo, bedlivě, jak on sám, tak i budoucí JMti císařští rychtářové se spravovali. Předně: aby z těch důchodů obecních kněţstvo, ţákovstvo, téţ chudí lidé jako kdy prve v špitálích náleţitě vychovávaní byli. Druhé: Jestliţe by se kdy budoucně městu z nevyhnutelné potřeby dluţiti chtěli, tu aby se nejprve na JMti komoru Českou vznesla a na povolení očekávalo, jináče dluhy bez povolení stalé za nepořádné uznané býti mají. Třetí: Důchody obecní aby sami toliko ouředníci spravovali na poručení jedné osoby, buďto primasa, purkmistra nebo kohokoliv z rady, aby nic nevydávali, neţ kdyby se co vydati mělo, to aby se nejprv v plné radě uváţilo, vedle uznání a snesení, aby certifikati, a takové od radního písaře podpisem primasa a předního staršího obecního zhotovená byla, jiné certifikati ţádné papírované /asi "pasírováné", t.jo povolené - pozn. př./ býti nemají. Čtvrté: Na ouředlníky a hospodaření neb správu jejich aby primas a jeden z předních obecních dohlíţel tak, aby oni ve všelijakém příjmu a vydání vědomost měli a při ouřadech purkmistrovských neb někoho jiného aby nic přijímáno nebo vydáváno nebylo. Páté: Na újmu a ztenčení důchodů obecních aby ţádné pankety, tak jakoţ se to předešle při přehlíţení všelijakých počtův, vejchozích, komisích, smlouvách neb jakékoliv nejmenší obecní práci vedly, z té navyklosti se činilo, strojené nebyly. Šesté: Ouředlníkům aby přísaha vydaná byla, ţe z důchodův obecních nemají a nebudou nic vydávati, leč by jim z plné rady po bedlivém uváţení poručeno a na to dostatečná certifikati , jakţ nahoře dotčeno, dodaná byla. Sedmé: Aby ze všech přijmuv a vydání obecních počty kaţdoročně skládané do rady byly a o tom JMti císařské neb na komoru Českou, kdyţ počty sloţené budou, aby se věděti dalo, tak,
233 aby jisté osoby k prohlídnutí jich nařízené býti mohly. Osmé: Co by se osobám radním ouřad purkmistrovský drţícím za ten čas, dokudţ se ouřad purkmistrovský drţí, na vychování v plné radě uváţilo, a to vydání aby mírné bylo, mimo to, co se v plné radě nařídí, aby purkmistru nic více z důchodův obecních povolováno a vydáváno nebylo. Naposledy: Jestliţe by nadepsaný JMti císařský rychtář to znamenal, ţe by se s důchody obecními vedle starobylé navyklosti od primasa, purkmistra a rady zacházeti chtělo, dluhové obecní ţe by placeny nebyly, hospodářství ţe by se spouštělo, anebo při důchodech obecních svého vlastního zisku a uţitku vyhledávalo, jakoţ i jestliţe by kdokoliv z rady neb obce proti napsaným artikulům něco nejmenšího před sebe bral, o tom všem aby JMti císařské rychtář bud JMti císaři nebo komoře České zprávu učiniti nemeškal, tak, aby se nezpůsoby a neřády včasně přetrhovati mohly. Dáno na Hradě praţském jedenáctého máje 1628. or. 319. JMti císařské president a rady zřízené komory v království Českém. /2/ Německy: Takto obdrţelo město Hradec Králové jistý díl svého zboţí zpět a císař ve Znojmě ve středu v podvečer sv. Petra a Pavla potvrdil v české řeči privilegia předešlých králů, ale však jen s oněmi podmínkami, s jakými je potvrdil Ferdinand I., ţe ona privilegia jen na měšťany víře římskokatolické oddané vztahovati se mají a jestliţe by v těch privilegiích něco proti katolickému náboţenství se nacházelo a také proti císařským a královským regaliím, právům a spravedlnosti, vše takové je zrušeno, rovněţ tak všecky dluhy a dluţní úpisy, které předešlí radní a obec městská královéhradecká v ohavném čase rebelie nadělali, jsou kasírovány a anulovány. Jestliţe Královéhradečtí některá, ještě neukázaná regália, svobody a nadání by měli, takové za nic a ničím drţeti se nemají. Pak se jim zapovídá, aby ţádného, kdo není víře katolické oddán, za měšťana či obyvatele nepřijímali, ţádných ţidů mezi sebou netrpěli ať jiţ v městě či předměstí, ani těmto přístřeší dávati nemají pod ztrátou jejich privilegií. Při tom nařizuje císař, aby ţádný, budiţ on kdokoli, moci neměl, v městě či předměstí nějaké grunty, domy kupováti, stavěti neb najímati a v nich nějakou ţivnost provozovati, jedině
