I decided long ago never to walk in anyone s shadows. Whitney Houston, The Greatest Love of All

 Co introverti a extroverti potřebují, co jim jde a kde by se naopak měli mít na pozoru?  Jak extrovertní a introvertní vlastnosti ovlivňují naše myšlení, emoce a jednání?

Sylvia Löhken

 Jste extrovert, introvert, nebo se cítíte „někde mezi“ – jako centrovert?

Sylvia Löhken

 Jak lze silné stránky introvertů a extrovertů využít při vedení lidí a prodeji?  Jak jsou na tom introverti a extroverti ve stresových situacích?  Jak dělat věci v souladu se svým typem osobnosti – například při sportu nebo učení?  Jak mohou lidé s odlišnými vlastnostmi nejlépe spolupracovat a všichni z toho proﬁtovat? Na tyto a řadu dalších otázek vám odpoví čtivá a zajímavá knížka, určená všem introvertům, extrovertům a také centrovertům. Dozvíte se v ní, jak žít podle vlastního založení, jak využívat svých silných stránek a nebát se slabých. Na řadě příkladů uvidíte, jak introverti a extroverti přistupují k sobě samým a k jiným lidem, a lépe jim porozumíte. Poznáte, že vzájemná spolupráce odlišných osobností je obohacující a přínosná pro obě strany a že je možné dosáhnout stejně dobrých výsledků různými cestami. Pochopíte, kolik se toho můžeme od sebe navzájem naučit a kolik můžeme společně dokázat. V závěru knihy pak najdete test, v němž zjistíte, nakolik jste osobností introvertní, nebo extrovertní. Dále doporučujeme bestseller od stejné autorky:

Síla introvertů Jak uspět ve světě, který přeje extrovertům Sylvia Löhken Konečně kniha, která se zabývá vnímavou polovinou lidí – introverty – se všemi jejich silnými stránkami a bariérami v komunikaci. Tato jedinečná publikace je vhodná pro všechny introvertní osobnosti, které díky ní pochopí samy sebe. Dozví se, jak skvělé jsou jejich silné stránky, jako vytrvalost, schopnost naslouchat či analytické myšlení, jak své přednosti lépe využívat a jak překonávat slabiny. Čtivý text je doplněn tipy a testy. ISBN 978-80-247-4735-4, 224 stran, 299 Kč

Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected]

A

„I decided long ago never to walk in anyone’s shadows.“ Whitney Houston, The Greatest Love of All

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Sylvia Löhken

Introverti a extroverti

Jak spolu vycházet a vzájemně se doplňovat TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:

Přeloženo z německého originálu knihy Sylvie Löhken Intros und Extros – Wie sie miteinander umgehen und voneinander profitieren, vydaného nakladatelstvím GABAL Verlag GmbH, Offenbach am Main, Německo 2014. Original title: Intros und Extros – Wie sie miteinander umgehen und voneinander profitieren by Sylvia Löhken. This translation published by arrangement with GABAL Verlag GmbH, Offenbach am Main, Germany 2014. Copyright © 2014 by GABAL Verlag GmbH All rights reserved.

Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5705. publikaci Překlad Jitka Kolářová Odpovědná redaktorka Mgr. Marie Zelinová Grafická úprava a sazba Antonín Plicka Počet stran 264 První české vydání, Praha 2014 Vytiskla Tiskárna v Ráji, s.r.o., Pardubice Czech edition © Grada Publishing, a.s., 2014 Illustrations © Dr. Michael Meinhard, Bonn Fotka autorky © Rosemarie Hofer Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2014 ISBN 978-80-247-5298-3 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:

ISBN 978-80-247-9576-8 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9577-5 (ve formátu EPUB)

Obsah O autorce �� 7 Poděkování �� 9 Předmluva Anne M. Schüllerová �� 11 Hans-Uwe L. Köhler �� 13 Úvod �� 15 Osobnost. Kde se bere. Co ji utváří. Co znamená rozdílnost. �� 18 Část první: Introverti – extroverti – centroverti 1. Introverze a extroverze: Fakta a mýty �� 27 Introverti a extroverti: Biologické rozdíly �� 29 Jiné přednosti, jiné překážky �� 37 Mýtus 1: Extroverti jsou sociálně přístupnější než introverti �� 68 Mýtus 2: Introverti se neumějí tak dobře prosadit jako extroverti �� 69 Mýtus 3: Introverti a extroverti se k sobě prostě nehodí �� 69 Mýtus 4: Extrovertem či introvertem jsme podle situace �� 70 To nejdůležitější v kostce �� 73 Exkurz: Kapitola jen pro centroverty (konečně!) �� 74 2. Od „já“ k „my“: Jak nás formuje společnost �� 80 I pro introverty: Tlupa jako princip �� 81 Dozrávání v introverta či extroverta �� 83 Společnost 2.0: Sociální média z perspektivy introvertů a extrovertů �� 89 Introverti a extroverti: Společně jinak �� 93 To nejdůležitější v kostce �� 109 3. Život nepostrádající smysl: Jak žít podle svého založení v cizích revírech �� 111 Smysl: Rozhodnout se, co je podstatné �� 112 Vlastní koutek – na opačné straně komfortní zóny �� 114 Extrovert v revíru introvertů �� 118

Obsah

5

Introvert v revíru extrovertů �� 124 To nejdůležitější v kostce �� 132 Část druhá: Rozdíly mezi introverty a extroverty v praxi 4. Jak dosáhnout téhož – ale po svém! �� 135 Cíl 1: Pohyb �� 137 Cíl 2: Učení �� 145 To nejdůležitější v kostce �� 155 5. Vedení �� 156 Introvertní manažer a extrovertní ředitelka �� 158 Čtyři velké úkoly vedoucího pracovníka při komunikaci �� 162 Úkol 1: Vyrovnat se s rozmanitostí �� 164 Úkol 2: Elektronická komunikace �� 168 Úkol 3: Motivovat ty nejlepší – a také ostatní �� 172 Úkol 4: Poskytnutí jistoty �� 177 To nejdůležitější v kostce �� 184 6. Prodej �� 185 Prodej si žádá osobnost �� 186 Extrovertní prodejce: Útočník, který vás nadchne �� 190 Introvertní prodejce: Nesmělý posluchač �� 192 Centrovertní prodejci: Nenápadné hvězdy �� 193 Introvertní a extrovertní zákazníci �� 194 To nejdůležitější v kostce �� 199 7. Setkání ve stresových situacích: Komunikace, ve které jde o vzájemné ujasňování postavení �� 200 Komunikace, ve které jde o postavení: Prostředky moci �� 201 I ve stresu být sám sebou �� 205 Postavení introvertů a extrovertů �� 208 Pět aspektů souvisejících s postavením �� 213 Když narazí introverti na extroverty… �� 235 To nejdůležitější v kostce �� 239 8. Společně, ale každý po svém �� 240 Test: Jste introvert, nebo extrovert? �� 244 Poznámky �� 247 Literatura �� 254

6


O autorce Dr. Sylvia Löhkenová je (introvertní) žena slova. Přednáší, píše knihy a odborné články, vede semináře a koučuje zajímavé lidi. Jejím velkým tématem je otázka, jak si nejlépe zorganizovat život v závislosti na tom, jací jsme. Jako žádaná odbornice na introvertní a extrovertní komunikaci pomáhá Sylvia Löhkenová tichým i méně tichým lidem, aby lépe rozuměli sami sobě i druhým a byli úspěšní s tím, co jim bylo dáno do vínku – na vysokých školách a ve výzkumných institucích, ve vedoucích pozicích a na kongresech, v konferenčních sálech i v soužití s druhými. Díky profesnímu působení v oblasti vědy a managementu vědy i mezinárodní spolupráce (Německo a Japonsko) zná Sylvia Löhkenová z dlouhodobé zkušenosti překážky, které mohou při spolupráci a komunikaci mezi introverty a extroverty vzniknout – stejně jako příležitosti, které se nabízejí, pokud pochopíme, akceptujeme a využijeme příslušné rozdíly. Kniha Sylvie Löhkenové Leise Menschen – starke Wirkung (v češtině vyšla pod názvem Síla introvertů, Grada, 2013) se stala v roce 2012 v Německu bestsellerem se značným mediálním ohlasem a v německy mluvící oblasti přispěla k rozšíření povědomí o onom drobném rozdílu mezi introverty a extroverty. V mnoha komunikačních kanálech se pak tento rozdíl stal důležitým společenským tématem, které se týká mnoha lidí a mnoho lidí zajímá. Přední německý týdeník Der Spiegel v srpnu 2012 zvolil sílu introvertů jako téma pro svůj titulní článek. Ve stejném roce byla Sylvia Löhkenová oceněna jako přednášející roku.

O autorce

7

Sylvia Löhkenová žije se svým mužem a synem mezi Bonnem a Berlínem a mezi německou a americkou kulturou. Ráda se obklopuje dobrými knihami, lidmi, kteří mají víc otázek než odpovědí, a klidným prostředím. Kontakt: intros-extros.com youtube.com/user/LeiseMenschenTV twitter.com/IntrosExtros

8


Poděkování Kniha jen málokdy vzniká v naprostém osamění – a to i tehdy, když ji píše introvert. Proto by měla úvodní slova patřit těm, kteří se zasloužili o to, že nyní držíte tento svazek v rukou. Svou profesionalitou a srdečností mě již od knihy Síla introvertů doprovázejí spolupracovníci nakladatelství GABAL. Ursula Rosengartová a Ute Flockenhausová od samého začátku podporovaly i knihu Introverti a extroverti, a odvážily se tak vkročit na neprobádané území. Shodly jsme se na tom, že už je na čase konečně přitáhnout pozornost k soužití rozdílných typů osobností. Dr. Sandra Krebsová v roli lektorky mi byla se svým jazykovým citem a moudrostí vynikající průvodkyní v poslední části cesty, jež vedla ke vzniku této knížky. Při práci mi víc než stohy knih přinesly rozhovory s chytrými a zajímavými lidmi – introverty, extroverty i centroverty –, kteří mě podporovali a ukazovali mi, kolik se toho můžeme naučit od sebe navzájem a kolik toho můžeme společně dokázat. Dr. Andrea Baare-Nairová, Timo Braun (z opravdu skvělé Pink University), Stéphane Etrillard, Hans-Uwe L. Köhler, Dr. Isabell Lisberg-Haagová, prof. Dr. Maria Parrová, Lars Schäfer, Ulrike Scheuermannová, Jochen Wieland a vynikající mistryně zenu a komunikace Dr. Fleur Wössová, ti všichni se mnou vedli rozhovory, na něž ráda vzpomínám. Děkuji i ženám a mužům z nejrůznějších profesí, kteří na mnoha místech doložili důležité poznatky svou vlastní znalostí věci a zkušenostmi. To pomůže daleko víc než mnohé teorie! Zcela samostatným formátem se stal dialog extrovertů a introvertů s Margit Hertleinovou v „Halasném a tichém divanu“. Na adrese youtube.com/user/LeiseMenschenTV se můžete na vlastní oči a uši (v němčině) přesvědčit o tom, jak krásné a produktivní může být, když jsou lidé různí. Děkuji, Margit!

