UNIVERZITA KARLOV A V PRAZE
2. Lékařská fakulta Ústav imunologie
HUMORÁLNÍ IMUNITA
Bakalářská
práce
Vedoucí práce: Prof. MUDr. Anna Šedivá, CSc.
Praha 2007
Petra Šrahůlková
I
samostatně a že že jsem jsem všechny všechny použité použité Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně informační informační
zdroje uvedla v semamu seznamu literatury. literatury.
//
Ráda bych touto cestou poděkovala Prof. MUDr. A. Šedivé, CSc. a
Mgr. A. Mikšíkové za odborné vedení a poskytnutí cenných rad a informací mé bakalářské práce.
při při
psaní
Obsah Seznam zkratek ......................................................................................................... 6 Seznrun Úvod ......................................................................................................................... 7 2
Cíl práce ................................................................................................................... 8
3
Teoretická část ......................................................................................................... 9 3.1
Nespecifická imunita humorální ...................................................................... 9
3.1.1
Komplementový systém ........................................................................... 9
3.1.2
Cesty aktivace komplementového systému ........................................... 10
3.1.2.1
Klasická cesta ..................................................................................... 10
3.1.2.2
Lektinová cesta .................................................................................. 10
3.1.2.3
Alternativní cesta ............................................................................... II
3.1.3
Proteiny akutní fáze ............................................................................... II
3.1.3.1 3.2
C-reaktivní protein ............................................................................. II
Specifická imunita humorální ........................................................................ II
3.2.1
Protilátky ................................................................................................ 12
3.2.2
Charakteristika jednotlivých tříd
imunoglobulinů
................................. 13
3.2.2.1
IgG ..................................................................................................... 13
3.2.2.2
IgA ..................................................................................................... 14
3.2.2.3
IgM ..................................................................................................... 15
3.2.2.4
IgD ..................................................................................................... 15
3.2.2.5
IgE ...................................................................................................... 15
3.2.3
Protilátková reakce ................................................................................. 16
3.2.3.1
Primární proti látková reakce .............................................................. 16
3.2.3.2
Sekundární proti látková reakce .......................................................... 16
Reakce zprostředkované IgE .......................................................................... 17
3.3 3.3.1
Alergie a alergeny .................................................................................. 17
3.3.1.1
Inhalační
3.3.1.2
Potravinové alergeny .......................................................................... 17
3.3.1.3
Lékové alergeny ................................................................................. 18
3.3.1.4
Alergeny bodavého hmyzu ................................................................ 18
3.3.1.5
Alergeny kontaktní ............................................................................. 18
alergeny .............................................................................. 17
4
3.3.2
Obrana proti parazitům .......................................................................... 18
3.3.3
lmunopatologická reakce typu 1.. ........................................................... 19 Imunopatologická
Praktická část ......................................................................................................... 20 4.1
Metody ........................................................................................................... 20
4.1.1
...................................................................................... Soubor pacientů ................ .. .................................................................... 20
4.1.2
Použité metody ....................................................................................... ....................................................................................... 21
4.1.2.1 4.1.3 4.2
Statistika ................................................................................................. 21 Výsledky ........................................................................................................ 22
4.2.1
Porovnání zastoupení alergenů u mužů a žen ........................................ 26
4.2.2
................................ Porovnání zastoupení alergenů u dětí a dospělých .... ............................ 28
4.2.3
Porovnání četnosti výskytu potravinových a inhalačních alergenů ....... 32
4.3 5
lmmulite 2000 .................................................................................... 21 Immulite
Diskuze ........................................................................................................... 35
Závěr
...................................................................................................................... ........................................................................................ .............................. 36
Seznam použité literatury ....................................................................................... .......................................................... ............................. 37
Seznam zkratek BCR - receptor lymfocytu B pro antigen (B-cell receptor) CRP
reakti vní protein - C reaktivní
ECP
eozinofilni kat kationtový - eozinofilní iontový protein
IgA
- imunoglobulin A
IgD
D - imunoglobulin O
IgE
- imunoglobulin E
IgG
- imunoglobulin G
IgM
- imunoglobulin M
IL-4
- interleukin 4
LTB4 - leukotrien B 4 LTB4 MAC - komplex aktivující membránu (membrane attack komplex) MBL - lektin vázající manózu (mannose-binding lecitin) PAF
- faktor aktivující krevní krevni destičky destičky (plate (platelet let activating factor)
Th2
(helper - pomocný T lymfocyt (hel per T cell)
6
,
T
1 Uvod Imunologie je nový, nový, samostatný aa stále stále se se rozvíjející rozvíjející největšímu
oborů
rozkvětu rozkvětu
vědní vědní
obor. obor. K K jeho jeho
došlo za posledních padesát padesát let let aa jeho jeho poznatky poznatky zasahují zasahují do do všech všech
medicíny. medicíny. Imunitní Imunitní systém
patří
k základním homeostatickým homeostatickým
mechanismům mechanismům
organismu, organismu,
spolupracuje s jinými fyziologickými systémy, systémy, zejména zejména nervovým, nervovým, endokrinním, endokrinním, kardiovaskulárním, je schopnost schopnost kardiovaskulárním, a dalšími. dalšími . Základní vlastností vlastností imunitního imunitního systému systému je rozeznat škodlivé od od neškodného, neškodného, cizí od od vlastního. vlastního. Tato Tato funkce funkce se se projevuje projevuje jako jako obranyschopnost, autotolerance a imunitní dohled. dohled . Funkce imunitního systému systému vykonávají vykonávaj í krevní krevní
buňky buňky
aa také také
některé některé časti časti
krevního séra nazývané humorální faktory. \která složka faktory. Podle Podle toho toho\která složka se se vv imunitní imunitní reakci reakci více uplatní, dělíme
dě!líme dělíme
imunitu imunitu na na humorální aa
buněčnou, buněčnou,
dále dále imunitní imunitní mechanismy mechanismy
na specifické a nespecifické. Všechny Všechny složky složky imunity imunity mezi mezi sebou sebou spolupracují spolupracují aa
navzájem se regulují. m poruchám imunitního systému K nejčastější, nejčastějším systému
patří patří
alergická alergická onemocnění, onemocnění, která která
jsou spojená se zvýšenou tvorbou je tato tato práce práce zaměřená. zaměřená. tvorbou imunoglobulinu imunoglobulinu E, E, na na který který je
77
2 Cíl práce 1. 1.
Naučit Naučit
2.
Vyhledání
se metody rutinního stanovení parametru humorální imunity. pacientů, kteří
současně současně zvýšenou
3.
19E
a
hladinu IgE alergenu.. 19E specifického vůči danému alergenu
těchto pacientů porovnat četnost výskytu specifického U těchto
alergenům,
4.
mají normální hodnoty hladiny celkového
19E proti jednotlivým
v závislosti na pohlaví a věku .
Srovnání
četnosti
výskytu
inhalačních
a potravinových alergií u sledované
pacientů.. skupiny pacientů
8
3 Teoretická část Humorální imunita má jak specifické, tak i nespecifické mechamismy, které slouží k ochraně organismu proti cizorodým látkám, opouzdřeným
zvláště
proti
extracelulámě
bakteriím, jako jsou pneumokoky a streptokoky. streptokoky.
systém krevních bílkovin, které jsou
součástí
se množícím
Zajišťují
ji protilátky a
přirozená
nebo vrozená.
séra.
3.1 Nespecifická imunita humorální Nespecifická imunita se také nazývá imunita neadaptivní, Její složky jsou schopny na škodlivinu reagovat rychle, připraveny předem
"naslepo", což
a jsou
umožňuje
účinné
proti mnoha
ochranu organismu
neboť
jsou v organismu
různým patogenům patogenům.. Působí před
škodlivinami
dříve
do jisté míry
než se zapojí
specifická imunita.
3.1.1 Komplementový systém Komplementový systém je jeden z to soubor asi
třiceti
jsou na povrchu
obranných
systémů těla.
Je
plazmatických proteinů, které se nacházejí v tělních tekutinách nebo
buněk.
