Jazzová hudba na Pražském hradě

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Radka Scavinová

Jazzová hudba na Pražském hradě Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Petr Macek, Ph.D.

2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Praze dne 12.5.2011

………………………………………… Podpis autora práce

Chtěla bych poděkovat především vedoucímu své práce PhDr. Petru Mackovi, Ph.D. za velmi cenné informace týkající se konceptu práce. Dále prof. PhDr. Miloši Štědroňovi, CSc. za pomoc s výběrem tématu, Vladimíru Vávrovi za poskytnuté informace k vydaným albům společnosti Multisonic a tragicky zemřelému Mgr. Michalu Matznerovi za jeho přínos informací k cyklu Jazz na Hradě.

OBSAH: 1. ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 2. HISTORIE PROVOZOVÁNÍ HUDBY NA PRAŽSKÉM HRADĚ. . . . . . . . . . . . . 7 3. VZNIK CYKLU JAZZ NA HRADĚ A KONCEPT DRAMATURGIE . . . . . . . . . 10 4. JEDNOTLIVÉ DRAMATURGICKÉ VSUVKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 5. DŮLEŽITÁ VÝROČÍ A OCENĚNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 6. VYDAVATELSKÁ ČINNOST A OHLASY RECENZENTŮ . . . . . . . . . . . . . . . . 21 7. PŘEHLED VYDANÝCH NAHRÁVEK EDICE JAZZ NA HRADĚ . . . . . . . . . . 25 8. VYSTUPUJÍCÍ HUDEBNÍCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 9. ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 10. RESUMÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 11. SUMMARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 12. POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 13. SEZNAM KONCERTŮ CYKLU JAZZ NA HRADĚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

4

1. ÚVOD Jazzová hudba představuje symbol svobodného hudebního vyjádření a již od svých počátků vytvářela kolem svého provozování specifické sociální prostředí. Původně byla druhem bouřlivé taneční hudby, která se postupně vyvinula do formy hluboké hudební složitosti a náročnosti. Nakonec se stala uměleckou tradicí ctěnou po celém světě. V bývalém Československu má jazz jistě svoji pevnou základnu. Vzhledem k minulým režimům byl ovšem poněkud svazován a často zakazován. Proto si myslím, že jazzové události konané na Pražském hradě jsou pro jeho další vývoj velkým přínosem. Bakalářská práce je zaměřena na nonartificiální hudbu Pražského hradu s přímým zaměřením na jazz. V první kapitole zmíní historii sahající až k počátkům hradního kulturního dění, v následujících kapitolách se zaměří na současnost. Přiblíží především období po roce 2004, kdy je pod záštitou prezidenta Václava Klause pořádán pravidelný hudební cyklus Jazz na Hradě. Cílem práce je poskytnout informace o hudební historii Pražského hradu a o současné tváři zmíněného jazzového cyklu. Ten veřejnosti představuje důležité osobnosti české i zahraniční jazzové scény a díky místu svého konání ji přibližuje širší veřejnosti. Má práce tak přiblíží počátky cyklu Jazz na Hradě, události, které přispěly k jeho vzniku a jeho aktuální podobu. Zmíní dramaturgický koncept přípravného výboru a jeho hlavní dramaturgické vsuvky. Součástí práce bude také přiblížení umělců, kteří se hradních koncertů účastní. Nepřinese jejich kompletní výčet, ale zaměří se především na ty jazzmany, kteří se na cyklu objevili nejčastěji. Zmíní také české rodáky, působící aktuálně v zahraničí. Zhodnotí i reakce častých recenzentů, které se objevují na jazzových webových portálech, či v denním tisku. K vypracování své práce jsem použila všeobecně přístupnou literaturu. Některé informace jsem čerpala ze slovníků, encyklopedií, ale také z článků novin a časopisů, i zmíněných webových portálů příslušných periodik. Čerpala jsem například z časopisu Harmonie, Lidových novin nebo webových portálů Jazz Meets World a JazzPort. Ke své práci jsem použila úryvky z publikace Alexandra J. Shnellera That Jazz Of Praha, která přibližuje Jazz na Hradě. Tato kniha obsahuje rozhovory s účastníky cyklu i předmluvu prezidenta republiky Václava Klause. Je zároveň jedinou komplexní publikací, která se na cyklus zaměřuje. Jelikož se v uvedených materiálech nenacházely všechny pro mě potřebné informace, k doplnění jsem využila své spolupráce s Mgr. Michalem Matznerem, jež byl dramaturgem hudby Pražského hradu a který bohužel tragicky zemřel v září loňského roku. Součástí mé práce je chronologicky uspořádaný seznam vydaných hudebních nosičů edice Jazz na Hradě hudebního vydavatelství Multisonic a v závěru mé práce je uveden přehled koncertů cyklu, začínající únorem roku 2004. Ten obsahuje datum 5

koncertu, přesné místo jeho konání na Pražském hradě, vystupující účinkující, jejich hosty a nástrojové obsazení.

6

2. HISTORIE PROVOZOVÁNÍ HUDBY NA PRAŽSKÉM HRADĚ Počátky historie Pražského hradu sahají k roku 880, kdy jej podle archeologických nálezů založil kníže Bořivoj z rodu Přemyslovců. Od 10. století se tak stal sídlem hlavy státu a poté i nejvyššího představitele církve. Ve třináctém století, kdy měl v Evropě přemyslovský stát již pevnou roli, působil na Pražském hradě král Václav II., který na něj zval nejslavnější minnesängry Evropy. Sám Václav II. byl také minnesängrem a jsou mu připisovány tři milostné písně. Již Václavův děd, Václav I. v Praze hostil elitu německého minnesängu. Z českých pánů byl mecenášem německých pěvců také Přemysl Otakar II. S prvním králem druhé dynastie Janem Lucemburským, přišel do Čech slavný hudební skladatel Guillaume de Machaut, jako králův sekretář. Do Čech se tak dostal vliv vrcholící éry francouzského umění Ars antiqua a Ars nova. Krátce na to se Praha stala jedním z politických a kulturních center Evropy, jelikož byl syn Jana Lucemburského, Karel, korunován nejen českým a římským králem, ale také římským císařem. Stal se tedy druhou osobností vedle papeže, která rozhodovala o evropské politice. Karel IV. byl jedním z nejvzdělanějších středověkých panovníků. Byl vychován ve Francii a domácí hudební tvorba tak čerpala z francouzských podnětů. Období jeho vlády bylo dobou rozkvětu i pro Pražský hrad. Ten se poprvé stal císařskou rezidencí. Podle vzoru francouzských katedrál zde začal vyrůstat gotický chrám svatého Víta a na císařském dvoře poté zněla hudba jako důstojný doplněk jedinečné výtvarné a architektonické tvorby. Na sklonku Karlovy vlády začal do země pronikat vliv Jana Viklefa a kázání Konráda Waldhausera, Matěje z Janova a Jana Milíče z Kroměříže, kteří položili základy evropské reformace. V českých zemích se jejího prosazování ujali zejména Jan Hus a Jeroným Pražský. Po upálení Jana Husa v roce 1415 vzniklo silné husitské hnutí. Z tohoto období jsou důležité takzvané předhusitské zpěvy a husitské zpěvy bohoslužebné a válečné. Přestavba Pražského hradu vyvrcholila v 16. století za vlády Rudolfa II. Císař se zde trvale usídlil a začal jej proměňovat v důstojné a velkolepé středisko říše, přitažlivé pro diplomaty, umělce i vzdělance. K umístění svých bohatých uměleckých a vědeckých sbírek založil císař severní křídlo paláce s dnešním Španělským sálem. Praha se tak opět stala vedle Říma a alžbětinské Anglie jedním z center evropského dění. Podruhé si císař římské říše zvolil Prahu za sídelní město. Habsburk Rudolf II. navíc podporoval umění a vědu. Do Prahy zval nejvýznamnější osobnosti své doby. Mimo jiné Tychona de Brahe, Johannese Keplera, či Jána Jesenia. S povinnostmi vladaře převzal Rudolf II. také složitý aparát císařského dvora včetně kapely. Ačkoliv měl k hudbě Rudolf oproti svému otci velmi chladný vztah, přesto 7

dosáhla za jeho vlády kapela početního maxima. Roku 1583 se na císařův příkaz přestěhoval celý dvůr z Vídně na Pražský hrad. V Praze se tak ocitla i kapela se svým vedoucím Philippem de Monte. Na vrcholu této epochy v Praze roku 1618 propukla povstáním evangelických stavů proti Habsburkům třicetiletá válka. Na hudebním poli ovšem zahájilo nástup rané baroko a jeho tvůrci se opět stali ozdobami evropské kultury. Mezi nimi byli například Adam Michna z Otradovic, Pavel Vejvanovský a dále tvůrci vrcholného baroka Jan Dismas Zelenka nebo Bohuslav Matěj Černohorský. Pražská defenestrace v roce 1618 zahájila období válek, během nichž byl Pražský hrad poškozen a vyloupen. Pro pobyt panovníka byl využíván jen výjimečně a přechodně. Ve druhé polovině 18. století byla provedena poslední velká přestavba Hradu, která jej proměnila v reprezentační sídlo zámeckého typu. V té době však byla hlavním městem říše Vídeň a Praha měla jen provinční ráz. Hrad postupně chátral a některé jeho umělecké sbírky byly rozprodány. Po své abdikaci v roce 1848 si Pražský hrad vybral jako sídlo císař Ferdinand I. zvaný Dobrotivý, který se v revolučním roce vzdal rakouského trůnu ve prospěch svého schopnějšího synovce Františka Josefa I. V Praze pak začal pěstovat svoji zálibu v hudbě, s čímž souvisela i jeho pravidelná přítomnost na divadelních představeních ve Stavovském divadle. Na Pražském hradě hostil hudebníky, kteří mu přehrávali jeho oblíbené skladby. Takto se v jeho službách vystřídalo několik předních českých klavíristů, mezi kterými byl i Bedřich Smetana. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se Pražský hrad stal opět sídlem hlavy státu a v jeho zdech se odehrávaly události významné pro celou zem. V prvorepublikovém období byly hudební události spojeny především s Masarykovým hudebním salonem. Vzhledem k rozsahu své práce uvedu především prezidentské období předchůdce Václava Klause, Václava Havla. Ten byl posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky. V Havlově prezidentském období se na Pražském hradě konal festival Struny podzimu, jež poté za prezidenta Klause nahradila nepravidelná série Jazz na Hradě, probíhající v různých prostorách Pražského hradu. Struny podzimu se na Pražském hradě konaly od roku 1996. O jejich počátky se již v prvním prezidentském období zasadil Václav Havel. Ten přišel s velmi jasnou koncepcí o formování Pražského hradu, jež se díky tomu po čtyřiceti letech konečně otevřel veřejnosti. Dnešní pořadatelé Strun podzimu zpočátku přímo podléhali Správě Pražského hradu a díky tomu si snadno zajistili přístup téměř do všech jeho sálů. Jak do Jízdárny, tak do románského sklepení, i do Rothmayerova sálu. Již od prvních ročníků měl festival jasnou vizi. Program byl zaměřen především na individualitu umělce a intenzitu komorního zážitku. Festival tak vyjádřil poctu Eugenu Suchoňovi za doprovodu Mariána Lapšanského a Moyzesova kvarteta, dále 8

uvedl francouzský Ensemble Philidor, či klavíristu Norberta Hellera v doprovodu Pražského komorního orchestru. Na festivalu vystoupila i Magdalena Kožená pod taktovkou Michela Swierczewského, či Uri Caine. Po roce 2004 ovšem Struny podzimu na Pražském hradě skončily. Stejný osud čekal Leica Gallery i první festival world music u nás, Respect. Leica Gallery Prague působí od roku 2008 ve Školské ulici v centru Prahy. World music festival Respect se z velké části přesunul na ostrov Štvanice. Některé koncerty se konají také v Paláci Akropolis, či Francouzském institutu v Praze. I festival Struny podzimu se přesunul do nových prostor. Stal se členem Asociace mezinárodních hudebních festivalů a jeho novými spolupořadateli se staly Národní divadlo, Národní muzeum (České muzeum hudby) a Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Díky těmto spolupořadatelům se festival koná v nejvýznamnějších koncertních sálech hlavního města Prahy. Pro festival se staly charakteristické tři programové řady: svět jazzu, klasické hudby, World Music a projektů, které tyto směry propojují. Na konec úvodní kapitoly ještě zmíním projekt Správy Pražského hradu a pražských Základních uměleckých škol, nazvaný Mladí umělci Pražskému hradu. Na tomto festivalu vystupují studenti pražských Základních uměleckých škol. Projekt se uskutečňuje pod záštitou první dámy České republiky Livie Klausové a náměstkyně primátora hlavního města Prahy, Marie Kousalíkové. Koncerty se konají v prostorách Pražského hradu. A to na terase Jízdárny a na III. nádvoří Hradu.

