Hudba a unikátní pozice Karla Krautgartnera na české jazzové scéně

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra jazzové interpretace Jazzová interpretace

Hudba a unikátní pozice Karla Krautgartnera na české jazzové scéně Bakalářská práce

Autor práce: Radek Zapadlo Vedoucí práce: MgA. Jan Dalecký Oponent práce: Mgr. Jan Přibil, DiS. Brno 2014

Bibliografický záznam ZAPADLO, Radek. Hudba a unikátní pozice Karla Krautgartnera na české jazzové scéně [Karel Krautgartner’s Music and His Unique Position on the Czech Jazz Scene]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v

Brně, Hudební Fakulta, Katedra jazzové

interpretace, 2014. 30 s. Vedoucí bakalářské práce MgA. Jan Dalecký.

Anotace Bakalářská práce „Hudba a unikátní pozice Karla Krautgartnera na české jazzové scéně“ se zabývá osobností Karla Krautgartnera a jeho jedinečností, jakožto klarinetisty, saxofonisty, skladatele a aranžéra. U každé z těchto oblastí jeho působnosti rozebírá především aspekt novátorského přístupu, originality použitých hudebních prvků a vlivu amerických jazzových stylů a jejich nejvýznamnějších představitelů.

Annotation Bachelor thesis “Karel Krautgartner’s Music and His Unique Position on the Czech Jazz Scene” deals with Karel Krautgartner’s unique personality as a clarinettist, a saxophonist, a composer and an arranger. It analyses all these fields from the several aspects – an innovative attitude, the uniqueness of the applied musical elements and the influence of the american jazz styles and their most considerable icons.

Klíčová slova Karel Krautgartner, klarinetista, saxofonista, skladatel, aranžér

Key words Karel Krautgartner, clarinetist, saxophonist, composer, arranger

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 2. května 2014

Radek Zapadlo

Poděkování Na tomto místě bych rád velice poděkoval MgA. Janu Daleckému za inspiraci, spoustu užitečných informací a hudebních zdrojů.

Obsah ÚVOD

1

1. ŽIVOT

2

1.1 Mikulov a Brno

2

1.2 Orchestr Karla Vlacha

2

1.3 V čele vlastních jazzových seskupení

3

1.4 Vznik TOČRu

4

1.5 Emigrace

6

2. KLARINETISTA

7

2.1 Pozice na české jazzové scéně a vlivy

7

2.2 Excelující ve skladbách pro klarinet

7

2.3 Interpretační přesahy do vážné hudby

10

3. SAXOFONISTA

12

3.1 Zaměření na alt saxofon

12

3.2 Excelující ve skladbách pro alt saxofon

13

3.3 Excelující ve skladbách pro soprán saxofon

16

4. SKLADATEL A ARANŽÉR

18

4.1 Skladatelský a aranžérský vývoj

18

4.2 Analýzy skladeb

19

4.3 Působení v zahraničí

22

ZÁVĚR

23

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE

24

PŘÍLOHA

25

Úvod Téma mé bakalářské práce je zaměřeno na hudební rozbor Krautgartnerovy osobnosti z pohledu hudebníka, saxofonisty a klarinetisty, za kterého se považuji. Stěžejní částí práce jsou tři kapitoly: Krautgartner – klarinetista, Krautgartner – saxofonista, Krautgartner – skladatel a aranžér, které by měly Krautgartnera plně charakterizovat v každé z těchto oblastí, a tím vytvořit určitá specifika, činící z něj unikátní osobnost české jazzové scény. Přestože byl také neopomenutelnou individualitou jako kapelník a dirigent, rozhodl jsem se touto jeho uměleckou aktivitou nezabývat a zaměřit se výhradně na hudební aspekty jeho osobnosti. Důvody, proč jsem si vybral Karla Krautgartnera jako téma své bakalářské práce, jsou dva. Za prvé jsem se chtěl o jeho osobnosti dozvědět co možná nejvíce a za druhé jsem si chtěl také vytvořit ucelenější obraz o jazzovém dění v Československu po roce 1945. V práci prezentuji své myšlenky, které jsou založeny na vlastní zkušenosti získané během mého studia jazzu i aktivní hudební činností. Ve své práci sleduji hlavně Krautgartnera – hudebníka. Kapitolu Život vnímám jako doplňkovou a velkou pomocí mi při tom byla práce Zuzany Nártové, která ve své bakalářské práci velmi podrobně zpracovala Krautgartnerův životopis. Má práce hlavně spočívala v poslechu Krautgartnerových dostupných nahrávek, ze kterých jsem vybral z mého pohledu ty nejhodnotnější, jimiž jsem se následně detailněji zabýval. To, co mě na Krautgartnerovi zajímalo nejvíce, byly hudební vlivy, které ho uhnětly do tak výrazné osobnosti, jakou bezesporu byl. Což by mohlo být pro další studenty jazzu velmi inspirující.

8

1.

Život

1.1

Mikulov a Brno Karel Krautgartner se narodil 20. července 1922 v Mikulově

na jižní Moravě. Poprvé se s hudbou setkal prostřednictvím hodin klavíru, ale už tehdy ho mnohem víc lákala hudba swingová a populární. Ve svých 13 letech se s rodiči přestěhoval do Brna a tam vlastně začala jeho kariéra jazzového hudebníka. Do hry na klarinet se pustil zpočátku jako samouk, potom se stal žákem vynikajícího klarinetisty a zapáleného pedagoga Stanislava Krtičky, působil v různých studentských kapelách a v roce 1936 založil svou první, tehdy ještě amatérskou skupinu Quick Band. V roce 1942 dostal nabídku do orchestru Gustava Broma, a tím nastoupil na svou profesionální muzikantskou dráhu. Postupně si v Brně postavil také vlastní profesionální orchestr Dixie Club. Po jeho boku tehdy vystupovali tenorsaxofonista Milan Ulrich, trumpetista Mirko Foret, trombonista Vladimír Raška a další dodnes uznávaní hudebníci. Hned v roce 1943 ale Bromův orchestr opustil, aby mohl naplno pracovat se svou vlastní kapelou. Pro tu za nějakou dobu získal dokonce stálé angažmá – začali pravidelně vystupoval v brněnském hotelu Passage (dnešní hotel Slovan) na Lidické ulici. O kvalitách hudebníků z Dixie Clubu se doslechl i pražský kapelník Karel Vlach. Z jeho návštěvy jednoho brněnského vystoupení vzešla nabídka pro Rašku, Ulricha a samozřejmě také Krautgartnera do jeho nově vznikajícího orchestru v Praze. 1.2

Orchestr Karla Vlacha Karel Krautgartner se v Orchestru Karla Vlacha realizoval

nejen jako klarinetista a saxofonista (z pozice prvního altsaxofonisty

9

byl zároveň leaderem saxofonové sekce), ale brzy také jako aranžér a skladatel. Navíc se jako instrumentalista výjimečných kvalit začal velmi záhy prezentovat také jako sólový hráč. Jedním z vrcholů jeho skladatelské činnosti byla ještě roku 1946 jeho interpretace své vlastní skladby pro klarinet a jazzový big band Concertino in C minor (podrobněji o této skladbě níže). Události

roku

1948

znamenaly

velké

změny

nejen

v požadavcích na československou kulturu. Orchestr Karla Vlacha byl donucen k radikální změně repertoáru a jazzová hudba se dočkala značných omezení. Krautgartner na tuto situaci reagoval svou novou bigbandovou písní Čert ví proč (podrobněji o této skladbě níže), která se v té době stala velice populární. Své zájmy směroval také mimo orchestr. Paralelně spolupracoval např. s Janem Hammerem st. či Luďkem Hulanem, s nimiž se poprvé pustili do experimentování s bebopem podle svého amerického vzoru Charlieho Parkera. 1.3