Poděkování

9

Anne M. Schüllerová, která jako typický extrovert ukořistila introvertům vlohy pro psaní a bystré analytické myšlení, což je neuvěřitelná kombinace, se mnou vedla velmi cenný dialog. Dr. Michael Meinhard je nejenom dobrým přítelem, ale také tou nejlepší studnicí názorných příkladů. Naslouchá, přemýšlí a ozve se, když dostane některý ze svých převratných introvertních nápadů. Díky, Michaeli! V soukromém extrovertně-introvertním životě mě doprovází John D. Kluempers, Ph.D., a náš pan syn. I fázi vzniku této knihy snášeli trpělivě a jen příležitostně obraceli oči v sloup. K této etapě patřily nejen již zmiňované stohy knih, velmi ošemetné plánování schůzek, ale také nerovnoměrné rozdělení aktivit souvisejících s praním a vařením. Díky i za večerní relax v podobě karetních partií. Chlapci, jste skvělí!

10


Předmluva

Anne M. Schüllerová „Ty jsi jak splašený kůň. Pořád na úprku, ani se neohlédneš. Všechny kolem sebe honíš. Pořád zkoušíš něco nového. Dej si taky na chvilku pauzu, uklidni se a nech ostatní, ať se činí i oni.“ To je popis, který na extroverta sedí. A zdá se, že to se mnou lidé nemají lehké. Jednou jsem na schůzi užšího vedení firmy před všemi shromážděnými uzemnila kolegu, kterého jsem si velmi vážila pro jeho fundované názory: „Tak řekni také něco! Ty tu jenom sedíš a ani nepípneš. Přitom bys k tomu měl co říct.“ Evidentně jsem narazila na introverta. To všechno už je hodně dávno. Dneska by se mi něco takového samozřejmě nestalo. Od té doby jsem se toho hodně naučila, sama jsem napsala několik knížek a v souvislosti s tím jsem toho také dost přečetla. Jedna z publikací mi přitom zvlášť přirostla k srdci – poslední kniha Sylvie Löhkenové o tichých lidech a jejich výrazném působení. Velmi jemným způsobem tu těm ukřičeným mezi námi ukazuje, co vše se v tichošlápcích skrývá a jak je to pro naši společnost, pracovní sféru i naše společné soužití užitečné. A ukazuje to vlastně i samotným tichošlápkům. Její největší zásluhou však je, že dala tichým lidem prostor a vrhla na ně jasné světlo. Jak moc to bylo důležité, dokládají ohlasy z tisku, jež toto téma vyvolalo: hotový příval lásky pro spoustu, spoustu báječných introvertů. Touto knihou nás Sylvia Löhkenová uvádí do tématu ještě podrobněji. Zaprvé je zřejmé, že introverze a extroverze jako osobnostní rysy mají takový dopad, že by měly být zapojeny do diskuse ohledně diverzity na pracovišti. Přestože o rozdílech a jejich důležitosti se ví již téměř sto let, dosud se nijak netematizovaly.

Introverze a extroverze, otázka diverzity

Zadruhé tato kniha čtenáři pomůže, aby se ze zajímavé perspektivy vyrovnal sám se sebou. Ukazuje, co introverti a extroverti potřebují, co jim jde a kde by se měli

Předmluva – Anne M. Schüllerová

11

mít na pozoru. A protože jen málokdy jsou lidé na sto procent takoví či onací, čili většinou jsme kombinací obojího, dostanou se pod drobnohled i centroverti. Zatřetí Sylvia Löhkenová ukazuje, jak lze znalosti o introvertech, extrovertech a centrovertech účinně uplatnit např. při vedení týmů či při prodeji. Pro úspěch není určující homogenita skupiny, ale právě odlišné úhly pohledu jednotlivých členů i jejich náležité zapojení. Platí to zejména dnes, v našem stále globálnějším světě businessu. Z badatelského hlediska se Sylvia Löhkenová snaží dopátrat podstaty nejrůznějších mýtů o introvertech a extrovertech. Jako člověk z praxe pak ukazuje, jak může fungovat součinnost lidí s velmi odlišnými schopnostmi, sklony a vlastnostmi a jak z toho mohou tito lidé navzájem profitovat. Lidsky se pak přimlouvá za toleranci a docenění „tichých“ a „ne tak tichých“ vlastností – a to ve vnímání sebe sama i ostatních. A jen tak mimochodem ještě poklízí – konečně někdo pořádně roztřídil do kategorií signály společenského statusu. Nejste zvědaví? Anne M. Schüllerová autorka bestsellerů, keynote speaker, business konzultantka expertka v oblasti touchpoint managementu, marketingu loajality a podnikového vedení zaměřeného na klienty

12


Předmluva

Hans-Uwe L. Köhler Někdy mi náš svět připadá tak hlučný, rozčilený a všechno je děsně důležité! – Možná vás, čtenáři, toto osobní doznání udiví, pokud víte, že většina lidí, kteří znají Hanse-Uwe L. Köhlera jako řečníka, ho považuje za extroverta.

C

Když jsem se seznámil se Sylvií Löhkenovou, došlo při naší debatě právě na tento fakt. A skoro v legraci, jen jako floskuli, jsem utrousil poznámku: „Jenže víte, já jsem vlastně úplně jiný – jenom mám málokdy příležitost projevit se tak!“ Naprosto nevěřícně opáčila: „Ale introvert přece jen nejste!“ Co by vzniklo, kdyby se srovnávala bílá s extroverty a černá s introverty? Obstály by tyto postoje samy o sobě? V žádném případě – vznikne obrovský herní prostor v úžasných odstínech šedé! Kdybychom hledali nějaký zvláštní důvod, proč číst tuto knihu, byl by to tento: Nejde tu jen o vysvětlení, ale také o odhalení mezistupňů. Kdo hledá názory či hodnoty jen u pólů, snaží se ustavičně změnit zemi zase v placku. Teprve to, co je „mezi“, dává vyrůst kouli! Jestliže při četbě zjistíte, že tíhnete k jednomu či druhému směru, můžete se z tohoto zjištění radovat – a chcete-li, klidně se můžete také děsně naštvat. Ale nejde tu přece o astrologii. Vaše poznání by vás vlastně mělo povzbudit, aby se ve vás probudila zvědavost a touha pochopit „druhou“ stranu. Pak by mohlo dojít přesně k tomu, co Sylvia Löhkenová touto knihou zamýšlela – udělat svět malinko lepším pro naše vzájemné soužití. A pokud by se ukázalo, že principiálně nepatříte ani na jednu, ani na druhou stranu, neměl by vás znepokojovat ani tento smíšený typ. Tato kniha přináší báječný dar: Možná patříte do skupiny centrovertů! Pak náležíte mezi ty, kdo jsou zadobře s oběma stranami. A tím pádem víte i to, jak je na tom Hans-Uwe L. Köhler.

Předmluva – Hans-Uwe L. Köhler

Centroverti v centru

13

Milé čtenářky, milí čtenáři, máte před sebou poučnou a povznášející četbu. Tak se pohodlně opřete a vychutnejte si tuto objevnou cestu. Bon voyage! Váš Hans-Uwe L. Köhler expert na emoční komunikaci

14


Úvod Tato kniha se zabývá otázkami úspěšné komunikace mezi introvertními a extrovertními osobnostmi. Když jsem psala předchozí knihu, bylo mým cílem zmapovat jedno bílé místo – do té doby totiž neexistovala publikace, jež by pomáhala introvertům objevit jejich silné stránky a úspěšně komunikovat. Protože toto bílé místo bylo hodně veliké, vzdala jsem se pro začátek jedné věci: perspektivy a rysů extrovertů. A stejný osud potkal také osobnosti ambivertní či centrovertní, jež stojí mezi oběma vyhraněnými typy. Padla o nich zmínka, ale vzápětí se přešlo k perspektivě introvertů. Abych se něco dozvěděla také o úhlu pohledu ostatních osobností, dlouho jsem hledala a zjistila, že rádců a příruček pro introverty a také o nich už sice nyní pár existuje, ale introverti a extroverti jako samostatná cílová skupina podchyceni nejsou.

Realitu tvoří smíšený tým

Kniha, kterou právě držíte v ruce, by měla tyto dvě mezery zaplnit. Zaměřuje se na introverty, extroverty i centroverty a na jejich přednosti i překážky ve vzájemném styku – nejenže je to fér, je to i požadavek reality. Nežijeme totiž zapouzdřeni ve světě introvertů a extrovertů. Realitu tvoří smíšený tým – v partnerství i v rodině, mezi přáteli i kolegy, šéfy i zaměstnanci. Pro mnoho odborníků je stupeň introverze či extroverze jedním z podstatných rozdílů mezi lidmi. Psycholog James Dee Higley hovoří o „severu a jihu temperamentu“ a C. G. Jung, který tyto pojmy poprvé systematicky použil, považoval introverzi a extroverzi za dominantní faktory osobnosti. Avšak teprve pozvolna začínáme uvažovat o potřebách, jež s sebou tento „malý rozdíl“ nese, a to téměř po sto letech, kdy byl díky G. G. Jungovi „zaprotokolován“ pro širokou veřejnost. Je to s podivem, vždyť jiné protiklady – mladí a staří, tuzemští a imigranti, muži a ženy, postižení a zdraví – spolu s diskusí o diverzitě vstoupily do společenského povědomí už dávno. A i když se většina osobnostních testů zaměřuje právě na tuto distinkci, stále ještě koluje pár podivných mýtů o tom, čím se vyznačují introverti a čím extroverti. Ani soužití introvertů a extrovertů není otázkou diverzity,

Úvod

15

přestože mám dojem, že se to pomalu mění. Tak například týdeník Der Spiegel zvolil rozdíl mezi introverty a extroverty za titulní téma1 a otiskl můj test Jste introvert, nebo extrovert?, s jehož pomocí se dá určit, nakolik je člověk osobností introvertní či extrovertní. (Tento test najdete také na konci této knihy.) Je to jedna z nejzřetelnějších známek toho, do jaké míry nás a naše soužití určuje právě tento osobnostní rys. Hlad po dalších informacích k tomuto tématu zažívám velmi bezprostředně u svých čtenářů a klientů. Co vás v této knize čeká

Avšak to, co naleznete v této knize, nemá být žádná politika diverzity. Publikace by měla posloužit především k bezprostřednímu užitku. Proto mnohé z toho, o čem mluví věda, zjednoduším či shrnu. Chcete-li se jednotlivými oblastmi zabývat intenzivněji, naleznete doplňující informace a zdroje v poznámkovém aparátu. Vše, co je důležité, však bude dobře srozumitelné i bez těchto poznámek. Až budete mít přečtenou první část knihy, budete vnímat rozdíly mezi introvertními a extrovertními lidmi zřetelněji, budete znát jejich přednosti, překážky, priority a potřeby – a pochopíte, co to znamená být jako centrovert právě uprostřed. Druhá část knihy demonstruje, co tyto rozdíly znamenají v běžném životě a jak introverti a extroverti přistupují k ostatním i sami k sobě. Přestože zde zmíním velmi odlišné sféry, od sportu a učení přes komunikaci vedoucích pracovníků až po prodej a komunikování společenského postavení, jedno mají společné – právě na ně se moji zadavatelé, čtenáři a klienti, nejvíc zaměřují, když se zabývají otázkami introverze a extroverze.2 Doufám, že i vy naleznete ve výběru témata a myšlenky, které vás zaměstnávají.