Proteiny jsou produkovány jaterními
známo devět základních sérových Komplement má součástí
nejvýznamnějších
tři
proteinů,
buňkami
a makrofágy. makrofágy. Je
které se označují CI-C9. CI-C9.
První funkcí je opsonizace, což je vazba základní funkce. Prvni
komplementového systému na mikroorganismus za
účelem
zlepšení
účinnosti
fagocytózy. Druhá funkce se nazývá chemotaxe, což je pohyb buněk do místa zánětu, a fagocytózy. třetí je osmotická
lýza buněk.
Složky komplementu neboli C složky jsou v séru
přítomny
v neaktivní
formě.
Pokud se setkají s nějakým aktivátorem, např. s patogenním mikrobem, dojde k jejich aktivaci. aktivaci.
9
3.1.2 Cesty aktivace komplementového systému Aktivace probíhá
kaskádovitě,
to znamená, že produkt jednoho kroku
faktoru . Na každém stupni aktivace se neaktivní prekurzor dalšího faktoru. regulační
současně
štěpí
spouští
pochody, které jsou zajišťovány inhibitory a inaktivátory. inaktivátory. tři způsoby
Existují Rozhodujícím
stupněm
aktivace, tzv. tzv. klasická, lektinová a alternativní cesta. cesta.
aktivace je
rozštěpení
složky C3 na fragmenty C3a a C3b. C3b.
Tenninálním Terminálním produktem je MAC (membrane attack komplex), komplex), který perforuje membrány
některých mikroorganismů.
3.1.2.1 Klasická cesta Klasická cesta se zahajuje na površích, na které se navázaly protilátky. protilátky. Dochází
k odhalení vazebného místa pro protein Cl (komplex podjednotek Clq, CIr, Clr, Cls), který po vazbě na protilátku
změní svůj
C4b. C4b. Vznikne další enzym, který
začne štěpit
tvar a
rozštěpí
proteiny C4 na fragmenty C4a a
C2 na fragmenty C2a a C2b. C2b. Fragmenty C4b
a C2a vytváří aktivní enzym, který představuje C3-konvertázu klasické dráhy a štěpí C3 na C3a a C3b. Fragmenty C3a
působí
chemotakticky na fagocyty, fagocyty, C3b slouží jako
"
/ významné opsoniny. a vznikne enzymový opsoniny. Fragment C3b se přidá k C3 konventáze konvehtáze
komplex C4bC2aC3b, který se označuje
jako CS-konvertáza, CS-konvertáza, ten
štěpí
CS na fragmenty
CSa a CSb. CSb. Když se CSb naváže na terčovou buňku, do jeho blízkosti se naváží koncové časti
komplementu za vzniku MAC.[3,7] MAC.[3 ,7]
3.1.2.2 Lektinová cesta Lektin je glykoprotein a lektinová cesta je
určitou
variantou klasické cesty,
ovšem některé první složky komplementu jsou vynechány. Hlavní roli zde hraje sérový lektin vázající manózu (MBL - mannose-binding lectin). lectin). Ten se váže na sacharidové struktury povrchů je podobná Cl,
některých mikrobů
štěpí
nezávisle na protilátkách a jeho funkce a struktura
C4 a C2. C2. Aktivace komplementu se
účastní větší
fragmenty jeho
složek, jako jsou C4b, C3b a další označované jako "b". [3,7]
10
'1/ //./
3.1.2.3 Alternativní cesta V pří padě této cesty se první případě
tři
složky aktivace (Cl, (Cl , C2 a C4)
neuplatňují neuplatňují,,
ale
D . Složka C3 se rozštěpí na C3a a C3b a jsou nahrazeny proteiny faktorem B a faktorem D.
ve vzniklém C3b se odhalí reaktivní cyklická thioesterová skupina, která reaguje
s hydroxylovými
a aminoskupinami
v blízkém okolí. okolí. Vzniká C3bBbC3b tedy
[3 ,7] nazývá. [3,7] alternativní C5-konvertáza Podle které se i tato cesta nazývá.
il
3.1.3 Proteiny akutní fáze Jako proteiny akutní fáze stoupá v akutní fázi neměřitelná. neměřitdná. Patří
zánětu . zánětu.
označujeme
bílkoviny, jejichž koncentrace dynamicky
Fyziologicky je koncentrace
těchto proteinů
nízká až
sem C-reaktivní protein, složky komplementu C3, C4, orosomukoid,
alfa-2-makroglobulin,
ceruloplazmin,
alfa l-antitrypsin,
haptoglobin,
transferin,
albumin. albumin.
3.1.3.1 C-reaktivní protein CRP byl objeven jako protein, který váže polysacharid bakteriální pneumokoků
stěny
typu C, ale má daleko širší funkce funkce.. Jeho syntéza v játrech je vyvolána
cytokiny, zejména interleukinem 6. 6. U U zdravého
člověka
neměřitelná, začíná růst
a vrcholu dosahuje za 1-3 dny. dny.
6-9 hodin po
začátku zánětu
je jeho koncentrace
Diagnostický význam má především v odlišení bakteriální infekce od virové. virové.
3.2 Specifická imunita humorální Specifická imunita bývá evolučně
označována
získaná. Je také jako adaptivní nebo získaná.
mladší než imunita nespecifická a k její aktivaci dochází až po setkání
s daným antigenem. Je základě jeho
namířena
proti přesně definovanému antigenu a funguje na
rozeznání. Její mechanismy tak pracují pomaleji, ale efektivněji. rozeznánÍ.
11 II
3.2.1 Protilátky Protilátky jsou glykoproteidy, zvané imunoglobuliny, které jsou jsou produkovány produkovány lymfocytů, Iymfocytů,
tenninálním terminálním stádiem diferenciace B
buňkami. Molekuly Molekuly plazmatickými buňkami.
základní strukturu, která se skládá ze dvou těžkých všech protilátek mají stejnou základni těžkých řetězců řetězců
(H) a dvou lehkých Typy
řetězců
jsou dvojího typu Tyto typy
řetězců
K 1(
jsou
(L). označovány
řecké řecké
řetězce řetězce
oblasti. Dále je ke každému
oa c.€.
izotopy imunoglobulinu (lgG, IgM, IgA, IgD, IgE). H
spojeny disulfidickými, jinak též cystinovými,
řetězec,jakje
abecedy, lehké
a A. A.. Oproti tomu existuje pět základních typů typů těžkých těŽkých y, !-t, !!, a, a,
těžkých řetězců určují
řetězce jsou
malými písmeny
těžkému řetězci
můstky
v tak zvané pantové
disulfidickým můstkem připojen jeden L
patrné z obrázku 1.[1,3,7]
variabilní
o~as~>/'
I
NI ~
lehký
Nly
NI / ./
řetězec řetězec
vazebné misto místo pro antigen
NI NIIIJ
3
-/
/'
Schematický tlákres IgG nákres
konstantní oblast
těžký těžký řetězec řetězec
cro
ccoeGO"
Obrázek 1 Imunoglobulin G [20]
12 12
těžké
Lehké
řetězce řetězce
JSOU JSOU
složeny složeny
zz úseků úseků
obsahujících obsahujících
asi aSI
sto sto
nazývají domény. domény. Domény Domény těžkých těžkých ii lehkých lehkých aminokyselinových jednotek, které se nazývají řetězců
na N-koncích molekul, molekul, těch těch koncích, na na nichž jsou jsou koncové koncové aminokyseliny aminokyseliny
s volnou skupinou NH22,, jsou variabilní, kdežto na opačném opačném konci konci molekuly molekuly jsou jsou domény konstantní. konstantnÍ. Funkce těchto dvou domén je odlišná, odlišná, funkcí funkcí variabilní variabilní domény domény lehkého a těžkého řetězce řetězce je tvorba vazebného místa místa pro antigen.[3,7,9] antigen.[3,7,9]
3.2.2 Charakteristika jednotlivých tříd imunoglobulinů Tabulka 1 Základní charakteristiky charakteristiky imunoglobulinů imunoglobulinů [1] [1] Třída
Biologický
Obsah v séru (gll)
(Izotop)
Výskyt
8 -18
19A
0,9 - 3,5
IgM
0,9-2,5 0,9 -2,5
IgD
0,1
IgE 19E
3xlO-4
Funkce Funkce
(dny)
I
IgG
poločas poločas
Sérum, intersticiální tekutina
Sérum, slzy, slzy, sliny, iznic, povrch sl sliznic, mateřské mléko Sérum, membrána Iymfocytů B
Sérum, membrána B . Sérum, intersticiální tekutina lymfocytů Iymfocytů
21
6
6
3 2
Opsonizace, Opsonizace, neutralizace,sekundámí neutralizace,sekundámí imunitníreakce, prostupuje _placentou placentou ~rostuQuie Ochrana Ochrana sliznic, opsonizace, neaktivuje komplement Aktivace komplementu, primární imunitní reakce, reakce, receptor pro antigen na na lymfocytech Iymfocytech B B Receptor pro antigen na na lymfocytech B B Ochrana proti mnohobuněčným
parazitům
I
3.2.2.1 IgG Protilátky IgG jsou monomemí monomerní struktury, nachází se v séru a tělních tekutinách,
jsou nejvíce zastoupeny v krevním séru, kde jejich koncentrace je 8-18 gll, jak je měno 2D8ZOměno
v tabulce 1.