V čele vlastních jazzových seskupení Zlomovým rokem byl pro Krautgartnera rok 1956, kdy se

rozhodl Orchestr Karla Vlacha opustit a postavit se do čela vlastního seskupení. S Karlem Velebným tehdy založili Kvinteto Karla Krautgartnera, vystupovalo mimo jiné jako doprovodná kapela předních československých zpěváků a jejich působištěm se stala pražská kavárna Alfa. O rok později v roce 1957 se kapela rozrostla o dva hráče a už jako Septeto Karla Krautgartnera začala vystupovat po boku zpěváků Vlasty Průchové a Karla Hály v další pražské kavárně Vltava. Poslední rozšíření proběhlo téhož roku a ze septeta se stalo nakonec noneto. Jako doprovodná kapela pořadu „Hledáme písničku pro všední den“ si těleso získalo obrovskou popularitu. Bohužel díky praktikám Státní bezpečnosti jednoho dne dospěl Krautgartner k rozhodnutí své noneto rozpustit. Československý

10

hudební svět tím přišel o velmi originální a velmi progresivní uskupení. Fungovalo pak už jen příležitostně. Někteří členové paralelně založili kapelu Studio 5. 1.4

Vznik TOČRu V roce

1958

byl

Krautgartner

požádán

vedením

Československého rozhlasu, aby na první mezinárodní festival zábavné taneční hudby, jehož pořádáním Československo pověřila společnost OIRT (společná organizace rozhlasových a televizních stanic), sestavil All Star Band z našich nejlepších jazzových hudebníků. Jednalo se o orchestr, který měl vedle Orchestru Gustava Broma a Orchestru Karla Vlacha vystoupit prozatím pouze na tomto festivalu a až podle úspěšnosti se pak nabízela možnost spolupracovat pod záštitou Československého rozhlasu. Odezva z vyšších míst byla bohužel negativní, takže tento záměr byl z politických důvodů dočasně zamítnut. Krautgartner vynikající orchestr ale přesto nerozpustil a All Star Band nejenže dál pokračoval v hudebních produkcích, ale příležitostně dokonce natáčel přímo pro Československý rozhlas. Vedle All Star Bandu působil Krautgartner ještě jako sólista se Studiem 5 a jako vedoucí dixielandové skupiny. Krom toho začal také přednášet na ostravské a pražské konzervatoři, stal se aktivní osobností v Kruhu přátel jazzové a moderní taneční hudby a také psal články do hudebních časopisů. V roce 1959 v Československém rozhlase konečně vše směřovalo k tomu, aby zde vznikl stálý rozhlasový orchestr. Sestavit ho měl opět Karel Krautgartner, a k 1. lednu 1960 tak zahájil svou oficiální činnost Taneční orchestr Československého rozhlasu (TOČR). Poprvé vystoupil 28. března 1960 ve Smetanově síni v Obecním domě v Praze, koncert tehdy přenášel rozhlas i televize. Orchestru hrál v následujícím složení: Karel Krautgartner – dirigent,

11

klarinet, altsaxofon; saxofony: Milan Ulrich, Miroslav Rücker, Karel Velebný, Jan Konipásek; trubky: Richard Kubernát, Jiří Jelínek, Václav Hybš; trombony: Ladislav Pikart, Artur Holitzer; rytmika: Kamil Hála – klavír, Vladimír Tomek – kytara, Luděk Hulan – kontrabas, Ivan Dominák – bicí. V prvních dvou letech orchestr prakticky navázal na dosavadní repertoár All Star Bandu, kdy byla jeho produkce zaměřena na orchestrální skladby a bohaté využití improvizačních schopností jednotlivých hráčů. Jako doprovodná kapela v již jednou zmiňované soutěži „Hledáme písničku pro všední den“ v letech 1961–62 se zase zákonitě musel se svým repertoárem více orientovat na hudbu taneční a písňovou. Jelikož Československý rozhlas měl s TOČRem spíše plány „nejazzového“ rázu, došlo od roku 1963 k rozdělení na orchestr taneční a orchestr jazzový (JOČR), přičemž kuriózně měly oba orchestry stejné obsazení. Karel Krautgartner v obou tělesech figuroval jako umělecký vedoucí a s oběma také velmi často spolupracoval jako sólista. Ve funkci dirigentů však stanuli Kamil Hála v JOČRu a Josef Vobruba v TOČRu. TOČR mohl tedy dostát soudobým tanečně-písňovým hudebním trendům, zatímco JOČR se mohl konečně zaměřit na hudbu jazzovou, příležitostně zabrousil i na pomezí jazzu a vážné hudby – z repertoáru zaměřeného tímto směrem lze jmenovat např. Concertino pro altsaxofon a jazzový orchestr Kamila Hály, Ebony concerto Igora Stravinského, Cantus Planctus Miloše Štědroně a především různé skladby Pavla Blatného, který s orchestrem mnohokrát spolupracoval. Jako poctu a projev uznání osobnosti Karla

Krautgartnera

byly

oba

orchestry

z podnětu

vedení

Československého rozhlasu v roce 1967 přejmenovány na Orchestr Karla Krautgartnera. Kromě výše vyjmenovaných aktivit je snad třeba ještě dodat, že samozřejmě natáčel pro rozhlas, gramofonové závody, televizi,

12

film, skládal filmovou hudbu a v několika filmech si také zahrál. Velmi cenným materiálem vzešlým z jeho zkušeností během experimentování ze zvukem, nástrojovým obsazením a rozmanitými prvky moderní nástrojové hry je pak učebnice O instrumentaci tanečního a jazzového orchestru. 1.5

Emigrace V srpnu 1968, s příchodem vojáků Varšavské smlouvy

Krautgartner opustil Československo a jeho rodina ho brzy nato následovala. Zásahem Státní bezpečnosti byly jeho skladby pochopitelně zakázány, řada nahrávek v Národním archivu smazána a bezpočet cenných materiálů ihned zničen. Ve Vídni bylo Krautgartnerovi za velmi výhodných podmínek nabídnuto místo šéfdirigenta jazzového rozhlasového orchestru ÖRF, a tak se rozhodl ve

Vídni

zůstat.

S vídeňským

jazzovým

orchestrem

ÖRF

spolupracoval i po roce 1971, kdy přišlo další stěhování, tentokrát do Kolína nad Rýnem. Tam se Krautgartner chtěl věnovat pedagogické činnosti na kolínské konzervatoři. Kvůli svému záměru se ve svých 52 letech přihlásil ke studiu hudební vědy na filozofické fakultě Rheinische Musikschule. O 5 let později, v roce 1979 získal místo na univerzitě, kde vedl workshopy a semináře jazzové a populární hudby. Studium na filozofické fakultě ukončil doktorským titulem roku 1982, bohužel záhy nato 20. září 1982 náhle zemřel.

13

2.

