Husitské vojenství
AUTOR – Mgr. Jana Hrubá OČEKÁVANÝ VÝSTUP – Objasní taktiku husitských bojovníků a popíše využití jednotlivých husitských zbraní, práce s textem FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU – pracovní list pro žáka, využití informací pomocí internetu POMŮCKY – internet, kniha Toulky českou minulostí 2 díl, papír, kopírka pracovní list, obrazový materiál – Český stát v době husitské( 1402 - 1437) INSTRUKCE – Žáci dostanou nakopírovaný list s textem, pracovní a obrazový materiál s názvem – Český stát v době husitské (Geodézie ČS a.s., 1999), kde mají zbraně používané husitskými válečníky. Úkolem je po přečtení textu opravit nesprávná tvrzení a dále u zadaných zbraní napsat stručný popis a jejich využití. Žáci mají po celou dobu práce volný přístup k internetu.
OBSAH
1. Obrazové ukázky husitských zbraní 2. Práce s textem 3. Vyhledávání informací na internetu 4. Řešení
ZPŮSOB PRÁCE – individuální, ve dvojicích, skupinách
MOTIVAČNÍ OTÁZKY 1. Znáte některé zbraně, které používali husité? ( palcát, vozová hradba, prak.....) 2. Dokážete je popsat a upřesnit jak se používaly? ( nákres na tabuli, slovní popis, možnost využití) 3. Jakými zbraněmi bojovali křižáci? ( kopí, štít, meč, sekyra, dýka, ochrana – plátová zbroj) 4. Víte, jaký symbol byl na husitském praporci? ( kalich)
Husitské vojenství Zatímco síla feudálních armád spočívala v obrněné jízdě, údernou pěstí husitských houfů byla pěchota. Vozová hradba se stala pro ni mobilní pevností. Vozy chránily bojovníky do pasu svými bočnicemi, o něž bylo možno opřít při střílení samostříly, ale také palné ruční zbraně – píšťaly a hákovnice. Vozy umožňovaly přepravu děl a jejich použití v bitvě. Navíc se bojovník stojící na voze dostal na úroveň jezdce, pro jehož koně byl vůz nepřekonatelnou překážkou. Typickým pěšákem husitů byl venkovský sedlák či bezzemek. Dostal do rukou zbraně, které byly po ruce a se kterými bez dlouhého výcviku dovedl obratně zacházet. Husité fakticky žádné nové zbraně nezavedli. Nové však bylo jejich masové použití. Většina zbraní měla asi dvoumetrové ratiště ( dřevěná násada ), tím se dosah seku, bodnutí nebo úderu prodlužoval. Rytíři cvičení v boji s mečem nebo kopím proti takovým zbraním neuměli bojovat a to dávalo husitům velkou výhodu. Navíc husitští velitelé dokázali výborně využívat členitý terén, zatímco rytířské vojsko bylo zvyklé na přímý střet na otevřené ploše. Pěchotní zbraně husitů byly dvojího druhu: určené buď k bodání, sekání a strhávání (kopí, halapartny, sudlice), anebo k úderu (dřevcové zbraně úderné – různé druhy bijáků).
Práce s textem – oprav nesprávná tvrzení 1. Údernou pěstí husitských houfů byla obrněná jízda. 2. Vozy chránily koně do pasu svými bočnicemi, o něž bylo možné si při střílení opřít štít. 3. Venkovský sedlák procházel dlouhým výcvikem, protože se zbraněmi neuměl zacházet. 4. Rytířské vojsko výborně využívalo členitý terén. 5. Kopí a halapartna patří mezi dřevcové zbraně úderné. Charakteristika a využití husitských zbraní – vyhledávání informací na internetu 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
halapartna kropáč sudlice řemdih palcát prak houfnice pavéza
ŘEŠENÍ Opravená tvrzení 1. Údernou pěstí husitských houfů byla pěchota. 2. Vozy chránily bojovníky do pasu svými bočnicemi, o něž bylo možné si při střílení opřít samostříly. 3. Venkovský sedlák neprocházel dlouhým výcvikem, protože dovedl se zbraněmi zacházet. 4. Husitští velitelé výborně využívali členitý terén. 5. Kopí a halapartna nepatří mezi dřevcové zbraně úderné, jsou určené k bodání , sekání a strhávání. Charakteristika a využití husitských zbraní 1. Halapartna – dřevcová sečná i bodná zbraň používaná pěchotou, sloužila ke strhávání jezdce a drcení plátů brnění. 2. Kropáč – zbraň v podobě palice s ostny, sloužila pěchotě i jezdectvu 3. Sudlice – dřevcová sečná i bodná zbraň, vznikla přeměnou zemědělského nástroje, kdy byla na dřevěnou násadu přidělána železná část kosy hrotem vzhůru 4. Řemdlich – zbraň, která má údernou část nejčastěji ve formě ostnité kovové koule, která je připevněná k násadě 1m dlouhým řetězem 5. Palcát – úderová ruční zbaň, typická pro jezdectvo, není nutno ji před úderem natáčet, sloužil k drcení plátů brnění 6. Prak – pruh kůže, který se roztočil nad hlavou a ze kterého puštěním jednoho konce vylétl kámen 7. Houfnice – polní dělo opatřené podstavcem ne kolech 8. Pavéza – dřevěný obdélný štít s podélnou vypuklinou uprostřed, sloužil jako obrana pěšího bojovníka
Použitý zdroj: Toulky českou minulostí díl 2, nakladatelství Práce, 1991 Jak válčili husité, Naše vojsko, Praha, 1987 Český stát v době husitské, Geodézie ČS a.s., 1999