„Extro-“ namísto „extra-“

Než se pustíte do první části, mám ještě dvě poznámky. První poznámka: I v této knize budu hovořit o „extro-“, a nikoli „extra-“vertech, přestože i v původní literatuře se používá druhá z uvedených verzí. Důvody jsou velmi praktické – podoba s „extra-“ zní poněkud zvláštně a podoba s „extro-“ je naštěstí dnes zcela běžnou variantou. Druhá poznámka: Ve všech částech této knihy se budete neustále setkávat s příběhy a myšlenkami, jež jsem natolik změnila, že za nimi nelze identifikovat reálné osoby. Pro snadné odlišení introvertů a extrovertů mezi aktéry jsem zvolila jednoduchý způsob – jednak se liší zobrazení perspektivy introverta a extroverta pomocí těchto dvou ikon:

a

16


Centroverty naleznete u ikony

C A jednak mají jednotliví aktéři jména, jež začínají buďto na I, nebo na E. Pak už nebude problém je odlišit… Přeji vám tedy hodně radosti na vaší objevitelské cestě, která vede do jedné z nejpozoruhodnějších oblastí – k osobnosti, k vaší osobnosti. Dozvíte se, co ji utváří a co to znamená pro váš život.

Úvod

17

*

Osobnost. Kde se bere. Co ji utváří. Co znamená rozdílnost. „Přednosti člověka jsou vždy také jeho stinnými stránkami.“ Simone Veilová Introvert či extrovert – to je jen jeden motiv v mimořádně komplexním puzzle, jímž jsou lidské osobnosti. Toto puzzle určuje, jak se budeme vyvíjet, co budeme mít rádi, jak se budeme cítit. A fungují tu zvláštní pravidla hry – puzzle dokážeme poskládat jen spolu s ostatními. Při tom nás determinují tři faktory – naše biologické dědictví, sociální prostředí a hledání osobního smyslu. Tři faktory určující osobnost

bní smys l oso

ví

bi

gické dědic t olo

s

oc

18


iáln

dí

osobnost

í p ro st

ře

První faktor: Naše biologické dědictví Naše osobnost se projevuje ve velmi odlišných oblastech. Při narození „dostáváme na cestu“ biologické dědictví. Pokrok v neurologii dospěl k tomu, že se v posledních letech celá řada výzkumů osobnosti věnuje výstavbě našeho mozku, procesům, které v něm probíhají, a látkám, jež se na těchto procesech podílejí, jako jsou neurotransmitery a hormony. Existují studie, jež ukazují, že rozdíly mezi dětmi ve věku pouhých čtyř měsíců již umožňují solidně předpovědět, zda se dotyčné dítě bude vyvíjet v introverta nebo extroverta. Podstatným diferenciačním rysem je přitom citlivost na podněty z okolí – „introvertní miminka“ mají citlivý nervový systém, a proto na silné světelné, zvukové a pachové podněty reagují výrazněji (a negativněji) než „extrovertní miminka“. V průběhu života tomu odpovídá nebezpečí nadměrné stimulace introvertů, která je stojí spoustu energie a působí značně rušivě.1 Je to však jen část komplexního puzzle, jež utváří osobnost člověka.

Druhý faktor: Naše sociální prostředí Vědci se dlouhou dobu přeli o to, zda osobnost ovlivňuje spíše biologické založení, nebo spíše sociální prostředí. Dnes víme, že se obě oblasti prolínají. Čili konkrétněji: Naše biologické založení ovlivňuje způsob, jak komunikujeme s okolím. Tento proces je však (jako každá komunikace) dvouproudá silnice. Naše okolí totiž mění i náš mozek – a to po celý život. Mladý mozek je sice ve vývoji více vystaven změnám, jež jsou zároveň silnější než v případě mozku staršího, měnit se však můžeme, dokud dýcháme. Zkušenosti, které za života získáme, mění struktury a také látkovou výměnu v našem myšlenkovém aparátu. Neustále. Na svět přicházíme nehotoví. Nikdo z nás se nerodí s hotovou výbavou. Část toho, co nás dělá takovými, jací jsme, tedy naše „druhá povaha“, vzniká v mezilidském soužití. Všichni se rodíme do určité sociální skupiny a daného kulturního kontextu. Vztahy, v nichž vyrůstáme, utvářejí druhou část naší výbavy. Mají vliv na způsob, jakým se vyvíjí mozek rostoucího člověka. Vztahy formují naši řeč, stejně jako naše záliby a rozhodnutí. Stručně řečeno tedy nestačí mít mozek. Osobnost ve všech svých fasetách se může zrodit jen v kontaktu s ostatními lidmi – i čistě biologicky, protože neuronové spoje v mozku se vytvářejí teprve po narození. A děje se tak jen tehdy, máme-li blízké osoby, které s námi komunikují. Právě díky tomu jsme schopni být enormně přizpůsobiví ve zcela odlišných prostředích. David Brooks to vyjádřil těmito slovy:

Osobnost. Kde se bere. Co ji utváří. Co znamená rozdílnost.

19

„Není to tak, že bychom se nejprve vyvíjeli a následně začali vstupovat do vztahů; ne, do vztahů se rodíme […], a teprve tyto vztahy z nás dělají lidi.“ (2012, s. 77) Dispozice + prostředí = osobnost

Na jedné straně naše sociální a kulturní prostředí, na druhé straně naše biologická výbava – obojí na sebe vzájemně působí. Otázka pak tedy nezní: Jsou to dispozice, nebo prostředí? Spíše bychom se měli ptát: Jaká je souhra dispozic a prostředí v průběhu vývoje člověka, aby se z tohoto působení vyvinula osobnost? Právě naše schopnost přizpůsobit se prostředí je mimořádně silnou stránkou našeho biologického založení. Dává nám flexibilitu, abychom prospívali i ve velmi odlišných prostředích. Naše sociální prostředí a naše biologické založení se vzájemně ovlivňují. Působíme na své okolí, které pak mění strukturu a látkovou výměnu v mozku. Také introverzi a extroverzi máme danou od narození jako biologické a měřitelné rysy. Je to však pouze začátek rozvoje osobnosti, a tím i osoby samotné, zraje pak v určitém čase na určitém místě a s určitými lidmi. Teprve souhra přirozených projevů a sociálních i kulturních vlivů formuje naši osobnost – a tím také introverzi či extroverzi. Lidé, s nimiž jsme v každodenním kontaktu, naše vzory, kulturní normy, očekávání důležitých lidí v souvislosti s naším chováním – tyto faktory rozhodují o tom, jestli žijeme obráceni směrem „dovnitř“, anebo „ven“.

Třetí faktor: Hledání smyslu Třetí faktor, který formuje naši osobnost, je zároveň faktorem s největší přitažlivostí – jde o naši schopnost učinit z neprovázaných dílků skutečnosti rozhodnutí pro náš život, jež nám budou připadat smysluplná a významná. Tato rozhodnutí mohou nakonec vést k tomu, že se jako introverti zachováme extrovertně anebo že jako extroverti máme introvertní projevy. Tak se například může stát, že introvert s velikou potřebou harmonie využije příležitosti na mítinku, aby veřejně ukázal kolegovi, kde jsou jeho meze. Rovněž se může stát, že extrovertní kolega odejde na týden za tichem do kláštera. A dokonce to může znamenat, že si najdeme povolání, které vůbec neodpovídá našim osobním rysům coby výsledku našeho založení či naší „druhé přirozenosti“, prostě proto, že je v souladu s naším posláním, tedy s našimi životními motivy a cíli. Jinými slovy: Měli bychom se a musíme se ve svém rozvoji vázat na ostatní, abychom se stali lidmi, pravými osobnostmi se však stáváme při seberealizaci – v nalézání vlastních hodnot a cílů. Naše osobnost se vyvíjí a mění v důsledku vzájemného působení našich dispozic, sociálního prostředí a vlastních rozhodnutí.

20


Je to právě tento třetí faktor, který rozvoji naší osobnosti dodává to jisté „něco“ – teprve schopnost učinit vlastní rozhodnutí nám poskytuje to, čemu říkáme svoboda. Biologické dispozice si vybrat nemůžeme a ani sociální prostředí si nemůžeme sami určit. Jedno však můžeme – samostatně si zvolit, co bude dávat našemu životu smysl a hodnotu. To pak může znamenat, že se v určitých situacích rozhodneme pro jiné chování, než jaké je vlastně naší osobnosti blízké.2

Co dává našemu životu smysl?

Ovšem při vší svobodě se od vrozených dispozic a sociálních podmínek, které nás jako osobnost formovaly, zcela oprostit nedokážeme. Dochází k vzájemnému ovlivňování. Jak dnes víme, sociální vlivy hrají při rozhodování velkou roli, neboť utvářejí naše nevědomí. To, jak se nakonec zachováme, je jen zčásti výsledkem naší vědomé rozvahy.3 Jak se jako introvert či extrovert postavit výzvám, jež vám jsou „ze své povahy cizí“, se dozvíte v první části této knihy. Naleznete tu také podrobnější vysvětlení všech tří faktorů: dispozic, sociálního prostředí a rozhodnutí, která činíme tak, aby dávala našemu životu smysl. Doufám, že na předchozím výkladu jste viděli především jedno: Osobnost je mnohovrstevná. Ani introverti, ani extroverti se neřídí jen svým biologickým založením – stejně jako neplatí, že chování mužů a žen je dáno jen jejich pohlavím. Lidi z nás dělá souhra vrozených a získaných rysů. K tomu se přidává svoboda rozhodnout se občas i v rozporu s osobnostními charakteristikami a „běžet proti větru“, připadá-li nám to důležité. Introverze a extroverze nás determinují. Ale nedefinují. Ve všech oblastech života najdeme úspěšné introvertní i extrovertní osobnosti. Následující tabulka zachycuje napříč zeměmi a epochami lidi, kteří se rozhodli dělat to, co je pro ně důležité – a kteří jako introverti či extroverti dokázali určit své poslání a s velkou odezvou je také uskutečnit. Tento přehled by vám měl dodat odvahu: Osobnostní rysy jako introverze a extroverze nás možná silně determinují, ale nedefinují. Je naším privilegiem rozhodnout, jak svoji osobnost v životě uplatníme.


21

Úspěšní introverti a extroverti Výběr namátkou napříč zeměmi, epochami a povoláními

22

Introverti

Extroverti

lidé, kteří měnili svět

Eleanor Rooseveltová, USA Matka Tereza, Albánie

Martin Luther King Jr., USA Sokrates, Řecko

myslitelé

Simone de Beauvoirová, Francie Isaac Newton, Velká Británie

Johann Wolfgang von Goethe, Německo Karl R. Popper, Rakousko/ Velká Británie

spisovatelé

Franz Kafka, Česko Joanne K. Rowlingová, Velká Británie

Karen Blixenová, Dánsko Thomas John Boyle, USA

vědci

Niels Bohr, Dánsko Jane Goodallová, Velká Británie

Alexander von Humboldt, Německo Daniel Goleman, USA

politici

Angela Merkelová, Německo Barack Obama, USA

Gerhard Schröder, Německo Margaret Thatcherová, Velká Británie

ekonomové

Karl Albrecht, Německo George Soros, Maďarsko

Richard Branson, Velká Británie Steve Jobs, USA

lidé ze světa módy

Tommy Hilfiger, USA Gabriele Strehleová, Německo

Heidi Klum, Německo Karl Lagerfeld, Německo

hudebníci

Ludwig van Beethoven, Německo Annie Lennoxová, Velká Británie

Franz Liszt, Rakousko / Maďarsko Udo Lindenberg, Německo

výtvarníci

Vincent van Gogh, Nizozemsko Leonardo da Vinci, Itálie

Frida Kahlo, Mexiko Pablo Picasso, Španělsko

velikáni filmu, televize a divadelní scény

Günther Jauch, Německo Tilda Swintonová, Velká Británie

Jack Nicholson, USA Oprah Winfrey, USA


sportovci

Britta Steffenová, Německo Cacau, Brazílie

Usain Bolt, Jamajka Ariane Friedrichová, Německo

řečníci

Matthias Nöllke, Německo Fleur Wössová, Rakousko

Jeffrey Gitomer, USA Anne M. Schüllerová, Německo

humoristé

Emil Steinberger, Švýcarsko Loriot, Německo

Anke Engelkeová, Německo Harald Schmidt, Německo

fiktivní postavy

Charlie Brown, Peanuts Hamlet, Hamlet (Shakespeare)