Klarinetista

2.1

Pozice na české jazzové scéně a vlivy Karel Krautgartner byl vynikající klarinetista, který měl

v českých

jazzových

vodách

sobě

rovného

jen

v osobnosti

Ferdinanda Havlíka. Oba klarinetisté vyšli ze stylu hry Bennyho Goodmana, významného klarinetisty éry swingu 30. a 40. let minulého století. Havlíkův styl hry zůstal ukotven spíše ve swingové tradici s tím, že jeho hra byla velice precizní a stylová. O tom se můžeme přesvědčit mimo jiné na nahrávce skladby z roku 1959 Říkej mi to, prosím, potichoučku, ve které Havlík předvádí dokonale swingující goodmanovské sólo. Krautgartner naopak do svého stylu asimiloval více hudebních vlivů, které mu umožnily se realizovat ve více hudebních proudech, i když tyto nové přístupy byly mnohem znatelnější ve hře na saxofon než na klarinet. Krautgartner byl znám svojí pracovitostí se smyslem pro detail, což je při studiu jazzové hudby velmi důležitá a užitečná vlastnost, jelikož hudební sdělení se zde předává od ucha k uchu a ne přes notový záznam na papíře. Jazzový hudebník se totiž učí hlavně poslechem a následně napodobováním svých vzorů. Těmito vzory byli pro Krautgartnera dva význační světoví klarinetisté a kapelníci Benny Goodman a Artie Shaw, kterým však pravděpodobně předcházel vliv klarinetistů z New Orleans.

14

2.2

Excelující ve skladbách pro klarinet První dochovaná nahrávka Karla Krautgartnera je soukromá a

pochází z roku 1944. Jde o skladbu Avalon od Ala Jolsona v obsazení Karel Krautgartner – klarinet, Jiří Karásek – klavír, Miroslav Nejezchleb – bicí. V té době bylo Krautgartnerovi kolem dvaceti let a již po pár taktech je znát jeho vysoká hráčská úroveň. Při realizaci hudebních nápadů je mu velkou oporou vynikající technika a rytmická jistota. Krautgartner není typem hráče, který by čekal na nějakou inspiraci. Jeho hra je přímá, přesvědčivá a sdělná. Tento aspekt hry se v jazzu více blíží černošské spontánnosti než bělošské sofistikovanosti. Skladba Avalon vznikla v roce 1920, což je v jazzu období hudby New Orleans. Struktura skladby, melodie a harmonie je pro toto období typická a Krautgartnerem je také v tomto prvotním jazzovém stylu hrána. Kořeny jazzové hudby jsou v New Orleans, ale Karel Krautgartner byl nejvíce ovlivněn hudbou swingovou. I swingový ideál klarinetového zvuku mu byl, jakožto hudebníkovi vyrůstajícím na klasické klarinetové škole, bližší než syrový zvuk dixielandového klarinetu. Jasné potvrzení swingových kořenů, a to hlavně vlivu hry Bennyho

Goodmana,

dokládá

nahrávka

skladby

Ohohoho

Krautgartnerova sexteta z roku 1944. Tato ryzí nahrávka je dokladem toho, že i čeští hudebníci jsou schopní hrát jazz stejně dobře, jako jejich kolegové z Ameriky. Pevně šlapající rytmická sekce (bicí, kontrabas, klavír) tvořící základ jazzové hudby zde plní svoji úlohu dokonale. Nad nimi lehce a jednotně frázují téma trubka, tenor saxofon a klarinet. Skladba je korunována nápaditými stylovými sóly Karla Krautgartnera na klarinet a Milana Ulricha na tenor saxofon. Styl Bennyho Goodmana u nás dokonale ovládl Ferdinand Havlík. Na Karla Krautgartnera musel mít svůj nezanedbatelný vliv i další klarinetista big bandové éry Artie Shaw. Ten mohl být

15

Krautgartnerovi inspirací k napsání skladby Concertino in C minor z roku 1946 svým Koncertem pro klarinet, i když hudebně se nápadně podobá světoznámé skladbě Bennyho Goodmana Sing, Sing, Sing. Úspěch nahrávky nemálo podpořil Karel Vlach se svým orchestrem. Tento big band je svým zvukem, smyslem pro rytmus a frázováním ve své době absolutní špičkou mezi českými big bandy. Po nahrávce Concertina již nikdo nemohl pochybovat o hudebních kvalitách tehdy čtyřiadvacetiletého Karla Krautgartnera, který se v ní předvedl jako výjimečný improvizátor vybavený skvělou technikou. Jeho hudební vývoj ale přesto pokračoval dál. Touha neustále hledat a objevovat nové hudební vlivy byla silnou stránkou Krautgartnerovy osobnosti. Tuto touhu naplnil vznik nového amerického jazzového proudu, tzv. bebopu, který na hudební scénu uvedli mladí novátorští hudebníci, jako byli Charlie Parker, Dizzy Gillespie, Thelonious Monk, Bud Powel, Kenny Clarke, Max Roach a mnozí další. Tito progresivní hudebníci chtěli hrát jinak než jejich starší swingoví kolegové a vynalezli si svůj vlastní hudební jazyk, který díky spletitému rytmu a složitější harmonii nebyl vůbec jednoduchý na hraní ani na pochopení. Tak byla odstartována éra moderního jazzu, která jazz více posunula do sféry umělecké, což mělo za následek i velký odliv posluchačů, kteří se chtěli jazzovou hudbou jen bavit. Hudebníci hrající bebop se mnohdy nechali inspirovat klasickou hudbou a toužili jazz povýšit na vyšší formu umění. Karel Krautgartner, jakožto otevřený a vnímavý hudebník, pochopil poselství bebopu a nechal se jím inspirovat. Jasným dokladem vlivu bebopu na Krautgartnerovu klarinetovou hru je jeho skladba z roku 1954 Odjezd je přesně v deset. Tak jako u Concertina

jej

skvěle

doprovází

orchestr

Karla

Vlacha.

Krautgartner zde předvádí virtuózní hru ve velmi rychlém tempu a

16

jeho swingové hraní je zde obohaceno o tzv. průchozí tóny, které jsou typickým znakem bebopu. Vytváří totiž harmonické napětí a obohacují harmonii o citlivé tóny. Dalším typickým znakem bebopu v této skladbě je její velmi rychlé tempo. Rychlost je důkazem hráčské virtuozity, jenž byla v bebopu také zdůrazňována. Další

nahrávka

dokládající

Krautgartnerovu

hudební

všestrannost je opět jeho vlastní kompozice. Tentokrát je to polka z roku 1956 s názvem Čert ví proč. Na této skladbě, kterou bychom měli hodnotit v kontextu doby, nám Karel Krautgartner předvádí, že se dají spojit dva neslučitelné hudební světy jazzu a dechovky. Do polkového rytmu se Krautgartnerovi podařilo propašovat jazzové fráze, za které by se nemusel stydět ani Charlie Parker. Není jich mnoho, ale jsou tam, hned vedle ländlerových melodií, které jsou zahrány stylově stejně dobře, jako ty jazzové. Touto skladbou Karel Krautgartner jakoby sděloval: „Chci hrát jazz, ale můžu jen dechovku. Čert ví proč.“ Naštěstí doba teroru 50. let v Československu pominula a nastala svobodnější léta šedesátá, přející jazzové hudbě snad nejvíce za celou dobu komunistické totality. V roce 1960 natočil Karel Krautgartner známou píseň Jaroslava Ježka na slova Jiřího Voskovce a Jana Wericha Nebe na zemi. Nahrávka je pro Krautgartnera specifická tím, že ji natočil v tzv. „malé partě“, přesně řečeno v jazzovém kvartetě, ve složení Rudolf Rokl – klavír, Luděk Hulan – kontrabas, Ivan Dominák – bicí. Na této nahrávce je nejvíce patrná Krautgartnerova hudební proměna v moderního hráče. Nabízí se nám srovnání s výborným bebopovým klarinetistou Buddy DeFrankem, který natočil velké množství nahrávek ve stejném nástrojovém obsazení, jako je zmíněná Krautgartnerova nahrávka. Jestli byl Buddy DeFranco Karlu Krautgartnerovi inspirací, nevíme. Ale