234 přijatý a s městem trpící měšťan, jak listina dokazuje: or. 320. My, Ferdinand II., z Boţí milosti volený římský císař, po Česky: všechny časy rozmnoţitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský a Charvatský král, arcikníţe rakouské, markrabě moravské, lucemburské a slezské kníţe a luţické markrabí. Oznamujeme tímto listem všem, ţe jsme od opatrných purkmistra a konšelů, starších obecních i vší obce města našeho Hradce Králové nad Labem, věrných našich milých, ve vši poníţenosti prošeni byli, abychom jim všech a všelijakých milostí a majestátův, privilegií, obdarování, vejsad, svobod, chvalitebných dobrých zvyklostí a práv, kteréţ sobě od císařův římských a králův českých slavné paměti nadané a stvrzené mají, a to předně list latinský králové Alţběty, jehoţ datum Neuburga in Octava St. Lauretii Martyria Anno Domini Millesimo Trecentesimo octavo. Item listi latinský krále Jana, jehoţ datum Pragae, Anno Domini Millessimo Trecentessimo vigesimo tertio, Octavo Idus Octobris. Item list latinský dotčeného krále Jana, jehoţ datum Praga incrassimo Beati Procopi Confessoris, Anno Domini Millesimo trecentessimo septimo. Item list latinský císaře Karla IV., jehoţ datum Praga Anno Domini Millessimo trecentessimo septuagesimo secundo, Dedimo tertio Callendas Octobris. Item list latinský téhoţ císaře Karla IV., jehoţ datum Praga, Millessimo trecentessimo septuagesimo secundo, Decimo tertio Callendas Octobris. or. 321. Item list latinský Václava čtvrtého krále, jehoţ datum Praga Anno Domini Millessimo Trecentessimo septuagesimo secundo, decimo tertio Callendas Novembris. Item list německý často jmenovanédo24 císaře Karla IV., jehoţ datum v Praze, od narození Syna Boţího tisícího třístého sedmdesátého osmého, ten pátek po Svatém Duchu. Item list německý císařové Alţběty, jehoţ datum v Praze, léta od narození Syna Boţího tisícího, třístého sedmdesátého osmého, v pátek po Svatém Duchu. Itel25 list německý krále Václava, jehoţ datum v Praze léta tisícího třístého sedmdesátého osmého, v pátek po Svatém Duchu. Item list německý téhoţ krále Václava, jehoţ datum na Karlštejně, léta od narození Krista Pána tisícího třístého
24 25
Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „jmenovaného“. Ladislav Hosák: zřejmě myšleno „item“.
235 devadesátého pátého, ten pátek po Boţím TěleItem list německý často jmenovaného krále Václava, jehoţ datum v Praze, léta od narození Krista Pána tisícího, třístého devadesátého šestého, na den svátého Ondřeje. Item list latinský krále Ladislava, jehoţ datum v Praze, den památný svátého Petra v okovech, léta tisícího čtyřstého padesátého čtvrtého. Item list český krále Jiřího, jenţ jest dán v Praze v neděli po svátém Ondřeji apoštolu léta od narození Syna Boţího tisícího čtyřstého padesátého devátého. Item list latinský krále Vladislava, jehoţ datum Pragae die vigesimo quinto Mensis Maii, Anno Domini Millessimo Quadrintessimo Septuagesimo Secundo. or. 322. Item list český téhoţ krále Vladislava, jehoţ datum v Praze ve středu po svaté Panně Dorotě, léta od narození Syna Boţího tisícího čtyřstého sedmdesátého šestého. Item list latinský dotčeného krále Vladislava, jehoţ datum Pragae, die vigesimo quinto Mensis Mai, Anno Domini Millesimo Quadringentesimo septuagesimo octavo. Item list český Marie králové, jenţ jest dán a psán v Linci v sobotu před druhou nedělí postní, jeţ slove Reminiscere, léta Boţího tisícího pětistého třicátého prvního. Item list český Ferdinanda krále římského a českého, jehoţ datum na Hradě Praţském v sobotu po svátém Matouši apoštolu a evangelistu Páně, léta od narození Syna Boţího tisícího pětistého čtyřicátého sedmého. Item list český téhoţ jmenovaného Ferdinanda, křále římského a českého, jehoţ datum na Hradě praţském v pátek po svatém Michalu, léta od narození Boţího tisícího pětistého čtyřicátého sedmého. Item list český dotčeného Ferdinanda, krále římského a českého, jenţ jest dán na Hradě praţském ve čtvrtek po Hromnicích léta od narození Syna Boţího tisícího pětistého padesátého osmého. Item list český císaře Maxmiliana toho jména Druhého, jehoţ datum na Hradě Praţském v outerý po neděli Misericordias Domini, or. 323. léta Boţího tisícího pětistého šedesátého sedmého. Item list český císaře Rudolfa., toho jména Druhého, jehoţ datum na Hradě praţském v outerý po neděli postní, kteráţ slove Laetare, léta Boţího tisícího pětistého sedmdesátého devátého.