Lucy van Pelt, Peanuts Papageno, Kouzelná flétna (Mozart/Schikaneder)


23

Část první

Introverti – extroverti – centroverti

introvertní

centrovertní

extrovertní

1. Introverze a extroverze: Fakta a mýty „Kde je nadšený člověk, tam hledej vrchol světa.“ Joseph von Eichendorff „Just ’cause I don’t like something Doesn’t mean it’s bad.“ Sophia Demblingová1 V tomto oddíle se dozvíte, jaké biologické rozdíly existují mezi introverty a extro verty – a jak se projevují v jejich osobnosti.

bní smys l oso

ví

bi

gické dědic t olo

Biologické dědictví

s

oc

iáln

dí

osobnost

í p ro st

ře

Introverze a extroverze: Fakta a mýty

27

Nováček „Pche, tak nudný člověk,“ pomyslí si Ela, když pozoruje nového kolegu Ivoše na novoročním večírku. „Proč se ani nejde seznámit s ostatními? Stojí tu jak tvrdé Y… To je něco. Ale podívejme, jde za ním šéf. A zdá se, že se ti dva dobře znají, podle toho, jak se zdraví…“

S pojmy „introvert“ a „extrovert“ si spojujeme určité rysy. Introverti přitom často dopadnou hůř, na mnohé extroverty – jako například na kolegyni Elu z výše uvedeného příkladu – totiž introverti působí jako samorosti, kteří se nedovedou prosadit, anebo zkrátka jako nudné šedé myšky. Extroverty si zase mnoho lidí, ať už vědomě či nevědomě, spojuje s rysy jako sociální kompetence, schopnost vést lidi anebo srdečnost. V posledních letech se naštěstí toto vnímání posunulo ve prospěch introvertů. Ovšem jakkoli je toto „opěvování“ silných stránek introvertů hezkou kompenzací, má za následek i určité zkreslení reality. Je pravda, že introverti i extroverti mají jak své přednosti, které jim umožňují úspěch, sebeprosazení a dobré sociální vztahy, tak i své potřeby a překážky, jež z nich (vedle dalších jiných faktorů) dělají právě takové osobnosti, jakými jsou. Introverti i extroverti mají zvláštní kvality a potřeby, které jim umožňují úspěch, sebeprosazení a dobré sociální vztahy. Tento oddíl by vás měl podpořit při hledání vašich charakteristických rysů a při rozlišování introvertních a extrovertních projevů. Přímo pozorovat založení osobnosti nelze. Existují však spolehlivé signály – rozdíly v mozku –, které jsou měřitelné. Určité kombinace rysů, které vypozorovat lze. Nejprve se seznámíte s nejdůležitějšími rozdíly mezi introvertními a extrovertními osobnostmi. Následně získáte přehled o přednostech a překážkách, jež se u introvertů a extrovertů vyskytují v nadprůměrné míře. Na nejběžnější stereo typy ohledně tohoto „malého rozdílu“ se podíváme blíže a vysvětlíme si, co se za nimi skrývá, zda jsou pravdivé. Ještě než začneme, zkuste se prosím sami ohodnotit. Jde přitom jen o váš dojem, o žádné znalosti. Na konci kapitoly si pak můžete porovnat svůj tip s tím, co jste se v textu dozvěděli. A samozřejmě si můžete vyzkoušet zařadit si i jiné osoby, s nimiž se stýkáte.

28


Dvě otázky pro vás Považujete se: • spíše za introverta?



• spíše za extroverta?



• za osobnost, která je někde mezi, tedy za centroverta?



Jaké osobní rysy vás vedou k tomuto ohodnocení?

Svůj odhad si pamatujte. Tato kapitola pro vás bude největším přínosem tehdy, jestliže se k těmto otázkám vrátíte a svůj první dojem srovnáte s tím, co jste si právě přečetli. Přejděme k faktům: Existují konkrétně měřitelné rozdíly mezi introverty a extro verty? Ano!

Introverti a extroverti: Biologické rozdíly Introvertní doslova znamená „být obrácený směrem dovnitř“; extrovertní pak tedy logicky znamená „být obrácený směrem ven“. Když C. G. Jung v roce 1921 popsal tyto osobnostní rysy poprvé2, nemohl ještě tušit, že jednou bude možné vysvětlit rozdíly mezi oběma typy osobnosti v souvislosti s biologickými vlastnostmi. Jung vycházel z toho, že u introvertů proudí psychická energie směrem dovnitř a u extrovertů směrem ven. Dnes už se na introverty a extroverty nedíváme jako na protiklady, které řadí lidi do dvou kategorií, spíše na ně nahlížíme jako na krajní body kontinua od introverze k extroverzi. Každý člověk má jak introvertní, tak extrovertní rysy, obvykle však převažují rysy jednoho z typů


Všichni jsme kombinovaní

29

osobnosti, přičemž většina lidí se nachází v uměřeném středním pásmu. Kdo je jednoznačně uprostřed, bývá v odborném jazyce označován jako ambivert či centrovert. Za touto kapitolou proto následuje samostatný exkurz věnovaný právě centrovertům. Určité faktory mohou vést k mírným posunům introverze či extroverze. Již C. G. Jung zmiňoval, že s věkem se pozice lidí na tomto kontinuu poněkud mění. Základní tendence však převážně zůstává zachována.

Kontinuum od introverze k extroverzi pomocí Gaussovy křivky

introverti «

» extroverti

Dnes je náš vhled do této problematiky mnohem přesnější a více rozlišujeme. Tíhnutí směrem do nitra anebo ven, včetně všech předností a překážek, jež lze na introvertech či extrovertech často pozorovat, se dá převést na měřitelné rozdíly v naší řídící centrále – v našem mozku. V následujícím přehledu jsem ve stručnosti shrnula podstatné rozdíly. Pokud vám budou tyto biologické podrobnosti připadat příliš fádní, jednoduše zmíněnou pasáž přeskočte – hned nato totiž následuje shrnutí toho nejdůležitějšího v kostce a poté ještě superstručná verze.

30


Mozek introverta

Mozek extroverta

Silnější průtok krve a vyšší elektrická aktivita: v přední kůře mozkové a v předním thalamu.3 Probíhá zde řada vnitřních pochodů jako vzpomínání a učení, rozhodování, plánování a řešení problémů.

Silnější průtok krve: v zadním thalamu a v cortexu insularis. Zde mozek zpracovává a vyhodnocuje smyslové vjemy. Zadní thalamus vjemy filtruje a část jich předává do velkého mozku.

Pohled do naší řídící centrály: Čím se liší mozek introverta a extroverta

Co to znamená: Tento rozdíl ukazuje, že „orientace dovnitř“ a „orientace ven“ se odráží ve zpracování informací. Měřením lze doložit, že introverti se intenzivněji zabývají zpracováním vnitřních pochodů, zatímco extroverti zase zpracováním vnějších podnětů. Delší nervové dráhy.4 Nervové dráhy introvertních osob jsou při srovnání delší – introverti mají doslova „delší vedení“.

Kratší nervové dráhy. Nervové dráhy extrovertních osob jsou při srovnání kratší.

Co to znamená: Přísně vzato by v důsledku této vlastnosti měli introverti potřebovat na zpracování téhož pochodu více času. Avšak tato dedukce je nadvakrát mylná. Zaprvé je rychlost v kognitivní oblasti otázkou inteligence, nikoli otázkou osobnosti. A zadruhé jak pro introverty, tak pro extroverty platí, že nervové dráhy jsou díky častějšímu procvičování efektivnější. Kdo se často a soustředěně zabývá jednou věcí, posiluje kromě kvality také rychlost provedení. Jen si vzpomeňte na své první pokusy za volantem. Anebo na to, když jste se snažili napsat nějaký článek… I kdyby převedení myšlenky v čin (např. při pohybu nebo při jazykovém vyjadřování) trvalo u introvertů skutečně déle,5 trénink to může vyrovnat. Amygdala. Amygdala je součástí limbického systému, který je uložen hlouběji než oblasti zodpovědné za lidské vědomí. Hraje důležitou roli při vyhodnocování a rozpoznávání situací a při odhadování rizik. Amygdala řídí reakce na vjemy, jež dodávají smyslové orgány, a dokáže v našem těle vyvolat poplach. Hraje tak klíčovou roli v oblasti pocitů – jejím poselstvím je strach. Snadno vzrušivá amygdala. Amygdala v mozku introvertů reaguje na podněty z okolí výrazněji. Introverti jsou tak relativně snadno vystaveni stresu (prokazatelné díky měření hladiny kortizolu).6

Nesnadno vzrušivá amygdala. Amygdala v mozku extrovertů reaguje na podněty z okolí slabě.


31

Co to znamená: Introverti reagují na okolní prostředí citlivěji než extroverti. Při setkání s něčím novým a nečekaným se snadněji ocitají ve stresu. Zato však přijímají informace s mimořádnou bdělostí – a to je základ dobré pozorovací schopnosti, reflektování a empatie. Extroverti zase umějí v náročných situacích lépe zachovat klid a zareagovat flexibilněji. Nenechají se tak snadno vyrušit, když je kolem nich hluk či pronikavé zvuky. Kagan (2004) po dlouholeté výzkumné práci považuje reakční intenzitu na vnější podněty za podstatný rozdíl mezi introverzí a extroverzí.7 Nucleus accumbens. Také nucleus accumbens je součástí limbického systému. Je považován za „centrum zábavy“ a je místem, kde se odehrávají mechanismy spojené s odměnou a potěšením. Jako část mozkového centra, které má na starost emoce, podporuje skrze pocity štěstí právě takové chování, jež vede k očekávání odměny. Nucleus accumbens tak stejně jako amygdala hraje hlavní roli ve sféře pocitů. Nesnadno vzrušivý nucleus accumbens. Nucleus accumbens v mozku introvertů reaguje na podněty z okolí slabě.

Snadno vzrušivý nucleus accumbens. Nucleus accumbens v mozku extrovertů reaguje na podněty z okolí výrazněji.

Co to znamená: Extroverti jsou více zaměřeni na odměny a stimuly než introverti. Mají rádi riskantní půvab nejistoty, pokud je na konci láká něco, oč stojí usilovat. V této oblasti reagují na okolí citlivěji než introverti. Oceňují nové zkušenosti a překvapení. Jdou kvůli tomu i do nebezpečí, že při podstoupení rizika případně sklidí ztráty či škody. Introverti se v takto riskantních situacích ocitají v důsledku menší vzrušivosti nuclea accumbens málokdy. A jen zřídka a méně intenzivně také zažívají pocity nadšení a euforie. Lucas a Diener (2000) ve své vědecké práci považují snadno vzrušivý nucleus accumbens za charakteristický faktor extroverze. Sympatikus a parasympatikus. Sympatikus a parasympatikus patří k vegetativnímu nervovému systému, tedy k té části nervového systému, jejíž procesy probíhají „automaticky“ a lze je ovlivnit jen podmíněně. Sympatikus zodpovídá za výkon, připravuje tělo na mimořádnou zátěž, útok či útěk. Parasympatikus („nerv klidu“) je neméně důležitý protihráč, stará se totiž o šetrné zacházení, zotavení – zkrátka o klid. Při aktivitě parasympatiku se zpomaluje srdeční tep a v klidovém stavu zesiluje trávicí činnost. K přenosu vzruchu využívá sympatikus přenašeč (neurotransmiter) dopamin, parasympatikus pak přenašeč acetylcholin. Parasympatikus. Introverty výrazněji ovlivňují činnosti parasympatiku.8

32


Sympatikus. Extroverty výrazněji ovlivňují činnosti sympatiku.