17

rozhodně velký vliv moderního jazzu na jeho klarinetovou hru nemůžeme popřít. 2.3

Interpretační přesahy do vážné hudby Krautgartner jakožto výjimečný instrumentalista dovedl měnit

styl hry podle potřeby. Některá hudba si žádá tradičnější přístup, jiná umožňuje více experimentovat. Krautgartner klarinetista měl velký stylový rozptyl, možná bychom mohli použít známé muzikantské rčení „od Bacha po Vlacha“. Mohl plynule přejít z polky do foxtrotu, z foxtrotu do blues, z blues do populární melodie a z populární melodie do světa vážné hudby. Nahrávka dvou skladeb Igora Stravinského z roku 1968 je toho důkazem. Jsou to Ragtime pro 11 nástrojů a slavné Ebony Concerto pro jazzovou kapelu. Obě nahrávky jsou na vysoké interpretační úrovni a jen nám potvrzují Krautgartnerovu schopnost vyrovnat se i s klasickým, i když jazzově orientovaným repertoárem. Svět klasické hudby se od světa jazzu odlišuje hlavně svými požadavky na dokonalost, což je dáno hlavně tím, že ve vážné hudbě je zdůrazněna interpretace díla, kdežto v jazzu se více cení kreativita založená na improvizaci a hráčská originalita. Krautgartnerův styl klarinetové hry je spojením vlivů černošské hudby New Orleans, swingové hudby 30. a 40. let, moderního jazzu a vážné hudby.

18

3.

Saxofonista

3.1

Zaměření na alt saxofon Už černošští hudebníci si saxofon oblíbili hlavně pro jeho

zvukové možnosti. Je to nástroj, který má ze všech dechových nástrojů, ať už dřevěných nebo žesťových, největší schopnost zvukové variability, a byl tím pádem ideálním nástrojem pro expresivní černošské hudební vyjádření. Bylo nemyslitelné, aby Karel Krautgartner zůstal věrný jen klarinetu, jelikož saxofon byl také typickým nástrojem swingové hudby. To, proč Krautgartner upřednostnil alt saxofon, nikoliv tenor saxofon, by mohlo souviset s vyšším laděním. Jako klarinetista, který často improvizoval ve vyšších polohách, mohl být daleko víc inspirován hrou právě ve vyšších rejstřících nástroje. Zřejmě i proto měl vedle alt saxofonu v oblibě také soprán saxofon. První velkou saxofonovou inspirací mu mohl být orchestr Osvobozeného divadla, kde hudbu skládal a pro orchestr aranžoval

19

Jaroslav Ježek. Typickým zvukem jazzových orchestrů té doby je zvuk saxofonové sekce. Sám Krautgartner později vzpomínal, jak ho zaujala Ježkova harmonizace melodie v saxofonové sekci do čtyřhlasu. Pokud budeme na nahrávkách porovnávat, jak často Karel Krautgartner natáčel sólově na saxofon a klarinet, zjistíme, že u něj popularita saxofonu od počátku 50. let stoupala. Bylo to dáno hlavně rozmachem saxofonové hry v letech čtyřicátých a padesátých, kdy spousta novátorských hráčů v jazzu byli saxofonisté. Vývoj klarinetové hry se se skončením éry big bandů v podstatě zastavil a všichni významní klarinetisté čerpali hudební inspiraci z jiných nástrojů, a to především ze hry saxofonistů. Éra Bennyho Goodmana skončila a nastoupila éra Charlieho Parkera, což se projevilo i u Krautgartnera. 3.2

Excelující ve skladbách pro alt saxofon Jeho první sólová nahrávka na alt saxofon pochází z roku

1952 s orchestrem Karla Vlacha. Je to skladba, kterou si Karel Krautgartner zkomponoval sám a jmenuje se Lamento. Tato baladická kompozice je jakási pocta bigbandovým saxofonistům éry 30. a 40. let, kdy typickým znakem saxofonové hry bylo mohutné vibrato. Nejvýraznější osobností alt saxofonu té doby byl člen orchestru Duka Ellingtona Johnny Hodges. Pro něj a jeho styl, který byl založen na melodické hře, dokonalém vibratu a častém použití glissanda, napsal Duke Ellington spoustu skladeb, které Hodgese proslavily a zajistily mu neotřesitelné místo v jazzových dějinách saxofonové hry. Krautgartnerovo Lamento by se také mohlo jmenovat Pocta Johnnymu Hodgesovi. Tak jako u klarinetu, je Krautgartnerova hra na saxofon velmi precizní a technicky dokonalá. Nikdy nespoléhá jen na nějaký jazzový pocit. V jeho hře je vždy znát specifický přístup k nástroji.

20

Nic se neděje náhodně, a podobně jako u hráčů vážné hudby, je maximálně kladen důraz na dokonalé zvládnutí nástroje. V další skladbě z roku 1958 nesoucí název Cesta ke hvězdám Karel Krautgartner

přiznává

vliv

jednoho

z nejvýznamnějších

saxofonových hráčů jazzové historie, a to geniálního Charlieho Parkera. Skladba začíná a končí v pomalém tempu a můžeme ji chápat jako vzpomínku na melodickou hru swingových saxofonistů. Střední část je naopak v rychlém tempu a je vyplněna bebopovou improvizací, která nám jasně říká „to pomalé je minulost, ale teď je tady bebop!“. Tato radikální proměna jasně vyjadřuje Krautgartnerův kladný postoj k modernímu jazzu, a to hlavně k hudbě Charlieho Parkera. Další nahrávkou, která dokládá Parkerův velký vliv na Krautgartnerovu saxofonovou hru, je skladba Charmaine. Tato jednoduchá valčíková melodie se po chvíli promění v tryskající bebopovou improvizaci plnou typických parkerovských frází. Jedná se o jedno z nejvýraznějších Krautgartnerových bopových sól. Dalším výrazným vlivem, který zasáhl jazzové dění v polovině 20. století, je vznik cool jazzu. Vznikl reakcí bílých jazzových hudebníků na černošský bebop a byl zásadně ovlivněn klasickou hudbou. Živelnost černošského hraní byla vystřídána klidem a vědomou kontrolou hry. Cool jazzovým pionýrem se uvádí orchestr Clauda Thornhilla, pro kterého aranžoval i významný skladatel a především aranžér Gil Evans. Ideál cool jazzového zvuku byl inspirován také Milesem Davisem, který byl právě u toho, když se sešli významní představitelé cool jazzu, jako byl altsaxofonista Lee Konitz nebo barytonsaxofonista Gerry Mulligan, a vznikla výjimečná nahrávka Birth Of The Cool. Typickým představitelem cool jazzu byli hudebníci ze západního pobřeží Ameriky, kteří jsou označováni jako „west coast“. Šlo převážně o bílé muzikanty, jako

21

byli Chet Baker, Art Pepper, Gerry Mulligan. Příkladem west coast jsou nahrávky Gerryho Mulligana a jeho kvarteta v obsazení baryton saxofon, trubka, kontrabas, bicí, tedy bez harmonického nástroje. Ovlivnění

tímto

stylem

Karel

Krautgartner

dokládá

nahrávkami svého orchestru z druhé poloviny 50. let a první poloviny 60. let. Jsou to skladby Foggy Day, Prosím neodcházej, Kulové eso, Main

Street

(Broadway),

A

Dandy

Line,

Slalom

a

jiné.

