MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV BOTANIKY A ZOOLOGIE
HOUBY BOTANICKÉ ZAHRADY A PŘILEHLÉHO AREÁLU PŘÍRODOVĚDECKÉ FAKULTY MU Bakalářská práce
Jiří Záškoda
Vedoucí práce: Mgr. Petr Hrouda, Ph.D.
Brno 2013
Bibliografický záznam Autor:
Jiří Záškoda Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav botaniky a zoologie
Název práce:
Houby botanické zahrady a přilehlého areálu Přírodovědecké fakulty MU
Studijní program:
Ekologická a evoluční biologie
Studijní obor:
Biologie se zaměřením na vzdělávání
Vedoucí práce:
Mgr. Petr Hrouda, Ph.D.
Akademický rok:
2012/2013
Počet stran:
62
Klíčová slova:
Houby, makromycety, průzkum, botanická zahrada, Přírodovědecká fakulta MU, komentovaný přehled, webové stránky
Bibliographic entry Author
Jiří Záškoda Faculty of Science, Masaryk University Department of Botany and Zoology
Title of Thesis:
Fungi in the Botanical Garden and surrounding grounds of the Faculty of Science
Degree programme:
Ecological and Evolutionary Biology
Field of Study:
Biology in Education
Supervisor:
Mgr. Petr Hrouda, Ph.D.
Academic Year:
2012/2013
Number of Pages:
62
Keywords:
Fungi, macromycetes, survey, botanical garden, Faculty of Science MU, annotated synopsis, websites
Abstrakt Cílem
bakalářské
práce
je
vytvoření
komentovaného
přehledu
hub,
vyskytujících se v areálech botanické zahrady a Přírodovědecké fakulty MU v Brně na ulici Kotlářská. Komentář k jednotlivým druhům hub obsahuje informace o systematickém zařazení, základní charakteristiku plodnic a substrátů, na nichž nejčastěji rostou, případně údaje o mykorhizní vazbě na dřeviny, dále údaje o době výskytu daného druhu a užitné hodnotě hub, tzn. informace o tom, zda je houba jedlá, nejedlá nebo jedovatá. U hospodářsky významných druhů (nejčastěji parazitických) jsou doplněny informace o jejich využití, respektive negativních vlivech na hostitelský organismus. Výsledkem pravidelného sledování tvorby plodnic v zájmové lokalitě a pořizování obrazového materiálu je také vyhotovení webových stránek. Ty jsou vystaveny na oficiálním webu botanické zahrady, který je dostupný na adrese (http://www.sci.muni.cz/bot_zahr). Dokladový materiál k této práci tvoří standardní herbářové položky. Práce má za úkol touto formou rozšířit dosavadní výzkumy, nebo výzkumy v současné době probíhající právě na území botanické zahrady a areálu PřF MU.
Abstract The aim of my bachelor’s thesis is to create an annotated synopsis of fungi occuring in the grounds of the botanical garden and the Faculty of Science MU in Brno, Kotlářská street. The Annotation to individual species of fungi contains information about taxonomy, basic characteristics of fruit bodies and substrates where they usually grow, if needed reference to mycorrhizal associations with plants, furthermore data about the periods of occurrence of the given species, and the utility value of mushrooms or toadstools (ie edibility, inedibility, and possibly toxicity). The economically important species (mainly parasitic) also contain information about their use, respectively the negative influence on the host organism. The results of my regular observations of fruitbody formation in the explored locality and picture materials are also presented on newly created web pages. These are available on the official website of the botanical garden at the address: http://www.sci.muni.cz/bot_zahr/. The thesis is supplemented with standard herbarium specimens. My thesis aims to complete the existing records and currently realized research at the grounds of the botanical garden and the Faculty of Science MU.
Poděkování Děkuji panu Mgr. Petru Hroudovi, Ph.D za skvělé vedení bakalářské práce, cenné rady a připomínky při její tvorbě. Dále za rady při tvorbě webových stránek a herbářových položek a za pečlivé pročtení celé práce. Mgr. Danovi Dvořákovi velmi děkuji za poskytnuté konzultace a trpělivou spolupráci při determinaci hub a za rady při pozorování mikroskopických znaků hub. V neposlední řadě chci poděkovat paní Mgr. Magdaléně Chytré, která mě seznámila s terénem v botanické zahradě a zajistila technickou pomoc při zveřejnění webových stránek. Chci také poděkovat zaměstnancům zahrady za trpělivost a za průběžná upozornění ohledně růstu hub v botanické zahradě a v areálu fakulty.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracoval samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.
Brno 13 květen 2013
……………………………… Jiří Záškoda
OBSAH 1. ÚVOD ................................................................................................................................... 10 2. HOUBY JAKO ORGANISMY ............................................................................................ 11 2.1 MORFOLOGIE A ANATOMIE TĚLA HOUBY..................................................................................... 11 2.2 EKOLOGIE HUB ................................................................................................................................ 12 2.3 ROZMNOŽOVÁNÍ HUB ..................................................................................................................... 13 2.4 PŘÍNOS A HOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM HUB ....................................................................................... 14 3. BOTANICKÁ ZAHRADA A PŘILEHLÝ AREÁL PŘF MU .......................................... 16 3.1 BOTANICKÁ ZAHRADA.................................................................................................................... 17 3.2 AREÁL PŘÍRODOVĚDECKÉ FAKULTY MU, KOTLÁŘSKÁ ............................................................. 20 4. METODIKA ......................................................................................................................... 22 4.1 ZÁSADY SBĚRU A KONZERVACE HUB PRO VĚDECKÉ ÚČELY ....................................................... 22 4.2 MYKOFLORISTICKÝ PRŮZKUM A SPECIFIKA SBĚRU HUB V AREÁLU KOTLÁŘSKÁ A V BOTANICKÉ ZAHRADĚ ........................................................................................................................ 23 4.3 POŘIZOVÁNÍ OBRAZOVÉHO MATERIÁLU ...................................................................................... 25 4.4 DETERMINACE A TVORBA KOMENTOVANÉHO PŘEHLEDU A WEBOVÝCH STRÁNEK................ 25 5. VÝSLEDKY PRÁCE ........................................................................................................... 27 5.1 HOUBY BOTANICKÉ ZAHRADY A AREÁLU PŘF MU .................................................................... 27 5.2 WEBOVÉ STRÁNKY ......................................................................................................................... 54 6. ZÁVĚR.................................................................................................................................. 56 LITERATURA ......................................................................................................................... 58 PŘÍLOHY ................................................................................................................................. 60
9
1. ÚVOD Bakalářská práce s názvem „Houby botanické zahrady a přilehlého areálu Přírodovědecké fakulty MU“ podává ucelenou zprávu o mykoflóře, která se vyskytuje v prostoru botanické zahrady a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. V této práci se pozornost upírá na makromycety, tedy houby viditelné pouhým okem. Pro lepší orientaci se úvodní část textu věnuje houbám v obecném slova smyslu, charakteristice zájmového území a metodice výzkumu. Tento obecný úvod slouží především čtenáři „neodborníkovi“ pro lepší porozumění a orientaci v samotném textu. Výzkum je zajímavý především místem, na kterém probíhá. Lokalitu charakterizuje relativně malá plocha a rozličnost stanovišť potenciálního výskytu hub. Jedná se o prostředí markantně upravované člověkem, na kterém jsou uměle navozovány mikroklimatické podmínky v různých částech areálu zahrady a Přírodovědecké fakulty. V neposlední řadě je třeba zmínit, že zde doposud neproběhl žádný intenzivnější výzkum. Houbám v botanické zahradě je však věnováno několik informací na webových stránkách Botanické zahrady PřF MU. Tyto informace se omezují především na fotografie makromycet doplněné o názvy jednotlivých druhů. Výsledkem pravidelného sledování vytváření plodnic hub na daném území, podrobné
fotodokumentace
jednotlivých
druhů
hub,
jejich
determinace,
konzervace a vytvoření herbářových položek (dokladového materiálu), je komentovaný přehled hub se systematickým zařazením jednotlivých druhů makromycet a jejich základní charakteristikou. Tato charakteristika se týká morfologie, fyziologie, ekologie a hospodářského významu. Dalším výstupem je vytvoření
volně
přístupných
webových
stránek
s pořízeným
obrazovým
materiálem a doprovodným textem k dané problematice. Bakalářská práce doplní další, již zpracované nebo probíhající výzkumy v areálu Přírodovědecké fakulty a botanické zahrady na ulici Kotlářská.
10
2. HOUBY JAKO ORGANISMY Houby jsou rozšířené po celém světě a jsou takříkajíc všudypřítomné v nejrůznějších podobách. Od pradávna poutaly pozornost svojí netypickou stavbou těla, kterou se liší od ostatních organismů, a také svým využitím v nejrůznějších oborech vědy nebo pouze jako pochutina. Tento hluboký zájem o houbové organismy dal vzniknout také samostatnému vědnímu oboru – mykologii. Například Váňa (Kalina et Váňa 2005, s. 229) říká, že jsou houby nejpočetnější, nejvýznamnější
a
nejpopulárnější
eukaryotické
heterotrofní
organismy,
donedávna považované v rámci klasického pojetí za rostliny, řídící se předpisy „Mezinárodního kódu botanické nomenklatury“. Říše „Fungi“1 zahrnuje také lichenizované houby, ty ve spojení s řasami nebo sinicemi vytvářejí kvalitativně odlišný organismus, a to lišejník (Kalina et Váňa, 2005, s. 229). V nejrůznější literatuře jsou houby rozlišovány na makro- a mikromycety. Přehled hub střední Evropy představuje makromycety jako „velké“ houby s na první pohled jasně rozeznatelnou a nápadnou plodnicí, případně stromatem. Mikromycety jsou naopak houby, jejichž struktury dobře pozorujeme až za pomoci mikroskopu. Větší pozornost v této práci věnujeme makromycetům. Ty jsou ovšem z biologického hlediska uměle vytvořenou skupinou a její vyčlenění je pouze věcí praktickou (Holec et al., 2012, s. 15).
2.1 Morfologie a anatomie těla houby Tělo hub tvoří obecně vegetativní stélka. Ta se vyskytuje hned v několika podobách v závislosti na systematickém zařazení určitých druhů. U jednodušších hub (oddělení Chytridiomycota, Blastocladiomycota, Neocallimastigomycota) tvoří stélku jediná buňka nebo cenocytické hyfy, naproti tomu u většiny zástupců čtyř oddělení Zygomycota, Ascomycota, Basidiomycota a Glomeromycota je vegetativní stélka myceliální – tvořená vláknitými hyfami (myceliem neboli podhoubím) a u odvozenějších hub potom nalézáme hyfy s přehrádkami – tzv. septy (Kalina et Váňa, 2005, s. 229). 1
Říše Fungi – jedná se o tradiční říši, z hlediska aktuálního pojetí patří houby do říše Opishokonta.
11
Velmi důležitou částí těla houby jsou plodnice, které laická veřejnost považuje obecně za houby, protože je to nejčastěji viditelná část těla oněch hub. Plodnice, tedy fruktifikační útvary, v nichž se vytvářejí výtrusy, jsou u hub vřeckatých a stopkovýtrusých sexuálního původu; u tzv. hub nedokonalých2 vznikají asexuálně plodnicím podobné orgány (Špaček, 1999, s. 16). Hyfy v plodnicích jsou propletené a velmi hustě nahloučené a vytvářejí tak nepravé houbové pletivo – plektenchym (Holec et al., 2012, s. 21). Podle Špačka (1999, s. 16) nazýváme plodnice u hub vřeckatých askomata, u hub stopkovýtrusých bazidiomata a podobné útvary – konidiomata u hub nedokonalých. Podle znaků na plodnicích makromycet jsme schopni přesněji určit jednotlivé druhy hub.
2.2 Ekologie hub Houby jsou nedílnou součástí bioty naší planety. Vyskytují se v nejrůznějších formách a podobách, konkrétně v různých vegetativních stadiích (např. mycelium), dormantních stádiích (např. spory), sporulujících útvarech a fruktifikačních útvarech (plodnice). Právě nejrůznější vývojová stadia těchto organismů vyžadují ke svému vzniku a dalšímu vývoji specifické podmínky jako jsou optimální teplota, vlhkost, vhodný substrát a mnoho dalších. Houby patří mezi heterotrofní organismy, neboť svoji výživu realizují na rozdíl od rostlin odlišným způsobem. Nejsou schopné asimilace a v jejich buňkách nejsou přítomna fotosyntetická barviva. Houby jsou proto z hlediska příjmu živin závislé na organickém materiálu nebo na jiných živých organismech. (Podobné, ale nepříbuzné hlenky jsou schopné fagocytovat svoji potravu.) Houby jsou schopny vyživovat se osmoticky, absorpčním způsobem – buňky hub produkují enzymy rozkládající
makromolekulární
sloučeniny,
které
následně
procházejí
z extracelulárního prostoru do buňky (Kalina et Váňa, 2005, s. 230). Největší skupinu hub tvoří houby se saprotrofním3 způsobem výživy. Velmi významnou skupinu představují parazitické nebo sapro-parazitické4 druhy hub. 2
Houby nedokonalé (Fungi imperfecti) – uměle vytvořená skupina hub bez známého pohlavního rozmnožování (Spaček, 1999, s. 65). 3 Saprofyt – organismus, který látky potřebné pro stavbu svého těla získává z organických zbytků (Kalina et Váňa, 2005, s. 230).
12
Zjednodušeně můžeme říci, že nejvíce hub se v našich podmínkách vyskytuje v lesích a na jiných místech s velkým množstvím organického materiálu. Parazitické5 druhy hub vyhledávají živoucí organismy, myceliem pronikají do pletiva či tkání, odebírají důležité látky a škodí tak hostitelskému organismu. Mnoho hub se váže na jisté druhy rostlin, jejichž kořeny jsou oplétány jemnými myceliovými vlákny hub nebo vlákna mycelia přímo pronikají do kořenů a odebírají rostlině některé látky, avšak přímo jí neškodí, naopak houby usnadňují příjem jiných pro rostlinu potřebných látek – tento vztah označujeme jako mykorhizu (Dermek, 1983, s. 16). Další skupinou jsou endofytické houby, které převážnou část života tráví v pletivech rostlin, tato pletiva nepoškozují, netvoří plodnice a zdánlivě je tento vztah oběma stranám prospěšný. Označujeme jej ovšem jako balancovaný antagonismus, kdy si zjednodušeně řečeno houba s rostlinou nekonkurují a přitom každá z nich má dostatečné podmínky ke své existenci (Holec et al., 2012, s. 46).