Co to znamená: Získávání energie je u introvertů a extrovertů odlišné v důsledku odlišné výbavy jejich nervového systému. Extroverti oceňují stimulaci z vnějšího světa, která aktivuje sympatikus, zatímco introverti potřebují k pohodě klid.9 Přenašeče. Mozky introvertů vykazují více aktivity v drahách neurotransmiteru acetylcholinu, který je připisován parasympatiku. Důležitou roli hraje hladina acetylcholinu v amygdale.10

Přenašeče. Mozky extrovertů vykazují více aktivity v drahách neurotransmiteru dopaminu, který je připisován sympatiku.11 Receptory dopaminu se nacházejí v centru odměňovacích mechanismů, v nucleu accumbens; dopamin tak zřejmě hraje ústřední roli v neuronálním systému odměňování.

Co to znamená: Vnější klid může u extrovertů snadno vést k nízké hladině dopaminu, a tím i k nedostatečné stimulaci a nudě či podrážděnosti.12 Extroverti proto potřebují relativně hodně změn, oceňují nové podněty a zkušenosti i vyhlídky na odměnu.13 Tyto zkušenosti pak vedou k opětovnému vylučování dopaminu v nucleu accumbens. Odměnou může být např. dobré jídlo, ale také sex, výhry, povýšení v zaměstnání, cíl dosažený za určitého rizika (bungee jumping!) anebo (v méně příznivých případech) drogy a závislost. Kromě toho jsou extroverti přístupnější euforickým stavům, nadšení a vytržení. Vnější faktory motivují extroverty měřitelným způsobem více než faktory vnitřní.14 Naopak pro introverty je velké množství vnějších výkyvů zdrojem stresu a vede k poklesu hladiny acetylcholinu, po němž následuje ztráta energie a/nebo podrážděnost. Možné jsou i negativní dopady na imunitní systém. Introverti proto potřebují pocit jistoty a stálosti15. Mimořádně intenzivní pocity se u introvertů dostavují vzácněji než u extrovertů16 a jsou pro ně i náročnější. V neposlední řadě potřebuje acetylcholin k přenosu podnětů delší dobu než dopamin – spolu s „delším vedením“ může být i tato skutečnost zodpovědná za pomalejší reakce.17 Vnitřní faktory motivují introverty měřitelným způsobem více než faktory vnější.18 Celkově se zdá, že určité oblasti mozku jsou spolu s přenašeči sehrané tak, aby napomáhaly pocitu bezpečí u introvertů, resp. touze po odměnách u extrovertů.19

Po studiu těchto faktů mohu snáze akceptovat, že tento rukopis aktualizuji po každodenní práci hned třikrát na různých úložištích. Také je pro mě snesitelné, že prakticky nikdy nezažívám euforii. Není to žádný omamný vrcholný pocit, nýbrž jistota, které si jako introvert tak vážím. Zato z nadšení extrovertních přátel a kolegů se dokážu radovat tím víc – ti lidé pak ve svém nitru vysloveně září.


33

Jestliže jste neměli chuť prokousávat se různými oblastmi mozku, čeká vás nyní úvodem slíbené stručné shrnutí: Až si je přečtete, budete znát nejdůležitější biologicky prokazatelné rozdíly mezi introverty a extroverty.

První rozdíl: Citlivost na podněty Do nitra, či ven?

Jak dnes již víme, obrat do nitra či ven je třeba chápat zcela doslovně: V předním mozku introvertních lidí lze prokázat vyšší elektrickou aktivitu než v mozku extrovertů – právě tam, kde je sídlo učení, rozhodování, vzpomínání a řešení problémů, tedy konfrontace s vnitřními pochody. S tím je spojen i zvýšený průtok krve. Extroverti reagují na vnější podněty méně citlivě než introverti a díky druhu svého vegetativního nervového systému potřebují srovnatelně méně klidu. Smyslové vjemy zpracovávají snáze než introverti. Z těchto neurobiologických faktorů lze odvodit první velký rozdíl mezi introverty a extroverty. Extroverti si většinou dovedou dobře poradit s podněty z vnějšího světa – to znamená s těmi, jež získají svými smyslovými orgány. A co víc, spoustu své energie a kvality života čerpají z kontaktu s ostatními lidmi a z impulzů z vnějšího světa. Příčinou rozdílu mezi extroverty a introverty jsou různé struktury v mozku. Extroverti více než introverti oceňují rozličné vnější podněty, introverti si zase více než extroverti považují toho, když se mohou intenzivně vypořádat s vnitřními pochody. Extroverti mají rádi aktivity a iniciativu; mnozí extroverti jsou nadšenými cestovateli a milují změnu. V průměru více sportují a také mají více kontaktů i sexuál ních partnerů než introverti.20 Naopak introverti jsou i bez vnějších podnětů dostatečně zaměstnáni zpracováním vnitřních procesů a aktivní jsou jinak než jejich extrovertní bližní – vše reflektují. I navenek zdánlivě neaktivní člověk může tímto způsobem pracovat ve svém nitru na plné obrátky. Důsledkem tohoto rozdílu je, že introverti jsou snadněji vystaveni nadměrné stimulaci než extroverti. Introverti oceňují a potřebují klidné fáze sami pro sebe – a to v doslovném smyslu – žádný nadměrný hluk, příliš světla, ideálně bez lidí nebo nanejvýš jen s několika málo. Z okamžiků bez vnějších podnětů a bez společnosti čerpají energii. To může po náročných fázích vyhovovat i extrovertům. Avšak introverti jsou na „dobíjení baterek“ v klidu v zásadě odkázáni.

Vysoká citlivost

34

V této souvislosti je zajímavá i otázka vysoké citlivosti. Nadměrnou stimulací bývají snadno přehlceni velmi citliví lidé – a ačkoli většina z nich jsou introverti, americká psycholožka Elaine Aronová (2005) vychází z předpokladu, že třicet


procent připadá na extroverty. Protože neuronální rozdíl není zcela jasný, nebudu o tomto tématu dále pojednávat. Měli bychom si však zapamatovat jedno: Přemíra stimulů může pro introverty a velmi citlivé jedince představovat problém.

Druhý rozdíl: Riziko a jistota Také druhý velký rozdíl mezi introverty a extroverty souvisí s neurobiologicky měřitelnými rozdíly. V mozku introvertů a extrovertů jsou aktivní různé části neuronálního emočního centra. Introverti mají citlivější centrum strachu, zatímco extroverti více reagují na vyhlídku nějaké odměny. Dále se liší koncentrace různých přenašečů. Introverti mají vyšší hladinu acetylcholinu, který zodpovídá za soustředění, paměť, učení a rozvažování.21 Extroverti mají naopak ve srovnání s nimi vyšší hladinu dopaminu. Tento neurotransmiter podporuje pohyb, ale také zvědavost, vyhledávání změn i touhu po odměně a zábavných činnostech. „Safety first!“ anebo „No risk – no fun!“ – introverti i extroverti dávají v důsledku svého biologického vybavení přednost určitým zkušenostem, aby se cítili dobře. Tento rozdíl má zřejmé dopady na osobní sklony introvertních a extrovertních lidí. Introverti oceňují odstup od věcí a prostor ke zpracování vjemů, mají silný pud sebezáchovy. Acetylcholin se však zejména stará o relativně vysokou potřebu bezpečí. Introverti také skutečně mívají méně nehod a jsou nadprůměrně ostražití. Extroverti si oproti tomu více váží různorodosti a činností, jež slibují odměnu. Dopamin se stará o to, že extroverti přijímají výzvy či rizika, a někdy jdou dokonce i do nebezpečí, jen aby dosáhli vytoužené odměny. Potřeba přitažlivých změn a odměn je tak silná, že mnozí z nich dávají všanc i vztahy a majetky, jichž si ve skutečnosti velmi váží. Extroverti tak sice mají rozsáhlejší komunikační síť, ale zároveň snadněji riskují, že ohrozí stávající partnerství sexuálními „úlety“, více tíhnou k hazardním hrám, a dokonce páchají i více zločinů.22 Názorným příkladem toho, jak v komunikaci vyjadřujeme vztah k bezpečí či riziku, je volba našeho oděvu. Vybíráme si ho mimo jiné i na základě sklonů podmíněných naší osobností. Podle módní expertky Susanne Ackstallerové jsou mezi introverty a extroverty zřejmé značné rozdíly.


Bezpečí, nebo riziko?

35

Skořápka prozradí, jaký jste typ! Susanne Ackstallerová, textařka a blogerka V otázkách módy a stylu realita skutečně odpovídá očekávání. Introverti se oblékají spíše klasicky a jednoduše, volí nevýrazné barvy a vzory, líčí se decentně. Naproti tomu extroverti do toho „jdou naplno“ – oblékají se tak, aby bylo co okukovat, business styl opepří nápadnými doplňky a místo pouhého lesku zvolí rudou rtěnku. V řeči módních značek jsou introverti spíše Jil Sander a extroverti Escada.

Už jsem sice viděla introverty v opravdu divokých botách, ale základní tendence zřejmě sedí. Na extrovertech je obdivuhodná jejich schopnost nadchnout se – počínaje radostí z nějaké věci přes hlubokou touhu až k euforii. I tyto pozitivní pocity jsou důsledkem vysoké koncentrace dopaminu v mozku a velmi aktivního nuclea accumbens (viz výše). Nadšení a euforie jsou reakcí na dosažení nějakého atraktivního cíle či důležité věci, a tím i svého druhu „dopingem“ odměn v mozku.23 Introverti mají jen málokdy sklony k exaltovaným pocitům, jako je extrémní vzrušení či bezuzdná radost. Ani zdaleka to však neznamená, a míním to jako poselství pro extroverty, kteří teď jen soucitně přihlíží, že by kvalita života introvertů byla menší. Nikoli. Je jen jiná. Abych to vyjádřila obrazně – tam, kde extrovert odpaluje ohňostroj, introvert se ohřívá u ohýnku spalujícího dřevěné uhlí. Tam, kde extrovert s nadšením odpaluje ohňostroj, introvert se ohřívá u ohýnku spalujícího dřevěné uhlí. Všechno má ale i svou odvrácenou tvář. Nedostává-li se podnětů zvenčí, dostaví se u extroverta rychleji než u introverta nuda a omrzení. To může vést k tomu, že nedostatečně stimulovaný extrovert podstoupí nepotřebné či příliš velké riziko a následně utrpí škody, jen aby se dostal na svoji hladinu dopaminu – a spolu s ním pak většinou trpí i ostatní. Za vedlejší účinky dopaminu se považuje i přeceňování sebe sama a sociálně škodlivé chování. Zločiny či zničující finanční krize jsou dva pojmy, díky nimž si jistě uděláte představu o šíři možných rizik. Ale i neurotransmiter introvertů acetylcholin má své stinné stránky. Kvůli opatrnosti, přemýšlení a vyhodnocování, jež tento přenašeč podněcuje, mohou mnozí introverti odkládat jednání, či na něj dokonce zapomenout. Spousta brilantních nápadů zůstane neuskutečněna, protože hlava introverta, v níž nápad vznikl, se obává rizika při realizaci či příliš pochybuje. A nyní ještě slíbená superstručná verze.

