Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/horor-v-knihovne-seminar-strasidelne-pribehyhorory-historky-v-knihovne-jiriho-mahena)
Horor v knihovně: Seminář Strašidelné příběhy, horory, historky... v Knihovně Jiřího Mahena 6. 12. 2012 Blažek Josef
Dvoudenní seminář Strašidelné příběhy, horory, historky... uspořádalo Centrum dětského čtenářství při Knihovně Jiřího Mahena v Brně ve spolupráci se Svazem knihovníků a informačních pracovníků za finanční podpory z grantového programu Knihovna 21. století. Konal se v Brně ve středu a čtvrtek 17. až 18. října a jeho tématem byl hororový žánr. První den nabídl teoretické příspěvky hororových autorů a publicistů o historii literárního hororu zahraničního i domácího a o jeho tvůrcích, druhý den představily knihovnice z knihovny Jiřího Mahena a dalších knihoven hororově tématizované besedy, které pořádají. Semináře jsem se zúčastnil, protože mě zaujalo jeho zaměření a příjemně mě překvapilo, že zvolenému tématu byly velkoryse vyhrazeny celé dva dny. Sám jsem celoživotním vděčným konzumentem i autorem hororu ve všech jeho podobách a proto jsem se domluvil s pořadateli akce, že se připojím s vlastním příspěvkem, ve kterém budu svou tvorbu reflektovat. Také jsem se už dříve jedné hororově laděné akce v knihovně zúčastnil a sice Noci s hororem v Městské knihovně Boskovice a byl jsem zvědav, jaké podobné akce připravují v jiných knihovnách.
První den Po registraci účastníků zahájila v deset hodin Ludmila Mičínová z Knihovny Jiřího Mahena seminář přivítáním účastníků i prvního přednášejícího - mě. Svůj příspěvek Dětský a knihovnický horor jsem zahájil promítnutím hororově stylizované reklamy Nebojte se do knihovny, kterou jsem v minulém roce natočil v Moravské zemské knihovně
pro školní projekt na podporu čtenářství. Tento spot, v němž knihovnici pracující v ponurém knihovním skladě usiluje o život neznámý fantom, jsem vybral s ohledem na omezený časový prostor mého příspěvku a na její krátkou stopáž a zároveň s ohledem na převážně knihovnické složení publika. Spot totiž svého času zarezonoval mezi knihovnicemi pracujícími v knihovních skladech tím, že zhmotnil jejich obavy, že je samotné ve skladu někdo přepadne.
„Dobrý den, jmenuji se Josef Blažek a budu prvním, kdo vás tu dnes vyděsí." Potěšilo mě, že reklama je poměrně známá, oblíbená a také zmínka jedné z posluchaček, že reklamu používá k nalákání čtenářů do knihovny. Následně jsem publiku objasnil tvůrčí záměr a detailně rozebral jednotlivé použité výrazové prostředky, které měly přispět k hororovému vyznění spotu. Podobně jsem pak analyzoval i dvojici svých krátkých hororových komiksů, Třída smrti (který v roce 2009 vyhrál soutěž komiksového magazínu CREW) a nedávno dokončený Zámek hrůzy, které jsem zároveň nechal kolovat. Nutno poznamenat, že druhý zmíněný komiks si mohli účastníci semináře prohlédnout jako vůbec první, protože oficiálně vyjde až příští rok. Mj. jsem publikum seznámil se svým přesvědčením, že dobrý horor by se měl opírat o nějaký z konkrétních lidských strachů jako je např. strach z neznámého (co nejméně ukazovat a co nejvíce nechat na divákově fantazii) a měl by mít nad svými čtenáři navrch tím, že je nepředvídatelný, tj. nezatížený klišé a nemá se svými hrdiny ani se čtenáři slitování, naopak otřese jejich jistotami. Zlo by v něm mělo být zákeřné a neporazitelné-věčné. Vyjádřil jsem pochybnosti, zda se lze bát