2.3 Rozmnožování hub Houby se rozmnožují jak nepohlavně, tak pohlavně. Struktury spojené výhradně s nepohlavní reprodukcí se nazývají anamorfy, zatímco struktury spojené se sexuální reprodukcí se nazývají teleomorfy. Nepohlavní rozmnožování u hub často dominuje (Špaček, 1999, s. 16). Při nepohlavním rozmnožování nedochází ke splynutí jader dvou buněk. Buňky makromycet, z nichž vznikají nepohlavní spory, nazýváme jako konidiogenní. Nepohlavní rozmnožování má několik forem. Jmenujme například odškrcování rozmnožovacích konidií (spor nejrůznějších tvarů, velikostí, zbarvení) od specializovaných hyf (konidioforů, ty bývají jednoduché nebo větvené) nebo rozpad hyf na fragmenty (arthrospory). Rozpadem vegetativní hyfy vznikají tenkostěnné buňky nazývané oidie. Chlamydospory jsou naopak tlustostěnné spory tvořící se na koncích nebo v průběhu myceliových vláken z buněk podhoubí.
4
Saproparazit – organismus schopný po usmrcení hostitele změnit způsob výživy na saprotrofický (Kalina et Váňa, 2005, s. 230). 5 Parazit – organismus napadající organismus hostitelský, z jehož těla čerpá živiny.
13
Jedná se o buňky, které jsou schopné přežít nepříznivé podmínky v latentním stadiu (Svrček, 1996, s. 16). Při pohlavním rozmnožování kopulují gamety nebo celá gametangia, v některých případech vznikají jednojaderné samčí buňky podobné sporám tzv. spermacie, které jsou přenášeny až k samičím gametangiím, ke specializovaným přijímacím hyfám nebo k hyfám somatickým (Špaček, 1999, s. 16). Dalším způsobem pohlavního rozmnožování je u hub stopkovýtrusných tzv. somatogamie. Jedná se o splynutí jader dvou somatických buněk (houbových vláken), které zastupují pohlavní buňky. Spory vzniklé pohlavní cestou se tvoří u vřeckovýtrusých hub ve svrchní vrstvě nebo uvnitř plodnice (tzv. askospory ve vřeckách), u stopkovýtrusých v povrchové vrstvě lupenů, rourek, ostnů apod. (tzv. bazidiospory z bazidií) a u břichatkovitých hub přímo uvnitř plodnice. Jen nepatrný zlomek z mnoha miliónů výtrusů vyklíčí a vytvoří prvotní (primární) podhoubí s jednojadernými buňkami určitého pohlaví. Plodnice stopkovýtrusých hub však vyrůstají pouze z druhotného (sekundárního) podhoubí s dvoujadernými buňkami, které vzniká spojením pohlavně odlišených prvotních podhoubí. Druhotné podhoubí se rozrůstá a za příznivých podmínek se na něm začínají tvořit plodnice. (Hagara, 2006, s. 10) U vřeckatých hub vznikají plodnice v místě oplození askogonu (samčího gametangia).
2.4 Přínos a hospodářský význam hub Použití hub v potravinářském průmyslu je snad první věc, která každého napadne při zamyšlení nad užitkem hub tak, jak je nejčastěji známe. Jako pochutina jsou houby známé už od pradávna. Na houbách, respektive na kvasinkách je pak závislý celý kvasný průmysl. Hagara (2006, s. 14) v jednom ze svých atlasů hub dokládá, že i přes nízkou energetickou hodnotu jsou houby dosti výživné, konkrétně díky vysokému obsahu vlákniny, obsahu aminokyselin, vitamínů ze skupiny B a látek jako je draslík, fosfor, železo aj. Pozornost je ovšem nutné věnovat houbám jedovatým, jejichž konzumace způsobuje každoročně nejeden případ otravy.
14
Využití a význam hub je ovšem mnohem širší. Houby jsou nedílnou součástí v potravním řetězci, spolu s bakteriemi rozkládají organické zbytky na jednoduché organické sloučeniny. Široké využití nacházejí houby ve farmacii, snad v každé učebnici biologie se uvádí příklad získávání penicilinu a jiných antibiotik. Důležitou roli hrají houby v lesním hospodářství, a to nejen jako nežádoucí parazité dřevin. Pro lesní hospodaření je velice významný mykorhizní vztah houby s dřevinou, kdy přítomnost houby často rozhoduje o samotné existenci lesa. Významné jsou nejrůznější houbové choroby hospodářsky významných rostlin, např. na obilninách parazitující rzi a sněti, obecně pak fytopatogenní houby. Houby spolu s lišejníky napovídají mnohé o stavu životního prostředí. Kvalitu životního prostředí pak můžeme posuzovat podle výskytu specifických a různě, vůči vnějším faktorům, citlivých druhů. Těla hub a lišejníků absorbují spolu s vodou také nejrůznější látky, působící jako polutanty. Rozborem těl těchto jedinců lze určit, o které látky se jedná. Z dlouhodobého hlediska je vhodným organismem právě lišejník a to pro jeho relativní dlouhověkost.
15
3. BOTANICKÁ ZAHRADA A PŘILEHLÝ AREÁL PřF MU Botanická zahrada a areál Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně jsou situovány v městské části Veveří. Vchod do botanické zahrady se nachází na ulici s totožným názvem. Do zahrady je možné vstoupit také z areálu fakulty, do kterého vcházíme přes vrátnici z ulice Kotlářská.
Obr. 1 Areál Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity: 1 – Děkanát Přírodovědecké fakulty; 2 – Ústav geologických věd; 3 – Ústav geologických věd; 4 – Geografický ústav, knihkupectví, stravování; 5 – Geografický ústav; 6 – Ústav teoretické fyziky a astrofyziky, Ústav fyzikální elektroniky; 7 – Ústav fyzikální elektroniky; 8 – Ústav matematiky a statistiky; 9 – Ústav fyziky kondenzovaných látek; 10 – vrátnice; 11 – Ústav geologických věd, Institut biostatistiky a analýz; 12 – knihovna, aula; 13 – skleníky; 14 – společné údržbářské dílny; 15 – trafostanice; 16 – odpadové hospodářství. Převzato a upraveno z: (Davídek, 2009)
16
3.1 Botanická zahrada V roce 1922 zakládá botanický ústav ve svém nejbližším sousedství botanickou zahradu. O vznik zahrady se zaslouží tehdejší ředitel botanického ústavu prof. Josef Podpěra. První návrhy prací uvedli v život bratři Jindřich a František Jiráskové. Umístění botanické zahrady mezi ulicemi Kotlářskou a Veveří je v té době považováno za dočasné, prostor mezi budovami starobince byl před zrealizováním botanické zahrady nejspíše zeleninovou zahradou. V botanické zahradě postupně vznikají specializovaná stanoviště, záhony a skleníky pro nejrůznější druhy rostlin. Části zahrady jsou hned zpočátku věnovány nejen různým ekologickým společenstvům Moravy, ale také dalším cizím zástupcům. Velká pozornost je v té době věnována skupině rostlinných zástupců v systematické části zahrady. V průběhu 20. století se zahrada dále rozrůstá o nové skleníky či vodní nádrže. Krize a částečná devastace botanické zahrady přichází s druhou světovou válkou a poté v 70. až 80. letech minulého století, kdy byla tehdejší katedra botaniky přičleněna k fyziologii rostlin s výrazným omezením výuky a redukcí počtu zaměstnanců i studentů (Vacek et al., 2001). V porevolučním období se obnovuje zájem o botanickou zahradu, vznikají nové skleníky a zahrada se zapojuje do nejrůznějších akcí. I přes částečný přesun přírodovědných oborů do nových objektů kampusu v Bohunicích zůstává botanická zahrada na svém původním místě. Nyní zahrada disponuje skleníky, které zaujímají plochu 1100 m2; venkovní areál je na ploše cca 1500 m2. Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity je nyní volně přístupná návštěvníkům po celý rok. Další informace jsou uvedeny na webových stránkách botanické zahrady na adrese http://www.sci.muni.cz/ bot_zahr/historie.htm. Stanoviště v botanické zahradě Botanická zahrada je rozdělena do několika částí. Tyto jednotlivé venkovní části slouží jako stanoviště pro nejrůznější ekologická společenstva nebo pro tzv. systém rostlin. Každé ekologické společenstvo vyžaduje specifické podmínky pro svoji existenci, příslušná stanoviště tyto ekologické nároky splňují, respektive musí být vzhledem k místním specifikům uměle navozovány. Z hlediska nároků mluvíme např. o půdním složení, vlhkosti substrátu, obsahu živin a látek, které dané
17
společenstvo rostlin vyžaduje, dále o světelných podmínkách a mnoha dalších faktorech, jejichž různá optima jsou pro existenci různých rostlin (skupin rostlin) zásadní. Pestrá skladba rostlinných společenstev v botanické zahradě a specifické podmínky stanovišť mají za následek výskyt dalších přidružených nebo existenčně závislých organismů, zvláště hub, řas, mechů, lišejníků, bezobratlých živočichů atd. Z níže uvedeného seznamu společenstev charakterizujme ta, která jsou významná z hlediska potenciální mykoflóry botanické zahrady. Uvedené typologie stanovišť jsou převzaty a upraveny z oficiálních webových stránek Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, které jsou dostupné na adrese http://www.sci.muni.cz/bot_zahr/venkovni%20zahrada.htm. Dřeviny amerického kontinentu Evropská vysokohoří (Alpy, Apeniny, Karpaty, Pyreneje) Karpatské dubohabřiny Mediterán Plevelné rostliny našich polí Rostliny aluviálních luk a lužních lesů Rostliny Asie, od Kavkazu přes Sibiř až po Himálaj Rostliny bukových a jedlobukových lesů Rostliny dubových a dubohabrových hájů Rostliny evropských rašelinišť Rostliny horských smrčin a subalpínských niv Rostliny Japonska a Číny Rostliny poloostrova Balkánského Rostliny vápencových Karpat Rostliny vodních ploch střední Evropy Systém rostlin Střešní zahrada se sukulenty a skalničkami Teplomilná nelesní vegetace hlubokých půd Teplomilná nelesní vegetace na hadcích Teplomilná nelesní vegetace Pavlovských vrchů Vegetace sešlapávaných míst
18
Vegetace vátých písků Vodní a mokřadní rostliny Systém rostlin: Tato část je věnována cévnatým rostlinám, které jsou vysázeny podle jejich systematického zařazení. Tato část situovaná před skleníky zaujímá významnou plochu zahrady. Jedná se o jednotlivé záhony se zeminou, které jsou rozděleny přístupovými chodníčky. V této části zahrady rostou také listnaté stromy nejrůznějších druhů. Záhony jsou v sušším období pravidelně zavlažovány.
Obr. 2 Systém rostlin od vstupu z ul. Veveří Karpatské dubohabřiny: Ekologické společenstvo karpatských dubohabřin je ukázkou mezofilního listnatého lesa, který je pro jižní Moravu typický. Ze zástupců stromového patra jmenujme habr obecný (Carpinus betulus), dub zimní a letní (Quercus petraea, Q. robur), místy lípa srdčitá (Tilia cordata). Vysoká diverzita bylinného patra se projevuje především na jaře, kdy hajní druhy jako dymnivka dutá (Corydalis cava), sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), plicník lékářský (Pulmonaria officinalis), hrachor jarní (Lathyrus vernus) velice rychle projdou svoji reprodukční fází. Po olistění
19
stromového patra převládají především trávy, velmi známá je také ostřice chlupatá (Carex pilosa), vytvářející husté tmavozelené porosty. Rostliny dubových a dubohabrových hájů: Jedná se o nejrozšířenější společenstva na jižní Moravě. Stromová vegetace je zastoupena dubem pýřitým (Quercus pubescens), dubem zimním (Quercus petraea) a habrem obecným (Carpinus betulus). Nesmíme opomenout ani další dřeviny jako dřín obecný (Cornus mas) či javor babyka (Acer campestre). Z bylin je třeba uvést zejména jarní efemeroidy, po nich vykvétající plicníky, violky, konvalinky a další zástupci bylinného patra. Rostliny bukových a jedlobukových lesů: Bukové a jedlobukové lesy se v našich podmínkách vyskytují především v podhorských oblastech (450 – 800 m n. m.) na živiny bohatších půdách. Ze stromů převládá buk lesní (Fagus sylvatica), na vlhčích stanovištích s příměsí jedle bělokoré (Abies alba). Dále jmenujme javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub zimní (Quercus petraea) a další. Z bylinného patra těchto lesů jsou častěji zastoupeny ostřice chlupatá (Carex pilosa), jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), různé druhy kapradin. Také další stanoviště v zahradě jsou z hlediska potenciálního výskytu makromycet velice zajímavá, neboť se zde nachází relativně hodně odumřelého organického materiálu, dřevin a nepřeberné množství substrátů, což představuje ideální prostředí pro růst hub. Za specifický druh substrátu lze považovat mimo jiné také dřevěné obruby kolem jednotlivých stanovišť a vybraných záhonů, solitérní stromy v areálu fakulty a botanické zahrady, pařezy pokácených stromů, hromady nejrůznějšího dřeva a komposty.
3.2 Areál Přírodovědecké fakulty MU, Kotlářská Neméně zajímavým se zdá být areál přírodovědecké fakulty, který svým pojetím doplňuje přilehlou botanickou zahradu. V areálu jsou vysázeny nejrůznější druhy stromů a keřů. Zeleň areálu dotvářejí udržované travnaté plochy.