Uplatňují
se při opsonizaci patogenních mikroorganismu mikroorganismů a
13
aktivují komplementový systém. Jedná se o jedinou třídu imunoglobulinů, která prochází placentou. [7]
Na základě jemných nuancí ve struktuře těžkého řetězce se protilátky IgG dělí (IgGl1 - IgG4). Jednotlivé podtřídy IgG se liší počtem cystinových na čtyři podtřídy (lgG můstků v pantové oblasti, její délkou a flexibilitou, dále detaily struktur jednotlivých
domén, schopností aktivovat komplementový systém a rozdíly v tvorbě disulfidických můstků připojujících
Vyšetření
lehké a těžké řetězce. [13]
IgG se doporučuje provést u pacientů, kteří trpí opakovanými a
těžkými záněty středouší,
sinusitidami, pneumoniemi a bronchitidami, přičemž příčemž podtřídy
19G IgG by měly být stanoveny u všech pacientů, kteří mají sníženou hladinu celkového 19G. IgG. Ovšem normální nebo zvýšená hladina celkových protilátek IgG nevylučuje diferenciaci jednotlivých podtříd. 19G IgG11 je nejhojnější sérový izotop, velmi aktivně se transportuje z matky na dítě. Druhou
podtřídou
antigenům,
jsou protilátky IgG2, ty jsou
které jsou
součástí
namířeny
proti polysacharidovým
pouzder Gram-negativních bakterií, zatímco
podtřída podtřída
19G3 má význam v obraně proti proteinovým, virovým a bakteriálním antigenům. Má největší
schopnost aktivovat komplement. llladina lDadina IgG4 je v séru zanedbatelná, proto se
ani deficience nijak zvlášť neprojevuje. neprojevuje.
3.2.2.2 IgA Třída
IgA má
dvě podtřídy
IgA 19A11 a IgA2,
přičemž
v séru
převládá
IgA 1.
Imunoglobulin A se nevyskytuje pouze v séru, ale najdeme ho také ve slinách, slzách, vv mateřském mléce nebo také ve střevním a bronchiálním sekretu. Podle toho jej dělíme dělíme na sekreční a sérový. Sekreční IgA se skládá ze dvou monomerů, sérový je bud' monomer, dimer nebo trimer.
Sekreční
IgA má významnou úlohu úlohu ve
slizniční slizniční imunitě, imunitě,
kde brání proniknutí patogenních organismů do podslizniční vrstvy tím, že neutralizuje antigeny, které se dostanou na sliznici. Protilátky 19A IgA jsou jako opsonizující látky jen jen velmi málo účinné a neaktivují komplement.[7]
14 14
3.2.2.3 IgM IgM IgM je první první
třídou třídou
protilátek, protilátek, která vzniká jako humorální imunitní reakce vůči vůči
antigenu, se kterým kterým se organismus setkává poprvé. poprvé. Jeho kompletní molekulu pentamer, ve kterém je
pět pět monomerů monomerů
spojeno do kruhu pomocí cystinových
tvoří tvoří
můstků můstků ..
Na molekule tak tak vzniká deset deset vazebných míst, což se projevuje vysokou vysokou vazebnou kapacitou k příslušnému antigenu. IgM nacházíme v séru, séru, kde má koncentraci 0,9-2,5 g/l gll (viz. (viz. Tabulka 1), ale také v sekretech, sekretech, kde má podobnou funkci jako IgA. Pro svou velkou molekulu neprochází placentou a neproniká ani do tkání. Vazba protilátek třídy protilátek třídy IgMje IgMje nejúčinnější cestou aktivace komplementu.[7]
3.2.2.4 IgD tvoří
Imunoglobulin D
spolu s IgM povrchové receptory
lymfocytů Iymfocytů
pro reakci
s antigeny. antigeny. IgD má monomemí strukturu, strukturu, nachází se na povrchu B buněk a v séru, séru, kde je jeho koncentrace 0,1 g/l, gII, jak uvádí tabulka 1.[7]
3.2.2.5IgE Obranné
reakce
zprostředkované
mnohobuněčným parazitům
reakcí typu I, která se
IgE
májí
význam
vochraně
proti
na sliznicích. Také bývají příčinou pnclnou imunopatologické
označuje
jako přecitlivělost časného typu. typu . Jeho koncentrace
v séru je velmi nízká a to 310 -4-4 gIl, 3"10 gII, protože je rozmístěn v různých tkáních v organismu.[7]
3.2.2.6 3.1.2.6 ECP Stanovení hladiny 19E proti určitým alergenům je základním, ne však jediným kriteriem pro diagnostiku alergických stavů. stavů . Velký význam zde má i stanovení hladiny
BeP,, což je eozinofilní kationtový protein, protein, který je přítomen přítomen v granulech eozinofilů eozinofilů.. V pftpaděě jejich aktivace se uvolňuje do okolí, kde působí toxicky na parazity, ale může
. způsobit deskvamaci epitelu nebo poškozovat neurony či buňky myokardu. Ke
15
zvýšení zvýšení jeho jeho koncentrace koncentrace dochází dochází vv pozdní pozdní fázi fázi alergické alergické reakce reakce typu typu I,1, ale ale nemusí nemusí korelovat korelovat se se zvýšenou zvýšenou hladinou hladinou 19E. 19E. ECP ECP odráží odráží aktivitu aktivitu onemocnění onemocněni aa slouží slouží hlavně hlavně ke ke sledování průběhu chronicky chronicky probíhajícího probíhajícího alergických alergických chorob. chorob.[1,3] [ 1,3] sledování průběhu Je Je známo, známo, že že např. např. po po odeznění odeznění anafylaktického anafylaktického šoku šoku po po hmyzím hmyzím bodnutí bodnutí může může přetrvávat přetrvávat negativita negativita hladin hladin specifického specifického 19E 19E několik několik dní dní až až týdnů. týdnů . Záleží Záleží také také na na
metodice metodice vyšetření, vyšetření, některé některé orientační orientační aa levnější levnější metody metody jsou jsou méně méně spolehlivé. spolehlivé. Laboratorní Laboratorní metodou, metodou, která která slouží slouží kk průkazu průkazu aktuální aktuální aktivity aktivity alergického alergického
zánětu, zánětu,
je je
vyšetření vyšetření eozinofilního eozinofilního kationtu kationtu (ECP).[18] (ECP).[18]
3.2.3 Protilátková Proti látková reakce Protilátkové Proti látkové reakce reakce jsou jsou charakteristické charakteristické tím, tím, že že probíhají probíhají ve ve dvou dvou fázích fázích zvaných zvaných primární primární aa sekundární sekundární reakce. reakce.
3.2.3.1 Primární Primární protilátková protilátková reakce reakce Protilátky Protilátky mají mají vv humorální humorální
imunitě imunitě
významnou významnou úlohu. úlohu.