9

3. VZNIK CYKLU JAZZ NA HRADĚ A KONCEPT DRAMATURGIE

Jak je již zmíněno v předchozí kapitole, v roce 2004 začala na Pražském hradě volná koncertní série s názvem Jazz na Hradě. Cyklus byl zahájen z iniciativy Václava Klause, který byl 28. února roku 2003 zvolen na post prezidenta České republiky. Počátky provozování cyklu jsou úzce spjaty s prezidentovými politickými aktivitami, při nichž byl zvyklý sledovat důležitá výročí a poté je prezentovat. Zde uvádím citaci z Lidových novin, ve které prezident zmiňuje počátky a hlavní důvody vzniku cyklu Jazz na Hradě. „I v Centru pro ekonomiku a politiku pořádáme vzpomínkové semináře na různé osobnosti. Teď nemyslím jen ekonomy, ale třeba na Kanta, na Freuda, abych jmenoval lidi z úplně jiných sfér. Přitom jsem už asi před deseti lety objevil velmi hezkou publikaci, přinášející seznam kulatých výročí, připravovanou a vydávanou Českým rozhlasem. Ta se i prodává, takže si ji vždycky na podzim koupíme a já tuto tlustou knihu velmi pečlivě studuji a pokaždé si v ní zaškrtám několik různých věcí. Přiznám se, že když jsem v ní studoval, tak jsem si například na květen roku 2008 zaškrtnul 125. výročí od narození José Ortegy y Gasseta, coby vhodný typ pro seminář v CEPu a na červenec letošního roku 45. výročí uvedení památného pořadu „Komu patří jazz ve Viole“. Stejně jsem na konci roku 2003 čtyři měsíce dopředu objevil 25. výročí úmrtí Luďka Hulana a napadlo mě, že by bylo docela hezké něco k této příležitosti udělat. To byl pro mne úplně jasný impuls, a když jsem potom někde potkal Janu Koubkovou a někoho dalšího a začal se s nimi o tom bavit, všichni to uvítali.“1) Záměr Václava Klause ukázal na zahajovacím koncertu cyklu široký hudební záběr, který zajistil zájem návštěvníků, díky kterému se Jazz na Hradě od roku 2004 koná pravidelně. Dramaturgie cyklu vychází z období jednoho roku, i když počet koncertů je variabilní. Zatímco první ročník obsáhl osm koncertů, následující ročníky vyplnily koncertů deset až dvanáct. Rámcově je to tedy zhruba jeden koncert za měsíc. Pro přiblížení dramaturgie je nutno zmínit, že Jazz na Hradě obsahuje nepravidelně se opakující vsuvky. V těch dává prostor mladým začínajícím umělcům, připomíná důležitá výročí, ale i oceňuje výrazné české hudební osobnosti a nabízí bohatou mezinárodní spolupráci. Jazz na Hradě tedy neplní pouze roli zábavnou, ale také výchovnou. Představuje tváře českého jazzu a přibližuje je mladým posluchačům. 1)

Lidové noviny [online]. 2008 [cit. 2011-02-03]. Http://www.lidovky.cz/. Dostupné z WWW: . 10

Cyklus Jazz na Hradě se na některých koncertech zaměřuje i na zahraniční hosty a ukazuje hudební prolínání umělců jednotlivých národů. Představuje jazzmany, kteří do hudby vkládají prvky země svého původu, mnohdy za přítomnosti členů diplomatické obce. Přiblížení těchto koncertů přinese čtvrtá kapitola mé práce. Konkrétní podoba programu jednotlivých koncertů se kvůli šíři svého obsahu připravuje v předstihu několika měsíců a vychází z rámcové pracovní formy programu cyklu, jež se stanovuje až na rok dopředu. Přípravný výbor primárně dramaturgicky zodpovědný za uvedené koncerty je složen z Ladislava Mravce, ředitele zahraničního odboru kanceláře prezidenta republiky, dramaturgem hudby na Pražském hradě a důležitou složkou přípravného výboru byl i Michal Matzner, který bohužel tragicky zemřel v září roku 2010 (jeho vzpomínce byl věnován 67. koncert cyklu). Závěrečnou, ovšem zásadní dramaturgickou složkou je prezident Václav Klaus, jehož patronát nad cyklem je jednoznačný. Koncerty cyklu se od roku 2004 drží striktního dramaturgického rámce. s nenadálými událostmi spojenými se smrtí Mgr. Michala Matznera se změnil dramaturg cyklu, jímž se stala produkční Tereza Rychnovská (další součástí týmu je Zuzana Slezáková pro PR a Marketing a David Šebek pro kontakty s médii). Od této změny se prozatím konaly čtyři koncerty. Koncert tria Didiera Lockwooda z loňského roku a letošní vystoupení tria Martina Brunnera za mladé jazzmany, Agy Zaryan, představitelky polského jazzu, klavíristy Borise Urbánka a amerického pianisty McCoye Tynera. Při pohledu na následující výčet je zřejmé, že současní dramaturgové prozatím zůstávají ve šlépějích předcházejících koncertů a drží se původního dramaturgického konceptu. Celkově bych dramaturgii hodnotila jako konzervativní. Přípravný výbor v čele s prezidentem Václavem Klausem má přesnou představu o tom, jak budou jednotlivé koncerty vypadat. Podle zvaných hostů je jasný jeho blízký vztah k modernímu jazzu. Častý je také bebop a hardbop. Cyklus se ovšem snaží zaznamenat dlouhodobý vývoj jazzu a představit tak i zástupce jiných odvětví. Jazz na Hradě tak hostil hráče dixielandu, swingu, cool jazzu, modálního jazzu, free jazzu, jazzrocku i world music. Někdy dochází i ke spojení několika hudebních odvětví najednou. Například hudba kvarteta Milana Svobody navazuje na tradici moderního jazzu 60. a 70. let, ovšem objevují se zde také vlivy rocku, folklóru a soudobé vážné hudby. Polská zpěvačka Anna Marie Jopek zase částí své tvorby směřuje k popu. Publikum, které se hradních koncertů účastní je samozřejmě poněkud rozdílné od toho, co navštěvuje pražské jazzové kluby. Tento fakt souvisí i s vystupováním jazzových umělců ve spojitosti s diplomatickými návštěvami velvyslanců a příležitostně prezidentů, kteří byli v České republice na oficiální návštěvě. Tyto koncerty přispívají k utužování partnerských vztahů mezi zeměmi na poli mezinárodních vztahů i k hudebnímu ovlivňování vystupujících jazzmanů. 11

Prezidentova tvář přispěla také k tomu, že se informace o vývoji cyklu rychle rozšířily. Nyní se z pravidelných měsíčních koncertů stala oblíbená společenská akce, kterou si nemohou nechat ujít ani známí hudebníci. Díky zájmu médií se tak jazzové koncerty, které uvádí prezident republiky staly prestižní záležitostí. Přítomnost Václava Klause a prostory, v nichž se koncerty konají také snižují riziko toho, že budou mít pořadatelé problémy se získáním sponzorských darů a zastřešení, které pořadatelům podobných akcí činí značné nesnáze. Pravdou ošem zůstává, že je Jazz na Hradě vzhledem k místu svého konání poněkud svázán. Přesto, že se se začátkem jazzového cyklu veřejnosti pravidelně zpřístupňují okázalé prostory Pražského hradu, myslím si, že řada milovníků jazzu se na koncerty vzhledem k místu jejich konání a úvodu prezidenta i přes jejich kvalitu nedostaví. Koncerty se již konaly v Nové galerii Pražského hradu, Románském sklepení, Španělském sále, Rothmayerově sále, Míčovně, v Suterénu Letohrádku královny Anny, Nejvyšším purkrabství Pražského hradu, Zahradě na Valech, Rožmberském sále a na terase Jízdárny Pražského hradu. Přes svoji krásu mají tyto reprezentační prostory jisté akustické nevýhody. Jednou z nich je dlouhý dozvuk, který je charakteristický pro velký Španělský sál a Míčovnu, které jsou tímto defektem vhodné spíše pro vokální koncerty artificiální hudby. Po roce 2009 byla zrušena tradiční letní pauza předcházejících ročníků a koncerty se z vnitřních prostor hradu přesunuly i na terasu Jízdárny a IV. nádvoří. Častá je i změna prostoru kvůli proměnlivému počasí nebo nedostatku kapacity. Koncerty jsou v reálném čase vysílány na webových stránkách www.jazznahrade.cz a přenáší je i Český rozhlas 1 – Radiožurnál. Od jeho počátku je s Jazzem na Hradě spojen také skladatel a hudebník Karel Vágner, který z většiny koncertů nahrává záznam. Hudební sérii pak dostávají významní politici od prezidenta jako dar. Mezi obdarovanými jsou například Barack Obama, George Bush nebo kambodžský král Norodom Sihamoni. Záznamy koncertů jsou vydávány labelem Multisonic. Přehled těchto CD, LP a DVD je obsahem sedmé kapitoly mé práce. V porovnání s jinými evropským „panskými domy“ je Jazz na Hradě ojedinělý. V současnosti nemá žádný z našich nejbližších evropských sousedů takto komplexní a pravidelný jazzový cyklus. Myšlenka volného cyklu jazzových koncertů na Pražském hradě podtrhuje podle pořadatelů svým zaměřením jedinečnost Pražského hradu jako kulturního a společenského centra České republiky v širším mezinárodním kontextu. Aktuálně se všechny koncerty konají pouze na Pražském hradě. Zatím není znám koncept, díky kterému by se cyklus pod záštitou hradu rozšířil i do jiných měst nebo prostor. Přízeň k jazzu je u Václava Klause známá. Již v době, kdy byl předsedou vlády, převzal záštitu na druhém ročníku jazzového festivalu Jazz Goes To Town konaném v Hradci Králové, kde nyní přispívá i do pravidelného jazzového bulletinu. Je také patro12

nem Mezinárodního jazzového festivalu Praha, jednoho z nejstarších jazzových festivalů v České republice. I přesto, že byly pražské jazzové kluby často plné spíše turistů, v poslední době se tato situace značně zlepšuje. Mezi důležitou jazzovou akci, která je určena především mladým a studentům patří také nový jazzový festival Mladí ladí jazz. Ten je určen především pro mladé posluchače a snaží se podpořit mladé jazzové umělce. Festival se zaměřuje jak na českou jazzovou scénu, tak na tu zahraniční. Cílem festivalu je podle jeho organizátorů zpřístupnit jazz mladým lidem a to z hlediska žánru, i ceny. Festival se letos koná v klubu JazzDock, v divadle Na Prádle, či klubu JazzTime. Mladí Ladí Jazz je celková iniciativa snažící se podpořit jazzovou hudbu. Organizátoři zároveň vypsali soutěž o Cenu Metropolitní univerzity Praha, v jejímž rámci se soutěží o peněžní dotaci na nahrání debutového alba. Mladí Ladí Jazz se doufejme zapíše do tradičních událostí spojujících mladé lidi a jazz.