20
Při zřízení Masarykovy univerzity v Brně byla přírodovědecká fakulta, jako jedna ze čtyř zakládajících fakult, prozatímně umístěna do budov původně zřízených pro městský chudobinec. Areál fakulty prošel mezi léty 2004 až 2008 rozsáhlou rekonstrukcí. Mimo přestavby a renovace budov proběhly úpravy venkovních prostranství. Při úpravách byly řešeny také komunikace a pěší trasy, došlo k parkovým úpravám, k doplnění exteriérů veřejnou zelení a k umístění uměleckých děl v areálu. (Davídek, 2009)
Obr. 3 Parčík a travnaté plochy s posezením před budovou děkanátu
21
4. METODIKA 4.1 Zásady sběru a konzervace hub pro vědecké účely Způsob sběru hub je velice zásadní pro další vědeckou práci s nimi. Je jasné, že se bude lišit sbírání hub za účelem přípravy pokrmů a sběr hub pro vědecké účely. Sběry hub, které slouží jako dokladový materiál k této práci, jejich konzervace a následná archivace se tedy řídily níže popsanými přísnými pravidly, aby nedocházelo ke zbytečným nesrovnalostem při budoucí práci se vzorky. Jednotlivé sběry, tzn. jednu nebo více plodnic, které vyrůstají z jednoho podhoubí, ukládáme ihned po pořízení náležité fotodokumentace do papírových sáčků, zámotků z papírů nebo do samostatných krabiček. Je nutné jednotlivé sběry izolovat od dalších, aby nedocházelo ke kontaminaci plodnice jednoho druhu výtrusy druhu jiného, což by následně ztížilo mikroskopickou determinaci příslušných druhů. Na kus papíru si bezprostředně poznamenáme číslo sběru, číslo fotografie, při okamžitém určení také druh houby, dále údaje o lokalitě (biotopu), substrátu (může se jednat o hostitele nebo mykorhizního partnera), případně i den sběru. Tyto údaje jsou důležité pro budoucí manipulaci se vzorky a při jejich další archivaci. (Holec et al., 2012, s. 52) U neurčených plodnic, zejména masitých, je neméně důležitý také popis plodnice, který může zahrnovat specifickou vůni plodnice nebo její chuť. Při pozdějším vyschnutí dochází k tvarovým deformacím a ztrátám barev. Sebrané plodnice proto musíme co nejdříve konzervovat. Nejlepší variantou je právě usušení houby. (Dřívější konzervace hub probíhala tzv. mokrou cestou- uchování exempláře v konzervačním roztoku.) Existuje více variant sušení hub. Při tomto výzkumu byla použita sušička potravin Clatronic DR 2751. Houby je nejlepší sušit při teplotách mezi 30 – 45 °C. Mikroskopické znaky dobře usušených plodnic je možné dobře pozorovat i nadále. Další informace jsou dostupné na http:// www.sci.muni.cz/botany/mycology/mykolog.htm.
22
Usušené exsikáty6 jsou následně dezinfikovány. K dezinfekci se dříve používal sirouhlík, dnes se usušené houby vymrazují. Plodnice mohou být poté vloženy do krabiček nebo do herbářových papírových obálek, jako je tomu v našem případě. Obálky musí být řádně opatřeny etiketou s údaji o jménu houby, datu a místě sběru, sběrateli a substrátu. (Hagara et al., 2005, s. 11) Dokladový materiál k této práci tedy tvoří standardní herbářové položky, které jsou uloženy v herbáři Ústavu botaniky a zoologie PřF MU (BRNU).
4.2 Mykofloristický průzkum a specifika sběru hub v areálu Kotlářská a v botanické zahradě Mykofloristický průzkum probíhal na jediné lokalitě, kterou byla Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a přilehlý areál PřF MU v Brně na ulici Kotlářská. Lokalitu jsem navštěvoval v roce 2012 od poloviny dubna do konce listopadu. Za tento časový interval proběhly celkem třicet dvě návštěvy za účelem sběru makromycet. V průměru tedy šlo o čtyři návštěvy areálu fakulty a zahrady za měsíc nejčastěji ve zhruba šesti až sedmidenních intervalech. Doba průzkumů se ovšem podřizovala počasí, které jednoznačně ovlivňuje nejen kvalitu práce s materiálem, ale také intenzitu fruktifikace. Nejmenší počet sběrů a také návštěv byl uskutečněn v nejsušších měsících v červenci (pouze jedna návštěva a nebyl nalezen žádný druh) a v srpnu (dvě návštěvy a deset druhů hub), nejméně druhů, celkem tři, byly nasbírány v měsíci dubnu. V těchto měsících se plodnice hub vyskytovaly především na uměle zavlažovaných trávnících a stinných vlhčích stanovištích. Naopak nadprůměrný počet návštěv připadá na měsíc říjen, kdy intenzita tvorby plodnic dosahovala nejvyšší úrovně. V tomto měsíci bylo nasbíráno 46 položek hub. Jelikož se jedná o lokalitu poměrně malou, bylo možné při každé návštěvě provést její komplexní průzkum. Větší pozornost pak byla věnována místům, kde byla diverzita hub a intenzita jejich růstu nejvyšší. Nejvíce, 11 druhů hub, bylo nalezeno v zavlažovaných trávnících před budovou děkanátu. Celkem osm druhů hub se vyskytovalo v části rostliny aluviálních luk a lužních lesů. 6
Exsikát – usušená plodnice houby (Holec et al., 2012, s.52).
23
Výskyt houbových plodnic, potažmo pořizování obrazového materiálu a sběr dokladového materiálu v prostorách botanické zahrady a přírodovědecké fakulty je z mnoha hledisek specifický. Stanoviště v botanické zahradě jsou založena na různých půdních substrátech (např. slaná půda slaniska, rašelinná půda rašeliniště apod.), aby vyhovovala nárokům rostlin na těchto místech rostoucích, což může mít také vliv na výskyt nejrůznějších druhů hub. Pro výskyt hub, zejména saprofytických, je velice důležitá přítomnost zbytků organického materiálu. Především listový opad a zbytky větví stromů vytvářejí přímo ideální místa pro růst houbových plodnic. Botanická zahrada a celý areál se těší pečlivé a intenzivní údržbě, zahrnující také hrabání listí a odstraňování jiných organických zbytků, kypření půdy a sečení trávy. Všechny takové zásahy ovlivňují na určitých místech dobu výskytu plodnic makromycet. Důležitá je komunikace se zaměstnanci zahrady zejména o tom, kdy probíhá sečení trávníků, které vede ke zničení již vyvinutých plodnic. Stejně tak již zmíněné hrabání listí může vést k destrukci plodnic. V ojedinělých případech může docházet k přemísťování nebo výměně nejrůznějších doplňků v zahradě včetně dubových obrub kolem záhonů, přemisťování kamenů, dřevěných truhlíků na květiny nebo k přehazování kompostů. Tato specifická jsou substrátem pro růst hned několika druhů saprofytických lignikolních makromycet. Je proto nutné fotodokumentaci a sběr dokladového materiálu přizpůsobit výše uvedeným úkonům. Vzhledem k výše zmíněným vnějším okolnostem výzkumu docházelo v některých případech ke sběru velmi mladých a nevyvinutých plodnic, což se mohlo negativně projevit na jejich pozdější determinaci. Jednotlivé sběry hub také ovlivňuje místo jejich výskytu. Protože územím, na kterém probíhá výzkum, je areál přírodovědecké fakulty a botanická zahrada, o jejíž úpravu a celkové pojetí se stará mnoho zaměstnanců, nesmí se významně zasahovat do jejich jednotlivých částí. Pro sběr hub je nevyhnutelný pohyb v záhonech a na travnatých plochách, při němž je třeba brát zřetel na rostliny zde rostoucí, nepoškodit jejich části a nezničit je pošlapáním. Při oddělení houby od substrátu je nutné si rozmyslet, jakou část substrátu (v zahradě se často jedná o pěstební truhlíky, dřevěná obložení záhonů, části plotní konstrukce apod.) lze
24
odebrat, aby tím nevznikla zbytečná škoda na vybavení zahrady a zda je to pro sběr opravdu nezbytné.
4.3 Pořizování obrazového materiálu Fotografie plodnic jednotlivých druhů hub v botanické zahradě a v přilehlém areálu přírodovědecké fakulty byly pořizovány digitálním ultrazoomovým fotoaparátem Panasonic Lumix DMC-FZ5PP, který disponuje celkovým rozlišením 5,4 Mpix a je vybaven optickou soustavou Leica. Při fotografování plodnic byl nastaven na fotoaparátu režim „Makro“, tedy režim určený k pořizování snímků z malé vzdálenosti. V našem případě nejčastěji ze vzdálenosti cca 4 – 10 cm. Většina exemplářů byla zachycena v místě jejich nálezu v přirozeném prostředí. Jen zlomek fotografií byl pořízen mimo stanoviště houby, většinou z důvodu nepřístupnosti
stanoviště
nebo
velice
špatných
světelných
podmínek
znemožňujících pořízení snímku. Vybrané fotografie znázorňují celkový habitus plodnic a jejich důležité viditelné determinační znaky. Nastavení fotoaparátu se odvíjelo od světelných podmínek na daném místě a v dané době tak, aby výsledný snímek co nejrealističtěji odrážel skutečný vzhled plodnic. Fotografie ke všem, v komentovaném přehledu uvedeným, druhům jsou umístěny na oficiálních webových stránkách botanické zahrady (www.sci.muni.cz/bot_zahr/) a na disku CD-ROM (viz Přílohu 2).
4.4 Determinace a tvorba komentovaného přehledu a webových stránek Prvním krokem k vytvoření komentovaného přehledu a webových stránek byla správná determinace. Určení plodnic proběhlo pokud možno okamžitě na místě nálezu, ostatní neurčené druhy byly vyfotografovány, po sběru usušeny a determinovány
později.
Pozdější
determinace
probíhala
formou
studia
mikroskopických znaků. Při determinaci houbových plodnic a při čerpání informací do komentovaného přehledu jsem využíval široké spektrum literatury, přesněji řečeno atlasů, encyklopedií a přehledů hub a klíčů (Antonín 2006, Candusso et al. 1990, Černý 1989, Dermek 1983, Hagara et al. 2003, Hagara et al. 2005, Hagara 2006, Holec et al. 2012, Keizer 1998, Keizer 2005, Kluzák et al. 1985,
25
Knudsen et al. 2009, Noordeloos et al. 2001, Svrček 1997). Určité rody jsou velmi obtížné z hlediska taxonomického. Proto jsou některé položky určené pouze do rodu nebo jsou přiřazeny do určité sekce – například neurčený druh řasnatky (Peziza), jejíž plodnice byla sterilní nebo vřecka obsahovala pouze mladé nevyzrálé spory. Určování některých druhů hub si vyžádalo spolupráci a odborné konzultace s Mgr. Danielem Dvořákem, který se dlouhodobě věnuje mykologii. Komentář k jednotlivým druhům hub obsahuje informace uvedené v následujícím pořadí: latinský název, český název, důležité determinační znaky, ekologie houby, případný hospodářský význam, naleziště (substrát), datum sběru, doba výskytu, jedlost, nejedlost nebo jedovatost. Každá skupina hub je částečně doplněná informacemi o systematickém zařazení (pouze oddělení, čeleď a řád). Celkový přehled systému velkých hub nalezených na území botanické zahrady a v areálu fakulty je uveden na zvláštní stránce (viz Přílohu 1). Webové stránky byly nejprve zapsány v HTML kódu v jednoduchém textovém editoru. Po převedení do souboru s příponou html byly vytvořeny podobné soubory ke každému druhu. Ty obsahují jednotlivé fotografie onoho druhu a informace uvedené v komentovaném přehledu. Titulní strana webových stránek sestává z obecného úvodu k houbám jako organismům a houbám rostoucím v areálu fakulty a botanické zahrady. Paralelně titulní strana funguje jako rozcestník k jednotlivým druhům prostřednictvím odkazů. Odkazy (česká a latinská jména makromycet) jsou seřazeny podle abecedy. Na konci úvodní stránky je také uveden odkaz, který přesměruje čtenáře na stránku se systematickým zařazením všech druhů nalezených v botanické zahradě a v areálu fakulty.
26
5. VÝSLEDKY PRÁCE 5.1 Houby botanické zahrady a areálu PřF MU oddělení: ASCOMYCOTA – VŘECKOVÝTRUSNÉ HOUBY Pezizales Pezizaceae Peziza sp. – řasnatka Tento rod zahrnuje houby s pohárovitými, miskovitými až plochými plodnicemi, bez stopky nebo jen velmi vzácně s krátkou stopkou. Některé druhy při poranění mléčí. Vřecka mají amyloidní vrcholy. Řasnatky tvoří mykorhizní symbionty dřevin, rostou jako saprofyté na půdě, často na spáleništích, trusu, ovšem méně často na dřevě. Řasnatka roste za plotem botanické zahrady vedle vstupu do areálu fakulty v mulčovací kůře a dřevěných drtinách pod rododendrony. Datum sběru: 25. září. Xylariales Xylariaceae Xylaria polymorpha (Pers.) Grev. – dřevnatka kyjovitá Rod dřevnatek obecně patří mezi houby, které tvoří tvrdá stromata, odtud tvrdohouby – pyrenomycety. Dřevnatka kyjovitá vytváří černá, dřevnatá, tlustá a drsná, nepravidelně kyjovitá stromata 30 – 100 mm vysoká, uvnitř s bílou dužninou. Tato houba se vyskytuje především na mrtvém dřevě uloženém v zemi. V botanické zahradě se nachází v části rostlin dubových a dubohabrových hájů a na kořenech u báze lipového pařezu v části karpatské dubohabřiny. Datum sběru: 20. duben, 7. říjen, 17. říjen. Stromata mají trvalejší charakter, proto je možné pozorovat dřevnatku kyjovitou v botanické zahradě po celý rok. Nejedlá. Ustulina deusta (Hoffm.) Lind – spálenka skořepatá Spálenka je poměrně velká houba s plochými, zprohýbanými, na jaře šedými, kožovitými stromaty se světlým okrajem, postupně se měnícími v tvrdá,
27
zprohýbaná, laločnatá stromata. Z hlediska hospodářského patří k významným parazitům dřevin. Největší škody způsobuje v bukových porostech, vyskytuje se zejména na bázích kmenů nebo na kořenech v místě poranění. Spálenka skořepatá, dříve známá pod jménem dřevomor kořenový, způsobuje zejména hnilobu dřeva uvnitř pařezové části stromu a v kořenech. V areálu přírodovědecké fakulty se spálenka skořepatá nachází před budovou Ústavu matematiky a statistiky na obnažených kořenech bobkovišně. Datum sběru: 23. duben, 12. srpen. Stroma houby je jednoleté, odumřelá houba vytrvává na substrátu i více let. Nejedlá.