36


Introvert: Zaměřený do nitra

Extrovert: Zaměřený ven

vyšší míra vnitřních aktivit, relativně vysoká citlivost na podněty, malá potřeba impulzů zvenčí za účelem získání energie a kvality života

vyšší míra vnějších aktivit, relativně nízká citlivost na podněty, větší potřeba impulzů zvenčí za účelem získání energie a kvality života

větší potřeba bezpečí

větší potřeba odměňování

Biologické rozdíly a jejich důsledky

Jiné přednosti, jiné překážky Jestliže nyní už znáte rozdíly mezi introverty a extroverty, nabízí se otázka: Co tedy z těchto znalostí vyplývá? Nejenže je tato otázka oprávněná, ale je také velmi důležitá, neboť odpovědi jsou klíčem k životu „podle svého typu“, v němž ve všech oblastech dokážeme ocenit rozdíly mezi introvertními a extrovertními lidmi a naučíme se je využívat. Ani introverti, ani extroverti nejsou „lepší“ lidé. Jsou zkrátka různí v tom, co dobře dovedou, co je stresuje a co pro ně představuje životní výzvy. To znamená, že extrovert by měl přistupovat k určitému cíli či budování kontaktů jinak než introvert, bez ohledu na to, zda jde například o kariérní postup nebo jen o organizování každodenní práce. Introverti a extroverti si nejsou rovni – jsou však rovnocenní. A každý má své vlastní recepty na úspěch. Díky těmto rozdílům jsou introverti silní v určitých oblastech a extroverti zase v jiných. Nese to však s sebou i určité překážky, zvláštní potřeby a obtíže. V tomto oddíle poznáte deset typických předností a deset typických překážek introvertů a extrovertů. Mimo to získáte také první představu o tom, jak introverti a extroverti někdy vnímají přednosti a překážky těch druhých – to, co je „jiné“, nebývá atraktivní, ani když jde vlastně o přednost.

10 předností – 10 překážek

Na úvod dvě důležité poznámky, které byste měli mít při čtení na paměti.


37

První poznámka: Oba seznamy nejsou vyčerpávající a nepředstavují kompletní psychogram introvertních a extrovertních osobností. Obsahují vlastnosti, schopnosti a sklony, jež mohou být důležité pro komunikaci mezi lidmi. Jinými slovy, měli byste získat solidní základy, abyste se v profesním i soukromém životě naučili vycházet jak s introverty, tak s extroverty. A jistě, můžete se také seznámit s pohledem na svou komunikaci s vnějším světem. Druhá poznámka: Zmíněné vlastnosti, schopnosti a sklony v žádném případě nejsou čistě rozdělené mezi introverty a extroverty. Zaprvé jsme všichni směsicí introvertních a extrovertních rysů a zadruhé na přednosti a překážky neexistují žádná výhradní práva. Lze ovšem pozorovat vyšší četnost některých z nich u každého z typů osobnosti. Například mnozí introverti rádi píšou – psaní je introspektivní činnost, která vyžaduje vnitřně se vyrovnávat s informačními obsahy. Naproti tomu mnozí extroverti preferují mluvení – protože je rychlejší, přímější a spontánnější a umožňuje bezprostřední mezilidský kontakt. I přesto samozřejmě existují výborní extrovertní autoři a excelentní introvertní řečníci. Jen jsou vzácnější. Přednosti introvertů a extrovertů v kostce

A nyní k samotným vlastnostem, schopnostem a sklonům. Pro přehlednost je naleznete uspořádané do dvojic a ve dvou souhrnných seznamech (zvlášť přednosti i překážky) se stručným výkladem. Dvojice protikladů i oba souhrnné seznamy pak můžete využít při další četbě k dohledávání. A především se při čtení můžete sami ptát: Který z těchto rysů vidím sám na sobě? Na konci tohoto oddílu naleznete tyto otázky ještě jednou – i s místem na poznámky.

38


Přednosti introvertů

Přednosti extrovertů

Odvaha Podstata Nadšení Soustředěnost Obezřetnost

Naslouchání

Klid

Flexibilita

Sebevyjádření

Rychlost

Nezávislost

Činorodost Vztahovost

Psaní

Mluvení Otevřenost vůči

Analytické myšlení

Vytrvalost

Empatie

Spontánnost

konfliktům


39

Přednosti introvertů a extrovertů ve dvojicích Dvojice předností 1: Obezřetnost a odvaha Mnozí introverti se vyznačují obezřetností. Jsou schopni uvědomovat si rizika a zvažovat je. Obezřetní lidé jednají rozvážně, vyhýbají se nevypočitatelným rizikům a aktivitám s nejistým výsledkem.

Mnozí extroverti jsou odvážní. Jsou ochotni podstoupit riziko, aby dosáhli atraktivního cíle. Raději dají něco v sázku, než aby setrvávali ve stejné situaci.

Vysoké koncentrace acetylcholinu (bezpečí!) v mozku introvertů a dopaminu (odměna!) v mozku extrovertů představují biologický základ zmíněné obezřetnosti i odvahy. Obě přednosti se přímo odrážejí v koncentraci neurotransmiterů. A dále je třeba připočítat různě silné aktivity v centru strachu (amygdala, aktivní u introvertů) a odměňování (nucleus accumbens, aktivní u extrovertů). Z tohoto důvodu jsou mnozí introverti stálí, předvídaví a pečlivě vše promýšlejí, než přistoupí k jednání. Má to své výhody v dobách, kdy není zapotřebí rozšiřovat vlastní „revír“ – tedy například v pohodlných časech etablovaného blahobytu. Opatrnost je důležitá také jako včasný varovný systém, když jde o „plíživá“ rizika, tedy o nebezpečí, jež nevyvíjí žádný bezprostřední tlak, avšak dlouhodobě může mít značné dopady. Jako příklad lze uvést vývoj klimatu, globální rozložení zdrojů, kvalitu potravin nebo datovou bezpečnost. Odvaha extrovertů a rizika

Naopak mnozí extroverti dokážou se svou předností, jíž je odvaha, jednat velmi rozhodně a energicky a přitom se vzdát i komfortu či bezpečí, jestliže jim to připadá důležité. Podstupují riziko a dávají v sázku peníze či vztahy, když se jim to s ohledem na daný cíl jeví jako podstatné. Vyhýbat se bolesti je pro ně díky jejich nižší citlivosti méně důležité než pro citlivé introverty. Odvaha extrovertů je užitečná například v nejistých nebezpečných dobách, kdy je třeba zpřístupňovat nové „revíry“ a hledat nové zdroje.24 Dopady na komunikaci: Obezřetní lidé dávkují informace, které předávají dál. Jsou nevtíraví a umějí zhodnotit, co viděli a slyšeli, aby co možná nejlépe odhadli slova i chování druhých. Často vystupují diplomaticky. Odvážní lidé umějí prorazit z předem daných rituálů a postarat se o svěží vítr. Troufají si mluvit přímo jasnou řečí a bojují za své. Připustí při tom i následky, které ve vztahové rovině nejsou vždy příjemné.

40


Obezřetní lidé chtějí více než lidé odvážní eliminovat bolest, riziko a obtíže. Při vzájemném kontaktu snadno považuje opatrný člověk odvážného za hazardéra. A odvážnému zase připadá opatrný jako strašpytel a přemysl.

Dvojice předností 2: Podstata a nadšení Introverti se neustále zabývají zpracováváním vjemů: srovnávají, filtrují a vyhodnocují. Zajímají se o podstatu věcí, zamýšlejí se nad jejich smyslem. To, co vysloví introvert se zaměřením na podstatu, obvykle mívá zvláštní význam, hloubku a kvalitu.

Extroverti se často nechají inspirovat a nadchnout vnějšími podněty. Dokážou propadat euforii a umějí ostatní strhnout k nadšení a aktivitě.

Lidé se zaměřením na podstatu usilují o proniknutí do hloubky témat, událostí i kladených otázek. Preferované mozkové aktivity introvertů – rozvažování, vyhodnocování a srovnávání informací – jsou dobrým základem pro to, jak přijít věcem na kloub. Důvodem, kvůli němuž bych přesto občas byla ráda extrovert, je nadšení, které se může vystupňovat až k euforii. Acetylcholin, přenašeč v mozku introvertů (viz výše), není pro tento povznášející pocit příliš vhodný – zato neurotransmiter extrovertů dopamin ano! Extroverti jsou tudíž nadšenci, kteří ostatní nakazí svou energií a dodávají impulzy k jednání.

Dopamin vyvolává nadšení…

Dopady na komunikaci: Nejpozději nyní jste poznali jeden z nejdůležitějších důvodů, proč mnohé introverty odrazuje small talk neboli nezávazná komunikace – je příliš povrchní. Introvertní osobě je jasné, že při small talku jde především o vybudování principiální důvěry a dobrého vztahu, o nic víc, a proto jej nevyhledává. Ve srovnání s bohatým vnitřním životem typického introverta je small talk zkrátka příliš málo stimulující. Naopak konverzace, které neschází hloubka, si většina introvertů velmi považuje. V takovém rozhovoru mohou uplatnit svůj způsob myšlení a potřebu jít k jádru věci. Demblingová (2012, s. 26 n.) pak uvádí ještě další důvod, proč si cenit pravé konverzace. Podle studií je pro dobrý pocit vhodnější rozhovor jdoucí do hloubky a vyžadující argumentaci než small talk, který slouží jen k ujištění ve vztahové rovině, ale v tematickém plánu bývá spíše „řídký“. Extroverti naopak vnášejí do komunikace jiskření – dovedou vytvořit inspirující, veselé a motivující momenty tím, že ostatní nakazí svým zájmem o okolí, radostí z nových nápadů a zajímavých činností. Díky tomu jsou často neodolatelní.


41

Lidé zaměření na podstatu snadno považují nadšence za povrchní a přehnaně emocionální. A nadšenci zase často pokládají lidi se zájmem o podstatu za těžkopádné či chladné – z jejich pohledu jim totiž chybí emocionální jiskra.

Dvojice předností 3: Soustředěnost a flexibilita Introvertům často připadá snadné zabývat se intenzivně a cíleně nějakou aktivitou a věnovat jí veškerou svou energii – dokážou se totiž skvěle soustředit.

Velké klády versus rychlé řezy

Flexibilním extrovertům připadá snadné přizpůsobit své myšlení a jednání změnám nebo se rychle přenastavit na zcela nové situace.