Při Při
prvním prvním kontaktu kontaktu
ssantigenem antigenem dochází dochází ke ke stimulaci stimulaci aa pomnožení pomnožení B B lymfocytů lyoúocy1Ů aa následné následné diferenciaci diferenciaci na na plazmatické plazmatické buňky, buňky, které které tvoří tvoří protilátky. protilátky. V V krevním krevním řečišti řečišti se se protilátky protilátky objeví objeví během během
3-5 3-5 dnů dnů od od prvního prvního setkání setkání ss antigenem, antigenem, protilátky protilátky jsou jsou převážně převážně třídy třídy IgM. IgM. Produkce Produkce protilátek 10 dní protilátek trvá trvá asi asi 55-10 dní ss maximem maximem konstantní konstantní hladiny hladiny asi asi 33 dny. dny . Po Po dosažení dosažení vrcholu vrcholu koncentrace koncentrace začíná začíná hladina hladina klesat klesat.[5,7] .[5,7]
3.2.3.2 3.2.3.2 Sekundární protilátková reakce reakce K K sekundární sekundární protilátkové protilátkové rekci rekci dochází dochází při při opakovaném opakovaném kontaktu kontaktu ss identickým identickým antigenem antigenem nebo nebo může může navazovat navazovat na na primarní primamí pritilátkovou pritilátkovou odpověď odpověď aa to to vv případě, případě, že že llltigen 'gen vorganismu vorganismu přetrvává přetivává vv dostatečném dostatečném množství množstvÍ.. Reakce Reakce je je pak pak rychlejší rychlejší aa
. ější. ější, Sekundární Sekundární protilátkové protilátkové odpovědi odpovědi se se účastní účastní paměťové paměťové buňky buňky.. Sekundární Sekundární potilátková , tková reakce reakce má má krátkou krátkou dobu dobu latence, latence, jen jen několik několik hodin, hodin, maximální maximální hladina hladina krevním krevním řečišti řečišti přetrvává přetrvává delší delší dobu dobu aa ubývá ubývá pomaleji pomaleji.. Dochází Dochází kk izotpovému izotpovému
I
J
))
'I) 16 16
)
přesmyku,
což je
záměna
konstantní
části
produkovaných protilátek a
začnou
se
tvořit
protilátky IgG, 19A, 19E. [5,7]
3.3 Reakce zprostředkované IgE Ke zvýšené
tvorbě
imunoglobulinu E dojde za situace/ kdy se organismus setká
s parazitárním parazitámím antigenem. Tato reakce je naprosto fyziologická a
účelná. Někdy může
dojít k nadměrné imunitní reakci, která vede k poškození tkání a
orgánů, označované
jako imunopatologická reakce I. typu. 19E je hlavním mediátorem alergické reakce.
3.3.1 Alergie aa alergeny Příčinou
W G) ;(
alergické reakce je alergen, což je látka
nejčastěji
bílkovinné povahy,
která u vnímavého jedince je schopna vyvolat příznaky alergické reakce. Nejedná se o
přirozenou obrannou reakci;~ reakci:/~ poškozující reakci imunitního systému. Alergeny můžeme dělit podle různých kriterií. Podle místa vstupu do organismu je dělíme na inhalační, potravinové, kontaktní, pocházející od bodavého hmyzu a lékové.(3] [3]
3.3.1.1 Inhalační alergeny První skupinu vnějším vnějším prostředí
inhalačních alergenů tvoří
tak zvané sezónní alergeny, které se ve
nachází jen v určitém určitém ročním ročním období. Patří Patří sem pyly různých stromů, stromů,
trav, tm, plevelU plevelů a bylin. Druhou skupinou jsou alergeny prostředí. prostředí.
interiérů, interiérů,
bytového a domovního
Mezi ty ty řadíme řadíme roztoče, roztoče, plísně plísně a výměšky výměšky domácích zvířat, zvířat, jež jsou součástí součástí
bytového prachu.
-+-f
/I
1.2 Potravinové alergeny Potravinové Potravinové alergeny lze rozdělit rozdělit na alergeny rostlinného rostlinného a živočišného živočišného původu původu.. potravin potravin ztrácí schopnost vyvolat alergii po tepelné úpravě, úpravě, týká týká se se to především především
17 17
bílkovin rostlinného původu původu,, neboť neboť tepelným zpracováním dochází kk denaturaci. denaturaci . U některých některých živočišných živočišných
bílkovin bílkovin alergeny alergeny vzdorují vaření vaření a mohou mohou být být stejně stejně agresivní, agresivní,
jako v syrovém stavu. Alergizující mohou být i přídatné přídatné látky, aditiva, která která jsou součástí součástí
mnoha průmyslově průmyslově vyráběných vyráběných potravin. potravin.
3.3.1.3 Lékové alergeny Mnoho
léků léků
má nejen žádoucí
účinky, účinky,
ale i nežádoucí nežádoucí
Mezi tyto tyto nežádoucí účinky účinky léků léků patří patří i léková alergie.
účinky účinky
na na organismus. organismus.
Ji( .,.
3.3.1.4 Alergeny bodavébo hmyzu bmyzu blanokřídlého
hmyzu je bohatý na proteiny, které mohou být alergenem.
Kromě Kromě toho obsahují také
histamin a biogenní aminy, jako jsou noradrenalin a dopamin,
Jed
které způsobují fyziologickou odpověď na bodnutí. Tyto látky i když imunogenní nejsou, jsou schopny přímo přímo vyvolat anafylaktoidní reakci. "
.....
33.1.5 3.3.1.5 Alergeny kontaktní
7
Mezi kontaktní alergeny patří velké spektrum látek, které působí působí alergické obtíže
po dotyku s kůží nebo sliznicemi. Jako alergen mohou
působit působit
kosmetické přípravky,
chemikálie, dezinfekční roztoky, kovy, umělé hmoty a další. Dotéto skupiny lze zařadit II působení la. pUsobení c~adu chladu-.! a te tepl~
'2 ~
Obrana proti parazitům Fyziologickou funkcí IgE 19E je obranná reakce proti parazitům . Po té, co organismu do kontaktu s antigeny parazita, dochází kk stimulaci diferenciace naivních Tdo fonny formy tzv.buněk buněk Th2. Tyto buňky buňky produkují produkují určité cytokiny, WZIIlDUllěiší ~lIDlIIlější je IL-4, ll.,-4,
který podporuje podporuje tvorbu protilátek 19E 19E plazmatickými buňkami .
baňky dále stimulují proliferaci a terminální diferenciaci B lymfocytů, Ilymfocytů, které nesou
18
BeR (receptor lymfocytu B pro antigen) specifický pro parazitární parazitámí antigeny. Poté
dochází k produkci protilátek třídy 19E, které nasedají na vysokoafinní 19E 19E receptory na povrchu
mastocytů
a
bazofilů.
Pokud se takto vybavená
19E a degranulaci k agregaci 19E
mastocytů
s
buňka
uvolněním uvo' lněním
jeho mediátoru mediátorů obsažených
v cytoplazmatických granulích, jako je histamin a serotonin. enzymy mohou
přímo
setká s parazitem, dojde
Některé
takto
uvolněné
parazity. Dále se aktivuje membránová poškozovat napadené parazity.
fosfotipáza pro ují se metabolity kyseliny arachidonové.[5,7, 13] fosfolipáza A2 a prokudují
/' J
,r/'
3.3.3 Imunopatologická reakce I typu Imunopatologická protilátek lmunopatologická reakce je spOjena s tvorbou proti' látek 19E proti antigenům vnějšího prostředí.
některým
K nadměrné produkci 19E 19E na malé dávky alergenů mají
sklon jedinci trpící atopií, což je geneticky
podmíněná
predispozice k vzniku
alergického onemocnění. Při
Podobně
prvním setkání s alergenem dochází k senzibilizaci.
jako u reakce
FCt:RI na na parazita dochází k navázání protilátek 19E na vysokoafinní receptory FCgRI mastocytech. Takto navázaný 19E mastocytech. 19E rozeznává rozemává ruzné růmé antigeny, které pak váže
přímo
na
sebe. sebe. Při
opakovaném kontaktu s daným alergenem
agregaci receptoru receptorů na mastocytech a degranulaci
může
mastocytů
dojít k s
přemostění
19E, 19E,
uvolněním mediátoru, mediátorů,
jako je histamin, tryptáza, ECP. ECP. V následující fázi dojde k syntéze a uvolnění zánětlivých mediátoru, mediátorů,
jako jsou PAF, což je faktor aktivující destičky a kyselina
arachidonová, která je metabolizována na leukotrieny zejména LTB4 a prostaglandiny především
PGD2. PGD2.
cév a vazodilataci céva
Některé
z těchto mediátoru, mediátorů, způsobí spasmus hladkého svalstva a
některé působí
na chemotaxi neutrofilů, bazofilů, bazofiliů, trombocytů a
zánětu . [5,6,7, 13] dalších buněk zánětu.