oddělení: BASIDIOMYCOTA – STOPKOVÝTRUSNÉ HOUBY Polyporales Polyporaceae Polyporus badius (Pers.) Schwein. – choroš smolonohý Kloboukatá plodnice s výstředním třeněm dorůstá rozměrů 20 – 200 mm. Vějířovitý klobouk v dospělosti s tenkým zvlněným okrajem je kaštanové hnědý, třeň u báze až černošedý. Rourky jsou sbíhavé s drobnými krémovými, spíše bílými póry. Třeň je v mládí sametový. Roste často v aluviích řek a v nižších polohách na mrtvém i živém dřevě listnáčů, zejména pak na pařezech a padlých kmenech vrb a buků. V botanické zahradě byl choroš smolonohý nalezen na dubových obrubách kolem záhonů. Datum sběru: 18. září. Doba výskytu plodnic je od května do listopadu. Nejedlý. Pycnoporus cinnabarinus (Jacq.) P. Karst. – outkovka rumělková Vytváří bokem přirostlé, odstávající, polokruhovité nebo protáhlé, červenooranžové, za sucha světlejší, korkovité plodnice. Velikost klobouku se pohybuje v rozmezí 20 – 100 mm. Klobouk s ostrým okrajem, jemně plstnatý, později olysávající. Rourky s mnohoúhelníkovým ústím a póry jsou rumělkově červené stejně jako dužnina. Roste hojně, ve skupinách na dřevě listnáčů, především pak buků, jeřábů, bříz a třešní na čerstvě padlých kmenech, na hromadách. V zahradě byla nalezena velká plodnice na hromadě větví, konkrétně na větvi z neznámého
28
druhu třešně. Datum sběru: 12. srpen. Doba výskytu outkovky rumělkové je od června do listopadu, jednoleté plodnice je však možné vidět po celý rok. Nejedlá. Trametes versicolor (L.) Lloyd – outkovka pestrá Tenké tuhé plodnice rostoucí střechovitě nad sebou nebo v růžicovitých útvarech. Klobouk je většinou polokruhovitý, ledvinovitý až vějířovitý, jemně sametový, soustředně pásovaný, barevně variabilní (pásy žlutavé, hnědé, červenohnědé až černé), s bílým okrajem. Ústí rourek mnohoúhelníkovitá, bílá až krémově okrová. Nejčastěji roste na živém i mrtvém dřevě listnatých stromů, především dubů, buků, bříz, habrů. V zahradě roste hojně, nejčastěji na dubových obrubách kolem záhonů, na pařezech, na hromadách větví a dubových polen. Datum sběru: 16. květen, 4. září, 10. září, 7. listopad. Doba výskytu od ledna do prosince, tvoří jednoleté až dvouleté plodnice. Má léčivé účinky. Trametes hirsuta (Wulfen) Lloyd – outkovka chlupatá Plodnice outkovky chlupaté jsou jednoleté až dvouleté o velikosti 40 – 120 mm. Klobouk je polokruhovitý, protáhlý a bokem přirostlý, povrch klobouku je jemně plstnatý, pásovaný, bělavý až krémový, na okraji často nahnědlý. Bílé, krémové, ve stáří šedé póry. Dužnina je na řezu dvouvrstevná. Roste hojně na živých i odumřelých kmenech, větvích a pařezech listnatých stromů, velmi vzácně jehličnanů. V našem případě byly nalezeny plodnice na větvi třešně, stejně jako výše uvedená outkovka rumělková. Datum sběru: 12. srpen. Plodnice jsou jednoleté až dvouleté. Je možné je tedy pozorovat po celý rok. Nejedlá. Postia stiptica (Pers.) Jülich – bělochoroš hořký Vytváří kloboukaté až polorozlité plodnice s polokruhovitým, v mládí plstnatým, ve stáří olysávajícím krémovým až nahnědlým kloboukem, růst klobouku je často římsovitý. Dužnina bílá, výrazně hořká. Roste hojně na bázích kmenů živých stromů, na kořenech i na pařezech mrtvých jehličnanů, zejména smrku, výjimečně na listnáčích. V botanické zahradě se vyskytuje na pařezu borovice v části rostlin bukových a jedlobukových lesů. Datum sběru: 15. červen, 12. srpen. Doba výskytu od května do listopadu. Nejedlý.
29
Polyporales Fomitopsidaceae Daedalea quercina (L.) Pers. – síťkovec dubový Víceleté kloboukaté plodnice jsou bokem nebo spodem přirostlé, tlusté a tvrdé. Klobouk polokruhovitý až kopytovitý, na okraji ostrý, vyklenutý s hrbolky, hladký nebo trochu drsný, korkově okrový, šedý až světle hnědý. Rourky tlustostěnné, vysoké s labyrintickými až lupenovitými okrovými póry – vytváří tak dojem síťky. Roste hojně, téměř výhradně na dubovém dřevě, ojediněle na živých nebo saprofyticky na mrtvých jedincích. U živých jedinců infikuje kmeny a tlusté větve dubů, kaštanovníku setého a trnovníku akátu v místech poranění. Způsobuje hnědou hnilobu dřeva. V botanické zahradě roste na dubových palisádách kolem záhonů při vstupu do zahrady z ulice Veveří. Datum sběru: 16. květen, 15. červen. Plodnice jsou víceleté a v zahradě je můžeme najít po celý rok. Nejedlý. Laetiporus sulphureus (Bull.) Murril – sírovec žlutooranžový Druh patřící mezi chorošovité houby s rourkami. Vytváří masité, kloboukaté, vějířovité, bokem přirostlé, žluté až žlutooranžové plodnice často rostoucí střechovitě nad sebou. 100 – 400 mm široký a 10 – 50 mm tlustý klobouk. Roste jako parazit i jako saprofyt na listnatých dřevinách. Největší škody v ČR způsobuje na dubech, vrbách, topolech, lípách a na ovocných stromech, zejména hrušních a třešních. Je původcem tzv. hnědé hniloby, která postupně vede k hranolovitému rozpadu vyzrálého dřeva. Jako ochrana před rozšířením se doporučuje odstranění infikovaných jedinců. V botanické zahradě sírovec parazituje na mandloni, kde vytváří středně velké plodnice ve spodní části kmene. Datum sběru: 10. květen. Plodnice jsou jednoleté, vyskytující se od května do listopadu. Je jedlý, dokud jsou plodnice mladé a dužina měkká. Je však výrazně aromatický.
30
Polyporales Ganodermataceae Ganoderma applanatum (Pers.) Pat. – lesklokorka ploská Vytváří víceleté, tvrdé, kloboukaté, bokem přirostlé plodnice. Povrch plochého až široce kopytovitého, šedohnědého klobouku je často hrbolkatý. Rourky dlouhé, vícevrstevné s bělavými, po otlačení hnědnoucími póry. Roste velmi hojně na živých i odumřelých kmenech, pařezech a kořenech listnatých a vzácně jehličnatých stromů. U dřeva napadených stromů způsobuje trhlinky a dřevo tím znehodnocuje. Datum sběru: 3. květen, 12. srpen. Lesklokorka ploská se vyskytuje po celý rok v areálu přírodovědecké fakulty na řezem omlazeném pařezu bobkovišně rostoucí před Ústavem teoretické fyziky a astrofyziky. Nejedlá. Polyporales Meruliaceae Bjerkandera adusta (Wild.) P. Karst. – šedopórka osmahlá Vytváří jednoleté, kloboukaté, polorozlité až rozlité, kožovité a tuhé plodnice. Klobouk polokruhovitý, škeblovitý, okrový, šedobéžový až tmavě hnědý, jemně plstnatý, nevýrazně soustředně pásovaný, s bílým okrajem. Ústí rourek okrouhlá, šedá až černá. Dužnina bílá až světle šedá, od tmavé vrstvy rourek oddělená černou vrstvičkou. Podobá se outkovce pestré, ta má ovšem bílé až krémově zbarvené rourky. Roste na mrtvém i živém dřevě listnáčů, vzácně jehličnanů. Dokáže infikovat živé stromy (zejména buky) v místě poranění a způsobuje bílou hnilobu dřeva. V botanické zahradě roste na pařezech listnatých stromů a na odumřelých kořenech listnatých stromů. Datum sběru: 10. září, 7. listopad. Doba výskytu od května do listopadu. Nejedlá. Thelephorales Thelephoraceae Thelephora anthocephala (Bull.) Fr. – plesňák měnlivý Vytváří keříčkovité, rozvětvené plodnice se zploštělými koncovými větvičkami. Je menší (cca 60 mm vysoký) než jemu podobný plesňák zápašný a také nepáchne.
31
Roste mykorhizně, relativně vzácně, také na půdě a opadu mezi mechem a trávou, v lesích a na pasekách. V botanické zahradě se vyskytuje ve společenstvu rostlin aluviálních luk a lužních lesů, pod keři v trávě, na půdě, v listovém opadu lípy srdčité. Datum sběru: 23. říjen. Doba výskytu od července do listopadu. Nejedlý. Russulales Stereaceae Stereum hirsutum (Willd.) Pers. – pevník chlupatý Plodnice rozlité, polokloboukaté, kožovité, často pouze do plochy rozlité a na okraji zdvižené, bokem přirostlé, až 50 mm velké. Vytvářejí skupiny. Klobouk je štětinatý, pásovaný, žlutavý až hnědavý, ve stáří šedohnědý. Roste paraziticky i saprofyticky na dřevě listnatých stromů, hlavně dubů a buků, výjimečně na smrku. V areálu přírodovědecké fakulty hned na několika místech, např. hojně ve skupinových nárostech na pařezech omlazených keřů bobkovišní, nebo na odumřelých kořenech zanořených částečně v půdě po celém areálu. Datum sběru: 3. květen, 29. říjen. Vyskytuje se po celý rok. Nejedlý. Russulales Auriscalpiaceae Auriscalpium vulgare Gray – lžičkovec šiškový Malé vzpřímené plodnice, rostoucí ve skupinách, s výstředným až postranním, černohnědým, štětinatým třeněm. Klobouk 10 – 20 mm široký, okrouhlý až ledvinovitý, kožovitý, hnědý až černý, plstnatý. Spodní strana klobouku má kuželovité, špičaté, šedě až fialově zbarvené, 3 mm dlouhé ostny. Roste hojně na spadlých šiškách borovic, které jsou často zanořené v půdě a mechu. V areálu fakulty byl nalezen za budovou Ústavu geologických věd na šišce borovice černé zanořené v mechu. Datum sběru: 8. listopad. Doba výskytu od března do listopadu. Nejedlý.
32
Russulales Russulaceae Lactarius deterrimus Gröger – ryzec smrkový Klobouk 25 – 100 mm široký, ploše vyklenutý, později vmáčklý až nálevkovitý, s podehnutým okrajem, za vlhka lepkavý, žlutavě až masově nebo živě oranžový, stářím nebo poraněním zelenající. Na rozdíl od ryzce pravého má nevýrazné kruhové pásy na klobouku. Třeň válcovitý, oranžový, na vrcholu ojíněný, zelenající, brzy rourkovitě dutý. Dužnina pod pokožkou oranžová, jinak bělavá, nabíhající do červené, následně špinavě zelená. Vylučované mléko nehojné, oranžové, červenající, postupně zelenající. Roste hojně v lesích i mimo les, na okrajích lesů a kolem cest, jen jako mykorhizní symbiont smrku. V botanické zahradě roste pod mladým smrkem v části rostliny bukových a jedlobukových lesů. Datum sběru: 17. říjen. Běžně roste od července do listopadu. Jedlý. Agaricales Cyphellaceae Chondrostereum purpureum (Pers.) Pouzar – pevník nachový Plodnice v mládí rozlité, fialové barvy s bílým okrajem, následně kloboukaté, chrupavčité, tvrdnoucí za sucha. Tenký a zvlněný klobouk roste střechovitě nad sebou nebo srůstá bokem do řad, zřetelně pásovaný, na okraji fialově plstnatý až štětinatý. Roste hojně, saprofyticky na dřevě listnáčů, na pařezech buků, topolů a vrb. V areálu fakulty roste zdánlivě na půdě, ve skutečnosti na částečně zanořeném kořenu bobkovišně. Datum sběru: 8. listopad. Doba výskytu po celý rok. Nejedlý. Agaricales Hygrophoraceae Hygrocybe conica (Schaeff.) P. Kumm. – voskovka kuželovitá Plodnice s kloboukem o velikosti 20 – 100 mm a žlutavým třeněm vysokým 40 – 100 mm, po otlačení, stářím a sušením zcela černá. Klobouk kuželovitý, následně zvoncovitý s hrbolkem, slizký, žíhaný, vláknitý, zbarvený v barvách oranžové, červené nebo žluté. Nejčastěji roste na travnatých stanovištích, zahradách apod.