13

4. JEDNOTLIVÉ DRAMATURGICKÉ VSUVKY Následující kapitola bude jistým napojením na kapitolu předcházející. Rozšíří koncept dramaturgie a přiblíží jednotlivé dramaturgické vsuvky. Nejen první ročník cyklu Jazz na Hradě byl vzpomínkou na významnou osobnost české jazzové scény. Podobných připomenutí významných umělců obsáhl cyklus celkem jedenáct. Jednalo se o jubilea dávno zesnulých, i současných hudebníků. Cyklus tak zmínil poválečné období Jaroslava Ježka a Osvobozeného divadla, období Karla Velebného, nebo již zmíněného Luďka Hulana. Řada jazzmanů zde oslavila i svá významná jubilea. Byli mezi nimi například Jana Koubková, Jiří Stivín či Emil Viklický. Jednotlivá jubilea a výročí přiblíží pátá kapitola mé práce. Doposud Jazz na Hradě přinesl průřez různými jazzovými odvětvími. Zvláštní období šedesátých let připomělo Jazz Combo Ústí, průkopník gipsy-jazzové fúze Štěpán Markovič, Gulo Čar Rhythm a Matej Benko Quintet byli zástupci moderního jazzu. Oblíbeným žánrem hradních koncertů je bezpochyby i bebop a na něj navazující hardbop. Bebop se vyvinul v padesátých letech 20. století a je reakcí na vlnu cool jazzu. Cool jazz vnáší do jazzu evropské prvky, zatímco hard bop čerpá spíše z gospelu a afrických hudebních kořenů. Jedním z bebopových hudebníků, kteří vystoupili na Jazzu na Hradě je McCoy Tyner a jeho kvarteto. Tyner se učil u Buda Powella a je spjat s filadelfskou hudební scénou 60. let. Působil také v kvartetu Johna Coltranea. Důležitou součástí hradních koncertů jsou také Big Bandy. Do současného ročníku se zde uvedl například pražský Bohemia Big Band, zástupcem brněnského jazzu byl Big Band Košvanec Jazz Orchestra, slovenského jazzu Matúš Jakabčic CZ – SK Big Band a polského jazzu Big Band Urszuly Dudziak. Rozptyl vystupujících hudebníků hradních koncertů je velmi pestrý a to jak generační, stylový, i národnostní. Pozvání od Václava Klause tak obdržela i řada amerických jazzmanů. Jedním z nich je dnes už zesnulý Joe Zawinul, který představuje nástupnickou generaci jazzové fúze se současnou elektroakustickou hudbou. Vystoupili zde také jazzmani, kteří se narodili v bývalém Československu, nyní už jsou ovšem součástí americké jazzové scény. Těmito interprety jsou Miroslav Vitouš, Laco Déczi, George Mraz, Rudy Linka, Pavel Pešta nebo domácímu publiku prakticky neznámý saxofonista Jaroslav Jakubovič. Tito hudebníci ve většině případů vystudovali slavnou Berklee College of Music v Bostonu. Některé hradní koncerty doprovázely návštěvy členů diplomatické obce. Cyklus tak hostil polské, bulharské či švédské státníky. První koncert, který byl spojen s diplomatickou návštěvou se konal dne 19. ledna roku 2005. Vystoupili zde jazzmani ve spolupráci s velvyslanectvím Polska a polským 14

institutem. Koncert se konal v Nové galerii Pražského hradu. Nejvýraznější tváří tohoto koncertu byla zpěvačka Anna Maria Jopek. Jejími spoluhráči jsou Henryk Miśkiewicz (saxofon), Marek Napiórkowski (kytara), Pawel Piotr Zarecki (klavír), Robert Kubiszyn (kontrabas) a Cezary Konrad (perkuse). Na koncertu byl přítomný polský velvyslanec. Ani ne o měsíc později, dne 13. února 2005, vystoupili jazzmani ve spolupráci s velvyslanectvím Ruské federace. Dramaturgové pozvali k účinkování ve Španělském sále: „Arsenal“ Alexeje Kozlova (saxofon), složený z Dmitryho Ilugdina (klávesové nástroje), Evgenye Sharikova (basová kytara) a Yurie Semenova (bicí). Alexej Kozlov kromě svých vlastních skladeb zahrál i skladby klasické v upraveném aranžmá s příměsí ruského tradicionalistického nádechu. Zazněly skladby Milese Davise, které připomněly rok 1959, kdy vyšlo jeho album Kind of Blue. Poté zaznělo i Flamengo Sketches. Kozlov připoměl i tvorbu Ornetta Colemana nebo jazzového bandu Wheater Report. 5. května roku 2005 vystoupili jazzmani ve spolupráci s velvyslanectvím Švýcarska a festivalem v Montreaux. Koncert se konal v Míčovně Pražského hradu a účinkujícími byli George Robert (saxofon), Thierry Lang (klavír), Heiri Känzig (kontrabas) a Peter Schmidlin (bicí). 18. března 2009 se ve Španělském sále Pražského hradu konal koncert Quintetu Milcho Levieva, na kterém byl přítomen bulharský prezident Georgi Parvanov. V doprovodu Milcho Levieva vystoupila i zpěvačka Vicky Almazidu, trombonista Glenn Ferris, hráč na trubku Mihail Yosifo a basista Vesselin Vesselinov. Jednalo se o jubilejní padesátý koncert cyklu Jazz na Hradě. K této příležitosti byla grafikem, malířem a ilustrátorem v jedné osobě Jiřím Slívou zhotovena pamětní známka, na které je vyobrazen hráč na saxofon se siluetou Pražského hradu. Tato ilustrace byla předána prezidentu Klausovi hned při zahájení koncertu. Dalším koncertem z řady těch, co se honosí přítomností důležitého státníka je i ten, který se konal 29. listopadu 2009. Švédské velvyslanectví se na něm v tomto případě podílelo i sponzorsky, neboť ve Švédsku několik let studoval jeden z účinkujících, Rudy Linka. Tento jazzový kytarista je s prezidentem Václavem Klausem ve velmi úzkém vztahu a na jeho vystoupení na Pražském hradě se spolu domluvili v New Yorku, kde společně navštívili několik jazzových klubů. Ve Španělském sále Pražského hradu vystoupilo celé trio Rudyho Linky, spolu s Danem Fabricatore na kontrabas a Richem Huntley na bicí. První mezinárodní událostí cyklu Jazz na Hradě roku 2011 byl koncert mladé polské zpěvačky Agy Zaryan ve Španělském sále. V její doprovodné kapele působí i český kytarista David Dorůžka (vnuk častého recenzenta hradních koncertů, Lubomíra Dorůžky). Na koncertě zazněl průřez zpěvaččinou hudební kariérou. Od jazzových standardů, přes autorské skladby věnované obětem Varšavského povstání, po písně Leonarda Cohena či Krzysztofa Komedy. Hostem koncertu byl polský trumpetista Robert Majewski. Agu Zaryan doprovodili její dlouholetí spoluhráči, pianista a skladatel 15

Michał Tokaj a bubeník Łukasz Zyta. V minulosti účinkovali na deskách českého kontrabasisty Jaromíra Honzáka, basista Michał Barański zase na albech českého kytaristy Davida Dorůžky, který se Zaryan pravidelně vystupuje již třetím rokem. Jako hosta v publiku tentokrát prezident Václav Klaus uvítal svůj polský protějšek Bronisława Komorowského. Jak je zřejmé z nástinu dramaturgie, organizátoři nemají úmysl pořádat koncerty experimentálního jazzu. Přesto odkryli hloubku širokého záběru domácí jazzové scény a také představili méně známé, začínající tváře českého jazzu, stejně jako mladé světové umělce. Těmto jazzovým hudebníkům je věnován Mladý jazz na Hradě. Jistou podkapitolu představuje Večer mladých jazzových zpěvaček na Hradě, který se konal 25. dubna roku 2007. Představily se zde Petra Ernyeiová, Barbora Řeháčková, Eva Emingerová, Jana Fabiánová a Petra Vlková. První z nich doprovázelo Quarteto Jakuba Šafra, následující čtyři zpěvačky už doprovázel X-tet Víta Fialy. Ten také celý večer uzavřel při vzpomínce věnované na počest zesnulé královny českého jazzu, Vlasty Průchové. Zde cituji Aleše Bendu, který vystupující zpěvačky připomněl na stránkách Jazz Meets the World: “[…]V projevu jazzových vokalistů nemusí hrát hlavní roli klasická pěvecká technika, zdůrazňující hlasový rozsah, témbr, plnost a krásu tónu nebo přesnou intonaci. Pro jazzové „bel canto“ je důležitá výrazová autentičnost, originalita a schopnost vstřebat tradiční bluesovou formu a evergreenové standardy. Tato kritéria respektuje pětice zpěvaček, které se představí návštěvníkům dalšího koncertu cyklu Jazz na Hradě.“2) Další z řady Mladého jazzu na hradě se konal 17. června roku 2008. Večer patřil Vertigo Q and Organic Q, jejichž členy jsou Marcel Bárta, Oskar Török, Vojtěch Procházka, Rastislav Uhrík, Daniel Šoltis, Ondřej Pivec, Libor Šmoldas, Jakub Doležal, Tomáš Honzem, s hosty Filipem Gondolánem a Dorotou Barovou. Vertigo se v následujícím složení nechává inspirovat free jazzem, world music, soudobou vážnou hudbou, ale i popem. Ovlivňuje je například Egberto Gismonti, In The Country, Ornette Coleman nebo Susanna And The Magical Orchestra. 26. ledna 2011 vystoupilo v rámci Mladého jazzu na hradě trio pianisty Martina Brunnera. Absolvent pražské Ježkovy konzervatoře na současné jazzové scéně vyniká nejen jako talentovaný pianista, ale také jako skladatel. Zkomponoval všech devět skladeb svého debutového triového alba Behind The Clouds a na festivalu Bohemia Jazzfest převzal cenu OSA za nejlepší jazzovou kompozici. Martin Brunner je inspirován hudbou Mehldaua či Esbjörna Svenssona. Společně s Martinem Brunnerem vystoupil i jeden z nejrespektovanějších kytaristů české bluesové a fusion scény Lukáš Martínek. Mezi velké Martínkovy úspěchy patří vítězství v soutěži Guitar Festival 2000. V současnosti pravidelně vystupuje v prestižních jazzových a bluesových klubech se 2)

Jazz meets world [online]. 2007 [cit. 2011-02-03]. Http://www.jmw.cz/. Dostupné z WWW: . 16

svou kapelou Private Earthquake, která v sobě mísí styly jazz a fusion a vyznačuje se především skvělou instrumentální kvalitou interpretů. Večery mladých jazzových hudebníků se na cyklu staly tradičními. Každoročně se na Pražském hradě představují mladé a nadějné tváře jazzové scény. Na opačném konci této řady figurovali přední protagonisté aktuálních stylových proudů dnešního jazzu jimiž jsou kytaristé John Abercrombie a Bill Frisell nebo trumpetista Marcus Printup. Významnou osobností současného jazzu je také izraelský basista Avishai Cohen. Dramaturgicou vsuvkou, která příjemně obzvláštnila hradní koncerty bylo i Double Bass Session s pěti basisty. V září roku 2008 tak na Pražském hradě vystoupili František Uhlíř, Ali Haurand, Petr Dvorský, Vít Švec a Tomáš Baroš. Tato netradiční souhra pěti jazzových hudebníků měla velký úspěch a její záznam je jedním z vydaných nosičů nakladatelství Multisonic. Za zmínku jistě stojí i brněnský jazz, jehož zástupcem byl na cyklu legendární trumpetista Jaromír Hnilička. Hnilička je respektovaným veteránem české jazzové scény. Prosadil se především v Orchestru Gustava Broma, kde od roku 1955 působí dodnes. Upozornil na sebe Egyptskou suitou, vytvořenou v r. 1957 ve spolupráci s kolegou Luďkem Hulanem. Neoficiální hymnou brněnského Jazzklubu, se brzy poté stalo Hniličkovo Příležitostné blues. Mezinárodní ohlas získala jeho Studie pro čtvrttónovou trubku, kterou pro něj zkomponoval brněnský skladatel Pavel Blatný. Po úspěšném Hniličkově provedení zaujala amerického trumpetistu Dona Ellise. Ellise si ji poté nechal u americké firmy Holton zkonstruovat a po další desetiletí se věnoval jazzu vycházejícímu z mikrointervalové hudby. Jistým ozvláštěním koncertů byla i Jam Session pro prezidenta, která 16. ledna zahájila pátý ročník cyklu. Španělský sál Pražského hradu tak hostil například sextet Emila Viklického, Štěpána Markoviče, Juraje Bartoše, Svatopluka Košvance, Františka Uhlíře, Laco Troppa či Jiřího Stivína. V rámci jednoho večera se tak představily tři stálé formace. Dvě zpěvačky a dva zpěváci a sólisté. Na Jam Session byl přítomen i dnes zesnulý jazzový bubeník Vladimír Žižka. Mezi netradiční koncerty Jazzu na Hradě patřil i ten, který se na Pražském hradě konal v listopadu loňského roku. Koncert se v mnoha ohledech velmi lišil od koncertů minulých, což na jeho začátku zmínil i prezident Václav Klaus. 68. koncert v řadě cyklu byl prvním koncertem, jehož se dramaturgicky nezúčastnil spoluautor předešlých koncertů, výše zmíněný Mgr. Michal Matzner. Úryvek z prezidentova zahajujícího projevu „Dneska je průlomová akce. Dnes tu máme neskutečně mladou generaci, takže my, starší, váhejme, jestli to bude přesně ono, ale já myslím, že určitě ano. Slyšíme o nich všechno dobré. Jejich desky jsou moc pěkné a já se na to moc těším. Ale to první bude ještě takové standardní. A to druhé, to bude méně standardní. Já jsem to viděl loni na Silvestra ve Špindlerově Mlýně a je to fakt něco 17