19
4 Praktická
část
4.1 Metody 4.1.1 Soubor
pacientů
Pro tuto studii byli vybráni pacienti, v normě a
současně
kteří
mají hladinu celkových protilátek
mají zvýšenou hladinu 19E specifických
vůči
danému alergenu. Pro
objektivní statistické zpracování byla použita heterogenní skupina 75 osob pohlaví a
věku . věku.
K získání takového množství
19E
pacientů, kteří splňují
různého
dané normy, byly
použity výsledky měření, které jsem rutinně prováděla v laboratoři Ústavu imunologie doplněné
laboratorního programu, celkem zahrnují období od výsledky z databáze laboratorniho
prosinece 2006 do února 2007.
19E
Stanovení celkového přestože
se používá jako
orientační
test na
průkaz
atopie,
u všech jedinců nemusí být zvýšeno. Fyziologické rozmezí koncentrace
celkového IgE se liší podle
věku,
u
dospělých
se koncentrace vyšší než 150 IV/ml IU/ml
považuje za patologickou viz tabulka 2.
Tabulka 2 Fyziologické rozmezí IgE [17] I
Věk
Věk
19E (lU/ml) OU/ml)
0-1 týden
0-1,5
1 týden - 2roky
0,-30
2-7 let
0-60
7-9 let
0-90
9-16 let ret
0-200
16 let a více 161etavíce
0-150
ECP má fyziologické rozmezí < 24 ng/ml a fyziologická hladina specifického
laE je < 0,35 kU/I. kUlL Hladiny IgE se stanovují proti specifickým alergenům nebo směsím .[17]
20
4.1.2 Použité metody Stanovení protilátek
19E vyžaduje senzitivní testy,
neboť
se organismu vyskytuje
IgE byla ve velmi nízkých koncentracích. Pro stanovení celkového i specifického 19E chemiluminiscenčni
použita
Přístroj,
metoda. metoda.
který
praCUje pracuje
na
pnnclpu
chemiluminiscence a na kterém byly sebrány výsledky pro tuto práci, se jmenuje lmmulite 2000.
4.1.2.1 ImmuJite 2000 lmmulite 2000 je analyzátor, který provádí kvantitativnní i kvalitativní imunochernické analýzy na pevné fázi, se imunochemické tímto enzymem vyvolané
značením
alkalickou fosfatázou a detekuje
luminiscenční zářenÍ.
Systém Immulite 2000 využívá specifické protilátky, vázané na polystyrénové kuličce
jako pevné fázi.
Kulička
je dávkovaná do speciální
reakční
tuby, která slouží
jako nádoba pro inkubaci a mytí a je podnětem pro vývojový proces. proces. Po
přidání
vwrku vzorku
dochází k inkubaci se značenou alkalickou fosfatázou při teplotě 37 oe. Po inkubaci je nenavázaná
reakční směs
separována z kuličky
tekutina dopravena do koaxiální proběhne čtyřikrát
procesu.
Přidá
promytí a
komůrky,
následně
odstředivým
promýváním. Dále je
která slouží jako promývací stanice kde
jsou všechny reakční tuby
postupně zařazeny
se substrát dioxetanu, který hydrolyzuje stykem s alkalickou fosfatázou
za vzniku nestabilního meziproduktu. Ten se ihned rozpadá za vzniku zářenl zářen~
do
jehož intenzita je detekována
fotonásobičem. fotonásobičem .
luminiscenčního
Výsledky jsou pak
vypočítány
pro
každý vzorek.[19] vzorek.[19]
4.1.3 Statistika Pro statistické zpracování byl použit program Excel.
21
4.2 Výsledky Tabulky 3
vysvětluje vysvětluje
zkratky všech všech vyšetřovaných vyšetřovaných směsí směsí alergenů alergenů aa uvádí uvádí jejich jejich zkratky
obsah. obsah.
Tabulka 33 Směsi Směsi alergenů alergenů Tabulka Zkratka Zkratka směsí směsí
Směsi Směsi
Obsah Obsah
TP9 TP9
Stromy T2T2- olše olše šedá šedá Stromy T3- bříza bříza bradavičnatá bradavičnatá T3T4líska T4-líska T7T7- dub dub Tl2-jíva T12jíva
DPl DPI MPl MPl
Roztoči Roztoči
GPl GPI
WP3 WP3
EP71 EP71
Plísně Plísně
MI- Penicillium Penicillium Mlnotatum notatum M2M2- Cladosporium Cladosporium herbarum herbarum M3- Aspergillus Aspergillus M3fumigatus fumigatus M5M5- Candida Candida albicans albicans M6M6- AIternaria AIternaria tenuis tenuis Trávy Trávy G3G3- srha srha říznačka říznačka G4G4- kostřava kostřava G5G5- jílek jílek G6G6- bojínek bojínek luční luční G8G8- lipnice lipnice luční luční Byliny Byliny W6W6- pelyněk pelyněk černobýl černobýl WlOmerlík bílý WI0- merlík bílý W12W 12- zlatobýl zlatobýl obecný obecný W20W20- kopřiva kopřiva dvoudomá dvoudomá Peří E70Peří E70- husí husí peří peří E85E85- kuřecí kuřecí peří peří E86E86- kachní kachní peří peří E89E89- krocaní krocaní peří peří
22 22
Tabulka 4
vysvětluje
zkratky všech vyšetřovaných vyšetřovaných alergenů. alergenů.
Tabulka 4 Alergeny Alergeny
Zkratky
Alergeny
alergenů
Fl F2 FI3 F13 Fl4 F3l F77 F92 F224 T3 El EI E2 E6
I
vaječný
kravské mléko burské oříšky oříšky -sojové sojové boby mrkev laktoglobin banán mák: mák bříza kočičí
epitel psí epitel
morče morče
II
včela
13
vosa latex
K82 W6 M3
ECP Eep
bílek
pelyněk
Aspergillus fumigatus eozinofi lní kationtový protein eozinofilní
I
23
V tabulce 5 jsou shrnuty výsledky souboru všech mužských pacientů pacientů
Tabulka 5 Soubor všech sledovaných mužů mužů F2
F13 F14
F77
F92 F224
T3
E1
11
13
W6 TP9 TP9 DP1 OP1
MP1 MP1 GP1 GP1 WP3 WP3 ECP ECP EP71 EP71
11
29
33
12
26
32
16 16
43 26 33 33
\
24 24
V tabulce 6 jsou shrnuty výsledky souboru všech ženských pacientů
Tabulka 6 Soubor všech sledovaných žen
I
Rok nar.
Cel. I!lE IQE
F3l F31
T3
El
E2
E6
11
K82
TP9
OPl
MPl
GPl
i WP3
ECP
M3 I
1986
143
2001
46
1966
621
1999
75
2003
34,8
1981
118
1993
107
2006
98 9,8
1993
148
2004
F13
Fl
27,4
0,4 1,49
64,6 154 11 3 9,71
0,39 0,51 051
3,38
1,54
54
04
183 2,79 279
048 0,48
41 6
0,37
15 0,37 >
1988
113
1983
71,9
2002
38,9 389
1995
444 44,4
1990
91,3
1,19
1,48 148
100 255 0,48 085 11
2006
2,8 046 28
1980
53
2003
3,6
1988
982
1999
69,2
1996
67,2 672
1972
88,3
1998
52,6 526
48,9 489
0,65 4 18
2,22 222
15,2
25,3
044 3,41
.-
0 48 048
1945
101
1972
26,6 266
7,34 734
1963
47,9 1fI,9
10
1993
61,6
1949
88,1
1999
78,2 782
1983
34,1
1994
7
2,79
36
0,58 7,39 248
30
4,3
036 037
122 1,43
0,53
206
-
27,5
.