236 Poslední list český téhoţ Rudolfa císaře, jehoţ datum na Hradě praţském ve středu po svátém Valentinu léta Boţího tisícího pětistého sedmdesátého devátého, milostivě obnoviti, schváliti a potvrditi ráčili, k jejichţto pokorné prosbě nakloněni jsouce, a prohlédajíce k tomu, ţe jsou k pravé katolické samospasitelné víře přistoupili, s dobrým rozmyslem naším, jistým vědomím mocí královskou v Čechách, nadepsaná privilegia, majestáty, obdarování, vejsady a chvalitebné dobré zvyklosti, milosti, práva a svobody, všecky jsme jim tolikéţ schváliti, obnoviti a potvrditi ráčili - tímto listem naším vědomím ve všech jejich zněních poloţené, v punktích, klausulích a v artikulích, ne jináče, neţ jako by v tento list náš, slovo od slova vepsané byly, s vejminkami, však v listu téhoţ císaře Ferdinanda Prvního, jehoţ datum na Hradě Praţském v sobotu po svátém Matouši, apoštolu a evangelistu Páně, léta od Narození Syna Boţího tisícího pětistého čtyřicátého sedmého obsaţenými, téţ na níţe psaný způsob schvalovati a obnovovati ráčíme, aby se dotčená privilegia, svobody a obdarování, na samé toliko měšťany téhoţ města Hradce Králové nad Labem, katolického a římského náboţenství, a jiný nebyl jej nyní neb napotom uţívati nemohl. A pokudţ by se něco v těch privilegiích, obdarováních a svobodách proti církvi svaté římské katolické, téţ proti našim dědicům, našich budoucích králův českých regaliím, or. 324. právům a povinnostem nacházelo, to vše, jakoţ i všechny a všelijaké dluhy nebo listy dluţní od předešlého ouřadu konšelského a obce, v čas rebelie nedávných let pominulé, proti nám a slavnému domu rakouskému, jakkoliv a u kohokoliv zdělané a na obec uvedené, vyzdvihujeme, kazíme a moříme, a za věci jako jiţ mrtvé vyhlašujeme a v nic obracíme, tak, ţe je oni Hradečtí platiti povinni nejsou a nebudou nyní i na časy budoucí. A jestliţe by oni Hradečtí přesto některé ještě jiné listy, majestáty, obdarování a svobody měli a jich nám nyní nepředvedli a neukázali, ty ţádné moci míti a oni jich bez obzvláštního našeho, dědicův našich králův Českých dovolení, uţiti nemají a moci nebudou, téţ jim, Hradeckým, tímto listem naším císařským a královským poroučíme, aby po dnešní den netoliko ţádného do obce jejich měšťana, kterýţ by se s námi a s dědici našimi, budoucími králi Českými, v svrchu psané víře svaté římské katolické nespravoval, nepřijímali, ale také měštěníny i měštěnínky, podruhy a podruhyně téţ víře katolické odporné,
237 ani ţidův mezi sebe v městě neb předměstích neb na jiném místě, nejsouce tím povinni, netrpěli, i jim tu dokonce ţádného bytu nepřáli, a to pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské, dědicův našich, budoucích králův českých, téţ propadením všech napřed poloţených listův, privilegií a majestátův, při tom se naše Hradecké také tímto listem opatrovati ráčíme, aby po dnešní den ţádný, buď on kdokoliv, ţádné moci neměl ani v městě ani na předměstí grunty kupovati neb domy, ani je stavěti neb najímati, nadto pak v nich jakoukoli ţivnost vésti, kdoţ by or. 325. za měštěnína a spolusouseda přijat a ve všem s městem trpící nebyl. Chtíce tomu konečně, aby oni Hradečtí při tom při všem, coţ tento list náš v sobě obsahuje a zavírá, od jednoho kaţdého člověka i nyní drţeny a neporušitelně zadhovány byly, bez naší, budoucích dědicův