jiného, než my tady obvykle máme. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem byl schopen úplně stoprocentně posuzovat ten večer jejich výkon, ale bylo to mimořádně zajímavé, takže se máme na co těšit“.3) Ve svém úvodním projevu prezident uvedl kvartet Ondřeje Štveráčka a hned po něm následující kapelu Navigators. Kvartet Ondřeje Štveráčka dramaturgicky navazuje na časté bebopové a straightaheadové koncerty, které se staly jistou dominantou hradních koncertů. Sedmičlenná kapela Navigators vychází z černé americké hudby a mísí prvky soulu, jazzu, funku a hiphopu. Jako host se jejich vystoupení zúčastnil také trumpetista Miroslav Hloucal. Na poslední píseň přišel Navigators posílit saxofonista Štveráček. Navigators hráli ve složení Jiří Štarha (kytara), Adam Stivín (baskytara), Michal Kubelka (klávesy), Tomáš Konopka (bicí), Martin Svátek (zpěvák) a Erika Fečová (zpěvačka). Později přicházeli na pódium i další hudebníci. Nejdříve raper Jan Pospíšil, který do další písně uvedl En.dru, j.h, který byl prvním beatboxerem v řadě koncertů cyklu. Čímž se tento koncert zapsal mezi jistá odlišení oproti koncertům předcházejícím.

3)

http://www.jazzweb.cz/vsechny-clanky/307-vyjimecny-koncert-z-cyklu-jazz-na-hrade 18

5. DŮLEŽITÁ VÝROČÍ A OCENĚNÍ Od roku 2004 se na koncertech Jazzu na Hradě představila domácí jazzová špička a byla připomenuta jubilea významných jazzových osobností. Tyto události tvoří jednu z dramaturgických vložek hradních koncertů. Nejen zahajující koncert cyklu se věnoval vzpomínce na výraznou osobnost české jazzové scény. Také následující počiny cyklu připomněly důležitá výročí jazzových hudebníků. Jedním z nich byl koncert pořádaný 14. března 2006 ve Španělském sále Pražského hradu. Toho dne si jazzová veřejnost připomněla nedožité 75. výročí Karla Velebného, dlouholetého uměleckého partnera Luďka Hulana (kterému byl věnovaný první a zahajující koncert cyklu). Karel Velebný byl významný český multiinstrumentalista. Hrál na tenorsaxofon, altsaxofon, vibrafon, klavír, fender piano, bicí, perkuse, ale také na basklarinet a barytonsaxofon. Byl pokládán za přední jazzovou osobnost své doby. K připomenutí Velebného 75. výročí vystoupil tenorsaxofonista a sopránosaxofonista František Kop, který je s Karlem Velebným spojen tím, že u něj studoval hru na nástroj. Františka Kopa doprovodil Petr Král, Štěpán Markovič, Svatobor Macák a Jiří Válek. Dále vystoupili klavírista Karel Růžička, Emil Viklický, bubeník Ivan Smažík a hráč na vibrafon Radek Krampl. Dalšími vystupujícími hudebníky byli kontrabasisté Petr Kořínek a František Uhlíř a kytarista Antonín Viktora. Další z řady významných výročí bylo 17. září roku 2006, kdy se konala oslava stého výročí od narození Jaroslava Ježka, s jehož jménem jsou neodmyslitelně svázány samotné počátky českého jazzu i avantgardního umění meziválečné éry. Jméno Jaroslava Ježka je též spojeno s Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha. „To bylo bezpochyby nejživější, nejjazzovější, americky inspirované a nejradikálněji antifašistické hudební divadlo v Evropě […]”4) Na výše zmíněném výročí Jaroslava Ježka vystoupili Pocket Band, Dobrý večer Quintet a Big Band VOŠ Konzervatoře Jaroslava Ježka. Cyklus Jazz na Hradě ovšem slaví také jubilea dosud aktivních protagonistů české jazzové scény a do současné doby uvedl velmi široké spektrum umělců. Od žijícího kytaristy Jiřího Jirmala, jehož koncert k osmdesátým narozeninám se konal 24.dubna roku 2005, přes pětasedmdesátiny brněnského trumpetisty Jaromíra Hniličky konané 29. května 2007 a téhož roku, dne 30. října slavené pětašedesáté narozeniny multiinstrumentalisty Jiřího Stivína. Je třeba připomenout i výročí George Mraze, dlouhodobě působícího po boku největších jazzových velikánů světového formátu. Ještě zmíním sedmdesátiny Laca Décziho, připomenuté na koncertu 16. dubna roku 2008, 15. prosince stejného roku šedesátiny Emila Viklického. 7. října roku 2010 šedesáté páté 4)

ŠKVORECKÝ, J. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Ontario 1924, s. 26. 19

narozeniny Jany Koubkové, která vystoupila v doprovodu svého kvarteta, složeného z Ondřeje Kabuny, Jana Kellera a Jana Červenky. 24. února si jazzové publikum připomnělo šedesáté páté narozeniny Josefa Vejvody. Tento jazzový bubeník a skladatel je zároveň i synem autora světového hitu Beer Barrel Polka (neboli Škoda lásky). Koncert zahájil s pianistou Kryštofem Markem a basistou Ondřejem Štajnochrem. Poté se trio rozrostlo o dalšího hosta, kterým je tenorsaxofonista Petr Král, Vejvodův partner z Jazzového orchestru Českého rozhlasu. Dalšími hosty byli slovenský houslista Stano Palúch a moldavský cimbálista Marcel Comendant. Jejich hudba je kombinací swingu, world music a fusion. Vzhledem k tomu, že se koncerty pořádají v prostorách Pražského hradu a jsou pod záštitou prezidenta republiky, který je až na jednu výjimku vždy osobně uvedl, byly na řadě z nich některé jazzové osobnosti oceněny státním vyznamenáním. Tím se tato událost výrazně odlišuje od jiných pražských jazzových koncertů nebo produkcí v jazzových klubech. Oceněnými byli Jiří Stivín, který získal státní vyznamenání, George Mraz obdržel zlatou plaketu a Jana Koubková stříbrnou plaketu. Čerstvým držitelem vyznamenání je i jazzový zpěvák a kontrabasista František Uhlíř, který obdržel stříbrnou plaketu. Čestné plakety uděluje Václav Klaus výjimečným osobnostem od roku 2005 jako vyjádření respektu a úcty hlavy státu. Oceňování některých umělců je příjemnou součástí cyklu, ale rozhodně není jeho podmínkou.

20

6. VYDAVATELSKÁ ČINNOST A OHLASY RECENZENTŮ S prvním koncertem cyklu Jazz na Hradě začala vycházet série kompaktních disků a gramofonových desek pod záštitou hudebního vydavatelství Multisonic. Postupně tak vznikla světově unikátní antologie české jazzové scény, která je obohacena o četné zahraniční umělce. Multisonic vydal ze záznamu hradních koncertů již 38 titulů. Z těch se Trio Hank Jones a Jam Session for the President 1 vydaly i jako LP. Podle vyjádření výkonného ředitele firmy Viktora Korčeka: „ve světě nyní probíhá renesance LP desek jako tradičního nosiče zejména rockové hudby s tvrzením, že LP k rocku patří historicky zejména jazz. A proto jsme se rozhodli vybrat některé tituly z naprosto mimořádného a vzácného projektu Jazz na Hradě, a postupně je vydávat na LP, aby si opravdoví sběratelé a hudební labužníci mohli posloužit i v tomto žánru).5) Vydavatelství Multisonic vydalo také hudební DVD z cyklu Jazz na Hradě. Jde o záznam koncertu Josefa Vejvody k jeho 65. narozeninám z 24. února 2010. Vedle bubeníka na něm účinkují také: Kryštof Marek (piano), Ondřej Štajnochr (kontrabas), Petr Král (saxofony), Stano Palúch (housle) a Marcel Commendant (housle). Záznam vychází souběžně i jako CD. Souborný seznam vydaných nosíčů činí sedmá samostatná kapitola mé práce. Často brání vydání nahrávek autorskoprávní vztahy. Například u kytaristy českého původu Rudyho Linky nebo u amerického trumpetisty Randyho Brokera došlo k situaci, kdy jsou muzikanti vázáni smlouvami, které jim neumožňují autorizovat záznamy svých koncertních vystoupení na CD. Jedním z častých recenzentů hradních koncertů je hudební publicista a překladatel Lubomír Dorůžka, jehož úvodní slovo je také součástí bookletů hudebních nosičů. Jazzu na Hradě se věnuje ve sloupku Kavárna on-line iDnes. Zde uvádím část recenze výše jmenovaného Lubomíra Dorůžky k vydávaným nosičům: „Tradiční jazz, před půl stoletím oblíbená hudba mnoha jazzových souborů i posluchačů, téměř zmizel z tuzemského trhu: jako by se zájem těch mladších už definitivně přesunul do jiných poloh. Cyklus koncertů na Pražském hradě přišel s neobvyklými tituly v rámci své dramaturgie: s více než ročním zpožděním je na dvou CD k dispozici záznam vánočního koncertu hned tří souborů, každého v trochu jiné stylové poloze. Nezvyklé je už to rozdělení na dvě CD: první nabízí soubory Polydor Sextet a Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka, a jako bonus jeden snímek Bratislava Hot Serenaders Juraje Bartoše. Těm je věnováno druhé CD, s bonusy obou souborů z prvního alba. 5)

iDnes [online]. 2009 [cit. 2011-02-03]. Http://www.idnes.cz/. Dostupné z WWW: . 21

Už tento druh „balení“ naznačuje, že běží o počin myšlený nejspíš coby jednoduše sebraný komplet k pamětnickému vybavení si dávných vzpomínek.“6) Dorůžkovy recenze shrnují vystupující umělce cyklu a přináší podstatné informace k vydaným CD a LP. Dorůžka je pravděpodobně nejstarší z aktivních hudebních publicistů, nejuznávanější český jazzový specialista a také spisovatel, překladatel a editor. Z recenze Lubomíra Dorůžky pro iDnes: „Záznamy koncertů Jazz na Hradě představují jistý protipól k současné produkci tuzemských nahrávacích společností Animal Music, Amplion a zčásti i Cube-Meter a Arta. Zejména na titulech těch prvních dvou se hlásí o slovo představitelé třicátnické nebo o něco málo starší české jazzové generace. Dramaturgie hradních koncertů mapuje naproti tomu především historickou dráhu našeho jazzu v podání těch, kteří dosud tvoří, ale nestojí ve středu pozornosti mladších posluchačů, jako právě jejich následovníci shromáždění pod zmíněnými nahrávacími firmami.“7) Dorůžkovy recenze se zaměřují především na vydané hudební nosiče. Autor tak zmínil například i netradiční setkání pěti jazzových hráčů na basu. Z jeho recenze pro iDnes: „Ansámbl s pěti basami, které se střídají v sólech i ve stylové koncepci, by se asi žádná jiná nahrávací společnost, než Multisonic, vydat neodvážila; tady si splnila edice Jazz na Hradě téměř objevitelskou úlohu. Sympatický dojem nastolí hned úvodní Uhlířovo Blues for Five, v němž se snad všichni členové vystřídají jako sólisté ve vyrovnané chorusovce nezvyklého zvuku, avšak příjemné atmosféry. V průvodním textu postrádám informaci, v jakém pořadí tu basisté nastupují, ale důraz je opravdu kladen spíše na celkový dojem, než na profily jednotlivých sólistů. V dalších nahrávkách se už obsazení mění: málokdy hraje opravdu všech pět basistů a většina skladeb má svého hlavního sólistu. V Uhlířově PF 2000 se uplatní zejména mladí členové jeho FUT, v Haurandově Tense stojí pochopitelně v popředí autor, v Bud Powellově Bouncin‘ with Bud je to především David Vrobel. Uhlířův pokus oživit zvuk svého souboru nezvyklým témbrem pěti kontrabasů docela vyšel, a poskytl tak vlastně i první významnou příležitost představit se na CD „mladíčkům“ z jeho FUT, zejména Vrobelovi, který na Hradě vyzněl coby nový zajímavý saxofonový hlas. Chvályhodné vyústění hradního koncertu.“8) Vzhledem k tomu, že se Lubomír Dorůžka vydaným albům věnuje důkladně, neuniknou mu ani jisté chyby, či nesrovnalosti. Tak tomu bylo i u koncertu Juraje Bartoše na Jam Session pro prezidenta. „Stopáž Bartošova koncertu však zřejmě byla neúnosně krát6)