26,5 2000 265
1986
3,29
36,5
1-
28,8 288
~
78,1
2,5 25
1951 _15,7 157 !9§1
1946 20,4 1987 591 59,1
43
-
-
-
27
315
1992 58,7
10,3
)
25
4.2.1 Porovnání zastoupení alergenů u mužů mužů a žen V daném časovém období bylo na ústavu imunologie u 658 pacientů pacientů stanovena stanovena hladina specifického 19E, z tohoto množství bylo 75 75 pacientů,cožje pacientů, což je 11,3%, kteří kteří měli měli pozitivní specifické 19E a
současně současně
sledovaných pacientu bylo 38
mužů mužů
negativní celkové 19E. 19E. Z celkového počtu počtu 75 a 37 žen. Seznam pacientů pacientů uvádí uvádí tabulky 5 a 6. 6.
Tabulka 7 Procentuální zastoupení směsí směsí alergenů alergenů u sledovaných pacientů pacientů Směsi
Muži
ŽeHli Ženv
Celkem
olergeml ale/xenii
{%} [ %]
{%} [%]
{%} [%]
TP9 GPl MPJ MPl DPl WP3 EP71
31,6 31 ,6 31 ,6 5,3 18,4 7,9 2,6
21 ,6 21,6 21,6 21 ,6 8, 8,1J 18,9 J13,5 3,5 O
26,7 26,7 26,7 6,7 6,7 J8,7 18,7 JO,7 10,7 1,3 1,3
Tabulka 8 Procentuální zastoupení jednotlivých alergenů alergenů u sledovaných sledovaných pacientů pacientů
/'
Jednot. alergeny
Muži
Ženy
Celkem
{%} [%]
{%} [%]
{%} [%]
ECP Eep FJ Fl T3 EJ E1 F13 II I E6 M3 F31 E2 K82 F2 F14 FI4 F77 1-F92 F224 I3 13 W6
23,7 23,7 15,8 2,6 2,6 2,6 O O O O O 2,6 2,6 2,6 2,6 2,6 2,6 2,6
27 10,8 10,8 5,4 10,8 5,4 54 2,7 2,7 5,4 5,4 2,7 2,7 2,7 2,7 O O O O O O O
25,3 17,3 17,3 JO,7 10,7 6,7 6,7 4 2,7 2,7 2,7 2,7 2,7 1,3 1,3 1,3 1,3 1,3 1,3 1,3 1,3 1,3 1,3 1,3
26 26
Grafické mužů
znázornění
porovnání procentuálního zastoupení porovnáni
směsí alergenů
u
a žen popisuje graf 1 zatímco graf 2 ukazuje zastoupení jednotlivých alergenů.
Graf 1
vyja
25
20
0/0 15
10
5
o
10rruži • žený o celkem I Graf2 Graf 2
Procentuální vyjaďení počtu pacientů se zvýšenou hodnotou hoct1otou jednotlivým aIer'genůn aIergenůn specifického IgE proti jed10tIivým 30
25 20 -
1 %15 I
10
5 :
.uo..--'-r~~L~""""""""""rJL~ I-, i !J i ~ innino ,nn,no ,nrrllulLa, I 1ro= 0 ženi o I
ECP
F1
13 T3
E1
F13
11
EE ffi
M3
m.JŽÍ rruži
F31
E2
• Ž!anf
KB2
F2
F14
Fl? F77
F92 F224
13
\1\6 1M3
cell<em celkem
--- - - - - - -------==========----- -- -- - - ----' NejV']znamnější Nej~Jznamnější
alergenům jsou patrné
rozdíly v četnosti výskytu specifického IgE proti jednotlivým
u Fl a podobně tomu bylo i u T3.
27
4.2.2 Porovnání zastoupení alergenů u dětí a dospělých Celkový soubor
pacientů
dětí
zahrnuje 29
pacientech jsou obsaženy v tabulce 9 a 46
do 10 let
dospělých,
věku,
informace o
těchto
jejichž výsledky zahrnuje tabulka
10.
Tabulka 9 Soubor všech sledovaných Rok
Cel. IgE
I
nar.
Poh.
2001
X
46
999 r11999
X
75
2003
X X
348
2001
Y
25
2006
X X
98
6
2004
Y
_ 12,3 12,~
0,73 .o,u...
2006
-
yY
10,2 102
1,05 105
2004
X
15
037
2004
Y
18,5
042
2004
Y
39,1
0,82
2003
Y
19,9
0,92
Y
88,3
, - -- ~
1998
I
2001
F1
F2
F13
F77
pacientů
do 10 let
I
F92
E1
E2
11
TP9
DP1
MP1
64,6 0,39
9,71
-
GP1
WP3 ECP
1,49 149
-
-
051 0,97
1,61
2,9
037
42,8 Y 142,8 51,4 2,01 Y
2002
X
38,9
2006
X X
28 2,8
2003
X X
3,6
2003
'----
--
'----
f--- -
-
'--
~-
~
29
-- f----- ---
2004
-- --
32,5
1,31
--
I
Y
19,6 196
1999 ' X X
69,2
2003
Y
44,5
1998! 1998
X X
52,6
2004 1 1997
Y
53,1 53,1
Y
594
1999
X X r-
782 78,2
2006
Y
4,6
2003
Y
267 26,7
0,48
I-
046 0,65
0,68
c---
15,2
0,89
25,3
0,43 043
-- -
0,85
36 048 0,48 ~ ~
0,49 049
50, 1 50,1
20,6 I
0,7 07
124 ~ '.
2000
X X
26,5
~.~
yY
39,7
2003
Y
15,6
~
5,1
. _f -
-
28,8 43,3 32,8
28
Tabulka 10 Soubor všech
dospělých pacientů
Rok
F14
F31
F224
T3
E1
E6
11
13
K82
W6
TP9 DP1
MP1
GP1
WP3 ECP
29
EP71
M3
Tabulka 11 Procentuální ProcentuMní zastoupení směsí
Děli Děti
.5'měsi Směsi
1%/ I%J
TP9 GP l - - - 1- MPl -MP! -DPI OPI W P3 WP3
EP71
10,3 13,8 3,4 13,8 6,9 O
alergenů alergenů
u dětí dětí aa dospělých dospělých
!IDOSPěli Dospělí !I Celkem [%] [%j , (%/ 1%/
I
37 34,8 8,7 8, 7 221,7 1,7 13 2,2
I
26,7 26,7 6,7 6,7 18,7 18,7 10,7 1,3
Tabulka 12 Procentuální zastoupení jednotlivých alergenů alergenů u u dětí dětí aa dospělých dospělých
I / %} I ( 'elkem '
Dospěli ('dkl!lII /,J'j j%j f O j %J I 20,7 I 25,3 ECP 28 17) Fl 44 8 O 44,8 17,3 - :-- -' T' O 10.7 17.4 TJ-' 17,4 10,7 6,7 EI 3,4 8.7 8,7 6, 7 EJ 3,4 FI3 4,3 4 FU --.., .., 3,4 2,7 2,2 -,- -- IIII 4 ,J.., 4,3 2,7 E6 O. 2,7 2_741 O - i----=-M3 4,3 MJ 17 -.., ? F31 11 O 1,2 F31 1,3 - ,'--- :~ 3,4 L-, O E1 E2 1.3 - - - - - , - - - ---K82 O 2,2 1,3 --0 F2 1,3 3.4 J,4 Fl O t) ! .., FI 4 O 1,3 --' ,-1 FF77 77 - ,- _ 3,4 O 1,3 3,4 1,3 O F9l ..,') ..,1 F224 O 1 3 F214 -,1,3 - ,.., .., 1 ') I- BI3 O -,1.3 -,- -1,3 -,") .., W6 O 1,3 2,2 -,I ,h!e/IIOI. .Jedl/ol . aler"l!m' alerge/~\" ."' ,
Děli
%j /j %/
--
,-
«'22
Gratické
znázornění znázomťní
porovnání procentuálního zastoupení
směsí alergenu alergenů
u dětí
do 10 10 let a ostatních popisuje graf 3, zatímco graf graf 4 ukazuje zastoupení jednotlivých alergenů alergenů
u této této skupiny pacientů.