Krautgartnerova skladba Eukalyptus z roku 1957 je znatelně poznamenána cool jazzovým ideálem, i když klasický bigbandový zvuk je v ní stále přítomen. Krautgartnerovo sólo na saxofon je jak vystřižené ze slavné nahrávky westcoastového saxofonisty Arta Peppera z roku 1959 Art Pepper + Eleven. Je zajímavé si uvědomit, jak dalece byl Karel Krautgartner současným hráčem, který v roce 1957 zní stejně dobře, jako věhlasní američtí hráči úrovně Arta Peppera o dva roky později. Karel Krautgartner byl typ progresivního hudebníka, který stále hledal nové podněty a nechával se ovlivňovat novými hudebními přístupy. V šedesátých letech minulého století byly v Československu ideální podmínky tvořit a přijímat vše nové. V hudbě, a to nejen jazzové, ale i vážné se to projevilo daleko větší svobodou a touhou experimentovat. V jazzu to byl především free jazz, který nastolil nová pravidla a umožnil hudebníkům úplně se oprostit od formy a harmonie. Ve hře na saxofon to byli hudebníci jako Ornette Coleman, Eric Dolphy, Pharoah Sanders, Albert Ayler, Archie Shepp nebo později Dewey Redman. V roce 1966 Karel Krautgartner natočil svoji skladbu Radary nad městem, která je evidentně inspirována free jazzovou avantgardou. Koncepce skladby a zvuk kapely nám může evokovat nahrávku skladby Hat and Beard avantgardního saxofonisty, basklarinetisty a flétnisty Erica Dolphyho z desky Out To Lunch

22

z roku 1964. Nástrojové obsazení se liší jen o přidaný trombon v Krautgartnerově kapele. Kompozice je bluesové téma v moderním hávu a střídá se zde volná improvizace s improvizací na dvanáctitaktovou bluesovou formu. Krautgartnerovo sólo na alt saxofon je velmi avantgardní, prakticky se nedrží žádné harmonie a maximálně využívá zvukových možností nástroje. Tato progresivní nahrávka dokládá, jakou otevřenou hudební osobností Karel Krautgartner byl. Jeho jazzová hudební cesta započala u Bennyho Goodmana a obsáhla v podstatě všechny hudební styly, které po éře swingu následovaly. Dovedl také mistrně využívat zvukové možnosti, které saxofon nabízí. Toto Krautgartnerovo specifikum by mohlo mít příčinu v jasné zvukové představivosti a velké nátiskové flexibilitě. Pro Krautgartnera je typické, že na různých nahrávkách zní odlišně. Změna stylu hry je doprovázena změnou barvy a charakteru zvuku. Týká se to především jeho hry na alt saxofon, v menší míře je tato zvuková flexibilita patrná ve hře na soprán saxofon a nejméně na klarinet, což je hlavně dáno omezenými zvukovými možnostmi nástroje. Jinak zní Krautgartner hrající swingové sólo ve stylu 30. a 40. let (patrý vliv bigbandových hráčů, jako např. Johnny Hodges), bopové sólo (hlavně vliv Charlieho Parkera), cooljazzové sólo ovlivněné hlavně zvukem westcoastových saxofonistů (např. Art Pepper), freejazzové sólo (např. Eric Dolphy nebo Ornette Coleman, přičemž zvuk Ornetta Colemana nám může připomenout Krautgartnerovo krátké, ale výrazné sólo ve třetiproudní skladbě Pavla Blatného Modely pro Karla Krautgartnera). Originalita stylu hry na saxofon spočívá zejména ve zvuku, ale i ve způsobu frázování a rytmicko-harmonické koncepci.Karel Krautgartner neměl vyloženě vyhraněný styl hry, avšak dovedl mistrně používat paletu barev saxofonového zvuku, v čemž hlavně a především spočívá jeho výlučnost.

23

3.3

Excelující ve skladbách pro soprán saxofon Krautgartner hrál také na soprán saxofon a i u tohoto nástroje

potvrzuje svou pověst skvělého hráče. Ve skladbách, jako jsou Jealousy (Žárlivost), Pokouším se zapomenout a Políčko pole, můžeme ocenit Krautgartnerovu perfektní techniku a neomylnou intonaci, ale jeho samotný improvizační styl je v podstatě totožný se stylem hry na klarinet. Na soprán saxofon se ze světových jazzových hráčů od počátku 60. let soustředil jeden z nejvýznamnějších saxofonistů a jazzových hudebníků vůbec John Coltrane. V dějinách jazzového

soprán

saxofonu

byl

další

výraznou

osobností

neworleanský saxofonista Sidney Bechet. Ve swingové éře byl soprán saxofon využíván spíše v saxofonové sekci (hojně se např. objevuje v aranžmá Duka Ellingtona). V 50. letech období bebopu a hardbopu byl významnou osobností hráč na soprán saxofon Steve Lacy. Velkého rozmachu se tento nástroj dočkal koncem 60. let. Zasloužil se o to hlavně významný jazzový saxofonista a skladatel Wayne Shorter, který v té době hrál v elektrické kapele Milese Davise. Výraznou stopu zanechal také Oliver Nelson, zejména ve své rozměrné bigbandové skladbě Sound Piece for Jazz Orchestra (1966). V Československu se o uvedení soprán saxofonu na jazzovou scénu zasloužil právě Karel Krautgartner.

24

4.

Skladatel a aranžér

4.1

Skladatelský a aranžérský vývoj Komponování a aranžování bylo podle Karla Velebného,

významného českého jazzového skladatele, aranžéra, zakladatele české jazzové pedagogiky a skvělého instrumentalisty, jednou z důležitých hudebních aktivit, kterou by se měl každý jazzový hráč do jisté míry zabývat. Jelikož nedílnou součástí jazzové hudby je improvizace, což předpokládá znalost akordů a harmonie, mají jazzoví hráči ke komponování a eventuelně aranžování blíže než jejich kolegové z vážné hudby, kteří se úzce specializují na samotnou nástrojovou hru.