iDnes [online]. 2011 [cit. 2011-10-03]. Http://www.idnes.cz/. Dostupné z WWW: . 7)

iDnes [online]. 2009 [cit. 2011-02-03]. Http://www.idnes.cz/. Dostupné z WWW: . 22

ká. Na albu ji doplňují dvě studiová dueta Juraje Bartoše s pianistou Gabrielem Jonášem, dobře známým partnerem českých jazzmanů už v sedmdesátých letech. Je to inteligentní muzika mírně gil-evansovského střihu, ale chybí mi v ní skutečný dialog: trubka a piano postupují občas spíš v unisonu, jako by se v Jonášových skladbách ještě zcela nepoznaly. Kombinace tak rozdílných záznamů na jednom albu není právě nejšťastnější. To Bartošův Hot House hrál na koncertu skutečně jen takovou chvilku?!“9) Časté recenze vydaných nosičů jsou také v hudebním časopise Muzikus. Recenzím se zde věnuje Peter Motyčka, Vladimír Kouřil či Miloš Latislav. Poslední zmíněný recenzent kromě vystupujícího jihoafričana Abdullaha Ibrahima a jeho tria v obsazení Balden Bullocka George Gray, zmínil i publikum: „Už jsem si víceméně zvykl opomíjet v reportážích reakce publika a učiním tak i tentokrát. Řeknu jen, že zaplněné řady o přestávce prořídly a ke konci, namísto standing ovation, kterou by si Trio jistě zasloužilo jsme se dočkali hromadného úprku návštěvníků, zatímco hudebníci se vrátili a po jazzovu přidali jednu skladbu.“10) Časté recenze vydaných alb cyklu Jazz na Hradě jsou hodnoceny i na stránkách Jazzportu. Autoři tak již zmínili Michal Gera Band, Jiří Stivín & Co. Jazz systém, Pavel Jakub Ryba &Mind The Step, Laco Deczi & Celula New York, Jazz Sanatorium Luďka Hulana. Recenze lze najít také na webovém portálu Jazz Meets World a na stránkách české jazzové společnosti. Dalšími recenzenty hudebních nosičů jsou například i hudebník a publicista Marian Jaslovský a Vladimír Kouřil. Recenze jsou většinou pochvalné, častá je námitka na prezidentovy úvody, které jsou na jazzových nahrávkách poněkud netradiční, ovšem s přihlédnutím k místu konání a samotnému názvu akcí s nimi musíme počítat. I když je pravda, že například na CD Michal Gera Band je tradiční úvodní projev poněkud nešikovně zařazený, protože prezident hovoří především o Františku Kopovi a jeho kvartetu, který v roce 2007 vystoupil až v druhé části koncertu a na CD nehraje.

8)

iDnes [online]. 2011 [cit. 2011-10-03]. Http://www.idnes.cz/. Dostupné z WWW: . 9)

iDnes [online]. 2011 [cit. 2011-10-03]. Http://www.idnes.cz/. Dostupné z WWW: . 10)

Jazzport [online]. 2005 [cit. 2011-10-03]. Http://jazzport.cz/. Dostupné z WWW: . 23

Zatím jedinou soubornou knižní publikací, která pojednává o Jazzu na Hradě je kniha Alexandra J. Schnellera That Jazz Of Praha, která obsahuje rozhovory s některými z účinkujících a fotografie Christiana Gerberta. Důvod jejich selekce, zároveň s hlavními záměry autora jsou vysvětleny v předmluvě knihy: “[…] když se lidí zeptáte, jak se ti čeští muzikanti jmenují, dočkáte se odpovědi jen zřídka. Změnit tento stav je jedním z hlavních záměrů této knihy, vždyť pražská jazzová scéna dělá dojem nejen kvantitativně, ale patří i kvalitativně k těm vůbec nejlepším. A protože v Praze působí na padesát a možná i víc vynikajících jazzových hudebníků, byl výběr opravdu velmi těžký. Přiznejme bez obalu, že autoři při tom sledovali zcela osobní, individuální záliby, tzn. že výběr je subjektivní. Ale naším cílem ani nemohlo být sepsání nějakého kompendia, nebo dokonce lexikonu aktuálního pražského jazzu. Jedním objektivním výběrovým kritériem bylo, aby středem života portrétovaných byla Praha.I, když mnozí z nich nejsou opravdoví Pražané, přece jenom v Praze nebo v jejím okolí žijí a působí pravidelně na pražské jazzové scéně. Naším záměrem je vytvořit pohledy a okamžiky: prostřednictvím rozhovorů nahlédnout do života působení jazzových hudebnic a hudebníků a umožnit i pohled na pražskou jazzovou scénu, a okamžiky v pravém slova smyslu přitom zachytit na fotografii.“11) Rozhovory pro That Jazz of Praha poskytli: Jana Koubková, František Uhlíř, Milan Svoboda, Jiří Stivín, Michal Gera, Emil Viklický, Laco Tropp, Michal Hejna, Jaroslav Šindler, František Kop, Robert Balzar, Karel Růzička sen., Jan Knop (alias Najponk) a Yvonne Sanchez. Všichni vyjmenovaní odpovídají na stejné otázky, které jsou vypsány na konci knihy. Autora vesměs zajímá cesta, kterou se výše vyjmenovaní dostali k jazzu, ale také jejich názor na současnou jazzovou scénu v České republice a v Praze (Jak hodnotíte současnou jazzovou scénu a) v České republice, b) v Praze? Máte hodně možností vystupovat? Jsou podmínky v klubech pro jazzmany v pořádku? Je hodně mladých talentů? Jaké jsou vzájemné vztahy mezi českými/pražskými jazzmany? Co by se mělo podle Vašeho názoru zlepšit?). Autora také zajímají změny na české jazzové scéně od dob komunismu: „Když srovnáte situaci v československém jazzu v období komunismu s jeho dnešní situací, k jakému dojdete názoru? Co se změnilo, event. zlepšilo? Co bylo naopak dříve lepší?“

11)

SCHNELLER, A. J. That Jazz of Praha. Praha 2006, s. 4 24

7. PŘEHLED VYDANÝCH NAHRÁVEK EDICE JAZZ NA HRADĚ Následující kapitola obsahuje seznam všech vydaných nosičů edice Jazz na Hradě vydavatelství Multisonic, jejichž recenze jsem uvedla v kapitole předcházející. Za názvem nosiče je vždy uveden měsíc a rok vydání.

310634-2

Jazz Sanatorium Luďka Hulana

12/2004

310644-2

Franco Ambrosetti&Emil Viklický Trio

02/2005

310648-2

George Mraz

09/2005

310651-2

Laco Deczi&Celula New York

01/2005

310654-2

Jiří Stivín&CO.Jazz Systém

04/2005

310657-2

Milan Svoboda Qartet

10/2005

310665-2

Pavel Ryba&Mind The Step

12/2005

310667-2

Bohemia Big Band/G.Miller&Count Basie 100

04/2006

310663-2

Rudy Linka

03/2006

310694-2

Frant.Uhlíř Trio&Duško Goykovich

05/2006

310697-2

Štěpán Markovič Saxtet

09/2006

310698-2

Jaroslav Ježek - 100/Dobrý večer Qvintet

10/2006

310669-2

Elena Suchánková&Jocose Jazz

11/2006

310685-2

František Kop Quartet

10/2007 25

310699-2

Boris Urbánek TUTU

04/2007

310712-2

Jaromír Hnilička Band

11/2007

310716-2

Unity Qartet

01/2008

310692-2

Karel Velebný 75

12/2006

310695-2

Pavel Pešta Re-Bop Quintet

02/2007

310688-2

Michal Gera Band

05/2007

310708-2

Marcus Printup&Emil Viklický

09/2007

310714-2

Johnny Griffin Quartet

12/2007

310718-2

Zbigniew Namyslowski Quintet

03/2008

310720-2

Jam Session for The President

310706-2

Young Female Jazz Vocalist

05/2008

310727-2

Laco Deczi&Celula New York

09/2008

310724-2

Martin Kratochvíl &Jazz Q&Tony Ackerman

12/2008

310756-2

Emil Viklický 60

03/2009

310759-2

Eva Olmerová 75

05/2009

310766-2

Milcho Leviev&Friends

05/2010

310761-2

Lew Tabackin Quartet

12/2009

310794-2

Jan Koubková 65

03/2010

09/2008 i LP

26

310773-2

Karel Růžička Septet

02/2010

310779-2

Matěj Benko

09/2010

310736-2

Juraj Bartoš-Hot House

02/2009

310782-2

Trio Hank Jones

310737-2

Double Bass Session

04/2009

310762-2

Matúš Jakabčic Cz-Sk Big Band

09/2009

310800-2

Jakubovič& Randy Bracker

04/2010

310806-2

Vejvoda Josef 65

10/2010

310796-2

Christmas Traditional Jazz Concert 1

11/2010

310810-2

Christmas Traditional Jazz Concert 2

12/2010

310807-2

Peter Scharli Quartet

02/2011

310799-2

Richie Cole Q & Emil Viklický

03/2011

310824-2

Ondřej Štveráček Quartet

04/2011

11/2009 i LP

27

8. VYSTUPUJÍCÍ HUDEBNÍCI Následující kapitola nepřinese celkový výčet vystupujících hudebníků. Přiblíží pouze ty jazzmany, kteří na cyklu Jazz na Hradě vystupovali nejčastěji. Z jejich výčtu v druhé části této kapitoly zmíním především ty, kteří se narodili v bývalém Československu, ovšem část svého života prožili v zahraničí. Jako první osobnost cyklu zmíním Jiřího Stivína. Tento známý český multiinstrumentalista byl přítomen již na zahajujícím koncertu a na samém počátku cyklu byl i jeho pomocným dramaturgem. Na Jazzu na Hradě vystoupil celkem čtyřikrát. Poprvé v roce 2004 v doprovodu Co. Systému, se spoluhráči Wolfgangem Lackerschmidem, Jaroslavem Šindelem, Zdeňkem Tichotou a Michalem Hejnou. V roce 2007 oslavil na Pražském hradě své své životní jubileum, 65. narozeniny. Následující rok byl přítomen na Jam Session pro prezidenta spolu se sextetem Emila Viklického a Prague Big Bandem Milana Svobody. Zatím poslední Stivínovo vystoupení na Jazzu na Hradě se konalo v roce 2009. Přítomny byly i jazzové zpěvačky Eva Olmerová, Eva Emingerová, Gabriela Kočí, Yvonne Sanchez a Elena Suchánková. Dá se téměř s jistotou říci, že se Jiří Stivín v budoucnosti na jednom z hradních koncertů ještě představí. Jiří Stivín absolvoval pražskou FAMU obor filmový a televizní obraz, poté studoval na londýnské Royal Academy of Music a na pražské HAMU. Stivín interpretuje hudbu středověku, renesance i baroka. Kromě hudby předklasické se intenzívně věnuje jazzu, komponování a improvizované hudbě. Je známý tím, že hraje na řadu nástrojů, mezi kterými jsou například saxofon, klarinet, příčná flétna, zobcová flétna, lidové píšťaly a různé elektronické přístroje. Jiří Stivín vystupuje s renomovanými hudebními tělesy, řídí vlastní soubory Collegium Quodlibert a Jiří Stivín & Co. Jazz Systém. Vystupuje v sólových recitálech s cembalem, varhanami, kytarou nebo s magnetofonem. Je členem European Jazz Ensemble. Přes deset let má v každé koncertní sezóně Pražského symfonického orchestru FOK cyklus koncertů pod názvem Flétny všeho druhu. Dalším často objevujícím se jazzmanem hradních koncertů je Emil Viklický. Viklický je přední osobností české hudební scény zlomu 20. a 21. století. Na Pražském hradě se objevil celkem šestkrát. Poprvé v roce 2004 s Francem Ambrosettim, poté v roce 2007 se svým triem, v roce 2008 při Jam Session pro prezidenta, ve stejném roce při oslavách svého životního jubilea a dvakrát v roce 2010. Viklického hudební počátky sahají k pražské jazzové scéně a jeho působení v Hulanově Jazz sanatoriu. Po vojně přijal angažmá jako klavírista ve vokálně instrumentálním souboru Linha Singers. Od roku 1974 trvale působí v SHQ Karla Velebného. Vystupoval i s šéfem jazzrockového Energitu, Lubošem Andrštem. Emil Viklický je jedním z českých hudebníků, kteří studovali na bostonské Berklee College of Music. Po studiu se v USA uplatnil jako sólista v newyorských klubech. Spolupracoval například i s Big bandem Milana Svobody, které se na Jazzu na Hradě také představilo. 28