33
V areálu fakulty se vyskytuje na trávnících před knihovnou a na střešní zahradě v polštářovém porostu kopretiny alpské. Datum sběru: 12. srpen, 28. listopad. Doba výskytu od května do listopadu. Nejedlá. Hygrocybe virginea (Wulfen) P. D. Orton et Watling – voskovka panenská Klobouk polokulovitý, vyklenutý, následně až plochý, někdy prohloubený nebo mělce pohárkovitý s nevýrazným hrbolkem, bílý. Lupeny jsou bílé, sbíhavé. Třeň dolů zúžený, bílé barvy. Roste hojně v trávnících, na loukách, lesních světlinách, pastvinách a v parcích. V areálu fakulty byla nalezena pod jírovci před budovou děkanátu. Datum sběru: 29. říjen. Doba výskytu od září do listopadu. Jedlá. Agaricales Physalacriaceae Flammulina velutipes (Curtis) P. Karst. – penízovka sametonohá Středně velká houba se žlutými pigmenty. Plodnice rostou v trsech. Klobouk 20 – 60 mm široký, vyklenutý až plochý, slizký, žlutě zbarvený, uprostřed až tmavě hnědý. Válcovitý třeň je viditelně sametový, u báze tmavohnědý, na vrcholku ve světlejších odstínech. Roste hojně, na odumřelém dřevě listnatých stromů vzácně pak na dřevě jehličnanů. V areálu botanické zahrady přírodovědecké fakulty roste na dubových obrubách kolem záhonů na dřevěných zbytcích před budovou Geografického ústavu. Datum sběru: 25. září, 11. říjen. Plodnice vyrůstají od jara do prosince při mírných zimách, je to typická zimní houba. Jedlá. Xerula radicata (Relhan) Dörfelt – slizečka ocasatá Patří mezi velké až středně velké houby s dlouhým třeněm. Klobouk je vyklenutý až široce kuželovitý, radikálně vrásčitý, slizký, okrově hnědý. Třeň 80 – 200 mm dlouhý, dole rozšířený a vřetenovitý, rýhovaný, hluboce kořenující. Roste hojně na starých pařezech a z kořenů (i hluboko v zemi ukrytých, zdánlivě ze země), v lesích, parcích, zejména pak v bučinách a dubohabřinách. V botanické zahradě roste hojně v části teplomilné nelesní vegetace Pavlovských vrchů z odumřelých kořenů listnatých stromů, v blízkosti platanu javorolistého. Datum
34
sběru: 18. září, 17. října. Doba výskytu od května do listopadu. Jedlá, ovšem chuťově nevalná. Mycenella trachyspora – helmovka drsnovýtrusá Klobouk plodnic je 10 – 15 mm široký, jemně plstnatý, ojíněný, šedé až šedohnědé barvy, zvonovitý, následně vyklenutý. Lupeny jsou bělavé. Třeň 20 – 30 mm, válcovitý, vláknitý, nahoře světle šedý, na bázi až hnědý, vločkatý. Roste velmi vzácně, saprotrofně na půdě nebo na zetlelém dřevě. Vyhledává zejména vápnitější půdy. V botanické zahradě roste v zetlelém pařezu listnáče. Datum sběru: 9. říjen. Nejedlá. Agaricales Marasmiaceae Marasmius rotula (Scop.) Fr. – špička kolovitá Velmi drobné plodnice s hluboce rýhovaným, uprostřed vmáčklým, bílým až krémovým kloboukem (5 – 15 mm širokým) s došeda zbarveným středem. Bílé až krémově zbarvené lupeny jsou připojené k límečku (tzv. kolárek), který obepíná třeň. Třeň 20 – 60 mm dlouhý, tenký, lesklý, červenohnědý. Roste hojně na větvičkách a tlejících zbytcích dřeva listnáčů, ojediněle jehličnanů. V botanické zahradě nalezena skupina plodnic na větvičce dubu šípáku. Datum sběru: 10. říjen. Doba výskytu: od května do listopadu. Nejedlá. Agaricales Omphalotaceae Gymnopus dryophilus (Bull.) Murill – penízovka dubová Lidově špička dubová. Plodnice ve skupinách. Klobouk 10 – 60 mm široký, vyklenutý až plochý, okrově hnědý. Okraj klobouku ve světlejších odstínech hnědé. Lupeny bílé až krémové. Třeň válcovitý, lysý, světle žlutý, níže až okrově hnědý, báze je bíle plstnatá. Roste roztroušeně v listovém opadu, zejména v lesích, především pak v doubravách. V areálu fakulty se vyskytuje v trávníku před budovou Geografického ústavu. Datum sběru: 15. červen. Běžně se penízovka dubová vyskytuje od května do listopadu. Jedlá.
35
Gymnopus erythropus (Pers.) Antonín et al. – penízovka červenonohá Plodnice rostou často ve skupinách až trsnatě. Klobouk polokulovitý, vyklenutý až mírně prohloubený, na okraji mírně rýhovaný, žlutookrový až krémový, uprostřed červenohnědý. Lupeny volné nebo krátce připojené, dosti řídké, bělavé. Třeň válcovitý, lesklý, lysý, červenohnědý, se světlejším vrcholem. Roste hojně, v opadu na tlejícím dřevě listnatých, vzácně jehličnatých stromů, nejčastěji buků a dubů, javorů i bříz a jasanů. V botanické zahradě roste v trávě na zbytcích dubových větviček, listů a plodů, v části rostliny dubových a dubohabrových hájů. Datum sběru: 11. říjen. Doba výskytu od srpna do října. Nejedlá. Agaricales Amanitaceae Amanita strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Bertill. – muchomůrka šiškovitá V mládí bílý kulovitý, následně došeda zbarvený plochý klobouk ověšený útržky vela a s nepravidelnými bradavkami. Lupeny bílé až krémové barvy. Báze válcovitého a hluboce kořenujícího třeně hlízovitá s jemnými bělavými vláknitými šupinkami, bez pochvy. Na třeni rýhovaný ztrácející se prsten. Dužnina má výrazný zemitý pach a mírnou chuť. Muchomůrka šiškovitá je mykorhizní symbiont s listnáči, jako je dub, habr, líska a mnoho dalších. Roste dosti vzácně jednotlivě nebo ve skupinách, v parcích, smíšených lesích a listnatých lesích. V areálu přírodovědecké fakulty roste před děkanátem na travnatých plochách pod lipami. Datum sběru: 25. září, 29. říjen. Doba výskytu od července do září. Jedlá. Agaricales Pluteaceae Pluteus cervinus (Schaeff.) P. Kumm. – štítovka jelení Klobouk 30 – 160 mm široký, polokulovitý až kuželovitý nebo zvoncovitý, následně klenutý až rozprostřený, téměř plochý, s vyhrblým temenem, vrostle radiálně vláknitý, má hladký, ostrý okraj. Povrch klobouku je hladký, lesklý, tmavý, hnědošedý.
Lupeny v mládí bílé, postupně růžovějící až hnědorůžové. Třeň
válcovitý, u báze ztlustlý, bělavý, černohnědě podélně až síťnatě vláknitý. Roste
36
hojně, jednotlivě i ve skupinách, v lesích i mimo les na tlejícím dřevě listnáčů, zejména buků, dubů, olší, jasanů. V botanické zahradě roste roztroušeně na dubových obrubách kolem záhonů. Datum sběru: 25. září, 2. říjen, 17. říjen, 7. listopad. Doba výskytu od května do listopadu. Jedlá. Pluteus salicinus (Pers.) P. Kumm. – štítovka vrbová Podobná štítovce jelení. Klobouk 30 – 80 mm široký, hladký, vrostle radiálně vláknitý, uprostřed až černošedě šupinkatý, šedý až šedohnědý. Lupeny odsedlé, bělavé, následně až masově růžové. Třeň válcovitý, nahoře bílý, dole zbarvený do šeda až modrošeda. Roste nepříliš hojně, na tlejícím dřevě listnatých stromů, zejména buků, vrb, olší a topolů, hojně roste hlavně v lužních lesích, často také v parcích a v křovinách. Plodnice rostoucí na vrbách jsou výrazně zelené. V botanické zahradě ji můžeme spatřit na dubových obrubách kolem záhonů. Datum sběru: 2. říjen. Vyskytuje se běžně od května do listopadu. Mírně jedovatá, s malou koncentrací halucinogenní látky, zejména psilocybinu. Někdy uváděna jako jedlá. Volvariella gloiocephala (DC.) Boekhout et. Enderle – kukmák okázalý Klobouk 50 – 150 mm široký, kuželovitý, následně plochý, ve stáří až s okrajem nahoru, s hrbolkem, za sucha lesklý, bělavý, s šedým až nazelenalým nebo šedohnědým nádechem, vrostle vláknitý. Lupeny bílé, následně růžové, Třeň 80 – 200 mm dlouhý, na bázi kyjovitě rozšířený, bílý, následně nahnědlý, podélně vláknitý s křehkou bílou pochvou. Roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, na živnějších půdách a tlejícím materiálu, na polích, zahradách, na pilinách, vzácně v listnatých lesích. V areálu fakulty roste před budovou Geografického ústavu v trávníku na zbytcích pilin. Datum sběru: 18. září, 9. říjen. Doba výskytu plodnic od srpna do listopadu. Jedlý.
37
Agaricales Mycenaceae Mycena sp. – helmovka Rod Mycena zahrnuje drobné až středně velké, štíhlé, většinou křehké, kloboukaté, lupenaté houby s kuželovitým, zvonovitým až vyklenutým, prosvítavě rýhovaným, v mládí parabolickým kloboukem. Listy jsou vykrojené, připojené zoubkem až mírně sbíhavé. Třeň válcovitý, štíhlý, křehký. Helmovky rostou saprotrofně na zemi, na dřevěných zbytcích, opadu a na zbytcích rostlin. V botanické zahradě roste na větvičce dubu šípáku v části rostliny dubových a dubohabrových hájů. Datum sběru: 7. listopad. Mycena galericulata (Scop.) Gray – helmovka tuhonohá Klobouk až 60 mm široký, kuželovitý, zvoncovitý, následně rozložený s hrbolkem, do poloviny rýhovaný, bělavý, šedobílý, šedobéžový, uprostřed tmavší, matný. Lupeny prořídlé, bělavé až šedavé, v dospělosti narůžovělé. Třeň válcovitý až zploštělý, tenký, holý, s často kořenující bází, velmi pevný, dutý, lesklý, v mládí bílý, v dospělosti barevný jako klobouk. Dužnina tuhá a chrupavčitá. Roste v lesích i mimo něj na mrtvém dřevě listnatých stromů, na pařezech, v zemi ukrytých kořenech, jednotlivě nebo ve skupinách. V botanické zahradě roste hojně ve skupinách ve vykotlaných pařezech lip a jiných listnáčů. Datum sběru: 23. říjen, 7. listopad. Doba výskytu od dubna do listopadu. Jedlá. Hemimycena cucullata (Pers.) Singer – helmovka sádrová Klobouk 5 – 25 mm široký, polokulovitý až široce kuželovitý, nejčastěji s tupým hrbolem, bílý, stářím nažloutlý. Lupeny bílé, husté, vystoupavé. Třeň 15 – 50 mm dlouhý, bílý, celý plstnatě vločnatý, válcovitý. Chuť nahořklá. Roste roztroušeně, jednotlivě nebo ve skupinách, na tlejícím dřevě listnáčů, vzácně jehličnanů, někdy na zbytcích rostlin. V botanické zahradě roste zdánlivě ze země na zbytcích zetleného dřeva v části systém rostlin. Datum sběru: 10. říjen. Běžně se tato houba vyskytuje od června do listopadu. Nejedlá.
38
Panellus stipticus (Bull.) P. Karst. – pařezník obecný Vytváří pružné, kožovité, kloboukaté plodnice s postranním, kuželovitým, často krátkým, ale vždy dobře od lupenů odděleným třeňem. Tvar klobouku o rozměrech 10 – 30 mm je ledvinovitý, jazykovitý až vějířovitý, plochý až mírně vtlačený, jemně plstnatý, hnědožlutý až okrově žlutý. Po navlhčení plodnice opět oživují. Dužnina hořké stahující chuti. Roste hojně na pařezech, kmenech listnáčů (buků, dubů), vzácně jehličnanů. V botanické zahradě roste hojně ve skupinách na řezných plochách dubových obrub položených kolem záhonů. Datum sběru: 24. duben, 7. listopad. Vyskytuje se zde od března do prosince. Nejedlý. Agaricales Tricholomataceae Tricholoma scalpturatum (Fr.) Quél. – čirůvka šedožemlová Až 80 mm široký klobouk je v mládí vyklenutý, polokulovitý, šedohnědý, následně plochý, nepravidelně rozložený, krémově béžový se širokým hrbolkem. Klobouk uprostřed šupinkatý na okrajích vláknitý a žloutnoucí. Lupeny bílé a žloutnoucí. Třeň bílý s šedohnědavým nádechem, vláknitý, válcovitý, v mládí s často neznatelným velem. Celá plodnice stářím žloutne. Má moučnou vůni a chuť. Roste hojně ve skupinách v listnatých, místy i jehličnatých lesích, parcích, zejména pod lipami, břízami a buky, kterým tvoří mykorhizního partnera. V areálu botanické zahrady a přírodovědecké fakulty roste hojně na záhonech a na trávnících v blízkosti lip. Datum sběru: 18. září, 17. říjen, 7. listopad. Výskyt od července do listopadu. Jedlá. Tricholoma terreum (Schaeff.) P. Kumm. – čirůvka zemní Klobouk 25 – 80 mm široký, kuželovitě zvoncovitý, následně vyklenutý až plochý na středu s tupým hrbolem, šedohnědý až tmavě šedý, vlnatě chloupkatý, stářím plstnatě vláknitý až hustě drobně šupinkatý, někdy paprsčitě rozpukaný. Třeň válcovitý, plný, zahnutý, bílý, u báze našedlý, pod kloboukem bíle zrnitý, v dospělosti dutý. Roste jako mykorhizní symbiont borovic, vzácně jiných jehličnanů, dokonce i listnáčů, v lesích i mimo les. V botanické zahradě roste pod
39
borovicemi černými za budovou Ústavu geologických věd. Datum sběru: 17. říjen. Doba výskytu od srpna do listopadu. Jedlá. Melanoleuca sect. Grammopodiae – tmavobělka sekce Grammopodiae Do rodu Melanoleuca patří středně velké až velké kloboukaté, lupenaté, masité houby, v dospělosti s plochým, suchým, lysým kloboukem s větším hrbolem. Lupeny tmavobělek jsou husté, bílé, bělavé, růžovooranžové nebo šedohnědavé, vykrojené, zoubkem připojené nebo krátce sbíhavé. Třeň je středový, válcovitý, na bázi někdy rozšířený, podélně vláknitý. Rostou saprotrofně na opadu a zemi. Taxonomicky se tento rod považuje za velmi obtížný. Významným znakem jsou amyloidní, bradavčité výtrusy. V Evropě známo asi 50 druhů. V botanické zahradě roste na záhonech s trsy nejrůznějších druhů trav a v areálu fakulty vedle parčíku před budovou děkanátu na rohu parkoviště. Datum sběru: 25. září, 23. říjen, 29. říjen. Clitocybe aff. rivulosa (Pers.) P. Kumm – strmělka odbarvená Klobouk 15 – 60 mm široký, vyklenutý až plochý, v dospělosti mírně na středu vtlačený až slabě nálevkovitý, na okraji podvinutý a často zvlněný, hygrofánní, v mládí jakoby nalakovaný, hladký, bělavý, světle žlutavý až šedavě hnědý, celý šedobíle ojíněný, později jen na okraji. Lupeny bělavé až světle okrové. Třeň válcovitý, vláknitý, bělavý až krémový až světle žlutavě hnědý, bíle ojíněný, dole plstnatý. Roste nepříliš vzácně, v trávě, mimo les (v řidších lesích ano), na loukách, pastvinách, okrajích cest a lesů, na ruderálních místech. V botanické zahradě roste v části rostliny dubových a dubohabrových hájů, dále v hrabance pod modříny, v areálu fakulty pak před budovou Geografického ústavu v trávníku. Datum sběru: 18. září, 25. září, 7. listopad. Běžně se vyskytuje od července do listopadu. Je prudce jedovatá a způsobuje těžká a trvalá poškození organismu, většinou ne smrtelná.