25

Karel Krautgartner byl svým založením spíš typ analytického hudebníka, který touží poznat mechanismus hudby. Pokud nechceme zůstat jen na povrchu poznání, musíme začít zkoumat a objevovat zákonitosti hudby detailně. Tato Krautgartnerova touha objevovat, spojená s pracovitostí byla ideálním základem k tomu, aby se jazzovou kompozicí a aranžováním zabýval seriózně. V oblasti vážné hudby byla kompozice již dlouhá léta součástí studia na konzervatoři. Jazzová kompozice a aranžování se v té době nikde neučily, a tak hlavním zdrojem studia byly samotné jazzové nahrávky. Informace o nich si každý musel získat sám, a to hlavně poslechem a následně detailní analýzou harmonie a nástrojové instrumentace. Karel Krautgartner se musel zřejmě věnovat kompozici a aranžování již během studia na gymnáziu v Brně, kdy si založil svou swingovou kapelu. Podobně jako u improvizace, kdy Krautgartner postupem času vstřebával různé hudební vlivy, tak i v kompozici a hlavně aranžování svůj přístup měnil a rozvíjel. Prvním aranžérským vlivem mohl být orchestr Osvobozeného divadla pod vedením Jaroslava Ježka, který Krautgartnera zaujal Ježkovými

aranžmá

melodií v saxofonové sekci do čtyřhlasu, s čímž také na americké půdě začal jiný skladatel a aranžér Jimmie Lunceford. V období swingové éry big bandů 30. a 40. let musely mít na Krautgartnera velký vliv v podstatě všechny zásadní orchestry té doby, jako byli např. Count Basie, Duke Ellington, Benny Goodman, Glenn Miller, Arti Shaw aj. 4.2

Analýzy skladeb Z počátku měl pro Krautgartnera zásadní význam orchestr

Bennyho Goodmana, který mu byl předně blízký jako klarinetista. Jedna z nejvýznamnějších Krautgartnerových skladeb Concertino in C minor mohlo být inspirováno slavnou skladbou orchestru Bennyho

26

Goodamana Sing, Sing, Sing. Concertino je napsáno v typické jazzové formě A-A-B-A. Téma zazní na začátku skladby, poté následuje efektní klarinetová improvizace doprovázená zprvu jen bicími, odehrávající se na A části, a až do konce skladby je tato A část různě harmonicky variována a doprovázena ostatními dechovými sekcemi, převážně riffovým hraním. Po formální a harmonické stránce se jedná o jednoduchou kompozici, která je ovšem výborně vystavěna a především zahrána. Karel Krautgartner vnímal zvuk big bandu jako paletu barev, což si můžeme povšimnout např. na jeho vlastní skladbě Lamento. Tato sólová baladická skladba pro alt saxofon je jakousi poctou vibratovému hraní a zároveň využívá pestré zvukové barevnosti doprovázejících nástrojových sekcí. Svou jemností nám může připomínat zvuk orchestru Clauda Thornhilla, který je považován za předchůdce cool jazzu. Ve zvukovém pojetí orchestru je tato jazzová balada ve srovnání s Concertinem znatelným krokem vpřed. Skladba Odjezd je přesně v deset je další efektní „sólovka“, kterou si Karel Krautgartner napsal tentokrát znovu pro klarinet. Je to klasická „swingovka“ v rychlém tempu, opět ve formě A-A-B-A a mohla být inspirována např. orchestrem Woodyho Hermana nebo Counta Basieho. Tato kompozice je částečně jakýsi návrat ke Concertinu C minor, ale v modernějším skladatelském provedení. Krautgartnerova jazzová polka Čert ví proč je vtipnou a zároveň chytrou skladbou, která propojuje dva odlišné hudební světy jazzu a dechovky. Polkový rytmus a typicky dechovkové figury klarinetů spolu se zvukem swingujícího orchestru vytvářejí dobou žádaný kompromis. Velice zajímavé je instrumentální pojetí skladby v obsazení: 2 klarinety, akordeon, vibrafon, kytara, kontrabas, bicí. Zvláště spojení akordeonu a vibrafonu je velmi osobité a výsledkem

27

je měkký barevný zvuk, dokazující Krautgartnerovu mimořádnou zvukovou představivost. V roce 1957, kdy orchestr Karla Krautgartnera působil jako noneto, se v jeho aranžmá projevily vlivy cool jazzu, vycházející z legendární nahrávky Milese Davise „Birth Of The Cool“. Typický příkladem je Krautgartnerovo aranžmá skladby George Gershwina A Foggy Day. Jiná skladba z téhož roku, další Krautgartnerova vlastní kompozice Eukalyptus je skladbou nadmíru zajímavou. Jsou v ní obsaženy různé vlivy. Téma skladby je inspirované hudbou Latinské Ameriky a může nám svým rytmem připomínat známou skladbu Tequila, která ovšem byla natočena o půl roku později. Téma má klasickou jazzovou formu s tím, že všechny A části jsou psány v latinsko-americkém rytmu a část B je v rytmu swingovém a zvukově vychází z cool jazzových aranžmá. Po tématu následují střídající se sóla na alt saxofon a trubku, která se stupňují až vygradují zpět do tématu, jež zazní na konci už jen ve formě A-A. Typickým znakem Krautgartnerových aranžmá je časté použití riffového hraní, které má své kořeny v hudbě 30. a 40. let. Typickým představitelem tohoto aranžérského přístupu byl například Count Basie. Jako příklad můžeme uvést skladbu Rosnička z roku 1964,

kterou

Krautgartner

aranžoval

pro

Taneční

orchestr

Československého rozhlasu. Svůj swingující naturel nezapřel v dalším aranžmá skladby pro TOČR s názvem Gaudeamus igitur. Toto přímočaré aranžmá nám leccos vypovídá o Krautgartnerových aranžérských prioritách. Především je to swingový rytmus, dále jasná rytmická koncepce všech sekcí orchestru a technická náročnost, která měla vyzdvihnout hráčské kvality jednotlivých hudebníků. Možná se za tím skrývala

28

Krautgartnerova touha vyrovnat jazzovou hudbu na úroveň hudby klasické. Přes všechny moderní hudební vlivy, které Karel Krautgartner během své hudební kariéry vstřebal, zůstává jeho srdeční záležitostí swingová hudba. Swingový rytmus tvoří hlavní hudební platformu, na které staví své kompozice a aranžmá. To je dobře patrné i ve skladbě Neony, kterou se svým orchestrem nahrál v roce 1959. Skladba je pokusem o propojení světa jazzu s vážnou hudbou. Tento hudební přístup, který se nazývá třetí proud, byl ve velké oblibě hlavně v průběhu 60. let. Typickým příkladem tohoto spojení jsou skladby Pavla Blatného, který přichází k jazzu ze sféry vážné hudby. Jedná se o skladby Passacaglia (1960), Modely pro Karla Krautgartnera (1963) a Rytmy a témbry (1964). Dalším významným skladatelem a aranžérem, který se výrazně podílel na repertoáru TOČRu a JOČRu, byl Kamil Hála. Pro tyto orchestry napsal například skladby: Koncertino pro alt saxofon a jazzový orchestr (1961), Město v mlze (1962), Portrét (1962), Tři na čtyři (1963), Intensity (1964), Ex (1965), Kult jazzu (1965) a jiné. V porovnání s těmito dvěma výraznými osobnostmi byl Karel Krautgartner svým založením poněkud tradičnější, i když otevřenou hudební osobností. V roce 1961 byla natočena cyklická kompozice nazvaná Studentská suita, která také spadá do Krautgartnerových kompozic tzv. třetího proudu. Skládá se z pěti částí: 1. Cestou do školy, 2. Učený z nebe nespadl, 3. Ona, 4. Fantazie a sny, 5. Do života. Spojení klasických a jazzových vlivů v této vydařené kompozici nepůsobí vůbec násilně. Nepřevládá zde touha skladatele zaujmout posluchače něčím za každou cenu překvapujícím a novátorským. Výsledkem je vyrovnaný a přirozený hudební dojem. Možná je to dáno i inspirací, kterou čerpal Karel Krautgartner přímo ze svých vlastních zkušeností studentského života.