notoricky známých monster, proti kterým všichni víme jak se bránit, která už byla nespočetně parodována a karikována a v poslední dekádě jsou zprofanována značným nadužíváním (vlna upírských, vlkodlačích a zombie románů a filmů). Na dotaz zda horory patří do rukou dětem (které jsou častými protagonisty mých hororů), jsem odpověděl, že - nejsou-li tyto sexuálně explicitní nebo příliš brutální - tak jednoznačně ano, protože děti je milují a jsou si je schopni užít více než dospělí, kteří se na ně dívají s odstupem životní zkušenosti. V dalším příspěvku nazvaném Co je horor? definoval hororový odborník a autor PhDr. Antonín Kudláč z Univerzity Pardubice horor coby příběh primárně vzbuzující hrůzu a provedl publikum vývojem literárního hororu od jeho předchůdců až do současnosti, přičemž zmínil jeho nejslavnější a nejvýznamnější pilíře. Novodobý horor se podle něj datuje od devatenáctého století a prošel si vývojem od vnější hrůzy (monstra) k hrůze vnitřní, tedy k psychologickému hororu o vyšinutých jedincích, a také od lokalizování do opuštěných vzdálených míst jako jsou strašidelné zámky, lesy a hřbitovy, k děsivým příběhům ze samých center civilizace - velkoměst. Za předchůdce hororu označil gotický román spolu s tvorbou některých německých romantiků, kteří se inspirovali strašidelnými příběhy a baladami z lidového folkloru, který sbírali. Za klíčové datum v historii hororu označované "noc, kdy se zrodil horor" pak označil červen 1816, kdy během jedné deštivé noci u Ženevského jezeru napsala Mary Shelleyová na dýchánku klasiků romantismu své klasické hororové dílo Frankenstein. Dalším významným průkopníkem byl Edgar Allan Poe se svými hororovými povídkami jako Maska rudé smrti nebo Jáma a kyvadlo, občas do hororu zabrousili i klasici, např. Dostojevskij (také hororové povídky). Na konci 19. století pak do pokladnice světového hororu přibylo kanonizující dílo upírských příběhů a sice Dracula od Brama Stokera. Do první světové války se literatura nedělila na pokleslé umění, pak se ale publikum vyhraňuje a objevují se první fanoušci hororů a také vznikají žánrové magazíny - tzv. pulp fiction, do kterých přispívá i jedna z hororových ikon, H. P Lovecraft, jemuž má být věnován jeden z pozdějších příspěvků dnešního dne. Na přelomu 60. let se vrací horor do širšího okruhu čtenářského zájmu, píší se hororové romány-bestsellery mající často nějaký přesah. Patří sem např. Bloch se svým Psychem nebo Levin s Rosemary má dětátko. Horor se stává vyhledávanou komoditou, nejslavnějším autorem hororových bestsellerů se stává Stephen King, vznikají žánrové hybridy a filmová zpracování průběžně zpětně ovlivňují literární horory. Historie hororu v Čechách je pak v počátcích spojena s obrozeneckou literaturou, Kramerius vydával hodně lidové četby, často i adaptace zahraniční literatury. Na plný úvazek se hororu nevěnuje nikdo, ale za zmínku stojí např. Josef Jiří Kolár a jeho krvavý hororový román Pekla zplozenci, některá romaneta Jakuba Arbesa, některá díla Julia Zeyera s hrůzostrašnými prvky nebo hororová povídka Vampýr Jana Nerudy. Také dekadenti měli rádi fantastično - Jiří Karásek ze Lvovic napsal trilogii Romány tří mágů s hororovými výjevy a romány s hrůzostrašnými prvky se může pochlubit i Gustav Meyrink nebo