Introverti se rádi zabývají určitou věcí do hloubky a nezaleknou se „velké klády“. Pokud se dokážou ubránit nadměrné stimulaci a náhlému vytrhování z práce, je pro ně snadné zabrat se někdy i na celé hodiny do určitého projektu. Energii, kterou mají k dispozici, dokážou optimálně využít tím, že se soustředí na něco, co je pro ně podstatné (viz podstata – dvojice předností 2). Jsou tak schopni dospět k úžasným výsledkům, zejména v kombinaci s další předností, a to vytrvalostí (viz dvojice předností 8). Všichni úspěšní vědci a vynálezci jsou obdařeni schopností koncentrace. Extroverti mají na své straně zase flexibilitu. Měnící se podněty zvenčí nejenže snášejí, ale dokonce je i oceňují, a tak jim nevadí, když jim všední den přináší „rychlé řezy“, překvapivé obraty a změny či nečekané termíny a úkoly. Díky pohotovosti se také nedají tak snadno „rozhodit“ jako introverti. A kromě toho z neustálého pohybu čerpají energii, která je pro ně další pozitivní stimulací. Dopady na komunikaci: Při komunikaci s ostatními dokážou introverti věnovat svému protějšku veškerou pozornost. Tato nepochybně nejhodnotnější měna v lidském soužití (vedle důvěry) může introvertním lidem pomáhat k velmi intenzivnímu působení. Zvláště přesvědčiví jsou, když předvedou, do jaké hloubky se vyznají v určitém tématu a jak dovedou reagovat na dotazy a komentáře, a to i při veřejných vystoupeních, jako jsou přednášky či diskuse. Extroverti umějí svou nenucenou pohotovostí dodat rozhovoru esprit i tempo. Snadno se dovedou přizpůsobit změně tématu a spontánně zapojovat nové informace do svých myšlenkových pochodů. Je to užitečné zejména při vyjednávání a také ve všech situacích, kdy se mluví spatra. Extroverti pak snadno odkazují na to, co před chvílí řekl někdo jiný nebo co se mezitím stalo. Písemné podklady jsou pro extroverty mnohdy něco jako trampolína – odrazí se od nich, jen jim udávají směr…

42


Soustředění lidé snadno považují flexibilní osoby za názorově vrtkavé, nestálé či povrchní. Flexibilní lidé zase někdy pokládají soustředěné za nepohotové, strnulé či nudné.

Dvojice předností 4: Naslouchání a sebevyjádření Mnozí introverti dovedou z toho, co vidí a slyší při kontaktu s ostatními, vyfiltrovat důležité informace. A z nich umějí rozpoznat postoje a potřeby svého komunikačního partnera.

Flexibilní neznamená povrchní. Soustředěný neznamená strnulý.

Mnozí extroverti jsou velmi úspěšní při vyjadřování vlastních zájmů a prosazování sebe sama – dovedou se prezentovat šikovně, důrazně a účinně.

Extroverti jsou se svou schopností vyjadřovat a prosazovat vlastní zájmy dobrými obhájci svých pozic a potřeb. Platí to tím spíše, přidá-li se k této přednosti ještě dar mluvení (dvojice předností 9). Díky menší citlivosti na vnější podněty působí extroverti často víc „cool“, jsou tedy uvolněnější a nenucenější než introverti, kteří se snadno nechají zahltit vjemy. Při vystupování tak mají výhodu navíc, protože vyzařují sílu a suverenitu. Zatímco mnozí introverti skvěle ovládají podceňované umění naslouchat, extroverti zase umějí dovedně zaobalit informace do vhodných slov a nabídnout je v hovoru. A když to musí být, většinou to zvládnou i hodně rychle! Na tomto místě je dobré připomenout ještě jeden zvláštní druh naslouchání. Většina introvertů má dobrý trénink v naslouchání sobě samým a v pozorování sebe samých. Toto sebemonitorování využívají k tomu, aby se dovedli v určitých situacích taktně přizpůsobit sociálním požadavkům.25

Self-monitoring

Dopady na komunikaci: Mnozí introverti opravdu dobře naslouchají a také pozorují. Jsou skutečnými odborníky ve zpracování informací, jež takto získají. Z tohoto materiálu, který načerpali všemi smysly, vyfiltrují, co je důležité, a výsledky pak vloží do dalšího dialogu. Stejně jako soustředění i naslouchání dodává partnerovi v komunikaci pocit intenzivní náklonnosti – a tím také pozornosti. Mnozí introverti se umějí připomenout, když chtějí něco vědět nebo vysvětlit do podrobností, a odvolávají se při tom na to, co právě slyšeli. Na další účastníky rozhovoru to obvykle působí velmi příjemně. Introverti také často v mluveném slově i v tom, co pozorují, rozpoznají jemné náznaky a podtóny, například nevyřčené konflikty mezi přítomnými nebo náhlou změnu nálady. To je pak neocenitelné v situacích, jež vyžadují jemnocit a diplomatické jednání.


43

Přednost extrovertů se týká jiné části komunikace. Dovedou totiž často suverénně a přesvědčivě předat informační obsah a působí při tom velmi energicky. Umějí také to, co nedávno slyšeli, rychle zapojit do nových strategií, zejména tehdy, mohou-li se opřít o další přednost – flexibilitu (viz dvojice předností 2). Kdo umí dobře naslouchat, může považovat člověka se schopností účinného sebevyjádření za sebestředného jedince bez zájmu o podstatu věci. Jemu zase bude připadat naslouchající člověk pasivní a neposkytující dost impulzů. A pozor: extroverti potřebují silnější podněty než introverti, aby dokázali dobře naslouchat – na to by neměli introverti, mistři v této oblasti, zapomínat.26

Dvojice předností 5: Klid a rychlost Vnitřní klid vede u introvertů v ideálním případě ke koncentraci, uvolněnosti a jasné mysli.

Rychlost vede u extrovertů v ideálním případě k tomu, že dovedou být bez dlouhého přemýšlení okamžitě aktivní.

Pro introverty je důležitý vnější klid, neboť jim zajišťuje ochranu před již popsaným rizikem nadměrné stimulace. Klid však není jen pomocí, je také předností. Kdo se dokáže dobrat vnitřního klidu – což introverti často praktikují tím, že se vyhýbají rušivým vnějším podnětům –, má na své straně řadu výhod. K nejdůležitějším a nejpříjemnějším důsledkům patří umění rozlišovat mezi důležitými a nedůležitými podněty, pocit vnitřního míru, více koncentrace, a tím i vyšší výkonnost. Tyto důsledky jsou dokonce měřitelné, například u pravidelně meditujících lidí. Kromě toho klidné lidi vnímají ti méně klidní často jako mírné až starostlivé, zejména přidá-li se ještě schopnost naslouchání (dvojice předností 4) či empatie (dvojice předností 10). Autopilot

Extroverti mají na své straně jiný trumf. Díky kratším nervovým drahám v mozku (ve srovnání s introverty) a vyšší zatížitelnosti při velmi vysokých dávkách stimulace jsou schopni rychle reagovat na vnější podněty. Právě v riskantních nebo nebezpečných situacích je tento vestavěný „autopilot“, který extroverty razantně přiměje k jednání, občas rozhodující pro jejich zvládnutí. Dopady na komunikaci: Klidný komunikační partner je méně agresivní a více soustředěný. Při vyjednávání nebo při konfliktech má navíc další zvláštní výhody, protože hekticky netěká kolem, ale dělá jedno po druhém – a protože umí využít moc přestávky a mlčení. V naší zrychlené době je to velký kapitál (neboť je vzácný a blahodárný).

44


V ožehavých situacích, jako jsou konfliktní rozhovory, či při náročných jednáních dokážou extroverti rychle uplatnit nové informace a nápady, a to v řeči i činnosti. A protože jsou v průměru připravenější podstoupit riziko než introverti, méně váhají – na druhou stranu však v takových situacích hrozí i větší nebezpečí chybného odhadu.

Extroverti jsou ochotnější podstoupit riziko

Klidné osoby občas pokládají rychlé komunikační partnery za hektické a únavné. Rychlí zase považují klidné za lidi bez vnitřního motoru, za jedince arogantní či bez nápadů.

Dvojice předností 6: Analytické myšlení a činorodost Introverti se schopností analytického myšlení umějí rozkládat složité vztahy na jednotlivé součásti, strukturovat komplikované procesy a systematicky plánovat.

Činorodí extroverti jednají, když to považují za nezbytné. Co jednou znají, to chtějí proměnit v akci, a způsobit tak změny ve svém okolí či u ostatních.

Introverti se od extrovertů liší tím, že se neustále věnují svým vnitřním procesům (jejich popis naleznete výše). Je pro ně důležité zorganizovat si život tak, aby byl předvídatelný. Přehledné struktury a pečlivé plánování jsou pro ně ulehčením, protože překvapení jsou příliš náročná, stojí je spoustu sil a snadno mohou vést k nadměrné stimulaci a ztrátě energie. Tato celoživotní praxe mnohým přináší i rozhodující přednost: schopnost myslet v uspořádaných drahách a proniknout do složitostí – a přitom neplýtvat energií. Činorodost je zřejmě projevem „síly směřující ven“, které mají extroverti na rozdíl od introvertů tolik. Mnozí extroverti jsou známí jako lidé činu, jako pragmatici, kteří se srdnatě pustí do díla a už konají tam, kde ostatní ještě váhají a rozmýšlejí. Při učení oceňují možnost vše si vyzkoušet, protože si považují bezprostředního kontaktu s okolím pomocí smyslových vjemů. Rizika je znejisťují méně než průměrné introverty. Stejně jako rychlost i činorodost dovede extroverty v krizové situaci „nakopnout“ do nejvyšší formy, avšak v případě ztroskotání skrývá také mnoho rizik. Dopady na komunikaci: Analyticky myslící introverti dokážou v rozhovoru lépe udržet červenou nit, a tak zaručit, že diskuse bude mít strukturu i výsledek. Cítí se jistější, mají-li v obtížných situacích informace a čas na přípravu. Může to být program, který rozešlou účastníkům mítinku předem e-mailem, nebo návštěva místnosti, ve které mají mít důležitou přednášku. Je-li možné vyloučit překvapení a místo nich v klidu plánovat a rozvíjet nápady, pak se analyticky myslící


Červené nitě a hřebíčky s hlavičkou

45

introverti rozbíhají do nejvyšší formy – mohou tak investovat více energie do samotné komunikace a partnerů. Extroverti jsou se svou činorodostí ve výhodě všude tam, kde jde v komunikaci o to „udeřit hřebíček na hlavičku“. Často jsou to právě oni, kdo se v projektech pouští do odvážného jednání, při mítinku trvají na jasných rozhodnutích, jsou velmi konkrétní, což vnáší do komunikace svěží vítr, a hovoří jasnou řečí, aby to, o čem se přemýšlí a co se plánuje, posunuli do stadia realizace. Činorodí lidé považují analytiky za pochybovače či mudrlanty. A naopak analyticky myslící osoby často vidí v konání činorodých lidí nerozvážný aktivismus či hektické plácání.

Dvojice předností 7: Nezávislost a vztahovost Mnoha introvertům vyhovuje žít nezávisle podle vlastních principů a bez přílišné orientace na ostatní. Klidně mohou být sami.

Mnozí extroverti oceňují zapojení do týmu a jsou rádi ve společnosti druhých. Potřebují a sami také ochotně poskytují pozitivní zpětnou vazbu.