40
Agaricales Entolomataceae Rhodocybe popinalis (Fr.) Singer – rudoušek rozpraskaný Roste ve skupinách. Klobouk 20 – 70 mm široký, masitý, vyklenutý, později na okraji laločnatě zvlněný, plochý a uprostřed vmáčklý, šedobéžový až šedohnědý a se soustředně uspořádanými skvrnami. Jemně plstnatý, následně olysávající, někdy popraskaný. Lupeny sbíhavé, bělavé, následně narůžovělé. Třeň válcovitý, jemně vločkatý. Plodnice otlačením černají. Chuť nahořklá (dříve rudoušek hořký), moučné vůně. Roste roztroušeně v jehličnatých i listnatých lesích, v parcích a podél cest v trávnících. V botanické zahradě roste v trsu trávy před skleníky. Datum sběru: 15. červen. Doba výskytu od července do října. Nejedlý. Clitopilus prunulus (Scop.) P. Kumm. – mechovka obecná Klobouk 25 – 100 mm široký, vyklenutý, polokulovitý, s podvinutým okrajem a sametovým povrchem, následně až nálevkovitý, hladký, jemně plstnatý, olysávající, bílý nebo šedavý. Lupeny bělavé, následně masově růžové, sbíhavé. Třeň středový až výstředný, bělavý, jemně plstnatý, dolů zúžený. Vůně dužniny je intenzivně moučná a má příjemnou chuť. Roste v jehličnatých i listnatých lesích, na pasekách, a jiných travnatých plochách, často podél cest. V areálu fakulty roste pod jírovci a lipami v trávě a mechu před budovou děkanátu. Datum sběru: 4. září, 10. září, 25. září. Doba výskytu nejčastěji od června do října až listopadu. Jedlá. Agaricales Agaricaceae Lepiota sp. – bedla sp. Rod Lepiota zahrnuje malé až středně velké houby. Klobouk plodnice má na sobě šupiny. Lupeny jsou volné. Třeň, často s hlízovitou bází, má prsten. Plodnice rostou saprotrofně na půdě, listovém opadu nebo na dřevěných zbytcích. Jedná se o taxonomicky obtížný rod. Blíže neurčená plodnice byla sebrána a zaevidována 4. září. Některé druhy z tohoto rodu jsou jedovaté, obsahují totiž toxiny způsobující otravy s následkem smrti.
41
Lepiota lilacea Bres. – bedla liláková Klobouk 12 – 35 mm široký, zvoncovitý, vyklenutý až plochý, na středu lysý, často rozpraskává, tmavě hnědý, ve stáří s růžovofialovým nádechem a se vztyčenými šupinkami. Lupeny narůžovělé. Třeň je nad prstenem bílý až hnědavý, směrem k bázi je růžový až nafialovělý. Roste nepříliš hojně v listnatých lesích a v parcích. V botanické zahradě byla nalezena v trávníku u velkého jezírka. Datum sběru: 2. říjen. Běžně se tato houba vyskytuje od srpna do října. Nejedlá. Lepiota cristata (Bolton) P. Kumm. – bedla hřebenitá Vytváří plodnice s 10 – 50 mm širokým kloboukem, v mládí kuželovitým až zvonovitým, později vyklenutým až plochým s centrálním nevýrazným hrbolkem. Klobouk ponejprv červenohnědý, později rozpraskává a vytváří šupiny na bílém až smetanovém podkladu. Lupeny jsou bělavé až krémové se špinavě růžovým nádechem. Třeň vláknitý, bílý, s pomíjivým bílým až žlutavým prstenem, na bázi někdy ztlustlý. Dužnina našedlá s nepříjemným pachem a mírnou nepříjemnou chutí. Roste většinou ve skupině v trávě a organickém opadu v listnatých a jehličnatých lesích, podél cest, v parcích, zahradách a na loukách. Bedla hřebenitá roste po celém areálu botanické zahrady a přírodovědecké fakulty na travnatých plochách. Datum sběru: 4. září, 9. říjen, 29. říjen. Doba výskytu od června do listopadu. Nejedlá. Leucoagaricus leucothites (Vittad.) Wasser – bedla zardělá Klobouk 50 – 150 mm široký, polokulovitý, vyklenutý až plochý, bílý až masově začervenalý, okrový či smetanový, hladký. Lupeny jsou v mládí bílé, následně ve stáří narůžovělé až masově růžové. Třeň s mizivým prstenem, bílý, hladký, dutý, vylomitelný, s kyjovitě hlíznatou bází. Dužnina bílá, hnědnoucí. Možná záměna s jedovatou pečárkou zápašnou, jejíž dužnina otlačením výrazně a rychle žloutne a lupeny stářím hnědnou, báze třeně je výrazně hlízovitá, pečárka zápašná má odpornou karbolovou vůni. Bedla zardělá roste velmi hojně mimo les v trávnících, na polích, loukách, zahradách, na okrajích cest, ve sklenících a v parcích, na humózní, vyhnojené půdě. V botanické zahradě roste roztroušeně po celém areálu, hlavně v travnatém podrostu různých stanovišť a v areálu fakulty roste hojně
42
v trávnících. Datum sběru: 25. červen, 10. září, 25. září. Doba výskytu od května až srpna do listopadu. Jedlá. Agaricus campestris L. – pečárka polní Plodnice se závojem. Klobouk v mládí kulovitý nebo polokulovitý, podvinutý, později vyklenutý až plochý, hedvábitě vláknitý, hladký, lesklý, později na středu hnědavě šupinkatý. Lupeny volné, růžové, masově růžové ve stáří až černohnědé. Třeň válcovitý, bílý, vylomitelný, s vytrvalým, chabým prstenem. Roste hojně ve skupinách na loukách, polích nebo pastvinách, v zahradách a na vyhnojených místech. V botanické zahradě byl nalezen na upravované půdě záhonů v části systém rostlin. Datum sběru: 2. říjen, 28. listopad. Doba výskytu od července do října. Jedlá, chutná, tržní houba. Coprinus comatus (O. F. Müll.) Pers. – hnojník obecný Vytváří mohutné masité plodnice s válcovitým, vysokým, vejcovitým, poté zvoncovitým, radiálně vláknitým, bílým kloboukem se žlutohnědým středem, později s odstávajícími, širokými, bílými až žlutohnědavými šupinami a s okrajem ohnutým. Ve stáří plodnice černá a rozplývá se. Třeň válcovitý, na bázi kyjovitý, bílý až smetanový s vytrvalým, krátkým a pohyblivým prstenem. Roste hojně v trávnících, v zahradách, parcích, na ruderálních místech a světlinách, na vyhnojených místech. V botanické zahradě roste na upravovaných záhonech v části systém rostlin a v trávnících v areálu fakulty. Datum sběru: 2. říjen, 17. říjen, 28. listopad. Doba výskytu od dubna do listopadu. Jedlý, chutný, ale jen v mládí, kdy je bílý a lupeny ještě nejsou růžové. Coprinus silvaticus Peck – hnojník lesní Klobouk 10 – 50 mm široký, vysoký až 40 mm, vejčitý až zvoncovitý, hluboce rýhovaný téměř do středu, bez vela, okrově hnědý až šedohnědý, střed klobouku hladký a hnědý. Třeň válcovitý, bělavý, se šupinkami, následně hladký, na bázi hnědavý. Roste nepříliš hojně, saprotrofně na dřevě v lese i mimo les, na okraji cest, zdánlivě na zemi. V botanické zahradě roste zdánlivě ze země v části rostliny dubových a dubohabrových hájů. Datum sběru: 2. říjen. Doba výskytu od dubna do října. Nejedlý.
43
Agaricales Psathyrellaceae Coprinellus micaceus (Bull.) Vilgalys et al. – hnojník třpytivý Plodnice rostou ve velkých trsech, jejich klobouky jsou nejprve vejčité, následně kuželovité až vyklenuté nebo rozprostřené, žluté, až rezavohnědé barvy, jemně rýhované s bílým, moučnatě zrnitým až vločkatým velem, později mizejícím. Ve stáří radiálně rozpraskává a rozplývá se. Třeň válcovitý a dutý, bez prstenu, hedvábitě lesklý. Roste velmi hojně, v bohatých trsech, kolem pařezů nebo na nich, na kořenech listnáčů v lesích, parcích, zahradách. V botanické zahradě roste hojně pod nejrůznějšími listnatými stromy, respektive na jejich kořenech a kolem starých pařezů. Datum sběru: 10. květen, 12. srpen. Doba výskytu od dubna do listopadu. Nejedlý. Coprinellus disseminatus (Pers.) J. E. Lange – hnojník nasetý Drobný klobouk 5 – 15 mm, vejčitý, zvoncovitý, později vyklenutý, vrásčitě rýhovaný, v mládí krémové barvy až šedý, s okrovým středem a bílým vlnatým velem, stářím olysávající a tmavnoucí. Lupeny bělavé až černohnědé. Třeň křehký, válcovitý, pýřitý, bílý. Roste ve velkých skupinách po stovkách drobných plodnic, na pařezech, kmenech a dřevě ponořeném v půdě, také na kůře živých stromů, v lesích, parcích, zahradách, na vyhnojené půdě. V botanické zahradě roste hojně, zdánlivě na půdě, v části rostliny aluviálních luk a lužních lesů. Datum sběru: 2. říjen. Doba výskytu: duben až říjen. Nejedlý. Parasola plicatilis (Curtis) Redhead et al. – hnojník řasnatý Velmi tenké plodnice, nerozplývající se. Klobouk 10 – 30 mm široký, v mládí válcovitý, vejčitý, vyklenutý, následně plochý až zvednutý, tence blanitý, hluboce rýhovaný, oranžově hnědý, k okraji žlutavý, následně našedlý až šedohnědý. Lupeny volné, bílé, následně šedé až černé. Třeň až 100 mm dlouhý, válcovitý, bělavý až nažloutlý, na bázi s malou hlízkou. Roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, na otevřených travnatých stanovištích, ve světlých lesích, parcích a na polích, obvykle na nitrofilních stanovištích. V areálu fakulty byl nalezen za
44
budovou Ústavu geografie v prořídlém trávníku. Datum sběru: 18. září. Hnojník řasnatý se nejčastěji vyskytuje od dubna do září. Nejedlý. Psathyrella sp. – křehutka sp. Do rodu patří houby s křehkými plodnicemi. Klobouk je kuželovitý, vyklenutý až plochý, silně hygrofánní, tmavé barvy, tmavě šedý, hnědý až rezavě hnědý. Lupeny šedé, často se světlým ostřím. Třeň většinou válcovitý a dutý. Plodnice se zbytky nebo bez vela. Křehutky rostou saprotrofně na zbytcích dřeva, listovém opadu nebo na zemi. V ČR velmi početný rod, obtížný z taxonomického hlediska. Vyskytují se na celém území botanické zahrady. Sebrány byly čtyři položky. Datum sběru: 10. září a 23. říjen. Psathyrella cf. pseudogracilis (Romagn.) M. M. Moser – křehutka štíhlá Klobouk 9 – 25 mm široký, polokulovitý, kuželovitý až zvoncovitý, do tří čtvrtin rýhovaný, za vlhka tmavě hnědý, za sucha třpytivý, v mládí s nevýrazným velem. Lupeny až černohnědé, s červeně podtrženým ostřím, široce připojené až zoubkem sbíhavé. Třeň je válcovitý, na bázi kořenující, ojíněný. Je v přírodě nerozlišitelná od křehutky útlé (Psathyrella gracilis), od ní se liší mikroskopicky. Roste jednotlivě nebo ve skupinách, na okrajích cest, v listnatých lesích, parcích, na větvičkách. V areálu fakulty se vykytuje v trávníku před budovou knihovny. Datum sběru: 8. listopad. Doba výskytu od srpna do listopadu. Nejedlá. Psathyrella pygmaea (Bull.) Singer – křehutka trpasličí Plodnice vyrůstají ve skupinách nebo jednotlivě. Klobouk nejprve vyklenutý, následně až plochý. Pokožka klobouku hygrofánní, prosvítavě čárkovaná, za sucha bělavá až fialovošedá. Třeň často hlízkovitý, prohnutý, bělavý, jemně ojíněný. Roste vzácně, na dřevě, zdánlivě ze země. Možnost záměny s hnojníkem nasetým. V areálu fakulty roste v trávníku na místě pokácené břízy bělokoré před budovou Geografického ústavu. Datum sběru: 25. září. Doba výskytu od června do září. Nejedlá.
45
Psathyrella candolleana (Fr.) Maire – křehutka Candolleova Plodnice vyrůstají jednotlivě nebo v malých trsech, většinou ve skupinách. Klobouk 20 – 80 mm široký, tupě kuželovitý až zvonovitý, následně ploše vyklenutý, za vlhka bledě okrově hnědý, za sucha bílý až nafialověle šedý, okraj klobouku v mládí se zbytky vela. Pokožka klobouku hygrofánní, na okraji prosvítavě čárkovaná. Lupeny nafialověle šedé s bílým ostřím, následně čokoládově hnědé. Třeň válcovitý, dutý, často prohnutý, bělavý, hlízkovitě rozšířený. Roste hojně na dřevěných zbytcích listnatých stromů (větvích, kmenech a pařezech), často zdánlivě ze země, v lesích, parcích, zahradách. V areálu fakulty roste v trávníku před Geografickým ústavem a za budovou Ústavu geologických věd na zbytcích kořenů. Datum sběru: 15. červen, 12. srpen, 10. září, 25. září. Agaricales Bolbitiaceae Conocybe sp. – sametovka sp. Rod Conocybe zahrnuje středně velké kloboukaté lupenaté houby. Křehké plodnice mají kuželovitý až zvoncovitý, hygrofánní klobouk hnědé, rezavohnědé až žlutohnědé barvy a bez zbytků vela. Třeň je jemně vločkatý až chloupkatý a bez prstenu. Plodnice rostou saprotrofně na zemi, tlejícím dřevě, hnoji a kompostech. V botanické zahradě a v areálu fakulty roste hojně v trávnících. Jedná se o rod obtížný k určování. V botanické zahradě byly nalezeny evidovány tři nálezy. Datum sběru: 18. září, 25. září a 23. říjen. Panaeolina foenisecii (Pers.) Maire – kropenatec otavní Klobouk polokulovitý, následně vyklenutý až plochý, hladký nebo jemně vrásčitý, hygrofánní, masově hnědý, hnědošedý až tmavě červenohnědý, vysychající do světlejších odstínů hnědé barvy. Lupeny jsou tmavé, se světlým vločkatým ostřím. Třeň válcovitý, nahoře bělavý, směrem dolů béžově hnědý až červenohnědý, bíle zrnitý až ojíněný. Roste hojně, ve skupinách nebo jednotlivě, v trávnících, na loukách, pastvinách a podél cest, v zahradách a polích. V areálu fakulty roste hojně v trávníku pře budovou knihovny. Datum sběru: 25. září, 29.