Další z hojně se vyskytujících osobností cyklu je jazzová zpěvačka Janá Koubková, která už léta patří k předním osobnostem českého jazzu. Jako jazzová sólistka se prosadila v r.1975 v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana. Z toho důvodu byla také jednou z interpretek, která se účastnila zahajujícího koncertu jazzového cyklu k 25. výročí od Hulanova úmrtí, který se konal v Nové galerii Pražského hradu. Druhé vystoupení Jany Koubkové bylo v doprovodu pražského Big Bandu Milana Svobody. To se konalo 16. ledna 2008 a bylo součástí Jam Session pro prezidenta, což byl závěrečný koncert cyklu Jazz na Hradě v prvním prezidentském období Václava Klause. Zatím poslední vystoupení Jany Koubkové se konalo 7. října roku 2009 a bylo ku příležitosti jejích šedesátýchpátých narozenin. Jana Koubková si od svých počátků prošla různými uskupeními. Od blues, swingu, mainstreamu přes bebop, latin, free až po world-ethno a fusion. Založila festival Vokalíza, který se konal od roku 1981 do roku 2000. Byl určen jazzovým, bluesovým a rockovým zpěvákům. Jana Koubková je známá svým scatovým zpíváním a improvizací. V jejím repertoáru najdeme blues, mainstream, moderní jazz, latin, free, skladby Dukea Ellingtona, Charlieho Parkera, Milese Davise, George Gershwina i Thelonious Monka. První z řady jazzmanů, kteří jsou častými hosty Jazzu na Hradě a žijí v zahraničí je Rudy Linka. Linka se narodil v roce 1960 v Praze a jeho hudební počátky jsou spjaty s Karlem Velebným, poté studoval například u Johna Abercrombieho. Vzhledem k jeho zájmu o jazz, v roce 1980 emigroval do Švédska. Ve Stockholmu poté pokračoval ve studiu hry na klasickou kytaru. Rudy Linka také patří mezi jazzmany, kteří vystudovali bostonskou Berklee College of Music. Od roku 1985 žije tento jazzový kytarista v New Yorku, kde vystupuje se svým triem. Na jazzu na hradě poprvé vystoupil 20. 11. roku 2006 v Míčovně Pražského hradu zároveň s Miles Evans Quartetem. Účinkoval zde Miles Evans (trubka), Dan Fabricatore (kontrabas) a Dough Hirlinger (bicí). Jeho druhé vystoupení bylo 29. listopadu 2009 ve Španělském sále Pražského hradu, kde vystupoval se svým triem. Tedy s Danem Fabricatore (kontrabas) a Richem Huntleym (bicí). Jako dalšího jazzmana uvedu slovenského hráče na trubku Laco Décziho. Déczi prožil díky Luďku Hulanovi část života v Praze. Nyní žije ve Spojených státech amerických. Ve svých počátcích se Déczi přikláněl ke kalifornskému west coast jazzu a k hudbě ovlivňované hadbopovými kapelami. Působil v SHQ Karla Velebného a od roku 1963 působí v uskupení Cellula, které od roku 1967 také vede. V současnosti vystupuje s Cellula New York. Na Jazzu na Hradě poprvé vystoupilv Románském sklepení dne 18. května 2004 a Walterem Fischbacherem, Stevem Clarkem a svým synem Vaico Deczim. Poté 18. dubna 2008 v Míčovně Pražského hradu, kde slavil své 70. jubileum.Laca Décziho zde doprovázel Štěpán Markovič (tenorsaxofon), Zdeněk Fišer (kytara), Vítek Švec (kontrabas), Vaico Déczi (bicí), Eric Meridiano (klávesy) a Nob Kinukawa (baskytara). Posledním jazzmanem, jehož bližší profil uvedu ve své práci je George Mraz. Vlastním jménem Jiří Mráz. Hudební počátky tohoto známého jazzového basisty jsou 29

spjaty s triem Rudolfa Daška, s nímž pak v roce 1964 přešel do SHQ Karla Velebného. Díky Guldovy Mezinárodní soutěži mladých sólistů získal stipendium ke studiu na bostonské Berklee College of Music Po studiích na Barklee jamoval například s Charliem Marianem, Herbem Pomeroyem, Alanem Broadbentem, Mickem Goodrickem, či Peterem Donaldem. Jiří Mráz se do Československa poté už nevrátil a rozhodl se zůstat ve Spojených státech. Hrál v combech Dizzyho Gillespieho, i s Carmen McRaeovou, Clarkem Terrym, Joe Williamsem a Herbiem Hancockem. V létě 1972 účinkoval s Ellou Fitzgerald, od níž pak na čtyři roky přešel k orchestru Thada Jonese s Melem Lewisem. V New Yorku, kde od 70. let žije, se pro zvukovou i improvizační vytříbenost své hry stal jedním z vůbec nejvyhledávanějších studiových jazzmanů. Spolupracoval zde s Peterem Donaldem a Johnem Abercrombiem, byl jednou z hlavních postav New York Jazz Quarteta. Do Čech se Jiří Mráz poprvé vrátil v roce 1991. Na cyklu Jazz na Hradě vystoupil George Mraz 14. července roku 2009 v zahradě na terase Jízdárny. Toho dne zde vystoupilo i Hank Jones Trio s klavíristou Hankem Jonesem a Williem Jonesem na bicí.

30

9. ZÁVĚR Provozování hudby na Pražském hradě má svou hlubokou tradici již v minulosti, kdy zde působili významní vladaři a poté politici. V současné době je hlavním pilířem nonartificiální hudby Pražského hradu pravidelný cyklus Jazz na Hradě, který zde představuje nejzvučnější jména zahraničních, i tuzemských jazzmanů. Uvedený cyklus napojil na tradici Strun podzimu, jež vítal Pražský hrad před prezidentským obdobím Václava Klause, prezident Václav Havel. Současný přípravný výbor Jazzu na Hradě v čele s prezidentem Václavem Klausem ve své dramaturgii zmiňuje důležitá výročí již zesnulých jazzových hudebníků, i jubilea těch současných. Prostor ovšem získali i mladí umělci, které cyklus zmiňuje dramaturgickou vsuvkou Mladý Jazz na Hradě. Jazzový cyklus je důležitý také pro posílení mezinárodních vztahů, jelikož častými hosty hradních koncertů jsou i členové diplomatické obce. Fakt, že se na Pražském hradě konají jazzové koncerty přibližuje toto hudební odvětví širšímu publiku a přináší mu tak adekvátní společenskou prestiž. Věřím, že má práce přinesla ucelené informace o cyklu Jazz na Hradě a o důležitosti provozovaní jazzové hudby na Pražském hradě Hudební události z něj činí důležité centrum kulturního dění ve světovém měřítku. Součástí mé práce je také seznam všech vydaných hudebních nosičů pod záštitou hudebního vydavatelství Multisonic, edice Jazz na Hradě, který obsahuje záznamy na CD, DVD, ale také LP. Seznam uvádí identifikační číslo nosiče, měsíc a rok vydání. Pro lepší orientaci jsou nosiče uvedeny v chronologickém uspořádání. Poslední část mé práce tvoří seznam všech koncertů cyklu Jazz na Hradě, který obsahuje datum konání, místo a hudební obsazení vystupujících umělců.

31

10. RESUMÉ Tato bakalářská práce se zabývá nonartificiální hudbou na Pražském hradě. V jejím úvodu zmiňuje hudební historii Pražského hradu a jeho prostor. Základním pilířem mé práce je vznik a současná tvář cyklu Jazz na Hradě, který tvoří základní pilíř nonartificiální hudby Pražského hradu. Cyklus je zde provozován od roku 2004 a hostí řadu významných zahraničních i tuzemských jazzmanů. Má práce popisuje význam tohoto počinu pro českou jazzovou hudební scénu, zmiňuje jeho dramaturgické vsuvky a analyzuje jeho hudební obsah. Přílohu práce tvoří seznam vydaných nosičů společnosti Multisonic z edice Jazz na Hradě a chronologické uspořádání koncertů cyklu Jazz na Hradě po roce 2004.

11. SUMMARY This bachelor‘s thesis deals with nonartificial music at Prague Castle. In its introduction mentions music history of Prague Castle and its place. The basic of my thesis is the foundation and current position of Jazz at the Castle, which forms essential pillar of nonartifical music of Prague Castle. Concerts have been organized there since 2004 and involved many of major jazzmen both native and from abroad. My thesis presents the meaning of this event for czech jazz music scene, mentions also dramaturgical interjections and analyze its musical content. Attachement of this thesis includes the catalog of Jazz at Castle collection published by Multisonic and chronological list of concerts of Jazz at Castle since 2004.

32

12. POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY Soukromý archív Michala Matznera. ŠKVORECKÝ, J. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Ontario 1987, s. 26. SCHNELLER, A. J. That Jazz of Praha. Praha 2006, s. 4. MATZNER, A., POLEDŇÁK, I., WASSERBERGER, I. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Praha: Supraphon, 1990. DORŮŽKA, L. Panoráma jazzu. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 1990. DORŮŽKA, L. Český jazz mezi tanky a klíči 1968 – 1989. Praha 2002, s. 158 FUKAČ, J., VYSLOUŽIL, J. Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997. WENIG, J. Prahou za hudbou. Praha: Orbis, 1972. KADLEC, F., MALÁ, V. Pražský hrad. Praha: Správa Pražského hradu, 1999. ČERNÝ, J. Hudba v českých dějinách: od středověku do nové doby. Praha: Supraphon, 1989.

33

INTERNETOVÉ ZDROJE: Lidové noviny [online]. 2008 [cit. 2011-02-03]. Http://www.lidovky.cz/. Dostupné z WWW: . Jazz meets world [online]. 2007 [cit. 2011-02-03]. Http://www.jmw.cz/. Dostupné z WWW: . Jazz web [online]. 2010 [cit. 2011-02-03]. Http://www.jazzweb.cz. Dostupné z WWW: . iDnes [online]. 2009 [cit. 2011-02-03]. Http://www.idnes.cz/. Dostupné z WWW: . iDnes [online]. 2011 [cit. 2011-10-03]. Http://www.idnes.cz/. Dostupné z WWW: . iDnes [online]. 2009 [cit. 2011-02-03]. Http://www.idnes.cz/. Dostupné z WWW: . iDnes [online]. 2011 [cit. 2011-10-03]. Http://www.idnes.cz/. Dostupné z WWW: . Jazzport [online]. 2005 [cit. 2011-10-03]. Http://jazzport.cz/. Dostupné z WWW: . Hrad [online]. 2011 [cit. 2011-09-05]. Http://www.hrad.cz/. Dostupné z WWW: . Muzikus [online]. 2003 [cit. 2011-09-05]. Http://www.muzikus.cz/. Dostupné z WWW: .