29

Některé Krautgartnerovy kompozice a aranžmá mohou vytvářet dojem určité umělé konstrukce, která je velmi promyšlená, ale poněkud bez emocí. Karel Krautgartner ve svých aranžmá mnohdy preferoval silný zvuk opřený o pevně swingující základ, což může s odstupem času v některým případech působit poněkud těžkopádně.

Pravděpodobně

to

může

mít

příčinu

v tradici

bigbandového hraní 30. a 40. let, která ho ovlivnila nejvíce. 4.3

Působení v zahraničí Po roce 1968 působil Krautgartner ve funkci šéfdirigenta big

bandu ÖRF ve Vídni. Nahrávky aranžmá z té doby jsou na velmi vysoké interpretační a improvizační úrovni. To je patrné například na nahrávce skladby Erwina Halletze v aranžmá Karla Krautgartnera Subway Melody se skvělým tenorsaxofonovým sólem Carla Drewo. Big band ÖRF byl složen ze skvělých hráčů, na kterých je znát, že žili a tvořili ve svobodné zemi a měli daleko větší hudební možnosti než jejich kolegové z Československa. Spolupráce s orchestrem takové úrovně musela být pro Karla Krautgartnera určitým naplněním, na druhou stranu se jednalo převážně o studiovou práci, která se ne vždy týkala ryze jazzových aranžmá, ale i aranžmá populárních skladeb. To mohl být důvod, proč se Krautgartner později rozhodl přestěhovat do Kolína na Rýnem a věnovat se raději pedagogické činnosti.

Závěr Karel Krautgartner mé očekávání rozhodně nezklamal! Tento významný jazzový hudebník

svým

životem

dokázal,

že

i

v Československu za totalitního režimu bylo možné vytvořit skvělé hudební dílo. Pro československý jazz byl Krautgartnerův odchod do emigrace velkou ztrátou

30

a ještě větší ztrátou následné nesmyslné ničení a mazání jeho nahrávek. Velkou inspirací mi zůstává jeho poctivý přístup k práci, bez kterého se pravdivé umění dělat nedá.

Použité informační zdroje Literatura Dorůžka, Lubomír. Panoráma jazzu. Mladá fronta, 1990. ISBN 80-204-0092-3

31

KOLENÍKOVÁ, Libuše. Jazzman Karel Krautgartner. Sdružení přátel Karla Kautgartnera Mikulov, Hlas Pálavy Praha, 2010. ISBN 978-80-86212-71-5 NÁRTOVÁ, Zuzana. Karel Krautgartner a jeho přínos pro československou jazzovou hudbu. Ústí nad Labem, 2010. bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ V ÚSTÍ NAD LABEM. Pedagogická fakulta

Prameny KAREL KRAUTGARTNER & Jazzový orchestr Čs. Rohlasu. CD. Supraphon/FR 0132-2. KAREL KRAUTGARTNER. Případ ještě nekončí. CD. Supraphon/FR 0131-2. KAREL KRAUTGARTNER. Docela všední, obyčejný den. CD. Supraphon/FR 0179-2. ČESKOSLOVENSKÝ JAZZ 1960. Supraphon, DV 10090. [LP] ČESKOSLOVENSKÝ JAZZ 1961. Supraphon, DV 10106. [LP] ČESKOSLOVENSKÝ JAZZ 1962. Supraphon, DV 10123. [LP] ČESKOSLOVENŠTÍ JAZZOVÍ SÓLISTÉ 1962. Supraphon, DV 10133. [LP] ČESKOSLOVENSKÝ JAZZ 1963. Supraphon, DV 10150. [LP] ČESKOSLOVENSKÝ JAZZ 1964. Supraphon, DV 10176. [LP]

32

JAZZ KOLEM KARLA KRAUTGARTNERA 1964–65. Supraphon, DV 10190. [LP] ČESKOSLOVENSKÝ JAZZ 1965. Supraphon, DV 10213/9015. [LP] ČESKOSLOVENSKÝ JAZZ 1966. Supraphon, DV 10234/9023. [LP] Výběr skladeb na deskách Supraphon SP a EP (1954–1964): Ukolébavka v rytmu. 019/A2 Jealousy. 084/A2 Main Street. 084/B2 Darktown Strutters Ball. 085/A1 A Dandy Line. 085/A2 Slalom. 085/B1 Rytmus v patách. 085/B2 Andělé zpívají. 0104/A1 Nevíš, co je láska. 0104/A2 Šafránový večer. 0104/B1 Promiňte, slečno, to je omyl. 0104/B2 Prolog. 0119/A Zlatý déšť. 0119/B Boogie pro tebe. 013371/A Mambo-calypso. 013371/B Studentská suita. 0125 Černá kráska. 0129/A1, DV 10119 Duet. 0129/A2, DV 10119 TU-104. 0129/B1, DV 10119 La Ronde. 0133/A, DV 10119 Serenáda pro Kateřinu. 0133/B, DV 10119 Serenáda pro Riu. 0202/B1

33

C Jam Blues. 0272, ST 17031/A Matiné. 0272, ST 17031/B Miluj mne, nebo mne opusť. 013523/B Dinah. 013535/B

Dokument Českého rozhlasu Český rozhlas Vltava. Karel Krautgartner – vzpomínky na největší osobnost Jazzového orchestru československého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2012.

34

Příloha VYBRANÁ DISKOGRAFIE KARLA KRAUTGARTNERA (vydané desky Supraphon / tučně CD reedice Fr. Rychtaříka) Karel Vlach se svým orchestrem 8. 2. 1946 Concertino in C-minor (KK) Orchestr divadla hl. m. Prahy v Karlíně, Karel Vlach-dir 20. 2. 1952 Lamento (KK) 51525-M Karel Krautgartner se sextetem 1952 A 3354 Kriminologie (KK) DV 10178 Karel Vlach se svým orchestrem 3. 9. 1954 Odjezd je přesně v deset (KK) Karel Vlach se svým orchestrem 3. 11. 1954 Hora staccato (Grigoras Dinicu) 10045 Karel Krautgartner se svým orchestrem 15. 5. 1956 82044 Tico-tico (Zequinha Abreu) 51153-M, Su 048, SUED 1040 Karel Krautgartner se svým orchestrem 22. 10. 1956 82289 Čert ví proč (KK) 51152-M, Su 048, SUED 1040 Karel Krautgartner se svým orchestrem 26. 3. 1957 45/350 Případ ještě nekončí (KK) SUED 1040

35

?????