Stejně jako „kolo větrného mlýna“, které potřebuje být v kontaktu se svým okolím, považují většinou i extroverti zpětnou vazbu (feedback) od okolního prostředí za velmi důležitou. A rádi ji také poskytují – v podobě náklonnosti k těm, jejichž společnosti si váží. Když extrovert cítí uznání od ostatních členů týmu, rád investuje energii do úspěchu skupiny a cítí se při tom celkově dobře. Ostatní kolem něj rovněž, což se pozitivně odráží na jakémkoli týmu. Když se extroverti pustí do nějaké činnosti, dělají ji naplno, tělem i srdcem.27 Out of the box

46

Introverti jsou jako „akubaterie“, a tedy mnohem méně odkázaní na odezvy okolí než extroverti. Také odměny přijímají méně než extroverti.28 To jim v mnoha případech umožňuje udržet si odstup od názorů a postojů ostatních – čili nezávislost. Méně také (pochopitelně za předpokladu určité zralosti) tíhnou k tomu, aby kladli do středu zájmu sami sebe, své působení a požadavky. Díky tomuto odstupu a nezávislosti mohou introverti myslet takzvaně „out of the box“ a podávat pozoruhodné výkony. Kdo má tuto přednost, je také často překvapivě nekonformní a schopen zpochybnit, co je zdánlivě samozřejmé. Díky nezávislosti mohou i opatrní introverti porušovat pravidla a uvádět do pohybu tiché revoluce. Příkladem budiž veliký introvert Mahátma Gándhí, který dosáhl nezávislosti své rodné Indie odporem bez násilí. Nebo tichá Američanka černé


pleti Rosa Parksová, která se v dobách rasové segregace bránila poskytnout bělochovi v autobuse své místo k sezení – a uvedla tak do pohybu černošské hnutí za občanská práva. Dopady na komunikaci: Náklonnost, jakou umějí extroverti, kteří rádi pěstují vztahy, projevit, se v komunikaci odráží jako emocionální teplo, jako sympatie či jiskra, jež přeskočí na ostatní a vyvolá v nich nadšení či souhlas. Kdo někdy zažil dobré extrovertní řečníky na pódiu či extrovertní profesionální networkery v hovoru se zcela neznámými lidmi, ví, jak mocně dokáže tato schopnost zapůsobit. Nezávislí introverti zase dovedou nekonvenčně myslet a komunikovat. Tuto vnitřní nezávislost však dokážou přiznat i ostatním, a ponechat jim tak dostatek manévrovacího prostoru. S pozitivními výsledky se lze setkat například v manažerské praxi. Více informací i s odpovídajícími studiemi naleznete v kapitole 5. Kdo je nezávislý, vnímá občas náklonnost projevovanou extrovertem zaměřeným na vztahy jako tísnivou či vtíravou. Kdo naopak umí náklonnost projevit, snadno považuje nezávislého za odtažitého či lhostejného.

Dvojice předností 8: Vytrvalost a spontánnost Vytrvalí introverti dokážou trpělivě setrvávat dlouhou dobu u jedné věci, i když se úspěch nedostaví okamžitě.

Extroverti často spontánně přecházejí od jedné činnosti k druhé. Tato změna jim připadá podnětná a zajímavá.

Kvůli své potřebě jistoty a bezpečí bývají introverti v případě rychlých řešení skeptičtí. Oceňují spíše vytrvalost, výdrž a trpělivost. Tyto pojmy nezní na první poslech příliš sexy – a v době, kdy nemáme času nazbyt, už teprve ne. Přesto tyto osobnostní rysy umožňují podávat mimořádné výkony. Schopnost setrvat u určité věci i přes odpor, který klade, ochota vysedávat celé hodiny v osamění nad nějakým problémem a nevzdát to, ani když jsou průběžné výsledky frustrující, to vše vede k úžasným výkonům – k rozpracování teorie relativity, k napsání několikasvazkových románů nebo k objevení Severozápadního průjezdu. Ve vědě a literatuře je vytrvalost pro dobré výsledky nezbytná – tady najdeme jen velmi málo krátkodobých „rychlých výstřelů“. V oblasti psychologie osobnosti se dnes hodně mluví o resilienci – schopnosti setrvat u cíle či postoje, i když se dostaví obtíže a překážky. Stejně jako činorodost velmi jasně demonstruje extrovertní „sílu směřující ven“ (dvojice předností 6), tak i hory, které vytrvalost přenáší, velmi pěkně ukazují enormní „sílu nitra“, již mohou mít introverti.


Resilience

47

Vytrvalost je podstatný faktor úspěchu – a zajišťuje kvalitu života

Vytrvalost je evidentně také úspěšný (a silně podceňovaný) recept, jak udělat kariéru. I psycholog Lewis Terman, tvůrce Stanford-Binetova inteligenčního testu, byl vytrvalý – více než 35 let zaznamenával vývoj mimořádně nadaných žáků. A dospěl k výsledku, že vytrvalost se při úspěchu projevuje více než inteligence.29 Psychologové Howard Friedman a Leslie Martin z kalifornské univerzity (Riverside) využili údajů z Termanovy studie a zjistili, že vytrvalost dokonce znatelně pozitivním způsobem ovlivňuje délku a kvalitu života.30 Předností na straně extrovertů je pak spontánnost. Souvisí se schopností měnit vlastní jednání podle situace a být krátkodobě aktivní, jestliže se to jeví atraktivní anebo rozumné (či obojí). Spontánnost je velmi pěkným důsledkem reakčního potenciálu, který mají mnozí extroverti. Od flexibility (dvojice předností 3) se spontánnost liší tím, že znamená plynulý obrat jednání tzv. „v momentu“, tedy jakmile se objeví nové okolnosti. A může se to stát i při obyčejném odvedení pozornosti. Flexibilita naopak souvisí s hospodařením s energií – různorodost a manévrovací prostor dodávají extrovertům energii díky dodatečné stimulaci a umožňují jim mimořádně pohotově přecházet mezi různými aktivitami. Dopady na komunikaci: Vytrvalí introverti mají výhodu vždy, když jde v hovoru nebo třeba při psaní o „běh na dlouhou trať“. Jako příklad lze uvést jednání, diplomatické vyjednávání a také médium, jež máte právě před sebou – knihy, i ty vyžadují vytrvalost.

Spontánnost vyvolává napětí

Spontánnost je jako komunikační přednost výhodná všude tam, kde se jedná o odvážné rozhodnutí k činu nebo o změnu strategie. Spontánní extrovert tak umí přejít na jinou úroveň kontaktu („Můžu se vás zeptat na něco úplně jiného?“) anebo zachránit situace, které se zdají bezvýchodné. A mimoto jsou spontánní extroverti obecně dobří při jakémkoli překvapení, když se například naplánované procesy svezou naprosto jiným směrem. Jen málokdy se s nimi budete nudit! Vytrvalý člověk může spontánního považovat za nedisciplinovaného, roztržitého a nespolehlivého. Naproti tomu spontánnímu člověku se vytrvalý může jevit jako nepohotový, zacyklený „křeček v kole“.

Dvojice předností 9: Psaní a mluvení „S mimořádně inteligentními lidmi je těžké dokonce i mluvit, ale když čtu jejich knížky, mám přístup k jejich dobře rozmyšleným postřehům ve velmi pěkné a efektivní podobě. Z knížek se učím rychleji než z rozhovoru s jejich autory.“ Aaron Swartz (1986–2013), programátor, autor a internetový aktivista31

48


Mnozí introverti raději píšou než mluví. Snáz a lépe se vyjadřují písemně než ústně.

Mnozí extroverti raději mluví než píšou. Snáz a lépe se vyjadřují ústně než písemně.

„Introverti myslí, aby mohli promluvit, extroverti mluví, aby mysleli“ – tento výstižný bonmot přesně odpovídá uvedené dvojici předností. Mnozí introverti rádi píšou a využívají herní prostor, jaký jim přináší jejich nitro, i odstup, který jim toto médium poskytuje, a jistě také čas k přemýšlení. Extroverti oceňují bezprostřední kontakt se svým okolím, přímou, rychlou cestu k lidem. Proto často dávají přednost mluvenému slovu, jež se dá použít spontánně, flexibilně a bez dlouhých příprav. To se pochopitelně nijak nevylučuje s tím, že i extroverti mohou dobře psát a introverti dobře mluvit – jistěže i extroverti dokážou profitovat z psaní a introverti z mluvení. Psycholožka Ulrike Scheuermannová patří v německojazyčném prostoru jako koučka efektivního psaní a autorka několika zásadních děl k opravdové špičce ve svém oboru. Na základě své praxe tvrdí následující.

Psaní je pro introverty a extroverty odlišné Ulrike Scheuermannová, koučka efektivního psaní Na svých seminářích se opakovaně setkávám s tím, že pro introverty je psaní výrazně snazší než pro extroverty – psaní jako činnost zaměřená do vlastního nitra jim dopřává klid a radost z tvoření, kdy jsou obráceni k sobě, což si beztak přejí. Pro extroverty znamená krok k tichému psaní mnohem více přemáhání. Pomáhá jim, když mohou o svém tématu neustále mluvit, psát po krátkých úsecích a mezi lidmi, například v kavárně nebo v knihovně.32

Introvertům, kterým připadá ústní vyjadřování obtížné, může pomoci, když si předem zformulují své myšlenky či strategie („S kým se chci na této konferenci seznámit?“) písemně – pak pro ně bude snazší vyjádřit se sebejistě v ústním projevu, třeba při diskusi. Někdy dokonce stačí poslat nějaký návrh či připomínku e-mailem nebo poznamenat do podkladů. Pak ovšem platí: Opravdu se prosím ozvěte a dotyčné oslovte. Papír (i elektronický) je totiž bohužel velmi trpělivý…

Formulace myšlenek předem a písemně

Dopady na komunikaci: Extroverti často mívají „tajnou výhodu“, že dovedou rychle ústně komunikovat o čemkoli, například při mítinku, při jednání a zejména tehdy, když dojde na small talk.


49

Psaní výhodou

Introverti, jejichž předností je psaní, bodují při všem, co má být promyšleno a zapsáno, ať už na papír, nebo do počítače. Září například při konceptuální práci, ale i při psaní e-mailů, kterým dávají přednost před telefonováním. Kdo rád píše, tomu často připadá relativně náročné účastnit se ústní komunikace – zejména pokud trvá dlouho nebo k ní dojde nečekaně. Kdo raději mluví, bojuje zase spíš s psanými texty – obzvlášť jsou-li delší.

Dvojice předností 10: Empatie a otevřenost vůči konfliktům Vnímaví introverti se dovedou vcítit do pocitů svého protějšku. Kladou do popředí společné zájmy, aby nalezli řešení.

Extroverti otevření vůči konfliktům jsou ochotní a schopní nastolit ožehavá témata a problémy, aby nalezli řešení.

Díky svému mimořádnému pozorovacímu talentu a daru naslouchat jsou mnozí introverti velmi empatičtí. Vyrozumívají mezi řádky a chápou komplikovaná citová rozpoložení. V mnoha situacích se tak dovedou vžít do druhého a zahrnout tuto kompetenci do svého komunikačního chování. Cainová (2011, s. 219 n.) odkazuje na studie, podle nichž mají empatičtí lidé navíc silnější sklony dodržovat morální normy. Je otázkou, jestli je to pravda… Co se však dá z empatického chování odvodit relativně s jistotou, je značná pozornost věnovaná komunikačním partnerům: Kdo se umí do pocitů druhého vžít, ten se na něj soustředí, věnuje mu svou pozornost a naslouchající ucho. A ovšemže jsou tu překážky, které mohou empatii zmenšovat: Když je introvert nadměrně stimulovaný, když má strach nebo ustupuje, aby se vyhnul kontaktu (viz poznámky k překážkám introvertů v následujícím oddíle), pak obvykle jeho schopnost empatie klesá. Extroverti dokážou díky své otevřenosti vůči konfliktům odlehčit náročné situace. Troufají si hovořit i o ožehavých věcech a okolnostech. Přidají-li se další jejich přednosti, jako odvaha a činorodost, mají ty nejlepší předpoklady, aby „pročistili vzduch“. Ani ve vztahu extrovertům tolik nevadí, dojde-li občas k hádce – napětí chápou jako součást komunikace a dobře snáší větší dávky stimulace i rizika, jež jsou s konflikty nutně spojena. Dopady na komunikaci: Empatie introvertů nachází u komunikačních partnerů zpravidla pozitivní odezvu a přináší dobrá řešení při vyjednávání o kontroverzích – zejména když jsou k dispozici i další přednosti jako analytické myšlení a důraz na podstatu. Přidá-li se k empatii ještě obezřetnost, může být schopnost

50


I decided long ago never to walk in anyone s shadows. Whitney Houston, The Greatest Love of All

Recommend Documents