34

13. SEZNAM KONCERTŮ CYKLU JAZZ NA HRADĚ ZAČÍNAJÍCÍ ROKEM 2004 Poslední částí mé práce je seznam obsahující chronologické uspořádání koncertů cyklu Jazz na Hradě. Chronologické uspořádání koncertů:

ROČNÍK 2004 22. 12. Nová galerie, Jazzsanatorium Luďka Hulana – Jana Koubková, Svatobor Macák, Zdeněk Kalhous, Jaromír Helešic, Vladimír Žižka, Karel Růžička, Pavel Husička a Vít Švec. 14. 14. Nová galerie, Franco Ambrosetti and Emil Viklický Trio – František Uhlíř, 18. 5. 13. 6. 19. 9. 18. 10.

20. 11. 19. 12.

Laco Trop. Románské sklepení, Laco Déczi and Celula New York – Walter Fischbacher, Steve Clarke, Vaico Deczi. Románské sklepení, Jiří Stivín a Co Jazz Systém – Wolfgang Lackerschmid, Jaroslav Šindel, Zdeněk Tichota, Michal Hejna. Španělský sál, George Mraz, Karel Růžička, Rudolf Dašek, Ivan Smažík. Rothmayerův sál, Bohemia Big Band dirigent Bohuslav Volf, Barbora Lišková, Lee Andrew Davison – zpěv, The Swings – vokální kvarteto, Petr Hanzlík, Jiří Hruška, Petr Jindra, Pavel Švestka. Míčovna, Rudy Linka/Miles Evans Quartet, Rudy Linka – kytara, Miles Evans – trubka, Dan Fabricatore – kontrabas, Dough Hirlinger – bicí. Španělský sál, Milan Svoboda Quartet and Jiří Bárta – Milan Krajíc, Milan Svoboda, Filip Spálený, Ivan Aires.

ROČNÍK 2005 19. 11. Nová galerie, Anna Marie Jopek – zpěv, Henryk Miśkiewicz – saxofon, Marek Napiórkowski - kytara, Pawel Piotr Zarecki – klavír, Robert Kubiszyn – kontrabas, Cezary Konrad – perkuse, Ve spolupráci s Velvyslanectvím Polska a Polským institutem. 13. 2. Španělský sál, „ARSENAL“ Alexeje Kozlova, Alexey Kozlov – saxofon, Dmitry Ilugdin – klávesové nástroje, Evgeny Sharikov – basová kytara, Yuri Semenov – bicí, ve spolupráci s velvyslanectvím ruské federace. 35

21. 13.

Nová galerie, Elena Suchánková and JocoseJazz, Elena Suchánková – zpěv, Mirek Linka – kytara, Radek Krampl – vibrafon, Petr Dvorský – kontrabas, Branko Križek – bicí.

24. 14. Nová galerie (koncert k 80. narozeninám JJ), Jiří Jirmal – kytara, Rudolf Dašek – kytara, Miloslav Klaus – kytara, Petr Dvorský – kontrabas, Vladimír Žižka – bicí, Pražské kytarové kvarteto. 5. 5. Míčovna, George Robert – saxofon, Thierry Lang – klavír, Heiri Känzig – kontrabas, Peter Schmidlin – bicí, Ve spolupráci s velvyslanectvím Švýcarska a festivalem v Montreux. 7. 6. Španělský sál, Abdullah Ibrahim Trio, Abdullah Ibrahim – klavír, Belden Bullock – kontrabas, George A. Gray – bicí. 25. 9. Suterén Letohrádku královny Anny, Pavel Jakub Ryba, Mind the step, Pavel Jakub Ryba – basová kytara, Petr Venkrbec – saxofon, Jiří Kolman – bicí. 10. 10. Románské sklepení, Robert Baltazar trio, Robert Baltazar – kontrabas, Stanislav Mácha – klavír, Jiří Slavíček – bicí a Epoque Quartet. 1. 11. Španělský sál, Bill Frisel trio, Bill Frisel – elektrická a akustická kytara, Greg Leisz – Pedal Steel Guitar, dobro, Jeny Scheinman – housle. 5. 12. Španělský sál, Tommy Smith-saxofon, Brain Kellock – klavír.

ROČNÍK 2006 19. 11. Míčovna, Markovič Saxtet, Štěpán Markovič – saxofon, Matůš Jakabčic – kytara, Luboš Šrámek – piano, Kateřina Stupková – baryton saxofon, Marcel Bárta – alt saxofon, Juraj Griglák – kontrabas, Dano Šoltys – bicí, Rostislav Fras – tenor saxofon, David Vrobel – alt saxofon, Václav Týfa – trubka. 22. 2. Míčovna, František Uhlíř Trio, Fr. Uhlíř – kontrabas, Darko Jurkovič – kytara, Jaromír Helešic – bicí, Duško Gojkovič jh – trubka. 14. 3. Španělský sál, Koncert k 75. výročí narození Karla Velebného, František Kop – tenor saxofon, Petr Kořínek – kontrabas, Petr Král – tenor saxofon, Radek Krampl – vibrafon, Svatobor Macák – tenor saxofon, Štěpán Markovič – tenor saxofon, Karel Růžička – klavír, Ivan Smažík – bicí, Františk Uhlíř – kontrabas, Jiří Válek – baryton saxofon, Josef Vejvoda – bicí, Emil Viklický – klavír, Antonín Viktora – kytara. 22. 4. Míčovna, Avishai Cohen Trio, Avishai Cohen – akustická a elektrická basa, Sam Barsh – klavír/varhany/melodica, Mark Guiliana – bicí/perkuse. 28. 5. Španělský sál, The Zawinul Syndicate, Joe Zawinul – klávesy, zpěv, Alegre Correa – kytara, Linley Marthe – kontrabas, Arto Tuncboyaciyan – perkuse, Fernando Paiva – bicí, Ana Paula da Silva – zpěv. 36

29. 6. Románské sklepení Starého královského paláce, Miroslav Vitouš and John Abercrombie, Miroslav Vitouš – kontrabas, John Abercrombie – kytara. 17. 9. Nejvyšší purkrabství pražského hradu, Koncert ke 100. výročí narození Jaroslava Ježka, Pocket Band, Dobrý večer Quintet, Big Band VOŠ Konzervatoře Jaroslava Ježka. 30. 10. Nová galerie, Boris Urbánek – TUTU, Boris Urbánek – klávesy, Michal Žáček – saxofony a flétna, Martin Gašpar – baskytara a kontrabas, Marcel Buntaj – bicí. 26. 11. Nová galerie, Pavel Pešta re-bop quintet, Boris Manuel Gesseney – alt saxofon, flétna, Guillaume Perret – tenor a soprán saxofon, Mathieu Rossignelly – piano, Pavel Pešta – basa, Bruno Duval – bicí, Christian Magnusson – trumpeta. 20. 12. Španělský sál, Simphiwe Dana, Simphiwe Dana – vokály, Gugu Cebekhulu – vokály, Nduduzo Makhathini – klávesy, Vuyo Shiburi – basa, Vusumzi Goodwill Khobeni – vokály, Tshegofatso Didideng – klávesy, Bafana Kenneth Sukwene – bicí, Tokoloho Moeketsi – kytara.

ROČNÍK 2007 23. 11. Nová galerie, František Kop Quartet Michal Gera Band, František Kop Quartet, Pavel „BADY“ Zbořil – bicí, Fr. Kop – saxofon, Martin Lehký – baskytara, Petr Malásek – klavír. Michal Gera Band, Michal Gera – trubka, křídlovka, Petr Zeman – kytara, Vítek Švec – kontrabas, Pavel Razím – bicí. 26. 2. Španělský sál, Emil Viklický trio, Emil Viklický – klavír, Fr. Uhlíř – kontrabas, Laco Trop – bicí. 26. 3. panělský sál, Tomasz Stanko Quartet, Tomasz Stanko – trubka, Marcin Wasilewski – klavír, Slawomir Kurkiewicz – kontrabas, Michal Miśkiewicz – bicí. 25. 4. Večer mladých jazzových zpěvaček na hradě, Petra Ernyeiová, Barbora Řeháčková, Eva Emingerová, Jana Fabiánová, Petra Vlková, X-tet Víta Fialy, Vít Fiala – kontrabas, Jiří Růžička – klavír, Mirek Linka – kytara, Jakub Šafr Quartet, Jakub Šafr – klavír, Tomáš Černý – klarinet saxofon, Marek Rejhon – kytara zpěv, Martin Zpěvák – kontrabas, Přemek Tomíček – pozoun. 29. 5. Míčovna, Jaromír Hnilička a brněnský jazz, Jaromír Hnilička band, Jaromír Hnilička – trubka, Günter Kočí – saxofon, Roman Pokorný – kytara, Vincenc Kummer – kontrabas, Kamil Slezák – bicí, Unity Quartet: Vilém Spilka – kytara, Radek Zapadlo – saxofon, Petr Dvorský – kontrabas, Kamil Slezák – bicí. 17. 16. IV. nádvoří Pražského Hradu, Pražský Big Band Milana Svobody and Ed Partyka, Milan Svoboda – dirigent, aranžér, Zdeněk Šedivý – trubka, Stanislav Zeman – trubka, Radek Němec – trubka, Michal Gera – trubka, 37

Michal Němec j.h – trubka, Tomáš Secký j.h. – lesní roh, Jaroslav Secký j.h. – lesní roh, Přemysl Tomíček – trombón, Svatopluk Košvanec – trombón, Jan Vimr – trombón, Filip Spálený – tuba, Martin Plachý – 1.alt saxofon, klarinet, Marcel Bárta – 2.altaxofon, basklarinet, Rostislav Fraš – 1.tenorsaxofon, flétna, Milan Krajíc -2. tenor/soprán saxofon, klarinet, Pavel Pivarči – barytonsaxofon, klarinet, Pavel Hrubý – basklarinet, Jiří Šimek – kytara, Kryštof Marek – klavír, Tomáš Liška – kontrabas, baskytara, Ivan Audes – bicí, Ed Partyka – trombon, aranžér. 19. 19. Zahrada na valech, Johnny Griffin Quartet, Johnny Griffin – tenorsaxofon, Kirk Lightsey – klavír, Gil Naturel – kontrabas, Douglas Sides – bicí. 30. 10. Nová galerie, Jiří Stivín 65, Na koncertě budou účinkující hrát ve třech sestavách, Jiří Stivín – woodwinds, František Tomšíček – trubka, křídlovka, Jaroslav Šindler – kytara, Antonín Gondolán – kontrabas, Cyril Zeleňák – bicí, Jiří Stivín – woodwinds, Rudolf Dašek – kytara, Jiří Stivín – woodwinds, František Tomšíček – trubka, křídlovka, Jaroslav Šindler – kytara, Wimpy Tichota – baskytara, Michal Hejna – bicí, Radek Krampl – vibrafon. 21. 11. Nová galerie, Luboš Andršt, Na koncertě budou účinkující hrát ve třech sestavách, Luboš Anrdršt Group, Luboš Anrdršt – kytara, Ondřej Kabrna – klavír, klávesy, Wimpy Tichota – baskytara, Michal Hejna – bicí, Jako host: Imran Zangi – perkuse, Luboš Andršt Blues Band. Reesie Davis – zpěv, Luboš Andršt – kytara, Jan Kořínek – keyboard, Pavel Razím – bicí, Wimpy Tichota – baskytara. 13. 12. Míčovna, Zbigniew Namyslowski Quintet, Zbigniew Namyslowski – saxofony, Jacek Namyslowski – trombón, Michal Baranski – kontrabas, Kuba Cichocki – klavír, Grzegorz Grzyb – bicí.