46
říjen. Doba výskytu od dubna do října. Mírně jedovatý, bez trvalých následků. Slabě halucinogenní. Agaricales Tubariaceae Tubaria conspersa (Pers.) Fayod – kržatka poprášená Klobouk 6 – 25 mm široký, vyklenutý až plochý, v mládí pokrytý bílým plstnatým až šupinkatým velem, pak na rezavě okrovém nebo skořicovém až červenohnědém podkladu bíle vločkatý, hygrofánní až prosvítavě čárkovaný. Lupeny řídké, špinavě okrové až rezavě hnědé. Třeň válcovitý, dole rozšířený až hlízovitý, bíle vláknitý až vločkatý se zbytky vela. Roste hojně, ve skupinách, na hlíně, tlejícím dřevě a listí, v listnatých lesích, parcích a křovinách, na vlhčích stanovištích. V botanické zahradě roste vedle vchodu z ulice Veveří na v půdě zanořených kořenech pařezu listnatého stromu. Datum sběru: 23. říjen. Doba výskytu od května do listopadu. Nejedlá. Agaricales Strophariaceae Hebeloma mesophaeum (Pers.) Quel. – slzivka opásaná Plodnice rostou v početných skupinách. Klobouk 15 – 50 mm široký, nejprve polokulovitý, zvonovitý, sklenutý, následně vyklenutý až plochý, se širokým hrbolem. Pokožka na temeni hnědožlutá až červenohnědá, k okraji pleťově okrová až krémová se zbytky vela. Lupeny tmavě hnědé. Třeň s okrajem klobouku v mládí spojen jemnou pavučinkou. Třeň bílý, na vrcholu bíle vláknitý na tmavém podkladu, vločkatý, brzy dutý. Dužnina vodnatá, bílá, v bázi třeně hnědá. Chuť hořká. Roste jako mykorhizní symbiont smrku, bříz, vrb a jiných listnatých a jehličnatých stromů, v alejích i v křovinatých porostech. V areálu botanické zahrady roste pod borovicemi v části vegetace vátých písků. Datum sběru: 8. listopad. Doba výskytu od září do listopadu. Nejedlá.
47
Hebeloma crustuliniforme (Bull.) Quel. – slzivka oprahlá Plodnice rostou většinou ve velkých skupinách. Klobouk 30 – 70 mm široký, polokulovitý až vyklenutý, následně plochý se širokým a nízkým hrbolem, slizký, okraj bez pavučinky, v mládí s povinutým okrajem. Pokožka klobouku bělavá až krémová, následně pleťově okrová až hnědavá. Lupeny často roní tekutinu. Třeň válcovitý s rozšířenou kyjovitou bází, vločkatý až šupinkatý, smetanové barvy. Roste jako mykorhizní symbiont listnáčů a jehličnanů. Roste hojně v lese i mimo les, na světlých místech, v alejích. V areálu fakulty roste ve skupinách před budovou děkanátu v trávnících pod lipami. Datum sběru: 9. říjen. Nejčastěji roste od srpna do listopadu. Nejedlá. Stropharia coronilla (Bull.) Quél. – límcovka věnčená Klobouk 20 – 60 mm široký, polokulovitý, vyklenutý, následně až plochý, suchý nebo mírně lepkavý až slizký, jasně žlutý až světle okrový. Lupeny bledě šedohnědé, následně purpurově hnědé. Krátký třeň s bílým blanitým prstenem. Roste roztroušeně v trávnících, na holé zemi, okrajích cest a lesů, loukách, pastvinách, v parcích. V areálu přírodovědecké fakulty se vyskytuje v trávníku před budovou Geografického ústavu. Datum sběru: 25. září, 29. říjen. Doba výskytu od června do listopadu. Jedlá. Hypholoma fasciculare (Huds.) P. Kumm. – třepenitka svazčitá Klobouk vyklenutý až plochý, podvinutý, hladký, sírově žlutý, uprostřed tmavší až rezavě hnědý. Lupeny husté, sírově žluté, později zelenavé (na rozdíl od třepenitky makové) až olivově zbarvené. Třeň válcovitý, štíhlý, v dospělosti dutý, sírově žlutý, na bázi narezavělý. Dužnina žluté barvy má nepříjemnou hořkou chuť. Roste hojně, v bohatých trsech na tlejícím dřevě listnáčů i jehličnanů. V botanické zahradě se vyskytuje na dubových obrubách kolem části rostliny aluviálních luk a lužních lesů. Datum sběru: 18. září. Doba výskytu od dubna do prosince. Mírně jedovatá, působící lehké otravy (zvracení a průjem). Hypholoma lateritium (Schaeff.) P. Kumm. – třepenitka cihlová Vytváří robustnější plodnice než třepenitka svazčitá, klobouk 30 – 100 mm široký, polokulovitý následně téměř plochý, hladký, holý, je cihlově červený, ve
48
středu vždy tmavší, s okrajem dožluta a s postupně mizejícími šupinkami. V mládí spojen s třeněm vláknitým velem. Třeň nepravidelně válcovitý, bělavý až nažloutlý, šupinkatý, na bázi zbarvený dorezava. Dužnina bělavá až nažloutlá a nahořklá. Roste hojně, v malých nebo velkých trsech, v lese i mimo les na mrtvém dřevě listnatých i jehličnatých stromů. V botanické zahradě nalezena v těsné blízkosti třepenitky svazčité na dubových obrubách. Datum sběru: 2. říjen. Doba výskytu od dubna do prosince. Nejedlá. Deconica crobula (Fr.) Romagn. – lysohlávka plevnatá Klobouk 5 – 25 mm široký, polokulovitý, následně vyklenutý až plochý, lepkavý, za vlhka slizký, okrově červenohnědý až rezavě hnědý, pak blednoucí do okrova, v mládí s bílými vločkami. Lupeny připojené, okrově hnědé až rezavohnědé. Třeň šedohnědý, pod prstenovitou zónou vláknitě šupinkatý. Roste hojně na rozkládajících se větvičkách, stoncích bylin, často na pilinách nebo místech s dřevním odpadem, skládkách dřeva, na ruderálních místech. V areálu fakulty roste na odumřelém dřevě kořenů zanořených v půdě vedle budovy děkanátu. Datum sběru: 29. říjen. Doba výskytu od května do října. Nejedlá. Agaricales Crepidotaceae Inocybe sp. – vláknice sp. Plodnice s nejčastěji široce kuželovitým kloboukem. Klobouk je často s hrbolkem. Pokožka okrová až okrově hnědá nebo žlutavá. Povrch klobouku je radiálně vláknitý a často rozpraskaný. Lupeny na ostří vločkaté. Třeň je velmi často ojíněný, na bázi s hlízkou nebo bez hlízky. Vláknice rostou jako mykorhizní symbionti listnáčů i jehličnanů. Plodnice se vyskytují v celém areálu fakulty i botanické zahrady. Velké množství druhů obsahuje toxin muskarin. Jedná se o těžko rozlišitelné druhy, proto se nepodařilo určit celkem dvanáct zaevidovaných položek. Datum sběru: 4. září, 10. září, 18. září, 25. září, 2. říjen a 23. říjen.
49
Inocybe rimosa (Bull.) P. Kumm. – vláknice kuželovitá Klobouk 20 – 100 mm široký, v mládí vejčitý, kuželovitý, následně zvonovitý až téměř plochý, někdy s velem na středu, s ostrým hrbolem, okraj po dlouhou dobu podvinutý, v mládí spojený s třeněm tenkou pavučinkou, ve stáří klobouk paprsčitě roztrhaný. Pokožka klobouku radiálně vláknitá, uprostřed klobouku tmavší oproti okrovému okraji, barevně variabilní. Lupeny na ostří bělavě vločkaté. Třeň až 15 mm široký, bělavý, nahoře ojíněný, často hluboko kořenující. Dužnina bělavá, její pach spermatický. Roste jako mykorhizní symbiont především listnatých stromů. Roste v lesích i mimo les, v parcích, kolem cest, v alejích. V areálu fakulty roste před budovou děkanátu v trávnících pod lipami a v botanické zahradě pod duby v části rostliny dubových a dubohabrových hájů. Datum sběru: 4. září, 10. září, 25. září. Nejčastěji roste od června do října. Je prudce jedovatá a způsobuje těžká a trvalá poškození organismu, většinou ne smrtelná. Inocybe godeyi Gillet – vláknice Godeyova Klobouk 15 – 40 mm široký, v mládí kuželovitý, následně zvoncovitý až plochý s oblým, tupým hrbolem, v mládí okraj klobouku podehnutý, bez pavučinky, otlačením a stářím červeně skvrnatějící. Ve stáří je klobouk roztrhaný. Pokožka v mládí bělavá, bledě okrová, následně od středu oranžově červenající, paprsčitě vláknitá, radiálně roztrhaná. Lupeny volné, bělavé, následně hnědoolivové až rezavé, červeně skvrnité, s bělavým ostřím. Třeň válcovitý, plný, ojíněný, až oranžově červený, na bázi s uťatou hlízkou. Dužnina bělavá, pod pokožkou červenající. Pach ovocný až spermatický. Roste jako mykorhizní symbiont buku, dubů, lísky, habru a lip, v listnatých lesích, na vápnitých půdách. V botanické zahradě roste pod buky v části rostliny bukových a jedlobukových lesů. Datum sběru: 15. červen. Doba výskytu od června do září. Je prudce jedovatá, způsobuje těžká a trvalá poškození organismu. Inocybe splendens R. Heim – vláknice nádherná Klobouk 40 – 70 mm široký, v mládí téměř polokulovitý, následně téměř plochý, s výrazným bělavým velem (často olepeným kousky hlíny), na okraji vláknitý, pleťově okrový, okrově hnědý až tmavohnědý. Lupeny béžové až béžově hnědé. Třeň na bázi ztloustlý, až do středu ojíněný. Roste vzácně pod listnáči v parcích a 50
lesích. V areálu fakulty roste před budovou děkanátu pod lipami v trávníku, v botanické zahradě pak roste pod borovicemi v části vegetace vátých písků. Datum sběru: 25. září, 7. listopad. Doba výskytu od června do září. Nejedlá. Boletales Sclerodermataceae Scleroderma verrucosum (Bull.) Pers. – pestřec bradavčitý Pozemní, zploštěle hlízovitá, nepravidelně kulovitá, těžká a tvrdá, až 80 mm široká plodnice. Plodnice má tenkou okrovku, která je nejprve hladká a nažloutlá, následně se rozpukává v umbrově hnědé, vločkovité, mnohoúhelníkovité bradavky na světlejším podkladě. Plodnice jsou stažené v široce brázditou, smetanovou až nažloutlou, až 50 mm dlouhou stopku, na kterou navazují bílé provazce podhoubí. Teřich je zprvu tuhý a bílý, následně tmavý až černý nebo olivově hnědý. Roste velmi hojně jednotlivě nebo ve skupinách jako mykorhizní symbiont listnatých stromů, často ve smíšených lesích, parcích, zahradách, obecně na bohatších humózních půdách. V botanické zahradě se vyskytuje velmi hojně, zejména na upravovaných záhonech systému rostlin pod nejrůznějšími listnáči nebo v části rostliny aluviálních luk a lužních lesů. Datum sběru: 25. červen, 12. srpen, 18. září. Doba výskytu od června do října. Mírně jedovatý, způsobuje lehké otravy bez následků, dříve uváděný jako jedlý jen jako koření. Boletales Tapinellaceae Tapinella atrotomentosa (Batsch) Šutara – čechratice černohuňatá Mohutné plodnice rostoucí jednotlivě nebo v malých trsech. Klobouk 80 – 200 mm široký, vyklenutý, škeblovitý až vějířovitý, s podvinutým okrajem, sametový, rezavě hnědý až tmavě hnědý. Sbíhavé, husté, na spodku spojené, žlutavé až okrové lupeny. Třeň excentrický, tlustý, krátký, někdy chybějící, hnědě sametový. Dužnina okrově žlutá. Roste hojně na pařezech jehličnanů, jejich tlustších větvích nebo na kořenech zanořených v zemi, často také na dřevěných částech staveb. V botanické zahradě roste v části rostliny bukových a
51
jedlobukových lesů, zdánlivě ze země na kořenech pařezu borovice. Datum sběru: 9. říjen. Doba výskytu od července do listopadu. Nejedlá, může vyvolávat zdravotní obtíže. Boletales Paxillaceae Paxillus involutus (Batsch) Fr. – čechratka podvinutá Klobouk až 150 mm široký, rozprostřený, vmáčklý až nálevkovitý, zprvu sametový, za vlhka slizký, s dlouho podvinutým, plstnatým, často rýhovaným okrajem, okrově hnědý, rezavě hnědý až zelenošedý. Lupeny široce připojené až krátce sbíhavé. Třeň válcovitý, zpravidla světlejší než klobouk. Žlutavá dužnina na řezu tmavne do rezavohnědé barvy. Patří k acidofilním druhům. Roste pod borovicemi a břízami i mimo les, v sadech, alejích. V botanické zahradě roste na půdě v části rostliny vátých písků pod borovicí černou. Datum sběru: 23. říjen, 7. listopad. Doba výskytu od června do listopadu. Jedovatá, nebezpečná obsahem látek, které způsobují těžké alergické reakce. Boletales Gomphidiaceae Suillus aeruginascens (Opat.) Snell – klouzek slizký Klobouk 40 – 130 mm široký, polokulovitý, klenutý, následně plochý, olivově šedý, šedohnědý až nahnědlý, v mládí je spojený se třeněm bělavým závojem, slizký. Pokožka klobouku jde lehce sloupnout. Rourky otlačením tmavnou, póry jsou velké a hranaté. Třeň válcovitý, poměrně tenký, s brzy svěšeným, sliznatým prstenem, za vlhka lepkavý, dožluta zbarvený. Dužnina na řezu slabě modrající. Roste dosti hojně jako mykorhizní symbiont pod modříny v lesích všech typů, roztroušeně nebo ve skupinách, v teplejších oblastech, na světlých místech. V areálu fakulty roste před budovou děkanátu pod mladým modřínem v mechu a trávě. Datum sběru: 18. září, 9. říjen. Doba výskytu od července do listopadu. Jedlý.