Ladislav Klíma se svým romanetovským Utrpení hraběte Sternhocha. České horory vychovávaly čtenáře, vyjadřovaly se k politice aj. a nebyly čistě zábavné jako by měl čistý horor být. Po roce 1945 a 1948 se změnila situace - čistě zábavná a tedy i hororová literatura měla být zlikvidována jako braková, literatura měla být nadále pouze ideologická a až na konci 60. let u nás vychází několik zásadních sbírek zahraničních hororových povídek - Stráž u mrtvého, Tichá hrůza, Rej upírů či Lupiči mrtvol. V roce 1971 pak vychází kultovní antologie Švandrlíkových hororových povídek Draculův švagr, na kterou naváže až po roce 1989. Dál za zmínku stojí hororové okamžiky ve Fuksových románech nebo ojediněle vydaná sbírka hororových povídek Krev na maltézské zdi od Medka. Za jediného českého výhradně hororového autora označil přednášející Svatopluka Doseděla. Nutno poznamenat, že doktoru Kudláčovi v průběhu jeho přednášky hned v několika bodech opakovaně oponoval filmový kritik a publicista Mgr. Martin Jiroušek. Ten přednesl následující příspěvek Český horor, zaměřený podrobněji na český horor v rámci slovanské tradice. Jiroušek označil horor za romantický žánr a opět zmínil "noc, kdy se zrodil horor" z rukou klasiků romantismu. Slovanský horor byl podle něj od začátku pod vlivem překladů z angličtiny, němčiny a ruštiny. K antologiím hororových povídek jmenovaných v předchozím příspěvku přidal dlouhou řadu dalších, např. Přeludy a přízraky, Fantastické povídky (klasici), Červený smích (ruští autoři), Zelený děs (LeFanu), Pavilon hrůzy (klasické japonské duchařské příběhy), antologie povídek od Ambrose Bierce (který si připsal i teoretické pojednání o hororu nazvané Přiměřené prostředí) a mnohé další, jejichž mnohdy výtvarně zajímavé obálky promítl.
Dvě z mnoha obálek hororových antologií zmíněných Martinem Jirouškem Za propagátory hororu v Česku označil Jana Zábranu a Josefa Škvoreckého a z českých zástupců jmenoval třeba titul Slavná nemesis od Ladislava Klímy, sbírky povídek Josefa Camry (ukrytým za exotickým uměleckým pseudonymem De la Cámara), Nezvalovu poctu gotickému románu Valerie a týden divů (geniálně zfilmovanou Jaromilem Jirešem), již dříve vzpomenutého Švandrlíkova Draculova švagra (který měl problémy s tehdejší cenzurou, které se nelíbilo C v názvu a nahá dívka na obálce musela být přioděna) a zmínil i hororovou povídku z Brna Zlá jeptiška. Za typickou pro český horor označil příměs nadsázky patrný např. u zmíněného Švandrlíka nebo Josefa Váchala (v zahraničí černý humor u Poea nebo Dahla).
Martin Jiroušek komentuje vývoj hororu v českých zemích Na úplný závěr uvedl několik teoretických prací o hororu, např. Strach a hróza: Podoby hororového žánru, usilující o definici žánru a připomenutí pozapomenutých autorů. Jednoho z nejvýznamnějších autorů hororového žánru kolem jehož díla vznikl kult, H. P. Lovecrafta (1890-1937), představil příspěvek recenzenta Borise Hokra nazvaný Lovecraft: proč byl pán z Providence tak podivný. Název příspěvku parafrázoval název eseje o Lovecraftovi z pera Josefa Škvoreckého, jeho velkého ctitele. Prvky stylu tohoto současníka Roberta E. Howarda a Raymonda Chandlera, se kterými ho spojovalo, že psal pulpovou literaturu, definoval Hokr takto: 1) Lovecraft neodhaluje, ale potvrzuje 2) Jeho příběhy se tváří objektivně a nabývají podoby až akademického pojednání, jeho postavy bývají spojeny s vědou, dokonce si vymyslel neexistující univerzitu, jejíž členové odhalují jím stvořený a jeho tvorbou procházející mýtus zvaný Cthulthu (vyslovuj ktulu). 3) Nemůžeme věřit svým smyslům a vzpomínkám - ilustrováno ukázkou z Lovecraftovy povídky Hudba Ericha Zahna, kde hrdina není schopen najít čtvrť, v níž dlouho žil. Následovníky podivína z Providence pak jsou zejména Stephen King (odkazy v jeho románech, vydává lovecraftovské povídky) či komiksový autor Neil Gaiman (Sandman), který také ve své