ROČNÍK 2008 16. 11. Španělský sál – Jam Session pro prezidenta, Emil Viklický Sextet, Emil Viklický – klavír, Štěpán Markovič – saxofon, Juraj Bartoš – trubka, Svatopluk Košvanec – trombon, Fr. Uhlíř – kontrabas, Laco Tropp – bicí, Jiří Stivín – woodwinds, Prague Big Band Milana Svobody, Milan Svoboda – dirigent, Jana Koubková – zpěv, Michal Gera – trubka, Luboš Andršt – kytara, Jaroslav Šindel – kytara, Boris Urbánek – klávesy, Radek Krampl – vibrafon, Wimpy Tichota – baskytara, Pavel Jakub Ryba – baskytara, Vladimír Žižka – bicí, Josef Vejvoda – bicí, Michal Hejna – bicí, Ivan Audes – bicí. 31. 13. Míčovna, Martin Kratochvíl and Jazz Q, Martin Kratochvíl – klávesy, Tonny Ackerman – kytara, Jazz Q, Oskar Petr – zpěv, Martin Kratochvíl – klávesy, Zdeněk Fišer – kytara, Přemysl Faukner – baskytara, Jaromír Helešic – bicí. 38

16. 14. Míčovna, Laco Déczi 70, Laco Déczi – trubka, Štěpán Markovič – tenorsaxofon, Zdeněk Fišer – kytara, Vítek Švec – kontrabas, Vaico Déczi – bicí, Cellula New York, Laco Déczi- trubka, Eric Meridiano – klávesy, Nob Kinukawa – baskytara, Vaico Deczi - bicí. 25. 15. Španělský sál, The Vanguard Jazz Orchestra, John Mosca – dirigent, Dick Oatts – umělecký vedoucí, Douglas Purviance – manažer orchestru, Jim McNeely – stálý skladatel, Thomas Bellino – vedoucí projektu, Jerry Van Campen – technický vedoucí, Nick Marchione – trubka, Frank Greene – trubka, John Marshall – trubka, Scott Wendholt – trubka, John Mosca – trombon, Luis Bonilla – trombon, Jason Jackson – trombon, Douglas Purviance – basový trombon, Billy Drewes - altsaxofon, sopránosaxofon, flétna, Jaleel Shaw – altsaxofon, sopránosaxofon, flétna, klarinet, Rich Perry – tenorsaxofon, flétna, Ivan Renta – tenorsaxofon, flétna, klarinet, Gary Smulyan – barytonsaxofon, Jim McNeely – klavír, John Riley – bicí, Phil Palombi – kontrabas. 17. 16. Nová galerie, Mladý jazz na hradě, Vertigo Q and Organic Q, Vertigo Quintet, Marcel Bárta – saxofony, basklarinet, Oskar Török – trumpeta, Vojtěch Procházka – klavír, Rastislav Uhrík – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí, Dorota Bárová – zpěv, jako host, Ondřej Pivec Organic Quartet, Ondřej Pivec – varhany, Libor Šmoldas – kytara, Jakub Doležal – saxofon, Tomáš Honzem – bicí, Filip Gondolán – zpěv, jako host. 16. 19. Nová galerie, Uhlíř and Haurand, Jazzové kontrabasy, Fr. Uhlíř – kontrabas, Ali Haurand – kontrabas, David Vorbel – altsaxofon, Adam Tvrdý – kytara, Vít Švec – kontrabas, Tomáš Baroš – Kontrabas, Petr Dvorský – kontrabas, Jan Linhart – bicí. 16. 10. Španělský sál, Slovenský Jazz, CZ-SK Big Band Matůše Jakabčiče a Hot House Juraje Bartoše, Juraj Bartoš – trubka a křídlovka, Radovan Tariška – alt saxofon, Lubor Šrámek – klavír, Tomáš Baroš – kontrabas, Marián Ševčík – bicí nástroje. 15. 11. Rožmberský sál, Komu patří jazz s Evou Pilarovou, Miroslav Kovařík – recitace, Alfréd Strejček – recitace, James Ragan – recitace, Eva Pilarová – zpěv, Milan Dvořák – klavír, Vítek Fiala – kontrabas, Barock Jazz Quintet, Jiří Hlaváč – klarinet, umělecký vedoucí, Jiří Válek – flétna, Jan Kučera – klavír, Jan Kořínek – kontrabas, Milan Vitoch – bicí, Ivan Dominák – bicí, Jiří Pertl, Václav Prejzek – kytary, Milan Svoboda – klavír. 15. 12. Rožmberský sál, Emil Viklický 60, Emil Viklický – klavír, Hendrik Meurkens – foukací harmonika, Steve Houben – flétna a saxofon, Julian Nicholas – saxofon, Richard Weller – bicí, František Uhlíř – kontrabas, Laco Tropp – bicí.

39

ROČNÍK 2009 14. 11. Nová galerie, Eva Olmerová, Eva Emingerová, Gabriela Kočí, Yvonne Sanchez, Elena Suchánková, Jiří Stivín – woodwinds, Matěj Benko – klavír, Petr Kořínek – kontrabas, Josef Vejvoda – bicí, Günter Kočí – saxofon, Mirek Linka – Kytara, Vladimír Strnad – klavír, Pavel Smetáček – klarinet. 26. 12. Nová galerie, Lew Tabackin Quartet, Lew Tabackin – tenorsaxofon, flétna, Flavio Boltro – trubka, Giuseppe Bassi – kontrabas, Roberto Gatto – bicí. 18. 3. Španělský sál, Milcho Leviev Quintet, Milcho Leviev – klavír, Vicky Almazidu – zpěv, Glenn Ferris – trombon, Mihail Yosifov – trubka, Vesselin Vesselinov – basa. 21. 4. Španělský sál, Košvanec Jazz Orchestra, Osian Roberts – tenorsaxofon, co-leader, Radek Zapadlo – tenorsaxofon, Rostislav Fraš – altsaxofon, Phill Knights – barytonsaxofon, flétna, Steve Fishwick – trubka, Miroslav Hloucal – trubka, Lukáš Koudelka – trubka, Svatopluk Košvanec – trombon, Přemysl Tomšíček – trombon, Hod O ́Brien – klavír, George Mraz – kontrabas, Martin Šulc – bicí, co-leader. 13. 5. Nová galerie, Karel Růžička Septet, Miroslav Hloucal – trubka, Přemysl Tomšíček – trubka, David Vrobel – altsaxofon, Rostislav Fraš – tenor a sopránosaxofon, Karel Růžička – klavír, leader, Josef Fečo – kontrabas, Radek Němejc – bicí, jako host Karel Růžička junior – tenor a sopránosaxofon. 15. 6. Nová galerie, Markovič, Gulo čar, Benko, Matej Benko Quintet, Matej Benko – klavír, Radek Zapadlo – saxofon, Miroslav Hloucal – trubka, Martin Lehký – basová kytara, Pavel „Bady“ Zbořil – bicí, Jako host Miriam Bayle – vocal, Štěpán Markovič a Gulo čar Rhythm, Štěpán Markovič – tenorsaxofon, Pavel Dirda – klávesy, Ladislav Richter – kytara, Vladimír Dirda – baskytara, Libor Dirda – bicí. 14. 7. Zahrada na terase jízdárny, Hank Jones Trio, Hank Jones – klavír, Jiří Mráz kontrabas, Willie Jones – bicí. 17. 19. Terasa Jízdárny Pražského hradu, P.J. Ryba and The Fish Man, Pavel J. Ryba – basové kytary, Fredy Bittner – kytara, Petr Valášek – basklarinet, zpěv, Tomáš Křemenák – tenor a soprán saxofon, Milan Krajíc – tenor a soprán saxofon, Mikoláš Nop – bicí, perkuse, Jiří Kollman – perkuse. 7. 10. Nová galerie, Jana Koubková 65, Jana Koubková Quartet, Jana Koubková – zpěv, Ondřej Kabrna – piano, akordeon, Jan Keller – violoncello, baskytara, Jan Červenka – bicí, djembe, Heinz Grobmeier – multiinstrumentalista, Alan Vitouš a Miloš Vacík – perkuse, Dismanův rozhlasový dětský sbor. 29. 11. Španělský sál, Trio, Rudy Linka – kytara, Dan Fabricatore – kontrabas, Rich Huntley – bicí. 40

16. 12. Španělský sál, Vánoční koncert tradičního jazzu, Polydor Sextet, Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka, Luboš Zajíček j.h., Michael Supnick j.h., Bratislava Hot Serenades Juraje Bartoše.

ROČNÍK 2010 17. 1. Nová galerie, Jakubovic Q a Randy Brecker, Jaroslav Jakubovic – barytonsaxofon, Randy Brecker – trubka, Svatopluk Košvanec – trombon, Emil Viklický – klavír, Petr Dvorský – kontrabas, Laco Tropp – bicí. 24. 2. Nová galerie, Josef Vejvoda 65, Josef Vejvoda – bicí, Kryštof Marek – klavír, Ondřej Štajnochr – kontrabas, Petr Král – saxofon, Stano Palúch – housle, Marcel Comendant – cimbál. 18. 3. Nová galerie, Peter Schärli Quartet, Peter Schärli – trubka, Glenn Ferris – trombon, Hans Feigenwinter – klavír, Thomas Dürst – kontrabas. 21. 4. Nová galerie, Maris Briezkalns Quintet, Gints Paberzs – saxofon, Intars Busulis – trombon, zpěv, Viktors Ritovs – klavír, Andris Grunte – kontrabas, Maris Briezkalns – bicí, perkuse. 26. 5. Nová galerie, terasa Jízdárny, Štěpán Markovič Q and Saxtet, Štěpán Markovič – Quartet, Štěpán Markovič – tenorsaxofon, Tomáš Jochman – klavír, Petr Dvorský – kontrabas, Radek Němejc – bicí. Saxtet: Štěpán Markovič – tenorsaxofon, Luboš Soukup – tenorsaxofon, Markéta Smejkalová – barytonsaxofon, Kristína Kachtíková – altsaxofon, Nicola Di Tommaso – kytara, Bruno Salicone – klavír, Petr Dvorský – kontrabas, Radek Němejc – bicí. 20. 6. Terasa Jízdárny, Benny Golson Quartet, Benny Golson – tenorsaxofon, Kirk Lightsey – klavír, Gil Naturel – kontrabas, Douglas Aires – bicí. 13. 7. Terasa Jízdárny, Urszula Dudziak Band a Michal Urbaniak, Urszula Dudziak – zpěv, Łukasz Poprawski – saxofon, Tomasz Krawczyk – kytara, Jan Smoczynski, Daniel Biel – kontrabas, Artur Lipiński – bicí. Michał Urbaniak – housle, saxofon. 8. 9. Nová galerie, František Uhlíř 60, Eddie Severn – trubka, Michal Wroblewski – altsaxofon, Pius Baumgarten – tenorsaxofon, Přemek Tomšíček – pozoun, Wolfgang Lackerschmid – vibrafon, Adam Tvrdý – kytara, Mark Aanderud – klavír, František Uhlíř – kontrabas, Wolfgang Haffner – bicí. 17. 10. Míčovna, Richie Cole Q (USA) a Emil Viklický, Richie Cole – altsaxofon, Ted Hogarth – barytonsaxofon, Emil Viklický – klavír, Robert Fečo – kontrabas, Ernie Adams – bicí. 23. 11. Nová galerie, Ondřej Štveráček Q, Navigators, Ondřej Štveráček - tenor saxofon, Marián Ševčík – bicí, Ondrej Krajňák – klavír, Tomáš Baroš – kontrabas, 41

Navigators: Jan Pospíšil – rap, Erika Fečová – zpěv, Martin Svátek – zpěv, Tomáš Konůpka – bicí, Jiří Štarha – kytara, Adam Stivín – baskytara, Michal Kubelka – klávesy, Miroslav Hloucal, j.r. – trubka. 15. 12. Španělský sál, Didier Lockwood Trio. Didier Lockwood – housle, Jean Marie Ecay – kytara, Marc Michele Le Bevillon – kontrabas.

ROČNÍK 2011 26. 11. Nová galerie, Martin Brunner Trio, Lukáš Martínek Private Earthquake. Martin Brunner – piano, Martin Kapusník – kontrabas, Tomáš Hobzek – bicí, Lukáš Martínek – elektrická kytara, zpěv, Roman Vícha – bicí, Václav Vávra – basová kytara, Jan Kořínek, j.h. – Hammond B3. 22. 2. Španělský sál, Aga Zaryan – zpěv, David Dorůžka – kytara, Michał Tokaj – piano, Michał Barański – kontrabas, Łukasz Żyta – bicí, Robert Majewski j.h. – trubka. 16. 3. Nová galerie, Boris Urbánek a hosté, Boris Urbánek – piano, klávesy, Vít Švec – kontrabas, Michal Hejna – bicí, Zdeněk „Wimpy“ Tichota – baskytara, Juraj Bartoš – trubka, Michal Žáček – soprán saxofon, Rostislav Fraš – tonor saxofon, Teresa Pokl – zpěv.

42