Graf3 Procentuální vyjacI'eri vyjacreri počtu pacientů se zvýšenou hodnotou specifického IgE proti směsím směsim alergenů 40 40 1
35 35
30 30 25 25
11
1
%20 %20 J 15 15
1 55 ~
10 10
O o
--r-
TP9 lP9
I~ CP1 G'1
DP1
M>1 děti
dospěH
\I\P3
EP71
o cell<em
j
Graf4
---------
Procentuální vyjaderi vyjacreri počtu počtu pacientů se zvýšenou hoc.Rltou hochotou specifického IgE proti jemotIivým ,jEddivým aIergenůn aIergenlm 50 50 45
=1 40
35 35
30 30
%25 %25
2020 1 15 15
10
5
oo ECP
~-
F1 F1
T3 1'3
E1
F13 F13
11
ES E6
M3
děti • IDděti
F31
E2
KB2
F2
dospěli o ceI~ cell<em dospělí
F14
Fn FT7 F92 F224
13
'J\l3 W3
I
V výrazněj ššíí
případě případ ě
než u dděti ěti do 10 let,
Nejvýznamn ější Nejvýznamnějsí
alergenů m alergenům
směsi alergenů
každé každe
jsou
zřej mé zřejmé
4.2.3 Porovnání
je výskyt mezI pacienty nad 10 let vždy
přičemž největší četnosti
rozdíly v.
směsí
TP9 a GP tI
výskytu specifického IgE proti jednotlivým
Fl, který je typick}' typický pro
čet nosti
rozdíl je u
dětský věk.
výskytu potravinových a
inhala čn ích
alergenů
Z celkového í ch z inhalačn íc h
počtu
alergenů,
sledovaných což
pacientů mělo
odpovídá
48
64%. Oproti 64%.
pacientů paci entů
tomu
zvýšený
zvýšenou
některý
hodnotu
potravinových alergenů m ělo pouze 18 osob, což je 24% z celkového počtu.
Tabulka 13 l3 Množství
pacientů
se zvýšenou hladinou
i nh alačních inhalačních
a potravinových
alergenů
Inhalační
Pacienti
alergeny TP9
[%]
GP1 MP1 DP1 WP3 EP71 E1 E2 E6 ---
-
I
30,7 26,7 I
6,6 -
18,7 12 1,3 6,6 1,3 2,6
I
Potravinové aler:.geny F1
F2 F13 F14 F31 F77 F92 F224
----
Pacienti
[%] 17,3 I 1,3 4 1,3 1,3 1,3 1,3 -----1,3 l
I
pacientů pacientu
Procentuální zastoupení
se
zvýšenou
hladinou
inhalačních
a
potravinových potravinových alergenů znázorňuje graf 5.
Graf5 Procentuální vyjádření počtu pacientů se vzýšenou homotou hcůlotou specifického IgE proti irhllačním imalačním a potravinovým alergerůn alergenůn a ECP 35 35 :D,7 :D,7
30 30
2f5,7 2S.7
25,31 25,3
25 25
I
1 18,7 18,7
20 20
17,3
%
I
15
12 12
10
~
6.6
5
o lP9 lP9 CF1
M'>1 rvP1
6,6 6.6
1.
1,3
4
2,6
1,3 1,3
--. ---.
DP1 DP1 VIP.3 V\f>3 EP71 EP71
E1 E1
E2
o irtaa-:ri
E6
F1
F2
potra.,;ro\é
Graf 6 zobrazuje procentuální zastoupeni
I
1,3
1,3
IJ
[}
F13 F13
F14
F31
1,3
--
1,3
o ECP
alergenů
J z celkového cc1kovťho množství
naměřených naměřených inhalačních inhalačních alergenů. alergenu.
Graf6 Zastoupení irhllačních imalačních alergenů u sledované skupiny slqJiny pacientů
EP71
E1 6% e>1o
I\tP1 6%
1,3 1,3
[] • ..,.--a.-,-m F77 F92 F224 ECP
E2 E6 E2E6 1% 1% 3% 3%
25%
V grafu grafu 7 je je uvedeno procentuální zastoupení zastoupení jednotlivých alergenů alergenů z celkového V vyšetřovaných potravinových alergenů. alergenů. Nejčetnější Nejčetnější skupinou skupinou je FL Fl, který který je množství vyšetřovaných
pozitivní uII 58 procentech pacientů pacientů s potravinovou alergií.
Graf7 poIravinavonýd1 aIetgenů alergenů u u sledované sk~ny sk~ny pacientů ~ potravinavoných
F77
F92 5%
F224 5%
F1
SSOIo F2 4%
L
4.3 Diskuze přístroje
Pomocí byla porovnána jednotlivým byly
výskytu specifického IgE 19E proti proti jednotlivým jednotlivým směsím směsím
alergenům,
namčřené naměřené
a to u
současně
U
mužů
hodnoty skupiny 75
pacientů splňovala
skupina IgE a 19E
četnost
Immulite lmmulite 2000, ktťr)' kter)' pracuje na na principu chemiluminiscence chemiluminiscence alergenů alergenů
aa
a u žen, poté také u dětí dětí a dospělých. dospělých. K dispozici dispozici pacientů,
ve které bylo 38
mužů mužů
aa 37 37 žen. Tato
dané podmínky, kterými byla normální normální hladina hladina celkového celkového
zvýšená hladina spc~ifického specifického IgE. 19E.
mužů
a žen nebyly velké rozdny rozdíly v zastoupení zastoupení jednotlivých jednotlivých
Nejčetnějšími směsmi
hodnoty byly v obou
u
mužů
případech
Nebyl pozorován
i u žen byly
směsi
směsí směsí alergenů. alergenů.
TP9 (stromy) aa GPl OPl (trávy), (trávy), jejichž jejichž
zvýšeny u 31,6% mužů mužů aa u 21,6% žen. žen.
výraznější vý-raznějš.í
alergenů alergenů
rozdU rozdíl v zastoupení zastoupení jednotlivých jednotlivých
meZi meZi
pacienty obou pohlaví. Četnost Č~etnost výskytu specifického IgE 19E byla posouzena posouzena i u dětí dětí aa dospělých. dospělých. Věková Věková
hranice byla
od 9 let
určena
věku.
dospělých.
na 10 let kt z dúvodú důvodů stoupající hranice fyziologického fyziologického rozmezí rozmezí IIu dětí dětí
Z celkového
počtu
sledovaných sledovanÝ'ch pacientů pacientů bylo 29 29 dětí dětí do do věku věku 10 let aa 46 46
Za zmínku stojí, že v případě každé smčsi směsi
nad 10 JO let vždy
výraznější
než u děti děti do 10 let,
alergenů alergenů
byl výskyt výskyt mezi mezi pacienty pacienty
přičemž přičemž největší největší
rozdíl rozdO byl byli IIII směsí směsí TP9. TP9,
\0,3% případů a uII dospělých který byl u dětí zvýšen v 10,3% dospělých tomu bylo v v 37%, 37%, cožje což je více více něž něž 3x častější
něž
u dětí
V zastoupení jednotliv)'ch jednotlivých
alergenů alergenů u II dětí dětí
a
dospělých dospělých
byl byl významný významný rozdíl rozdíl
pouze u alergenu FL Fl, který mčlo mělo zvýšeno 44,8% dětí, dětí, což je je typické pro pro dětsk)' dětský věk. věk. Při
porovnání
četnosti inhalačních
než dvojnásobné množství alergenům mělo
oproti
pacientům
zvýšeno IgE
některý
pacientů
a potravinových alergenů alergenu bylo bylo
s pozitivním specifkkým specitickým IgE IgE proti proti
s reakcí na potravinové alergeny.
z inhalačních
alergenů alergenů
pacientů
zjištěno, zjištěno,
inhalačním inhalačním
64% 64%
pacientů pacientů
že že
prúměrně prúměrně 25~ó 25%
má zvýšenou hodnotu ECP. Tím Tím se potvrdily informace informace
z literatury o nekorelujících hodnotách ECP a celkového IgE. pacientů
Přičemž Přičemž
více více
a 24% IgE na potravinové alergeny. alergeny.