našich králův Českých i jiných všech lidí všelijaké překáţky a odpornosti. Protoţ přikazujeme všem obyvatelům a poddaným našim ze všech čtyř stavův království našeho Českého, nynějším i budoucím, věrným milým, abyste vejš psané purkmistra, konšely starší obecní i všecku obec často jmenovaného města Hradce Králové nad Labem, nynější i budoucí, při tomto milostivém schválení, obnovení, potvrzení a opatření našem bez všelijakých zmatkův a odpornosti, nyní i v budoucích věčných časech, měli, drţeli a neporušitelně zachovávali, ţádných jim v tom překáţek nečiníce, ani komu jinému činiti nedopouštějíce, a to pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské, dědicův našich budoucích králův českých. Tomu na svědomí pečet naši císařskou a královskou přivěsiti k listu tomuto jsme rozkázati ráčili. Dán v městě našem Znojmě ve středu u vigilii svátých Petra a Pavla, apoštolův Páně, jinak dvacátého osmého dne měsíce června, léta Páně šestnáctistého dvacátého osmého, a království našich římského devátého, uherského desátého a českého jedenáctého. FERDINAND Guilelmus Comes Slavata ad mandatum Sac. Caes. Majestatis R.B.Sup.Cancellarius proprium: Johann Raster, m»p. L.S. 3/ Německy: V pondělí po sv. Kateřině vyšel oheň ve dvoře pana Jana Bernarda Jestřebského z Riesenburku a shořel tento dvůr a
238 or. 326. ještě 6 dvorů jiných na podměstí. /4/ Doklady: 1/ Bohusl. Balbin, Misc. lib. 3, pag. 21, Libb 4, Dec. 1, Gap. 128: rukopis u mne. Lib. memor. - 2/Man. Cons. Lib. H 9 ab orig. - 3/ Confir. Priv. Pag. VI. - 4/ Lib. mem. 1629. Německy: Dne 29. června tohoto roku měli Minorité, nedávno do špitálu sv. Anny vetřelí, svoji řádovou schůzi pod provinciálem Michalem Derpano. /1/ Dne 16. října byla poslední vůle Bedřicha z Oppersdorfu po předchozím bratrském narovnání vloţena do desek zemských skrze Ottu z Oppersdorfu. Dle této poslední vůle má zboţí Ţampašské připadnouti k dobrému a vydrţování jezuitskému noviciátu v Novém Městě praţském, pokud není ještě zaopatřen. Pakliţe by jinou cestou dobře zaopatřen byl, má zboţí připadnouti budoucí koleji v Hradci Králové. Kdyby však tato kolej zřízena nebyla, tedy bude dáno na vůli Tovaryšstvu Jeţíšovu, jak s ním se naloţiti má. - Průběh toho všeho vypráví P. Jan Schmiedl obšírně. /2/ Byl to jmenovitě dříve jmenovaný páter Kravařský, který byl vzpruţinou toho všeho a skrze zprostředkování Otty z Opperedorfu a z návodu provinciála P. Řehoře Rummera z Kladska přes Hradec jedoucího, tuto záleţitost k ţádoucímu konci přivedl. Protoţe Pater provinciál z duchovní horlivosti, aby Hradec Králové, dosud zahalený do tmy bludného náboţenského učení, byl oproštěn, si toto místo v paměť vtiskl a jiţ roku 1627 nařídil P. Kravařskému, aby z Jičína do Hradce Králové se navrátil, nařídiv mu, aby tam dobrodince hledal. Kdyţ konečně Bedřich z Oppersdorfu dne 8. května 1632 v Ţampachu zemřel, nastoupili Jezuité /3/ v drţení tohoto zboţí a P. Kravařského tam superiorem jmenovali. Oppersdorfově závěti hleděli dáti jiný směr a usilovali o to, aby došel z Říma dopis, ţe Ţampach má být obrácen na zřízení koleje v Hradci Králové. /4/ Doklady: 1/ Lat. ant. Kalkstein - 2/ V Historii Tov. Jeţ., prov. Česká, díl 3, kn. 5, str. 145 a násl. - 3/ Viz moje "Alterthümer", 1. část pod heslem Ţampach. - 4/ Schmiedl, díl 4, kn. 1, n. 19, pag. 25.