52
Suillus collinitus (Fr.) Kuntze – klouzek žíhaný Možná záměna s klouzkem zrnitým (Suillus granulatus), od toho se liší zejména tmavším, paprsčitě vrostle vláknitým kloboukem. Pokožku lze lehce sloupnout. Póry jsou v mládí žluté, později okrově žluté. Třeň válcovitý bez prstenu, báze třeně s plstí, která je zbarvená dorůžova. Roste jako mykorhizní symbiont borovic, především borovice černé, upřednostňuje vápnité půdy. V areálu fakulty roste ve svahu pod borovicemi černými za budovou děkanátu. Datum sběru: 25. červen, 9. říjen. Doba výskytu od května do listopadu. Jedlý, chutný. Boletales Boletaceae Boletus luridus Schaeff. – hřib koloděj Klobouk až 200 mm široký, polokulovitý, následně vyklenutý až plochý, se sametovým povrchem, žlutohnědý až kožově hnědý, sametový, často s červeným nádechem. Rourky jsou zprvu žluté, poté žlutozelené, zakončeny okrouhlými žlutými, následně oranžově až cihlově červenými póry, otlačením modrajícími. Třeň až 150 mm dlouhý, v mládí soudkovitý, v dospělosti válcovitý nebo kyjovitý, nahoře žlutý, k bázi červenavý, pokrytý výraznou červenou síťkou. Celá plodnice po otlačení a na řezu okamžitě modrá. Chuť jemná, velmi příjemně houbová. Roste velmi hojně v lesích i mimo les, pod lipami, lískami, habry i jedlemi. V areálu fakulty roste hojně před budovou děkanátu na zavlažovaném trávníku pod lipami. Datum sběru: 12. srpen, 12. srpen, 18. září. Doba výskytu od května do října. Jedlý s doporučenou delší tepelnou úpravou. Xerocomus sp. – hřib sp. Česky také suchohřib. Klobouk je plstnatý, rourky jsou žluté až žlutozelené. Rourky mají velké póry. Ve spodní části třeně je velmi pevná dužnina. Druhy tohoto rodu tvoří mykorzhizu s listnatými i jehličnatými stromy. V botanické zahradě roste na záhonech čeledi tykvovitých v blízkosti buku. Datum sběru: 2. říjen. Jedlé druhy jsou velmi chutné a oblíbené u houbařů.
53
5.2 Webové stránky Finální verze jednoduchých webových stránek je dostupná na adrese www.sci.muni.cz/bot_zahr. Úvodní stránka zahrnuje obecný úvod k houbám jako organismům a k houbám v botanické zahradě a v areálu fakulty. Zároveň tato titulní stránka funguje jako rozcestník k jednotlivým druhům hub nalezeným v botanické zahradě a v areálu fakulty. Na rozdíl od komentovaného přehledu zahrnují webové stránky také fotografie, které byly pořízeny pro předchozí verzi stránek věnovaných právě houbám v botanické zahradě. Také tyto fotografie byly doplněny o příslušný komentář.
Obr. 4 Ukázka úvodní webové stránky- obecný úvod k houbám.
54
Obr. 5 Ukázka abecedně seřazených druhů hub na úvodní webové stránce – odkazy.
Obr. 6 Ukázka webových stránek – fotografie a komentář k druhu houby.
55
6. ZÁVĚR Komentovaný přehled hub a webové stránky, volně přístupné veřejnosti na oficiálních webových stránkách botanické zahrady, stručně charakterizují území Botanické zahrady PřF MU a přilehlý areál PřF MU z hlediska mykoflóry. Tvorbě jednotlivých výstupů k bakalářské práci předcházel výzkum, který spočíval v pravidelném sledování fruktifikace v zájmové oblasti. K nalezeným plodnicím byly pořízeny fotografie, následně byly exempláře sesbírány a usušeny pro případnou pozdější determinaci a pro tvorbu herbářových položek. Komentovaný přehled makromycet nalezených v zájmovém území zahrnuje vybrané charakteristiky jednotlivých druhů, případně rodů a obsahuje informace o jejich ekologii, jejich využití a hospodářském významu, užitné hodnotě a systematickém zařazení. Z hlediska mykoflóry je botanická zahrada a areál fakulty velmi zajímavým územím, na kterém se vyskytuje široké spektrum druhů hub. Velký počet druhů zcela jistě závisí na specifických podmínkách mnoha stanovišť, na velkém množství a pestré skladbě substrátů. Na této lokalitě proběhlo od poloviny dubna do konce listopadu v roce 2012 celkem třicet dva návštěv – zhruba v šesti až sedmidenních intervalech (průměrně čtyři návštěvy za měsíc), při kterých bylo sesbíráno a evidováno 93 houbových exemplářů. Z toho je 65 určených druhů (zbylé exempláře jsou zařazeny do rodů, ty zahrnují i více položek, nebo sekcí). K těmto byl sestaven komentovaný přehled s vybranými charakteristikami plodnic a ekologií oněch druhů nebo rodů. Fotografie k těmto jsou v elektronické podobě na CD-ROM přiloženy k bakalářské práci. Nejvyšší diverzita makromycet byla zjištěna v areálu fakulty před budovou děkanátu na zavlažovaných trávnících pod jírovci a lipami. Toto místo bylo nápadné výskytem mnoha plodnic od každého druhu zde nalezeného, plodnice se zde objevovaly opakovaně. Tento fakt samozřejmě jasně koreluje s výše uvedeným zavlažováním těchto míst. V botanické zahradě byla takovým místem část rostliny aluviálních luk a lužních lesů a okolí této části, hlavně pak dubové obruby kolem záhonů. Vysokou druhovou diverzitu hub zde
56
podporuje přítomnost velkého množství organického materiálu, který je důležitý právě pro saprofytické houby, které se na tomto místě vyskytují. V komentovaném přehledu hub je tedy uvedeno celkem 65 druhů makromycet z 31 čeledí, sedmi řádů, tří tříd a dvou oddělení. Komentovaný přehled zahrnuje také taxonomicky náročné položky determinované pouze do rodu (celkem osm) a jednu položku zařazenou do příslušné sekce. Z velmi častých rodů jmenujme křehutky, vláknice a hnojníky. Z hlediska jejich výživy převažují houby saprofytické. Ke každému druhu houby byla pořízena fotografie na místě sběru. Tyto fotografie byly použity na nových webových stránkách. Na stránkách je v abecedním seznamu hub umístěno celkem 89 položek. Seznam zahrnuje také fotografie z původní verze webových stránek, které se věnovaly právě houbám v botanické zahradě. Jako další výstup k bakalářské práci byl zhotoven dokladový herbář, který je uložen v herbáři Ústavu botaniky a zoologie PřF MU (BRNU). Díky vytvoření komentovaného přehledu hub je nyní věnována pozornost organismům v zahradě často přehlíženým. Na tak malé území byl vypracován poměrně rozsáhlý materiál, který představuje široké veřejnosti, mimo jiné, méně známé, jedovaté a hospodářsky významné druhy hub. Práce tak dostává nejen informační, ale také varovný význam. Návštěvník nyní může na zahradu nahlížet jako na místo s pestrou skladbou houbových organismů. Práce doplňuje již vypracovaný Přehled dřevin botanické zahrady a areálu přírodovědecké fakulty a další výzkumy věnované tomuto území, které jsou zpracovávány jako témata dalších bakalářských prací.
57
LITERATURA Tištěné publikace: ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. 1. vydání. Praha: Libri, 2006. 80-7277-164-7. CANDUSSO, Massimo, G. LANZONI a Aurel DERMEK. Fungi Europaei: Lepiota s.l. Svazek 4. Sarono: Biella, 1990. ČERNÝ, Alois. Parazitické dřevokazné houby. 1. vydání. Praha: Severografia s. p., 1989. 80-209-0090-X. DERMEK, Aurel. Atlas našich húb. 4. vydání. Bratislava: Obzor, 1983. 735-2185/5. HAGARA, Ladislav, Vladimír ANTONÍN a Jiří BAIER. Houby. 5. vydání. Praha: Aventinum, 2003. 80-7151-218-4. HAGARA, Ladislav, Vladimír ANTONÍN a Jiří BAIER. Velký atlas hub. 1. vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. 80-7360-334-9. HAGARA, Ladislav. Houby: atlas. 1. vydání. Martin: Neografia, a. s., 2006. 8088892-71-5. HOLEC, Jan, Antonín BIELICH a Miroslav BERAN. Přehled hub střední Evropy. 1. vydání. Praha: Academia, 2012. 978-80-200-2077-2. KALINA, Tomáš a Jiří VÁŇA. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2005. 80-246-1036-1. KEIZER, Gerrit. Houby: encyklopedie. 2. vydání. Praha: Rebo productions, 2005. 80-7234-479-X. KLUZÁK, Zdeněk, Miroslav SMOTLACHA, Josef ERHART a Marie ERHARTOVÁ. Poznáváme houby. Brno: Svépomoc, 1985. 38-001-85.
58
KNUDSEN, Henning a Jan VESTERHOLT. Funga Nordica, Agaricoid, boletoid and cyphelloid genera. Copenhagen: Nordsvamp, 2009. 978-87-983961-3-0. NOORDELOOS, Machiel E., Thomas W. KUYPER a Else C. Velinga. Flora Agaricina Neerlandica: Critical Monographs on Families of Agarics and Boleti Occurring in the Netherlands. Flora Agaricina Neerlandica Series. Svazek 4. Lisse: A. A. Balkema publishers, 2001. 90-5410-494-5. SVRČEK, Mirko. Houby. 1. vydání. Praha: Aventinum, 1997. 80-7151-026-2. ŠPAČEK, Jan. Hlenky, houby, řasy. 1. vydání. Brno: Vydavatelství MU, Brno – Kraví hora, 1999. 80-210-2157-8. VACEK, Vladimir a Petr BUREŠ. Botanika: Dějiny oboru na Masarykově univerzitě v Brně. Brno: Masarykova Univerzita Brno, 2001. 100 s. FOLIA HISTORICA 70. ISBN 80-210-2715-0.
Internetové stránky: Botanická zahrada [online]. Brno: PřF MU. [10. března 2013]. Dostupné z: http://www.sci.muni.cz/bot_zahr/historie.htm. Botanická zahrada [online]. Brno: PřF MU. [10. března 2013]. Dostupné z: http://www.sci.muni.cz/bot_zahr/venkovni%20zahrada.htm. Davídek, Petr. Fakulta v novém. Časopis stavebnictví. [online] Brno: Expo data spol. s. r. o., 2009, 08/09, [25. března 2013]. Dostupné z: http:// www.casopisstavebnictvi.cz/fakulta-v-novem_N2559#. Obecná mykologie [online]. Brno: Ústav botaniky a zoologie, PřF MU. [10. března
2013].
Dostupné
z:
http://www.sci.muni.cz/botany/mycology/
mykolog.htm.
59
PŘÍLOHY Příloha 1 Přehled fylogenetického systému nalezených hub říše: FUNGI (Podle některých autorů vřazovány do říše OPISTHOKONTA) vývojová větev: DIKARYA oddělení: ASCOMYCOTA pododdělení: PEZIZOMYCOTINA třída: SORDARIOMYCETES řád: XYLARIALES čeleď: XYLARIACEAE (Xylaria polymorpha, Ustulina deusta) třída: PEZIZOMYCETES řád: PEZIZALES čeleď: PEZIZACEAE (Peziza sp.) oddělení: BASIDIOMYCOTA pododdělení: AGARICOMYCOTINA třída: AGARICOMYCETES řád: POLYPORALES čeleď: POLYPORACEAE (Polyporus badius, Pycnoporus cinnabarinus, Trametes versicolor, Trametes hirsuta, Postia stiptica) čeleď: FOMITOPSIDACEAE (Daedalea quercina, Laetiporus sulphureus) čeleď: GANODERMATACEAE (Ganoderma applanatum) čeleď: MERULIACEAE (Bjerkandera adusta) řád: THELEPHORALES čeleď: THELEPHORACEAE (Thelephora anthocephala) řád: RUSULALES čeleď: STEREACEAE (Stereum hirsutum) čeleď: AURISCALPIACEAE (Auriscalpium vulgare) čeleď: RUSULACEAE (Lactarius deterrimus) řád: AGARICALES čeleď: HYGROPHORACEAE (Hgrocybe conica, Hygrocybe virginea) čeleď: PHYSALACRIACEAE (Flammulina velutipes, Xerula radicata, Mycenella trachyspora) čeleď: CYPHELLACEAE (Chondrostereum purpureum) čeleď: MARASMIACEAE (Marasimus rotula) čeleď: OMPHALOTACEAE (Gymnopus dryophilus, Gymnopus erythropus) čeleď: AMANITACEAE (Amanita strobiliformis)
60
čeleď: PLUTEACEAE (Pluteus cervinus, Pluteus salicinus, Volvariella gloiocephala) čeleď: MYCENACEAE (Mycena sp., Mycena galericulata, Hemimycena cucullata, Panellus stipticus) čeleď: TRICHOLOMATACEAE (Tricholoma scalpturatum, Tricholoma terreum, Melanoleuca Sect. grammopodiae, Clitocybe aff. rivulosa) čeleď: ENTOLOMATACEAE (Rhodocybe popinalis, Clitopilus prunulus) čeleď: AGARICACEAE (Lepiota lilacea, Lepiota cristata, Leucoagaricus leucothites, Agaricus campestris, Coprinus comatus) čeleď: PSATHYRELLACEAE (Coprinellus micaceus, Coprinus silvaticus, Coprinellus disseminatus, Parasola plicatilis, Psathyrella sp., Psathyrella pseudogracilis, Psathyrella pygmaea, Psathyrella candolleana) čeleď: BOLBITACEAE (Conocybe sp., Panaeolina foenisecii) čeleď: STROPHARIACEAE (Hebeloma mesophaeum, Hebeloma crustuliniforme, Stropharia coronilla, Hypholoma fasciculare, Hypholoma lateritium, Deconica crobula) čeleď: TUBARIACEAE (Tubaria consperza) čeleď: CREPIDOTACEAE (Inocybe sp., Inocybe rimosa, Inocybe godeyi, Inocybe splendens) řád: BOLETALES čeleď: TAPINELLACEAE (Tapinella atrotomentosa) čeleď: GOMPHIDIACEAE (Suillus aeruginascens, Suillus collinitus) čeleď: PAXILLACEAE (Paxillus involutus) čeleď: BOLETACEAE (Boletus luridus, Xerocomus sp.) čeleď: SCLERODERMATACEAE (Scleroderma verrucosum) Převzato a upraveno z: Holec et al., 2012, s. 15.
61
Příloha 2 Fotodokumentace v elektronické podobě na CD-ROM.
62