Porovnáním výskytu jednotlivých alergenú bylo by,lo všech sE edovaných sledovaných
zjištěno zjištěno
byla vyloučena přítomnost parazita.
Předpokládá Předpokládá
se, že že uu
5
Závěr četnost četnost
Cílem této práce bylo porovnat jednotlivým
alergenům
a
výskytu potravinových a četnost
Rozdílná směsím alergcnú alergenů
směsím alergeníi alergenů
výskytu specifického IgE proti
u různých různých skupin
inhalačních alergenů
pacientů pacientů
a srovnat čelnost četnost
,
I
výskytu specifického IgE proti jednotliv)'l11 jednotlivým alergenúm alcrgenúm aa
u mužů mužú a žen nebyla prokázána.
Rozdíly mezi soubory dětských a dospělých pacientů pacientů rovněž rovněž nebyly prokázány. Při
porovnání
četnosti
výskytu
inhalačních
s nom1ální normální hladinou celkového IgE byly z směsi stromu stromů vaječný
a potravinových potravinov)'ch
alergenů
inhalačních inhalačních směsí nejčetněji nejčetněji
u pacientú zastoupeny
(29%) a trav (25%), u potravinov)'ch potravinov)"ch se jednoznačně nejčastěji vyskytoval vyskytoval
bílek (58%)
Přes
11% II %
pacientů
z původní púvodní hodnocené skupiny
nemělo
zvýšenou hladinu hladinu
celkového IgE. Toto číslo představuje množství pacien t ů, u kterých by dg. alergick)'ch pacientů. alergických onemocnění zůstala
U
těchto
neodhalena při
11 %
pacientů
vyšetření
samotného celkového IgE.
byla nalezena zvýšená hladina ECP Eep ve
ECP se tak jeví jako vhodný dopliíující dophlující marker i klinického stavu.
při při
čtvrtině případů. případů.
stanovení dg. alergie a aktuálního
Seznam použité literatury 1. Bartůňková, l, Paulík, Paulí k, M., M ., a kol.: kol.: Vyšetřovací Vyšetřovací metody metody vv imunologii, imunologii, Grada Grada
Publishing,
Praha, 2005.
2. 2. Bartůňková, l, Šedivá, A.: A. : Imunologie minimum minimum pro pro praxi, praxi, Triton, Triton, Praha, Praha, 2002. 2002. 3.
Ferenčík,
M.,, Rovenský, l, M. l, Shoenfeld, Y., Y., Mart'ha, Mart'ha, V.: V.: Imunitní Imunitní systém systém informace infonnace
pro každého, Grada Publishing, Praha, 2005. 2005 . 4.
Ferenčík,
M., Rovenský, Rovenský, l,
Maťha, Maťha,
Y.: V.: Ilustrovaný Ilustrovaný imunologický imunologický slovník, slovník, Galén, Galén,
Praha, 2004. 2004. 5.
Fučíková,
T.: T. : Klinická imunologie v praxi druhé,
přepracované přepracované vydání, vydání,
Galén, Galén, Praha, Praha,
1997. 1997. 6. imunologie, RDI' RDI' PRESS PRESS aa Agentura Agentura KRlGL, KRIGL, 6 . Fučíková, T., a kol.: Základy klinické imunologie, Praha, 1994. 1994. 7.
Hořejší,
V., V.,
Bartůňková, Bartůňk ová,
J.: Základy imunologie 2.vydání, 2.vydání, Triton, Triton, Praha, Praha, 2002. 2002.
8. aha, 1993. Praha, 1993. 8. Kessler, S.: Laboratorní diagnostika, Scientia Medica, Medica, P 9. 9. Krejsek, l, Kopecký, O.: Klinická imunologie, Nucleus, Nucleus, HK, HK, 2004. 2004 . 10. Masopust, Maso pust, J.: Klinická biochemie požadování a hodnocení hodnocení biochemických biochemických vyšetření vyšetření II
část,
Karolinum - nakJadatelství Univerzity Karlovy, Karlovy, Praha, Praha, 1998. 1998.
I] I. 1. Prokešová, L., John., John,
c.,
Fraňková, Fraňková,
V.: V.: Imunologické Imunologické mechanismy mechanismy aa obrana obrana proti proti
infekci, Praha, 1889. 1889. 12. Stites, D.P., Terr, A.I.: Základní klinická klinická imunologie, Victoria Victoria Publishing, Publishing, Praha, Praha, 1994. 13. 13. Špičák, V., Panzner, P.: Alergologie, Galén, Galén, Praha, Praha, 2004. 2004. 14. Šterzl, J.: Imunitní systém a jeho fYziologické tyziologické funkce, funkce, Č'eská Česká imunologická imunologická společnost, společnost ,
Praha, 1993. 1993 .
15. 15. Trojan, S., a kol.: Lékařská Lékarská fYziologie, Grada Publishing, Praha, Praha, 2003. 2003 . 16.
Lékařské Lékařské
listy 512007
17. http://irnunologie.Iť2.cuni:ezllaborator.php?str=seznam-m e!pd http://imunologie.lf'l .cuni:czllaborator. php?str=seznam-metod 18. bltp://www. .J~racticus.czl2 00 3/Rracticus03-03 .pdf tmp://www.practicus.czl2003/practicus03-03.pdf 19. 19. http://www.nemstbk.c7Jolrnlpristroje/im.uI2000.htm http://www.nemstbk.c7Jolm/pristroje/irnuI2000.htm . .html 20. ://www.vscht.cz!eds/knihy/ui(es-002/hesla/imunoglobuliny httQ.://www.vscht.czJeds/knihy/uid .....es-002/hesla/imunogrobuliny._html 20. http 21. 21. http://cs.wikipedia.org/wiki/Protil%C3% http://cs.wikipedia.org/wiki/Protil%C3%A A ltka 1tka
22. http://www.tigis.czlalergie/alerl03/051ochman.htm http://www.tigis.czJalergie/alerl03/051ochman.htm 23. http://www.tigis.czJalergie/aler404/06.htm http://www.tigis.czlalergie/aler404/06.htm
24. http://www.tigis.czJalergie/aler404/04.htm 24. http://www.tigis.czlalergie/aler404/04.htm 25. http://www.tigis.czla1ergie/aler403111.htm httQ://www.tigis.czlalergie/aler403/l1.htm 25. 26. http://www.tigis.c7Jalergie/aler303110.htm http:L/www.tigis.czJalergie/aler303/l0.htm
27. 27. http://www.tigis.czlalergie/alergie204/07.htm http://ww\v.tigis.czlalergie/alergie204/07.htm 04 2006/web/pdf/Setinova web.p_ web.pdť 28. http://www.tigis.czJalergie/Alergie bttp://www.tigis.czlalcrgie/Alergie 04,.2006/web/pdf/Setinova df 29. http://www.tigis.czJalergie/Alergie http://\\ww.tigis.czlalergie/Alergie 04 2006/web/pdflPrazna
web . pdť web.pdť
phannanews.czJ2004 .. 06/imunita.htm 30. http://www. http://www.phannanews.czl2004 31. http://www.med.muni. http ://www. med.muni. czldokumenty/pdf/alergie.pdť czldokumentylpdť/alergie. pdť 32. http://www. stripky.czJnemoci/alergie.html 32. http://www.stripky.czlnemoci/alergie.html . ťnb .czJoddeleni/okbi/vlastni/AlerVysetreni.htm .czloddeleni/okbi/vl astn i/A lerVysetreni.htm 33. http://www http://www.fnb
34. http://kddl. http://kddl.ltl .cuni. czJdownload/fiuhautlnestle _alergiw.Qf 34. ltl.cuni.czldownloadlfiuhautlnestle. alergi ťU!.df https://www.zdravcentra.c:zJcps/rde/xchglzc/xsI/47_ 17661.html 35. https://www.zdravcentra.czlcps/rde/xchglzc/xsI/4717661 .htm1.