Su

reedice Su

Su 019

Su DM

Su

Su

Su 048,

Karel Krautgartner se svým orchestrem 10. 4. 1957 45/SP-0083 Ráno [The Morning After] (Ch. Hamilton) Su 013306 Karel Krautgartner se svým orchestrem 16. 5. 1957 45/617 A Foggy Day [Mlhavý den] (G. Gershwin) Su 084 Karel Krautgartner se svým orchestrem datum neznámé Jealousy [Žárlivost] (Jacob Gade) Karel Krautgartner se svým orchestrem 28. 5. 1957 82756 Main Street (=Broadway) [Hlavní třída] 51173-M, Su 084

Su 084

Su

Karel Krautgartner se svým orchestrem 31. 5. 1957 82753 A Dandy Line [Dudácká] (Jack Montrose) Su 51173-M, Su 085, SUED 1070 Karel Krautgartner se svým orchestrem 8. 6. 1957 82759/II Eukalyptus (KK) 51175-M, Su 084 Karel Krautgartner se svým orchestrem 5. 3. 1958 Cesta ke hvězdám (Eduard Parma) 51191-M Karel Krautgartner se svým orchestrem 26. 6. 1958 45/SP-0069 Vlašský koncert (Miroslav Heřmanský) 013307 45/SP-0070 Mambo-Mexico (Ivo Dědina) 013307 Karel Krautgartner se svým orchestrem 4. 9. 1958 Růžový sad (Jaroslav Dudek) 51228-M

36

Su

Su

Su Su

Su

Karel Vlach se svým orchestrem 17. 10. 1958 Kradená jablíčka [Stealin’ Apples](Waller)Su ….. Karel Krautgartner se svým orchestrem 25. 4. 1959 45/827 Neóny (KK) Karel Krautgartner se svým orchestrem 22. 9. 1959 VM 1921 Prosím, neodcházej (Alfons Jindra) 10096 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 8. 3. 1960 VM 1921 Kulové eso (Mojmír Smékal) 10096 Jazzové studio 14. 3. 1960 VM 1920 Nebe na zemi (Jaroslav Ježek) 10096

Su 0101

Su DV

Su DV

Su DV

Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 14. 3. 1960 45/1026 Prolog (M. Vomela)

Su 0119

Karel Krautgartner se svým orchestrem 21. 3. 1960 45/1027 Modrá Felicie (Miroslav Heřmanský)

Su 0119

Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 14. 1. 1961 VM 2291 Duet (Neal Hefti) 10119, Su 0129 VM 2292 TU-104 (Kamil Hála) 10119, Su 0129 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 2. 2. 1961 VM 2292 Černá kráska [Black Beauty] 10119, Su 0129 VM 2292 Ruch na refýži (Luděk Hulan) 10119 45/1110-11 Studentská suita (KK)

37

Su DV Su DV

Su DV Su DV Su 0125

45/1154 La Ronde (John Lewis) 45/1155 Serenáda pro Kateřinu Su DV 10119 Taneční orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 6. 3. 1961 45/SP-0523 Chvíle snění (P. Šimek) 013372

Su 0133 Su 0133,

Su

Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 2. 6. 1961 VM 2167 Koncertino pro altsaxofon a jazz. o. (KK) Su DV 10106 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 18. 10. 1961 VM 2291 Na smetišti (Jaroslav Ježek) 10119 VM 2291 Žhavý měsíc [Moonglow] 10119 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 19. 10. 1961 VM 2291 Pianola (Kamil Hála) 10119 Jazzové studio 25. 10. 1961 VM 2291 The Song Is You [Ty jsi píseň] 10119

Su DV Su DV

Su DV

Su DV

Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 25. 10. 1961 VM 2291 Sophisticated Lady [Překultivovaná dáma] Su DV 10119 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 7. 2. 1962 45/SP-0826 Blues [Blues Before and Because of]Su 013277 VM 2445 Portrét (Kamil Hála) Su DV 10123 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 8. 2. 1962

38

VM 2446 10123 45/SP-0827 013277

Město v mlze (Kamil Hála)

Su DV

Klidná plavba [Smooth Sailing]

Su

Taneční orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 21. 4. 1962 Caravan (Duke Ellington-Juan Tizol) Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 22. 6. 1962 A 2600 Dnes není všední den (Alfons Jindra) 10133 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 12. 10. 1962 A 2599 Lento pro klapkový trombon (Alf. Jindra) 10133 A 2600 Ty (Kamil Hála) 10133

Su …..

Su DV

Su DV Su DV

Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 14. 5. 1963 Políčko pole (Lev Knipper/Kamil Hála-arr) Su ….. Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 10. 7. 1963 Rat Race [Krysí dostihy] (Quincy Jones) Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 21. 7. 1963 A 2912 Passacaglia (Pavel Blatný) 10150

Su …..

Su DV

Taneční orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 18. 9. 1963 Pokouším se zapomenout (Alfons Jindra) Su 10156 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 21. 11. 1963 Karlovarská kolonáda (Murad Kažlajev) Su ….. Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 9. 12. 1963

39

A 2913 10150

Tři na čtyři (Kamil Hála)

Jazzové trio 21. 12. 1963 A 2913 Moderní žena. Svita (Luděk Hulan) 10150, DV 10165

Su DV

Su DV

Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 16. 3. 1964 A 3377 Modely pro Karla Krautgartnera (Blatný)Su DV 10190, Su SV 9012 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 8. 7. 1964 A 3295 Intensity (Kamil Hála) 10176, Su SV 9011

Su DV

Taneční orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 11. 7. 1964 Le grenouille [Rosnička] (Revil-Lemarque)Su 013524 Taneční orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 8. 10. 1964 Gaudeamus igitur (anonym / KK-arr) 013532 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 25. 2. 1965 A 3377 Kult jazzu (Kamil Hála) 10190, Su SV 9012 A 3378 31° ve stínu (Luděk Hulan) 10190, Su SV 9012 A 3378 Ty jsi můj svět (Václav Zahradník) 10190, Su SV 9012 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 26. 2. 1965 A 3378 Ex (Kamil Hála) 10190, Su SV 9012 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 1. 3. 1965 A 3377 Z čista jasna (Karel Velebný) DV 10190, Su SV 9012

40

Su

Su DV Su DV Su DV

Su DV

Su

Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 16. 3. 1965 C 2529 Matiné (Kamil Hála) Su ST 17031 C 2530 C Jam Blues (Duke Ellington) Su ST 17031 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 25. 3. 1965 A 3378 Ruch na refýži (Luděk Hulan) 10190, Su SV 9012 Jazzové studio 29. 9. 1965 A 3178 Miss Martingalle (Luděk Hulan) 10165 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 16. 3. 1966 A 3677 Radeckého pochod [Radetzky Marsch] 10224 A 3678 Pátý jezdec 10224 Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, řídí Karel Krautgartner 7. 4. 1966 A 3628 Rytmy a témbry (Pavel Blatný) 10213, Su SV 9015 Czechoslovak All Stars Band 27. 4. 1966 Dvojitý Nelson (Karel Velebný) 10234, SV 9023 Radary nad městem (KK) 10234, SV 9023

Su 0272, Su 0272,

Su DV

Su DV

Su DV Su DV

Su DV

Su DV Su DV

Karel Krautgartner se svým orchestrem (možná nevydáno) 20. 2. 1967 Jásavá – Mělnická (F. Petr) Kudy kam (Karel Valdauf) Škoda lásky (Jaromír Vejvoda) Su ….., SUED 1040

41

Orchestr Karla Krautgartner 8. 6. 1967 Poznáte lehce náš rytmus (L. Korbař)

42

Su …..