tvorbě odkazuje na mýtus Cthulthu. Konkrétně fiktivní kniha Necronomicon se pak zjevuje v řadě hororů jiných autorů, např. v kultovní filmové trilogii Smrtelné zlo Sama Raimiho a vliv Lovecraftova díla se projevuje i v dalších filmech (Dagon, Hellboy, Cabin in the Woods ) a dokonce existuje amatérská společnost, natáčející černobílé adaptace Lovecraftových děl.. Aby na čtenáře Lovecraftova tvorba působila, je podle Hokra nutné číst ji ve specifickém rozložení mysli a na specifickém místě. Lovecraft je podle něj zároveň poslední velká revoluce v hororovém žánru. Příspěvek uzavřel promítnutím videoklipu skupiny Metallica v níž byly použity ukázky z jedné z černobílých lovecraftovských filmových adaptacích. Ve svém druhém příspěvku Jak se v Čechách píše horor přečetl Antonín Kudláč ukázku z povídky Svatopluka Doseděla Kalvárie z jeho hororové antologie Zlo přichází třikrát a pak ukázku ze své hororové povídky Pojídání z jeho souboru Mrtví a neklidní, na níž vypíchl některé použité výrazové prostředky a klišé. V následující diskusi pak mj. odhalil, že nepíše o tom, čeho se skutečně bojí.
Antonín Kudláč při závěrečné diskusi Na závěr 1. dne semináře byl připraven večerní program sestávající z prohlídky nově otevřené
kostnice u kostela svatého Jakuba a posezení v restauraci.
Druhý den Druhý den byl věnován prezentaci řady strašidelně a hororově laděných akcí, které představily jak knihovnice z poboček Knihovny Jiřího Mahena, tak i z jiných knihoven z celé republiky. Akce se daly rozdělit do dvou skupin a sice na akce věnované hororovém žánru jako takovému a pak na akce točící se zejména kolem protagonistů hororových příběhů - monster a strašidel. Do první skupiny spadaly příspěvky Horory od Lucie Dymáčkové z dětského oddělení KJM o stejnojmenné besedě pro děti, dále Strašpytlům vstup zakázán od Kamily Rýdlové z Knihovny Kroměřížska, seznamující se zábavnou hrou, která čtenáře seznamuje s literárním žánrem horor a jeho hlavními představiteli, nebo "hororová beseda o obžerství, hromadě toxického jídla, hororové dietní kůře a velice nepříjemné opici" Písně mrtvých v podání Mariky Zadembské a Martina Čadry z Městské knihovny Třinec. Akcím o strašidlech se věnovaly příspěvky Bubáci a strašidla od Jarmily Létalové z Městské knihovny Břeclav, představující strašidelné příběhy a pohádky pro žáky 2. - 4. třídy, Už se nebojím tmy od Zuzany Mišterové z Knihovna města Plzně, pobočka Lobzy, prezentující besedu o bubácích nad nad stránkami stejnojmenné Vhrstiho knihy, Strašidla v pohádkách a pověstech od Jarmily Kluskové z židenické pobočky KJM, Ať žijí duchové! Dušičky Halloween od Marie Fabiánkové kohoutovické pobočky KJM o historii a současnosti dušičkových svátků a pohádkách a příbězích o známých českých strašidlech, a Hudební portrét čarodějnice od Mgr. Jitky Bařinkové z hudebního oddělení KJM, pohádkově hororová beseda o čarodějnicích a jejích stopách v klasické i filmové hudbě. Mimo oba tábory pak stál příspěvek poslední od Míly Lince z dětského oddělení KJM Harry Potter, o stejnojmenném programu pro školy vycházejícím ze ságy J. K. Rowlingové. Z příspěvků o akcích věnovaných hororu mě osobně nejvíce zaujal Horory a z těch věnovaných strašidlům pak Hudební portrét čarodějnice, o kterých bych se rozepsal podrobněji. Lucie Dymáčková z dětského oddělení KJM popsala besedu Horory jako besedu s tématikou hororu pro děti od sedmé do deváté třídy, kterou obměňuje podle cílové skupiny. Besedu začíná malým uvolňujícím asociačním cvičením, kdy vyzve děti, aby napsaly nebo nakreslily, co se jim
vybaví při slově horor. Poté si s nimi povídá o tom, co to horor je, jaké horory mají děti rády, proč si je někdo vymýšlí a jiní je rádi čtou a dívají se na ně, o úslovích spojených se strachem (strach má velké oči, kdo se bojí nesmí do lesa aj.) nebo o různých fobiích. Pak se děti rozdělí do skupinek (losují se obrázky), každá skupina si vezme knížku ke svému obrázku, kde má zatržený text, který si mají přečíst a následuje diskuse o tomto textu (jaké jsou v něm postavy, co se tam stalo a co je na tom to hororové + to známkují). Obrázky a textové ukázky pocházejí z hororových klasik jako Dracula, Frankenstein, Jáma a kyvadlo, Ptáci, Pes baskervillský a Jekyll a Hyde a děti se k nim dozví i řadu zajímavostí. Děti si také mají domýšlet, jak ukázky budou pokračovat, dopisují je nebo mají napsat vlastní strašidelný příběh na klíčová slova, která ale hororová nejsou. Hudební portrét čarodějnice je pohádkově hororová beseda hudebního oddělení, která má své ústřední téma v postavě čarodějnice a otisku této pohádkové bytosti ve skladbách z oblasti vážné hudby (Berlioz, Dvořák, Weber aj.), ale i hudby filmové (Dívka na koštěti, Malá čarodějnice). Besedu začíná Jitka Bařinková povídáním s dětmi o tom, co jsou to čarodějnice, co je pro ně typické a jak si je představují, dalším tématem jsou zvířatka, které čarodějnice doprovázejí (kocour, hadi, myši). Aby děti po diskusi zklidnila, pouští jim první hudební ukázku pocházející z pohádky Malá čarodějnice. Pokračuje se diskusí o tom, co čarodějnice dělá a co dělaly v minulosti /příběhy z antické mytologie o Kirké nebo Scylle), proložená další hudební ukázkou, Babou Jagou od Musorgskiho. Následuje vyprávění o druidech s ukázkou z Asterixe a Obelix, kde se vyskytuje druid Panoramix, jehož elixír je zodpovědný za nadlidskou sílu obou kreslených hrdinů, a pokračuje se popisem toho, jak vypadá čarodějnictví v jiných zemích (šamanismus) s ukázkou šamanské hudby (bubnování, rytmické dýchání). Dalším tématem debaty je zda existují čarodějnice i dnes, zda a kde se s nimi děti setkávají. Děti si rozvíjejí slovní zásobu při hádání věcí, které čarodějnice používají (kouzelné hůlky, křišťálové koule, létající košťata...), z obrázků a z ukázky z opery Rusalka. Posledním tématem je pálení čarodějnic jako lidový zvyk a besedu uzavírá ukázka z Fantastické symfonie (Slet čarodějnic) od Hectora Berlioze a kvíz, kde mají děti poznat konkrétní čarodějnice nebo pohádku z obrázků nebo podle hudebního motivu. Beseda má i variantu pro starší, kde je věnováno víc prostoru antické mytologii a zmiňují se i inkviziční procesy.
Závěr
Programová náplň obou dnů semináře byla pestrá a inspirativní, zajímavé pro mě byly jak teoretické příspěvky prvního dne, tak praktické informace a ukázky ze dne druhého. Škoda, že prezentované akce byly víceméně pouze pro děti, zajímala by mě i nějaká pro dospělé, jako byla mnou v úvodu zmiňovaná Noc s hororem v Městské knihovně Boskovice. Každopádně seminář mohu jen doporučit dalším zájemcům.
Štítky: literatura, knihovny, Knihovna Jiřího Mahena, semináře, besedy, horor, Lovecraft, spisovatelé, strašidla, čarodějnice
